filmové listy 08 38. Letní filmová škola Uherské Hradiště Sobota 28. 7. 2012
Tragédie člověka Reduta 1, 23.00 Erupce. To slovo nejlépe vystihuje dvouapůlhodinový opus, s jehož přípravou strávil maďarský animátor Marcell Jankovics poslední dvacetiletí svého života. Perfekcionistická adaptace stejnojmenné poémy Imreho Madácha z 19. století má gigantický záběr – od prvotního stvoření až po „vesmírnou odyseu“ z budoucnosti. V poctivé kreslené animaci si Jankovics vyhrál, s čím se dalo. Všechny obrazy se jednak neustále mění a slévají, jako například obličeje dvou pravěkých lidí do Tutanchámonovy pohřební masky. Jednotlivé části navíc vyzkoušejí váš kulturní přehled: styl egyptských maleb, amfory ze starověkého Říma, dürerovské rytiny, jména postav z Francouzské revoluce... Největší jiskry odlétávají ze střetu hutného akademismu (archaický jazyk komentáře) a hrubozrných obrazových detailů (nemohu zapomenout na křižáka zabíjejícího malé nahé dítě). Vyznění díla je mimořádně temné: lidské dějiny jsou nekončící přehlídkou smrtonosných vizí. A našeptávající Lucifer tu má opravdu mnoho podob. Tragédie člověka není film k čaji o páté; tento dryák vás jednoduše převálcuje. Stejně jako ruské kolo, které před sebou v jedné sekvenci valí, co mu přijde do cesty: Mickey Mouse, Einstein, Beatles, Mao Ce-tung, Marilyn Monroe, Rubikova kostka, Alžběta II., VietCong, Superman, Hitler... ne, to nelze popsat. Nutno vidět. –oubi–
Končíme! Tak. Co jsme se tu za ten prodloužený týden naučili. Že mouchy nelétají, ale lécú. A jsou tu hrozně otravné. Že dělat šéfredaktora je sice fajn, ale film na festivalu neuvidíte ani jeden. Že cimbálka je sexy. Že slivovička si s karibským rumem moc nerozumí. Ééééé. Že Fagi ví. Že 60 stran dialogové listiny se dá přeložit i za půl dne (když nad vámi visí radiační meč). Že místní holky jsou ještě krásnější, štíhlejší a opálenější než loni. Že místní kluci... to nevím, nesledoval jsem. Že kocovinka se nejlíp vyspává na trávníku (pozoroval jsem vás). Že když vypadne DNS server, tak neuděláte nic. Že na porady se chodí včas – nebo vůbec. Že někomu se tyká, někomu zas vyká. Že když je listí vlhké, rozhovor bude krátký... (říkal fotograf Kiarostamí u jednoho upršeného interview). Že buddhismus je mír a láska. Že všem se nezavděčíte, ani kdyby Michal David na koze jezdil. Nebo koza na něm? Že digitál vítězí. Že by si Filmovka zasloužila lepší sály. Že by... kdyby kdyby kdyby. Prostě to bylo, jak to bylo. Dělali jsme maximum. Snad jste to ocenili. Pokud ne... příští rok se prostě přetrhneme a uděláme to ještě líp. Tak. Filmovka dnes v noci končí. A všichni se můžeme začít dívat na olympiádu. –oubi–
2
Poslední změna
Stane se dnes v poslední den
· 15.00
· 8.00
· 17.30
Infocentrum nenajdete před Hvězdou, ale na poslední den jsme ho přemístili do foyer Hvězdy. K dispozici pro vás od osmi od rána do 20 hodin. Ubytování do 22 hodin.
V Espace Dorleans dostanete Lekci filmu podle Abbáse Kiarostamího. Ten se v unikátní Masterclass zaměří hlavně na svůj poslední film, který kompletně realizoval v Japonsku.
· 8.30
· 19.00
Začnou dvě první projekce posledního dne 38. Letní filmové školy 2012. Tedy možná už začaly... pokud ne, honem do Hvězdy: na novinku Abbáse Kiarostamího Like Someone in Love.
Festival slavnostně zakončíme. Ve Hvězdě převezme Výroční cenu AČFK István Szabó. Patronem Výroční ceny je RWE - cenu maďarskému režisérovi předá předseda představenstva RNDr. Jan Valenta.
· 11.30
Že nelegální sdílení ničí filmový průmysl? Proč? A co na to chudák průmysl? V Espace Dorleans sledujte oblíbený formát Masarykových debat – a čekejte zajímavé hosty.
Současný maďarský film – přednáška v Redutě 2. Mircea Dan Duta bude povídat o tom, co se přesně stalo v maďarské kinematografii po roce 1997. A jaké úspěchy to nakonec přineslo.
· Zítra
· 13.30
· Za týden
V Redutě 2 dostanete Lekci filmu podle Marcella Jankovicse. Přijďte si poslechnout maďarského animátora, proč mu jeho životní dílo zabralo posledních 23 let života.
Sledujte e-mail. Pošleme vám soutěžní anketu o letošní Filmovce. Nejen že nám svými postřehy (zabere vám to 5 minut) pomáháte vylepšit festival, ale ještě můžete vyhrát – třeba akreditaci na LFŠ 2013. Tak štastnou cestu domů!
V sobotu večer/v noci/nad ránem se hezky vyspěte... a v neděli do 10 hodin dopoledne se, prosíme, odstěhujte z ubytovacích míst: kempu, třídy a tělocvičny. Díky za pomoc.
Bye bye happiness
Atomový Ivan při druhé projekci ozářil náš kabel u notebooku – který to nevydržel, takže vypadly CZ titulky. Dnes ho proto (namísto plánovaného filmu Ticho a křik) opakujeme v 17.30 v Redutě 1. Už bez radiace. Doufáme.
Potmě Zavřete oči... a běžte si dát kávu. Na Studentském náměstí vedle Espace Dorleans. Jestli bude fronta, nedivte se. Kavárna Potmě.
Foto: Marek Malůšek
Filmové listy. Číslo osmé. S láskou a péčí vytvořili: Barbara Slezáková (grafika a DTP), Otto Bohuš (šéfredaktor), Tomáš Stejskal, Soňa Morgenthalová, Ondřej Čížek (redaktoři) a Anna Vondřichová (korektury). Na papír Cyclus Ofset 115 g/m2 tiskne: Agentura NP. Náklad: 2.500 ks. Použitá barva: PANTONE 1797. Pište, chvalte či spílejte na:
[email protected].
NESEĎTE NA TRÁVĚ, BĚŽTE DO KINA! 9.00 PŘÍBĚH FILMU: ODYSEA Espace Dorleans Filmová pouť se blíží do finále. Osmdesátky, kinematografie byla modřejší než samet. Estetika rychlého střihu, americký sen a jeho odvrácená tvář. Film jako protest i intoxikace. Kdo se bál vnějšího světa více – Ronald Reagan, nebo David Lynch? A taky devadesátky: poslední dny celuloidu.
23.30
11.30
LAWRENCE Z ARÁBIE Hvězda
V TEMNOTĚ Espace Dorleans
Famózní opus Davida Leana je sugestivním příkladem, co s divákem udělá kombinace obrovské výpravy, širokoúhlého formátu, smyslu pro detail, nekonečného písku, bezedně modrých očí Petera O´Toolea a stopáže 216 minut. Uvidíte nově restaurovanou verzi snímku. Na tohle se fakt nezapomíná.
Evropa padá na kolena před hrozbou hitlerovského knírku a Židům zvoní hrana. Naštěstí mají i jiné možnosti než shořet v komínech koncentráků. Agnieszka Hollandová vypráví skutečný příběh několika z těch, kterým se podařilo přežít. V temných chodbách polských kanálů.
SLOVÁCKÁ BÚDA
HOTEL MLÝNSKÁ
Ve středu jsme psali, ať nám pošlete recenzi. Kde se pije nejlíp? Nepodepsaný e-mail nám poslal: Jestli máte stroj času, tak si zadejte: 25. 7. – 20.15 – Slovácká búda. Prostě super, večeři jsem jedl vedle Abbáse Kiarostamího... A promiň mi, Filmovko, ale nejlépe v Hradišti chlastá se v Těšíně. Tak díky za tip – vyzkoušíme. Snad tam z Hradiště vyjíždí vlaky co čtvrt hodinu.
hotelmlynska.cz Mezi oběma náměstími (Skoro) bez jediné chybičky. Dobře vaří, široký výběr, rychlé vyřízení. U tabule si vyberete, na tác vám naloží, u pokladny zaplatíte. Ve čtvrtek chutný paprikový lusk. Včera se vytáhli: halušky, srnčí guláš, lasagne, kachní stehno, kuřecí gyros, svíčková, halibut... tak snad i dnes bude mana. Jen tu Plzeň prostě ne a ne... neumí natočit. To už raději něco z plechu. Ale kvůli pivu se sem nechodí.
21.00
14.30
FAUST Espace Dorleans
WILD BLUE YONDER Reduta 1
Kamera se snáší z mraků nad městem, do obrazů tónovaných podle pláten romantických malířů. Alexandr Sokurov staví vedle titánů moci – Hitlera, Stalina a Hirohita – jejich čtvrtého, fiktivního souputníka. Fausta. Orgie smyslu, velkolepý tanec mezi Fellinim a Tarkovským. Ďábelský film.
„Přišel jsem z jiné galaxie. Z té modré. Fakt hodně daleko za obzorem vašeho světa.“ Největší umanutec evropské kinematografie Werner Herzog rozkošnicky vytahuje archivní záběry z klobouku, pouští k nim Händela a vytváří třaskavou směs lyriky a satiry. Nejdivnější sci-fi dekády.
16.30 SEDMIKRÁSKY Hvězda Vadí? Nevadí? A hrajeme na to? Punková fantazie Věry Chytilové z roku 1966 je jako skvělé červené víno. Prostě zraje a zraje. Dnes ji můžete na první projekci v ČR vidět v nové restaurované verzi – na této digitální kopii pak nestárnoucí Sedmikrásky uvedeme i do českých kin v rámci Projektu 100. Vadí? Nám rozhodně ne!
3
ISTVÁN SZABÓ
4
Rendez-vous s Istvánem Szabóem se neslo v poněkud nešťastném duchu, kterému příliš nepomohlo ani uplakané středeční počasí. Zatímco se v Klubu kultury promítal jeho oscarový Mefisto, povídali jsme si ve vedlejší restauraci o neutěšeném stavu evropské kinematografie, Maďarsku i smrti. Moc jsme se nenasmáli, stejně jako se moc nenasmějete u jeho filmů. Nemůžu se Vás nezeptat na Oscara. Slyšela jsem, že je zamčený někde doma a Vy jste ztratil klíč. Je to tak? Kde jste se to dozvěděla? Psali to na facebookové stránce LFŠ. Skutečně to tak je. A zřejmě zůstane pod zámkem navždycky. Co pro Vás vůbec taková cena znamená? Máte i nějakou, které si vážíte více? Nejvíce si cením právě Oscara. Uděluje ji americká filmová Akademie, která sdružuje několik tisíc členů ze všech filmových odvětví. A ocenění od kolegů z branže pro mě znamená skutečně mnoho. Považuji si i ceny BAFTA, ale Oscar je zkrátka Oscar.
jsem se naučil na Mefistovi. Ptáte-li se ale na můj nejoblíbenější film, je to jeden z mého raného období. Prostý, černobílý snímek Otec. Velmi osobní záležitost.
Většina Vašich snímků se zabývá podobně závažnými tématy. Čím to je? Nechtěl jste třeba někdy natočit čistokrevnou komedii?
Všechny tři hlavní postavy ve Vaší trilogii Mefisto – Plukovník Redl – Hanussen hraje rakouský herec Klaus Maria Brandauer. Co Vás tenkrát přimělo obsadit třikrát po sobě právě jeho?
Nějaké komedie jsem natočil. V programu LFŠ je Schůzka s Venuší, což je v podstatě komedie. I Božská Julie byla tak trochu komedie, ale já opravdu nejsem komediální režisér. Nemám talent Jiřího Menzela, ačkoli jeho filmy velmi obdivuji. Někdy si ale přeji, abych komedie uměl točit... Možná že někdy budu něco takového produkovat; a režírovat bude právě Jiří.
Když jsem se dozvěděl o možnosti natočit film na motivy románu Klause Manna, a to Mefista, neváhal jsem ani chvíli, a hned začal hledat někoho, kdo by byl schopen tuto fantasticky ambivalentní postavu zahrát. Muže, kterého máte rádi, ale raději byste ho nenáviděli. Stále totiž nemůžete přijít na to, co je to vlastně za člověka. Hledal jsem právě takovou ambivalentní tvář a vyptával se mnoha svých přátel a známých v Německu. Mezi jinými padlo právě jméno Klause Marii Brandauera. Bydlel tenkrát ve Vídni, tak jsem si prostě koupil lístek a jel za ním. Navštívil jsem jedno jeho divadelní představení, poté jsme si krátce promluvili a já ho pozval na kamerové zkoušky. A nakonec jsem se pro něj rozhodl a jsem za to rád. Výkon, který předvedl v Mefistovi, byl totiž velmi přesvědčivý. Po konci natáčení za mnou Klaus sám přišel a povídá: „Istváne, co kdybychom spolu udělali další film?“ Hledal jsem tenkrát téma, které by se týkalo jak Rakouska, tak Maďarska, a narazil jsem na příběh rakousko-uherského plukovníka Redla. Klausovi se námět moc líbil, proto jsem mu napsal scénář přímo na tělo. Když jsme dotočili, přišel opět za mnou. „Možná bychom spolu mohli natočit i třetí film,“ řekl. Napsal jsem proto pro Klause i scénář k Hanussenovi. Už když jsem si tužkou zapisoval první poznámky, bylo mi jasné, že Hanussena nemůže hrát nikdo jiný než Klaus Maria Brandauer. Plánujete s ním ještě někdy něco natočit? Momentálně ne, ale stále jsme dobří přátelé. Potkali jsme se před dvěma týdny a moc hezky si popovídali. Klaus se teď soustředí především na divadlo, ale kdo ví? Nikdy neříkejte nikdy.
Oscara jste získal za snímek Mefisto. Myslíte si, že je to Váš nejlepší film, nebo máte raději nějaký jiný?
V Mefistovi se objevuje téma druhé světové války, které se výrazně line i Vašimi dalšími filmy. Objevuje se například v dramatu Na miskách vah, částečně třeba i ve Slunečním jasu. Co Vás na tomto období tak fascinuje?
Mám rád Mefista, ale třeba také Plukovníka Redla. Ten byl také nominován na Oscara a získal cenu BAFTA. Při jeho natáčení jsem navíc mohl využít vše, co
Jsou to spíše osobní důvody. Byl jsem tenkrát ještě dítě, ale ty vzpomínky jsou velmi silné. Zřejmě nejsilnější v celém mém životě.
Váš snímek Milá Emo, drahá Bětko pojednává o stavu, v němž se nacházela maďarská společnost po pádu komunismu. Natočil jste jej před dvaceti lety. Jak by ten příběh vypadal dnes? To opravdu nevím, nerad totiž improvizuji. Situace v Maďarsku je dnes úplně jiná než tehdy. Nedá se říct, že je horší, nebo lepší. Nesmíte o tom totiž přemýšlet černobíle, ale barevně a ve 3D. Někteří lidé Vám mají za zlé, že netočíte v pravém smyslu „maďarské“ filmy. Co na takové obvinění můžete říct? Točím středoevropské filmy. Jsem Středoevropan, který je hluboce ovlivněn maďarskou kulturou, maďarským jazykem a maďarskou krajinou. Točím filmy o věcech, které mě zajímají. Nevím, která témata jsou „maďarská“ a která ne. Myslím, že Mefisto byl a stále je maďarským tématem. Totéž platí pro Plukovníka Redla, Hanussena i Na miskách vah. Dokonce i pro můj nejnovější film Za zavřenými dveřmi, jehož příběh se sice odehrává v 60. letech, je ale velmi současný. Tím, co o mně někdo píše, se zkrátka nezaobírám. Proč jste začal dělat koprodukční filmy? Zkrátka jsem dostal takové nabídky. A jsem za ně vděčný, protože v Maďarsku na filmy nejsou peníze. Za zavřenými dveřmi například financovali ze čtyřiašedesáti procent Němci. Když se mnou někdo chce točit koprodukční film, nezbývá mi než poděkovat a kývnout. Dá se říci, že jste kosmopolitní režisér? Točil jste filmy v maďarštině, ale také v angličtině a němčině... Mým mateřským jazykem je maďarština, takže je to pro mě samozřejmě trochu obtížné. Nemyslím si ale, že bych byl kosmopolitní režisér. Jsem prostě maďar-
ROZHOVOR ský režisér, který se ve škole celkem slušně naučil jazyky. Záleží vždy na učitelích. A ti v Budapešti byli velmi dobří. Festivalová sekce Fokus je letos zaměřena na maďarskou kinematografii. Máte rád maďarské filmy, nebo v tomto případě platí spíše rčení „co je v domě, není pro mě“? Já maďarské filmy přímo zbožňuji. Jsem ale trochu zklamán těmi současnými. Přijde mi totiž, že jejich sdělení nejsou tak zajímavá, jak tomu bylo například ve starších snímcích Miklóse Jancsóa, Andráse Kovácse, Zoltána Fábriho a mnohých dalších.
Myslím, že evropská kinematografie v současnosti klesá ke dnu. Dobrých témat je jako šafránu a rovněž jazyk, kterým se komunikuje s publikem, není příliš vytříbený. Současní tvůrci zkrátka neumějí zaujmout tolik diváků, jako se to podařilo svého času Fellinimu, Buñuelovi, Bergmannovi a všem těm skvělým francouzským režisérům. Existují samozřejmě evropští režiséři, kteří umí i dnes vyprávět zajímavé příběhy a publikum skutečně osloví. Je jich ale pohříchu málo. Zdá se mi, že velcí malíři filmového plátna už vymřeli. Nemůže za to trochu i publikum?
Co říkáte na tvorbu Benceho Fliegaufa, který byl také hostem letošní LFŠ?
Vina nikdy není na straně diváků. Diváky totiž nezměníte, k divákům musíte najít cestu. To je věc, kterou někteří režiséři ještě nepochopili.
Je to bezpochyby jeden z nejtalentovanějších mladých režisérů. Tady na festivalu jsem jeden jeho film viděl a moc se mi líbil.
Během festivalu jste měl hned několik příležitostí s publikem hovořit. Jsou pro Vás takové diskuse v něčem přínosné?
Řekněte mi něco o svém nejnovějším snímku Za zavřenými dveřmi. Co Vás tak zaujalo na jeho literární předloze, románu Magdy Szabóové (žádný příbuzenský vztah, pozn. autorky)?
Vždy je příjemné se takto s diváky setkat. Někteří z nich mi tady pokládali velmi zajímavé otázky, které se týkaly například maďarské kinematografie šedesátých let. A moc mě bavilo ji takto s odstupem společně s nimi analyzovat.
Carlos Saura se mi před pár dny svěřil, že se nerad dívá na své filmy. Jak to máte Vy? Podobně. Nerad se totiž dívám na své přátele, kteří už nejsou mezi námi. Ve filmu žijí, pohybují se, mluví, ale já vím, že už se s nimi nesetkám. Je to opravdu špatný pocit. V mnoha mých filmech, které se zde promítaly, hrají lidé, kteří už tu nejsou, a já je zkrátka nemohu vidět na plátně. To je jedna stránka věci. Samozřejmě ale s odstupem vidím i technické nedostatky svých filmů, nedostatky ve vyprávění a podobně. A je pro mě těžké si připustit, že jsem je neviděl už tenkrát. Co Vás na režírování stále baví? Možnost komunikace. Pořád rád vyprávím příběhy a oslovuji diváky prostřednictvím svých nápadů, vzpomínek, zkušeností. Rád v lidech probouzím zájem, rád ho v nich udržuji. Istvána Szabóa se ptala Soňa Morgenthalová.
Nerad se totiž dívám na své přátele, kteří už nejsou mezi námi. Ve filmu žijí, pohybují se, mluví, ale já vím, že už se s nimi nesetkám. Samozřejmě téma. Pojednává o tom, jak může člověk ovlivnit život někoho jiného a zda by to vlastně měl dělat. Co se stane, když to udělá, a co se stane, když to neudělá. A myslím, že nad tím je velmi důležité se zamyslet. Jiří Menzel se v tomto snímku objeví v malé cameo roli. Vy jste si zase zahrál v Obsluhoval jsem anglického krále. „Vypomáháte“ si takto i s jinými režiséry nebo jen s Menzelem? Pouze s Jiřím. Jako člověk mě totiž velice ovlivnil. Jako režisér už tolik ne. Točí sice fantastické filmy, které mám hrozně rád, ale já mám prostě jiný přístup. Lístek na jeho film si ale vždycky koupím rád, protože vím, že si ho užiju. Zdá se, že máte rád spíše starší evropskou kinematografii. Ta současná Vás nezajímá?
István Szabó (*1938) Synonymum pro maďarský film – to je ve zkratce István Szabó. Jeho věhlas ale dávno překonal hranice rodné země. Možná proto, že jeho tvůrčí počiny mají onen potřebný internacionální lesk, možná proto, že jsou to silné příběhy, jejichž otěže třímá génius. Začínal jako většina velkých evropských auteurů, úspornými snímky během novovlnného boomu. První velký úspěch se dostavil s filmem Otec (1966), který byl oceněn na festivalech v Moskvě a Locarnu. V Szabóovi ale vždy dřímal velký vypravěč, který se posléze zabydlel hlavně ve škatulce osudových, historických snímků. Tím je i Mefisto z roku 1981, který mu vynesl Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Velký svátek pro celé Maďarsko. Pro jeho další tvorbu jsou pak typické zejména koprodukční projekty, například Schůzka s Venuší (1991), Sluneční jas (1999) nebo nejnovější počin Za zavřenými dveřmi (2012). Režisérovo dílo v sobě ukrývá ducha střední Evropy, věčného objektu Szabóovy touhy, touhy po pochopení sama sebe. Autobiografie se totiž rozhodně nebojí. –ona–
5
Česká sklizeň
6
Vtip, mlha a samota současného českého filmu
Přeci jen se v českém filmu blýská na lepší časy. Debuty mladých tvůrců mají sice své mouchy, ale každopádně už to není mouchy, snězte si mě. Zatímco pár let zpátky bylo klíčovou otázkou diváka poučeného světovou kinematografií, „jak moc se za tenhle film musím stydět“, dnes vznikají filmy, u kterých se spíše ptáme, co by mohlo být uděláno lépe. A někdy ani na moc věcí nepřijdeme. Nevykládejte si můj tón zle, ale byla to tu opravdu bída. Na každé české novince jsem se snažil a fandil – věrný entuziasmu Záviše Kalandry, který byl nedočkavý na každý nový český film a pátral po „reklamních obrázcích z něho, aby z nich čerpal naději, že to bude dobrý film“. Po odchodu z kina jsem si však vždycky jen kalandrovsky posteskl: „Ale kdo poradí, co dělat, je-li přesto každý nový český film jen novým zklamáním?“ Česká sklizeň na Filmovce nemá ambici uchopit naši tvorbu koncepčně, prostě každoročně nabízí výběr toho nejnovějšího, mapuje lokální tvorbu v dobrém i zlém. A slovo sklizeň je možná důvodem, proč je tu třeba dokument Rok konopí. Není vysloveně špatný, ale místo problematizování otázek spojených s léčbou konopím přichází poněkud opožděně s propagací věci, která se přitom aktuálně projednává v parlamentu. Formálně i tematicky máme hodně lepších dokumentů. Česká komedie už není jen žánr na žalobu či festival oligofrenních vtipů. Jediné kvalitní komedie podle mého nazoru donedávna dělal Robert Sedláček; škoda, že televizním davům obvykle nepřipadaly vtipné. Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka konečně přináší lidový, přitom ne hloupý humor. Nesnaží se o žádnou nadstavbu, jede si sympaticky přirozeně. Vysloveně radost mi udělala Příliš mladá noc. Olmo Omerzu už ve svém středometrážním debutu vykazoval poučenost současnými festivalovými trendy, byť jeho film byl stále studentsky nevyrovnaný (a scénář příliš počesku chcípácký). Jeho novinka ale vyniká silnými postavami, dramatickými, leč nenápadnými situacemi a až na pár momentů jistou režijní rukou. Autor, který jednou natočí velký film! –tom–
Nejvíc se toho řekne, když se mlčí. – Miroslav Krobot Ano, Příliš mladá noc je mlhou současné mladé filmové energie (ne, to není reklama na RWE). Mlhou, v níž se člověk rád ztrácí. Divný, a přitom krásný zážitek. Něco podobného se mi potvrdilo během druhého zhlédnutí komiksového Aloise Nebela zde na Filmovce. Pamatuji si, že napoprvé se mnou cloumalo lehké zklamání z faktu, že z půvabné pábitelské trilogie plné vypiplaných odboček se stala minimalistická temná balada. Momentálně definitivně přehodnocuji. Nebel si vás krůček po krůčku získává na svou stranu, nepodceňuje vás a nevodí zbytečně za ruku. Doslovnost umlčuje sekyrou, nenásilně nakopává fantazii. Díváte se do animovaných očí mlčenlivého Miroslava Krobota, stejně jako jeho i vás chvíli pohlcuje mlha, ale pak to začne. Představujete si, co všechno si ten člověk myslí, nad čím právě teď dumá, jak velké drama se mu v nádražácké palici odehrává. Stejně tajemná a zvláštním způsobem nebezpečná postava jako strohý jezdec z amerického Drive. Krobot pak svá slova ještě o fous silněji stvrzuje ve výborném Domě, který si podobně jako Alois tak trochu libuje v melancholické mlze. Oba zmiňované československé počiny z mého pohledu pojí jeden společný jmenovatel. Samota. Život v ní, souznění s ní, vyrovnání se s ní a ve finále možná posílení vlastní odolnosti nebo nastartování nové životní éry společně s tím, kdo má totožnou zkušenost. Rozplynutí naděje v hustém dýmu (Poupata), každodenní vztahová troskotání (Čtyři slunce), hrdé stanutí před těmi, kdo vás neustále shazují (Věra 68), zaslepená pouť za pomstou (Vendeta), ztráta sebe sama (Konfident) a dno, které je dobré k tomu, abyste si je prohlédli (Láska v hrobě). České filmy z poslední doby jsou mnohdy skutečně tíživé, ve výsledku přitom osvěžující a inspirativní sondy do lidské osamělosti. Příští rok bude třeba pozitivnější. Ale na druhou stranu... raději se potácet v mlze než líbat jak ďábel. –oči–
Leo?! Kweuke! Sparta – Slavia 2:0 Tvůrci České RAPubliky Pavel Abrahám a Tomáš Bojar obsazují sparťanskou oázu neklidu, zapínají 22 filmových kamer a objektivy míří přímo na její obyvatele – nikoli rozmazlené hráče, ale ještě rozmazlenější diváky. Český dokument Dva nula (2012) je sociologickým výletem na letenský stadion v době největšího derby. Skutečně by mohl sloužit jako názorná ukázka toho, jak funguje něco jako subkultura českých fotbalových fanoušků. Dojde na typické hooligans, nesnesitelnou
dámu s „VIPkou“, fotbalové cvrčky z přípravky, vyjeté metrosexuály i otrávené Italy. Formanovsky laděný pohled na slet pestrých charakterů a povah. Dostáváte se do pozice skrytých pozorovatelů, téměř až paparazziů, jimž je umožněn exkluzivní pohled na nejrůznější lidské figurky. Jejich strasti a radosti. Narušujete jejich soukromí, posloucháte, o čem se baví, okamžitě si utváříte portrét, kroutíte hlavou a může vás i přepadnout myšlenka, zda některý z rozhovorů nemůže být jen nastudovanou scénkou. Není. Přes-
tože si po skončení projekce uvědomujete, že jste i během tohoto autentického záznamu našli své klaďase a záporáky. Dva nula zpočátku přináší atypický a odvážný dokumentární počin, který se postupně přelévá do až sarkastického políčku na téma dovádivá česká malost během ostře sledované společenské události. Premiéra ve všech dobrých kinech 25. října. –oči–
Česká bitva o Polski film Hádali se u Hradiště Na závěr trochu zostra. Proč mají skoro všechny ambiciózní české filmy podobu nezávazné legrácky? Proč punk či amatérství povyšujeme na estetiku? Čest výjimkám jako 80 dopisů, ale od Petra Zelenky k Petru Markovi vede rozjuchaná cesta snahy o reflexi toho našeho chcípáctví a trapnosti. Veškeré problémy dnešní tvorby jako by se kondenzovaly v novince Marka Najbrta Polski film. Tvůrce, který natočil překvapivý debut Mistři, sympatický schopností pohlédnout na venkovské prostředí jinak než ostatní, se v Protektorovi dostal na jednu z nejvyšších domácích met – natočil film, ve kterém se netřeba stydět za dialogy, film, který pracuje se stylem a má funkční postavy. Malý zázrak; ponechme stranou, že trochu o ničem. Polski film, pokus naprosto se vyhranit, svedl některé lidi, včetně vedení karlovarského festivalu, k řečem o anarchistickém či dokonce podvratném díle. Mám lepší termín: srandička. Typická česká srandička, akorát povýšená na hloubavou sebereflexi a reflexi povahy filmového média. Koncept, který nelze kritizovat, protože vše v něm může být záměrem. Film, který nelze rozebírat, protože ze všech sil konceptuální být nechce. Není to však anarchie, pouze chaos s pár silnými momenty. A i na chaos to má příliš jasnou dramaturgii. Ale to je přeci naschvál! Je snad upřímná snaha o přiznání vlastních slabin kritikou stavu české kinematografie? Autistické dílo, ze kterého táhne lokálnost na sto honů. Ztělesněné trauma české povahy a dnešního českého umění. Herci i tvůrci se dávají všanc, přitom mystifikují a dělají si z toho srandu. Vrchol českého experimentu. Sice až na dřeň, ale přitom stále nic proti ničemu. –tom–
Okouzlující česki film Matonoha, Liška, Polášek a Budař. A taky Daniel, ale to nestojí za řeč. Polski film je skvělý snímek, řekla bych dokonce „film jako Brno“. Je to doslova zjevení v české porevoluční kinematografii, beze srandy. Může se vám stát, a je to docela pravděpodobné, že úplně nepochopíte, o co v Polski filmu jde. Na tohle se tu ale nehraje. Film o filmařích, natáčejících film o sobě samých – zní to šíleně, je to trochu šílenství, trochu dada, zároveň ale také určitý referenční bod. Mnohé totiž vypovídá o kalném rybníčku našeho šoubizu. Běžte na Polski film do kina, nechte se unést na trase Brno–Vary–Krakov a zapomeňte na humor Petra Zelenky. Jednoduše geniální (ať už si kolega Tomáš myslí, co chce). –ona–
7
SOBOTA 28. 7. ef MÍSTO 8.30 ef Hvězda Reduta 1 9.00 ef Espace Dorleans Klub kultury
JAKÉ BUDE DNES POČASÍ: Jasno, 30 °C – pak hromy i blesky. A ZÍTRA: Jedeme všichni domů.
STR. ČESKÝ NÁZEV FILMU | PŮVODNÍ NÁZEV
TYP | DÉLKA | FORMÁT
ROK
JAZ. | TIT. | PŘEKL. HOST
135 Like Someone in Love 26 Svědek | A tanú
cv | 109 min. | DCP cv | 105 min. | 35 mm
2012 1969
J | A | ČE M | - | ČE
212 Příběh filmu: Odysea - epizoda 12. a 13. | The Story of Film: An Odyssey - Episode 12, 13 182 Jmenuji se Ki | Ki
cv | 120 min. | DVD
2011
A|-|Č
cv | 99 min. | 35 mm
2011
P | - | ČE
41
cv | 110 min. | DVD
2002
M | A | ČE
9.30 ef Sportovní hala 11.00 ef Hvězda ef Reduta 1
122 Srdce jako bumerang | Serdca bumerang 110 Chci to vidět | Je veux voir
cv | 96 min. | DVD cv | 69 min. | 35 mm
2011 2008
R | A | ČE F, AR | A | ČE
11.30 ef Espace Dorleans ef Klub kultury Reduta 2
151 V temnotě | W ciemnosci 131 Vítr nás odvane | Bad ma ra khahad bord Současný maďarský film
cv | 144 min. | 35 mm cv | 118 min. | DigiBeta pře | 90 min. | DVD
2011 1999
P, N | A | ČE PE | A | ČE Č|-|-
Abbás Kiarostamí Mircea Dan Duta
172 Rok konopí
cv | 90 min. | DVD
2012
Č|-|-
Petr Slabý
M | - | OV
Marcell Jankovics
12.00 Sportovní hala 13.30 Reduta 2 14.30 ef Hvězda ef Reduta 1 15.00 Espace Dorleans ef Klub kultury 15.30 Sportovní hala 16.30 ef Hvězda 17.30 Espace Dorleans ef Klub kultury Reduta 1 ef Reduta 2 18.00 ef Sportovní hala ef 19.00 Hvězda 19.30 ef Hvězda 20.00 Divadelní stan 20.30 Reduta 1 21.00 Espace Dorleans ef Klub kultury 21.30 LFŠ Music Stage
ef ef ef
ef
Masarykovo nám. Smetanovy sady Sportovní hala Stan café V lese 22.00 Divadelní stan 23.00 Reduta 1 23.30 Hvězda LFŠ Music Stage Masarykovo nám. Smetanovy sady 23.59 Espace Dorleans Espace Dorleans Klub kultury Sportovní hala Stan café V lese
Existuje předsmrtný život? | Van élet a halál elott?
Lekce filmu podle Marcella Jankovicse 76 On, přenešťastný mužíček (hud. Doprovod: Kieslowski) | Hot Water 107 Wild Blue Yonder | The Wild Blue Yonder
lf | 90 min. cv | 60 min. | 35 mm cv | 81 min. | 35 mm
1924 2005
- | AM | ČE A | - | ČE
dis | 90 min. cv | 105 min. | 35 mm
2011
Č|-|A | - | ČE
183 Krtek | Kret
cv | 111 min. | DVD
2010
F, P | Č | -
191 Sedmikrásky
cv | 74 min. | DCP
1966
Č|A|-
Lekce filmu podle Abbáse Kiarostamího 58 Cesta do Indie | A Passage to India 20 124 Atomový Ivan | Atomnyj Ivan 212 Příběh filmu: Odysea - epizoda 14. a 15. | The Story of Film: An Odyssey - Episode 14, 15
lf | 90 min. cv | 163 min. | 35 mm cv | 91 min. | 35 mm cv | 120 min. | DVD
2012 1967
PE | - | OV R | - | ČE M | - | ČE A|-|Č
113 Home Stories 102 F jako falzifikát | F for Fake
kf | 6 min. | 35 mm cv | 85 min. | 35 mm
1990 1973
-|-|A | F | ČE
Za zavřenými dveřmi | Az ajtó
cv | 94 min. | 35 mm
2012
A | - | ČE
István Szabó
Večer Slam poetry
DIVADLO
Oberhausen blok VII.
blok | 90 min.
- | - | OV
O. Möller, C. von Alemann
37
Nelegální sdílení filmů ničí filmový průmysl - Masarykovy debaty Na miskách vah | Taking sides - Der Fall Furtwängler
M. Dobeš, Petr Vaněk aj. István Szabó
Abbás Kiarostamí
Slavnostní zakončení 38
118 Faust 54 Letní opojení | Summertime
cv | 134 min. | DVD cv | 99 min. | 35 mm
Václav Havelka III Lenka Dusilová Signál 158 Klíč 17 Chladné dny | Hideg napok Vanda Drozdová a The Drinkers
KONCERT KONCERT cv | 115 min. | 35 mm cv | 97 min. | 35 mm cv | 96 min. | 35 mm KONCERT
2011 1955
R|Č|A | - | ČE
2012 1971 1966
Č|-|Č|-|M | - | ČE
TROPICALISTA meets GADJO.cz
PARTY
Tragédie člověka | Az ember tragédiája
cv | 160 min. | Blu-ray
2011
M | A | ČE
Lawrence z Arábie | Lawrence of Arabia DJs Ink flo & Už aj 192 Stud | Shame 22 Sázka na iluze | Szerelmesfilm
cv | 216 min. | DCP PARTY cv | 101 min. | 35 mm cv | 123 min. | 35 mm
1962
A | - | ČE
2011 1970
A|Č|M | Č | OV
Do Dna 194 Hasta la vista! 90 Černý strašák u dveří | The Spook Who Sat by the Door 14 Hortobágy Závěrečná tančírna Ondřeje Kobzy
kf | 9 min. | DVD cv | 115 min. | 35 mm cv | 102 min. | 35 mm cv | 75 min. | BetaSP PARTY
2012 2011 1973 1936
Č|V, F | Č | A | - | ČE M | - | ČE
46 56
Olaf Möller
Díky všem! Bylo to (zase) skvělé. Teď si odpočineme... ale pak začneme chystat:
39. Letní filmovou školu Uherské Hradiště 2013 LEGENDA: STR. | strana v katalogu | ef – English friendly | cv – celovečerní film | kf – krátký film | lf – lekce filmu | dis – diskuse | pře – přednáška | A – anglicky | AR – arabsky | Č – česky | F – francouzsky | J – japonsky | M – maďarsky | N – německy | P – polsky | PE – persky | R – rusky | S – slovensky | AM – anglické mezititulky | ČE – české elektronické titulky | OV – overvoice. | V – vlámsky. Za reprízovanými tituly uvádíme v závorce datum a čas plánované reprízy ve tvaru [R: datum – čas].
