FAMILIANTSKÝ ZÁKON Anotace : diskriminační zákon z počátku 18.stol. omezující počet židovského obyvatelstva na našem území Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola, mateřská škola a školní jídelna Liberec
6.-9. ročník ZŠ, 2.listopadu 2012
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Alexandr Nišev. Dostupné ze stránek www.ddu-liberec.cz.
VY_32_INOVACE_147 DĚJEPIS
Za vlády Karla VI. (otce Marie Terezie) byla ve 20tých letech 18.stol. vydána nařízení, která Židy znovu striktně včleňovala do ghett. Na jejich počet byl navíc uvalen nepřekročitelný numerus clausus : v Čechách a na Moravě smělo nadále zůstat jen 13 646 rodin. Další nařízení pak zakazovalo bydlení Židů v blízkosti kostelů, hřbitovů a míst kudy procházely náboženské průvody. Toto opatření zasáhlo na 50 000 lidí.
(1)
V roce 1726 byl vydán familiantský zákon, který měl zajistit udržení numeru clausu. V praxi to znamenalo, že každý otec rodiny obdržel v září roku 1726 číslo, které mu zajišťovalo inkolát (domovské právo). „Po smrti otce rodiny přecházelo „číslo“ jeho inkolátu na nejstaršího syna, který se – jako jediný ze synů – směl oženit. Ostatní mužští potomci, pokud chtěli založit rodinu, museli odejít ze země a byli pokládáni za cizince. Rodiny, které měly jen dcery, byly považovány za vymřelé a dívky se musely vdávat často do ciziny.“ (2)
(3)
Získat familiantské číslo bylo možné jen úmrtím hlavy rodiny, popř. vystěhováním rodiny do ciziny. Čekatelů bylo mnoho. Navíc byly stanoveny další přísné podmínky k získání inkolátu : věk, původ, vzdělání, minimální výše majetku, dobrá znalost němčiny. Toto vše samozřejmě nahrávalo korupci. Porušení familiantského zákona bylo velmi přísně trestáno – pokuty, bičování, vypovězení ze země.
(4)
Familiantský zákon znamenal obrovskou ránu pro tradiční židovskou rodinu. Ta si zakládala na své početnosti a soudržnosti a byla považována za jednu z nejvyšších hodnot. Marně Židé znovu a znovu usilovali u dalších panovníků o zrušení tohoto zákona. Familiantský zákon zůstal v platnosti až do poloviny roku 1849. Ač šlo o skutečně diskriminační opatření, paradoxně alespoň část židovského obyvatelstva chránila před vyhnanstvím. Nástupkyně Karla VI. - Marie Terezie byla ještě nesmiřitelnější a r.1744 vypověděla navždy Židy ze země. Toto nařízení nebylo naštěstí nikdy plně uplatněno a na naléhání mnoha přímluvců (kteří si uvědomovali, jak velké hospodářské ztráty by to znamenalo) jej nakonec císařovna změnila. Nadále museli Židé platit za pobyt v zemi velmi tučnou toleranční daň.
(5)
SLOVNÍČEK
Karel VI. – otec Marie Terezie, císař, který vládl v letech 1711 -1740 Marie Terezie – dcera Karla VI. Rakouská císařovna, která vládla v letech 1740 -1780 Židé – semitský národ pocházející z Blízkého východu, kde se o nich první zmínky objevují již ve 2.tisíciletí př.n.l. ghetto – uzavřená, ohraničená část města, ve které byli Židé nuceni žít již od 13.stol. numerus clausus – uzavřené číslo, v tomto případě konečný (maximální) počet židovských rodin inkolát – domovské právo, obdoba dnešního občanství, ve stavovské společnosti dříve souvisel s právem vlastnit v zemi majetek a zastávat úřady korupce – podplácení, získání určité výhody za finanční úplatek nebo nějakou službu toleranční daň – poplatek ve výši až 300 000 zlatých rýnských ročně, který museli Židé platit Marii Terezii za možnost setrvat v zemi
Citace a použitá literatura 1. obrázek dostupný z http://www.panovnici.estranky.cz/img/mid/406/karel-vi..jpg
2. PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Sefer, 2001, 702 s. Judaika, sv. 10. ISBN 80-859-2433-1.
3. obrázek dostupný z http://www.jiriorten.cz/img/090901214249.jpeg
4. obrázek dostupný z http://www.progenies.info/images/genealogie/Vesely/Wessely_Alexandr_1823.JPG
5. obrázek dostupný z http://www.panovnici.estranky.cz/img/picture/262/Marie-Terezie.jpg
PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Sefer, 2001, 702 s. Judaika, sv. 10. ISBN 80-859-2433-1.
