Focus
Zázračný rok 1989 Události roku 1989 změnily tvář evropského kontinentu. Když se v červnu 1989 konaly evropské volby, jen těžko si někdo mohl představit, že jen o dva roky později v Evropském parlamentu zasednou například poslanci z východní části Německa, nyní již sjednoceného. U příležitosti dvacátého výročí pádu železné opony jsme pro vás připravili přehled vybraných článků publikovaných k tomuto tématu. Mnozí v Evropě hovoří v souvislosti s rokem 1989 o pádu berlínské zdi, ale následné sjednocení Německa by nebylo možné bez mnoha dalších reformních kroků, které začaly nejprve v Maďarsku a v Polsku. Sametová revoluce v Československu by nebyla možná bez událostí v sousedních zemích a především bez toho, aby sovětské vedení pod taktovkou Michaila Gorbačova nechala zemím střední a východní Evropy volnou ruku v jejich vnitřním vývoji.
CS
Tiskové oddělení Ředitelství pro sdělovací prostředky Ředitel - mluvčí : Jaume DUCH GUILLOT Reference No.: 20091030FCS63488 Press switchboard number (32-2) 28 33000
1/9
Focus Rozhovor s Wernerem Schulzem o svržení východoněmeckého režimu v roce 1989 Německý europoslanec za stranu zelených Werner Schulz byl v listopadu jako devětatřicetiletý vědec u toho, když ve východním Berlíně padla zeď a otevřela tak milionům občanů bývalé NDR cestu do světa. V exkluzivním rozhovoru vzpomíná na dvacet let staré události z pohledu disidenta, který se aktivně zapojil do demokratického hnutí ve východním Německu. Na co vzpomínáte v souvislosti s 4. listopadem 1989, kdy manifestovalo přes milion lidí v Berlíně na ulicích? Jednalo se o první svobodnou manifestaci, kterou jsem zažil v Berlíně. Lidé přišli odevšad a přinesli neuvěřitelně provokativní plakáty, hesla a karikatury. Šuškalo se, že státní bezpečnost (Stasi) vyvolá před Braniborskou bránou incident, aby mohla násilně zakročit proto demonstrantům. Proto mnozí přátele ze sdružení "Nové fórum" měli nápisy "Ne násilí". Nápisy se objevily všude, aby bylo zamezeno provokacím. Když 9. listopadu padla Berlínská zeď - byla zbořena, anebo už měla trhliny? Hranice byla zrušena 9. listopadu, zeď padla až později. Železná opona bylo v tento den propíchnuta, nikoli náhodou, ale díky nátlaku z ulice. Lidé se zmobilizovali, všechno bylo v pohybu a proto se dostali k hraničním přechodům, když bylo v televizi oznámeno že hranice je otevřena. Předtím by je zastřelili. Ale vojáci byli zmateni a napětí neustále stoupalo. Lidé provolávali: "Otevřete, otevřete!" Otevřeli hranici a lidé se vyhrnuli ven do západního Berlína. Bez ohledu na zeď, zkolaboval režim pod vlastní tíhou? Ne, režim byl svržen. Režimy nekolabují jen tak pod vlastní tíhou. Všichni kteří tvrdí, že NDR byla v koncích, se mýlili. Režimy na Kubě a v severní Koreje se drží navzdory tomu, že se tamní situace pro lidi neustále zhoršuje. V porovnání například s Rumunskem se lidem v NDR žilo poměrně dobře. Nic by se nezhroutilo samo od sebe. Režim byl svržen. Problémem bylo, že nebylo možné lidem zabránit v tom, aby šli do ulic. První neoficiální manifestace v Lipsku 9. října odkryla bezmocnost úřadů. Poprvé se jim nepodařilo zabránit konání manifestace. To dodalo lidem odvahu, aby se zapojili a brzy se konalo mnoho podobných manifestací v jiných městech. Nátlak se stupňoval a komunistická strana SED byla nucena vydat nová pravidla umožňující lidem cestovat. Erich Honecker oznámil ještě na začátku roku 1989, že zeď bude stát dalších padesát anebo sto let, dokud budou trvat důvody, proč byla postavena. Ale jediným důvodem proč stála zeď byla samotná SED a snaha lidem zabránit v útěku z NDR. A když se železná opona stala propustnou, začal NDR vyzvánět umíráček. Byla skutečnost, že manifestace nebyly potlačeny násilím tak jako v Číně na náměstí nebeského klidu, důsledkem rozhodnutí východoněmeckého vedení anebo historickou náhodou? To se dá těžko říct. Na jedné straně hrozili partajníci, že potlačí demokratické hnutí jako v Číně a své čínské soudruhy chválili. Na druhé straně pochybuji o tom, že chtěli skutečně něco podobného podniknout. "Stará garda" která žila pod Stalinovou nadvládou by jistě neváhala a revoluci potlačila. Jiní více váhali. Souběžně proběhlo něco jako palácová revoluce, takže selhalo vedení. V Lipsku by 9. října nestačili pendreky, aby zastavili 70,000 lidí. Policie mohla střílet a vše by skončilo velkým krveprolitím. Čekali na příkazy ze shora. Ale ti nahoře váhali. Demonstranti, kteří navzdory strachu porušili zákaz se scházet, nakonec vyšli z klání jako vítězové. Jaký význam mají události z roku 1989 pro Vás v roli europoslance?
20091030FCS63488 - 2/9
Focus Samozřejmě to má velký dopad, když jste dosáhl svobody a demokracie osobně. Na rozdíl od západního Německa se nejedná o něco, co jsme jednoduše dostali. Myslím si, že si lidé jinak váží svobody a demokracie, když po ní tak dlouhá léta toužili. Citlivě také sleduji situaci ve východní Evropě a hodně jsem se zabýval ruskými problémy, kde je mnoho lidí, kteří se nacházejí v situaci v jaké jsme byli v NDR. Někdy je situace dokonce i horší, protože čelí násilí, nejedná se jen o zastrašování, ale o sérii vražd. Proto si velmi cením Ceny Andreje Sacharova Evropského parlamentu, která byla letos udělena sdružení Memorial. Děkujeme Vám za rozhovor.
20091030FCS63488 - 3/9
Focus Ohlednutí: 1989 - rok velkých změn Je tomu dvacet let, co se ve střední a východní Evropě zhroutily komunistické režimy pod náporem protestujících občanů. Sovětský vůdce Michail Gorbačov odmítl proti lidem nasadit ozbrojené jednotky a tak se lidé beze strachu na ulicích vyslovili pro obnovení demokracie. Dnes řada bývalých komunistických zemí už úspěšně zvládla integraci do Evropské unie. Podívejte se s námi na hlavní události osudového roku 1989. Prosazování sovětské nadvlády ve střední Evropě nebylo pro moskevské vedení po druhé světové válce jednoduché, jak ukázaly krvavé střety s civilním obyvatelstvem v Berlíně v roce 1953 a v Budapešti v roce 1956. Studená válka a železná opona rozdělily Evropu na dvě části. Po okupaci Československa v roce 1968, kdy s pomocí sovětských tanků byla po několika měsících politického uvolnění byla opět nastolena tvrdá linie určovaná vedením komunistické strany v Moskvě, a po nepokojích v Polsku v 1980tých letech, se však začala objevovat i naděje na změnu, která vyvrcholila osudným rokem 1989. Únor-duben: rozhovory u kulatého stolu mezi polskou komunistickou stranou a hnutím Solidarita Březen: Okolo osmdesáti tisíc lidí se shromáždilo v Budapešti, aby protestovali za demokracii. Vzniká kulatý stůl s opozicí. 4. a 18. června: Hnutí Solidarita vítězí v prvních (polo-)svobodných volbách v Polsku 27. června: Rakouský a maďarský ministr zahraničí společně přestříhávají ostnatý drát na hranici 23. srpna: "Lidský řetěz v Pobaltí" 11. září: 13,000 východoněmeckých turistů překračuje maďarskou hranici do Rakouska 9. října: V Lipsku protestují lidé v ulicích za demokracii 9. listopadu: Pád Berlínské zdi 17. listopadu: Sametová revoluce v Československu 25. prosince: Rumunský diktátor Nicolae Ceausescu je popraven V roce 1991 následoval rozpad Sovětského svazu.
20091030FCS63488 - 4/9
Focus Rozhovor: europoslankyně Róża Thun o roku 1989 Hraběnka Růža z Thunu a Hohensteinu žila za dob socialistického Polska v disentu a byla aktivistkou zakázaného odborového hnutí Solidarita. Dvacet let po pádu železné opony vzpomíná na dobu velkých změn a komentuje rozdíl ve vnímání událostí, které vedly ke konci komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Proč nerada mluvíte o událostech, které se odehrály před dvaceti lety ve střední a východní Evropě, jako o "pádu berlínské zdi?" "Pád berlínské zdi" je velice symbolickou a důležitou německo-německou událostí. Ale co skutečně Evropu změnilo, bylo to, že se nám společně podařilo rozebrat železnou oponu, toto hrozné rozdělení Evropy. Z mého pohledu znamenají slova pád a rozpad pasivitu. Opona nepadla. Rozebrali jsme jí s obrovským úsilím, odvahou a vízí na obou stranách želené opony. Byla jste osobně jako aktivistka odborového hnutí Solidarita zapojena do změn, které udály před rokem 1989? No víte, jsem již stará žena a je to dlouhý příběh (směje se) ... Zapojila jsem se do demokratického disidentského hnutí v sedmdesátých letech, ještě před Solidaritou. V mém mládí nastal jeden okamžik, kdy jsem si společně s kamarády uvědomila, že můžeme něco ovlivnit. Samozřejmě jsem tehdy nemyslela na to, že Evropa se během mého života tak výrazně změní a že Polsko se stane demokratickou zemí a členem EU. Aspoň my, kteří jsme se postavili proti komunistické diktatuře, jsme byli svobodní lidé, byli jsme normální v naprosto nenormálním politickém systému. Byl to luxus, i když jsme za to museli platit jistou cenu. Byla jsem mluvčí organizace zvané Studentský výbor pro Solidaritu, který existoval ještě před Solidaritou, a z kterého později vznikla odborová a další hnutí. Musím se přiznat, že i když to bylo složité období - byli jsme neustále pod dohledem tajné policie a často i zatýkáni - mám velice dobré vzpomínky. Zaprvé jsem byla volná, i jako zatčená jsem byla svobodný člověk, a měla jsem výborné kamarády. Navíc dnes žiji v Evropě, která je naplněním mých snů. A mám ten luxus, že si mohu připustit, že jsem přitom hrála svou roli. Která z Vašich očekávání se naplnila a která Vás zklamala? Přechod z uzavřeného světa do naprosto otevřeného tržního hospodářství byl velkou výzvou. Polsko se neustále mění. Během uplynulých dvaceti let se všechno změnilo, nejen v domácí, ale také v zahraniční politice. Když se podíváte na mapu Evropy, tak uvidíte, že se změnili všichni sousedé Polska. Na východ jsme měli Sovětský svaz, na jih Československo a na západ Německou demokratickou republiku. Náš každodenní život se také výrazně změnil. Sociální systém v Polsku není dostatečně vyvinutý a dostatečně blahobytný, aby se mohl postarat o lidi, kteří nezvládli se změnám přizpůsobit. Takže je tu řada frustrovaných lidí. Ale Poláci jsou všeobecně přesný opak frustrovaných lidí. V anketách udávají, že jsou šťastní se svými životy a s politickým rozhodnutím vstupu do EU. Vykazují velice dobré hospodářské výsledky - v současné době dokonce nejlepší v Evropě. Také nesmírně tvrdě pracují a vidí výsledky této své tvrdé práce. Co byste vzkázala další generaci? Aby byla aktivní a aby se lidé zapojovali. Až budou starší, tak bude velice důležité aby se mohli ohlédnout a viděli, že zanechali pozitivní stopy na Evropě. Starší generace vždy říká: když jsme byli mladí, tak vše v mládí bylo lepší. Nesnáším tyto řeči. Kdybychom byli bývali skutečně lepší, pak bychom těmto systémům nedovolili, aby tak dlouho přežily. Žijeme v blažených časech. Ráda bych aby lidé ráno vstali s radostí na tváři z časů, ve kterých žijí, užívali si je a cítili za ně zodpovědnost. Věci se mohou pohnout k lepšímu jen tehdy, když se lidé aktivně zapojí do dění kolem sebe na světě. Je jedno zda na úrovni své obce, školy, fary, univerzity, kraje, v národní anebo evropské politice. Přeji jim, aby se vdaly či oženili, měli děti, žili normální a šťastný život a přenesli tento optimismus na další generaci. 20091030FCS63488 - 5/9
Focus Děkujeme Vám za rozhovor.
20091030FCS63488 - 6/9
Focus Obyvatelé Pobaltí si připomínají léto roku 1989 Před dvaceti lety vytvořili obyvatelé pobaltských států Estonska, Lotyšska a Litvy šest set kilometrů dlouhý lidský řetěz, aby tímto způsobem mlčky dali najevo svůj nesouhlas se sovětskou nadvládou ve svých zemích. Byla to jedna z důležitých symbolických událostí, která vedla k pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Odkaz "Baltské cesty" Nově zvolená europoslankyně Sandra Kalniete se narodila na Sibiři, kam byla její rodina za sovětské okupace deportována. O událostech roku 1989 řekla: "I po dvaceti letech se mě zmínky o Baltské cestě velice dotýkají. Lidský řetěz dodnes neztratil svůj symbolický význam. Je to dnes již legenda, kterou lze srovnat s nenásilným odporem Mahatma Gándhího." Doufá, že Evropa už nebude nikdy rozdělena želenou oponou a že Evropané se již nikdy nebudou muset obávat agrese ze strany svých sousedů. Černá stuha připomíná pakt Molotova a Ribbentropa Bývalý vůdce litevské demokratické opozice, dnešní europoslanec Vitautas Landsbergis, řekl, že jeho země si každoročně od roku 1987 připomíná černou stuhou neblahé události, které vedly k okupaci země v důsledku nacisticky-sovětského paktu z roku 1939. Estonský europoslanec Tunne Kelam vzpomíná na rok 1989, kdy se držel se spoluobčany za ruce před estonským parlamentem. V této době byl jedním z hlavních představitelů protisovětské opozice sdružené v Estonské národní straně. "V roce 1989 byly baltské státy obsazeny stovkami tisíc sovětských vojáků. za těchto okolností je naprosto jedinečně, že se podařilo zorganizovat lidský řetěz složený z více než dvou milionů občanů. Zasluhuje si své místo v dějinách utlačovaných zemí," řekl. Polsko v srpnu 1989 Komunistická nadvláda skončila v Polsku v létě roku 1989. Již 24. srpna se konaly opět svobodné volby, které jasně vyhrálo hnutí Solidarita a Tadeusz Mazowiecki se stal prvním nekomunistickým premiérem ve střední Evropě po komunistických převratech po druhé světové válce. Na tuto dobu vzpomíná odstupující europoslanec Janusz Onyszkiewicz: "Měli jsme tehdy signály ze Sovětského svazu, že nikdo nebude násilím prosazovat Brežněvovu doktrínu, ale nikdo si tím nebyl jistý. Je to jako s mrtvým lvem. Každý říká, že je mrtev, ale někdo se musí odvážit a zatahat ho za ocas, aby to ověřil."
20091030FCS63488 - 7/9
Focus Rozhovor: Jacques Santer o událostech roku 1989 Hranici lucemburského velkovévodství zaplavily davy východoněmeckých Trabantů a lucemburský premiér musel rychle jednat: vpustit je do země bez víza anebo jim zamítnout vstup? Bývalý lucemburský premiér a pozdější předseda Evropské komise vzpomíná na události roku 1989, kdy se občané s Německé Demokratické Republiky chtěli podívat na budovu Radia Lucemburk, odkud poslouchali svobodné zpravodajství. Jak vzpomínáte na události roku 1989? Byl jste do nich nějakým způsobem zapojen? Tehdy jsem byl lucemburským premiérem a v roce 1990 jsme předsedali Evropské unii. Byli jsme jako všichni tehdy překvapeni a nadšeni z toho, jak východní Němci uprchli a jak padla berlínská zeď. Ale již předtím jsme věděli o tom, že se odehrávají jiné události tohoto druhu, například v Maďarsku, Polsku a v Československu. Den poté co padla berlínská zeď se na lucemburských hranicích objevily dlouhé řady východoněmeckých Trabantů a zástupci lucemburských celníků mi volali a ptali se mě co mají s těmito auty udělat, které přijíždějí bez víz. Mnozí z lidí v těchto autech se chtěli jet podívat na budovu Radio Lucemburk. Takže jsem je pustil, mohli si prohlédnout budovu Radia a pak museli naší zemi zase opustit, protože neměli povolení k pobytu. Poté se odehrály velké a sporné diskuze mezi křesťanskými demokraty. Jako předseda Evropské lidové strany jsem svolal summit křesťanských demokratů do Pisy - byla to iniciativa, o které se jinak málo vědělo - a dohodli jsme se, že se jednotně postavíme za německého kancléře Helmuta Kohla, abychom měli strategii ke sjednocení Německa. Jak hodnotíte s odstupem dvaceti let a pohledem ze západní Evropy situaci dnes? Byly reformy úspěšné? Myslím si, že to byl úspěšný příběh. Samozřejmě také vytvořil nové problémy, protože si vyžádal velké úsilí. Jsem nadále hrdý na dvě události z mého funkčního období v čele Evropské komise: za prvé, s ohledem na současnou krizi, zavedení eura 1. ledna 1999. Nevím, jak by EU dnes vypadala bez eura. Za druhé jsme byli první Komise, která vytvořila strategii rozšíření, které se poté uskutečnilo v letech 2004 a 2007. Jsem velice šťasten, že jsem takto přispěl k svobodnému a mírumilovnému sjednocení našeho kontinentu. Děkujeme Vám za rozhovor.
20091030FCS63488 - 8/9
Focus Evropský parlament oslaví 20. výročí pádu železné opony s Václavem Havlem Slavnostního zasedání Evropského parlamentu se zúčastní Václav Havel, bývalý prezident Československa a později České republiky, aby společně s poslanci oslavil 20. výročí demokratických změn ve střední a východní Evropě. Při této příležitosti do Bruselu zavítá také 89 mladých lidí, kteří se narodili v listopadu osudného roku 1989, kdy padla Berlínská zeď, aby si společně připomněli výročí nastolení nových poměrů v Evropě, která je dnes i jejich domovem. Právě 9. listopadu 1989 padla "Zeď hanby", která rozdělovala Evropu. Parlament si připomene nejen tuto událost, jež se stala symbolem sjednocení a svobody, ale i celou řadu dalších tragických událostí, k nimž došlo v Německu, Československu, Maďarsku, Polsku, Rumunsku či v pobaltských zemích a které navždy změnily tvář Evropy. "Evropa se z druhé světové války vzpamatovávala po desítky let a téměř 50 let byla rozdělena železnou oponou. Přestože západní státy měly rozdílnou válečnou minulost, v poválečném období stály všechny na jedné straně a budovaly společnou budoucnost," prohlásil předseda EP Buzek. "Já jsem svým způsobem jakýmsi zástupcem těch 'na druhé straně'. Takhle to cítím, proto jsem byl zvolen a často tento názor slýchám. Já ale reprezentuji celou Evropu a jsem symbolem toho, že jsme si opět rovni a že jsme za Evropskou unii všichni stejně zodpovědní. Jsem si této obrovské odpovědnosti plně vědom. Budeme společně psát dějiny Evropy." Slavnostního zasedání Evropského parlamentu se v Bruselu ve středu 11. listopadu zúčastní dva významní protagonisté demokratických změn před dvaceti lety – bývalý prezident Československa a později České republiky Václav Havel a bývalý polský premiér Jerzy Buzek, který je dnes předsedou Evropského parlamentu. Zasedání bude předcházet debata, v níž bude moci 89 mladých lidí ve věku dvaceti let ze všech koutů Evropy diskutovat s předsedou Evropského parlamentu o tom, co pro ně znamená evropská integrace. V rámci oslav bude uspořádána také výstava fotografií, kterou zahájí předseda Buzek a jež bude věnována historickým událostem, k nimž došlo v Evropě v tomto pohnutém období. Oslavy 20. výročí demokratických změn ve střední a východní Evropě středa 11. listopadu 2009 Brusel 10:00– 11:30
"Co pro mě znamená Evropa?" Diskuze 89 mladých lidí narozených v listopadu 1989 ze všech 27 členských států EU s předsedou Buzkem a s místopředsedy EP (místnost A5G-3 // posluchárna A5G-2)
14:30
Slavnostní zahájení výstavy "1989–2009: Evropa – sjednocená a svobodná" předsedou EP za účasti bývalého českého prezidenta Václava Havla (spojovací můstek Karamanlis)
15:00– 16:00
Slavnostní zasedání v hlavním jednacím sále Úvodní projev předsedy Buzka Projekce krátkého videosnímku o souvisejících historických událostech, který natočilo audiovizuální oddělení EP Projev Václava Havla Poděkování předsedy Buzka Evropská hymna
20091030FCS63488 - 9/9
