Farní zpravodaj
listopad 2015
Slavíme 25 let porevolučního působení salesiánů v Teplicích
Uvnitř tohoto vydání: Úvodník P. František Pospíšil SDB odchází Za paní Jarmilou Holanovou Svatá Cecilie, panna a mučednice Bývalý špitální kostel v Duchcově Křesťan a práce Farní mládež na víkendu v penzionu Pohoda Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty Laudato si’ Zprávy z farní knihovny Akce farnosti
2 3 6 7 9 10 10 11 13 15 16
Vliv eucharistického kongresu v našich kostelích V polovině října se konal v Brně eucharistický kongres. V naší farnosti jsme se na něj připravovali modlitbami, několika pastýřskými listy otce biskupa, články ve farním zpravodaji... Při dni farnosti na konci srpna se tomuto tématu věnovala také jedna skupinka. Shodli jsme se, že bychom měli zaměřit svoji pozornost také na praktickou stránku – co by v naší farnosti napomohlo větší úctě k Eucharistii, co naopak tuto úctu narušuje. Kdo je v ní přítomen, jak tomu věříme, s čím vším to souvisí – o tom všem jsme již mnoho slyšeli, četli. Zůstává otázkou, jak to ovlivnilo nás samotné. Jen bych chtěl připomenout, že Ježíš řekl: „To čiňte na mou památku“. Tedy eucharistie byla ustanovena především kvůli přijímání. Na prvním místě se mám ptát já sám: jak se připravuji na toto jedinečné setkání s Pánem, jak to ovlivňuje moji víru i můj všední život? Nechávám pro osobní přemýšlení, modlitbu každého z nás. Nyní několik praktických a liturgických podnětů: Před vstupem do kostela je dobré si osvojit důležitý návyk: vypnout mobil. Jistě, jsme jen lidé, každému se někdy může přihodit, že zapomene. Nenechává však někdo zapnutý mobil záměrně? Může se také stát, že někdo z velmi vážného důvodu (pohotovostní služba, porod manželky) musí být na příjmu. V tomto případě doporučuji sednout si do poslední lavice a zapnout pouze vibraci, aby ostatní nebyli rušeni ani zvukem, ani odchodem. K přijímání přistupujeme v průvodu – tak se naznačuje, že Eucharistie je pokrmem na cestu, i že kráčíme za svým Pánem. Někteří věřící si v tuto chvíli (nebo po návratu do lavice) povídají s druhými, vyřizují vzkazy,… Snad není třeba připomínat, že to je naprosto nevhodné. Neměli bychom se spíše připravit a pak vést s Ježíšem rozhovor, naslouchat? Pokud stojí dva podávající vedle sebe (většinou ve středu kostela před obětním stolem), tvoříme dvojstup. Po přijetí Eucharistie odchází ten, kdo byl v pravém zástupu, pravou stranou, v levém zástupu levou stranou. Když kněz (akolyta) podává Tělo Páně věřícímu, ukáže mu hostii a říká přitom „Tělo Kristovo“. Věřící před přijetím odpovídá „Amen“ a tímto vyjádřením potvrzuje svou víru, že to, co vypadá jako chléb, je ve skutečnosti Tělem našeho Pána. „Amen“ v tomto smyslu můžeme přeložit jako: tomu věřím, s tím se shoduji, tomu dávám za pravdu. Pro podávajícího je odpověď věřícího také znamením, že může Eucharistii bez obav podat (nestojí před ním náhodný zvědavec). Úctu a víru v Kristovu skutečnou přítomnost projevujeme pokleknutím při Beránku Boží, proto není důvod ho zdvojovat při samotném přijímání. Navíc je to z více hledisek nepraktické. P. Václav Čunek SDB (viz také Český misál, www.liturgie.cz) (pokračování v příštím čísle) 2
Farní zpravodaj Teplice
P. František Pospíšil SDB odchází V prvních říjnových dnech roku 2015 nás překvapila nenadálá zpráva o odchodu otce Františka Pospíšila SDB, který po 24 letech svého působení v Teplicích odchází „dosloužit“ do Moravských Budějovic. Ano, je tam také salesiánská komunita, i když menší, ale otec František se má stěhovat a působit přímo do tamního domova důchodců vedeného sestrami Boromejkami. Počítá také s tím, že zdejším bratrům salesiánům bude ještě pomáhat ve farní správě. Z Teplic se otec František stěhoval 20. října 2015. Tolik suchá informace. Byly to opravdu rušné „polistopadové“ dny v nichž se ve správě teplických farností oficiálně opět objevili první salesiáni. Napřed jako ředitel komunity Petr Němec s Mirkem Maňáskem, jimž jako provinciál „kryl záda“ z Prahy Benno Beneš. Hned asi po roce se objevil nový ředitel teplické salesiánské komunity otec František Pospíšil, a hned také jako vikář teplického vikariátu! A měli přijít i další, ale KAM? Kde je ubytovat, když kromě sedmi farností na Teplicku měli ještě vést a zakládat salesiánské středisko mládeže? Otec František se projevil jako velmi rozumný a rázný organizátor – koho potkal, ten byl hned zapojen. Budova děkanství na Zámeckém náměstí je sice honosná barokní stavba, ale její interiér byl tehdy naprosto nevhodný pro bydlení širší komunity, o zázemí a zahradě ani nemluvě. Františkovi se tehdy velmi hodily bohaté zkušenosti z předchozí třicetileté praxe v pražském stavebnictví. A tak než se rok s rokem sešel, kolaudoval se po generální opravě celý interiér fary podkroví a všech instalací v celé budově a celé hospodářské zázemí. Mezitím se však také zakládalo nové Salesiánské středisko mládeže, tehdy provizorně v ulici Pod Doubravkou. To byl opravdu výkon hodný zkušeného a cílevědomého penzisty – Františkovi bylo tehdy 63 let. V červenci roku 2010 jsme v Teplicích oslavovali Františkových 80 let života. Hned nato, v prvních listopadových dnech roku 2012, si otec František, stále ještě jako úřadující vikář, připomínal den, kdy před 50 lety tajně, v holešovickém bytě, přijal z rukou tehdejšího litoměřického biskupa kardinála Štěpána Trochty SDB své kněžské svěcení. To proto, aby mohl hned poté odejít z Prahy do Mostu, kde byl pověřen péčí o zabezpečení a ochranu všeho vzácného mobiliáře mosteckého děkanského listopad 2015
3
kostela Panny Marie, gotického kostela připravovaného k historickému přesunu na nové místo. Už tehdy často navštěvoval Teplice a zde v okolí působící spolubratry Švece, Hrbatého a další. Otec František Pospíšil SDB je člověk a kněz stále aktivní. I když vyhlíží již 86. křížek svého bytí, opět odchází na nové působiště a za novou prací, tentokrát do Moravských Budějovic. Říká, že jde plnit vůli Boží na jiné místo, jak si přeje Pán. Teplice a Podkrušnohoří si zamiloval, zůstane tu po něm spousta skutečně dobře vykonané práce a mnoho přátel, především v Mostě, ale i v Teplicích a v okolí, všude, kde dodnes stále plní vůli Boží – zde i ve všech okolních farnostech. Otče Františku, velice moc Vám děkuji za sebe i za všechny teplické farníky, kterým jste téměř čtvrt století tak nezištně sloužil a pro které jste toho tolik udělal. Děkujeme Vám a slibujeme, že se budeme ze všech sil snažit Vámi zde započaté salesiánské dílo dále rozvíjet a zušlechťovat. Byl jste nám všem vždy dobrým příkladem oddaného a pokorného služebníka a naplňovatele Boží vůle, skutečně dobrým pastýřem. Dovolte mi, abych Vám při této příležitosti směl slíbit nejen za sebe, ale i za všechny Vaše farníky ze všech teplických i okolních farností, že na Vás a na Váš příklad nikdy nezapomeneme a budeme stále prosit Pána o jeho stálou přízeň i pro Vás. Do všech Vašich dalších dnů i do Vaší další práce Vám přejeme pevné zdraví a stálou ochranu a přízeň Boží. Za všechny farníky a přátele MUDr. Jan Ševčík Otec František Pospíšil toho nikdy moc nenamluvil. Přesto v dobré pohodě uměl dát k lepšímu nejednu zajímavost. Výjimečně prozradil ledacos i na sebe, třeba i to, jak už před více než 30 lety „zápasil“ s výpočetní technikou.
Ajťák Slovo „ajťák“ patří mezi slova nová. Vzniklo odvozením ze zkratky IT, znamenající v angličtině i v češtině totéž: Informační technologie. Nebo chcete-li: Information technology. Dnes jde o moderní a vyhledávané povolání. Bylo to dávno, ještě před listopadem 1989, někdy ve druhé polovině osmdesátých let. Děkanský kostel Panny Marie v Mostě už stál na novém místě vzdáleném bezmála kilometr od svého původního stanoviště. Otec František Pospíšil už opět pracoval v Praze v Metrostavu jako zástupce vedoucího velikého skladu nářadí. Tak velikého, že pro jeho obsluhu bylo nutné využívat tehdy zcela novou výpočetní techniku. Pro tehdy již téměř šedesátiletého „skoropenzistu“ Františka to byla zcela nová 4
Farní zpravodaj Teplice
technologie, s níž se nikdy nesetkal. Ale jako starý praktik v této profesi si uměl velmi dobře představit, co by tato nová technologie měla umět. Přišli programátoři a předvedli novou IT technologii. „To nestačí“, řekl zástupce vedoucího skladu František. „My tady ve skladu potřebujeme, aby na jedno ,ťuknutí‘ počítač ukázal to, co hledáme, kde to je, kolik toho je a jestli je to právě to, co my potřebujeme“. A tak programátoři odešli programovat znovu a podle připomínek skladníka Františka. A když se tato situace opakovala ještě několikrát, přinesli konečně takové dílo, které v tehdy novém, moderním skladu pravděpodobně slouží dodnes.
Holubník Přestěhovaný mostecký děkanský kostel stál na novém místě již několik let, ale stále bez oprav, bez využití. Jednou o volném dni to Františkovi nedalo a rozjel se do Mostu na obhlídku taky tak trošku svého přestěhovaného díla. Všechen mobiliář děkanského kostela, který měl kdysi na starost, byl řádně uložen a inventarizován tak, jak to před léty František sám vykonal a předal. Ale stavba samotná? Okna stále nezasklená, cáry igelitu vlály ve větru a otloukaly zdivo vně i uvnitř staré gotické stavby, ostraha vlastně nikde a po aktivitách směřujících k dokončení započatého díla nebylo nikde ani vidu, ani slechu. Přestěhovaný kdysi slavný děkanský kostel zarůstal náletovými dřevinami a okolo kostela se velice dařilo všemu plevelu, včetně lebedy. A přece tam nebylo mrtvo. Celá hejna holubů si tu našla výborné hnízdiště – aby ne, když tu nebyli nikým rušeni a zbytky potravin mezi odpadky v nedalekém městě jim skýtaly stále čerstvou a pestrou obživu. Foto: wikimedia.org
To se Františkovi nelíbilo. Tolik vynaložené práce a prostředků a jenom pro holuby? I vzpomněl si na své známé přátele, kteří měli časté kontakty se zahraničím. „Ano, přijďte Františku kdykoliv, rádi vás uvidíme,“ zněl hlas Mostecký děkanský kostel při přípravách k přesunu paní domácí v telefonu. František neodmítl, neváhal a brzy návštěvu vykonal. „Jezdí sem ještě ti vaši známí z Německa?“ – „Ano, hned příští týden se sem chystají. Něco byste od nich potřeboval?“ listopad 2015
5
Mnoho slov nebylo třeba. František stručně vylíčil příčinu své prosby, poradil odkud a jak fotografovat přestěhovaný kostel, a co všechno do záběru dostat. A než se měsíc s měsícem sešel, uveřejnily všechny přední německé deníky velké články i s fotodokumentací o největším holubníku na světě. – Krátce potom se „ledy hnuly“ a přestěhovaný vzácný gotický kostel Panny Marie se konečně dostal do „plánů“. Jeho revitalizace, i když jen jako výstavního prostoru, byla poměrně brzy dokončena.
Za paní Jarmilou Holanovou I když jsme se v Teplicích potkávali více než 50 let, na kůrech zdejších kostelů jsme se pravidelně vídali až posledních asi 30 let. Ona jako varhanice, já jako žalmista. Původně se za trnovanskými varhanami na kůru střídala s dlouholetým varhaníkem panem Václavem Fišnarem, ale po jeho smrti zastávala tuto funkci sama. A nejen to. V této funkci ji znali také návštěvníci kostelů i jinde – ve Světci, v Šanově, v Křemýži, ale především v Modlanech, kam zajížděla pravidelně mnoho let. Mnozí z nás jsme teprve v těchto dnech, po jejím úmrtí, měli možnost a důvod ptát se, kdo to vlastně byla Jarmila Holanová? Narodila se do skromných poměrů v malé vesnici Oldříš na Českomoravské vysočině, jako poslední, deváté dítě. Ve čtyřech letech jí zemřel otec, což byla velká ztráta pro početnou, nemajetnou rodinu. Na radu své starší sestry, která působila jako řádová sestra, odešla po skončení školní docházky na pedagogicko-katechetický kurs do Ústavu svaté Zdislavy v Litoměřicích, kde se připravovala na práci učitelky náboženství. Zde se setkala s hrou na varhany a tato láska jí zůstala po celý život. Po roce 1950, kdy bylo vyučování náboženství na školách zakázáno, odešla jako ošetřovatelka do teplické nemocnice, kde pracovala na dětském oddělení. Při práci v třísměnném provozu si doplňovala vzdělání na zdravotnické škole a dále 10 let působila jako zdravotní sestra na oddělení pro nedonošené děti. Při studiu poznala svého budoucího muže, Aloise Holana. Narodily se jim dvě dcery. Rodina prožívala hezký klidný život. To už se svým manželem pracovala v teplických lázních jako zdravotní sestra až do důchodu. Avšak již v padesáti letech se stala vdovou. 6
Farní zpravodaj Teplice
Celý život byla velmi aktivní, zapojovala se do chodu teplické farnosti. Pletla obvazy pro malomocné, celkem jich napletla snad kilometr. Ani to jí však nestačilo – navíc ještě kněžím spravovala na šicím stroji prádlo. Nedokázala sedět s rukama v klíně. Její velkou láskou byla hudba. Byla pravidelnou návštěvnicí koncertů a divadel. A právě lásku k hudbě věnovala teplické farnosti, kde pravidelně a obětavě hrála více než 30 let na varhany. Svou pílí a vytrvalostí se vypracovala na velmi dobrou úroveň, téměř profesionální. Hrála nejen při nedělních mších, ale i ve všední den, za každého počasí, a dalo by se říci, že ve zdraví i v nemoci. Patřila k lidem, na které především pro její neutuchající aktivitu není možné jen tak zapomenout. A tak, kdykoliv uslyšíme v Trnovanech znít varhany, vzpomeňme si na paní Jarmilu Holanovou a poděkujme jí za všechno, co nám za svůj život dala. Poděkujme nejen vzpomínkou, ale také třeba jenom krátkou přímluvou k Pánu. Určitě si to od nás zaslouží. jš
Svatá Cecilie, panna a mučednice
Foto: wikimedia.org
Patří mezi prvokřesťanské římské mučedníky. Podle legendy pocházela svatá Cecilie ze starého římského rodu Ceciliů. Již v mládí se stala horlivou křesťankou. Nosila sice šaty odpovídající vznešenému stavu, ale pod ně si oblékala žíněnou košili. Nepotrpěla si na zábavy, ale učila se hudbě a zpěvu, aby takto mohla chválit Boha. Zavázala se slibem věčného panenství.
Stefano Maderna (1575–1636): Svatá Cecilie
listopad 2015
7
O její ruku požádal Valerianus, pohanský mladík s nejlepší pověstí. Cecilie prosila anděly o přímluvu, aby si uchovala panenství i přesto že vstoupí do stavu manželského. Po svatbě oznámila manželovi, že jejím vyvoleným chotěm je Ježíš Kristus a ten jí dal za strážce anděla, který střeží její tělo. Pokud by snad chtěl její panenství porušit, bude andělem zahuben. Valerianus byl pohan a nechtěl Cecilii uvěřit, když žádného anděla neviděl. Cecilie mu vysvětlila, že i on anděla uvidí, když uvěří v Boha, Ježíše Krista, a dá se pokřtít. Poslala ho za svatým kmetem Urbanem. Stařec ho skutečně získal pro křesťanskou víru. Jakmile se Valerianus vrátil domů, nalezl Cecilii pohrouženou v modlitbě a vedle ní zářícího anděla se dvěma kyticemi růží a lilií. Anděl pravil: „Přináším tyto květy z ráje nebeského. Květy nepozbudou krásy ani vůně, budete-li je chovat s čistým srdcem a neposkvrněným tělem.“ Podobně s pomocí svatého Urbana získali pro křesťanskou víru i Valeriánova bratra Tiburcia. Všichni pak zahynuli mučednickou smrtí při pronásledování křesťanů. Oba bratři byli jako šlechtici sťati mečem. Svým odhodláním a pevnou vírou zapůsobili na velitele stráže Maxima. On také přijal víru a byl utlučen kyjem. Cecilie ještě stačila veškerý svůj majetek uchránit před konfiskací tím, že ho všechen rozdala chudým. Podle rozsudku měla podstoupit trest smrti ve vlastní lázni udušena vedrem a horkou parou. Když však zůstala i ve žhavé komoře živa, dali ji také stít. Kat jí zasadil tři rány mečem do šíje a domníval se, že je mrtva. Cecilie však ještě tři dny žila. Podle legendy byla Cecilie umučena v roce 230 za panování císaře Alexandra Severa, ale podle novějšího bádání se tak muselo stát ještě za panování císaře Marka Aurelia, tedy kolem roku 170. Papež Urban I. dal pochovat její tělo v Kallistových katakombách (catacombe di S. Callisto) v Římě hned vedle hrobů biskupů. Dům mučednice posvětil jako kostel a o sto let později zde vyrostl skutečný chrám. Když v roce 821 byly v katakombách ostatky světice znovu nalezeny, nechal je papež Paschalis I. přenést do kostela sv. Cecilie a tam pochovat. Při otevření rakve roku 1595 bylo prý její tělo nalezeno tak, jak bylo kdysi pohřbeno. Tento výjev vtesal sochař Stefano Maderna do nádherné mramorové skulptury umístěné v chrámu sv. Cecilie v Trastevere. Ceciliiny ostatky jsou kromě Říma uchovávány také v Hildesheimu a v Albi. V římské čtvrti Trastevere byla postavena bazilika, která nese její jméno. Tam také byly v roce 821 přeneseny její ostatky z Kalistových katakomb. Nejstarší doložená zpráva o její úctě je z roku 545. Tehdy v této bazilice zajali papeže Virgilia, když tam ve výroční den její smrti (22. listopadu) slavil bohoslužby. Sv. Cecilie je uctívána jako patronka hudebníků. Podle Denní modlitby církve, doplněno z internetu. 8
Farní zpravodaj Teplice
Bývalý špitální kostel v Duchcově Mnoho architektonických památek v historické části města Duchcov padlo za oběť dolování uhlí, které zničilo zejména zámecký park a budovy v něm. Patří k tomu zejména krásná zámecká zahrada. Z budov kolem zámku to byl zvláště špitální kostel s bývalou Valdštejnskou nadací, který se stavěl v letech 1716–1728. Tato krásná barokní stavba byla obětována těžbě uhlí, byla zbořena 2.–4. 7. 1958. Špitál s filiálním kostelem vystavěný na osu západního průčelí hlavní zámecké budovy ve vzdálenosti 310 metrů, byl mimořádně významným stavitelským činem Jana Josefa z Valdštejna. Kostel byl centrální stavbou na kruhovém půdorysu, s fasádou členěnou pilastry a profilovanou římsou. Stěny byly prolomeny velkými, obdélnými, segmentově zaklenutými okny. Kostel byl zaklenut velkou kopulí zdobenou velkou freskou s motivem Nanebevzetí Panny Marie od Václava Vavřince Reinera. Na sochařské výzdobě se podíleli Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff. Kostel byl zbořen spolu s přilehlým špitálem (v areálu byla ještě kaple Panny Marie Růžencové) přes odpor tehdejšího MěNV, neboť uhelné doly se rozhodly vytěžit v zámeckém parku uhlí. Vláda rozhodla o likvidaci kostela 1. 6. 1956, nástropní freska byla sňata, byly rozbořeny budovy špitálu, z kostela byly odstraněny krovy a kostel byl jako poslední budova areálu odstřelen 2. 7. nebo 4. 7. 1958. V roce 1973 byla v zámecké zahradě zahájena stavba nového pavilonu pro umístění Reinerovy fresky podle projektu J. Sokola. V roce 1976 byl pavilon dostavěn a 5. července 1982 byla dokončena instalace restaurované fresky. Od roku 1983 je freska přístupna veřejnosti. Zdroj: www.znicenekostely.cz, Martin Čechura: Zaniklé kostely Čech
Na prvním snímku je zadní (zahradní) strana špitáního kostela ve 30.–40. letech minulého století, na druhém snímku kostel před likvidací.
listopad 2015
9
Křesťan a práce Ve dnech 11.–13. 9. 2015 proběhl na Velehradě každoroční mezinárodní seminář hnutí KAP (Křesťan a práce) a EZA, nyní na téma K cílevědomé politice na trhu práce se zvláštním zřetelem na pracující starší 50 let. Foto: www.hkap.cz
Hojnou účastí (z Teplic nás bylo 9) a dobrou náladou se nesl celý víkend. Vyslechli jsme si, co je to solidární ekonomika, či mezinárodní spolupráce, prekariát* a chudoba. V České republice na trhu práce dochází k diskriminaci starších občanů, kteří vzhledem ke svému věku obtížně hledají zaměstnání. Nechyběla ani řešení a příklady dobré praxe v oblasti podnikání jak z Čech, tak z Německa, Belgie, Rakouska, Polska i Holandska. Závěrem byla závěrečná deklarace – více na internetových stránkách hnutí KAP. Oč * Jedinec žijící v nejistotě ohledně svého zaměstnání, svých příjmů a bydlení. Společenská třída charakteristická ztrátou identity jedince, jeho frustrací, vztekem a odcizením.
Farní mládež na víkendu v penzionu Pohoda Od pátku do neděle 9.–11. října 2015 se konala další víkendovka Kukujů (farní mládeže 14–16 let). Tentokrát to bylo ale všechno postaveno na programu nás, dětí. Všechno se to konalo v Krupce. I přes ne moc pěkné počasí jsme si to moc užili. Víkendovka byla totiž zaměřená na důchodce, a dům slečny Gábiny Šťastné, ve kterém jsme přebývali, byl přejmenován na Penzion Pohoda. 10
Farní zpravodaj Teplice
S tím se vázalo také mnoho důchodcovských her, jako např. bingo, kufr atd. Také jsme byli na Komáří vížce a měli jsme dvě noční hry. Příjemným překvapením byla pro nás také návštěva kněze Jana Blahy – Žanka, který nejenom že nám přivezl večeři v podobě 15 pizz, ale také nám odsloužil mši přímo u jídelního stolu. Zkrátka to byl moc povedený víkend! Za Kukuje Federica Fiore
Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty http://teplice.sdb.cz/stredisko-mladeze
Středisko Prosetice Dne 25. 9. se u nás v Proseticích konala akce Promítání fotek z tábora. Sešli jsme se ve velkém počtu cca 40 lidí. Byli pozváni jak rodiče dětí, které s námi byli na táboře, tak i samotné táborové děti, ale také ostatní děti, které na táboře nebyly. Akce se zúčastnilo i několik táborových vedoucích. Na plátno jsme si promítali fotky a bavili se u videí, které jsme tam pořídili. V pátek 16. 10. jsme odměnili první letošní akcí tohoto druhu nejlepší střediskové sběrače bodů. Děti u nás sbírají plusové body za to, jak se chovají na kroužcích, chodí se doučovat, pomáhají vedoucím či reprezentují středisko. Děti šly za odměnu s vedoucím Pavlem do plavecké haly v Teplicích. Lucie Rupprichová
listopad 2015
11
Středisko Luna Ve dnech 18. a 19. 9. v našem středisku probíhala víkendová akce zaměřená na rozvoj představivosti a fantazie. Všichni se mohli zúčastnit různých pracovních skupin a vyzkoušet si různé formy malování a další výtvarné techniky. Kromě klidnějšího malování jsme připravili i noční hru pro podnícení fantazie. V sobotu 19. 9. se účastníci přesunuli do teplické plavecké haly, aby se fyzicky vyřádili. Touto akcí prošlo osm spokojených návštěvníků. O sváteční den 28. 9. naši hokejemilovní návštěvníci navštívili zápas mezi Ústím nad Labem a Rytíři z Kladna. Velkým lákadlem byla možnost vidět Jardu Jágra, ale ten nakonec na hokej do Ústí nepřijel. Kladeňáci i bez této veliké hvězdy zvítězili, ale nikomu z nás to nevadilo, protože jsme si to fandění a napětí, jak to dopadne, moc užili. V pátek 2. 10. naše středisko pořádalo míčový festival. Na hřišti u ZŠ Edisonova si mohli všichni zúčastnění vyzkoušet různé míčové sporty. Od míčků malých (pingpongových) až po obří koule na zorbing. Největší zájem byl právě o tuto atrakci, při níž je třeba nejen mít silné nohy, ale i zapojit taktiku a využít i sílu soupeře. Tato akce měla velký úspěch, o čemž svědčí 140 nadšených účastníků. Dne 6. 10. navštívili naši nejstarší návštěvníci lezeckou stěnu v Ústí nad Labem. Každý ze zúčastněných si mohl vyzkoušet nejen své fyzické síly, ale mohl se i hecnout a překonat se v momentech, kdy už se zdá, že není odkud brát. Tentýž den naši předškoláci navštívili lesopark v Proboštově. Tam pro ně bylo připraveno putování po pohádkách, aby 12
Farní zpravodaj Teplice
se nenásilnou formou seznámili s okolní přírodou. Dětem se tato akce moc líbila a odnesly si mnoho nových poznatků a zážitků. V pátek 9. 10. jsme odměnili nejlepší střediskové sběrače bodů. Děti u nás sbírají plusové body za to, jak se chovají na kroužcích, chodí se doučovat, pomáhají vedoucím, či reprezentují středisko. Za nasbírané body se mohou zadarmo zúčastnit odměnové akce a využívat odměnové aktivity (počítač a kulečník). Většinou je touto odměnovou akcí plavání, protože to je aktivita, která sběrače bodů baví. Dne 10. 10. jsme se vydali na dýňové slavnosti. Během nich jsme si vyzkoušeli dlabání dýní a také nám pracovníci zahradnictví ozdobili obličej malbami. Martin Drobný Další akce farní mládeže měla sportovní charakter. Na svátek sv. Václava, 28. září 2015, jsme úspěšně pokořili Pastýřskou stěnu v Děčíně. Bez deště i bez zranění jsme lezeckou technikou zvanou via ferrata (zajištěné cesty) několikrát vylezli celou stěnu. Ferratový areál je k dispozici zdarma pro širokou veřejnost, je však nutné počítat s vypůjčením potřebného vybavení. Kromě pár modřin jsme si odnesli velké zážitky i díky jedné z těžších cest – pověstnému komínu. Díky bezpečnému dojištění novým teplickým salesiánem a horolezcem Petrem Kalasem si na něj mohli troufnout i ferratoví začátečníci. Odměnou nám všem pak bylo posezení na vyhlídce na vrcholu Pastýřské stěny Jana Švecová
Laudato si’ Také se vám zdají tato slova povědomá? Ano, jde o název nové encykliky papeže Františka zvolený již tradičně podle prvních slov této encykliky: „Laudato si, mi’ Signore“ (Pochválen buď, můj Pane). Jsou to slova z Chvalozpěvu stvoření od sv. Františka z Assisi, nazývaného Píseň bratra slunce a patřícího k nejstarší italské poezii 13. století. Papež František jimi uvádí svou novou encykliku.
listopad 2015
13
Ve sdělovacích prostředcích často slýcháme nebo čteme, že jde o tzv. „zelenou encykliku“. Avšak klíčová slova Františkovy encykliky zní: „Jaký druh světa chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, dětem, které právě vyrůstají?“ Tuto otázku nelze řešit izolovaně, jen samostatně v oblasti životního prostředí. Má nás vést k tomu, abychom se ptali, co je smyslem života na Zemi, jaké jsou hodnoty a základy společenského života, co je cílem naší práce a veškerého našeho úsilí. Pokud se nebudeme zabývat těmito hlubšími problémy, nebude podle papeže Františka naše starost o ekologii produkovat žádné významné výsledky. Tato země, týraná a zneužívaná, naříká, a papež František vyzývá všechny – jednotlivce, rodiny, místní komunity, národy i mezinárodní společenství – k obrácení, k jakési „ekologické“ konverzi. Ostatně již Jan Pavel II. napsal, že jsme pozváni k tomu, abychom „změnili směr“ tím, že přijmeme krásu a odpovědnost úkolu „péče o náš společný domov“. Papež František ví o tom, že mezi lidmi „existuje rostoucí citlivost k životnímu prostředí a potřeba péče o přírodu, a zraje také upřímné a bolestné znepokojení nad tím, co se děje na naší planetě“. Současně však vyslovuje naději a předává zprávu: „Lidstvo je stále schopné společně pracovat na budování našeho společného domova“. Ve své nové encyklice přichází s tzv. integrální ekologií, která zahrnuje také lidský a sociální rozměr neoddělitelně propojený s otázkami životního prostředí.
Foto: AP Photo/Gregorio Borgia
Novost přístupu papeže Františka však spočívá především v tom, že současně klade velký důraz na potřebu řešit vztah mezi chudými lidmi a křehkostí naší planety, a znovu vyslovuje přesvědčení, že všechno na světě je propojeno. Kritizuje zneužívání forem moci odvozené z technologie a vyzývá k hledání jiných způsobů, jak
14
Farní zpravodaj Teplice
porozumět otázkám ekonomiky a pokroku. Také zdůrazňuje hodnotu každé bytosti a význam ekologie pro člověka a potřebu otevřené a poctivé diskuse o těchto otázkách. Vyzývá také k vážné odpovědnosti všechny mezinárodní i místní politiky. Encyklika Laudato si’ se řadí k sociálním dokumentům církve. Nejdůležitější témata z jejích kapitol si budeme postupně probírat i na stránkách našeho Farního zpravodaje. jš
Zprávy z farní knihovny „Mnozí umírají tak, jako žili. Smrt není nic jiného, než pokračování života, jeho dovršení… Tímto životem vše nekončí; kdo si myslí, že ano, bojí se smrti. Kdyby bylo možné lidi přesvědčit, že smrt není nic jiného, než cesta domů k Bohu, neměli by z ní strach. Otázka pro Matku Terezu: ,Máte strach ze smrti?‘ Její odpověď zní: ,Proč?‘“ Z knihy Matka Tereza Pro někoho jsou vhodné k zapůjčení třeba tyto knihy: • Dušičková zamyšlení (P. Piťha) – malá brožurka do ruky • Pomozme si navzájem (Reinhard Abeln a Anton Kner) – trocha psychologie občas pomůže. Každý člověk hledá někoho, kdo by ho měl rád. • Svatováclavské milenium – Češi, Němci a Slováci v r. 1929 (Petr Placák) – pro čtenáře, kteří mají rádi historii • Malé stádce (Vladimír Kopřiva) – k výročí salesiánů něco o koadjutorech (zemřelí a žijící salesiáni) oč
Proto stále nit celý svět. chtělo zachrá hli uskutečňovat jeho ce Dona Boska mu pomo pak přišli kněží, y, kteří by olupracovník to byli jeho chovanci, ími, d ány – „kněž ní sen. Napře stali jeho salesi Stanov ří z nich se isný náčrt jeho laici. Někte první rukop mluví nich o laiky“, jak 1860). koadjutor „patří že salesián tou la prohlásila, by nebyla již kapitu něho ální bez 19. gener nosti a že ánské společ statě salesi Bosco mít“. salesiána ji chtěl Don proto profil ) vykreslila čností, jakou na všech kapitula (1971 povolání, jeho účast tní generální ální práce, poBoží a origin h formách jutora, jeho a pastoračníc tupite lnou nezas vných jeho výcho siánských . kou služb u, y na kněžs společné práce nejso u vázán pro zdárný výsledek ou roli tory než enahraditeln postihla koadju komurých ní, která více í krize povolá práce, které se v někte poznání nad nynějš soužití a spolu také v nedostatečném tora. Na něze, a obtíže původ salesiána koadju tly, mají svůj vy ací vysky posta tách enění m a deform toho i v nedoc zaviněna vyprázdnění následkem je v neznalosti je která , torů kněze koadju ozdíl od krize profilu, podstata krize že spočí vá může me říci, vního jeho ducho je, nebo také falešné představě. koadj utor ce toho, čím lené nebo dokon zkomo v nedokonalé,
iva (ed.)
Vladimír Kopř
iva (ed.)
Vladimír Kopř
l.cz
www.porta
listopad 2015
15
Akce farnosti 4. 11. 9.00 Setkání pletařek, děkanství 7. 11. 15.00 Fatimský apoštolát – kostel sv. Jana Křtitele, mše svatá v 16.30 12. 11. 19.00 Měsíční ekumenické setkání žen, děkanství 13. 11. 19.00 Ekumenické setkání mužů, evangelická fara ve Sládkově ulici 13.–15. 11. Víkend pro ženy, pořádá Centrum pro rodinu, Jiřetín 14. 11. 16.30 Mše svatá pro Romy, kostel sv. Jana Křtitele 15. 11. 9.30 Poutní slavnost a oslava 25 let salesiánů v Teplicích, kostel sv. Alžběty v Šanově, zpívá Collegium hortensis 21. 11. 15.00 Večeřadlo – děkanský kostel, mše svatá v 16.30 (slouží P. Stříž) 21. 11. 20.00 8. farní ples ve spolupráci s Tanečními kurzy manželů Mackových, kavárna Krušnohorského divadla 22. 11. 9.00 Slavnost Krista Krále – při mši svaté zpívá BKST, kostel sv. Jana Křtitele 25. 11. 9.00 Setkání seniorů, děkanství 28. 11. 18.00 Vernisáž výstavy keramiky paní Kartákové, kostel sv. Jana Křtitele 29. 11. Žehnání adventních věnců při mších svatých 29. 11. 9.30 Obřad přijetí do katechumenátu při mši svaté v Trnovanech 29. 11. 15.00 1. adventní koncert, kostel sv. Apolináře v Modlanech
Redakční rada: P. Jan Blaha SDB, RNDr. Norbert Krutský, MUDr. Jan Ševčík, Ing. Ivo Barabáš st., Olga Červená, Ing. Miroslav Palíšek Vychází 1× měsíčně, náklady jsou hrazeny z kostelních sbírek. Telefon: 417 531 041, e-mail:
[email protected], http://teplice.sdb.cz/farnost Číslo účtu: 315055313/0300
