Bezpečnost především Autor: Michael Krejska/RSM Group , 4. 1. 2007 00:00
eW
R
C
.c z
Jedeme udělat reportáž z rallye. Jednoduché rozhodnutí, navíc z hlediska materiálního vybavení a logistiky pro zkušené harcovníky nepříliš složité. Prostě každý vezme své fotoaparáty, objektivy, notebook, pár osobních věcí, něco drobných na cestu a libovolným vozem, jenž je právě k dispozici, vyrazí na místo určení. Lepší je to, pokud máte dopředu zajištěný hotel a jasnou představu o tom, co byste chtěli vidět a fotit. To platí víceméně pro všechny rallye, na které jsme všichni zvyklí se vydávat. Situace se však poněkud komplikuje, když start rallye leží 3050 km daleko a její cíl ještě o víc než 9000 km dále. A komplikace nabývají značného rozměru, když se ta rallye jmenuje Dakar.
foto: Josef Vrátil
Soupis vybavení se zdá nekonečný. Nejdůležitější jsou položky označené slovem „povinné“. Pak následují „doporučené“, pak všechno ostatní. Osobní věci nejsou příliš podstatné, řeší se jednoduchým vzorcem, počet dní na cestě × tričko + spodky + ponožky. K výsledku přičtete dvoje kalhoty a dvoje boty. Změkčilé povahy přibalí něco osobně hygienického náčiní a vitamínů. Netřeba zmiňovat drobností jako baterka, nůž a další logické maličkosti. Fotografické vybavení v našem případě tvoří čtyři digitální zrcadlovky Nikon, šest objektivů, dvě zábleskové jednotky a spousta drobného příslušenství jako nabíječky, filtry, baterie, propojovací kabely… A tím se dostáváme k elektronice. Dva notebooky a dva satelitní telefony systému Iridium, jeden ke komunikaci s médii a osobní hovory, druhý pro komunikaci s ředitelstvím závodu a ostatními účastníky soutěže a závodníky (povinný). Pro komunikaci mezi asistenčními vozy je namontováno VHF rádio (doporučené). Zmínil jsem ředitelství závodu, asistence a závodníky? Není asi zvykem, aby pracovníci médií „obtěžovali“ hovory ředitelství a účastníky, není-liž pravda? Dakar je jiný. Každý vůz pohybující se na trati, kolem ní či na asistenčních cestách je účastníkem soutěže, musí respektovat
C
.c z
její pravidla a dbát na bezpečnost. Třeba tím, že upozorní na eventuální nebezpečí ostatní vozidla či přímo ředitelství. Je na osobním uvážení každého, jak situaci posoudí a jak se rozhodne o ní informovat.
R
Hasičák, nože na pásy a odpojovač – Foto: Michael Krejska
eW
Další důležitou elektronickou pomůckou je satelitní modem Bgan Inmarsat. Touto cestou bychom chtěli poděkovat našim přátelům a počítačovým mágům Zbyškovi a Jirkovi, kteří celou záležitost zprovoznili a otestovali v nepříznivých podmínkách den před Silvestrem. Bgan pomoci kompasu nasměrujete na místo, kde předpokládáte pohyb družice a jeho anténu naklopíte do úhlu vyžadovaného zeměpisnou polohou. Pomocí software a pohybu anténou vyladíte signál a vida, nepříliš rychlé a vysoce nestabilní spojení je na světě. Jeho výhodou však je, že popisovanou procedurou bychom se měli připojit i v místech, kde je mobilní síť či pevná linka pojmem z oblasti sci-fi. Samozřejmě všechna satelitní zařízení fungují pouze tam, kde na satelit „vidí“, tedy nikoliv v budovách, husté zástavbě, pod mostem, v podzemních garážích atd. Takže poušť je vlastně ideálním místem pro jejich provoz.
.c z C
Zrcátko po přejímkách – Foto: Michael Krejska
eW
R
Tolik tedy k osobním věcem a naším novinářským pomůckám. Ty všechny jsou samozřejmě nezbytné, ale na trati Dakaru se můžeme dostat do situací kdy – při vší úctě ke čtenáři – půjde o víc než dobrou reportáž či hezkou fotku. A tím se dostáváme k bezpečnostní výbavě vozu, jímž se pohybujeme. Helmy jsou na trati „speciálu“ povinné, jinde doporučené, ale vzhledem k terénu… Dvě lopaty (povinné), dva vyjížděcí plechy (povinné), nádrž a kanystry umožňující minimální dojezd 800 km (povinné), dvě náhradní kola (povinné), světlice, dýmovnice, denní světlice (výkonnější), baterka, dva hasící přístroje, hliníkové přikrývky, 5 litrů vody na osobu a den, nůž na pásy, zrcátko, stroboskop (všechno povinné) a spousta maličkostí na které jsem teď zapomněl, jelikož náš vůz včetně výbavy prošel přejímkou už včera a jak jste mohli vidět z fotek, byl opatřen startovním číslem 923.
Vyjížděcí plechy, kola, kanystry a zástěrky dle FIA – Foto: Michael Krejska
A na závěr to nejdůležitější, náš vůz. Domov a nástroj. Nissan Patrol 3.0Di. Bavíme se o Dakaru. O spoustě písku, kamení, bláta, rozbitých a prašných cest. Žádné falešné off-roady neobstojí. Maximum mechanických částí, minimum čidel a elektroniky. Zapomeňte na hračky typu X5, Q7, Tuareg, RAV, Cayenne a jak se všechny jmenují. Nechcete přece v Mauretánii shánět značkový servis proto, že
R
C
.c z
čidlo řídící jednotky otáčení kol upadlo a klimatizace neví, jestli má klimatizovat, protože neví, jestli se točí kola a proto vůz tiše a navždy zastavil… Musíte použít vozidlo na které můžete být zlí, moc zlí. Nechá do sebe řezat, vrtat a bušit. Nechá do sebe naložit 500 kg materiálu a posádku a jde opravovat palicí, kleštěmi a americkou páskou. Takže se pohybujeme v oblasti Patrol, Land Cruiser, Defender, Cherokee, Trooper, RAM. Maximálně. Jede se po dálnici, ale i po cestách, které vypadají pro normálního smrtelníka naprosto nesjízdně. V extrémních případech i hůř. Navíc interiér po instalaci bezpečnostního rámu, homologovaných sedaček a šestibodových pásů nedopadne nejlépe. Palubní deska je rozřezána, provrtána držáky. Čalounění podlahy nás opustí, sedadla také. Vůz musí víceméně odpovídat reglementu FIA pro závodní off-roady skupiny T2. Povinný je ochranný rám (klec) z ocelových trubek s daným obsahem uhlíku, sváry s certifikací, bezpečnostní sedačky, šestibodové pásy, přídavná nádrž na naftu od schváleného výrobce, osvětlení, zástěrky.
Pohodlí vzadu a vpředu – Foto: Michael Krejska
eW
No, a v neposlední řadě interiér zaplácáte spoustou těch krabiček, o kterých Pepa ztratil ve svém včerejším článku definitivně přehled. Jedná se o následující zařízení: ERTF GPS neboli organizátorská GPS jednotka (povinná) s velkým displejem a nekonečným množstvím funkcí, z nichž je lepší před odjezdem z Lisabonu alespoň některé nastudovat. Dále je vůz vybaven standardním rallye computerem Terratrip 303 pro sledování vzdálenosti a času. Drobnou praktickou pomůckou je systém Sentinel (povinný), který poskytuje řidiči hlasitým tónem informaci o tom, že se k němu blíží jiné vozidlo. Je to vlastně takový dálkový klakson. V závodních vozech je tón navíc doprovázen výrazným světelným signálem.
.c z
C
Iritack – Foto: Michael Krejska
eW
R
Organizátoři dále poskytují do vozu systém Iritrack (povinný), někdy též v provedení E-track, což je záležitost používaná i na závodech WRC. Umožňuje sledování jednotlivých vozidel na trati. Organizátory zajímá jejich poloha a také rychlost, jejíž překročení na stanovených místech znamená tučné pokuty. Pokud je situace opravdu kritická, mohou se posádky spolehnout na krabičku poslední záchrany, radiomaják, tedy tzv. balizu (povinná). Vytržením pojistky a vytažením antény začne toto na proudu z vozidla zcela nezávislé zařízení vysílat SOS signál a na místo se okamžitě vydává záchranný vrtulník. Zneužití balizy je nejvážnějším přestupkem na Dakaru, protože ve chvíli, kdy záchrana letí na místo zbytečně, může chybět na zcela jiném místě…
.c z C
Terratrip, ERTF GPS, TomTom – Foto: Michael Krejska
eW
R
Po Evropě používáme satelitní navigaci TomTom (hodí se v uličkách Lisabonu, přezdíváme mu „mluvící strejda“). Naše vozidlo k účasti na Dakaru 2007 připravil Marek Spáčil. Přestavba nebyla jednoduchá. „Na všechno bylo hodně málo času, měli jsme mnoho jiných starostí. Nejprve bylo potřeba upravit podvozek vozu. Bylo nutné postavit speciální tlumiče, které vydrží náročný terén až do Dakaru. Upravil jsem pérování, aby vůz získal větší světlost. Dále bylo potřeba zespodu zakrytovat důležité části vozu, jako nádrž, převodovku a chladič. Bylo nutné vytvořit bezpečnostní vnitřní ochranný rám podle požadavku organizátorů. Z vozu zmizelo veškeré čalounění a sériová sedadla, která byla nahrazena bezpečnostními sedačkami a předepsanými pásy. Další změnou byla úprava elektrického systému vozu, instalace přídavných světel vpředu i vzadu. Následovalo množství „drobných“ úprav, které byly nutné k pozdější montáži všech povinných bezpečnostních a navigačních zařízení. Práce skončily vlastně až v den našeho odjezdu a finále pro mě znamenalo dlouhou řadu bezesných nocí. Ale všechno se zvládlo a přesně podle plánu jsme odjeli.“
