Florbal 2007 - trénink 30.11. Předem upozorňuji, že tento článek nebude humorný, protože na bolesti celého těla, rozbitému kolenu a zjištění jak na tom vlastně jsme po fyzické stránce… tak na tom teda není vůbec nic k smíchu! Každopádně těchto pár zajímavých dnů se nám všem vryje do paměti… a ne jen do paměti – vryje se i do svalů, kostí, psychiky – prostě odnese to celý člověk. Ale sportovat se musí kvůli kondičce a kondičky je třeba, abychom mohli sportovat. Takový malý začarovaný kruh. Už ani nevím, čí to byl nápad se přihlásit na sršní florbalový turnaj – sršní mikulášskou – a tím potrápit své tělo. Všechno ale svedu na Tomasse, jakožto prvního vyzyvatele k sestavení týmu na našem klubovém fóru. Pak už to šlo ráz naráz…. Přihlásil jsem se já (Thymallus), protože u toho jsem prostě nesměl chybět, pak Milhaus, Gallius a Skutr. Nechtěli jsme nic ponechat náhodě, protože by se ostatní týmy mohly později vymlouvat, že máme více štěstí, než hráčského talentu (což pochopitelně není pravda, my hrát florbal umíme) a dali jsme si týden před mikulášskou takový menší trénink. Sešel se celý náš tým RR, až na Skutra, který na něj tak nějak zapomněl. Pak část týmu crusaders a Bartus, aby nás bylo více a neuštvali se běháním po hřišti, což se nám nakonec stejně povedlo :))
pozvánka Po prvních pěti minutách jsme se všichni váleli v předsmrtných křečích na zemi. Ti silnější z nás (bohužel já to nebyl) se dokázali plazit a hledat kondičku, která jim utekla, kdo ví kam. Dokonce i padaly názory (žejo Krleš), že bude chodit venku na zahradě jen v trenkách, aby byl nemocný a vyhnul se tak sobotnímu zápasu. (asi chodil po venku v trenkách málo, protože pak na zápas dorazil a dokonce dal i jednoho góla, i když si prý na to nepamatuje… ale o tom až později).
Tatík pozici brankáře nepodcenil a pořádně se vybavil chrániči… Cílem tréninku bylo se sehrát a nalézt nějakou vychytanou taktiku. První část se nám moc nepovedla, protože se každý snažil být spíše na střídačce, než na hřišti, zato druhá část vyšla skvěle. Aby ne, když to byl můj nápad. Taktika spočívala v tom – stihnout do týdne co nejlépe vykrmit našeho brankáře, aby vyplnil co nejvíce místa v bráně a tím nepropustil ani jeden gól. V praxi naše taktika už nebyla tak úspěšná, jak se nám v počátku zdála. Bartus, který hraje florbal více závodně, než my ostatní, to moc dobře nepochopil a dával Galliusovi góly celkem často… až moc často.
Tady ještě vypadáme celkem čilí a plni elánu
Příště mu naši skvělou taktiku budeme muset vysvětlit lépe (a důkladněji). Prostě si hrál na Davida Copperfielda. Na mikulášské jsme dokonce zjistili, že se Gallius moc se svým vykrmováním nečinil, protože byl hubenější, než na tréninku. A k tomu – naše taktika asi byla prozrazena, protože objemnějších brankářů se před bránami nacházelo více… Jak zjistím, kdo ji prozradil, tak bude lechtán do prvního ucvrnknutí – je totiž velice nepravděpodobné (až nemožné), že by měl i někdo jiný tak skvělý nápad, jako já. Teda jako my (abych nezapomněl na Jiřinu).
tady taky V pátek jsme si dali opravdu „do těla“ ale i „do duše“, protože jestli sobotní zápas bude stejný, jako trénink, tak všichni umřeme vysílením hned v druhé minutě. Měli jsme však ještě eso v rukávě (doufali jsme, že Skutr, který se na trénink nedostavil, je profík a všechno za nás vyhraje). Pak jsme tak nějak doklepali (přežili) tu pronajatou hodinku a vběhli do sprch. Tam Tatík přišel s nápadem se vyfotit „jen tak“ s hokejkami, čímž mě docela překvapil, protože s takovými bláznivými nápady většinou přicházím já. Naštěstí se to tak nějak nepovedlo a důkazy, jak vypadá Jiřina s Thymallusem v jednom, nikdy nevyjdou najevo :))
na hřišti jsem byl tak rychlý, že i foťák nestíhal a fotil rozmazaně
Tomassovi byly všechny hokejky tak trochu velké…
Krleš se taky snažil!
zde jde jasně vidět naše taktika a Gallius zakrývající 95% plochy brány
Tomass se zkrácenou hokejkou těsně před pádem z vyčerpání
tady už nabírá síly, ale abych mu nekřivdil, v okolí je nás „padlých“ více…
že tady nevypadáme vůbec unaveně?
Tatík se „odstrojuje“
Florbal 2007 – stodolní ul. 1.12. Tak to byl pátek… a sobota? Musím říct, že probuzení bylo velice drsné. Nebo spíše bolavé, než drsné. Ale probudili jsme se. Při vstávání se mi začaly ozývat svaly na zádech (bolestí). Musely mi nějak narůst přes noc, protože do sobotního rána jsem neměl vůbec tušení, že tam zrovna tyhle byly. Ale to bylo ráno a do večera se to tak nějak spravilo, asi tím, že jsem to rozhýbal na stodolní… To byl teda nápad, jít na stodolní! Ale to bych kecal, že jsem tam nechtěl jít (Jiřina mě přinutila). Navíc už to bylo domluvené se zdejšími jižany (motorkáři z Ostravy – Jihu). A tak se šlo… jak to dopadlo – lze vidět na fotkách :)) Prostě ani nevím jak, nejspíše po barové židličce, jsem se dostal na bar a dělal, že tančím. A ty následky… z neděle na pondělí jsem ani nemohl zvednout hlavu z polštáře – to mi zase přes noc rostly svaly na krku… když jsem se chtěl převalit, chytl jsem hlavu rukama a tak nějak jsem se překulil, jinak to prostě nešlo. Tu bolest přisuzuji tomu, jak jsem se při „tanci“ na baru vyhýbal světlům na stropě. Určitě se zase někdy nechám k něčemu takovému překecat… to jo! O dalším dnu v práci radši ani nemluvím, taková jízda v autě s bolavým krkem a hlavou, která nechtěla držet tam, kde má… doporučuji vyzkoušet! Ale jsou horší věci, ne? Stejně za týden v sobotu na mikulášské všichni umřeme! Vyčerpáním… Takže takové maličkosti se můžou hodit za hlavu, ne? :))
ano, přiznávám se, ten vpravo jsem já. Vlevo Gapa a Perchtička
o půl hodiny později se o náhražku tance chtěla pokusit i Jiřina
Florbal 2007 – mikulášská 8.12. Tak. A je to tady! Ten velký den, na který jsme všichni přes týden nabírali své ztracené síly z pátečního tréninku a těšili se jak malí kluci (hlavně Tomass – tomu to jde ze všech nejlépe). A ta představa, jak to všem pořádně natřem! Už cesta do Petřvaldu, kde se vše konalo, byla zajímavá… jsem po dlouhé době zkusil meziměstskou hromadnou dopravu – autobus – a řidič mi tak nějak nechtěl zastavit na zastávce, vlastně mi na ni ani nezastavil (pro rýpaly, jako jsem já – nebyla na znamení) a tak jsem šlapal hezký kousek zpátky… kupodivu obdobná situace nastala, jak jsem se okolo půlnoci vracel domů. To byla ale spíše moje vina, protože jsem v autobuse usnul… každopádně se to stává i těm lepším, ne? Na mikulášskou jsem dorazil už dobrou hodinku před začátkem turnaje a okouknul okolní terén, kde se bude hrát. Pak se začaly scházet i ostatní týmy a rozehřívat se na hřišti. Tehdy jsem utrpěl svůj první šok, když kluk, tak desetiletý si hrál s míčkem, jako by se s florbalovou hokejkou už narodil… O chvíli později dorazil i zbytek našeho RR týmu. Tedy až na Skutra – ten má svůj vlastní kalendář, který je o týden pozadu oproti tomu našemu – prostě si myslel, že je pátek a hledal hřiště v Bohumíně, kde jsme měli trénink. Nakonec to stihl. Takže jsme byli kompletní. K tomu nám Gallius vytvořil parádní dresy. Hokejky jsme taky měli, takže nám už nic nebránilo vydobýt si naše vítězství!
beček bylo celkem 7, pokud jsem dobře počítal
něco na „rozproudění krve“ v těle, aneb zahřátí na provozní teplotu – 1. fáze
Tady bych chtěl podotknout na jednu dost nespravedlivou věc. Všichni při vstupu na sršní mikulášskou dostali od Sharkmena nepěknou zelenou fajfku na hřbet ruky. Ženy dostaly srdíčko (ty hezčí i dvě) a Krleš – tomu tam nakreslil tohle – no není to nespravedlivé??!! Je!!! A moc!!!
ale na druhou stranu… někteří na tom byli i hůře…
nějaká ta fotečka, kde jsme ještě čilí a plni elánu (to Skutr ještě nedorazil)
a druhá fáze „rozproudění krve“ v těle – předehrávka
Skutr měl i originální náhradní dres
tak s těma jsme hráli první zápas – team FBC (vpravo Bartus)
RR vs. FBC
A pak… pak se šlo na věc. Hrálo se 2x5minut a jako první dva týmy jsme byli my (RR) a FBC (což mi právě Bartus vysvětlil, že je zkratka „florbalový team“ – team čteno jako tým – pozn. autora). Zde, ač nerad (protože jsem to mohl klidně být i já), musím pochválit našeho aktivního hráče Tomasse, protože si dal jako první ze všech v celém turnaji gól. A dokonce ani nebyl vlastní! Druhý jsem dal JÁ, pak Milhaus a pak jsme nějak chytli, nebo spíše nechytli, čtyři od FBC. Prostě jsme to projeli o gól 3:4 a to nám toho posledního banána dali těsně pře koncem… ale drželi jsme se skvěle! A, což je jistě důležitější, jsme to přežili, takže jsme mohli hrát dále v plné sestavě. Pak hráli ostatní a my se dostali na plac až s týmem bobiczi, který jsme rozprášili (rozumějte, vyhráli o jeden gól, asi 3:2, pokud si dobře pamatuji). To nám zvedlo sebevědomí až do nebezpečných výšek, ale ustáli jsme to a byli připraveni na další mač. Ten se konal s naším úhlavním nepřítelem – klubem crusaders. Tady musím podotknout, že to vlastně crusaders ani nebyli, protože základ tvořil jen Tatík s Krlešem a zbytek byli hostující (více profi) hráči (spolužáci od Krleše), z nichž jeden neměl ani motorku!!! Pak taky ještě jedna věc – vzhledem špatnému načasování organizátorů se měnila hrací doba na 2x3minuty. Zdá se to být výmluva, protože jsme tento zápas prohráli (zase o jeden gól), ale není to tak. Ty dvě minuty nám chyběly. Je to prostě nespravedlnost. A dost velká! Ale na druhou stranu… Tatík se opravdu v té bráně snažil a dokonce mu to i šlo. Kdybych ho neznal, tak bych mu tipl tak 28 roků – tak aktivně bránil svůj čistý štít! Docela by mě zajímalo, jak se mu v neděli vstávalo… určitě ho měl bolestivější, než my ostatní… Po takové námaze rostou svaly daleko rychleji. A růst svalů bolí.
Tomass na střídačce, bedlivě sledující situaci na hřišti
Crusaders v akci, v čele s Tatíkem v bráně
Tatík - a jak je soustředěný!
Rychlá Rota v akci
RR proti crusaders – i z fotky je patrné, že jsme měli navrch
Výsledky
ceny
osazení našeho stolu
Milhaus s Galliusem
čtyři nevinné rumíky se zátiším s hokejkami
Bartův originální pivní krigel
Tomass přistižen při drbání Milhaus za uchem
Pak jsme prohrávali jeden zápas za druhým… Osobně si s Jiřinou myslíme, že za to taky může opětovné zkrácení herního času na 1x4 minuty – než jsme se rozehřáli, tak byl konec. Vlastně vždycky jsme to prohráli jen o jeden gól. Milhaus (nebo to byl Tomass?) si to jednou spletl s kulečníkem a dál gól odrazem o stěnu. To ovšem nebyla žádná náhoda, poctivě cvičil dvě hodiny den před zápasem! Jinak musím pochválit celý náš tým, protože jsme se drželi opravdu dobře. Dokonce týmu sršni 2, kteří byli nejlepší hráči, jsme nedali vítězství tak snadno. Asi nás podcenili, ale vyhráli taktak – jen o jeden gól. Defacto jsme byli jediní, kteří se drželi tak dobře… A poslední zápas… na ten nejde zapomenout! Hráli jsme proti týmu střelci. No, hráli… byla to spíše naše exhibice. Vyhráli jsme 7:1, z čehož jsem dal dva góly já a Jiřina taky dva. Takže celkem čtyři od jedné osoby. To tam banány padali i z nejnepravděpodobnějších úhlů, stačilo se dotknout míče hokejkou a byl tam. A poslední gól jsem si vychutnal nejvíce a dal ho kolenem z pozice lehu na boku. Škoda jen, že jsem neviděl, jak tam vletěl… vlastně byl neplánovaný – a určitě to musel být i ten nejkrásnější gól z celého zápasu :)) jojo, prostě jsem skrytý talent! (ani já o tom nevím).
Tomass, pověřený převzetím naši výhry Pak ještě hráli crusaders, ale to jsme už byli ve sprchách (bez foťáku) a dávali se do čichatelného stavu. Dokonce se k nám doneslo, že jsme měli jet nájezdy o třetí místo… Ty se však už nekonaly – jak jsme vylezli ze sprch, tak hřiště bylo uklizeno a rozmisťovaly se stoly a začínala volná zábava. Pak, až se všichni tak nějak usadili ke stolům, se začalo vyhlašovat pořadí. A jak to všechno dopadlo? Vyhráli jsme třetí místo!!! Heč… ALE… (schválně to „ale“ píšu velkými písmeny) bylo to takové třetí místo – nemísto… prostě z osmi týmů se na prvním místě umístily tři, na druhém dva a na třetím taky dva. Takže jsme vlastně byli předposlední (nebo předpředposlední?). Ale co, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, ne? Vlastně to ani nikdo nemusí vědět, takže to nečtěte. BYLI JSME TŘETÍ!!! Mohli jsme být i druzí, kdyby crusaders neměl „své“ „klubové“ hráče… možná bychom byli i první, kdyby jsme prohlídli techničáky i ostatním týmům… Ale radši nechme spekulací – hezky jsme si zahráli a navíc to mělo i blahodárný vliv na naše svalstvo a tělo – kde jinde může člověk zhubnout 2 až 3 kila za pár hodin? Po převzetí poháru nastalo fotografování. Každý chtěl být zvěčněn s tou zlatou nádherou… jen si všimněte, že většina ukazuje nápis „sršní turnaj 2007“ a ne druhou stranu, kde bylo „3. místo“. :))
tým crusaders
náš tým RR
pak šel pro výhru Krleš (crusaders – 2. místo)
si to převzetí náležitě vychutnával a musím uznat, že lépe pózuje, než hraje :))
Gallius s pohárem a s Tomassem
samozřejmě jsem na fotce nesměl chybět ani já s pohárem
a ani Jiřina s pohárem (Tomass mi do toho musel strčit nos)
já s Jiřinou a pohárem – z trochu jiného úhlu pohledu
Skutr – na něm šla radost vidět nejvíce
„cink“
to je on – ten uprostřed nemá motorku
Tatík s Květkou
Apač – když už nehrál, tak si ji aspoň potěžkal :))
Milhaus a jeho dvě dcery :-P
U toho nesměl chybět ani Gallius
rodinka pohromadě
pak přišel i Pepa a ptal se po Gríšovi…
Sharkmen začal tak nějak ztrácet drobné a k tomu i tančit
Gallius byl šťastný, nosil si piva po dvou!
Tomass byl pořád zdrcen – očekával minimálně první místo
to já se stal celkem slavný a musel jsem se ukrývat před papparazi – jsou prostě všude
Pak už se rozjela zábava v plném proudu. Zhasly světla a začala hrát hudba. K tomu se na TV pouštěly videa a fotky ze sezóny, které stejně nikdo nesledoval, protože na tu dálku moc nešlo poznat co je co a kdo je kdo… To si člověk klidně splete i cizí motorku se svou :-P
dobře vychovaný synáček vyzval mámu k tanci
já jsem taky dobře vychovaný, navíc Květuška měla svátek!
a když jsem se dal na tancování, tož jsem vyzval i ostatní „panny“
Když jsem pak druhý den večer písmenkoval po ICQ s Bartusem, tak mi doslova řekl/napsal: já si nic nepamatuju tak jsem tam asi nebyl“. A to bych nebyl, já abych to tu nenapsal, že? Dokonce si výslovně vyžádal citaci – tak to tady máte. My totiž víme, že tam byl a víme i to, co vyváděl. (bližší informace Pavlíně klidně rád podám, osobně)
poslední fotka Katky před jejím „záhadným“ zmizením…
mezitím se Sharkmen se svým fixem docela rozjel…
A Pertře se to i docela líbilo, že?
A jak se oba soustředí!
GS500
Dobrý vkus ne? Hlavně u Katky vlevo…
zato Tomass z toho byl trošku nešťastný… vrahounek jeden malej…
A co na to Pepa?
A já? Já se na to nemoh koukat…
pak už se to zvrhlo všechno…
A já? Já se na to nemoh koukat…
To je zamilovaný pohled!!!
Tak se to všechno nějak zvrhlo… ale hlavně, že byla sranda, ne? A to ještě ani nebyl zlatý hřeb večera! Ve 21h měl přijít na řadu striptýz! Dlouho jsem uvažoval, zda těmto následujícím fotkám, neprovedu cenzuru, ale nakonec jsem prostě řekl NE! O Igora vás připravit nemůžu. A stejně to byla fajn legrace. Hlavně Igor… já ho sice neznám, ale je to takový týpek, který se moc nestydí, takže u striptýzu nesměl chybět. A jak lze vidět z fotek, tak do naha šel i on. A musím uznat, že Igor je prostě talent! Byl lepší, než striptérka… a docela si to i užíval (tančení, pohyby, publikum a tak…). Je to číslo – na sršním srazu před Igorem dokonce striptérka i utekla… to si myslela, že když mu sundá trenky, tak ho tím zmrazí, ale opak byl pravdou – asi na to čekal. By se od něj mohly baby učit :))
příchod striptérky (ta vpravo)
Igorova show!
A co na to Krysař???
Thymallus
