Okénko farností Nový Jičín, Šenov u N.Jičína, Kunín, Libhošť, Hukovice
Co si přáti v Novém roce? Bychom se Božím přikázáním řídili více. Hodně zdraví, štěstí, Boží lásky, bychom všichni neměli vrásky, bychom tou láskou zářili, bychom se jeden druhému kořili. Ať pýcha, lhostejnost, všednost, zloba, nevlídnost, nedostane u nás příležitost. Ať vstřícnost, porozumění je náš úkol každodenní. Ať dvanáct měsíců jeden k druhému je ve znamení pokory k bližnímu. Ať toto přání bez meškání naplní naše duše bez váhání. A ještě jedno přání bych měl, aby každého z nás malý pramínek světla pohladil.
ú n o r 2006
1
DUCHOV NÍ SL OVO Začali jsme nedávno nový rok, skončil starý. To nás vede k hlubšímu zamyšlení všeobecně nad začátkem a koncem jako takovým. Krása začátku je v tom, že v sobě skrývá velikou naději úspěšného konce. Naštěstí náš konec není definitivní tečkou za životem a vším, co prožíváme, ale cílem, který je naplněním pozemského života ve věčném společenství s Bohem v nebi. Abychom k tomuto cíli došli, musíme v křesťanské naději naplňovat každý okamžik nového roku vírou v našeho Pána a láskou, která je pouze lidskou nedokonalou odpovědí na nekonečnou lásku Boha vůči nám lidem. Vánoce jsou krásnými svátky, které nás naplňují takovouto nadějí. Světlo – Kristus se narodil mezi námi a stačí pouze Jeho narození přijmout, otevřít se mu. Otevřít své srdce jako Maria a kráčet s Ježíšem a v Ježíši směrem k úspěšnému konci našeho putování k cíli, který je příslibem věčnosti. Proto nám církev na začátku roku znovu klade před náš zrak Pannu Marii, Matku Boží. Matka počne dítě, Matka Ho porodí a matka Ho nese. Křesťan má otevřít své srdce pro Ježíše, rodit Ho ve světě a nést Ho směrem do budoucna v plnosti křesťanské naděje, že Jeho světlo je silnější, než tma nevědomosti a hříchu, ve které se pohybujeme. Bratři a sestry, jak nádherný úkol, který máme uskutečňovat každý den nového roku. O Vánocích jsem zachytil myšlenku, se kterou bych se s Vámi chtěl podělit. Boha máme milovat na prvním místě a bližního jako sebe po Bohu. Správně ovšem milujeme Boha neviditelného tehdy, kdy Ho milujeme v našich bližních a přes naše bližní. A správně máme rádi naše bližní, když v nich se učíme milovat Boha, kterého nevidíme. Když se o takovou lásku budeme snažit, pak kráčíme s velkou nadějí jistě a bezpečně k cíli našeho života, kterým je Bůh – Láska. Přeji Vám všem i sobě ať se nám to podaří. Otec Alois
2
HODNOTÍME A P L Á NUJEME rozhovor připravil A.Urban
Pozornému čtenáři Okénka jistě neuniklo, že na tomto místě našeho časopisu je tradičně nadpis „Představujeme“. Příznivci této rubriky se zatím o její osud nemusí obávat. Je však jistě správné, abychom na počátku roku dali pár otázek našim duchovním otcům a pokusili se o zhodnocení roku minulého a dovědět se něco o roce právě začínajícím. První otázka patří všem třem kněžím. Když se za několik let řekne letopočet 2005, co se Vám nejvíc vybaví? otec Alois: Určitě odchod papeže Jana Pavla II. Jak jsem již řekl na konci roku, většinu života jsem prožil s tímto Sv. otcem a s ním jako by odešlo i něco z toho, co jsem s ním prožíval – atentát v roce 1981, pád totality, jeho cestu utrpení… Ale určitě se mi vybaví i okamžiky ukončení mého studia v Lublinu v Polsku, poutní cesta do Compostely… otec Michal: Smrt Sv.otce Jana Pavla II. se nesmazatelně vryla do paměti každého z nás. Sledoval jsem relace na polském programu televize. Poslední dny jeho života zanechaly vzpomínku v nás, především starších. Jako by zanechaly výzvu do našeho života a zároveň povzdech: Kéž bychom i my jednou dokázali odcházet z tohoto světa podobně…. otec Josef: Pro mě, začátečníka kněžské služby, je to
první kompletní rok v tomto poslání. Bylo pro mě velmi povzbudivé, že tento můj první rok byl zároveň rokem eucharistie. Méně povzbudivé už bylo sledování události nemoci a smrti papeže Jana Pavla II. Zvláště proto, že společně s jinými kněžími v období seminární formace v Olomouci jsme podnikali výlety do velikonočního Říma a plně jsme prožívali papežské mše sv. se svatým otcem. Některé z nás dokonce pustili do všech těch míst, kde se dřívější svatý otec procházel a čekali jsme ve velké radosti, jestli ho na té, nebo oné chodbě nezahlédneme. Vše se prožívalo s nadšením a s radostí. Bytostně zahrnutý společenstvím mladých bohoslovců jsem cítil, že každý z pracovníků římské kurie je „borec“, který pro mě mladého je velkým svědectvím i vzorem. Proto také smrt Jana Pavla II. byla otázkou: A co bude dál!? Jsem přesvědčen, že když se
Pán Bůh o nás staral až do teď, bude tomu i v příštích dějinách spásy. Kněz , žije také svůj osobní život. Co Vás nejvíce oslovilo či překvapilo v něm? Otec Alois: Nejvíc jsem byl letos osloven cestou do Compostely. Byl to neopakovatelný zážitek víry, očekávání nových situací, věcí a prožívání mezilidských vztahů. Určitě jsem byl naplněn krásným Božím Tělem v N.Jičíně, které bylo důstojným vyvrcholením Roku eucharistie. otec Michal: Snad podobná odpověď jako ta předchozí. otec Josef: Když mám mluvit sám za sebe, nedá se přímo a jasně rozlišovat mezi osobním, tj. mým soukromím, nebo kněžským životem. Stále pociťuji, že sám za sebe stojím před Bohem. I když jsem momentálně na mši sv., nebo na výletě, nebo v tělocvičně, nebo na obědě. Stále jsem před Boží přívětivou tváří. Přesto prožívání a zkušenost se stále obnovuje a mění. 3
Kdysi jako ministranta mě nejvíce oslovoval náš hodný kněz o. Jiří. V semináři to byl nádherný zpěv při mši sv., který jsem si pokaždé odnášel do svého dne. Dnes jako kněz, žasnu, že můžu držet Krista samotného. Leží mi v dlaní a já se z půl metrové vzdálenosti na něho dívám. Není to jenom On, který mě oslovuje, jsem to také já, který se ho dotýká a prosí o odpuštění. Otče Michale, jaký byl život farnosti v roce 2005 ve Španělské kapli? Snad se vtiskl obraz Božítělové slavnosti s jeho důstojným závěrem ve Španělské kapli. Otče Josefe, čím Vás překvapili farníci v Libhošti a Šenově? Mnohými věcmi. Nedá se přece vyprávět a o každém dni. Je to podobné jako v rodině. Každý den nese nové objevy, nové zkušenosti, nové pohledy. Každé setkání je nové, protože jsme lidé a nedá se jednoduše všechno rozškatulkovat a pak si žít v „klidu“. Ale vy se určitě ptáte na něco konkrétního, že? Šenov mě potěšil svým otevřeným srdcem a Libhošť mě potěšila pravidelnou účastí na svátostech a bohoslužbách. 4
Otče Aloisi, zkuste se vrátit k uplynulému roku v Kuníně a Novém Jičíně. Myslím, že jsme se snažili více prožívat svůj vztah k eucharistickému Kristu. Prohloubení našeho vztahu musí vycházet nejen z přijímání Krista, ale i z chvílí, které prožijeme u „Jeho nohou“. V celém našem děkanátu probíhal po Božím Těle měsíc adorací v jednotlivých farnostech. Většinou to byly celodenní adorace. Ten uplynulý rok vidím jako pěkně prožitý v rámci Eucharistického roku podle možností, které se nám nabízely např. získání zvláštních milostí vyhlášených na tento eucharistický rok. Život farnosti se neobejde bez ochotných pomocníků při oltáři, hudbě, ale i těch, kdo příliš nejsou vidět, neboť se starají o květiny, čisté liturgické oblečení, úklid…. otec Alois: Nedovedu si představit život farností bez těchto pomocníků. Hlavně bych chtěl upozornit na službu kostelníka. První přichází a otvírá kostel, někdy odklízí sníh a opět jako poslední odchází. Je to nenápadná služba, ale velmi potřebná. Díky za naše kostelníky, kteří ji dělají v pravé pokoře a vědomí, že tím slouží Pánu. Nechtěl bych ji-
nak zapomenout na nikoho. Do činnosti farnosti je zapojeno tolik lidí, že při jmenování bych určitě na někoho zapomněl. A proto to ani nebudu zkoušet. otec Michal: Ve Španělské kapli pracuje nezištná skupina ochotných lidí, bez jejichž pomoci by to prostě nešlo: pan Holeňa, kostelník, paní Veselková, pečující o výzdobu kostela, paní Koukolová starající se o čistotu kostelního prádla, paní Mikešová a Urbišová, uklízející kostel, naši varhaníci, pečující o chrámovou hru na varhany, paní Marková, pečující o Pražské Jezulátko a pan Kaštovský se svým kolektivem, pečující o betlém. Jak se daří rozvíjet duchovní život v katechezi dětí i dospělých ve školách a různých společenstvích? otec Alois: Dětí je početně méně, ale zase chodí ty, jejichž rodiče si to přejí a je také ve víře vedou. Náboženství má být v tomto směru takovým pomocníkem. Začali jsme v rámci výročí diecéze s novým společenstvím těch, kteří chtějí přijít Ve škole Ježíšově. Nejde o vytvoření nového společenství, jako dřív o jinou možnost setkávání se nad Písmem. Myslím, že by do společenství mohlo chodit
pravidelněji více věřících – ať do biblické hodiny, kde je nás poskrovnu, tak i do jiných společenství. otec Josef: Katecheze a náboženství jsou velmi důležité. Zvláště náboženství pro dětí by mělo být samozřejmostí v křesťanských rodinách. Tady vidím dosti důležitou formaci myšlení mladého člověka. A nejen první tři třídy základní školy, než se kandidát zúčastní svatého přijímání, ale alespoň celou základní – devítiletou školní docházku. V náboženství se vytváří skupinky, které už jsou schopné pravdivě ocenit poklad křesťanství, najít vhodné argumenty, jsou fyzicky zařazené do církve, jsou burcované k práci. Tímto se rodina dělí o spoluúčast pravdivé křesťanské výchovy s katechetou nebo knězem, který náboženství vede. Tady může rodina najít alespoň malou vhodnou pomoc pro své časté starosti s výchovou svých ratolestí. Je pravdou, že náboženství je hodinou učení a ne zájmovým kroužkem s míčovou zábavou, ale podceňovat a zanedbávat tento rozměr formace je dost nebezpečné. Samozřejmě, že každá třída i skupinka je jiná. Někde se do školního prostředí těším a mám dojem, že radost, písničky, hry i nauka
děti baví. Např. jsem vícekrát slyšel pozitivní ocenění dětí: „To už je konec náboženství?“. Jiné prostředí je těžší a pak se musím opírat o autoritativní slovo, abych potřebnou informaci dětem předal, ale řekněte sami: Není to tak všude? Zkuste říci, co Vám udělalo v loňském roce největší radost otec Alois: Že naše farnost obdržela nové duchovní povolání ministranta Jakuba. Je ho nutno podpořit modlitbou, aby se ve své křehkosti upevnilo. otec Josef: Mé první kněžské Velikonoce. Novinkou roku 2006 jsou aktivity spojené s 10.výročím naší diecéze. O nich se dočteme v Okénku v samostatném článku. Co můžeme očekávat dalšího v jednotlivých Vámi spravovaných farnostech a kostelích? otec Alois: Kromě prožívání výročí diecéze to budou některé nové poutě, které chceme podniknout. Hlavně na Svatou Horu u Příbrami a pak na horu sv. Anny do Polska. A pochopitelně všechny již osvědčené věci jako tábor dětí, ministrantský vikend, různé formy setkávání o Velikonocích, na Sv. Ducha apod. Jaký bude život mládeže
našich farností? otec Alois: Naše mládež má nyní své stabilní místo ve farnosti a zapojuje se do života farnosti – prvopátečními adoracemi, zpěvem scholy o nedělích, přípravou farního tábora, maškarního plesu pro děti, mikulášské besídky, drakiády a hlavně pravidelného setkávání na faře, což považuji za důležité. otec Josef: To je odvážná otázka. Jako kdybych já sám tyto životy projektoval a plánoval. Samozřejmě, že mnohé záleží na knězi a na farním společenství, jaké podmínky duchovního zrání mladší generaci připraví. Ale za samotný zdar práce, víru, přátelství, modlitbu, podařené (i nepodařené) setkání – vždycky děkujme Pánu Bohu. Zde se musím přiznat, že mě ani nenapadá cílená a plánovaná koncepce práce s mládeži v tomto novém roce 2006. Často se potřeby ukáží až v samotném setkání, společenství, zpěvu nebo výletu. A také si myslím, že možnosti duchovního i společenského zrání farní mládeže jsou dosti pestré. Je plno různých aktivit, které např. novojičínská mládež musí zvládat (zpěv, páteční adoraci, rekolekce, drakiáda, „mikuláš“, silvestr,…, a to pomíjím všechny ostatní 5
aktivity, kterých je možné se zúčastnit v rámci organizování z centra pro mládež ostravsko – opavské diecéze. Možná toto je potřebné připomenout: Aby toto všechno nebyla jen práce, ale skutečné setkání, skutečná přátelství, ryzí vztahy, klidný a zároveň nadšený mládežnický život. Vloni se opravoval kostel sv.Trojice. Bude se zde pokračovat? otec Alois: Kostel Nejsv. Trojice je již dokončen. Letošní rok na začátku léta jej chceme zprovoznit tím, že tam budou opět pohřební rozloučení a na slavnost Nejsv. Trojice mše sv. Budou pokračovat opravy ve Španělské kapli? otec Alois: Určitě by měly pokračovat, především sanačními omítkami, opravou věže kostela, kde je narušen krov, a hradební zdí kolem Španělky. Jaké další opravy či zlepšení v kostelích Vámi spravovaných můžeme očekávat? otec Alois: Španělská kaple
sama o sobě zabere hodně času a financí. To co je velmi akutní opravit je střecha na farské budově. Přípravy na tuto náročnou opravu především finančně budou probíhat již letos. otec Josef: Přiznám se, že až v průběhu roku si člověk všimne, že to nebo tamto v kostele chybí, ale to jsou všechno nepatrné věci. Ani nechci různorodě a bezbřeze, bez moudrého plánování se pouštět do velkých přesunů a oprav, když - uvažte sami, mé kaplanské místo není zde do konce všech časů. Ale k jedné velké opravě se přiznat musím. Po mnoha jednáních a velké pomoci farníků budeme v Šenově restaurovat fresku sv. Martina. Práce by měla začít 1. května tohoto roku a měla by skončit v polovině roku 2007. Ptáte se, proč tato práce bude trvat tak dlouho? Důvodů je mnoho, ale když si všimneme pokreslené plochy celého presbytáře, stáří a umělce této nástěnné kresby, nebo odbornost a hloub-
ku požadované opravy, tak nám hned bude jasné, že to bude velká věc. Už teď se těším, až pohlédnu do tváře sv. Martina tak, jak to v roce 1758 udělal sám umělec Josef Ignátz Sattler. Kdybyste měli vyjádřit své duchovní poslání v našich farnostech v tomto roce, který citát Písma byste zvolili? otec Alois: Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. otec Michal: Snad Žalm 27 (26), 1 a 4: Pán je mé světlo a má spása…. Pán je záštita mého života… otec Josef: Vidíte, znovu mě tlačíte k přemýšlení, ale já se musím přiznat, že žádné celoroční motto svého působení jsem si nedal. V každé fázi roku se mě dotkne určitá část Božího slova, která je v závislosti na tom, co se čte v kostele v liturgií. Abych byl konkrétní, ve vánočním období to byla věta Písma sv.: „Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli“.
10. L E T O D Z A L O Ž E N Í N A Š Í D I E C É Z E otec Alois
Letos uplyne 10.let od okamžiku, kdy vznikla nová Ostravsko-opavská diecéze. Tak se splnil sen o rozčlenění území olomoucké arcidiecéze, která s více jak 600 farnostmi patřila k druhé největší diecézi v Evropě. Tuto snahu rozdělit moravskou místní církev na menší správní celky měla již císařovna Marie Terezie. V roce 1777 vznikla na základě těchto iniciativ Brněnská diecéze. Bohužel druhý útvat – Diecéze opavská, pro změnu politické situace musela čekat na svůj vznik pomalu 200 let.
Dne 30. 5. 1996 byla bulou papeže Jana Pavla II. „Ad Christifidelium spirituali“, zřízená nová Ostravsko-opavská diecéze a Mons. František Václav Lobkowicz, pomocný biskup Pražské arcidiecéze, byl jmenován jejím prvním diecézním biskupem. Slavnostní inaugurace se konala v katedrále Božského Spasitele v Ostravě dne 31.8.1996. Tato data jsou proto velmi významná pro vznik nového správního celku – diecéze, aby Boží lid mohl být lépe veden do Božího království, s nadějemi mu bylo hlásáno evangelium, byl posvěcován svátostmi a veden svým biskupem – nástupcem apoštolů. Naše diecéze připravila na své desáté výročí mnoho podnětů, které jsou více nabídkou pro nás věřící. Shrnul bych je do dovou rovin. První rovina by byla vnitřní skrze své vlastní posvěcování a dozrávání do vědomí úkolů, které před nás klade Ježíš ve společenství církve ať na úrovni farnosti, děkanátu nebo
diecéze. K tomu především slouží materiál pod názvem Ve škole Ježíšově. V našich farnostech jej budeme používat ve společenstvích těch, kteří budou mít zájem o měsíční setkávání nad tímto materiálem, který je pouze vodítkem k tomu, abychom se nechali vést Božím slovem a Duchem, který k nám skrze slovo promlouvá. S tím souvisí i modlitební iniciativa, ke které jsme vybízeni všichni. Každodenně se modlit za svou diecézi. Tak to většinou také děláme v kostelích před nebo po bohoslužbách anebo v osobních modlitbách. Druhá rovina je více rovinou vnější. Má nám pomoci více prožívat a tím si uvědomit místní církev ve formě diecéze. To nám může pomoci k růstu víry, sounáležitosti, vzájemnému poznávání se a obohacování se zkušenostmi na poli života s Pánem. K tomu by nám mohly posloužit především organizované poutě a jiné formy setkávání ve větším měřítku. Celý program těchto poutí vyšel v posledním
čísle Okénka minulého roku v rubrice – Co vás čeká. Naše farnosti se určitě budou chtít zúčastnit v sobotu 26.8 diecézní poutě do katedrály v Ostravě, abychom s naším o.biskupem děkovali za diecézi. Tato pouť by měla být takovým vyvrcholením celých oslav. Ostatní poutě a setkávání budou záležet na výběru každého z nás. My, kněží, se určitě pokusíme zúčastnit se v květnu poutě kněží do Zlatých Hor, pak to bude pouť rodin, ministrantů v září, manželů v říjnu. Pokusme se všichni letošního roku víc žít s diecézi svůj život křesťanské víry a lásky.
T Ř Í K R Á L O VÁ S B Í R K A Gabriela Žitníková
Pomalu, ale jistě se stala tato sbírka tradicí. Je projevem křesťanské lásky navenek, konkrétním skutkem vyjádřeným na veřejnosti a jednou z příležitostí setkání malého křesťanského společenství s většinovou nábožensky lhostejnou společností. Rádi se proto s
Vámi podělíme o několik ohlédnutí za letošní sbírkou.
T ř ík r ál ov á s b írk a v č í sl e ch … Ve farnosti Nový Jičín se aktivně do Tříkrálové sbírky (dle získaných údajů) zapojilo celkem 71 osob různorodého věku od malých dětí (nejmladší koledníček měl 1,5 roku) až po seniory (ti mnohdy svým energickým přístupem zahanbili mnohé z nás mladších). K dispozici bylo 25 pokladniček, s nimiž koledovalo 18 vedoucích se svými koledníky, a to na území města i v rozlehlých místních částech Žilina, Bludovice a v specifické oblasti Loučky. Celkem se podařilo vykoledovat 176.723,- Kč, což je průměrně cca 7 070,- Kč na pokladničku a 9 818,- Kč na skupinku s vedoucím.
Přehled celkových částek uplynulých ročníků: (pro porovnání)
Rok 2002 ...................................................... 142.603,30 Kč Rok 2003 ...................................................... 157.807,30 Kč Rok 2004 ...................................................... 158.788,00 Kč Rok 2005 ..................................................... 180.084,00 Kč P ř ehl e d s k u p in ek a v y b r a ný ch f in a n c í n a ú z e m í N ov o j ič ín s k é fa r n os t i v r o c e 2006 Pokladnička
Ved.skupiny
Koledníci
8-009/901
Gabriela Žitníková
Kateřina Hrušková, místní část Bludovice Markéta Trčková, Eliška Minářová, Veronika Dudková, Markéta Šimčíková, Adriana Sochová, Petra Benčáková, Hana Benčáková, Jana Vybíralová, p.Martynčák ml.a st., Radovan Žitník
6.290,-
8-009/902
Jiří Hub
Magda Mutinová, Hana Vašková.
DPS u Jičínky a část ul. Máchova
3.960,-
8-009/903
Kamila Gleňová
Stanislav Gleň, Michal Furmánek
ul.Dlouhá
9.571,50
8-009/904
Jaromír Bok
Lucie Boková, Marie Bednářová, Marie Něvolová
ul.Ms.Šrámka, Žižkova, Hoblíkova a Komenského
3.846,50
8-009/905
Viktoria Kotulánová
Lenka Moravcová, Marta Vašáková, Kateřina Vašáková, Jan Vašák, Antonín Vašák
síd.Loučka, voj.paneláky za Korunou
7.901,50
8
Oblast
vykoledov.částka
12.596,50
8-009/906
Antonín Glogar
Simona Boková, ul.Myslbekova, Novellara, Ludmila Glogarová, Bří.Jaroňků, B.Martinů Ondřej Glogar
8-009/907
Jitka Szolnokyová
Jiří Šnerch, Lubomír Baar, Jana Volková
Skalky, Fibichovo nám., Lesní ulice
9.637,-
8-009/908
Miroslav Golich
Kateřina Volková, Josef Volek, Anna Golichová, Gabriela Žitníková
ul.Dvořáková
5.014,-
8-009/909 8-009/920
Anna Golichová
Kateřina Volková, Josef Volek, Gabriela Žitníková, Pavel Bednář, Daniel Blažek, Michaela Blažková, Stanislav Gleň, Lubomír Baar, Pavel Golich, Ludmila Konečná
ul.Nádražní, Dvořáková, Karla Čapka, Máchova
5.636,5.214,50
8-009/910 8-009/923
David Bartoň
Zuzana Závadová, Petra Závadová
ul.Trlicova, Sv.Čecha, Suvorovova, Kpt.Jaroše, Hřbitovní, Bulharská, Dostojevského
8-009/911
Gabriela Žitníková
Anna Golichová, Kateřina Volková, Eliška Minářová, Kateřina Hrušková, Markéta Trčková, Radovan Žitník, Michaela Blažková, Daniel Blažek
Domky pod Skalkou, část Skalek, část ul.Riegrova, Revoluční a Bezručova
8-009/912
o.Alois Peroutka
Gabriela Matůšů, Anna Matůšů, Nikola Furmánková
náměstí a okolí (ul.Sokolovská, Štefánkova, Tyršova, Gen. Hlaďa)
8-009/913
Jana Vybíralová
Pavel Bednář, Daniel Blažek, Michaela Blažková, Miška Vybíralová, Gabriela Žitníková
ul.Riegrova, Máchova
4.718,50
8-009/914
Markéta Petřkovská
Andrea Petřkovská, Martina Urbanová, Ondra Fojtů
DPS-Revoluční, ul.Nerudova, Bož.Benešové
7.123,50
8-009/915 8-009/924
Marie Glogarová
Marcela Zirpsová, Zita Rozholdová, Jan Glogar, Pavla Glogarová
ul.Sportovní, Purkyňova, 5.790,8.280,50 Jiráskova, Husova, Divadelní, Dost.Bystřiny,Slovanská, Derkova, K nemocnici, Palackého
8-009/916 8-009/919
Marta Bělunková
Terezie Tichá, Jan Vašák, Kateřina Vašáková,
ul.Mendlova, Jubilejní, Gregorova, Wolkerova, Jar.Hory
10.845,7.585,-
5.725,-
12.815,-
9.241,50 3.494,-
9
Marta Vašáková, Antonín Vašák, Pavel Bednář, Marie Bednářová, Hana Černochová, Anna Golichová 8-009/917
Petr Maslák
?
Loučka
1.888,-
8-009/918
Marie Černochová
Hana Černochová, Pavel Bednář, Marie Bednářová
ul.U rybníka, Slezská, Prachárna a Úprkova
5.015,-
8-009/921 8-009/922
Michal Šnerch
Veronika Šnerchová, míst.část Žilina, Lamberk Václav Šustek, Veronika Bayerová
11.084,50 12.107,-
8-009/931
Anežka Hanzelková
Libhošť
3.851,50
8-009/932
Marie Pístecká
Libhošť
4.161,50
8-009/933
Ludmila Škarková
Libhošť
8.148,-
8-009/934
Eva Kešeláková
Libhošť
4.277,-
8-009/935
Pavla Kvitová
Libhošť
9.614,50
8-009/937
Marta Kvitová
Libhošť
9.134,-
8-009/936
Gabriela Žitníková
Jana Vybíralová Miška Vybíralová
u kostela po mši sv. v Novém Jičíně – 15.1.06
1.343,-
T ř i k r ál ov é v Kuníně Jarmila Nevěřilová
Babičky v Kuníně letos vykoledovaly 38.643 Kč. Kromě dětí koledovalo 8 dospělých, a to: Anička Bayerová (babička), Marie Brišová (babička), Marie Navrátilová (babička), Jarmila Švehlová (babička), Milena Zezulčíková (babička), Anička Mikulová (babička), Zdenka Králíková (babička) a Jarmila Nevěřilová (jediná ne-babička). Že by: a) V Kuníně nebyla žádná mládež !?! b) V Kuníně nebyli žádní muži?!? c) V Kuníně byly tak skvělé bybičky!!! Kunínské babičky jsou prostě jedničky, možná, ž i převlečení andělé. Moc jim všem děkuji. A jaké máme po šesti letech zkušenosti? My v Kuníně nechodíme vybírat peníze na něco, my chodíme obdarovávat své spoluobčany. A oni jsou rádi, že jsme jim po roce přišli zazpívat koledu, ti starší se slzami v očích vzpomínají, jak to bylo dříve, a opravdu vděčně nám přispějí do pokladničky. A pokud Vám někdo neotevře první rok, druhý rok už Vám určitě přispěje a třetí rok Vám i prohází chodník, abyste ho nevynechali. A i kdyby Vás zábly ruce i nohy sebevíc, u srdce Vís krásně hřeje a to stojí za to! (Správná odpověď je c) 10
Z áv ěr e m … Někteří králové objevili nové oblasti, kam zavítali poprvé k údivu všech zde žijících, přesto se nepodařilo obejít místa, kde byla cestička v minulých letech koledníky prošlapaná. Můžeme však říci, že v mnohých domácnostech je návštěva Tří králů již mnohaletou tradicí a koledníci jsou s radostí vítáni… S nadějí v srdci proto očekávám příští rok. V uších mi z ní v melodiích Tříkrálových koled slova Pána Ježíše: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne…“ Zapřeme proto svůj vrozený ostych, strach, bolesti tělesné, předsudky vůči charitativním sbírkám či jiné rádoby „omluvy“, proč já ne, a staňme se nástrojem Boží lásky, která jde tam, kde je jí potřeba. Panelákové „kopky“, jež jsou téměř nepřístupné či zapadlé samoty na vesnici, luxusní sídla v místech s „dobrou adresou“ anebo návštěva pohostinství, může být pro mnohé zúčastněné zajímavou křesťanskou zkušeností, kdy se dotýkáme vlastní lidské ubohosti pozemského bytí „dotované“ absolutní Boží milostí…
EKUMENICK É OK ÉNKO Připravil A.Urban
Stalo se již tradicí, že na počátku roku oslovujeme v rámci ekumenických dní osobnosti z křesťanských církví v našem městě. Tentokráte jsme navštívili pana Jaroslava Graclíka, který byl mnoho let kurátorem a také po kratší dobu i předsedou staršovstva farního sboru Českobratrské církve evangelické, mající svou faru a modlitebnu v Novém Jičíně v Janáčkových sadech.
Nedávno byly Vánoce, jak prožívá praktikující evangelík tyto svátky? Podobně jako ostatní křesťané. Rozdíly jsou snad jenom v trochu odlišné liturgii a tradici, která vychází z protestantské konfese. Tradicí katolíků je půlnoční mše svatá na Štědrý den. Evangelíci nechodí na „mši svatou“, ale na „večeři Páně“. Můžete nám blíže stručně osvětlit její hlavní prvky
a v čem se liší od naší mše svaté? Dovoluji si trochu poopravit obsah Vaší otázky. Evangelíci nechodí na večeři Páně, ale na bohoslužby, jejichž součástí bývá večeře Páně. Ne však každou neděli, ale na hlavní křesťanské svátky. Večeře Páně se koná u nás také při konfirmaci, při díkůčinění za úrodu nebo při jiných příležitostech podle různých tradic ve sborech. U nás ještě každou první neděli v měsíci. Nyní se tedy vrátím k Vánocům. V našem sboru je dlouholetou tradicí, že se na Štědrý den sejdeme vždy odpoledne k dětské vánoční slavnosti, při níž mají hlavní slovo děti a mládež. Na programu jsou různé hry, společné zpěvy, básně a dokonce i maňáskové divadlo. Celý pořad je zaměřen samozřejmě k betlémské události – narození Páně. Slavnost uzavře příhodným slovem bratr farář a dětem, mládeži a těm, 11
kteří celý pořad s dětmi připravovali, poděkuje bratr kurátor. Potom se rozdávají dárky (balíčky s cukrovím) všem přítomným dětem. Na Hod Boží pak jsou bohoslužby s vysluhováním večeře Páně při níž podává zpravidla kurátor chléb a farář kalich s vínem. Na svátek Štěpána jsou opět bohoslužby už bez večeře Páně. Jak vypadá vůbec neděle v životě praktikujícího evangelíka? Opět musím potvrdit to, co jsem řekl při první otázce. Tedy podobně jako u praktikujícího katolíka. Především je to pravidelná účast na dopoledních bohoslužbách, po nichž bývá rozhovor mezi účastníky, pozdravy, stisky rukou apod. Vždy třetí neděli v měsíci míváme po bohoslužbách setkání v přilehlé místnosti při čaji nebo kávě, kde se bratři a sestry seznamují se svými problémy i radostmi, a tak se blíže poznávají. Jednou nebo dvakrát v roce máme dokonce společný oběd na faře nebo v zahradě, který připravuje mladý kuchař spolu se sestrami ze sboru. Bývá také různý program jako hry pro mládež a děti, různé soutěže. Odpoledne to jsou třeba návštěvy našich starších a nemocných členů nebo těch, kteří již pro stáří nemohou přijít na bohoslužby. Jinak trávíme nedělní odpoledne se svými nejbližšími, procházkami do přírody i jinak podle svých zájmů. Evangelíci i katolíci slavíme jak Vánoce, tak i Velikonoce. My katolíci členíme liturgický rok na dobu adventní, vánoční, postní, velikonoční a mezidobí. Jak je tomu u Vás a jak jednotlivá období prakticky prožíváte? U nás je tomu obdobně. Připomenu ještě svátek Nanebevstoupení Páně a svátky svatodušní – letnice. Ovšem nemáme tvz. Popeleční středu v tom smyslu, jako to máty Vy katolíci. Rovněž si připomínáme buď v 12
kázání při bohoslužbách nebo jinak, svátek Konstantina a Metoděje a samozřejmě výročí upálení Mistra Jana Husa. K životu katolíka patří svátosti (křest, svátost smíření, eucharistie, biřmování, svátost manželství, kněžství a pomazání nemocných). Jak je tomu u Vás? Evangelické církve znají pouze dvě svátosti: křest a večeři Páně. Protože řada křesťanských církví si křest navzájem uznává, slouží křest jako znamení jednoty Kristova lidu. V naší církvi je křest dětí i dospělých rovnocenný. K osobnímu přiznání ke křtu dochází u nás při „konfirmaci“ (utvrzení) 14ti až 15ti letých dětí nebo i dospělých, pokud nebyli z různých příčin již konfirmováni. I já jsem byl konfirmován až ve svých dvaceti letech, protože jsme dřív neměli možnost se pravidelně účastnit bohoslužeb a sborového života. Žili jsme za války v Němci zabraném území na Starém Jičíně a v N. Jičíně byl pouze německý evangelický sbor. Večeře Páně, při níž se podává po modlitební přípravě, smíření a odpuštění, věřícím chléb a víno (Kristovo utrpení a prolitá krev), nám připomíná společenství bratří a sester a nutnost stále nového pokání a důvěry v Boží milost. Účastníci stojí v polokruhu před stolem Páně. Jak probíhá katecheze dětí a dospělých. Existují u Vás různá společenství, která se pravidelně scházejí s cílem prohlubování víry? U nás se malé děti (již od 5-6 let věku) učí v nedělní škole každou neděli kromě prázdnin a svátků. Po zahájení bohoslužeb odejdou se svými učitelkami (starší mládež nebo dospělí), které mají k tomu obdarování a jsou školené a vedené br.farářem na základě přípravek, které vydává ústředí naší
církve. Větší školní děti se scházejí jednou týdně na faře a vyučuje je br.farář. V některých větších sborech se učí i na školách. Dospělí mají možnost se scházet a prohlubovat svoji víru i vědomosti v biblických hodinách, které se konají jednou týdně večer a vede je br.farář nebo výjimečně v jeho nepřítomnosti i kurátor sboru. Vy jste byl dlouhá léta předsedou staršovstva evangelického sboru v našem městě. Můžete nám přiblížit, co to je a jaká je organizace sboru a církve? Podle Církevního zřízení Českobratrské církve evangelické je farní sbor základní církevní jednotkou, spojující v určitém obvodu členy církve v obecenství Slova, víry a života. Řídícím orgánem sboru je sborové shromáždění, které se svolává nejméně jednou ročně. Staršovstvo je správní orgán farního sboru, který zasedá podle potřeby, zpravidla jednou měsíčně a projednává záležitosti sboru, usnáší se na úkolech, projednává hospodářské věci a finanční záležitosti. Staršovstvo volí sborové shromáždění vždy na 6 let z členů sboru, kteří mají hlasovací právo (18 let). Členem staršovstva se stává automaticky i kazatel sboru. Rovněž kazatele (faráře) sboru volí sborové shromáždění na návrh staršovstva po předběžném schválení synodní radou a po slyšení
seniorátního výboru. Staršovstvo (presbyteři) volí ze svého středu nejprve kurátora. Potom zvolí za svého předsedu buď kazatele nebo kurátora. Schůze staršovstva řídí jeho předseda nebo i kurátor. Staršovstvo pak při nejbližší příležitosti skládá slib do rukou zástupce seniorátního výboru (senior nebo sen. kurátor). Kazatel a kurátor odpovídají za činnost sborových orgánů, podpisují společně jménem sboru právní a jiné důležité listiny a zastupují sbor navenek. Také vykonávají úkol zvěstovatelský, vyznavačský, strážný a pastýřský. Kurátor nebo jiný presbyter, pokud má k tomu obdarování, může také vykonat za určitých podmínek i bohoslužby, ať čtené nebo samostatně připravené, místo faráře sboru. Snad bych měl blíže vysvětlit i organizaci celé církve. Farní sbory jsou sdruženy do většího sboru, kterému říkáme seniorát (Vaše diecéze?). Naše církev jich má celkem 14. Nejvyšším orgánem seniorátu je konvent, který tvoří poslanci všech sborů, zvolení svými staršovstvy. V čele seniorátu je čtyřčlenný seniorátní výbor, volený konventem. Tvoří ho kazatel některého farního sboru, říkáme mu senior, a jeden z presbyterů, kterému se říká seniorátní kurátor a dva zástupci. Všechny farní sbory tvoří dohromady povšechný sbor-církev a nejvyšším orgánem celé církve je synod, který tvoří poslanci volení na jednotlivých konventech. Schází se jednou ročně a jedná se o věcech, které se týkají celé církve. Synod tvoří šestičlennou synodní radu včetně nejvyšších představitelů církve, kterými jsou synodní senior (nyní Mgr.Joel Ruml) a synodní kurátor (jeden z presbyterů). Kromě toho má naše církev také Diakonii, 13
jejímž úkolem je soustavná a odborná péče o postižené a potřebné bez rozdílu vyznání. Diakonie má 31 středisek s různým zaměřením. Naše církev zřídila také několik základních, středních a vyšších odborných škol, které tvoří tzv. Evangelickou akademii. Kazatelé studují na Evangelické teologické fakultě , která je součástí Karlovy univerzity. Naše církev se řídí zásadami presbyterně-synodního zřízení. Ve všech orgánech církve jsou zastoupeni rovným dílem kazatelé i laici. Mluvil jste zajímavě o životě i o organizaci Vaší církve. Můžete nám něco prozradit také o sobě? Ano, ale již velmi stručně. Pocházím z evangelické rodiny. Sborové společenství jsem blíže poznal až ve svých 19 letech, po přestěhování rodičů ze Starého do Nového Jičína. Od roku 1946 jsem až do důchodu čtyřicet let pracoval ve velkém stavebním podniku jako stavební technik a plánovač. Při zaměstnání jsem později vystudoval střední průmyslovou školu stavební. Sbo-
rový život jsem poznával postupně nejprve ve sdružení mládeže, ve sborovém zpěvu, při vyučování v nedělní škole a také při různých sjezdech mládeže i vzdělávání ve víře. V roce 1954 jsem byl zvolen poprvé do staršovstva a od roku 1970 jsem vykonával přes třicet let funkci kurátora a kratší dobu i předsedu staršovstva. Dlouhá léta jsem také vykonával funkci předsedy seniorátního stavebního odboru. Od roku 2003 je v našem novojičínském sboru kurátorem br.Jaroslav Loukota. Jsem ještě dosud kronikářem sboru. Mým koníčkem je také historie jak našeho města, tak i farního sboru. Ve sboru jsem také poznal manželku Annu, která mi byla a stále ještě je velikou oporou při mé práci ve sboru i církvi. Můžeme spolu vyznat, že máme rádi svůj sbor a jsme vděčni Pánu Bohu za to, že nás obdaroval mnohými dary, díky nimž jsme mohli po celých zatím 60 let sloužit církvi. Chtěl byste něco závěrem vzkázat našim čtenářům? Především chci Vaše čtenáře srdečně pozdravit a popřát všem klidný a požehnaný nový rok. Doufám, že mé odpovědi na Vaše otázky přispějí k bližšímu poznání nás a naší církve a také lepšímu vzájemnému porozumění a k větší spolupráci. Apoštol Pavel v epištole ‚Římanům píše: „Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista“. O to společně prosme na modlitbách a buďme v pokoji.
NA P S A L I JS T E NÁ M Adopc e na dál k u Jaromír Bok
Hledáme kontakty na farníky v naší farnosti, kteří se zapojili do krásného projektu 14
„Adopce na dálku“. Rádi bychom se v letošním roce sešli či si vyměnili vzájemné zkušenosti. Co znamená být adoptivním rodičem na dálku chceme přiblížit také ostatní. Kontakt : p. Jaromír Bok – tel. 556/710339
K z amy šl e ní Jaroslav Nevěřil st. Kunín
Nejen v době adventní, ale i během celého roku bychom si měli najít chvilku k vlastnímu zamyšlení. Všichni dobře víme, že Bůh je láska, Bůh je slovo, Bůh je nanejvýš pokorný. Mnozí lidé si myslí, že být pokorný znamená někomu podlézat nebo se před někým plazit. To je omyl. Já bych řekl, že Bůh je také slovo ano, Bůh je modlitba, Bůh je udělám, přinesu, odpustím, navštívím, podám ruku, usměju se, napíšu, zařídím to. A v tomto duchu bychom mohli ještě hodně dlouho pokračovat. Tato slova jsou kladná a jsou znamením lásky. Láska je vlastní sestra pokory, takže všechna tato kladná slova jsou znamením pokory. A pokud někomu není cizí tato pokora k Bohu a bližnímu, může si být jist, že mu jeho lampa nezhasne. Patří totiž do skupiny prozíravých. Nyní bychom se mohli zamyslet sami nad sebou, zda u mě nevítězí záporná slova nad kladnými. Lhostejnost, všednost nad pokorou. Pokud nejsme ochotni prokazovat pokoru a lásku s vlídným slovem ke svým bližním, neprokazujeme ji ani k Bohu. Buďme prozíraví. Ještě je čas.
Z áv ěr r ok u v Kuníně Anna Bayerová
Naši farníci v Kuníně se scházejí na pravidelné bohoslužby. Po skončení obřadů se většinou (až na výjímky) rychle rozprchnou do svých obydlí. Takže není ani možnost neformálně si navzájem popovídat. Protože člověk je ale tvor společenský, zrodila téměř před deseti lety myšlenka uspořádání „křesťanského silvestra“. Po večerní mši svaté obětované na poděkování Pánu Bohu za upylnulý rok se scházíme vždy na místní faře. Prostřená slavnostní tabule se zaplní sladkými a slanými dobrotami, které si přineseme. Po slavnostním přípitku se přátelsky pobavíme, na řadu přijde zpěv vánočních koled, následují také lidovky. Co naše fara ještě nezažila - také se zde tančilo ! Na závěr loňského roku přišla velká nadílka sněhu, zdálo se, že akce bude ohrožena. Odvážlivci to však nevzdali a byl to pěkný večer, naplněný radostí ze setkání s přáteli. A ještě jedna událost v Kuníně zavdala příležitost popovídání si mezi přáteli. Na štědrý den se v kostela slavila půlnoční mše s nádhernou hudbou Jana Jakuba Ryby v podání souboru Campagnuollo barok ansamble. Bylo to pohlazení na duši. K velkému překvapení na všechny účastníky čekali po skončení mše dva ovčáci v kožižu, kteří zmrzlým účastníkům podávali horký čaj, u kterého jsme si mohli všichni popřát krásné vánoce. Možná se jedná o další novou tradici v Kuníně. 15
Vánoce v Li bh oš t i Pavla Kvitová
„Nám, nám narodil se.“ Ve všech chrámech vánoční doby zazněla tato hezká píseň, a nebylo tomu jinak ani u nás. Narození Krista jsme oslavili zpěvem dětského a chrámového sboru za doprovodu hry na flétnu. Bylo to pěkné zpestření našich Vánoc. Ty však pospíchaly zdárně kupředu a už tady byli Tří králové. Naši divadelnici z řad farních dětí a mládeže nás ani letos nezklamali a opět něco nacvičili pod vedením paní Evy Kešelákové a paní Šárky Hanzelkové. Připravili scénku „Narození Ježíška“ s příchodem tří králů. Děti se do učení scénáře a nácviku divadla pustily s velkým nadšením a energií. Oba dva režiséři měli s nimi hodně trpělivosti a vyplatilo se to. Divadlo mělo u farníků velký úspěch. Děti i mládež překvapili naše farní společenství svoji hrou o tom, jak pro Pána Ježíše nebylo nikde jinde místo, než v betlémském chlévě.
V E Z K R AT C E Z F A R N O S T Í C o js m e pr ožil i •
Po tři adventní neděle proběhla výstavka charitního klubu
•
17.12 se uskutečnil ve farním kostele v Novém Jičíně adventní koncert pěveckého sboru Datio při střední církevní škole sv. Anežky České z Oder.
•
29.12 se konal ve farním kostele v Novém Jičíně vánoční koncert pěveckého sboru Ondráš
•
31.12. se uskutečnilo v Kuníně na faře již tradiční setkání na závěr roku
•
1.1.-15.1. Tříkrálová sbírka
•
9.1. se uskutečnil ve farním kostele v Novém Jičíně vánoční koncert dětského sboru Jitřenka při ZŠ B.Martinů
•
19.1. ve Španělské kapli v Novém Jičíně se uskutečnilo modlitební ekumenické setkání
C o ná s ček á •
12.2. proběhne Dětský maškarní ples, tentokrát na téma oslav „Večerníčkových kulatin”
•
10.-12.3 proběhne ministrantský víkend
Krátké zamyšlení na závěr
Pane Ježíši, otvírej naše srdce, abychom slyšeli tvé slovo a všichni se jím ochotně řídili. Prosby z Ranních chvál z 18. ledna Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707698, e-mail: farnost.nj@cs-net, web: www.farnost.cs-net.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu nebo na faře, či u A.Urbana, tel.: 604/137733, e-mail:
[email protected]. NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.
