Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
1
Zaměstávání zdravotně postižených osob v Olomouckém kraji
Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing.Karel Müller, CSc.
autor: Martina Tökölyová místo výzkumu: Olomouc rok vydání: 2010
2
Prohlašuji, že jsem práci vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a souhlasím s jejím eventuálním zveřejněním v tištěné nebo elektronické podobě.
V Olomouci dne 25.6. 2010
3
1. Úvod 2. Teoretická východiska 2.1 Placená a neplacená práce 2.1.1 Nezaměstnanost 2.1.2 Sociální aspekty nezaměstnanosti 2.2 Rizikové skupiny na trhu práce 2.3 Pojem postižení 2.4 Postižený člověk ve společnosti 3. Zaměstnávání zdravotně postižených osob v zahraničí 3.1 Německo 3.2 Francie 3.3 Severní Irsko 3.4 Wales 3.5 Rakousko 3.6 Polsko 3.7 Itálie 3.8 Dánsko 3.9 Velká Británie 4. Regulativní úprava zaměstnání osob zdravotně postižených 4.1 Povinnosti a zvýhodnění zaměstnavatelů zaměstnávajících osoby se zdravotním postižením 4.2 Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna 4.3 Subjekty podílející se na zaměstnávání osob zdravotně postižených 4.3.1 Úřad práce 4.3.2 Agentura podporovaného zaměstnávání 5. Empirická část 5.1 Výzkumný projekt a výzkumné otázky 5.2 Metodologický přístup 5.3 Navrhované techniky sběru dat 5.4 Výběr vzorku a prostředí výzkumu 5.5 Metody vyhodnocování a interpretace získaných dat 5.6 Hodnocení kvality výzkumu 5.7 Etické otázky společenskovědního výzkumu 5.8 Statistické údaje o nezaměstnanosti osob zdravotně postižených 5.9 Výsledky dotazníkového šetření 6. Závěr 7. Literatura 8. Přílohy 8.1 Dotazník
4
5 7 7 8 9 10 11 14 18 18 19 19 20 20 20 21 21 21 22 22 25 27 27 28 29 29 31 32 32 33 33 34 34 36 47 49 51 51
1. Úvod Tématem této bakalářské práce je zaměstnávání osob se zdravotním postižením na Olomouckém trhu práce a s tím spojená problematika. Když jsem si téma práce vybírala, měla jsem jasnou představu o tom, o kom psát, samozřejmě o zdravotně postižených. S touto skupinou jsem několik let pracovala a od dětství se mezi těmito lidmi pohybují. Problematika zdravotně postižených je širokým tématem a právě tady nastal problém, ve chvíli, kdy jsme se měla rozhodnout jakým směrem se v problematice zdravotně postižených osob budu ubírat. Nakonec jsem se rozhodla věnovat se zaměstnávání těchto osob a s ním i jejich integraci, která se zaměstnáváním úzce souvisí, jelikož osoba, která je nucena každý den docházet do svého zaměstnávání má nejen strukturovaný čas, příjem peněz, ale také je vytrháván ze svého domácího prostředí, které mu je rutinně známé a dostává se tak do kontaktu s ostatními. Důvodů proč jsem nakonec zvolila toto téma, bylo několik: 1) uvědomila jsem si, že spousta lidí v mém okolí se na tyto jedince dívá skrz prsty, domnívají se, že tito jedinci jsou v něčem jiní, že nejsou dostatečně soběstační, jsou často nemocní a nemají dostatečné vzdělání, a to z důvodu, že nejsou schopni se učit, 2) jsem zjistila, že si nejsem vědoma toho, že bych se v některém ze svých zaměstnání s osobou zdravotně postiženou na pracovišti setkala, 3) samotnou mě zajímalo, jaké šance trh práce jedincům se zdravotním postižením dává a jak je tato problematika legislativně upravena a v neposlední řadě mě napadlo, jaké bude asi stanovisko firem k zaměstnávání osob zdravotně postižených, když lidé v mém okolí tyto jedince vnímají s předsudky a troufám si tvrdit, že by tyto osoby nezaměstnali, pokud by tu možnost měli. Rozhodla jsem se proto, že se pokusím zjistit, zda je tomu tak. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit jaká je ochota zaměstnavatelů tyto osoby zaměstnávat, zda jsou ovlivněny stereotypy myšlení, kdy je na osoby zdravotně postižené pohlíženo jako na „ty horší jedince“, kteří jsou jiní, nezapadají do normálu a jsou nepřizpůsobiví, problematičtí a nesamostatní. A současně jsem si kladla za cíl zjistit, zda jsou dostatečně legislativně informováni. Přitom jsem vycházela z předpokladu, který vycházel z mé vlastní zkušenosti a byl ovlivněn médii, kde každou chvíli můžeme číst či vidět, že osoby zdravotně postižené nemají na trh práce snadný přístup, že zaměstnavatelé se do zaměstnávání osob zdravotně postižených nehrnou a to částečně proto, že jsou ovlivněni stereotypy v myšlení a částečně proto, že nejsou dostatečně legislativně informováni, případně tuto legislativu považují pro sebe za nevýhodnou. Empirický výzkum jsem rozdělila do dvou částí. První část je postavena na analýze dokumentů, které jsem získala na úřadu práce v Olomouci. Tato část poskytuje informace o počtu
5
nezaměstnaných na trhu práce v Olomouckém kraji a množství nezaměstnaných osob zdravotně postižených a počtu volných míst pro ně vytvořených, a to v letech 1999-2009. Do teoretické části jsem zahrnula důležitá témata, která se váží ke zkoumanému problému a na základě kterých jsem mohla formulovat výzkumné otázky. Druhá část empirického výzkum byla postavena na dotazníkovém šetření. Dotazníky byly určeny firmám působícím v Olomouckém kraji. Na základě vyplněných dotazníků jsem zjistila obor činnosti firmy, typ firmy a počet zaměstnanců, a to zda zaměstnávají osobu se zdravotním postižením či ne.
Cílem celého výzkumu bylo zjistit, jaká je legislativní informovanost
zaměstnavatelů související se zaměstnáváním osob zdravotně postižených a jaké je povědomí o těchto osobách a na základě těchto informací zjistit, zda jsou zaměstnavatelé ochotni vytvářet pracovní místa pro tyto osoby.
6
2. Teoretická východiska Ačkoli je zaměstnání to, co většinu lidí živí a problematika nezaměstnanosti není nic, co se týká jen těch druhých, naopak kdykoli se nezaměstnaným můžeme stát, tak i přes to všechno jsem se rozhodla tématu placené a neplacené práce, nezaměstnanosti a jejím sociálním důsledkům věnovat. Toto mé rozhodnutí také utvrdila skutečnost, že práce a nezaměstnanost se netýká pouze osob „zdravých“, ale i zdravotně postižených, o kterých tato práce také je. Současně problematika zdravotně postižených také není neznámou disciplínou. Přesto se často můžeme setkat s lidmi, kteří si pod pojmem osoba zdravotně postižená představí mentálně postiženého jedince a tím je pro ně tento pojem vymezen. Ve skutečnosti tento pojem zahrnuje širší okruh osob a často dochází k jeho zaměňování, i z tohoto důvodu jsem jeho vymezení věnovala v své práci prostor.
2.1 Placená a neplacená práce Práce je místo, kde většina lidí tráví většinu svého času, je to pojem, který v nás často asociuje slovo dřina, ale práce není pouze dřina. „Práci obecně, ať už placenou či neplacenou, můžeme definovat jako vykonávání úkolů vyžadujících mentální a fyzické úsilí, jehož cílem je výroba zboží a služeb k uspokojení lidských potřeb.“ ( Giddens, 1999,.309) Naproti tomu „za zaměstnání považujeme takovou práci, která se děje výměnou za pravidelnou mzdu či plat“. (ibid, 309) Giddens v souvislosti se zaměstnáním uvádí několik faktorů, které mají pro člověka význam (ibid, 308): 1. Peníze – plat či mzda představují pro člověka hlavní zdroj obživy a určují i to, jaké svoje potřeby bude moci uspokojit. 2. Míra aktivity – práce poskytuje lidem prostor osvojit si, či zdokonalit si určité dovednosti a schopnosti. 3. Změna – člověk je tak vytrhávám z domácího prostředí. Nezaměstnanost omezuje člověka na prostředí jeho domácnosti. 4. Strukturovaný čas – práce dává celému dni řád. 5. Sociální kontakty – v pracovním prostředí si lidé nacházejí přátele a příležitost účastnit se aktivit s ostatními lidmi. 6. Osobní identita – zaměstnání poskytuje pocit pevné sociální identity Avšak velká část práce je vykonávaná mimo tuto tzv. formální ekonomiku, a to ve sféře tzv. neformální ekonomiky, tímto termínem rozumíme „ transakce, při nichž se služby vykonávané lidmi mimo řádný zaměstnanecký poměr platí v hotovosti, ale i přímou výměnu zboží a služeb.“ (ibid, 309) Jinými slovy se jedná o práci, kterou oficiální statistiky neregistrují, např. práce domácích kutilů, v domácnosti, apod.
7
Na rozdíl od tradičních společností, jejichž výrobní systémy byly založeny převážně na zemědělství a řemeslu, spočívají systémy moderní společnosti na průmyslové výrobě a jednou z jejich charakteristik je existence dělby práce. S tím souvisí i obrovský růst vzájemné ekonomické závislosti a proměna struktury zaměstnanosti. Zatímco na začátku dvacátého století pracovala většina lidí manuálně, v průběhu století podíl manuálně pracujících klesl a tento trend stále pokračuje. Naopak přibývá nemanuálních pracovních míst, tzv. „bílých límečků.“(srov. Giddens, 1999,s. 310-314)
2.1.1 Nezaměstnanost Je pravděpodobné, že s automatizací ve výrobě, která je příčinou úbytku míst určených pro manuálně pracující, souvisí růst nezaměstnanosti. Podle Giddense se na poměrně vysoké nezaměstnanosti podílí kombinace několika faktorů (ibid, 329): -
růst mezinárodní konkurence v oborech
-
recese, které od roku 1973 postihly světovou ekonomiku
-
rostoucí využití mikroelektroniky a následkem toho snížení poptávky po pracovních silách
-
větší množství žen na trhu práce
„Nezaměstnaný je ten, kdo je „bez práce“, čímž se ovšem rozumí placené zaměstnání. Mnozí lidé, kteří jsou registrovaní jako nezaměstnaní, však vykonávají nejrůznější formy produktivní práce ( opravují dům, starají se o zahradu); řada osob pracuje na částečný úvazek nebo přijímá placená zaměstnání jen sporadicky; a důchodci, kteří nepracují, se mezi nezaměstnané nepočítají.“ (ibid, 327) Setkáváme se však s názory, že ukazatele nezaměstnanosti by měly být doplněny o další dva údaje. Jsou to pracovníci bez perspektivy, kteří pracovat chtějí, ale již nevěří, že si práci najdou, a osoby pracující nedobrovolně na částečný úvazek, jež by upřednostnili práci na plný úvazek, ale nemohou ji najít. ( ibid, s.327) Naopak podle obecné definice, která platí v zemích evropského společenství jsou za nezaměstnané považovány ty osoby, které jsou (srov, Mareš 1998, 18): -
bez placeného zaměstnání
-
registrované na úřadech práce
-
hledající práci
-
schopny a ochotny do ní hned nastoupit
Nezaměstnanost můžeme také rozlišit podle jejich příčin a dalších charakteristik. Mareš ji rozděluje následovně (Mareš 1998, 18-22):
8
-
Frikční nezaměstnanost – dochází k ní v důsledku mobility pracovníků z místa na místo, motivem těchto přesunů jsou buďto jejich vlastní potřeby či potřeby ekonomického vývoje. Doba nezaměstnanosti je v tomto případě většinou krátkou epizodou a tyto osoby se také označují jako „ lidé mezi dvěma zaměstnáními“.
-
V případě, kdy lidí přichází o zaměstnání díky rozpadu neefektivních podniků a rušení starých odvětví, jsou požadovány nové profese, kvalifikace a dovednosti. Tak se mění struktura poptávky po práci, které se struktura její nabídky jen těžko přizpůsobuje. Poté hovoříme o nezaměstnanosti strukturální.
-
Pokud je nezaměstnanost důsledkem ekonomických recesí, pak mluvíme o nezaměstnanosti cyklické. Je-li cyklická nezaměstnanost pravidelná a spojená s přírodním cyklem, pak ji označujeme jako nezaměstnanost sezónní.
-
Existuje i tzv. skrytá nezaměstnanost. Jedná se o nezaměstnané, kteří nejsou jako nezaměstnaní registrováni, obvykle ji tvoří osoby, které na hledání práce rezignovaly, případně unikly do jiného statusu, např. mateřství, studia, apod. nebo pracují u zaměstnavatelů bez registrace na pracovním úřadě.
Ve světe vzrůstá zájem o „flexibilní“ pracovní síly a někteří sociologové a ekonomové se domnívají, že zaměstnancem budoucnosti bude pracovník disponující škálou rozmanitých dovedností a kvalifikací, tzv. „portfoliový pracovník“. (srov, Giddens 1999, 330)
2.1.2 Sociální aspekty nezaměstnanosti Práce je pro člověka důležitá. Ať si to připustíme či nikoli, placenou práci potřebuje každý z nás, a to i v případě existence rozvinutého sociálního státu, nejen z existencionálních důvodů, ale především kvůli psychologickému stavu jedince. Zaměstnání hraje v našem životě významnou roli a jeho ztráta má vliv i na náš společenský život. Nezaměstnanost vrhá postižené jedince do nepříznivých životních podmínek, ovlivňuje vztahy v rodině, zdraví „postižených“ tzn. těch, kteří přišli o zaměstnání, redukuje jejich sociální sítě, ničí sociální status a s ním spojené sebevědomí. (Mareš 1998) „ Vyloučení ze zaměstnání znamená deprivaci v základních potřebách, které zaměstnání
a práce přímo uspokojují, či jejichž uspokojování je s nimi úzce spojeno. Zaměstnání je i prostředkem společenského vzestupu, takže nezaměstnanost neznamená jen ztrátu dosavadního statusu, ale i ztrátu statusů budoucích.“ (ibid, 68) Nezaměstnaný má nárok na podporu, ale i zde existují výjimky a mnoho nezaměstnaných podporu v nezaměstnanosti nedostává, buďto nesplňují podmínky pro její poskytování či již vyčerpali dobu, po kterou je podpora přiznána. Poté pobírají jen nižší sociální podporu. Avšak pro
9
mnoho osob, které se v této situaci ocitly jsou sociální dávky nedostatečné, zejména pokud jde o osoby, které musí dodržovat určitý zdravotní režim, které jsou mentálně či fyzicky handicapované a neobejdou se bez speciálních pomůcek a léků, a další. (ibid,76) Mareš dále zmiňuje skutečnost, že čím delší dobu je člověk bez zaměstnání, tím menší šanci na znovunalezení zaměstnání má. Vysvětlení vidí v několika faktorech, které mají na tuto skutečnost vliv. Vlivem dlouhodobé nezaměstnanosti dochází u jedince k narušení pracovní etiky a ztrátě motivace hledat nové zaměstnání, také tak dochází k „devastaci lidského kapitálu“(ibid, 75) a nezaměstnané osoby jsou stigmatizovány a budí nedůvěru potencionálních zaměstnavatelů, kteří příčinu jejich dlouhodobé nezaměstnanosti mohou spatřovat např. v tom, že nemají dostatečné pracovní návyky, jsou nespolehliví nebo mají nepoužitelnou kvalifikaci. Dlouhodobá nezaměstnanost také představuje krizi identity, z níž se odvozuje i význam a postavení člověka ve společnosti. (Mareš 1998) Mareš také uvádí možné důsledky nezaměstnanosti pro jedince: -
změna vnímání času a s tím spojenou deprivaci z absence pravidelné činnosti
-
sociální izolace ( ztráta sociálních kontaktů)
-
nemožnost participace na cílech širší skupiny
-
ztráta statusu a s ním spojené důstojnosti a postavení v dané společnosti
-
rozklad rodinných vztahů
-
ztráta hodnot a respektu k veřejným autoritám
Nezaměstnaný jedinec se může dostat do stavu deprivace nebo také Mareš mluví o anomické situaci. Deprivace může mít charakter deprivace absolutní či relativní. „ Absolutní deprivace je chápána především jako existenční ohrožená, relativní deprivace je chápána jako psychické strádání, jež nezaměstnanost provází.“ (ibid,76) Nezaměstnanost tedy není pouze ekonomický nežádoucí jev, ale také sociální problém.
2.2 Rizikové skupiny na trhu práce Mareš a Vyhlídal mimo jiné uvádějí skupiny, které jsou tzv. rizikové. Jsou to skupiny osob, u kterých je ztráta práce pravděpodobnější
než u osob, které jsou nezaměstnaností ohrožovány
v mnohem menší míře. Tyto skupiny také hůře hledají nové zaměstnání. Mezi tyto skupiny řadíme: absolventy škol, lidi v předdůchodovém věku, ženy, lidi s nízkou kvalifikací a zdravotně postižené. (Mareš, Vyhlídal 2005) A následně se o každé z nich ve stručnosti zmíním.
Absolventi škol nemají často dostatečnou praxi a dostatek zkušeností v oboru, který vystudovali, což představuje problém, případně není o obor, který vystudovali, na trhu práce zájem. V tomto
10
případě mohou absolventi zvolit cestu rekvalifikace a rekvalifikovat se v oboru, který je na trhu práce žádán. Vedle absolventů škol představují další takovou skupinu lidé v předdůchodovém věku. Tito lidé již mají zažité své stereotypy a špatně se přizpůsobují životu bez zaměstnání. Při hledání nového zaměstnání mají tito lidé problém s nedostatečnou kvalifikací a vzhledem ke svému věku se přeučují a učí novým věcem velmi těžko. Tím jsem se dostala k další rizikové skupině, která je reprezentována lidmi s nedostatečnou kvalifikací či bez kvalifikace. Tito lidé, ve většina případů, mají o zaměstnání malý zájem. Řešením může být snaha o získání vyšší kvalifikace, ale v případě, že se jedná o člověka v předdůchodovém věku, bude řešení této situace o to složitější. Také bychom sem mohli zařadit skupinu Romů, což je skupina, která nemá přílišnou kvalifikaci, romské komunity nepociťovaly potřebu se vzdělávat a tato situace přetrvává dodnes. Kromě nízké kvalifikace je překážkou špatná pracovní morálka. Mezi rizikové skupiny patří také ženy. U mladých žen představuje překážku případné těhotenství. Zaměstnavatelé často upřednostňují zaměstnance muže, a to z důvodu jejich větší územní mobility a nezatížeností o domácnost. A v neposlední řadě do této skupiny řadíme i zdravotně postižené. Větší šanci uplatnění nacházejí v chráněných dílnách a na chráněných pracovních místech. Doba jejich nezaměstnanosti bývá podstatně delší než u zdravých jedinců. (Šálková 2009)
2.3 Pojem postižení Možná je každý den míjíme na rohu ulice a ani o tom nevíme, vypadají jako my, ale mají různá zdravotní omezení či postižení, díky kterým jsou v různých oblastech života omezeni. V užívání pojmu postižený, postižený člověk, člověk s postižením panuje nejednotnost. Jednotná definice pojmu postižení neexistuje. Avšak je patrný posun od označování osob s postižením: „již nemluvíme o postiženém, nýbrž o člověku, osobě, jedinci s postižením.“(Procházková 2009,8) V české terminologii se setkáváme s již zmíněným pojmem postižený či handicap. Pedagogický slovník tyto pojmy definuje následovně: „postižený je jedinec s nějakým druhem trvalého tělesného, duševního, smyslového nebo řečového poškození, které mu bez speciální pomoci víceméně znemožňuje splňovat požadavky běžného vzdělávacího procesu a provozu.“ (Pedagogický slovník, 2008) Termín handicap je ve slovníku definován jako „znevýhodnění jedince v důsledku jeho postižení ( tělesného, mentálního, smyslového) nebo příslušnosti k určité skupině. Míra handicapu závisí nejen na samotného postižení, ale i na podmínkách, které společnost k jeho vychování poskytuje.“ Tyto
11
dva termíny vyvolávají negativní pocity a vytváří dojem, že všichni postižení lidé jsou stejní. Avšak opak je pravdou a jediné co mají tito lidé společného je: 1) mají odlišnou část těla, 2) čelí předsudkům a diskriminaci.1 V Úmluvě OSN2 o právech osob se zdravotním postižením se k osobám zdravotně postiženým řadí ty, které „ mají dlouhodobé fyzické, mentální, duševní nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami, může bránit jejich plné a efektivní účasti ve společnosti, rovnocenně s ostatními.“3 Také Světová zdravotnická organizace (WHO)4 ve své Mezinárodní klasifikaci vad, postižení a znevýhodnění (1980) uvádí definice: -
Vada (impairment): jakákoliv ztráta nebo abnormálnost psychologické, fyziologické nebo anatomické struktury nebo funkce.
-
Postižení (disability):jakékoliv omezení nebo ztráta (vyplývající z vady) schopnosti jednat a provádět činnosti způsobem nebo v mezích, které se pro lidskou bytost považují za normální.
-
Znevýhodnění ( handicap): nevýhoda, vyplývající pro daného jedince z jeho vady nebo postižení, která omezuje nebo znemožňuje, aby naplnil roli, která je pro tohoto jedince (s přihlédnutím k věku, pohlaví a sociálním a kulturním činitelům) normální.5
Toto rozdělení však bylo překonáno v roce 2001, kdy byla vydána Mezinárodní klasifikace funkčnosti, postižení a zdraví, ve které byl pojem postižení (disability) nahrazen novým pojmem aktivita (tj. povaha a rozsah funkčnosti na úrovni jedince) a pojem znevýhodnění (handicap) pojmem participace (tj. povaha a rozsah účasti jednotlivce v životních situacích závislých na poruchách, aktivitách, zdravotním stavu a přidružených faktorech).
(Procházková,2009) Světová zdravotnická
organizace samotné postižení definuje jako „částečné nebo úplné omezení schopnosti vykonávat některou činnost nebo více činností, které je způsobeno poruchou nebo dysfunkcí orgánu.“(ibid, 11) Pro účely zdravotního pojištění je v České republice používána jednoduchá definice: „stav trvalého a závažného snížení funkční schopnosti v důsledku nemoci, úrazu nebo vrozené vady.“6 Jinak je tomu v terminologii pracovního práva. Do roku 2004 byl pro osoby zdravotně postižené podle zákonu č.1/1991 Sb.,o zaměstnanosti, který je dnes již neplatný, používán termín osoby se změněnou pracovní schopností a osoby se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením ( ZTP, ZTP s TZP). Od roku 2004 podle zákona o zaměstnanosti č.435/2004 Sb. se za 1
http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=140 OSN- Organizace spojených národů, založená 26.6.1945 na konferenci v San Francisku. 3 http://www.nrzp.cz/userfiles/file/Zahranici/Umluva%20OSN.doc 4 WHO- World Health Organization, Světová zdravotnická organizace, založená 1945 se sídlem v Ženevě. 5 http://www.sons.cz/docs/e-bariery/ 2
6
http://www.sons.cz/docs/e-bariery/
12
osoby zdravotně postižené považovaly: 1)osoby plně invalidní, 2) osoby částečně invalidní, 3) osoby zdravotně znevýhodněné. Od 1.1.2010 i zde nastala změna a rozdělení je nyní následující: -
Osoby invalidní ve třetím stupni ( osoby s těžším zdravotním postižením) – dříve osoby plně invalidní. Jelikož v následující kapitole se budu věnovat zaměstnávání osob zdravotně postiženým, tak na tomto místě zmíním skutečnost, že tyto osoby jsou ve většině případů z trhu práce vyřazeny.
-
Osoby invalidní v prvním a druhém stupni – dříve osoby částečně invalidní
-
Osoby zdravotně znevýhodněné7 - „ je taková osoba, která má takovou funkční poruchu zdravotního stavu, při kterém má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její možnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i možnost pracovního uplatnění.“ (Nový zákon o zaměstnanosti s komentářem,2004,s.150)
Invaliditou pak rozumíme stav občana, který vyjadřuje míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro invaliditu je charakteristické dlouhodobé nebo trvalé narušení zdravotního stavu. Posuzování invalidity je upraveno zákonem č. 155/1995 Sb. a vyhláškou č. 359/2009 Sb.Pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49% jde o invaliditu prvního stupně; nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69% jedná se o invaliditu druhého stupně; nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně.8 České pracovní právo na rozdíl od zákona o sociálních službách počítá pouze s nezvýhodněním zdravotním, proto v zákonu o sociálních službách č.108/2006 Sb. nacházíme celou škálu znevýhodnění ( např. nepříznivá sociální situace) ( Gajdušek 2007) Z výše uvedeného vyplývá, že na pojem postižení se dá nahlížet z různé perspektivy, ať už je to pohled posudkového lékaře, který určuje stupeň invalidity, definice zákona o zaměstnanosti, definice různých organizací či
naše stanovisko, vždy je důležité mít v podvědomí, že za všemi těmi
definicemi stojí také jen „obyčejný člověk“, a není nutné přemýšlet nad tím, zda jde o člověka zdravého či jedince s postižením. V současnosti také víme, že není zapotřebí, aby se postižený jedinec přizpůsobil společnosti, což ani někdy není v jeho silách, ale aby se společnost přizpůsobila
7 8
http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/vyklady/vyklad_435_2004_p67 ( 2.5.2010) http://www.mpsv.cz/cs/8032
13
a vyšla vstříc schopnostem a možnostem tohoto jedince. (Procházková, 2009) Ačkoli společnost v tomto procesu už urazila dlouhou cestu, je ještě nemalý kus této cesty před námi.
2.4 Postižený člověk ve společnosti Zdravotní omezení, která označujeme jako postižení, provázejí lidstvo od samého začátku, existují a existovat pravděpodobně budou. Ti silnější, zdraví a nepostižení se prezentují jako majorita vůči těm slabším, nemocným a postiženým, kteří jsou v minoritním postavení. „Ať byli tito lidé ze společnosti sebevíc vytlačováni a žili jakoby mimo ni, byli vždy její součástí, byť šlo o společnost na jakémkoli stupni a v kterékoli době.“(Titzl 1998,7) Proměny péče o defektní osoby tak můžeme charakterizovat v historickém pohledu pomocí následujících stádií (Titzl 1998): -
stadium represivní : společnost se postižených jedinců zbavovala.
-
stadium zotročování: postižení byli využíváni jako otroci.
-
stadium charitativní: oporou postoje k postiženým byla křesťanská charita.
-
stadium renesančního humanismu: k postiženým se hledal lidský poměr
-
stadium rehabilitační: pro společnost se jako výhodnější jevilo najít postiženým práci než je zdarma živit.
-
stadium socializační: v duchu socialistického humanismu má být postižený člověk prostřednictvím rehabilitace uschopňován k práci a ke společenskému životu
-
stadium prevenční: snaha přecházet defektivitě, která je definovaná jako porucha celistvosti člověka.
Lidé se zdravotním postižením se stále více objevují na veřejnosti, ale ve skutečnosti je těchto lidé mnohem více než kolik jich potkáváme, avšak mnozí z nich ještě stále nevyšli ven. Není to jen proto, že by nechtěli, ale také v mnoha případech nemohou. Cizinci často nabývají mylného dojmu, že „tito“ lidé se v České republice nerodí, jelikož na ně u nás často nenarazí. Většinou je však nenapadne, že je to následek minulosti.(Hrdá 2007) Osoby se zdravotním postižením byly odsouvány pryč ze společnosti. Nebyly na okraji společnosti, ale za jejím okrajem. Skupina zdravotně postižených byla uzavřená do nejrůznějších ochranných institucí a tím vymizela ze společenského života. Většinová tzv. zdravá populace se s nimi setkávala jen v omezené míře a neměla možnost naučit se s nimi žít.( Kuchař 2007) „Stejně tak „chovanci“ ústavů neuměli žít jako občané s ostatními občany.“(Hrdá 2007,7) I v dnešní době je v ústavech na pohraničí „zavřeno“ desetitisíce lidí. Avšak jediným řešením jak překonat bariéry mezi „zdravou“ a „nemocnou“ populací je vzájemné poznávání, které může obě strany obohatit, nikoli zavírání těchto lidí za zdi ústavů.
14
Zdravotně postižení se setkávali s různými omezeními, nerovným zacházením a často byli odkázáni do pozice bezmocnosti, která byla výsledkem stereotypních předsudků, které reálně nevystihovaly jejich schopnosti a upírali jim možnost zapojit se do společnosti. Evropská unie připouští existenci diskriminace zdravotně postižených a vyjadřuje se proti ní: „Je třeba na celém území unie zakázat jakoukoli přímou či nepřímou diskriminaci zdravotně postižených, zejména pak v tak vážných oblastech, jakými jsou dostupnost zboží, služeb, dopravy, bydlení, vzdělání a přístup k pracovnímu uplatnění.“9 V České republice se situace odlišuje, jelikož pojem diskriminace osob se zdravotním postižením je v podmínkách české společnosti pojem, který nemá zcela jasné a zřetelné obrysy, což také souvisí s nejednotnou definicí pojmu postižení (ibid) a také jde o to, že postižení je na veřejnosti chápáno spíše tradičně, viz výše uvedená stádia. Na osoby se zdravotním postižením můžeme nahlížet z pohledu dvou modelů, a to medicínského modelu a modelu sociálního. 10 Medicínský přístup vychází z předpokladu, že to co brání zdravotně postiženým plně participovat ve společnosti je jejich zdravotní stav. Novosad říká, že rostoucí podíl zdravotně postižených jedinců ve společnosti je dán dědičnými dispozicemi, které představují endogenní činitele a exogenní vlivy ( např. úrazy, nemoci), a také pokrokem lékařské vědy, která dává šanci přežít i velmi těžce postiženým jedincům. (Novosad 1997) Z medicínského hlediska pak můžeme rozlišit typy postižení (Kudělková 2006, 15): -
somatické postižení : pohyblivost jedince je omezena.
-
mentální postižení: sníženy intelektové schopnosti, často kombinace několika typů postižení.
-
smyslové postižení: vada zraku, sluchu, v případě poškození sluchu neschopnost verbální komunikace.
-
chronicky nemocní
-
psychicky nemocní – tito jedinci mívají problém s navazováním kontaktů ve společnosti
Medicínskému přístupu je především vytýkáno, že pozornost věnuje především léčbě zdravotního postižení nikoli začlenění těchto osob do společnosti a jejich zrovnoprávnění, důsledkem toho je izolace těchto osob. Naopak sociální model říká, že to, co zdravotně postižené osoby omezuje, jsou bariéry vnějšího prostředí. „Definice zdravotního postižení založená na tomto modelu odmítá vyjmenovávání různých postižení a nemocí, její podstatou je to, že za osoby se zdravotním postižením jsou považovány ty osoby, které jejich zdravotní postižení podstatně a dlouhodobě omezuje při výkonu každodenních
9
http://www.mkc.cz/uploaded/antidiskriminace/Diskriminace_osob_s_postizenim_koho_chranit.pdf http://www.mkc.cz/uploaded/antidiskriminace/Diskriminace_osob_s_postizenim_koho_chranit.pdf
10
15
činností.“11 Jednoduše lze říci, že člověk s určitým postižením neodpovídá požadavkům společnosti, nezapadá do „normálu“ a je tedy odsouván na okraj společnosti. Lidé tíhnou ke klasifikování, a proto dochází k dělení na zdravé a nemocné, normální a abnormální, žádaný člověk a člověk nežádaný. Na trhu práce se prosazuje trend zvyšování kvalifikace, dovedností a lidem se zdravotním postižením jsou ubírány rovnocenné šance na uplatnění, protože se již dopředu předpokládá, že požadované kompetence nemají. Čím viditelnější postižení je, tím jsou bariéry mezi jedincem a „zdravou“ společností vyšší. ( Procházková 2009) Jak jsem již zmínila, postižení se čím dál více dostávají mezi majoritní společnost a mnoho se již změnilo, např. ve školách dochází k jejich integraci, jsou zakládána občanská sdružení a zdravotně postižení už mohou být doma a nemusí trávit život v ústavech, ovšem pouze v případě, že se o tohoto člověka má kdo postarat, v případě těžce nemocných je často problematické sehnat nějakou asistenci a adekvátní domácí péče se stává nedostupnou, tudíž jedinec nemá na výběr a končí v již zmíněném ústavu. Pojem sociální integrace lze vyložit jako „ proces rovnoprávného společenského začleňování zdravotně postižených osob do výchovně vzdělávacího i pracovního procesu a do života společnosti.“ ( Podešva 2007, 12) Podešva také dále uvádí čtyři základní stupně socializačního procesu, z čehož vyplívá, že míra socializace není u všech zdravotně postižených jedinců stejná. Rozlišujeme tyto čtyři stupně socializace této skupiny (ibid): -
Integrace je plné začlenění a splynutí zdravotně postiženého s majoritní společností. Zdravotně postižený jedinec nepotřebuje žádné zvláštní ohledy a plně se vyrovnal s důsledky zdravotního postižení, je rovnoprávným partnerem ve všech běžných oblastech profesní přípravy i společenského života.
-
Adaptace je o něco nižší fáze socializace. Je to schopnost zdravotně postiženého jedince přizpůsobovat se sociálnímu prostředí a společenským podmínkám. Záleží na schopnostech jedince, jak se dokáže včlenit mezi ostatní zdravé i postižené lidi tak, aby byl akceptován prostředím, ve kterém žije.
-
Utilita označuje sociální zařaditelnost zdravotně postiženého jedince, jehož vývoj je značně omezen. Takovýto jedinec není samostatný a v mnoha ohledech je závislí na jiných lidech. V důsledku svého postižení se nemůže zcela socializovat.
-
Inferiorita je nejnižší stupeň socializace, pro kterou je typické sociální vyčleňování ze společnosti. Jedinci jsou odkázáni na ošetřovatelskou péči a pomoc při vykonávání nejzákladnějších životních potřeb.
11
http://www.mkc.cz/uploaded/antidiskriminace/Diskriminace_osob_s_postizenim_koho_chranit.pdf
16
Ačkoli z tohoto členění vyplývá, že plná socializace některých zdravotně postižených jedinců není možná, našim úkolem přesto zůstává dosažení takové kvality života, které plně respektuje tyto jedince. Stačí když budeme ke zdravotně postiženým přistupovat bez zažitých předsudků. S tím jak „zdravá“ majoritní společnost vnímá minoritu zdravotně postižených souvisí i její vstup do profesního života. Zaměstnat člověk se zdravotním postižením bylo před rokem 1990 spíš výjimečné.( Hrdá 2007) Přitom práce má velký vliv na vývoj osobnosti a je předpokladem k úplné integraci osob zdravotně postižených do společnosti, přispívá také k sebeurčení, uznání a kvalitě života. Pro zdravotně postiženého je výkon profese podstatnou zásadou ekonomické a sociální samostatnosti a nezávislosti. Také mu umožňuje získat status pracujícího a výdělečně činného člověka, z postiženého jedince se tak stává aktivní a uznávaný článek lidského společenství. V případě, že mu není umožněno profesi vykonávat, hrozí nebezpečí, že k tělesnému či mentálnímu deficitu se přidruží i deficit sociální a zdravotně postižený se začne považovat za sociálně bezcenného, jelikož díky zaměstnání se mu otevírají sociální možnosti kontaktu, které přesahují rodinné vztahy. Zdravotně postižený člověk tak také díky zkušenosti, že něco sám dokáže, nachází existenční smysl bytí. Všechny tyto funkce dokazují, jaký význam má pro člověka s postižením jeho začlenění do pracovního procesu a tím i do společnosti. ( Procházková 2009) Postižený člověk se však při vstupu na trh práce setkává s množstvím překážek, které pak mohou představovat příčinu nízké zaměstnanosti osob zdravotně postižených. Procházková tyto zjištěné překážky shrnuje do následujících bodů : 1. Postižení lidé nemají adekvátní kvalifikaci. Trh práce vyžaduje především vysoce kvalifikované a výkonné pracovní síly. U postiženým osob se již dopředu předpokládá, že požadovanou kvalifikaci nemají nebo by danou práci nezvládly. 2. Předsudky vůči postiženým. Tyto předsudky nejsou pouze na straně zaměstnavatelů, ale v celé společnosti. Na postižené jedince se často pohlíží jako na osoby, které pracovat nemohou, nejsou schopni podat očekávaný výkon, bývají často nemocní a jsou tedy odmítáni dříve, než je jim dána šance. 3. Ochrana před výpovědí podle Zákona o zaměstnávání postižených. Lidé se zdravotním postižením mají na trhu práce zvýšenou ochranu, což má bránit jejich diskriminaci. Zaměstnavatelé se obávají, že pokud si zdravotně postiženého člověka v práci i po zkušební době nechají, nebudou ho moci v budoucnu z oprávněných důvodů propustit, což jen ukazuje neinformovanost, jelikož propouštění zdravotně postiženým je možné, jen je k němu třeba svolení Sociálního úřadu.
17
4. Příliš málo informací. A to jak na straně zaměstnavatele, tak na straně zdravotně postižených. Zaměstnavatelé často netuší, co obnáší zaměstnávat člověka se zdravotním postižení. Postižení lidé zase nevědí, jak a kde hledat práci. 5. Příliš málo poradenských služeb pro podniky. Tento bod souvisí s bodem předcházejícím. Přesto je třeba podotknout, že situace se od roku 1990 značně změnila. Došlo k vytvoření specifických poradenských pracovišť, např. agentury podporovaného zaměstnávání, a další. ( Procházková 2009) Avšak vedle všech těchto předsudků, neinformovanosti a dalších překážek jsou tu i důvody, proč člověka se zdravotním postižením zaměstnat. Jedním z důvodů může být altruistické chování, tudíž pomoci postiženému nalézt práci či mu ji dát pro náš dobrý pocit. Dalším důvodem může být to, že v našem okolí se někdo postižený vyskytuje a chceme pomoci přímo jemu. Dále zaměstnat zdravotně postiženého člověka nemusíme pouze kvůli finančním výhodám, které pro zaměstnavatele ze zákona o zaměstnanosti vyplývají, což také může být důvodem, ale takovéhoto člověka můžeme chtít zaměstnat proto, aby motivoval své „zdravé“ spolupracovníky. A v neposlední řadě se zaměstnáním zdravotně postiženého člověka může pozvednout prestiž firmy, jelikož koncept společenské odpovědnosti firem se stále více uplatňuje
a stává se vizitkou vyspělosti daného
podniku. (Hrdá 2007)
3. Zaměstnávání zdravotně postižených osob v zahraničí V této části se zaměřím na zaměstnávání zdravotně postižených v zahraniční. Jak jsem již zmínila v předchozí části, definice zdravotního postižení není jednotná a je v kompetenci jednotlivých států. „Některé státy Evropské unie nepřijaly v souvislosti s transpozicí rámcové směrnice žádnou definici zdravotního postižení, např. Nizozemí, Dánsko, Řecko, Lucembursko. Jiné státy, např. Belgie, Francie, Finsko zakotvily zákaz diskriminace z důvodu zdravotního stavu.“12 Jiné státy, např. Rakousko, Irsko a Portugalsko vycházejí z definice medicínského modelu zdravotního postižení a Německo, Velká Británie a Španělsko využily definici založenou na sociálním modelu zdravotního postižení. Nyní uvádím několik příkladů, jak je ve vybraných zemích řešena problematika zaměstnávání osob se zdravotním postižením. (projekt diverzita pro OZP 2009)
3.1 Německo Pojem osoba se zdravotním postižením je definovaný podobně jako v české právní úpravě. Rozdíl najdeme pouze v rozlišování invalidních osob. V Německu jsou stanoveny stupně 12
http://www.mkc.cz/uploaded/antidiskriminace/Diskriminace_osob_s_postizenim_koho_chranit.pdf
18
zdravotního postižení, osobou se zdravotním postižením pak je osoba, jejíž stupeň je minimálně 50. Avšak osoba, jejíž stupeň postižení je na základě rozhodnutí úřadu práce minimálně 30, má stejné postavení jako osoba se stupněm postižení 50. Také v Německu je stanovena povinnost zaměstnavatelů plnit tzv. povinný podíl, který v Německu
představuje 6% při minimálním počtu 16 zaměstnanců, avšak narozdíl od České
republiky se může procentní sazba snížit nebo zvýšit v závislosti na situaci na trhu práce a úrovně nezaměstnanosti zdravotně postižených. Toto plnění povinnosti je kontrolované správními úřady, v českém právním řádu žádný zastřešující orgán pro tyto subjekty zřízen není. V případě nezaměstnávání osob zdravotně postižených se zde také odvádí poplatek, ale na rozdíl od České republiky, kde je tato částka odváděna do státního rozpočtu, v Německu jsou tyto peněžní částky užity na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a vytváří se z nich tzv. vyrovnávací fondy. (ibid)
3. 2 Francie V roce 1975 se stát zavázal k národní solidaritě, tento závazek vykonávají různé orgány, např. stát, regionální a místní zastupitelstva, sdružení, rodiny. Za pracovníky se zdravotním postižením jsou zde uznány osoby s omezenou pracovní schopnost, což je opravňuje k dávkám v nezaměstnanosti. Zaměstnavatel má také povinnost zaměstnávat 6% pracovníků se zdravotním postižením v případě, že zaměstnává více než 20 zaměstnanců. Pokud tuto povinnost neplní, odvádějí příspěvek do fondu Agefiph13. Ve Francii se rozlišuje mezi zaměstnáváním v chráněném prostředí, tato střediska připravují své klienty na práci v běžném prostředí, samostatnou výdělečnou činností a dobrovolnou prací ve sdruženích. V roce 2005 byl přijat zákon o rovných příležitostech, právech, účasti a občanství osob se zdravotním postižením, který řeší všechny oblasti života a přijetím tohoto zákona došlo k řadě změn v souvisejících zákonech. (ibid)
3.3 Severní Irsko Zdravotní postižení je zde definovaná jako fyzické nebo mentální postižení, které významně a dlouhodobě poškozuje vykonávání každodenních aktivit. Pokud se osoba zdravotně postižené, že je diskriminovaná má právo podat stížnost. Tyto stížnosti registruje úřad pracovních tribunálů a 13
tj. Agentura pro rozvoj zaměstnávání osob se zdravotním postižením v soukromém sektoru zabývá se pracovní integrací pracovníků se zdravotním postižením.
19
tribunálů pro spravedlivé zaměstnávání ( OITFET). Stížnosti se také mohou předkládat prostřednictvím Komise pro rovnost v Severním Irsku. Je zde vytvořen odbor poradců pro osoby se zdravotním postižením v zaměstnanosti, který poskytuje poradenství, dohled, vzdělání a služby při hledání pracovního místa pro osoby se zdravotním postižením. Podpora v zaměstnávání je určena osobám s těžkým zdravotním postižením, které chtějí pracovat. Program zajišťuje finanční pomoc zaměstnavateli a zaměstnavatel poskytuje pracovní místo, vybavení, vzdělání, zodpovídá za supervizi a vyplácí mzdu za odvedenou práci.( ibid)
3.4 Wales Podle zákona o zákazu diskriminace z důvodu zdravotního postižení se za osobu se zdravotním postižením považuje osoba, která má fyzické nebo mentální postižení, které má významný a dlouhodobý nepříznivý účinek na schopnost dané osoby vykonávat každodenní aktivity. Podle sociálního modelu zdravotního postižení je definováno jako ztráta nebo omezení příležitosti začlenit se do společnosti rovnocenně s ostatními vzhledem k sociálním bariérám a bariérám v životním prostředí. Zákon
o zákazu diskriminace považuje za nezákonnou diskriminaci osoby se zdravotním
postižením z důvodu, který se vztahuje k jejímu postižení. Pokud k diskriminaci dojde, osoba se zdravotním postižením se může odvolat k pracovnímu soudu. Dalším nástrojem, který může pomoci v případech diskriminace jsou smírčí a poradenské služby a také linka pomoci.(ibid)
3.5 Rakousko Povinnost
zaměstnávat
určitý
počet
zdravotně
postižených
osob
ukládá
zákon
Behinderteneinstellung z roku 1969. Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci mají povinnost zaměstnat alespoň jednu osobu se zdravotním postižením. V případě nesplnění této povinnosti mají zaměstnavatelé za každou osobu, kterou měli zaměstnat, odvádět měsíční kompenzační poplatky ( 200 Euro za každé neobsazené místo pro osobu zdravotně postiženou) do Vyrovnávacího fondu, z kterého jsou pak hrazeny náklady spojené se sociální a pracovní integrací zdravotně postižených osob.14
3.6 Polsko Každý zaměstnavatel zde má povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením v poměru alespoň 6% z celkového počtu zaměstnanců. V opačném případě zaměstnavatel platí poplatky 14
http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-5-265.pdf
20
Státnímu fondu pro rehabilitace zdravotně postižených osob.V případě, že tento podíl neplní může snížit výši poplatků tak, že zaměstná těžce postižené osoby nebo bude nakupovat výrobky a služeb chráněných dílen. V případě, že zaměstnává více než 6 % osob se zdravotním postižením, krátí se mu daňová povinnost. V případě, že zaměstnává 50% zdravotně postižených nemusí platit daň z přijmu.15
3.7 Itálie Zaměstnavatelé mají povinnost zaměstnávat alespoň 7% osob se zdravotním postižením, pokud mají více než 50 zaměstnanců, dvě zdravotně postižené osoby pokud mají 36 až 50 zaměstnanců a jednu zdravotně postiženou osobu pokud mají od 15 do 36 zaměstnanců. Zaměstnávání zdravotně postižených je zde upraveno zákonem o zdravotně postižených č.104/92 a zákonem o právu na zaměstnání osob zdravotně postižených č. 68/99.16
3.8 Dánsko Zákon č. 459 upravuje obecný zákaz diskriminace na trhu práce, ale podmínky kvót pro zaměstnávání osob zdravotně postižených zde neexistují. Legislativa pouze upravuje preferenční přístup k určitým druhům zaměstnání. Zdravotně postižení mají také přednostní právo k získání živnostenského listu k provozování určitých obchodních aktivit.17
3.9 Velká Británie Ve Velké Británii neexistuje systém kvót s účinností od 2. prosince 1996. Povinný podíl zaměstnavatelů s 20 zaměstnanci zaměstnávat alespoň 3% zdravotně postižených byl zrušen zákonem o zákazu diskriminace. Zákon poskytuje ochranu osobám zdravotně postiženým před diskriminací v přístupu k zaměstnání a v zaměstnání. Zákon zakazuje pouze diskriminaci přímou a nevztahuje se na firmy zaměstnávající méně než 20 zaměstnanců, stejně tak ne na specifická zaměstnání, např. ozbrojené složky, hasiči. 18
15
tamtéž tamtéž 17 http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-5-265.pdf 18 tamtéž 16
21
4. Regulativní úprava zaměstnávání osob zdravotně postižených Zaměstnávání osob zdravotně postižených v České republice je stále spíše považováno za věc charitativní povahy, nikoli za věc, která může ovlivnit ekonomiku podniku. V českém právním systému neexistuje právní norma, která by se samostatně zabývala právem zdravotně postižených. Právní předpisy, které tyto případy řeší jsou součástí obecných předpisů, které jsou platné pro celou společnost. K zaměstnávání lidí se vztahují dvě základní právní normy (Krejčírová 2005):
Zákon o zaměstnanosti č.435/2004 Sb., který je zaměřen na vztah státu a zaměstnavatele a vzhledem k problematice zaměstnávání osob zdravotně postižených tyto osoby definuje; upravuje povinnosti zaměstnavatelů, současně formuluje sankce při nedodržení podmínek, nabízí alternativní způsoby plnění povinnosti zaměstnávat osoby zdravotně postižené19, také stanovuje závazky státu vůči zaměstnavateli.
Zákoník práce, který z obecného hlediska řeší vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a upravuje podmínky, které musí zaměstnavatel zdravotně postižených dodržovat, stejně jako podmínky, jež musí zaměstnanec vůči zaměstnavateli dodržovat.
4.1 Povinnosti a zvýhodnění zaměstnavatelů zaměstnávající osoby se zdravotním postižením Podle zákona o zaměstnanosti má povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením každý zaměstnavatel, který v průměrném ročním přepočteném počtu20 zaměstnává více než 25 zaměstnanců, a to alespoň 4% z celkového počtu zaměstnanců. Povinný podíl podle §81 odst. 2 zákona o zaměstnanosti může zaměstnavatel plnit také několika možnými způsoby, případně jejich kombinacemi, a to: -
zaměstnáváním osob zdravotně postižených
-
odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50% zaměstnanců 21
se
zdravotním
postižením.
Případně
zadáváním
zakázek
těmto
zaměstnavatelům či odebíráním výrobků chráněných dílen nebo od zdravotně postižených osob, které jsou samostatně výdělečně činné. Pro účely náhradního plnění povinnosti 19
Platí jen pro firmy s větším počtem zaměstnanců než 24, které tuto povinnost zaměstnávat OZP mají; případně mohou tento povinný podíl plnit jiným způsobem, který je v zákonu o zaměstnanosti vymezen ( Zákon č.435/2004 Sb., o zaměstnanosti) 20 Průměrný přepočtený počet zaměstnanců se zjišťuje jako podíl celkového počtu skutečně odpracovaných hodin, např.pokud zaměstnanci odpracovali ( včetně nemocí a dovolené) 232000 hodin, při ročním fondu pracovní doby 2032 hodin; tj. 232000: 2032= 114,17 zaokrouhleno na 114, a 4% z těchto přepočtených zaměstnanců činní 4,56 zaokrouhleno na 5, tzn. zaměstnavatel má povinnost zaměstnat 5 OZP. (Leiblová a kol. 2005, 24) 21 Seznam zaměstnavatelů zaměstnávající více než 50% zaměstnanců se zdravotním postižením je zveřejněn na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí : http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/zamestnaniosob/katalogorganizaceozp/
22
zaměstnávat osoby se zdravotním postižením se počet osob se zdravotním postižením, které si zaměstnavatel do povinného podílu může započítat, vypočítá tak, že z celkového objemu plateb uskutečněných za výrobky či služby, které zaměstnavatel odebral od právnických či fyzických osob, které zaměstnávají více než 50% zaměstnanců se zdravotním postižením, se odečte daň z přidané hodnoty a výsledná částka se vydělí 7násobkem průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku.(Leiblová a kol. 2005, 25)
-
odvodem do státního rozpočtu - podle §82 odst. 1 zákona o zaměstnanosti činí odvod za každou osobu, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat, 2,5 násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku, v němž povinnost plnit povinný podíl osob se zdravotním postižením vznikla.
Zaměstnavatelé jsou také podle § 80 zákona o zaměstnanosti povinni informovat úřad práce o volných pracovních místech vhodných pro osoby zdravotně postižené a tuto skutečnost označit. Zaměstnavatel také musí spolupracovat s úřadem práce při zajišťování pracovní rehabilitace, vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením a vést evidenci pracovních míst určených pro osoby zdravotně postižené. Zaměstnavatele zdravotně postižených se týkají i určitá finanční zvýhodnění a příspěvky. Prvním z nich je skutečnost, že zaměstnavatel nemusí platit odvod do státního rozpočtu, jelikož plní povinný podíl tím, že osobu zdravotně postiženou zaměstnává. Dalším zvýhodněním je podle §35 zákona o daních z přijmu sleva na dani. Sleva je poskytovaná zaměstnavateli za to, že zaměstnává osobu se zdravotním postižením, tato částka je 18 000 Kč ročně za každého zdravotně postiženého zaměstnance a v případě, že zaměstnává osobu s těžším zdravotním postižením, tak tato částka činní 60 000 Kč ročně za každého zaměstnance s těžší zdravotním postižením. „Příslušné částky se krátí podle odpracované doby či úvazku osoby zdravotně postižené.“ (Hrdá 2007, 22) Zaměstnavatelé zdravotně postižených také mohou využít další finanční příspěvky, které lze dostat od úřadu práce. Zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob zdravotně postižených má nárok na měsíční příspěvek „ve výši skutečně vynaložených mzdových nákladů na zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, nejvýše však 8 000 Kč.“22 Další příspěvky, které mohou být úřadem práce poskytnuty jsou následující:
22
-
sleva na dani
-
příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa nebo chráněné pracovní dílny
http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/zamestnaniosob/prispeveknapodporu
23
-
příspěvek na provoz chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny
-
příspěvek na veřejně prospěšné práce
-
příspěvek na společensky účelná pracovní místa
-
příspěvek na dopravu zaměstnanců
-
příspěvek na zapracování ( Hrdá 2007)
Pro lepší přehlednost a orientaci v problematice uvádím tabulky se souhrnem některých částek a finančních výhod. 1. Zaměstnavatelé s méně než 25 zaměstnanci Tento zaměstnavatel nemá ze zákona povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením. V případě, že tyto osoby zaměstná, může využít podpory státu.
Roční sleva na dani při plném úvazku
Max. výše příspěvku na zřízení chráněného pracovního místa
Max. roční výše příspěvku na provozní náklady
Úhrada nákladů v rámci přípravy k práci
Veřejně prospěšné práce – max. úhrada
Příspěvek na vyhrazené společensky účelné pracovní místo – max. úhrada
nelze
nelze
Úhrada mzdy až 12 měsíců včetně odvodů Úhrada mzdy až 12 měsíců včetně odvodů Úhrada mzdy až 12 měsíců včetně odvodů
Úhrada mzdy až 12 měsíců včetně odvodů Úhrada mzdy až 12 měsíců včetně odvodů Úhrada mzdy až 12 měsíců včetně odvodů
v roce 2009
Osoby plně invalidní (§ 39 od. 1 písm. a)
60 000
275 304
137 652
Ano
Osoby plně invalidní (§ 39 od. 1 písm. b)
60 000
275 304
137 652
Ano
Osoby částečně invalidní
18 000
183 536
91 768
Ano
Osoby zdravotně znevýhodněné
18 000
183 536
91 768
Ano
2. Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci V případě, že zaměstnavatel zaměstná osobu s těžším zdravotním postižením, je mu tato osoba do povinného podílu započítána jakoby zaměstnal tři osoby zdravotně postižené. Zaměstnavatel s povinností zaměstnat min. 1 osobu se zdravotním postižením
Zaměstnavatel s povinností zaměstnat min. 2 osoby se zdravotním postižením 24
Zaměstnavatel s povinností zaměstnat min. 3 osoby se zdravotním postižením
Způsob plnění Sleva na dani Úspora na odvodu Celkem
odběrem zaměstnáním výrobků a služeb
zaměstnáním
Způsob plnění
odběrem zaměstnáním výrobků a služeb
60 000
0
60 000
Sleva na dani
60 000
0
57 355
57 355
114 710
Úspora na odvodu
57 355
57 355
117 355
57 355
174 710
Celkem
117 355
57 355
V případě zaměstnání osoby zdravotně postižení nebo osoby zdravotně znevýhodněné:
Způsob plnění Sleva na dani Úspora na odvodu Celkem
Zaměstnavatel s povinností zaměstnat min. 1 osobu se zdravotním postižením odběrem zaměstnáním výrobků a služeb
Zaměstnavatel s povinností zaměstnat min. 2 osoby se zdravotním postižením zaměstnáním
Způsob plnění
Zaměstnavatel s povinností zaměstnat min. 3 osoby se zdravotním postižením odběrem zaměstnáním výrobků a služeb
18 000
0
18 000
Sleva na dani
18 000
0
57 355
57 355
114 710
Úspora na odvodu
57 355
57 355
75 355
57 355
132 710
Celkem
75 355
57 355
Zdroj: Projekt diverzita pro OZP 2009
4.2 Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna „Cílem celkového pojetí chráněné dílny a chráněného pracoviště je vytvoření základních předpokladů pro pracovní a společenské uplatnění zdravotně postižených občanů vedoucí k dosažení optimální úrovně sociální adaptace.“ (Krejčířová 2007, 12) Tento druh podpory je směřovaný na jednotlivé lidi a pracovní místa. Co se týká příspěvků poskytovaných úřadem práce na tyto pracoviště není mezi nimi rozdíl, rozdíl najdeme v počtu osob zdravotně postižených na těchto pracovištích. Pokud bych se měla zabývat nevýhodami těchto pracovišť, tak především u chráněné dílny by to byla skutečnost, že osoby se zdravotním postižením přichází do kontaktu zase jen s osobami se zdravotním postižením. Chráněné pracovní místo má v tomto výhodu, jelikož osoba zdravotně postižená není pouze v kolektivu osob sobě rovných a je zde i více šancí pro osobní rozvoj jedince.
25
Jak jsem již výše zmínila, úřad práce může poskytnout příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny. Úprava této problematiky je obsažena v §75-77 zákona č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti.
Chráněné pracovní místo Chráněné pracovní místo je vytvořené zaměstnavatelem na základě písemné dohody s úřadem práce. Toto chráněné místo musí být provozováno nejméně dva roky ode dne sjednané dohody a zaměstnavatel nesmí mít žádné nedoplatky na daních, na pojistném ani na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Úřad práce může na vytvoření pracovního místa poskytnout příspěvek, který však pro osobu se zdravotním postižením může činit maximálně osminásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí. Vytváří-li zaměstnavatel na základě jedné dohody s úřadem práce 10 a více chráněných míst, může příspěvek na jedno místo pro osobu zdravotně postiženou činit desetinásobek a pro osobu těžce zdravotně postiženou maximálně čtrnáctinásobek. V žádosti o příspěvek žadatel uvede své identifikační údaje, místo a předmět podnikání, také doloží charakteristiku chráněných pracovních míst, jejich počet, potvrzení o bezdlužnosti a zřízení účtu u peněžního ústavu. Cílem vytvoření chráněného pracoviště je „vytvoření podmínek pro praktické zrovnoprávnění a dosažení maximálně možného stupně integrace do společnosti, při respektování individuálních vlastností každého zdravotně postiženého jedince.“ (Krejčířová 2007,13) Chráněná dílna Je pracoviště vymezené zaměstnavatelem na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zdravotním postižením musí činit nejméně 60%. Chráněná pracovní dílna musí být provozované nejméně dva roky ode dne sjednaného v dohodě. Příspěvek zaměstnavateli na vytvoření chráněné pracovní dílny může činit maximálně osminásobek průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku, v případě dohody o vytvoření 10 a více pracovních míst v chráněné dílně, může příspěvek na vytvoření jedno pracovní místo pro osobu zdravotně postiženou činit maximálně desetinásobek a na osobu s těžším zdravotním postižením činit maximálně čtrnáctinásobek výše průměrné mzdy. Další postup je stejný jako v případě vytvoření chráněného pracovního místa.
26
Chráněné dílny jsou koncipovány v kontextu spolupráce s jinými subjekty. Jejich cílem je rehabilitace a integrace. Umožňují pracovní místa s různou specifikou, např. keramické práce, zahradnické práce, atd. Pracovní doba v chráněné dílně musí respektovat znevýhodnění zdravotně postižených a vedle ekonomického aspektu musí vyzdvihovat především aspekt sociálně rehabilitační. Proto je pracovní doba upravena a činnosti během pracovního procesu jsou specifikovány na části pracovní, odpočinkové s relaxací a časem na stravování. (Krejčířová 2007)
4.3 Subjekty podílející se na zaměstnávání osob zdravotně postižených V případě, že se rozhodneme osobu zdravotně postiženou zaměstnat, máme několik možností. Můžeme práci inzerovat, avšak pokud chceme využít příspěvků od úřadu práce, pravděpodobně se obrátíme na evidenci úřadu práce, ale není to nutnou podmínkou k tomu, abychom příspěvek dostali. A v neposlední řadě se můžeme obrátit na agenturu podporovaného zaměstnání.
4.3.1 Úřad práce Úřad práce vede evidenci osob se zdravotním postižením. Evidence mimo identifikačních údajů o osobě zdravotně postižené obsahuje údaje o omezeních a možnostech jejího pracovního uplatnění ze zdravotních důvodů a údaje o právním důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením. (§68 odst. 1 zákona o zaměstnanosti) Osoby se zdravotním postižením mají právo na pracovní rehabilitaci, kterou zabezpečuje úřad práce, stejně tak jako úřad práce uzavírá dohodu s osobou zdravotně postiženou o přípravě k práci. Jak jsem již zmínila pracovní rehabilitace zabezpečuje úřad práce ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky nebo může na základě písemné dohody pověřit zabezpečením pracovní rehabilitace jinou právnickou nebo fyzickou osobu. Pracovní rehabilitace je souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečuje úřad práce a hradí náklady s ní spojené, úřad práce také v součinnosti s osobou zdravotně postiženou sestaví individuální plán pracovní rehabilitace. Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání, udržení a změnu zaměstnání a vytváří vhodné podmínky pro výkon zaměstnání. Na rozdíl od pracovní rehabilitace, kde se doba trvání pracovní rehabilitace určuje na základě dohody mezi úřadem práce a právnickou nebo fyzickou osobou je příprava k práci činnost směřující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání, která trvá nejdéle 24
27
měsíců.
Příprava k práci osoby se zdravotním postižením se provádí na pracovištích jejího
zaměstnavatele, může být prováděna s podporou asistenta, dále v chráněných dílnách a chráněných pracovních místech nebo ve vzdělávacích zařízeních státu, občanských sdružení, církve a dalších právnických a fyzických osob. Po absolvování přípravy k práci je právnickou nebo fyzickou osobou, u níž byla příprava k práci prováděna, vydán doklad o absolvování přípravy k práci. Tomuto zaměstnavateli, který přípravu práci na svém pracovišti provádí může úřad práce uhradit náklady na přípravu k práci těchto osob. (§69-73 zákona o zaměstnanosti)
4.3.2 Agentura podporovaného zaměstnávání Podporované zaměstnávání vzniklo ve Spojených státech amerických 70. letech jako alternativa k tradičním službám pro lidi s mentálním postižením v oblasti zaměstnanosti. V soustavě na sebe navazujících zařízení se postupně zvyšovaly nároky, což mělo klienta dovést až na otevřený trh práce. Tyto postupné krůčky zabraly klientovi 40 až 50 let. V roce 1984 bylo v USA podporované zaměstnávání legislativně upraveno zákonem Developmental Disability Act a z USA se dostalo do Kanady, Austrálie a v 90. letech také do Evropy. S podporovaným zaměstnáváním se můžeme také setkat v zemích jako je Peru, Zambie, Hong Kong, Nový Zéland. K nejúspěšnějším průkopníkům v Evropě patří skandinávské státy. Nejdále je pak Norsko, které podporované
zaměstnávání zakotvilo do legislativního systému
jako standardní službu
zaměstnanosti. Také na Slovensku je podporované zaměstnávání ukotveno v novém zákonu o zaměstnanosti.V ostatních zemích je podporované zaměstnávání nerovnoměrně dostupnou službou, stejně jako v ČR. První agentura podporovaného zaměstnávání v České republice vznikla v Praze v roce 1995.23 „Podporované zaměstnávání je časově omezená služba určená lidem, kteří chtějí získat a udržet si placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí. Jejich schopnosti získat a zachovat si zaměstnání jsou přitom z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální osobní podporu poskytovanou před nástupem do práce i po něm.“ (Kňažko 2008,17) Podporované zaměstnávání se vyznačuje následujícími znaky nebo-li principy (ibid): Prvním principem je skutečnost, že uživatelem služby se nestává pouze uchazeč o zaměstnání, ale také zaměstnavatel
23
http://radost.diakoniecce.cz/sluzby/pz/historiepz.htm
28
Druhý princip je založen na vyrovnání příležitostí na trhu práce, tzn. že agentura podporovaného zaměstnávání poskytuje uchazeči jen tolik podpory, kolik je potřeba k vyrovnání se ostatním uchazečům o zaměstnání. Třetím principem je cíl podporovaného zaměstnávání ( dále jen PZ) umístit uživatele na volný trh práce Čtvrtým principem je přizpůsobení individuálním potřebám uživatele. Pátý princip se zabývá stabilitou a progresivitou, tzn. že PZ si klade za cíl hledat pro své uživatele práci, která má stabilní charakter a vyznačuje se možností rozvíjet své schopnosti a dovednosti adekvátně k pracovnímu zařazení. Šestým principem je hodnotná a smysluplná práce. Sedmý princip zapojení klienta do sociálního života ostatních zaměstnanců. Osmý princip pokládá za PZ tu službu, která se snaží o co nejrychlejší umístění klienta na pracovní místo. Devátý principem je kontinuita poskytované služby, jejím cílem není pouhé nalezení pracovního místa, ale také jeho udržení. Desátým a závěrečným principem je princip motivace a osobního zájmu klienta Na závěr bych ještě poznamenala, že služba PZ není určená pouze nezaměstnaným se zdravotním postižením, kteří však tvoří její největší část uživatelů, ale také osobám se závislostí na návykových látkách, bez domova, ty, kteří se vracejí z výkonu trestu odnětí svobody. Služba PZ je financovaná z grantů udílených nevládním organizacím (např. státní dotace MPSV, granty krajských a obecních úřadů, apod).
5 Empirická část 5.1.Výzkumný projekt a výzkumné otázky Výzkumný projekt jsem se rozhodla soustředit na osoby se zdravotním postižením na olomouckém trhu práce24. Tuto skupinu jsem si vybrala záměrně, jelikož se domnívám, že lidé se zdravotním postižením jsou na trhu práce skupinou nejohroženější. Se svým handicapem se musí vyrovnávat i v soukromém životě a ani my nemůžeme vyloučit, že se nás jednou nebude zdravotní postižení přímo dotýkat.
24
Olomouc je mým rodným městem a současně stále trvalým bydlištěm, z tohoto důvodu jsem se rozhodla zmapovat
danou situaci právě v této lokalitě.
29
V minulosti byla skupina zdravotně postižených „uzavřená“ do nejrůznějších ochranných institucí, s cílem uzdravit je a vrátit zpět do majoritní společnosti a tím tato skupina vymizela ze společenského života. Většinová tzv. zdravá populace se s nimi setkávala jen v omezené míře a neměla možnost naučit se s nimi žít.(Kuchař 2007) Přesto právě integrace těchto lidí do zaměstnání by prospěla nejen jim samotným, ale také nám. Ačkoli Zákon č. 435/2004 Sb, o zaměstnanosti ukládá povinnost věnovat uchazečům o zaměstnání se zdravotním postižením zvýšenou ochranu na trhu práce, je stále velké množství osob se zdravotním postižením bez práce. Třebaže zaměstnavatelům hrozí penalizace za to, že tyto osoby nezaměstnávají, je to pro ně, zdá se, stále výhodnější než takového člověk zaměstnat. Potvrzují to také statistické údaje zjištěné Národní radou zdravotně postižených České republiky (NRZP ČR). Ty vypovídají o tom, že míra nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením se postupně zvyšuje25. K tomuto nepříznivému vývoji dochází i navzdory tomu, že zákon o zaměstnanosti diskriminaci z důvodu zdravotního stavu zakazuje. V rámci Evropského roku rovných šancí byl NRZP ČR realizovaný výzkum diskriminace osob se zdravotním postižením. Studie ukázala, že pouze 19% dotázaných se s diskriminací nesetkala, další výsledky byly znepokojivé26 a poukazovaly na nepříznivou situaci osob zdravotně postižených ( dále jen OZP) na trhu práce. Při podrobnějším prostudování zákona o zaměstnanosti narazíme na skutečnost, že zaměstnavatelé, kteří zdravotně postižené osoby zaměstnávají mají slevu na dani, která je na jednoho zaměstnance se zdravotním postižením či zdravotním znevýhodněním 18 000 Kč a za
těžce
postiženého zaměstnance 60 000 Kč. Další zvýhodnění se zaměstnavatelům nabízí při veřejných zakázkách a zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají více než 50% OZP, mají také nárok na finanční příspěvek, který je nejvýše 8000 Kč měsíčně na zaměstnanou OZP. Zaměstnavatel má také právo na
25
Za období 1993- 2001 se zvýšila ze 7,8% na 41,3% a v současné době ji lze odhadnout na 50% ( zdroj: www.eu-
integra.org) 26 Z lidí, kteří mají placené zaměstnání, má jen 18 % postavení odpovídající jejich schopnostem. Zhruba 80 % je přesvědčeno, že by bez zdravotního postižení dosáhli lepšího postavení a vyššího platu. Z průzkumu dále vyplynulo, že 18 % lidí se zaměstnáním pracuje doma, ale jen 5 % to vyhovuje. Ostatní by byli raději mezi lidi, ale nemají jinou možnost. 51 % z těch, kteří mají placené zaměstnání, uzavřelo pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Dvě pětiny mají smlouvu na dobu určitou a zbytek má příjem z dohod, především z opakovaných jednorázových DPP. Naopak 30 % by uvítalo kvalifikované rady a pomoc při hledání zaměstnání, ale jen 9 % z nich ho hledá u úřadu práce a pouhá 4 % z těch, co chtějí pracovat, je na ÚP evidována. Za pozornost stojí fakt, že 60 % osob se nepodařilo najít možnost vhodného doplnění kvalifikace. ( výzkum byl realizován v roce 2007)
30
příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny27, který může získat na úřadu práce. Podobných příkladů zvýhodnění zaměstnavatelů OZP najdeme v zákonu o zaměstnanosti ještě několik. Tato fakta poukazují na to, že by pro zaměstnavatele mělo být výhodnější osoby zdravotně postižené zaměstnávat, než plnit tento povinný podíl jiným způsobem. Realita je přesto jiná. Se zaměstnanci z řad OZP se „normální“ pracovníci na svých pracovištích spíše nesetkávají, případy, kdy je tomu jinak, jsou spíše výjimečné. Jak potvrzuje výsledek výše uvedeného výzkumu realizovaného NRZP ČR, míra nezaměstnanosti OZP je vysoká a její tendence je spíše rostoucí. Tato úvaha mě přivedla k otázce, proč je tomu tak? Proto jsem se rozhodla zaměřit na firmy v Olomouckém kraji a pomocí dotazníkového šetření zjistit nejen na kolik jsou zaměstnavatelé informovaní o legislativních ustanoveních týkajících se zaměstnávání OZP, ale také jaké postoje vůči zdravotně postiženým zaujímají, zda jsou ovlivněni stereotypy v myšlení či jsou ochotni těmto lidem dát šanci a ve své firmě je zaměstnat, případně zda už tuto zkušenost mají a v řadách jejich zaměstnanců najdeme i osoby zdravotně postižené. Ve své bakalářské práci bych se chtěla pokusit zjistit skutečnou podstatu toho, proč navzdory legislativnímu ustanovení, které se zdá být vstřícné vůči zaměstnavatelům OZP, není vytvářeno více pracovních míst pro OZP, zda jsou to stereotypy v myšlení a s nimi spojená obava zaměstnavatelů tyto osoby zaměstnávat nebo je „chyba“ v legislativním ustanovení.
5.2 Metodologický přístup Pro realizaci svého výzkumného projektu, jehož cílem je pokusit se odhalit příčiny
a
možnosti, které by směřovaly k úspěšnému zapojování se osob s postižením na trh práce, jsem využila sekundární data28, zvolila metodu kvantitativního výzkumu pomocí dotazníkového šetření (příloha č.1) a využila studium dokumentů. Díky informacím získaných v kvantitativní části výzkumu jsem získala obecný přehled o situaci vybrané rizikové skupiny
na Olomouckém
trhu práce a o postojích zaměstnavatelů
k zaměstnávání OZP. Statistická data mi poskytla přehled o míře nezaměstnanosti OZP 27
Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené
pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. ( § 76 Zákona č. 435/2004 Sb.) 28
archivní data, oficiální statistická data ( zdroj: ÚP, APZ)
31
v Olomouckém kraji a o počtu pracovních míst určených těmto osobám, a to v rozmezí let 1999 až 2009, aby bylo možné sledovat, jaká je situace OZP na Olomouckém trhu práce a zároveň porovnat současný stav
s lety předchozími. Dotazníkové šetření mi poskytlo informace, o ochotě
zaměstnavatelů vytvářet pracovní místa pro OZP a o jejich informovanosti o OZP a s tím souvisejícími legislativními povinnostmi vůči těmto osobám nebo o jejím náhradním plnění. Současně mi kvantitativní metoda výzkumu pomohla získat odpovědi na moje výzkumné otázky, díky kterým jsem chtěla zjisti jaké je postavení těchto osob na trhu práce, tzn. jak jsou zaměstnavateli vnímány a jaká je informovanost zaměstnavatelů o legislativních opatřeních a s tím souvisí i motivace29 zaměstnavatelů vytvářet pracovní místa právě pro osoby s postižením.
5. 3 Navrhované techniky sběru dat Jednou z technik sběru dat, které jsem pro svůj výzkum zvolila je analýza dokumentů, v tomto případě úředních statistik, které jsem získala na úřadu práce v Olomouci. Tato data mi poskytla fakta o skutečném počtu OZP na olomouckém trhu práce a o počtu pracovních míst pro OZP a to v retrospektivě 10 let. Jde o deskriptivní výzkum. Další potřebná data jsem získala díky dotazníku, který byl určen firmám, které působí v olomouckém kraji. Dotazník byl tvořen uzavřenými i otevřenými otázkami. Cílem dotazníku především bylo získat představu o informovanosti zaměstnavatelů v problematice legislativních ustanoveních vztahujících se k zaměstnávání osob zdravotně postižených, jakým způsobem je plní a také zjistit jaké postoje zaměstnavatelé k osobách zdravotně postiženým zaujímají, jak je vnímají, zda jsou tyto postoje ovlivněny předsudky či ne. V dotazníku byly také položeny otázky zjišťující údaje o respondentovi, tzn. typ organizace, obor činnosti a počet zaměstnanců.
5.4 Výběr vzorku a prostředí výzkumu Vzhledem k charakteru mého výzkumného projektu jsem se zaměřila na zaměstnavatele sídlící v olomouckém kraji. Bez ohledu na to, zda osoby zdravotně postižené zaměstnávají či ne. Jelikož jsem vycházela ze skutečnosti, že zaměstnavatelé s počtem zaměstnancům vyšší než 25 musí nějakým způsobem povinný podíl plnit. Tudíž dalším kritériem mého výběru byla velikost firem, tzn. firmy nad 25 zaměstnanců. Půjde o náhodný stratifikovaný výběr. 29
povinnosti a výhody zaměstnavatele vůči OZP zakotvené v zákonu o zaměstnanosti. § 67-84 Zákon č. 435/ 2004 Sb.
32
Dotazníky byly směřované buďto na ředitele firem či do rukou personalisty. Vybraní respondenti byli kontaktování písemně, respondentům bylo poskytnuto dostatek potřebných informací o výzkumu, tj. jeho cílech, atd. Druhá část výzkumu, studium dokumentů, se týkala jak kvantitativních údajů z dostupných statistických zdrojů, tak i interpretace dokumentů. Pracovala jsem s primárními30 i sekundárními31 informačními zdroji.
5.5 Metody vyhodnocování a interpretace získaných dat Statistické údaje o nezaměstnanosti v olomouckém kraji,
získané na úřadu práce, jsem
uspořádala do přehledové tabulky a pro lepší orientaci do grafu (viz. tabulka 1 a graf 1). Tyto tabulky nepotřebují komentář, slouží pouze pro představu o počtu nezaměstnaných zdravotně postižených na olomouckém trhu práce a volných pracovních míst určených pro tyto osoby v porovnání s počtem nezaměstnaných „zdravých“ jedinců a míst určených pro tyto osoby v letech 1999-2009. Druhou část výzkumu tvoří dotazník, který byl tvořen otevřenými a uzavřenými otázkami. Odpovědi jsem vyhodnotila pomocí předem připravené tabulky, kde jsem jednotlivé odpovědi zapisovala a pro každou odpověď vytvořila graf či tabulku nebo jejich kombinace.
5.6 Hodnocení kvality výzkumu První část výzkumu nebyla dle mého názoru nijak problematická, vzhledem k tomu, že šlo pouze o analýzu dokumentů a zpracování statistických údajů. S druhou částí výzkumu byl „trochu problém“. První nesnáz přišla hned zpočátku, kdy jsem vyhledávala firmy sídlící v olomouckém kraji, ačkoli se může zdát, že je internet všemocný, není tomu tak. Často bylo problém sehnat informaci o počtu zaměstnanců daného podniku, případně získat kontakt na vedení či personalistu firmy. Další problém nastal ve chvíli, kdy jsem zjistila, že čtvrtina emailových adres již neexistuje a odeslané dotazníky se mi začaly nedoručené vracet. Z dotazníků, které byly doručené, byly ještě některé bez přečtení smazány. Vzhledem k tomu, že šlo o dotazníkové šetření, nebylo možné předem odhadnout, kolik respondentů dotazník vyplní. 30
Dokumenty obsahující původní informace nebo data ( knihy, periodika, speciální dokumenty, atd)
31
Neobsahují původní informace, ale informace o tom, kde je lze nalézt = informace o původních dokumentech ( např. knihovní katalogy, bibliografie, atd)
33
5.7 Etické otázky společenskovědního výzkumu Prezentace výsledků výzkumu musí brát v úvahu etické zásady výzkumu, které jsou také stanoveny v legislativě České republiky. Na začátku projektu byli všichni respondenti obeznámeni s cílem celého projektu a faktem, že získané informace, stejně jako statistické údaje, budou použity pro zpracování bakalářské práce s možností jejího dalšího využití. Také byli informováni o skutečnosti, že získané informace nebudou sloužit účelům nad rámec moji bakalářské práce. Osoby zapojené do výzkumu byli seznámeny s právem respektování jejich soukromí a důstojnosti, s právem na zachování anonymity a ujištěny, že s výzkumnými daty bude zacházeno důvěrně a nedojde k jejich osobnímu poškození.
5.8 Statistické údaje o nezaměstnanosti osob zdravotně postižených První část výzkumu je postavena na analýze dokumentů, resp. statistik. Při její realizaci jsem spolupracovala s úřadem práce v Olomouci, kde jsem získala informace o počtu uchazečů o zaměstnání v Olomouckém kraji, počet evidovaných osob zdravotně postižených, které se ucházejí o zaměstnání, počet volných míst a počet volných míst určený pro osoby zdravotně postižené. Data jsem shromáždila v období 10 let, tzn. od roku 1999 do roku 2009. Bohužel evidence, který by podávaly informace skutečném počtu zdravotně postižených osob a o skutečném počtu zaměstnaných zdravotně postižených osob, se nevedou, proto bylo možné zmapovat pouze situaci nezaměstnaných osob zdravotně postižených. Data získaná na úřadu práce v Olomouci jsem uvedla do tabulky následujícím způsobem, viz. Tabulka č. 1; zdroj : vlastní zpracování na základě údajů získaných z ÚP)
Stav vždy k 31.12.
1999
Počet uchazečů o zaměstnání
40427
38092
Počet uchazečů o zaměstnání z řad OZP
4648
4747
2000 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
37215
39395
40770
39591
39180
31187
23495
23470
41092
4870
5018
5248
5518
5459
4977
4375
4012
4672
34
Počet volných pracovních míst
1937
3684
3264
2906
2493
2513
2849
4537
5224
2747
821
Počet pracovních míst pro OZP Počet uchazečů OZP připadajících na jedno pracovní místo
81
629
107
96
49
118
81
108
151
131
38
57,4
7,5
45,5
52,2
107,1
46,8
67,4
46,1
28,9
30,6
122,9
Počet nezaměstnaných připadajících na jedno pracovní místo
18,5
9,1
10,2
12,2
14,5
14,3
12,2
5,9
3,7
7,4
46,5
Pro lepší přehlednost v tabulce jsem vytvořila grafy, který znázorňuje počet uchazečů o zaměstnání a počet uchazečů o zaměstnání z řad OZP a počet volných pracovních míst v Olomouckém kraji ( Graf 1: Zdroj vlastní zpracování na základě dat uvedených v tabulce).
Graf 1
počet uchazečů
Statistika uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst v Olomouckémkraji v letech 1999-2009 50000 Počet uchazečů o zaměstnání
40000 30000 20000
Počet uchazečů o zaměstnání z řad OZP
10000
Počet volných pracovních míst
0 1999
2001
2003
2005
2007
rok
35
2009
Počet pracovních míst pro OZP
5.9 Výsledky dotazníkového šetření Pro realizaci druhé části výzkumu jsem kontaktovala firmy v Olomouckém kraji a rozeslala dotazníky. Otázky v dotazníku lze podle způsobu odpovědi rozdělit do čtyř skupin, kterými jsou: otázky, na které lze odpovědět ANO/NE případně NEVÍM, na otázky, kde si respondent vybírá z předem připravených odpovědí a na otázky, jejichž odpověď je daná číselnou řadou, kdy 1= ano, 2= spíše ano, 3=spíše ne, 4= ne, posledním druhem otázek jsou otázky otevřené. U každé otázky jsem zjistila četnost jednotlivých odpovědí a na základě takto získaných dat jsem vytvořila grafy. Některé grafy mají podobu kruhových výsečí, jiné jsou sloupcové. Grafy jsem volila z důvodu snazší orientace a přehlednosti než je tomu v případě tabulek. Pro představu jak velký vzorek respondentů jsem oslovila, kolik dotazníků se mi vrátilo, kolik dotazníků nebylo doručených jsem se rozhodla na začátku tyto informace uvést ( Tabulka 3, Graf 3: Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.) Tabulka 3 Dotazníky
Graf 3 počet
Vyplněné a vrácené
30
Nedoručené
80
Nevyplněné
90
Statistika odeslaných dotazníků
8% 20%
Celkem odeslaných
Vyplněné a vrácené Nedoručené
200 49%
Nevyplněné 23%
Protože dotazníky byly odeslány firmám bez zřetele na to, zda mají povinnost
Celkemodeslaných
osoby se
zdravotním postižením zaměstnávat, byla v dotazníku položena otázka na počet zaměstnanců ve firmě. Z 30 dotazníků, které se vrátily mělo 21 firem více než 25 zaměstnanců, což znamená i povinnost plnit povinný podíl. Tyto informace jsem shrnula v následujícím grafu. ( Graf 4: Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření)
36
Firmy podle počtu zaměstnanců
25 21 20 15 Počet firem
9 10 5 0 Více než 24 zaměstnanců
méně než 24 zaměstnanců
Graf 4 V jedné z otázek byli respondenti tázáni, zda zaměstnávají osobu zdravotně postiženou. Odpověď na tuto otázku jsem se rozhodla vložit hned za výše uvedený graf, který udává kolik firem by mělo osoby se zdravotním postižením zaměstnávat, z výše uvedeného grafu vyplývá, že zaměstnávat osobu zdravotně postiženou nebo jiným způsobem plnit povinný podíl má 21 zaměstnavatelů. Podle uvedených odpovědí zaměstnává osoby se zdravotním postižením 23 firem. Graf 5 ( Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření) Zam ěstnáváte zdravotně postiženou osobu ve vaší firm ě ?
23 25
20
15
7
10
5
0 Ano
Ne
Graf 5
Odpovědi na otázku jaký typ organizace jste, jsem zaznamenala také do tabulky a následně do grafu. Největší počet oslovených firem bylo typu s.r.o., překvapivě byla mezi respondenty, kteří
37
dotazník vyplnily, pouze jedna chráněná dílna. (Graf 6: Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření) Graf 6 Druhy postižení podle přijatelnosti na pracovišti
Zaměstnanec s lehčím tělesným postiženímělesné 7%
13%
Zaměstnanec pohybově postižený 73%
34%
Zamestnanec se sluchovým postižením Zaměstnanec se zrakovým postižením
30%
Zaměstnanec se mentálním postižením
Odpovědi na otázku jaký je obor činnosti vaší firmy byly různé, tyto odpovědi jsem se rozhodla nezaznamenávat do tabulky ani do grafu, v odpovědi se vyskytly oblasti jako stravování, MHD, úklidová firma, knihovnické a informační služby, potravinářská výroba, výkon státní správy, bezpečnost, krejčovství, kancelářské potřeby, strojírenství, administrativa, maloobchod a další. Na otázku jaké zdravotní postižení by na svém pracovišti byli schopní akceptovat, byla nejčastější odpověď - zaměstnanec s lehčím zdravotním postižením, naopak nejhůře by byl na pracovišti by přijímám člověk se zrakovým postižením. Viz. Graf 7 ( Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření) Jaký jste typ organitaze?
s.r.o. a.s.
3% 3% 3%3% 10%
41%
OSVČ Obec Veřejná správa
13%
příspěvková organizace 24%
státní podnik chráněná dílna
Graf 7
76% respondentů je přesvědčeno, že je informováno o výhodách, které podle zákona o zaměstnanosti zaměstnavatel, který zaměstnává osoby zdravotně postižené má. Zbytek se domnívá,
38
že spíš neví či že informováni dostatečně nejsou. Graf 8 ( Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření)
Víte, jaké jsou výhody pro zam ěstnavatele při zam ěstnání osob zdravotně postižených ?
7% 17% Ano Částečně Ne 76%
Graf 8
Další u otázek, která se týkala legislativního ustanovení, které souvisí se zaměstnáváním zdravotně postižených osob, zkoumala, zda zaměstnavatelé považují legislativní úpravu související se zaměstnáváním osob zdravotně postižených za srozumitelnou a účelnou. Graf 9 ( Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření) Považujete legislativní ustanovení týkající se zaměstnávání osob zdravotně postižených za srozumitelné a účelné ? 20 20 18 16 14 12 Počet firem 10
7
8 6
3
4 2 0 Ano
Ne
Neodpovědeli
Graf 9 O právních ustanoveních se pak infromují zaměstnavatelé následovně :Graf 10 ( Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkovho šetření)
39
Způsob informovanosti o legislativních ustanoveních týkajících se zaměstnávání osob zdravotně postižených
18%
3% Studium předpisů 43%
Školení Právník Jiné
18%
Neodpověděli 18%
Graf 10
Ze zákona o zaměstnanosti pro každého zaměstnavatele,který zaměstnává více než 25 zaměstnanců, vyplývá povinnost plnit povinný podíl. Na způsob jakým je tento podíl v jednotlivých firmách plněn jsem se ptala v otázce č.11, respondenti měli možnost vybrat více odpovědí. Více než polovina respondentů tento podíl plní zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, pouze 5% povinnost povinný podíl plnit nemají. Graf 11 ( Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření)
40
Jakým způsobem plníte povinný podíl zaměstnanců se zdravotním potižením na celkovém počtu zaměstnanců ?
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Odběrem výrobků a služeb od organizace s 50% podílem zdravotně postiženým zaměstnancům
15% 5%
Odvodem do státního ozpočtu
52% 28%
Nemám povinnost plnit povinný podíl
Graf 11
Vzhledem k tomu, že většina respondentů osoby zdravotně postižené zaměstnávala, zajímala mě odpověď na otázku, zda jsou dodavateli výroků a služeb firmě, která osoby zdravotně postižené nezaměstnává, ale tuto povinnost ze zákona má, ale plní ji třeba odběrem výrobků a služeb. Pouze 7 repondentů je dodavateli výrobků a služeb, ostatní dodavateli nejsou nebo neodověděli. Graf 12 (Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.
Jste dodavateli výrobků a služeb zaměstnavatelům, kteří odběrem plní povinný podíl zaměstnanců se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců ? 12 11
12 10 7
8 Počet firem
6 4 2 0 Ano
Ne
Neodpověděli
Graf 12 41
Následující otázky, v tomto případě vyhodnocení otázek, se zabývali zkušenostmi zaměstnavatelů s úřady práce a především čerpáním příspěvků ( Graf 13), v případě, že příspěvky čerpány nebyly, bylo cílem zjistit, co bylo příčinou jejich nečerpání. Většina respondentů příspěvek na vytvoření pracovního místa pro osobu zdravotně postiženou nečerpala z důvodu s tím spojené povinnosti zaměstnávat tuto osobu po stanovenou dobu. ( Graf 14: Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření)
Jaké jsou vaše zkušenosti s úřadem práce při čerpání příspěvků ?
Pracovníci úřadu práce poskytli přesné a kompletní informace Pracovníci úřadu práce se snažili poskytnout informace, ale úředníci nebyli dostatčně informování
18% 35%
Pracovní úřad neměli zájem s námi spolupracovat 21% Příspěvky jsme nečerpali 26%
0% Neodpovědeli
Graf 13 Důvody nečerpání příspěvků od úřadu práce Administrativní náročnost
17% 10%
S tím související povinnost zaměstnávat OZP po stanovenou dobu Úřad práce neměl dostatečné prostředky
3% 0% 70%
Odradil nás přístup úředníků úřadu práce Neodpověděli
Graf 14
42
Většina respondentů nespolupracuje s agenturou podporovaného zaměstnávání, ale otázka, zda by akceptovali na pracovišti asistenta poskytnutého agenturou podporovaného zaměstnávání už nebyla natolik jednoznačná, jedné polovině respondentů by pracovní asistent nevadil, druhá půlka by ho na svém pracovišti neviděla ráda. (Graf 15, graf 16)
Spolupracujete s agenturou podporovaného zaměstnávání?
24 25 20 15 Počet firem 10 5 5
1
0 Ano
Neodpovědeli
Ne
Graf 15
Bylo by možné akceptovat/máte na pracovišti asistenta poskytnutého agenturou PZ, jehož úkolem by byla/je podpora při zapracování pracovníka ZP ?
15
15
16 14 12 10 Počet firem
8 6 4 2 0 Ano
Ne
Graf 16
43
V případě, že by nebyl osobní asistent na pracovišti přijatelný měli respondenti prostor se k otázce vyjádřit a vysvětlit, proč to není možné. Někteří jako důvod uváděli, že zaměstnávání asistenta neumožňuje, dále že jsou zaměstnávány pouze osoby s lehčím zdravotním postižením, které asistenta nepotřebují nebo že zaměstnanci musí pracovat samostatně. Poslední část dotazníku kladla otázky, které se týkaly informovanosti o zdravotně postižených, tato část měla zjisti, zda jsou zaměstnavatelé ovlivňováni předsudky v situaci, kdy se rozhodují zda osobu zdravotně postiženou zaměstnat či ne. Tyto otázky byly tvořeny číselnou řadou, kdy výběr čísla 1 znamená, že respondent souhlasí, 2 spíše souhlasí, 3 spíše nesouhlasí a 4 nesouhlasí. V případě, že byla možná odpověď pouze 1, 2 a 3, pak 1 znamenalo, že respondent souhlasí, 2 neví a 3 nesouhlasí. Všechny tyto hodnoty jsem u jednotlivých otázek sečetla a udělala aritmetický průměr, tudíž výsledná hodnota v grafu je aritmetickým průměrem. ( Graf 17, Graf 18, Graf 19: Zdroj: Vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.)
Zaměstnávání zdravotně postižených osob považujete za
1
Prostředek k získání finančních výhod
2
Prostředek, který může motivovat zaměstnance
2
Administrativu navíc
2
Prostředek k získání uznání pro podnik Pomoc zdravotně postiženým se začleněním do společnosti
2
Graf 17 Z výsledných hodnot vyplývá, že zaměstnáví osob zdravotně postižench považují za prostředek k získání finančních výhod a také spíše souhlasí s tím, že zaměstnat zdravotně postiženého člověka znamená administrativu navíc, ale na druhou stranu může motivovat ostatní zaměstnance, je prostředkem uznání pro podnik a také může pomoc postiženým se začleněním do společnosti.
44
Souhlasíte s následujícími tvrzeními ?
Zdravotně postižení lidé se špatně učí
2
Vybudování vhodného prostředí pro zdravotně postiženého člověka je velkou finanční zátěží pro podnik
2
Zdravotně postižení lidé nejsou dostatečně soběstační
2
Zdravotně postižení lidé mají problém s integrací do kolektivu
2
Zdravotně postižení lidé jsou přátelští
1
Zdravotně postižení lidé jsou při práci pečlivější než lidé zdraví
2 Průměrná hodnota
Zdravotně postižení lidé si více váží svého zaměstnání
1
Kolektiv na pracovišti není schopen přijmout zdravotně postiženého člověka
3
Zdravotně postižení lidé jsou pro práci zapálenější než zdraví zaměstnanci
2
Zdravotně postižení lidé dělají velké množství chyb
3
Zdravotně postižení lidé bývají často nemocní
2
Zdravotně postižení lidé mají nízkou efektivitu práce
2
0
0,5
1
1,5
2
2,5
3
3,5
Graf 18 Z výše uvedeného grafu vyplývá, že zaměstnavatelé vnímají osobu zdravotně postiženou pozitvně a nejsou ovlivěni zažitými stereotypy. Na straně druhé hodně otázek je zodpovězeno, tak že otázku nejsou schopni posoudit, z tohoto důvodu asi nelze dělat náhlé závěry. 45
Jaké jsou podle Vás největší nevýhody zdravotně postižených osob oproti zdravým uchazečům o práci ?
Menší flexibilita
1
Nižší pracovní výkon
2
Nedostatek zkušeností
2
Horší adaptace na prostředí
1
Větší pravděpodobnost absence v práci
1
Průměrná hodnota
Nízké vzdělání
2
Samotná existence zdravotního postižení
1 0
0,5
1
1,5
2
2,5
Graf 19
Respondenti se domnívají, že největší nevýhodou zdravotně postižených je právě existence samotného postižení, dále větší pravděpodobnost absence v práci a menší flexibilita zdravotně postižených a v neposlední řade horší adaptace na prostředí. Další uvedené nevýhody nejsou schopni posoudit.
46
6. Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zjistit, zda jsou zaměstnavatelé informováni o legislativních ustanoveních týkajících se zaměstnávání osob zdravotně postižených a zda k těmto osobám nepřistupují s předsudky a na základě tohoto zjistit, zda jsou ochotni tyto osoby zaměstnávat. Výzkum jsem provedla v Olomouckém kraji ve spolupráci s úřadem práce v Olomouci a Agenturou podporovaného zaměstnávání SPOLU Olomouc.
Svoji předem uvedenou hypotézu, tzn. předpoklad, že trh práce je pro osoby se zdravotním postižením spíše uzavřený, a že zaměstnavatelé jsou ovlivňováni stereotypy v myšlení a vnímají osoby se zdravotním postižením jako ty „méněcenné a neschopné“ a tudíž pro ně z tohoto důvodu, či z důvodu legislativní nevýhodnosti, pracovní místa nevytváří, jsem si nepotvrdila, ale odvažuji se říci, že ani jednoznačně nevyvrátila.
Bylo osloveno celkem 200 respondentů, z toho 80 dotazníků nebylo doručeno z důvodu již neexistující emailové adresy, pouze 30 vyplněných dotazníků se vrátilo. Velkým překvapením pro mě byl fakt, že mezi těmi, kteří dotazník vyplnili byla pouze jedna chráněná dílna. Tuto skutečnost si vysvětluji jako možný důsledek toho, že na firmy je mířeno velké množství dotazníkového či jiného šetření. Především v případě chráněných dílen je možné, že jsou zahlceni průzkumy, a proto nemohou na všechny reagovat. To mi potvrdili i v agentuře podporovaného zaměstnávání, že tomu tak může být.
Každopádně z dotazníků, které se mi vrátily, většina respondentů osoby se zdravotním postižením zaměstnává, z čehož by vyplývalo, že na Olomouckém trhu práce je ochota zaměstnavatelů vytvářet pracovní místa pro tyto osoby. Přesto tento výsledek nevidím natolik jednoznačně. A to nejen proto, že se domnívám, že vrácených dotazníků nebylo příliš, tudíž nelze zobecňovat, i když také to může být jeden z důvodů. Další důkaz spatřuji v odpovědích na otázky, které měly zjistit, jak jsou osoby zdravotně postižené vnímány, kde respondenti na většinu otázek odpověděli, že nejsou schopni posoudit nebo zvolili odpověď, že neví. Naopak největší handicap zdravotně postižených vidí právě v jejich postižení, v menší flexibilitě a adaptaci na prostředí. Otázkou zůstává, zda právě toto jsou důvody, proč osobu zdravotně postiženou nezaměstnat. Na stranu druhou vidí v zaměstnávání zdravotně postižených prostředek k získání finančních výhod, ale také administrativu navíc a příspěvky od úřadu práce většinou nepobírají, jelikož je s nimi spojená
47
povinnost zaměstnávat zdravotně postiženého po stanovenou dobu nebo je odrazuje administrativní náročnost s nimi spojená. Ačkoli většina respondentů si myslí, že jsou o legislativním ustanovení týkajícího se zaměstnávání osob se zdravotním postižením informováni dostatečně a znalosti si doplňují studiem přepisů, školením, atd. Pouze jeden respondent si všiml, že v dotazníku je použit termín osoba se změněnou pracovní schopností, který je však od roku
2004 nahrazen pojmem osoba zdravotně
postižená, v tomto případě zůstává otázkou, zda si respondenti otázky pečlivě čtou nebo informovanost o legislativních opatřeních týkajících se zaměstnávání OZP je natolik nízká. Výše uvedené informace považuji za důkaz, že má předem stanovená hypotéza nebyla ani vyvrácena ani potvrzena, což považuji za důsledek především malého počtu vrácených dotazníků. Závěrem bych ráda dodala, že i když se na první pohled může zdát, že zaměstnavatelé jsou ochotni osoby zdravotně postižené zaměstnávat je před námi stále kus cesty a plno práce. Často se stačí na situaci podívat z více úhlů a najednou vidíme, že výsledek není ano či ne, často je odpověď někde mezi tím, a to i v tomto případě. Na trhu práce jsou zaměstnavatelé, kteří osoby zdravotně postižené zaměstnávají, ale také je zde stále velké množství zaměstnavatelů, kteří pracovní místa nevytváří. Možná mají strach, že osoby zdravotně postižené nebudou stačit tempu výroby a nebudou splňovat dané kvóty, důvodů je spousty. Možná jen mají strach z neznáma. Doufám, že jednou přijde doba, kdy si všichni uvědomíme, že i osoba zdravotně postižená je jen člověk, a to člověk s chybami, člověk omylný, stejně jako my všichni, kteří patříme do majoritní zdravé společnosti a stejně jako my potřebuje ke svému rozvoji přicházet do kontaktu s okolním světem. Člověk se zdravotním postižením na pracovišti to není jen spousta překážek, ale také výhod. Avšak abychom mohli pracovní místa pro osoby zdravotně postižené vytvářet, musíme je pustit mezi nás a uvědomit si, že jsou to stejní lidé jako my se všemi svými chybami, jen v některých oblastech života mají jiné potřeby.
48
7. Literatura GIDDENS, A.: Sociologie. Praha: Argo 1999, ISBN 80-7203-124-4, s. 596. HRDÁ, J. a kol.: Zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Praha: JÚŠ 2007, ISBN 978-80903676-1-6, s. 75. KŇAŽKO, V.: Metodika práce v podporovaném zaměstnání. Praha: Vivas prepress 2008, ISBN 978-80-87244-07-4, s. 48. KRÁSA, V., MIŠKOVSKÁ, B. a kol.: Legislativa (pracovní materiál vytvořený v rámci KA č.1 projektu “Diverzita pro OZP”, OP LZZ), 2009 KRÁSA, V., MIŠKOVSKÁ, B. a kol.: Srovnání podmínek uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce v ČR a zahraničí (pracovní materiál vytvořený v rámci KA č.1 projektu “Diverzita pro OZP”, OP LZZ), 2009. KREJČIŘÍKOVÁ, O.: Manuál zaměřený na orientaci v poradentství a v problematice pracovního uplatnění osob se zdravotním postižením. Olomouc: UP 2007. KREJČIŘÍKOVÁ, O.: Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením. Olomouc: Rytmus 2005, ISBN 80-903598-1-7, s. 58. KUCHAŘ, P.: Trh práce: sociologická analýza. Praha: Karolinum 2007, ISBN 978-80-246-1383-3, s. 183. LEIBLOVÁ, Z.: Nový zákon o zaměstnanosti. Zlín: Anag 2004, ISBN 80-7263-241-8, s. 83. LEIBLOVÁ, Z. a kol.: Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením, důchodců, mladistvých a studentů, absolventů škol, žen a dalších kategorií. Zlín: Anag 2005, ISBN 80-7364-277-9, s. 224. MAREŠ, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství 1998, ISBN 80-901424-9-4, s. 172. MAREŠ, P., VYHLÍDAL, J.: Měnící se rizika a šance na trhu práce. Analýza postavení a šancí vybraných rizikových skupin na trhu práce. Praha: VÚPaSV 2005, s. 65. NOVOSAD, L.: Některé aspekty spcializace lidí se zdravotním postižením. Liberec: FP TU Liberec 1997, ISBN 80-7083-268-1, s. 50. PODEŠVA, L.: Manuál zaměřený na integraci osob se zdravotním postižením do společnosti. Olomouc: UP 2007, ISBN 978-80-244-1629-8. s. 40. PROCHÁZKOVÁ, L.: Podpora osob se zdravotním postižením při integraci na trh práce. Brno: MSD 2009, ISBN 978-80-7392-094-4, s. 172. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. Praha: Portál 2009, ISBN 97880-7367-647-6, s. 395.
49
PŘÍHODOVÁ, R., SUCHOMELOVÁ, M.: Zdravotně postižený v zákonodárství vybraných států a v mezinárodních dokumentech. Bratislava: Výzkumný ústav práce a sociálných věcí 1991, ISBN 807138-048-2, s. 58. STEINICHOVÁ, L.: Zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností. Praha: Pragoeduce 2001, ISBN 80-85856-96-4, s. 73. ŠÁLKOVÁ, M.: Postavení zdravotně postižených osob na trhu práce na Písecku (diplomová práce). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2009, s. 91. TITZL, B.: Postižený člověk ve společnosti. Praha: PF UK 1998, ISBN 86039-30-7, s. 120. Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. ve znění 227/2009 Sb. (účinnost 1. července 2010) Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. ze dne 13. května 2004
Internetové odkazy http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=140 ( 30.4. 2010) http://www.nrzp.cz/userfiles/file/Zahranici/Umluva%20OSN.doc (2.5.2010) http://www.sons.cz/docs/e-bariery/ (2.5.2010) http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/vyklady/vyklad_435_2004_p67 ( 2.5.2010) http://www.mpsv.cz/cs/8032 ( 2.5.2010) http://www.mkc.cz/uploaded/antidiskriminace/Diskriminace_osob_s_postizenim_koho_chranit.pdf (20.10.2009) http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-5-265.pdf (4.11.2009) http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/zamestnaniosob/katalogorganizaceozp/ (26.12.2009) http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/zamestnaniosob/prispeveknapodporu (3.1. 2010) http://radost.diakoniecce.cz/sluzby/pz/historiepz.htm (25.10.2009)
\
50
8. Příloha 8.1 Dotazník – situace OZP na olomouckém trhu práce 1. Jaký typ organizace jste? Příspěvková organizace Státní podnik Nestátní nezisková organizace Akciová společnost Společnost s ručením omezeným Výrobní družstvo Družstvo vlastníků Osoba samostatně výdělečně činná Chráněná dílna Jiný:...................................... 2. Obor činnosti firmy..................................... 3. Počet zaměstanců firmy........................................
4. Zaměstnáváte (osoby se změněnou pracovní schopností) osoby zdravotně postižené ( dále jen OZP) ? ( pokud ne pokračujte otázkou č.6) ANO NE
5. Počet zaměstnanců OZP..............................
6. Zaměstnávání zdravotně postižených osob považujete za ( 1- ano; 2- spíše ano; 3- spíše ne; 4 – ne): Prostředek k získání finančních výhod Prostředek, který může motivovat ostatní zaměstnance Administrativu navíc Prostředek k získání uznání pro podnik Pomoc zdravotně postiženým se začleněním se do společnosti 51
1 1 1 1 1
2 2 2 2 2
3 3 3 3 3
4 4 4 4 4
7. Který s níže uvedených zaměstnanců se zdravotním postižením postižením je/ by byl na Vašem pracovišti přijatelný? (vyberte jednu nebo více možností) zaměstnanec s lehčím tělesným postižením ( páteř, končetiny) zaměstnanec pohybově postižený ( vozíčkář) zaměstnanec se zrakovým postižením zaměstnanec se sluchovým postižením zaměstnance s mentálním postižením
8. Víte, jaké jsou výhody pro zaměstnavatele při zaměstnávání OZP? ano ne částečně
9. Považujete legislativní ustanovení týkající se OZP za srozumitelné a účelné? ano ne
10. Jakým způsobem se informujete o těchto právních ustanoveních? studiem předpisů školení právník jiné:………………………
11. Jakým způsobem plníte povinný podíl zaměstnanců se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců? (vyberte jednu nebo více možností) zaměstnáváním osob se zdravotním postižením odběrem výroků a služeb od organizace s 50 % podílem zdravotně postiženým zaměstnanců odvodem do státního rozpočtu nemám povinnost plnit povinný podíl
52
12. Myslíte si, že máte dostatečné povědomí o možnostech a omezeních souvisejících s výkonem zaměstnání osob se zdravotním postižením? ano ne nevím
Následující otázky vyplňte pouze v případě, že jste zaměstnavatelem osob zdravotně postižených, v jiném případě pokračujte otázkou č. 17
13. Jste dodavateli výrobků a služeb zaměstnavatelům, kteří odběrem plní povinný podíl zaměstnanců se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců? ano ne
14. Jaké jsou vaše zkušenosti s úřadem práce při čerpání příspěvků? pracovníci úřadu práce poskytli přesné a kompletní informace pracovníci úřadu práce se snažili poskytnout informace, ale úředníci nebyli dostatečně informovaní pracovní úřadu práce neměli zájem s námi spolupracovat příspěvky jsme nečerpali
15. Pokud jste žádné příspěvky nečerpali, tak co bylo důvodem? ( vyberte jednu nebo více možností) administrativní náročnost s tím související povinnost zaměstnávat OZP po stanovenou dobu úřad práce neměl dostatečné prostředky odradil nás přístup úředníků úřadu práce
16. Jaké jsou podle Vás největší nevýhody zdravotně postižených osob oproti zdravým uchazečům o práci? ( 1 – souhlasím; 2- nejsem schopný posoudit; 3 - nesouhlasím)
53
Samotná existence zdravotního postižení
1
2
3
Nízké vzdělání
1
2
3
Větší pravděpodobnost absence v práci
1
2
3
Horší adaptace na prostředí
1
2
3
Nedostatek zkušeností
1
2
3
Nižší pracovní výkon
1
2
3
Menší flexibilita
1
2
3
17. Souhlasíte s následujícími tvrzeními? ( 1 – souhlasím; 2 – nevím; 3 – nesouhlasím) Zdravotně postižení lidé mají nízkou efektivitu práce
1
2
3
Zdravotně postižení lidé bývají často nemocní
1
2
3
Zdravotně postižení lidé dělají velké množství chyb
1
2
3
Zdravotně postižení lidé jsou pro práci zapálenější než zdraví zaměstnanci
1
2
3
Kolektiv na pracovišti není schopen přijmout zdravotně postiženého člověka
1
2
3
Zdravotně postižení lidé si více váží svého zaměstnání
1
2
3
Zdravotně postižení lidé jsou při práci pečlivější než lidé zdraví
1
2
3
Zdravotně postižení lidé jsou přátelští
1
2
3
Zdravotně postižení lidé mají problém s integrací do kolektivu
1
2
3
Zdravotně postižení lidé nejsou dostatečně soběstační
1
2
3
Vybudování vhodného prostředí pro zdravotně postiženého člověka je velkou
1
2
3
1
2
3
finanční zátěží pro podnik Zdravotně postižení lidé se špatně učí.
18. Spolupracujete s agenturou podporovaného zaměstnávání ( APZ)? ano ne
54
19. Bylo by možné akceptovat/ máte na pracovišti asistenta poskytnutého agenturou PZ, jehož úkolem by byla/ je podpora při zapracování pracovníka ZP (zdravotně postižený)? ano ne
20. Pokud jste na předchozí otázku odpověděli ne, z jakého důvodu není možné asistenta na pracovišti akceptovat? ………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………… 21. Případně, že Vám v tomto dotazníku něco chybí, chcete se k této problematice více vyjádřit, zde je prostor pro Vaše připomínky a komentáře ………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………
Děkuji
55
56
