filmové 08
pátek 2. 8. 2013
39. Letní filmová škola Uherské Hradiště 26. 7. – 3. 8. 2013
Málokdo z filmových profesionálů má tak naplněnou kariéru jako filmový architekt Allan Starski. Rodák z Varšavy se podílel na řadě snímků polského klasika Andrzeje Wajdy včetně Člověka z mramoru nebo Dantona. Na radu polského kameramana Janusze Kamińského si ho pozval ke spolupráci Steven Spielberg, za perfektní evokaci Krakova za druhé světové války v Schindlerově seznamu pak získal Starski Oscara. Mezi jeho další šťastné momenty patří setkání s Romanem Polanskim, s nímž natočil filmy Pianista a Oliver Twist. Nejen o svých vzpomínkách na slavné tvůrce jsme si s Allanem Starským povídali na nádvoří Reduty, kam si přišel technicky připravit svou dnešní lekci filmu.
Muž na Spielbergově seznamu
pokračování na straně 4
Oliver Twist 1
hlas Hradiště
stane se dnes
Filmové listy se pro letošek loučí, děkují za přízeň čtenářů a přejí veselý závěr festivalu! Celá Letní filmová škola vyhlašuje prázdniny až v sobotu, na Facebooku a na Twitteru bude ale přítomná i přes rok, kdybyste jí chtěli něco vyřídit.
2. 8.
@Radim_H Překvapení Best of 2012 studenti, Velkej Honza, režie Marek Ciccotti. Mělo to vtip a spád. Doufám že natočí celovečerák. #LfsUH @lfskola @markoscz Jdu delat rozhovor s Pedrem Costou a on mi cestou rekne: “Mel byste radej tocit ptaky. Ti jsou mnohem zajimavejsi, nez lide.” #lfs @peky913 “Rozhodl jsem se v tom filmu ztratit” A taky to tak vypadalo. Režisér Costa a jeho Dům z Lávy #lfskola @KaPowMonkey Hledá se černé pouzdro s filtry na objektivy, 1x CPL Hoya 67mm, 1x CPL Marumi 52mm, 1x UV Marumi 52mm. Nálezci odměna! #lfs #lfsuh @lfskola @tynqa maximální těšení na zítřejší Cestu hlubokým lesem s českým Marcellem Mastroiannim. Ga ga. #lfs
Bil ančně-rozlučkový slovník Tak zase za rok! Návrat oživlých mrtvol Co se stalo v Hradišti, zůstane v Hradišti Tabu Tys stíhal jenom šest filmů denně? Jsem větší a lepší Máte ještě volné místenky na sobotní vlak? Člověk proti zkáze Mé vznášedlo je plné úhořů Romantický příběh od řeky Sumida
Protože Pedro Costa musí z Hradiště bohužel odjet dříve, dochází k drobným úpravám v programu. Opravte si tedy následující: v 17:30 ve Slováckém divadle uvede dramaturg Jan Jílek Costův film Nic neměnit namísto Pianisty. Ten poběží až od 20:00 na Hvězdě, kde se půl hodiny předtím odehraje Slavnostní zakončení, na kterém bude Výroční cenou AČFK oceněn Allan Starski, scénograf Polanského oscarového filmu. Povídkové Staré město, původně plánované jako slavnostní zakončovací film, ve Hvězdě poběží až ve 23:30 (tedy namísto titulu Nic neměnit) a uvede ho dramaturg Jílek.
22:00
Na kvalitní jazz zajděte dnes večer do Míru. Vystoupí tu Dan Bárta, výrazná to osobnost české hudební scény se širokým rejstříkem všech možných žánrů. V Hradišti představí letošní novinku – akustický projekt Theyories, na kterém své síly spojil s formací Trio Roberta Balzara.
3. 8.
Komu utekli zombiové, může se na ně přijít podívat na Masarykovo náměstí. V sobotu ve 21:30 se proženou tamním letním kinem v rámci přidané projekce komedie Zombieland ze sekce Půlnoční delikatesy: Zombie horory.
Odborný program Filmový publicista Kamil Fila se bude od půl druhé v Redutě 2 v rámci své přednášky Odpad kino smrt zamýšlet nad fenoménem amatérských diletantských filmů, které se zázrakem dostaly i do distribuce. Viděli jste omylem Magnuskovy Bastardy (jedničku, dvojku či trojku jedno jest) a dodnes z toho máte cukání v oku? Přijďte se poradit s doktorem přes film. Umělec nebo řemeslník? Toť otázka v názvu Lekce filmu o scénografii světoznámého filmového architekta Allana Starského, který za svou práci obdržel řadu významných ocenění. Na LFŠ k nim v pátek večer při slavnostním zakončení přidá Výroční cenu AČFK. Již v 15:30 však v Redutě anglicky pohovoří o správných zásadách scénografie. V 17:30 se pak rozpovídá profesor na téma filmové výpravy a filmové scénografie Ian Christie. Ve svém příspěvku s názvem Vyrobené světy (filmová výprava) naznačí historický vývoj hollywoodské i evropské výpravy velkých blockbusterů. Věnovat se bude i práci Allana Starského. Přednáška bude přednesena v angličtině, k dispozici bude český překlad nebo shrnutí.
anketa: Jaký filmový kostým byste chtěl mít ve svém šatníku a proč? Petr Prokop, herec
„No, já bych chtěl mít asi brnění. Pravda, špatně se to skladuje v šatníku, ale já jsem chtěl vždycky hrát v nějakém filmu rytíře v brnění. To je ten důvod, proč bych zvolil tento kostým. Úplně nejradši bych si zahrál od hlavy až po paty oplechovaného rytíře ve středověkém brnění.“
Filip Koneček, student
„Nejspíš bych chtěl mít tu železnou kroužkovou košili z filmu Údolí včel. Tento film mám hodně rád. Zaujalo mě, že s oblékáním a vysvlékáním košile jim musel vždycky někdo pomáhat. A navíc myšlenka kovového oblečení je zkrátka velmi zajímavá.“
2
Vzájemná d$věra (aneb rozhovor)
Pedro Costa: „Dejme šanci lidem, kteří nemají film v lásce“ Jak se pracuje režisérovi, který otevřeně říká, že nesnáší peníze? Každý podle mě někdy peníze nemá rád. Pokud jste normální člověk, určitě vás jednoho dne napadne: nebylo by to bez peněz lepší? Nemám rád, jak se peníze používají. Dříve jsem sledoval spousty filmů, což už teď nedělám, a viděl jsem, kde se během natáčení prostředky utrácejí. Film je zpátečnické umění, bez peněz fungovat nemůže. Za důležité a revoluční tvůrce
Ve Vandině pokoji je součástí vaší pomyslné trilogie z lisabonského slumu Fontainhas, v němž jste pracovně strávil několik let. Jak jste se seznámil s jeho obyvateli? V roce 1994 jsem s profesionálními herci natáčel snímek Dům z lávy na kapverdských ostrovech. Co začalo jako klasický film, skončilo jako malý dokument. Štáb na mě čekal v hotelu a já točil děti na ulici. Tam jsem se vydal naproti věcem, které jsem chtěl dělat a ještě
Říkal jste, že dnes už se na filmy nedíváte. Proč? Lidi si myslí, že filmař musí mít rád filmy. Podle mě film dneska už neexistuje. Tím myslím velké americké klasiky. Dneska nejsou žádné hvězdy, žádná pořádná dobrodružství. Ani ti zombíci a Brad Pitt – pro mě už to nefunguje. Nejsem ale fetišista, nechci ty staré filmy natáčet znovu. A tak dělám, co dělám. S přáteli a s malým vybavením. Nedokážu si představit, Výjimečný a skromný portugalský režisér s uhrančivým pohledem je letošním laureátem Výroční ceny AČFK. Čtyřiapadesátiletý rodák z Lisabonu Pedro Costa stojí mimo velkou produkční politiku a patří k nejuznávanějším autorům současnosti. V rámci jeho retrospektivy Filmovka uvedla šestici jeho celovečerních filmů a jeden povídkový snímek (o něm více na str. 5). Výraznou část jeho filmografie tvoří trojice děl natočených v lisabonském slumu. Poslední z tria, obrazově strhující snímek na pomezí dokumentu a hraného filmu Mládí vpřed, se před sedmi lety ucházel o Zlatou palmu na festivalu v Cannes. „Netočím filmy za víc než dvě stě tisíc eur, chci se držet zpátky od určitých problémů. Čím víc peněz máte, tím víc se může vaše samotná práce zkomplikovat,“ vysvětluje svůj nezávislý styl práce Pedro Costa.
osobně považuju ty, kteří dokážou najít nový a jiný způsob jak s financemi zacházet. Teprve změny v produkci způsobí změny na plátně – ne to, jak jsou filmaři umělecky schopní. Proto preferuji práci upřímnou, pravdivou a jednoduchou. Máte pocit, že právě malé produkce s levnými digitálními kamerami mění umění? Na LFŠ se diskutuje o prorůstání dokumentárního filmu do hraného, zvlášť v případě portugalské kinematografie. Nejsem si jistý. Obraz z klasické a digitální kamery je rozdílný fyzicky, ale jinak by měl být stejný. Teď používám malé vybavení, ale ne proto, že bych se chtěl nějak vyhraňovat, jen chci mít práci co nejjednodušší. Principiálně v tom rozdíl nevidím. Problém stále tkví v tom, kam kameru postavit, na co se dívat, jak dlouho, kdy začít a kdy skončit. Když jsem dělal Ve Vandině pokoji, chtěl jsem vlastně natočit velký hollywoodský biják. Já vím, že to tak asi nevypadá, ale to byl můj záměr. Natočit něco jako Titanic, velký film s jednou ženou v jednom pokoji. Neměl to být dokument z prostředí slumu. Kamerka byla maličká, aby se s ní dalo běhat po ulicích a točit realitu. A já udělal úplný opak. Nehýbal jsem s ní, jako kdyby to byla těžká kamera. Přistupoval jsem k tomu, jako kdyby šlo o normální hraný snímek. Každý film by podle mě měl být prototyp.
jsem o tom ani nevěděl. Nakonec jsem byl víc s domorodci než s herci. Poslední den mi dali dárečky a dopisy pro svoje příbuzné, co žili ve Fontainhas. Věděl jsem, kde to je, ale nikdy jsem tam nebyl. Zjistil jsem, že mi tam jede přímá linka autobusu z domova, čtyřicet pět minut až na konečnou. Zní to metaforicky, ale vážně to byla poslední zastávka. Bylo to tam trochu nebezpečné, ale měl jsem „vstupenku“ a přijali mě rychle. To místo se mi líbilo, nebo jsem byl možná příliš líný odejít, tak jsem zůstal. Nakonec jsem tam natočil tři snímky.
že bych vyrazil jen tak do kina. Filmy mě vlastně nudí. Samozřejmě existují výjimky, ale obyčejně je to pořád to samé dokola, příběh, který už jsem viděl. Filmař prostě nemá povinnost mít rád film. Možná je lepší, když ho nenávidí. Může mu to pomáhat při tvorbě, která pak může být lepší. Tolik lidí toho ví tolik o kinematografii a pořád o ní mluví, ale dejme šanci lidem, kteří filmy prostě v lásce nemají. Třeba ještě uvidíme. Kristýna Pleskotová
soutěž! Redakce Filmových listů si pro vás na každý den připravila soutěž o roztomilé propagační předměty AČFK. Budete potřebovat speciální znalosti? Nikoliv. Stačí chodit do kina! Jelikož se na cestě do sálů budete pohybovat po Hradišti, sestává soutěž ze dvou otázek: prověříme vaše znalosti místní geografie či folklóru a zároveň vaši diváckou bdělost. V redakci z odpovědí došlých na e-mail
[email protected] v pátek vylosujeme tři vítěze, které poté kontaktujeme. Svou výhru si budou moci vyzvednout v sobotu na hlavním štábu v kině Hvězda do 18 hodin. 3
1) Zajděte dnes od 20:00 do Hvězdy na Pianistu a všimněte si: Kdo je autorem skladby, která zachrání život Władysławu Szpilmanovi v okamžiku, kdy se setká s nacistickým vojákem? 2) Jak se jmenuje film Jaromila Jireše, který se natáčel v ulicích Uherského Hradiště? a) Valerie a týden divů b) Žert c) Učitel tance
Allan Starski: „Nikdo neodmítne pracovat se Spielbergem“ Říkáte často, že Vaším ideálním spolupracovníkem byl Andrzej Wajda. Proč? Byl první velký režisér, s nímž jsem pracoval. Ještě než jsme se seznámili, obdivoval jsem jeho citlivý přístup k obrazu. Někdy se mě ptají, z jakého období točím filmy nejraději, a já vždycky odpovídám, že nejpodstatnější je pro mě osoba režiséra. Diskuze s Wajdou se nejdřív týkala scénáře, pak vzal sešitek a začal mi předkreslovat scény. Dával mi prostor, abych k jeho vizi přidal své nápady. Pracoval jste naopak někdy s režisérem, který postrádal vizuální cítění? Každý režisér má jiný přístup, ale smysl pro vizuální stránku mají obecně všichni. Za celou svou dobu u filmu jsem ovšem potkal tři režiséry, kteří představují milníky v mé kariéře. Ne, vlastně čtyři – ještě Alana Pakulu. Připravovali jsme spolu Sophiinu volbu. Škoda, že když ten film začal natáčet, byl jsem už zaháčkovaný na Wajdově Dantonovi.
způsob natáčení, zvlášť když jsme skoro každý den byli na jiné lokaci, ale nese skvělé ovoce. Je to odlišná spolupráce než s Wajdou. V Polsku se hodně věcí vymýšlí společně, Steven každému absolutně důvěřuje a pak s ním diskutuje už jen o jeho práci.
Tím druhým milníkem bude předpokládám Steven Spielberg.
Když jsem s ním točil Pianistu, někteří lidé si z nás dělali legraci, že natáčíme Schindlerův seznam, jen barevně. Ale byla to absolutně odlišná zkušenost. Roman tu dobu osobně zažil. Pak taky točí raději v ateliérech než v exteriérech. Má tak přesnou představu o tom, jak by měla každá scéna a prostředí vypadat, že ho v podstatě žádná lokace neuspokojí. Zářným příkladem tohoto přístupu je Oliver Twist.
Ano. Steven je fantastický. Natáčení opravdu miluje. Může si dovolit vybrat k sobě ty nejlepší, protože nikdo neodmítne práci, když mu zavolá Spielberg. A když už se pro někoho rozhodne, dá mu neuvěřitelnou svobodu. Před natáčením Schindlerova seznamu jsme se viděli jen na třídenních obhlídkách v Krakově a jednou jsem mu do Los Angeles přijel odprezentovat model lágru. Je to možná víc stresující
A jakým typem režiséra je Roman Polanski?
Ten byl, pokud se nemýlím, celý natočen v barrandovských studiích.
Všechny lokace, ať už ulice viktoriánského Londýna nebo malá vesnička, byly postaveny v Praze. Pro mne to byla výzva i úžasná zkušenost. Dnes už v Evropě není zvykem stavět tak rozsáhlé dekorace. Vy preferujete práci v exteriérech nebo v ateliérech? Záleží na režisérovi. Když musíme využívat lokací a nemůžeme si dovolit všechno postavit, říkávám: pojďme na nějaké opravdu zanedbané místo, které můžu dotvořit, změnit barvy, přidat nějaké prvky atd. Jsem totiž dost posedlý laděním barev ve filmech. Jako v barrandovských ateliérech při natáčení filmu Hannibal – Zrození. V první části filmu z Lotyšska jsem použil úplně jinou škálu barev než v druhé části z Paříže, kde byly barvy mnohem sytější. Jan Gregor
Ian Christie: „Evropský film se stal příliš předvídatelným“
Na Letní filmovou školu přijel letos přednášet i skutečný profesor (londýnské univerzity), filmový vědec a historik Ian Christie. Šarmantního Brita s otevřeným přístupem k filmu i novým technologiím (občas sleduje filmy na mobilu a je i na Twitteru) k jeho profesi nasměrovala doba. Filmy začal pozorněji sledovat v období nových vln. „Zajímaly mě hlavně švédské a francouzské, těmi domácími jsem trochu snobsky pohrdal. Pak jsem ale propadl
filmům Michaela Powella, tehdy téměř zapomenutého režiséra,“ vyprávěl Christie. Se spoluautorem Červených střevíčků se později setkal, uspořádal mu retrospektivu a napsal o něm, Emericu Pressburgerovi a jejich filmech knihu. „Martin Scorsese si koupil pět výtisků, aby ji mohl mít všude, kde bydlí,“ zmínil host LFŠ oscarového režiséra, s nímž spolupracoval na knize rozhovorů. Mnoho užitečného Christie udělal i pro seznámení britského publika se sovětskou kinematografií 60. a 70. let: „V té době se jí v Británii nikdo nevěnoval. Já jsem se s těmi filmaři setkával, pořádal různé přehlídky a snažil se pochopit jejich dílo i zevnitř.“ Leccos o životě za železnou oponou mu objasnily návštěvy Moskvy, kde byl na každém kroku sledován. Podobné problémy měl ale i doma: „Tehdy určitě měli moji složku jak na MI6, tak na MI5, protože jsem byl v 60. letech politickým aktivistou. Jsem si jistý, že tenkrát mi četli i poštu.“ Na LFŠ prof. Christie přednášel mj. o polském filmu Rukopis nalezený v Zaragoze. „Když jsem objevil polský surrealismus, byl jsem velmi překvapen, že se za železnou oponou mohou dělat tak úžasné filmy.“ Mohl by podle něj podobně originální snímek vzniknout i dnes? „Celý evropský film se oproti 60. letům 4
stal mnohem předvídatelnějším, možná za to můžou filmové školy.“ On sám své studenty prostřednictvím historie filmu učí, že stále existují možnosti, jak publikum udivit, jak nebýt rutinní. Kromě své pedagogické činnosti pracoval 17 let v Britském filmovém institutu, stal se prvním filmovým vědcem v Britské akademii a dobrovolně slouží jako viceprezident Europa Cinemas, organizace, kterou před dvaceti lety spoluzakládal. „Jejím cílem je přesvědčit důležité lidi z Evropské komise, že je třeba podporovat evropský film a kina. Asi znáte náš spot, kde běhají různé názvy měst. Když tohle lidi vidí, vědí, že kino dostalo peníze od Bruselu, že jim Evropa přináší do života nějaké kulturní hodnoty. Myslím, že jí tím děláme dobrou ‚propagandu‘.“ Jakkoli klesá počet návštěvníků kin, podle Christieho prožíváme dobu plnou nových možností. „Když budu chtít vidět nějaký film Pedra Costy a nestihnu ho tady, můžu si ho sehnat online nebo na DVD. Francois Truffaut kdysi říkal, že by bylo báječné, kdybychom mohli mít doma na poličce filmy, stejně jako máme knihy. A měl pravdu, je to vzrušující změna. Tohle je skutečně demokratický přístup k filmu.“ ivp, on
malý okruh pozornosti (aneb tipy redakce) Staré město 2. 8. 23:30 Kino Hvězda
Cesta hlubokým lesem 2. 8. 15:30 Klub kultury Nejen kvůli provedení v širokoúhlém formátu si zajděte na film Štěpána Skalského z roku 1963. Nepříliš známý snímek se vrací do poúnorového Československa, kdy probíhal složitý proces kolektivizace. V prostředí šumavského pohraničí padesátých let dochází mezi dvěma dávnými přáteli komunisty k zásadnímu ideovému rozkolu. Jeden se stane funkcionářem, druhý zůstane v obci jako agitátor. Názorově vyhrocená situace mezi muži později skončí pro jednoho z nich tragédií… Snímek vznikal podle svědectví pamětníků a skutečných případů diverzí, ke kterým docházelo během budování socialismu. Pro scenáristu Jaroslava Dietla byla práce na tomto filmu vůbec první na poli vážného dramatického žánru. V kontextu doby svého vzniku Cesta představuje mimořádně odvážnou revizi minulosti, vyniká i řadou formálních ozvláštnění. V jedné z hlavních rolí se objeví Jan Kačer, host letošní LFŠ. dh
Téměř na závěr Filmovky se dočkáte zajímavého spojení velkých portugalských tvůrců Pedra Costy a Manoela de Oliveiry. Tito dva významní představitelé jihoevropské kinematografie se sešli při natáčení povídkového snímku, který vznikl k příležitosti vyhlášení Guimarãese Evropským hlavním městem kultury pro rok 2012. Jejich dva samostatné příspěvky k poctě obce doplnili svými příběhy Fin Aki Kaurismäki, který sezónně pobývá v Portugalsku, a španělský tvůrce Víctor Erice (např. Duch úlu, Dalších deset minut). Nemusíte se bát prvoplánové reklamy, vztahu města a turismu se ve své anekdotě šibalsky věnuje pouze Manoel de Oliveira. Pedro Costa přizval Venturu, svého „starého známého“ z dramatu z roku 2006 Mládí vpřed, a nechal ho potulovat se mezi minulostí a budoucností. Aki Kaurismäki ani na slunném jihu neztratil nic ze své šedivé, minimalistické a severské noty a Víctor Erice si vzal na starost dokumentární pohled na obyvatele městečka. plesk
Zázrak 2. 8. 21:00 Klub kultury Slovenský dokumentarista Juraj Lehotský (autor cenami ověnčeného snímku Slepé lásky o vztazích mezi nevidomými) se po více než deseti letech dokumentární praxe rozhodl vstoupit na pole hraného filmu. Jeho debutový Zázrak soutěžil letos v Karlových Varech v sekci Na východ od Západu a získal tam zvláštní uznání poroty. Syrově a realisticky (jak by taky člověk od dokumentaristy čekal) vypráví příběh patnáctileté Ely vyrůstající v problematickém domově bez rodičovských vzorů. Osud ji zavane do polepšovny, dívka ale navzdory všem trudným zkušenostem stále touží po lepším životě. Představitelku hlavní role hledal Lehotský přes dva roky a nakonec ji našel ve skutečném nápravném zařízení. Výkon Michaely Bendulové je i díky tomu strhující. Prozatím není známo, jestli se bude nadále věnovat práci herečky, ale my bychom jí to zaručeně doporučovali a přáli. Lehotský natočil realistické umělecké drama evropského střihu. plesk
Štvanice 2. 8. 23:59 Reduta 1
Paní Miniverová 2. 8. 23:30 Slovácké divadlo Žila byla krásná a milá paní Miniverová, v jedné malebné anglické vesnici na pobřeží, s milovanou středostavovskou rodinou. V létě 1939 bylo její největší starostí, jak říct manželovi, že si koupila drahý klobouk. Pak přišla válka, bomby, strach. Paní Miniverová jim čelí se svou typickou optimistickou odhodlaností. Ale zlí Němci neušetří ani děti, ženy nebo staré. Melodrama z roku 1942, v němž nevyhnutelnou tragédii doprovází jemná komika, předvádí jednotu Angličanů proti krutému nepříteli emotivně a idealizovaně. Odpůrce amerického válečného izolacionismu William Wyler věděl, jak efektně a dojemně natočit výzvu k solidaritě se spojenci a ke koupi válečných dluhopisů. Šest Oscarů dokazuje, jak moc se trefil do sentimentu doby. Ale ještě v roce 2006 se snímek dostal na žebříček nejinspirativnějších filmů Amerického filmového institutu. A ještě nedávno od něj opisovalo Panství Downton. ivp
I válečný film se dá natočit komorními prostředky. Tak to loni udělal i režisér Marcin Krzyształowicz, přestože je z Polska, kde mají sklon k historickým spektáklům (jak názorně ukázala letošní Filmovka). Čtyřiačtyřicetiletý tvůrce si pro sebe napsal příběh z lesa. V něm na podzim 1943 přežívají polští partyzáni, včetně desátníka Vydry (oceněný Marcin Dorociński, známý z Druhé strany mince) pověřeného likvidací místních SSmanů a práskačů, známé a spolužáky nevyjímaje. Jeden zrádce se přitom vyskytuje i přímo v lesní komunitě. Smrt, která přijde záhy, ale neznamená konec. Krzyształowicz své sychravé psychologické drama o vině, výčitkách svědomí a loajalitě vypravuje přeházeně. Charaktery čtyř hlavních postav, o něž tu jde především, se tak skládají postupně. Film, který se doma stal událostí, autor věnoval svému otci. Ten za války působil v Zemské armádě a jeho zážitky celý příběh inspirovaly. ivp
5
Jak se Harry stal stromem 3. 8. 11:00 Kino Hvězda Když měl v roce 2001 v Irsku premiéru snímek Jak se Harry stal stromem, místní kritici se shodli, jak skvěle vystihuje duši irského národa. Což zní absurdně, když si uvědomíme, že film o hrdinovi, který zastává životní filozofii, že každý muž potřebuje nepřítele, natočil Srb podle čínské povídky. Archetypy lidského jednání jsou asi univerzálně přenosné, přesto platí, že režisér Goran Paskaljević vykreslil atmosféru irského venkova ve dvacátých letech minulého století naprosto přesvědčivě. Pomohli mu k tomu i skvělí herci. Colm Meaney hraje zarputilého farmáře Harryho a v roli jeho syna mu sekunduje tehdy ještě začínající Cillian Murphy. Z každého záběru kamery čiší lezavá sychravost a příběh pomalu plyne k tragédii. Tvůrce vidí paralely mezi svým hrdinou a Slobodanem Miloševićem, ale film funguje i jako obecná výpověď o kořenech nenávisti. jg
Tenkrát na Slovácku (aneb stalo se) Ceny pro Starého i Jasného Čtvrtek byl zasvěcený letos padesátileté AČFK, pročež večer Radana Korená před uvedením rekonstruované verze Všech dobrých rodáků nejprve připomněla její historii a pak předala hned dvě Výroční ceny. Tu první si vyzvedl Jan Starý, který plných třicet let působil ve filmovém klubu v Písku a na různé inkarnace LFŠ vytrvale jezdí už od jejího druhého ročníku. A pak přišla řada na skutečného klasika – jenže jak známo, Vojtěch Jasný je v nemocnici, takže dorazit nemohl. Cenu mu ale doveze herečka z Rodáků Drahomíra Hofmanová a on sám poslal Hradišti láskyplný vztah prostřednictvím videomedailonku. Když pak moderátor Jožka Kubáník upozornil hlediště, že pan Jasný jeho potlesk na dálku vidí i slyší, celá Hvězda jako jeden muž na dvě minuty vstala. vos
Ian Christie o proměnách filmu i kina
Bývalý pankáč Costa „Můj život byl hudba, měl jsem punk-rockovou kapelu, jenže jsem se svou kytarou dělal akorát tak hluk, nemám talent,“ vzpomínal na svoje umělecké začátky při včerejší Lekci filmu Pedro Costa. „U přijímaček na filmovou školu jsem se choval jako ignorant. Byl jsem pankáč a všechno nesnášel. V komisi sedel António Reis, nejlepší portugalský režisér, který celou dobu neřekl ani slovo. Mám pocit, že i díky němu mě nakonec přijali,“ svěřil se Costa divákům. „Pak jsem se živil deset let jako asistent režiséra a byla to ta nejhorší práce na světě. Viděl jsem mašinérii filmového průmyslu v praxi, ten perverzní moment, kdy se umění setkává s penězi. Věděl jsem, že to nejsem já,“ popsal svůj úprk k nezávislému a zároveň velmi upřímnému stylu práce. plesk
Viceprezident Europa Cinemas Ian Christie pobesedoval v Redutě mj. o aktuálním stavu kinařiny a kinematografie: „Doba je opravdu zlá a mnoho lidí si pokládá otázku, jaké má film v době krize místo. Mění se i kinematografie, protože za posledních deset let jsme zažili větší změny než za dlouhé období předtím. Dvě nejvýraznější jsou samozřejmě digitální projekce, která se stala normou, a 3D. K tomu bych ovšem dodal, že film se proměňoval celých víc než 110 let své existence a tohle jsou jen další kroky. 3D je starší než kinematografie. Obrovskou módou bylo v polovině devatenáctého století, tudíž je rozhodně starší než pohyblivé obrázky. Lidé se filmu snažili dodat prostorovost po celé století, ale teprve v digitální éře to začalo být snadné.“ vos
Fotoreportáže v kavárně Ve čtvrtek se v prostorách Cafe Portal na Masarykově náměstí konala vernisáž prací vzniklých během fotografického workshopu Karla Cudlína, spojená s předáváním certifikátů potvrzujících jeho absolvování. Pod vedením známého českého fotografa se účastníci workshopu učili umění reportážní fotografie, její přípravu, zásady a postupy. Jejich nejlepší výtvory můžete rovnou porovnat s fotkami z loňska, i ty jsou totiž v kavárně vystaveny. Obrázky zachycují prchavé okamžiky Filmovky, tváře návštěvníků i dění v ulicích města a zákoutích festivalu. „Tato akce se stává tradiční, vypadá to, že bude i příští rok,“ nechal se slyšet František Petrák, dramaturg výstav LFŠ, a zároveň vyzval k účasti na workshopu potenciální zájemce pro následující ročník. Výstavu je možno navštívit až do konce srpna. mb
V Redutě se zpívalo a tančilo Věroslav Hába pojal svou čtvrteční přednášku Muzikál na hollywoodský způsob jako sérii ukázek, jimiž ilustroval vývoj a proudění žánru ve třicátých a čtyřicátých letech. Aby dostal sál do nálady, odstartoval dvojtancem muzikálových ikon Freda Astaira a Genea Kellyho. Pak se ale vrátil do roku 1930. „Najít tu správnou formu pro muzikál chvíli trvalo. Nejdřív byly po ruce různé druhy show, především vaudevillových. Imaginativnější tvůrci se snažili vytvořit specifickou formu muzikálu z toho, co nabízel film jako takový.“ Závěr přednášky obstarala scéna z filmu Stormy Weather, o níž sám Astaire řekl, že je to „zřejmě nejlepší číslo, jaké kdy bylo zachyceno na filmu.“ O tom se můžete přesvědčit sami, vyhledáte-li si na YouTube „Jumpin’ Jive“. vos 6
Letošní Filmovku pro vás připravili:
Pořadatelé
Hlavní partneři
Hlavní mediální partneři
Finanční podpora
Mediální partneři
Spolupráce
Oficiální partneři
Filmové listy. Číslo osmé a poslední pro vás vytvořili: Iva Přivřelová (šéfredaktorka), Kristýna Pleskotová, Daniela Havránková, Ondřej Vosmík, Jan Gregor, Ondřej Novák (redaktoři), Denisa Streublová (korektury), Klára Měsíčková, Martina Bubíková (asistentky), Marek Malůšek, David Kumermann (fotografové) a Radim Měsíc (grafika a DTP). Tiskne: Agentura NP. 7
pátek 2. 8. čas
místo
8:30
Kino Hvězda (EF) Slovácké divadlo (EF) Klub kultury Kino Reduta 1 Kino Hvězda Slovácké divadlo (EF) Kino Mír (EF) Klub kultury (EF) Kino Orlovna (EF) Kino Reduta 1 Kino Reduta 2 Kino Hvězda Slovácké divadlo Kino Mír (EF) Kino Orlovna (EF) Kino Reduta 1 (EF) Kino Reduta 2 (EF) Klub kultury Kino Reduta 2 (EF) Klub kultury Slovácké divadlo (EF) Kino Mír (EF) Kino Mír (EF) Kino Mír (EF) Kino Orlovna (EF) Kino Reduta 1 Kino Hvězda Kino Hvězda (EF) Chapiteaux Letní Poloha Kino Orlovna (EF) Klub kultury Kino Reduta 1 (EF) Masarykovo náměstí (LK) Slovácké divadlo (EF) Smetanovy sady (LK) LFŠ Klub Mír Masarykovo náměstí (LK) (EF) Kabinet Múz Kino Hvězda (EF) Slovácké divadlo (EF) Smetanovy sady (LK) Kino Reduta 1 Klub kultury (EF)
09:00 09:30 11:00 11:30 12:00 13:30 14:30 15:00 15:30
17:30
18:00
19:30 20:00 21:00
21:30
22:00 22:54 23:00 23:30
23:59
(EF) název
min. formát
Krev mojí krve/Sangue do Meu Sangue Dáma s kaméliemi/Camille Triumf vůle/Triumph des Willens Děti Hirošimy/Gembaku no ko Žaluji!/J’accuse! Epizodní herec/Sanmon yakusha Fado/Fados Schindlerův seznam/Schindler’s List Gladys Polská sibiriáda/Syberiada polska Odpad kino smrt Jako nikdy Ulička, kde není radosti/Die Freudlose Gasse Umění Amálie/A Arte de Amália Vojtěch Jasný - Život a film/Life and Film (The Labyrinthine...) Krize/Crisis Lekce filmu podle Allana Starského Cesta hlubokým lesem Vyrobené světy (filmová výprava) Quo vadis Nic neměnit/Ne change rien Aréna/Arena Rafa Černý vrch/Cerro Negro Malý Caesar/Little Caesar Děkuji, dobře/Ďakujem, dobre Slavnostní zakončení Pianista/The Pianist Space Disco Nite - DJ Růžový Partner Onibaba Zázrak Jen andělé mají křídla/Only Angels Have Wings Šmejdi Král Lear/King Lear Údolí včel Dan Bárta & Robert Balzar trio Tygři ve městě/Tigre v meste Zuzka ČOKOVOKO DJ set, PSJ + FIN (muah!), Bunny J Staré město/Centro histórico Paní Miniverová/Mrs. Miniver Sněhurka: Jiný příběh/Blancanieves Štvanice/Obława Řbitov zviřátek/Pet Sematary
rok
jazyk/tit/el.tit.
host
PO/AJ/ČJ AJ/-/ČJ NE/-/ČJ JA/-/ČJ /-/FJ/ČJ JA/AJ/ČJ PO/AJ/ČJ AJ/ČJ/AJ/-/ČJ PO, RU/PL/ČJ ČJ ČJ /-/NE/ČJ PO, AJ/AJ/ČJ AJ, ČJ, NE/AJ/ČJ AJ AJ ČJ AJ PL/ČJ/FJ, AJ/AJ/ČJ PO/AJ/ČJ PO/AJ/ČJ PO/AJ/ČJ AJ/-/ČJ SR, MA/SR/-
F. Nazareth
131 109 114 97 163 126 113 195 101 126 90 93 140 90 80 67 90 92 90 160 100 15 25 22 78 134 30 157 120 103 78 121 74 90 96 60 85 120 93 134 104 96 102
DCP 35 mm 35 mm 35 mm DCP 35 mm Blu-ray Blu-ray DVD Blu-ray
2011 1936 1935 1952 1919 2000 2007 1993 1998 2013
DCP 35 mm DVD DVD 35 mm
2013 1925 1999 2009 1939
35 mm
1963
35 mm 35 mm Blu-ray Blu-ray Blu-ray Blu-ray 35 mm
2001 2009 2009 2012 2012 1931 2013
Blu-ray
2002 2013 1964 2013 1939 2013 1987 1967
101 99 88
Blu-ray 35 mm 35 mm DVD 35 mm 35 mm Blu-ray
AJ/ČJ/JA/AJ/ČJ SR AJ/-/ČJ ČJ AJ/FJ/ČJ ČJ
DCP 35 mm 35 mm 35 mm Blu-ray
2012 2013 2012 1942 2012 2012 1989
PO/AJ/ČJ AJ/ČJ/ŠJ/ČJ/PL/-/ČJ AJ/-/ČJ
35 mm 35 mm Blu-ray
1963 2001 2009
ČJ AJ/SB/ČJ AJ/ČJ/-
A. Starski
K. Fila Z. Tyc hraje: KOCHLEA
A. Starski I. Christie
F. Nazareth
M. Prikler A. Starski
J. Lehotský
SR/AJ/-
sobota 3. 8. 08:30 11:00 21:30
Kino Hvězda Až přijde kocour Kino Hvězda (EF) Jak se Harry stal stromem/How Harry Became a Tree Masarykovo náměstí (LK) (EF) Zombieland
legenda: česky=ČJ, anglicky=AJ, francouzsky=FJ, německy=NE, polsky=PL, slovensky=SR, rusky=RU, portugalsky=PO, srbsky=SB, srbochorvatsky=SC, maďarsky=MA, estonsky=ET, japonsky=JA, dánsky=DA, persky=PE, španělsky=ŠJ, overvoice=OV, english friendly=EF
tváře LFŠ 2013
8
autorka: Marie Petrmanová
