Fotky žloutnou, vzpomínky ne... - 4. díl Autor: Jiří Seliger, 29. 12. 2010 09:22
eW
R
C
.c z
Tento díl vzpomínek, bych chtěl věnovat nedávno zesnulému příteli a mému mechanikovi Aleši Sovovi, potom jezdcům a výborným kamarádům, Hynku Jíchovi a Edovi Maškovi, kteří se vzájemně dobře znali a spolu jsme prožili hodně historek, ale i dalším lidem kolem rallye, o kterých ani už nevíme, že tu s námi nejsou...
Hynek Jícha (vlevo) v rozhovoru s Alešem Sovou (vpravo).
Opět zpátky k Rallye Sklo Union Teplice, kde jsem nestačil napsat další historky. Na přejímce této rally bylo tvz. „rozebírací komando”, pod vedením Edy Jarolímka. Jejich úkolem bylo řešit případné protesty závodníků, ale taky dohlížet na řádné provedení technické kontroly před samotným závodem.V případě protestu na nějakou posádku, mělo dát „komando“ záruku nezaujatosti a férového jednání. Na tuto praxi doplatili mí přátelé z VÚGPT ze Zlína - tehdy Gottwaldova, kteří si udělali na zadní tuhé ose výztuhu tvaru U a přibodovali ji k ose, která ji měla zesílit proti krutu a prohnutí, na rozbitých Rztách této ralllye. Nevím, zda to bylo na protest někoho, nebo šlo jen o „náhodný nález”, ale moji přátelé Mirek Jandík/Alois Horák, Eda Mašek/Karel Susa, museli svá auta po vzoru „ruských závodníků” obrátit na bok, a celou výztuhu odsekat. Tehdy tato technika práce na podvozku byla dost neznámá a snad poprvé viděna právě u ruských posádek na jedné Barum rallye.
.c z
C
Neobešlo se to samozřejmě bez množství diváků, jak ze strany jezdců, spolujezdců a mechaniků dalších týmů, ale také diváků, jako takových. Po skončení museli auto opět „předvést” této komisi na důkaz, že provedli odtranění výztuhy a tím dostali povolení ke startu po technické přjímce.
eW
R
Před jedním ročníkem této rallye, měl Míra Jandík namontován nový motor s písty, které tehdy byly revolucí s možností zvýšení komprese a tlaků v motoru. Tyto písty navrhnul a nechal si udělat ing Petr Bold z Prahy z Metalexu a jejich výroba byla v Ústí nad Labem – Trmicích. Dnes je majitelem továrny firma Kolben – Schmidt. Jejich „kouzlo" spočívalo v tom, že tyto písty byly odlity s tvz. deflektorem, jehož pomocí se „udělal" kompresní poměr na „míru", včetně tlaků motoru. Musely se ale udělat zápichy pro ventily, aby se nepotkaly s písty. Tyto písty se po odlití, před samotným opracováním musely podrobit testu ultrazvukem a rentgenem, aby v nich nebyly „hnízda" - důkaz, že byly odlity kontinuálně a nemají v sobě „shluky", nebo naopak dutiny. Jeden náš známý velký „machr“ udělal na pístech proměnou „ovalitu“, jako na F1 do „trojlístku“, potom je na bocích „vydrážkoval“, aby se tam držel olej a lépe to roztíralo a klouzalo. Neznal jsem jejich cenu, ale určitě vím, že se staly tak populární, že „lítaly" přes plot, kde na ně čekali „nosiči", aby je dopravili už předem definovaným zájemcům! Tak se dostala značná část produkce těchto pístů mezi závodníky, kteří si je nemohli koupit z Metalexu. Jak jsem již v jednom ze svých článků napsal, byla to Říše Sámova - dáš dostaneš a proto zde bylo snadné vysvětlení, Petr Bold potřeboval dobré pneu na závody a kluci z VÚGPT zase písty, aby jim to „pořádně" jelo. Před závodem, jsme jeli na silnici mezi obcí Dubí u Teplic, směr Střelná a Hrob, kde na dlouhé rovné silnici jsme testovali, jak to auto jede. Zůstali jsme stát s několika auty v „dolíku" u obory Dvojhradí. Odtam se posádka vydala zpět směrem na Dubí do kopce, kde se otočila a jela směrem na Střelnou/Hrob. To auto jelo neskutečně a všichni jsme uznali, že bude li tento výkon i při samotném závodě, tak je to velmi dobrý výsledek. Potom ale přišlo nečekané! Kluci se někde za dlouhou pravou zatáčkou před Střelnou otočili a jeli zpět proti kopci směrem Dubí. Když doslova proletěli kolem nás a začli stoupat do kopce, z výfuku se najednou objevil malý, bílý
obláček a my jsme zdáli mysleli, že je to tím, že přeřadili. Za chvíli se auto zastavilo, otočilo a jelo zpět už pomalu k nám. Po příjezdu nám řekli, že auto jde jen na 3 válce a po otevření kapoty jsme zjistili, že do jednoho válce se dostala voda a po rozebrání motoru bylo vidět, že píst shořel! To se stalo těsně před rally a tak díky spolupráci s Frantou Baborem, jim byl půjčen jiný motor, z jeho tréninkového auta, zdaleka ale né s tak výkonným motorem a oni mohli tuto rallye odstartovat, i s tímto hendikepem.
eW
R
C
.c z
Protože některé rychlostní zkoušky byly velmi „rozbité”, tak jsme například stáli v polovině RZty, kde se z lesa přejíždělo přes hlavní silnici opět do lesa, s rychloheverem a náhradní pneumatikou, připraveni jim toto předat, aby za co nejkratší dobu oni sami, aby nebyli vyloučeni pro cizí pomoc, mohli pneu vyměnit, což se bohužel, jak předpokládali, taky stalo.
Parc ferme - Rallye Teplice 1981
Další příhoda byla na trati Rzty, která se jela dolů z kopce, jak při Rallye Teplice, ale kterou jsem absolvoval také při jedné rallye Litvínov. Jednalo se o RZtu z Bouřňáku dolů do Mlýnů, kde brzdy trpěly, hořely a dole zastavit u stolku časoměřičů, bylo skoro nemožné, protože brzdy byly přehřáté, nebo dokonce hořely. Tou vzpomínkou je absolutní čas posádky Dřevo-Palivec na Trabantu skupiny A2-600, kdy díky předním brzdám z Wartburgu, jela tato posádka nejrychleji dolů a za odměnu byla myslím tou první posádkou v naší zemi, která dostala možnost jet s vozem Renault 5 Alpine, ještě dřív, než ji dostal Leo Pavlík ze Slušovic. To vše zařídil „mafián” - jak se mu tehdy říkalo, Viktor Mráz - šéf ASK Stavby Praha. Kdo zná tuto trať, tak mi dá jistě za pravdu, protože jízda do kopce je zcela jiná, než jet na plný plyn dolů!!! Také Vladimír Hubáček dost nerad vzpomíná na RZtu z Horní Krupky přes Fojtovice do Nakléřova, kde mu upadl jeden z mnoha klínových řemenů, která jeho Alpinka měla a jeho zpětná montáž, nebo výměna nepřicházela v úvahu, protože všechny řemenice tohoto motoru byly směrem „do kabiny” a velmi nepřístupné na krátkou servisní pauzu. Jen tak mimochodem, tento vůz, je v garáži u nás v Teplicích dodnes a majitel o tento „poklad“ velmi pečuje, i když s ním moc nejezdí, auto stojí v garáži na „koberci“, aby od „nohou nenastydlo“ a na něm jsou další plachty a látky, aby
se na něj neprášilo...majitele znám a má v tom asi jen dobře investované peníze... Další příhodou na této rallye se musím zmínit nejdříve o Rallye Šumava. Ta bývala první a zde startovala posádka Hynek jícha se spolujezdcem Klimánkem. Jeli s s Ladou A2-1600 a na Klatovském okruhu měli velmi těžkou havárii. Při průjezdu zatáčkou, vyletěli z tratě a trefili se pdo rozvětvení stromu, který vyvrátili a ještě se dost kutáleli. Oba byli převezeni do nemocnice, kde měl Klimánek přežít klinickou smrt a po této „ráně“, přestal jezdit závody. Naše zdravotnictví asi bylo na vyšší úrovni, než dnes, jinak si to neumím vysvětlit?!
eW
R
C
.c z
Jako další v pořadí byla právě Rallye Sklo Union Teplice, kam byl opět přihlášen Hynek Jícha, ale neměl spolujezdce. Neskutečné na tom bylo, že šéf ASK Stavby Praha, výše zmíněný “mafián“ Viktor Mráz, sehnal nové auto z Metalexu za tak krátkou dobu a bylo pro něj důležité, aby zde Hynek startoval. Ubytováni byli v tehdejším Hotelu Radnice na náměstí, kde se rallye startovala.
Hotel Radnice z té doby, který dnes už není - byl zbořen.
Dodnes nevím, jak přišli na to, že jsem z Teplic a jsem sice jezdec, ale mohl bych s Hynkem tuto rallye odjet. Kontaktovali mě odpoledne a nabídli mi start spolujezdce. Město Teplice, se po dobu konání rallye chtělo ukázat a tak zajistilo „nové zboží“ do TUZEXU. Tady je fotografie z té doby, jaká fronta se tam udělala pro „devizově“ silné „kupující“.
.c z C
R
Já jsem to přijal a ještě Viktor Mráz slíbil výjimku, protože jsem měl licenci pouze pro start na „malém mistráku“ - tedy ČSR, né tedy ČSSR – federál. Hned potom jsme odjeli pumpě natankovat a jeli si to celé napsat. Potom jsme začli projíždět Rzty pro kontrolu rychleji, abychom opravili případné nesrovnalosti.
eW
Byl už večer a já jsem Hynka navedl na RZtu Žalany – Lelov. Nejdříve se po startu jelo do kopce a nahoře před Kostomlatama se na T křižovatce odbočilo vlevo a potom se vjelo do lesa, až na vrchol a odtam se jelo dolů z kopce na Lelov. Já jsem měl napsané, že u cedule obce brzdy a potom jsem měl vykřičet – levou 10, tedy absolutně vlevo zpátky. Ta cesta byla od zimního posypu škvárou samý „prach“ a klouzalo to na asfaltu jako „po mýdle“. Bylo to PEKLO!!! Hynek nikdy nebral vážně to vykřičení a „pouštěl“ auto ještě více „dolů“ a potom měl snahu zatočit na ruční brzdu, což končilo dlouhým bočním smykem a moc nechybělo, abychom „šli na budku“! Tu zatáčku jsme opakovali do doby, než jsem přišel totálně o hlas, a jen jsem sípal!!! V autě nebyl Intercom, ale ani potom v tom novém dodaném na poslední chvíli z Metalexu nebyl! Tak jsem už hodně naštvaně Hynkovi vynadal, že vůbec neposlouchá! Potom se mi přiznal – od někoho slyšel, že tam dolů se dá na tom vydělat a „lítá“ tam kolem 180 km/hod! Tak to zkoušel taky, co to dá, brzdil co nejpozději, protože jak se později ukázalo, tak Hynka stačilo „vytočit“ a říct mu, že tu a tu zatáčku jezdí třeba 80 km/hod a on tam jel a jezdil tak dlouho, dokud se mu to nepovedlo!!! Co na to spolujezdci, není třeba ani říkat?! Po návratu v noci do Teplic, jsme dohodli na času, kdy se ráno sejdeme. Ráno už měla být přejímka a nebylo moc času na nic, protože měli z Prahy dovézt nové, „úplně syrové“ auto a chtěli jsme se s ním ještě kousek svézt.
.c z
C
Vodehnal
eW
R
Já jsem přišel do hotelu a jenom jsem šeptal! Tam byl šéf ASK Mráz a já jsem mu řekl, že v tomto stavu nejedu, protože mu tam budu platnej, jak pytel brambor, protože nic ode mě neuslyší! V noci v přetopeném autě jsem ještě asi chytl nějakej „moribundus“ a kapalo mi z nosu, jak z „děravýho“ okapu! Potom ale nastalo rychlé hledání, kdo tedy s Hynkem pojede? Nakonec se k tomu uvolila Chomínová, která byla z Jičína a té jsem předal své „noty“ podle kterých spolu startovali. Já jsem dostal jmen, že jsem posera a že jsem se bál, proto jsem přestal mluvit atd. Sám jsem celou rallye ani neviděl, protože viróza, kterou jsem dostal mi i teplotou dávala najevo, že bych měl být doma a né venku u silnice a koukat na rallye. Hynek byl ale „střelec“, tím chci říct, že byl skutečně rychlý jezdec! Sám jsem jezdil a měl jsem tedy možnost srovnání přímo v autě. Měl nějaký dar od Boha, ve smyslu abstraktního „vidění za roh“, protože po nadiktování zatáčky, do které neviděl to tam „poslal“ tak super rychle stylem, že jsem jen žasnul a měl jsem se od něj co učit! Jeho ruce při „průletu“ někam za roh, byly fantastické! Ten jeho styl se děsně dobře uplatnil třeba v Českém Krumlově na známé a populární Rztě Malonty, která se jela přes horizonty v noci. Tam zcela vynikla tato jeho vlastnost v podobě dosaženého času, kdy jak s radostí říkal, že on je „zemědělec“ a odděluje „zrno od plev“... Myslím si, že této jeho vlastnosti si všimnul taky šéf ASK Stavby Viktor Mráz. Několikrát jsem měl možnost stát v partě lidí, kteří sledovali rallye a on se nechal slyšet, že nemá rád jezdce, který „vrká“ plynem, protože si podle něj „spletl místo“ s poštou, měl by dělat na poště u telegrafu, ale jezdec má mít buď „plnej“, brzdit a nebo nic. Hynek si myslím toto splňoval a proto mu dal šanci.
.c z
C
Vlevo Aleš Sova
eW
R
Musím se ještě tady zmínit o jeho spolujezdci Klimánkovi, který sice už dál nejezdil, ale chodil se dívat na závody, kde měl mnoho přátel. Sešli jsme se na jedné Rztě Rallye Příbram, kde jsme oba byli svědky velmi nešťastné havárie Vraj – Nerušil. Za silného deště jsme stáli malý kousek od místa, kde se to stalo a dodnes mi zní v uších ten zvuk toho auta, které dostalo aquaplaning – doslova to udělalo „sssssss“ - rána a zlověstné ticho! Auto zůstalo stát doslova na místě z dost vysoké rychlosti! Chudák Klimánek se sesunul k zemi, když to viděl, vedle své přítelkyně a my ostatní, jsme běželi k místu nehody. NIKDY nezapomenu na to, co jsem viděl uvnitř, Vraj relativně OK, ale ta rána šla na pravou stranu a celý ten roh Škodovky s podběhem se „zasunul“ dovnitř do kabiny, kde seděl Nerušil....psát detaily nebudu,byla to hrůza, na kterou nezapomenu, ale dlouho jsme čekali na sanitku, potom asi přítelkyně Zelenky/Zelinky, ho po celou dobu držela v náručí a uklidňovala ho, do příjezdu sanitky, až jsem ji obdivoval! Taky proto, že to tomu „svému“ muži, nebo příteli, po takové ráně, co viděla, ještě dovolí závodit! Ve všech nás přítomných to zanechalo velkou „ránu“ na duši, ale i to bohužel k závodům patří... Proč jsem to napsal? Hynek Jícha s námi byl na jedné Škoda rallye jako divák a než přijelo první auto, tak jsme se bavili o závodech a dění kolem. Myslím, že to byla Rzta Katusice, která se jede na „písku“. Hynek byl dobrý bavič a vypravěč a tak nám tam dával „lekci“...budete se divit, ale né o závodech, ale o tom co dělá! On připravoval v nějakém pražském krematoriu mrtvé k pohřbům a říkal o sobě, že je nejrychlejší hrobník. Jeho „vysvětlování“, jak se dělá u dědečka po smrti „úsměv na tváři“, nebo jak „blbě“ jde nebožtík obléknout do nejlepších šatů na poslední cestu „komínem“ a jiné detailní historky, nebylo pro „slabé“ povahy!
.c z C
R
Potom Hynek vyprávěl, jak leželi s Klimánkem na JIPu v Klatovech po klinické smrti a jak si povídali a největší „lahůdkou“ bylo, když jim donesli nějaké jídlo, v podobě kašovité stravy a on, přestože se sice nemohl moc hýbat, tak se naklonil a odpojil nějakou hadičku a tou vysával z Klimánkovy porce jídlo, jakej měl děsněj hlad. Nejdříve prý neměl „pořádný sací efekt“, ale potom se mu to podařilo vcucnout a sál, jak „lejnosrk“, co jezdí čistit žumpy. To, jak to líčil s různými detaily, nás nutilo řvát smíchy, ale ty „slabší“ povahy si kousek odběhli, aby „vrhli“, protože jim to žaludek „nebral“.
eW
Nikdy nezapomenu, jak nás z toho vyprávění „vysvobodila“ hasičská Avie, která jela krokem kolem nás a Hynek jí zastavil. Potom je požádal, že musí něco „nutně“ říct divákům, ať pustí ten „kecafon“ rozumněj maják, co mají na střeše. On si vzal mikrofon a začal to komentovat jak nějakej fotbal. Přivítal diváky, kteří se přišli podívat, potom okomentoval několik jezdců, ale takovým způsobem, že jsme brečeli smíchy a to finále, nemělo chybu!
.c z C
R
Dovolte mi přivítat na startu Rzty první posádku, ve složení XY a zbývá jim jen 10 vteřin do startu, potom pusou udělal velmi věrně zvuk vytáčeného motoru na startu, odpočítal 5-4-3-2-1-START a pak to „osolil“, jako když startuje na plný plyn...my byli bez sebe, protože nějaký hlouček lidí co šel po cestě, se rozběhl a začli skákat do lesa, jako by skutečně to auto jelo! Hynek to smíchy uzavřel slovy – do lidí a brabců, jako když střelí...my jsme byli zcela mimo „použití“, protože to se nedalo vidět jinak, než přes slzy smíchu...
eW
Další událost při teplické rallye, byla hned na úvodní RZ Razice – Razice, kde se podařilo „okořenit“ OPĚT Viktoru Mrázovi – šéfovi ASK Stavby Praha startovní pole, Fordem Escort XR3i a to „dostal“ na jeden závod do ČR z Rakouska. Tím vyvoleným, který to měl pilotovat nebyl nikdo jiný, než Milan Dolák a jako spolujezdec byl Palivec. Po příjezdu do vesnice šli po sobě 3 levé zatáčky, které na sebe kontinuálně navazovaly, ale ta poslední „utahovala“ do kopce a vpravo byl příkop asi metr hluboký a u tohoto příkopu byl jediný sloup s elektrickým vedením, který se doslova „nabízel“ k seznámení... Nejdříve jela elita v podobě továrny, mezi nimi Jura Sedlář, který jako „fabrikanti“ jeli rychle, ale „obezřetně“. Milan Dolák tam ale přijel ve „velkém stylu“, jako kdyby znal perfektně romám „Nástup“ od Řezáče...to byl let, skutečného „střelce“ a pokud by mu to vyšlo, tak by se asi moc všichni ostaní v cíli RZty divili, kolik jim tam „nadělil“! Bohužel, zákon schválnosti „zapracoval“ a Milan s autem, které doslova „táhl“ všechny tři zatáčky v mírném bočním smyku, byl odtředivou sílou vtažen právě na tento jediný sloup, který tam byl a došlo k tomu „seznámení“! Rána to byla, jak z „praku“ a co se dělo dál, na to nikdo, kdo tam byl nezapomene! Po vyvrácení toho betonu, na kterém byl sloup upevněn, došlo na poslední část naší bývalé hymny a to bylo to vidět a slyšet ve slovech „nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijů“... Přetrhaly se dráty, skutečné elektrické výboje/blesky byly, jak při silné bouřce a to práskání těch výbojů bylo neskutečné!!! Když se z toho šoku všichni kolem vzpamatovali, běželi jsme k autu, ale báli jsme se, že od drátů spadlých na zem, bude v zemi proud, abychom nedostali „pecku“ od země.
.c z
C
Dolák po ráně v Razicích. Na fotce je dobře vidět drát, uprostřed fotografie.
eW
R
Ti dva seděli chvíli v autě, a jedinné štěstí bylo, že Palivec tu ránu „dostal“ těsně za sedačku, kde seděl, jinak by následky byly tragické. Seděli ještě otřeseni a stále si asi neuvědomovali, co tou ranou způsobili. Lidi stáli kus od nich, než se našel nějaký „nebojsa“ a šel k nim, ve snaze jim pomoci z auta ven. Ostatní když viděli, že ten proud se vybil při té „blýskanici“, tak se odvážili k autu a vytáhli jsme je ven. Milan Dolák se vzpamatoval dříve, ale Palivec tam seděl ještě při druhém průjezdu touto Rztou a moc nemluvil, zcela jasně otřesen, protože bylo jasné, že se asi „podruhé“ narodil. Mí přátelé z Anglie, kteří to viděli se mnou řekli, že ještě nikdy nic takového neviděli! V jakém stavu bylo auto, je snad každému jasné, na fotce je vidět ta „ještě zdravá“ část a doufám, že to bylo dobře pojištěno a chtěl bych být u toho, když to auto vraceli do Rakouska zpět, protože ohnutá „foukací harmonika Hohner“ byl tvar, který se povedlo z původního Fordu, za „studena“ udělat. Milan měl už „velkou praxi“, jak jsem psal už z Rally Valašská zima, kde na Rztě Kudlov – Kudlov, byl po něm pojmenován dub, ke kterému se velmi často „přilepil“...a o něj ohnul své auto... Můj spolujezdec Mirek Plánička bydlel v domku v Razicích na této RZtě v místě, kde se vracela silnice dolů z kopce na křižovatku tvaru T, kde se mělo jet doleva...protože jakoby tušil, co bude následovat, tak otevřel vrata na dvůr, která byla přesně proti tomu „padáku“ dolů a ještě pro jistotu otevřel vrata do garáže, aby případné „škody“, byly co nejmenší. Osvítil ho asi Duch Svatý, protože nechtějte ani slyšet, kolik závodníků „navštívilo“ tento dvůr s garáží a museli couvat ven...protože se to jelo dvakrát!
