FILOSOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

FILOSOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE Ústav slavistických a východoevropských studií

Rozdíly uţívání gramatického rodu v češtině a ruštině (Je ţena v jazyce skutečně ţenou?)

Jitka Šafratová

Praha 2010

Vedoucí práce: PhDr. Jitka Stiessová, CSc.

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. ……………………………………… Jitka Šafratová

Poděkování Velmi děkuji vedoucí mé bakalářské práce paní PhDr. Jitce Stiessové, CSc. za její rady, připomínky, ochotu a především za odborné vedení práce. Zároveň bych ráda poděkovala i Ústavu slavistických a východoevropských studií, neboť bez umoţnění vycestování na dvouměsíční stáţ na Lomonosovu moskevskou státní univerzitu bych neměla moţnost získat mnohé zajímavé a přínosné materiály a rady, které jsem ve své bakalářské práci vyuţila. Mé díky patří i rodině, přátelům a známým, kteří mi při psaní práce byli oporou a pomocí.

ÚVOD ............................................................................................................................... 1 1

ZÁKLADNÍ POJMY ................................................................................................ 4 1.1

Kategorie rodu .................................................................................................... 4

1.1.1

2

1.1.1.1

Shody a rozdíly v RJ a ČJ – kolísání ................................................... 8

1.1.1.2

Obourodá a vespolná pojmenování ..................................................... 9

1.2

Genderová lingvistika ...................................................................................... 13

1.3

Gender .............................................................................................................. 15

1.4

Problematika genderu a genderové lingvistiky ................................................ 16

1.4.1

Situace v ruské lingvistice ........................................................................ 17

1.4.2

Situace v české lingvistice ........................................................................ 17

ŢENY V JAZYCE .................................................................................................. 19 2.1

3

Vztah rodu gramatického a biologického ................................................... 5

Přechylování ..................................................................................................... 19

2.1.1

Tvoření přechýlených tvarů v ruštině ....................................................... 20

2.1.2

Tvoření přechýlených tvarů v češtině ....................................................... 23

2.1.3

Vývoj přechylování................................................................................... 24

2.1.4

Generické maskulinum ............................................................................. 26

PŘECHYLOVÁNÍ Z HLEDISKA GENDERU ..................................................... 28 3.1

Uţívání a neuţívání přechýlených tvarů v ruštině a češtině ............................ 28

3.2

Názvy ţenských profesí ................................................................................... 30

3.2.1

Inzeráty s poptávkami pracovních míst na ruských internetových

serverech ................................................................................................................. 33 3.2.2

Inzeráty s poptávkami pracovních míst na českých internetových

serverech ................................................................................................................. 37 3.2.3

Nabídka pracovních míst Úřadu práce v Moskvě ..................................... 39

3.2.4

Nabídka pracovních míst Úřadu práce v Praze ......................................... 40

3.2.5

Srovnání inzerátů v ruských a českých novinách METRO ...................... 41

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 46 РЕЗЮМЕ ........................................................................................................................ 50 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................................ 55

ÚVOD V současné době se stále více lingvistů, sociologů, ale i dalších vědců zabývá velmi aktuální problematikou otázky rodu v jazyce. Jejich bádání pokračovalo v takovém rozsahu, ţe vznikla samostatná disciplína, jeţ nese název genderová lingvistika. Jiţ dlouhou dobu věnuje česká lingvistika rodové kategorii pozornost a můţeme říci, ţe český jazyk má silnou tendenci vytvářet zvláštní pojmenování muţského i ţenského rodu. I tam, kde byla dříve obvyklá pouze substantiva základová rodu muţského, začaly pronikat přechýlené tvary ţenského rodu. Intenzita femininních pojmenování však v ţádném případě nedosahuje četnosti muţských nazvání, ačkoliv je tato tendence v češtině rozsáhlejší neţ v ostatních slovanských i neslovanských jazycích. Na základě tohoto tvrzení můţeme říci, ţe v ruštině jsou preferována spíše vespolná a obourodá pojmenování před čistě femininními tvary, ačkoliv přechýlená pojmenování často existují. Mnohá z nich jsou ale pouze hovorová a mají pejorativní či ironický nádech. Jazyková otázka v kaţdém případě souvisí i s postavením ţen ve společnosti. Snad proto, ţe se ţeny stále více snaţí pronikat na místa, na nichţ byli dosud jen muţi a chtějí dosáhnout rovnoprávnosti. Nebo jim naopak více lichotí, pokud je na ně pohlíţeno spíše jako na muţe? Na vlnu emancipace, která zasáhla téměř kaţdou evropskou zemi, reaguje přirozeně i jazyk, neboť jazyk je zrcadlo vývoje společnosti. O aktuálnosti tématu svědčí i velké mnoţství dostupných materiálů, jeţ se genderovou lingvistikou zabývají. Z českých filologů a filoloţek bych uvedla radikální Janu Valdrovou, jejíţ názory týkající se genderové lingvistiky a generického maskulina nejsou vţdy zcela v souladu s předním českým lingvistou Františkem Danešem, který se staví proti samotnému označení lingvistiky – genderová. Dále např. Světlu Čmejrkovou, která se také svými názory spíše přiklání k umírněnějšímu proudu lingvistů. Bude záleţet pouze na uţivatelích jazyka, jestli někdy k jazykové reformě dojde. V ruské lingvistice nesmíme opomenout A. V. Kirilinu, díky jejíţ redakci vznikl sborník Gender i jazyk (Moskva 2005). Cílem této bakalářské práce je především poukázat na rozdíly pojmenování ţenských profesí ve srovnání ruštiny s češtinou. S tím úzce souvisí i teoretická část, 1

v níţ bude definována kategorie rodu a další pojmy blíţe objasňující problematiku genderové lingvistiky. Stěţejními termíny pro celý výzkum jsou gender, genderová lingvistika, generické maskulinum a především rozdíly v tvoření a uţívání přechýlených femininních tvarů v porovnání ruštiny a češtiny. V ţádném případě se tedy nejedná o feministickou práci, která by odsuzovala kaţdého mluvčího, který nepřechyluje. Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. První kapitola se věnuje kategorii rodu a genderové lingvistice. Problematika rodu se stala předmětem zkoumání významných lingvistů. Z ruských bych si dovolila uvést Vinogradova a jeho knihu Sovremennyj russkij jazyk – morfologija (Moskva 1952), dále českého rusistu ruského původu Leontije Kopeckeho – Morfologija sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka (Praha 1976). Za stěţejní práci ruské provenience věnující se genderu povaţuji knihu A. V. Kiriliny Gender i jazyk (Moskva 2005). Z českých lingvistů se kategorii rodu ve své knize Česká mluvnice (Praha 1960) věnovali Havránek a Jedlička, dále např. František Trávníček – Mluvnice spisovné češtiny (Praha 1949). Roku 1950 byla Mluvnice dokonce přeloţena do ruštiny. Nelze opomenout ani Příruční mluvnici ruštiny I (Praha 1961), která vznikla pod vedením Bohuslava Havránka a často mi usnadnila porovnávání gramatických jevů v ruštině a češtině. Téma genderové lingvistiky by nebylo moţné zpracovat především bez vyuţití odborných článků Františka Daneše, Jany Valdrové a Světly Čmejrkové, díky nimţ jsem se seznámila s mnohými zajímavými pohledy na toto téma. Nutno však podotknout, ţe se často jednalo o polemické úvahy. Nejaktuálnější publikací, která vyvolala v české společnosti rozruch, je Kultura genderově vyváženého vyjadřování vydaná Ministerstvem školství a tělovýchovy. O příručce je více pojednáno v poslední kapitole. Ve druhé části své práce se zaměřím na přechylování, tvoření přechýlených tvarů v ruštině a češtině, historický vývoj přechylování a dále na generické maskulinum, s nímţ se setkáváme kaţdý den v mluvené řeči i médiích. Třetí – poslední kapitola nese název Přechylování z hlediska genderu a mohla vzniknout především díky mému studijnímu pobytu v Moskvě, neboť je zaloţena na ruských inzerátech s nabídkami práce a na materiálech, které se mi v Moskvě podařilo shromáţdit. Klade si za cíl najít rozdíly a shodné prvky v uţívání a neuţívání přechýlených tvarů v ruštině a češtině, porovnat, do jaké míry jsou uţívána v inzerci a na trhu práce pojmenování ţenských profesí a jak se samy ţeny o sobě vyjadřují. 2

Čerpala jsem z jazykových korpusů, deníku Metro (moskevského a praţského), webových stránek Úřadu práce v Moskvě a Praze a dalších webových serverů. Ke své práci jsem vyuţila i slovník N. P. Kolesnikov Tol´kovyj slovar´nazvanij ženšin (Moskva 2002), díky němuţ jsem získala představu o nesčetném mnoţství existujících ţenských pojmenováních (spisovných i hovorových) v ruštině. Podtitulek „Je žena v jazyce skutečně ženou?“, který je součástí názvu mé bakalářské práce, by měl zdůraznit, ţe se jedná o rozdíly uţívání gramatického rodu především z hlediska genderové lingvistiky. Ačkoliv v současné době vzniká mnoho různých feministických organizací, nepovaţuji se za jejich zastánkyni a toto téma mě zaujalo z hlediska gramatického a neztotoţňuji se se všemi názory, které jsou v práci uvedeny. Tato problematika mi však přijde z filologického hlediska velmi zajímavá a ráda bych ve své práci upozornila na rozdíly mezi rodem gramatickým a přirozeným, a to jak z hlediska historicky kulturního, tak i na rozdíly v jeho uţívání ve společnosti.

3

1 ZÁKLADNÍ POJMY 1.1 Kategorie rodu V současné době se vztahem gramatického a biologického rodu zabývá stále mnoho lingvistů. V lingvistické literatuře bylo jiţ o gramatickém rodu vypovězeno badateli mnohé, v ţádném případě se však toto téma nedá povaţovat za uzavřené. V 19. století bylo v ruských odborných časopisech publikováno mnoho polemických článků. I. F. Kalajdovič se jako první jazykovědec na světě domníval, ţe kategorie rodu je dohodnutá a v mnohém odpovídá tradici moskevské formální školy.1 Historie zkoumání dané problematiky však podle některých lingvistů sahá aţ do dob antiky, kdy údajně vznikly předpoklady mnohých pozdějších názorů na rod. Otázka rodu je povaţována za jedno z nejvíce sporných a stále diskutovaných témat. Podle Vinogradova je gramatická kategorie rodu v současné ruštině povaţována za nejcharakterističtější morfologický znak podstatných jmen. Gramatický rod podle něj nebývá povaţován za prostředek k vyjádření kategorie osoby, ale povaţuje se za samostatný klasifikovaný znak kaţdého podstatného jména. V mnoţném čísle uţ v současné ruštině k rodovým rozdílům nedochází. Podstatná jména, která se uţívají pouze v mnoţném čísle, například щипицы, ножницы, сливки, nemohou být přiřazována k ţádnému rodu - jedná se o pluralia tantum. Muţský, ţenský i střední rod podstatných jmen bývá nejčastěji vyjadřován syntakticky některou z forem přídavného jména v souladu s daným podstatným jménem: большой сад, большая река, большое дерево.2 Současně se však v ruštině příslušnost podstatných jmen k jednomu ze tří rodů řídí i morfologickými pravidly – povahou kořene a koncovek při skloňování. Ve způsobech tvoření jmen muţského a ţenského rodu se projevuje souvztaţnost, především v pojmenování osob. Kamynina se domnívá, ţe pokud je rod charakterizován jako morfologická kategorie podstatných jmen, vyvstává otázka, zda-li můţe být

1

КАЛАЙДОВИЧ, И. Ф.: Замечания о родах грамматических в языке русском // Сочинения в стихах и прозе. Труды Общества любителей Российской словесности. Москва 1824. In ШАХМАЙКИН, A. M.: Проблема лингвистического статуса категории рода // Актуальные проблемы современной русистики. Диахрония и синхрония. Москва 1996, с. 226-273. 2 ВИНОГРАДОВ, В. В.: Современный русский язык – морфология. Москва 1952, c. 57-65.

4

ukončení podstatného jména přisuzováno vyjádření rodu. Pouze v tomto případě by bylo moţné rod povaţovat za tvaroslovnou kategorii.3 Česká lingvistika věnovala a stále věnuje kategorii rodu velkou pozor, ať uţ se jedná o zájem lingvistů, sociologů či psychologů. Čmejrková uvádí, ţe otázce rodu v jazyce se dostalo takové pozornosti, ţe kolem ní vznikla samostatná disciplína, zvaná dnes v zahraniční literatuře nejčastěji gender linguistics. Moţnému českému ekvivalentu lingvistika rodu konkuruje citační označení lingvistika genderová.4 Bylo zjištěno, ţe rod v češtině má v podstatě povahu klasifikátoru formálně morfologické povahy a gramatický rod má z tohoto hlediska následující rysy: 1. paradigmatický – spolu s kategoriemi čísla a pádu vytváří soubor deklinačních typů substantiv, a tak zařazuje kaţdé substantivum do tvarové soustavy jmen. 2. rys je syntagmatický – projevuje se formálně gramatickou shodou substantiva a jeho atributu, apozice a jmenných tvarů v predikátu.5 Trávníček se domnívá, ţe u podstatných jmen rozlišujeme trojí rod podle toho, který tvar přídavného jména typu pilný, pilná, pilné je s ním mluvnicky ve shodě. Pokud se s nimi váţe tvar pilný (pilný ţák), jedná se o rod muţský, pokud pilná – rod ţenský (pilná ţákyně) a pokud se váţe tvar pilné, hovoříme o středním rodu (pilné děvče). Pro usnadnění při určování rodu zmiňuje zájmena ten, ta, to (ten ţák, ta ţákyně, to dítě).6

1.1.1

Vztah rodu gramatického a biologického

Podle Čmejrkové je vazba mezi přirozeným rodem a rodem gramatickým velmi významná. Čeština má v naprosté většině případů pro označení ţivých bytostí (názvy osob a ţivočichů) přirozeného rodu muţského k dispozici substantiva muţského gramatického rodu a pro označení ţivých bytostí přirozeného rodu ţenského má k dispozici substantiva gramatického rodu ţenského. Nedospělí ţiví jedinci bývají označováni substantivy středního rodu (dítě, mládě, kotě).7

3

КАМИНИНА, А. А.: Современный русский язык – морфология. Москва 1999, c.43. ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, s. 263 – 286. 5 ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, s. 263 – 286. 6 TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 421. 7 ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, s. 263 – 286. 4

5

Havránek i Vinogradov píší, ţe z gramatického hlediska má podstatné jméno vţdy jeden ze tří rodů; je buď rodu muţského (maskulinum), ţenského (femininum), nebo rodu středního (neutrum). František Trávníček souhlasí, avšak doplňuje, ţe je tak tomu u všech jmen mimo zájmena 1. a 2. osoby a osobního zájmena zvratné ´se´.8 František Trávníček ve své mluvnici píše: „Přirozený rod neboli pohlaví je zvláštní, osobitá kategorie myšlenková, významová, ale po stránce výrazové, mluvnické, není provedena tak důsledně jako rod mluvnický. Rozlišuje se dvojí přirozený rod, mužský

a

ženský,

přechylováním,

např. učitel – učitelka, žák – žákyně.“

tj.

v podstatě

prostředky

slovotvornými;

9

Podle Trávníčka je mluvnický rod čistě gramatické povahy (tvarové i tvaroslovné). S mluvnickým rodem nelze ztotoţňovat rod přirozený – např. děvče je přirozeného rodu ţenského, ale mluvnického středního. Další výjimkou jsou jména ryba, myš, pták, která označují tvory obojího přirozeného rodu.10 Vinogradov uvádí, ţe z gramatického hlediska lze podstatná jména rozdělit následujícím způsobem:11 Podstatná jména mužskému rodu 1. Všechna podstatná jména s kořenem zakončeným na tvrdou souhlásku (kromě podstatných jmen na -ж a -ш, která mohou být i ţenského rodu. Dále sem patří i ta jména, která mají v nominativu jednotného čísla nulovou koncovku. 2. Podstatná jména s kořenem na měkkou souhlásku a -ж, -ш, která jsou charakteristická zvláštním typem skloňování – první a třetí deklinace. 3. Podstatné jméno путь. 4. Svým významem se k muţskému rodu vztahují ještě některá podst. jm. zakončená na -а (-я) ze skupiny osobních jmen, která se skloňují jako podst. jm. rodu ţenského (2. deklinace) - слуга, староста, судья. 5. Podst. jm. s koncovkami -ище, -ишка, -ишко (домище, шалунишка, городишко). Příruční mluvnice ruštiny dále uvádí, ţe sem patří i většina podstatných jmen zakončených na měkkou souhlásku včetně -й (конь, врач).12 8

TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 421. TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 424. 10 TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 421. 11 ВИНОГРАДОВ, В. В.: Современный русский язык – морфология. Москва 1952, c. 61. 9

6

Podstatná jména ženského rodu 1. Většina podstatných jmen zakončených na -а (я) v nominativu jednotného čísla. 2. Nesklonná podst. jm. s kořenem zakončená na samohlásky a tvrdé souhlásky, která označují osoby ţenského pohlaví – леди, мадам... Havránek dále doplňuje, ţe sem patří i podstatná jména zakončená v 1. pádě jedn. čísla na měkkou souhlásku vyjma -й (тень, сеть) a na šeplavou s měkkým znakem na konci (мышь, ночь). Tato slova však musejí mít ve 2. pádě jedn. čísla koncovku -и (тени, сети).13 Podstatná jména středního rodu Podstatná jména zakončená na -o (-ѐ) -е, která se skloňují jako podst. jm. první deklinace, dále podst. jm. na -мя (время, знамя, имя...) i nesklonná podst. jm., např. такси, рагу.14 Podle Havránkovy teorie můţeme podstatná jména rozdělit do následujících kategorií: 1. U jmen osob a zvířat je mluvnický rod muţský a ţenský zpravidla ve shodě s jejich rodem přirozeným (rozlišeným podle pohlaví), srov. muž – žena, otec – matka, hoch – dívka, kohout – slepice, kocour – kočka. Mluvnickým rodem středním můţeme označovat osobu muţskou i ţenskou (dítě), stejně jako jména zvířecích mláďat kuře, štěně, atd. jsou rodu středního bez zřetele na přirozený rod označovaného zvířete. 2. U jmen věcí je mluvnický rod zpravidla určován jejich zakončením. Podstatná jména zakončená na souhlásku jsou nejčastěji rodu muţského, řidčeji rodu ţenského. Jména zakončená na samohlásku jsou buď rodu ţenského (jsou-li zakončena na -a) nebo rodu středního (jsou-li zakončena na -o, -í); jména zakončená na -e mohou být rodu ţenského nebo středního; jen zřídka jsou takováto jména rodu muţského).15

12

HAVRÁNEK B.: Příruční mluvnice ruštiny I. Praha 1961, s. 280. HAVRÁNEK, B.: Příruční mluvnice ruštiny I. Praha 1961, s. 280. 14 ВИНОГРАДОВ, В. В.: Современный русский язык – морфология. Москва 1952, c. 62-63. 15 HAVRÁNEK, B., JEDLIČKA, A.: Česká mluvnice. Praha 1960, s. 101-103. 13

7

1.1.1.1

Shody a rozdíly v RJ a ČJ – kolísání

Ke kolísání v rodě dochází v češtině u nemnohých podstatných jmen, např. jména hřídel, kyčel, rez, dále přejatá jména prestiž, trolej. Jsou buď rodu muţského, nebo ţenského, rukojmí buď muţského, nebo středního rodu, kánoe buď rodu ţenského, nebo středního. V některých případech se dvojí rod jména projevuje i obměnou podoby slova, nedochází však ke většímu významovému rozdílu, např. řádek – řádka, brambor – brambora, kedluben – kedlubna apod. Setkáme se i s případy, kdy se rod liší v jednotném a mnoţném čísle, např. dítě (stř. rodu) – děti (ţen. rodu), kníže (muţ. rodu) – knížata (stř. rodu).16 V porovnání ruštiny s češtinou je třeba zmínit, ţe se poněkud liší význam kolísání, neboť v ruštině je jedna z variant buď zastaralá nebo lidová, např. зал, занавес, рояль (muţský rod) – zastaralé varianty: зала, занавесь, рояль (ţenský rod). Арабеска, туфля (ţenský rod) – zastaralé nebo lidové varianty: арабеск, туфель (muţský rod). Nerozlišené jsou případy kolísání u slov жираф – жирафа, скирд – скирда, ставень – ставня.17 K rodovým variantám v ruštině se vyjadřuje i Kasatkin, který poukazuje na to, ţe pouze jedna z variant bývá povaţována za stylisticky neutrální. Ostatní jsou buď lidová, zastaralá, nebo pouţívaná pouze v odborném stylu.18 Ruština s češtinou se v mnohých případech v rodě shodují. Havránek se k tomuto tématu také vyjadřuje a řadí sem především ta slova, která znějí podobně v obou jazycích a mají stejná zakončení (стол - stůl, книга - kniha, окно – okno). Odlišnosti najdeme u jmen majících stejný základ, která se však mohou lišit zakončením (пар - pára, ряд - řada, гусь - husa). Podstatná jména путь, уровень, зверь, лебедь jsou na rozdíl od češtiny v ruštině muţského rodu. Rozdíly jsou zřejmé i u některých podstatných jmen rodu ţenského, která jsou v ruštině zakončená na -ль, -нь, -мь, -пь, -сь a -пись. V češtině mívají obvykle zakončení tvrdé a jsou rodu muţského (цель - cíl, моль - mol, мозоль – mozol, летопись - letopis, рукопись - rukopis).19 Pravidelně se rod liší u přejatých podstatných jmen – čeština zpravidla zachovává rodový význam, ale v ruštině o rodě přejatého jména rozhoduje většinou jeho

16

HAVRÁNEK, B., JEDLIČKA, A.: Česká mluvnice. Praha 1960, s. 101-103. HAVRÁNEK, B.: Příruční mluvnice ruštiny I. Praha 1961, s. 281-282. 18 КАСАТКИН, Л. Л.: Русский язык. Москва 2004, с. 527. 19 Tamtéţ. 17

8

zakončení. Příkladem je podst. jm. drama, které je v češtině středního rodu, ale v ruštině je драма rodu ţenského. K obtíţím při určování rodu můţe docházet v ruštině i u přejatých nesklonných podstatných jmen. Rod ţivotných podst. jmen se odvozuje přímo od biologického pohlaví daného jména – рефери (muţský rod), леди, мисс (ţenský rod). Přejatá jména neţivotná náleţí zpravidla k rodu střednímu (кашне, пальто, портмоне). Výjimkou je кофе, které bylo dříve řazeno k muţskému rodu. Rod nesklonných geografických názvů se shoduje s rodem nominálního jména, se kterým je ve shodě: Торонто – muţský rod (nazvání města), Онтарио – střední rod (nazvání jezera), Миссисипи – ţenský rod (nazvání řeky).

1.1.1.2

Obourodá a vespolná pojmenování

Obourodá pojmenování Především v ruských mluvnicích se často setkáváme se skupinou podstatných jmen, jeţ bývá označována jako podstatná jména obourodá. Přesněji se jedná o ta substantiva, která mohou být jak rodu muţského, tak ţenského. Jsou to jména osobní se zakončením -a /-я (сирота, соня, недотрога, лежебока, обжора, бродяга, рева...) a bývají velmi často citově zabarvená. Ve většině případů označují osobu podle jejích charakteristických vlastností, obvykle záporných. Především se objevují v lidové řeči, můţeme se s nimi ale setkat i v jazyce spisovném. Vyjádřit jejich rod lze pomocí shody ve větné souvislosti: он круглый сирота - она круглая сирота.20 U Vinogradova se s problematikou obourodých pojmenování také setkáváme. Jedná se o podstatná jména typu забияка, невежа, сирота.21 Jestli se jedná o podstatná jména rodu muţského nebo ţenského, poznáme podle kontextu. V češtině se s obourodými pojmenováními podle Havránka nesetkáváme.22 Avšak Trávníček i Čmejrková tento názor nesdílejí. Podle Trávníčka jsou jména obourodá zvláštní skupinou – je u nich dvojí mluvnický rod, který vyjadřuje dvojí rod přirozený. V češtině se tudíţ s obourodostí setkáváme hlavně u domácích podob křestních jmen (Míla, Pepa, Stáňa…).23 O obourodosti můţeme hovořit podle Trávníčka za takových podmínek, pokud mají ţivotná jména v nominativu singuláru jedinou podobu, mimo něj 20 21 22 23

HAVRÁNEK, B.: Příruční mluvnice ruštiny I. Praha 1961, s. 281. ВИНОГРАДОВ, В. В.: Современный русский язык – морфология. Москва 1952, c. 64-65. HAVRÁNEK, B.: Příruční mluvnice ruštiny I. Praha 1961, s.281. TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 422.

9

však částečně dvojí tvary a pokud se chovají jako jména gramatického rodu muţského i ţenského při mluvnické shodě.24 Čmejrková je taktéţ přesvědčena, ţe se obourodá pojmenování objevují i v češtině: „V češtině, na rozdíl od jiných jazyků, včetně slovanských, se uplatňuje stará tendence mít pro osoby mužského a osoby ženského přirozeného rodu (pohlaví) samostatná pojmenování.“ Tzv. jména obourodá mají v nominativu singuláru týţ tvar pro oba rody, ale patří ke dvěma různým formálně morfologickým, rodově rozlišeným paradigmatům, coţ se projevuje paradigmaticky (v nepřímých pádech) i syntagmaticky. Není proto snadné rozhodnout, jestli máme před sebou jedno slovo se dvěma gramatickými rody (srov. termín obourodost), anebo dvě slova s částečnou homonymií tvarů. Příkladem je archaické obourodé pojmenování choť. Můj choť přišel. – Moje choť přišla. Přišel se svou chotí. – Přišla se svým chotěm. K obourodým jménům patří také sirota, nebo taková expresivní pojmenování jako popleta, nešika, naivka. Obourodá jsou dále činitelská jména utvořená od sloves příponou –čí, jako mluvčí, průvodčí, výpravčí. K obourodým jménům se nově zařadilo také původní neutrum rukojmí.25 Vespolná pojmenování Z gramatického pohledu náleţí vespolná (epikionia) substantiva k jednomu z rodů a vyţadují po stránce sémantické náleţitou mluvnickou shodu. Jedná se však o jména obourodá, pokud na ně pohlíţíme z hlediska rodu přirozeného. Můţeme je proto uţívat jak pro označení muţů, tak i pro označení ţen. František Trávníček doplňuje, ţe některá vespolná substantiva (dareba, chuděra…) se mohou uţívat také jako obourodá [veliký dareba – vespolně x tu darebu – obourodě; o ţeně]26 Vespolná pojmenování gramatického rodu mužského v češtině Podle Čmejrkové k nim patří především substantivum člověk, které je sémanticky zcela neutrální a bezpříznakové (fem. člověčice je ojedinělé expresivum). Čeština (na rozdíl od mnoha jiných jazyků) rozrůznila obecné označení lidského jedince od označení muţ, a v tom se vlastně, jak uvádí Eisner, zachovala k ţenám vlídněji 24

TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 427. ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, s. 263 – 286. 26 TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 428-429. 25

10

neţ jiné jazyky. Pojmenování se chápe ve většině kontextů jako nezatíţené představou biologického rodu. Výpověď Byl tam jenom jeden člověk bude s největší pravděpodobností interpretována jako výpověď o muţi, zatímco přítomnost ţeny bude spíše vyjádřena výpovědí Byla tam jenom jedna žena. V generickém významu lze ovšem výraz člověk uţít bez jakéhokoli omezení: Od sedmi let mě utvářela škola, protože tam vlastně člověk tráví hodně času. Ke skupině vespolných maskulin dále patří substantiva rodič, kojenec, sourozenec, jedinec, jednotlivec, host, sirotek a dále mnohá substantiva kvalifikační, hodnotící, nesoucí jak konotace pozitivní, jako např. idol, génius, talent, miláček, drahoušek, tak negativní, jako např. snob, anonym, pisálek, jména pozitivních i negativních vlastností, jako je chytrák, hlupák, blbec, blázen, opilec, lenoch, zuřivec, zbabělec, pokrytec, lakomec, povýšenec, snaživec, blouznivec, zločinec. K některým však vzniklo i přechýlené femininum, jako např. hlupačka, chytračka, lenoška, lakomnice, nářečně nebo okazionálně se objevují více či méně ojedinělé podoby hostka, idolka, génijka, milka, drahuška, snobka, anonymka, blbka, bláznivka, opilka, zuřivka, povýšenkyně aj. Svědčí to o silné tendenci češtiny tvořit feminina pro pojmenovávání osob přirozeného ţenského rodu od tzv. substantiv vespolných.27 Trávníček ještě doplňuje maskulina: anděl (je to učiněný anděl), žebrák (je úplný ţebrák). U substantiva ţebrák se ještě pozastavuje, neboť ve významu nepřeneseném se zpravidla přechyluje - ţebračka. Takových případů se však v češtině vyskytuje více; např.: je to učiněný ďábel – je to ďáblice, je to velký divoch – je to velká divoška… Dále autor zmiňuje i tvary jak potomek – potomkyně, jedlík – jedlice, lakomec – lakomnice, jedináček – jedinačka.28 Vespolná pojmenování gramatického rodu ženského v češtině Za nejvíce neutrální vespolné femininum bývá bezesporu označováno substantivum osoba, jeţ je zejména v kontextu právnickém rodově nepříznakové. V textech beletristických (a také v pohádkách a v běţné řeči) je např. substantivem osoba nejčastěji označována bytost rodu ţenského. Pozoruhodným výrazovým prostředkem, který umoţňuje zcela abstrahovat od přirozeného rodu, často proto, ţe je 27

ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, s. 263 – 286. 28 TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 428-429.

11

perspektivě mluvčího nebo pisatele (dosud) skryt, je výraz postava. Výraz postava se uţívá jako vespolné pojmenování také při analýze uměleckých děl. Další vespolná feminina schopná pojmenovat lidské bytosti bez specifikace pohlaví jsou pojmenování bytost, dále existence, figura, která jsou po stránce sémantické, a to i po stránce rodu, zcela neutrální a bezpříznaková, mohou však kontextově nabývat expresivního a depresivního odstínu - poněkud zvláštní osoba, podivná existence, nejasná figura (totéţ se však týká i maskulina člověk ve spojení podivný, zvláštní, špatný apod.) Zcela negativní význam pak nese kreatura. K vespolným pojmenováním ţenského rodu patří i hodnotící pojmenování autorita (v politice, vědě, doma), kapacita (zejména v oboru vědy), dnes hojně uţívané označení celebrita (v ţivotě společenském), hvězda (v ţivotě kulturním, zejména divadelním, filmovém a sportovním – tenisová hvězda, herecká, filmová hvězda, hvězda pop-music) a metaforická, lidová označení některých vlastností, jak pozitivních (pilná) včelka, včelička, tak negativních (obluda, příšera, baba, bábovka, bačkora) a pojmenování na hranici pozitivního a negativního hodnocení, jako je (velká) ryba, štika, liška aj. Zajímavá jsou také historická a historizující označení excelence, magnificence, výsost, milost, jasnost, svatost aj., která jsou gramatickými femininy, ale označují osoby muţského i ţenského pohlaví. Reference k přirozenému rodu se vyjadřuje přivlastňovacím zájmenem jeho nebo její…29 Vespolná pojmenování středního rodu v češtině K vespolným pojmenováním patří kromě nazvání nedospělých jedinců dítě, vnouče, batole, nemluvně i neutrální individuum. Můţeme sem zařadit i mrně, škvrně, prtě a označení pro špatný fyzický vzhled a špatné fyzické vlastnosti (strašidlo, trdlo, motovidlo). Tato skupina však zahrnuje i historická označení blahorodí, veličenstvo, která se pouţívala pro osoby muţské i ţenské.30 Trávníček zmiňuje i tzv. trojí rod. Trojího rodu bývá substantivum budižkničemu: on je budižkničemu (muž), vzal si takovou budižkničemu (žena), za krále jste si zvolili budižkničemu.31 29

ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, s. 263 – 286. 30 Tamtéţ. 31 TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 423.

12

Vespolná pojmenování gramatického rodu v ruštině V ruštině se vespolná podstatná jména pro označení muţského i ţenského rodu vyskytují v porovnání s češtinou častěji. Příčinou je především niţší frekvence přechylování neţ v češtině. Podle Havránka se jedná především o označení povolání, veřejných funkcí a hodností, které v minulosti zastávali obvykle muţi (доктор, доцент, инженер, директор...)32

1.2 Genderová lingvistika Česká lingvistika věnovala a stále věnuje kategorii rodu velkou pozor, ať uţ se jedná o zájem lingvistů, sociologů či psychologů. Čmejrková uvádí, ţe otázce rodu v jazyce se dostalo takové pozornosti, ţe kolem ní vznikla samostatná disciplína, zvaná dnes v zahraniční literatuře nejčastěji gender linguistics. Moţnému českému ekvivalentu lingvistika rodu konkuruje citační označení lingvistika genderová.33 „Genderová lingvistika je ta součást sociolingvistiky, jež se zaměřuje na jazykové praktiky mluvčích jako indikátory postavení ženy a muže ve společnosti“, objasňuje termín Jana Valdrová.34 V posledním desetiletí se bouřlivý zájem o genderovou lingvistiku projevil i v Rusku. Probíhají naučné semináře, vycházejí tematicky zaměřené publikace a dizertační práce. Mladí vědci se pokoušejí o zpřístupnění informací širší veřejnosti pomocí publikací čítankového typu, které by měly čtenáře seznámit s historií genderových studií v širším lingvistickém kontextu. Dalším cílem je rozšíření znalostí současných lingvistů, ale i začínajících badatelů pomocí světově známých prací zabývajících se genderovou problematikou. „V evropských jazycích je odedávna nastolena nadvláda muže nad ženou“, píše Pavel Eisner ve své knize Chrám a tvrz.35 S tímto názorem se buď ztotoţňují, nebo s ním zcela nesouhlasí, současné lingvistky v Americe, Anglii, Francii, Něměcku, ale i České republice.

32

HAVRÁNEK, B.: Příruční mluvnice ruštiny I. Praha 1961, s. 283. ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, s. 263-286. 34 VALDROVÁ, J.: Novinové titulky z hlediska genderu, Naše řeč (2001), č. 2, s. 90-96. 35 EISNER, P.: Chrám a tvrz, Zurich 1974, s. 366. 33

13

Genderová lingvistika procházela sloţitým vývojem. Jak Valdrová uvádí, první poznatky o odrazu rodu mluvčí / ho na výpovědi pocházejí z anglicky psaných studií. O něco později jiţ ţeny – lingvistky poukazují na potlačování ţen v literatuře. „Za poslední necelé tři desítky let pro nás neuvěřitelného „boomu“ zahraniční genderové lingvistiky byly zcela podrobně zmapovány oblasti diskriminace žen v jazyce, příčiny nerovnoprávnosti, zpětný odpad „nepřítomnosti“ žen v jazyce na chápání postavení ženy ve společnosti, a v mnohých zemích učiněna opatření k nápravě“. Největšího rozkvětu genderová lingvistika dosáhla v období kolem 70. a 80. let.36 Genderová lingvistika je velmi populární ve Velké Británii, Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii, Holandsku, ale i ve skandinávských státech. V šedesátých letech se dá hovořit o jakémsi vzniku genderové lingvistiky v zemích západní Evropy. Současně byly předloţeny i návrhy na zviditelnění ţen v jazyce a později k vytváření směrnic. V Americe počátky této jazykovědné disciplíny sahají aţ do let dvacátých. Pokud se podíváme, jak vypadala situace v „období vzniku“ genderové lingvistiky v různých zemích, dojdeme k závěru, ţe v USA zrovnoprávnění ţen v jazyce napomohla především společenská situace 60. a 70. let v období vietnamské války. Hlavní příčinou bylo prosazování svobody individua. Jak autorka uvádí, docházelo prý aţ k vymýšlení rodově sterilních novotvarů typu – „člověk by se divil“.37 V dnešní době jiţ existují i směrnice, které zabraňují diskriminaci ţen. V Kanadě dokonce vznikla Rukojeť pro rodově neutrální označování profesí z roku 1976. V Německu od roku 1980 smějí inzerující firmy uvádět pouze obě rodové varianty nabízených pracovních míst, např. „Přijmeme asistentku / asistenta“. V Rakousku platí od roku 1985 povinnost důsledného uvádění rodových variant názvů osob a profesí. Taktéţ došlo i k opatřením ve Francii, Dánsku, Norsku a Holandsku. V České republice byla taktéţ vytvořena Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy kontroverzně přijatá příručka nazvaná Kultura genderově vyváţeného vyjadřování. Autorky si v ní kladou za cíl předloţit pravidla nesexistického jazyka.38 Hlavní „boom“ feministické lingvistiky datuje Hoffmannová do posledních dvou desetiletí. Roku 1975 vyšly ve Spojených státech tři zásadní publikace pro tuto 36

VALDROVÁ, J.: K české genderové lingvistice, Naše řeč (1997), č. 2, s. 87-91. VALDROVÁ, J.: Novinové titulky z hlediska genderu, Naše řeč (2001), č. 2, s. 90-96. 38 Pediatra a chemička. Ministerstvo školství učí genderově korektní jazyk. [online] 2010 [cit. 7. 7. 2010] Dostupné z http://zpravy.idnes.cz/pediatra-a-chemicka-ministerstvo-skolstvi-uci-genderove-korektnijazyk-1oi-/studium.asp?c=A100125_133902_domaci_bar. 37

14

jazykovědnou disciplínu a díky své úspěšnosti odstartovaly četné feministické výzkumy. Co ale zásadně znepokojuje současné lingvistky-feministky?39 Podstatu věci vystihl P. Eisner: „Latinský homo je člověk, ale i muž: již tato podvojnost významu říká všechno. Stejně jazyky románské: l´homme, l´uomo, el hombre, portugalské homem. Francouzské on jakožto slovce pro podmět obecný (on dit) vzniklo právě z tohoto homme, z člověka, který je reprezentován mužem. Zcela tak anglické man. Anglické slovo pro ženu je pouhou odvozeninou slova pro muže – man : woman“ .40 Většinou docházejí k závěru, ţe ţena je z gramatického hlediska zcela podřadnou bytostí a to proto, ţe veškerá gramatika je zaměřena k muţům a ţeny vynechává.

1.3 Gender Velký sociologický slovník definuje gender jako: „Termín používaný pro skupiny vlastností a chování formované kulturou a spojené s obrazem muže a ženy“.41 V sociologii se gender pouţívá více neţ dvacet let a do lingvistického prostředí přišel osobitou cestou: anglický termín gender, který označuje podle A. V. Kiriliny gramatickou kategorii rodu, byl vyňat z lingvistického kontextu a přenesen i do jiných badatelských sfér – sociální filozofie, sociologie, historie, a dokonce i do politického prostředí. K přesunu došlo především kvůli snaze vyhnout se polemickému termínu sexus (pohlaví). Gender má vyzdvihnout sociokulturní příčinu rodových rozdílů.42 Pokusíme-li se blíţe proniknout k objasnění pojmu, setkáme se s dalším termínem, který s pojmem gender úzce souvisí – pohlaví. Na pohlaví bývá pohlíţeno jako na biologickou charakteristiku, kdeţto gender bývá označován společenskou konstrukcí. Oukley objasňuje termíny ve své knize „Pohlaví, gender a společnost“ následujícím způsobem: „Pohlaví je biologický termín, gender je pojem psychologickokulturní. Selský rozum naznačuje, že jde jen o dva způsoby pohledu na tutéž věc

39

HOFFMANNOVÁ, J.: Feministická lingvistika?, Naše řeč (1995), č. 2, s. 80-91. EISNER, P.: Chrám a tvrz, Zurich 1974, s. 366. 41 MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK M., VODÁKOVÁ, A.: Velký sociologický slovník, 1996 Praha, s. 339. 42 КИРИЛИНА, А. В.: Гендер и язык. Москва 2005, s. 7-30. 40

15

a že člověk, který patří, řekněme, k ženskému pohlaví, bude automaticky patřit k odpovídajícímu ženskému genderu.“ Skutečnost je však jiná.43 Českým ekvivalentem anglického genderu je termín rod, nikoli však ve smyslu gramatickém. Toto označení však není zcela přesné a můţe obsahovat mnoho nejasností a sporných domněnek. Proto se většinou pojem gender nepřekládá a přejímá se v původním tvaru. Jedná se tedy o sociální konstrukt vyjadřující, ţe vlastnosti a chování spojené s obrazem muţe a ţeny jsou formovány kulturou a společností. „Na rozdíl od pohlaví, které je univerzální kategorií a nemění se podle času či místa působení, gender vyjadřuje, že velmi rozdílné názory na přiměřené chování žen a mužů mohou mít jak různé společnosti, tak tytéž společnosti v různých obdobích historie, nebo odlišné skupiny v rámci téže společnosti“.44

1.4 Problematika genderu a genderové lingvistiky Velmi významnou ruskou lingvistkou, která si zaslouţí pozornost, je bezesporu A. V. Kirila, díky níţ vznikl rozsáhlý sborník – Gender i jazyk, v němţ se čtenář můţe seznámit s nejrůznějšími teoriemi genderové a feministické lingvistiky, jejich vývojem, ale také výzkumem různých konverzačních stylů muţů a ţen. Ke známým českým autorům, kteří se zabývají genderovou lingvistikou a rodovými rozdíly patří: P. Eisner, J. Valdrová, J. Hoffmannová, S. Čmejrková. Za velmi zajímavý příspěvek povaţuji téţ kritickou recenzi Františka Daneše, který zcela otevřeně vyjádřil svůj názor na toto téma ve svém článku Ještě jednou „feministická lingvistika“.45 Z pohledu Jany Valdrové rozvoj genderové lingvistiky provázejí četné problémy, které vznikají jiţ kvůli nejednotnosti názvu („genderlect“, „feministická lingvistika“, „ţenská lingvistika“, „genderová lingvistika“). Za zásadní však povaţuje nedostatek přístupných informací a biografie v knihovnách, na jejichţ četné mnoţství jsme zvyklí v zahraničí. „Chybějí česky píšící autorky / autoři a projevuje se nedostatek příležitostí k setkání a výměně názorů“.46

43

OAKLEY, A.: Pohlaví, gender a společnost. Praha 2000, s. 121. MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK, M., VODÁKOVÁ, A.: Velký sociologický slovník. Praha 1996, s. 339. 45 DANEŠ, F.: Ještě jednou „feministická lingvistika“, Naše řeč (1997), č. 5, s. 256-259. 46 VALDROVÁ, J.: K české genderové lingvistice, Naše řeč (1997), č. 2, s. 87-91. 44

16

Valdrová také zásadně nesouhlasí s tím, ţe by měl být genderový aspekt jazyka povaţován za pomíjivou módní vlnu. Argumentuje 70letou tradicí genderové lingvistiky a jejím kontinuálním vývojem ve světě spojeným s bohatou bibliografií.47

1.4.1

Situace v ruské lingvistice

V ruské jazykovědě se termín gender objevil, lépe řečeno, vrátil se s novým významem ze sociálních věd, kdyţ genderová studia získala status mezioborové disciplíny. Současně pojem gender nyní funguje v anglicky psané lingvistické literatuře i ve svém původním významu. Ačkoliv se pojem těší velké popularitě, stále kolem něj existuje mnoho nejasností, které vznikají zejména při překladech z odborné anglické literatury do ruštiny. Anglická souvztaţnost termínů sex – gender není adekvátní k ruskému секс – пол. Tato dvojice není ekvivalentní ani k anglickému sex – sex. Nehledě na tuto skutečnost dochází v západní Evropě k vytěsňování termínu sex ve významu пол. Termín by měl být nahrazován pojmem gender.48 V ruské naučné literatuře termín gender zaujímá široké uplatnění nehledě na to, ţe se jedná o relativně nový a moderní pojem. Někteří autoři navrhují uţívat terminologii, která je úzce spjata s pojmem пол – гендер, пол, половой диформизм, полоролевая дифференциация, биосоциальные характеристики человека. Poslední příklady zdůrazňují dvojí význam charakteru termínu пол – jeho přirozenou a kulturní sloţku. Tento termín je pro mnohé badatele akceptovatelný i proto, ţe v ruském jazyce, na rozdíl např. od anglického jazyka, pojem пол není identický k pojmu секс – hlavní funkcí tohoto termínu je vyjádřit vzájemnost pohlaví a reprodukční činnost. Zejména tento fakt vedl v anglicky psané literatuře k zavedení termínu gender. Můţe se zdát, ţe z tohoto hlediska je termín пол více neutrální, avšak jak jiţ bylo řečeno, často dochází k potíţím a nejasnostem při překladu z cizojazyčných textů. Dalším problémem je překlad termínu сексуальность, který je v západní vědecké tradici spojován nejen s reprodukční funkcí člověka, jak je tomu v ruštině.

1.4.2

Situace v české lingvistice

A jak se k problematice genderové lingvistiky stavějí čeští lingvisté – muţi? František Daneš se rozhodl dodat několik kritických poznámek k článku Jany Valdrové „K české genderové lingvistice“. Daneš poukazuje na „pozoruhodnost“ článku uţ jen 47 48

VALDROVÁ, J.: Novinové titulky z hlediska genderu, Naše řeč (2001), č. 2, s. 90-96. КИРИЛИНА, А. В.: Гендер и язык. Москва 2005, s. 7-30.

17

díky svému názvu. Pozastavuje se nad pouţitým adjektivem „genderová“. „Důvodně se obávám, že tento překvapivý neologismus je nešťastný a zbytečný. Nevím, kolik čtenářů toto slovo pochopí a ví si rady s tím, jak by se mělo vyslovovat – zřejmě [dženderová], neboť základové anglické slovo gender se takto vyslovuje. Zbytečné je toto slovo už jen proto, že angl. gender má vhodný český ekvivalent rod (a to jak tzv. přirozený, shodující se s pohlavím, tak gramatický…)“.49 Hoffmannová soudí, ţe „…pokud je tato [feministická] lingvistika hodna svého jména (přináší zajímavé poznatky gramatické, stylistické aj.), zaslouží si jistě naši pozornost, pokud však vyniká hlavně svým feministickým zaměřením, není nám jí nikterak třeba“.50 Daneš taktéţ nesouhlasí s rozdílným významem pojmů rod a gender. Zpočátku jsou chápány jako ekvivalenty, avšak vzápětí je zaveden pojem gender proto, ţe prý „postihuje podstatu rozdílného postavení muţů a ţen ve společnosti“. Dále autor kritiky uvádí, ţe ţádné slovníky angličtiny nic takového neuvádějí, a tudíţ se domnívá, ţe jde spíše o jakýsi konstrukt feministických autorek. Za kuriózní povaţuje, ţe sama Valdrová termíny rod / rodový ve svém textu střídavě uţívá.51 Daneš dále nesouhlasí s pouţíváním termínu splitting, neboli pouţívání lomítka. Není si jist tím, ţe čtenář pojmu zcela porozumí. Jedná se o formy typu čtenář / ka. Navrhuje zcela lomítko vynechat a místo něj uţít závorky: čtenář(ka) byl(a). František Daneš se k radikalismu a odhodlanosti české lingvistky vyjadřuje dále: „Uznání vážnosti ženy jako plně rovnoprávné a svébytné lidské bytosti (jak také jinak) a jejího nenahraditelného významu pro lidské pokolení, zasluhující naši úctu, je pro mne samozřejmostí. Soudím však, že tento vztah je třeba projevovat a realizovat spíše v jiných ohledech a jinými způsoby než zavedením „splittingu“ (v terminologii J. Valdrové). Obávám se naopak, že feministický radikalismus může být tomuto vztahu spíše na škodu.“52 Čmejrková se také vyjádřila k jednostrannosti a zúţenosti rodového pohledu, kdyţ napsala: „Pokud badatelé či badatelky nejsou zaujatí - a i to hraje v tomto, často feministicky orientovaném, výzkumu svou roli -, formulují své závěry velmi obezřetně.

49

DANEŠ, F.: Ještě jednou „feministická lingvistika“, Naše řeč (1997), č. 5, s. 256-259. HOFFMANNOVÁ, J.: Feministická lingvistika? Naše řeč (1995), č. 2, s. 80 – 91. 51 DANEŠ, F.: Ještě jednou „feministická lingvistika“, Naše řeč (1997), č. 5, s. 256-259. 52 DANEŠ, F.: Ještě jednou „feministická lingvistika“, Naše řeč (1997), č. 5, s. 256-259. 50

18

Tak především na projevu mluvčího se nepodepisuje nikdy jen rod, ale i sociální postavení, profesní orientace, institucionální příslušnost, situace, její veřejnost nebo familiárnost, prestižnost nebo tolerantnost, a konečně vlastní vztahy komunikujících osob. Rod nelze chápat jako jednoduchou nezávislou proměnnou. Navíc nezáleží jen na rodu mluvčího, ale přinejmenším stejně i na rodu adresáta, a konečně i na rodu pozorovatele, svědka a analyzátora takové komunikace“.53 Valdrová je přesvědčena, ţe „v českém jazykovém prostředí si genderová lingvistika nesnadno hledá místo“.54

2 ŽENY V JAZYCE 2.1 Přechylování „Přechylováním (latin. motio) nazýváme vyjadřování přirozeného rodu mužského a ženského neboli pohlaví u jmen životných, osobních i živočišných, tvořených ze stejného základu různými odvozovacími příponami.“55 Z genderového pohledu přechylování odráţí rozloţení moci mezi muţi a ţenami ve společnosti. Muţský princip je ve společnosti povaţován za nadřazený ţenskému.56 Ruština i čeština patří k jazykům flexivního typu a spojuje je společný praslovanský původ. Ţaţa uvádí, ţe díky rozdílným historickým osudům obou jazyků se liší ve slovní zásobě, morfologii, skladbě, zvukové stránce, frazeologii, v písmu i v pravopisu.57 Některé prvky přechylování v ruštině a v češtině jsou shodné, můţeme proto najít několik společných prvků, v některých ohledech jsou však odlišné. Přechylování se v obou jazycích realizuje podobným způsobem – pomocí zvláštních přípon. Rozdíly jsou ale zřejmé jak v pouţívaných příponách, tak i v charakteru a mnoţství přechýlených ţenských jmen. Kopeckij upozorňuje, ţe v ruštině není přechylování tak často uţívané jako v češtině.58

53

ČMEJRKOVÁ, S.: Žena v jazyce, Slovo a slovesnost 56 (1995), s. 43-55. VALDROVÁ, J.: Novinové titulky z hlediska genderu, Naše řeč (2001), č. 2, s. 90-96 55 TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 425. 56 ŠMAUSOVÁ, G.: Proti tvrdošíjné představě o ontické povaze gender a pohlaví. Brno 2002, s. 18. 57 ŢAŢA, S.: Základy ruštiny pro filology (v porovnání s češtinou). Brno 1992. 58 KOPECKIJ, L. V.: Морфология современного русского литературного языка. Praha 1976, s. 67-68. 54

19

Přechylování je tvoření rodových protějšků podstatných jmen, a to pomocí zvláštních přípon. Tyto přípony se mohou připínat přímo ke jménu muţskému, ke jménu ţenskému (pouze malé mnoţství případů) nebo k jeho slovotvornému základu.59 Podle Havránka k přechylování dochází především u jmen, která označují osoby podle zaměstnání, původu a příslušnosti. Jména přechýlená mění u ţivotných jmen původní rod, substance tak dostává příznak jiného (popř. ţádného) pohlaví.60 Substantiva, která vzniknou přechylováním, označujeme za přechýlená, neboť jde o dvojice jmen – rodové dvojice. Ty se vyskytují jak v češtině, tak i v ruštině. V Příruční mluvnici ruštiny se setkáme s dělením rodových dvojic na slovotvorné a lexikální. Lexikálních je pouze několik a označují hlavně příbuzenské vztahy (отец - мать, otec - matka). Slovotvorné jsou mnohem častější v ruštině i v češtině (учитель – учителница, učitel - učitelka).61

2.1.1

Tvoření přechýlených tvarů v ruštině

Přípony, díky nimţ se nejčastěji tvoří přechýlená jména v ruštině jsou: -ка, -ица, -ница, -иха -ша, -на, -иня, -ья, -есса, -иса, -ина. Švedova předkládá následující systém přípon.62 Přípona –ка -ка /-овка/-анка/-ичка/-ачка jako сосед - соседка, цыган – цыганка se připojuje zejména k podstatným jménům muţského rodu zakončených následujícími příponami: -ист (журналист - журналистка, коммунист - коммунистка) -ец (американец - американка) -як, -ач (сибиряк - сибирячка, скрипач - скрипачка) -ан, -ин (горожан - горожанка, грузин - грузинка) -ич, -яй, -смен, -ант (москвич - москвичка, лентяй - лентяйка, эмигрант - эмигрантка спортсмен - спортсменка). Přípona –ица –ица se často pojí s podstatnými jmény muţského rodu jako мастер - мастерица, цар – царица a dále ke jménům majícím sufix -ец, -лец (любимец - любимица, 59

HAVRÁNEK, B.: Jedlička, A., Stručná mluvnice česká. Praha 2002, s. 53. HAVRÁNEK, B.: Příruční mluvnice ruštiny I. Praha 1961, s. 283-285. 61 Kolektiv autorů: Příruční mluvnice češtiny. Praha 2003, s. 283. 62 ШВЕДОВА, Н. Ю.: Русская грамматика. Первый том: Фонетика.Фонология. Ударение. Интонация. Введение в морфемику. Словообразование. Морфология. Москва 1980, s. 200-203. 60

20

певец

-

певица,

страдалец

-

страдалица)

a

-ик,

-ник,

-щик,

-чик

(озорник - озорница, помещик - помещица, буфетчик - буфетчица). Přípona –ница -ница se připíná zejména k podstatným jménům muţského rodu s příponou -тель (учитель – учительниц, свидетель - свидетельница). Přípona –иха –иха se připíná zejména k podstatným jménům muţského rodu s příponami -ник, -ничий, -ец (дворник - дворничиха, городничий - городничиха, пловец – пловчиха) a nemotivovaným (трус - трусиха). Ţenská jména vytvořená těmito způsoby mohou mít buď shodný význam jako původní muţské jméno nebo upravený pro osoby ţenského pohlaví (повар - повариха, врач – врачиха - obě jsou však hovorová). Mohou se pouţívat také jako označení pro manţelku (городничий - городничиха, староста - старостиха). Taková slova jsou však jiţ poměrně zastaralá. Přípona -ша -ша se připojuje k podstatným jménům muţského rodu s příponami -р, -н, -нт jako организатор - организаторша, библиотекарь - библиотекарша, опекун опекунша, музыкант – музыкантша. Většina ţenských jmen s touto příponou je však hovorová. Ţenská nazvání vytvořená těmito způsoby mohou mít buď shodný význam jako původní muţské jméno a upravený pro osoby ţenského pohlaví (секретарь - секретарша, кассир -кассирша) nebo slouţí jako výraz pro manţelku (капитан - капитанша, профессор профессорша) - často s ironickým nádechem. Přípona -на -на, případně -инична se připojuje k podstatným jménům muţského rodu s příponami -ич, -ович, -евич (Лукич - Лукинична, Петрович - Петровна, Владимирович Владимировна, царевич - царевна).

21

Přípona -иня -иня, případně -ыня se pojí s podstatnými jmény muţského rodu nemotivovanými (бог - богиня, герой - героиня, граф - графиня, сударь - сударыня) a zakončenými na -лог. Takto vzniklá jména jsou však hovorového a nezřídka i ironického charakteru (геолог - геологиня). Přípona -ья -ья se připojuje k podstatným jménům muţského rodu s příponou -ун (прыгун прыгунья, бегун - бегунья, плясун - плясунья). Přípona -есса –есса je obvyklá u podstatných jmen muţského rodu, která jsou nemotivovaná (поет - поетесса, принц - принцесса, стюард - стюардесса, клоун -клоунесса). Slova vytvořená tímto způsobem mohou mít obdobný význam jako muţského jména, od kterých jsou odvozená. Např. стюард - стюардесса, адвокат – адвокатесса (hovorové). Malá část těchto ţenských jmen označuje manţelku muţe, respektive muţského jména, od kterého je ţenský tvar odvozen (барон - баронесса). Přípona -иса -иса se připojuje k podstatným jménům muţského rodu nemotivovaným a zakončeným na -ор, -тор (актер - актриса, директор - директриса, испектор - инспектриса). Přípona -ина -ина se pouţívá ve spojení s nemotivovaným podstatným jménem muţského rodu кузин - кузина nebo při tvoření ţenských vlastních jmen (Антон - Антонина, Виктор - Викторина, Виталий - Виталина).63 Vinogradov taktéţ uvádí, ţe v ruštině dochází pomocí různých přípon k odvozování ţenských nazvání od muţských osobním jmen: певец – певица, летчик – летчица, учитель – учительница, студент – студентка.64

63

ШВЕДОВА, Н. Ю.: Русская грамматика. Первый том: Фонетика.Фонология. Ударение. Интонация. Введение в морфемику. Словообразование. Морфология. Москва 1980, s. 200-203. 64 ВИНОГРАДОВ, В. В.: Современный русский язык – морфология. Москва 1952, c. 60-61.

22

Tvoření přechýlených tvarů v češtině

2.1.2

Přípony se připínají buď přímo ke jménu muţskému, nebo k slovnímu základu. Nejčastěji se jedná o tyto přípony: -ka, -yně, -kyně, -ice, -ová. Přípona -ka -ka, jako soused – sousedka, doktor – doktorka, Pražan - Pražanka, cizinec – cizinka, cvičenec – cvičenka… Pokud jsou muţská jména zakončena na -tel, -č, -ař (-ář), -an, -ák, zpravidla se k nim připojuje přípona -ka a vznikají femininní názvy typu učitelka, prodavačka, lékařka, asistentka, referentka, doktorka, chiruržka/chirurgyně, bioložka. Přípona

–ka

se

však

často

pojí

i

s muţskými

jmény

zakončenými

na -ec (snoubenec – snoubenka, cvičenec – cvičenka). Častěji však mívají takto zakončená jména příponu –kyně (plavec – plavkyně, poslanec – poslankyně, správce – správkyně). Příruční mluvnice češtiny uvádí, ţe příponou -ka se často vytvářejí názvy příslušnic národů a apelativních pojmenování osob (Srbka, vnučka, manželka, Mongolka,

inženýrka,

Češka).

Taktéţ

přechyluje

jména

odvozená

sufixem

-ač (vyzvědačka), -eč (uklízečka), -ič (krmička), -ák (školačka), -ík (katolička), -ik (schizofrenička), -an (Rakušanka), -ař (stopařka), -ář (počtářka), -íř (malířka), -tel (zbožňovatelka), -och (rudoška), -log (psycholožka), -ista (policistka). Jména obyvatelek vytvořených od obyvatelských jmen na –ec (Brazilka, Gruzínka…). U přechýlených pojmenování Ţidovka, básnířka či hraběnka dochází k rozšíření sufixu od původního muţského tvaru. Přípony –yně, -kyně -yně, -kyně, jako žák – žákyně (vedle žačka), ministr – ministryně, kolega – kolegyně, přítel – přítelkyně, předseda – předsedkyně, správce – správkyně, plavec – plavkyně…65 Sufix -yně se připojuje k názvům osob se základem zakončeným na -g, -h, -k; kolegyně, bohyně, Řekyně, sokyně, Turkyně… Havránek a Jedlička dále uvádějí příklady

65

HAVRÁNEK, B., JEDLIČKA, A.: Česká mluvnice. Praha 1960, s. 103.

23

typu voják – vojákyně, dramaturg – dramaturgyně/dramaturžka, kolega – kolegyně.66 Někdy téţ můţe být u základu zakončeného na konsonant + r :obryně, ministryně.67 Varianta -kyně bývá pouţívána i u základů osobních jmen na -ec a -ce náhradou těchto přípon, tedy resufixací vznikají názvy: jezdkyně, umělkyně, letkyně, pěvkyně, horolezkyně… Přípona -ice -ice, jako dělník – dělnice, knihovník – knihovnice, lev – lvice. Sufix -(n)ice odvozuje od jmen osob, která mají sufix -ík a -ník, resufixací, tj. náhradou tohoto sufixu: poručice, mladice, hudebnice, harfenice, školnice, knihovnice, řeznice… Nepostradatelná je přípona -ice i pro přechylování jmen zvířat: holub – holubice, osel – oslice, kamzík – kamzice. Ojedinělým je přechýlení daněk – danělka. Sufixem -ice jsou dále odvozena také feminina čertice a ďáblice. Přípona -ová -ová, jako krejčí – krejčová, švagr – švagrová. Sufix -ová se uplatňoval především dříve k vytváření pojmenování manţelek, jako (paní) radová, doktorová, poštmistrová. Méně často se setkáme s případy, kdy odvozené ţenské jméno vzniká od jiného základu, např. muž – žena, hoch – dívka. V příruční mluvnici češtiny se muţským protějškům

feminin

autoři

také

ve

zvláštním

odstavci

věnují.

Jedná

se

o tzv. různojmennost (heteronymii). Domnívají se, ţe k jejich tvoření dochází mnohem řidčeji pomocí různých sufixů či resufixace: vdovec – vdova, kmotr – kmotra, pradlák – pradlena, přadlák – přadlena, baleťák – baletka (hovorové). Častější je tvoření muţských protějšků názvů zvířat sufixem -ák: lišák – liška, veverák – veverka, opičák – opice. Ojedinělé je tvoření jiné: houser – husa, kačer – kačena, kozel – koza…68

2.1.3

Vývoj přechylování

Trávníček se domnívá, ţe přechylování substantiv je povaţováno v našem jazyce od nejstarších dob aţ do dneška za stále ţivý jev. Důkazem toho je fakt, ţe stále vznikají nové dvojice, především feminina vedle maskulin (starostka, doktorka, poslankyně). 66

Tamtéţ. Kolektiv autorů: Příruční mluvnice češtiny. Praha 2003, s. 121. 68 Kolektiv autorů: Příruční mluvnice češtiny. Praha 2003, s. 123. 67

24

Tyto ţenské tvary se dříve nevyskytovaly, protoţe nebyly nutné. Avšak díky změnám ve společnosti dochází i ke změnám v jazyce.69 Mezi českou veřejností vyvolávalo přechylování ţivé diskuse v meziválečné době. Hlavním problémem bylo, jak vlastně ţenské tvary vytvořit (např. od maskulin rada, ministr), ale vyvstala další otázka, zda tato nazvání vůbec tvořit a uţívat. Velkým otazníkem se stalo pojmenování doktor – v té době byly ţeny označovány jako paní doktor, a to jak při oslovování, tak i v jiných typech řeči. Stejně tak jako v češtině i v ruštině s nástupem 20. století, kdy se mnohé profese staly dostupnými i pro ţeny, vznikla potřeba vytvářet nová pojmenování. Proto se začala objevovat taková jména, která mohla označovat muţe i ţeny. V roce 1976 Kopeckij píše, ţe za uplynulých padesát let se v ruštině značně rozšířilo mnoţství obourodých jmen. Velký vliv na tyto tendence měly změny v sociální struktuře sovětské společnosti, částečně i změny postavení ţen a ţenské práce.70 Některá slova v ruštině typu врач, директор, профессор, декан začala být pouţívána i v souvislosti s ţenským rodem. V hovorovém jazyce se běţně uţívá врач сказала, pokud se ale setkáme se spojením typu хорошая врач, jedná se spíše o lidovou formu jazyka. Kasatkin se domnívá, ţe aţ do roku 1917 se ruština vyhýbala uţívání obourodých pojmenování, a tak např. slovo ткач, které je muţského rodu, bylo pouţíváno pouze pro označení muţské profese. Jakmile se však objevily ţeny, které se tkaní věnovaly, ve výkladových slovnících se záhy objevilo označení ткачиха.71 V současné době vznikají různá feministická hnutí, která se přímo „perou“ za rovnoprávnost muţů a ţen ve společnosti. Nutno podotknout, ţe většina jejich počinů působí přehnaně a neobjektivně. Boj za rovnoprávnost ţen můţeme datovat jiţ do dob První republiky. Ale s dnešní propagací „genderového bláznovství“ měl tento boj jen málo společného. Břicháček se domnívá, ţe dnes se nejedná pouze o propagaci rovnoprávnosti, ale spíše o „…snahou uměle vykořenit pohlaví z biologických daností; vzít ženě její ženskost a muži mužnost. Jde o nesnášenlivou ideologii lidí, kteří ve svém osobním životě v rámci těchto daností nedokázali najít svoje štěstí.“72 Tímto způsobem

69

TRÁVNÍČEK, F.: Příruční mluvnice češtiny. Praha 1949, s. 426. KOPECKUJ, L. V.: Морфология современного русского литературного языка.Praha 1976, s. 68. 71 КАСАТКИН Л. Л.: Русский язык. Москва 2005, s. 527. 72 BŘICHÁČEK, T.: „Genderová korektnost“ zakyslých žab. [online] 2010 [cit. 10. 7. 2010] Dostupné z http://www.virtually.cz/index.php?art=13013. 70

25

tudíţ chtě nechtě dochází k dělení společnosti, neboť si všechny skupiny důsledně střeţí svá „práva“.

2.1.4

Generické maskulinum

Generické maskulinum je uţívání podstatných jmen muţského rodu a slouţí jako souhrnné označení pro muţe a ţeny. Bývá také často označováno za nejvýraznější příklad genderových stereotypů. Vyskytuje se v ruštině i v češtině. Velký sociologický slovník definuje stereotyp jako „…velmi stabilní prvek ve vědomí, respektive psychický a přeneseně i sociální mechanismus, regulující vnímání a hodnocení určitých skupin jevů, ovlivňující názory, mínění, postoje i chování.“73 „Vychází se přitom z předpokladu, že kromě specificky mužské reference má rod mužský schopnost referovat o obou pohlavích – odtud název, nepříznakové‘ neboli ‚generické‘ maskulinum. Zastánkyně a zastánci takto navyklého způsobu vyjadřování obvykle argumentují jednak úsporností, jednak přirozeností a věkovou tradicí zástupného užívání generického maskulina.“74 Jelikoţ je muţský rod v českém i ruském jazyce povaţován za zástupný, běţně slouţí i k označování ţen, aniţ by docházelo k nedorozuměním. Gramaticky je to správně: výraz lékaři zahrnuje lékaře i lékařku. V posledním desetiletí ale hlavně některé lingvistky došly k závěru, ţe tímto označováním dochází k diskriminaci ţen v praxi. Vědkyně se však v uţívání generického maskulina neshodují, a vytvářejí tak dva vědecké proudy. Jana Valdrová, která patří k radikálnějšímu proudu tvrdí, ţe muţské tvary dominují prakticky ve všech médiích a diskriminují ţeny. K umírněnějšímu proudu se hlásí např. Michaela Černá, Světla Čmejrková a pouţívání rodově specifických pojmů povaţují za násilné a nepřirozené.75 Stejného názoru je i Daneš a Hoffmanová, kteří se také nedomnívají, ţe by jazyk (generické maskulinum) byl příčinou nerovnoprávnosti ţen. Daneš se také staví proti přechylování a to především proto, ţe „…důsledné užívání přechýlených podob má jednu zcela závažnou

73

MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK M., VODÁKOVÁ A.: Velký sociologický slovník, 1996 Praha, s. 1231. VALDROVÁ J., Rod ženský v jazyce. In: Vodáková, A., Vodáková, O.: Rod ţenský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme? Praha 2003, s. 277-288. 75 ZELENKOVÁ, K.: Genderová lingvitika a generické maskulinum. [online] 2007 [cit. 2. 7. 2010] Dostupné z http://www.zenyamedia.estranky.cz/clanky/zeny-nejen-v-jazyce/genderova-lingvistika-agenericke-maskulinum. 74

26

chybu na feministické kráse. Tyto podoby jsou odvozené od substantiv rodu mužského, jsou tedy sekundární, na nich závislé.“ 76 S generickým maskulinem se setkáváme denně v médiích, úředních formulářích, ale především v inzerci. Jedná se např. o označení lékařů, zaměstnanců, studentů, politiků, občanů, pacientů apod. Ačkoliv všechna tato označení mají ekvivalenty ţenského rodu, nejsou téměř pouţívána. Můţe se proto zdát, ţe se ţeny z jazyka postupně vytrácejí. Za velmi zajímavou lze povaţovat úvahu Jany Valdrové, která se domnívá, ţe generické maskulinum někdy můţe zkreslovat a vést k nepravosti tvrzení. Pokud se v anketě objeví otázka typu Jaký je typický Rus, je velmi pravděpodobné, ţe si téměř kaţdý představí Rusa – alkoholika. Pokud by otázka zněla Jak podle vás ţijí Rusky a Rusové, museli by se lidé více zamyslet a mohli bychom dojít k hlubším úvahám. 77

Příklady generického maskulina v ruských internetových titulcích  Российские правозащитники устроили акцию в Париже (www.лента.ру, 11. 7. 2010)  Четверо журналистов похищены в Нигерии (www.лента.ру, 12. 7. 2010)  Специалисты не советуют покупать грибы с рук (www.рамблер.ру, 11. 7. 2010) Příklady generického maskulina v českých internetových titulcích

 Američtí kritici ocenili Muţe v říji, ve Varech je zastupovala Geislerová (www.idnes.cz, 10. 7. 2010)

 Vědci uţ vědí, za jakých okolností vznikají obří vlny (www.aktualne.cz, 24. 6. 2010)

 Policisté varují před zneuţíváním tísňové linky (www.sedmicka.cz, 10. 7. 2010)

76

VRBOVÁ, L.: Český jazyk jako nástroj nerovnoprávnosti mužů a žen. [online] 2006 [cit. 2. 7. 2010] Dostupné z http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=1901407. 77 VALDROVÁ, J.: Genderová kultura projevu v českém jazykovém prostředí. [online] 2010 [cit. 12. 7. 2010] Dostupné z http://data.idnes.cz/soubory/studium/A100125_BAR_GENDER_PRIRUCKA.PDF.

27

3 PŘECHYLOVÁNÍ Z HLEDISKA GENDERU Cílem této kapitoly je zhodnotit přechylování především z praktického hlediska. Přesněji řečeno vypozorovat, jaké jsou rozdíly v tvoření přechýlených tvarů v obou jazycích, a následně analyzovat, zda se pouţívají či nikoliv. Na základě inzerátů s poptávkami pracovních míst na českých a ruských serverech se pokusíme vyhodnotit, jestli ţeny v případě zadávání inzerátu samy sebe označují femininními pojmenováními, nebo jestli upřednostňují tvary maskulinní. Další část je věnována nabídce volných pracovních míst, která jsou zveřejněna na webových stránkách Úřadu práce v Moskvě a Praze – i zde se zaměříme na uţívání či neuţívání přechýlených tvarů. Dále bude následovat přehled moţných spisovných pojmenování ţenských profesí, která nebývají v ruštině pouţívána, ačkoliv jsou spisovná. Podobný přehled s výjimkami bude poskytnut i s českými tvary. Pozornost obrátíme zvláště na oblast sluţeb, kultury, médií, školství a dělnických profesí. Jako další materiál nám k výzkumu poslouţí inzerce z deníku Metro, díky němuţ budeme moci porovnat četnost výskytu femininních a maskulinních nominací s generickým maskulinem v ruštině a češtině.

3.1 Užívání a neužívání přechýlených tvarů v ruštině a češtině Přechylování je známo jak v ruštině, tak v češtině. Uţívání přechýlených tvarů se však v obou jazycích liší. Čmejrková uvádí: „Tendence mít pro osoby mužského a ženského přirozeného rodu samostatná pojmenování se v češtině projevuje značně rozsáhlým a ve srovnání s jinými slovanskými jazyky velmi produktivním a ustáleným slovotvorným postupem – derivací feminin od substantivních maskulin. Přechýlené podoby existují potenciálně téměř ke každému maskulinu, kde to smysl připouští a kde si lze představit příslušnou referenci…“78

78

ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, s. 263 – 286.

28

Zatímco čeština tvoří rodové dvojice docela pravidelně (doktor – doktorka, student – studentka, inženýr - inženýrka, pedagog – pedagožka), ruština v mnohých případech nepřechyluje a upřednostňuje uţívání vespolných substantiv. Jestli se jedná o muţe či ţenu, se projeví syntakticky (врач сказала). Dalším častým ukazatelem bývá připojení vlastního jména (агроном Л. Т. Морозова, инженер Забродская). Někdy rozdíl vyplyne i ze souvislostí v textu. Uţití nepřechýlených tvarů je v ruštině povaţováno za spisovnější, oficiálnější a bez citového zabarvení. Můţeme se setkat s následujícími pojmenováními; pro srovnání врач, женщина – врач, врачиха. Tvary přechýlené mají někdy na rozdíl od tvarů nepřechýlených odlišný význam (профессорша, инженерша – žena profesora, žena inženýra). V ruštině existuje pouze několik přechýlených tvarů, které se v češtině nevyskytují (гость - гостья, трус - трусиха, великан - великанша). 79 Podle Františka Trávníčka je v rozporu s jazykem uţívání muţských podob nazvání pro označení ţen. Jako příklad uvádí paní nebo slečna doktor, poslanec, starosta… To, ţe je opravdovým zastáncem přechylování, dokazuje následující citát: „Důvody, kterými se tyto nepřirozené podoby podpírají, jsou zcela liché; např., že akademický titul (doktor…) vyžaduje stejné studium od muže jako od ženy a dává oběma stejná práva. Tato stejnost patří do věcně obsahové náplně obou slov, stanoví ji zákon, zvyk, je závislá na smýšlení občanů a nemůže proto míti vliv na slovotvornou podobu názvu. Ženské podoby doktorka, lékařka… vyjadřují proti maskulinům doktor, lékař… jen a jen rozdíl v pohlaví, rozdíl nepopiratelný, a je proto malicherné vzpírati se jeho vyjadřování, když jej náš jazyk vyjadřuje v obdobných případech zcela důsledně. Nikomu ani nenapadne, aby říkal např. slečna učitel nebo paní učitel.“80 Jana Valdrová se taktéţ k přechylování přiklání: „S jazykem lze zacházet mnohem kreativněji, než jak doposud činíme. Není důvod nepřechýlit výraz garant, koordinátor, host. Jde o to, konečně „zalidnit“ jazyk ženami i jinými, než biologickými, předvést jejich společenský přínos v celém spektru domén, do kterých - s výjimkou české

79 80

HAVRÁNEK, B.: Příruční mluvnice ruštiny I. Praha 1961, s. 285. TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 426.

29

mluvnice - začaly vstupovat sice teprve před sto lety, avšak mezitím dosáhly a dosahují významných úspěchů.“81 V takových situacích, kdy nezáleţí na specifickém určení pohlaví – jedná se např. o stejnost činnosti, vlastností, nebývají přechýlené tvary zpravidla uţívány. Ve většině případů tomu tak bývá v mnoţném čísle. Za tohoto předpokladu se maskulinum chová jako vespolné. Trávníček odkazuje na nápisy např. na plovárně, kde je zvlášť označeno místo pro plavce (jde pouze o rozdíl plavec – neplavec bez rozdílu pohlaví). Zmiňuje i školní vyhlášku, která oznamuje, ţe se žáci a žákyně nebo zkrátka žáci shromaţďují tam a tam… Běţně říkáme, ţe účastníci nebo posluchači koncertu, diváci byli velmi spokojeni, třebaţe tam byly i ţeny…82 V současné době dochází k výraznému přechylování maskulin v češtině a tím se jazyk

obohacuje

o

mnohé

femininní

protějšky,

které

dříve

neexistovaly

(golfista – golfistka, surfař – surfařka). Objevují se i muţská pojmenování, která vznikají od původních feminin (striptérka – striptér, prostitutka – prostitut, modelka – model, hosteska – hostes, uklízečka – uklízeč, feministka – feminista).83

3.2 Názvy ženských profesí Pouze malé mnoţství slov, která označují povolání, má v ruštině pouze formu ţenského rodu (маникюрша, машинистка, балерина). K těmto podstatným jménům neexistují odpovídající protějšky rodu muţského. Pro vyjádření muţského rodu se v takových případech pouţívají různé způsoby opisu (сотрудник печатающий на машине, артист балета).

84

V češtině se jedná např. o pojmenování – hosteska,

chůva, pokojská… V ruštině je velmi rozšířené označovat ţeny pomocí muţských pojmenování.85 Čára toto tvrzení potvrzuje a dodává, ţe zatímco v češtině se přechýlené tvary podstatných jmen tvoří docela pravidelně, v ruštině se mnohá jména nepřechylují

81

VALDROVÁ, J.: „Ţena a vědec? To mi nejde dohromady.“ Testy generického maskulinav českém jazyce, Naše řeč (2008), č. 1, s. 26-38. 82 TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949, s. 427. 83 ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, s. 263 – 286. 84 ВАЛГИНА, Н. С.: Современный русский язык. Москва 1987, s. 155. 85 ШВЕДОВА, Н. Ю.: Русская грамматика. Первый том: Фонетика.Фонология. Ударение. Интонация. Введение в морфемику. Словообразование. Морфология. Москва 1980, s. 204.

30

a označují muţe i ţeny

86

. Je třeba si uvědomit, ţe odvozená pojmenování ţenských

profesí v ruštině nemají neutrální význam, ale jsou často hovorová a mohou působit ironicky nebo pohrdavě. Především se jedná o slova zakončená na -ша, -иха (библиотекарша, врачиха). Poměrně snadno se tvoří a často v ruštině bývají uţívána taková ţenská jména, která

označují

povolání

s

vyrovnaným

zastoupením

muţů

a

ţen

(продавец - продавщица, санитар - санитарка), dále také jména z oblasti sportu a umění (спортсмен - спортсменка, певец - певица).87 V nepřechýlené podobě se uţívají většinou slova s významem povolání, zaměstnání, funkce nebo hodnosti инженер, редактор, экономист, директор, профессор,доцент, декан, мастер, техник, врач, доктор, автор, президент, министр, чемпион,член, начальник, композитор, космонавт, филолог, биолог, геолог, майор, историк, агроном.88 Jelikoţ je přechylování záleţitostí významovou a ne jen morfologickou, uţívá ruština nepřechýlených tvarů tam, kde stojí rodový význam v pozadí. Pro zřetelnost a vyjádření shody ve větě, a také v případech, kdy je důleţité přesně stanovit rod podstatného jména ve větě, se pro označení ţeny někdy pouţívá lexikálního opisu: женщина-врач, женщина-геолог, женщина-космонавт, девушка-агроном.89 Ţeny o sobě v běţných denních situacích mluví v muţských termínech a díky této skutečnosti utvrzují patriarchální pořádek společnosti. Tento problém si ale většinou vůbec neuvědomují. Ţena o sobě sice můţe prohlásit я врачиха, ale vzhledem k ironickému a pohrdavému nádechu tohoto slova pro ni bude tento krok velmi nešťastný. Ačkoliv se s femininními označeními ţen setkáme v češtině podstatně častěji neţ v ruštině, stále jim společnost zcela nepřivykla a mnohé ţeny se přechylování vědomě či nevědomě brání. „Jestliže žena-lékařka akceptuje nápis „oční lékař“ na dveřích své ordinace, dává najevo, že se touží etablovat ve světě mužů, popř. se chtíc nechtíc podřídila jednotnému výtvarnému řešení orientačních tabulek na klinice, nerespektujícímu podíl žen na chodu instituce.“90

86

ČÁRA, V.: Ruská mluvnice pro střední školy. Praha 1986, s. 13. Культура писменной речи [cit. 12. 7. 2010] Dostupné z http://www.gramma.ru/RUS/?id=2.5. 88 BALCAR, M.: Ruská gramatika v kostce. Praha 1999, s. 31. 89 Tamtéţ. 90 VALDROVÁ, J.: K české genderové lingvistice, Naše řeč (1997), č. 2, s. 87-91. 87

31

Valdrová se u nominace ţenských profesí pozastavuje dále: „V českém jazyce existuje snadná možnost tvorby ženských jazykových tvarů odvozováním od mužských. Je zarážející, jak málo této možnosti využíváme, dokonce i ženy tvrdí o sobě jsem právník, psycholog, praktický lékař, chirurg atd.“ lékařka,

právnička,

chirurgyně/chiruržka

se

91

Slova jako psycholožka, praktická sice

také

v češtině

pouţívají,

ale ve srovnání s muţskými protějšky nejsou stále tak obvyklé. Ţeny byly téměř vytěsněny z pozic odbornic, koordinátorek, vědkyň, autorek programů, iniciátorek, školitelek, ale i kolegyň a spolupracovnic. Pod maskulinním tvarem odborník nebo hlavní koordinátor si totiţ stěţí někdo představí jiné neţ muţské pohlaví. S nepřechýlenými muţskými jmény se dále setkáváme především v inzerátech, v oficiálních dokumentech, na vizitkách… Dále píše: „Ve studijním pořádku pedagogické fakulty v Českých Budějovicích nalézáme na desíti stránkách paragrafů na dvě stovky mužských názvů osob: děkan, student, učitel, absolvent, diplomant. Jediné femininum se zde vyskytuje ve větě "V případě těhotenství přeruší budoucí matka studium" - "student" tedy dokonce ztrácí svůj status a je označen "jen" podle své nové biologické role.“92 O tom, ţe je otázka genderu v České republice aktuální, svědčí i zájem Ministerstva školství: „Ženy nejsou v jazyce vidět. A to by se mělo změnit. Ministerstvo školství se rozhodlo nabídnout na svých stránkách příručku o genderově korektním jazyce. Podle ní bychom měli používat nejen výraz občan, ale i občanka, strážník a strážnice či chemik a chemička.“93 Příručka vznikla kvůli poţadavku Evropské komise z roku 1990, která poţaduje po členských státech, aby se vyvarovaly sexismu v jazyce. Nejaktuálnější kritikou na tento počin je článek Roberta Adama, který se pozastavuje nad některými částmi příručky – upozorňuje např. na přechylování, které autorky zastávají, avšak pouze u názvů povolání a funkcí. Brání se mu naopak u cizích příjmení a tvrdí, ţe je to proti jazykovým normám. Toto nepřechylování povaţují za zcela „kultivované“ a „správné“. Pokud si poloţíme otázku - Proč přechylovat?

91

VALDROVÁ, J,: Jazyk to prozradí. In: Chřibková, M., Chuchma, J., Klimentová, E.,.Feminismus devadesátých let českýma očima. Praha 1999, s. 113-120. 92 VALDROVÁ, J.: Jazyk jako nástroj demokratizace společnosti. [online] 2010 [cit. 7. 7. 2010] Dostupné z http://www.translide.cz/demokratizace. 93 Pediatra a chemička. Ministerstvo školství učí genderově korektní jazyk. [online] 2010 [cit. 7. 7. 2010] Dostupné z http://zpravy.idnes.cz/pediatra-a-chemicka-ministerstvo-skolstvi-uci-genderove-korektnijazyk-1oi-/studium.asp?c=A100125_133902_domaci_bar.

32

Adam odpovídá: „Protože říci třeba, že Clinton přednesla projev je z hlediska gramatického v češtině stejné jako např. Zbyněk uvařila oběd.“94

3.2.1 Inzeráty s poptávkami pracovních míst na ruských internetových serverech Tato kapitola je zaměřena na tu část inzerce, v níţ ţeny samy poptávají práci, zadávají název své profese a snaţí se najít práci. Všechny níţe uvedené tvary jsou přechýlené. Jedná se především o pracovní pozice, které zastávají většinou jen ţeny. V inzerátech jsem ponechala věk uchazeček i jejich vzdělání pro moţné srovnání. Inzeráty z webového serveru www.работа.ру (1.7. – 12. 7. 2010): Актриса Женщина, 25 лет, образование неполное высшее, нет опыта работы… Вокалистка Женщина, 21 год, образование среднее-специальное, нет опыта работы… Медсестра Женщина, 22 года, образование среднее-специальное, опыт работы до 2 лет… Няня/Гувернантка Женщина, 51 год, образование среднее-специальное, опыт работы более 5 лет... Официантка Женщина, 20 лет, образование среднее-специальное, опыт работы до 2 лет... Певица Женщина, 46 лет, образование среднее-специальное, опыт работы более 5 лет… Посудомойщица Женщина, 57 лет, образование среднее-специальное, опыт работы более 5 лет… Уборщица вечерняя Женщина, 39 лет, образование среднее, опыт работы более 5 лет… Управляющая частным домом / имением Женщина, 45 лет, образование неполное высшее, опыт работы 3-5 лет... 94

ADAM, R.: Mladá fronta DNES (příloha Kavárna). 17. 7. 2010, s. 39-40.

33

Фасовщица Женщина, 51 год, образование среднее, опыт работы 2-3 года... Санитарка Женщина, 18 лет, образование среднее, нет опыта работы… Сиделка Женщина, 29 лет, образование среднее, нет опыта работы… Танцовщица Женщина, 23 года, образование среднее-специальное, опыт работы 2-3 года... Хозяйка офиса / Кофе леди Женщина, 37 лет, образование неполное высшее, опыт работы 3-5 лет… Хостес Женщина, 22 года, образование неполное высшее, опыт работы до 2 лет… Экономка-домработница-горничная без проживания Женщина, 43 года, образование неполное высшее, опыт работы более 5 лет... Níţe jsou taktéţ uvedeny inzeráty, které psaly ţeny. Samy sebe ale označují maskulinními tvary profesí, ačkoliv u mnohých existuje spisovný tvar ţenského nazvání. Администратор Женщина, 29 лет, образование неполное высшее, опыт работы 2-3 года… Ассистент стоматолога Женщина, 21 год, образование среднее-специальное, опыт работы до 2 лет… Бармен Женщина, 20 лет, образование неполное высшее, нет опыта работы… Ведущий архитектор Женщина, 34 года, образование высшее, опыт работы более 5 лет… Визажист, массажист Женщина, 23 года, образование высшее, опыт работы более 5 лет… Главный бухгалтер Женщина, 37 лет, образование высшее, опыт работы более 5 лет… Дизайнер Женщина, 27 лет, образование высшее, опыт работы до 2 лет…

34

Директор Женщина, 32 года, образование высшее, опыт работы 3-5 лет… Заместитель руководителя, начальник отдела, менеджер Женщина, 22 года, образование неполное высшее, опыт работы более 5 лет… Инженер-химик Женщина, 22 года, образование высшее, опыт работы до 2 лет… Инспектор по кадрам Женщина, 25 лет, образование высшее, опыт работы 2-3 года… Инструктор по фитнесс-йоге Женщина, 22 года, образование неполное высшее, опыт работы до 2 лет… Кассир Женщина, 35 лет, образование среднее-специальное, опыт работы 2-3 года… Кондитер Женщина, 40 лет, образование среднее-специальное, опыт работы более 5 лет… Курьер Женщина, 19 лет, образование среднее, нет опыта работы… Лингвист Женщина, 23 года, образование высшее, опыт работы 2-3 года… Литературный редактор, редактор корректор, корректор Женщина, 32 года, образование высшее, опыт работы более 5 лет… Математик, аналитик, статистик Женщина, 35 лет, образование высшее, опыт работы более 5 лет… Модельер Женщина, 22 года, образование высшее, опыт работы до 2 лет… Музейный работник Женщина, 26 лет, образование высшее, опыт работы до 2 лет… Ночной сторож Женщина, 45 лет, образование среднее-специальное, опыт работы 3-5 лет… Оператор на телефоне Женщина, 50 лет, образование среднее-специальное, опыт работы более 5 лет…

35

Официант Женщина, 18 лет, образование неполное высшее, нет опыта работы… Офис-менеджер Женщина, 24 года, образование высшее, опыт работы 3-5 лет … Парикмахер универсал и маникюрный мастер Женщина, 25 лет, образование среднее-специальное, опыт работы более 5 лет… Переводчик Женщина, 22 года, образование высшее, опыт работы до 2 лет… Повар в офис Женщина, 47 лет, образование среднее-специальное, опыт работы более 5 лет… Помощник по хозяйству Женщина, 47 лет, образование среднее-специальное, опыт работы более 5 лет… Преподаватель Женщина, 55 лет, образование неполное высшее, опыт работы более 5 лет… Продавец-консультант Женщина, 23 года, образование среднее-специальное, опыт работы 3-5 лет… Продюсер, режиссер Женщина, 40 лет, образование высшее, опыт работы более 5 лет… Промоутер, промо-модель Женщина, 20 лет, образование неполное высшее, опыт работы до 2 лет… Психолог Женщина, 31 год, образование высшее, опыт работы 3-5 лет… Репетитор итальянского языка Женщина, 29 лет, образование высшее, опыт работы более 5 лет… Фотограф, журналист Женщина, 18 лет, образование неполное высшее, опыт работы до 2 лет… Химик, лаборант Женщина, 21 год, образование высшее, опыт работы до 2 лет… Художник Женщина, 24 года, образование высшее, опыт работы до 2 лет…

36

Секретарь Женщина, 26 лет, образование среднее-специальное, опыт работы до 2 лет… Сотрудник милиции Женщина, 17 лет, образование среднее, нет опыта работы… Учитель английского и немецкого языков Женщина, 22 года, образование высшее, опыт работы 2-3 года… Экономист Женщина, 49 лет, образование высшее, опыт работы более 5 лет… Юрист Женщина, 20 лет, образование высшее, нет опыта работы… V poptávkách pracovních míst v Rusku zcela jednoznačně převládají muţské tvary nazvání profesí. Na to, jestli si uchazečka zvolí femininní či maskulinní tvar, nemá vliv ani její věk, ani její vzdělání a praxe. Výběr závisí pouze na tom, jestli je daná profese častěji obsazována muţi nebo ţenami a jestli existuje v ruštině ekvivalentní ţenský tvar.

3.2.2 Inzeráty s poptávkami pracovních míst na českých internetových serverech Inzeráty z webového serveru www.annonce.cz (1. 7. – 12. 7. 2010): Asistentka Hledám práci či brigádu jako asistentka… Sekretářka Sháním práci nebo brigádu jako asistentka / sekretářka nebo recepční v soláriu, fitness nebo wellness… Aranžérka 22letá Moravačka s rodinnou školou hledá brigádu třeba v pečovatelské péči v domácnostech nebo aranţérku květin v Praze… Au-pair Hledám práci v Praze jako au-pair, nebo osobní asistentka… Barmanka Hledám práci/brigádu jako barmanka-servírka - 8letá praxe…

37

Hospodyně Hledám práci (i na pár hodin týdně). Mám desetiletou zkušenost s hlídáním dětí a prací hospodyně v rodinách… Chůva Jestli hledáte spolehlivou, hodnou a aktivní chůvu, stačí mě kontaktovat… Kadeřnice Jsem vyučená kadeřnice a mám zájem o práci v kadeřnictví… Kuchařka Dobrý den, hledám brigádu - úklid nebo výpomoc v kavárně. Jsem vyučená kuchařka… Operátorka Hledám brigádu, mám praxi jako operátorka, práce v obchodě… Prodavačka 39letá vyučená prodavačka s praxí hledá práci i brigádně v prodejnách maso -uzeniny, potraviny atd., jsem spolehlivá s praxí, i vedení prodejny…. Pokojská Češka 35 let hledá jakoukoli práci třeba jako pokojská, pomocná síla do kuchyně, uklízečka, umývání nádobí… Uklízečka 21letá na MD hledá jakoukoliv brigádu barmanka, uklízečka … Podíváme-li se na jakýkoliv webový server s nabídkami práce, ihned narazíme na povolání typu: instalatér, automechanik, kuchař, číšník, vrátný, učitel, dělník, prodavač nebo administrativní pracovník… Aţ po pozornějším bádání objevíme i ţenská pojmenování. Pokud ale budeme pátrat po ţenách, které samy hledají práci, častěji se setkáme s přechýlenými tvary od maskulinních pojmenování povolání. Práci hledá – kuchařka, prodavačka, kadeřnice, servírka, uklízečka, skladnice, pokojská, lektorka anglického jazyka, pokojská, pečovatelka, zdravotní sestra, kurýrka…Objevují se však i takové případy, kdy ţena hledá práci kuchaře či barmana. Na českých internetových stránkách jsem zdaleka nenašla tak rozmanité poptávky pracovních míst jako na ruských. Poptávky jsou odlišné, neboť jsem nenalezla ekvivalentní odkaz, kam by ţeny nejdříve musely zadávat název profese, kterou poţadují jako v ruských inzerátech, a proto je struktura inzerátu odlišná. Na českých 38

serverech také není moţné, abychom si vyčlenili pouze poptávky ţen, jak je tomu na ruských webových stránkách. Poptávky práce se na ruských a českých serverech velmi liší. Na ruských internetových stránkách se objevuje mnohem větší a pestřejší výběr profesí, které by ţeny chtěly vykonávat. Je zcela zřejmé, ţe převaţují maskulinní pojmenování pracovních pozic. České ţadatelky ve většině případů upřednostňují přechýlování, ale v mnohých případech se setkáváme s úplným opisem pracovního místa, o které se chtějí ucházet.

3.2.3 Nabídka pracovních míst Úřadu práce v Moskvě Администратор, Бармен, Бухгалтер на участок, Детский аниматор, Директор розничной сети, Инженер по охране труда и промышленной безопасности, Кассир, Маляр штукатур, Мастер маникюра, педикюра, Менеджер по персоналу, Милиционер, Монтажник СКС, Няня-педагог, Оператор такси, Официант, Охрана автостоянки, Педагог-воспитатель в зарубежном отеле, Пекарь, Повар горячего цеха, Портной, Преподаватель, Продавец, Телемаркетолог, Токарь, Хозяйка зала, Сантехник, Специалист клиентского отдела, Cотрудник отдела продаж95 Z tohoto výpisu pracovních pozic můţeme soudit, ţe pouze pojmenování няня a хозяйка зала jsou femininní, ačkoliv by zde u některých příkladů mohla být uvedena lomítka, neboť přechýlený spisovný tvar existuje (např. охраница, официантка, преподавательница). Барменша nebo директорша jsou potom hovorová.96 V ruštině existují spisovná přechýlená pojmenování především v administrativě – ассистентка, операторша, секретарша; v mediální a kulturní sféře – актриса, балерина, ve

вокалистка,

sluţbách

домработница,

a

дикторша,

školství

кофе

леди,

–

журналистка,

банщица, мойщица

певица,

воспитательница, посуды,

сценаристка; гардеробщица,

переводчица,

санитарка,

учительница. Často se s nimi setkáme i u manuálních a dělnických profesí – бетонщица,

95 96

грузчица,

заточница,

крановщица,

монтажница,

[online] 2010 [cit. 14. 7. 2010] Dostupné z www.labor.ru . КОЛЕСНИКОВ, Н. П.: Тольковый словарь названий женщин. Москва 2002.

39

паяльщица,

работница, сварщица, трактористка, упаковщица, фрезеровщица, шлифовщица, штамповщица...97

3.2.4 Nabídka pracovních míst Úřadu práce v Praze Asistentka ředitele, Cukrářka, Hospodyně, Mzdová účetní, Pradlena, Prodavačka,

Servírka,

Sekretářka,

Švadlena,

Všeobecná

sestra,

Zubní

instrumentářka Konzultant / ka, Export manager / ka, Fyzioterapeut / ka, Knihař / ka, Krejčí / ová, Kuchař / ka, Květinář / ka, Lékař / ka, Laborant / ka, Lektor / ka, Operátor / ka, Prodavač / ka-floristka, Rozpočtář / ka, Ředitel / ka, Skladník / ce, Stevard / ka, Učitel / ka, Vychovatel / ka Kadeřník / kadeřnice, Technik / technička, Zlatník / zlatnice98 Velmi populární je v současném jazyce splitting, neboli pouţívání lomítka. Pouţívá se mnohem častěji neţ závorky. Někteří lingvisté jsou však zásadně proti, neboť se domnívají, ţe tvary budou čtenářům nesrozumitelné. Upřednostňují závorky nebo psaní celých tvarů. V češtině je pro nás zcela samozřejmé pouţívat přechýlená pojmenování typu – asistentka, barmanka, kuchařka, prodavačka, servírka… Problém se můţe vyskytnout u méně frekventovaných tvarů jako – revizorka, kontrolorka, kurýrka, technička či strážkyně. Avšak i tyto tvary jsou spisovné.99 V obou jazycích se objevují profese, které nemají ekvivalenty. Jedná se zvláště o ty profese, které byly obvyklejší v Sovětském svazu neţ u nás – pojmenování крановщица bylo zajisté pouţíváno častěji neţ jeřábnice, stejně tak i frekvence uţívání pojmenování паяльщица či сварщица a jejich českých ekvivalentů páječka a svářečka (v kontextu s profesemi), které ani české slovníky neuvádějí.

97

КОЛЕСНИКОВ, Н. П.: Тольковый словарь названий женщин. Москва 2002. [online] 2010 [cit. 14. 7. 2010] Dostupné z www.urad-prace.cz . 99 Kolektiv autorů: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha 2007. 98

40

3.2.5 Srovnání inzerátů v ruských a českých novinách METRO Inzeráty z novin Metro, které vycházejí kaţdý den, jsem si pro svůj výzkum zvolila proto, ţe jsou dostupné v Praze i Moskvě ve stejné podobě, a tudíţ mi umoţní objektivně zhodnotit uţívání či neuţívání ţenských nominací při hledání nových zaměstnanců do firem. Noviny jsou z období 1. 9. 2009 – 31. 10. 2009. Příklady pojmenování žen v ruských inzerátech Hledáme / hledá se: Přechýlené tvary Девушки-масажистки Пенсионерки Помощницы Посудомойщицы Руководительницы Сотрудницы Уборщицы Splitting (užití lomítka) Помощник / ца Сотрудник / ца Jiné formy vyjádření femininních pojmenování Заместитель(-ца) Комплектовщики муж / жен Курьер м / ж Generické maskulinum Администраторы Бухгалтеры Водители Медики Менеджеры Педагоги Расклейщики объявлений Сотрудники Специалисты 41

Уборщики Экономисты Maskulinní tvary Автоинструктора Администратора Директора Заместителя директора Кассира-консультанта Комплектовщика-грузчика Курьера Менеджера Охраника Помощника Представителя Продавца-консультанта Руководителя Сотрудника Специалиста Экономиста Na základě výše zmíněného rozdělení pojmenování můţeme říci, ţe v ruské inzerci se nejčastěji setkáváme s čistě maskulinními tvary, jeţ svou četností vysoce převyšují ostatní skupiny. Výrazným jevem je v ruské inzerci generické maskulinum, které zpravidla označuje muţe i ţeny. S čistě femininními tvary se setkáme především u pracovních pozic, které jsou obvykle vykonávány ţenami, ačkoliv v ruštině existují mnohá další spisovná, ale méně uţívaná pojmenování. Splitting, neboli uţívání lomítka, není zatím tak obvyklým jevem jako v jiných jazycích. Ţenská forma jména můţe být vyjádřena také koncovkou v závorce za jménem či opisem - muţským tvarem, po němţ následuje m / ţ. Příklady pojmenování žen v českých inzerátech Hledáme: Přechýlené tvary Operátorky Prodavačky 42

Pracovnice Referentky Sekretářky Servírky Telefonistky Zdravotní sestry Splitting (užití lomítka) Asistenty / ky Kuchaře / ky Operátory / ky Pracovníky / ce Prodavače / ky Jiné formy vyjádření femininních pojmenování Astrology(ţky) Číšníka /číšnici Hostesky / promotéry Kuchaře - kuchařky Vyučující(ho) Generické maskulinum Astrology Detektivy Doručovatele (můţe být i označením pouze pro muţe) Elektrikáře (můţe být i označením pouze pro muţe) Kartáře (můţe být i označením pouze pro muţe) Kolegy Konzultanty Lakýrníky Malíře (můţe být i označením pouze pro muţe) Numerology Obchodní zástupce (označení můţe být taktéţ pouze pro muţe) Pokladní (označení muţe i ţeny – ten pokladní, ta pokladní) Pokrývače – klempíře (můţe být i označením pouze pro muţe) Poradce (můţe být i označením pouze pro muţe) Pracovníky 43

Recepční (označení muţe i ţeny – ten recepční, ta recepční) Spolupracovníky Stráţné Učitele (můţe být i označením pouze pro muţe) Účetní (označení muţe i ţeny – ten účetní, ta účetní) Maskulinní tvary Asistenta Inspektora Manaţera Obchodního zástupce Sekretáře Úředníka Vedoucího Technika Na základě prozkoumání českých inzerátů s nabídkami volných pracovních míst je zřejmé, ţe nejpouţívanější formou při pojmenovávání pracovních pozic je generické maskulinum, které má často shodný tvar s maskulinními pojmenováními profesí v jednotném čísle (hledáme poradce, malíře…). Ţenská pojmenování se vyskytují ve srovnání s muţskými poměrně často. Populárním se jeví pouţívání lomítka, méně jiţ uţívání závorek. Ve srovnání ruských a českých inzerátů se v češtině objevují přechýlená pojmenování nepoměrně častěji – a to i v takových sférách, kde se pohybují většinou muţi. Tak tomu v ruštině není. V obou jazycích je populárním generické maskulinum, v české inzerci je však pouţíváno ještě častěji. Vybereme-li některé profese a zadáme je do vyhledávačů jazykových korpusů, zjistíme, jak jsou daná pojmenování frekventovaná. Vybrala jsem takové tvary, které jsou spisovné v ruštině (čerpala jsem z Výkladového slovníku pojmenování ţen)100 i v češtině. V závorce je uveden počet výskytů v jazykových korpusech:  Ассистент (358), ассистентка (57) - asistent (1771), asistentka (287)  Кладовщик (82), кладовщица (16) - skladník (60), skladnice (15)  Массажист (65), массажистка (42) - masér (134), masérka (16) 100

КОЛЕСНИКОВ, Н. П.: Тольковый словарь названий женщин. Москва 2002.

44

 Повар (1425), повариха (125) - kuchař (364), kuchařka (286)  Продавец (1307), продавщица (726) - prodavač (401), prodavačka (418)  Помощник (3311), помощница (223) - pomocník (395), pomocnice (95)

45

ZÁVĚR „V evropských jazycích je odedávna nastolena nadvláda muže nad ženou“.101 Toto tvrzení je moţné dle mého názoru chápat jako velmi sporné a vyvolávající četné diskuse ve vědeckém prostředí, ale i ve společnosti, neboť genderová lingvistika je v současné době povaţována za velmi aktuální a diskutované téma. Ve své bakalářské práci jsem se proto zaměřila na rozdíly uţívání gramatického a biologického rodu v ruštině a češtině z pohledu genderové lingvistiky. Aby však mohla být tato polemická moderní jazykovědná disciplína pochopena, povaţovala jsem za důleţité nepodcenit ani teoretickou část, v níţ jsem se pokusila přiblíţit rodové souvislosti v ruštině a češtině. V teoretické části jsem se proto soustředila na objasnění rozdílu a vztahu mezi gramatickým a biologickým rodem v obou jazycích, dále na tzv. kolísání v rodě. S tím úzce souvisí i odkaz na obourodá a vespolná pojmenování, která se v ruštině i češtině často vyskytují. V první kapitole je vysvětlen pojem genderová lingvistika, je nastíněn její vývoj, tendence. Je zde přiblíţen také pojem gender, který je stále opředen záhadami a podle některých ruských odborníků byl přenesen i do jiných badatelských sfér (sociální filosofie, historie, sociologie). Dále se zde dozvídáme o fenoménu genderové lingvistiky v ruském a českém prostředí. Druhá kapitola nese název Ženy v jazyce a pokusila jsem se zde objasnit problematiku a obecný úvod přechylování v obou jazycích. Taktéţ následuje náhled na historický vývoj přechylování. Neopomenutelnou součástí této kapitoly je generické maskulinum. V praktické části své bakalářské práce jsem se věnovala aspektům, které ovlivňují přechylování či nepřechylování pojmenování profesí, pokud hovoříme

o ţenách,

jak naznačuje jiţ sám název kapitoly Přechylování z hlediska genderu. Snaţila jsem se sledovat rozdíly ve tvoření a frekvenci uţívání femininních pojmenování ţen v obou jazycích. Čerpala jsem z internetové inzerce, nabídek volných pracovních míst v novinách Metro, ale i z oficiálních stránek Úřadu práce v Moskvě

a Praze. Četnost

výskytu přechýlených pojmenování jsem vyhledávala v jazykových korpusech. 101

EISNER, P.: Chrám a tvrz, Zurich 1974, s. 366.

46

Ruština i čeština patří ke slovanským jazykům a spojuje je společný praslovanský původ. Díky tomu se v mnohých pohledech shodují, nalézáme zde však

i nesčetné

odlišností a specifika. Co se týče kategorie rodu, ruští i čeští vědci se shodují, ţe podstatná jména náleţí vţdy k jednomu ze tří rodů – muţskému, ţenskému

či

střednímu. Výjimku tvoří v ruštině i češtině tzv. pluralia tantum, jeţ nemohou být přiřazována k ţádnému rodu. Velmi významný je vztah rodu gramatického a biologického. Především v češtině jsou silné tendence k vytváření maskulinních pojmenování pro bytosti přirozeného rodu muţského a to samé platí i pro substantiva ţenského rodu. Zaměříme-li se na substantiva z gramatického hlediska, dospějeme k závěru, ţe existují jakási pravidla, díky nimţ jsme schopni určit rod (jedná se zejména o charakteristické koncovky). V obou jazycích se setkáváme s kolísáním v rodě – v češtině zpravidla bývají oba tvary spisovné, v ruštině bývá jedna z forem tvarů zastaralá či lidová. Ačkoliv se ruština s češtinou často v rodě shodují, k odlišnostem v rodě dochází u většiny přejatých a nesklonných substantiv. Zejména v ruštině se vyskytují obourodá a vespolná pojmenování, která často bývají nahrazována přechýlenými tvary. Frekvence jejich uţívání je ve srovnání s češtinou mnohem vyšší. Někteří čeští lingvisté dokonce zastávají názor, ţe se v češtině obourodá pojmenování nevyskytují. Důkazem výrazných sklonů češtiny k přechylování je fakt, ţe z mnohých jmen, která byla vespolná, dokázala vytvořit taková pojmenování jako – hlupačka, chytračka, génijka. V běţné řeči se však s nimi nesetkáváme. S uţíváním jazyka a postavením muţů a ţen ve společnosti úzce souvisí i genderová lingvistika. Tato jazykovědná disciplína se na základě společenských fenoménů ve společnosti snaţí vnést emancipační tendence i do jazyka. Za stěţejní pojem povaţuje termín gender, často nepřesně překládaný jako rod či pohlaví. Gender je však především pojmem společenským a psychologicko-kulturním. Genderová lingvistika vyvolává ve společnosti velký rozruch, neboť ji někteří badatelé povaţují za neobjektivní, přehnanou a feministickou. Z tohoto hlediska se ztotoţňuji s názorem J. Hoffmannové, která se domnívá, ţe „… pokud je tato [feministická] lingvistika hodna svého jména (přináší zajímavé poznatky gramatické, stylistické aj.), zaslouží si jistě naši pozornost, pokud však vyniká hlavně svým feministickým zaměřením, není nám jí nikterak třeba.“102

102

HOFFMANNOVÁ, J.: Feministická lingvistika? Naše řeč (1995), č. 2, s. 80 – 91.

47

S genderovou lingvistikou úzce souvisí i přechylování, jeţ je stále v jazyce povaţováno za ţivý jev. V ruštině i češtině se realizuje obdobným způsobem, a to pomocí zvláštních přípon – v obou jazycích se však frekvence uţívání přechýlených tvarů liší. Jiţ výše bylo uvedeno, ţe čeština ţenská pojmenování tvoří zcela pravidelně. Ruština je ve většině případů nahrazuje vespolnými pojmenováními. Zajímavé je pozorovat přechylování z historického hlediska v porovnání se současností. Zřejmé jsou rozdíly výskytu ţenských pojmenování především v dělnických profesích, kde byla ruská femininní pojmenování četnější v ruštině neţ v češtině. V současné době je tomu naopak. V ruštině i češtině se často hovoří o tzv. generickém maskulinu, které slouţí jako souhrnné označení pro muţe i ţeny. Některé lingvistky jej však povaţují za diskriminující a přirovnávají ho ke kulturnímu stereotypu. My se s ním však setkáváme kaţdý den a dle mého názoru je s ním společnost (aţ na některé lingvistky) smířena. Nejčastěji bývá uţíváno v inzerci a novinových titulcích. V praktické části své bakalářské práce, v níţ jsem se zaměřila na rozdíly uţívání a neuţívání přechýlených tvarů v ruštině a češtině na základě prozkoumání inzerátů s nabídkami práce na internetových serverech i tištěných novinách Metro, jsem dospěla k závěru, ţe v obou jazycích převaţuje generické maskulinum a maskulinní pojmenování pracovních pozic. Rozdíl v uţívání přechýlených tvarů jsem však zaznamenala v inzerátech, které si podávají samy ţeny. Pokud se jedná o pracovní místa, která jsou běţně obsazována ţenami, české ţeny se v mnohých případech o sobě vyjadřují pojmenováními přechýlenými. Většina ruských ţen upřednostňuje tvar maskulinní, ačkoliv mnohdy spisovný přechýlený tvar existuje. Domnívám se, ţe tato tendence souvisí s tím, ţe v ruštině je jakousi zvyklostí označovat ţeny muţskými pojmenováními. Třebaţe čeština v tomto směru není tak „konzervativní“ jako ruština, stále se společnost přechýleným tvarům brání a často si můţeme všimnout např. nápisů na ordinaci lékařky – „oční lékař“. Velmi radikální je v tomto ohledu lingvistka Jana Valdrová, jeţ zásadně odmítá uţívání generického maskulina a nepřechýlených pojmenování. Cílem mé bakalářské práce bylo poukázat na rozdíly uţívání přechýlených tvarů v ruštině a češtině na základě prostudovaných materiálů a zhodnotit situaci v současné společnosti. Domnívám se, ţe názor na přechylování je odlišný u muţů i u ţen a jsem si vědoma i toho, ţe některé ţeny překračují svými feministickými snahami 48

o rovnoprávnost únosné hranice vzájemného souţití obou pohlaví ve společnosti. Důkazem toho můţe být například i situace ve Švýcarsku, kde se ţeny rozčilují nad faktem, ţe tamější cyklostezky jsou označovány pouze pánskými jízdními koly. Dle mého názoru se jedná o poněkud absurdní chování a vzbuzuje to ve mně dojem zástupného problému. Závěrem bych chtěla říci, ţe psaní bakalářské práce pro mne bylo velkým přínosem. V teoretické části jsem získala nové poznatky o společných rysech a odlišnostech v kategorii rodu v ruštině a češtině, nahlédla jsem do problematiky genderové lingvistiky a v praktické části jsem si rozšířila jazykové znalosti. Jako největší přínos své práce povaţuji fakt, ţe jsem si uvědomila, ţe nejdůleţitější je v jazyce přirozenost.

49

РЕЗЮМЕ «В европейских языках с давних времен установлено преобладание мужчины над женщиной.»103 Это утверждение понимается, по-моему мнению, как очень спорное и вызывающее многочисленные дискуссии в научной среде, а также и в обществе, так как гендерная лингвистика в настоящее время считается очень актуальной и дискутируемой темой. Поэтому в своей бакалаврской работе я нацелилась на разницу при использовании грамматического и биологического родов в русском и чешском языках с точки зрения гендерной лингвистики. Но, однако, для того, чтобы эта полемическая современная языковедческая (лингвистическая) отрасль была понята, я посчитала важным не принизить ни теоретическую часть, в которой я попыталась приблизить родовые взаимные связи в русском и чешском языках. Поэтому в теоретической части я сосредоточилась на объяснение отличий и отношений между граматическими и биологическими родами в обоих языках и

далее на т.н. колебания

(изменчивость) в роде. С этим тесно связаны и ссылка на общеродовые и взаимные наименования, которые в русском и чешском языках часто встречаются. В первой главе объяснено понятие гендерная лингвистика, начертано ее развитие и тенденции. Здесь имеется также понятие гендер (gender), которое все еще переплетено загадками и, согласно мнению некоторых русских специалистов, было перенесено и в другие области (социальная философия, история, социология). Далее мы узнаем о феномене гендерная лингвистика в русской и чешской среде. Вторая глава несет название «Женщины и язык» и я попыталась здесь объяснить проблематику и общее введение в образование от существительных мужского рода парные существительные женского рода в обоих языках (это явление «přechýlování» известный русский языковед В.В.Виноградов называл «колебанием в роде имен существительных«). Таким же образом следует взгляд 103

EISNER, P.: Chrám a tvrz, Zurich 1974, s. 366.

50

на историческое развитие образования от существительных мужского рода парные существительные женского рода. Неотъемлемой составной частью этой главы является родовой мужской род. В практической части своей бакалаврской работы я занялась аспектами, которые влияют на образование от существительных мужского рода парные существительные женского рода или же невозможность этого образования, что касается названий профессий, поскольку мы говорим о женщинах, как об этом намекает само название «přechýlování» с точки зрения gender. Я попыталась проследить разницу в образовании и частоту использования существительных женского рода в наименовании у женщин в обоих языках. Я черпала информацию из объявлений на интернете, из предложений вакантных рабочих мест в газете «Метро», а также и из официальных страниц Бюро по трудоустройству в Москве и в Праге. Повторяемость этих наименований я подыскивала в языковых корпусах. Русский и чешский языки относятся к славянским языкам и объединяет их общее славянское происхождение. Благодаря этому они во многом совпадают, однако, здесь мы находим и неисчислимые отличия и специфику. Что касается категории рода, то русские и чешские ученые сходятся во мнении, что имена существительные относятся к одному из трех родов – мужскому, женскому или среднему. Исключением в русском и чешском языках является т.н. pluralia tantum (имена существительные, имеющие только множественное число), которые не могут

относиться

к

никакому

роду.

Очень

важна

зависимость

родов

грамматического и биологического. Главным образом в чешском языке очень сильна тенденция к образованию мужских наименований для существительных естественного мужского рода и то же самое относится к существительным женского рода. Если займемся именами существительными с точки зрения грамматики, то придем к выводу, что существуют какие-то правила, благодаря которым, мы способны определить род (речь идет, главным образом, о различительных окончаниях). В обоих языках встречаемся с изменчивостью в роде – в чешском, как правило, оба вида бывают литературными, в русском языке один из видов бывает застаревшим или же народным. Несмотря на то, что русский и чешский языки часто совпадают, тем не менее различия в роде

51

наблюдаются

у

большинства

заимствованных

и

несклоняемых

имен

существительных. Главным образом, в русском языке встречаются общеродовые и обоюдные названия, которые часто заменяются образованием от существительных мужского рода парных существительных рода женского. Частота их использования по сравнению с чешским языком намного выше. Некоторые чешские лингвисты даже придерживаются мнения, что в чешском языке общеродовые названия не встречаются. Доказательством выразительной наклонности чешского языка к «přechýlování» (к образованию от существительных мужского рода парные существительные женского рода) является тот факт, что из многих имен, которые были обоюдными, были образованы такие названия как – hlupačka, chytračka, génijka. В повседневной речи, однако, с ними не встречаемся. С использованием языка и положением мужчин и женщин в обществе тесно связана и гендерная лингвистика. Эта языковедческая отрасль старается на основе общественных

феноменов

внести

тенденции

эмансипации

Основополагающим понятием считается название

и

в

язык.

gender, часто неточно

переводимый как род или же пол. Это слово, однако, в первую очередь понятие общественное и культурно-психологическое. Гендерная лингвистика вызывает в обществе большое замешательство, ибо некоторые исследователи считают ее необъективной, неестественной и феминистической. С этой точки зрения я разделяю мнение Й. Гоффмановой, которая полагает, что «...поскольку эта (феминистическая) лингвистика, достойная своего имени, приносит интересные сведения грамматические, стилистические и т.д., то, безусловно, заслуживает наше

внимание,

если,

однако,

выделяется

преимущественно

своей

феминистической ориентацией, то она нам никоим образом не нужна.»104 С гендерной лингвистикой узко связано и образование от существительных мужского рода парные существительные рода женского, которые неизменно рассматриваются как живой процесс. В русском и чешском языках они реализуются одинаковым способом, а именно, при помощи отдельных суффиксов – в обоих языках, однако, частота использования этих видов различна. Выше уже было изложено, что чешский язык образовывает наименования женского рода достаточно регулярно. Русский язык в большинстве случаев заменяет их 104

HOFFMANNOVÁ, J.: Feministická lingvistika? Naše řeč (1995), č. 2, s. 80 – 91.

52

обоюдными

наименованиями.

Интересно

наблюдать

за

этим

явлением

(образование от существительных мужского рода парные существительные женского рода) с исторической точки зрения и сравнивать с настоящей действительностью. Различия очевидны у женских наименований, прежде всего рабочих профессий, где русских женских наименований гораздо больше, чем в языке чешском. В настоящее время все наоборот. В русском и чешском языках часто говорят о т.н. родовом мужском роде, который служит для общего (итогового) обозначения мужчин и женщин. Некоторые

женщины

лингвисты

считают

его

дискриминационным

и приравнивают его к культурному стереотипу. Мы, однако, с ним встречаемся каждый

день

и,

по-моему

мнению,

общество

этому

не

противится

(за исключением некоторых лингвистов). Чаще всего оно используется в объявлениях и в газетных заголовках. В

практической

части

своей

бакалаврской

работы,

направленной

на различия в использовании и неиспользовании, что касается образования от существительных мужского рода парные существительные женского рода в чешском и русском языках, то на основе изучений объявлений с предложениями по трудоустройству в интернете и в напечатанной газете «Метро», я пришла к выводу, что в обоих языках преобладает родовой мужской род и мужское наименование рабочих профессий. Различия в использовании этих видов, однако, имеются в объявлениях, которые подают сами женщины. Если же речь идет о рабочих местах, которые обыкновенно занимают женщины, то чешские женщины в большинстве случаев используют наименования женского рода. Большинство русских женщин предпочитает мужской род, несмотря на то, что существуют и наименования женского рода. Я полагаю, что эта тенденция связана с тем, что в русском языке существует некий обычай обозначать женщин мужскими наименованиями. Несмотря на то, что чешский язык в этом направлении не является таким «консервативным» как язык русский, тем не менее общество беспрестанно этому явлению сопротивляется и частенько мы можем заметить, например, надписи на дверях женщины врача: «глазной врач». Очень радикальна в этом отношении лингвист Яна Валдрова, которая принципиально отвергает родовой маскулин (мужской род) и наименования неженского рода,

53

где не произошло образования от существительных мужского рода парные существительные рода женского. Целью моей бакалаврской работы было указать на различия при использовании этих видов «přechýlené tvary» в русском и чешском языках на основе изученных материалов и оценить ситуацию в современном обществе. Я полагаю, что мнения на эту проблематику различны у мужчин и

женщин

и, я осознаю, что некоторые женщины своими феминистическими усилиями за равноправие переступают границы взаимного сожительства обоих полов в обществе. Доказательством может послужить ситуация в Швейцарии, где

женщины

возмущаются

над

фактом,

что

местные

дорожки

для

велосипедистов обозначены только мужскими велосипедами. По-моему мнению, речь идет о несколько абсурдном поведении и производит впечатление, когда проблема что называется «высосана из пальца». В заключение я хотела бы сказать, что написание бакалаврской работы для меня имело большое значение. В теоретической части я приобрела новые знания об общих чертах и различиях в категории рода в русском и чешском языках, познакомилась с проблематикой гендерной лингвистики и в практической части я расширила языковые знания. И как наибольший вклад своей работы я считаю тот факт, что я осознала, что самым важным в языке является его естественность.

54

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Odborná literatura v češtině ADAM, R.: Mladá fronta DNES (příloha Kavárna). 17. 7. 2010, s. 39-40. BALCAR, M.: Ruská gramatika v kostce. Praha 1999. ČÁRA, V.: Ruská mluvnice pro střední školy. Praha 1986. ČMEJRKOVÁ, S.: Rod v jazyce a komunikaci: specifika češtiny, Slovo a slovesnost (2002), č. 63, 263 – 286. DANEŠ, F.: Ještě jednou „feministická lingvistika“, Naše řeč (1997), č. 5, 256-259. EISNER, P.: Chrám a tvrz, Zurich 1974. HAVRÁNEK B.: Příruční mluvnice ruštiny I. Praha 1961. HAVRÁNEK, B.: JEDLIČKA, A., Česká mluvnice. Praha 1960, s. 101-103. HAVRÁNEK, B., Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Praha 2002, s. 53. HOFFMANNOVÁ, J.: Feministická lingvistika?, Naše řeč (1995), č. 2, 80-91. MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK M., VODÁKOVÁ A.: Velký sociologický slovník, Praha 1996. OAKLEY, A.: Pohlaví, gender a společnost. Praha 2000, s. 121. ŠMAUSOVÁ, G.: Proti tvrdošíjné představě o ontické povaze gender a pohlaví. Brno 2002. TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Praha 1949. VALDROVÁ, J.: K české genderové lingvistice, Naše řeč (1997), č. 2, 87-91. VALDROVÁ, J.: Jazyk to prozradí. In: Chřibková, M., Chuchma, J., Klimentová, E.:.Feminismus devadesátých let českýma očima. Praha 1999, s. 113-120. VALDROVÁ, J.: Novinové titulky z hlediska genderu, Naše řeč (2001), č. 2, 90-96. VALDROVÁ J.: Rod ženský v jazyce. In: Vodáková, A., Vodáková, O., Rod ţenský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme? Praha 2003, s. 277-288. VALDROVÁ, J.: „Ţena a vědec? To mi nejde dohromady.“ Testy generického maskulina v českém jazyce, Naše řeč (2008), č. 1, 26-38. ŢAŢA, S.: Základy ruštiny pro filology (v porovnání s češtinou). Brno 1992. Kolektiv autorů: Příruční mluvnice češtiny. Praha 2003, s. 283. Kolektiv autorů: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Praha 2007. Noviny METRO (české i ruské) 55

Odborná literatura v ruštině ВАЛГИНА, Н. С.: Современный русский язык. Москва 1987. ВИНОГРАДОВ, В. В.: Современный русский язык – морфология. Москва 1952. КАЛАЙДОВИЧ, И. Ф.: Замечания о родах грамматических в языке русском // Сочинения в стихах и прозе. Труды Общества любителей Российской словесности. Москва 1824. In ШАХМАЙКИН, A. M.: Проблема лингвистического статуса категории рода // Актуальные проблемы современной русистики. Диахрония и синхрония. Москва 1996. КАМИНИНА, А. А.: Современный русский язык – морфология. Москва 1999. КАСАТКИН, Л. Л.: Русский язык. Москва 2004. КИРИЛИНА, А. В.: Гендер и язык. Москва 2005. КОЛЕСНИКОВ, Н. П.: Тольковый словарь названий женщин. Москва 2002. KOPECKIJ, L. V.: Морфология современного русского литературного языка. Praha 1976. ШВЕДОВА, Н. Ю.: Русская грамматика. Первый том: Фонетика.Фонология. Ударение. Интонация. Введение в морфемику. Словообразование. Морфология. Москва 1980. Internetové zdroje v češtině BŘICHÁČEK, T.: „Genderová korektnost“ zakyslých žab. [online] 2010 [cit. 10. 7. 2010] Dostupné z . VALDROVÁ, J.: Jazyk jako nástroj demokratizace společnosti. [online] 2010 [cit. 7. 7. 2010] Dostupné z . VRBOVÁ, L.: Český jazyk jako nástroj nerovnoprávnosti mužů a žen. [online] 2006 [cit. 2. 7. 2010] Dostupné z . ZELENKOVÁ, K.: Genderová lingvitika a generické maskulinum. [online] 2007 [cit. 2. 7. 2010] Dostupné z .

56

Pediatra a chemička. Ministerstvo školství učí genderově korektní jazyk. [online] 2010 [cit. 7. 7. 2010] Dostupné z . (autor neuveden)

www.annonce.cz www.aktualne.cz www.idnes.cz www.sedmicka.cz www.ucnk.ff.cuni.cz - Český národní jazykový korpus Internetové zdroje v ruštině Культура писменной речи [cit. 12. 7. 2010] Dostupné z . www.лабор.ру www.лента.ру www.работа.ру www.рамблер.ру www.ruscorpora.ru - Ruský národní jazykový korpus

57