FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ TELEKOMUNIKACÍ

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ TELEKOMUNIKACÍ FACULTY OF ELECTRICAL ENGINEERING AND COMMUNICATION DEPARTMENT OF

MĚŘENÍ OPTICKÝCH PŘENOSOVÝCH TRAS

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BACHELOR’S THESIS

AUTOR PRÁCE AUTHOR

BRNO 2009

JAN AMBROŽ

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ TELEKOMUNIKACÍ FACULTY OF ELECTRICAL ENGINEERING AND COMMUNICATION DEPARTMENT OF

MĚŘENÍ OPTICKÝCH PŘENOSOVÝCH TRAS TITLE OF STUDENT’S THESIS

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BACHELOR’S THESIS

AUTOR PRÁCE

JAN AMBROŽ

AUTHOR

VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR

BRNO 2009

ING. PAVEL REICHERT

ABSTRAKT Tato práce se věnuje měření optických přenosových tras. Zejména měření útlumu, chromatické a polarizační vidové disperze. Specifikům měření systémů využívajících WDM a pasivních optických sítí. V každé kapitole jsou uvedeny příčiny a dopady omezujících faktorů a metody jejich měření. V kapitole Měření útlumu jsou popsány materiálové a radiační ztráty jakožto hlavní příčiny útlumu. Popsány jsou metody dvou délek, vložných ztráta zpětného rozptylu. Chromatická disperze způsobená rozdílnou rychlostí šíření různých vlnových délek víznamě omezuje systémy s vysokou přenosovou rychlostí. Metody jejího měření jsou fázového posunu, diferenciálního fázového posunu, zpoždění impulsů v časové oblasti a interferenční. Polarizační vidová disperze je náhodným jevem způsobeným dvojlomem, proto musí být měřena po dokončení výstavby trasy. Skenování vlnové délky, tradiční a obecná interferenční, zpětného rozptylu a polarimetrická jsou metody jejího měření. Je popsáno měření systémů WDM ve třech fázích jeho výstavby. V krátkosti jsou představeny sítě PON, se specifiky měření přes splitter. Většina kapitol je doplněna výsledky a závěry z praktických měření. V závěru práce jsou uvedeny návrhy dvou norem zabývající se měřením optických přenosových tras.

KLÍČOVÁ SLOVA chromatická disperze, měření, norma, optická přenosová trasa, pasivní optická síť, polarizační vidová disperze, útlum, vlnové dělení

ABSTRACT This thesis deals with the measurement of optical transport links. In particular, the measurement of attenuation, chromatic and polarization mode dispersion. Specific measurement systems using a WDM and passive optical networks. Within each chapter are listed the causes and effects restrictive factors and methods of measurement. In chapter Attenuation measurements are described radiation and material loss as the main causes of depression. Methods whitch are described two lengths, insert loss and reflectometri. Chromatic dispersion at different speeds of various wavelengths limits systems with high transfer rate. Methods of measuring the phase shift, differential phase shift, pulse time delay and interference. Polarization mode dispersion is a random phenomenon caused double refraction, must be measured after completion of the route. Scanning wavelength, traditional and general interference, reflectometri and the polarimetric are methods of measurement. It described the measurement of WDM systems in three stages of its build. In brief PON networks are presented, with the specificities of the measurement over splitter. Most chapters are supplemented by the results and conclusions of practical measurements. At the end of the work are given by the two standards deal with the measurement of optical transport links.

KEYWORDS

chromatic dispersion, measurement, standard, optical transport trace, passive optical network, polarization mode dispersion, attenuation, wavelength division multiplexing

AMBROŽ J. Měření optických přenosových tras. Brno: VUT v Brně. FEKT. Ústav telekomunikací, 2009. 69 s., Bakalářská práce. Vedoucí práce byl Ing. Pavel Reichert.

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že svou bakalářskou práci na téma „Měření optických přenosových trasÿ jsem vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s použitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou všechny citovány v práci a uvedeny v seznamu literatury na konci práce. Jako autor uvedené bakalářské práce dále prohlašuji, že v souvislosti s vytvořením této bakalářské práce jsem neporušil autorská práva třetích osob, zejména jsem nezasáhl nedovoleným způsobem do cizích autorských práv osobnostních a jsem si plně vědom následků porušení ustanovení § 11 a následujících autorského zákona č. 121/2000 Sb., včetně možných trestněprávních důsledků vyplývajících z ustanovení § 152 trestního zákona č. 140/1961 Sb.

V Brně dne

...............

.................................. (podpis autora)

Poděkování patří vedoucímu mé bakalářské přáce Ing. Pavlu Reichertovi za pomoc a cenné rady při tvorbě této práce.

OBSAH Úvod

11

1 Měření útlumu 1.1 Útlum . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1 Materiálové ztráty . . . . 1.1.2 Radiační ztráty . . . . . . 1.2 Metody měření útlumu . . . . . . 1.2.1 Metoda dvou délek . . . . 1.2.2 Metoda vložných ztrát . . 1.2.3 Metoda zpětného rozptylu 1.3 Měření . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

12 12 12 13 14 14 15 16 19

. . . . . . .

23 23 26 27 28 29 30 31

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

2 Měření chromatické disperze - CD (Chromatic dispersion) 2.1 Chromatická disperze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Metody měření chromatické disperze . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Metoda fázového posunu . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Metoda diferenciálního fázového posunu . . . . . . . . 2.2.3 Metoda zpoždění impulsů v časové oblasti . . . . . . . 2.2.4 Interferenční (interferometrická) metoda . . . . . . . . 2.3 Měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . .

3 Měření polarizační vidové disperze - PMD (Polarization Mode Dispersion) 35 3.1 Polarizační vidová disperze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 3.2 Měření PMD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.2.1 Metoda skenování vlnové délky . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.2.2 Tradiční interferenční (interferometrická) metoda TINTY . . . 38 3.2.3 Obecná interferenční (interferometrická) metoda GINTY . . . 40 3.2.4 Metoda zpětného rozptylu polarizace . . . . . . . . . . . . . . 41 3.2.5 Polarimetrické (polarizační) metody . . . . . . . . . . . . . . . 41 3.3 Měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4 Měření útlumu a přenosových parametrů xWDM 4.1 WDM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Měřící metody xWDM ve fázích výstavby . . . . . . 4.2.1 Měření samotné optické trasy . . . . . . . . 4.2.2 Měření sestavené optické trasy . . . . . . . . 4.2.3 Měření signálu xWDM . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

45 45 46 46 47 47

5 Měření pasivních optických sítí 5.1 Pasivní optické sítě . . . . . . . . . . . . . 5.2 Metody měření PON . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Měření metodou zpětného rozptylu 5.2.2 Měření přímou metodu . . . . . . . 5.2.3 Měření PON za provozu . . . . . . 5.3 Měření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

6 Návrhy norem 6.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Předmět normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Normativní odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Všeobecné požadavky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Záznamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.6 Zkoušky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.6.1 Útlum optické přenosové trasy . . . . . . . . . . 6.6.2 Útlum a další parametry optické trasy s WDM . 6.6.3 Útlum v pasivních sítích (PON) . . . . . . . . . 6.7 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.8 Předmět normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.9 Normativní odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.10 Všeobecné požadavky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.11 Záznamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.12 Zkoušky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.12.1 Chromatická disperze . . . . . . . . . . . . . . . 6.12.2 Polarizační vidová disperze . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

49 49 49 49 50 50 50

. . . . . . . . . . . . . . . . .

54 54 54 55 55 55 56 56 56 57 59 59 60 60 60 60 60 61

7 Závěr

62

Literatura

63

Seznam symbolů, veličin a zkratek

66

SEZNAM OBRÁZKŮ 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 4.1 5.1 5.2 5.3 5.4 6.1 6.2

Spektrální útlumová charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . Metoda dvou délek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Metoda vložných ztrát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Blokové schéma OTDR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Identifikační mrtvá zóna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vlákno 6 měřeno z A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vlákno 6 měřeno z B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vlivy CD na impuls [7] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závislost D na lambda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příklady ovlivňování D profilem indexu lomu [1] . . . . . . . . D využívaných optických vláken [9] . . . . . . . . . . . . . . . Blokové schéma měření CD fázovou metodou . . . . . . . . . . Blokové schéma měření CD metodou zpoždění impulsů . . . . Charakteristika D vláken 5 (+NZDSF) a 8 (-NZDSF) . . . . . Charakteristika D vláken 5+6+7+8 . . . . . . . . . . . . . . . Znázornění PMD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zkreslení impulsu vlivem PMD [12] . . . . . . . . . . . . . . . Schéma měření PMD metodu skenováním vlnové délky . . . . Schema měření interferenční metodou [12] . . . . . . . . . . . Schéma Michelsonova interferometru [12] . . . . . . . . . . . . Složení interferogramu [13] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Schéma Michelsonova interferometru pro metodu GINTY [13] Spektrální útlumová charakteristika WDM změřená OTDR . . Schéma síťě PON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Schéma měření simulované PON . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. měření z OLT/CO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. měření z ONT/ONU 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vztahy dokumentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vztahy dokumentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13 14 15 16 17 19 19 23 24 25 26 29 30 32 33 35 36 38 39 39 40 40 47 49 50 51 52 55 59

SEZNAM TABULEK 1.1 1.2 1.3 1.4 2.1 2.2 2.3 3.1 3.2 3.3 4.1 4.2 5.1 5.2

Parametry OTDR [6] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1310 nm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1550 nm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hodnoty limitů útlumu ISO/IEC a ITU . . . . . . . . . . . . . Charakteristika D vlákna 1 (SMF) . . . . . . . . . . . . . . . Měření CD vláknen 2-8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Měření CD spojených vláken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Měření PMD vlákna 1 SMF . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Měření PMD vláknen 2-8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Měření PMD spojených vláken . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odstupy nosných jednotlivých kanálů, dle frekvenčního plánu . Vliv přenosové rychlosti na parametry WDM . . . . . . . . . . Měření splitteru z OLT/CO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Měření splitteru z ONT/ONU 1 . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

18 20 21 22 31 32 33 42 43 44 45 45 51 52

ÚVOD V době, kdy se v transportních a páteřních sítích výhradně využívá optických vláken a optické přístupové sítě (FTTx) zažívají „boomÿ, se neobejdeme bez kvalitní diagnostiky optických přenosových tras. Měřením optické trasy, můžeme odhalit příčiny omezující datový přenos. Známeli příčiny a míru omezení, můžeme je kompenzovat či zcela odstranit a tím zlepšit přenosové parametry trasy. Cílem této práce je přinést čtenáři souhrnné informace o měření omezujících faktorů na jednovidových optických trasách. Publikace neobsahuje základní informace z oboru optoelektroniky a o základních principech optického přenosu, předpokládá se, že zájemce o tuto problematiku se ze základy setkal již dříve. Úkolem této práce je čtenáři poskytnout celistvé informace o hlavních omezujících faktorech jednovidového optického přenosu, jakými jsou útlum, chromatická a polarizační vidová disperze. Každému z těchto jevů je věnována jedna kapitola, v níž jsou popsány jejich příčiny a dopady na přenos. Největší část je věnována metodám jejich měření, kde jsou uváděny principy jednotlivých metod, jejich vzájemné porovnávání z nejrůznějších hledisek. V jednotlivých kapitolách jsou uváděny normy a doporučení, věnující se dané problematice. Dále tato práce obsahuje dvě kapitoly, které se věnují měření systémů využívajících xWDM a PON, jakožto posledním trendům optického přenosu. Tyto optické systémy mají řadu svých specifik v měření, které jsou v jednotlivých kapitolách osvětleny. Řada teoretických informací je podpořena praktickým měřením, jehož výsledky a závěry z něj jsou uváděny na koncích jednotlivých kapitol. V závěru práce jsou uvedeny návrhy norem ošetřujících problematiku měření optických přenosových tras v praxi.

11

1

MĚŘENÍ ÚTLUMU

1.1

Útlum

Při průchodu světelného signálu vlnovodem dochází ke ztrátě jeho energie, veličinou charakterizující tento jev je útlum u(λ) [dB]. Útlum optické trasy lze snadno vypočítat pomocí vztahu 1.1. [1, 2] u(λ) = 10 log

PV Y ST U P , PV ST U P

(1.1)

kde PV Y ST U P je optický výkon na přijímací straně a PV ST U P je výkon na vysílací. Jde o logaritmickou funkci, to znamená, že hodnota −3 dB odpovídá 50 % úbytku energie a s každou desítkou útlumu o dekádu přijímaného výkonu níž. V praxi se také používá měrný útlumu, který vyjadřuje útlum na jednotku délky (nejčastěji km) vedení (vztah 1.2). α(λ) =

u(λ) l

(1.2)

Útlum je základním parametrem, každého vlákna, součástky i celých přenosových tras. Velikost útlumu nám přeneseně udává jak dlouhou trasu, jsme za pomocí daných prostředků, schopni realizovat. Trasa nám nesmí signál ztlumit pod nejnižší úroveň rozpoznatelnou detektorem. Útlum optických komponent určuje jejich kvalitu. Bez znalosti útlumu jednotlivých součástí, bychom nebyli schopni navrhovat optické přenosové trasy. Proto je hodnota útlumu kontrolována na všech stupních výroby optických prostředků. Stejně důležité je také ověření útlumu optické trasy po její výstavbě měřením. [1, 2] Útlum je způsoben celou řadou příčin, které je možné rozdělit do dvou skupin. V první skupině jsou příčiny vyplývající z vlastností materiálů použitých při výrobě. Druhou skupinu tvoří vnější příčiny způsobující radiační ztráty.

1.1.1

Materiálové ztráty

Materiálové ztráty jsou způsobeny absorbcí a rozptylem světla vlivem nežádoucích příměsí a poruch v použitém materiálu (skle). Absorpci záření způsobují v největší míře obsažené hydroxidové (OH) ionty. Jejich vliv je nejsilnější v základním absorpčním pásmu a rezonančních pásech ve viditelné a blízké infračervené části spektra. Oblasti se zvýšeným útlumem jsou vyznačeny v obrázku 1.1 oblast kolem 1383 nm je nazývána Water peak. Rozptyl světla je v optických vláknech zapříčiněn hlavně Reyleighovým rozptylem, což je rozptyl záření na nehomogenitách rozměrově menších než je vlnová délka optického záření. Útlum způsobený Reyleighovým rozptylem se

12

vyskytuje v každém optickém prostřední, je však natolik malý, že i přes nemožnost jeho odstranění způsobuje jen minimální ztráty. Jeho velikost lze určit vztahem 1.3. αR =

C1 , λ4

(1.3)

kde C1 je koeficient Rayleighova rozptylu, který je parametrem každého materiálu (C1 křemenného skla je 0, 802.10−21 ). Při výskytu nehomogenit s rozměry stejnými jako použitá vlnová délka dochází k rozptylu Mie, k tomu však při precizní výrobě vláken, jejichž útlum nesmí být větší než 1 dB/km, vůbec nedochází. Pro dosažení nejvyšší povolené hodnoty útlumu nesmí koncentrace příměsí iontů OH přesáhnout hodnotu větší než 1 ppb (1 částice příměsi na 109 částic matrice skla). Telekomunikační okna jsou oblasti mezi zvýšenými hodnotami útlumu na spektrální útlumové charakteristice. Okna jsou vyznačena v obrázku 1.1. Střední vlnové délky 2. a 3. okna (nejběžněji používaných) jsou 1310 nm a 1550 nm. [1, 3]

Obr. 1.1: Spektrální útlumová charakteristika

1.1.2

Radiační ztráty

Jsou ztráty energie základního vidu způsobené mikro- a makroohyby. Mikroohyby vlákna jsou nepřesnosti v kruhovosti jádra a homogenytě vlákna. Ty se v optických vláknech tvoří již při jejich výrobě (tažení, nanášení ochran, kabelovanání, . . . ), běžnými vlivy jako změny teploty a mechanickým namáháním (tah, ohyb, . . . ). Makroohyby jsou ohyby vlákna o poloměru jednotek centimetrů a milimetrů. K těm dochází při realizaci optických tras v rozích místností, vedením vlákna přes hrany, u kladení rezerv. Vliv radiačních ztrát lze ovlivnit již při výrobě vhodnou primární ochranou.

13

Radiační ztráty jsou značně spektrálně závislé. Tato spektrální závislost je dána spektrální závislostí průměru vidového pole. Se zvyšující se vlnovou délkou se zvětšuje průměr vidového pole základního vidu. Vidové pole více zasahuje do oblasti pláště a tím se více energie (optického výkonu) dostává ven z vlákna. Náchylnost na mikro- a makroohyby je vyšší u vláken s proměnným indexem lomu využívaná ke kompenzaci chromatické disperze (1.1.1). Spektrální závislosti radiačních ztrát lze využít, např. trasa určená pro provoz na vlnové délce 1310 nm je měřena i na vlnové délce 1550 nm. Měření na vyšší vlnové délce může odhalit chyby při montáži. [1, 3] Citlivost vlákna na mikro- a markoohyby lze měřit, je to však mimo náš rámec.

1.2

Metody měření útlumu

Pro měření útlumu optických vláken užíváme tři metody, jsou to: • metoda dvou délek • metoda vložných ztrát • metoda zpětného rozptylu (OTDR) Všechny tři metody, lze uplatnit, při měření optických přenosových tras v terénu.

1.2.1

Metoda dvou délek

Metoda dvou délek je nejpřesnější metodou měření útlumu, proto je volena jako referenční. Je to metoda přímo vycházející ze vzorce 1.1 definujícího útlum. Měřící soustava je zapojena podle obrázku 1.2. V prvním kroku je změřen výstupní výkon PV Y ST U P signálu po průchodu vláknem o délce l. V druhém kroku se cca 2 metry (délka vlákna, u níž je její útlum zanedbatelný) od generátory vlákno zlomí a připojením detektoru změříme vstupní výkon PV ST U P . Během obou kroků by měli být zachovány stejné podmínky. Z naměřených hodnoty výkonu stanovíme pomocí vztahu 1.1 útlum vlákna.

Obr. 1.2: Metoda dvou délek

14

Při měření spektrální závislosti útlumu jednovidových vláken je důležité, aby se střední vlnová délka nelišila o více než 10 nm od střední vlnové délky telekomunikačního okna. Proto se jako generátory záření používají nejčastěji lasery. Buzením rozumíme navázání světla do světlovodu. Pro tento účel se využívá vlákno tipu pigtail. Jako vidový filtr, který zajišťuje vyvázání parazitních vidů z vlákna, můžeme použít předřadné vlákno pro tento účel motané do „osmičekÿ nebo spirály. Při měření na vlnových délkách 1310 nm a 1550 nm se obejdeme i bez tohoto filtru. Odstranění plášťových vidů dnes zajišťuje primární ochrana, která má vyšší index lomu než plášť, tím se vidy, které se šíří do pláště rychle vyváží ven (dále se již nešíří pláštěm). Plášťové vidy mohou způsobit chybu při měření na krátké vzdálenosti (jako měření vstupního výkonu), na dlouhých trasách postupně z pláště vystoupí. Metodou dvou délek je, i když velice přesně, možno měřit pouze celkový útlum přenosového systému. Tato metoda nám neumožňuje měřit hladinu útlumu v konkrétních bodech trasy. Další její nevýhodou je lámání vlákna, které je nepraktické a může dojít k jeho poškození. [1]

1.2.2

Metoda vložných ztrát

Označovaná také jako metoda vložného útlum IL (Insertion Loss) je přímou (transmisní) metodou měření útlumu OLTS (Optical Loss Test Set). Tato metoda je velice podobná metodě dvou délek. Narozdíl od ní však nedochází k lámání vlákna.

Obr. 1.3: Metoda vložných ztrát V prvním kroku se měří vstupní výkon PV ST U P pomocí 2 m dlouhého vlákna, tak jak to vidíme na obrázku 1.3 a. V druhém kroku se krátké vlákno nahradí zkoumanou trasou a změří se hodnota výstupního výkonu PV Y ST U P obrázek 1.3 b. Stejně jako u metody dvou délek by měli vnější podmínky měření být pro oba kroky totožné. Výpočet celkového útlumu vlákna se opět provádí základním vztahem 1.1. Tato metoda se využívá tam, kde není možno zkracovat měřený objekt, jako optické součástky, spojovací moduly, kabely a vlákna. Tato metoda není tak přesná jako metoda dvou délek, předpokládá se u ní, že ztráty způsobené připojením vlákna

15

referenčního a měřeného jsou stejné, čehož nelze dosáhnout. Pro eliminaci tohoto jevu, bychom měli jako referenční vlákno používat vlákno svými parametry co možná nejbližší vláknu měřenému. Metoda vložných ztrát se v praxi používá pro měření tras z vícevidových vláken a pro měření útlumu pasivních součástek. [1, 4, 5]

1.2.3

Metoda zpětného rozptylu

Metoda zpětného rozptylu, někdy označovaná jako OTDR (optical time-domain reflectometry), je měřící metodou využívající odrazu části optického výkonu signálu, při průchodu světlovodem. Při průchodu světla vláknem dochází ke dvěma druhům odrazů. Prvním z nich je Rayleighův rozptyl popsaný v 1.1.1, kdy část tohoto rozptylu se šíří vláknem zpět. Druhým případem jsou Fresnelovy odrazy, ke kterým dochází při dopadu světla na rozhraní dvou prostředí s různým indexem lomu. Pomocí Rayleighova rozptylu, tak můžeme sledovat postupnou ztrátu energie způsobenou útlumem vlákna a díky Fresnelovu odrazu jsme schopni určit polohu a útlum zařazených konektorů, použitých svárů, porušení či přerušení vlákna. Do vlákna se vysílají krátké impulsy a vyhodnocuje se časová závislost výkonu světla odraženého zpět.

Obr. 1.4: Blokové schéma OTDR Blokové schéma na obrázku 1.4 znázorňuje vnitřní zapojení OTDR. Generátorem signálu je laser umožňují vysílat krátké (desítky ns až jednotky s) impulsy s frekvencí jednotek kHz. Šířku impulsů, které budeme vysílat volíme podle délky měření trasy. Čím je delší měřící trasa, tím jsou potřeba delší impulsy. S delšími impulsy se snižuje citlivost detektoru. Po průchodu děličem je paprsek navázán do vlákna.

16

Dělič umožňuje, že generované impulsy nevstupují přímo do detektoru. Tam vstupují už jen odražené impulsy jdoucí vláknem zpět. V jednotce zpracování je signál vyhodnocen, zlogaritmován a předán zobrazovací jednotce. Každý měřící OTDR přístroj má tzv. vstupní mrtvou zónu, která udává nejkratší vzdálenost od přístroje, na které nelze spolehlivě měřit. Ta je způsobena Fresnelovým odrazem při navazování světla do vlákna, ten je možno eliminovat. Identifikační mrtvá zóna říká, jakou vzdálenost od sebe mohou mít dvě poruchy, aby je přístroj vyhodnotil (identifikoval) jako dvě poruchy. Vzdálenější porucha nebude zastíněna Fresnelovým odrazem první, a to tehdy, kdy poklesne úroveň Fernelova odrazu první o 1,5 dB z maxima (obrázek 1.5).

Obr. 1.5: Identifikační mrtvá zóna Útlumová mrtvá zóna je oblast za Fresnelovým odrazem, ve které nelze měřit útlum. Toto je možné až po poklesu Fresnelova odrazu na hodnotu o 0,5 dB větší než původní úroveň (viz 1.5). Dynamický rozsah přístroje OTDR udává maximální rozdíl mezi navázaným a měřitelným výkonem. Udáván je pro nejdelší měřící impuls, přičemž platí tabulka 1.1. Využitelný rozsah je dynamický rozsah zmenšený o úroveň šumu. Tyto parametry jsou udávány u každého měřícího přístroje.

17

Při měření s OTDR se hojně využívá předřadného vlákna a to ze dvou důvodů. Předřadné vlákno pokryje vstupní mrtvou zónu a tak měřené vlákno může být analyzováno od prvních centimetrů. A opakovaným připojováním vláken se neopotřebovává konektor přístroje. Zářadné vlákno slouží k odstranění „šumuÿ vznikajícího na koncích tras. Obsluha měřícího přístroje OTDR by se dala připodobnit obsluze běžného osciloskopu. Nepracuje však s křivkou závislosti napětí na čase, ale útlumu na délce. Stejně jako u osciloskopu může měnit vertikální i horizontální rozlišení. K přesnému odečítání hodnot z obrazovky lze využít kurzorů. K zpřesnění měřených hodnot, můžeme měření provést z obou konců měření trasy. Pomocí přístroje OTDR je také možné měřit podélnou homogenitu útlumu, která vyjadřuje odchylku útlumu určitého úseku od průměrného útlumu určeného z celé délky vlákna. Tento parametr je jedním z těch, které určují kvalitu vláken a kabelů, u kvalitních vláken do 0,05 dB/km. Metoda OTDR je jednou ze dvou metod (druhou je metoda OCWR), které jsou ITU doporučené k měření útlumu odrazu. Útlum odrazu udává celkový odraz od součástky zařazené v trase. I přes nižší přesnost měření celkového útlumu je pro nás nedocenitelné měření útlumu v každém konkrétním místě trasy. Reflektometr je jediné zařízení, které nám umožňuje přesně zjistit, kde se nachází porucha na trase s přesností desítek cm. Metoda zpětného rozptylu má oproti předchozím metodám řadu výhod, doceňovaných zejména při měření realizovaných tras v terénu. [1, 5, 6] Tab. 1.1: Parametry OTDR [6] délka měřícího impulsu [ns]

délka vstupní mrtvé zóny [m]

dynamický rozsah [dB]

doporučená délka předřadného vlákna [m]

10 30 100 275 1000

30 50 70 100 200

9,7 12,1 21,0 24,1 27,3

100 200 200 500 500

18

1.3

Měření

Měření: útlumu OTDR Projekt: Kabelova TV Olomouc – Náměšť na Hané Měřil: Ambrož Jan Lokalita: A: Olomouc B: Náměšť na Hané Měření: HP E6000 3617G01410; VD = 1310, 1550 nm; Info: Testování vláken 1–6

Obr. 1.6: Vlákno 6 měřeno z A

Obr. 1.7: Vlákno 6 měřeno z B

19

Číslo projektu: 2009-001 Datum měření: 24. 11. 2008 počet svárů: 2 PW = 300 ns; MS = 16 km;

Tab. 1.2: 1310 nm

20

Tab. 1.3: 1550 nm

21

Vyhodnocení výsledků: Z naměřených hodnot 1.2 a 1.3 vyplývá potřeba měření vláken z obou konců. Kvalitně provedený svár nemůsí být vůbec odhalen, což je nejlépe vidět na obrázcích 1.6 a 1.7, kde je na prvím obrázku útlumová charakteristika vlákna 6 měřeného z A odhalující dva sváry a na druhém, měřeném z B nebyl odhalen ani jeden. Z těchto důvodů nemohla být vypočítána průměrná hodnota všech prametrů všech segmentů vláken. Hodnoty limitů: Tab. 1.4: Hodnoty limitů útlumu ISO/IEC a ITU komponent

ISO/IEC [4] přístupové síťě

ITU [23] transportní sítě

svár konektor SM 1310 nm SM 1550 nm MM 850 nm SM 1300 nm

0,3 dB 0,75 dB inside 1 dB/km; outside 0,5 dB/km inside 1 dB/km; outside 0,5 dB/km 3,5 dB/km 1,5 dB/km

0,15 dB 0,5 dB 0,33 dB/km 0,2 dB/km 2,5–3 dB/km 0,6–1 dB/km

22

2

MĚŘENÍ CHROMATICKÉ DISPERZE - CD (CHROMATIC DISPERSION)

2.1

Chromatická disperze

Chromatická disperze je fyzikální jev, který popisuje rozklad světla na jednotlivé vlnové délky (barvy = řecky chróma), způsobený závislostí indexu lomu na vlnové délce. Chromatická disperze v optoelektronice je způsobena nemonochromatičností světla procházejícím vlnovodem. Rozdílné vlnové délky (spektrální složky) se šíří světlovodem, jehož index lomu je spektrálně závislý, různou rychlostí. V praxi to znamená, že některé spektrální složky impulsu informačního toku budou při průchodu světlovodem předbíhat jiné. To způsobuje deformaci informačního impulsu ve třech rovinách. Snížení výkonu (útlum) impulsu, čímž dojde ke snížení odstupu signál/šum SNR, v krajním případě i pod rozhodovací úroveň. Změna tvaru impulsu, může také negativně ovlivnit zpracování informace. A v neposlední řadě je to změna časové polohy impulsu, která hlavně při vyšších přenosových rychlostech, kdy jsou časy impulsů i odstupů mezi nimi co nejkratší představuje riziko splývání více impulsů v jeden. Na obrázku 2.1 jsou znázorněny všechny tyto jevy. Chromatická disperze je dána pouze materiálem a postupem výroby vlákna. Chromatická disperze značně omezuje přenosovou rychlost v optických jednovidových systémech. [1, 7, 8]

Obr. 2.1: Vlivy CD na impuls [7] Celková chromatická disperze je tvořena dvěmi složkami, z disperze materiálové a disperze vlnovodové. Materiálová disperze je dána materiálem použitým při výrobě optického vlákna. Spektrální závislost indexu lomu materiálu na vlnové délce je neměnná vlastnost materiálu. Vlnovodová disperze je ovlivněna geometrickými rozměry vlákna. Je dána poměrem poloměru jádra vlákna na vlnové délce, a profilem indexu lomu. Veličinou udávající míru chromatické disperze je tzv. koeficient chromatické disperze D, jež je definován vztahem 2.1 D(λ) =

dτg (λ) [ps/(km.nm)] dλ

(2.1)

23

τg (λ) udává skupinové zpoždění signálu v závislosti na jeho vlnové délce. Jednotka [ps/(km.nm)] udává celkové rozšíření Gaussovského impulsu (v ps) vygenerovaném zdrojem záření se spektrální pološířkou 1 nm, po průchodu vláknem o délce 1 km. [7] Vyjádřením τg (λ) ze vztahu 2.1 a zavedením veličin charakterizujících měřenou trasu dostáváme vztah 2.2, který přímo ukazuje vlivy způsobující roztažení impulsů a vztahy mezi nimi. ∆τ = ∆λlD(λ) [ps]

(2.2)

Ze vztahu je patrné, že velikost rozšíření impulsu roste s velikostí chromatické disperze vlákna D, spektrální šířkou generátoru záření ∆λ a délkou optické trasy l. [1] Koeficient chromatické disperze D není zcela dostačujícím parametrem, jelikož jeho hodnota přísluší pouze jediné vlnové délce. Na obrázku 2.2 je znázorněna závislost koeficientu chromatické disperze D na vlnové délce. Charakteristika přísluší jednovidovému vláknu G.652. Dalšími důležitými parametry vlákna jsou vlnová délka nulové chromatické disperze λ0 [nm] a sklon disperzní charakteristiky S0 [ps/(nm2 .km)]. Obě tyto veličiny jsou vyznačeny v obrázku. S jejich pomocí jsme schopni vypočítat koeficient chromatické disperze D pro libovolnou vlnovou délku, dle vztahu 2.3. Všechny tyto parametry jsou běžně udávány výrobcem vláken v katalozích. [7] D(λ) = (

S0 λ4 ).[λ − ( 03 )] [ps/(km.nm)] 4 λ

(2.3)

Obr. 2.2: Závislost D na λ Dalším důležitým parametrem týkajícím se chromatické disperze je maximální přípustná hodnota chromatické disperze optické trasy. Chromatická disperze trasy

24

CDtrasy (λ) má jednotkou ps/nm, maximální přípustná hodnota vychází z přenosové rychlosti 2.4. Je jedním ze základních parametrů optické přenosové trasy. [1, 9] CDtrasy (λ) ≤

105 [ps/nm] vp2

(2.4)

Není-li možno této hodnoty dosáhnout konvenčními vlákny zejména okolo vlnové délky 1550 nm přicházej na řadu kompenzační prostředky.

Obr. 2.3: Příklady ovlivňování D profilem indexu lomu [1]

25

Obr. 2.4: D využívaných optických vláken [9] Jak již bylo v úvodu zmíněno, chromatická disperze vlákna je dána procesem výroby. Bylo také řečeno, že se chromatická disperze skládá z materiálové a vlnovodové disperze. Materiálová je dána čistě použitým materiálem, proto se při potřebě změny chromatické disperze snažíme snížit vlnovodovou. Toto snižování se řeší proměnným indexem lomu vlákna. Změnu chromatické disperze při užití vláken s proměnným indexem lomu nelépe vyjadřuje obrázek 2.3. Na obrázku je u každé charakteristiky uveden i profil indexu lomu daného vlákna. Chromatickou disperzi lze také kompenzovat u již existující přenosové trasy. Výměna zdoje za jiný s užším spektrem vyzařovaného světla je tou nejdražší. Efektivní je využití jedné z vlastností chromatické disperze vlákna a to té, že se s časem nemění, je statická. Je možné využít vhodnou předmodulaci impulsů nebo spektrální konverzi vlnových délek impulsů během přenosu. Nejpoužívanější metodou je užití kompenzačních vláken DCF (Dispersion Compensation Fibre) s vysokou hodnotou záporné chromatické disperze. Tyto vlákna je možné zapojit do libovolného místa trasy. Dochází v nich k opačným disperzním jevům. Tím se vyrovnají časové posuny mezi jednotlivým složkami signálu o různých vlnových délkách. Podobnou funkci mají též kompenzační moduly ve formě FBG mřížek.[1]

2.2

Metody měření chromatické disperze

I přes možnost stanovení hodnoty chromatické disperze výpočtem se stále více využívá měření k přesnému určení její skutečné hodnoty. A to z několika důvodů. Čím přesněji známe hodnotu chromatické disperze, tím přesněji ji může kompenzovat (odstranit). Dalším důvodem je stanovení chromatické disperze v celé užité spektrální oblasti (měření xWDM 4). Přenosová trasa může být také tvořena vlákny různých provozovatelů, zde může být obtížné zjistit parametry pro výpočet celkové

26

chromatické disperze trasy. Hlavním parametrem k určení koeficientu chromatické disperze D optického vlákna je skupinové zpoždění τg (λ), které vyjadřuje rozdílné rychlosti šíření různých spektrálních složek. Podle mezinárodních doporučení ITU-T provádíme měření alespoň pro tři vlnové délky. [1] Rychlost šíření, přeneseně čas, po který se spektrální složka šíří vláknem je možno určit dvěma způsoby měření. První možností je přímé měření zpoždění v časové oblasti. Druhou možností je měření fázového zpoždění ve frekvenční oblasti. Měření času lze, také pojmout jako absolutní (celkový čas šíření signálu vláknem) nebo relativní (zpoždění mezi jednotlivými signály). Základními metodami měření chromatické disperze jsou tedy: • metoda fázového posunu (absolutní) • metoda diferenciálního fázového posunu (relativní) • metoda zpoždění impulsů v časové oblasti • interferenční (interferometrická) metoda

2.2.1

Metoda fázového posunu

Dle doporučení ITU-T je metoda fázového posunu referenční metodou pro měření chromatické disperze optických vláken. Jedná se o metodu měření ve frekvenční oblasti. Základním principem je porovnávání fázového posunu signálu na konci a začátku trasy. Změna fáze je vyjádřena vztahem 2.6. Vztah mezi fázovým zpožděním ve frekvenční oblasti a zpožděním v časové oblasti ϕ(λ) = ωt = 2πf l∆τ (λ) [rad].

(2.5)

ϕT RASY (λ) = ϕOU T (λ) − ϕIN (λ) = 2πf τ (λ) = 2πf lτg (λ) [rad]

(2.6)

τg (λ) =

ϕT RASY (λ) [ps], 2πf l

(2.7)

kde f je frekvencí signálu, τ (λ) = τg (λ)l je celkové zpoždění signálu po průchodu světlovodem. Pro určení koeficientu chromatické disperze D nás zejména zajímá τg (λ) skupinové zpoždění vztah 2.7, které je proměnnou ve vztahu 2.1 definujícího koeficient chromatické disperze.[1] Měření provedeme pro tři nebo pět vlnových délek. Pro vyhodnocení měření se používá tzv. Sellmeirových vztahů. Z naměřených τg (λ) při λ vypočítáme podle vztahů 2.8, 2.9 nebo 2.10 koeficienty A až C (A až E). Z nich určíme průběh závislosti zpoždění signálu na vlnové délce. Chromatická disperze pro jednotlivé vlnové délky

27

je pak určena sklonem tečny charakteristiky (derivací) v daném bodě. Pro konvenční jednovidová vlákna v oblasti 1270—1314 nm případně 1550 nm využijeme: τg (λ) = A + Bλ2 + Cλ−2 [ps]

(2.8)

Pro vlákna s posunutou nebo nenulovou disperzní charakteristikou v oblasti 1550 nm platí vztah: τg (λ) = A + Bλ2 + Cλ−2 [ps]

(2.9)

Pro ostatní typy vláken využíváme: τg (λ) = A + Bλ2 + Cλ−2 + Dλ4 + Eλ−4 [ps]

(2.10)

Moderní meřící přístoje umožňují výběr z několika aproximačních vzorců a vycházet až z několika set měřících bodů.[7] K vlastnímu měření je používán modulovatelný zdroj záření. Zdroj v nejlepším případě s možností generování harmonického průběhu. Podle ITU-T by zdroj záření měl splňovat minimální modulační frekvenci danou vztahem 2.11. Tato minimální frekvence zaručuje, že měření bude mít požadovanou přesnost. A zaručuje, aby rozdíl fáze vstupního a výstupního signálu byl v rámci jedné periody. fmin =

∆ϕ107 [Hz], l∆λ2

(2.11)

kde ∆ϕ je celková nestabilita fázového posunu a ∆λ je průměrný odstupu vlnových délek.[1] Za detektor je zařazen měřič fáze (vektorvoltmetr). Na přijímací stranu je, ze základního principu metody, potřeba také dostat údaje o vstupní fázi signálu. Tuto funkci plní referenční vedení. Referenční vedení lze realizovat několika způsoby. Jsouli generátor a detektor dostatečně blízko, můžeme přímo elektricky propojit generátor s měřičem fáze nebo pomocí děliče optického výkonu a dalšího detektoru zařazeného před vlákno, jehož výstup připojíme k měřiči fáze. V praxi můžeme informace o vstupní fázi signálu doručit pomocí druhého vlákna v kabelu nebo využít vlnový multiplex stejného vlákna.[1]

2.2.2

Metoda diferenciálního fázového posunu

Metoda diferenciálního fázového posunu pracuje na stejných principech jako metoda fázového posunu. U této metody využíváme fázového rozdílu mezi signály o různých vlnových délkách. Z fázových posunů vypočítáme relativní zpoždění, které můžeme přímo dosadit do základního vzorce pro výpočet koeficientu chromatické disperze

28

Obr. 2.5: Blokové schéma měření CD fázovou metodou (vztah 2.1). Pro určení ostatních určujících parametrů chromatické disperze využijeme stejných vztahů jako u metody fázového posunu (vztahy 2.8 a 2.10). Jednoduchost metody spočívá v přímém změření skupinového zpoždění τg (λ) [ps]. Při měření odpadá potřeba referenční trasy. Paralelní komunikační prostředky se přesto využívají pro komunikaci s vysílačem. Jako zdroj záření lze využít širokospektrální generátor (LED) spolu s monochromátorem pro výběr jednotlivých vlnových délek. Tento způsob má výhodu ve vyšší stabilitě vlnové délky. Druhou variantou je využití laserových diod (LD). S LD lze dosáhnout vyššího měřícího výkonu a tím i dynamického rozsahu. Obě tyto možnosti se využívají i u metody fázového posunu. Optický generátor je modulován signálem o stovkách MHz až desítkách GHz. Modulační frekvence má zásadní vliv na přesnost měření. Lze využít laditelných zdrojů záření pro přímé měření chromatické disperze. I zde se stejně jako u metody fázového posunu na přijímací straně využívá detektor, zesilovač (nemusí být zařazen), měřič fáze, měřící konstantní hodnotu fázového posunu v celém spektru přijímaného signálu. Známe tři způsoby určení vzájemného fázového posunu dvou signálů. První je obdobou metody fázového posunu. Jsou změřeny absolutní fázové posuny jednotlivých spektrálních složek a dopočítán jejich rozdíl. Jinou cestou je označení jednoho ze signálů za referenční. Při třetí metodě dochází k rychlému přepínání mezi oběma signály a měřič fáze přímo určí vzájemný fázový posun. [1, 7, 8]

2.2.3

Metoda zpoždění impulsů v časové oblasti

Měření, které nejvíce odpovídající definici chromatické disperze. Do optického vlákna jsou v přesných časových intervalech vysílány impulsy o různých vlnových délkách. Rozdíly ve zpoždění těchto impulsů na vysílací a přijímací straně jsou výhradně způsobeny chromatickou disperzí vlákna. Maximální možné zpoždění je dáno velikostí intervalů s jakými jsou impulsy generovány. Jako zdroje záření můžeme opět použít širokospektrální LED nebo LD. Při využití LD je důležité kontrolovat stabilitu vysílané vlnové délky. U této metody jsou vysoké požadavky na monochromatičnost jednotlivých impulsů. Stejně jako

29

Obr. 2.6: Blokové schéma měření CD metodou zpoždění impulsů u předchozích metod je přesnost dána přesností použitých přístrojů. U této metody je však její přesnost navíc ovlivněna vlastní chromatickou disperzí. Ta způsobuje nejen vzdalování, ale i roztahování samotných impulsů. Toto roztažení (změna časové polohy) je způsobeno parazitními vlnovými délkami impulsu. Při vyhodnocování výsledků se využívá stejných postupů a vzorců jako při metodě fázového posunu. V měřící sadě se jako detektoru využívá vzorkovacího osciloskopu, který přímo poskytuje požadované údaje o zpoždění impulsů. Měření metodou zpoždění impulsů v časové oblasti, lze také provádět pomocí OTDR (metoda využívající zpětný rozptyl). Přístroje OTDR běžně používané k měření útlumu obsahují laserové diody, detektory a jednotku schopnou vyhodnotit zpoždění signálu. Při měření chromatické disperze však provedeme měření s více vlnovými délkami než při měření útlumu. Obvykle čtyři (speciální přístroje určené k měření CD pomocí OTDR osm [10]) vlnové délky nejlépe vystihující celé spektrum využívané v optických jednovidových vláknech tj. 1310 – 1625 nm. Nemožnost výběru konkrétních vlnových délek je velkým úskalím této metody a vede k velkým chybám při vyhodnocování výsledků pomocí aproximace. Největší výhodou je užití jediného zařízení pro měření útlumu i chromatické disperze. OTDR navíc umožňuje při použití PC konektorů měření z jediného místa trasy. U APC konektorů s velkým útlumem odrazu se využívají odrazné moduly zapojené na konci trasy, ale tím se výhoda měření z jediného bodu ztrácí. U OTDR je přesnost ovlivněna délkou trasy. Naměřené hodnoty lze přímo dosadit do vztahu 2.12, který vychází ze vztahu 2.1. Derivace je nahrazena konečnou (naměřenou) hodnotou. [1, 7] D(λi ) =

2.2.4

∆τi [ps/(km.nm)] ∆λi l

(2.12)

Interferenční (interferometrická) metoda

Laboratorní měřící metoda využívající vlákna se známou chromatickou disperzí. Michelsonův nebo Mach-Zehnderův interferometr využívá interference signálu z měřeného a referenčního vlákna k určení jejich fázového rozdílu. Tato metoda je nepoužitelná pro měření optických přenosových tras. [8]

30

2.3

Měření

Měření: chromatické disperze Projekt: Laboratorní simulace dálkové trasy Číslo projektu: 2009-001 Datum měření: 26. 2. 2009 Lokalita: O2 Měření: FTB-5700-CD-PMD-EA-EUI 457049; VD= 1475-1625 nm Info: Testování vlákna 1

Tab. 2.1: Charakteristika D vlákna 1 (SMF)

31

Měřil: Ambrož Jan

Projekt: Laboratorní simulace dálkové trasy Číslo projektu: 2009-001 Datum měření: 26. 2. 2009 Lokalita: O2 Měření: FTB-5700-CD-PMD-EA-EUI 457049; VD= 1475-1625 nm Info: Testování vláken 2–8

Obr. 2.7: Charakteristika D vláken 5 (+NZDSF) a 8 (-NZDSF)

Tab. 2.2: Měření CD vláknen 2-8

32

Měřil: XXX

Projekt: Laboratorní simulace dálkové trasy Číslo projektu: 2009-001 Datum měření: 26. 2. 2009 Lokalita: O2 Měření: FTB-5700-CD-PMD-EA-EUI 457049; VD= 1475-1625 nm Info: Testování spojených vláken

Obr. 2.8: Charakteristika D vláken 5+6+7+8

Tab. 2.3: Měření CD spojených vláken

33

Měřil: XXX

Vyhodnocení výsledků: Při prvním testování byla měřením vlákna 1 desetkrát z každého konce ověřena stálost chromatické disperze resp. koeficientu D a přesnost měřících přístrojů. Jednotlivé výsledky koeficientu D se od sebe liší max. o 0,01 [ps/nm.km]. V druhém měření byla testována vlákna různých délek a typů. Obrázek 2.7 ukazuje rozdílnou charakteristiku vláken +NZDSF (λ0 = 1456, 15 nm) a -NZDSF (λ0 = 1610, 91 nm). Třetí měření (zejména spojení vláken 5+6+7+8) potvrdilo, jak se možné zapojením vláken s různou disperzní charakteristikou ovlivnovat výsledný koeficient chromatické disperze D. Sklon disperzní charakteristiky S0 je uváděn pro celou délku trasy (vlákna). Měření bylo provedeno přístrojem využívajícího metodu zpoždění impulsů v časové oblasti OTDR.

34

3

MĚŘENÍ POLARIZAČNÍ VIDOVÉ DISPERZE - PMD (POLARIZATION MODE DISPERSION)

3.1

Polarizační vidová disperze

Světlo je elektromagnetickou vlnou. Jako takové je každý jeho paprsek (vid) složen z elektrické (intenzita elektrického pole E) a magnetické (magnetická indukce B) složky na sebe kolmých. Veškerá energie vidu šířícího se vláknem je rozdělena právě do těchto složek, někdy také nazývaných polarizační vidy. Vlivem nekruhovosti a nehomogenytě optického vlákna dochází k tzv. dvojlomu, ten způsobuje to, že se obě složky šíří různou rychlostí. Tento jev je označován jako polarizační vidová disperze, znázorněný na obrázku 3.1. [1, 11, 12]

Obr. 3.1: Znázornění PMD Polarizační disperze stejně jako disperze chromatická negativně ovlivňuje přenos optického signálu vláknem. Způsobuje časové roztažení impulzů, jejich deformaci a tím omezuje parametry optických přenosových tras. Její výskyt je náhodný a je ovlivněn mnoha vnějšími vlivy jako ohyby, pnutí, uspořádání vláken v kabelu daný montáží trasy, ale i teplotními změnami, otřesy. Na rozdíl od chromatické disperze, jejíž hodnotu, potažmo její negativní účinky je možno snižovat pomocí kompenzačních prostředků, polarizační disperzi lze jen částečně kompenzovat. Nemožnost úplné kompenzace je právě způsobena náhodností jejího výskytu a intenzity. Tím se může polarizační disperze stát významným omezujícím faktorem. S kompenzačními prostředky je možné ji snížit až na 1/3, což nám umožňuje přenos až 10 Gbit/s. Polarizační vidovou disperzi je nutno kontrolovat ve všech výrobních fázích a pro její náhodnost (závislost na výstavbě trasy) a nemožnost výpočtu, je jediným způsobem, jak určit její hodnotu na realizované trase měření.[12] Míru polarizační vidové disperze udává koeficient polarizační vidové disperze. Veličina ∆τ vyznačená na obrázku 3.1 vyjadřuje diferenční skupinové zpoždění mezi

35

oběma polarizačními vidy způsobené polarizační disperzí. Udává se v ps. Vzhledem k její náhodnosti, jejíž příčiny byly popsány, se více užívá střední hodnota diferenciálního skupinového zpoždění označovaná < ∆τ >. Energie vidu není mezi oba polarizační vidy rozdělena rovným dílem a zcela náhodně dochází k jejímu přelévání. To znamená, že polarizační vidy jsou na sobě závislé. Vazební délka lC , udává délku vlnovodu, při níž dojde k výrazné vazbě mezi oběma složkami. Pro konvenční vlákna se pohybuje kolem sta metrů. Vazební délka měřené vlákno může být kratší (L << lC ) nebo delší (L >> lC ) než délka vlákna. Pro každou z možností máme rozdílný vztah pro určení koeficientu polarizační disperze.[1] Je-li délka měřeného vlákna výrazně kratší než vazební je vazba mezi polarizačními vidy velmi nízká. Taková vlákna mají velký dvojlom. Pro určení jejich koeficientu polarizační disperze používáme vztah 3.1. < ∆τ > koef P M D = [ps/km] (3.1) l Jedná se v podstatě o aritmetický průměr zpoždění na délce trasy. Tyto vlákna s velkým dvojlomem mají zcela specifickou konstrukci a využívají se jen ve vláknových senzorech. Běžné telekomunikační vlákno (vedení) je obvykle mnohonásobně delší než vazební délka. Jeho dvojlom je nízký a vazba mezi polarizačními vidy silná. Dochází k plynulému přelévání energie. Polarizační disperze roste s druhou odmocninou délky, to znamená, že nárůst není s délkou tak rychlý. Vztah 3.2 pro určení koeficientu polarizační disperze dlouhých vláken už není lineární. [1] √ < ∆τ > √ koef P M D = [ps/ km] (3.2) l Vlivem energetické závislost obou polarizačních vidů a jejich rozdílných rychlostí dochází k roztahování signálových impulsů obrázek 3.2.

Obr. 3.2: Zkreslení impulsu vlivem PMD [12] Při přenosu analogového signálu vláknem může docházet ke kolísání generované vlnové délky. To je příčinou tzv. polarizační vidové disperze 2. řádu. 2πc P M D2.rad = √ 2 koef P M D2 [ps/km nm] (3.3) 3λ 36

Její závislost na vlnové délce signálu, respektive její vliv na přenášený signál a její jednotka jsou stejné jako pro chromatickou disperzi. Polarizační disperze 2. řádu se v praxi k chromatické dispetzi přičítá (vztah 3.4). 1 Dcelk = D(λ) + P M D2.rad [ps/km nm] 2

(3.4)

I přes její nízkou hodnotu maximálně 2 ps/(nm km), se s ní v některých případech musí počítat. Jsou to: a) chromatická disperze D > 2 ps/(nm km) b) přenosová rychlost vP > 10 Gbit/s c) délka trasy l > 100 km d) vysoké kolísání generované vlnové délky signálu ∆λG >> √ e) polarizační disperze koef P M D > 0,5 ps/ km Převzato z [1]

3.2

Měření PMD

Důvody měření polarizační vidové disperze byly zmíněny. Jelikož je zpoždění mezi polarizačními vidy velmi malé není možné jej měřit přímo. Používané jsou tři nepřímé metody: • metoda skenování vlnové délky • tradiční interferenční (interferometrická) metoda TINTY • obecná interferenční (interferometrická) metoda GINTY • metoda zpětného rozptylu polarizace • polarimetrické (polarizační) metody

3.2.1

Metoda skenování vlnové délky

Při této metodě se měří optický výkonu po průchodu světlovodem v závislosti na vlnové délce procházeného záření. Měřící soustava na obrázku 3.3 má dvě modifikace. Použijeme-li jako generátor záření laditelný laser, pak jako detektor vystačíme s měřičem výkonu. Při zařazení širokospektrální LED diody jako zdroje záření, použijeme na detekční straně optický

37

Obr. 3.3: Schéma měření PMD metodu skenováním vlnové délky spektrální analyzátor. Při této metodě se postupuje ve dvou krocích. V prvním kroku je měřící soustava zapojena podle obrázku 3.3. Se změnou vlnové délky procházejícího světla se mění i polarizační stav (= vazba mezi polarizačními vidy) tím se mění i velikost měřeného optického výkonu. Takto získaná spektrální závislost je pouze pro jednu složku výkonu o určité polarizaci, určené polarizátorem. Značíme ji P (λ). Při druhém kroku odstraníme polarizátor zařazený před detektorem, tím umožníme změření spektrální závislosti celkového výkonu PT OT (λ). Poměr obou veličin (vztah 3.5) vyjadřuje spektrální závislost změny polarizace. Spektrální závislost lze pomocí rychlé Fourierovy transformace převést do časové oblasti, odkud odečteme hodnotu PMD. R(λ) =

P (λ) [-] PT OT (λ)

(3.5)

Skenujeme-li oblast mezi konkrétními vlnovými délkami λ1 a λ2 , můžeme přímo vypočítat hodnotu P M D vztahem 3.6. koef P M D =

knλ1 λ2 [ps/km], (λ2 − λ1 )c

(3.6)

kde k je koeficient vazby vidů (0,8-1,0), n je počet extrémů (maxim a minim dohromady) a c je rychlost šíření světla ve vakuu. Pro dosažení vyšší přesnosti je dobré volit takové spektrum, aby byl počet extrémů větší než 10. Pomocí rychlé Fourierovy transformace lze přímo spektrální závislost optického výkonu transformovat do časové oblasti a tím přímo získat hodnoty o stavu signálu v čase (zpoždění, roztažení). Tato metoda je využívána v praxi, pro svou delší dobu měření je však náchylná na otřesy, které ovlivňují přesnost měření a měřící rozsah. [1]

3.2.2

Tradiční interferenční (interferometrická) metoda TINTY

Vlivem roztažení impulsu způsobeného polarizační disperzí, se také roztáhne základní korelační funkce na sebe kolmých polarizačních vidů, tuto závislost využívá interferenční metoda měření polarizační vidové disperze. Schéma měřící soustavy je na obrázku 3.4. Jako zdroj záření volíme LED pro její široké spektrum a nízkou koherenci generovaného světla. Tento signál lineárně polarizujeme. Na detekční

38

straně je využit Michelsonův interferometr, jeho schéma je na obrázku 3.5. Přijímaný signál je polopropustným zrcadlem rozdělen na dva. Pohyblivým zrcadlem měníme zpoždění mezi nimi. Tím měníme i míru jejich interference, měřenou detektorem. Měřená závislost intenzity interference na posunu pohyblivého zrcadla se nazývá interferogram. Interferogram odpovídá korelační funkci přijímaného signálu. Bohužel se na výsledném interferogramu projevý i autokorelační funkce vlastního měřeného signálu, která je dána spektrem tohoto signálu. Proto výsledný interferogram prokládáme Gaussovou křivku a PMD určujeme z ní. Obrázek 3.6 znázorňuje vznik a výsledný interferogram proložený Gaussovou křivkou. „Zpoždění vlivem PMD je úměrné směrodatné odchylce křivkyÿ [13]. „Parazitníÿ autokorelační funkce značně omezuje přesnost této metody u měření nízkých hodnot PMD. A také nám pro velké zkreslení neumožňuje měření optických tras, ve kterých jsou zařazeny zesilovače. Takovéto trasy musíme měřit počástech a výsledky sčítat.

Obr. 3.4: Schema měření interferenční metodou [12]

Obr. 3.5: Schéma Michelsonova interferometru [12] Tato metoda je díky nepotřebnosti měření referenční hodnoty velice rychlá (20 s) a odolná proti otřesům, proto je vhodná pro měření optických přenosových tras v terénu. Je s ní možné měřit hodnoty PMD od desetin po stovky ps.[13]

39

Obr. 3.6: Složení interferogramu [13]

3.2.3

Obecná interferenční (interferometrická) metoda GINTY

Obecná interferenční metoda vycházý z metody tradiční. Narozdíl od tradiční metody u metody GINTY nedochází ke zkreslení a omezení způsobených parazitní autokorelační funkcí. Tento jev je odstraněn pomocí polarizačního děliče a dvou samostatných detektorů místo stávajícího jednoho v Michelsonově interferometru, viz obrázek 3.7. Polarizační dělič oddělí oba polarizační vidy a jejich intenzita je měřena zvlášť. Máme-li samostatné výsledky, můžeme korelační funkci provést výpočtem, čímž nemůže dojít k ovlivnění výsledků autokorelační funkcí.[13]

Obr. 3.7: Schéma Michelsonova interferometru pro metodu GINTY [13]

40

3.2.4

Metoda zpětného rozptylu polarizace

Měření se provádí pomocí optického polarizačního reflektometru (P-OTDR). Toto zařízení generuje polarizované měřící impulsy a umožňuje ze zpětně rozptýleného záření změřit stupeň jeho polarizace. Ze střední hodnoty stupně polarizace a rychlosti jeho změny se určuje velikost dvojlomu a intenzita vazby mezi polarizačními vidy. Díky těmto údajům jsme schopni stanovit zvýšenou hodnotu polarizační disperze. P-OTDR dnes (od 2009) umožňuje měření konkrétních hodnot PMD podél celé trasy. Jediný úsek se zvýšenou polarizační disperzí může zásadně omezit přenosové parametry trasy. Víme-li, o který úsek se jedná, postačuje provést výměnu právě této části. [12, 15]

3.2.5

Polarimetrické (polarizační) metody

Polarimetrické metody měření polarizační vidové disperze jsou referenčními měřícími metodami, stanoveny ITU. Polarimetrické měřící metody umožňují komplexní analýzu měřené trasy, mimo jiné stavů na vstupu, výstupu nebo na zařazených komponentech, což dříve uvedené metody měření PMD neumožňovali. Jsou to: • metoda analýzy Jonesovy matice • metoda Poincarého koule • metoda polarizačních stavů (SOP) Tyto metody umožňují určit jakým způsobem měřený objekt (vlákno, součástka) ovlivní stav polarizace. Polarimetrické metody jsou charakteristické svou vysokou přesností a možností přesné reprodukovatelnosti měření. Jsou však časově náročné a tedy náchylné na okamžité změny PMD vlivem okolních podmínek (změna teploty, otřesy,. . .). Měřící soustava je značně složitá. Z těchto důvodů jsou nevhodné k měření optických kabelových tras v terénu. Tyto laboratorní měřící metody se využívají k zjišťování parametrů optických součástek v procesu vývoje a výroby. [1]

41

3.3

Měření

Měření: polarizační vidové disperze Projekt: Laboratorní simulace dálkové trasy Číslo projektu: 2009-001 Datum měření: 26. 2. 2009 Lokalita: O2 Měření: FTB-5700-CD-PMD-EA-EUI 457049; VD= 1475-1625 nm Info: Testování vlákna 1

Tab. 3.1: Měření PMD vlákna 1 SMF

42

Měřil: Ambrož Jan

Projekt: Laboratorní simulace dálkové trasy Číslo projektu: 2009-001 Datum měření: 26. 2. 2009 Lokalita: O2 Měření: FTB-5700-CD-PMD-EA-EUI 457049; VD= 1475-1625 nm Info: Testování vláken 2–8

Tab. 3.2: Měření PMD vláknen 2-8

43

Měřil: Ambrož Jan

Projekt: Laboratorní simulace dálkové trasy Číslo projektu: 2009-001 Datum měření: 26. 2. 2009 Lokalita: O2 Měření: FTB-5700-CD-PMD-EA-EUI 457049; VD= 1475-1625 nm Info: Testování spojených vláken

Měřil: XXX

Tab. 3.3: Měření PMD spojených vláken

Vyhodnocení výsledků: Při měření vlákna 1, desetkrát z každého konce, se prokázala náhodnost výskytu PMD a náchylnost na vnější změny. Při manipulaci s vláknem rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším skupinovým zpoždením ∆τ činí 0,07 ps. Náhodnost PMD se prokázala také při druhém měření, kdy dvě takřka totožná vlákna 7 a 8 mají rozdíl průměrných hodnot skupinových zpoždení ∆τ 0,23 ps. Třetí měření ukazuje, že PMD není závislé na délce vedení, i vedení 150 km dlouhé (1+2+3+4+5+6) může mít nižší koef P M D než samotné vlákno 3 (20 km). P M D2.rad je uváděn pro celou délku trasy (vlákna).

44

4

MĚŘENÍ ÚTLUMU A PŘENOSOVÝCH PARAMETRŮ XWDM

4.1

WDM

WDM neboli vlnový multiplex, je systém umožňující přenos nezávislých signálů jedním vláknem na základě rozdílných vlnových délek. Základem systémů využívajících WDM je vedle zdrojů, přijímačů a kabeláže především optický (de)multiplexor označovaný (RO)ADM (Reconfigurable Optical Add/Drop Multiplexor), který umožňuje slučovat a rozdělovat optický signál na základě vlnových délek. Realizovaný nejčastěji optickými mřížkami nebo filtry. Dnes se uplatňuje celá řada technologií využívajících WDM. Např. technologie DWDM (41 kanálů) využívá vlnových délek 1528,77 – 1560,61 nm – 3. TO, viz 1.1. Nosné jednotlivých kanálů mají odstup, dle doporučení ITU-T , 100 GHz což odpovídá 0,8 nm. Tolerance vlnové délky nosné je ±20 % z odstupu mezi nosnými to je asi ±0, 16 nm. Požadovaný odstup signál-šum roste s přenosovou rychlostí kanálu. [16, 17] Tab. 4.1: Odstupy nosných jednotlivých kanálů, dle frekvenčního plánu odstup nosných f [GHz]

odstup nosných λ [nm]

100 50 25

0,8 0,4 0,2

Tab. 4.2: Vliv přenosové rychlosti na parametry WDM přenosová rychlost vp [Gbit/s]

odstup signál-šum [dB]

šířka pásma kanálu [nm]

2,5 10 40

18–20 22 25

0,02 0,08

Hodnoty 4.1 a 4.2 převzaté z [17]. Z těchto parametrů WDM signálu vyplívá nutnost měření některých parametrů, rozdělených do dvou skupin:

45

Hlavní parametry definované spektrem signálu xWDM: • Celkový výkon optického spektra • Výkonová vyrovnanost spektra kanálů • Spektrální odstup kanálů • Přeslech/izolace kanálů Hlavní parametry definované jednotlivými kanály: • Výkon v kanálu/výkonové maximum • Odstup signál-šum (SNR) • Vlnová délka výkonového maxima • Střední vlnová délka • Nominální vlnová délka • Šířka kanálu – při poklesu 3 dB z maxima

4.2

Měřící metody xWDM ve fázích výstavby

Samotné měření xWDM probíhá ve třech krocích, dle fáze realizace: • Měření samotné optické trasy • Měření sestavené optické trasy • Měření xWDM signálu

4.2.1

Měření samotné optické trasy

V tomto kroku je měřena spektrální charakteristika (spektrální profil) útlumu přenosové trasy bez ADM. Využívají se zde měřící metody popsané v kapitole 1.2. K určení charakteristiky je postačující provést měření na čtyřech vlnových délkách a to u metody OLTS (1.2.2) 1310, 1470, 1550 a 1610 nm a u metody OTDR (1.2.3) 1310, 1383, 1550, 1625 nm. Dynamický rozsah přístroje OTDR by měl být min 40 dB. Na obrázku 4.1 je znázorněn příklad výsledné charakteristiky, samozřejmě odpovídající obrázku 1.1. [17, 18]

46

Obr. 4.1: Spektrální útlumová charakteristika WDM změřená OTDR

4.2.2

Měření sestavené optické trasy

V této fázi jsou již add/drop multiplexory zařazeny do trasy a je třeba ověřit jejich funkci a změřit jejich útlumový vliv na trasu. Při použití OLTS metody se jako zdroje záření používá sada DFB laserů naladěných na příslušný xWDM rastr nebo přeladitelný laser (1450 - 1650 nm). Pro měření výstupního výkonu mohou být využity měřidla v odpovídajícím rastru xWDM nebo optický spektrální analyzátor OSA, který je uzpůsoben pro měření na všech využívaných vlnových délkách (viz níže). Rovněž je možné, provést měření pomocí OTDR se sadou laserů, odpovídající měřenému xWDM. [17, 18]

4.2.3

Měření signálu xWDM

Celkový výkon optického signálu, lze poměrně snadno měřit pomocí měřiče optického výkonu (850 – 1650 nm). Ten by však měli být upravený pro přijímání vysokých úrovní v případě, kdy je měřič optického výkonu zařazen v blízkosti optického zesilovače, aby nemohlo dojít k jeho poškození. Ostatní parametry xWDM signálu již musí být měřeny technikou, která umožňuje měření celého spektra signálu, obdobně jako osciloskop pro elektrické signály. V současné době se využívají dva přístroje založených na zcela odlišných principech. Jsou to: optický spektrální analyzátor OSA a měřič vlnových délek MWM. [17] Optický spektrální analyzátor OSA (Optical Spectrum Analyzer) OSA pracuje na principu rozkladu přijímaného záření na difrakční mřížce. Difrakční mřížka (laditelný optický filtr) je postupně přelaďována, monochromatické světlo jednotlivých vlnových délek je přiváděno na detektor a údaj o výkonu zaznamená. Výsledkem je charakteristika závislosti přijímané úrovně na vlnové délce v celém

47

rozsahu xWDM. OSA se vyznačuje vysokou citlivostí při měření úrovně až -80 dBm, ale chybou měření vlnové délky až ±0, 04 nm způsobenou složitou opto-mechanickou soustavou. OSA jakožto filtr má kvalitativní parametry: • Rozlišovací šířka pásma RBW (Resolution Bandwidth) • Poměr optického potlačení ORR (Optical Rejection Ratio) RBW určuje šířku pásma (monochromatičnost) světla vycházejícího z filtru. Čím je spektrum užší tím je vyšší rozlišovací schopnost analyzátoru, ale o to méně světla dopadá na detektor a slabé signály se mohou dostat pod hranici rozlišitelnosti detektorem. RBW by měl být menší než 0,1 nm a práh detekce nižší než -60 dBm. ORR určuje strmost filtru, která je definována jako pokles na odstupu 0,8 nm od nosné (vzdálenost další nosné). Pro vyšší filtraci se mohou filtry řadit za sebe. Jedním z nejdůležitějších parametrů, který se měří je odstup signál-šum. Např. optické zesilovače EDFA snižují SNR, proto je při využití více zesilovačů měření nutné. Přes 90% poruch přenosu lze odhalit na zhoršeném SNR. Jednou z možností je měření úrovně signálu mezi kanály. Tento postup, však vyžaduje vyvážené nastavení ORR a neumožňuje měření šumu přímo v kanále. Metoda jak měřit úroveň šumu přímo v kanále je založena na faktu, že užitečný signál z DFB laseru je vysoce polarizován, zatím co spontánně emitovaný šum není polarizován. Zařazení polarizačního splitteru před monochromátor umožňuje oddělení signálu od šumu a jejich samostatné měření. Z naměřených hodnot pak snadným výpočtem určíme odsup signál-šum. [17, 19] Měřič vlnových délek MWM (Multi Wavelength Meter) „Měřič vlnových délek MWM pracuje na principu interferometru, kdy interferenční obrazec vytvořený měřeným signálem je navzorkován a digitálně zpracován rychlou Fourierovou transformací. Výsledkem transformace je zobrazení optického spektra. Ke kalibraci optického interferometru je využit spektrálně čistý a stabilní HeNe laser, čímž je dosaženo vynikající přesnosti měření vlnové délky cca ±4 pm (0,004 nm). Zároveň interferometrická metoda poskytuje vysokou selektivitu. Nevýhodou numerického zpracování Fourierovou transformací je poměrně malá citlivost měření optického výkonu typicky -45 dBm a tím pádem snížená schopnost přístroje měřit slabé signály.ÿ [17]

48

5

MĚŘENÍ PASIVNÍCH OPTICKÝCH SÍTÍ

5.1

Pasivní optické sítě

Pasivní optické sítě PON (Passive Optical Network) jsou součástí optických přístupových sítí FTTx. Optické přístupové sítě v posledních letech zažívají velký „boomÿ, služba Triple-Play přinášející telefonní připojení, TV a internet po jediném optickém vlákně je žádanou a má velký potenciál. Jedna z nejrozšířenějších topologií FTTx je Point-to-Multipoint (p2mp), která zajišťuje připojení více koncových uživatelů na jediný port optické ústředny. Topologie p2mp je nejčastěji realizována jako PON. Schéma PON je znázorněno na obrázku 5.1. PON prostřednictvím rozbočnic (splitterů) zajišťuje rozdělování optického signálu směrem k účastníkům a slučování směrem k ústředně. PON využívá časového dělení (TDM) a vlnových délek 1490 a 1550 nm pro směr k uživateli a 1310 nm směrem k ústředně. Splittery umožňují připojení 16, 32, 64 a v současnosti max. 128 účastníků.

Obr. 5.1: Schéma síťě PON

5.2

Metody měření PON

Při měření útlumu a kontinuity v PON musíme respektovat specifika sítě.

5.2.1

Měření metodou zpětného rozptylu

Při měření PON reflektometrem OTDR (1.2.3) dochází na splitterech k rozdělení měřícího signálu, stejně jako při provozu signálů nesoucích informaci. Měření ze stany OLT přináší značné zkreslení výsledků, reflektorgram v části „za splitteremÿ je složen z výsledků jednotlivých větví, které mohou mít různé útlumové vlastnosti

49

a délku. Proto se doporučuje měření PON ze strany ONT, které nám poskytuje přesné informace o jednotlivých větvích. Samotná rozbočnice má značný útlum, který se však na reflektogramu jeví nižší. Všechny tyto faktory kladou velké požadavky na dynamický rozsah přístroje. Dynamický rozsah přístroje můžeme v omezené míře ovlivnit nastavením délky měřícího impulsu (1.1). Nedisponujeme-li přístrojem umožňujícím dosažení potřebného dynamického rozsahu, nezbývá nám nic jiného, než měřit PON po částech. Měření provádíme na vlnových délkách využívající PON (1310, 1490, 1550 nm).

5.2.2

Měření přímou metodu

Metoda vložných ztrát (1.2.2) je doporučenou měřící metodou PON. A to od ústředny k uživateli v obou směrech pro všechna zakončení (uživatele). V sítích FTTx je důležité i měření útlumu odrazu, které zde hrají významnou roli, vzhledem k velkému množství zařazených prvků. Toto měření se zpravidla provádí současně s měřením přímou metodou, soupravou OLTS vybavenou měřidlem útlumu odrazu. I při měření OLTS využíváme vlnových délek PON (1310, 1490, 1550 nm).

5.2.3

Měření PON za provozu

K lokalizaci poruch na živé síti, využívající vlnových délek 1310, 1490 a 1550 nm, měříme přístrojem OTDR na vlnové délce 1625 nm (1650 nm). Na PON je také důležité měření výkonu. Běžný měřič výkonu pracuje na vlnových délkách 1490 a 1550 nm, z čehož vyplývá, že bychom nebyli schopni změřit výkon signálů od uživatele. Speciální měřič výkonu pro PON (PON power meter) umožňuje měření i na 1310 nm. Výkon je třeba měřit ve všech částech sítě – za OLT, na všech výstupních větvích splitterů a před ONT. [22, 23, 24, 25]

5.3

Měření

Obr. 5.2: Schéma měření simulované PON

50

Měření: útlum PON Projekt: Laboratorní simulace PON Datum měření: 8. 4. 2009

Číslo projektu: 2009-001 Měřil: Ambrož Jan Lokalita: UTKO FEKT VUT v Brně

Měření: FTB-7400E-0234B-EA-VFL 464254; VD=1310, 1550, 1625 nm; PW=100 ns; MS=2,5 km Info: Měření ze strany OLT/CO

Obr. 5.3: 1. měření z OLT/CO

Tab. 5.1: Měření splitteru z OLT/CO

51

Měření: útlum PON Projekt: Laboratorní simulace PON Datum měření: 8. 4. 2009

Číslo projektu: 2009-001 Měřil: Ambrož Jan Lokalita: UTKO FEKT VUT v Brně

Měření: FTB-7400E-0234B-EA-VFL 464254; VD=1310, 1550, 1625 nm; PW=100 ns; MS=2,5 km Info: Měření ze strany ONT/ONU 1

Obr. 5.4: 2. měření z ONT/ONU 1

Tab. 5.2: Měření splitteru z ONT/ONU 1

52

Vyhodnocení výsledků: Z výsledků 1. měření z OLT/CO (5.3 a 5.1) je vidět jak přístroj OTDR není schopen oddělit příspěvky z jednotlivých větví. Odrazy z větví jsou sečteny a my nedokážeme určit v jakém poměru má být výsledný útlum rozdělen. Konec kratšího vlákna se jeví jako útlumový skok. Za tímto skokem je již jen útlumový profil delšího vlákna do ONT/ONU 2, ale měřen jen polovičním výkonem přístroje. Druhé měření provedené z ONT/ONU 1 (5.4 a 5.2), lze již považovat za věrohodný obraz měřené části. Celé měření je zkresleno několika faktory. Při měření nebylo použito předřadných vláken, proto mohou být první úseky postiženy velkou chybou. Metrové vlákno, zařazené před splitter ve směru od OLT/CO z důvodu konektorové kompatibility, resp. jeho konektor byl zcela postižený identifikační mrtvou zónou přístroje, jeho útlum je obsažen v útlumu splitteru. Opět nejsme schopni od sebe oba faktory způsobující útlum oddělit. Měření bohužel nemohlo být doplněno přímou metodou, jejíž výsledky by mohli být považovány za referenční a umožnily by nám reálný pohled na situaci a vyhodnocení chyby měření pomocí OTDR.

53

6

NÁVRHY NOREM

V této kapitole, jsou uvedeny dva návrhy norem. První norma označená jako ČSN ISO/IEC TR 14763-3-1 se zabývá měřením útlumu optických přenosových tras. Její vznik je motivovaný především tím, že současná norma ČSN ISO/IEC TR 147633 zabívající se touto problematikou se nevěnuje specifikům moderních optických přenosových systémů jakými jsou xWDM a pasivní optické sítě PON. Předmětem druhé normy, označené jako ČSN ISO/IEC TR 14763-3-2, je měření jak chromatické, tak polarizační vidové disperze. Pro jejiž měření zatím česká norma neexistuje. Oba texty vznikly na základě teoretických znalostí obsažených v této práci a zkušeností z praktického měření.

Jedná se o studentský návrh normy, samostatně nepublikovatelný!

ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA

ČSN ISO/IEC TR 14763-3-1 Květen 2009

Informační technologie - Implementace a funkce kabeláže v areálu uživatele - Část 3: Zkoušení optické vláknové kabeláže - Část 1: Měření útlumu Zpracovatel: Jan Ambrož

6.1

Úvod

Tato technická zpráva nahrazuje a doplňuje část 6.2 Útlum spoje normy ISO/IEC TR 14763-3. Vzájemný vztah aktuálně vypracovaných technických zpráv a dalších doporučujících norem znázorňuje uvedený přehled.

6.2

Předmět normy

Tento dokument uvádí jaké zkušební (měřící) metody mohou být požity k diagnostice optických tras, aby bylo zajištěno, že hodnoty zkoušených parametrů jsou věrohodné a mohou být porovnávány s hodnotami, danými normou.

54

Obr. 6.1: Vztahy dokumentů

6.3

Normativní odkazy

Pro tuto normu platí, v každém případě, nejnovější vydání příslušných odkazů. ISO/IEC TR 14763-3 Informační technologie - Implementace a funkce kabeláže v areálu uživatele - Část 3: Zkoušení optické vláknové kabeláže (Information Technology - Implementation and Operation of Customer Premises Cabling - Part 3: Testing of Optical Fibre Cabling) ISO/IEC 11801 Informační technologie - Generická kabeláž v areálu uživatele (Information Technology - Generic Cabling for Customer Premises)

6.4

Všeobecné požadavky

Před použitím se mají konektory řádně očistit a jejich čistota ověřit. Doporučuje se videomikroskopem.

6.5

Záznamy

Pro zvýšení reprodukovatelnosti je nezbytné, aby všechny použité metody a technické parametry použitých měřících přístrojů byly uvedeny v protokolu o měření. Dále je nutné uvádět sériová čísla a důkazy o kalibraci měřících přístrojů.

55

6.6 6.6.1

Zkoušky Útlum optické přenosové trasy

Všeobecně V tomto článku je uvedeno, jaké zkušební metody mají být použity k měření optické trasy po dokončení její instalace a při pravidelné revizi. Zkušební metoda Pro měření vláken (jednovidových i mnohovidových) optické trasy neobsahující více než dva spoje (na koncích tras) postačuje měření přímou metodou (vložných ztrát) a to z jednoho konce. Při měření trasy obsahující více spojů (sváry, konektory, spojky, . . . ) je nezbytné změřit trasu z obou jejích konců přímou metodou. Doporučuje se tato měření doplnit měřením OTDR pro ucelený obraz o stavu trasy. Toto doporučení se vztahuje zejména k pozdější revizi trasy. Při měření tras kratších než 1km, je nezbytné, před navázáním světla do vlákna použít buzení ke stahování plášťových vidů. Způsob a podmínky buzení včetně všech geometrických rozměrů musí být uveden v protokolu o měření. Požadavky Trasa a všechny její prvky musí splňovat výkonnostní normy. V případě zjištění rozporu s uvedenými hodnotami musí být provedeno odstranění nedostatků. Po odstranění těchto nedostatků se musí celé měření opakovat.

6.6.2

Útlum a další parametry optické trasy s WDM

Všeobecně V tomto článku je uvedeno, jaké zkušební metody mají být použity v jednotlivých fázích výstavby optické trasy využívající vlnové dělení. Zkušební metoda po dokončení 1. fáze výstavby - trasa neobsahující aktivní prvky. Měření spektrální útlumové charakteristiky musí být provedeno minimálně na čtyřech vlnových délkách rovnoměrně rozložených ve spektru. Doporučují se vlnové délky 1310, 1470, 1550 a 1610 nm pro přímou metodu nebo 1310, 1383, 1550, 1625 nm pro OTDR. Při využití metody zpětného rozptylu musí být minimální dynamický rozsah přístroje OTDR 40 dB.

56

Zkušební metoda po dokončení 2. fáze výstavby - optické (de)multiplexory jsou zařazeny do trasy. Měření útlumu všech jednotlivých vlnových délek, které budou využívány. Měření musí být provedeno přímou metodou a to přístroji umožňujícími měření na všech požadovaných vlnových délkách. Zkušební metoda při uvedení trasy do provozu. Měření optického výkonu musí být provedeno mezi všemi aktivními prvky trasy. K těmto měřením se doporučuje použití optického spektrálního analyzátoru, při dodržení všech zásad jeho užívání, zajišťující přesnost naměřených výsledků. Požadavky po dokončení 1. fáze výstavby - trasa neobsahující aktivní prvky. Trasa a všechny její prvky musí splňovat výkonnostní normy. V případě zjištění rozporu s uvedenými hodnotami musí být provedeno odstranění nedostatků. Po odstranění těchto nedostatků se musí celé měření opakovat. Požadavky po dokončení 2. fáze výstavby - optické (de)multiplexory jsou zařazeny do trasy. Trasa na všech vlnových délkách musí splňovat výkonostní normu. Není možné zahájit provoz na netestované vlnové délce. Požadavky při uvedení trasy do provozu. Měřené parametry WDM musí splňovat podmínky nasazení, které si klade daný WDM systém. Jsou to zejména: odstup signál-šum, výkonové parametry a parametry vlnových délek jednotlivých kanálů.

6.6.3

Útlum v pasivních sítích (PON)

Všeobecně V tomto článku je uvedeno, jaké zkušební metody mají být použity v pasivních sítích po dokončení jejích instalace a při jejich provozu. Zkušební metoda po dokončení výstavby Měření útlumu v pasivních sítích má být provedeno přímou metodou. A to mezi optickou ústřednou a všemi jednotlivými zakončeními v obou směrech. Měření OLTS

57

má být provedeno na vlnových délkách využívajících PON (1310, 1490, 1550 nm). Doporučuje se doplnit měření metodou OTDR, toto provádět ze strany uživatele. Zkušební metoda při uvedení trasy do provozu. Optický výkon za provozu má být měřen na vlnových délkách využívajících PON (1310, 1490, 1550 nm). Výkon je třeba měřit ve všech částech sítě. Požadavky Trasa a všechny její prvky musí splňovat výkonnostní normy. V případě zjištění rozporu s uvedenými hodnotami musí být provedeno odstranění nedostatků. Po odstranění těchto nedostatků se musí celé měření opakovat.

58

Jedná se o studentský návrh normy, samostatně nepublikovatelný!

ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA

ČSN ISO/IEC TR 14763-3-2 Květen 2009

Informační technologie – Implementace a funkce kabeláže v areálu uživatele – Část 3: Zkoušení optické vláknové kabeláže – Část 2: Měření disperzí Zpracovatel: Jan Ambrož

6.7

Úvod

Tato technická zpráva doplňuje normu ISO/IEC TR 14763-3. Vzájemný vztah aktuálně vypracovaných technických zpráv a dalších doporučujících norem znázorňuje uvedený přehled.

Obr. 6.2: Vztahy dokumentů

6.8

Předmět normy

Tento dokument uvádí jaké zkušební (měřící) metody mohou být požity k diagnostice optických tras, aby bylo zajištěno, že hodnoty zkoušených parametrů jsou věrohodné a mohou být porovnávány s hodnotami, danými normou.

59

6.9

Normativní odkazy

Pro tuto normu platí, v každém případě, nejnovější vydání příslušných odkazů. ISO/IEC TR 14763-3 Informační technologie - Implementace a funkce kabeláže v areálu uživatele - Část 3: Zkoušení optické vláknové kabeláže (Information Technology - Implementation and Operation of Customer Premises Cabling - Part 3: Testing of Optical Fibre Cabling) ISO/IEC 11801 Informační technologie - Generická kabeláž v areálu uživatele (Information Technology - Generic Cabling for Customer Premises)

6.10

Všeobecné požadavky

Před použitím se mají konektory řádně očistit a jejich čistota ověřit. Doporučuje se videomikroskopem.

6.11

Záznamy

Pro zvýšení reprodukovatelnosti je nezbytné, aby všechny použité metody a technické parametry použitých měřících přístrojů byly uvedeny v protokolu o měření. Dále je nutné uvádět sériová čísla a důkazy o kalibraci měřících přístrojů.

6.12

Zkoušky

6.12.1

Chromatická disperze

Všeobecně V tomto článku je uvedeno, jaké zkušební metody mají být použity k měření optické trasy po dokončení její instalace a při pravidelné revizi. Zkušební metoda Měření chromatické disperze má být provedeno metodami fázového posunu, diferenciálního fázového posunu nebo metodou zpoždění impulsů v časové oblasti. V případě měření metodou zpoždění impulsů v časové oblasti využívající OTDR se doporučuje provést měření minimálně pro osm vlnových délek. Měření se provádí z obou konců zkoušené trasy.

60

Jako zdroje záření mají být použity širokospektrální zdroje spolu s monochromátorem nebo skupiny laserů. Frekvence modulačního signálu má být volena tak, aby výsledek byl jednoznačný. Všechny naměřené hodnoty musí být doplněny teoretickou vypočítanou hodnotou. Požadavky Trasa musí splňovat hodnoty chromatické disperze podle přenosové rychlosti systému, který na ní bude provozován dle normy. V případě zjištění rozporu s uvedenými hodnotami, musí být provedeno odstranění nedostatků. Po odstranění těchto nedostatků se musí celé měření opakovat.

6.12.2

Polarizační vidová disperze

Všeobecně V tomto článku je uvedeno, jaké zkušební metody, mají být použity k měření optické trasy po dokončení její instalace a při pravidelné revizi. Zkušební metoda K měření polarizační vidové disperze se má být využito následujících měřících metod: metoda skenování vlnové délky, tradiční interferenční metody (TINTY) nebo lépe obecná interferenční metoda (GINTY). Měření se mají provádět z obou konců testované trasy. K měření má být jako generátor záření využit širokospektrální zdroj, doporučuje se LED Doporučuje se doplnit zkoušku o měření polarizačním reflektometrem. Je třeba vzít v úvahu: • Náhodnost výskytu na trase – možno odhalit polarizačním reflektometrem • Vliv okolí a aktuálních podmínek může měření značně ovlivnit Požadavky Trasa musí splňovat hodnoty chromatické disperze podle přenosové rychlosti systému, který na ní bude provozován dle normy. V případě zjištění rozporu s uvedenými hodnotami, musí být provedeno odstranění nedostatků. Po odstranění těchto nedostatků se musí celé měření opakovat.

61

7

ZÁVĚR

Tato práce je celistvým zdrojem teoretických poznatků doplněných o praktická měření týkajících se nejvýznamnějších vlivů působících na přenos dat v optických přenosových trasách. Byly uvedeny komplexní informace o vzniku (příčinách), dopadu na přenos informace, ale hlavně byly popsány měřící metody jednotlivých parametrů. Pro jednotlivé měřící metody jsou uváděny postupy jejich provádění, včetně schémat zapojení, doporučených měřících přístrojů. Jsou také zmíněny jejich výhody a nevýhody, jednotlivé metody jsou porovnávány mezi sebou. Pro každý měřený parametr, je stanovena nejvhodnější metoda použitelná v praxi. U metod, kterým se věnuje doporučení ITU, jsou tyto doporučení uvedena. Řada teoretických informací byla ověřena měřením, výsledky měření byly zpracovány formou využitelnou při měřeních v terénu. Měření tras a systémů zapojených v laboratořích potvrdili možnosti realizace, měření a kompenzace (v případě měření chromatické disperze) optických tras v praxi. Kvalita provedení trasy, jejíž útlum byl měřen v praxi, umožňuje nasazení vysokorychlostního přenosového systému s návazností na optickou přístupuvou síť. Byly popsány specifika měření v optických sítích využívajících WDM a pasivních optických sítí. Na základě zjištěných uvedených teoretických informací doplněných zkušenostmi z měření, byl vypracován návrh normy doplňující současnou, ne zcela vyhovující normu. Taktéž byl uveden návrh dosud chybějící české normy, věnované měření chromatické a polarizační vidové disperze. Obě navrhované normy jsou zpracovány tak, aby byla zaručena nejvyšší přesnost měření a mohli být aplikovány v technické praxi. Nabyté informace, by měli čtenáři posloužit jako základní vstupní znalosti před vlastním praktickým měřením na optických přenosových trasách. Teoretická příprava, jakou tato publikace přináší, by měla usnadnit orientaci na měřícím stanovišti. Znalost základních principů vzniků, dopadů a měření parametrů uváděných v této publikaci, by měla přispět ke zkvalitnění prováděného měření. Na základně dobře provedeného měření optické trasy, můžeme zařadit do přenosového systému vhodné kompenzační prostředky, kterými zajistíme odsranění či snížení vlivů nežádoucích jevů. Jen správně navržená, diagnostikovaná a kompenzovaná trasa může dosahovat té nejvyšší kvality přenosu dat.

62

LITERATURA [1] KUCHARSKI M., DUBSKÝ P.: Měření přenosových parametrů optických vláken, kabelů a tras. Praha: MIKROKOM, 2000. 141 s. [2] FILKA M.: Přenosová média. Brno: VUT FEKT, 2003. 111 s. [3] BOHÁČ, L.: Optické komunikace – Útlum [online]. 73 s. [cit. 25. 5. 2009]. Dostupné z URL: <www.comtel.cz/files/download.php?id=2325>. [4] KOSOUR, P., REICHERT P.: Přímá metoda a měření útlumu - Co si na Vás ještě kdo vymyslí? [online]. Sítě FTTx v roce 2009, Brno, 12.,13.3. 2009. 10 s. [cit. 9. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [5] tým MIKROKOM s.r.o.: Co se měří na optických kabelech? [online]. 4 s. [cit. 19. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [6] KOSOUR, P., MRÁZEK, T.: Co lze očekávat od OTDR [online]. Sítě FTTx v roce 2009, Brno, 12.,13.3. 2009. 10 s. [cit. 9. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [7] HÁJEK, M., HOLOMEČEK, P.: Chromatická disperze jednovidových optických vláken a její měření [online]. 5 s. [cit. 27. 10. 2008]. Dostupné z URL: . [8] HÁJEK, M., HOLOMEČEK, P.: Měření chromatické a polarizační vidové disperze jednovidových optických tras [online]. 5 s. [cit. 27. 10. 2008]. Dostupné z URL: . [9] BOHÁČ, L.: Optické komunikační systémy -X320KS- Disperze vláken a její kompenzace [online]. 25 s. [cit. 21. 5. 2009]. Dostupné z URL: <www.comtel.cz/files/download.php?id=4351>. [10] BROUČEK, J., KORMAŇÁK, P.: Limity v měření disperze CD a PMD [online]. 10 s. [cit. 15. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [11] HOLLIDAY D., RESNICK R., WALKER J.: Fyzika. 1.vyd Brno: VUTIUM; Praha: PROMETHEUS, 2000. 1198 s. ISBN 80-214-1869-9. [12] HÁJEK, M.: Zkušenosti s měřením polarizační vidové disperze (PMD) jednovidových optických kabelových tras [online]. 3 s. [cit. 27. 10. 2008]. Dostupné z URL: .

63

[13] HÁJEK, M., HOLOMEČEK, P.: Nová metoda měření PMD optických kabelových tras [online]. 3 s. [cit. 27. 10. 2008]. Dostupné z URL: . [14] BROUČEK, J., GÖLLNER, J., KALFIŘT, J.: Disperze CD a PMD - mapování a měření sítě [online]. Sítě FTTx v roce 2009, Brno, 12.,13.3. 2009. 6 s. [cit. 9. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [15] EXFO Electro-Optical Engineering Inc.: DISTRIBUTED PMD ANALYZER FTB-5600 [online]. 2009. 4 s. [cit. 22. 5. 2009]. Dostupné z URL: . [16] SÝKORA, J.: Princip WDM [online]. České vysoké učení technické v Praze, FEL [cit. 11. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [17] BROUČEK, J., HÁJEK, M.: Praktické zkušenosti z měření DWDM [online]. 2 s. [cit. 27. 10. 2008]. Dostupné z URL: . [18] BLAŽEK, V., BROUČEK, J.: Audit tras pro DWDM, DWDM [online]. Sítě FTTx v roce 2009, Brno, 12.,13.3. 2009. 12 s. [cit. 9. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [19] BROUČEK, J., GÖLLNER, J., SUKOP, J.: OSA - optické spektrální analyzátory - krok před tím, co je třeba [online]. Sítě FTTx v roce 2009, Brno, 12.,13.3. 2009. 14 s. [cit. 9. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [20] ŠVRČEK, M., HÁJEK, M.: Komplexní soubor měření optických tras při nasazování vysokorychlostních systémů xWDM [online]. 24 s. [cit. 27. 10. 2008]. Dostupné z URL: . [21] GÖLLNER, J., TKÁČ, M.: Když Vám hraje síť všemi barvami - Co potřebujeme pro CWDM znát a měřit [online]. Sítě FTTx v roce 2009, Brno, 12.,13.3. 2009. 11 s. [cit. 9. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [22] BLAŽEK, V., BROUČEK, J.: Měření a diagnostika v optických přístupových sítích FTTx [online]. Seminář ČVTSS, Praha, 8.,9.6. 2005. 10 s. [cit. 27. 10. 2008]. Dostupné z URL: .

64

[23] KOSOUR, P.: Měření a sevris FTTH sítí [online]. Sítě FTTx v roce 2009, Brno, 12.,13.3. 2009. 14 s. [cit. 10. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [24] BROUČEK, J., KOSOUR, P.: Realita měření pasivních optických sítí EPON, GPON [online]. Optické komunikace, Praha 2007. 27 s. [cit. 10. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [25] KOSOUR, P., SUKOP, J.: PON problém? - měření OTDR přes splitter [online]. Sítě FTTx v roce 2009, Brno, 12.,13.3. 2009. 14 s. [cit. 10. 4. 2009]. Dostupné z URL: . [26] ČSN ISO/IEC TR 14763-3 : 2002. Informační technologie – Implementace a funkce kabeláže v areálu uživatele – Část 3: Zkoušení optické vláknové kabeláže. Praha: Český normalizační institut, 2002. 12 s.

65

SEZNAM SYMBOLŮ, VELIČIN A ZKRATEK a

výkon

B

magnetická indukce

c

rychlost světla

C1

koeficient Reyleighova rozptylu

CD

chromatická disperze – Chromatic Dispersion

CDtrasy chromatická disperze celé trasy CO

optická ústředna – Central Office

D

koeficient CD

Dcelk celkový koeficient chromatické disperze Dm

materiálová disperze

Dw

vlnovodová disperze

DCF kompenzační vlákno chromatické disperze – Dispersion Compensation Fibre DFB distribuovaný odezvový laser – Distributed-Feedback Laser DFF vlákno s plochou disperzní charakteristikou – Dispersion Flattened Fibre DSF vlákno s posunutou disperzní charakteristikou – Dispersion Shifted Fibre DWDM hustý vlnový multiplex – Dense Wavelength Division Multiplexing E

intenzita elektrického pole

EDFA zesilovač s erbiem dopovaným vláknem – Erbium Doped Fiber Amplifier f

frekvence

FBG vláknová Braggovská mřížka – Fiber Bragg Grating FTTx optická přístupová síť – Fible To The X GINTY obecná interferometrická metoda - General analysis INTerferometrY IEC Mezinárodní elektrotechnická komise – International Electrotechnical Commission

66

IL

vložné ztráty – Insert Loss

ISO Mezinározní standartizační organizace – International Organization for Standardization ITU Mezinárodní telekomunikační úřad – International Telecommunication Union ITU-T Standardizační komise při ITU k

koeficient vazby vidů

koef P M D koeficient polarizační vidové disperze l

délka vlákna

L

vazební délka vlákna

LD

Laserová dioda – Laser Diode

LED Svítící polovodičová dioda – Light Emitting Diode MM mnohovidové vlákno – Multi Mode MS

měřená vzdálenost (protokol) – Measure Space

MWM měřič vlnových délek – Multi Wavelength Meter n

počet extrémů na křivce spektrální závislosti změny polarizace

NZDSF vlákno s nenulovou chromatickou disperzí – NonZero Dispersion Shifted Fibre OCWR kontinuální optický reflektometr – Optical Continuous Wave Reflectometer OLT optická ústředna – Optical Line Termination OLTS metoda vložných ztrát – Optical Loss Test Set ONT optické síťové zakončení – Optical Network Termination ONU optická síťová jednotka – Optical Network Unit ORR poměr optického potlačení – Optical Rejection Ratio OSA optický spektrální analyzér – Optical Spectrum Analyzer OTDR metoda zpětného rozptylu – Optical Time Domain Reflectometry P (λ) spektrální závislost výkonu

67

PT OT (λ) spektrální závislost celkového výkonu PV ST U P optický výkon na vysílací straně PV Y ST U P optický výkon na přijímací straně PMD polarizační vidová disperze – Polarization Mode Dispersion P M D2.rad polarizační vidové disperze druhého řádu PON pasivní optická síť – Passive Optical Network P-OTDR metoda zpětného rozptylu polarizace – Polarization Optical Time Domain Reflectometry PW šířka impulsu (protokol) – Pulse Width p2mp Topologie Bod-Více bodů – Point To MultiPoint RBW rozlišovací šířka pásma – Resolution Band Width (RO)ADM optický de/multipexor – Reconfigurable Optical Add/Drop Multiplexor S0

sklon disperzní charakteristiky

SM

jednovidové vlákno – Single Mode

SMF konvenční jednovidové vlákno – Single Mode Fobre SNR odstup signál-šum – Signal-to-Noise Ratio SOP metoda polarizačních stavů – States Of Polarization t

čas

TDM časové dělení – Time Division Multiplexing TINTY tradiční interferometrická metoda - Traditional analysis INTerferometrY TO

telekomunikační okno

u

útlum

vp

přenosová rychlost

VD

vlnová délka (protokol)

xWDM vlnové dělení – Wave Division Multiplexing

68

α

měrný útlum

αR

útlum způsobený Reyleighovým rozptylem

ϕ

fázový posun

ϕIN

fázový posun na vysílací straně

ϕOU T fázový posun na přijímací straně ϕT RASY celkový fázový posun trasy λ

vlnová délka

λ0

vlnová délka nulové chromatické disperze

λi

vlnová délka impulsu

τg

skupinové zpoždění

τi

zpoždění impulsu

ω

úhlová rychlost

69