F-86 SABRE
Obsah Chronologie: F-86 Sabre/FJ Fury v datech
4
Kapitola 1
Prototypy a vývoj
5
Kapitola 2
Historie nasazení: Proti MiG-15 nad Koreou
15
Kapitola 3
Létání s F-86 Sabre
33
Kapitola 4
Verze
43
Kapitola 5
Sabre v zámoří
59
Dodatky
1: Výzbroj 2: Podrobné údaje o výrobě 3: Taktickotechnické údaje 4: Modely 5: Doporučená literatura
89 90 92 94 94
Martin W. Bowman
Rejstřík
96
NORTH AMERICAN F-86 SABRE A FJ FURY
HISTORIE NASAZENÍ: PROTI MIG-15 NAD KOREOU
Tyto F-86E patří 335. přepadové stíhací letce 4. přepadové stíhací perutě. Všimněte si znaku s hlavou indiána a žlutého rozlišovacího pruhu s černým lemováním na trupu, který se objevil koncem roku 1951. Další černě lemovaný žlutý pruh na kýlovce sloužil jako znak perutě. 335. FIS byla nejúspěšnější jednotkou korejské války na letounech Sabre se 14 z 39 stíhacích es USAF a její piloti si připsali nejméně 218,5 vítězství ve vzdušných soubojích. Marshallův letoun F-86E 50-625 „Bones“ (druhý zleva) nese 18 hvězdiček na znamení nepřátelských stíhaček, které s tímto strojem sestřelili různí piloti. (Larry Davis)
Dayton W. Ragland, provedli hloubkový nálet, který měl za následek zničení čtyř stíhaček MiG a poškození několika dalších. Čtyři nepřátelské stíhačky byly sestřeleny v rozsáhlém vzdušném boji 27. listopadu, jednu z nich si připsal major Richard D. Creighton, který se tak stal čtvrtým tryskovým esem korejské války. Odpoledne 30. listopadu pak přineslo dosud největší úspěch ve vzdušném boji, když 31 letounů Sabre 4. FIW pod vedením plukovníka Benjamina S. Prestona zahlédlo 12 bombardérů Tupolev Tu-2 „Bat“ v doprovodu 16 stíhaček Lavočkin La-9 „Fritz“ s pístovými motory a 16 letounů MiG-15 mířících k ostrovu Tehwado ve Žlutém moři, kde jihokorejská vojska sváděla boje se severokorejskou námořní pěchotou. Major George A. „Curly“ Davis, Jr., velitel 334. FIS, a major Winton W. „Bones“ Marshall, velitel 335. FIS, se toho dne stali tryskovými esy. Davis zničil tři bombardéry, další poškodil a sestřelil jednu stíhačku MiG. Marshall sestřelil jeden bombardér, další poškodil a sundal jeden stroj La-9. Podtrženo a sečteno letouny Sabre zničily osm strojů Tu-2, tři La-9 a jeden MiG-15.
24
Novoroční vzdušná ofenziva Sabry F-86E z 51. přepadové stíhací perutě se zapojily do bojů 1. prosince. Ve dnech 2. a 4. prosince si piloti těchto letounů připsali deset stíhaček MiG, dvě z nich na konto pilotů 51. FIW. Major George Davis od 4. FIW zničil další dvě stíhačky protivníka 5. prosince. A 13. prosince si připsal další čtyři letouny MiG – byl to korejský rekord – když se stroje Sabre 4. FIW utkaly se 145 letouny MiG-15 v bojích podél Jalu a zničily 13 z nich. Přestože se letouny MiG-15 i nadále nad Severní Koreou objevovaly ve velkých počtech, vyhýbaly se boji pod 9144 m (30 000 ft). Do konce prosince pak byly zničeny už jenom tři nepřátelské stíhačky MiG. Jednu si připsala 4. FIW 14. prosince a zbývající dvě 51. FIW dne 15. a 28. prosince. V prosinci bylo sestřeleno celkem 28 letounů MiG za cenu sedmi ztracených strojů Sabre. V lednu 1952 komunisté spustili novoroční vzdušnou ofenzivu vysláním 200 letounů MiG s rychlostí až M=0,99 přes Jalu. Ve vzduchu bylo sice ztraceno jen pět F-86, ale za leden až únor stroje F-86A od 4. FIW sestřelily pouze 11 stíhaček
RF-86F 52-4808 od 15. taktické průzkumné letky 67. taktické průzkumné perutě s falešnými ústími kulometů, vyvedenými černou barvou, které měly zastrašit nepřátelské piloty. Kryt na boku pod kabinou obsahuje dvojici 508mm (20“) fotokamer K-24, uložených podélně se zrcadlem pro pořizování svislých snímků. Tento letoun byl sešrotován v Kisaruzu v prosinci 1957. (USAF) F-86E 50-0653 od 25. přepadové stíhací letky 51. přepadové stíhací perutě v Koreji v roce 1953. Tento letoun (s označením N5637V) je dnes vystaven v Muzeu USAF na základně Hickam AFB na Havaji. (via Larry Davis)
25
NORTH AMERICAN F-86 SABRE A FJ FURY
dálilo vznik třepání, což pilotovi umožnilo využít širší rozsah přetížení, protože mohl létat blíže k hraničnímu přetížení, kdy už začínalo třepání křídel. Druhou stranou mince byla ztráta výhod křídla se sloty v malých rychlostech. Pádová rychlost při vzletu prudce vzrostla z 206 na 232 km/h (ze 128 na 144 mph) a pádu na malé rychlosti předcházelo výrazné klonění a vybočování. Přibližovací rychlost při přistání činila zhruba 278 km/h (173 mph) a při dosednutí 222 km/h (138 mph), což vyžadovalo delší dojezd. V září 1952 bylo do Koreje odesláno 50 souprav pro přestavbu F-86F do nového uspořádání „6-3“ a bylo objednáno dost souprav na přestavbu všech F-86F v Koreji. Také všechny sériové letouny počínaje 171. F-86F-25 (51-13341) a 200. strojem F-86F-30 (52-4505) byly vybaveny prodlouženou náběžnou hranou. Verze s prodlouženým křídlem podstatně změnila průběh vzdušných bojů v Koreji a poskytla pilotům letounů Sabre ještě výraznější převahu nad typem MiG-15. Celkem bylo vyrobeno 135 „jednozávěsových“ letounů Sabre F-86F-1 až -15 v Inglewoodu a 100 F-86F-20 v Columbusu. Po nich následovalo v roce 1953 a počátkem roku 1954 600 strojů F-86F-25 z Columbusu a 859 F-86F-30 z Inglewoodu ve „dvouzávěsovém“ provedení. V červenci 1953 mělo USAF 13 aktivních denních stíhacích perutí vybavených letouny Sabre, a to včetně čtyř působících v Koreji.
FJ-2 Fury Korejská válka ukázala, že letouny Grumman Panther ani McDonnell Banshee nemohou působit ve vzdušném prostoru ovládaném stíhačkami MiG bez nepřijatelných ztrát. Proto USN projevilo nový zájem o palubní stíhačky se šípovým křídlem. Jednou z nich byl typ NA-181, projektový návrh navalizované verze letounu F-86E-10 Sabre od firmy NAA. Dne 10. února 1951 zadal Úřad pro vzduchoplavbu výrobu dvou XFJ-2 a jednoho NA-185/XFJ-2B. První dva prototypy s výrobními čísly 133754 a 133755 měly drak F-86E se sejmutou výzbrojí, upravený pro palubní provoz s cívkou pro katapultovací lano ve spodní části trupu a rámovým záchytným hákem tvaru „A“ pod zádí. Dostaly také prodloužené přední pod-
48
VERZE
vozkové nohy s hydraulickým tlumičem kvůli nezbytně většímu úhlu náběhu při vzletu z katapultu. XFJ-2B v. č. 133756 se používal výhradně jako zkušební drak výzbroje ve Zkušebně výzbroje (Ordnance Test Station) v Inyokern, kde se zkoušela zástavba čtyř 20mm kanonů Colt Mk 12, a nebyl navalizován. Firma NAA souběžně získala také zakázku na 300 strojů FJ-2 Fury. Ty se měly vyrábět v novém závodě v Columbusu, stát Ohio, kde byla v roce 1952 v plném proudu výroba F-86F. Jako první vzlétl XFJ-2B, který zkušební pilot Robert Hoover zalétal 27. prosince 1951. Počátkem roku 1952 byly do Zkušebního střediska USN v Patuxent River dodány oba XFJ-2. Vyhodnocovací zkoušky probíhaly na palubě USS Midway v srpnu 1952 a schvalovací palubní zkoušky byly dokončeny na USS Coral Sea v prosinci 1952. První sériový FJ-2 Fury (námořní protějšek F-86F) USN převzalo v říjnu 1952. Poháněl ho motor J47-GE-2 o tahu 26,68 kN (6000 lb st), navalizovaná verze motoru J47-GE-27. Dodatečné námořní vybavení zvýšilo vzletovou hmotnost letounu na 8524 kg (18 791 lb) ve srovnání s 8073 kg (17 797 lb) stroje F-86F. Nejvyšší rychlost činila 1088 km/h (676 mph) u hladiny moře a 969 km/h (602 mph) ve výšce 10 973 m (36 000 ft). Palbu čtyř 20mm kanonů se 150 náboji na hlaveň řídil zaměřovač Mk 16 Model 2 a radar AN/APG-30. Když se válka v Koreji chýlila ke konci, byla původní objednávka na 300 strojů Fury snížena na 200 letounů. Protože námořnictvo upřednostňovalo typ F9F-8 Cougar, vhodnější pro palubní službu, byly všechny vyrobené letouny FJ-2 přenechány Sboru námořní pěchoty (USMC). Do konce roku 1952 bylo v Columbusu dokončeno jen pět strojů a první FJ-2 byly dodány k USMC teprve v lednu 1954, kdy jich přišlo 25 k letce VMF-122 v Cherry Point, Severní Karolina. Výroba pokračovala do září 1954 a v roce 1955 byly FJ-2 ve výzbroji šesti letek USMC. V červnu 1954 prošly FJ-2 letky VMF-235 palubními zkouškami na USS Hancock, která byla jako první americká letadlová loď vybavena parním katapultem podle britského vzoru. Bojová kariéra letounu FJ-2 u USMC neměla dlouhého trvání. V roce 1956 byly staženy od prvosledových jednotek a z námořních záloh byly definitivně vyřazeny v roce 1957.
FJ-3 Fury V březnu 1952 si firma NAA velmi dobře uvědomovala nevhodnost FJ-2 pro palubní službu, a tak zahájila práce na FJ-3. Poháněl ho motor Wright J65-W-2 (licenční verze motoru Armstrong Siddeley Sapphire) o tahu 34,24 kN (7700 lb), který se zkoušel na pátém sériovém stroji FJ-2. FJ-3 měl také větší vstupní otvor než FJ-2 a zásoba munice pro čtyři 20mm kanony se zvýšila o 48 nábojů. První sériový stroj FJ-3 byl dokončen v Columbusu 11. prosince 1953 a téhož dne zalétán zkušebním pilotem Billem Pearcem. Následovala objednávka 389 FJ-3 (135774/136162) pro USN, ale dodávky zase vázly. Do července 1954 bylo přejato pouze 24 letounů. Ty přišly k letkám VX-3 a VF-173 v Patuxent River, které stihly program zavedení do služby (Fleet Introduction Program) za rekordních 29 dní. Dne 8. května 1955 přistály FJ-3 od VF-173 na palubě USS Bennington v Atlantiku. Dne 22. srpna téhož roku zahájila VX-3 provozní zkoušky zrcadlového přistávacího systému, instalovaného na letadlovou loď Bennington. Jako první přistál s pomocí tohoto systému velitel VX-3 fregatní kapitán R. G. Dose. V roce 1955 prošel FJ-3 Fury řadou úprav ve snaze zlepšit jeho nevalné palubní schopnosti. Sloty na křídlech byly nahrazeny prodlouženou
náběžnou hranou, ukrývající dalších 469 l (124 US gal) paliva, a počet křídelních závěsníků vzrostl ze dvou na šest, což umožnilo nést 500 nebo 1000lb (227 nebo 454kg) pumy, raketnice nebo další palivové nádrže. PLŘS Sidewinder, které se poprvé zkoušely v roce 1952, mohly používat Fury (s označením FJ-3M) od 345. vyrobeného letounu. V srpnu 1956 tvořily stroje FJ-3/3M Fury výzbroj 18 letek USN a čtyř letek USMC.
FJ-4 Fury Konstrukční práce na dálkovém bitevním letounu FJ-4 začaly v závodě v Columbusu v únoru 1953 a v červnu téhož roku firma dostala objednávku dvou prototypů s firemním označením NA-208. Kvůli uspokojení požadavků na delší dolet byla zásoba paliva zvýšena o 50 procent, což si však vyžádalo podstatné konstrukční změny celého draku pro nárůst celkové hmotnosti. Křídlo a ocasní plochy byly tenčí a měly větší rozpětí i plochu. V přídi přibylo další pancéřování, využívající prostor uvolněný snížením zásoby 20mm munice. Změnily se obrysy trupu a kabiny a objevil se nový pákový podvozek s prodlouženým zdvihem Letoun FJ-4B (NA-244) Fury 143494 sloužil u letky VX-4 (via Larry Davis)
49
NORTH AMERICAN F-86 SABRE A FJ FURY
Na snímku jsou ve formaci zachyceny letouny CL-13 Sabre 4 Královského letectva XB927, XB928, XB916 a XB953 (Flight)
ga k podpoře mírových sil OSN. V létě 1962 byly do této krizové oblasti vyslány další dva letouny F-86F. Po rozepřích etiopská vláda v říjnu 1962 stáhla své F-86F z Konga, odkud se pod záminkou dálkového navigačního cvičení vrátily do Etiopie. Dva roky nato byly etiopské stroje Sabre nasazeny ve válce v Africkém rohu proti Somálsku (a proslýchá se, že se účastnily také války se Somálskem o spornou Ogadenskou poušť v letech 1977 až 1978). Předpokládá se, že v sedmdesátých letech Etiopie získala přes 20 F-86F od Císařského íránského letectva. V roce 1977 byl asi tucet zbylých F-86F vyřazen ze stavu.
Filipíny Filipínské letectvo (Hukbong Himpapawid ng Pilipinas) obdrželo v roce 1957 od Spojených států asi 30 letounů F-86F-30, dalších 15 či více strojů následovalo v červnu 1958 a dalších 18 nebo více v červnu 1959. V dubnu 1962 je doplnil menší počet ex-španělských F-86. Dne 12. srpna 1960 filipínské letectvo dostalo 20 letounů F-86D-35, k nimž později přibylo ještě několik dalších. Stroje F-86D 5. stíhací perutě byly vyřazeny ze služby v červenci 1968. V roce 1972 bylo Filipínám převedeno 20 tchajwanských F-86F v rámci MDAP (v období zvýšeného napětí na ostrovech). V srp-
64
SABRE V ZÁMOŘÍ
nu 1965 vyřadila 6. taktická stíhací letka své F-86 a přezbrojila na typ Northrop F-5A, ale u 7. a 9. letky stroje Sabre sloužily až do poloviny sedmdesátých let. Několik jich vydrželo u záložního útvaru snad až do roku 1978.
Francie V roce 1955 francouzská vláda oznámila, že jako prozatímní opatření kvůli průtahům v zavádění domácích letounů Mirage IIIC a Vautour IIN Armée de l’Air dostane stroje F-86K Sabre. Na základně Lahr v západním Německu pro ně byla 1. března 1955 zřízena 13e Escadre de Chasse Tout Temps (ECTT, stíhací peruť pro každé počasí), ale paradoxně byl první ze šedesáti strojů F-86K od firmy Fiat dodán teprve 4. září 1956. Dnem 1. října 1956 byly v rámci 13e ECTT postaveny Escadron 1 „Artois“ a Escadron 2 „Alpes“ a letouny Sabre byly konečně přiděleny k letkám. Dnem 1. dubna 1957 se 13e ECTT přesunula z Lahru na nově vybudovanou základnu Colmar-Mayenheim ve Francii. V roce 1959 byly zbývající letouny Sabre vráceny Fiatu k modernizaci a úpravám, při nichž dostaly prodloužené náběžné hrany a větší rozpětí. V červnu 1960 firma Fiat instalovala na přinejmenším 29 ze zbylých F-86K vypouštěcí zařízení PLŘS Sidewinder. V lednu 1963 zahájila Escadron 1/13 „Artois“ přezbrojení na stroje Mirage a její F-86K přešly k Escadron 2/13 „Alpes“, která se zbavila svých strojů Sabre v dubnu téhož roku. Jako přechodné opatření však byla zřízena
F-86F-30 Sabre od 2. letky jihoafrického letectva a F-86F od 67. stíhací bombardovací letky 18. stíhací bombardovací perutě pojíždějí koncem jara 1953 na základně K-55 Osan (Dick Kempthorne via Larry Davis) Tyto letouny Sabre F-86F-30 pocházejí od 2. letky jihoafrického letectva působící v rámci 18. stíhací bombardovací perutě a jsou zachyceny při vzletu na základně K-55 Osan v roce 1953. První bojové vzlety „Létajících gepardů“ se uskutečnily 16. března 1953. Sabry 2. letky odlétaly do konce korejské války přes 2000 bojových vzletů. (via Larry Davis)
65
Canadair Sabre Mk 5, Luftwaffe North American F-86D „Dog“ Sabre, 25. přepadová stíhací letka, Okinawa, padesátá léta
North American F-86H-10-NA „Hog“ Sabre, Arizona Aerospace Foundation
North American F-86L „Dog“ Sabre, 331. přepadová stíhací letka
North American F-86H-10-NA „Hog“ Sabre, 101. taktická stíhací letka, Letecká národní garada státu Massachusetts
North American F-86K Sabre, 337. Skv, Královské norské letectvo
North American F-86D „Dog“ Sabre, 97. přepadová stíhací letka, Wright-Patterson AFB, padesátá léta
North American F-86F Sabre, válečný pták v barvách 25. přepadové stíhací letky
