Fakulta tělesné výchovy a sportu Studijní obor: Tělesná výchova a sport Univerzita Karlova v Praze

Fakulta tělesné výchovy a sportu Studijní obor: Tělesná výchova a sport Univerzita Karlova v Praze

Problematika sportovní přípravy starších ţáků ve fotbale

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

PhDr. Mario Buzek, CSc.

Zdeněk Mička

Praha, srpen 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci s názvem Problematika sportovní přípravy starších ţáků ve fotbale vypracoval samostatně pod vedením PhDr. Maria Buzka, CSc. a uvedl v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje.

V Praze dne 20. srpna 2013

________________________________ podpis

2

EVIDENČNÍ LIST Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uţivatel svým podpisem stvrzuje, ţe tuto bakalářskou práci pouţil ke studiu a prohlašuje, ţe ji uvede mezi pouţitými prameny.

Jméno a příjmení:

Datum vypůjčení:

Fakulta / katedra:

3

Podpis:

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Mariu Buzkovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Také bych chtěl poděkovat své rodině za podporu při studiu na FTVS a mé přítelkyni Petře za pomoc při vypracování této práce.

4

ABSTRAKT

Název práce: Problematika přípravy starších ţáků ve fotbale Problems sports preparation of youth in football

Cíle práce: Cílem této práce je charakterizovat význam soutěţního utkání ve sportovní přípravě pro kategorii starších ţáků, s tím spojenou strukturu ţákovských soutěţí a její reorganizaci. Zda zařazovat a zaměřovat se u této věkové kategorie na předzápasový trénink.

Metoda: Pro dosaţení stanoveného cíle, tedy výsledků, pouţiji metodu dotazování. Pomocí této metody se snaţím zachytit všechny důleţité informace ze soutěţních utkání starších ţáků od mládeţnických trenérů a zaznamenat je do vytvořených a tabulek, které lze pozorovat i v grafickém zobrazení.

Výsledky práce: Výsledky získané metodou dotazovaní nám dávají poznatky, jak funguje model organizace soutěţí starších ţáků, případně co vylepšit. Jaký by měl být obsah předzápasové tréninkové jednotky a zda vůbec u této kategorie lze takto trénink rozlišovat. .

Klíčová slova: sportovní příprava, trénink, význam soutěţí, utkání, děti, starší ţáci, trenér mládeţe

5

ABSTRACT

Name: Sports preparation problems of youth in football

The aim of the thesis: The aim of the thesis is to define the importance of the competitive match in sports preparation of youth category and the conduct of the coach during the match. With the former is connected the structure of youth competitions and its reorganization. The thesis further deals with the pre-match coaching session and whether it should be integrated in this age group.

Methodology: To achieve the set aim, namely the results, I use the method of the questionnaire. This method helps me to collect all the important information from the youth competitive matches and also the youth coaches and record the acquired information into the created tables which are also depicted graphically.

Results: The results acquired by the questionnaire method give us findings of how the model of organization of youth competitions works and alternatively what can be improved. The content of the pre-match coaching session is questioned and also whether a coaching session of this category can be distinguished this way.

Key words: Sports preparation, a coaching session, the importance of competitions, a match, children, youth, a youth coach.

6

Obsah 1 ÚVOD .................................................................................................................................................. 9 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA........................................................................................................ 12 2.1. Význam soutěţí ......................................................................................................................... 12 2.1.1. Vztah utkání a tréninkového procesu .................................................................................. 15 2.2. Charakteristika dětí ve věku starších ţáků ................................................................................. 17 2.3. Rozdíl ve sportovní přípravě dospělých a dětí ........................................................................... 19 2.4. Příprava k soutěţím a charakteristika soutěţního (hlavního) období ......................................... 21 2.5. Stavba tréninku před soutěţním utkáním ................................................................................... 23 2.6. Přístup k mládeţnickým soutěţím v zahraničí .......................................................................... 25 2.6.1. Brazílie ................................................................................................................................ 25 2.6.2. Anglie – Manchester United................................................................................................ 25 2.6.3. Německo .............................................................................................................................. 26 2.6.4. Holandsko – Ajax Amsterodam .......................................................................................... 28 2.6.5. Španělsko............................................................................................................................. 28 2.6.6. Portugalsko .......................................................................................................................... 29 2.7. Organizace soutěţí starších ţáků u nás ..................................................................................... 30 2.7.1. Co vedlo ke změnám ........................................................................................................... 30 2.7.2. Sportovní střediska mládeţe (SpSM) .................................................................................. 33 2.8. Trenér dětí a chování během utkání (koučink) ........................................................................... 36 2.8.1. Fotbalový trenér .................................................................................................................. 36 2.8.2. Trenér dětí a mládeţe .......................................................................................................... 36 2.8.3. Chování trenéra ................................................................................................................... 37 2.8.4. Trenérské styly k vedení dětí a mládeţe.............................................................................. 38 2.8.5. Chování trenéra během utkání ............................................................................................. 39 3 CÍLE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY PRÁCE ........................................................................ 41 3.1. Cíle práce................................................................................................................................... 41 3.2. Výzkumné otázky ....................................................................................................................... 41 3.3. Úkoly práce ................................................................................................................................ 41 4 METODOLOGIE PRÁCE ................................................................................................................. 43 4.1. Výzkumná metodologie ............................................................................................................. 43 4.2. Metody ....................................................................................................................................... 43 4.3. Zkoumaná populace ................................................................................................................... 44 4.4. Organizace šetření – sběr dat...................................................................................................... 45 4.5. Metody zpracování a vyhodnocování dat .................................................................................. 46 5 VÝSLEDKY PRÁCE......................................................................................................................... 52 7

5.1. Základní charakteristika dotazovaných respondentů .................................................................. 52 5.2. Porovnání výsledků organizace soutěţí starších ţáků ................................................................ 53 5.2.1. Jak jste zatím spokojeni s nynější organizací starších ţáků ................................................ 53 5.2.2. Myslíte si, ţe reorganizace soutěţe byla krokem dopředu? ................................................ 54 5.2.3. Je velikost hřiště pro kategorii U14,U15 vyhovující? ......................................................... 55 5.2.4. Byl přínosem pro kategorii U14 zmenšená velikost hřiště mezi pokutovými územími? .... 56 5.2.5. Jste spokojeni s délkou utkání u starších ţáků U14,U15 nebo je třeba ji měnit? ................ 57 5.2.6. Jaká by podle Vás měla být délka utkání starších ţáků? ..................................................... 58 5.2.7. Je moţnost vystřídat 7 hráčů dostatečná? ............................................................................ 59 5.2.8. Je střídavý start pro hráče této kategorie přínosem? ............................................................ 60 5.2.9. Je tento model soutěţí a utkání pro zapojení co nejvíce hráčů do utkání a vývoj nejlepší? 61 5. 2. 10. Máte nápad ke zkvalitnění soutěţí nebo něco co se Vám líbí nebo nelíbí? ................... 62 5.3. Porovnání výsledků stavby tréninků před utkáním .................................................................... 63 5.3.1. Měl by být obsah posledního tréninku před utkáním u této kategorie něčím odlišný? ....... 63 5.3.2. Jak dlouho by měl předzápasový trénink trvat? .................................................................. 64 5.3.3. Měl by podle Vás předzápasový trénink obsahovat standardní situace? ............................. 65 5.3.4. Měla by podle Vás do předzápasových tréninků patřit i taktická příprava?........................ 66 5.3.5. Co by měl předzápasový trénink obsahovat? ..................................................................... 67 5.3.6. Měl by předzápasový trénink začínat ve stejný čas jako je čas utkání? .............................. 68 5.3.7. Souhlasíte s názorem, ţe předzápasový trénink by neměl obsahovat hru (fotbálek)?......... 69 5.3.8. Je podle Vás nutný předzápasový trénink u starších ţáků? ................................................. 70 5.3.9. Máte nějakou připomínku k předzápasovému tréninku? ..................................................... 71 6 DISKUZE ........................................................................................................................................... 72 7 ZÁVĚR............................................................................................................................................... 74 8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................................................ 75

8

1 ÚVOD Fotbal je jeden z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších kolektivních sportů na světě. Hry, které připomínaly fotbal, existovaly uţ ve starověkém Řecku a Římě. Moderní fotbal, podobný dnešní formě, vznikl v polovině 19. století v Anglii, a získal si ihned přízeň všech vrstev obyvatelstva. Fotbalové Asociace a kluby: V roce 1863 je zaloţena Football Association, první fotbalová organizace na světě. Téhoţ roku vznikl první anglický klub a jmenoval se Sheffield Football Club, poté vznikají první fotbalové kluby. První byl The Forest Club v městečku Epping Forest nedaleko Londýna (Ţurman, 1972). Po anglickém vzoru zaloţily fotbalové asociace i další země. V roce 1873 vznikla Skotská fotbalová asociace, o dva roky později ji následovali ve Walesu a roku 1880 se zrodila fotbalová asociace i v Irsku. Prvním skotským klubem se stal v roce 1867 Queen`s Park Football Club v Glasgow, první zaloţený waleský klub Druids Football Club v roce 1870, Irové zaloţili roku 1879 Cliftonville Football Club. Vzhledem k velkému rozmachu vznikla Mezinárodní fotbalová organizace (FIFA) fungující od roku 1904 (Bedřich,2006). Fotbalové soutěţe: Po celém světě se hrají různé soutěţe, ať uţ klubové nebo mezinárodní. Nejvíce ceněnou trofejí je na mezinárodní úrovni mistrovství světa, mezi klubovou trofej patří jednoznačně vítězství v Lize mistrů. Jako první neoficiální mistrovství světa je povaţován turnaj v Turíně, který uspořádal roku 1909 Sir Thomas Lipton. Účastnily se ho profesionální kluby z Německa, Itálie a Švýcarska, Anglická fotbalová asociace odmítla své kluby na soutěţ přihlásit. Organizátoři si pozvali jen anglický amatérský klub West Auckland, jenţ titul nakonec vyhrál. FIFA přiznala roku 1924 olympijskému turnaji ve fotbale status světového fotbalového šampionátu amatérů, který mu vydrţel aţ do následující olympiády. Dne 28. května 1928 se FIFA rozhodla uspořádat první mistrovství světa, které trvá dodnes (msfotbal.galaxie.name). Další oficiální mezinárodní soutěţí jsou olympijské hry. Fotbal se v nich začal prezentovat aţ v roce 1908 na IV. OH v Londýně. Zápolení na olympijském fotbalové turnaji mělo velkou váhu v mezinárodní kopané, byl velmi významným krokem ve vývoji i kvalitativním růstu kopané všech zemí, kde fotbal něco znamenal. Nyní je jiţ kopaná na OH

9

jen v druhém pořadí zájmu světové veřejnosti. Stalo se tak proto, ţe na olympijských hrách nesmějí startovat fotbalisté, kteří hráli na světovém šampionátu. Velmi sledované je i mistrovství Evropy, které se hraje od roku 1968 jednou za čtyři roky. O této soutěţi se poprvé uvaţovalo na začátku padesátých let, a to hlavně kvůli tomu, ţe mezi oběma turnaji světa je dlouhá doba. A tak evropská fotbalová federace UEFA chtěla toto čtyřleté období- včetně dvouletého období, kdy se nehraje kvalifikace - vyplnit jinou soutěţí. Nejdříve jako Pohár evropských národů, ale uţ od třetího ročníku je tato soutěţ oficiálním evropským šampionátem (Ţurman,1972). Stejně jako u nás v Evropě fungují mistrovství i na ostatních kontinentech. V Severní a Střední Americe a v Karibské oblasti je fotbal veden kontinentální fotbalovou konfederaci (CONCACAF). Od roku 1916 se pořádá mistrovství Jiţní Ameriky. V Africe se hraje Africký pohár a to od roku 1957 a v Asii hrají jednou za čtyři roky od roku 1956 mistrovství Asie (Bedřich,2006). Co se týče klubových soutěţí, nejznámější býval předchůdce Ligy mistrů Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ), který se začal hrát v sezóně 1955/56.V Systému PMEZ sehrálo vyřazovacím způsobem, kdy v kaţdém kole proti sobě nastoupily dva týmy a sehrály dva zápasy (jednou doma a jednou venku) a kdo zvítězil, ať uţ na lepší skóre, postoupil do dalšího části. Týmy, které hrály tuto, soutěţ byly vítězové domácích lig a obhájci trofejí. Tento systém byl skoro totoţný jako u jihoamerického Poháru osvoboditelů. V roce 1992 byla soutěţ pozměněna na dnešní Ligu mistrů, která funguje s občasnými drobnými změna stejně doteď. Nynější organizace je taková, ţe Liga mistrů má tři předkola a hlavní soutěţ, která je upravena na úvodní fázi hranou ve čtyřčlenných skupinách (hraných způsobem ,,kaţdý s kaţdým“ na domácí půdě a venku), z kaţdé skupiny postupují dva týmy. Ve druhé fázi, která se hraje vyřazovacím systémem dvou zápasů (doma-venku). V České republice nejvyšší fotbalová soutěţ funguje pod hlavičkou Fotbalové asociace České republiky (FAČR). Tato soutěţ je hraná od léta roku 1993, kdy byla rozdělena Fotbalová liga Československa na českou a slovenskou ligu. Oficiální název Gambrinus liga nese od sezony 1997/98 podle hlavního sponzora. Muţská soutěţ je zimní přestávkou rozdělena na dvě hrací období. Soutěţního ročníku se účastní 16 týmů. Utká se „kaţdý s kaţdým“ dvoukolově, tedy kaţdý z týmů zvládne sehrát během jedné sezóny 30 zápasů (15doma a 15 venku). Týmy na posledních dvou místech sestupují do druhé ligy a jsou nahrazeny vítězem a týmem na druhé pozici této soutěţe (www.cs.wikipedia.org).

10

Rozdělení soutěţí starších ţáků, na kterou je tato práce zaměřena, je na nejniţší okresní soutěţe, soutěţe krajské - I. třídy starších ţáků a krajské přebory a moravskoslezské divize starších ţáků a uzavřené soutěţe České a Moravskoslezské ligy SpSM U15 a U14. Problematikou sportovní přípravy hráčů ve fotbale se zabývají trenéři neustále a jiţ od útlého věku mladší přípravky. Touto problematikou a věkovou skupinou se chci zabývat nejen kvůli tomu, ţe jsem sám aktivní hráč Národní fotbalové ligy, ale hlavně působím jako asistent trenéra u této věkové kategorie. Kaţdá tato kategorie má svá jiná specifika, věkové a vývojové zvláštnosti a trenér by je měl znát a dodrţovat, aby probíhala sportovní příprava co nejkvalitněji. V této práci se budu zabývat problematikou sportovní přípravy starších ţáků, coţ je věk 13 -15 let, se zaměřením na soutěţní utkání. Sportovní příprava, nejen této věkové kategorie, zahrnuje široké spektrum problému. V této práci se chci zaměřit hlavně na význam utkání pro tuto kategorii, protoţe soutěţní činnost musí vyhovovat a vytvářet se odlišně pro jednotlivé věkové i výkonnostní kategorie. S realizací soutěţního utkání je spojená jeho organizace a to např. čas utkání, velikost hřiště či rozměr brány. S tímto je spojena také struktura ţákovských soutěţí, její neustálá reorganizace, změny pravidel a hledání té nejideálnější varianty, aby individuální podíl zapojení hráčů byl co největší, a to bude téţ jeden z hlavních bodů této práce. Cílem této práce je tedy charakterizovat jaká pozitiva, ale i negativa přináší soutěţní utkání pro kategorii starších ţáků. Co se týče organizací soutěţí, tak zjistit jak přistupují k ţákovskému fotbalu v jiných zemích a hlavně jak funguje stávající model organizace soutěţe starších ţáků u nás a popř. hledat její zlepšení. Snaţit se najít tu nejlepší moţnou variantu, poukázat na rozdíly mezi dospělým a mládeţnickým fotbalem, a to např. v tréninkovém mikrocyklu, jak u starších ţáků probíhá předzápasový trénink nebo zda se tento typ tréninku pouţívá jen u muţů.

11

2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA

2.1. Význam soutěţí Soutěţe a výkony patří k základním charakteristikám sportu. Sportovní soutěţe umoţňují srovnávání výkonnosti jak jednotlivců, tak i sportovních kolektivů. Ty se uskutečňují v rámci přesně definovaných pravidel a řádů příslušných sportovních odvětví. Význam soutěţení je vlastně dvojí: 

vnější - spočívající ve vlivu sportovních utkání, závodů na veřejnost



vnitřní – ten dělá ze soutěţení prostředek kontroly výsledků dlouhodobé tréninkové práce a zároveň i zdroj další motivace sportovní činnosti (Choutka, 1983) Obsahem sportovních soutěţí je určitý boj uskutečňovaný promyšleným jednáním

prostřednictvím specializovaných dovedností na úrovni relativně maximálního výkonu jednotlivce či kolektivu. Cílem je dosáhnout v daném čase a podmínkách co nejvyšších výkonů, které vedou k vítězství, resp. k předpokládanému umístění v konkurenci s ostatními soutěţícími (Dovalil a kol., 2002). V současnosti se koncepce národních soutěţí podřizují ve všech vyspělých zemích systémům soutěţí mezinárodních sportovních federací. Všechny národní svazy respektují termínové listiny mezinárodních soutěţí a podle nich si tvoří odvětví vlastní systém soutěţí. Přísná návaznost mezi národními a mezinárodními soutěţemi se děje hlavně ve vrcholovém sportu. Na niţších úrovních bývají soutěţe uzpůsobeny podmínkám kaţdé země s ohledem na tradice a záměry svazů. Rozdělujeme je na soutěţe dospělých, soutěţe dětí a mládeţe a také veteránů (Dovalil a kol., 2002). Sportovní soutěţe je moţné popsat jako organizované prověřování výsledků tréninkového procesu, ale i jako zvláštní druh sociální situace, která se koná pod kontrolou rozhodčích i veřejnosti. V soutěţích se ukazují výsledky rozvoje pohybových schopností, stupeň osvojení dovedností daného sportovního odvětví včetně rozvoje potřebných psychických vlastností (Štilec a kol., 1989).

12

Sportovní soutěţe představují pro kaţdého jednotlivce náročné situace, ve kterých chce dosáhnout co nejlepšího výkonu a z tohoto důvodu je nucen maximálně mobilizovat psychické i fyzické úsilí v boji o vítězství. Účast v soutěţích je pro výkonnostní růst sportovců nezbytná, protoţe poskytuje faktory, které v tréninku nenajde (rozhodčí, soupeři, obecenstvo apod). Tyto faktory musí hráč zvládnout, protoţe jsou předpokladem sportovního úspěchu. Proto i sebekvalitnější tréninkový proces bez soutěţí kvalitní úrovně neúplný (Štilec a kol., 1989). Sportovní soutěţe dětí a mládeţe mohou být součástí vrcholového, výkonnostního tak i rekreačního sportu. Jejich podstata spočívá v tom, ţe bezprostřední výkonnostní cíle, ale jsou součástí perspektivní přípravy mladších kategorií zaloţené především na principu všestrannosti. Mohou mít tedy různé zaměření, např. výběrové, kontrolní, motivační, v kontextu s příslušnou úrovní výkonnosti (Dovalil a kol., 2002). Soutěţe ve vrcholovém sportu se odehrávají na mezinárodní a nejvyšší tuzemské úrovni. Úspěšné výsledky mají ohlas u veřejnosti, posilují sebevědomí a národní hrdost občanů a proto také mají i významné společenské a politické poslání. Sportovní soutěţe ve výkonnostním sportu slouţí hlavně jako součást systému zvyšování výkonnosti všech kategorií sportovců a současně představuje společenskou kulturní aktivitu (Dovalil a kol., 2002). Soutěţe jsou vyvrcholením tréninkového procesu, prověřují v nich dovednosti a činnosti, které se děti učily a rozvíjely. Proto především u menších dětí by měl trenér dbát na jejich zapojení do soutěţí v co největším počtu. Je důleţité, aby se děti mohly ukázat a měly šanci získat závodní zkušenosti. U malých dětí není cílem zvítězit, ale zúčastnit se. Závody jsou výrazným motivačním faktorem a trenér by je měl podle toho správně vyuţívat. U soutěţí bývají přítomni i rodiče, příbuzní, známí a kamarádi a kolem pubertálního věku se mohou začít objevovat i trenéři apod. Tím získávají závody vyšší emocionální náboj neţ tréninky a jsou na ně kladeny větší nároky z hlediska uplatnění dětí. Cílem kaţdého soutěţícího (a dětí především) je vítězství v utkání. Trenér jim svým působením můţe napomoci (pokud není mezi soupeři příliš velký výkonnostní rozdíl). Právě souboj dvou skoro stejně silných soupeřů je dobrou moţností, jak pozitivně ovlivnit malé sportovce.

13

Při vedení dětí v soutěţi (koučování) můţeme z hlediska práce trenéra rozlišit několik fází: •

příprava na závod (nebo utkání),

•

příprava před závodem,

•

činnost při závodě,

•

hodnocení po závodě (Perič, 2008). Při výchově mladých hráčů musí trénink a utkání vytvářet neoddělitelnou jednotu.

Nestačí jen věkově a výkonnostně vhodný trénink, také oficiální soutěţní činnost musí se vší pečlivostí vyhovovat a být utvářena pro jednotlivé věkové i výkonnostní kategorie mládeţe. Soutěţní utkání, pokud jsou přizpůsobena znalostem, herním dovednostem a umění věkové skupiny, plní mnoho významných funkcí. Z postoje trenéra je nejdůleţitější funkcí funkce učební. Utkání je v tomto smyslu následováním tréninkového procesu. Co se učilo v tréninku, to by mělo být vyţadováno, zdokonalováno a podporováno v utkání. Funkce kontrolní znamená, ţe teprve výkony hráčů, jednotlivců i druţstva v utkání ukáţou, jak dobře a pevně se hráči naučili dovednosti osvojované v tréninku, jak tvořivě a na jaké úrovni kondičních schopností je dokáţou vyuţít proti výkonnostně často jiným soupeřům. Naopak odhalí, co je třeba ještě zlepšit. Od kontrolní funkce se odvíjí funkce výběrová. V klubech, v nichţ zájem dětí přesahuje kapacitní moţností klubu, postupně zůstávají lepší a talentovanější hráči. Z hlediska dlouhodobého formování osobnosti hráčů je hlavní funkcí funkce výchovná. Utkání dává pro výchovu hráčů často silnější podněty neţ tréninková jednotka, ať ve smyslu zásad fair play, nebo ve vztahu ke spoluhráčům, soupeři, rozhodčímu, ale i sobě samému (sebeovládání). Z pohledu hráče má zásadní význam asi funkce motivační. Převáţně kvůli moţnosti hrát zápas se hráči věnují fotbalu, chodí pravidelně trénovat, těší se na zařazení do základní sestavy, na oblečení do dresu apod. Chtějí ukázat, co všechno se naučili v tréninku, a touţí po uznání a ocenění, které zpětně zvyšuje náladu do další přípravy. Tento navýsost kladný postoj k utkáním je ohroţen, pokud je zapojení samotného hráče příliš malé (např. při hře s velkým počtem hráčů na neúměrně velkém hřišti). Ještě horší situace nastává, kdyţ hráč nedostane šanci ukázat se herním výkonem v utkání na hřišti a zůstává sedět na lavičce. Další důleţitá funkce je soutěţní. Utkání zvyšuje přirozenou dětskou soutěţivost. Děti se chtějí porovnávat nejen se soupeřícími hráči, ale taky mezi sebou.

14

S motivační funkcí úzce souvisí funkce proţitková, která kromě dovedností ovlivňuje vztah dětí k fotbalu jako k zájmové činnosti, naplňuje (nebo nenaplňuje) potřebu proţívat nadšení, úspěch a uznání, ukázat své dovednosti rodičům, sourozencům a přátelům. Výsledek utkání by neměl být brán jako jediné měřítko úspěšnosti druţstva. Ať zápas dopadl výhrou nebo poráţkou, trenér musí stručně a výstiţně ohodnotit jednotlivé hráče, vyzdvihnout v čem bylo dosáhnuto zlepšení, pochválit, kde chvála je na místě, věcně zkritizovat to, co si kritiku zaslouţí, ale za všech okolností působit přátelsky. Děti musí být pořád motivovány kvůli další činnosti. Čím mladší kategorie, tím dříve by měl trenér výkony hráčů hodnotit. U starších ţáků je dobré se vrátit se k hodnocení utkání i na nejbliţším tréninku (Buzek, Procházka, 1999).

2.1.1. Vztah utkání a tréninkového procesu Utkání má v systému tréninku důleţité postavení. Je cílem celé přípravy, ale současně je i kontrolou, jak byly úkoly dané v jednotlivých etapách sportovního tréninku splněny. Kaţdé utkání, hlavně mistrovské, je tedy pro celé druţstvo důleţitým cílem. Z tohoto důvodu má být utkání všestranně zajištěno (Choutka, 1968). Ve vztahu k tréninku jsou sportovní soutěţe jeho vrcholem a hlavním cílem. Sportovci v nich ukazují tréninkem dosaţenou trénovanost a sportovní formu, připravenost prezentovat svoji úroveň ve specifických soutěţních podmínkách. Ze soutěţí a soutěţních výkonů se vyhodnocuje zaměření dalšího tréninkového procesu (Dovalil a kol., 2002). Ve sportovním tréninku jde o výstavbu specializovaného sportovního výkonu a o jeho systematické zvyšování, kdeţto ve sportovních soutěţích se tento proces dokončuje. Přehnaná účast v soutěţích vede sice k získávání zkušeností, ale mizí přitom výkonnostní úroveň, a naopak, málo soutěţení má za následek nezkušenost a v důsledku toho i nedostatečné vyuţití skutečných moţností sportovce. Proto je důleţité vţdy usilovat o ideální poměr mezi tréninkem a soutěţením (Choutka, 1983). Účast sportovců a druţstev v soutěţích je pro výkonnostní růst nezbytná. V tréninkovém procesu je moţné podmínky soutěţí pouze simulovat, avšak nikoliv úplně a dokonale. Aţ v soutěţích mohou sportovci své výkony zpevňovat, adaptovat se na vnější vlivy. Soutěţ zastupuje – hlavně ve vyšších výkonnostních úrovních nenahraditelný způsob specifického zatíţení.

15

- nezastupitelný a

Proto je potřeba soutěţe povaţovat soutěţe za důleţitou součást tréninku. Soutěţe i trénink jsou spolu propojeny. V tomto vztahu je nutné brát na zřetel několik činitelů: 

specifiku sportu,



výkonnostní úroveň sportovců (zvláště rozdíly mezi dospělými a mládeţí),



optimální počet soutěţí v ročním tréninkovém cyklu a jejich zařazení,



smysl v tréninkovém plánu.

Měli bychom brát v úvahu jiţ ověřený, optimální počet startů za rok, ten můţe být v různých souvislostech (specifika sportu, věk) různý. Přes obecný trend navyšování počtu soutěţí se v jednotlivých odvětvích a disciplínách dospělo k určitému ustálenému počtu. Největší počet utkání je ve sportovních hrách a to 50 – 80 (Dovalil a kol., 2002). Cyklus ve sportu vyjadřuje relativně ukončený sled, celek opakujících se různě dlouhých časových úseků tréninku. Uţ samotný základ tréninku, v němţ se střídá zatíţení a zotavení, ukazuje cykly různého řádu. Obvykle se rozlišují mikrocykly – vícedenní tréninkový cyklus, mezocykly – více týdenní cyklus a makrocyklus – sled mezocyklů. Za nejtypičtější mikrocyklus se obecně povaţuje roční tréninkový cyklus, který je základní jednotkou dlouhodobě organizované sportovní činnosti. Tomu odpovídá základní periodizace rozlišující přípravné, předzávodní, závodní (také hlavní nebo soutěţní) a přechodné (Dovalil a kol., 2002). Typy mikrocyklů v ročním tréninkovém cyklu podle Dovalila (2002) rozděluje na: •

úvodní

•

rozvíjející

•

stabilizační

•

kontrolní

•

vylaďovací

•

soutěţní

•

zotavný Mikrocyklus soutěţní je dán intervalem mezi dvěma soutěţními utkáními, jeho

hlavním úkolem je stabilizování, případně opakované vyladění sportovní formy. Znamená to odpovídající regeneraci po předchozím startu, opravu nedostatků v taktice a technice a přípravu na další start (soupeř, podmínky zápasu, místo, časový plán, aktuální psychický stav aj. (Dovalil a kol., 2002).

16

2.2. Charakteristika dětí ve věku starších ţáků Pro věk 12 – 14 let je typický rychlý, často aţ prudký růst, zejména končetin a vývoj svalstva. Proto se zvyšuje význam správné výţivy i pitného reţimu, která odpovídá jak růstovým změnám, tak poţadavkům zatěţování. Nerovnoměrnost vývojových změn se ukazuje na pohybové diskoordinaci a psychické nevyrovnanosti. Po odeznění pubertálních změn (nejen změny somatických charakteristik – hmotnosti a výšky, ale i neurohormonálních vztahů), dochází ke zjevnému zlepšování nervosvalové koordinace. Zlepšuje se diferenciace svalového úsilí, zvětšuje se přesnost pohybů. Skoro hodnot dospělých dosahují ţáci v rychlosti reakce, ve stabilitě těla a orientaci v prostoru. Nastupující hypertrofie svalstva je předpokladem pro další vývoj silových schopností včetně silové vytrvalosti. Maximálně do 14-15. roku narůstá rychlost frekvence pohybů, pak zůstává stejná nebo se zpomaluje. Zlepšuje se také flexibilita. Pro celé toto období přechodu k dětství k začínající dospělosti je typický nerovnoměrný vývoj. Značné somatické, funkční i psychické změny se odráţejí ve strukturálních změnách osobnosti, v rozumovém, mravním i sociálním vývoji. Výrazně se mění přístupy k autoritě, která jiţ není pasivně přijímána, ale je kriticky vyhledávána. Mění se způsoby sociální interakce, vztahy ke stejně starým i dospělým. Dochází ke změně hodnot, postojů, zájmů a ke kritickému vyhledávání nových hodnot, coţ můţe vést i ke sníţení zájmu o pohybové aktivity včetně fotbalu. Zvyšuje se sebeuvědomění, ale časté přeceňování a nadměrná ctiţádost můţe směřovat aţ k neţádoucímu přetěţování. Změny v organismu vedou často k pocitu odlišnosti, coţ na jedné straně můţe vést aţ k uzavírání se do sebe a vyhýbáním sociálním kontaktům a na straně druhé aţ k neţádoucímu, nepřiměřenému jednání. Ţáci mají sklony k napodobování – vytváření idolů – a i toto je třeba vyuţít při citlivém vedení a v kaţdém případě je ideální při jednání s nimi volit diferenciovaný přístup (Votík, 1995). Toto období starších ţáků ( 13-15 let) zakončuje trénink v ţákovském věku, etapu základního a z části specializovaného tréninku. Většina autorů označuje toto období jako etapu lidského zrání. Dochází k viditelným změnám v somatickém a psychickém vývoji (puberta). S tímto stavem dochází k některým záporným jevům, které jsou většinou známé. Z pohledu motoriky je to pokles koordinace (tím i techniky) z minulosti jiţ upevněných

17

dovedností. Tento stav nelze chápat jako nějaké krizové období, ale jako jistou zvláštní součást vývoje mladého člověka. Trpělivý přístup k osobnosti ţáka ze strany trenéra, systematický, odborně vedený trénink můţe tyto nedokonalosti z podstatné části nahradit. Někdy se tomuhle věku říká „druhý zlatý věk učení fotbalu „ (Fajfer, 2005). Vývoje ve starším školním věku: •

tělesný - je stále rychlejší, výška se mění se spolu s hmotností rychleji, neţ v kterémkoliv jiném věkovém období. Po 13. roce však mohou růstové změny negativně působit na správnost pohybů. Končetiny rostou rychleji neţ trup. Rychlejší růst přináší náchylnost ke vzniku poruch hybného systému.

•

psychický - hormonální aktivita ovlivňuje jejich chování ve sportovní činnosti i v dalších oblastech působení. Objevují se znaky logického a abstraktního chápání, rozvíjí se paměť. Soustředění vydrţí delší čas. Zvyšuje se rychlost učení a sniţuje se počet opakování. Typická bývá náladovost. Tvoří se vztah ke sportu jako k činnosti, která můţe přinést silné uspokojení.

•

pohybový - tělesná výkonnost pořád ještě nedosáhla svého maxima. Zlepšená je schopnost přizpůsobení, coţ vytváří dobré předpoklady pro trénink. Hlavně osifikace kostí limituje výkonnost a zůstává omezujícím činitelem tréninku. Přechod mezi mladším a starším školním věkem je povaţován za vrchol všeobecného vývoje. Vysoká úroveň je předvídání vlastních pohybů a pohybů ostatních účastníků i pohybů náčiní a dalších sportovních předmětů. Nejtypičtějším rysem je rychlé chápání a schopnost učit se novým pohybovým dovednostem se širokou přizpůsobivostí měnícím se podmínkám.

•

sociální - přichází pocit odlišnosti od vrstevníků, všímání se více sama sebe, všímání více sama sebe, uzavírání se do sebe a vyhýbání se sociálním kontaktům. Někdy toto vede aţ k agresivnímu chování. Před nástupem puberty se děti projevují spíše extrovertně, charakterizuje je jistá bezohlednost, opozice, násilí, touha po moci a ovládání skupiny, bojovnost, snaha o stálou změnu apod. Dochází k napodobování a k obdivu vzorů, které mohou být i záporné.

Rozmezí věku 13 - 15 let nejlepší období pro rozvoj silových schopností u chlapců hlavně rychlé a výbušné síly a končí nejlepší období rozvoje rychlostních schopností (Perič, 2008). 18

2.3. Rozdíl ve sportovní přípravě dospělých a dětí Soutěţe mají jinou roli v tréninku dětí a mládeţe a jinou v tréninku dospělých a vrcholových sportovců. V tréninku mládeţe se jimi hlavně upevňuje a prohlubuje vztah ke sportu, tedy i pravidelnému a řádnému trénování. Motivační náboj správně organizovaných soutěţí je tak silný, ţe se pod vedením dobrých trenérů-pedagogů stává významným výchovným prostředkem. Kromě výchovného účinku jsou soutěţe důleţitým prostředkem kontroly. Důvodem je skutečnost, ţe ve výsledcích sportovních soutěţí mládeţe lze posuzovat veškerou činnost, kterou se sportovec nebo druţstvo snaţilo dosáhnout v tréninkovém procesu. Souhrnně lze říci, ţe hlavní význam soutěţí v období sportovního tréninku dětí a mládeţe je hlavně: •

ve zvyšování motivace mládeţe pro sport,

•

ve tvarování a formování osobnosti sportovce a ve výchově,

•

ve zvládnutí úkolů sportovního tréninku, získání pohybových dovedností, zlepšení pohybových schopností v rámci uplatnění techniky a taktiky (Štilec a kol., 1989).

Podle Periče (2008) vývoj člověka neprobíhá stejnoměrně. Určité anatomickofyziologické a psycho-sociální zvláštnosti jsou tedy v určitých věkových obdobích typické pro danou věkovou skupinu. Mají vlastně povahu zákonitostí, které vymezují jednotlivá období vývoje člověka. Ty se od sebe odlišují v několika oblastech, přičemţ k těm hlavním patří tělesný, pohybový, psychický a sociální vývoj. Dětství a adolescence jsou charakteristické značnými změnami ve všech hlavních oblastech, které vytvářejí lidskou bytost. Z pohledu sportovního tréninku patří mezi takové zásadní změny: •

intenzivní růst,

•

vývoj a dozrávaní různých orgánů těla,

•

psychický a sociální vývoj,

•

pohybový rozvoj.

19

Někteří trenéři mají tendence v tréninku mládeţe kopírovat “miniaturizovat“ trénink dospělých a dostatečně si neuvědomují, ţe nepřiměřené zatěţování vede k neţádoucím reakcím dětského organismu ať uţ v oblasti anatomicko-fyziologické či psychické (Votík, 1995). Jak druţstva mládeţnických kategorii, tak dospělých, se snaţí o rozvoj herní výkonnosti a hrají utkání na vítězství. Ale základní rozdíl je v cílech a úkolech jejich tréninku. Hlavním cílem tréninku dospělých je: úspěch v soutěţi, získávání bodů, umístit se co nejlépe v tabulce. Hlavním úkolem tréninku dospělých je nachystat se na soutěţ. Obsah tréninku je ovlivňován tréninkovými cykly (mikro - mezo – makro), současnou výkonností druţstva a poţadavky nejbliţších důleţitých utkání. Tyto faktory by měly mít v tréninku mládeţe menší důleţitost. Hlavním cílem tréninku mládeţe je: skrz oblíbené sportovní činnosti mobilizovat přirozené schopnosti mladého hráče a k co nejdokonalejšímu získání všech sloţek herní způsobilosti. Současně přispívat specifickými vliv sportovního prostředí ke tvarování stránek jeho osobnosti – pohybové, citové mravní, rozumové, estetické atd. Hlavním úkolem tréninku mládeţe je hráče fotbalu učit a naučit (Votík, 1995). Za hlavní tréninkovou charakteristiku u druţstev dětí povaţujeme skutečnost, ţe jde hlavně o proces učební (vzdělávací) a výchovný a aţ v druhé řadě o proces zdatnostní. Jde tedy hlavně o vytvoření nových pohybových programů (funkčních spojení) v rámci nervosvalové soustavy, a to jak programů specifických pro fotbal, tak programů pouţitelných všeobecněji i v jiných pohybových aktivitách. Tréninku dětí by měl být nejdůleţitější nácvik a zdokonalování herních popřípadě i obecně pohybových dovedností. V ţákovských kategoriích jde především o dovednosti individuální. Takové zaměření obsahu tréninku vyplývá zejména z faktu, ţe zvláštní mladší školní věk je obdobím nejpříznivějším pro motorické učení a pro rozvoj určitých pohybových schopností (je to tzv. senzitivní, citlivé období pro jejich rozvoj). Kondičně zaměřené zatíţení se v tréninku mládeţe také vyuţívá, ale o hodně menší míře neţ v tréninku dospělých. Za další významnou charakteristiku tréninku pokládáme perspektivnost. V tréninku kategorie dospělých můţeme povaţovat za preferovaný kratší časový horizont. Hlavní je „teď“, toto utkání, tato sezóna. V tréninku dětí nemůţe chybět zaměření na přítomnost, je však v pozadí za zaměřením na budoucnost.

20

Jiná významná tréninková charakteristika je podmíněna rozdíly mezi dětským a dospělým organizmem a spočívá ve schopnosti adaptace na zatíţení aţ na samé hranici fyziologických moţností organizmu. Zatímco u dospělých je v některých období ročního tréninkového cyklu ţádáno maximální zatíţení, tak u mládeţe detailně dbáme na přiměřenost zatíţení vzhledem k věkovým zvláštnostem vyvíjecího se organizmu, zejména co do intenzity a zdravotních rizik zvoleného zatíţení (Votík, 2003). Hlavní úkoly přípravy starších ţáku podle Matouška (1973) jsou: •

poloţení základů všech rozhodujících vlastností, schopností a dovedností budoucích hráčů fotbalu,

•

vycházet ze všestranné přípravy, a přitom dále rozvíjet důleţité pohybové vlastnosti – rychlost a obratnost a zahájit rozvoj síly,

•

být schopen zvládnout všechny základní herní činnosti po technické i taktické stránce oběma nohama,

•

rozvinout taktickou úroveň a tvořivost,

•

působit na morální a volní vlastnosti a formovat rozvoj celé osobnosti.

2.4. Příprava k soutěţím a charakteristika soutěţního (hlavního) období Příprava k soutěţím Soutěţemi tréninkový proces vrcholí, pro kaţdou soutěţ je potřeba naplánovat jinou přípravu (Dovalil a kol., 2002). Podle Dovalila (2002) se rozlišuje příprava dlouhodobá – plánuje se dlouho dopředu, střednědobá – spojuje se s hlavními soutěţemi v závodním období tréninkového cyklu, a příprava těsně před soutěží. •

Dlouhodobá příprava – týká se hlavně vrcholového sportu v případech, kdy jsou termíny známé několik let předem (olympijské hry, mistrovství světa).

•

Střednědobá příprava – sestavuje se termínem soutěţe, odpovídajícím časovým úsekem před ním a týká se např. mistrovských soutěţí. Plánování obsahuje tréninkový proces v rozmezí mezocyklů a mikrocyklů. Důleţitou roli hraje počet přípravných soutěţí.

21

•

Příprava bezprostředně před soutěží – je to poslední fáze, která se děje v tréninkovém procesu a má specifické zaměření. Má mít kolektivní charakter, ale zaloţený na přípravě nejvyspělejších a osobnostně silných jedinců. Cílem přípravy na soutěţ je dosáhnout vrcholu komplexní připravenosti sportovců k danému termínu.

Dětské a ţákovské soutěţe můţeme rozdělit do tří základních podob: První typ začleňuje pravidelné utkání nebo závody. Tento typ uţívají většinou sportovní hry a frekvence utkání je obvykle 1-2krát týdně. Za sezónu tedy děti odehrají kolem 40-50 utkání. Z toho důvodu se zpravidla speciální trénink, zaměřený na soupeře nepřidává. Spíše se procvičují soutěţní situace, které se běţně dějí v utkání a jejich řešení. Druhý typ nemá tak častou frekvenci závodů, většinou jsou 1-2 do měsíce, občas slouţí tyto závody jako kvalifikační soutěţe, které se odehrávají jednou za několik měsíců. Tento typ najdeme v atletice, gymnastice, plavání apod. Občas bývá před těmito soutěţemi zařazován speciální před závodní cyklus, který má děti nachystat na nároky závodů. Třetí typ jsou sporty, které mají soutěţe jen několikrát v roce (s frekvencí menší neţ jednou do měsíce). Patří mezi ně různé druhy úpolových sportů, sezónní sporty apod. Zde je dobré občas uspořádat přátelská či klubová střetnutí a závody, jeţ umoţní dětem vytvořit si představu o atmosféře na závodech a o způsobu soupeření (Perič, 2008).

Charakteristika soutěţního (hlavního) období Do závodního (soutěţního) období se soustřeďují soutěţe, jeho nejdůleţitějším cílem je zhodnotit předchozí přípravu a prokázat nejvyšší výkonnost. Účasti v soutěţích - starty, závody, utkání- jsou vrcholem sportovní činnosti, stávají se měřítkem úspěšnosti talentu i tréninku. Soutěţe jsou hlavním cílem tréninku, ale také zdrojem další motivace, ať uţ po úspěchu či nezdaru. V závodním období se také plánuje správná tréninková činnost. Obecným úkolem tréninku v soutěţním období je vytváření podmínek pro udrţení, případně opakované vyladění, sportovní formy. V tomto období se sniţuje objem tréninkového zatíţení, ale dbá se na udrţení jeho intenzity. Ve fotbale a podobných sportech, se závodí častěji a trénink má funkci jen udrţovací, regenerační a dolaďovací (Dovalil a kol., 2002).

22

Podle Matouška (1973) sledujeme v hlavním období tyto úkoly: •

udrţení stavu trénovanosti, který jsme nabyli v přípravném období,

•

pokračování ve zvyšování pohybové úrovně hráče, která je spojena s dalším rozvojem speciálních pohybových vlastností, zvláště těch, které vyţadují k rozvoji maximální intenzitu (rychlost, síla),

•

postupné zdokonalování úrovně jednotlivce i celku,

•

vést hráče k tomu, aby byli schopni předvést v mistrovských utkáních nejlepší výkony a byli v dobré sportovní formě,

•

průběţně mapovat psychický a morálně volní stav hráčů

V přípravě dětí by měl být trénink pravidelný, nesmí docházet k jeho zaměřování k jednotlivým závodům, utkáním či soutěţím. Soutěţe by měly mít pravidelný charakter, a pokud to jde, neměly by zasahovat do školní docházky dětí. Špatný je takový tréninkový přístup, který omezuje soutěţní spontánnost dětí a snaţí se z důvodů co nejlepšího výsledku zapojit do závodu co nejmíň dětí (Perič, 2008).

2.5. Stavba tréninku před soutěţním utkáním Předzápasový trénink se objevuje převáţně ve vrcholovém fotbalu dospělých. Většinou mívá individuální charakter, můţeme však také zařadit skupinový nácvik techniky mírnou intenzitou a opakování standardních situací (Matoušek a kol., 1973). U nejmenších dětí by se předzápasový trénink neměl výrazněji lišit od běţného tréninku. Se zvyšujícím se věkem a s narůstajícími zkušenostmi dětí se v tréninku, především v etapě specializovaného tréninku, zaměřujeme na nejběţnější situace, které nastanou v závodě, a na moţnosti jejich řešení. V případě, ţe výkon je závislý na týmové souhře (např. u některých sportovních her, ve štafetách apod.), je dobré, aby děti trénovaly v sestavě či uskupeních, ve kterých trenér předpokládá, ţe budou závodit společně i v soutěţi. Po posledním tréninku by se měla uskutečnit velmi krátká porada, na které trenér sdělí hlavní informace o závodech: •

co se od soutěţe očekává (turnaj, přátelský či mistrovský závod apod.),

•

kdo bude soupeřem,

23

•

jaká je předpokládaná sestava druţstva, popř. jaké je rozdělení dětí do jednotlivých disciplín,

•

kdy a kde je sraz na utkání (popř. v kolik hodin je odjezd),

•

další doplňující informace (Perič, 2008). Poslední trénink před utkáním musí mít správně volený obsah a úměrné zatíţení.

Doporučujeme: a) Poslední trénink v týdnu, zaměřen na rozvoj rychlostní vytrvalosti, obecné vytrvalosti a všeobecné síly, zařadit asi 72 hodin před utkáním, aby organismus dosáhl plné regenerace. b) Rychlost a obratnost můţeme trénovat i 48 hodin (ve zmenšeném rozsahu i 24 hodin) před zápasem. V obou těchto bodech (a-b) je moţno zkrátit časy pro odpočinek organismu a úplné obnovení sil u muţstev s vysokým stavem tělesné připravenosti a několikaletou náročnou přípravou. c) Zatíţení v posledním tréninku před utkáním má být celkově menší, a to jak co do objemu, tak i z části co do intenzity. Volí se modelovaný trénink s převahou prostředků z oblasti technicko-taktické přípravy, do kterého začleňujeme i teoretickou přípravu na nastávající utkání. Teoretická příprava se zařazuje před trénink, aby hráči pochopili smysl taktiky a v tréninku si pak mohli některé zásady ověřit. d) Volíme-li trénink 24 hodin před utkáním nebo v den utkání, má mít funkci aktivního odpočinku nebo rozcvičování na utkání. Pouţité prostředky nesmí být namáhavé, mělo by to být pouze opakování základní techniky, standardních situací apod. Tělesně a psychicky těţká cvičení jsou nevyhovující. e) Účinnou formou modelování přípravy je přípravné utkání, pro které volíme muţstvo hrající obdobným způsobem jako další soupeř (nejvhodnějším je čtvrtek). f) Do posledního tréninku připravujeme nácvik standardních situací a kombinací (zdokonalování zvoleného systému hry). Všechny prostředky chystáme na následující utkání (Matoušek a kol.,1973).

24

2.6. Přístup k mládeţnickým soutěţím v zahraničí

2.6.1. Brazílie V rámci „ fotbalových škol ‟ začínají děti v Brazílii s fotbalem, jedná se při tom o fotbal halový. Souběţně s tímto probíhá normálním trénink. Tento halový fotbal začíná jiţ v šesti letech, zatímco „ normální ‟ klubový fotbal startuje teprve ve věku od deseti let. Hraje se na malých hřištích 5 proti 5 s malým míčem velikostí házenkářského. Asi 60 procent deseti – aţ čtrnáctiletých v klubu Flamengo hraje souběţně v halovém fotbalu. Hráči ovšem dávají jednoznačně přednost velkému hřišti. Rozdělení věkových stupňů v mládeţnické škole: •

Ţáci: věková skupina 10 – 14 let. Hrací doba 2 x 25 minut

•

Ţáci: 14 – 16 let. Hrací doba 2 x 30 minut

•

Mládeţ 16 – 18 let. Hrací doba 2 x 40 minut

•

Junioři 18 – 21 let. Hrací doba 2 x 45 minut (Flath, 1997) Roční mládeţnický cyklus v Brazílii

(FLATH, T. Mládeţnický fotbal v Brazílii. Fotbal a trénink, 1997, č.3)

2.6.2. Anglie – Manchester United Vedle profesionálního týmu je druhou sportovní strukturální sloţkou akademie. Struktura akademie:

25

•

je tvořena týmy od 9 let aţ k rezervnímu týmu dospělých přes všechny věkové kategorie

•

týmy od 9 do 11 let hrají speciální lokální meziklubové turnaje v systému 8:8 hráčů proti sobě

•

týmy od 12 do 14 let hrají v prvním roce tytéţ turnaje, ale v dalším roce jiţ systém 11:11

•

týmy od 14 do 16 let hrají pravidelná přátelská utkání s týmy Akademií ostatních klubů

•

tým 17letých hraje pravidelnou Ligu akademie

2.6.3. Německo Struktura soutěţí a členění do jednotlivých věkových kategorií jsou v Německu poměrně značně odlišné oproti našemu českému systému. Je to dáno hlavně historickými zvyklostmi vyplývajícími především z rozlohy země a snahy omezit náročnost cestování a s tím i spojené ekonomické náklady. V Německu nepouţívají pro mládeţnické kategorie názvy jako přípravka, ţáci, dorost, ale pouţívají označení U6, U7 aţ U23. U6 – U13: Skoro stejně jako jinde v Evropě začínají děti v Německu s fotbalem kolem šestého roku, kdy začínají první nábory do klubů. Nejčastěji opakujícím se prostředkem v tréninku u těchto věkových kategorií jsou však modifikovaná utkání v nejrůznějších formách. U6 a U7hrají neoficiální soutěţe na malých hřištích bez brankářů, v počtu 4 : 4, na velmi malé branky o rozměrech 1,5 x 1,5m. Kategorie U8 – U11 mají společné, ţe hrají ve stejném počtu hráčů 7 :7, s míčem číslo 4 a na malé branky 2 x 5m. U8 a U9 však na menší hřiště, které je dlouhé jako pokutové území a široké od pokutového území k půlící čáře. Hřiště pro kategorie U10 a U11je stejně široké, ale delší (aţ k postranním čarám).

26

U12 a U13hrají uţ v počtu 11 : 11. Rozdíl mezi těmito kategoriemi je ve velikosti hrací plochy, kdy U13 má delší hrací plochu. A taky ve velikosti míče. Zatímco U13 hraje s míčem velikosti č. 5, U12 ještě s míčem velikosti č. 4. Tyto věkové kategorie uţ mají své oficiální soutěţe. Jsou to tzv. ,,oblastní soutěţe“, které probíhají v jednotlivých spolkových zemí nebo malých regionech celosezónně. Tento systém však podle mínění mnoha trenérů a funkcionářů není ideální, především pro velké profesionální kluby, kde hrají nejlepší hráči svých věkových kategorií. Proto se organizují tzv. Top-turnaje, I pro kategorii U12 a U13, které se konají souběţně s dlouhodobou soutěţí. Zhruba 4 – 5krát za sezónu se potkávají nejkvalitnější druţstva z více spolkových zemí najednou na jednodenních turnajích, kde hrají mezi sebou. U14 –U19: Tyto kategorie jsou uţ v Německu povaţovány za juniorské, proto jsou i tak označovány. V kategoriích U14 – U16 nastává období, kdy se jiţ dá s větší pravděpodobností vypozorovat, je-li hráč opravdu talentovaný a perspektivní pro další fázi výchovy. Nastává asi největší selekce mezi hráči, kdy jsou týmy doplňovány o skauty vytipované hráče z jiných klubů a naopak méně talentovaní a pracovití hráči odchází do menších klubů (Ondračka, 2005). Členění mládeţnických kategorií v Německu

(ONDRAČKA, P. Jak se připravují talentovaní hráči v Hamburger SV. Fotbal a trénink. 2005)

27

2.6.4. Holandsko – Ajax Amsterodam V Ajaxu nemůţeme mluvit o jednotlivých kategoriích, jako u nás řečeno po jednotlivých ročnících. Ve všech kategoriích se hráči na část tréninku dělí do skupin podle postů nebo podle biologické vyspělosti (Barák, Černý, Kormarník, 2012). Od věku 13 let uţ se začínají tvořit jakési divize. Pro kategorii U14 je vytvořena samostatná soutěţ jen pro profesionální kluby (způsob SpSM a SCM). Fotbal v Holandsku je velmi propojen se školstvím, mnoho projektů tvoří sama škola ve spolupráci se svazem. Důleţitým počátečním bodem je, ţe kaţdé dítě má právo sportovat s ostatními dětmi stejného věku na stejné úrovni a klub by to měl zajistit. V Holandsku to vypadá následovně. Organizovaný fotbal je jiţ od věku 5 let. -

U6 a U7hrají systémem 4+1

-

U9, U10 systémem 7+1

-

U11 a výše systémem 10+1 (Mansour, 2005).

2.6.5. Španělsko U nejmladší kategorie realizována tzv.,,pomocí hry“. V kategoriích 5-7letých se odehrávají pouze kratičká utkání 10-15 minut výhradně v místě bydliště, které organizují školy a kluby. Utkání jsou hrána pouze na nejniţších úrovni provinciálního uspořádání, coţ odpovídá naším okresům, bez jakýchkoli dalších finálových turnajů. To platí i ve věkových kategoriích do devíti let. U9 – U10 začínají v počtu 5+1 na hřištích 20 x 30m, coţ je standardně nastavený systém bez moţnosti volby jiných rozměrů nebo počtu (Plachý, 2009). V kategorii mladších ţáků U11 – U13 musejí děti nasáknout nejvíce informací, protoţe se jedná o období ,, zlatého věku “. Do 12 let musí hráči hrát jen ve své věkové kategorii a musí odehrát alespoň 10 minut v kaţdém utkání. Španělé zkoušeli dlouhodobý zhruba čtyřletý experiment a zjistili, ţe v tomto období je nejlepší hrát na zúţené polovině hřiště, s brankami 2 x 6 m, s týmy o počtu 7+1 v základním rozestavení 3-3-1. Utkání se hrají současně na obou polovinách hřiště, tedy se 16 hráči najednou. Důvodem tohoto způsobu je to, ţe se pak přidá do kaţdé řady po jednom hráči a výchova spěje k rozestavení 4-4-2, coţ je nejčastěji pouţívaný způsob rozestavení ve Španělsku. Jde o dohodnuté a centrálně nastavené základní rozestavení pro všechny španělské reprezentace. 28

Do 14 let jsou soutěţe uzavřené v regionálním uspořádání bez sestupů a postupů a vítězové hrají kaţdý rok turnaj vítězů. Tři nejlepší týmy z kaţdého regionu (16 skupin) také sehrají kaţdý rok po ukončení soutěţe tzv. královský pohár. Týmy, které nepostupují, odehrají za rok zhruba kolem 45 soutěţních utkání. Od patnácti let (U15) se tedy učí pravidelnému reţimu, stejný herní styl a herní systémy, kterými hraje dospělá reprezentace. To zda ve Španělsku to opravdu funguje tak dobře, nebo zda jsou úspěchy mládeţe v posledních letech spíše vrcholem vývojové sinusoidy, zřejmě ukáţe příští desetiletí. Tato sinusoida těţí z dlouhodobé tradice a síly španělského fotbalu na jedné straně a vývoje v ostatních státech na straně druhé (Plachý, 2009).

2.6.6. Portugalsko V Portugalsku je 22 krajských fotbalových svazů, které organizují soutěţe od U8 do U19. Soutěţe kategorií U8 - U13 hrají systémem sedm na sedm a organizují si je jednotlivé krajské svazy samostatně a nehraje se o celostátního vítěze. Věkové kategorie U14 se pak hrají klasicky v 11 hráčích a tyto soutěţe organizují krajské svazy formou turnajů krajských výběrů a to za účasti všech 22 krajů. Kaţdý tým disponuje 18 hráči, coţ znamená, ţe na kaţdém turnaji se najednou sejde 396 hráčů. Výběry U15 hrají celostátní ligu rozdělenou do tří kol. 1. kolo tvoří 6 skupin po 12 týmech, přičemţ z kaţdé postoupí nejlepší dva celky plus 4 nejúspěšnější týmy ze třetích míst a vytvoří se 4 skupiny po 4 týmech. Do závěrečné fáze pak postupují pouze vítězové jednotlivých skupin, které se spolu utkají o celkového vítěze. Týmy kategorie U17 hrají celostátní ligu rozdělenou taktéţ do tří kol. 1. kolo tvoří 4 skupiny po 12 týmech, přičemţ z kaţdé postoupí nejlepší čtyři celky a vytvoří se 4 skupiny po 4 týmech. Do závěrečné fáze pak postupují pouze vítězové jednotlivých skupin, které se spolu utkají o celkového vítěze. Kategorie U19 hraje současně 1. a 2. ligu. 1.liga je rozdělena do dvou kol, kde v 1. kole jsou 2 skupiny po 12 týmech, přičemţ do 2. kola postupují nejlepší čtyři týmy z kaţdé ze skupin. 8 nejlepších týmů se pak v rámci finálové skupiny utká o celkové prvenství. 2. liga je taktéţ rozdělena do dvou kol.

29

V 1. kole jsou 4 skupiny po 12 týmech, přičemţ do 2. kola postupují nejlepší čtyři týmy z kaţdé ze skupin. Ve 2. kole se pak vytvoří 4 skupiny po 4 týmech a vítězové jednotlivých skupin pak postupují do 1. Ligy (Dovalil, Čvančara, Gibala, 2013).

2.7. Organizace soutěţí starších ţáků u nás Podle Plachého (2010) vývoj ve fotbale uţ většina vyspělých zemí zachytila a my nesmíme jiţ prodluţovat naše zpoţdění, pokud chceme v budoucnosti hrát důstojnou roli ve světovém fotbalu. Jde o to vidět dostatečně dopředu a uvědomit si, ţe současné šestileté děti, budou za 15 let vrcholnými nositeli otisků současného způsobu výchovy a starší děti samozřejmě ještě dříve. Jestliţe nezachytíme co nejrychleji trend organizování utkání s menším počtem hráčů na menších hřištích, s menšími míči a věku odpovídajícími pravidly, pak se ubíráme jiným směrem neţ současný fotbal. Jakým? Práce s míčem na malém prostoru, dobrá a rychlá orientace v prostoru, schopnost tvořivého a přitom rychlého řešení soutěţních situací, rychlostně – silové střídavé zatíţení na místo kontinuálního vytrvaleckého tempa atd. Děti a mládeţ potřebuje hrát nikoli vysedávat na lavičkách, nebo běhat bez moţnosti dotknout se míče. Kdyţ tomu tak není a fotbal jim nenabízí moţnost plně se vyţít, končí a hledají si jiné a méně náročné sporty nebo přestanou sportovat úplně. Systém dětských soutěţí by neměl směřovat jen k vítězství, jak je to obvykle chápáno v kaţdé sportovní hře. V tomto věku je důleţité pracovat se zaměřením na dovednost a proţitek hry. Orientace na výsledek přijde automaticky v pozdějším věku, neboť vítězství ve sportu je jednou z podstaty sportovního zápolení. V této souvislosti je třeba si pořád uvědomovat, ţe vychováváme děti pomocí sportu a současní hráči budou součástí společnosti i přes to, ţe se nestanou fotbalisty. Láska ke sportu se vytváří nejlépe tak, ţe děti mají moţnost zaţívat radost a úspěch a do kaţdé nové hry vstupovat s novou nadějí a čistým štítem.

2.7.1. Co vedlo ke změnám

Hráči v tomto věku a období prochází určitým vývojem a je důleţité je stimulovat ve prospěch fotbalu a zajistit jejich výkonnostní růst. 30

Zde je výčet základních charakteristik, které daly podmět ke změnám struktury soutěţí: Psychologické hledisko (osobnost sportovce) -

období druhého nejbouřlivějšího vývoje osobnosti,

-

hledání vlastní identity a sebejistoty,

-

z hlediska kognitivních procesů dochází ke schopnostem uvaţovat systematicky, v různých alternativách a také myšlenky kombinovat a integrovat,

-

celkové emocionální ladění je spíše negativní (zvýšená uzavřenost, krátkodobé intenzivní emoce),

-

potřeba seberealizace,

-

období sebepoznávání (srovnání s druhými lidmi),

-

velkou roli hraje skupinová identita,

Souhrn: Hráč je ve starém systému soutěţí limitován počtem hráčů na hřišti a střídáním a v tomto nejsloţitějším období přichází o většinu výše uvedených charakteristik, neboť je svázán taktikou hry na výsledek. Formuje se vztah ke sportu jako činnosti, která můţe přinést intenzivní uspokojení a zároveň pomáhá překlenout toto sloţité období. Senzitivní období (schopnost motorického učení) Zlatý věk pro rozvoj je nazýváno období od 8 do 12 (15) let věku dítěte. 1. Koordinace – senzitivní období 2. Rychlost – senzitivní období 3. Vytrvalost – rozvoj pomocí her 4. Síla – závisí na svalové hmotě 5. Pohyblivost – přirozeně vzrůstá V tomto období, které je pro učení motorických schopností nejvhodnější opět řada hráčů nedostane šanci je rozvíjet v soutěţních podmínkách, neboť je limitován jiţ dříve zmíněnými faktory. Souhrn: pro vyuţití tohoto období je důleţité maximálně skloubit nejenom hledisko vlastního sportovního tréninku, ale také vyuţít podmínek utkání.

31

Fyziologické hledisko (fyzický růst hráče) Zrychlený a nerovnoměrný růst kostí a svalů způsobuje nejenom disproporcionalitu a s ní spojené nekoordinované pohyby, ale také značné rozdíly mezi hráči z důvodu kalendářního a biologického věku, který můţe být +/- 3roky! Všichni hráči, kteří jsou buď výrazně nekoordinovaní, díky nerovnoměrnému svalovému a kostnímu růstu, nebo naopak retardováni opoţděným vývojem, tak dostávají mnohem méně šancí v utkáních před hráči momentálně akcelerovanými nebo procházejícími normálním vývojem. Zásadním aspektem je totiţ výsledek, struktura soutěţí a nikoliv přihlíţení k vývoji hráčů. Souhrn: Změněna struktura soutěţí pomůţe pracovat s hráči se všemi aspekty, které přináší jejich fyziologické hledisko. Sportovní hledisko (sportovní výkon) Při nastartování nového systému následuje: -

zvýšení úrovně soutěţí v rámci krajských fotbalových svazů (dále to můţe zaznamenat i lepší moţnosti doplňování hráčů z tohoto systému do projektů Sportovních středisek mládeţe)

-

zajištění herní praxe pro větší počet hráčů (hokejové střídání dle soupisky 18 hráčů)

-

nebude docházet k ovlivňování výsledků, protoţe ze systému Sportovních středisek mládeţe se nebude sestupovat na základě výsledků na hřišti a postavení týmu v tabulce

-

odstranění neoprávněných startů hráčů

-

zajištění systematické výchovy hráčů (klub nebude vyřazen, kdyţ například z demografického a sportovního hlediska bude mít slabší ročník)

-

odstranění nahodilé výchovy u jednoho nadprůměrného ročníku (druţstva, která nepracují systematicky, mohou dosáhnout dílčího úspěchu, ale po postupu do vyšší soutěţe zde hrají naprosto nedůstojnou roli, protoţe je reprezentuje ročník jiný, neţ danou soutěţ vyhrál)

-

zajištění kvalitní sportovní přípravy a herní kombinace v průběhu celé ţákovské kategorie (senzitivní období!) a ne pouze v jejich dílčích částech, kdyţ je zde závislost na ročnících vyšších a soutěţích, které klub momentálně hraje a ty jsou v různých krajích velmi rozdílné

-

v drtivé většině případů se nebude hrát na výsledky, protoţe umístění týmů nebude rozhodujícím faktorem (povinnost u kaţdého hráče odehrát nejméně 15 minut).

32

Reorganizace soutěţí mládeţe, která byla nastavena od sezóny 2011/2012 přinesla spoustu kladných ohlasů, která byla trenéry hodnocena spíše pozitivně. Odboural se tlak na výsledky, uzavřeností soutěţí není tlak na hráče a trenéry, není tlak na rozhodčí apod. Kritika směřovala spíše na nekvalitní zápasy v ţákovských a dorosteneckých kategoriích, kdy TOP muţstva se střetávaly s muţstvy niţší kvality a docházelo tak k vysokým poráţkám, rozdílům ve skóre a tím k niţší zápasové intenzitě (Hamada, 2009).

2.7.2. Sportovní střediska mládeţe (SpSM) V rámci FAČR je zřízeno 70 Sportovních středisek mládeţe (SpSM) s pravidelnou měsíční dotací na činnost (odměny trenérů), SpSM jsou zařazena do sítě FAČR na základě splnění manuálu a stanovených kritérií, které jsou určeny pro výchovu hráčů v kategoriích mladších a starších ţáků U12 aţ U15 navazující na předchozí práci klubu zřizujícím SpSM v kategorii přípravek. SpSM jsou přirozeným střediskem pro region a spolupracují se svými smluvními kluby z krajských a okresních soutěţí. Funguje institut střídavého startu (hráč se základní registrací v klubu soutěţí KFS a OFS a můţe startovat za dva kluby, jeden je v síti SpSM, druhý hraje soutěţ KFS nebo OFS. Do sítě SpSM jsou zařazeny kluby splňující stanovená kritéria (bodová hodnocení), jsou s nimi uzavírány dvouleté smlouvy, po ukončení období můţe být klub vyřazen za předpokladu, ţe nesplňuje stanovená kritéria a nahrazen klubem, který je projektově připraven tato kritéria plnit Ze soutěţe SpSM není zaveden sestup na základě výsledků (Provazník, Vonášek, 2013). Pravidla soutěţí mládeţe SpSM 2012/2013 Základní východiska k soutěţím SpSM U15 – U12: 

struktura soutěţe: v systému SpSM 70 klubů (50 klubů MŠMT, 10 klubů KM FAČR, 10 klubů bez finanční podpory FAČR), 5 skupin ČLŢ U15 – U12 A,B,C a MSŢL sever, jih, regionální rozdělení, soutěţ jednostupňová, soutěţ uzavřená



počet týmů ve skupině: ČLŢ U15 – U12 A, B, C (14 klubů) a MSŢL sever, jih (15 klubů)



model soutěţe: podzim, jaro = 26 zápasů 33



platnost statutu: všechny kluby jsou do systém SpSM zařazeny od 1.7.– 30.6. následujícího roku, následně kluby podají znovu ţádost o zařazení do systému



postup do soutěţe:

a) splnění licenčních podmínek b) umístění do 3. místa v Krajském přeboru ţáků (ţádat mohou 1., 2. i 3. tým z KPŢ) O postupu z KPŢ rozhodne licenční řízení klubů z 13. a 14. míst SpSM podle kategorie U15 a z týmů na 1., 2. a 3. místě v KPŢ. Týmy s nejvíce body z licenčního řízení (deset týmů) postupují do ČLŢ U15 – U12. 

Sestup ze soutěţe: týmy na 13. a 14. místě podle kategorie ČLŢ U15 A, B, C a MSŢL 28 účastníků dle získání statutu SpSM budou zařazeny do licenčního řízení s týmy na 1., 2. a 3. místě KPŢ.

Kategorie U15: 1. dvojzápasy: U15 a U14 (nejdříve hraje kategorie U15) 2. počet hráčů v poli: 10+1 3. doba utkání:2x35 minut 4. střídání hráčů - všichni hráči uvedeni v zápisu o utkání mohou startovat v utkání, omezení 18 hráčů (tzn. 11 hráčů základní sestava a 7 střídajících). V případě, ţe trenér jiţ vystřídal všechny náhradníky a dojde ke zranění hráče v poli, lze vrátit zpět do utkání jednoho jiţ vystřídaného hráče. Hokejové střídání bylo zrušeno

5. start hráčů v kategorii U15: startují hráči kategorie U15, z kategorie U14 mohou startovat čtyři hráči v kategorii U15, zákaz startu hráčů z kategorie U15 v kategorii U14, zákaz startu hráčů kategorie U13 a mladších v kategorii U15, čtyři hráči kategorie U15 mohou startovat v kategorii U16 6. střídavý start: v kaţdé kategorii můţe nastoupit k utkání pět hráčů na střídavý start hráči kategorie U15 mohou startovat v průběhu kalendářního dne ve třech poločasech (př.: hráč kategorie U15 můţe odehrát celé utkání za kategorii U16, v kategorii U15 můţe odehrát jen poločas) Kategorie U14: 1. dvojzápasy: U15 a U14 (nejdříve hraje kategorie U15) 2. počet hráčů v poli: 10+1 3. doba utkání: 2x35 minut 34

4. střídání hráčů: všichni hráči uvedeni v zápisu o utkání mohou startovat v utkání, omezení 18 hráčů (tzn. 11 hráčů základní sestava a 7 střídajících). V případě, ţe trenér jiţ vystřídal všechny náhradníky a dojde ke zranění hráče v poli, lze vrátit zpět do utkání jednoho jiţ vystřídaného hráče.

5. Hokejové střídání bylo zrušeno 6. start hráčů v kategorii U14: startují hráči kategorie U14, z kategorie U13 mohou startovat čtyři hráči v kategorii U14, zákaz startu hráčů z kategorie U15 v kategorii U14, zákaz startu hráčů kategorie U12 a mladších v kategorii U14 7. střídavý start: v kaţdé kategorii můţe nastoupit k utkání pět hráčů na střídavý start hráči kategorie U14 mohou startovat v průběhu kalendářního dne ve třech poločasech (př.: hráč kategorie U14 můţe odehrát celé utkání za kategorii U15, v kategorii U14 můţe odehrát jen poločas) (Provazník, Vonášek, 2013). Přehled soutěţí SpSM

(PLACHÝ, A., Obhajoba změn systému výchovy dětí a mládeţe ve fotbale. Fotbal a trénink. 2010) Předběţný návrh SpSM na ročník 2014/2015 jiţ počítá všude jiţ pouze s 12 týmy v kaţdé soutěţi a se ţádnými týmy bez podpory.

35

2.8. Trenér dětí a chování během utkání (koučink)

2.8.1. Fotbalový trenér Podle Buzka (2007) má trenér jednu z hlavních a nejdůleţitějších rolí nejen ve vedení v tréninkové jednotky, ale samozřejmě i v utkání. Jeho osoba musí snést velký tlak, který je s narůstáním věku, kvalitou svých hráčů, neustále se zvyšující, rozšiřující se a konkrétnější. Pro trenérskou kariéru, jako uţ je to i v jiných profesích, je podstatné, aby měl trenér minimálně určité předpoklady, aby mohl toto řemeslo kvalitně provozovat. Mezi ně patří: 

odborné a všeobecné vzdělání,



pozitivní vztah k fotbalu,



náleţité zkušenosti jak sportovní, tak i ţivotní,



dobré morální hodnoty (fair-play, zásadovost),

2.8.2. Trenér dětí a mládeţe

Trénovat děti je velmi náročná činnost, ve které je zapotřebí mít znalosti nejen z tohoto oboru. Obvyklé je, ţe se trenéry stávají rodiče nebo bývalí sportovci, kteří mají zvládnuté praktické věci, coţ ale není vše. Ve většině případů jim schází informace a znalosti o jejich mladých svěřencích a jak tyto děti správně vést ve sportovním ţivotě. Mladí sportovci se musí v první řadě bavit a to především hrou. Kaţdé rozhodnutí trenéra dítě určitým způsobem ovlivní a kaţdé dítě jiným způsobem. Měl tedy v první řadě dělat vše co pro jeho hráče nejlepší, ať uţ je to na úkor výsledku (Perič, 2008). Trenéři, kteří nemají patřičné vzdělaní a začnou trénovat bez studia po ukončení aktivní kariéry, vyuţívají tréninky z časů svého aktivního působení a jen z hlediska věku upravují. Jeden z chybných názorů také je, ţe trénink dětí je 80% objemu tréninku dospělých. Dítě se od dospělého liší skoro ve všem a na to bychom měli pořád myslet. Tato znalost dětí ovšem nezajišťuje odpovídající úroveň tréninkového a zápasového procesu (Suchopár, 2009).

36

Pro mládeţ by měl být trenér osobností a vzorem ve všech ohledech. Mezi jeho vlastnosti by měla patřit cílevědomost, odpovědnost, trpělivost a zaměření na budoucnost. Podle věkových a vývojových zvláštností by měl být schopen naordinovat speciální trénink. Získat mládeţ pro sport a poznat míru talentu v neposlední řadě (Choutka a Dovalil,1991). Většina trenérů, nemohou mít jako rodiče dětí a nebo lidé, jinak angaţovaní a milující tento sport, základní znalosti ze sportovního tréninku, fyziologie, anatomie, pedagogiky a psychologie sportu. Nácvik a rozvoj pohybových dovedností a schopností je totiţ základním kamenem k tréninku dětí. Rozdílné je uţ to, ţe dospělého sportovce je sledováno kolikrát daný úsek proběhne, ale u dětí kolik dovedností a jak dobře tento úsek překonají, jak jsou šikovné, ale v první řadě jak se u toho baví. Je potřeba mít pořád na mysli, ţe děti jinak vnímají a chápou okolí a věci kolem sebe, mají jinou stavbu těl a psychiku (Perič, 2004). Nejdůleţitější úkoly trenéra dětí podle Suchopáry (2009): 1. Nepoškodit dítě - nezatěţovat nevhodným způsobem, aby nedošlo fyzickému a psychickému poškození. Mezi tyto poškození patří různé diety, farmakologické a dopingové a výţivové prostředky. 2. Vytvořit kladný vztah ke sportu – i kdyţ se dítě nestane vrcholovým sportovcem, vytvořit u něj základ, pro pozdější kladný vztah k pohybu, jenţ se stal součástí ţivota moderního člověka. 3. Vytvořit základ pro pozdější trénink – trénování by mělo směřovat k základním poţadavkům

v oblasti

techniky pohybu.

Dovést

tyto

sportovní

dovednosti

k dokonalosti vyţaduje mnohonásobné opakování. Tímto je moţné je docílení jejich výborného provedení. Trenér by měl zaměřit tréninkovou jednotku hlavně zvládnutí základních poţadavků dané sportovní specializace.

2.8.3. Chování trenéra

Popsat chování trenéra můţeme jako soubor všech vzájemně spojených úkolů trenéra, kterými se funkce trenéra uskutečňuje a současně realizuje společné působení mezi ním prostředím. Obsahuje hlavně objektivně pozorovatelné činnosti např. jednorázová nebo dlouhodobá jednání (úkony, činnosti), řeč, a výraz v obličeji. Rozlišujeme verbální a neverbální formy chování trenéra (Buzek a kol., 2007). 37

Do verbálních forem chování trenéra patří: 

dotaz,



korekce,



instrukce,



zpětná informace,



oznámení.

Do neverbálních forem chování trenéra patří: 

pozorování,



percepce,



posuzování,

Při sledování obou forem chování vyšlo, ţe se ukazují u trenérů dvě tendence. Na straně první instrukce převaţují nad zpětnou vazbou a korekcí, na straně druhé jsou téměř v rovnováze. Čím má trenér vyšší odbornost, tím se zkracuje čas instrukce ve prospěch času určeného pro pohybovou činnost a přibývá zpětná vazba a korekce. Trenéři s nejvyšší kvalifikací podle studií pouţívají nejúčelněji terminologii a odborný jazyk, mluví věcně, srozumitelně a uceleně (Buzek a kol., 2007).

2.8.4. Trenérské styly k vedení dětí a mládeţe

Jako kaţdý jiný člověk má i trenér svůj osobitý styl chování a vedení tréninku a utkání. Mezi faktory, které ho ovlivňují, patří aktuální podmínky, ale i psychický a duševní stav (Perič, 2008). Rozdělení stylů vedení tréninku podle Periče (2008): 

autoritativní vedení - trenér o věcech jen sám, neprobíhá diskuze, dbá na řád a disciplínu, neměl by být na děti moc tvrdý,



demokratické vedení – je moţná diskuze o nějakých věcech, spoluúčast na vedení a průběhu, děti by měly získat jistotu a respekt ze strany trenéra,



liberální – nerozhodnost a neschopnost vést tréninkovou jednotku, ale v určitém vývoji doporučováno. 38

Podle výzkumů se doporučuje ze začátku vyuţívat styl autoritativní, protoţe dětí nemají dostatek sportovních zkušeností a neúplně vyvinutou psychiku. V pozdějším věku dochází k vývoji, měníme na styl demokratický. Skoro vůbec pouţívaný je styl liberální (Perič, 2008).

2.8.5. Chování trenéra během utkání

U práce trenéra je důleţité, aby uměl komunikovat, měl psychologicky citlivý vztah, byl tolerantní a nacházel ideální řešení, jak správně působit na sportovce (Choutka a Dovalil, 1991). Před utkáním by měl trenér říci, kdy je začátek taktické přípravy k utkání a délku rozcvičení. Jeho úkolem je naladit všechny hráče i ty, kteří nenastoupí hned od první minuty na hřiště pro hru na vítězství, někdy nabudit i některé hráče samostatně. Během utkání musí dobře pozorovat, aby mohl dát přesné a účinné úkoly v poločase utkání, také případně říci něco k působení vystřídaných hráčů. Vyvarovat se špatných projevů směrem ke svým hráčům, soupeřům i sudím. Neţ hlasitě vyčítat chyby, tak raději hledat pozitivní vysvětlení. Dávat tímto podnět rodičům, aby neměli nějaké negativní reakce vůči svým dětem. Reakce na měnící se průběh utkání je samozřejmostí (Buzek, Procházka,1999). Podle Periče (2008) trenérské úkoly během utkání jsou všeobecného charakteru. Důleţité je, aby se nezaměřoval na jednotlivosti, protoţe tím můţe přehlédnout souvislosti podstatné pro vývoj utkání.

Mezi hlavní úkoly trenéra při koučování patří: 1. Organizace zapojení dětí – (kdo a kdy půjde soutěţit) – dětem by mělo být jasné, kdy přijde jejich čas zapojení se do utkání, koho vystřídají. 2. Hodnocení průběhu soutěţe a povzbuzování – trenér by se neměl zaměřovat jen závěrečný výsledek, ale měl sledovat celý výkon svěřence. Jestliţe by to tak bylo, ztrácejí se mu spojení při utkání a stává se tak ,,divákem”. Pozorovat musí i chování dětí, které nejsou momentálně do utkání zapojeny. Měl by poukázat na výborné individuální či kolektivní akce, ale i říci kritiku na 39

neplnění soutěţních úkolů jednotlivců nebo i celého týmu. Neměl by přehnaně reagovat na zásadní chyby, které i rozhodly zápas a udrţet emoce ve správné míře. Častou chybou trenéru je, ţe chtějí od dětí věc, kterou v tréninku vůbec nedělaly. Trenér tak svádí své chyby na své hráče, coţ je špatné! Měl by se udrţet a nediskutovat s rozhodčími, diváky a rodiči. Ruší to soustředění a poškozují ji. Neměl by se tedy sníţit k nadávkám a vulgarismu. Další důleţitou věcí je fair-play. Měla by vţdy být pro trenéra hlavní oblastí, kde působí na děti ve výchově, např.: navádění k faulům, podvádění, oplácení a hrubosti. Trenér nemusí vychovat vţdy nejlepšího hráče, ale vychovat slušného a čestného člověka. 3. Výměna dětí v sestavě – vyplývá například ze situace při utkání, nebo můţe být předem promyšlená. U dětí bychom měli dbát na to, ţe se do utkání zařadí všichni hráči, alespoň na část utkání. Při podávání špatného výkonu hráče, by neměl být svěřenec vystřídán okamţitě, nýbrţ aţ po několikátém upozornění. A poté by trenér bez větších výtek měl objasnit důvody, proč hráče vystřídal. 4. Přestávky – slouţí k regeneraci hráčů a drobným taktickým poradám. Trenér by přestávku měl rozdělit na tři části: na odpočinek, při kterém samotní hráči regenerují, přemýšlejí a diskutují o utkání; na samotné hodnocení trenéra, při kterém zdůrazní předchozí pozitivní momenty a upozorní na zásadní chyby jak jednotlivce, tak i celého druţstva; v poslední části by měl trenér udělit jednoduché taktické úkoly a namotivovat svěřence do další části utkání.

O přestávce nechat hráče opláchnout, nutit je doplnit tekutiny, zeptat se na zdravotní stav. Uklidnit jejich emoce a říct jednoduché a věcné pokyny. Po skončení utkání všechny hráče pochválit a uklidnit, jestliţe prohrají, tak je utěšit, vyzdvihnout pozitivní chvíle v utkání. Zabránit hádkám a nekritizovat tým nebo jednotlivce, kdyţ někteří hrou z velké části nepotěšili (Buzek, Procházka,1999).

40

3 CÍLE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY PRÁCE

3.1. Cíle práce

Cílem této práce je charakterizovat význam soutěţního utkání ve sportovní přípravě pro kategorii starších ţáků. Zjistit jak funguje nynější model organizace soutěţí této kategorie a popř. najít její zlepšení. Poukázat na rozdíly mezi dospělým a mládeţnickým fotbalem, a to např. v tréninkovém mikrocyklu, jak u starších ţáků probíhá trénink před utkáním a zda tento typ tréninku se jiným speciálním zaměřením u této kategorie pouţívat.

3.2. Výzkumné otázky

•

Jaký význam má soutěţní utkání pro tuto věkovou kategorii?

•

Proč jsme přistoupili k reorganizaci soutěţe starších ţáků?

•

Je současný model organizace této soutěţní kategorie vyhovující?

•

Jak postavit obsah tréninkové jednotky před utkáním?

3.3. Úkoly práce

Pro naplnění cíle práce a ve vztahu k výzkumným otázkám jsme si stanovili následné úkoly práce: •

prostudovat a shromáţdit vhodné dostupné zdroje, které se zabývají danou problematikou,

•

získat a studovat potřebné zdroje,

•

porovnat poznatky získané studiem i vlastní praxí,

•

zjistit jaký význam má soutěţní utkání pro starší ţáky z hlediska sportovní přípravy,

•

charakterizovat tuto věkovou kategorii a porovnání rozdílů v přípravě dospělých,

•

jak by měla vypadat příprava na soutěţ a utkání, 41

•

jak přistoupit k tréninku před utkáním,

•

zesumírovat organizaci a strukturu soutěţí pro tuto věkovou kategorii u nás a nahlédnout do organizace soutěţí v zahraničí,

42

4 METODOLOGIE PRÁCE

4.1. Výzkumná metodologie

Závěrečná práce bakalářského studia byla vypracována ve formě metod dotazování šetření na základě dotazníků, které byly rozdány, poslány a vyplňovány mládeţnickými trenéry fotbalových klubů 1. SC Znojmo, FC Velké Meziříčí, FK Jindřichův Hradec a SK Slavie Praha a trenéry, kteří působili nebo působí jako studenti FTVS se zaměřením na specializaci fotbal a trenérství a momentálně se věnují mládeţi. Objektem zkoumání se stali hlavně starší ţáci 1. SC Znojmo, jejich projev v soutěţním utkání a hlavní trenéři a jejich koučování.

4.2. Metody

Kdybychom měli popsat tento výzkum, jednalo by se o smíšený typ výzkumu, jeţ vyuţívá kvalitativních i kvantitativních přístupů a metod. Kombinace těchto dvou metod je ve výzkumné praxi běţná a v poslední době hodně vyuţívaná (Hendl, 2005). Metodologická část práce by měla obsahovat části zaměřené na vyuţité nástroje, postupy a statistickou analýzu, zkoumané subjekty, práce kvalitativního charakteru potom informace o průběhu výzkumu, plán a postupy spojené s odůvodněním jejich volby (Silverman, 2000). V praktické části nejdříve popisujeme zkoumaný soubor, který tvoří skupina mládeţnických trenérů. Poté vysvětluji způsob shromaţďování dat a jejich zpracování. Metody, pouţívané ve výzkumu dávají návod, jak postupovat. Je to označení pro proceduru sledovanou při výzkumu (procedura znamená způsob organizace výzkumu). Technikou se rozumí přesně stanovený nástroj pro shromaţďování, analýzu a vyhodnocování dat výzkumu. Pro konkrétní výzkum se tvoří vhodné nástroje (např. dotazníky, ankety) (Chráska, 1993). Při tvorbě bakalářské práce jsem pouţil především metody pro získávání a zpracování dat. Kombinovali jsme metodu dotazovaní (tvorba dotazníků), kterou řadíme k empirickým metodám a metodu obsahové analýzy. 43

Dotazníková metoda získává údaje pomocí písemných otázek v dotazníku. Dotazníky jsou písemnou formou standardizovaného rozhovoru, při kterém nemusí docházet k přímému kontaktu s dotazovanou osobou. Dotazovaná osoba písemně odpovídá na otázky nebo reaguje na jednotlivé poloţky dotazníku. Dotazník je výbornou metodou pro souborné zjišťování dat. Vyuţívá se, kdyţ je potřeba zjistit informace od většího počtu respondentů. Dotazník musí být srozumitelný a jasný, protoţe autor nemá většinou moţnost přímého kontaktu s dotazovaným. Dotazník by měl být zaměřen na skupinu respondentů, která je specificky charakteristická (vzdělání, povolání, schopnosti) (Hartl, Hartlová, 2000). Obsahová analýza je analýza pramenů pedagogické dokumentace a poskytuje nezanedbatelný zdroj informací pedagogického výzkumu. Obsahovou analýzu můţeme rozdělit do tří základních kategorií: 

analýza osobní dokumentace,



analýza oficiální dokumentace,



analýza zvolených ukazatelů v pedagogickém procesu (Pelikán, 1998). Zkoumání dokumentů patří k základní práci jak v kvalitativním, tak kvantitativním

výzkumu. Dokumenty jsou napsané, zaznamenané. Poskytují data, informace, ke kterým nejde nikde jinde přijít (Hendl, 2005). Nástroj dotazníkové metody, který slouţí k hromadnému získávání údajů pomocí písemných otázek; otázky (nebo téţ poloţky) mohou být uzavřené, polo-uzavřené a otevřené. Pouţívají se i poloţky škálové (Hartl, Hartlová, 2000).

4.3. Zkoumaná populace

Výzkumným souborem této práce se stali hlavně starší ţáci U14 a U15 z fotbalového oddílu 1. SC Znojmo a trenéři všech mládeţnických kategorií. Dále trenéři starších ţáků U14 a U15 FC Velké Meziříčí, FK Jindřichův Hradec, FC Zbrojovka Brno, SK Slavie Praha a trenéři, kteří působili nebo působí jako studenti FTVS se zaměřením na specializaci fotbal, se zaměřením na trenérství a momentálně se věnují mládeţi. Výzkumu se zúčastnilo celkem 32 mládeţnických trenérů.

44

Šetřený soubor probandů byl vybrán na základě: 1. znalosti prostředí 1. SC Znojmo, působení v tomto klubu jako asistent trenéra ročníku U15, 2. věku této kategorie, 3. dobré vztahy a dostupnost s kluby FC Velké Meziříčí, FK Jindřichův Hradec a FC Zbrojovka Brno a SK Slavie Praha.

4.4. Organizace šetření – sběr dat

Při vypracování teoretického vstupu do této problematiky jsem vyuţil kvalitativních metod sběru dat a po jejich shromáţdění a za vyuţití takto získaných teoretických poznatků následovalo dotazováním pomocí strukturovaného dotazníku. Dotazníky byly osobně rozdány v tištěné podobě nebo zaslány v elektronické podobě na email. Dotazovaní měli u většiny otázek moţnost volby jedné z několika pevně určených odpovědí, které měly bez problému pokrýt všechny moţné alternativy. Pořadí i znění otázek bylo připraveno, přesně vybráno za účelem prozkoumání předem určených oblastí, kterými se výzkum zaobíral. Při výběru otázek jsem se snaţil vyvarovat základním chybám: 

dvojsmyslnost otázek,



nesouvislost poloţek se zkoumanými oblastmi,



sugesce,



nedostatečné zatíţení,



přetěţování,



navádění k sociálně ţádoucím odpovědím,



emocionální nepřijatelnost (Chráska, 2007).

K poznatkům se také dochází sběrem a interpretací dat získaných pozorováním osob a jevů, dotazováním (dotazník, interview, případová studie) nebo hodnocením produktů naměřených hodnot, prostudovaných prací atd. (Molnar, 2006). Jedná se jiţ o konkrétní realizaci a pouţití výzkumného nástroje. Data je dobré zpracovávat do přehledů v tabulkách a grafech. Ty by měli být doprovázeny výstiţným 45

komentářem, který se týká způsobu jejich získávání, vypovídací schopnosti, budoucího určení a pouţití apod. (Chráska, 1993). Byly sestaveny dva dotazníky, kaţdý obsahoval 10 otázek zaměřených na obsah tréninku před utkáním a organizaci pravidel soutěţí starších ţáků. Šetření bylo situováno do čtyř období: -

studium odborné literatury,

-

získávání dat z dotazníků,

-

hledání doprovodných materiálů, které pojednávaly o tomto tématu,

-

zpracování získaných materiálů a dat.

4.5. Metody zpracování a vyhodnocování dat Pro vyhodnocení dat získaných dotazníkovým šetřením, jsem pouţil čárkovací metodu, kdy jsem sečetl jednotlivé odpovědi na otázky. Podle otázek jsem je poté rozřazoval do skupin se společnými znaky. Pro lepší přehlednost v datech jsem jednotlivé odpovědi zpracoval do tabulek a získané četnosti převedeny do procentuálních hodnot. Převedená data jsem poté zobrazil ještě ve formě grafů. Zpracování dat má ve výzkumných šetřeních několik základních fází: 1. rozhodnutí o formě zpracování dat, 2. sběr a třídění dat, 3. zpracování utříděných dat 4. interpretace zjištěných poznatků (Pelikán, 1998). Od výzkumu jsem očekával, ţe souhrn výpovědí dotazovaných mi ukáţe, jak se postavit k předzápasovému tréninku a jeho obsahu u starších ţáků a k názoru na nynější organizaci a pravidla soutěţí této kategorie.

46

Dotazník - Stavba tréninku před utkáním u starších ţáků: 1) Měl by mít předzápasový trénink v soutěţním období jiný obsah oproti jiným tréninkovým jednotkám v týdenním mikrocyklu? 

ano



ne

nevím

Přip.:

2) Jak dlouho by měl předzápasový trénink trvat? 

kolem 1 hodiny



méně neţ 1 hodinu



více neţ 1 hodinu



nezáleţí na čase

Přip.:

3) Měl by podle Vás předzápasový trénink obsahovat standardní situace? 

ano



ne

nevím

Přip.:

4) Měla by podle Vás do předzápasových tréninků patřit i taktická příprava? 

ano



ne

nevím

Přip.:

47

5) Co by měl předzápasový trénink obsahovat? 

obecnou vytrvalost



rozcvičení



všeobecnou sílu



hru



rychlost, obratnost



herní kombinace



průpravná cvičení



nacvič. zápas. situací



průpravné hry



střelbu



standardní situace



modifikované formy hry

( 3na3), ( 4na4) Přip.:

6) Měl by předzápasový trénink začínat ve stejný čas jako je čas utkání? 

ano



ne



není důleţité

Přip.:

7) Souhlasíte s názorem, ţe předzápasový trénink by neměl obsahovat hru (fotbálek)? 

rozhodně souhlasím



spíše souhlasím



spíše nesouhlasím



rozhodně nesouhlasím

Přip.:

8) Měl by být obsah posledního tréninku před utkáním u této kategorie něčím odlišný nebo speciální vůči předchozím v týdenním mikrocyklu? 

ano



ne

nevím

Přip.:

48

9) Je podle Vás nutný předzápasový trénink u starších ţáků? 

ano



ne

nevím

10) Máte připomínku k předzápasovému tréninku nebo něco co se Vám líbí či nelíbí?

49

Dotazník – Organizace soutěţí starších ţáků 1) Jak jste zatím spokojení s nynější organizací starších ţáků 

rozhodně spokojen

spíše nespokojen



spíše spokojen

rozhodně nespokojen

Přip.:

2) Myslíte si, ţe reorganizace soutěţe byla krokem dopředu? 

ano



nevím

ne

Přip.:

3) Je velikost hřiště pro kategorie U14,U15 vyhovující? 

ano



nevím

ne

Přip.:

4) Byl by přínosem pro kategorii U14 zmenšená velikost hřiště pokutové území pokutové území? 

rozhodně ano



rozhodně ne



nemůţu posoudit

Přip.:

5) Jste spokojeni s délkou utkání u starších ţáků U14,U15 nebo je třeba ji měnit? 

neměnit



zkrátit



prodlouţit

Přip.:

50

6) Jaká by podle Vás měla být délka utkání u starších ţáků? 

50 min.

80 min.



60 min.

90 min.



70 min.

Přip.:

7) Je moţnost vystřídat 7 hráčů dostatečná? 

určitě ano



zvýšil bych počet



sníţil bych počet

Přip.:

8) Je střídavý start pro hráče této kategorie přínosem 

rozhodně ano

spíše ne



spíše ano

rozhodně ne

Přip.:

9) Myslíte si, ţe tento model soutěţí a utkání je pro zapojení co nejvíce počtů hráčů do utkání a jejich vývoj nejlepší? 

Rozhodně ano



je vyhovující

rozhodně ne

Přip.:

10) Máte nápad ke zkvalitnění soutěţí nebo něco co se Vám líbí nebo nelíbí?

51

5 VÝSLEDKY PRÁCE

5.1. Základní charakteristika dotazovaných respondentů Výsledky, které byly získány pomocí dotazování trenérů, kteří působí u mládeţe. Většina dotazovaných trenérů působí hlavně v klubech 1. SC Znojmo, FC Velké Meziříčí, FK Jindřichův Hradec, FC Zbrojovka Brno a SK Slavie Praha a také trenéry, kteří působili nebo působí jako studenti FTVS se zaměřením na specializaci fotbal - trenérství a momentálně se věnují mládeţi. Zasláno bylo 50 dotazníků, výzkumu se nakonec zúčastnilo 32 aktivních trenérů mládeţe. Po zpracování výsledků jsem odpovědi zanesl do grafu, který přehledně ukazuje rozloţení odpovědí.

52

5.2. Porovnání výsledků organizace soutěţí starších ţáků

Tento dotazník zjišťuje spokojenost s organizací soutěţe starších ţáků. Zda nynější model a pravidla jsou nejlepší moţností pro vývoj této kategorie.

5.2.1. Jak jste zatím spokojeni s nynější organizací starších ţáků

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Rozhodně spokojen

5

15,6%

Spíše spokojen

22

68,8%

Spíše nespokojen

5

15,6%

Rozhodně nespokojen

0

0,0%

Celkem

32

100%

Graf č. 1 0,0% 15,6%

15,6%

Rozhodně spokojen Spíše spokojen Spíše nespokojen Rozhodně nespokojen

68,8%

V otázce č. 1 se snaţím zjistit, zda jsou trenéři s organizací soutěţí starších ţáků spokojeni. Největší procento dotazovaných trenérů je z momentální organizací spokojeno, protoţe jim připadá v našich podmínkách a moţnostech jedna s nejideálnějších. S úplnou spokojeností a spíše nespokojeností odpovědělo shodně 15,6 %. Moţnost rozhodně nespokojen, nebyla vyuţita. 53

5.2.2. Myslíte si, ţe reorganizace soutěţe byla krokem dopředu?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

19

59,4%

Ne

4

12,5%

Nevím

9

28,1%

Celkem

32

100%

Graf č. 2

28,1%

Ano Ne 59,4%

12,5%

Nevím

V otázce č. 2 se ptám, zda reorganizace této soutěţe byla posunem vpřed a došlo ke zkvalitnění vývoje této kategorie. Skoro 60 % dotazovaných si myslí, ţe je to pozitivní změna. 28 % nedokáţe přesně posoudit a myslí, ţe je na hodnocení ještě brzy, ţe se teprve ukáţe. 12% si nemyslí, ţe tento krok vede ke zlepšení. Hodně připomínek bylo k tomu, ţe není vytvořena nejkvalitnější soutěţ, ale více méně kvalitních.

54

5.2.3. Je velikost hřiště pro kategorii U14,U15 vyhovující?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

25

78,1%

Ne

5

15,6%

Nevím

2

6,3%

Celkem

32

100%

Graf č. 3 6,3%

15,6%

Ano Ne Nevím 78,1%

V otázce č. 3 řeším, jestli je velikost hrací plochy ideální. Největší procento respondentů je s velikostí hrací plochy spokojeno a myslí, ţe úprava není potřeba. Druhé největší procento je toho názoru, ţe by hřiště o něco málo zmenšilo a hráči by byli více v kontaktu s míčem. Na hřiště muţských rozměrů by přešli aţ od U16. Nejméně častá odpověď se vyskytla, ţe neví.

55

5.2.4. Byl přínosem pro kategorii U14 zmenšená velikost hřiště pokutové území pokutové území?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Rozhodně ano

9

28,1%

Rozhodně ne

14

43,8%

Nemůžu posoudit

9

28,1%

Celkem

32

100%

Graf č. 4

28,1%

28,1%

Rozhodně ano Rozhodně ne Nemůžu posoudit

43,8%

V otázce č. 4 se dotazuji, zda by bylo přínosem pro mladší kategorii starších ţáků zmenšená velikost hřiště pokutové území-pokutové území. Skoro polovina dotazovaných odpověděla, ţe rozhodně ne, ţe uţ tato kategorie je dostatečně fyzicky, technicky i takticky vyspělá a tato velikost by pro ně byla krokem zpět. 28% dotazovaných odpovědělo, ţe by to bylo pro tuto kategorii přínosem. Stejný počet procent nedokázalo posoudit.

56

5.2.5. Jste spokojeni s délkou utkání u starších ţáků U14,U15 nebo je třeba ji měnit?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Neměnit

30

93,8%

Zkrátit

0

0,0%

Prodloužit

2

6,3%

Celkem

32

100%

Graf č. 5 100,0%

93,8%

80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0%

6,3%

0,0% Neměnit

Zkrátit

Prodloužit

V otázce č. 5 se dotazuji na dobu utkání této kategorie. 93,8 % trenérů by dobu utkání neměnila, protoţe je pro tuto kategorii ideální. 6,3 % se vyjádřilo pro prodlouţení doby utkání na 90 min, jelikoţ si myslí, ţe uţ jsou na to starší ţáci připraveni a ţe více času stráveného na hřišti je pro ně zlepšování všech sloţek sportovního výkonu. Ještě zkrátit čas utkání se v odpovědích nevyskytlo. Ohledně času se objevil i nápad, ţe U14 by měla hrát 70 minut a U15 80 minut.

57

5.2.6. Jaká by podle Vás měla být délka utkání starších ţáků?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

50 minut

0

0,0%

60 minut

0

0,0%

70 minut

30

93,8%

80 minut

1

3,1%

90 minut

1

3,1%

Celkem

32

100%

Graf č. 6

100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

93,8%

0,0%

0,0%

50 minut

60 minut

70 minut

3,1%

3,1%

80 minut

90 minut

V otázce č. 6 se dotazuji, jaká by měla být přesná doba utkání starších ţáků. Téměř 94% se vyjádřilo pro 70 minut, protoţe se to doposud ověřuje jako vyhovující. Po 3% dostali varianty 80 a 90 minut z důvodu zmíněného v otázce 5.

58

5.2.7. Je moţnost vystřídat 7 hráčů dostatečná?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Rozhodně ano

32

100%

Zvýšil bych počet

0

0,0%

Snížil bych počet

0

0,0%

Celkem

32

100%

Graf č. 7 100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

100,0%

Rozhodně ano

0,0%

0,0%

Zvýšil bych počet

Snížil bych počet

V otázce č. 7 se dotazuji na střídání hráčů a na to zda vystřídat 7 hráčů je dostatečná. U této otázky se všichni 100% shodli na tom, ţe tento počet dostatečný. Nikdo uţ počet střídání nechtěl zvýšit ani sníţit.

59

5.2.8. Je střídavý start pro hráče této kategorie přínosem? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Rozhodně ano

16

50,0%

Spíše ano

8

25,0%

Spíše ne

6

18,8%

Rozhodně ne

2

6,3%

Celkem

32

100%

Graf č. 8 6,3%

Rozhodně ano

18,8% 50,0%

Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne

25,0%

V otázce č. 8 se dotazuji, jak se trenéři staví ke střídavému start. Největší procento dotazovaných, a to 50%, se domnívá, ţe je to pro starší ţák rozhodně přínosem, protoţe hráči z niţších soutěţí mohou nastupovat ve stejné části sezóny i v soutěţi vyšší a zdokonalovat se tudíţ rychleji. Pokud nemají výkonnost, nastupují ve svém mateřském klubu pravidelně, a tudíţ mají pořád zápasové vytíţení. 25% dotazovaných trenérů si myslí, ţe spíše ano. 18,8 % se domnívá, ţe to spíše přínosem není a 6,3 % je přesvědčeno, ţe to přínos rozhodně není. Mezi důvody, proč neberou střídavý start jako přínos jsou např., ţe si hráči přinášejí opakovaně jiné herní návyky, které při utkání trvá nějaký čas odstranit, jako třeba, ţe drţí moc míč a následně ho ztrácí, protoţe je to kvalitnější soutěţ. Další důvod je, ţe si jedinci, kteří to nemají v hlavě srovnané nebo nejsou správně vedeni, dávají přednost svým mateřským klubů, protoţe je to pro ně prostě méně náročné jak fyzicky, tak psychicky. Jiný důvod udávají, ţe domluva s kluby na střídavý start a posléze uvolňování hráče není také ideální. 60

5.2.9. Myslíte si, ţe tento model soutěţí a utkání je pro zapojení co nejvíce počtů hráčů do utkání a jejich vývoj nejlepší?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Rozhodně ano

5

15,6%

Je vyhovující

21

65,6%

Rozhodně ne

6

18,8%

Celkem

32

100%

Graf č. 9

18,8%

15,6% Rozhodně ano Je vyhovující Rozhodně ne 65,6%

V poslední otázce č. 9 se ptám na celkovou spokojenost s organizací soutěţe a pravidly utkání. Jen 15% respondentů je plně spokojeno se současným modelem. Největší procento a to necelých 66% se domnívá, ţe organizace je vyhovující. Skoro 19% vidí v organizaci nedostatky a myslí si, ţe ke zvýšení výkonnosti starších ţáků a pozvednutí úrovně těchto soutěţí jsou třeba ještě úpravy.

61

5. 2. 10. Máte nápad ke zkvalitnění soutěţí nebo něco co se Vám líbí nebo nelíbí?

Mezi změny, které zaznívaly v této volné otázce, bylo, ţe by nejvyšší ţákovskou soutěţ organizovali celorepublikově, jelikoţ se podle nich v lize momentálně nachází málo kvalitních týmů. Další názor je, ţe by bylo dobré rozdělit skupiny SpSM na silnější a slabší skupinu. Na druhé straně jsou si vědomi finanční náročnosti na cestování, kdyţ jsou přesvědčeni o přínosu.

62

5.3. Porovnání výsledků stavby tréninků před utkáním První dotazník zjišťuje, jak se trenéři staví k tréninku před utkáním.

5.3.1. Měl by být obsah posledního tréninku před utkáním u této kategorie něčím odlišný nebo speciální vůči předchozím v týdenním mikrocyklu?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

18

56,3%

Ne

12

37,5%

Nevím

2

6,3%

Celkem

32

100%

Graf č. 10

6,3%

Ano Ne

37,5% 56,3%

Nevím

První otázkou jsem zjišťoval, jak trenéři přistupují k tréninku před utkáním. Největší procento dotazovaných trenéru odpovědělo, ţe obsah tréninku před utkáním by měl mít určitě jiný obsah, protoţe ho oproti jiným tréninkovým jednotkám zaměřují a vnímají jinak neţ tréninky v týdenním mikrocyklu. 37,5% dotazovaných tento trénink takto nevnímá a tréninkovou jednotku kvůli následnému utkání speciálně nezaměřují. Dva z dotazovaných respondentů nedokázalo posoudit. 63

5.3.2. Jak dlouho by měl předzápasový trénink trvat?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Kolem 1 hodiny

16

50,0%

Méně než 1 hodinu

0

0,0%

Více než 1 hodinu

11

34,4%

Nezáleží na čase

5

15,6%

Celkem

32

100%

Graf č. 11 100,0% 80,0% 60,0%

50,0% 34,4%

40,0%

15,6%

20,0% 0,0% 0,0% Kolem 1 hodiny

Méně než 1 hodinu

Více než 1 hodinu

Nezáleží na čase

Otázkou č. 2 jsem zjišťoval, jak dlouho by měl trvat trénink před utkáním. Přesně polovina dotazovaných, a to je největší počet trenérů, plánuje trénink před utkáním, bez ohledu na obsah tréninku, kolem 60 minut, protoţe berou trénink spíše jako nabuzení a zopakování pro ně důleţitých věcí a hlavně šetří energii a motivaci hráčů na utkání. Necelých 35 % respondentů odpovědělo, ţe by měla tato tréninková jednotka trvat více neţ hodinu, protoţe berou tuto jednotku jako kaţdou jinou, tudíţ hodina a méně je pro ně krátký čas. Třetí nejčastěji vyskytovaná odpověď byla, ţe nezáleţí na čase a ţe čas podle tohoto tréninku neupravují. Moţnost méně neţ jednu hodinu se v odpovědích nevyskytla.

64

5.3.3. Měl by podle Vás předzápasový trénink obsahovat standardní situace?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

24

75%

Ne

7

21,9%

Nevím

1

3,1%

Celkem

32

100%

Graf č. 12 3,1%

21,9%

Ano Ne Nevím 75,0%

Zda by měl tento trénink obsahovat standardní situace, byla poloţena v otázce č. 3 z důvodu, ţe většina trenérů u nás často nacvičuje standardní situace právě v této jednotce před utkáním. Podle zahraničních studií to není nutností a trenéři by se měli zaměřit na jiné potřebné nacvičování a opakování. 24 z 32 dotazovaných trenérů by určitě standardní situace do tréninku zařadili. 7 dotazovaných odpovědělo, ţe zařazování standardních situací není nutné. Jeden z trenérů nevybral ani jednu z odpovědí.

65

5.3.4. Měla by podle Vás do předzápasových tréninků patřit i taktická příprava?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

17

53,1%

Ne

15

46,9%

Nevím

0

0,0%

Celkem

32

100%

Graf č. 13 100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0% Ano

Ne

Nevím

Otázkou č. 4 jsem chtěl zjistit, zda by měl trénink před utkáním obsahovat či neobsahovat taktickou přípravu. O něco větší počet dotazovaných trenérů odpovědělo, ţe ano, protoţe v den utkání uţ není tolik času a hráč má minimálně den na zpracování informací z taktické přípravy. Něco méně neţ půlka trenérů nechává tuto přípravu aţ na přípravu těsně před utkáním. Třetí moţnost se v odpovědích neobjevila.

66

5.3.5. Co by měl předzápasový trénink obsahovat?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Obecnou vytrvalost

0

0,0%

Všeobecnou sílu

2

6,3%

Rychlost, obratnost

11

34,4%

Průpravná cvičení

3

9,4%

Průpravné hry

12

37,5%

Standardní situace

24

75,0%

Rozcvičení

32

100%

Hru

22

68,8%

Herní kombinace

12

37,5%

Nacvičení zápasových situací

27

84,4%

Střelbu

22

68,8%

Modifikované formy hry

0

0,0%

Graf č. 14 100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

100,0% 75,0%

37,5%

34,4% 0,0%

6,3%

68,8%

84,4% 68,8%

37,5%

9,4%

0,0%

Co by mělo být obsahem této tréninkové jednotky zjišťuji v otázce č. 5. Všichni z dotazovaných se shodli, ţe nesmí chybět dobré rozcvičení. Druhou nejčastější odpovědí bylo nacvičování různých zápasových situací. 75 % preferuje jiţ výše

67

zmíněné nacvičování standardních situací. 68,8 % by určitě zařadilo střelbu. Stejné procento a to 37,5 % dostalo zařazení průpravných her a nacvičování herních kombinací. O něco méně procent je pro rychlost a obratnost. Pod hranicí deseti procent se objevila průpravná cvičení a všeobecná síla. Modifikované formy hry a obecnou vytrvalost nebyla ani v jednom případě vybrána.

5.3.6. Měl by předzápasový trénink začínat ve stejný čas jako je čas utkání?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

15

46,9%

Ne

12

37,5%

Není důležité

5

15,6%

Celkem

32

100%

Graf č. 15

15,6%

46,9%

Ano Ne Není důležité

37,5%

Začínat tento trénink ve stejný čas, kdy začíná soutěţní utkání, jsem se zaměřil v otázce č. 6. Skoro 47 % respondentů se snaţí zařazovat trénink ve stejný čas, a to z důvodu lepšího hráčova biorytmu. Skoro 38 % trenérů tuto otázku neřeší a určitě podle toho trénink časově nepřizpůsobuje. 15 % odpovědělo, ţe to pro ně není důleţité.

68

5.3.7. Souhlasíte s názorem, ţe předzápasový trénink by neměl obsahovat hru (fotbálek)?

Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Rozhodně souhlasím

4

12,5%

Spíše souhlasím

8

25,0%

Spíše nesouhlasím

13

40,6%

Rozhodně nesouhlasím

7

21,9%

Celkem

32

100%

Graf č. 16

Rozhodně souhlasím

12,5% 21,9%

Spíše souhlasím 25,0%

40,6%

Spíše nesouhlasím Rozhodně nesouhlasím

Existuje názor, ţe v obsahu tréninku před zápasem by se neměla objevovat hra. Jak se na to dívají trenéři, řeším v otázce č. 7. Největší procento dotazovaných trenérů odpovědělo, ţe s tímto názorem spíše nesouhlasí a ţe nevidí důvod, proč hru nezařadit. Druhou nejčastější odpovědí bylo, ţe s tímto názorem spíše souhlasí, z důvodu, ţe se hráči více těší na utkání. Třetí nejčastěji se vyskytující odpověď byla, ţe trenéři hru do tréninku rozhodně zařazují, ţe má trénink větší náboj a úroveň. Nejméně odpovědí dostala moţnost, ţe s tímto názorem souhlasí a ţe se tímto řídí.

69

5.3.8. Je podle Vás nutný předzápasový trénink u starších ţáků? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

17

53,1%

Ne

15

46,9%

Nevím

0

0,0%

Celkem

32

100%

Graf č. 17 100,00% 80,00% 60,00%

53,10%

46,90%

40,00% 20,00% 0,00% 0,00% Ano

Ne

Nevím

Důleţitost předzápasového trénink jsem řešil v otázce č. 8. Větší procento dotazovaných a to 53,10 % se přiklání k tomu, ţe je předzápasový trénink se svým specifickým obsahem nutný např. z důvodu, ţe uţ v této kategorii hráči tento trénink správně vnímají a vytvoří si návyky do dalších kategorií. 46,90 % tento trénink nepreferuje a nepřikládá mu význam z důvodu, ţe zaměřovat se takto na trénink vyznávají většinou aţ v U19 a v muţích. Další odpověď se v této otázce nevyskytla.

70

5.3.9. Máte nějakou připomínku k předzápasovému tréninku nebo něco co se Vám líbí či nelíbí?

Ţádný z respondentů se k moţnosti jakékoliv připomínky k tréninku starších ţáků před utkáním nevyjádřil. Vyjadřovali se zvlášť u samotných otázek.

71

6 DISKUZE

Na začátku práce jsem se seznámil s literaturou, vyhledal ji a prostudoval vybrané knihy a jiné zdroje, které jsem pouţil k vytvoření této práce. Publikace, které jsem prostudoval, se zabývaly významu soutěţního utkání ve sportovní přípravě starších ţáků a jeho vztahu s tréninkovým procesem. Zaměřovali se na charakteristiku dětí ve věku starších ţáků a jejich rozdíl s přípravou dospělých. Předmětem vyhledávání byla i příprava k soutěţím, charakteristika soutěţního období a stavba tréninku před utkáním. Také jsem prozkoumal organizaci soutěţí u nás a hledal také přístup k mládeţnickým soutěţím v zahraničí. A nakonec jsem nastínil chování trenéra mládeţe během utkání, protoţe si myslím, ţe má s významem utkání starších ţáků neodmyslitelnou spojitost. V další části jsem se věnoval jiţ konkrétně svému vybranému tématu. V rámci svého výzkumu jsem se zaměřil na organizaci soutěţí starších ţáků u nás a na stavbu tréninku před utkáním. K tomu jsem poloţil hned čtyři otázky, na které měl výzkum přinést odpověď. Jaký má význam má soutěţní utkání pro tuto věkovou kategorii? Proč jsme přistoupili k reorganizaci této soutěţe? Je současný model organizace této soutěţní kategorie vyhovující? Jak postavit obsah tréninkové jednotky před utkáním? K odpovědím na tyto otázky jsem se snaţil dojít pomocí metody dotazování ve formě předem připravených dotazníků a zkušených trenérů, kteří působí u mládeţnických kategorií a znají dobře toto prostředí a problémy. Ţe má utkání pro tuto věkovou kategorii velký význam je zcela zřejmé. Uţ jen kvůli tomu, ţe soutěţe jsou vyvrcholením tréninkového procesu a bez soutěţí nedosáhne hráč nikdy vysoké výkonnostní úrovně. Utkání mládeţe by měly být zaměřeny podle mého názoru hlavně na to, aby hráče bavilo a připravilo hráče na přechod do další dorostenecké kategorie. Rozhodně by nemělo být cílem zvítězit za kaţdou cenu, ale dát prostor co největšímu počtu hráčů. Pro samotného trenéra má určitě mnoho funkcí, jako třeba kontrolu co se hráči v tréninku naučili, jak se při utkání na hřišti chovají, jakou mají povahu, kdo je dříč, tahoun týmu, vůdčí osobnost a jiné. Děti rády soutěţí a při soutěţení překonávají mnohem více své hranice a posouvají se výkonnostně dopředu. Utkání mnohem více proţívají a vytváří si při něm větší vztah k fotbalu.

72

Aby utkání mělo pro tuto kategorii ten největší přínos, tak si myslím, ţe musely přijít změny a to v organizaci a pravidlech utkání a soutěţí. Důvod také je, abychom zachytili trend vyspělých fotbalových zemí a nestagnovali. Proto musela přijít nová organizace pro všechny věkové kategorie a to uţ od velikosti míčů po délku utkání. Protoţe dle mého názoru dnešní fotbal vyţaduje hlavně dobrou práci s míčem na malém prostoru, rychlost a tvořivost s míčem a spíše silové zatíţení neţ vytrvalecké. Domnívám se, ţe změny přišly hlavně kvůli tomu, aby nebylo taktikou u této věkové kategorie vítězství za kaţdou cenu, coţ vede k lepšímu vztahu hráče k fotbalu, protoţe je to více zábavné. Jsou vytvořeny lepší podmínky pro fyzické schopnosti a herní praxe pro větší počet hráčů. Zda je současný změněný model vyhovující jsem zkoumal v druhé výzkumné části. Podle výsledků, které vyplývají z dotazníků, byla reorganizace soutěţí a jejich pravidel přínosem. Spokojenost s organizací a s tím jestli to byl krok vpřed je 60 – 70%. Velké procento je spokojeno jak s velikostí hrací plochy, délkou utkání, moţností střídání. Na váţkách jsou střídavé starty. Připomínky jsou k tomu, ţe by se měla nejvyšší ţákovská soutěţ organizovat celorepublikově. 67 % dotazovaných trenérů si myslí, ţe současný model je vyhovující a já s nimi souhlasím. Jak se staví dotazovaní trenéři ke stavbě tréninku před utkáním jsem řešil ve druhém dotazníku. Jasné odpovědi jako v prvním dotazníku u tohoto řešeného problému nebyly. Zda by měl mít trénink před utkáním u této kategorie něčím odlišný, jak dlouho by měl trénink trvat, zda by měla do tréninku patřit taktická příprava, v jakou hodinu by měl trénink začínat, zda je tento trénink vůbec nutný, zda by měl trénink obsahovat hru, se vţdy pohybovalo kolem 50%, jestli ano či ne, takţe všechny byly na rozhraní. Specifická otázka byla, co by mělo do tréninkové jednotky před utkáním patřit, přes 75% dostaly standardní situace, rozcvičení a nacvičování zápasových situací. Přes 75% dotazovaných je pro zapojování standardních situací do tréninku. Já jsem rozhodně proto, aby se trénink před utkáním aspoň z poloviny času zaměřoval speciálně na utkání, ať uţ co se týče nacvičování standardních situací nebo taktické přípravy. Rozhodně souhlasím s hodinovou délkou tréninku a s tím co by měl obsahovat. Myslím, ţe je i důleţité v jaký čas by měl trénink vzhledem k utkání začínat.

73

7 ZÁVĚR

Prvním předmětem šetření bylo zjistit, jak se v praxi projevily změny v organizaci a struktuře soutěţí starších ţáků. Ke změnám se přistoupilo z důvodu zkvalitnění soutěţí a to i po prozkoumání mládeţnických soutěţí a jejich organizací v zahraničí. Současný model je podobný modelům zahraničních soutěţí s tím, ţe se přizpůsobil našim podmínkám. Odpovědi respondentů ukázaly, ţe je nynější model vyhovující. Podle výsledků, které vyplývají z dotazníků, byla reorganizace soutěţí a jejich pravidel přínosná. Velké procento je spokojeno jak s velikostí hrací plochy, tak délkou utkání i moţnosti střídání. Částečná nespokojenost je u střídavých startů. Jedna z hlavních výtek je, ţe by se měla nejvyšší ţákovská soutěţ organizovat celorepublikově z důvodu větší vyrovnanosti soutěţe. I tak si ale 67% respondentů myslí, ţe organizace a pravidla jsou vyhovující a i já jsem stejného názoru. Druhým šetřením byla stavba tréninku před utkáním. Stavba tréninku před utkáním by měla být zaměřena na hráče této kategorie a neměla by sklouzávat do přípravy na utkání dospělé kategorie. Trénink by měl být ve smyslu dalšího zdokonalení hráčů, coţ potvrdili i sami trenéři ve svých odpovědích. Odpovědi nebyly tolik jednoznačné jako u předchozího šetření, protoţe kaţdý trenér se k tomuto problému staví jinak. Odpovědi typu, zda by měl být trénink před utkáním u této kategorie něčím odlišen, jak dlouho by měl trénink trvat, zda by měla do tréninku patřit taktická příprava, v jakou hodinu by měl trénink začínat, zda je tento trénink vůbec nutný, či by měl trénink obsahovat hru, se pohybovali na rozhrání zda je vůbec do tréninku zařadit. Takřka 75% respondentů bylo pro nacvičování standardních situací, delšího rozcvičení a nacvičování zápasových situací. Největší počet dotazovaných (75%) se vyjádřilo pro zapojování standardních situací do tréninku. Já se přikláním k většině a do tréninku před utkáním bych také zapojil nacvičování standardních situací i taktickou přípravu. Rozhodně bych celý trénink nezaměřoval na utkání, jak je tomu zvykem u muţů. Věnoval bych mu max. 1/3 tréninku v závěrečné části. Práce slouţí k potvrzení změn, ke kterým přistoupila Fotbalová asociace České republiky. Doufám, ţe tyto změny přispějí ke zvýšení výkonnosti této věkové kategorie. Věřím, ţe jak teoretická, tak výzkumná část můţe poslouţit trenérům i lidem pohybujících se ve fotbale k lepší práci se ţáky a mládeţí u nás.

74

8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY BARÁK, A., ČERNÝ, V., KOMARNÍK, M. Výchova mládeţe v Ajaxu. Fotbal a trénink, 2012, č. 1, s. 11-13. ISSN 1212-3390. BEDŘICH, L., Fotbal rituální hra moderní doby, 1.vyd. Masarykova universita 2006. 195 s.,80-210-3927-2.

BUXTON, T., Soccer skills, vyd. Buffalo, N.Y. : Firefly Books, 2000. ISBN 1-55209-329-8 BUZEK, M., a kolektiv. Trenér fotbalu „A“ UEFA licence. Praha: Olympia, 2007. ISBN 97880-7376-032-8 BUZEK, M., PROCHÁZKA, L. Česká fotbalová škola, Trénink a utkání mládeže od 6 – do12 let. 1.vyd. Praha: Olympia, 1999. 124 s., ISBN 80-7033-596-3 CLARK, B., The Baffled Parent´s Guide to Coaching Youth Soccer,vyd. Camden, Me. : Ragged Mountain Press/McGraw-Hill,2000. ISBN 0-07-134-608-2 DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 1.vyd. Praha: Olympia, 2002. ISBN 80-7033760-5. DOVALIL, J., ČVANČARA, A.,GIBALA,P. Čeští trenéři mládeže hledali inspiraci v Anglii, Systém organizace mládežnických soutěží v Portugalsku [online]. 2013, [cit.2013-11-07]. Dostupné z: http://nv.fotbal.cz/scripts/detail.php?id=106604&tmplid=1294 FAJFER, Z. Trenér fotbalu mládeže (6-15let)1.vyd. Praha: Olympia, 2005. ISBN 80-7033933-0 FLATH, T. Mládeţnický fotbal v Brazílii. Fotbal a trénink, 1997, č. 3, s. 13 -16. ISSN 12123390. HAMADA, M. Analýza ke struktuře ţákovských soutěţí od ročníku 2010/2011. Pracovní materiál Komise mládeže ČMFS, 2009

75

HARTL, P. HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178303-X. s. 121 CHOUTKA, M. Základy specializace v kopané. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. ISBN 17-016-68. CHOUTKA, M. Teorie a didaktika sportu. 2.vyd. Praha. Státní pedagogické nakladatelství, 1983. ISBN 14-302-83 CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc: Pedagogická fakulta UP v Olomouci, 1993. ISBN 80-7076-287-0. KURKIN, R., Historie mistrovství světa [online]. 2006, [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://msfotbal.galaxie.name/index.php?act=clanek&to=historie-mistrovstvi-sveta-dil-treti MANSOUR, O., Holandská vize [online]. 2010, [cit.2013-10-07]. Dostupné z:http://www.fc haje.cz/clanek/831-holandska-vize/

MATOUŠEK, F. a kol. Základy kopané. 1.vyd. Brno: Olympia, 1973. ISBN 27-004-73. MOLNÁR, Z. Úvod do základů vědecké práce: SYLABUS pro potřeby semináře doktorandů. Praha: Katedra informačních technologií, Vysoká škola ekonomická, [2006]. ONDRAČKA, P. Jak se připravují talentovaní hráči v Hamburger SV. Fotbal a trénink. 2005, č. 4, str. 10 – 17. ISSN 1212-3390.

PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-569-8. PERIČ, T., Sportovní příprava dětí. 2.vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-2472643-4.

76

PLACHÝ, A., Obhajoba změn systému výchovy dětí a mládeţe ve fotbale. Fotbal a trénink. 2010, č. 1, str. 28 – 30. ISSN 1212-3390. PROVAZNÍK, T., VONÁŠEK, R. Komuniké z jednání komise mládeže FAČR.[online]. 2013, [cit. 2013-18-7]. Dostupné z: http://nv.fotbal.cz/scripts/detail.php?id=126738&tmplid=1405

SILRVEMAN, D., Doing Qualitative Research. London, Sage, 2000. ISBN 978-1-44626014-2.

SUCHOPÁR, J. Sportovní příprava dětí a mládeţe v basketbalu. Praha, 2009. Bakalářská práce na FTVS UK. Vedoucí bakalářské práce PaedDr. Michael Velenský, Ph.D.

RUSCA, G., Coaching soccer 6 to 10 Year Old, vyd. Spring City, Pa.:Reedswain, 1999. ISBN 1-890946-31-1 ŠTILEC, M. a kol. Sportovní příprava dětí a mládeže. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. ISBN 80-7066-026-0 ŠTOUDEK, J. Jak se připravují talentovaní mladí hráči v Hamburger SV. Fotbal a trénink, 2005, č. 4, str. 10-12. ISSN 1212-3390. VOTÍK, J. Sportovní příprava v kopané. 2.vyd. Plzeň: ZČV, 1995. ISBN 559-259-95-17-91.

WEIN, H., Developing youth football players,vyd. Champaign, IL : Human Kinetics, 2007. ISBN 07-3606948-8 ŢURMAN, O., Zlatá kniha kopané 1. vyd.Praha: Olympia, 1972. 188 s., ISBN 27-026-72.

77