Flóra a náčrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kačina

Bohemia centralis, Praha, 30: 175–192, 2010

Flóra a náčrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kačina Flora and vegetation outline of the proposed Site of Community Importance Kačina Michal Štefánek1 a Petr Karlík2 1

Herbářové sbírky Univerzity Karlovy, Benátská 2, CZ-128 01 Praha 2; e-mail: [email protected]

2

Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Katedra dendrologie a šlechtění lesních dřevin, Kamýcká 1176, CZ-165 21 Praha 6 – Suchdol; e-mail: [email protected]

▒ Abstract. This article deals with a floristic research and an outlook of the vegetation in the area of the park surrounding chateau Kačina (near the town of Kutná Hora in eastern part of the central Bohemia). The park Kačina is extraordinarily landscape-historical and landscape-architectual valued area within the scope of the Czech Republic. Due the specific exploitation in the past 200 years some types of valuable intermittently wet and mesic meadows and hardwood forests of lowland rivers were conserved. More than 400 taxa of higher plants were found, out of them 3 protected by Czech law and 27 endangered and rare according to the Red List of Czech flora. ▒ Key words: chateau Kačina, Klejnárka, park, Euphorbia lucida

Úvod Při tvorbě sítě evropsky významných území a mapování biotopů Natura 2000 byly často objeveny botanicky neznámé nebo pozapomenuté zajímavé lokality. Mezi ně se dá zařadit i zámecký park patřící k zámku Kačina, který leží v nivě Klejnárky a vyvýšených terasách asi sedm kilometrů SV od středu 175

BOHEMIA CENTRALIS 30

historické části Kutné Hory. Protože flóra tohoto parku nebyla nikdy systematičtěji zkoumána, rozhodli jsme se pro sepsání tohoto kratšího článku. Prvotním důvodem pro zařazení Kačiny do národního seznamu evropsky významných lokalit (EVL) je výskyt (v současnosti ovšem nepotvrzený) brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita). Zřízení EVL bylo formálně uskutečněno nařízením vlády 132/2005 Sb. ze dne 22.12.2004. Následně probíhá proces vyhlášení území v rámci některé z kategorií chráněných území, v tomto případě v kategorii přírodní památka. V této souvislosti bylo třeba provést inventarizační průzkumy zaměřené nejen na zájmovou skupinu organismů (tj. hmyz), ale i další skupiny živočichů (obojživelníci, plazi) a také vegetaci a rostliny (Karlík 2010). Výsledky botanické části tohoto průzkumu jsou uvedeny v tomto článku.

Mapa 1. Kačina – přehledová mapa území. Map 1. Kačina – survey map of the area.

Charakteristika území Zámecký park na Kačině je mimořádně krajinně-historicky a krajinněarchitektonicky cenným územím celorepublikového významu. Vlastní zámek (obr. 16 v barevné příloze) je označován za nejvýznamnější empírovou stavbu České republiky a významnou empírovou stavbu celé Evropy. Proto je na místě 176

Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náčrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kačina

začít obecnou charakteristiku území právě historií vzniku tohoto pozoruhodného areálu, u jehož zrodu stál hrabě Jan Rudolf Chotek. Zámek Kačina byl vystavěn podle architektonického návrhu saského dvorního architekta Ch. F. Schurichta v letech 1804–1822, jako reprezentativní venkovské sídlo prezidenta gubernia a nejvyššího purkrabího Království českého, kteréžto funkce J. R. Chotek tehdy zastával. Zámek byl zakomponován do rozsáhlého přírodně krajinářského parku, který byl záměrně vysazen v předstihu před výstavbou zámku, a sice již roku 1789 podle návrhů vídeňského botanika N. J. Jacquina (který je mimo jiné znám jako ředitel císařské zahrady v Schönbrunnu). Při tvorbě parku byl využit charakter stávající krajiny a vznikl tak rozsáhlý park v anglickém stylu. K původním dřevinám, které se zde vyskytovaly, byly doplňovány další dřeviny, pocházející z nedaleké školky v Nových Dvorech, kterou nechal Chotek vybudovat koncem 18. století. Vedle původních dřevin se zde tak objevil buk, vrby, topoly, jeřáby, moruše, jírovce nebo kaštanovníky. Do koncepce parku patří i louky, které sloužily k odpočinku, a rybníčky. Současný stav parku je již poněkud odlišný od Jacquinovy koncepce (například v minulosti zde byl velký rybník s ostrůvky, botanická zahrada s umělým pahorkem a vyhlídkovým altánem atd.). Nápadné byly osy vedoucí napříč územím (například do Sv. Mikuláše, Nových Dvorů atd.). Na tento zámecký park navazovala obora (západně od zámku), ta je dnes součástí celého komplexu. V té době vzniklo vedle zámku také zahradnictví, dnes je zde bylinková zahrada. Po druhé světové válce byl zámek a celé panství zestátněno. Od roku 1948 sídlí na zámku Kačina Národní zemědělské muzeum, které spravuje mj. cennou chotkovskou knihovnu, obsahující knihy z různých vědeckých oborů z 16. až 19. století, včetně řady botanických prací a také malý, ale velmi cenný herbář (obsahující mimo jiné sběry I. F. Tausche k Herbarium florae bohemicae, exsikáty Forstpflanzen F. W. Siebera či sběry V. Stříbrného z Bulharska). Fytogeograficky spadá území do termofytika, do podokresu 11b – Poděbradské Polabí (viz Skalický 1988). Potenciální vegetací jsou (sensu Neuhäuslová 1998, Mikyška et al. 1972) v oblasti Kačiny především černýšové dubohabřiny na svazích a ve vyšších partiích nivy Klejnarky (Melampyro nemorosi-Carpinetum), na plošině to jsou borové doubravy a v nejnižších polohách nivy střemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). V době budování parku tomu jistě ale bylo už jinak, převážnou část tvořily nelesní společenstva zahrnující různé typy lučních biotopů a na ně navazující menší plochy tvrdých luhů (Ulmo-Carpinion). Podél vodních toků (Stará Klejnárka) se pravděpodobně vyskytovaly měkké luhy nebo podmáčené olšiny a zcela jistě se zde vyskytovala mrtvá nebo slepá ramena v různých sukcesních stádiích. Podloží lokality tvoří dvojslídné pararuly kutnohorského krystalinika překryté svrchnokřídovými sedimenty. Tyto horniny jsou vesměs překryty kvartérními sedimenty, na terasách štěrkopísky až písky, v depresích případně 177


i jíly. Půdní pokryv tvoří na výchozech křídy pararendziny, na štěrkopískových terasách arenické kambizemě a v podmáčených plochách v západní části území černice. Území leží v jihovýchodním výběžku Středolabské tabule (geomorfologická jednotka VIB3; Boháč et Kolář 1996). Většina území má plochý reliéf a rozkládá na horním toku potoka Stará Klejnárka. Ve východní části lokality se nachází svah, na jehož protáhlém hřbetu stojí empírový zámek. Nadmořská výška se pohybuje mezi 200 m (při toku Klejnárky) a 224 metry (u silnice mezi hlavní bránou do Kačiny a Svatou Kateřinou). Dle Quitta (1970) patří území do teplého okrsku T2. Území leží v přírodní lesní oblasti 17 – Polabí (www.uhul.cz). Celá západní část území se nachází v záplavové oblasti. Konkrétně se dle databáze DiBaVod (Digitální báze vodohospodářských dat, http://www.dibavod.cz/, Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M. v Praze) jedná o plochy v rozsahu rozlivu již pětileté vody. O rozsáhlejších častých záplavách nemáme z nedávné minulosti zpráv, je však velmi pravděpodobné, že alespoň v minulosti k nim docházelo. V současnosti se nám jeví vodní režim území jako narušený. Koryto Klejnárky je značně zahloubené a tak patrně drenuje širší okolí. Stará Klejnárka je po značnou část roku zcela bez vody. Přitom se po ní v první polovině 19. století plavívalo panstvo na lodičkách (Kohlová, úst. sděl.). Podstatně vlhčí poměry regionu dokládá písemný operát josefských map, kterým se zabývaly a jehož částečný překlad z němčiny (kurentu) zveřejnily Vávrová a Šantrůčková (2009). Výslovně je zde zmíněna povodňová aktivita Klejnárky, která se rozlévala do šíře na louky v jejím okolí. Lesní a zemědělské hospodaření Území bylo intenzívně využíváno minimálně od vrcholného středověku, kdy se v záznamech sedleckého kláštera z roku 1377 hovoří o „kačinských lukách“ (informační tabule v parku, sek. cit.). První vojenské mapování1 z druhé poloviny 18. století zachycuje území ještě před vytvořením parku2. Jednalo se o poměrně typickou polabskou kulturní krajinu, kde se v níže položených, vlhčích polohách nacházely louky (případně pastviny) a na vyvýšených sušších místech v severovýchodní části území pole. Rozsáhlejší souvislý les se zde nevyskytoval, nacházelo se zde však několik menších porostů a také mozaikovitě roztroušené skupiny stromů, případně solitéry. Území bylo již v této době využíváno k myslivosti – nacházela se zde 1

mapová sekce 128 Velice cennou informaci o podobě zdejší barokní krajiny přináší Glockspergerova mapa z roku 1734. Zobrazuje krajinu snad ještě více bezlesou nežli mladší josefské mapování. Povrzuje, že se na území dnešního parku nalézaly v drtivé většině travinné (luční) porosty – znázorněna jsou zde však také nevelká roztroušená pole. Souvislejší plocha polí se nacházela až ve vyvýšené, sušší severovýchodní části území. Bližší rozbor starých map však přesahuje rámec této práce.

2

178


obora. Podél přístupové cesty do obory (odbočující z hlavní cesty mezi Novými Dvory a Sv. Mikulášem) jsou na mapě prvního vojenského mapování vyznačeny jednotlivé dřeviny. Některé mohutné věkovité duby, které před více než 230 lety podél této bývalé komunikace rostly, zde lze dosud spatřit. Východně od hranic EVL existovala v době josefského mapování bažantnice (na mapě viz „Fas. Gart“). Zámek zde v této době nestál, zájezdní hostinec Husa však ano („Gans Wih“). Významná komunikace mezi Novými Dvory a Sv. Mikulášem je na mapě prvního vojenského mapování znázorněna ještě ve své původní trase, po založení parku byla přeložena vně areálu. Celou jihovýchodní hranici zkoumaného území lemuje mohutná hráz bývalého Anenského rybníka, který se nacházel v prostoru mezi předmětným územím a kostelem Sv. Anny v Nových Dvorech a který byl zrušen ještě před vytvořením parku. Výrazná hráz je nyní porostlá dubohabřinou a vyskytují se na ní i mohutné duby vysazené (vysemeněné) ještě v době existence rybníka. Během první poloviny 19. století došlo k dokončení kompozice parku a k jeho využívání pro reprezentativní účely. Tento stav ukazuje mj. mapa druhého vojenského mapování (tzv. Františkova mapování)3. Zásadním způsobem se zvýšila plocha lesa. Území bylo protkáno sítí vodních kanálů, nyní značně zazemněných a po většinu roku suchých, po kterých se panstvo plavilo na lodičkách. V rámci ČR velmi významným a unikátním architektonickým prvkem umístěným do krajiny je tzv. „ha-ha“, což je na sucho skládaná zídka doplněná příkopem, která probíhá ve východní části území pod zámkem a sloužila k zamezení přístupu zvěře do zahrad kolem zámku a zároveň umožňovala, aby výhled od zámku nebyl rušen plotem. Následující 20. století bylo ve znamení postupného zapojování lesních porostů, čímž se stíral původní krajinně-architektonický záměr. Do roku 1990 bylo území „Obory“ (tj. lesní části zámeckého parku) využíváno jako bažantnice. Poté došlo k převodu nelesních pozemků ze státních lesů na zemědělské muzeum. Ve druhé půlce 20. století (krátce po roce 1990?) došlo k zatravnění části zdejší orné půdy. Dne 21.8.2000 postihla území větrná kalamita, při které padl větší počet starých stromů. Na světlinách poté došlo k masivnímu zmlazení jasanu (Němeček – úst. sděl.). V současné době je většina území obhospodařována poměrně extenzivně. Šetrné je zejména lesnické hospodaření. Lesní porosty mají vesměs přírodě blízké druhové složení a je v nich uplatňováno výběrové hospodaření. Největší objemy těžeb v současnosti probíhají v souvislosti s projektem regenerace zámeckého parku4 (Bauer et Bauer 2008b). Odstraňovány jsou dřeviny 3

sekce Ost_9_VI Nositelem projektu „Regenerace Národní kulturní památky Kačina, část obora“ jsou Lesy ČR a jeho projektanty jsou Doc. Ing. Pavel Šimek, PhD., Ing. Pavel Borusík a Ing. Jana Kohlová. Předmětem tohoto krajinářského záměru je celková regenerace lesních porostů NKP Kačina. Předkládaný projekt

4

179


nevhodné z hlediska krajinářské kompozice, těženy jsou vzrostlé stromy, které v minulých desetiletích narostly v průhledech a na průsecích. Dále jsou zcela odstraňovány smrkové hustníky a uvolňovány jsou rovněž nárosty kolem nejstarších stromů, které jsou naopak, až na naprosté výjimky, ponechávány. Historie botanického výzkumu K flóře okolí Kačiny existuje jen málo údajů (přičemž těch recentních je naprosté minimum), ačkoliv zámek v minulosti patřil rodu Chotků, známých svou náklonností k vědám (i botanickým). Jediným, kdo se systematičtěji zabýval flórou okolí Kačiny, byl Josef Peyl (*asi 1840–†?), vrchní zahradník na Kačině, jehož herbář převážně z let 1865–1875 obsahuje množství druhů pěstovaných na Kačině, ale i druhů původních (většina položek je umístěna v Herbáři Botanického oddělení NM Praha, početná je i jeho sbírka hub; viz Klášterský et al. 1982). Po dlouhé období od poslední čtvrtiny 19. století přes celé století dvacáté nejsou vesměs z Kačiny a jejího nejbližšího okolí uváděny žádné zajímavější floristické nálezy s výjimkou několika ojedinělých údajů pocházejících od J. Vepřeka (např. Houfek 1970, 1976). Dřevinami zámeckého parku se zabýval Hieke (např. Hieke 1965, 1984), celkem zde zaznamenal sedm taxonů jehličnanů a 30 listnatých dřevin, ze zajímavějších zmiňuje například Juniperus sabina, Liriodendron tulipifera, Gymnocladus dioicus, Ginkgo biloba, Wisteria sinensis nebo Catalpa bignonioides. Další floristické údaje tedy pocházejí až ze současnosti z období mapování biotopů Natura 2000, Lončáková (2003) z území uvádí (bez herbářových nebo jiných dokladů) některé zajímavé a ohrožené druhy: Berula erecta, Carex riparia, Euphorbia lucida, Galium boreale, Inula hirta, Sium latifolium, Scrophularia umbrosa, Teucrium scordium či Ulmus laevis. Metodika Studované území tvoří plocha zámeckého parku v o rozloze přibližně 192 ha a je poměrně jednoznačně krajiny, na převážné části své hranice park sousedí komunikacemi (do Nových Dvorů nebo Svaté Kateřiny), intravilánem jižní části obce Svatý Mikuláš.

Kačině (viz mapa 1) ohraničeno od okolní s polními kulturami, tokem Klejnárky nebo

zpřesňuje hospodaření v oboře s cílem zachování a obnovy architektonických, kulturně-historických a přírodních kvalit území.

180


Terénní průzkumy probíhaly ve vegetační sezóně v roce 2009. Celkem byla lokalita navštívena devětkrát (konkrétně 16.4.2009, 18.4.2009, 2.5.2009, 2.6.2009, 21.6.2009, 26.7.2009, 28.8.2009, 5.9.2009 a 2.10.2009). Pozornost byla věnována zejména přirozeným a polopřirozeným společenstvům (lesní biotopy, louky, mokřady a vodní biotopy), méně společenstvům ruderálním a segetálním a biotopům v bezprostředním okolí zámku. Z průzkumu byly vyjmuty plochy oplocené či jinak obtížně přístupné (především areál hájovny v JZ části parku a zámeckého zahradnictví se skleníky a s expozicí léčivých rostlin nedaleko budovy zámku). Jména rostlin jsou sjednocena podle Klíče ke květeně ČR (Kubát et al. 2002). Lokality významných rostlin (především zvláště chráněných a ohrožených taxonů) byly zaměřeny pomocí GPS přístroje (Garmin Legend), velikost jejich populací byla kvantifikována odhadem. V některých případech byly nálezy taxonomicky nejasných druhů nebo významnějšího výskytu dokladovány herbářovými sběry (umístěné v Herbářových sbírkách Univerzity Karlovy, Praha, v textu označeno mezinárodní zkratkou PRC). Nástin současných vegetačních poměrů Aktuální vegetaci území tvoří především lesní společenstva tvrdých luhů s přechody do dubohabřin. Bylinný podrost je poněkud ochuzený, což má souvislost s omezenou historickou kontinuitou lesa na většině rozlohy území a dlouhodobou izolací od okolních (lužních) lesů. Hlavními dřevinami současných porostů zařaditelných do tvrdých luhů (podsvaz Ulmenion) jsou: Quercus robur, Fraxinus excelsior a Tilia cordata. Další charakteristickou dřevinou tvrdých luhů, kterou lze v území poměrně často potkat, je Ulmus laevis. Zdejší území slouží jako genová základna lesních dřevin především pro lípu malolistou, ale také pro jasan ztepilý a olši lepkavou5. Ve stromovém patře je ale také přítomna řada nepůvodních taxonů dřevin, což je dáno koncepcí území coby parku. Nalézt se zde dají například relativně hojně platany. V okrajových částech pak jsou pak vysázeny například smrky nebo akáty. Podobné vlivy výsadby v minulosti lze sledovat i keřovém patře místních tvrdých luhů, nápadná je přítomnost řady okrasných keřů (pámelník, mahalebka). Zdejší lužní lesy jsou zaplavovány jen výjimečně, patří do suššího křídla, kde je obtížné vést jasnou hranici mezi lužním lesem a dubohabřinou. Správnost fytocenologických a z části i typologických úvah, že lesní biotopy v nivě Klejnárky se dají zařadit do tvrdých luhů, potvrzuje mj. opakovaný výskyt druhu 5

Těžiště genové základny pro posledně jmenované dva druhy se však nachází v Libickém luhu (Němeček, úst. sděl.). Vymezení genových základen lesních dřevin viz: mapserver Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa (UHÚL) [http://geoportal2.uhul.cz].

181


Cucubalus baccifer. Navíc je pravděpodobné, že v minulosti (tj. ještě alespoň před cca 200 lety) k záplavám, které jsou pro tvrdé luhy charakteristické, docházelo mnohem častěji. Lze předpokládat, že alespoň v nivě Klejnárky mají lužní lesy historické kontinuum. Svědčí tomu přítomnost některých typických bylin doprovázejících tyto typy vegetace – Allium ursinum (jen velmi sporadicky, původnost výskytu je nejasná), Gagea lutea, již zmiňovaná Cucubalus baccifer, Omphalodes scorpioides, Myosotis sparsiflora, Anemone nemorosa, A. ranunculoides a jiné. Naopak však úplně chybějí dymnivky a některé další druhy tvořící obvyklou dominantu jarního aspektu bylinného patra tvrdých luhů (např. Gagea minima, Lathyrus vernus, Adoxa moschatellina). Při okrajích lesů lze velmi často nalézt Scutellaria altissima (zplanělý druh původem z Balkánu). Poté, co se terén ve východní části začíná zvedat, přejdou tvrdé luhy do stanovištně vyhraněných dubohabřin. Tyto porosty jsou málo věkově diferencované a zcela bez charakteristických hájových druhů v podrostu, což je důsledkem skutečnosti, že nemají historickou kontinuitu. Bylinný podrost je značně ruderalizovaný, ze zajímavých druhů zde najdeme Primula veris, Omphalodes scorpioides a Gagea lutea. Zejména při krajích území pod silnicí je stromové patro již značně pozměněné s přítomností borovice lesní a především trnovníku akátu se silně ruderalizovaným podrostem. Do dubohabřin patří také porosty na hrázi bývalého Anenského rybníka v JZ části území. Nedílnou částí území je vegetace luk, které však mají značně rozkolísanou kvalitu. Menší část porostů je přírodovědně a ochranářsky cenná, část je degradovaná a/nebo zkulturněná, často se jedná o poměrně mladé, v nedávné minulosti přeorané plochy. Značná část luk je proto druhově poměrně chudá, často s dominancí pampelišek ze sekce Ruderalia a s přítomností dalších ruderálních a segetálních druhů. Ochranářsky cenné jsou zejména menší lesní louky ve střední až západní části území (mapa 2). Hlavním lučním společenstvem jsou bezkolencové louky sv. Molinion ve kterých najdeme druhy Betonica officinalis, Filipendula vulgaris, Galium boreale, Selinum carvifolia, Viola canina a ojediněle Carex flacca. Obvykle dominantní druh Molinia arundinacea zde však zpravidla chybí. Jedná se často o sušší křídlo tohoto svazu, které přechází do olifotrofnějšího typu ovsíkových luk sv. Arrhenatherion, v nichž se ze vzácnějších druhů ojediněle vyskytuje Potentilla alba (jde jen maloplošné porosty blízké asociaci Potentillo albaeFestucetum rubrae). Na nejsušších písčitých místech v okolí zámku se vyskytují kostřavové trávníky (zařaditelné do svazu Plantagini-Festucion) s výskytem charakteristické trávničky obecné Armeria vulgaris subsp. vulgaris. V návaznosti na polohy lužních lesů a nebo na trvale vlhkých sníženinách v loukách, jsou vyvinuty porosty dominantních vysokých ostřic (např. Carex riparia, Carex caespitosa). Právě mokřadní a vodní ekosystémy jsou přírodovědně velmi významnou součástí území, byť plošně zaujímají dosti malou rozlohu (mapa 2). Zásadní 182


význam má zazemněné slepé rameno zhruba ve středu území, kde dominují vysoké ostřice Carex sp. div. a dále je hojný Phragmites australis s příměsí Iris pseudacorus a Scutellaria galericulata. Nachází se zde také bohatá populace Euphorbia lucida a ojedinělý exemplář Salix alba, která je charakteristickým druhem měkkých luhů (viz obr. 15 v barevné příloze). V roce 2003 zde byla zaznamenána i Teucrium scordium a Sium latifolium. Přírodovědně hodnotná je také mělká, v létě vysýchající tůň nacházející se 170 m severně hvězdicovité křížovatky průseků v prostoru „Velké bažantnice“ zarostlá ohroženými vodními rostlinami Potamogeton lucens a Lemna trisulca. V nevelkém rybníku, severně od cesty ve středu území se vodní makrofyta, až na velmi sporadické porosty Batrachium peltatum, nevyskytují. V příbřežních porostech zde ze zajímavějších druhů roste Carex pseudocyperus. V jihozápadní části území se vyskytuje pole, které bylo v roce 2009 osázeno kukuřicí. Segetální vegetaci (zařaditelnou do svazu Veronico-Euphorbion) tvořily víceméně běžné taxony, ze zajímavějších rostlin se zde vyskytovaly například Datura stramonium a Bolboschoenus maritimus s.l.

Mapa 2. Vymezení cenných mokřadních (vodorovně šrafované) a lučních (svisle šrafované) biotopů. Map 2. Valuable wetlands (horizontally shaded) and meadows (vertically shaded). 183


Mapa 3. Mapa výskytu vybraných silně ohrožených a ohrožených druhů rostlin. Map 3. Distribution of the selected strongly endangered and endangered species. ▲Euphorbia lucida; ◘ Scrophularia umbrosa; ● Anthriscus caucalis; ▼ Potamogeton lucens.

Seznam nalezených taxonů Tučně jsou označeny taxony zařazené mezi zvláště chráněné druhy (podle Vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb.) a/nebo uvedené v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky (Procházka 2001). U každého z těchto taxonů je připojena kategorie ohrožení podle Červeného seznamu cévnatých rostlin (C1 – taxon kriticky ohrožený, C2 – taxon silně ohrožený, C3 – taxon ohrožený a C4a – vzácnější taxon vyžadující další pozornost; Procházka 2001). U zvláště chráněných druhů je uveden stupeň ohrožení podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (§1 – kriticky ohrožené, §2 – silně ohrožené, §3 – ohrožené). Zkratkou PRC jsou označeny taxony, které byly dokladovány sběrem herbářové položky (které následně byly umístěny v Herbářových sbírkách UK, Praha). Pozn.: V přehledu jsou uvedeny všechny taxony, které byly ve vymezeném území zaznamenány. Jsou zde tedy zařazeny i ty prokazatelně nepůvodní – záměrně vysazené, 184


zplanělé či zcela zdomácnělé. V některých jiných případech je původnost výskytu naopak sporná a nejasná. Nicméně všechny nalezené taxony rostlin považujeme za nedílnou součást bioty zámeckého parku na Kačině. Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Aegopodium podagraria, Aesculus hippocastanum, Aethusa cynapium, Agrimonia eupatoria, Agrostis capillaris, Agrostis gigantea, Agropyron canina (PRC), Achillea millefolium agg., Ajuga reptans, Alchemilla sp. div. (incl. Alchemilla micans, det. P. Havlíček, PRC), Alisma plantagoaquatica, Alliaria petiolata, Allium oleraceum (PRC), Allium scorodoprassum (PRC), Allium ursinum (PRC), Allium vineale (PRC), Alnus glutinosa, Alopecurus pratensis, Amaranthus sp. (PRC), Amelanchier ovalis (det. A. Skalická, PRC), Amelanchier spicata (det. A. Skalická, PRC), Anagallis arvensis, Anemone nemorosa, Anemone ranunculoides, Angelica sylvestris, Anthoxanthum odoratum, C2 Anthriscus caucalis (rev. M. Marek, PRC), Anthriscus sylvestris, Arabidopsis thaliana, Arctium × ambiguum (A. lappa × A. tomentosum), Arctium lappa, Arctium tomentosum, Arenaria serpyllifolia s.l., C4a Armeria vulgaris subsp. vulgaris, Armoracia rusticana, Arrhenatherum elatius, Artemisia vulgaris, Astragalus glycyphyllos, Athyrium filix-femina, Atriplex patula, Atriplex sagittata. Ballota nigra, Barbarea vulgaris, C4b Batrachium cf. peltatum (PRC, det. Z. Kaplan), Bellis perennis, C4a Berberis vulgaris, Betonica officinalis, Betula pendula, Bolboschoenus maritimus agg. (PRC), Brachypodium pinnatum, Brachypodium sylvaticum, Bromus benekenii (PRC), Bromus erectus, Bromus hordeaceus, Bromus inermis, Bromus sterilis, Bromus tectorum, Buxus sempervirens. Calamagrostis epigejos, Callitriche sp., Caltha palustris, Calystegia sepium, Campanula patula, Campanula rapunculoides, Campanula trachelium, Campsis cf. radicans, Capsella bursa-pastoris, Cardamine pratensis, Carduus acanthoides, Carex acuta, Carex acutiformis (PRC), Carex brizoides, Carex caryophyllea, C4a Carex cespitosa (PRC), C4a Carex disticha (PRC), Carex flacca, Carex hirta, Carex muricata agg. (PRC), Carex pallescens, Carex panicea (PRC), C4a Carex pseudocyperus (PRC), Carex remota, C4a Carex riparia, Carex sylvatica, Centaurea jacea, Cerastium arvense, Cerastium holosteoides, C4b Cerastium pumilum (PRC), Cichorium intybus, Circaea lutetiana, Cirsium × tataricum (C. canum × C. oleraceum), Cirsium arvense, Cirsium canum, Cirsium oleraceum, Cirsium palustre, Cirsium vulgare, Clematis vitalba, Clinopodium vulgare, Colchicum autumnale, Conium maculatum, Convallaria majalis, Convolvulus arvensis, Conyza canadensis, §3, C4a Cornus mas, Cornus sanguinea, Cornus cf. sericea (PRC), Corylus avellana, Cotinus coggygria, Crataegus sp., Crepis biennis, C4a Cucubalus baccifer (PRC), Cynosurus cristatus. Dactylis glomerata, Datura stramonium (PRC), Daucus carota, Descurainia sophia, Deschampsia cespitosa, Dianthus deltoides, Doronicum cf. pardalianches (PRC), Dryopteris filix-mas, Dryopteris sp. Echinochloa crus-galli, Echium vulgare, Elytrigia repens, Epilobium angustifolium, Equisetum arvense, Equisetum palustre, Eragrostis minor, Erigeron acris s.l., Erigeron annuus, Erodium cicutarium, Erophila verna, Eryngium campestre, Euonymus europaea, Eupatorium cannabinum, Euphorbia cyparissias, Euphorbia esula, Euphorbia helioscopia, §1, C2 Euphorbia lucida (PRC). Falcaria vulgaris, Fallopia convolvulus, Festuca cf. rupicola, Festuca gigantea, Festuca pratensis, Ficaria verna subsp. bulbifera, Ficus carica, Filipendula ulmaria, Filipendula vulgaris, Forsythia suspensa (det. A. Skalická, PRC), Fragaria × intermedia (F. moschata × F. vesca), Fragaria moschata, Fragaria vesca, Fragaria viridis, Frangula alnus, Fraxinus excelsior.

185


Gagea lutea, Galeopsis tetrahit, Galinsoga quadriradiata, Galium album, Galium aparine, C4a Galium boreale, Galium mollugo agg., Galium palustre agg., Galium uliginosum, Galium verum agg., Geranium palustre, Geranium pratense, Geranium pusillum, Geranium pyrenaicum, Geranium robertianum, Geum urbanum, Gleditschia triacanthos (rev. A. Skalická, PRC), Glechoma hederacea, Glyceria fluitans. Heracleum sphondylium, Hieracium lachenalii, Holcus lanatus, Humulus lupulus, Hypericum hirsutum, Hypericum perforatum, Hypochaeris radicata (PRC). Chaerophyllum aromaticum, Chaerophyllum bulbosum, Chamaecyparis sp., Chelidonium majus, Chenopodium album agg. (PRC). Impatiens noli-tangere, Impatiens parviflora, Iris pseudacorus. Juncus articulatus, Juncus effusus, Juncus inflexus, Juncus tenuis, Juniperus chinensis cv. Pzitzeriana Aurea (det. A. Skalická, PRC), C3 Juniperus communis, Juniperus sp. Knautia arvensis. Laburnum anagyroides, Lamium album, Lamium amplexicaule, Lamium purpureum, Lapsana communis, Larix decidua, Lathyrus pratensis, Lathyrus tuberosus, Lemna minor, C4a Lemna trisulca (PRC), Leonurus cardiaca, Leucanthemum ircutianum, Ligustrum vulgare, Linaria vulgaris, Liquidambar styraciflua (rev. A. Skalická, PRC), Lolium cf. multiflorum, Lolium perenne, C4a Loranthus europaeus, Lotus corniculatus, Lotus uliginosus (PRC), Luzula campestris agg., Lycopus europaeus, Lychnis flos-cuculi, Lychnis viscaria, Lysimachia nummularia, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria. Macleaya cordata (rev. A. Skalická, PRC), Maianthemum bifolium, Malachium aquatile, Malus domestica, Malva neglecta, Matricaria discoidea, Medicago lupulina, Melica nutans, Melilotus officinalis, Mentha aquatica, Mentha arvensis, Milium effusum, Moehringia trinervia, Molinia arundinacea, Muscari sp., Mycelis muralis, Myosotis arvensis, Myosotis palustris s. l., C4a Myosotis sparsiflora, Myosotis stricta (PRC), Myosoton aquaticum. Oenanthe aquatica, C4a Omphalodes scorpioides, Ornithogalum kochii, Oxalis fontana (PRC). Papaver dubium s. l., Papaver rhoeas, Paris quadrifolia, Pastinaca sativa, Phalaris arundinacea, Philadelphus cf. coronarius, Phleum pratense, Phragmites australis, Physalis alkekengi, Picea abies, Picea pungens, Pimpinella saxifraga, Pinus mugo, Pinus nigra, Pinus strobus, Pinus sylvestris, Plantago lanceolata, Plantago major, Plantago media, Plantago uliginosa, Platanus sp. div (incl. Platanus × hispanica), Poa annua, Poa bulbosa, Poa compressa, Poa nemoralis, Poa pratensis, Poa trivialis, Polygonatum multiflorum, Polygonum aviculare agg., Polygonum cf. mitis, Populus tremula, C3 Potamogeton lucens (PRC, rev. Z. Kaplan), C4a Potentilla alba (PRC), Potentilla anserina, Potentilla argentea, Potentilla erecta, Potentilla reptans, Potentilla tabernaemontani, C4a Primula veris (PRC), Prunella vulgaris, Prunus avium, Prunus cerasus, Prunus mahaleb (PRC), Prunus padus, Prunus spinosa, Pseudotsuga menziesii, Pulmonaria obscura, Pyrus cf. pyraster. C2 Quercus cerris (PRC), Quercus petraea, Quercus robur, Quercus rubra. Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg. (incl. Ranunculus phragmiteti, det. P. Havlíček, PRC), Ranunculus bulbosus (PRC), Ranunculus repens, Rhamnus cathartica, Rhododendron sp. div., Rhus hirta, Rhus radicans (rev. A. Skalická, PRC), Ribes rubrum, Ribes uva-crispa, Robinia pseudacacia, Rorippa sp., Rosa canina, Rosa rubiginosa, Rubus caesius, Rubus fruticosus agg. (incl. Rubus pericrispatus, det. P. Havlíček, PRC), Rubus idaeus, Rumex acetosa, Rumex acetosella, Rumex crispus, Rumex obtusifolius. Salix alba, Salix caprea, Salix cinerea, Salix fragilis, Salvia pratensis, Sambucus nigra, Sanguisorba officinalis, Saponaria officinalis, Scirpus sylvaticus, Scrophularia nodosa, C3 Scrophularia umbrosa, Scutellaria altissima, Scutellaria galericulata, Securigera varia, Sedum sexangulare, Selinum carvifolia, Setaria viridis, Setaria pumila (PRC), Schoenoplectus lacustris (PRC), Silene latifolia subsp. alba, Silybum marianum, Sisymbrium 186


officinale, Solanum dulcamara, Solanum nigrum, Solidago canadensis, Solidago gigantea, Sonchus asper, Sonchus oleraceus, Sophora japonica, Sorbus aucuparia, Spiraea × vanhouttei (S. cantoniensis × S. trilobata), Stachys palustris, Stachys sylvatica, Stellaria graminea, Stellaria holostea, Stellaria media, Symphoricarpos albus, Symphytum officinale, Syringa sp., Syringa vulgaris. Tanacetum vulgare, Taraxacum sect. Ruderalia, §2, C3 Taxus baccata, Thlaspi arvense, Thlaspi perfoliatum, Thuja sp., Thuja occidentalis, Tilia cordata, Tilia petiolaris, Tilia platyphyllos, Torilis japonica, Tragopogon orientalis, Trifolium arvense, Trifolium campestre, Trifolium dubium, Trifolium hybridum, Trifolium pratense, Trifolium repens, Tripleurospermum inodorum, Trisetum flavescens, Tussilago farfara, Typha angustifolia (PRC), Typha latifolia. Ulmus glabra, C4a Ulmus laevis, C4a Ulmus minor, Urtica dioica. Valeriana officinalis, Valerianella locusta, Verbascum nigrum, Verbascum thapsus, Veronica anagallis-aquatica (PRC), Veronica arvensis, Veronica beccabunga, Veronica chamaedrys, Veronica officinalis, Veronica persica, Veronica polita, Veronica serpyllifolia, Veronica sublobata, C4a Viburnum lantana, Viburnum opulus, Vicia cracca, Vicia hirsuta, Vicia sepium, Vicia sp., Vicia tenuifolia, Vincetoxicum hirundinaria, Viola arvensis, Viola canina (PRC), Viola hirta (PRC), Viola riviniana (PRC), Vitis riparia (det. A. Skalická, PRC). Zea mays.

Zhodnocení flóry území Flóra území je relativně bohatá, zaznamenáno bylo 419 taxonů vyšších rostlin. Je ovšem nutné poznamenat, že značný podíl tvoří druhy ruderální a také řada druhů je nepůvodních (včetně těch exotických vysazených). Dále pak je nutné upozornit, že až na jednu výjimku (Euphorbia lucida) se v území nevyskytují výrazněji vzácnější či ohroženější taxony nebo jejich recentní výskyt nebyl potvrzen jako například Teucrium scordium a Sium latifolium uváděných Lončákovou (Lončáková 2003). Komentáře k některým nalezeným taxonům Anthriscus caucalis – tento vzácný teplomilný druh ruderálních stanovišť (akátové háje, vinice, okraje cest a podobně) byl nalezen v menší populaci na okraji písčité cesty lemovaných křovinami poblíž studny před zámkem (při hlavní přístupové cestě k zámku; mapa 3). Relativní vzácnost tohoto druhu je také dána i je přehlížeností (druh má poměrně krátký životní cyklus a může být zaměňován s podobnými taxony čeledi Apiaceae), z okolního území je známo několik relativně recentních lokalit – Záboří nad Labem (Hadač et al. 1994), Býchory (Rydlo 1997) a Svatý Mikuláš (Slavík 1997). Armeria vulgaris subsp. vulgaris – trávnička rostla nepříliš hojně na písčitých půdách v bezprostředním okolí zámku. Berberis vulgaris – dřišťál se v území vyskytuje pouze nehojně v blízkém okolí zámku. Je velmi pravděpodobné, že podobně jako u jiných vzácnějších dřevin (dřín, tis, dub cer) jde o výsadbu. Carex cespitosa – ostřice trsnatá byla zaznamenána na třech místech (jediný trs v jižní části mrtvého ramene, ca 20 trsů na louce s Euphorbia lucida a velmi bohatá populace na malé louce u cesty mezi rybníkem a hájovnou). 187


Carex disticha – ostřice dvouřadá byla zaznamenána pouze na dvou místech, hojně ve vlhké louce a podél vrbiny v místě Na Dvacítce a také ve střední části kruhovité louky v nejjižnější části areálu Kačina (zde ojediněle). Carex pseudocyperus – tato nápadná ostřice byla nalezena pouze v několika exemplářích na břehu rybníka. Cornus mas – dřín byl zaznamenán v nejbližším okolí zámku (jeden rozsáhlý a poměrně starý keř) a v lese v jižní části parku. Dále je zmiňován z lesa v JV rohu území (Kohlová in verb.). Spíše se jedná o nepůvodní výskyt (výsadby). Ale jistá možnost, že jde o pozůstatek přirozeného výskytu, zde je; druh se v širším okolí Kačiny vyskytuje (například na ca 6 km vzdáleném vrchu Kaňk), ale na poněkud odlišných stanovištích (jižně exponované svahy) a půdních substrátech (vyšší obsah bází) než je tomu případě výskytu na Kačině. Cucubalus baccifer – nadmutice je typickou rostlinou úvalů velkých řek a lužních lesů (což indikuje správnost úvah, že lesní biotopy v nivě Klejnárky se dají zařadit do tvrdých luhů). Nadmutice byla nalezena na několika místech na okrajích lesa u cesty mezi zámkem a hájenkou. Euphorbia lucida – pryšec lesklý byl v území recentně zaznamenán na třech místech: v zazemněném slepém rameni (desítky prýtů na ploše několika desítek metrů čtverečních), na okraji louky při slepém rameni (cca 40 prýtů na přibližně čtyřech metrech čtverečních) a na jasanem zarostlé pasece (desítky prýtů na asi 10 metrech čtverečních). Tyto tři recentní lokality jsou vyznačeny v mapě č. 3. Na další lokalitě, v průseku nedaleko hájovny, ze které byl uváděn Lončákovou (2003), jeho výskyt potvrzen nebyl. Viz obr. 14, 15 a 17 v barevné příloze. Galium boreale – hojně na většině vlhkých luk v území, místy i v bohatých populacích. Lemna trisulca – tento okřehek byl nalezen pouze v malém rybníčku s dominujícím Potamogeton lucens, poměrně hojně. Myosotis sparsiflora – pomněnka řídkokvětá byla nalezena pouze v jižní části, ale obdobně jako u pupkovce lze předpokládat, že se vyskytuje i leckde jinde v lesních biotopech Kačinského areálu. Omphalodes scorpioides – pupkovec zaznamenán pouze podél cesty vedoucí poblíž hlavního vchodu do areálu (východní část) k hájence v západní části. Je ale pravděpodobné, že se v lesních biotopech vyskytuje i jinde (zejména v lužních polohách). Potamogeton lucens – rdest světlý byl v roce 2009 dominantou ve vodě tůně (mapa 3), kde se zcela jistě vyskytovaly stovky jedinců. Potentilla alba – mochna bílá byla nalezena pouze v trávnících okolo hájenky. Populace byla tvořena jen několika exempláři. Quercus cerris – zaznamenán jediný velký strom na svazích pod zámkem a zcela evidentně jde o výsadbu (už proto, že dub cer není v Čechách původní dřevinou). Scrophularia umbrosa – tento krtičník byl v území EVL Kačina zaznamenán pouze v jižní části (mapa 3), ale lze předpokládat, že je zde hojnější (zejména podél toku Staré Klejnárky). Scutellaria altissima – tento šišák je druhem panonsko-pontickým (centrum jeho areálu je na Balkáně, přirozený areál sahá až na Slovensko, kde je velmi vzácným a ohroženým druhem). V České republice jde o druh nepůvodní a poměrně vzácný (hojněji je rozšířen například v Českém krase). Na Kačině byl zaznamenán opakovaně a v bohatých populacích. V lesních biotopech a především podél lesních cest a okrajů se stal běžnou

188


součástí bylinného patra. Rozšíření zajisté souvisí s historickým využíváním území (lze předpokládat jeho úmyslné vysazení). Sium latifolium – tento druh uvádí Lončáková (2003) z prostoru zazemněného slepého ramene. V roce 2009 se nepodařilo druh ověřit. Taxus baccata – ačkoliv tis se v okolí zámku vyskytuje hojně, je zcela jasné, že v tomto případě jde o výsadby (neboť přirozeným biotopem tisu jsou suťové lesy). Teucrium scordium – hojný výskyt ožanky čpavé byl zaznamenán v roce 2003 Lončákovou na bahnité půdě s nezapojenou vegetací na dně zazemněného slepého ramene (Lončáková 2003). Za doprovodu nálezkyně populaci v roce 2003 na lokalitě ověřil i druhý z autorů tohoto článku. Ožanka nebyla přes pečlivé pátrání v roce 2009 ověřena. Příčinou je zřejmě příliš zapojená vegetace s dominancí vysokých ostřic a rákosu. Druh se však nepochybně nalézá v semenné bance, ze které by mohl, v případě nastolení vhodných stanovištních podmínek, opět vyrůst. Ulmus laevis – jilm vaz byl zaznamenán ve většině lesních porostů. Šlo jak o mladé jedince až po poměrně staré stromy. Jde o typickou dřevinu tvrdých luhů. Ulmus minor – jilm habrolistý byl v zájmovém území nalézán roztroušeně, především v lemových biotopech (pomezí les/louka). Viburnum lantana – kalina tušalaj byla nalezena pouze v okolí zámku u malého umělého pahorku a lze důvodně předpokládat, že jde o výsadbu (stanoviště neodpovídá přirozenému rozšíření tohoto druhu, charakterické jsou pro něj teplomilné doubravy a lemy).

Péče o území v hlediska ochrany přírody Stávající způsob lesnického obhospodařování území je z hlediska ochrany přírody žádoucí. Území je ze dvou třetin kryto lesními porosty, které mají většinou přírodě velmi blízké stromové patro a to jak z hlediska druhového složení, tak i struktury stromového patra. V uplynulých letech není v území ve větším množství chována zvěř a proto téměř ve všech porostech dochází k velmi dobrému zmlazení dřevin, především jasanu, ale i lípy a javorů. Probíhá zde pouze výběrová těžba, přičemž část mrtvého dřeva (torza přestárlých stromů, pařezy apod.) jsou ponechávány na místě. Vhodné by bylo upravit péči o louky, je třeba kosit i ty partie, které leží ladem a degradují. Prioritou z hlediska ochrany přírody je zajištění vhodné péče o dosud druhově pestré louky, které jsou fytocenologicky zařaditelné do bezkolencových luk svazu Molinion. Ve střednědobém horizontu (roků až desítek let) představuje ohrožení výskytu vzácných rostlin a především pak i populací obojživelníků proces zazemňování vodních a mokřadních ploch. Tento proces je značně pokročilý, slepé rameno i tůň v létě zcela vysychají. Značné zazemnění slepého ramene s výskytem zapojené vegetace ostřic je zjevně hlavním důvodem, proč se nepodařilo ověřit výskyt Teucrium scordium. Proto by bylo vhodné provést odstranění části sedimentů ve vodních plochách a mokřadech. Podrobné údaje o navržených opatřeních jsou uvedeny v plánu péče (Karlík 2010). 189


Závěr Ačkoliv zámecký park v Kačině byl a je pod silným antropickým tlakem trvajícím přes 200 let, dodnes zde přežily některé vzácnější taxony rostlin. Z celkového počtu 419 taxonů, zaznamenaných během aktuálního průzkumu provedeného v roce 2009, se zde vyskytuje celkem 27 druhů z červeného seznamu (sensu Procházka 2001). Konkrétně se jedná o tři druhy silně ohrožené – Anthriscus caucalis, Euphorbia lucida, Quercus cerris, čtyři druhy ohrožené – Juniperus communis, Potamogeton lucens, Scrophularia umbrosa, Taxus baccata, a 17 taxonů vyžadujících další pozornost – Armeria vulgaris subsp. vulgaris, Berberis vulgaris, Carex cespitosa, C. disticha, C. pseudocyperus, Carex riparia, Cornus mas, Cucubalus baccifer, Galium boreale, Lemna trisulca, Loranthus europaeus, Myosotis sparsiflora, Omphalodes scorpioides, Potentilla alba, Primula veris, Ulmus laevis, Ulmus minor a Viburnum lantana. Dva taxony patří do kategorie dosud nedostatečně prozkoumaných – Batrachium peltatum a Cerastium pumilum. Byly zaznamenány následující tři druhy cévnatých rostlin chráněné vyhláškou 395/1992 Sb: Euphorbia lucida, Cornus mas a Taxus baccata. Je nutné ovšem upozornit, že v případě vzácnějších druhů dřevin (až na Ulmus laevis a Ulmus minor) se zcela jistě (například Taxus baccata a Quercus cerris) a nebo pravděpodobně (v případě Cornus mas či Juniperus communis) jedná o cílené výsadby. Nejcennější je bezesporu poměrně rozsáhlá populace silně ohroženého druhu Euphorbia lucida (viz obr. 17 v barevné příloze). Naopak nebyl potvrzen recentní výskyt Teucrium scordium a Sium latifolium uváděných z nedávné minulosti Lončákovou (Lončáková 2003). Pokud budou provedena vhodná managementová opatření, je značně pravděpodobné, že se podaří obnovit jejich výskyt ze semenné banky. Summary The survey of the flora and overview of vegetation of the studied area is given. The inventory list includes 419 taxa of vascular plants, 27 of them belong to the endangered and rare plants according the national Red list. The most valued species, which was found, is Euphorbia lucida, which is very rare in the Bohemia (with only several localities in the lowland of the Labe and Ohře). It is necessary to point out, that inconsiderable part of founded plants includes non-native plants (especially woody species).

190


Poděkování Chteli bychom poděkovat všem, kteří nám o území poskytli informace. Jsme vděčni Doc. Janu Kirschnerovi za zprávu o herbáři na Kačině. Cenné údaje o území nám poskytl lesní správce Ing. Miroslav Němeček a krajinná architektka Ing. Jana Kohlová. Zvláštní dík patří specialistům na problematičtější skupiny cévnatých rostlin, kteří determinovali nebo revidovali naše položky. Jedná se o Mgr. Petra Havlíčka (Alchemilla, Ranunculus auricomus agg. a Rubus), Mgr. Zdeňka Kaplana, Ph.D. (vodní makrofyta), Milana Marka (Anthriscus caucalis), RNDr. Annu Skalickou (pěstované dřeviny). Naprostá většina údajů byla získána v rámci průzkumu financovaného Krajským úřadem Středočeského kraje. Podstatný přínos pro poznání území mělo mapování přírodních biotopů zajišťované AOPK ČR. Druhý z autorů byl při finalizaci článku podpořen také z grantu MŠMT ČR (2B06012). Literatura Bauer P. et Bauer P. (2008a): Oznámení záměru podle zákona č. 100/2001 Sb. (příloha č.3) – Hodnocení dopadů na evropsky významné lokality a ptačí oblasti podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. – Regenerace Národní kulturní památky Kačina, část zámek. – Ms., 40 p. Bauer P. et Bauer P. (2008b): Oznámení záměru podle zákona č. 100/2001 Sb. (příloha č.3) – Hodnocení dopadů na evropsky významné lokality a ptačí oblasti podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. – Regenerace Národní kulturní památky Kačina, část obora. – Ms., 44 p. Boháč P. et Kolář J. (1996): Vyšší geomorfologické jednotky České republiky. Geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR. – Praha, 56 p. + mapa. Hadač E., Jirásek J. et Bureš P. (1994): Květena Železných hor. – Železné hory 1: 1–212. Hieke K. (1965): Dřeviny zámeckých parků Středočeského kraje. – Vědecké práce VÚOZ v Průhonicích 3: 71–127. Hieke K. (1984): České zámecké parky a jejich dřeviny. – 462 p., Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Houfek J. (1970): Krátká floristická sdělení a výsledky floristické akce v Čechách. – Zprávy Čs. Bot. Společ. 5/2: 136–144. Houfek J. (1976): Krátká floristická sdělení z území Československa a výsledky floristické akce v Čechách. – Zprávy Čs. Bot. Společ. 11/1: 57–64. Chytrý M., Kučera T. et Kočí M. [eds] (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Karlík P. [ed.] (2010): Plán péče o přírodní památku Kačina. Návrh na vyhlášení přírodní památky Kačina. – Ms. (depon. in. Odbor život. prostředí Krajského úřadu Středočeského kraje.) Klášterský I., Hrabětová-Dudová A. et Duda J. (1982): Dějiny floristického výzkumu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, Příloha 1982/1 (1–2): 1–242. Kubát K. [ed.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha. Lončáková J. (2003): Kaňk a Kačina – A0003. – Ms. [Závěrečná zpráva mapování biotopů Natura 2000, depon. in Knihovna AOPK ČR, Praha.] Mikyška R. a kol. (1972): Geobotanická mapa ČSSR. 1. České země. Mapová část. – Academia, Praha.

191

BOHEMIA CENTRALIS 30 Neuhäuslová Z. [ed.] (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha. Procházka F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1–166. Quitt E. (1970): Klimatické oblasti Československa. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1–73. Rydlo J. (1997): Floristické materiály ze středních Čech. – Muzeum a současnost, ser. natur., 11: 14. Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds], Květena I., p. 103–121, Praha. Slavík B. (1997): Anthriscus Pers. – kerblík. – In: Slavík B. [eds], Květena České republiky, vol. 5., pp. 273–284, Academia, Praha. Vávrová V. et Šantrůčková M. (2009): Krajina Novodvorska a Žehušicka v popisu k I. vojenskému mapování. – Historická geografie 35: 213–228.

K tomuto příspěvku patří barevné obrazové přílohy č. 14–17. Recenzovali: Jiří Hadinec RNDr. Anna Skalická

192

Flóra a náčrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kačina

Recommend Documents