Fakta a mýty o eském lesním hospodá ství SBORNÍK REFERÁT. Praha 24. ervna Zam ení seminá e:

Fakta a mýty o þeském lesním hospodáĜství SBORNÍK REFERÁTģ

Praha 24. þervna 2008

ZamČĜení semináĜe: Cílem semináĜe je podat objektivní informace o souþasném stavu a vývoji našich lesĤ nejen odborné veĜejnosti a zainteresovaným politikĤm, ale zejména zástupcĤm tisku, rozhlasu a televize. PĜetrvávající mýty a zkreslené informace o hospodaĜení v lesích vyvrátí pĜední þeští odborníci na základČ konkrétních vČdeckých poznatkĤ a objektivních statistických údajĤ.

1

Obsah:

Výsledky národní inventarizace lesĤ Ing. Jaromír Vašíþek, Ĝeditel Ústavu pro hospodáĜskou úpravu lesĤ ………………….3

PČstování nebo ne-management lesĤ prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc., dČkan Fakulty lesnické a dĜevaĜské ýZU …….…18

Význam produkþní funkce lesĤ pro spoleþnost prof. Ing. LudČk Šišák, CSc., Fakulta lesnická a dĜevaĜská ýZU ………………….…22

VeĜejnČ prospČšné funkce lesa v krajinČ Ing. Vladimír Kreþmer, CSc., emeritní pĜedseda Národního lesnického komitétu ….26

Kalamity v þeských lesích – minulost a souþasnost doc. Ing. Petr Zahradník, CSc., Ĝeditel Výzkumného ústavu lesního hospodáĜství a myslivosti ………………………………………………………………....31

Souþasný stav lesních pĤd a jejich budoucnost Ing. Vít Šrámek, Ph.D., vedoucí útvaru ekologie lesa Výzkumného ústavu lesního hospodáĜství a myslivosti ……………………………………………………….52

Význam využívání dĜeva pro národní hospodáĜství a životní prostĜedí Ing. Jan ěezáþ, výkonný Ĝeditel Nadace dĜevo pro život ……………………………..56

HospodaĜení státního podniku Lesy ýR – soulad produkþních funkcí lesa a veĜejných zájmĤ RNDr. JiĜí Stonawski, vedoucí oddČlení ochrany pĜírody s.p. Lesy ýR ……………..60

2

Výsledky Národní inventarizace lesĤ Jaromír Vašíþek Dobrý den, dČkuji za možnost vystoupení na tomto semináĜi a rád bych vás uvedl do té problematiky konstatováním toho, jakými fakty disponuje Ústav pro hospodáĜskou úpravu lesĤ Brandýs nad Labem (ÚHÚL).

Hospodá HospodáĜská ská úprava lesĤ lesĤ je ekologická ekologická, synté syntézní zní, metodická metodická a prognostická prognostická disciplí disciplína, její jejímž úkolem je zajiš zajištČní pĜírodní rodní reprodukce lesní lesního ekosysté ekosystému v souladu se zá zájmy spoleþ lesĤ. spoleþnosti a vlastní vlastníkĤ lesĤ (Citová (Citováno: Lesnický slovní slovník nauþ nauþný Praha 1994)

První První LHP 1739

K úvodnímu obrázku lze uvést to, že lesní hospodáĜské plány a hospodáĜská úprava lesĤ nejsou žádným reliktem minulé doby, ale je to disciplína, kterou známe cca 250 let. První lesní hospodáĜský plán na schwarzenberském majetku byl poĜízen roku 1739.

ZDROJE INFORMACÍ V DATOVÉM SKLADU ÚHÚL Národní Inventarizace LesĤ (NIL) 4 letý projekt, 16.250 zkusných ploch v pravidelné síti 2x2 km, na každé ploše bylo pĜesnČ zmČĜeno a statisticky vyhodnoceno cca 130 veliþin.

Souhrnný lesní hospodáĜský plán (SLHP) v SLHP je shrnuto 2.550 platných lesních hospodáĜských plánĤ (LHP) a 450 lesních hospodáĜských osnov (LHO) Fakta uvedená v mém pĜíspČvku vycházejí ze dvou informaþních zdrojĤ. Tím prvním je národní inventarizace lesĤ, zkracujeme ji „NIL“. Jedná se o 4letý projekt, ve kterém bylo na území ýR v lesích umístČno 16 240 zkusných ploch v pravidelné síti 2x2 km a na každé ploše bylo pĜesnČ zmČĜeno a statisticky vyhodnoceno cca 130 veliþin. Druhý informaþní zdroj je tzv. Souhrnný lesní hospodáĜský plán, který zkracujeme „SLHP“. V SLHP je shrnuto 2 550 platných lesních hospodáĜských plánĤ a 450 lesních hospodáĜských osnov, což jsou díla hospodáĜské úpravy lesĤ financovaná státem pro vlastníky, kteĜí vlastní ménČ než 50 ha lesĤ.

3

Národní rodní inventarizace lesĤ lesĤ v ýR (NIL) • na základČ naĜízení vlády 193/2000 Sb. ÚHÚL povČĜen provedením Národní inventarizace lesĤ. 2001 – 2004

„Inventarizací Inventarizací lesĤ se zí získají skají údaje o skuteþném stavu a vývoji lesĤ v ýR, zejmé zejména z hlediska funkcí funkcí lesĤ, jako významných obnovitelných pĜírodní rodních zdrojĤ a dĤlež ležité ité slož složky životní ivotního prostĜedí edí.“ (Vlá zení þ.193 ze dne 7. þervna (Vládní dní naĜízení 2000)

terénní šetĜení NIL

2005

zpracování výsledkĤ NIL

2006

vyhodnocování výsledkĤ NIL

2007

publikování výsledkĤ http://www.uhul.cz/il/výsledky

Metodika terénního šetĜení

ýást technického vybavení inventarizaþní skupiny

Obrázek slouží pro pĜedstavu o tom, jak probíhala v terénu Národní inventarizace lesĤ. MĤžete si všimnout zaĜízení, kterým byly veliþiny mČĜeny, tzn. že pĜímo z toho mČĜícího pĜístroje v digitální podobČ se data poĜizovala do terénního poþítaþe. Dovolil jsem si proložit jednotlivé obrázky otázkami, které mohou klást voliþi poslancĤm a senátorĤm: První otázka: Je lesní hospodáĜství ýR založeno na ekologických základech?

HISTORIE TYPOLOGICKÉ TYPOLOGICKÉ KLASIFIKACE První První zmí zmínka o klasifikaci lesĤ lesĤ - 1931 (prof. Konš Konšel) První První detailní detailní prĤ prĤzkum lesní lesních porostĤ porostĤ na bá bázi geobotaniky a pedologie – 1935 V letech 1956) 1956-1970 provedl ÚHÚL (Lesprojekt (Lesprojekt) typologické typologické mapová mapování na území zemí bývalé bývalého ýeskoslovenska dvČ rĤznými metodami: dvČma rĤ z Praž Pražská ská škola (MMS systé systém použ použitý pro hercynskou þást republiky) z BrnČ BrnČnská nská škola (Zlatní (ZlatníkĤv systé systém použ použitý pro karpatskou þást ýR a pro SR)

Od roku 1970 - nový klasifikaþ klasifikaþní systé systém - Typologický systé systém ÚHÚL ( Plí Plíva, PrĤ PrĤša) 7

První zmínka o klasifikaci lesĤ z ekologického hlediska se datuje do roku 1931, kdy se profesor Konšel zaþal zabývat pĜírodními podmínkami a nabádal lesníky, aby se jimi zabývali ve své praxi. První detailní prĤzkum lesních porostĤ na bázi geobotaniky a pedologie probČhl roku 1935. V letech 1956 – 1970 provedl ÚHÚL typologické mapování na území bývalého ýeskoslovenska, a to dvČma rĤznými metodami.

4

Od roku 1970 nový klasifikaþní systém, tzv. typologický systém ÚHÚL, jehož hlavními pĜedstaviteli byl pan ing. Plíva s panem ing. PrĤšou, je platný od roku 1970. Konkrétním výstupem je pak typologická mapa.

Typologický systém ÚHÚL Založ Založen na faktorech pĜ pĜírodní rodního prostĜ prostĜedí edí • klimatické klimatické podmí podmínky • pĤdní dní a geologické geologické podmí podmínky • vertiká vertikální lní þlenČ lenČní lokality • bylinné terénní nních zá zápisní pisníkĤ) bylinné indiká indikátory (1950 - 1980 cca 50 000 teré

Lesní Lesní typ

Agregace LT DĜevinná skladba 8

Typologický systém je založen na faktorech pĜírodního prostĜedí, pĜedevším klimatických podmínek, pĤdních a geologických podmínek, vertikálního þlenČní lokality, bylinných indikátorech. V prĤbČhu let 50 – 80 bylo v terénu poĜízeno cca 50 000 terénních zápisníkĤ. Tyto zápisníky jsou v tuto chvíli v naší databázi v digitální podobČ. Pro jednotlivé pĜírodní lesní oblasti ýR jsou vypracovány Oblastní typologické elaboráty.

Využití lesnické typologie pĜi obhospodaĜování lesĤ Typolog typuje podle pĜírodních podmínek lesní pozemek PĜíklad: Lesní typ 6K1 – Kyselá smrková buþina metlicová na svazích Lesní typ je pĜíliš detailní a je agregován do souborĤ lesních typĤ PĜíklad: Kyselá smrková buþina 6K Podle souboru lesních typĤ se pozemky zaĜadí do cílového hospodáĜského souboru PĜíklad : HospodáĜství exponovaných stanovišĢ vyšších poloh Pro tento hospodáĜský soubor jsou vyhláškou þ. 83/1996 Sb. stanovena základní hospodáĜská doporuþení pĜedevším: Doba obmýtní, doba obnovní, skladba dĜevin - základní dĜeviny - melioraþní a zpevĖující - pĜimíšené a vtroušené

smrk, buk, jasan, javor jedle, lípa, douglaska, jilm, modĜín, bĜíza jeĜáb 18

Praktický pĜíklad: typolog typuje podle pĜírodních podmínek, pĜíklad – lesní typ 6k1, kyselá smrková buþina, metlicová na svazích, agregace kyselá smrková buþina, tedy 6k, potom na základČ tohoto souboru lesních typĤ je pĜíslušná lokalita zaĜazena do cílového hospodáĜského souboru, v našem pĜípadČ hospodáĜství exponovaných stanovišĢ vyšších poloh. A na základČ vyhlášky Ministerstva zemČdČlství þ. 83/1996 Sb. jsou stanovena základní hospodáĜská doporuþení pro tento cílový hospodáĜský soubor. HospodáĜská doporuþení jsou uvedena ve veĜejnČ pĜístupných dílech Oblastní plány rozvoje lesĤ uložených na krajských úĜadech. Z výþtu hospodáĜských doporuþení bych zmínil pĜedevším dobu obnovní, dobu obmýtní a skladbu dĜevin. Minimální podíl melioraþních a zpevĖujících dĜevin je ze zákona povinným ustanovením.

5

Druhá otázka: Jak je to s druhovou pestrostí v lesních ekosystémech?

Indikátor poþetností populací ptákĤ zemČdČlské krajiny v ýR 140

index (%)

120 100 80 60

Zdroj:

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

40

Indikátor ptaþích populací v zemČdČlských a lesních ekosystémech Petr VoĜíšek, Karel ŠĢastný, JiĜí Flousek & Vladimír Bejþek

Indikátor poþetností populací lesních druhĤ ptákĤ v lesních ekosystémech v ýR 140

index(%)

120

100

80

Zdroj:

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

60

Indikátor ptaþích populací v zemČdČlských a lesních ekosystémech Petr VoĜíšek, Karel ŠĢastný, JiĜí Flousek & Vladimír Bejþek

Indikátorem je poþetnost populací ptákĤ zemČdČlské krajiny a lesních ekosystémĤ. Indikátor dokumentuje sestupnou tendenci v zemČdČlském kraji a vzestupnou tendenci v lesních ekosystémech.

6

TĜetí otázka: Jak je to s výmČrou lesĤ, zásobami dĜíví v lesních porostech, s tČžbou v lesích, kalamitami a velikostmi holin?

Zásoba dĜíví v lesích 800 700

663

668

673

2005

2006

2007

630 600 500

445

3

mil.m

564

536

400 307

322

1930

1950

348

300 200 100 0 1960

1970

1980

1990

2000

Zdroj datový sklad ÚHÚL - SLHP

K zásobČ dĜíví v lesích lze konstatovat, že se od 30. let minulého století prakticky zdvojnásobila. Obdobný vývoj zaznamenávají i naši sousedé.

Vývoj výmČry lesĤ na území ýR 3 000 tis. ha 2 479

2 500

2 000

2 574

2 606

2 623

2 629

2 637

2 647

2 649

1960

1970

1980

1990

2000

2005

2006

2 341

2 266

2 223

2 191

1839

1865

1875

1 974

1 500 1 000

500 0 1790

1910

1950

Zdroj datový sklad ÚHÚL - SLHP

V dobČ, kdy konþil svou vládu císaĜ Josef II., to bylo roku 1790, a byl poĜízen tzv. Josefský katastr, z nČhož vyplývá, že na území dnešní ýR bylo v té dobČ cca necelé 2 mil. ha lesĤ. V souþasnosti þiní výmČra lesĤ 2,65 mil. ha. Od té doby narostla výmČra cca o 700 000 ha.

7

Plocha obnovovaných lesních porostĤ 40 000 34 523

34 149

35 000

31 291 30 000

27 938 25 289

25 000 ha

21 629

21 630 20360

20 000 15 000 10 000 5 000 0 1980

1985

1990

1995

2000

2005

2006

2007

Zdroj: datový sklad ÚHÚL - SLHP

Ve veĜejnosti nČkdy probíhá diskuse, že je þím dál více holých ploch, že se lesní porosty neobnovují, jak by mČly. PĜedložený graf dokládá opak.

Nahodilá tČžba 12

11,1

10 8

m il m 3

8

6

4

2

0 2005

2003

2001

1999

1997

1995

1993

1991

1989

1987

1985

1983

1981

1979

1977

1975

1973

1971

1969

1967

1965

1963

1961

Zdroj: VÚLHM

Kalamity se objevují a nejvČtší podíl z nich zpĤsobuje vítr. Proti vČtru jsou lesní porosty odolné a ménČ odolné. NáchylnČjší k poškození vČtrem jsou jehliþnaté porosty, odolnČjší jsou porosty smíšené a listnaté. Je kalamita „Lothar“ v roce 1999 ve Francii, která je pomČrnČ listnatá a kde bylo tehdy poškozeno cca 130 mil. m3 dĜíví. A já osobnČ jsem stál u pomČrnČ rozsáhlé kalamity zvící asi 1 mil. m3 v pĜevážnČ bukových lesních porostech na Slovensku v roce 1998.

8

TČžba v lesích ýR 20,00 17,68

18,00 16,00

13,90

3

mil.m b.k.

14,00 12,00 10,00

8,55 Jehliþnatá

8,00

Listnatá

6,00

TČžba celkem

4,00 2,00 0,00

2005

2003

2001

1999

1997

1995

1993

1991

1989

1987

1985

1983

1981

1979

1977

1975

1973

1971

1969

1967

1965

1963

1961

Zdroj datový sklad ÚHÚL - SLHP

Porovnání celkové tČžby a celkového bČžného a celkového prĤmČrného pĜírĤstu 25,00

mil m

3

20,00 15,00

10,00

TČžba CBP CPP

5,00

0,00 1970 1980 1990 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Zdroj datový sklad ÚHÚL - SLHP

TČžební intenzita v lesích ýR 8

6,67

7 6

5,19

m3/ha

5 4

5,07

4,54

4,70

4,78

5,13

5,31

5,39

5,48

5,45

1998

1999

2000

2001

5,50

2002

5,73

5,90

5,86

2004

2005

3,88 3,32

3 2 1 0 1961

1970

1980

1990

1994

1995

1996

1997

2003

2006

Zdroj datový sklad ÚHÚL - SLHP

TČžba v lesích vrĤstá. Z grafĤ je patrné, že celková výše tČžby dĜíví vzrĤstá v logické vazbČ na zvyšující se výmČru lesĤ a rostoucí zásoby dĜíví. Roste také tČžební intenzita, tzn. objem dĜíví vytČžené z 1 ha výmČry porostní pĤdy. Zde lze vyslovit jisté varování, které vyplývá z posouzení výše tČžby pomocí celkového prĤmČrného pĜírĤstu. Modely vypracované na podkladech souhrnného lesního hospodáĜského

9

plánu signalizují, že tČžební potenciál je vyþerpán. Pro objektivitu je potĜeba Ĝíci, že dĤvodem vyšších tČžeb je nutnost zpracování kalamitního dĜíví, které v posledních letech napadlo.

PrĤmČrná velikost porostní skupiny 2,5

2,23

2

1,56

h a

1,48

1,5

1,36

1,22

1,18

2003

2004

1 0,5 0 1997

1998

1999

2000

Zdroj datový sklad ÚHÚL - SLHP

Jedním z parametrĤ, podle kterého mĤžeme posuzovat jak šetrné je obhospodaĜování lesĤ, je mimo jiné i velikost porostní skupiny. Z grafu je patrný její pokles. ýtvrtá otázka: Jak je to s rozsáhlými jehliþnatými monokulturami?

Kritéria klasifikace smíšení dĜevin kritéria klasifikace typu (stupnČ) smíšení porost/dílec/skupina

symbol

podíl základní dĜeviny

þistý

ý

více než 90 %

s pĜímČsí

P

70 – 90 %

smíšený

S

do 70 %

Lesnický slovní slovník nauþ nauþný Praha 1994

Lesní porosty byly na základČ jejich popisĤ roztĜídČny do tČchto kategorií:

TYP SMÍŠENÍ - PODLE ZASTOUPENÍ JEDNOTLIVÝCH DěEVIN - SOUHRN ZA ýR dĜevina

CELKEM J+L

zastoupení pĜímČs symbol jednotl.dĜev. 90+ 70-90 do 70

þisté s pĜímČsí smíšené celkem

ý P S

podíl (%)

prĤmČrná výmČra

dílec

porost skupina dílec porost skupina

18,37 31,52 50,11

20,18 31,25 48,58

6,06 7,89 7,48

1,99 3,79 4,34

0,92 1,33 1,49

100,00 100,00 100,00 7,28

3,38

1,17

Zdroj: Datový sklad LHP/O ÚHÚL, 2006

10

38,48 29,81 31,71

StupeĖ smíšení jehliþnatých a listnatých lesních porostĤ 50,12 %

18,36 %

Jehliþnaté a listnaté lesní porosty þisté (vroušené dĜeviny do 10%) Jehliþnaté a listnaté lesní porosty s pĜímČsí 10 30 % 31,52 %

Jehliþnaté a listnaté lesní porosty s pĜímČsí vČtší než 30 %

Zdroj datový sklad ÚHÚL - SLHP

Z výsledkĤ analýz trvalých jednotek prostorového rozdČlení lesa je patrno, že v lesích na území ýR pĜevládají porosty (pĜesnČ Ĝeþeno dílce) smíšeného charakteru, jejichž plošný podíl pĜesahuje 80% celkové plochy našich lesĤ. Pátá otázka: Jaké je druhové složení lesĤ a jakým zpĤsobem se lesy obnovují?

Skladba dĜevin v lesích v ýeské republice Výskyt dĜevin v obnovČ v poþtu jedincĤ na ha v % podle NIL Druh dĜeviny % Smrk ztepilý 32,6 Jedle 0,7 Borovice 1,9 ModĜín 0,5 Ostaní jehliþnaté 0,1

Souþasná dĜevinná skladba

Doporuþená

%

%

%

53,3

36,5

11,2

Rekonstruovaná dĜ.skladba PĜirozená

0,9

4,4

19,8

17,3

16,8

3,4

3,9

4,5

0

0,2

2,2

0,3

CELKEM jehliþnaté Dub Dub þervený Buk Habr Javor Jasan Jilm Akát BĜíza Olše Lípa Osika Vrby Ostatní listnaté

35,8

75,6

64,4

34,7

12,6 0,7 11,5 6,3 12,5 7,4 0,3 0,1 3,2 0,3 0,9 1 0,2 7,2

6,5

9

19,4

0

0

0

6,5

18

40,2

1,2

0,9

1,6

1,1

1,5

0,7

1,2

0,7

0,6

0

0,3

0,3

0

0

0

2,9

0,8

0,8

1,5

0,6

0,6

1

3,2

0,8

0

0

0

0

0

0

1,5

0,6

0,3

CELKEM listnaté Holina

64,2

23,4

35,6

65,3

0

1

0

0

100

100

100

100

CELKEM

Zdroj: Datový sklad ÚHÚL – NIL, SLHP Lze konstatovat, že lesní ekosystémy na celém území ýR mají z pohledu pomČrĤ listnatých a jehliþnatých dĜevin tendenci se vracet k více ménČ pĜirozenému stavu.

11

PģVOD OBNOVY Podmínky Žádná obnova Obnova na volné ploše Obnova na volné ploše Obnova na volné ploše Obnova na volné ploše

PĤvod Nehodnoceno PĜirozené zmlazení, (umČlá obnova < 20%) PĜirozené doplnČní, (umČlá obnova 20 - 50%) UmČlá obnova, (pĜirozené zmlazení 20 - 50%) UmČlá obnova, (pĜirozené zmlazení < 20%)

Obnova pod clonou Obnova pod clonou Obnova pod clonou Obnova pod clonou

PĜirozené zmlazení, (umČlá obnova < 20%) PĜirozené doplnČní, (umČlá obnova 20 - 50%) UmČlá obnova, (pĜirozené zmlazení 20 - 50%) UmČlá obnova, (pĜirozené zmlazení < 20%)

Celkem

% plochy 31,9 6,3 1,1 1,9 8,5 17,8 48,7 0,4 0,3 0,8 50,2 100

Zdroj: Datový sklad ÚHÚL - NIL

PěÍTOMNOST OBNOVY NA PODPLOŠE v % Obnova pod clonou Žádná obnova Obnova na volné ploše 50,30

31,90

17,80 Zdroj: Datový sklad ÚHÚL - NIL

ýasto bývá pomČrnČ diskutovaná otázka, zda obnova vytČžených lesĤ je pĜevážnČ umČlá nebo pĜirozená, zda se uskuteþĖuje na holé ploše nebo se vyskytuje pod porostem nebo v jeho bezprostĜední blízkosti. Výše uvedená tabulka a graf dokládají, že obnova, která se vyskytuje na volné ploše þiní necelých 20 %. Více než 50 % obnovy bylo nalezeno pod clonou porostu nebo v jeho bezprostĜedním vlivu. Šestá otázka: Které veliþiny byly zjišĢovány v rámci Národní inventarizace lesĤ a jaké jsou její nejdĤležitČjší zjištČní? V prĤbČhu Národní inventarizace lesĤ bylo zjišĢováno na mČĜiþských plochách a na 300 metrovém vzdálenosti mezi nimi až 130 veliþin. 1. ŠetĜení na inventarizaþní ploše (napĜíklad: identifikaþní þíslo inventarizaþní plochy, souĜadnice stĜedu inventarizaþní plochy, souĜadnice náhradního stĜedu inventarizaþní plochy, pĜístupnost a schĤdnost inventarizaþní plochy nadmoĜská výška atd.). 2. Popis stromu (napĜíklad: poloha stromu, þíslo stromu, pozice stromu v mikroreliéfu, oznaþení dĜeviny, spoleþenstevní postavení stromu, pĜíslušnost stromu k porostní vrstvČ, výskyt chĤdovitých koĜenĤ, výskyt stojící souše, výška rozdvojení hlavní osy kmene, tvar koruny, poškození zpĤsobené tČžbou hnilobou, zvČĜí atd.).

12

3. MČĜení stromu (napĜíklad: výþetní tloušĢka stromu, výška stromu, výška nasazení živé koruny, výška bezsuké þásti kmene). 4. ŠetĜení v rámci podplochy (napĜíklad: identifikaþní þíslo podplochy rozloha podplochy, kategorie pozemku, expozice terénu, sklon terénu, hospodáĜský tvar lesa, bohatost struktury porostu, stav péþe, celková pokryvnost mechĤ, celková pokryvnost kapraćorostĤ, celková pokryvnost travin, celková pokryvnost bylin, celková pokryvnost keĜíþkovitých bylin, celková pokryvnost keĜĤ, pokryvnost jednotlivých druhĤ travin, bylin, mechĤ a kapraćorostĤ, pokryvnost jednotlivých druhĤ keĜĤ na podploše atd.). 5. Obnova na podploše (napĜíklad: pĜítomnost na podploše, pĤvod obnovy, opatĜení na podporu vzniku pĜirozené obnovy, rozmisĢování sazenic v kultuĜe nebo nárostu, výškové tĜídy obnovy atd.). 6. Ležící odumĜelé dĜevo (výskyt vČtví a tČžebních zbytkĤ, výskyt tČžebních zbytkĤ, vývratĤ a ulomených kmenĤ tlustších než 7 cm). 7. PaĜezy (tloušĢka paĜezu, výška paĜezu, stupeĖ rozkladu dĜeva paĜezu). 8. Inventarizace lesních cest (napĜíklad: nadmoĜská výška lesní cesty, kategorie lesní cesty, šíĜka koruny vozovky, druh povrchu vozovky, výskyt travního porostu na vozovce, spád cesty, stav náspĤ, sesuvy a eroze na náspech cesty, stav odvodnČní lesní cesty atd.). 9. Inventarizace potokĤ, (šíĜka vodní hladiny potoku, stálost prĤtoku vody v potoku, spád toku, výskyt technických opatĜení pro hrazení bystĜin). 10. Inventarizace odvodĖovacích zaĜízení (šíĜka vodní hladiny v odvodĖovacím zaĜízení, stálost prĤtoku vody v odvodĖovacím zaĜízení). 11. Význaþné body v terénu, druh bodu. 12. Inventarizace okrajĤ lesa, hustota okraje lesa, dĜeviny na okraji lesa, typ okraje lesa, výskyt a struktura pásu keĜĤ na okraji lesa. NČkteré výsledky:

OBJEM LEŽÍCÍHO ODUMěELÉHO DěEVA :

BOHATOST STRUKTURY POROSTU:

13

Všechny výsledky byly statisticky testovány. Mrtvé ležící dĜevo - hodnota je 6,7 m3 na ha v prĤmČru v ýR. Celkový objem na území ýR þiní 18,252 mil. m3. Pestrost struktury v lesních porostech v ýR je posunuta k jednoduché a to zcela dominantnČ, 83 %, les podrostního typu 11 %.

Objem ležícího dĜeva

Graf objemu ležícího dĜeva podle krajĤ uvádí, že nejménČ mrtvého dĜeva leží v kraji Vysoþina a nejvíce v Karlovarském kraji.

Poškození loupáním a ohryzem

Za povšimnutí stojí údaj u Karlovarského kraje, kde je 32 % stromĤ poškozeno loupáním a ohryzem.

14

Poškození hnilobou

Poškození zvČĜí má pĜímou souvislost s tím, že 47 % všech stromĤ na území Karlovarského kraje v prĤmČru vykazuje škody hnilobami.

Celková plocha pozemkĤ kategorie LES a NELES:

Zásoba hroubí b.k.

Velmi diskutovaným údajem je prĤmČrná zásoba dĜíví na jeden ha. Podle NIL þiní 335 m3/ha, podle SLHP je to 250 m3. Je nutno poznamenat, že jde o údaje zjišĢované rozdílnými metodami.

15

POKRYVNOST BORģVKOU

Zdroj: Datový sklad ÚHÚL - NIL

18

Zde je pro pĜíklad znázornČna skuteþnost, že se NIL zabývala celým stavem lesních ekosystémĤ. BorĤvka je rostlinným druhem, který je typický pro kyselé pĤdy.

NejdĤležitČjší konstatování zjištČná NIL na úrovni ýR šetĜením v terénu a následným statistickým vyhodnocením: • • • • • • • • • •

Byla nalezena vČtší výmČra „lesa“ o 106 tis ha, než bylo doposud evidováno, byl potvrzen pĜetrvávající nesoulad mezi evidencí v katastru nemovitostí a skuteþným stavem, zásoby dĜíví v lesních porostech jsou vyšší než doposud uvádČné údaje ze souhrnu lesních hospodáĜských plánĤ o 33 %, bylo zjištČno, že v lesních porostech leží 6,7 m3/ha odumĜelého dĜíví (o ø vČtším než 7 cm), které nelze zapoþítávat do využitelného dĜíví, byl zjištČn vyšší podíl jehliþnanĤ v dospČlých porostech, v mladých porostech byl naopak zjištČn pĜevažující podíl listnáþĤ, byl potvrzen oþekávaný stav, že pĜevažují porosty s jednoduchou strukturou, pĜi hodnocení stavu péþe o lesní porosty bylo konstatováno, že 6,9 % lesních porostĤ bylo klasifikováno jako zanedbané, poškození stromĤ tČžbou bylo zjištČno u 13,1 % stromĤ, poškození kmene zpĤsobené loupáním a ohryzem spárkatou zvČĜí se vyskytlo u 11,8 % stromĤ, výskyt hniloby kmene byl nalezen u 22,1 % stromĤ, eroze, popĜípadČ sesuv na náspech byla zjištČna u 9,3 % lesních cest, eroze koruny lesních cest pak u 16,5 % .

16

Ministerstvem zemČdČlství byla v roce 1935 v Brandýském zámku zĜízena Lesní taxaþní kanceláĜ, jejímž pokraþovatelem je Ústav pro hospodáĜskou úpravu lesĤ Brandýs nad Labem

3

Autor: Ing. Jaromír Vašíþek Ústav pro hospodáĜskou úpravu lesĤ NábĜežní 1326, 250 01 Brandýs nad Labem [email protected]

17

PČstování nebo ne-management lesĤ Vilém Podrázský JeštČ jednou dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, úvodem mi dovolte nČkolik vČt. PĜedevším podČkování organizátorĤm za dnešní den a za sebe mohu Ĝíci, že jsem rád, pokud jsme jim mohli ponČkud pomoci s organizací. Dále dČkuji panu Ĝediteli Vašíþkovi za to, že hodnČ z potĜebných tvrdých dat tu již prezentoval a já se mohu soustĜedit na nČco úplnČ jiného. Na druhé stranČ bych se rád následnČ omluvil svým kolegĤm lesníkĤm za to, že mĤj pĜíspČvek je hodnČ obecný. Byl pĜipraven pro ponČkud jiné fórum, a proto je místy spíše až proklamativní a založen na úvodních slovech do další diskuse. A ostatní úþastníky bych zase upozornil, že tu obþas bude i snaha být trochu provokativní. K tomu mne nakonec pobídl e-mail, který jsem dostal od jednoho obþanského sdružení ze Šumavy minulý pátek. Co prý Ĝíkám na to, že špatné lesnické hospodaĜení na území kláštera Schlägl v Rakousku ohrožuje kĤrovcem šumavskou Trojmeznou na území národního parku. Tak to už mČ opravdu vyprovokovalo. UvČdomil jsem si, že tČch mýtĤ je kolem nás hodnČ, a proto se asi budu obþas snažit trochu si rýpnout také. PĜedkládaný pĜíspČvek se týká pČstování a podílu pasivního pĜístupu k nČmu. NČkolikrát se k tomu bČhem pĜíštích 10 minut vrátíme. Jedna z možných definic nebo spíše popisu naší disciplíny je, že pČstování pĜedstavuje úpravu porostní struktury a porostního prostĜedí s cílem optimalizovat podmínky þi pomČry k dosažení cílĤ hospodaĜení nebo cílĤ managementu, jak se dnes Ĝíká, lesních porostĤ. V historické dobČ k vzniku pČstování, stejnČ tak jako hospodáĜské úpravy, vedly pĜedevším dva dĤvody. Jednak snaha zajistit stabilitu porostĤ, protože porosty, které nebyly obhospodaĜovány cílenČ, tedy nebyly vychovávané, velmi snadno podléhaly a podléhají rĤzným kalamitám. ýili pĜíþina kalamit není v lesním hospodáĜství, ale v zanedbání odpovídajícího lesního hospodáĜství. A ten druhý dĤvod je kvalita, neboĢ v lesích, které jsou ponechávány spíše pro pĜírodní vývoj, tam pĜevládají jedinci biologicky trochu jiného charakteru než v lesích hospodáĜských. V lesích hospodáĜských, cílenČ obhospodaĜovaných, bychom mČli mít snahu o jedince s kvalitním kmenem, s jemnými vČtvemi a s hospodáĜsky dobĜe využitelným dĜívím. V pĜírodních podmínkách pĜevládají jedinci spíše agresivní, rychle se rozpínající, rostoucí, potlaþující ostatní. A to neplatí jen o lesních porostech. Tyto dva pĜístupy je nutno uplatĖovat v lesích jakéhokoli hospodáĜského zpĤsobu, nejen v lesích paseþných nebo dokonce lesích holoseþných, ale i v lesích, které jsou obhospodaĜovány tzv. pĜírodČ bližšími zpĤsoby. I tam je nutná péþe, i tam je nutný cílený zásah pČstitele nebo lesního hospodáĜe. AlespoĖ tam, kde se pĜedpokládá plnČní hospodáĜské funkce. Další zdroj problémĤ v oblasti pČstování jsem si dovolil uvést v následujícím odstavci, kdy jakoby se nám dnes v pČstování potýkaly dvČ koncepce. A to za prvé pČstování lesĤ, které jsou funkþnČ diferencované, tzn. že jejich pČstování je zamČĜeno za urþitým hlavním úþelem jako lesy pĜevážnČ napĜíklad hospodáĜské, rekreaþní, nČkdy i s cílem ochrany pĜírody, a potom za druhé lesy, které jsou deklarovány jako polyfunkþní þili funkþnČ integrované. Je to jakoby protismyslné, ovšem nakonec všechny školy, které se tím zabývají, možná mČ kolegové upraví, vþetnČ „prĤlomové brnČnské školy hodnocení funkcí lesa“, jak je deklarována, zjistí, že vše se odvíjí od funkce hospodáĜské a od rĤstu porostĤ. Na základČ všech tČchto skuteþností bychom se mohli dlouho bavit a já bych na nČkterých pĜíkladech rád uvedl a dokumentoval, že naše veĜejnost je pĜesvČdþována o ĜadČ nepravdivých, a jak jsem uvedl v úvodních vČtách, i lživých údajích. Jako mýtus þ. 1 jsem si dovolil uvést tvrzení, že lesy a lesní hospodáĜství jsou v katastrofálním stavu. Myslím, že þísla, která pĜednesl pan Ĝeditel, to alespoĖ z objektivního, makroskopického pohledu vyluþují. Nebo alespoĖ doložené makroukazatele vyvracejí toto tvrzení. Jen nČkolik þísel, která jsem vyznaþil i já. Podle stejných zdrojĤ, i když ze starších zpráv o stavu lesĤ a lesního hospodáĜství, plocha lesních porostĤ roste. Zhruba z 1/5 v 18. století na dnešních asi 34 %. PĜirozená obnova a její podíl roste z nČkolika málo procent v 80. letech na nynČjších 15 – 17 %. Roste pĜírĤst, i když rostou tČžby. A dle nejnovČjších údajĤ, jak bylo i uvedeno, dostáváme se do stavu jakéhosi vyrovnání.

18

Co bych zvláštČ zdĤraznil, je zmČna druhové skladby. Jen v letech 2000 – 2004 se zastoupení samotného buku zvýšilo za 5 let o 0,5 %, což je pĜi tČchto rozmČrech a pĜi þasových mČĜítcích obnovy lesa pomČrnČ hodnČ. Za stejnou dobu zastoupení listnáþĤ stouplo o více než 1 %, za 5 let. Rychlejší postup si asi lze tČžko pĜedstavit. SvČdþí to o tom, že tlak na lesní hospodáĜství z hlediska biodiverzity má urþité výsledky. Rychleji to asi skuteþnČ nejde. Na druhou stranu z našeho akademického pohledu je obor lesnictví a lesního hospodáĜství dosti nestabilní. Jen jako pĜíklad ze svého omezeného hlediska, protože se nepohybuji v tČch praktiþtČjších sférách, ale spíše v akademickém prostĜedí, pro odlehþení: byl jsem na pČti plesech LesĤ ýR za sebou, pokaždé nás vítal nový ministr a nový generální Ĝeditel. ýili stabilita oboru rozhodnČ není ideální, a nepĜispívá to k dobré situaci. Druhý mýtus, který je nám prezentován, je nutnost nového pohledu na lesy a lesní hospodáĜství a nové pĜístupy nČmu. Je nám vytýkáno hlavní zamČĜení na pČstování stejnovČkých porostĤ, což je do jisté míry pravda. VČtšina našich hospodáĜských plánĤ je zamČĜena na pČstování stejnovČkých lesĤ, pĜiþemž pojem stejnovČké lesy znamená rozpČtí až do 40 let pĜi pĜirozené obnovČ clonným zpĤsobem. Tyto lesy se pak do velké míry chovají jako stejnovČké. Ale i na tomto principu je možno budovat hospodáĜství trvale udržitelné, což vČtšina evropských zemí dokládá a pĜes všechny problémy, které má hospodáĜství v þeských zemích, trvalá udržitelnost lesního hospodáĜství je urþitČ na místČ a je patrná. V každém pĜípadČ existují i jiné metody, o tom jsme pĜesvČdþeni, a také je využíváme. Není tu jen striktní zaĜizování stejnovČkých porostĤ, ale je tu celá Ĝada dalších metod a nemusíme vymýšlet nic nového. Tyto metody jsou tady nČkolik staletí, jsou používány a to, co mĤžeme zmČnit, je vnášení nových technologií. Jestliže zvládli švýcarští a francouzští sedláci pČstování výbČrných lesĤ v 18. a 19. století s využitím velice jednoduchých postupĤ, tak bychom toho mohli být i dnes schopni s využitím nejmodernČjší techniky. ýili lesy rostou poĜád stejnČ, nicménČ metody se mČnit mohou. Není nutné uvažovat o zcela nových principech a pĜístupech. Všechno to myšlenkové bohatství máme k dispozici. Co je do jisté míry problém, jsou jiná odvČtví vþetnČ odvČtví velmi blízkých, tĜeba konkrétnČ myslivost. PĜirozená obnova lesa, opČtovné vnášení listnáþĤ, jedle, naráží nČkde na problémy spojené právČ se stavy zvČĜe. K tČmto potížím by vlastnČ nemuselo docházet, kdyby požadované druhy byly v pĜirozeném zastoupení, neboĢ jak zase ví ochranáĜi, není dĤležité, kolik toho zvČĜ sežere, odpusĢte ten vulgárnČjší výraz, ale kolik toho zĤstane. A to je jistý problém dnešních lesĤ, že je zmČnČna druhová struktura, nicménČ pĜi pĜirozené obnovČ lesĤ s pĜirozenČjší skladbou by i tady Ĝada problémĤ mohla odpadnout. Další mýtus je do jisté míry umČle pČstovaný a sice jakýsi rozpor mezi lesním hospodáĜstvím, lesnictvím jako oborem, ochranou pĜírody a eventuálnČ vČdeckým pĜístupem. Opak je pravdou – naše lesní hospodáĜství má znaþný ekologický fundament. Tento fundament je využíván právČ pro lesní hospodáĜství, na které ale byl spoleþností kladen jednostranný požadavek. Zatím, pĜevážnČ v minulých desetiletích, to byla produkce. Ale urþitČ nikdo z vás praktických lesníkĤ by nemČl sebemenší problém s tím, využít tyto podklady pro jakýkoli cíl nebo požadavek, který na vás nebo na nás spoleþnost položí, využít napĜíklad typologické základy pro pČstování lesĤ, které budou mít i jiné poslání. Jen si to vyžádat a „jen“ si to zaplatit. RozhodnČ nelze souhlasit s tím, že je tu na jedné stranČ skupina vČdcĤ, na druhé stranČ skupina lesníkĤ. Jsou zde pĜítomni zástupci výzkumného ústavu, dvou fakult, ale jiných institucí, aĢ již akademických þi vysokoškolských. Toto jsou lesnicky vzdČlaní lidé, kteĜí rozvíjejí vČdecké disciplíny, biologické, technické i spoleþenské. Pokud ale, dovolte mi zpČtné odboþení, nČco chybí našemu lesnictví z modernČjšího pohledu, tak je to právČ spoleþenský a do jisté míry i ekonomický rozmČr. Úzký resortismus vede k vylouþení celých lesnických disciplín. Ekonomické výzkumy naráží na nedostatek dat, údaje jsou spíše tajeny. Objektivní hodnocení ekonomického a spoleþenského pĜínosu lesního hospodáĜství je tak enormnČ ztíženo. Hodnocení ekonomických parametrĤ vede napĜíklad k odlišným trendĤm u nás a v jiných evropských zemích. NapĜíklad v NČmecku je douglaska jedna z nejcennČjších dĜevin, u nás máte problémy s odbytem. Totéž platí nČkdy pro listnáþe. Chybí tady fungující trh se dĜevem menších objemĤ. Ale to zase Ĝada z vás ví daleko lépe než já.

19

Jeden z nejvČtších problémĤ je ten, že politická þi administrativní sféra tlaþila lesní hospodáĜství vždy k jednomu modelu. Na vývoji od konce 2. svČtové války je to zvláštČ dobĜe patrné. Po válce byla 50. a 60. léta obdobím radostného pĜechodu na maloplošné podrostní hospodaĜení. V 70. letech pĜišla technika, mechanizace a vše se zaþalo spíše mČnit na velkoplošná holoseþná hospodaĜení. V 90. letech, v zaþátcích i naší fakulty jsme všechno zase s nadšením pĜipravovali na pĜechod na výbČrné hospodaĜení, na pČstování silného dĜíví a ta realita je dnes zase podstatnČ jiná. S tím souvisela i administrativa a nové zákony, které zdĤrazĖovaly nové pĜístupy a nové regulace. Zatím nikdo nepoložil na stĤl podmínky, kdy lesní hospodáĜ má nejen zodpovČdnost, tu mu nikdy nikdo nevzal, ale má i volnost dosáhnout cílĤ v souladu se svou profesí a se svým pĜesvČdþením o tom, co je správné. ýest tČm, kteĜí to dokázali. Známe pĜíklady kolegĤ, kteĜí dlouhá desetiletí pĜes všechny vlivy pČstovali lesy stejným zpĤsobem a dnes tam jezdíme studovat význaþné demonstraþní objekty. Dovolte mi to ještČ jednou zopakovat v jakýchsi závČrech a v proklamacích, o kterých lze vždy diskutovat a lze k nim dodat i þísla od dalších kolegĤ: -

naše lesnictví má k dispozici všechna nutná vybavení, aĢ již technická nebo myšlenková, aby mohlo splnit jakékoli spoleþenské zadání. Jaké bude, to je jednak vČc vlastníka a jednak vČc spoleþenské poptávky.

-

Spoleþenský fundament nemĤže být jen silový, ale mČl by být i jiného charakteru.

-

RozhodnČ bych tvrdil, že lesy, lesní ekosystémy i v té podobČ, jakou dnes þasto kritizujeme, a to jak lesníci, tak nelesníci, pĜedstavují spíše stabilizaþní prvek v naší krajinČ než prvek, který by biodiverzitu a stabilitu krajiny narušoval.

-

Co chybí, je koncepce a její dlouhodobé dodržování. Na druhé stranČ naštČstí les roste tak dlouho, že rĤzné politické extrémy, excesy a zmČny pĜežije. VždyĢ my se dnes živíme v provozu tím, co se založilo a vyprodukovalo za Rakouska-Uherska, poĜád ještČ využíváme tohoto ekonomického základu. A využíváme to i ke zmČnČ, a všichni doufáme, že ke zmČnČ lesĤ do toho stavu, který naši potomci neproklejí, ale budou schopni jej využít.

-

Spíše naivní pĜedstava je, že odborná hlediska by mČla být vždy nadĜazena politickým, eventuálnČ jiným tlakĤm.

Co zatím dále rovnČž chybČlo, je jakési vymezení, delimitace toho, co si mĤžeme dovolit z hlediska vylouþení produkþní funkce lesĤ. To je další mýtus, který jsem tu ještČ ani neuvedl a který možná zmíníme až v závČreþné diskusi: lesní hospodáĜství je nČkdy považováno za obor marginální, bezvýznamný z hlediska hospodáĜského. Když se podíváme na jednoduchá þísla, tak se nám to mĤže zdát, pĜedstavuje to snad 0,9 % HDP nebo 0,7 % pracovních sil, ale to je jen v našem pojetí lesního hospodáĜství, velice úzké disciplíny, de facto vlastního pČstování a zaĜizování lesĤ. Všechno ostatní už jsou prĤmyslová odvČtví, která sleduje ve statistikách nČkdo jiný. V EU jsou tato þísla na úrovni 6 – 8 %, což je ĜádovČ více. To, že lesní hospodáĜ by mČl být nejen zodpovČdný, ale i oprávnČný dČlat, co uzná na základČ svého povČĜení a cílĤ za vhodné, o tom jsem již mluvil a myslím si, že je to jeden z hlavních pĜedpokladĤ, aby mohl vykonávat svou funkci a práci odpovČdnČ i pro blaho pĜírody a lidí budoucích. A když se dostávám k zásadní otázce, jestli lesy využívat nebo zda bezzásahovost není rozporu s lesním hospodáĜstvím, tak rozhodnČ je možno odpovČdČt kladnČ. Ale musí to být bezzásahovost, která je orientována do lesĤ, které to snesou a kde je na místČ, aĢ už se jedná o národní parky nebo rezervace. V urþitých zónách a v urþitých podmínkách je primární sledování lesĤ jako bezzásahových ekosystémĤ. Bezzásahovost je rozšíĜena i v lesích jiného typu. VždyĢ i v topolové lignikultuĜe je snad 99 % þasu bez lidského zásahu. A je tam umístČno jen nČkolik málo zásahĤ pĜesnČ cílených s cílem upravit prostĜedí a strukturu porostu, aby to splnilo náš úþel.

20

A pĜístup k lesnictví jako k Ĝízení porostĤ s rĤznými cíli a s rĤznou intenzitou zásahu nebo pČstování, to nám zatím chybí úplnČ. My zatím bereme v úvahu (nČkteĜí pĜedstavitelé), že všechny lesy budou obhospodaĜovány pĜírodČ blízkým zpĤsobem. Na druhou stranu jsou tu spoleþenské tlaky nebo pĜedstavy, jako by se všechny lesy obhospodaĜovaly jako stejnovČké monokultury. Ale síla našeho lesnictví by mČla být i v tom, že zde budou lesy jednak bezzásahové, jednak intenzívnČ obhospodaĜované s využitím i biotechnologií a všech dalších vysoce technologicky nároþných metod. Potom tím více prostoru mĤže být pro lesy, kde zásahy budou skuteþnČ minimální, kde struktura bude maximálnČ podobná té pĜirozené a kde lesní hospodáĜ bude využívat právČ síly pĜírody maximálním zpĤsobem. To by bylo asi nČkolik slov do diskuse, ale rozhodnČ bych v té diskusi se svými kolegy, tzn. se všemi z vás a s celou veĜejností rád pokraþoval. DČkuji.

Autor: prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc. Katedra pČstování lesĤ Fakulty lesnické a dĜevaĜské ýZU v Praze Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6 – Suchdol [email protected]

21

Význam produkþní funkce lesĤ pro spoleþnost LudČk Šišák Úvodem je tĜeba Ĝíci, že pokud hovoĜíme o produkþní funkci lesa, máme na mysli pĜedevším produkci, která prochází trhem, a zejména produkci dĜeva jako takovou. Pak hovoĜíme konkrétnČji o tzv. dĜevoprodukþní funkci lesa a lesního hospodáĜství þi tržní funkci lesa a lesního hospodáĜství. Další produkce lesa, jako jsou napĜ. houby, borĤvky, léþivé rostliny apod., které v lese sbíráme a využíváme bezplatnČ, je v podstatČ souþástí funkce, která je považována za netržní. DĜevoprodukþní, tržní funkce lesa je chápána po historicky velmi dlouhou dobu jako trvale udržitelná a lesníci v podstatČ ne pĜed nČjakými dvČma až tĜemi staletími, ale ještČ podstatnČ dĜíve, se snažili na ĜadČ míst svČta, Evropy, hospodaĜit trvale udržitelným zpĤsobem. V EvropČ bychom mohli napĜ. jmenovat ěímany, ale pĜed nimi i Etrusky, kteĜí jsou známi tím, jak se snažili obhospodaĜovat své lesy tak, aby mČli trvale udržitelný pĜísun dĜeva pro své tehdy rozsáhlé hutČ. Pokud jde o Evropu v nedaleké historii, pak pĜed více než 3 stoletími se otázka trvalosti v lesním hospodáĜství diskutovala pomČrnČ intenzivnČ. Za výsledek mĤžeme považovat objev a vznik termínu a principu trvalé udržitelnosti v souvislosti s lesnictvím a dĜevoprodukþní funkcí lesa. Jeho autorem je nČmecký lesník Carlowitz, který uvedl princip trvalosti do svČta pod pojmem „Nachhaltigkeit“ v roce 1713, tedy o nČkolik staletí dĜíve, než vznikla dnešní ekologická þi environmentální hnutí. „Nachhaltigkeit“ se do angliþtiny pĜekládá jako „Sustainability“ a do þeštiny jako „trvalá udržitelnost“. DĜevoprodukþní funkce lesa je historicky dlouhodobČ chápána rovnČž jako polyfunkþní. Polyfunkþnost lesa a lesního hospodáĜství byla diskutována mnohokrát v historii a v podstatČ svým zpĤsobem administrativnČ byla dokonce institucionalizována zde ve stĜední EvropČ v Rakousku-Uhersku v roce1852, kdy byl do praxe zaveden lesní zákon. Tento lesní zákon specifikoval a vyþleĖoval v dnešním pojetí lesy ochranné. Princip trvalé udržitelnosti a polyfunkþnosti lesa a lesního hospodáĜství není strnulý, od svého vzniku se samozĜejmČ vyvíjel a vyvíjí tak, jak se vyvíjí poznání þlovČka, poznání vČdy a výzkumu, a pĜedevším potĜeby þlovČka. Vývoj a aplikace principu trvalosti a polyfunkþnosti lesa a lesního hospodáĜství v praxi však závisel a závisí na praktických možnostech, které jsou zásadnČ podmínČny jednak dlouhou produkþní dobou a jednak ekonomickou situací. Pokud jde o produkþní dobu, víme že lesní porosty musí ve stĜedoevropských pomČrech zĤstat po jejich vzniku na místČ po dobu desítek let, ĜádovČ 100 let, takže lesní hospodáĜství objektivnČ nemĤže reagovat tak rychle dĜevoprodukþní funkcí lesa v jednotlivých porostech na prudce se mČnící poznání a požadavky spoleþnosti v našich evropských pomČrech, jak by si mnozí þlenové spoleþnosti jistČ toužebnČ pĜáli. Dále bylo a stále je uplatnČní principu trvalosti a polyfunkþnosti v praxi zásadnČ závislé rovnČž na ekonomických podmínkách. V historii nebyly známy podpory lesního hospodáĜství a dalších funkcí lesĤ z veĜejných zdrojĤ. Vše platili vlastníci lesĤ, a uplatĖovat principy trvalé udržitelnosti a polyfunkþnosti si mohli dovolit jen do té míry, do jaké jim staþily finanþní prostĜedky, což platí ostatnČ dodnes i vþetnČ prostĜedkĤ z veĜejných zdrojĤ. Pokud by vlastníci lesa jednali v rozporu s železným zákonem ekonomiky v tržní ekonomice, kterou si stále ještČ mnohé skupiny a hnutí velmi þasto pletou se socialistickou ekonomikou, pak by pĜi svých i nejbohulibČjších cílech zejména ohlednČ zajištČní vyšší úrovnČ polyfunkþnosti lesa, mimochodem podle mnohdy velmi rozporuplných a subjektivních názorĤ a požadavkĤ rĤzných spoleþenských skupin, prostČ a jednoduše zkrachovali, þímž ovšem lesní hospodáĜství, vþetnČ ochrany lesa, a lesa jako takového, konþí.

Mýty a realita BČhem delšího historického období vznikaly a stále vznikají názory na les a lesní hospodáĜství, které jsou v nesouladu þi v nČkterých pĜípadech pĜímo v rozporu s realitou. Takových subjektivních názorĤ je pomČrnČ velké množství. MĤžeme z nich vybrat nČkolik velmi

22

þasto tradovaných a pomČrnČ významných, s dalekosáhlými nepĜíznivými dopady na povČdomí veĜejnosti o lesích a lesním hospodáĜství.

Mýtus 1. Tržní produkþní funkce lesa (a pĜírodních zdrojĤ obecnČ) nejsou pro spoleþnost podstatné oproti netržním funkcím. Realita: Tržní produkþní a mimoprodukþní netržní (environmentální) funkce jsou dvČ rovnocenné stránky, dva rovnocenné pilíĜe, bez nichž lidská spoleþnost nemĤže existovat. Proþ tomu tak je? Proþ je mĤžeme považovat za rovnocenné? Základem je fakt, že þlovČk žije z výroby. Bez výroby þlovČk nemĤže existovat. Podstatou výroby je jednak pĜemČna látek a energií a jednak výmČna látek a energií mezi þlovČkem a prostĜedím. PĜemČnu látek a energií mĤžeme považovat za vlastní produkþní proces, jde o produkþní funkci, o produkþní vztah v urþitém smyslu, a v podstatČ o internality, protože pĤsobí zejména prostĜednictvím trhu. Oproti tomu, výmČna látek a energií mezi þlovČkem a prostĜedím je vztah ekologický mezi þlovČkem a prostĜedím, tedy v podstatČ spíše vztah environmentální. Jde o mimoprodukþní funkce, jak se o nich v þeském lesnictví þasto hovoĜí. PĤsobí zejména prostĜednictvím netržního prostĜedí, jde o tzv. externality. To znamená, že výroba, na které závisí lidská spoleþnost, sestává ze dvou stránek, jednak z pĜemČny látek a energií (jedny látky a energie z prostĜedí mČníme produkþním procesem v jiné látky a energie), a jednak z výmČny látek a energií mezi þlovČkem a prostĜedím (jedny látky a energie z prostĜedí bereme, jiné látky a energie do prostĜedí vracíme). Výroba sestává tedy v principu ze dvou stránek (jedné mince – výroby), které jsou si vzájemnČ v urþitém smyslu protikladné, jde v podstatČ o jednotu a stĜet protikladĤ, které jako takové jsou v principu ĜádovČ rovnocenné. ZjednodušenČ a s urþitou nadsázkou si ten vztah mĤžeme pĜedstavit také tak, že spoleþnost stojí na základové desce, kterou je výroba, podepĜená dvČma ĜádovČ rovnocennými pilíĜi – pilíĜem produkþním a pilíĜem environmentálním. Oba pilíĜe (obČ stránky) mají na spoleþnost dopad jak ekonomický (bezprostĜední i zprostĜedkovaný), tak v jistém smyslu sociální (rovnČž bezprostĜední a zprostĜedkovaný). Takový pohled je v podstatČ obecný, globální. Pokud budeme uvažovat lokálnČ, pak jistČ lze jeden pilíĜ chápat jako významnČjší než druhý a upĜednostĖovat (zvýšit) jej na úkor druhého (který zkrátíme), ale pak se nevyhneme tomu, aby v jiné lokalitČ byl proveden opak v zájmu celkové globální harmonizace obou blokĤ funkcí – produkþních (tržních) a environmentálních (netržních). Významnost obou pilíĜĤ, blokĤ funkcí, lze hodnotit v podstatČ rĤznými pĜístupy, zpĤsoby, metodami. A to jinak u funkcí, které procházejí trhem (prostĜednictvím tržních vztahĤ a výstupĤ) a jinak u funkcí, které neprocházejí trhem (které napĜ. i trh simulují).

Mýtus 2. Tržní produkþní funkce lesa je v þeské ekonomice nevýznamná, a lze ji podstatnČji omezit, pĜípadnČ se jí až vzdát. Realita: Význam produkþní funkce lesa a lesního hospodáĜství v ýR podle ukazatelĤ pocházejících z úþetnictví a oficiálních statistik skuteþnČ není velký: podíl na HDP 0,6 %, investicích 0,3 %, poþtu pracovníkĤ 0,7 %. Ale celkovČ generuje LH jako odvČtví prvovýroby více než 5 % pracovních míst v ýR a obdobný je podíl na HDP, zejména ve spojitosti s dodavatelským a zpracovatelským prĤmyslem, který je umístČném navíc pĜedevším na venkovČ. Je tĜeba totiž vzít v úvahu, že lesní hospodáĜství je sektorem prvovýroby a jako takové je významným zákazníkem prĤmyslu vyrábČjícího pro nČ pracovní pĜedmČty a pracovní prostĜedky, na druhé stranČ je zásadním dodavatelem suroviny pro celý dĜevozpracující prĤmysl v ýR. Jestliže bychom omezovali v ýR podstatnČji tuto þást prvovýroby a produkci dĜeva, pak samozĜejmČ zpracovatelský prĤmysl pĤjde postupnČ spíše za surovinou do zahraniþí, tam kde je surovina k dispozici, nepĤjde surovina za zpracovatelským prĤmyslem, jak lze doložit vývojem ve

23

svČtČ. KromČ toho je dĜevozpracující prĤmysl, vþetnČ nábytkáĜského, u nás umístČn pĜedevším na venkovČ. Dokonce i nejvČtší pilaĜský závod v ýR, Stora Enso Timber (velký i ve svČtovém mČĜítku), zpracovávající více než 1 mil. m3 dĜíví, je umístČn ve Ždírci nad Doubravou. DĤležitým faktem dále je, že lesní hospodáĜství jako celek je u nás dlouhodobČ rentabilní. A i to pomáhá výraznČ ke stabilitČ venkova. KromČ toho samo lesní hospodáĜství jako prvovýroba, ale i související dĜevozpracující prĤmysl mají dlouhodobou, stabilní a výraznČ pozitivní bilanci zahraniþního obchodu. Z daných informací vyplývá, že lesní hospodáĜství je v podmínkách ýR významným sektorem z hlediska ekonomického a sociálního, nevyplývá z nich, že lesní hospodáĜství jako sektor je tak zanedbatelné, jak se jeví podle oficiálních statistických údajĤ. Pokud budeme jen podle nich hodnotit sociálnČ-ekonomický význam lesního hospodáĜství v ýR, podlehneme v podstatČ nebezpeþnému optickému klamu.

Mýtus 3. Tržní produkþní funkce lesa a lesního hospodáĜství jsou škodlivé pro netržní, veĜejnČ prospČšné (environmentální) funkce lesa. Realita: Je pravdou, že dĜevoprodukþní funkce lesa omezuje tzv. pĜírodoochranné funkce lesa, které by zĜejmČ z urþitého úhlu pohledu nejlépe plnil prales. Ale pro další veĜejnČ prospČšné funkce lesa v kulturní krajinČ, a my žijeme v kulturní krajinČ, žít v ní musíme, nemĤžeme žít v pralese a z pralesa, je dĜevoprodukþní funkce lesa vysoce pĜínosná. Sama dĜevoprodukþní funkce lesa je totiž environmentální, protože jejím výstupem je dĜevo, které je podstatnČ environmentálnČ pĜíznivČjší pĜi výrobČ, zpracování, užívání a likvidaci oproti velké vČtšinČ ostatních surovin a materiálĤ þlovČkem používaných. Navíc je trvale udržitelnČ obnovitelné! Všechny významné svČtové kongresy zdĤrazĖují trvalou obnovitelnost a prosazují, aby þlovČk více využíval obnovitelné zdroje na úkor neobnovitelných. To se samozĜejmČ v první ĜadČ týká rovnČž dĜeva. To znamená, že z ekologických a environmentálních dĤvodĤ podporují pČstování, produkci a využívání maximálnČ možného množství dĜeva ve spoleþnosti a tím omezují tČžbu, zpracování a využívání neobnovitelných zdrojĤ a surovin, a neekologických surovin a materiálĤ. KromČ toho je rovnČž úroveĖ vázání uhlíku pĜímo závislá na produkci a zejména míĜe využívání dĜeva ve spoleþnosti. ýím více dĜeva se produkuje, tím více uhlíku je vázáno. Prales má uhlíkový kolobČh uzavĜený, v principu tak, že kolik uhlíku váže, tolik zase uvolní. Pokud my použijeme kulturní les pro produkci dĜíví a výrobkĤ z nČj, a které v koneþném dĤsledku použijeme pro energetické úþely, pak potom je také cyklus kolobČhu uhlíku uzavĜen, ale navíc získáme energii a fosilní paliva v daném objemu nemusíme pálit a tím množství CO2 v ovzduší zvyšovat. Sklizní dĜíví z dospČlých a pĜestárlých porostĤ, které již mnohdy více CO2 do ovzduší uvolĖují, než váží a více O2 vdechují, než fotosyntézou produkují, uvolĖujeme plochy pro pČstování mladých lesních porostĤ, u nichž je bilance daných látek právČ výraznČ opaþná a tedy environmentálnČ v poslední dobČ vČtšinou vysoce žádoucí.

Mýtus 4. Lesní hospodáĜství v ýR dČlá nepĜijatelnČ málo pro zlepšení veĜejnČ prospČšných (environmentálních) funkcí lesa. Realita: Lesní hospodáĜství jako polyfunkþní lidská þinnost v lesním prostĜedí zabezpeþuje množství aktivit zlepšujících veĜejnČ prospČšné funkce lesa (rekreaþní, vodohospodáĜské, aj.), pĜitom je þasto hradí majitelé, nájemci þi správci lesa z hospodáĜského výsledku tržní produkce dĜíví. MĤžeme hovoĜit o funkcích rekreaþních, kdy majitelé lesĤ, nájemci lesĤ, správci lesĤ spolupracují s rĤznými organizacemi a zájmovými skupinami, spoluúþastní se na zpĜístupnČní lesĤ pro rekreaþní úþely, vybavují lesy rekreaþními zaĜízeními a udržují je. Významné je rovnČž zlepšování vodohospodáĜských funkcí lesa, revitalizace tokĤ, protipovodĖová opatĜení,

24

revitalizace a budování malých vodních nádrží, které je þasto spojeno se zlepšováním další, tzv. pĜírodoochranné funkce lesa vþetnČ biodiverzity, apod. SamozĜejmČ, že intenzifikace, zlepšování mimoprodukþních netržních funkcí lesa je spojena s dotacemi, s podporami z veĜejných zdrojĤ nebo dokonce až s nákupem takovýchto služeb, což je pĜesnČjší vyjádĜení skuteþnosti, ale zdaleka ne všechny prostĜedky z veĜejných zdrojĤ dostaþují. Množství majitelĤ a správcĤ lesa by mohlo hovoĜit o tom v jaké míĜe hradí zlepšení daných netržních environmentálních funkcí lesa z hospodáĜského výsledku jejich lesních majetkĤ. Z þeho jiného, než z produkce dĜíví. Kdyby nebyl dosahován kladný hospodáĜský výsledek z produkce dĜíví, jistČ by uvedené práce a þinnosti pro zkvalitnČní environmentálních funkcí lesa a lesního hospodáĜství nemohly být tak významné.

Mýtus 5. Jiné zemČ dbají na veĜejnČ prospČšné funkce lesa podstatnČ více než ýR, a proto produkþní funkce lesa omezují. Realita: VČtšina zemí podle svých podmínek výraznČ využívá dĜevoprodukþní funkce (Skandinávie, NČmecko, Francie, Rakousko, atd.). Skandinávie je masivním využíváním dĜevoprodukþní funkce lesa dostateþnČ známa, ale mĤžeme hovoĜit napĜ. i o SRN, Francii, a jiných zemích. SRN tČží kolem 50 mil. m3 dĜíví roþnČ, Francie kolem 60 mil. m3 dĜíví roþnČ. Je tĜeba jmenovat i Rakousko, Polsko a další. Ty zemČ, stejnČ jako my, mají ovšem zavedené mezinárodnČ uznávané certifikaþní systémy, které osvČdþují vysokou úroveĖ hospodaĜení v lesích z hlediska trvalé udržitelnosti a polyfunkþnosti. V ýR jsou prakticky 2 mil. ha lesĤ z 2,64 mil. ha certifikovány mezinárodními certifikaþními systémy, þili velmi podstatná þást lesĤ u všech významných vlastníkĤ. Certifikaþní systémy osvČdþují vysokou ekologickou úroveĖ a úroveĖ trvalé udržitelnosti lesního hospodáĜství a lesĤ u nás. Je pravdou, že existují nČkteré zemČ, které omezují þi omezily nebo nevyužívají produkþní potenciál lesĤ. MĤžeme hovoĜit o Itálii, která v dlouhodobé perspektivČ snižuje objem dĜíví, které je sklízeno v posledních letech v objemech kolem 8 – 9 mil. m3, ale Itálie je obrovským spotĜebitelem dĜeva a výrobkĤ z nČj. Dále napĜ. Nizozemí, které je nám þasto dáváno za pĜíklad pro správné ekologické hospodaĜení v lesích, sklízí v prĤmČru 1 mil. m3 dĜíví roþnČ, pĜiþemž by mohlo sklízet dĜíví v objemu dvojnásobném. Využívá lesy, jak je deklarováno, pĜedevším pro rekreaþní, pĜírodoochranné a další funkce. Ale jestliže Nizozemí snížilo produkci dĜíví pro trh, neznamená to, že pĜestalo dĜíví a výrobky z nČj využívat, jak by se možná patĜilo, když si chce své lesní prostĜedí uchovat a vČnovat je jiným funkcím. Nizozemí však spotĜebuje dĜíví a výrobky z nČj na úrovni 13 mil. m3, do znaþné míry i tropického, lesní hospodáĜství je subvencováno silnČ subvencováno a i pĜes to je vysoce ztrátové, a zcela závislé na veĜejných rozpoþtech. V ýR tomu tak zatím není, dlouhodobČ sklízí dĜíví v roþních objemech kolem 15,5 mil. m3, pĜiþemž pĜírĤst dĜeva je vyšší a zásoby dĜeva v lesích ýR rostou. ProstĜedky z veĜejných zdrojĤ jsou relativnČ velmi nízké a lesní hospodáĜství je rentabilní tak, že do veĜejných rozpoþtĤ odvádí více, než z nich pĜichází (a to pĜitom na plnČní netržních environmentálních funkcí). Navíc sama tržní produkþní funkce lesa pĜispívá z dosud kladného hospodáĜského výsledku, který však je administrativními zásahy státu stále více omezován, k hrazení nákladĤ na zlepšování funkcí netržních.

Autor: prof. Ing. LudČk Šišák, CSc. Fakulta lesnická a dĜevaĜská ýZU v Praze Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6 – Suchdol [email protected]

25

VeĜejnČ prospČšné funkce lesa v krajinČ Aktuální stav faktĤ i mýtĤ v oboru mimoprodukþních (mimotržních þi zprostĜedkovanČ tržních) funkcí lesa pro kulturní krajinu

Vladimír Kreþmer K nesporným faktĤm patĜí, že každý lesní porost pĤsobí výraznČ na bilanci záĜení, tepla a vody, na proudČní a výmČnu vzduchu i na jeho jakost, také fyzikálnČ, chemicky a biochemicky ovlivĖuje a utváĜí lesní pĤdu. Vzniká tak soubor úþinkĤ na prostĜedí, které daleko pĜesahují okraje lesních celkĤ. Lesy mají vlastní bioklima a pĤsobí výraznČ na bioklima krajiny, na odtokový režim a tím na krajinné pomČry vodní. Jsou to efekty vČtšinou pozitivní pro prostĜedí krajiny jako životní prostĜedí lidské spoleþnosti. Lesy je z hlediska potĜeb lidí mohou výraznČ pozitivnČ ovlivĖovat – spoluutváĜejí životní prostĜedí kulturní obytné krajiny. Zdá se mi paradoxní ideologicky podložený módní mýtus, že toto antropocentrické vnímání funkcí lesa v krajinČ má patĜit mezi archaické názory. Jakoby na þlovČku v krajinČ už nezáleželo a mČlo by se jednat toliko o prostĜedí pĜírodních organismĤ. Lesní hospodáĜství využívající lesy jako obnovitelný pĜírodní zdroj statkĤ i služeb pro lidskou spoleþnost poskytuje beznákladovČ lesu vlastní, veĜejnČ prospČšné samovolné mimoprodukþní funkce lesa – napĜ. funkci klimatickou, vodní, pĤdoochrannou, rekreaþní, zdravotní – nakládá-li s lesy podle lesních zákonĤ. Novodobá lesní legislativa od první pĤle XIX. století totiž obsahuje nepĜímá i pĜímá ustanovení, která nejen vedou k nepĜetržité, vyrovnané a trvalé produkci tržních statkĤ, hlavnČ dĜeva. Slouží dobĜe také k setrvalé ochranČ životního prostĜedí kulturní obytné krajiny. Lesní legislativa totiž zajistila trvalost existence obhospodaĜovaných lesĤ v krajinČ a tím i trvalost jejich funkþnosti pro krajinu. Tyto samovolné funkce lesa pĜinášely a pĜinášejí národnímu hospodáĜství prospČch – jsou to tzv. pozitivní externality. NapĜ. roþní hodnota funkce horského lesa v Kþ/ha þiní pro snížení povodĖových vln 70 tis.Kþ, omezení eroze 300 tis.Kþ, rekreaþní efekty 120-360 tis. Kþ. Rozdíl oproti jiným ekosystémĤm charakterizuje kapitalizovaná hodnota vodní funkce lesa 385 tis.Kþ/ha, zatím co u louky jenom 117 tis.Kþ/ha 1. Samovolné funkce lesa dík lesní legislativČ po generace dostaþovaly veĜejné potĜebČ veĜejnČ prospČšných funkcí. Až od poloviny XX. století civilizaþní vývoj v EvropČ •

zvyšuje veĜejnou potĜebu pozitivních efektĤ lesĤ (napĜ. pro rekreaci dík rostoucí životní úrovni mas lidí a v dĤsledku zmČn jejich životního stylu i životního prostĜedí; také pro ochranu krajiny pĜed vodním živlem vzhledem k rostoucí citlivosti krajinné infrastruktury vĤþi pĜírodním živlĤm),

•

vznikají akutní veĜejné potĜeby nové (napĜ. ochrana zdrojĤ pitné vody, pĜedevším zdrojĤ z vody povrchové).

Faktem je, že na tohle už samovolnost úþinkĤ lesĤ („služby lesních ekosystémĤ“) nestaþí. Vzniká tak potĜeba mimoprodukþních funkcí Ĝízených. Plocha lesĤ s dĤležitými veĜejnČ prospČšnými funkcemi (= funkce Ĝízené) zabírá víc než 50 % plochy lesĤ v ýR. Jedná se o funkce vodohospodáĜské s pĤdoochrannými a funkce rekreaþní se zdravotními. Tyto funkce zĤstávají záležitostí lesního hospodáĜství a tedy spadají do sféry odpovČdnosti MZe ýR a orgánĤ Státní správy lesĤ. Specifická je situace funkcí lesa v ochranČ pĜírody. Jsou to vlastnČ též svým zpĤsobem Ĝízené mimoprodukþní funkce lesa, které však do sféry lesního hospodáĜství již nepatĜí – stará se o nČ MŽP ýR a jeho dozorové orgány (ýIŽP). Jde-li o problematiku faktĤ a mýtĤ o lesním hospodáĜství, vČnujme pozornost funkcím, pĜíslušejícím lesnímu sektoru. ěízené funkce lesa nejsou beznákladové – vyžadují vklady specifické práce a také specifického kapitálu (spoleþenský režijní kapitál). Evropské lesnictví skoro pĤl XX. století Ĝešilo 1

Bližší viz napĜ. Šišák L. et al.: Metodika sociálnČ-ekonomického hodnocení funkcí lesa. Lesnický prĤvodce, þ.1, VÚLHM, VS Opoþno 2006; 34 str. Mohou se však vyskytnout i dysfunkce lesa – záporné externality, a to jak vlivem lidského nakládání s lesem, tak vlivem pĜírodních procesĤ. K ekologickým mýtĤm patĜí názor, že „co pĜíroda sama þiní, vždy jen dobĜe þiní“.

26

dilema potĜeby specifických prací a specifického kapitálu – kapitálu bez náležité návratnosti, mimo neviditelnou ruku trhu. Jaká zásadní fakta byla probrána k Ĝešení této problematiky jak koncepþnČ, tak politicky i legislativnČ? a)

Vzhledem k paletČ druhĤ vlastnictví lesa to byla potĜeba pĜihlédnout k jednomu ze základních principĤ demokratické spoleþnosti s tržním systémem – k principu subsidiarity. Stanoví, že stát nepodniká tam, kde tak mĤže þinit soukromá sféra; je to i princip EU. ěízené funkce jsou pro soukromé podnikání problém, a to musela zohlednit lesní politika.

b)

Vzhledem k tomu, že zajišĢování Ĝízených mimoprodukþních funkcí lesa spadá nikoli do sféry výroby, nýbrž do odlišné politicko-ekonomické sféry služeb, byl tu problém relevantního postavení složky lesnických služeb v dosud jednosložkové hospodáĜské struktuĜe lesního sektoru – s jedinou složkou lesní výroby tržních produktĤ. Tohle se Ĝešilo politicky i legislativnČ.

Výsledky evropského vývoje výstižnČ shrnul Ústavní soud SRN (kvČten 1990). Základní je diferenciace druhĤ vlastnictví lesa pĜi plnČní veĜejných zájmĤ. Smysl existence lesĤ státních (a lesĤ organizací, Ĝídících se právem veĜejným v západoevropském právu), spoþívá v prioritním zabezpeþování veĜejných zájmĤ (Ústavní soud uvedl, že je to 58 % lesĤ v SRN); vlastníci lesĤ soukromých jsou aktivnČ podnČcováni, aby se na tom podíleli podle jejich vlastního rozhodnutí, bude-li to i v jejich hospodáĜském zájmu. Rád bych vyjmenoval fakta, jaká byla k tomu v lesnické EvropČ promyšlena a nČjakým zpĤsobem zvažována: 1. podmínky pro lesnické služby jako rovnocennou hospodáĜskou složku lesního sektoru; 2. prokázání hodnoty služeb lesního hospodáĜství pro jejich uživatele a tedy získání ochoty otevĜít mu zdroje kapitálu z veĜejných i privátních zdrojĤ pro služby lesního hospodáĜství ve veĜejném zájmu; 3. vznik kvalifikované lesnické nabídky, tedy náležitý marketing lesnických služeb spoleþnosti jako podnČt pro vznik odpovídající poptávky; 4.

rozvoj image lesního hospodáĜství ve veĜejnosti, u ekonomĤ a politikĤ, pro jejich jasné vČdomí, co mĤže lesnictví poskytovat spoleþnosti svou Ĝádnou hospodáĜskou aktivitou jako faktické hodnoty

5. rozvinutí nezbytné osvČty ve vlastních Ĝadách, vedoucí k porozumČní lesnictva, o co tu (k þertu, jak mnohdy konzervativnČ mruþí) vlastnČ jde; 6. vznik objektivního odborného poradenství, které by neþekalo v kanceláĜích až nČkdo pĜijde žádat o rady, ale aktivnČ podnČcovalo u vlastníkĤ a správcĤ lesa zájem o konkrétní práce ve veĜejném zájmu na konkrétních místech s tím, že je to i v jejich vlastním hospodáĜském zájmu. Spoleþnost pak uznává, že vlastník lesa není její „slouha“, odkázaný na jakési náhrady za naĜízení strpČt omezení jeho hospodaĜení, ale poskytovatel jí potĜebných služeb jeho hospodáĜskou þinností na zakázku za Ĝádnou úhradu. Stálo by za to uvážit, co bylo promyšleno a co realizováno u nás, þi proþ se tak doposud nestalo, jestliže spoleþenský vývoj je identický s Evropou. Co je v oboru Ĝízených, veĜejnČ prospČšných funkcí lesa v ýR známo jako nesporné? VeĜejnou potĜebu funkcí vodohospodáĜských s pĤdoochrannými a rekreaþních se zdravotními mohou zajistit lesnické služby (environmentální a sociální služby lesního hospodáĜství). Jedná se o plochy horských lesĤ pramenných oblastí (420 tis.ha), lesĤ v povodích 2 vodárenských zdrojĤ (256 tis. ha) a lesĤ rekreaþních (605 tis. ha). Tedy rozhodnČ pĜes 1 mil. ha lesĤ!

2

VČdomČ neužívám pojem „ochranná pásma“. Ta se totiž novČ vymezují více podle kritérií úspornČ ekonomických, nikoliv z hlediska úþinných faktorĤ komplexní vodohospodáĜské funkce lesĤ podle odborných metodik.

27

VČda dodala už dávno také reálné podklady kde, co, proþ, jak i za kolik je úþelné dČlat v onČch lesích. Existují metodiky nakládání s vodohospodáĜsky významnými lesy (nejnovČjší z roku 2007 3), jsou vzorové projekty lesĤ rekreaþních i lázeĖských. Proto je také zkalkulováno, jaké pĜimČĜené náklady by si vyžadovalo plnČní veĜejných potĜeb environmentálních a sociálních služeb lesního hospodáĜství. Podle posledních kalkulací, uskuteþnČných v cenové hladinČ roku 1995, bylo by roþnČ zapotĜebí: pro funkce vodohospodáĜské s pĤdoochrannými 533 mil. Kþ, pro funkce rekreaþní se zdravotními 293 mil. Kþ 4. V EvropČ platí, že ĜádnČ instalované služby lesního hospodáĜství jednak pĜispívají k ekonomické stabilitČ lesních majetkĤ, jednak jsou ekonomicky efektivní v národohospodáĜské rozvaze. U nás služby v oboru veĜejnČ prospČšných Ĝízených mimoprodukþních funkcí mohou pĜinášet napĜ. tyto národohospodáĜské efekty 5 : •

ochrana vodárenských zdrojĤ je ekonomicky efektivnČjší v nejjednodušších pĜípadech 11krát, v nároþnČjších víc než 20krát ve srovnání s technologiemi úpravárenství; napĜ. v USA pĜed lety poznali, že jde o ceny pitné vody – sociálnČpolitickou otázku;

•

v ochranČ krajiny pĜed vodním živlem je možnost ekonomicky efektivního snížení bČžných povodĖových škod v povodích o 20-25 %.

Takové mohou být efekty víceúþelového þi multifunkþního nakládání s lesy! OpatĜení jsou známá. Nutná je ovšem kvalifikovaná nabídka (marketing) služeb. NapĜ. po Ĝádné nabídce rekreaþní funkce lesa v západní EvropČ náklady lesního hospodáĜství finanþnČ pokrýval nejprve prĤmysl (uznal efekt pracovní výkonnosti), pak naskoþila i sféra regionální a komunální (zkalkulovala si efekt pĜíjmĤ daní). Jaká je tuzemská realita? Možné je uvést nespornČ dobré pĜíklady specifických vlastníkĤ lesa – napĜ. MČstské lesy Hradce Králové a další pĜímČstské lesy, MasarykĤv les MZLU Brno, LázeĖské lesy Karlových VarĤ, také Program 2000 LýR, s.p. zejména co se týká funkcí rekreaþních, spolupráce s ochránci pĜírody atp. Nejde však dnes o chválu toho, co se pĜece jen podaĜilo navzdory základním, službám nepĜíznivým faktorĤm. Klasicky pojaté a strukturované odvČtví lesního hospodáĜství jako jednosložkový výrobní sektor produkce dĜeva není schopno zajistit spoleþnosti služby v Ĝízených, veĜejnČ prospČšných funkcích lesa v mČĜítku reálné potĜeby. „TĜešniþky“ na dortu, chvályhodná dobrá vĤle, nadšení a „brigády“ je-li chuĢ, zbude-li þas a nČco penČz nestaþí uspokojovat veĜejné potĜeby v celém státČ. ěešení základních faktorĤ se zatím nekoná. NapĜ. evropská idea diferenciace druhĤ vlastnictví lesa a smyslu existence lesĤ v majetku státu (náš zákon 77/1997 Sb.) nenašla uplatnČní ve státní lesnické koncepci a tedy ani v Zakládací listinČ LýR, s.p. 6. Za zcela neevropské je možno oznaþit ideu v našem lesním zákonu 289/1995 Sb.: „vlastník lesa musí strpČt omezení jeho hospodaĜení za náhradu zvýšených nákladĤ, pokud vzniknou z omezeného zpĤsobu hospodaĜení“. Jde o § 36 o lesích zvláštního urþení; smyslem hospodaĜení v této kategorii lesa je pĜece ze zákona právČ zajišĢování veĜejných zájmĤ. Podle § 2 písmeno d) téhož zákona se však hospodaĜením v lese rozumí též ostatní þinnosti zabezpeþující plnČní funkcí lesa. Mají snad být tyto þinnosti právČ tam, kde je jich ve veĜejném zájmu nejvíce zapotĜebí, jakýmsi kuriózním druhem hospodaĜení, jenž je svým vlastním omezením hospodaĜení? Existuje snad ještČ jiné národohospodáĜské odvČtví, kterému se jedna složka zákonného hospodaĜení naĜídí být jeho omezením, aby se mohlo jednat o jistou náhradu vznikající újmy? Problém uspokojování veĜejného zájmu na lesích není u nás dotažen koncepþnČ, politicky, ani legislativnČ. PĜesto jedna veĜejnČ prospČšná, mnohokrát osvČdþená lesnická služba existuje už víc než 120 rokĤ – lesnicko-technické meliorace s hrazením bystĜin. Existuje dost 3

Šach F.-Kantor P.-ýernohous V., 2007: Metodické postupy obhospodaĜování lesĤ s vodohospodáĜskými funkcemi. Lesnický prĤvodce þ. 1. VÚLHM, VS Opoþno; 25 stran. 4 Viz Optimalizace nákladĤ pro zajištČní veĜejného zájmu v lesích. Spoleþný výsledek ekonomických studií. ÚHÚL Brandýs n.L., Lesnická fakulta ýZU Praha, 1995; 37 stran + 5 pĜíloh. 5 Viz Kreþmer V., 1994 /1996/: Economical Valuation of Water Conservation Forest Functions. In: Workshop Evaluation of Forest Benefits through a Total Evaluation of Production, Environmental and Social Functions of Forests, Forest Value. Prague-JílovištČ, 13-16.IX.1994. VÚLHM a MZe ýR Praha; 59-62. 6 Jedná se o úpravu této listiny podle zákona 77/1997 Sb. „Rozhodnutí o pĜizpĤsobení zakládací listiny státního podniku Lesy ýeské republiky þ.j. 3217/91-1000“ ze dne 12.VIII. 1997.

28

analýz promČn jejího vývoje jako veĜejnČ prospČšných služeb v hospodáĜských strukturách a legislativních pojetích neadekvátních lesnickým službám. PĜipomenul jsem i další reálné tĜešinky na dortu. Zatím však neexistuje vČcné, dobČ adekvátní obecné Ĝešení, jak zajišĢovat veĜejné zájmy na lesích mimo produkci tržních statkĤ. Zatím se neuvážilo, že by místo pĜíkazĤ strpČt omezení hospodaĜení mohlo jít o úhradu služeb ve prospČch spoleþnosti, tedy o rozšíĜené hospodáĜské využívání lesa pracemi na zakázku. Je tu ještČ jeden velmi znepokojující fakt, týkající se životního prostĜedí kulturní krajiny a pĜíslušných služeb lesního hospodáĜství. Státní moc mĤže totiž ze zákona vytváĜet rizika pro veĜejnČ prospČšnou environmentální a sociální funkþnost lesĤ, nezbytnou pro kulturní obytnou krajinu. Mohou se tu uplatĖovat mýty. Složitosti vazeb mezi spoleþností a pĜírodou a ideové nadšenectví se promítly i do sféry právní 7; ideologie pĜerostla v doktrínu. Jedná se o: a) nedokonalosti zákonných pĜedpisĤ jak na ochranu pĜírody samé vþetnČ pĜírody samé v krajinČ (114/1992 Sb. ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ), právČ tak jako pĜedpisu pro aktivity dozorþích orgánĤ (282/1991 Sb.); obsahují totiž pojmy bez definic a opírají se o hypotézy vČdČ neznámé, zato postihování obþanĤ je velice usnadnČno; b) zákonnou pravomoc rušit zákony o lesích i o vodách (114/1992 Sb.. § 90) v zájmu nadĜazené ochrany pĜírody pro pĜírodu samu bez úvahy faktu, že oba zákony obsahují ustanovení nepĜímo i pĜímo zajišĢující ochranu životního prostĜedí kulturní krajiny – a též bez odpovČdnosti za následky nepodložených rozhodnutí. V dĤsledku toho se objevují rizika: a) ohrožování obþanských práv vlastníkĤ lesa, jak plyne nejen ze zkušeností praxe soudnČ znalecké 8, b) dalekosáhlých možných následkĤ rozhodnutí orgánĤ, jimž zákon dal neomylnost.

Následky se pak mohou prohlásit za omyl bez jakýchkoliv problémĤ s odpovČdností – pĜíkladem jsou velkoplošné destrukce lesĤ, vzniklé zákonným rozhodnutím k tomu oprávnČných státních orgánĤ zĜejmČ bez náležité rozvahy možných rizik pro kulturní obytnou krajinu stĜední Evropy 9, s tak zásadními zmČnami životního prostĜedí v lesích a funkcí lesĤ, že obdobné následky opatĜení kteréhokoliv vlastníka hospodáĜského lesa by byly právnČ hodnoceny jako škody na environmentu þi na pĜírodních procesech v lesním ekosystému v hodnotách miliardových 10.

7

Viz Kreþmer V., 2007: Lesní hospodáĜství v právních souvislostech. Rozbor vazeb legislativy lesní, environmentální a ochrany pĜírody jako problémy lesní politiky i praxe v oblasti životního prostĜedí. 79 stran. Nakl, Lesnická práce, Kostelec n. ýernými lesy. 8 Navýsost pozoruhodný pro právo demokratické zemČ je právní výklad zákona 282/1991 Sb. Nejvyšším správním soudem ýR (viz zdĤvodnČní rozsudku 7 A 82/2002-40 z 25.XI.2003): „Není tĜeba vlastníkovi lesa prokázat, které konkrétní mimoprodukþní funkce lesa jako složky životního prostĜedí byly jeho jednáním poškozeny þi ohroženy. Tento zákon, stejnČ jako lesní zákon, posuzuje funkce lesa a jejich význam pro životní prostĜedí jako celek“. „Les jako celek“ je zvláštní mýtus nemající oporu v realitČ pĜírodních procesĤ; jeho pomocí lze však vytváĜet virtuální právní skuteþnosti s následky snadno pĜedstavitelnými. Viz Kreþmer V., 2007: Lesní hospodáĜství v právních souvislostech s ochranou životního prostĜedí a ochranou pĜírody. Nakl. Lesnická práce, Kostelec n. ýernými lesy; 79 stran. 9 V reprezentaþní knize „Krajina v ýeské republice“, vydané 2007 pro MŽP ýR (J. NČmec a F. Pojer, editoĜi) více než 37 autorĤ (ekologĤ, ochranáĜĤ pĜírody, odborníkĤ na krajinu a s pĜedmluvou ministra M. Bursíka) se na stranČ 233 uvádí k ŠumavČ: „DĤvČra v autoregulaþní vliv lesních porostĤ a schopnosti ekosystémĤ vypoĜádat se s pĜemnožením podkorního hmyzu pĜirozenou cestou… … se po dlouhých þtyĜech letech ukázala být mylná“. Na páchání omylu však byli odpovČdní lidé mnohokrát dĤraznČ upozorĖováni pĜedem odbornČ kompetentními kruhy. Kdo – ze zákona neomylný – bude odpovídat za prosazený „omyl“ s destrukcí tisícĤ hektarĤ horských lesĤ a jejich jinde tak pĜísnČ zákonem 282/1991 Sb. chránČného životního prostĜedí v nich i jejich funkcí jako složky životního prostĜedí, popĜ. za nedbání zákona 17/1991 Sb. o ochranČ životního prostĜedí, jenž zná i prostĜedí þlovČka. Jako by uniklo pozornosti, že oba tyto zákony nepatĜí k tČm, které by bylo možno prohlásit za neplatné podle § 90 zákona 114/1992 Sb. ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ? 10 Problematiku viz jednak Vyskot I. a kol., 2003: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesĤ ýeské republiky. Praha MŽP ýR; 186 stran, jednak Kreþmer V.-Šach F.-Šišák L.-Flora M., 2006: K ekonomickému hodnocení funkcí lesa z hledisek lesopolitických. Zprávy lesnického výzkum, 51, þ. 3, Suppl.; 195-215.

29

Co Ĝíci závČrem? Za hluboké zamyšlení stojí tak paradoxní situace z hledisek správní i trestní sféry. Zaslouží si pozornost zastupitelských orgánĤ demokratické zemČ též jako záležitosti blízké ListinČ základních práv a svobod. Problematika veĜejnČ prospČšných mimoprodukþních funkcí lesa je skuteþnČ závažným tématem pro budoucnost lesnictví a lesního hospodáĜství v dobČ globalizace a pokraþujícího prudkého vývoje civilizaþních procesĤ. Zabývala se tím velká konference IUFRO už v roce 1992 „na pomoc zemím v pĜechodu od totality k tržnímu hospodáĜství“. Západoevropští lesniþtí politikové a ekonomové tam podali pĜehled vývoje lesnických služeb spoleþnosti. ýSR zástupce nevyslala – naše tehdy pĜipravovaná transformace lesĤ mČla zcela jiné zamČĜení; šli jsme zámČrným opomenutím služeb lesního hospodáĜství proti proudu Evropy a v tom bychom tam pomoc nenašli. Problém služeb zdĤrazĖují i pravidelné Ministerské konference na ochranu lesĤ Evropy þi celé severní polokoule. Aþ v oboru veĜejnČ prospČšných mimoprodukþních funkcí lesa existují praktikované mýty a laicky nesmyslné názory nebo úþelová ideologie strkají psí hlavu na lesní hospodáĜství napĜ. za povodnČ, máme dostatek vČdeckých faktĤ, které mohou být uplatnČny ve prospČch životního prostĜedí kulturní krajiny, dovolí-li to uspoĜádání státní lesní politiky v evropském duchu, vznik odpovídajících nástrojĤ v legislativČ a ovšem aktivity samého lesnictva.

Autor: Ing. Vladimír Kreþmer, CSc. Na Loukoti 20, 160 00 Praha 6 [email protected]

30

Kalamity v þeských lesích – minulost a souþasnost Petr Zahradník Kalamita ve slovníku cizích slov je vysvČtlena struþnČ – nehoda, neštČstí, pohroma. V lesnické terminologii je však takto úzce chápána pouze v pĜípadČ biotických škodlivých þinitelĤ (vČtrná kalamita, snČhová kalamita), kdy v dĤsledku nepĜíznivých klimatických vlivĤ dochází k rozsáhlým poškozením porostĤ (polomĤm), a tedy i ke znaþným škodám. V pĜípadČ biotických škodlivých þinitelĤ (hmyz, obratlovci, houby) je spíše používána ve smyslu pĜemnožení (gradace), které sice vede k poškození porostĤ, ale nemusí nutnČ být kalamitou v pravém slova smyslu, i když v nČkterých pĜípadech, jako napĜ. pĜemnožení lýkožrouta smrkového (kĤrovcová kalamita) nebo bekynČ mnišky (mnišková kalamita) jde o kalamitu v pravém slova smyslu, protože poškození porostĤ vede k jejich odumĜení a je tedy nevratné. Vznik kalamit je þasto dáván do souvislostí se zmČnami našich lesĤ, které se týkají jak zmČn dĜevinné skladby, tak i prostorové skladby, ale také se zmČnami ve zpĤsobĤ hospodaĜení. K tČmto zmČnám došlo v zásadČ poþátkem 18. století, kdy byly pĤvodní smíšené lesy nahrazeny a dále byly nahrazovány na pĜání vlastníkĤ smrkovými monokulturami, takže v souþasné dobČ je více než polovina našich porostĤ ve tĜetí až þtvrté generaci na nepĤvodních stanovištích. PrávČ smrkové monokultury bývají nejþastČji postiženy kalamitami, zpĤsobovanými abiotickými faktory i biotickými þiniteli. Pro zarámování rozsahu škod a jejích význam je potĜebné uvést nČkolik základních údajĤ o našich lesích. Tyto údaje vycházejí ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodáĜství ýeské republiky 2006 a z výsledkĤ národní inventarizace lesĤ v ýeské republice 2001 – 2004. Plocha lesa v ýR – 2 751 586 ha z toho jehliþnany – 1 604 458 ha (67,2 %) z toho smrk – 1 138 424 ha (47,7 %) z toho borovice – 332 685 ha (13,9 %) z toho duby – 176 532 ha (7,4 %) PrĤmČrná zásoba hroubí 332,7 m3.ha-1 (podle Zprávy o stavu lesa 250,5 m3.ha-1) Celková zásoba – 915 452 662 m3 Celkový prĤmČrný pĜírĤst – 17,5 mil. m3 Roþní tČžba (2006) – 17,7 mil. m3 (6,67 m3.ha-1) PrĤmČrná hmotnatost 1 dospČlého smrku (odhad) – 0,7 – 1,0 m3 Poþet dospČlých smrkĤ na 1 ha – 300 – 350 jedincĤ PrĤmČrná zásoba dospČlého smrkového porostu (80 let, IV. bonita) – 300 m3

Abiotické faktory První záznamy o škodách zpĤsobených abiotickými faktory se objevují již v kronikách z 12. století (Kouba 2006). DĤvod je zĜejmý – pĜíþina byla poznatelná (vichĜice, abnormální množství snČhu, kroupy), a pĜesto i na tehdejší dobu neobvyklá. Tyto údaje však postrádají údaje o rozsahu a v nČkterých pĜípadech i lokalizaci. V 18. a 19. století se již kusé informace o rozsahu objevují anebo z jejich popisu lze alespoĖ odvodit, že by mohlo jít i o rozsáhlá poškození, tedy o kalamity. Tyto þíselné údaje o rozsahu jsou však uvádČny v tehdy používaných mírách a nČkdy je problém s jejich pĜevodem na souþasné mČrné jednotky Jako pĜíklad mĤže být použit sáh. Jednak se autoĜi vĤbec nezabývají oznaþením, zda jde o sáh þtvereþní nebo krychlový (kubický), což mĤže být také problém (není vždy zĜejmé, zda se uvádí plošná výmČra poškození anebo objemová). I v pĜípadČ kubických sáhĤ však existují s pĜepoþty problémy. Jelínek (1988) uvádí, že kubický sáh po 60 stopách je roven 1,8947 m3 a kubický sáh po 70 stopách 2, 2105 m3. V Lesnickém nauþném slovníku, díl II (1995) se uvádí, že 1 vídeĖský kubický sáh má hodnotu 6,820992 m3 a dá se odvodit, že þeský kubický sáh má hodnotu 5,6221219 m3. Objevuje se i termín staroþeský sáh, což je zĜejmČ již zmiĖovaný þeský sáh. Nauþný slovník lesnický (1960) dále uvádí, že u rovnaného dĜíví mČĜil sáh 1 sáh šíĜka a 1 sáh výšky, ale jeho hloubka závisela na délce polen, která mČĜila 2 – 3 stopy, proto byla pĜepoþítací míra rĤzná. Obdobné problémy pĜináší plošná míra jitro. Jelínek (1988) uvádí, že 1 katastrální jitro se rovná 0,5755 ha. Lesnický

31

slovník nauþný, díl I. ((1994) uvádí dále jitro staroþeské malé (0,28 ha) a jitro staroþeské velké, které mČlo rozlohu 2/3 jitra rakouského (0,37 ha). Pro další pĜepoþty byly použity hodnoty 1 kubický sáh = 6,820992 m3 a 1 jitro = 0,5755 ha, nebylo-li konkrétnČ uvedeno, o jakou míru jde. Dále byla použita pĜi výpoþtech hodnota porostní zásoby pro osmdesátiletý porost na III. bonitČ – 416 m3 (dle Technické pĜíruþky lesnické, 1959). VČtrné kalamity lze hodnotit z pohledu vČkĤ jako nejvýznamnČjší škodlivý þinitel poškozující lesní porosty. Jde o škody dobĜe patrné a se snadnou identifikací pĜíþiny. Jako pĜíklad by mohlo posloužit sdČlení kanovníka vyšehradského z roku 1139: „A když se kníže SobČslav vracel se svým vojskem, ustanoviv bojovníky ke hlídání hradĤ, jednoho dne, když byl uprostĜed lesa pĜi vchodu do své zemČ, vál velmi prudký vítr, který vyvracel nejen stavení, nebo jakékoliv pĜekážky v cestČ, nýbrž i silné lesní stromy z koĜene. Tím se ocitli ýechové ve velkém nebezpeþenství…. . Ale dík ochranČ Boží zahynulo pádem stromĤ jen sedm lidí z celého vojska, ostatní se všichni vrátili bez úrazu.“ (Kouba 2006). Takovýchto informací bychom našli více. Informace již s konkrétními daty podává Chadt-ŠevČtínský (1913), který uvádí, že v roce 1715 na krumlovském panství porazil vítr 105 tis. kmenĤ s více než 250 tis. m3 dĜeva, dále v roce 1822 bylo na panství jindĜichohradeckém zniþeno 361 jiter lesa (207 ha, tj. cca 86 tis. m3) anebo pĜi vichĜicích z 18. prosince 1833 a z 1. ledna 1834 bylo zniþeno na panství ýeská Kamenice 120 tis. „dol. rakous. sáhĤ“ (tedy zĜejmČ vídeĖský sáh), což pĜedstavuje cca 819 tis. m3. Další informace s geografickou lokalizací škod (bez objemových údajĤ), týkající se 18. a 19. století uvádí Nožiþka (1957). Jde napĜ. o vichĜici z r. 1775, která postihla lesy lipnické a hranické nebo o vichĜici z r. 1776 z lesĤ šumperských, a tak lze pokraþovat dále. Dále uvádí však i údaje s konkrétním zhodnocením rozsahu škod – napĜ. kalamitu z 29.-30. ledna 1801 z panství Brandýs n. L. – 8 564 kmenĤ (postiženo bylo i panství radvanþické a Kutnohorsko, avšak bez konkrétních kvantitativních údajĤ), kalamitu ze 14. listopadu 1824 z bruntálska (50 tis. sáhĤ, tj. cca 341 tis. m3), kalamitu z panství Velké Dvorce na Tachovsku z 25.5.1830 (150 tis. sáhĤ, tj. cca 1 023 tis. m3, další škody byly evidovány i na panstvích Plasy, Petrohrad a Krnov, avšak bez konkrétních údajĤ). Z vichrĤ v letech 1833 – 1934 jsou hlášeny i další poškození – z Vrchlabí 4 410 sáhĤ (30 tis. m3), z jilemnicka 24 tis. sáhĤ (164 tis. m3), na zákupsku 100 tis. sáhĤ (682 tis. m3), na pĜíseþnicku 15,6 tis. sáhĤ (106 tis. m3) a na dČþínsku 42 625 kmenĤ (odhad 40 tis. m3). KromČ toho postihla vČtrná kalamita i varvažovsko (360 tis. kmenĤ, tj. pĜibližnČ min. 300 tis. m3). PĜitom se tyto kalamity objevují v lesích ještČ relativnČ málo ovlivnČných, i když i zde jde do urþité míry o diskutabilní záležitost. NapĜíklad Samek (1956) uvádí historické údaje o poškozování lesĤ v oblasti Hrubého Jeseníku z 19. století, pĜiþemž toto poškození dává do souvislostí s rozsáhlými tČžbami v tČchto lesích v 16. a 17. století v dĤsledku rozšíĜení železáĜských hutí. Nejvíce postihovanou oblastí v dĤsledku vČtrných kalamit je Šumava. Nekvantifikované údaje o vČtrných kalamitách jsou již z 18. století (úplnČ první je datována do 12. století), avšak kvantifikované údaje pocházejí až ze století devatenáctého. Na pĜelomu let 1833 a 1834 bylo na Vimperském panství poškozeno 22 tis. m3 a ve Volarských lesích necelých 20 tis. m3 a následnČ v roce 1836 dalších 64 tis. m3. Následovaly drobnČjší kalamity v letech 1840, 1859 a 1861 (Jelínek 1988, Zatloukal 1998). Avšak nejznámČjší zaznamenaná vČtrná kalamita postihla Šumavu 17. prosince 1868 a následnČ ještČ o vánoþních svátcích téhož roku. Na Vimperském panství bylo v prosinci zniþeno pĜes 100 tis. m3, na Zvíkovském velkostatku dalších 131 tis. m3 a na Prášilku ještČ 20 tis. m3 (Jelínek 1988, Zatloukal 1998). V listopadu 1869 došlo k blíže nespecifikovanému zvČtšení polomĤ a v následujícím roce 26.-27.10.1870 bylo na výše uvedených majetcích celkem zniþeno dalších 780 tis. m3. Celkem bylo tedy na ŠumavČ zniþeno 1 031 tis. m3. DĤsledkem této vČtrné kalamity byla kĤrovcová kalamita v následujících letech, protože se nepodaĜilo vþas tyto polomy zpracovat. Tato kalamita byla natolik významná, že se jí dostalo i literární zpracování z pera K. Klostermana. Ve stejném období bylo na zbytku území poškozeno dalších 4 443 tis. m3, z toho na panství Rožmitálském bylo dne 8. prosince 1868 poškozeno 42 tis. m3, ve stejný den na panství Velkého Ždíkova 30 tis. sáhĤ (tj. 205 tis. m3) a v okolí ýeské Kamenice 90 tis. m3; dále na panství ýeský Krumlov bylo poškozeno z 26. – 27.10 1970 cca 2 290 tis. m3 a pĜi obou bouĜích pak na panství HoĜovice 153,6 tis. sáhĤ (tj. 1 048 m3), v lesích obce Královéhradecké dalších 70 tis. m3 a v Jeseníkách dalších 698 tis. m3 (Chadt-ŠevČtínský 1913; Skuhravý 1992). S ohledem na rozsah a vzhledem k tomu, že došlo k poškozování porostĤ v rĤzných þástech

32

území ýech i Moravy, je velmi pravdČpodobné, že rozsah kalamity byl ještČ vyšší, neboĢ nevíme zda známe (a spíše neznáme) údaje ze všech lesních majetkĤ, nehledČ na to, že byla-li škoda menšího rozsahu, nebyla vĤbec zaznamenána. Domnívám se, že celková výše škod by mohla dosáhnout až hodnoty 7 – 8 miliónĤ (ale je nutné brát v potaz, že jde o dvČ vichĜice – z prosince 1868 a Ĝíjna 1870 a nelze je kvantitativnČ odlišit, protože nČkteré údaje oddČleny neexistují). Graf 1: Historický pĜehled zaznamenaných vČtrných kalamit na území ýeské republiky. 6 000

5 000

tis. m3

4 000

3 000

2 000

1 000

0 1715

1801

1822

1824

1830 1833- 1836 1868- 1900 1834 1870

1910 1917- 1920 1928- 1930 1939- 1941- 1945- 1953 1955- 1960 1918 1929 1940 1943 1949 1957 roky

Pozn.: ýervené sloupce jsou polomy zpĤsobené vČtrem v kombinaci se snČhem.

I 20. století bylo poznamenáno množstvím vČtrných kalamit, jejichž podrobný pĜehled uvádí Kudela (1980). Za zmínku jistČ stojí vČtrné kalamity z let 1930 (v kombinaci se snČhem) v celkové výši 3 mil. m3, která postihla zejména ýeskomoravskou vysoþinu, Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory, dále z let 1941 – 1943 a 1945 – 1949, kdy bylo postiženo 3 a 2,5 mil. m3 v jižních, západních a stĜedních ýechách, a koneþnČ v r. 1955 bylo postiženo 3,5 mil. m3. Zatloukal (1998) uvádí ještČ kalamitu 6. prosince 1939 a listopadu 1940, která dosáhla v jižních a západních ýechách celkového objemu 707 tis. m3 a kalamity z let 1955 – 1957 (zĜejmČ i v kombinaci se snČhovými polomy), a to v celkové výši 888 tis. m3 (opČt byly postiženy jižní a západní ýechy). PĜehled historických vČtrných kalamit je uveden v grafu 1. Od 60. let docházelo k poškození nejen þastČji, ale také rozsah poškození byl vyšší, jak je patrné z grafu 2. Hodnota poškozených porostĤ pĜekroþila 3 mil. m3 celkem 11, a to v letech 1967, 1976, 1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1990, 1991, 2003 a 2007, pĜiþemž rok 2007 byl historicky zaznamenaným rekordem. Ovšem od 80. let minulého století postihují mimoĜádnČ silné orkány Evropu (resp. její þásti) þastČji než v minulosti a s výjimkou orkánu Kyrill z roku 2007 se našemu území vČtšinou vyhýbají. Je možné zde vzpomenout napĜ. orkán Vivian z 25. – 27. února 1990, který zasáhl Britské ostrovy, Francii, státy Beneluxu a NČmecko a zpĤsobil škody v rozsahu 120 mil. m3 (rychlost vČtru 120 – 130 km.hod-1, max. 285 km.hod-1), orkán Lothar z 25. – 27. prosince 1999, který v severní Francii, jihozápadním NČmecku, Švýcarsku a Lichtenštejnsku zpĤsobil škody v rozsahu 197 mil. m3 (max. rychlost vČtru 272 km.hod-1), orkán Erwin (v Norsku nazývaný jako Gudrun), který postihl zejména Skandinávii (zejména Švédsko) a zniþil 7,5 mil. m3 lesních porostĤ (rychlost vČtru 126 – 165 km.hod-1), orkán Per ze 14. ledna 2007, který ve Švédsku zniþil 12 mil. m3, orkán Kyrill z 18. -19. ledna 2007, který na území NČmecka, Rakouska a ýeska zpĤsobil škody v rozsahu 32 mil. m3 (v NČmecku 20. mil. m3 a v Rakousku 2,5 mil. m3) s max. rychlostí vČtru 216 k,.hod-1 nebo orkán Ema z 1. bĜezna 2008, který postihl NČmecko, Rakousko, ýesko a Polsko a zniþil pĜibližnČ 15 mil. m3 porostĤ (max. rychlost 190 km.hod-1).

33

Graf 2: Poškození porostĤ abiotickými faktory v letech 1966 - 2007. 10 000

9 000

8 000

7 000

tis. m3

6 000

5 000

4 000

3 000

2 000

1 000

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

19 76

19 74

19 72

19 70

19 68

19 66

0

rok vítr

sníh

námraza

sucho

Graf 3: Historický pĜehled zaznamenaných kalamit zpĤsobených na území ýeské republiky snČhem a námrazou. 12 000

10 000

tis. m3

8 000

6 000

4 000

2 000

0 1868

1876

1894

1904

1907

1911

1916

1930

19331934

1939

1953

19551957

19581959

rok

Pozn.: ýervené sloupce jsou polomy zpĤsobené snČhem v kombinaci s vČtrem, zelené znázorĖují poškození námrazou.

34

Další faktor, zpĤsobující rozsáhlé kalamity, je sníh. ObdobnČ jako vítr zpĤsobuje zlomy a vývraty, þasto na rozsáhlých plochách, i když nejsou zpravidla tak rozsáhlé a mohou být kombinovány se škodami vČtrem. I v tomto pĜípadČ lze najít informace o rozsáhlých poškozeních v dávnČ minulosti, jako napĜ. informace z roku 1448, kdy se zlámalo velké množství ovocných i jiných stromĤ (Kouba 2006). Jestliže se lámou i listnáþe, musely být mnohem významnČji poškozeny jehliþnaté dĜeviny s olistČnou korunou. Tuto situaci zaznamenal i Chadt-ŠevČtínský (1913), který však uvádí i ještČ starší poškození, a to z r. 1435. Ovšem již z roku 1868 uvádí konkrétní údaj, kdy v listopadu panovaly takové snČhy, že v jednom týdnu padlo 1,5 mil. sáhĤ dospČlého dĜeva (tj. cca 10,233 mil. m3). Dále uvádí, že v r. 1876 bylo na Písecku zniþeno 55 tis. m3 a v 1894 na panství ýeská Kamenice 21 tis. m3. Poþátkem 20. století docházelo k poškození þastČji, ale objem poškozeného dĜíví nebyl pĜíliš velký – 1907 Beskydy, 100 tis. m3, 1916 Beskydy, 600 tis. m3. Koncem tĜicátých let (1939) nás postihla nejrozsáhlejší snČhová kalamita, která zasáhla jižní, západní a stĜední ýechy. Poškozeno bylo 7 mil. m3. Ze stejné oblasti Kudela (1980) uvádí z roku 1979 poškození v rozsahu 8 mil. m3 (6, 7 mil. m3 z dubna a dalších 1,3 mil. m3 z listopadu). Uvádí, že jde o odhady, protože hmota nebyla ještČ zpracována. PĜi porovnání tČchto dat s údaji evidence poškození bylo však v roce 1979 hlášeno jen nČco málo pĜes 2 mil. m3, takže odhad byl znaþnČ vyšší. Je však také možné, že þást tohoto poškození (z listopadu) se mohla objevit v evidenci až v roce 1980, kdy bylo evidováno poškození snČhem ve výši 3,356 mil. m3, což pĜedstavuje nejvyšší objem ve sledované historii (od r. 1966). V minulosti se objevuje snČhová kalamita v kombinaci s vČtrem, napĜ. v r. 1930 byla takto postižena ýeskomoravská vysoþina, Krkonoše, Jizerské a Orlické hory (více než 5 mil. m3) nebo v roce 1953, kdy byly postiženy ýeský les, Krušné, Lužické a Orlické hory, Kralický SnČžník a Jeseníky (2 mil. m3); další údaje pro roky 1966 (severní ýechy a Morava – témČĜ 4 mil. m3) a 1967 (západní ýechy – 1,65 mil. m3) jsou opČt v mírném rozporu s evidencí, avšak pĜi souþtu obou rokĤ jsou tyto údaje nižší než vyplývá z evidence (celkem 6,7 mil. m3) (Kudela 1980). PĜehled historických kalamit je patrný z grafu 3 a posledních zhruba 40 let je znázornČno v grafu 2. Je zĜejmé, že škody snČhem zpravidla nedosahují takového objemu, jako škody vČtrem. Objem 2 mil. m3 byl pĜekroþen pouze v letech 1979, 1980 a 2006 a nedosáhl hodnot z konce pĜedminulého a zaþátku minulého století. VýjimeþnČ se mohou, ale nČkdy i ve znaþném rozsahu, projevit i další faktory, jako je námraza, sucho nebo kroupy. Imisní poškození lesĤ, které kulminovalo v 70. a 80. letech zde není zmiĖováno pro svoje významná specifika. Námraza poškozuje naše porosty relativnČ þasto, avšak rozsah škod je vČtšinou prakticky zanedbatelný, jak je patrné z grafĤ 2 a 3 (z celostátního pohledu témČĜ jistČ, z místního pohledu to mĤže být lehce zpochybnČno). První údaj uvádí, že v DČþínských lesích, a to zejména v tyþkovinách, polámal mráz 200 000 stromkĤ (Chadt-ŠevČtínský, 1913). Další konkrétní údaj pochází ze západních ýech z r. 1904, kdy bylo zniþeno 50. tis. m3 (Kudela 1980). Ovšem objevují se i takové epizody, kdy i námraza dokáže zpĤsobit rozsáhlé nebo dokonce velmi rozsáhlé kalamity. Zde je možné zmínit napĜ. roky 1911 (Beskydy, 400 tis. m3), 1933-1934 (Krušné hory, Jeseníky, ýeskomoravská vysoþina, 1,5 mil. m3) nebo 1974 (ýeskomoravská vysoþina, 600 tis. m3, podle údajĤ VÚLHM témČĜ 800 tis. m3) (Kudela 1980). V nedávné minulosti je pak zcela výjimeþný rok 1996, kdy bylo poškozeno témČĜ 3 mil. m3. Škody námrazou mají svá specifika, která se výraznČ projevila i v roce 1996. Poškození mČlo dvojí charakter. Zatímco v mladých náhradních bĜezových porostech v Krušných horách došlo ke zniþení porostĤ, které však nedosáhlo objemovČ velkých hodnot, v Brdech nebo na ýeskomoravské vrchovinČ došlo k poškození korun na velkých plochách, þímž se do statistik dostaly celé objemy porostĤ, pĜitom však k jejich zniþení nedošlo. NáslednČ nebyly napadeny ani podkorním hmyzem. Kroupy jako kalamitní faktor jsou zmiĖovány zejména v historických pramenech, a to spíše ve vztahu k poškození majetku jako takového. Avšak k poškození dochází i v lesních porostech, aþkoliv dĤsledky jsou spíše v poškození porostĤ než v jejich zniþení a odumĜení. Bohdanecký (1903) uvádí poškození 10 tis. jiter (cca 5,7 tis. ha). Vlastní zkušenosti z roku 1996 z Kostelce nad ýernými lesy popisuje Kouba (2006), kdy kroupy dosahovaly znaþných rozmČrĤ (kulaté 5-6 cm v prĤmČru, kvádrové o rozmČrech 8-9 x 6-7 x 4-5 cm). Obdobné krupobití zaznamenal i v roce 2000. OsobnČ jsem nedaleko StĜíbra v roce 2001 zažil rozsáhlé krupobití, po kterém zĤstala vrstva krup o prĤmČru zhruba 1 cm ve výši až 0,5 m (10 – 15 cm bylo prakticky všude); následovaly další pĜívalové deštČ a sesuvy pĤdy.

35

Historicky je sucho a škody s tím spojené zmiĖováno relativnČ þasto, i když zdaleka ne vždy ve spojení se škodami v lesích. Chadt-ŠevČtínský (1913) uvádí první záznamy o rozsáhlých poškozeních suchem již z konce 1. tisíciletí. V tomto období (stejnČ jako v následujících stoletích) se objevovaly spíše informace o tom, jak dlouho nepršelo, jak vysychaly Ĝeky a rybníky apod. První kvantifikovaný údaj, který je mi znám, uvádí až Kudela (1980), který se týká katastrofického sucha z roku 1947, kdy bylo vytČženo pĜibližnČ 800 tis. m3. V novodobé historii byly nejvyšší škody evidovány v letech 1993 – 1995, kdy dosáhly celkové výše 4,2 mil. m3. V posledních dvou desetiletích je nedostatek srážek a následné poškozování porostĤ významným prvkem, který je dáván i do souvislosti s pĜemnožením (kalamitami) podkorního hmyzu (zejména na smrku a na borovici) – graf 4. Vykazované objemy poškozených porostĤ v tomto období tomu, že dochází k vČtšímu rozsahu škod, však pĜíliš nenasvČdþují, neliší se (až na výjimky jako jsou již zmiĖované roky 1993 – 1995) od objemĤ evidovaných v minulosti. Graf 4: Porovnání objemĤ poškozených porostĤ polomy a suchem ve vazbČ na výskyt podkorního hmyzu. 10 000

9 000

8 000

7 000

tis. m3

6 000

5 000

4 000

3 000

2 000

1 000

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

19 76

19 74

19 72

19 70

19 68

19 66

0

rok polomy celkem

sucho

podkorní hmyz na SM

podkorní hmyz na BO

Z uvedeného vyplývá, že zejména škody vČtrem se vyskytují v posledních 40 – 50 letech mnohem þastČji než v minulosti. Zde je tĜeba brát v úvahu dva faktory. Za prvé, i v pĜípadČ rozsáhlých kalamit nemusely být vždy zaznamenané. Za druhé nebyla provádČna systematická evidence, takže roztroušené polomy nebo polomy menšího rozsahu nebyly zaznamenány. PĜitom v souþtu by možná byly srovnatelné se souþasnými – 2 mil. m3 pĜedstavují pouze necelé 2 m3.ha1 smrkových porostĤ a pĜi pĜepoþtu na smrkové porosty starší šedesáti let se tento údaj pĜibližnČ zdvojnásobí. Dále je tĜeba brát v úvahu skuteþnost, že pĜi urþité rychlosti vČtru (nebo váze snČhu þi námrazy) je pĜekroþena mez pevnosti dĜeva a dochází k lámání. Vicena (2001) uvádí, že zdravé dĜevo vydrží i rychlost vČtru 50 m.s-1 (tj. 12° Beaufortovy stupnice, hodnocené již jako orkán, nad 30 m.s-1). V dĤsledku hnilob však dochází ke snížení pevnosti o 20 – 70 % (podle typu hniloby), takže stromy se lámou již pĜi rychlostech vČtru 17 – 20, resp. 20 – 24 m.s-1 (tj. 9° - 10° Beaufortovy stupnice). Tyto rychlosti se pĜitom vyskytují 12 – 20krát þastČji, takže mĤže docházet také k vČtším škodám. V pĜípadČ vývratĤ velkou roli hraje stav pĤdy – na podmáþených pĤdách dochází k vývratĤm mnohem þastČji. Jestliže v zimním období nedochází k zámrzu pĤdy, rovnČž dochází þastČji k vývratĤm. V neposlední ĜadČ svou roli hraje stav koĜenového systému. Ten mĤže být poškozen jednak houbovými chorobami jako dĤsledek škod zvČĜí nebo nešetrných tČžebních technologií, jednak použitím nevhodné technologie pĜi zalesĖování (vþetnČ používání

36

nevhodných obalĤ pĜi aplikaci obalované sadby). K obojímu existuje rozsáhlá odborná literatura, která se touto problematikou zabývá. Biotiþtí þinitelé

Hmyz Podkorní hmyz Permanentním problémem lesního hospodáĜství (týkající se ale celé stĜední a severní Evropy) je lýkožrout smrkový (Ips typographus L.). VČtšina lesníkĤ má stále v pamČti poslední dvČ kalamity a v souþasné dobČ žije tĜetí (1983 – 1988 ; 1992 – 1996 a 2003 – 2007 a dále trvá). Jak tomu bylo v minulosti a jaké jsou pĜíþiny vzniku kalamit v posledních letech? První záznamy o výskytu kĤrovcĤ (s nejvČtší pravdČpodobností právČ lýkožrouta smrkového) pocházejí z konce 18. století, kdy v dĤsledku napadení docházelo k odumírání porostĤ, napĜ. Krumlovsko – Chadt-ŠevČtínský (1913). V té dobČ byla teprve zjištČna a všeobecnČ rozšíĜena skuteþnost mezi napadením kĤrovci a odumíráním broukĤ (napadení bylo nazýváno jako „mor smrkových lesĤ“, nebo lesy zniþil „létající þerný þerv“ apod.). Z tohoto období nejsou sice známy žádné konkrétní údaje o rozlohách, ale vzhledem k tomu, že to vedlo k vydání rĤzných naĜízení, zajišĢujících potĜebná obranná opatĜení, nebyly škody jistČ zanedbatelné (Nechleba 1929). Stalo se tak v dobČ, kdy teprve docházelo k pĜemČnČ pĤvodních porostĤ. Lze tedy pĜedpokládat, že tyto kalamity vznikaly v místech pĤvodního rozšíĜení smrku. Další kalamity jsou uvádČny z konce 19. a poþátku 20. století, a to již i z pĜesnČjší lokalizací a také s údaji o rozsahu. Jejich souhrnný pĜehled uvádí napĜ. Kudela 1946, 1980; Liška a kol. 1991; Pffefer 1952; Skuhravý 2002). První údaje o kĤrovcové kalamitČ pocházejí z JeseníkĤ, kde bylo v letech 1821 a 1833 napadeno a zpracováno 442 tis. m3 jako následek pozdČ zpracovaných polomĤ po vichĜicích (Pfeifer 1875, Samek 1956). Rozsáhlou kalamitu ve výši 140 tis. sáhĤ (tj. 995 tis. m3) uvádí Chadt-ŠevČtínský (1913) z oblasti JindĜichova Hradce. Další kĤrovcová kalamita byla evidována ze Šumavy po vČtrné kalamitČ z let 1833-1834, kdy opČt v dĤsledku opoždČného zpracování polomĤ došlo k napadení cca 273 tis. m3, tj. zhruba desetinásobku polomové plochy, poslední zbytky byly zpracovány až v r. 1839 (Jelínek 1988, Skuhravý 1992, Zatloukal 1998). K další kalamitČ došlo opČt v Jeseníkách, a to v letech 1868-1870, kdy bylo napadeno 700 tis. m3 (Pfeffer 1952; Skuhravý 1992). Nejrozsáhlejší, relativnČ pĜesnČ dokumentovatelná, kĤrovcová kalamita postihla Šumavu, jako dĤsledek rozsáhlých a pozdČ zpracovaných polomĤ z let 1868 – 1870. Rozsah této kalamity, která probČhla v letech 1870 – 1878, je rĤznými autory interpretován rĤznČ, ale nejþastČjší údaj se uvádí 7 mil. m3 napadeného dĜíví (uvádí se napĜ. pouhých 5 mil. m3, pĜiþemž rozdíl se pĜiþítá zpracovanému nenapadenému polomovému dĜíví) (Jelínek 1988; Pfeffer 1952, Skuhravý 1992, Zatloukal 1998). Prakticky celá první polovina 20. století se obešla bez kĤrovcových kalamit. Jediná lokální kalamita byla hlášena z Novohradských hor (od ýeských Velenic) z. roku 1922, a to ve výši pouhých 22 tis. m3 (Kudela 1980). Komárek (1925a, b) na základČ rozsáhlých šetĜení v porostech napadených bekyní mniškou nezjistil výskyt tohoto škĤdce v ýeské kotlinČ. Byl nalezen pouze v hraniþních horách, dále na TĜeboĖsku a na ýeskomoravské vrchovinČ. NejpĜekvapivČjší byla jeho absence v Brdech. Vyslovil tak domnČnku, že lýkožrout smrkový je schopen napadat stromy a pĜemnožovat se pouze v pĤvodním areálu rozšíĜení smrku (stejnou domnČnku vyslovil i Schimitschek (1931) na základČ podobných šetĜení v NČmecku). Ke konci mniškové kalamity v letech 1926 – 1927 byl odhadnut objem stromĤ napadených kĤrovcem po pĜedchozím žíru bekynČ mnišky na 300 tis. (Komárek 1931).

37

Graf 5: Porovnání historických kĤrovcových kalamit s nejvČtšími kalamitami souþasnosti. 9 000

8 000

7 000

tis. m3

6 000

5 000

4 000

3 000

2 000

1 000

20 03 -2 00 7

19 92 -1 99 6

19 83 -1 98 8

19 59 -1 96 0

19 46 -1 95 4

19 53 -1 95 5

19 48 -1 95 2

19 45 -1 94 7

19 26 -1 92 7

19 22

18 73 -1 87 6

18 68 -1 87 0

18 33 -1 83 9

18 21 ,1 83 3 18 25 -1 82 6

0

rok

Pozn.: ýervený sloupec je údaj dle Zatloukala (viz text).

K první celoplošné kalamitČ došlo teprve v pováleþných letech 1945 – 1947, a to v rozsahu pĜibližnČ 2 mil. m3 a pokraþovalo kalamitou v západních ýechách v letech 1948 – 1952 (napadeno bylo cca 100 tis. m3). V 50. letech minulého století dochází zejména v pohraniþních horách i k dalším kalamitám, která se však pohybují v rozmezí 100 – 200 tis. m3 (Kudela, 1980). Ovšem Zatloukal (1998) uvádí, že v dĤsledku pozdČ zpracovaných nebo nezpracovaných polomĤ z let 1939 – 1940 (707 tis. m3) docházelo v prĤbČhu války k nárĤstu populaþní hustoty lýkožrouta smrkového, k þemuž dále pĜispČlo i abnormální sucho v r. 1947, takže v prĤbČhu kalamity v letech 1946 – 1954 bylo celkem zpracováno na 8 mil. m3, což je prakticky nejvČtší kĤrovcová kalamita evidovaná na našem území. Následující kalamity nelze brát ještČ jako historické, protože Ĝada lesníkĤ je zažila. První probČhla v letech 1983 – 1988, kdy bylo celkem vytČženo 6,65 mil. m3 (Liška a kol. 1991). ProbČhla na celém území ýeska a byla dávána do souvislosti s rozsáhlými polomy, pĜiþemž negativnČ se projevil abnormálnČ suchý a teplý rok 1983 (Zahradník 1997). Následovala kalamita v letech 1993 – 1996, kdy byla rovnČž postižena celá republika a vytČženo bylo 6,75 mil. m3 (Zahradník 1997). Tato kalamita jde jednoznaþnČ na vrub extrémnČ teplých a suchých let, polomy byly v tomto období relativnČ velmi nízké (graf 4). KoneþnČ souþasná kalamit, která zapoþala v roce 2003 a doposud bylo na našem území vytČženo 3,97 mil. m3. PĜíþiny této kalamity tkví opČt v kombinaci mimoĜádnČ teplých a suchých let, ale rovnČž vČtšího objemu polomĤ, které nebyly vždy vþas zpracovány. Vliv suchých a teplých rokĤ na vznik kalamit lýkožrouta smrkového (ale obecnČ platí pro podkorní hmyz) spoþívá v tom, že pĜi vyšších teplotách se urychluje vývoj lýkožrouta, takže mĤže mít o jednu generaci roþnČ více (v nižších a stĜedních polohách tedy 3 a v horských polohách 2 generace). Polomy zase usnadĖují namnožení lýkožrouta smrkového – ten primárnČ napadá nejdĜíve þerstvČ odumĜelé stromy (tedy polomy), kde se snadno namnoží, protože se zde neuplatĖují obranné mechanismy stromĤ.

38

Graf 6: Výskyt podkorního hmyzu ve smrkových porostech v letech 1966 – 2007.

2 000

I.t.+I.a.+P.ch. od r. 1995 1 800 1 600 1 400

tis. m3

1 200 1 000 800 600 400 200

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

19 76

19 74

19 72

19 70

19 68

19 66

0

rok I.t.+I.a.+ P.ch.

ost. kĤrovci na SM

Pozn.: Do roku 1994 byl spoleþnČ evidován lýkožrout smrkový (Ips typographus) a lýkožrout menší (Ips amitinus). Jako ostatní kĤrovci byl evidován lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus), který byl od roku 1995 pĜiĜazen k první skupinČ, a další ménČ význaþní kĤrovci. VČtší objem ostatních kĤrovcĤ evidovaných od r. 1993 spoþívá v pĜemnožení dĜíve vzácného kĤrovce lýkožrouta severského (Ips duplicatus), který se vyskytuje zejména na severní MoravČ a ve Slezsku.

V borových porostech došlo ke kalamitČ podkorního hmyzu pouze v polovinČ 90. let (graf 7), kdy se zejména na jižní MoravČ pĜemnožil lýkožrout vrcholkový (Ips acuminatus Gyll.), doprovázený nČkterými dalšími druhy. Tato kalamita jednoznaþnČ vyplynula z oslabení porostĤ suchem. V porovnání z kalamitami podkorního hmyzu na smrku je to však zanedbatelná epizoda. Kalamity kĤrovcĤ na smrku jsou þasto dávány do souvislostí s imisním poškozením. V literatuĜe se však nenalézají pĜesvČdþivé argumenty, které by tyto vztahy prokázaly, resp. že by prokázaly, že imisemi poškozené stromy jsou pro lýkožrouta smrkového atraktivnČjší. Kula (1993) konstatuje, že jsme nebyli schopni vyĜešit kauzální vazby v systému imise – smrk – kĤrovec. Poukazuje sice, že u nČkterých druhĤ existuje zpČtná vazba spoþívající v tom, že zvýšení atraktivita pro kĤrovce je negována sníženou nutriþní hodnotou nebo jinými vlastnostmi, které omezují rozvoj populace a snižují tak nebezpeþí vzniku pĜemnožení. To konstatoval i Švestka (1990) na základČ shrnutí zahraniþních publikací, který pĜemnožení lýkožrouta smrkového dává do souvislosti s omezením lesnických ochranáĜských aktivit v tČchto oblastech, protože „to stejnČ nemá smysl“.

39

Graf 7: Výskyt podkorního hmyzu v borových porostech v letech 1966 – 2007 ve vztahu k poškození porostĤ suchem. 1 800

120

1 600 100 1 400

tis. m3

1 000 60 800

600

40

400 20 200

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

19 76

19 74

19 72

19 70

0

19 68

19 66

0

rok podkorní hmyz na BO

sucho

Graf 8: Výskyt lýkožrouta smrkového v okolních státech (pĜepoþet na 1 ha smrkových porostĤ). 5

4,5

4

3,5

m3.ha-1

3

2,5

2

1,5

1

0,5

0 ýesko

Slovensko

Polsko*

Rakousko zemČ

2005

40

2006

2007

Bavorsko

Sasko

tis. m3

1 200

80

RovnČž se obþas uvádí, že vznik kalamit je dĤsledkem používání feromonových lapaþĤ se syntetickými agregaþními feromony. U nás se zavedly do ochranáĜské praxe poþátkem 80. let minulého století, takže pĜedchozí kalamity neovlivnily. Je pravda, že v prvopoþátku se pĜi jejich aplikaci dČlaly chyby, nČkdy i dosti závažné, avšak technologie jejich používání je již natolik propracovaná, že je-li používána ĜádnČ, dle metodických pokynĤ, pak pozitivní vliv na rozvoj pĜemnožení nebyl prokázán. ýasto bývá poukazováno na to, že v okolních zemích je kĤrovcová situace podstatnČ lepší, a že v ýesku je situace špatná právČ díky nesprávným zpĤsobĤm hospodaĜení. Z grafu 8 je patrné, že v posledních tĜech letech tomu tak úplnČ není. Na Slovensku a v Polsku byl horší jak výchozí rok 2005, tak i nárĤst kalamity v následujících letech byl mnohem prudší. V Rakousky bylo v r. 2005 evidováno dvojnásobné množství kĤrovcového dĜíví než v ýesku, od té doby tam dochází k mírnému poklesu, takže v r. 2007 tam bylo evidováno již o nČco ménČ kĤrovcového dĜíví než u nás. RovnČž v Bavorsku bylo v roce 2005 více evidovaného kĤrovcového dĜíví než u nás. V následujícím roce došlo k eruptivnímu nárĤstu a v r. 2007 k poklesu, ale stále je tam kĤrovcová situace horší než u nás. JedinČ v Sasku je situace výraznČ pĜíznivČjší, i když i tam došlo v letech 2006 a 2007 k mírnému nárĤstu. Domnívám se, že tato fakta dokládají, že situace u nás není ve srovnání s okolními státy tak zoufalá, jak je nČkdy prezentováno.

Graf 9: Rozsah poškození jehliþnatých výsadeb klikorohem borovým v letech 1966 – 2007. 40

35

30

tis. ha

25

20

15

10

5

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

19 76

19 74

19 72

19 70

19 68

19 66

0

rok

Kortikolní hmyz Do kortikolního hmyzu Ĝadíme nosatce klikoroha borového (Hylobius abietis L.), který zpĤsobuje škody v jehliþnatých výsadbách. V dĤsledku jeho žírĤ dochází k odumírání vysázených stromkĤ a zalesĖování musí být opakováno. V historických dobách nejsou o jeho kalamity známy. Od roku 1966, kdy se zapoþalo se systematickým evidováním škod, se však každoroþnČ jeho škodlivý žír projevuje na cca 10 tis. ha. V letech 1980 – 1992 došlo k prudkému nárĤstu škod, kdy, kdy s výjimkou obou hraniþních rokĤ pĜekraþovaly škody roþnČ 20 tis. ha a v dobČ kulminace (1984 – 1987) dokonce 30 tis. ha. Poté došlo k poklesu, kdy se každoroþní rozsah poškození dostal dokonce pod hodnoty ze 60. a 70. let a ustálil se na hodnotČ kolem 2 tis. ha roþnČ.

41

PĜíþiny prudkého nárĤstu nejsou zcela objasnČny, stejnČ jako následný prudký pokles. Tento pokles je dáván nejþastČji do souvislostí jednak se zmČnami ve zpĤsobu hospodaĜení, se zvýšením poþtu listnatých sazenic (nezanedbatelné je i zavádČní melioraþních dĜevin, rovnČž listnatých), a také s dlouhodobým používáním insekticidĤ, kterými byly ošetĜovány v 80. letech prakticky všechny vysazované jehliþnaté sazenice.

Listožravý hmyz Z motýlích škĤdcĤ jednoznaþnČ náleží mezi kalamitní škĤdce, tedy ty, kteĜí zpĤsobí kalamitu bekynČ mniška (Lymantria monacha L.). První zaznamenané pĜemnožení z ýech je známé z okolí PĜeštic z roku 1822, šlo však pouze o lokální a krátkodobé pĜemnožení. V letech 1835 – 1840 byly postiženy pĜemnožením tohoto škĤdce zejména jižní ýechy (pĜedevším borové), ale rovnČž borové lesy severnČ od Rakovníka (Nechleba 1929b). O dalších kalamitách nás informuje Švestka (1998), který uvádí, že v letech 1838 – 1844 bylo v jižních ýechách postiženo holožírem bekynČ 91 ha, v letech 1888 – 1891 bylo holožírem postiženo v jihovýchodních ýechách 400 ha a na západní MoravČ 425 ha a koneþnČ v letech 1904 – 1909 prakticky na celém území zhruba 3 000 ha. Nejrozsáhlejší kalamita postihla naše území v letech 1917 – 1927, kdy z lokálních a ne pĜíliš rozsáhlých pĜemnožení došlo postupnČ k rozšíĜení prakticky na celém území, a to zejména ve smrkových porostech, ale také v borových a jedlových. Celkem bylo napadeno pĜes 600 tis. ha (Kudela 1980), resp. 567 tis. ha v lesích zaĜízených a dopoþtených 120 tis. ha v lesích nezaĜízených (Komárek 1931), odumĜelo celkem 106 tis. ha (z toho 80 % þistých smrþin), kde bylo vytČženo bylo cca 17 mil. m3 (Komárek 1931; Kudela 1980). Znaþnou roli v zastavení kalamity vedle pĜirozených procesĤ hrála i rozsáhlá a na svou dobu znaþnČ progresivní obranná opatĜení, spoþívající v letecké aplikaci insekticidĤ (na bázi arsenu), které byly v lesním hospodáĜství použity vĤbec poprvé; pĜedtím byly v dobČ I. svČtové války aplikovány letecky na plantážích v USA (Komárek 1931). Jedním z dĤsledkĤ tČchto kalamit jsou stejnovČké smrkové monokultury (v souþasné dobČ ve vČku 90 – 100 let), které jsou prakticky již 30 let postihovány následnČ kalamitami vČtrnými, snČhovými a kĤrovcovými. Liška a kol. (1991) uvádČjí dalších šest pĜemnožení, lokalizovaných do rĤzných þástí republiky, které však nepĜekroþily výmČru 8 tis.ha. Poslední mnišková kalamita nás postihla v letech 1993 – 1996 (Švestka, 1998). Vznikla ve stĜedních ýechách (první ohniska byly modĜínové kotlíky ve smrkových porostech na Brdech), kde se nejvíce rozšíĜila, ale zasáhla také ýeskomoravskou vysoþinu a jižní Moravu. V prĤbČhu tĜí let bylo ošetĜeno témČĜ 30 tis. ha (v prvním roce nebylo ošetĜení provedeno), což zamezilo jednoznaþnČ v dalším rozšíĜení „kalamity“ a došlo k odumĜení pouze nČkolika desítek hektarĤ porostĤ, které nebyly na rozhraní sledování výskytu vþas ošetĜeny. Z hlediska širších souvislostí je potĜebné zmínit poslední „velkou“ stĜedoevropskou kalamitu mnišky, jež se odehrála v letech 1978 – 1983 u našich severních sousedĤ, v Polsku a NČmecku. PĜi tomto pĜemnožení bylo celkem napadeno pĜes 6 mil. ha lesních porostĤ, pĜevážnČ pak borovice (Szujecki 1998). Jen v samotném roce 1982 bylo pĜitom ošetĜeno témČĜ 2,5 mil. ha porostĤ, tj. plocha odpovídající rozloze lesa v ýesku! V následujícím období bylo v této „severní“ gradaþní oblasti zaznamenáno nČkolik dalších pĜemnožení, jež však svým rozsahem již nedosahovaly parametrĤ zmínČné velké gradace, jež pĜedstavovala vĤbec nejvČtší pĜemnožení listožravého hmyzu v EvropČ ve 20. století. Smrková forma obaleþe modĜínového (Zeiraphera griseana Hbn.) je z dlouhodobého pohledu po bekyni mnišce druhým nejvýznamnČjším defoliátorem našich jehliþnatých porostĤ, i když k jeho kalamitám došlo pouze tĜikrát, a to vždy v 20. století. Jeho historicky první zaznamenané pĜemnožení uvádí Kudela (1980), a to z oblasti Krušných hor v letech 1925 – 1932, kdy bylo napadeno celkem 17 tis. ha. Tuto kalamitu blíže popisuje ve své práci Pfeffer (1930). Druhé pĜemnožení probČhlo v letech 1965 – 1969, kdy bylo celkovČ poškozeno 15,5 tis. ha smrkových porostĤ, a to opČt v Krušných horách (Šrot 1974, Liška a kol. 1991). Kalina a kol. (1985) ve své monografii vČnované tomuto škĤdci, uvádČjí rozsah napadení podle jednotlivých let. V prvních letech (1965 a 1966), kdy bylo napadení zjištČno, bylo evidováno 7 tis. ha

42

napadených porostĤ. V následujících letech bylo napadeno: 1967 – 10 tis. ha, 1968 – 16 tis. ha, 1969 – 4 tis. ha, 1970 – 0,5 tis. ha a z roku 1971 nejsou hlášeny žádné údaje. SouþasnČ bylo menší pĜemnožení hlášeno rovnČž z Tepelské vrchoviny (Šrot 1974). NejvČtší pĜemnožení (kalamita) tohoto škĤdce však probČhla v letech 1977 – 1983 (1985), kdy bylo celkem napadeno 50,8 tis. ha (suma za jednotlivé roky dosáhla 158,5 tis. ha.). Tato kalamita postihla Jizerské hory, Krkonoše a Krušné hory. K potlaþení pĜemnožení tohoto škĤdce byly provedeny rozsáhlé letecké aplikace insekticidĤ, jejichž úþelnost a úþinnost jsou do dnešního dne zdrojem þetných diskuzí. Diskutována je i pĜíþina vzniku této kalamity. Liška a kol. (1991) jako pravdČpodobné hypotézy uvádí proĜećování porostĤ vlivem imisní zátČže, pĜiþemž dochází k ovlivĖování mikroklimatických porostních charakteristik pĤsobících na koincidenci mezi rašením a líhnutím housenek, zmČny ve fyzikálním stavu a biochemickém složení potravy (opČt v dĤsledku imisí þi dalších vlivĤ), vliv frekvence a intenzity semenných let u smrku na fertilitu samiþek obaleþ, avšak žádná z nich nebyla dosud potvrzena. Od této poslední kalamity je obaleþ modĜínový permanentnČ v latentní fázi.

Graf 10: Rozsah poškození smrkových porostĤ defoliátory za období 1966-2007. 90

80

70

tis. ha

60

50

40

30

20

10

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

19 76

19 74

19 72

19 70

19 68

19 66

0

rok mniška

ploskohĜbetka

pilatky

obaleþ modĜínový

TĜetím nejvýznamnČjším defoliátorem smrkových porostĤ je ploskohĜbetka smrková (Cephalcia abietis L.). Zmínky o jejím pĜemnožení z konce 19. století z Krušných hor a ýeského lesa pocházejí již z konce 19. století (Liška a kol. 1991). První konkrétnČ zaznamenaná kalamita pochází z roku 1929 z okolí ýeského Rudolce na ýeskomoravské vrchovinČ, kdy bylo napadeno celkem 600 ha (Kudela 1980). Liška a kol. (1991) uvádí ze stejného období rovnČž TČšínsko, avšak bez konkrétních údajĤ. Další pĜemnožení uvádí Kudela (1980) z okolí Náchoda a Trutnova z let 1941 – 1945 (150 ha) a z let 1949 – 1959 z oblasti Krušných hor, ýeského lesa, okolí JeštČdu a ýeského Rudolce (5 tis. ha) a z let 1949 – 1961 z Beskyd (700 ha). Od roku 1959 do roku 1963 rozsah poškozovaných porostĤ stoupal, roþnČ bylo silnČ napadeno kolem 1 500 ha (ýeský les,, Krušné a Jizerské hory, Oderské vrchy). Poté došlo na Ĝadu let k útlumu (Liška a kol. 1991). Kulminace kalamit tohoto škĤdce probČhla v letech 1979 – 1994, jak je zĜejmé z grafu 10. V tomto období byly roþnČ ošetĜovány tisíce hektarĤ smrkových porostĤ v ýeském a Slavkovském lese, v Krušných, Jizerských a Orlických horách, Krkonoších, na ýeskomoravské vrchovinČ, na ŠumavČ a ve Slezské vrchovinČ. V následujících letech stavy ploskohĜbetek prudce poklesly, evidované údaje zahrnují zpravidla pouze slabé napadení, takže ošetĜení se prakticky

43

vĤbec neprovádí (nebo se neprovádí vĤbec) anebo dosahuje max. stovek hektarĤ. SpoleþnČ s ploskohĜbetkou smrkovou se v malé míĜe vyskytují i další druhy ploskohĜbetek PloskohĜbetka severská (Cephalcia arvensis Panz.) – jarní forma – se samostatnČ pĜemnožila v letech 1983 1986 a 1996-1999 v Orlických horách a letní forma v letech 1983 – 1988 v Oderských vrších a ploskohĜbetka þerná (Cephalcia falleni Dalm.) v roce 1986 ve vrcholových partiích Orlických hor (Liška a kol. 1991). Kalamity ploskohĜbetek v 80. letech minulého století bývají þasto dávány do souvislostí s imisním poškozením porostĤ. Je pravda, že Ĝada pravidelných míst výskytu se vyskytovala v oblastech s vysokou zátČží, avšak byly zde i oblasti s relativnČ nízkým stupnČm zneþištČní, napĜ. Šumava nebo ýeskomoravská vrchovina, pĜiþemž druhá jmenovaná oblast je „tradiþním místem pĜemnožení již z první poloviny minulého století (ýeský Rudolec), kdy o imisní zátČži v dnešním slova smyslu nelze hovoĜit. PĜíþiny rozsáhlého pĜemnožení v 80. letech minulého století nejsou dosud uspokojivČ vysvČtleny. Imisní zátČž však jistČ sehrála svoji úlohu v potĜebČ obranných zásahĤ insekticidy. V imisních oblastech došlo v tomto období k poklesu roþníkĤ jehliþí (z obvyklý 10-11 na 2-3), takže i jednoletý žír mohl vést k výrazné defoliaci smrkĤ, þímž byla ohrožena jejich existence. Pilatka smrková (Pristiphora abietina Christ.) je nejvýznamnČjší z více než 20 druhĤ, pilatek vyskytujících se na smrku. SpoleþnČ s ní se nejþastČji vyskytují pilatka proužkovaná (Pachynematus scutelatus Hart.) a pilatka horská (Pachynematus montanus Zadd.). Výskyt pilatky smrkové je prvnČ jako pĜemnožení na našem území registrován v letech 1937 – 1938, a to z oblasti stĜedních, jižních a severozápadních ýech, z okolí Olomouce a Brna v celkovém rozsahu cca 5 tis. ha. V letech 1949 – 1953 byly pĜemnoženy všechny tĜi výše uvedené druhy. PĜemnožení pilatky horské v rozsahu 3 tis. ha bylo lokalizováno do Beskyd, další dvČ pilatky se pĜemnožily na celém území v nižších polohách na celkové ploše 6 tis. ha (Kudela 1980). Kulminace škod zpĤsobených pilatkami spadá do konce 60. let až do zaþátku 80.let minulého století. Od té doby došlo k prudkému poklesu. PĜemnožení pilatky smrkové ve smrkových porostech má chronický prĤbČh (ožírá jen novČ vyrašené jehliþí) a jejich vliv na zdravotní stav porostĤ je více než diskutabilní. Z pohledu výše uvedených principĤ pĜemnožení tČchto druhĤ nelze chápat jako kalamity. V pĜípadČ dalších druhĤ pilatek mĤže dojít i k holožírĤm a jde tedy jednoznaþnČ o kalamity, pĜi kterých mĤže dojít k odumĜení porostĤ. V borových porostech se v minulosti pĜemnožovaly rĤzné druhy defoliátorĤ, jako napĜ. sosnokaz borový(Panolis flamea Schiff.), tmavoskvrnáþ borový (Bupalus piniarius L.), bourovec borový (Dendrolimus pini L.), hĜebenule borová (Diprion pini L.), hĜebenule ryšavá (Neodiprion sertifer Geoffr.), jejichž výskyt pĜemnožení uvádí Kudela (1980). Jejich výskyt se zpravidla omezuje pouze na maximálnČ nČkolik stovek hektarĤ. V posledních padesáti letech jejich výskyt (a tím i význam) na našem území výraznČ poklesl. jejich výskyt je minimální (max. desítky hektarĤ slabého poškození) – graf 13. PĜitom v sousedním Polsku tyto druhy poškozují rozsáhlé plochy lesních porostĤ. Szujecki (1998) uvádí kalamity výše uvedených druhĤ, které se pohybují v Ĝádech desítek tisíc hektarĤ. RoþnČ jsou ošetĜovány tisíce hektarĤ borových porostĤ (Kolk a kol. 2008). V listnatých porostech se z hlediska možného vzniku kalamit uplatĖují pouze defoliátoĜi dubových porostĤ. Jde o komplex motýlích škĤdcĤ, kde mezi nejvýznamnČjší patĜí obaleþ dubový (Tortrix viridana L.), píćalka podzimní (Operophtera brumata L.), tmavoskvrnáþ zhoubný (Erannis defoliaria L.), bekynČ velkohlavá (Lymantria dispar L.) a chrousti (Melolontha spp.). S výjimkou chroustĤ a bekynČ se þasto pĤvodce poškození zamČĖujČ (vþetnČ mnoha dalších druhĤ), takže jsou v souþasné dobČ evidovány spoleþnČ. Z historického pohledu jsou první kalamity uvádČny až v 50. letech minulého století, a to z Moravy, kde se v letech 1952 – 1956 pĜemnožil obaleþ dubový na cca 6 tis. ha a z Hodonínska, kde se v letech 1953 – 1955 pĜemnožila bekynČ velkohlavá na rozloze cca 2 150 ha. Následovalo pĜemnožení obaleþe dubového a píćalky podzimní ve stĜedních ýechách v letech 1956 – 1964 na ploše 10 tis. ha (Kudela 1980). Od 60. let do poloviny 80. let minulého století docházelo k pravidelným pĜemnožením, oscilujícím kolem 20 tis. ha (vþetnČ slabého poškození, pĜiþemž výjimeþnČ pĜekroþilo i 30. tis. ha a v roce 1967 dosáhlo rozlohy témČĜ 40 tis. ha (graf 11). K dalšímu rozsáhlejšímu pĜemnožení došlo v letech 1992 – 1997, kdy rozsah poškozených

44

porostĤ pouze výjimeþnČ pĜekroþil 20 tis. ha. Od té doby k výraznČjší gradaci nedošlo. Hlavním škĤdcem v tomto období byla bekynČ velkohlavá a její pĜemnožení bylo dáváno do souvislosti s abnormálními teplotami v tomto období (bekynČ velkohlavá je teplomilným druhem, který na našem území dosahuje hranic svého gradaþního areálu a pĜemnožit se mĤže pouze za teplotnČ pĜíznivých podmínek). Graf 11: Rozsah poškození dubových porostĤ defoliátory v letech 1966 – 2007. 45

40

35

30

tis. ha

25

20

15

10

5

20 02

20 04

20 06

20 02

20 04

20 06

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

19 76

19 74

19 72

19 70

19 68

19 66

0

rok

Graf 12: Rozsah poškození dubových porostĤ chrousty v letech 1966 – 2007. 8 000

7 000

6 000

4 000

3 000

2 000

1 000

rok

45

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

19 76

19 74

19 72

19 70

19 68

0

19 66

ha

5 000

Graf 13: Výskyt defoliátorĤ lesních porostĤ v ýR v letech 1966 – 2007. 120

100

tis. ha

80

60

40

20

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

19 76

19 74

19 72

19 70

19 68

19 66

0

rok defoliítoĜi na SM

defoliátoĜi na DB

defoliátoĜi na BO

RovnČž chrousti patĜí mezi významné defoliátory dubĤ. Z grafu 12 je patrné, že kulminace jejich škod spadá do 60. let minulého stoleté (bČžnČ se vyskytovaly i v pĜedchozím desetiletí (Kratochvíl a kol. 1953). V 70. letech dochází k prudkému poklesu a od 80. let se prakticky škodlivČ neprojevují. Teprve v roce 2003 se objevilo jejich pĜemnožení na více než tisíci hektarech. DĤležitým faktorem pro vznik pĜemnožení dubových defoliátorĤ jsou nejen teplotní podmínky, ale (zejména u obaleþe dubového) koincidence líhnutí housenek a rašení listĤ. Dále je nutné konstatovat, že v pĜípadČ dubových defoliátorĤ nelze hovoĜit v žádném pĜípadČ o kalamitách. V dĤsledku dobrých regeneraþních vlastností dubĤ dochází k novému olistČní a k odumírání porostĤ vlastnČ nedochází (nebo pouze zcela výjimeþnČ a ojedinČle). Jako kuriozitu je možné zmínit i kalamitní výskyt saranþe stČhovavé (Locusta migratoria L.) z roku 1338 ( z doby vlády Karla IV., tehdy jako markrabČte moravského). ŠíĜe hejna saranþe byla 7 nČmeckých mil, délka nemohla být zmČĜena. Napadení se opakovala a postihovala zejména jižní Moravu a Slezsko, ve 20. století již k významným škodám nedošlo (Obenberger 1926; Schneeberg 1929).

46

Graf 14: Rozsah zvČĜí zpĤsobených škod evidovaných v letech 1974 – 2006 se spojnicí trendu. 70

60

mil. (Kþs) Kþ

50

40

30

20

10

19 74 19 75 19 76 19 77 19 78 19 79 19 80 19 81 19 82 19 83 19 84 19 85 19 86 19 87 19 88 19 89 19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06

0

rok

Graf 15: Vývoj odlovĤ vybraných druhĤ zvČĜe v letech 1949 – 2006 se spojnicí trendu. 25 000

20 000

10 000

5 000

0

-5 000

19 49 19 51 19 53 19 55 19 57 19 59 19 61 19 63 19 65 19 67 19 69 19 71 19 73 19 75 19 77 19 79 19 81 19 83 19 85 19 87 19 89 19 91 19 93 19 95 19 97 19 99 20 01 20 03 20 05

ks

15 000

rok jelen

muflon

47

Lineární (jelen)

Lineární (muflon)

Obratlovci Problematika zvČĜe je nejen problémem odborným, ale do urþité míry i politickým. Z grafu 14 je patrný rozsah evidovaných škod v letech 1974 – 2006. Ze spojnice trendu je patrný mírný pokles, avšak je to úzce spojeno s metodikou výpoþtu. V grafu 15 je patrné navyšování odlovu jelena a muflona, dvou nejvýznamnČjších druhĤ z hlediska loupání a ohryzu, spojnice trendu je prudce stoupající. Ovšem rozdíl mezi škodami a odlovem není relevantní. ýerný a kol. (2002) na základČ detailní inventarizace z. r.2000 poukazují, že proti r. 1995 se situace nezlepšila. V kulturách je v prĤmČru o 10 % více novČ nebo opakovanČ poškozených stromkĤ. Poškození v dalších vČkových kategoriích stagnuje, ale je na nepĜijatelné úrovni 27 % (vþetnČ mechanického poškození pĜi tČžbČ nebo pĜibližování), pĜiþemž na polovinČ porostní rozlohy je poškozeno více než 16,7 %. ýermák & Janovský (2006) na základČ LHP nebo jiných zdrojĤ údaje o rozsahu poškození porostĤ (graf 16). Z tČchto údajĤ vyplývá nárĤst ploch poškozených loupáním a ohryzem, pĜiþemž vod 80. let minulého století je tento nárĤst mnohem strmČjší.

Houby Pojem kalamita zpravidla není s houbovými chorobami spojován. PĜesto i u houbových chorob by se dalo hovoĜit o kalamitách v pravém slova smyslu. Prvním kandidátem by byly houba Ophiostoma ulmi, která byla pĜíþinou choroby známé jako grafióza jilmĤ a vedla prakticky vymizení dospČlých jilmĤ nejen u nás, ale prakticky v celé EvropČ (Kalandra & Pfeffer 1935). Prvopoþátky této choroby lze nalézt již ve 30. letech minulého století, kdy jen v letech 1931 – 1934 bylo vytČženo 9 tis. m3, a to pĜedevším v lužních lesích (Kudela 1946b). Ke kulminaci došlo v 70. a 80. letech minulého století, kdy byly napadeny i jilmy v horských oblastech. ěešení tohoto problému se dosud nepodaĜilo najít, takže v naší pĜírodČ se objevují pouze mladé jilmy (až na výjimky), které záhy v dĤsledku této choroby odumírají (JanþaĜík 1999). V 80. a 90. letech minulého století bylo analogicky s pĜedchozí chorobou srovnáváno hromadné odumírání dubĤ (tracheomykóza dubĤ, chĜadnutí dubĤ s tracheomykózními pĜíznaky) (Gogola & Chovanec 1987, PĜíhoda & JanþaĜík 1988). NaštČstí zde nedošlo ke stejným dĤsledkĤm jako v pĜípadČ jilmĤ. Dubové porosty po zhoršení svého zdravotního stavu se opČt vzpamatovaly a k odumírání v prvopoþátku došlo jen ojedinČle a lokálnČ. Ukázalo se, že pĜíþinou byl komplex faktorĤ, v nČmž rozhodující roli hrají abiotické faktory (napĜ. prĤbČh poþasí – výrazné suché periody) a teprve následnČ biotiþtí þinitelé - houby z rodĤ Ophiostoma nebo Ceratocystis (JanþaĜík 1993) O kalamitČ by se dalo však hovoĜit v pĜípadČ výskytu a rozšíĜení nČkterých hub, zpĤsobujících hniloby oddenkových þástí kmenĤ, a to pĜedevším smrkĤ. Jde o václavku smrkovou (Armillaria ostoyae), pevník krvavČjící (Stereum sanguinolentum) a koĜenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosum). Tyto houby se vyskytují v celém areálu rozšíĜení smrku a zpĤsobují rozsáhlé pĜímé i nepĜímé škody (ýerný 1976). RĤznými poranČními, pĜíp. koĜenovými srĤsty, se houbová infekce dostává do kmene a šíĜí se od báze kmene smČrem do koruny a v pĜípadČ koĜenovníku vrstevnatého také do koĜenĤ, kde zpĤsobuje hnilobu. Je tak znehodnocena nejcennČjší þást kmene, což vede ke znaþným ekonomickým ztrátám. NepĜímé škody se pak projevují, a to je z globálního pohledu mnohem významnČjší, snížením stability napadených porostĤ, které jsou pak v dĤsledkĤ vČtru, snČhu nebo námrazy postihovány mnohem þastČji zlomy a vývraty a umocĖují tak úþinky biotických faktorĤ. I zde je možné hledat jednu z pĜíþin vČtšího poškození porostĤ biotickými vlivy. Na poþátku vstupu infekce þasto stojí poškození spárkatou zvČĜí (jelen, muflon, danČk, pĜíp. další introdukované druhy). Vztah mezi narĤstajícím poškozením zvČĜí a výskytem houbových patogenĤ dokládá Ĝada autorĤ, soubornČ napĜ. ýermák & Jankovský (2006). NarĤstající škody zvČĜí souvisí, kromČ jiných faktorĤ zejména se zvyšující se poþetností zvČĜe, což dokládá myslivecká statistika (MZe http://www.mze.cz).

48

Graf 16: Rozsah poškození porostĤ zvČĜí. 250

200

tis. ha

150

100

50

0 1959-1968

1969-1978

1970

1979-1988

1985

1983-1992

1999

roky

ZávČry Z uvedeného vyplývá, že situace se škodlivými þiniteli v našich lesích není nijak katastrofická a není ani nijak zvlášĢ odlišná od okolních státĤ. NejvČtšími problémy zĤstávají vČtrné kalamity, lýkožrout smrkový a zvČĜ (spoleþnČ s tím i dĜevokazné houby). Kalamity lýkožrouta smrkového jsou do urþité míry technickou záležitostí. PĜi správném dodržování obranných opatĜení, zejména preventivních, je možné udržet tento druh v latenci, kdy nepĤsobí významné škody. Na druhou stranu nastávají situace (rozsáhlé polomy, a to zejména v období srážkového deficitu), kdy je technicky tČžko proveditelné a prakticky témČĜ nemožné preventivní opatĜení plnČ uplatnit (není dostatek kapacit na zpracování polomĤ, vázne odbyt dĜeva, které se hromadí na skládkách buć pĜímo v lese nebo v jeho blízkosti, porosty jsou oslabeny pĜísuškem, jejich vitalita a tím i obranyschopnost klesá), takže je nutné i do budoucnosti poþítat se vznikem kalamit. Na této skuteþnosti nic nezmČní ani pĜiblížení se k pĤvodní dĜevinné skladbČ, kalamity budou opČt vázány pouze na oblasti se smrkem (vyšší polohy), takže teoreticky by mohly být menšího rozsahu, ale þetnost mĤže zĤstat stejná. VČtrné (þi snČhové nebo námrazové kalamity) jsou do urþité míry dĤsledkem poškozování porostĤ zvČĜí a následného napadení dĜevokaznými houbami. Jak bylo již výše uvedeno, zdravé stromy vydrží i rychlost vČtru 50 m.s-1. V dĤsledku hnilob však dochází ke snížení pevnosti, takže stromy se lámou již pĜi rychlostech vČtru 17 – 24 m.s-1 Tyto rychlosti se pĜitom vyskytují 12 – 20krát þastČji, takže mĤže docházet také k vČtším škodám. DĤležité je tedy snížit škody zvČĜí, aby nebylo tolik porostĤ poškozeno a nebyla snížena jejich stabilita. Globální zmČny klimatu se projevují zvýšeným poþtem extrémních situací. BouĜe s vČtšími rychlostmi vČtru se vyskytují þastČji než dĜíve, þastČji se v poslední dobČ objevují také delší období sucha apod. To vše má vliv na vznik kalamit a jejich rozsah a þásteþnČ i vysvČtluje jejich vČtší þetnost. Ostatní faktory, zpĤsobující kalamity, jsou z dlouhodobého pohledu na ústupu a snad jedinČ bekynČ mniška je schopna bČhem krátké doby zpĤsobit pravou „kalamitu“.

49

Literatura Bohdanecký J. 1903: Die Hagelkatastrofe vom 19. Juli 1903. Centralblatt für das Gesamte Forstwessen 29: 445-446. ýermák P. & Janovský L. 2006: Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami. Folia Forestalia Bohemica 1: 1-51. ýerný A. 1976: Lesnická fytopatologie. Praha: Státní zemČdČlské nakladatelství, 347 pp. ýerný M., Beranová J. & Holá Š. 2002: Inventarizace škod zvČĜí v roce 2000. Lesnická Práce 81: 101-103. Gogola E.& Chovanec D. 1987: Podkôrnik dubový a tracheomykóza dubov. Bratislava: Videopress MON, 80 pp. Chadt-ŠevČtínský J.E. 1913: DČjiny lesĤ a lesnictví (hospodáĜství lesního a hospodáĜského lesního zĜízení þi úpravy lesa – soustav) v ýechách, na MoravČ a ve Slezsku. Písek: J.E.Chadt (ŠevČtínský), 1122 pp. JanþaĜík V. 1993: OnemocnČní a odumírání lesních dĜevin s tracheomykózními pĜíznaky. Živa 41: 54-57. JanþaĜík V. 1999: Grafióza jilmĤ. Lesnická Práce 78 (10) (pĜíloha): 4 pp. Jelínek J. 1988: VČtrná a kĤrovcová kalamita na ŠumavČ z let 1868 až 1878. Brandýs nad Labem: Lesprojekt, 38 pp. + 12 maps. Kalandra A. & Pfeffer A. 1935: PĜíspČvek ke studiu graphiosy na jilmech. Lesnická Práce 14: 117. Kalina V., Skuhravý V., Žćárek J., Šrot M., Vrkoþ J. & Hochmut R. 1985: Obaleþ modĜínový. Praha: Státní zemČdČlské nakladatelství, 136 pp. Kolk A. a kol. 2008: Krótkoterminovana prognoza wystĊpowania waĪniejszych skodników i chorób infekcyjnych drzew leĞnych w Polsce w 2008 roku. SĊkiocin Stary: Institut Badawczy Lesnictwa, 162 pp. Komárek J. 1925a: Studie o kĤrovci smrkovém (Ips typographus). Lesnická Práce 4: 101-108. Komárek J. 1925b: Zur Verbreitung des Ips typographus und Ips cembrae in mitteleuropäischen Waldungen. Forstwissenschaftliches Centralblatt 47: 858-865. Komárek J. 1931: Mnišková kalamita v létech 1917-1927. Sborník Výzkumných ÚstavĤ ZemČdČlských ýSR. 78: 1-256. Kouba J. 2006: PĜírodní kalamity v našich lesích na základČ nejstarších þeských kronik a nejdĤležitČjších kronik z poþátku vČku nového (1091 - 1627). Pp. 183-201. In: Neuhöferová P. (ed.): Historie a vývoj lesĤ v ýeských zemích. Kratochvíl J. Landa V. Novák K. & Skuhravý V. 1953: Chrousti a boj s nimi. Praha: Nakladatelství ýeskoslovenské akademie vČd, 156 pp. Kudela M. 1946a: Hmyzové kalamity v ýSR na jehliþnatých dĜevinách v letech 1918 - 1945. Sborník ýSAZ 19: 330-340. Kudela M. 1946b: Hmyzové kalamity v ýSR na listnatých dĜevinách v letech 1918 - 1945. Sborník ýSAZ 19: 347-354. Kudela M. 1980: Vliv kalamit na stav lesĤ v minulosti. Památky a PĜíroda 5: 228-233. Kula E. 1993: PĤsobí imise na kĤrovce? Lesnická Práce 72: 209-211. Liška J., Píchová V., Knížek M. & Hochmut R. 1991: PĜehled výskytu lesních hmyzích škĤdcĤ v þeských zemích. Lesnický PrĤvodce 3/1991: 38 pp. + 30 figs. Ministerstvo zemČdČlství: Roþní výkaz o honitbách, stavu a lovu zvČĜČ v ýR http://www.mze.cz/Index.aspx?tm=2&deploy=2623&typ=2&ch=77&ids=2644&val=2644 Nechleba A. 1929a: Regesta (sbírka pramenĤ) k dČjinám výskytu škodlivého hmyzu lesního v ýechách ve starších dobách až do r. 1839. Lesnická Práce 8: 321-328. Nechleba A. 1929b: Regesta (sbírka pramenĤ) k dČjinám výskytu škodlivého hmyzu lesního v ýechách ve starších dobách až do r. 1839. [Pokraþování]. Lesnická Práce 8: 458-470. Nožiþka J. 1957: PĜehled vývoje našich lesĤ. Praha: Státní zemČdČlské nakladatelství, 464 pp. Obenberger J. 1926: RovnokĜídlý hmyz (Orthoptera a Dermaptera) Republiky ýeskoslovenské. Praha: 234 pp. Pfeffer A. 1930: Nový nebezpeþný škĤdce smrku zavíjeþ modĜínový Enarmonia (Epinotia, Steganoptycha) diniana Gn. Lesnická Práce 9: 1-24.

50

Pfeffer A. 1952: KĤrovec lýkožrout smrkový a boj proti nČmu. Praha: Nakladatelství Brázda, 48 pp. Pfeifer J. 1875: Zur Geschicte des Borkenkäfers und Steiner Begleiter. Aus dem mährischen – schlesischen Gesenke der Sudeten. In: Kampf gegen den Fichtenborkenkäfer. Centralblatt für das Gesamte Forstwesen, Supplementum 1: 1-9. PĜíhoda A. & JanþaĜík V. Tracheomykózy dubĤ. TEI 1/88: 8 pp. Samek V. 1956: Vývoj kalamit a škod v lesích Hrubého Jeseníku. Práce Výzkumných ústavĤ lesnických ýSR 11: 173-186. Schimitschek E. 1931: Der achtzähnige Lärchenborkenkäfer Ips cembrae Heer. Zur Kenntnis Steiner Biologie und Ekologie Sofie seines Lebensvereines. Zeitschrift für Angewandte Entomologie 17: 253-344. Schneeberg A. 1929: Orthoptera v lesním hospodáĜství. Lesnická Práce 8: 260-278. Skuhravý V. 2002: Lýkožrout smrkový a jeho kalamity. Praha: Agrospoj, 196 pp. Szujecki A. 1998: Entomologia leĞna, Tom II. Wydanie II poprawione. Warszawa: Wydawnictwo SGGW, 408 pp. + 25 pls. Šrot M. 1974: Kalamitní výskyt obaleþe modĜínového (Zeiraphera diniana Gn.) v ýSR v letech 1964-69. Lesnictví 20: 241-258. Švestka M. 1990: Odolnost smrku proti napadení lýkožroutem smrkovým. Lesnická Práce 69: 483-486. Švestka M. 1998: Ohlédnutí za gradacemi bekynČ mnišky. Lesnická Práce 77: 452-454. Vašíþek J. (ed.) 2007: Národní inventarizace lesĤ v ýeské republice 2001 – 2004. Úvod, metody, výsledky. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodáĜskou úpravu lesĤ, 224 pp. Vicena I. 2001: Hniloby stromĤ a polomy. Zprávy Lesnického Výzkumu 46: 125-127. Zahradník P. 1997: Historie kĤrovcových kalamit, prognózy vývoje a stanovení principĤ ochrany lesa proti kĤrovcĤm. Pp. 5-9. In: Sborník referátĤ celostátní konference „KĤrovcová kalamita – stĜet názorĤ“ Písek, 28.-29. srpna 1997. Zatloukal V. 1998: Historické a souþasné pĜíþiny kĤrovcové kalamity v Národním parku Šumava. Silva Gabreta 2: 329-359. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodáĜství ýeské republiky 2006. Praha: Ministerstvo zemČdČlství, 128 pp.

Autor: doc. Ing. Petr Zahradník, CSc. Výzkumný ústav lesního hospodáĜství a myslivosti Strnady 136, 252 02 JílovištČ [email protected]

51

Souþasný stav lesních pĤd a jejich budoucnost Vít Šrámek Dobrý den, dámy a pánové, já bych rád na chvíli obrátil vaši pozornost k vČcem, které jsou skryté pod úrovní terénu, ale nejsou nikterak podĜadné. Doufám, že ani moje pĜednáška nebude pod vaší úroveĖ, i když musím pĜiznat, že je pĜipravována spíše pro laickou veĜejnost. Domnívám se, že ani lidem z oboru neškodí obþas si pĜipomenout nČkterá základní fakta. Pro lesní pĤdy, stejnČ jako pro pĤdy zemČdČlské platí, že je na nich založena samotná existence obhospodaĜovaných ekosystémĤ a pĜedstavují i základ pro jejich produkci, þili základ pro lesní hospodáĜství. ObecnČ platí, že lesy jsou na pĤdách, které pro nČ v ýR zbyly. Nižší úrodnost je jeden z obecných rozdílĤ, kterými se lesní pĤdy odlišují od pĤd zemČdČlských. ObhospodaĜování lesních pĤd je postaveno na jiných principech než v zemČdČlství. Lesní hospodáĜství je extenzivní, což vyplývá jednak z dlouhého produkþního období, které je zpravidla delší než 100 let, jednak z toho, co je základním využívaným produktem. Základní souþástí dĜeva, které je primárním cílem pČstování lesĤ, je celulóza, která se skládá pĜedevším z kyslíku, uhlíku a vodíku. To jsou látky, které si stromy získávají z ovzduší a z vody. V ideálním pĜípadČ je tedy produkþní systém lesa samostatnČ dlouhodobČ udržitelný a Ĝádné pČstování lesĤ neklade samo o sobČ neúnosné nároky na lesní pĤdy. Lesní pĤdu nelze vnímat jako statický systém. Je to dynamický organismus, který je spjatý celou Ĝadou vazeb s dalšími složkami ekosystému. Je velmi úzce provázán jednak s atmosférou a klimatem, jednak s biotou. Nejen s dĜevinami, které pĜedstavují hlavní souþást lesních ekosystémĤ, ale s veškerými živými organismy, které pĤdy pomáhají vytváĜet a pĜispívají k jejich zmČnám. RozšíĜení jednotlivých lesních dĜevin je do urþité míry ovlivnČno vlastnostmi lesních pĤd; volbou dĜevinné skladby mohou být naopak pĤdy ovlivĖovány.

Tab. 1: Ekologické nároky dĜevin na vlastnosti lesních pĤd produkþní optimum (lesní vegetanþí stupnČ) rozšíĜení

Buk lesní Fagus sylvatica Dub letní+zimní Quercus robur+petraea Smrk ztepilý Picea abies Borovice lesní Pinus sylvestris

2-7

3-6

1-5

1-3

(6)-9

4-6 azonální

optimální pĤdy

další rozšíĜení

živné, kyselé i obohacené extrémní živné, i další typy oglejené pĤd živné, všechny oglejené, typy pĤd exponované všechny typy pĤd

nároþnost na živiny stĜední stĜední až vysoká nízká velmi nízká

Z uvedeného pĜehledu v tabulce 1 vyplývá, že u jehliþnatých dĜevin je v našich podmínkách produkþní optimum mimo areál jejich pĜirozeného rozšíĜení. To vede k preferenci jehliþnatých dĜevin a k jejich upĜednostĖování v druhové skladbČ hospodáĜských lesĤ. Jak mohou tyto zmČny v dlouhodobém horizontu ovlivnit vlastnosti lesních pĤd? V tabulce 2 je uveden obsah hlavních živin v biomase nadzemní þásti dospČlého smrkového porostu (110 let) ve vrcholové þásti ýeskomoravské vysoþiny v nadmoĜské výšce asi 700 m. Nejvyšší zásoby dusíku jsou v jehliþí, významná þást je také ve vČtvích. V pĜípadČ hospodáĜského využití kmenĤ stromĤ se zásoba odnášeného dusíku pohybuje v hodnotČ asi 270 kg na hektar. Také u fosforu, draslíku a síry je nejvyšší zásoba v jehliþí a obsahy ve dĜevČ pĜestavují od 20 do 35% z celkového množství v nadzemní biomase. Odlišná situace je u vápníku a hoĜþíku. ObČ tyto živiny jsou výraznČ obsaženy i v kĤĜe dĜevin i ve dĜevČ, kde podíl k celkové nadzemní biomase dosahuje cca 40%. Souhrn obsahu prvkĤ ve dĜevČ a v kĤĜe kmene je

52

množství, které lesní hospodáĜství odnáší z lesního ekosystému. Pro kvalitnČjší pĤdy tato množství nepĜedstavují výraznČjší zátČž. Živiny jsou do znaþné míry nahrazovány zvČtráváním hrubších minerálních þástic.

Tab. 2: Obsah živin v nadzemní biomase smrkového porostu

jehliþí vČtve kmen %dĜevo

kĤra dĜevo

N

P

K

Ca

Mg

S

[kg.ha-1]

[kg.ha-1]

[kg.ha-1]

[kg.ha-1]

[kg.ha-1]

[kg.ha-1]

287,5 99,7 89,0 177,0 27,1

28,7 8,3 8,2 11,8 20,7

135,6 36,4 37,3 111,4 34,7

75,3 150,1 171,4 235,2 37,2

16,5 15,4 16,4 34,5 41,7

31,3 9,6 7,5 17,9 27,0

Odnos živin navíc do znaþné míry nahrazují také vstupy se srážkami a pevným spadem z atmosféry - depozice látek. Tento zdroj v souþasné dobČ pĜevyšuje množství odnášených látek. I v ménČ zatížených oblastech dosahuje roþní depozice dusíku na volné ploše cca 8 kg/ha roþnČ, což pĜestavuje za období obmýtí smrkového porostu více než 800 kg N. U fosforu se roþní depozice pohybuje okolo 2-3 kg/ha, u draslíku také asi 3 kg/ha, u vápníku cca 5 kg/ha. Nejvíce napjatá je tato bilance u hoĜþíku, jehož roþní depozice jsou v souþasnosti pouze cca 1,2 – 1,6 kg na hektar. Na základČ tČchto údajĤ se dá vyvozovat, že lesní hospodáĜství, pokud je ĜádnČ provádČno, nepĜedstavuje riziko pro lesní pĤdy. Uvedená data neplatí pouze pro uvedený smrkový porost. Výsledky pro listnaté dĜeviny by ukázaly ponČkud vyšší obsahy ve dĜevČ a nižší (u buku) v kĤĜe kmene, ĜádovČ by však získány obdobné pomČry živin vstupujících a vystupujících z ekosystému lesa. Uvedená bilance pochopitelnČ neplatí napĜíklad pro stromovou metodu, pĜi které jsou odváženy celé stromy vþetnČ jehliþí a vČtví. PĤda je také rychleji vyþerpávána v lokalitách, kde jsou tČžební zbytky štČpkovány a využívány v lokálních topeništích. Vyšší nároky na živiny pĜedstavuje pochopitelnČ i pČstování rychle rostoucích dĜevin pro energetické úþely. V tČchto pĜípadech mĤže podle typu pĤdy docházet k jejímu rĤznČ rychlému ochuzování. V ĜadČ takových lokalit bude dĜíve þi pozdČji nutné odþerpané živiny dodávat formou hnojení, þímž se systém hospodaĜení pĜiblíží více zemČdČlskému využívání pĤdy. PČstování zvýšeného podílu jehliþnatých dĜevin ovšem ovlivĖuje lesní pĤdy i jiným zpĤsobem. Smrk se od listnatých dĜevin, které jsou charakteristické pro 5. a6. lesní vegetaþní stupeĖ, odlišuje mimo jiné tím, že má daleko mČlþí prokoĜenČní pĤdy. Zatímco bukové porosty, javory i jedle prokoĜeĖují pĤdu do hloubky cca 80 cm, smrk zpravidla své sorpþní koĜeny rozprostírá pouze ve svrchních 30 cm pĤdy. To znamená, že pokud zde tato dĜevina dlouhodobČ pČstována, mĤže dojít k vyþerpání svrchních minerálních horizontĤ. Další odlišností je rozdílná akumulace živin v humusové vrstvČ, která je ve smrkových porostech vyšší, než v porostech listnatých þi smíšených. V prĤbČhu jednoho obmýtí je tak pomČrnČ výrazná þást živin poutána v humusu a do jisté míry vyĜazena z toho kolobČhu v ekosystému. Možnosti úpravy druhové skladby vycházejí z typologického systému. S pĜihlédnutím k pĜírodním podmínkám charakterizovaným pomocí lesních typĤ a souborĤ lesních typĤ jsou pro jednotlivé hospodáĜské soubory zpracovány cílové skladby dĜevin, které vycházejí z pĜírodních podmínek (pĜedevším pĤdní a klimatické) a zároveĖ na základČ biologických vlastností jednotlivých dĜevin využívají produkþní potenciál stanovišĢ pĜi zohlednČní dlouhodobé udržitelnosti lesního hospodaĜení. NapĜ. pro 5. vegetaþní stupeĖ, pro vysoce produkþní soubor lesních typĤ 5K na kyselých pĤdách je doporuþeno zastoupení smrku do 60 až 70 %, tedy navýšení oproti pĜirozené druhové skladbČ, ale takové, aby nedocházelo k dlouhodobému zhoršování pĤdních vlastností. Pro dlouhodobou udržitelnost lesního hospodaĜení z hlediska vlastností lesních pĤd je ovšem zásadním problémem historické a z þásti i souþasné zneþištČní ovzduší. Významnou škodlivinou byl v uplynulých þtyĜiceti letech oxid siĜiþitý. Nejvyšší míra zatížení byla dosažena

53

v 70. a 80. letech dvacátého století. Od té doby došlo k prudkému poklesu zneþištČní ovzduší v souþasnosti produkce oxidu siĜiþitého dosahuje ménČ než 10 % z období 1985-1989. Z pohledu koncentrací škodlivin v ovzduší i z pohledu pĜímého pĤsobení na lesní porosty jsou imisní poškození spíše historickou záležitostí.

104 190 101

To se ovšem netýká poškození lesních pĤd. Ty nebyly citlivé na koncentrace plynných škodlivin, ale na spady kyselých látek se srážkami. Na obr. 1 je depozice síry na MoldavČ v silnČ zatížené oblasti Krušných hor. Na volné ploše byla zaþátkem 80. let depozice až 40 kg na hektar a postupnČ se snižovala do souþasných hodnot 6 – 8 kg/ha. Depozice pod lesním porostem však byla výraznČ vyšší, protože koruny stromĤ vyþesávají z atmosféry pevné þástice a aerosoly, které jsou následnČ splachovány z listĤ. Výrazné je toto navýšení u smrkových porostĤ, které mají vČtší efektivní povrch než listnáþe a to zejména v zimních mČsících. První tĜi roky, než došlo k odtČžení smrkového porostu, pĜesahovala depozice síry do lesní pĤdy hodnotu 100 kg na hektar. Následný náhradní porost jeĜábu již tak výrazné navýšení depozice nepĜedstavuje.

60 volná plocha JR

50

SM

kg.ha -1.rok -1

40

30

20

10

2006

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

0

Obr. 1: Depozice síry na ploše Moldava v Krušných horách na volné ploše, pod porostem smrku (SM) a jeĜábu (JR)

Tím, že se v posledních zhruba dvaceti letech úroveĖ zneþištČní ovzduší výraznČ snížila, se stav lesních pĤd nijak výraznČ nezlepšil. Bazické živiny, zejména vápník a hoĜþík a do jisté míry i draslík, které byly z pĤd kyselými srážkami vyplaveny, jsou z ekosystémĤ ztraceny bez náhrady. Navíc i v souþasné dobČ dochází v ĜadČ oblastí k pĜekraþování kritických zátČží síry a dusíku pro lesní pĤdy. Míra kritické zátČže se stanovuje s pĜihlédnutím k vlastnostem jednotlivých typĤ pĤd a k jejich schopnosti dlouhodobČ neutralizovat kyselé srážky. V horských oblastech je tak obvykle úroveĖ kritické zátČže je položena níž než na úrodnČjších lokalitách. ZároveĖ jsou v tČchto oblastech obvykle vyšší depozice. Kapacita lesních pĤd tak v souþasné dobČ þasto neodpovídá zátČži, které jsou vystaveny. Tento problém se mĤže objevit za nČkolik let nebo až po ĜadČ desetiletí. Tyto procesy jsou v souþasné dobČ patrné na vývoji pĤdních vlastností v rĤzných oblastech. ObecnČ došlo od poþátku 90. let dvacátého století k poklesu kyselosti lesních pĤd, zároveĖ je však þasto pozorováno snižující se množství bazických prvkĤ a to v jehliþnatých i v listnatých porostech.

54

Velmi výraznČ a skokovČ se žloutnutí smrkových porostĤ spojené až s jejich následným odumíráním nebo velmi silným poškozením se objevilo v roce 1999 v oblasti západních Krušných hor. Tyto symptomy pak rychle následovaly i v oblasti Orlických hor, Jizerských hor. V rĤzné míĜe se projevily vČtší þásti hercynských pohoĜí v ýR.

40

ostatní

35

státní lesy 30

tis. ha

25 20 15 10 5

1995

1997

1998

1999

2001

2002

2003

2005

ýR

Sasko

ýR

ýR

2004

Sasko

Sasko

ýR

Sasko

ýR

Sasko

ýR

ýR

2000

Sasko

Sasko

ýR

Sasko

ýR

Sasko

ýR

ýR

1996

Sasko

Sasko

ýR

Sasko

0

2006

Obr. 2: Rozsah vápnČní v Sasku a v ýR v letech 1995 - 2006 Tato situace pĜimČla vládu ýR, že v roce 2000 pĜijala usnesení vlády, které bylo opakováno v roce 2004 a které uložilo ministru zemČdČlství provádČní nápravných opatĜení. Ta spoþívala mj. ve vápnČní a hnojení lesních porostĤ. Problematika vápnČní je pomČrnČ kontroverzní a s rĤznými názory je vnímána i veĜejností. PĜes nedostatek prostoru pro zhodnocení celé této problematiky je vhodné uvést alespoĖ nČkolik základních argumentĤ. PĜestože vstup látek, které vnáší þlovČk do lesních ekosystémĤ formou technických zásahĤ, pĜedstavuje vždy nČjaká rizika, je to þasto jediný zpĤsob, jak do pĤdy vrátit dĤležité živiny, o kterých byla kvĤli zneþištČní prostĜedí za posledních 50 let pĜipravena. Rozsah lesních porostĤ, které takovou intervenci potĜebují lze v souþasné dobČ odhadnout na 100 – 150.000 ha. Za posledních cca 40 let, kdy je toto opatĜení v EvropČ i u nás v urþité míĜe uplatĖováno k tlumení kyselých depozic, dosud nedošlo rozvrácení nebo prokazatelným škodám na lesních ekosystémech. Naopak v západním KrušnohoĜí je stále výraznČ horší zdravotní stav „kontrolních ploch“ které nebyly v posledních osmi letech vápnČny. Obr. 2 ukazuje vápnČní lesních porostĤ v ýR a v sousedním Sasku, kde byla systematická aplikace zahájena po poškození lesĤ v zimČ 1995/96. V ýR je patrný nárĤst v reakci na výše zmínČné usnesení vlády z roku 2000. Urþitý útlum v posledních letech je zpĤsoben i tím, v souþasné dobČ podstatná þást lesních porostĤ s potĜebou chemické meliorace spadá do lokalit chránČných území Natura 2000. PrávČ kvĤli urþité kontroverznosti zásahĤ je nutné obnovit odbornou diskusi o riziku, které mohou zásahy v tČchto oblastech pĜedstavovat i o riziku, které by vyplývalo z toho, že se zde plánovaná opatĜení neprovedou.

Autor: Ing. Vít Šrámek, Ph.D. Výzkumný ústav lesního hospodáĜství a myslivosti Strnady 136, 252 02 JílovištČ [email protected]

55

Význam používání dĜeva pro národní hospodáĜství a životní prostĜedí Jan ěezáþ Vážené dámy, vážení pánové, jsem rád, že mohu se s vámi podČlit o své zkušenosti s využíváním dĜeva v ýR. Jsem poprvé v tomto sále a jsem o to dvojnásob rád, když vidím, že mĤžeme sedČt v dĜevČných lavicích. O to snáze se mi bude mluvit o dĜevČ. Moji pĜedĜeþníci zde již Ĝekli mnohé, takže má pĜednáška bude spíše na doplnČní urþitých stĜípkĤ do celkové mozaiky, kterou se tady snažíme dnes vytvoĜit jako obrázek lesního hospodáĜství a dĜevozpracujícího prĤmyslu. Již bylo Ĝeþeno, že dĜevo je ekologická a obnovitelná surovina a lesy nám ji vlastnČ pĜi trvale udržitelného hospodaĜení poskytují ve stále rostoucím množství prakticky neomezenou dobu. Jsme zaujatí þísly, tak já si také dovolím uvést nČjaká þísla. V zásobČ dĜeva na hektar jsme 4. v EvropČ. Pokud vezmeme zásoby dané inventarizací, tak jsme dokonce 2. a zásoby þiní 330 m3 na hektar. V pĜírĤstu jsme 6. a svou lesnatostí se Ĝadíme mezi 12 nejlesnatČjších státĤ. Ovšem problémem je naše, ĜeknČme, využívání dĜeva. My se totiž Ĝadíme na jedno z posledních míst v EvropČ ve využívání dĜeva. NapĜ. v sousedním Rakousku zdvojnásobili za 15 let spotĜebu dĜeva na obyvatele z 0,3 m3 na 0,62 m3. Finsko je na špici využívání dĜeva zhruba 1 m3 na obyvatele. My máme 0,23 m3 a když si vezmeme tČžbu na 1 obyvatele, která pĜi souþasných zvyšujících se tČžbách je nČkde kolem 1,7 m3 na obyvatele, tak vidíte, že prakticky využíváme jen 1/8 toho, co vytČžíme, mínČno využíváme zde v ýR. SamozĜejmČ ve velké míĜe se dĜevo exportuje a je dobré, že se stále vyšší pĜidanou hodnotou, tzn. již se z nČj vyrábČjí nČjaké výrobky. Jaká je pozice lesního hospodáĜství a dĜevozpracujícího prĤmyslu? Už zde bylo Ĝeþeno, že moderní hospodáĜství vzniklo pĜed 250 lety. Já si dovolím Ĝíci, že na základČ spoleþenské objednávky, která mČla dva základní cíle – zvýšit produkci dĜeva a revitalizovat zdevastovanou krajinu. Produkce dostateþného množství dĜeva je klíþovou funkcí lesnictví þi lesního hospodáĜství. SamozĜejmČ pĜi zásadách trvale udržitelného zpĤsobu obhospodaĜování. Avšak po roce 1948 podle nČkterých pramenĤ klesla spotĜeba dĜeva v þeských zemích až o 80 % v dĤsledku tehdejších spoleþenských zmČn. A já si dovolím Ĝíci, že to byl poþátek jakéhosi poklesu významu þi vnímání lesního hospodáĜství þeskou spoleþností. U našich sousedĤ v Rakousku již 60 let staví školy ze dĜeva. Tam již 3. generace dČtí vyrĤstá obklopena dĜevem. Oni mají samozĜejmČ úplnČ jiný vztah ke dĜevu, než máme my a také daleko jinak vnímají význam této suroviny. Takže lesní hospodáĜství pomalu zaþalo ztrácet u veĜejnosti, budu o tom mluvit ještČ dál, zaþalo ztrácet svĤj význam. VyjádĜeno v objemu produkce HDP, pĜipadá na lesní hospodáĜství jen 0,7 %. Faktem je, že v EU se na to dívají úplnČ jinak. Oni totiž berou lesní hospodáĜství ve spojení s dĜevozpracujícím prĤmyslem, Ĝíkají tomu Forest Base Industry, FBI, nemá to nic spoleþného s americkou FBI, je to jen shoda zkratek. A takto definované odvČtví pĜedstavuje již 10 % celkové produkce evropského celkového HDP EU. U nás se bohužel nepodaĜilo prosadit tento pohled a stále je oddČlováno lesní hospodáĜství, aĢ jej nazýváme jako prvovýroba, od tČch ostatních. Naposledy se to projevilo tĜeba pĜi tvorbČ národního lesnického programu, kde bylo striktnČ vyžadováno MŽP oddČlovat lesnictví od zpracování dĜeva. Já to považuji osobnČ za chybu. Již tu bylo zmínČno, že lesy a dĜevo poutají uhlík. Doložil bych to jen nČkolika þísly, aby bylo vidČt, jak významný pĜíspČvek mĤže mít tato funkce lesĤ pro stabilizaci celosvČtového klimatu. To teć nemyslím jen þeské lesy, ale svČtové lesy. Vidíte, že 1 m3 dĜeva váže až 250 kg CO2. Když to pĜepoþítáme na prĤmČrnou spotĜebu dĜeva na 1 dĜevČný dĤm, tak vidíme, že ten uhlík mĤžeme poutat nejen v lesích jako takových, ale samozĜejmČ v tČch výrobcích po dlouhá desetiletí a staletí a tím snižovat jeho zásoby v ovzduší. Toto je podle mého názoru jedna z nejdĤležitČjších funkcí do budoucna právČ tímto svým pĜíspČvkem k ochranČ klimatu. Všechny ostatní suroviny, jejich získávání, zpracování, produkuje mnohonásobnČ více CO2. Já si troufnu Ĝíci, že využíváním dĜeva chráníme pĜírodu. My poĜád mluvíme o ochranČ lesĤ, ale již co jsem Ĝekl pĜedtím, tak tím, že budeme šetrným zpĤsobem využívat dĜevo a obhospodaĜovat lesy, tak chráníme pĜírodu mnohem více, než když ji necháme napospas jen pĜírodním procesĤm.

56

Zde je opČt nČkolik þísel pro zajímavost, abyste vidČli, že Evropa má opravdu velké zásoby dĜeva. A v podstatČ každý Evropan má k dispozici 1 m3 roþnČ. A 240 m3 dĜeva, které tady každých 80 let vyroste, mĤže 1 rodinu zásobovat dĜevem jak na výrobu domu, na vytápČní, tak na všechny ostatní nástroje. SamozĜejmČ dĜevo se dá recyklovat, dá se použít vícenásobnČ a v koneþné fázi ho lze spálit a získat z nČj energii. Pálit dĜevo na zaþátku toho procesu je podle mého názoru chyba. Myslím, že bychom mČli co nejvíce dĜeva právČ zužitkovat v podobČ nČjakých výrobkĤ a spalovat jen odpad. Hlavním motivem EU, která se rozhodla podporovat vyšší využívání dĜeva, jsou úspory energie. JednoznaþnČ dĜevo dnes pĜedstavuje v mnoha podobách znaþné úspory energie, aĢ už pĜi jeho zpracování nebo potom v samotných domech. Zde jsem ukázal, jak napĜ. jen výstavba a provozování budov dnes zatČžuje naše životní prostĜedí. My jsme si zvykli na urþitý komfort a standard bydlení a ten dnes znamená, že ve svých budovách spotĜebujeme 40 % všech vyrobených energií. Budovy a jejich provoz vyprodukují 30 % veškeré produkce CO2 a 40 % všech evropských odpadĤ. Vidíte, že jen domácnosti, což je z hlediska jednotlivce nepatrná záležitost, ale jsou 4. nejnároþnČjší oblastí z hlediska provozování budov. A proto se EU rozhodla ve svých smČrnicích jednoznaþnČ preferovat využívání dĜeva ve stavebnictví. Zde opČt nČkolik þísel, EU chce snížit spotĜebu energií v oblasti bydlení o 20 % do roku 2020 a chce dosáhnout dalších úspor v bytovém sektoru a v budovách veĜejné správy. S tím samozĜejmČ souvisí ve využívání dĜeva i to, že do roku 2020 se 20 % energie má získávat z obnovitelných zdrojĤ. V této souvislosti se v EvropČ zaþal používat výraz „mobilizace zdrojĤ dĜeva“. PrávČ v podmínkách ýR má dĜevo jako biomasa nejvČtší potenciál. To pĜedpokládá intenzivnČjší obhospodaĜování evropských lesĤ. Je to zase otázka do diskuse, zda-li budeme vyluþovat stále vČtší plochy lesĤ z produkþní funkce a nebo naopak se je budeme snažit využít pro produkci obnovitelné suroviny. Na zpracování dĜeva je potĜeba 3 – 5x ménČ energie než na jakoukoliv jinou surovinu, což je zase ten dĤvod. My dnes v budovách poþítáme pouze pĜímé náklady, nikoli náklady na zpracování tČch vstupních surovin. Já jsem si tady dovolil možná jednu takovou hypotetickou úvahu, ke které mČ inspiroval výzkum v Rakousku a v souþasnosti probíhá i na fakultČ stavební ýVUT v Praze. Bylo zjištČno, že pokud postavíme 100 rodinných domĤ ze dĜeva, tak nemusíme postavit 10 vČtrných elektráren, protože tolik energie ty domy ušetĜí. My se poĜád bavíme o tom, kde vezmeme energii, ale nejlacinČjší energie je ta, která se vĤbec nespotĜebuje. A právČ domy v nízkoenergetickém standardu na bázi dĜeva té energie, aĢ už na své postavení a nebo pak na svĤj provoz, spotĜebovávají daleko ménČ. Berte to spíše jako nČjaký trend. SamozĜejmČ ta þísla, když se na nČ podíváme z rĤzných úhlĤ pohledu, mohou vycházet trochu jinak, ale ten jasný, zĜetelný trend úspor energie je zĜejmý. SamozĜejmČ stavby ze dĜeva jsou lehþí, tzn. nemusí se budovat takové masivní základy, doprava je daleko snadnČjší, potĜebujete ménČ kamionĤ na dovezení dĜevČného domu na staveništČ. A to zase nČjak šetĜí ŽP. Mluvím stále o stavebnictví, tak zde zase nČkolik þísel, jak se využívá dĜevo ve stavebnictví. V ýR stavebnictví pĜedstavuje 15 % na tvorbČ HDP a zamČstnává 9 % osob. Ne zcela nevýznamnou þást pĜedstavuje právČ stavebnictví na bázi dĜeva. PĜed 3 lety jsme uvádČli, že se u nás staví ani ne 1 % domĤ na bázi dĜeva. BČhem 3 let se povedlo rozpohybovat urþitou diskusi ve spoleþnost, jejímž výsledkem je, že se toto þíslo zvedlo zhruba ke 4 %. Když to vyjádĜím v absolutních þíslech, tak pĜed 3 lety to bylo nČjakých necelých 200 domĤ na bázi dĜeva, mluvím hlavnČ o rodinných domech. A loni to bylo už 1500 domĤ ze dĜeva. Vidíte, že státy, které se vČnují systematicky práci se dĜevem, tak mají ta procenta daleko vyšší. TČžko Ĝíci, z þeho si vzít vzor. Byli bychom rádi, kdybychom se pĜiblížili alespoĖ Rakousku, které má obdobné podmínky jako u nás. Velká Británie, která prakticky prošla kompletním odlesnČním do 19. století, tak se rozhodla využívat dĜevo z úplnČ stejných dĤvodĤ, pro jeho vlastnosti, protože je lehké, protože se z nČj staví rychle, dá se prefabrikovat a uspoĜí energii. A vidíte, že dnes v Anglii se staví kolem 15 % domĤ ze dĜeva. A ve Skotsku, což je taková

57

specialita, až 50 %. To nehovoĜím o Skandinávii, pĜípadnČ Americe a KanadČ, kde je to samozĜejmost a dlouhodobá tradice. ýasto slyším otázku, jestli vĤbec máme dostatek dĜeva, pokud chceme zvyšovat jeho využívání tĜeba ve stavebnictví nebo v energetice. Tak zde opČt nČkolik þísel. Evropa je jeden z mála svČtadílĤ, kde rozloha lesa dlouhodobČ roste. PĜes všechny problémy, aĢ jsou to požáry, kalamity, tak rozloha lesĤ a zásoba dĜeva roste. Vidíte, je to v rozmČru lidského života, že za 15 let v EvropČ pĜibylo 13 mil. ha zalesnČných pĤd. A v EvropČ je 25 %, i když beru evropskou þást Ruska, tak je zde 25 % všech svČtových lesĤ a roþnČ pĜibývá 350 mil. m3 dĜeva v EvropČ. Pokud bychom chtČli zvyšovat tČžby v EvropČ, kde celkový objem tČžeb se pohybuje nČkde na úrovni 420 mil. roþnČ, tak vidíte, že ten prostor zde je poĜád pomČrnČ znaþný, že nehrozí žádné rozsáhlé devastace, pokud neberu lokální problémy jako tĜeba na BalkánČ, kde po zmČnČ spoleþenského systému docházelo po urþitou dobu k výraznČ vyššímu odlesĖování. Ale tyto problémy jsou již pod kontrolou. StejnČ tak je tomu i u nás. OpČt jsem se pokusil ukázat, Ĝíkali to tady i mí pĜedĜeþníci, že rozloha lesĤ v ýR roste, rostou zásoby. A já bych Ĝekl, že rostou stále rychleji. Zase, abychom tomu dali rozmČr našeho života, tak za posledních 15 let vzrostla rozloha þeských lesĤ o 20.000 ha, což je docela slušná lesní správa. To si myslím, že není nezanedbatelný výsledek aĢ už snah vlastníkĤ lesĤ, pozemkĤ, ale i snah státní správy a podpory zalesĖovacích programĤ. StejnČ tak se zvyšuje zásoba dĜeva. Já si troufnu Ĝíci, že dlouhodobé pĜírĤstky zásob dĜeva v Zelené zprávČ ministerstva zemČdČlství jsou podhodnoceny. Když vezmeme tČžbu a jen matematicky si vydČlíme, jak nám narostly zásoby od roku 1990 do roku 2006, tedy o více než 100 mil. m3, tak dojdeme k tomu, že zde roþnČ naroste kolem 23 mil. m3 dĜeva. To je jen jiný pohled na þísla ze Zelené zprávy. To je všechno zdokumentováno. A nám se zvyšují zásoby v prĤmČru o témČĜ 7 mil. m3 roþnČ. Tzn. když si vezmeme, že se blížíme k 18 mil. m3 tČžeb roþnČ, tak nám tady za necelé 3 roky 1 tČžba zĤstane. A já bych uvedl 2 takové pĜíþiny, o kterých si myslím, že na tom mají dosti významný podíl a které nejsou úplnČ v poĜádku. Zaprvé donedávna nám lesy stárly a samozĜejmČ starší porosty vykazují vyšší rĤst zásob. A na druhé stranČ my, také dle Zelené zprávy, nedostateþnČ obnovujeme lesy. My v prĤmČru obnovíme roþnČ asi 18 – 20.000 ha lesĤ. Ale proto, abychom zachovali normalitu vČkových tĜíd, bychom potĜebovali obnovit zhruba o 4000 ha lesĤ roþnČ. Možná, že teć, když spadly ty kalamity loni a letos, tak už to bude trochu jiné, ale ten dlouhodobý trend je, že my nedostateþnČ obnovujeme lesy. A já jsem si dovolil spoþítat, právČ zase z þísel v Zelené zprávČ, že za 10 let jsme neobnovili 40.000 ha lesĤ. To je v prĤmČru zhruba 1 mil. m3 roþnČ navíc. SamozĜejmČ jsou tady urþitá legislativní omezení. Myslím si, že možnosti tČžby nejsou dány jen tČmi pĜírĤstky, ale pĜíliš pĜísnými legislativními omezeními. Zde opČt pro zajímavost je takový hypotetický výpoþet, kolik nám naroste v lese dĜeva. Když jsem tu Ĝíkal, že loni se postavilo 1500 domĤ na bázi dĜeva, tak to pĜedstavuje produkci našich lesĤ za 2,5 dne. SamozĜejmČ mĤžeme o tČch þíslech i pochybovat, nicménČ jsem tím chtČl ukázat ten obrovský produkþní potenciál, který lesy mají a který my ne zcela dobĜe dokážeme využívat. Kdybychom chtČli všechno stavČt ze dĜeva, tak nám na to lesy vyprodukují dĜevo za 1 mČsíc. Takže i z toho je vidČt, že jakékoli zvýšení využívání dĜeva napĜ. ve stavebnictví nemĤže ohrozit podstatu našich lesĤ. Rád bych upozornil na to, co jsem Ĝíkal již na zaþátku, a to jsou názory veĜejnosti. VeĜejnost vnímá lesy zcela opaþnČ, než jak o nich my dnes hovoĜíme. PĜevládá názor, že rozloha lesĤ se zmenšuje a že využívání dĜeva negativnČ ovlivĖuje zdravotní stav lesĤ. Troufnu si Ĝíci, že opak je pravdou, že rozloha lesĤ i zásoby dĜeva se zvČtšují. To, že využívání dĜeva negativnČ ovlivĖuje zdravotní stav lesĤ, si myslí pĜevážnČ mladí lidé do 30 let a já si troufnu Ĝíci, že to je právČ výsledek dlouhodobČ negativní kampanČ vĤþi lesnímu hospodáĜství. A to, co jsem Ĝíkal na zaþátku, ti lidé nechodili do dĜevČné školy, ti lidé nežijí s tím dĜevem, ti lidé k nČmu nemají žádný vztah. Oni se ponČkud abstraktnČ obávají o osud lesĤ, jak je jim to pĜedkládáno v médiích. A protože jsou to lidé, kteĜí stojí na zaþátku svého života a pokud tyto své názory nezmČní, mĤže to pĜedstavovat pomČrnČ znaþný problém do budoucna. Pokud bychom se chtČli zamyslet, jak rozvíjet dĜevaĜský prĤmysl, napsal jsem tu nČkolik obecných námČtĤ, ale myslím si, že to základní je pĜedevším vĤle chtít. MnČ se teć dostala do ruky strategie Velké Británie na využití dĜeva, která byla sepsána na konci 20. století a její

58

platnost je do roku 2010. MČ na tom nejvíce pĜekvapilo, když jsem si ten dokument þetl, že oni ho splnili. Já jsem si pĜi tom þtení uvČdomil, že v našem prostĜedí aĢ cokoli napíšeme, tak to ani nesplníme. Bylo by dobré, kdybychom si dávali jednoduché cíle a mohli si za 10 let Ĝíci, že jsme ty jednoduché cíle splnili. Uvedu jen jeden pĜíklad z té strategie Anglie. Oni se pĜed 10 lety rozhodli, že budou stavČt domy ze dĜeva, osmipodlažní domy na bázi dĜeva. K tomu založili spoustu institucí, dali úkol vČdeckovýzkumným ústavĤm, vytvoĜili nové technologie, otestovali je, udČlali certifikáty z hlediska bezpeþnosti, požární ochrany atd. a dnes oni ty osmipodlažní dĜevČné domy stavČjí. Osmipodlažní dĤm je vysoký zhruba 22 – 25 m. A proþ to Ĝíkám? My máme normu starou 30 let, která omezuje výšku dĜevČných domĤ v ýR na 9 metrĤ. Nikdo mi nedokáže vysvČtlit, proþ je to 9 metrĤ, proþ to není 10, a proþ tuto normu nemĤžeme zmČnit. Protože technologie už jsou úplnČ jinde, než byly pĜed 30 lety. Možná, že tenkrát to mČlo nČjaké opodstatnČní. Dnes je to brzdou rozvoje stavČní ze dĜeva. Jsem rád, že jsem zde mohl pohovoĜit, pro naši nadaci je to þest, že jsme sem byli pozváni organizátory semináĜe. A stejnČ tak jsem rád, že zde vznikají i další instituce, které mohou pĜispČt k rozvoji našeho odvČtví, a to je pĜedevším evropská lesnická technologická platforma, která mĤže být dalším stĜípkem do mozaiky rozvoje toho, o þem jsem tady hovoĜil. DČkuji za pozornost.

Autor: Ing. Jan ěezáþ Nadace dĜevo pro život Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6 [email protected]

59

HospodaĜení státního podniku Lesy ýR – soulad produkþních funkcí lesa a veĜejných zájmĤ JiĜí Stonawski PĜedmČtem mého pĜíspČvku je hospodaĜení státního podniku Lesy ýeské republiky jako pĜíkladu souladu produkþních funkcí lesa a veĜejných zájmĤ. Úvodem mi dovolte pĜedvést, jaká je souþasná vlastnická struktura lesĤ v ýeské republice – viz následující tabulka. Tabulka 1: Vlastnictví lesĤ v ýeské republice, stav k 31. 12. 2006 Vlastník Státní organizace VýmČra lesa v tis. ha ýeská republika Lesy ýR, s. p. 1 356,2 ýeská republika Vojenské lesy a statky, s. p. 126,6 ýeská republika Správy národních parkĤ 89,9 ýeská republika KanceláĜ prezidenta republiky 6,0 Obce 413,2 Kraje 5,3 Lesní družstva 26,5 VeĜejné vysoké školy 7,9 Soukromé osoby 617,2 Celkem ýR 2 649,0 (Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodáĜství ýeské republiky v roce 2006)

% 51,2 4,8 3,4 0,2 15,6 0,2 1,0 0,3 23,3 100,0

Z tabulky je zĜejmé, že státní podnik Lesy ýeské republiky spolu s dalšími správci lesního majetku státu obhospodaĜuje celkem 59,8 % lesĤ v ýR. Podíl samotných LesĤ ýR na celkové výmČĜe lesĤ u nás þiní 51,2 %. PĜedstavení státního podniku Lesy ýeské republiky Státní podnik Lesy ýeské republiky (dále „Lesy ýR“) byl založen rozhodnutím zakladatele, tj. Ministerstva zemČdČlství, v souvislosti s transformací tehdejších 7 organizací státních lesĤ, k datu 1. 1. 1992. Po nabytí úþinnosti zákona þ. 77/1997 Sb., o státním podniku se stal zmČnou zakládací listiny státním podnikem ve smyslu § 20 odst. 1 tohoto zákona.

-

Mezi hlavní pĜedmČty podnikání LesĤ ýR dle obchodního rejstĜíku náleží: provádČní þinností zabezpeþujících optimální plnČní všech funkcí lesĤ prostĜednictvím vybraných podnikatelských subjektĤ, pĜípadnČ ve vlastní režii; lesnicko-technické meliorace, hrazení bystĜin a správa urþených drobných vodních tokĤ a vodohospodáĜských dČl; myslivost v obhospodaĜovaných honitbách a rybáĜství v obhospodaĜovaných rybáĜských revírech; koncepþní i operativní þinnost smČĜující k trvalému zlepšování stavu lesĤ; práce spojené se zajištČním uchování genových zdrojĤ lesních dĜevin.

Lesy ýR mají od roku 2005 tĜístupĖovou organizaþní strukturu. Prvním stupnČm je Ĝeditelství podniku. Druhý stupeĖ tvoĜí krajská Ĝeditelství (13), dále lesní závody (5) a SemenáĜský závod v Týništi nad Orlicí (1), který poskytuje své služby související se zpracováním a uchováváním osiva lesních dĜevin také pro další vlastníky lesĤ. Dále 7 správ vodních tokĤ, jejichž hlavním úkolem je þinnost spojená se správou urþených vodních tokĤ. TĜetí stupeĖ tvoĜí lesní správy (77). Zatímco lesní závody vykonávají hospodáĜskou þinnost ve vlastní režii, lesní správy ji zajišĢují prostĜednictvím vybraných podnikatelských subjektĤ.

60

Souþástí koncepþní þinnosti podniku jako jednoho z citovaných pĜedmČtĤ podnikání bylo mimo jiné vytvoĜení vlastního „Programu trvale udržitelného hospodaĜení v lesích“, vydaného v letech 1997 a 2000 v tištČné podobČ. V péþi o dĜevinnou složku je prakticky naplĖován zejména podporou druhové rozmanitosti pĜi obnovČ a výchovČ lesních porostĤ, s cílem postupného vytvoĜení prostorovČ, vČkovČ i druhovČ skupinovitČ diferencovaného, ekologicky stabilního lesa. Významnou roli v nČm hraje péþe o genofond lesních dĜevin s cílem podpoĜit pĤvodní kvalitní zdroje pro obnovu porostĤ. PĜi vlastní obnovČ porostĤ využíváme pĜednostnČ pĜirozenou obnovu lesa a usilujeme o zvyšování druhové pestrosti výsadbou vhodných listnáþĤ a jedle, tedy tzv. melioraþních a zpevĖujících dĜevin (MZD). Tabulka 2: Podíl pĜirozené obnovy a MZD pĜi umČlé obnovČ lesa Rok PĜirozená obnova (%) Listnaté dĜeviny a jedle v rámci umČlé obnovy lesa (%) 1993 3,9 17,50 1994 4,8 24,76 1995 7,5 29,17 1996 11,3 34,48 1997 16 40,10 1998 13,7 42,27 1999 14,3 43,15 2000 17,8 44,17 2001 23,39 44,55 2002 25,19 42,67 2003 26,93 43,30 2004 27,51 41,76 2005 23,11 42,45 2006 22,79 41,59 Zdroj: Výroþní zprávy LesĤ ýR V prvním sloupci je uvedeno, jak se vyvíjel podíl pĜirozené obnovy pĜi obnovČ porostĤ u LesĤ ýR od jeho založení. Je z nČj zĜejmý nejen jasný vzestup podílu pĜirozené obnovy, ale i kolísání v jednotlivých letech. DĤvodem tohoto kolísání není neochota lesníkĤ využívat pĜirozenou obnovu, ale vliv pĜírodních faktorĤ, jako je napĜíklad nepravidelná plodnost lesních dĜevin. Pokud jde o další významný ukazatel, tj. podíl melioraþních a zpevĖujících dĜevin pĜi umČlé obnovČ lesa, lze Ĝíci, že je dlouhodobČ vyšší, než stanoví zákon. Naší snahou je tento podíl udržet nad 40 %. V rámci naplĖování principĤ trvale udržitelného hospodaĜení v lesích vČnujeme cílenou ochranu a péþi aĢ již pĜirozenČ vzácným nebo z rĤzných dĤvodĤ ohroženým druhĤm lesních dĜevin, jako jsou jeĜáb bĜek, tĜešeĖ ptaþí, tis þervený, jilmy, hrušeĖ planá, jabloĖ lesní apod. PĜi volbČ mechanizovaných technologií pro tČžbu a dopravu dĜeva dáváme pĜednost šetrným technologiím snižujícím poškození lesních porostĤ, pĤdy a dopravní sítČ. V ochranČ lesa proti škodlivým þinitelĤm je dĤraz je kladen zejména na preventivní opatĜení. Obranné zásahy pomocí pesticidĤ se snažíme omezovat na nezbytnČ nutnou míru, tedy na pĜípady, kdy dochází ke gradaci škĤdcĤ nad práh hospodáĜské škodlivosti. Preferovány jsou prostĜedky s nejmenším možným dopadem na necílové organismy a prostĜedí. HospodaĜení pĜizpĤsobujeme daným pĜírodním podmínkám, tzn. lesním typĤm, aktuálnímu stavu lesa a jeho pĜevažujícím funkcím. V neposlední ĜadČ usilujeme o dosažení rovnováhy mezi stavy býložravé zvČĜe a lesem. Nezávislým osvČdþením, že skuteþnČ hospodaĜíme v souladu s principy udržitelného hospodaĜení v lesích, je skuteþnost, že k dnešnímu dni jsme držiteli osvČdþení o certifikaci lesĤ dle mezinárodnČ uznávaného systému PEFC na všech lesních hospodáĜských celcích našeho podniku.

61

Souþástí vnitropodnikových pokynĤ je mj. také ponechávání doupných stromĤ a jiných stromĤ významných z hlediska ochrany biologické rozmanitosti pĜi tČžbČ, a to souþasnČ pĜi respektování pravidel ochrany lesa proti kalamitním hmyzím škĤdcĤm a pravidel bezpeþnosti a ochrany zdraví a životĤ. Dále hospodaĜíme s ohledem na zvláštČ chránČné þásti pĜírody, cenné biotopy, kulturní památky, prameništČ, objekty a zaĜízení sloužící veĜejnosti. Za úþelem definování, jaké veĜejné zájmy na lesích existují a jak je naplĖovat, jsme pĜipravili a v roce 1999 vydali podnikový dokument „Program 2000 - zajištČní cílĤ veĜejného zájmu u LýR.“ Na tomto dokumentu se podíleli formou expertních studií rovnČž pĜední odborníci na tuto problematiku vnČ podniku. Jak vyplývá již z názvu programu, jeho náplní je podpora a rozvoj veĜejnČ prospČšných funkcí lesa. ěada opatĜení na podporu veĜejných zájmĤ byla a je souþástí bČžného lesnického hospodaĜení. Jako pĜíklad uvádím omezení nebo úþelové hospodaĜení v ochranných pásmech vodních zdrojĤ nebo pĜírodních léþivých zdrojĤ a minerálních vod, nebo opatĜení v oblastech postižených imisemi. VšeobecnČ známou skuteþností je, že se v lesích nachází rozsáhlá síĢ lesních úþelových komunikací, že je na nČ zákaz vjezdu motorových vozidel, ale vjezd nemotorových vozidel není žádným zpĤsobem zpoplatnČn. Pro zajímavost si dovoluji zmínit, že v roce 1997, v dĤsledku povodní, byly mnohé silnice a místní komunikace zniþeny a lidé se dostávali ke svým domovĤm pouze po lesních úþelových komunikacích. Pokud jde o náklady na budování a údržbu dopravní infrastruktury v lesích, Lesy ýR na tento úþel dlouhodobČ vynakládaly prĤmČrnČ 140 mil. Kþ roþnČ. V roce 2007 to pak bylo 335 mil. Kþ. Letos je plánováno þerpání ve výši obdobné roku 2007. Lesy ýR spravují rovnČž 19.500 km urþených vodních tokĤ (pĜevážnČ bystĜinného charakteru), což je asi 25 % všech vodních tokĤ u nás. Dále 450 vodních nádrží. Touto svojí þinností navazují na nejstarší veĜejnou službu u nás - hrazení bystĜin - založenou v roce 1884. Pro zajímavost - pouze cca 7 % délky tČchto vodních tokĤ je nČjak upraveno. ýinnosti, které jsou provádČny v souvislosti se správou tokĤ, jsou vesmČs nekomerþního charakteru. PatĜí mezi nČ zejména prevence pĜed povodnČmi, sanace povodĖových škod, péþe o bĜehové porosty a revitalizace v minulosti nevhodnČ upravených vodních tokĤ. Celkové náklady na správu vodních tokĤ þiní roþnČ prĤmČrnČ 250 mil. Kþ vlastních prostĜedkĤ, výnosy za odbČr povrchových vod jsou jen asi 10 mil. Kþ. Dále jsou od roku 1999 každoroþnČ provádČny rĤzné konkrétní akce na podporu vybraných funkcí lesa, které nejsou souþástí bČžného lesnického hospodaĜení. Mezi tato opatĜení náleží napĜíklad: - péþe o vodní zdroje, studánky a prameny, - estetické úpravy lesa (obnova a údržba paloukĤ, výhledĤ, prĤhledĤ, výsadba alejí apod.), - péþe o druhovou rozmanitost (opatĜení na ochranu a posílení populací ohrožených druhĤ rostlin a živoþichĤ), - péþe o historické a kulturní objekty v lesích, - péþe o drobné objekty pro veĜejnost (odstavná parkovištČ, posezení, altánky), - potlaþování invazních druhĤ rostlin (bolševníku, kĜídlatek aj.), - vytváĜení informaþního systému pro veĜejnost (informaþních panelĤ, nauþných stezek), - opravy a udržování tras pro veĜejnost (pro pČší, cyklisty, lyžaĜe, pro jezdce na koních), - speciální programy. Od poþátku realizace programu jsme na tato opatĜení vynaložili zhruba 200 mil. Kþ. Zatímco v posledních letech bylo urþeno k þerpání každoroþnČ celkem 30 mil. Kþ, v tomto roce byly finanþní prostĜedky na tato opatĜení, zejména na podporu rekreaþního využívání lesĤ a ochrany biodiverzity, navýšeny na 60 mil. Kþ. V této souvislosti je vhodné zmínit, že se opČt nejedná o prostĜedky získávané z vnČjších zdrojĤ, ale z prodeje hlavního produktu lesa, kterým je dĜevo.

62

Lesy ýR a ochrana pĜírody Lesy ýR jsou nejvýznamnČjším partnerem orgánĤ ochrany pĜírody u nás. Více než 30 % všech lesĤ, k nimž máme právo hospodaĜení, je souþástí chránČných krajinných oblastí. Mimo tato území se nacházejí ještČ maloplošná zvláštČ chránČná území, tj. národní pĜírodní rezervace, národní pĜírodní památky, pĜírodní rezervace a pĜírodní památky, které tvoĜí další 3 % výmČry námi obhospodaĜované plochy lesĤ. Souþástí soustavy evropsky chránČných území soustavy Natura 2000, tedy ptaþích oblastí a evropsky významných lokalit, je celkem 370 000 ha lesĤ, což jest 28 % celkové výmČry námi obhospodaĜovaných lesĤ. Když pak spoþítáme celkovou rozlohu zvláštČ chránČných území a lokalit Natury 2000 a zohledníme jejich vzájemné pĜekryvy, dostaneme se k výmČĜe 536 000 ha, což je pĜes 41 % celkové výmČry lesĤ obhospodaĜované naším podnikem. Péþe o všechna tato území je opČt hrazena pĜevážnČ z vlastních prostĜedkĤ podniku. KromČ územní ochrany pĜírody se vČnujeme také praktické ochranČ a podpoĜe vybraných druhĤ rostlin a živoþichĤ. Zcela tradiþní þinností LesĤ ýR je záchranný chov a repatriace tetĜeva hlušce. Dále se vČnujeme napĜ. návratu (reintrodukci) pstruha potoþního þi rakĤ do tokĤ, z nichž v minulosti vymizeli, mapování výskytu chránČných druhĤ, napĜ. þápa þerného, rysa ostrovida, medvČda hnČdého atd.

Podpora výzkumu Jednou z forem naplĖování cílĤ ve veĜejném zájmu je zadávání vlastních výzkumných projektĤ. Za tím úþelem Lesy ýR v roce 2002 založily vlastní Grantovou službu LýR, za úþelem zvyšování efektivity vlastního lesního hospodaĜení i podpory a rozvoje všech funkcí lesĤ. Do konce roku 2007 bylo pĜijato celkem 19 výzkumných projektĤ o celkovém finanþním objemu bezmála 25 mil. Další prostĜedky jsou vynakládány na zveĜejĖování výsledkĤ jednotlivých výzkumĤ pro další vlastníky lesĤ i ostatní zájemce z Ĝad odborné veĜejnosti. Souþástí plánovaného výzkumu je také vymezování a monitoring bezzásahových území v lesích. V roce 2002 jsme uzavĜeli s tehdejší Správou CHKO, dnes s Agenturou ochrany pĜírody a krajiny ýR dohodu, na základČ které jsou vymezována bezzásahová území. Tato území jsou po peþlivém zvážení a projednání s dotþenými orgány veĜejné správy ponechána v bezzásahovém režimu a je sledován jejich vývoj za úþelem srovnání s bČžnČ obhospodaĜovaným lesem.

Tabulka 3: PĜehled bezzásahových území v lesích ke dni 31. 5. 2008 Název CHKO Lesy ýR Rozloha (ha) Doutnáþ ýeský kras LS Nižbor 66,8 Tajga Slavkovský les LZ Kladská 146,6 Kostelecké bory KokoĜínsko LS ýeská Lípa 51,2 KleĢ Blanský les LS ýeský Krumlov 38,3 Hedvíkovská rokle Železné hory LS Nasavrky 34,6 LovČtínská rokle Železné hory LS Nasavrky 50,4 Poledník Jizerské hory LS Frýdlant 71,6 Javorina Bílé Karpaty LS Luhaþovice 166,0 LS Strážnice Celkem 625,5

Datum podpisu 20. 9. 2004 18. 1. 2005 23. 6. 2006 13. 11. 2006 27. 2. 2007 27. 2. 2007 3. 5. 2007 14. 3. 2008

Spolupráce v oblasti podpory veĜejných zájmĤ Vedle Ĝady opatĜení ve vlastní režii podnik v oblasti cílené podpory jednotlivých veĜejných zájmĤ dlouhodobČ spolupracuje s Ĝadou dalších subjektĤ. S využitím outsourcingu ze strany odborných pracovišĢ þi nevládních neziskových organizací (napĜ. ýSOP, ýSO) se podílí na mapování výskytu a opatĜeních k ochranČ vybraných

63

ohrožených druhĤ. SamostatnČ nebo ve spolupráci s místními úĜady, mikroregiony þi dobrovolnými organizacemi buduje a peþuje o nČkolik desítek nauþných stezek. Od roku 1999 spolupracujeme s Klubem þeských turistĤ na podpoĜe znaþení turistických cest a spoleþném osvČtovém pĤsobení obou organizací na návštČvníky lesa ve smyslu ohleduplného vztahu k pĜírodČ. IntenzivnČ se vČnujeme spolupráci se školstvím. NapĜíklad do projektu „Les ve škole, škola v lese“ ve spolupráci se sdružením Tereza se doposud zapojilo více než 1200 škol a zájmových skupin. Ve spolupráci se sítí stĜedisek ekologické výchovy Pavuþina byla zpracována Ĝada metodických materiálĤ, které jsou využívány v rámci bČžné školní výuky. PodrobnČjší informace týkající se našeho podniku jsou k dispozici na podnikovém webu www.lesycr.cz. Z hlediska zamČĜení návštČvníkĤ jsou þlenČny do 3 hlavních þástí: „Turisté a pĜátelé pĜírody“, „Odborná veĜejnost“, „Obchodní partneĜi“. Pod samostatným odkazem „download“ jsou pak k dispozici veškeré dĤležité podnikové dokumenty, jako je již uvedený „Program trvale udržitelného hospodaĜení v lesích“, „Program 2000 – zajištČní cílĤ veĜejného zájmu u LýR“, výroþní zprávy podniku a další. Lesy ýR jsou otevĜeny konstruktivní diskusi nad jakýmikoliv problémy souvisejícími s péþi o svČĜený majetek ve vlastnictví státu a hledání Ĝešení v rámci svých možností, platných právních pĜedpisĤ a respektování oprávnČných zájmĤ dotþených subjektĤ.

Autor: RNDr. JiĜí Stonawski Lesy ýR, s.p. PĜemyslova 1106, 501 68 Hradec Králové [email protected]

64