Úvod Ve třetím pokračování Sborníků 2008 jsme se zaměřili především na tzv. hlubinnou ekologii , marketingový audit školy, systémy a metody vyučování a pochopitelně další zásobník her. Pokud bychom potřebovali k pochopení působení EVVO na žáky a studenty nějakou klasifikaci, tak hlubinné ekologii patří pomyslné třetí místo - a to za komplexní globální výchovou, specificky cílenou environmentální (ekologickou) výchovou a naoppak před dalšímí alternativními výchovnými směry. Její principy a základní idea je popsána dále, takže tady se pouze zmíním o zajímavosti - tento směr je zdaleka nejradikálnější v EVVO a všechny výstupy a ideje nemusí být v souladu se současným vzdělávacím proudem v naší republice. Navržená modelová řešení o redukci počtu obyvatel na přijatelnou úroveň řádově stovek milionů na celé planetě je toho příkladem. Naproti tomu druhé nosné téma - marketingový audit školy navazuje na tvorbu image školy z minulého čísla a napomáhá zájemcům nastavit parametry hodnocení dle standardizované klasifikace. Nejde o žádnou složitou vědu, je to spíše směr, kterým by se ředitelé a další zodpovědní měli ubírat při identifikaci kladů a záporů své školy či jiné vzdělávací instituce. Marketingový audit se snaží napomoci v orintaci na trhu se vzděláním, dobře cílenými dotazy - a jejich následným kumulativním rozborem - umožňuje poopravit některé nepříliš vysoce hodnocené výstupy působení školy (instituce) na veřejnost tak, aby se celkový dojem optimalizovala a dopadl lépe. Škola totiž nemá jenom úzce zaměřenou vzdělávací funkci, ale je v mnohém i střediskem kulturního, společenského a politického života v místě, působí na široké spektrum dalších respondentů, takže se přes žáky dostává k rodičům i širší rodině a veřejnosrti a působí velmi komplexně. V tom případě je však zcela nezbytná jistá míra profesionalizace v prezentaci jejich cílů a záměrů - což tento audit předjímá. Mgr.Kamil Navrátil
Mezi lidmi je mnoho chladu, neboť se neodvažujeme chovat tak srdečně, jací jsme. Jako nemůže být vlna sama pro sebe, protože se neustále podílí na vlnění oceánu, tak ani my nemůžeme nikdy svůj život prožít sami pro sebe, nýbrž vždy jen spoluprožívat život, který je kolem nás. Albert Schweitzer
1
EVVO
škola
hrou 2008
Konzervátorství přírody pozůstává v zachovávání rovnováhy mezi lidmi a zemí. Navzdory téměř celému století propagandy tento druh péče o přírodu postupuje hlemýždím tempem; pokrok stále ještě se spíše projevuje ve zbožných přáních a v plamenných projevech na shromáždění přesvědčených. Během posledních čtyřiceti let jsme na každý krok vpřed učinili dva kroky vzad. Nejběžnější odpovědí na tuto prekérní situaci je požadavek „více ekologické výchovy“. O tom není pochyb, ale stačí rozšířit pouze její rozsah? Nechybí také něco v jejím obsahu? Tento obsah, tak, jak já tomu rozumím,je v podstatě takovýto: buď poslušen (přírodních) zákonů, straň právu, staň se členem nějaké (ekologicky orientované) organizace a prováděj na své vlastní půdě vhodnou ochranářskou činnost. O zbytek by se měla postarat vláda. Aldo Leopold
1. Vzdělávání
Metody vyučování převzato:www.referaty.cz
Metoda (z řeckého methodos) znamená cestu nebo postup, uspořádaný systém vyučovací činnosti učitele a učebních aktivit žáků, směřujících k dosažení daných výchovně-vzdělávacích cílů“ . Vyučovací metody jsou způsoby předávání a osvojování vědomostí, dovedností a způsobilostí. Prostřednictvím metod se uskutečňuje vazba cíle a obsahu pedagogického procesu s jeho výsledkem, který je dán změnami ve vědomostech, dovednostech a postojích žáků. Stupeň korelace mezi cílem a výsledky ukazuje mimo jiné i účinnost použitých metod.
2
převzato: wikipedie
Vzdělávání je proces získávání vědomostí a znalostí, které získáváme učením během výuky, zkušenostmi a podobně. Teprve výsledkem vzdělávacího procesu je vzdělání, což je souhrn získaných vědomostí. Teorií vzdělávání se zabývá didaktika, která zkoumá formy, postupy a cíle výuky.
Učení Učení je proces získávání a rozvoje paměti, chování, včetně dovedností, znalostí, porozumění, hodnot a moudrosti. Dá se chápat jako: • získávání zkušeností • utváření jedince v průběhu jeho života • naučené je opakem vrozeného • výsledkem učení je každá změna chování a prožívání
Existují 4 základní druhy učení: • učení poznatkům - osvojování znalostí • senzomotorické učení (smyslově pohybové) - rozvíjí se senzomotorické schopnosti a procesy názorného poznávání (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami) • učení intelektových činností - rozvíjí se myšlenkové procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k řešení složitých problémů • sociální učení - učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter
Metody se realizují v procesu osvojování konkrétního obsahu, jsou spjaté se specifikou vyučovacího předmětu a konkrétními didaktickými úlohami. Učitel musí být s různými vyučovacími metodami dostatečně obeznámen, aby mohl v konkrétní situaci volit jejich optimální kombinaci. Ve vyučovacím procesu se mohou různé metody střídat nebo uplatňovat souběžně. Volba vyučovací metody záleží na řadě faktorů, které musí učitel vzít v úvahu již při přípravě vyučovací hodiny (úroveň žáků, vybavení školy a třídy aj.). Volbu metody ovlivňují tyto faktory:
Co je učení
• učivo (tzn. předmět, téma konkrétní vyučovací hodiny), • věk žáků,
Všeobecně se za velmi vzdělaného člověka považuje ten, kdo prošel školami od první třídy ZŠ až po vysokou školu. Ze zkušenosti však víme, že absolvování školy ještě není zárukou vzdělání. Vzdělání zpravidla vztahujeme k rozumové činnosti člověka. Vzdělaný člověk ví, protože se to naučil. Psychologové odhadují, že až 80% poznatků si člověk osvojuje mimo školu[zdroj?]. Ve škole však získává poznatky, které jsou uspořádané a tvoří systém - mentální rámec. Umožňuje porozumění novým poznatkům tím, že jsou prostě zařazovány do poznávací struktury, postupně školou sestavované, tmelené poznáváním vztahů a příčin.
• intelektové předpoklady a učební zkušenosti žáků, • organizační forma vyučování • vybavení školy (laboratoře, počítače, didaktická technika, knihovna), • profesionální a osobnostní předpoklady učitele.
Vzdělání by člověku mělo umožňovat, aby nově získávané informace zařazoval, třídil a chápal v souvislostech. Je pochopitelné, že struktury a mentální rámce, které se dětem budují od nejútlejšího věku, jsou silně závislé na paradigmatu doby. Ještě nikdy patrně nemě-
3
la lidská společnost k dispozici tolik informací, jako v současné době. Pro sebeformování cestou informací musíme mít však náležité předporozumění paradigmatu, na kterém se nám informace ukazuje. Pohled současného člověka na svět, mentální rámec a z toho vyplývající celý jeho způsob prožívání života, stále výrazně ovlivňuje vědecké pojetí světa založené na modelech karteziánské filosofie a newtonovského mechanistického pojetí světa. Tato metodologie vznikla před více než 300 léty zásluhou francouzského filosofa Reného Descarta (1596-1650) a anglického přírodovědce Sira Isaaca Newtona (1642-1727).
2. Hlubinná ekologie: stručný přehled vývoje a definice pojmu Klasifikace metod
vyučovacích
I. Hledisko vycházející ZDROJE POZNÁNÍ
ze
a. Slovní metody - metody slovního projevu jsou založeny na vnímání a chápání řeči posluchači, kteří si osvojují nové poznání. Z psychologického hlediska můžeme vyčlenit tři hlavní aspekty vnímání řeči: vnímání (percepce), chápání (myšlenková činnost) a zapamatování (mnemická činnost).
4
Ondřej Valenta
Hlubinná ekologie je jedním z filozoficko-ekologických směrů environmentalismu – myšlenkového proudu, který se objevil v 70. letech ve Spojených Státech jako reakce na stále výraznější zasahování člověka do přírodního prostředí způsobující prohlubování environmentálních problémů. Lze říci, že hlubinná ekologie je nejradikálnějším proudem environmentalismu, založeným na striktně biocentrickém přístupu (tj. ztotožnění se člověka s přírodou, který ji oceňuje pro její vnitřní hodnoty, nikoliv pro to, co mu dává).
Vznik hlubinné ekologie je nutné chápat v kontextu s politickým vývojem v USA. Po nástupu Reaganovy a poté Bushovy administrativy, které svou podstatou nebyly příliš nakloněny ekologickým přístupům, bylo reakcí na tento vývoj jak radikalizace některých ekologistických skupin, tak vznik organizací jako jsou Greenpeace nebo Earth First!, uplatňující místo lobbyismu spíše politiku tzv. „přímé akce“ (demonstrace, kampaně, výzkumy, atd.). V tomto období vznikla i filozofie radikálního environmentalismu, tzv. deep ecology, česky hlubinná ekologie. Filozofie hlubinné ekologie se ostře vymezuje proti „celosvětově dominantnímu technokraticko-industriálnímu pohledu na svět s lidskými jedinci jako bytostmi izolovanými od přírody. Hlubinná ekologie říká, že tento dominantní pohled je jen odrazem širšího kulturního vzorce, v němž člověk žije; zvláště kritická je vůči západní civilizaci: „Západní kultura po mnoho staletí vyznávala a hlásala dominanci člověka nad přírodou, mužů nad ženami, bohatými a mocnými nad chudými, dominanci západní civilizace nad ostatními kulturami.“
V pedagogickém procesu k těmto aspektům přistupuje ještě apercepce, což je propojování nových poznatků s minulými zkušenostmi, dosavadními poznatky, aktuální motivací, potřebami a zájmy žáků. Učitel si při své práci někdy neuvědomuje, jak náročnou činností pro žáky je vnímání, chápání a zapamatování poznatků, které jim předává. Předpokladem efektivity metod slovního projevu je i úroveň řeči učitele, která by měla být srozumitelná, jasná a dostatečně výrazná. Učitel by měl dbát na správnou a pečlivou výslovnost, správný rytmus a tempo řeči a stále sledovat reakce svých posluchačů.
Hlubinná ekologie se pokouší o duchovnější a komplexnější přístup k okolí. Nespokojuje se s izolovanými přístupy z pohledu jednotlivých vědeckých disciplín při řešení otázek a problémů životního prostředí a pokouší se nalézt a definovat komplexní náboženský a filozofický pohled na svět, vycházející z preference ekologického myšlení a hledání odpovědí na otázky týkající se žebříčku lidských hodnot nebo etiky. Hlubinná ekologie tvrdí, že tyto otázky jsou vlastní všem náboženským a filozofickým proudům jako např. křesťanství, buddhismu nebo taoismu; tímto se hlubinná ekologie pokouší o jakousi syntézu všech těchto směrů při vytváření své vlastní filozofie. Tato syntéza vychází ze dvou základních principů: sebeuvědomění a biocentrická rovnost. „Sebeuvědomění“ znamená, že každý jedinec si uvědomuje sebe nejen jako „sebe“ nebo jako součást společnosti, ale i jako součást celku, který je tvořen jak lidskou společ-
5
EVVO
ností, tak i živou a neživou přírodou. To je klíčovou kategorií pro různé koncepty usilující o zlepšení či zachování životního prostředí, včetně koncepce „udržitelného rozvoje, či způsobu života“ – domnívám se, že pokud tato kategorie, požadavek, nejsou brány v potaz, řešení environmentální krize je v nedohlednu.
škola
Tento celek je charakterizován značnou komplikovaností a komplexností vzájemných vnitřních vztahů mezi částmi celku, které se tak stávají na sobě vzájemně závislé a eventuální poškození jedné části se tak zákonitě projeví v poškození ostatních částí, tedy i člověka. Hlubinná ekologie tvrdí, že k tomuto poznání sebe jako části celku se nejlépe dospěje meditační činností a že tímto procesem se člověk jakoby osvobozuje od vlastního kulturního zázemí a jiných sociálních „brzd“ a směřuje k pochopení sebe jako integrální součásti celku.
hrou 2008
Biocentrická rovnost je idea, že všechny formy života mají stejné právo žít a vyvíjet se. Tento princip vychází z principu sebeuvědomění. Člověk by měl vidět sám sebe nikoliv v pozici nejvýše postavené formy života (tedy na vrcholu či konci potravinového řetězce), ale jako součást ekosystému, která dává ostatním druhům stejné právo na život jako má on sám a která s ostatními žije v harmonické symbióze. Člověk by měl žít na Zemi s minimálním vlivem na ostatní formy života. Mezi slovní (verbální) metody patří: • metody monologické, tzn. výklad učitele ve formě vyprávění, vysvětlování nebo školní přednášky; Vyprávění spočívá v předávání poznatků a zkušeností epickou formou. Jeho znaky jsou konkrétnost, dramatičnost, živost, vytváření představ. Často se v něm využívá i emocionální přístup se záměrem vyvolat u posluchačů citové zaujetí.
6
Materiální potřeby člověka jsou ve skutečnosti menší než si připouštíme. Lidské snažení vedoucí zvyšování spotřeby a akumulaci bohatství je jen důsledkem tlaku společnosti, která skrze svojí propagandu, reklamu a módu vytváří v lidech potřeby, o které by jinak ve skutečnosti nestáli a které jsou svojí povahou odtržené od reality. Hlubinná ekologie se zabývá také problematikou chudoby. Formulace řešení prezentované hlubinnou ekologií se opírá o Zprávu fondu OSN pro populační aktivity z roku 1984 o důsledcích rapidního zvyšování počtu obyvatel na Zemi.
Počet obyvatel se neustále zvyšuje, a to zejména v rozvojových zemích, což má za následek zvyšování počtu lidí žijící v chudobě, nemajících dostatek prostředků k obživě. Závěr Zprávy navrhuje, aby státy světa přijaly vlastní populační politiky za účelem kontroly populačního růstu obyvatel tak, aby se dosáhlo obecného zvýšení kvality života lidí na Zemi. Hlubinná ekologie jde dál a idealisticky vskutku radikálně navrhuje, že optimálním (doufejme, že modelovým) řešením by byla redukce obyvatel Země na pouhých 100 milionů lidí při zachování současné kulturní rozmanitosti. Tento počet obyvatel by byl příznivý jak pro životní prostředí, tak i pro lidstvo samotné. Současně hlubinná ekologie navrhuje, aby státy změnily své ekonomické, technologické a ideologické preference. Filozofie ekonomického růstu všeobecně přijímaná a používaná v mnoha státech světa je krátkozraká. Navíc, státy všeobecně nevyznávají ekologickou politiku. Občasné pokusy vyspělých zemí zavést ekologické principy ve třetích zemích se s úspěchy příliš nesetkávají. Proto hlubinná ekologie vidí tuto úlohu zprostředkovatele v nevládních organizacích, které mají tu výhodu, že mohou působit globálně a nezaujatě.
Kultivovaným vyprávěním zajímavých příběhů lze u posluchačů vyvolat dlouhodobou koncentrovanou pozornost. Tuto metodu používají nejčastěji učitelé mladších žáků. Vysvětlování neboli výklad zahrnuje nejen popis, ale i analýzu příslušných jevů. Považuje se za univerzální kognitivní orientovanou metodu použitelnou ve většině výukových situací. Vysvětlování žákům pomůže pochopit podstatu jevu nebo funkci předmětu a osvojit si ji. Vysvětlování záměrně navazuje na zkušenosti žáků a jejich dříve osvojené poznatky. Schopnost učitele srozumitelně a výstižně vysvětlovat učivo patří k jeho základním kompetencím. Přednáška je nejnáročnější ze všech slovních metod, a to pro učitele i pro žáky. Ve školní praxi se přednáška využívá převážně při výuce starších žáků a studentů, u nichž lze předpokládat delší soustředěnou pozornost a rozvinutou schopnost abstraktního myšlení.
Názorová vyhraněnost, radikálnost hlubinné ekologie spočívá v prosazování biocentrického přístupu, ovšem není tomu tak, že by člověk neměl do přírody zasahovat vůbec; problém spočívá ve vymezení rozsahu vlivu člověka na přírodu. Hlubinná ekologie si je vědoma naléhavosti změny myšlení člověka vůči okolí „dřív, než bude pozdě“, protože čím později se tato změna uskuteční, tím radikálnější bude. Tato změna je nevyhnutelná, protože současný vývoj světové společnosti je dlouhodobě neudržitelný.
7
3. Příklady herních aktivit využívaných v Globální výchově (3) 3.4 Aktivity zaměřené na rozvoj vlastní osobnosti Jsou určeny k tomu, aby pomohly studentům nalézt vlastní hodnotu, hodnotu jejich postojů, názorů a zkušeností, uvědomit si své nadání a schopnosti. Skupině umožňují poznání, že každý její člen má ostatním co nabídnout, a poskytují účastníkům možnost vyzkoušet si vzájemnou toleranci a respekt.
• metody dialogické, při nichž dochází k výměně názorů mezi učitelem a žáky nebo mezi žáky navzájem; patří sem rozhovor, dialog, diskuse, panelová diskuse, brainstorming; Rozhovor je komunikace dvou nebo více osob, které si vyměňují názory nebo zkušenosti a hledají odpovědi na určité otázky. Jako dialogická pedagogická metoda spočívá v tom, že formou otázek a odpovědí osvětluje určitý jev nebo problém a vede žáky k novým poznatkům V různých didaktických situacích plní metoda rozhovoru různé funkce.
8
2.3.1 Vytváření pozitivního prostředí Teoretický úvod: Způsob učení a osvojené návyky jsou přímo závislé na prostředí, v jakém výuka probíhá. Ve třídě, kde se klade důraz na soutěživost, studenti přejímají konkurenční způsob chování, a to i přesto, že v takové atmosféře mohou uspět jen někteří. V procesu výchovy, který počítá mezi své cíle i uznání osobní hodnoty každého jedince, víru v možnosti každého žáka, upřímnost, ocenění druhých a vypěstování vzájemné úcty, je pozitivní povzbudivé prostřední základní. Pouze v takové atmosféře jsou zamýšlená sdělení a způsob jejich předání v harmonii. Nabízíme některé nápady a hry, které mohou pomoci pozitivní atmosféru pro globální výchovu vytvořit.
Ceny Na začátku roku připravíme soubor karet a pohlednic vztahujících se tematicky k nejrůznějším příležitostem a událostem v životě doma i ve škole. Například kartička „blahopřejeme k úspěchu v ...“, cena „děkuji za pomoc“, pohlednice „zvláštní blahopřání“, „vítejte v cizině“, „mnoho štěstí“ a podobně (viz obrázek). Učitel nebo ostatní studenti při vhodných příležitostech v průběhu roku doplňují na jednotlivé karty jména spolužáků a slavnostně je předávají jako ocenění osobních kvalit nebo dosažených výsledků. Udílení cen by nemělo být omezeno pouze na slavností závěr školního roku a na malou elitní skupinku. Na atmosféru ve třídě bude pozitivně působit, budouli všichni studenti v průběhu roku tímto způsobem oceněni.
Strom přátelství Na stěně ve třídě je připevněn velký obrys stromu s mnoha větvemi (vše je vystřižené z tvrdého papíru). Na větvích stromu jsou rozvěšeny na provázcích kartičky a na každé z nich je popsán nějaký jednoduchý úkol, např.: „Popovídej si s někým, s kým obvykle příliš nemluvíš“. „Pomoz někomu s jeho prací“. „Napiš někomu přátelský vzkaz“. „Poděl se o něco se svým spolužákem“... Na začátku dne si každý ze studentů vybere jednu kartu a jeho úkolem je v průběhu dne vykonat to, co je na ní napsáno. Kartičky pak studenti vrátí zpátky na strom, aby byly připraveny na další den.
Učitel ji může používat ve všech etapách vyučovacího procesu: 1) při sdělování nových poznatků, kdy zjišťuje, zda se může opřít o to, co už žáci znají a využít jejich osobní zkušenosti; 2) při upevňování vědomostí (ústních cvičeních), kdy si učitel ověřuje, zda žáci pochopili jeho výklad, a doplňuje nebo zpřesňuje to, čemu žáci neporozuměli; 3) při zkoušení a hodnocení vědomostí, kdy učitel zjišťuje úroveň osvojení poznatků za účelem klasifikace; 4) při opakování probraného učiva, kdy učitel klade otázky aby upevnil,prohloubil a upřesnil znalosti žáků. Dialog se chápe jako rozvinutější forma rozhovoru a vymezuje se jako jazykový projev střídavě pronášený dvěma nebo více mluvčími, kteří se vzájemně oslovují. Předpokladem je rovnocenné postavení partnerů, kteří si kladou navzájem otázky a stejným dílem na ně odpovídají. Metoda dialogu je pro žáky velmi náročná, neboť komunikace má povahu výměny názorů.
Slunečnice Hráči si vystřihnou z barevného papíru základ své slunečnice, tj. střed a lodyhu s listy. Neúplnou slunečnici si každý označí svým jménem na jednom z listů a připevní na zeď. Kromě toho studenti připraví zásobu prázdných okvětních slunečnicových lístků, které jsou
9
EVVO
škola
hrou 2008
• práce s textem – studium literatury, práce s učebnicí, slovníky, encyklopediemi, odbornými časopisy, čtení textů z displeje počítače, písemné práce různého druhu. Práce s textem se obvykle chápe jako výuková metoda založená na zpracování textových informací, jejichž využití směřuje k osvojení nových poznatků, jejich rozšíření, prohloubení a upevnění. Je to metoda, v níž dominuje žákovo učení, buď samostatné, nebo podporované učitelem. Při práci s textem je důležité především to, aby mu žák porozuměl, to znamená dovedl v něm najít klíčové pojmy a poznatky a postihnout vztahy mezi nimi.
10
uloženy na volně přístupném místě ve třídě. Kdykoliv pak chce někdo ze studentů svého spolužáka za něco pochválit nebo mu poděkovat, napíše krátký vzkaz na jeden z okvětních lístků a připevní ho na příslušnou slunečnici. V průběhu doby tak každý student dostane celou kytici povzbudivých sdělení a hodnocení.
Koláž zájmů Studenti dostanou k dispozici širokou škálu časopisů a jejich úkolem je vybrat a vystřihnout obrázky, které vyjadřují jejich zájmy a záliby. Hráči se potom rozdělí do menších skupinek a vytvoří ze svých obrázků koláž. Svůj výtvor mohou dotvořit i pomocí nápisů nebo dokreslených obrázků ( k tomuto účelu by měly být připraveny silnější fixy). V druhé fázi už pracují všichni společně a vytváří z jednotlivých skupinových koláží „koláž zájmů třídy“. Výsledný obraz může povzbudit jednotlivé studenty k tomu, aby ostatním pověděli o svých zálibách a posloužit jako úvod k diskusi o podobnostech a odlišnostech v zálibách a zájmech studentů.
Kruh důvěry Jedním ze znaků pozitivního ovzduší ve skupině je schopnost nebát se sdělovat si vzájemně své pocity. Studenti stojí nebo sedí v kruhu, drží se za ruce nebo kolem ramenou a vyjadřují se po řadě nebo náhodně ke zvolenému tématu. Námět volí buď učitel, nebo studenti sami. Námětů je samozřejmě možná celá řada, od prostých sdělení, až po složitější vyjadřování pocitů, sympatií a antipatií. Např.: „Co pěkného se mi přihodilo o víkendu“. „Právě teď se cítím jako..“ „Jsem nejšťastnější, když..“ „Nejvíc mě rozzlobí, když..“ Účastníky k vyjádření názoru nikdo nesmí nutit, o jednotlivých tvrzeních se nediskutuje, skupina však
může jednotlivé řečníky povzbuzovat a podporovat. Na začátku hry po vyhlášení námětu je užitečné nechat hráčům nějaký čas na rozmyšlenou. Umožní to každému promyslet si svůj příspěvek předem a v průběhu hry se plně soustředit na sdělení ostatních.
Teploměr pocitů Každý student dostane „teploměr pocitů“ - kartičku, na které jsou namalované různé obličeje. Jednotlivé obličeje představují následující pocity: šťastný, smutný, hloupý, naštvaný, bázlivý a pyšný. Tato aktivita může probíhat současně např. s Kruhem důvěry. Teploměr může rychle ukázat, jak se studenti cítí a jak reagují na určité nápady nebo zážitky. Jako indikátor může sloužit např. kolíček nebo jednoduše prst některého z účastníků.
Při učení z textu žák uplatňuje různé poznávací operace (vnímání, zapamatování, myšlení, představivost, fantazii) a někdy i emoce. b. Názorné a demonstrační metody - zaujímají významné místo zejména při výuce přírodovědných předmětů. Umožňují, aby výuka byla dostatečně konkrétní, přesvědčivá a zajímavá. Spojují v sobě metodu předvádění (demonstrace) a pozorování. Předvádění je činnost prováděná za účelem pozorování. Předváděny bývají reálné předměty a jevy nebo jejich modely či obrazy, a to buď přímo, nebo zprostředkovaně pomocí přístrojů. Činností žáků je pozorování. Sledovaný jev je předváděn za účelem tohoto pozorování, nebo probíhá nezávisle, například při exkurzi.
3.5 Sebepoznávací aktivity Jádrem teorie důvěry a pozitivní motivace je přesvědčení, že „srážení“, tj. negativní poznámky okolí, zážitky a pocity, se kterými se potkáváme celý život a které jsou obzvlášť hojné mezi dětmi ve škole, nám zabraňují rozvinout všechny naše schopnosti. Potlačení tohoto negativního způsobu myšlení a chování mezi členy skupiny je prvním krokem k obnovení sebevědomí a sebedůvěry u studentů. Aktivity, které vyvolávají u studentů příjemné vyladění a vedou je k tomu, aby tyto pocity vyjádřili přátelskou, ne však vychloubačnou formou, jsou v systému globální výchovy velmi důležité.
Sebedůvěrníček Každý ze studentů si může zavést své osobní desky, kam si zakládá všechno, co v průběhu roku nějak posílilo jeho sebevědomí nebo co ho potěšilo. Mohou to
11
být například různá vyznamenání, ocenění (viz Ceny), osobní úvahy, záznamy vlastních sympatií a antipatií, rané vzpomínky, rodokmeny, přátelské dopisy nebo vzkazy od spolužáků, různé kresby a pod. Může být zajímavé vést děti k tomu, aby několikrát v průběhu školního roku nakreslily a zařadily do složek svůj autoportrét a na jeho konci srovnaly, jak se měnilo jejich sebehodnocení. Řada nápadů z této kapitoly může být modifikována tak, aby jejich výsledky posloužily jako další přírůstky do těchto složek.
Siluety
• Demonstrační pokus může být ve vyučování zařazen různými způsoby: - před výkladem nového učiva, kdy má především motivační význam; vzbuzuje zájem o následující učivo - současně s výkladem nového učiva – toto zařazení je pro učitele obtížné, protože klade vysoké nároky na jeho pozornost; musí se soustředit nejen na výklad učiva a sledování žáků, ale ještě věnovat pozornost technice provedení pokusu; - po výkladu nového učiva, kdy je demonstrační pokus ilustrací, případně aplikací probraného učiva; pokud je takto zařazený pokus součástí většiny vyučovacích hodin, stává se podnětem k tomu, aby žáci
12
Studenti se pro tuto hru rozdělí do malých skupin. Postupně se snaží zachytit co nejvěrněji obrys postavy každého z účastníků. Mohou například přímo obkreslit stojící nebo ležící postavu svého spolužáka na kus papíru nebo je možné pomocí diaprojektoru či podobného zařízení siluetu hráče promítnout na připravený papír pověšený na zdi a obkreslit jeho stín. Jednotlivé siluety se potom vystřihnou a připevní na zeď místnosti. Tyto siluety jednak zvýrazní jedinečnost a individualitu každého studenta, jednak mohou sloužit jako pomůcky pro další aktivity, např. jako „schránky“ pro předávání vzkazů, mohou se na nich vystavovat zvláštní ocenění, která jednotliví studenti dostali od ostatních a podobně.
Co jsem nezažil Studenti jsou požádáni, aby si představili nějakou reálnou situaci, kterou sami nikdy neprožili, o které jsou však přesvědčeni, že ji zažili všichni ostatní. Úkolem hráčů je popsat svou představu na kousek papíru. Vedoucí hry pak tyto papírky sebere a nalepí na jeden nebo několik (podle počtu hráčů) velkých kusů papíru tak, aby mezi jednotlivými zprávami zbylo volné místo. Studenti si potom tyto seznamy prohlížejí a každý má
za úkol zakroužkovat popisy těch situací, které rovněž sám neprožil. Diskuse, která následuje, se může zaměřit na podobné zkušenosti hráčů, na pocity, které se týkají „neprožitků“, a může se stočit i k diskusi o jednotlivých nevšedních zážitcích a zkušenostech hráčů. Vzhledem k tomu, že tato hra často odkrývá citlivá místa žáků, je třeba diskusi vést uvážlivě a vnímavě.
Kuchařský předpis Studenti mají za úkol popsat svůj fyzický vzhled a svou povahu formou receptu, např.: - jedny dlouhé černé vlasy - dvě hnědé oči - plný šálek pih - kus smíška - špetka darebáctví Jednotlivé osobní recepty mohou být po napsání seřazeny do třídní „kuchařské knihy“. Tato aktivita dětem názorně ukazuje, jak různé kombinace jednotlivých běžných a všedních „přísad“ vytvářejí neopakovatelné „recepty“ - jednotlivé osobnosti.
Loutky Loutky jsou velmi dobrou pomůckou, která může přispět k překonání ostychu a pocitu méněcennosti u malých dětí. Pomáhá jim vyjádřit jejich pocity, získat větší sebevědomí a sebedůvěru. Loutky lze snadno vyrobit ze starých rukavic, ponožek nebo papírových pytlíků, na které děti nakreslí nebo nalepí různé obličeje. S těmito loutkami lze hrát řadu her, mohou například představovat „druhé Já“ a vyjadřovat pocity, které děti samy neumí nebo nechtějí dát najevo. „Moje loutka“ - vytvořená tak, aby připomínala svého tvůrce - se může stát východiskem pro debatu o osobním vzhledu a o důležitosti, jakou mu přikládáme my a jakou naše okolí.
sledovali pozorně výklad, protože očekávají, že nové poznatky budou záhy potřebovat • Exkurze je organizační forma vyučování, v níž převládají názorně demonstrační vyučovací metody. Dobře organizovaná exkurze je metoda s vysokou poznávací aktivitou, nikoliv pouze výlet určený ke zpestření vyučování. Kromě funkce kognitivní má exkurze také funkci motivační a výchovnou. Žáci se při ní bezprostředně seznamují s realitou a vnímají její vlastnosti. Rozlišují se dva základní typy exkurze: 1. exkurze všeobecná, kde převládá funkce orientační, motivační a výchovná; žáci se jejím prostřednictvím mají seznámit s určitým prostředím (závodu, provozu, laboratoře); 2. exkurze tematická, která má především funkci poznávací a je zaměřena na seznámení žáků s konkrétní technologií, procesem a jeho výsledky; provádí se především na SOS, kde může být zařazena do učebních plánů. Na závěr exkurze se doporučuje požadovat od žáků písemně zapracovanou zprávu (protokol), zahrnující odpovědi na předem připravené otázky.
13
EVVO
škola
3.6 Uznávání a oceňování Stejně jako práva jednotlivce nemohou být zaručena bez současně existujícího pocitu osobní zodpovědnosti, tak i vlastní sebevědomí závisí na naší schopnosti uznávat a oceňovat druhé. Mnoho aktivit zaměřených na rozvoj sebevědomí má zároveň i tuto druhou funkci. Zde uvádíme některé příklady
hrou 2008
• Práce s obrazem - didaktický obraz v nejširším pojetí zahrnuje názorné ztvárnění učiva, od prosté kresby na tabuli, přes nástěnné obrazy, ilustrace v učebnicích až po obraz vytvářený prostředky dynamické projekce s počítačovou grafikou. • Instruktáž - uplatňuje se zejména při vytváření a rozvíjení různých druhů kompetencí, zejména motorických, ale také pracovních, technických a sociálních.
14
.Rozhovory Účastníci se asi 10 až 15 minut pohybují po místnosti a snaží se v krátkosti vyzpovídat pokud možno všechny své spoluhráče. Snaží se vyzvědět takové osobní informace, jako například záliby a antipatie, nejlepší vlastnosti, oblíbené televizní programy a podobně. Během rozhovorů si mohou psát poznámky. V druhé části hry se všichni shromáždí a jednotliví hráči postupně předstupují před své kolegy. Každý musí říci nahlas své jméno a ostatní hráči se ho snaží co nejlépe představit na základě informací, které o něm získali v předchozí části hry. Celý proces se opakuje, dokud se v úloze představovaného nevystřídají všichni hráči.
Jdu na výlet Účastníci se sesednou do kruhu. První z nich řekne: „Jdu na výlet a beru si s sebou...(potřesení rukou)“ - a potřese rukou vedle sedícímu hráči. Každý z účastníků přidá nějaké další gesto nebo výraz k narůstajícímu seznamu: „Jdu na výlet a beru si s sebou potřesení rukou, objetí, poklepání na rameno, úsměv atd.,“ dokud poslední hráč nezopakuje všechna gesta. Tato aktivita
rozvíjí schopnost dětí navazovat fyzický kontakt a vyjadřovat své pocity mimickou formou.
Toto je objetí. Co? Hráči sedí v kruhu. Vedoucí hry řekne hráči po své levici (např. Pavel): „Toto je objetí,“ a obejme ho. Pavel se zeptá: „Co?“ a první hráč odpoví: „Objetí,“ a znovu ho obejme. Pavel se pak otočí k dalšímu hráči po své levici (Zuzaně) a řekne: „Toto je objetí,“ a obejme ji. Zuzana se zeptá: „Co?“ Pavla a ten se zeptá: „Co?“ vedoucího hry. Vedoucí hry odpoví: „Objetí,“ a znovu ho obejme, Pavel se otočí k Zuzaně, odpoví jí: „Objetí,“ a obejme ji. Tímto způsobem věta „Toto je objetí“ obejde po směru hodinových ručiček celý kruh, přičemž každý nový hráč se musí předcházejícího zeptat „Co?“ a tato otázka se musí předat až k vedoucímu hry, který jediný může odpovědět „Objetí“ a poslat odpověď (a zároveň fyzické objetí) po kruhu zpět k poslednímu novému hráči. V mezičase se vedoucí hry obrátí k hráči po své pravici (Anně) a řekne jí: „Toto je potřesení rukou,“ a potřese jí rukou. Anna se ho zeptá: „Co?“ a on odpoví: „Potřesení rukou,“ a znovu toto gesto zopakuje. Tato věta a gesto koluje po kruhu proti směru hodinových ručiček stejným způsobem jako první zpráva, tj. „Toto je objetí“. Hru často není možné dokončit, protože uprostřed se obě věty a posunky beznadějně promíchají, ale hráčům se většinou velmi líbí a téměř stoprocentně vzbudí dobrou náladu. Je to aktivita, která pomáhá překonávat zábrany z fyzického kontaktu, a tím přispívá k pocitu soudržnosti ve skupině.
c. Metody vytváření praktických dovedností - v každém vyučovacím předmětu si žáci osvojují vědomosti a dovednosti a na jejich základě se potom vytvářejí prakticky využitelné kompetence. Mezi nejběžnější metody vytváření praktických dovedností patří: • napodobování (přebírání určitých způsobů chování od jiných lidí). manipulování (prostřednictvím ohmatávání, přemísťování, ochutnávání a rozebírání předmětů snaží poznávat věci kolem sebe), • laborování (umožňuje provádět jednoduché pokusy, jimiž si žáci ověřují poučky a další poznatky) a • experimentování (ve škole může mít několik podob: praktické experimentování ve smyslu zkoušení a ověřování různých jevů a školní experimentování, které představuje zjednodušenou formu výzkumné činnosti)
Obměna hry: Ve skupině, v níž by fyzický kontakt mohl působit problémy, je možné nahradit fyzická gesta zvuky, např. „bing“ a „bong“.
15
4. MARKETINGOVÝ AUDIT ŠKOLY
Dagmar Jakubíková
Jednou z cest, jak zjišťovat podmínky ke vzdělávání,je marketingový audit. Nejdřív je potřebné definovat pojmy marketing a audit. MARKETING Marketing je proces řízení, jehož výsledkem je poznání, předvídání, ovlivňování a v konečné fázi uspokojení potřeb a přání zákazníka efektivním a výhodným způsobem zajišťujícím splnění cílů organizace. AUDIT Audit je úplné, systematické a periodické zkoumání a hodnocení prostředí a chování školy, a to z hlediska: kaci školy je potom podle Evanse (1995), když škola neví, co chce komunita. - naplňování příslušných zákonů d. Aktivizující metody - se charakterizují jako postupy, při nichž se výchovně vzdělávacích cílů dosahuje především na základě vlastní učební činností žáků a které vedou k rozvoji myšlenkové kultury žáků, a to z hlediska získávání vědomostí i myšlenkových dovedností, rozvoje iniciativy a poznávacích potřeb • Metoda diskuse je taková forma komunikace a učitele a žáků, při níž si všichni účastníci vzájemně vyměňují názory na dané téma, na základě svých znalostí uvádějí argumenty pro svá tvrzení, a tím společně nacházejí řešení daného problému.
16
- naplňování standardů - postupů efektivního využívání zdrojů - žádoucího dosahování stanovených cílů, zvolenýchstrategií, aktivit a způsobu jejich uskutečňování Jeho záměrem je identifi kovat problémové okruhy, příležitosti a hrozby a doporučit plán činnosti, který bude směřovat ke zdokonalení a zefektivnění zvolené strategie. Nezabývá se jenom problémovými oblastmi, snaží se pokrýt všechny oblasti školy. K tomu, aby byly marketingové audity plně využitelné pro řízení, musí být systematické. Jednotlivé kroky mají logickou stavbu a žádný krok nesmí být vynechán. Je vhodné je zpracovat přehledně, nejlépe formou tabulek a grafů se stručným doplňujícím komentářem. Je nutné, aby
marketingové audity byly periodicky opakovány. Může se tím předejít řadě problémů v práci školy. V období mezi dvěma audity je důležité zaznamenávat změny a přiřadit je k příslušné části auditu s adekvátním komentářem. Výhodné jsou nezávislé audity prováděné externě, mohou přinést výsledky překvapivé i pro vedení školy.
4.1 AUDIT PROSTŘEDÍ Makroprostředí (mohou být postiženy trendy v EU, státu nebo regionu, vzhledem k tomu, co je pro nás relevantnější).
A. Demografické Popis demografického vývoje a trendů. Zhodnocení příležitostí a rizik pro školu. Jak by měla škola reagovat na demografický vývoj?
B. Ekonomické
Diskuse rozvíjí u žáků schopnost aktivně a pohotově využívat myšlenkové operace, formulovat podstatu problému, přesně se vyjadřovat. • Heuristické metody jsou zaměřeny na tvůrčí řešení problémů. Na rozdíl od tradičních postupů učitel nesděluje žákům poznatky přímo v hotové podobě, ale vede je k tomu, aby je samostatně objevovali, přičemž tento proces objevování iniciuje, usměrňuje nebo i řídí, zejména na jeho počátku. Snaží se získat žáky pro samostatnou poznávací činnost různými způsoby, které mají vyvolávat jejich zájem a potřebu objevovat. Může například klást problémové otázky, upozorňovat na různé problémy a rozpory, seznamovat se zajímavostmi apod. Tyto postupy při správné aplikaci mohou u žáků zdokonalovat schopnosti vnímání a pozorování, rozvíjet fantazii a imaginaci, vést je k osvojení metod a technik samostatné práce, rozvoji kritického a divergentního myšlení i dovednosti zpracovávat informace.
Které ekonomické faktory dnes nejvíce ovlivňují školu? Které ekonomické změny probíhají, jaké se dají očekávat? Jak by měla škola reagovat na ekonomický vývoj? Například: - nízké veřejné výdaje na školství - nedostatek finančních prostředků na provoz a na investice - nízké finanční ohodnocení učitelů - zvýšení platových tarifů bylo kompenzováno snížením osobního ohodnocení - učitelé vyhledávají lépe placená místa – učí převážně ženy
17
EVVO
škola
hrou 2008
nad 40 let, důchodci, nekvalifi kované síly, klesá prestiž učitelského zaměstnání - omezené vzdělávání pedagogických pracovníků v důsledku vysokých cen kurzů - peníze určené na učebnice nepokryjí jejich nutnou obměnu - nákup učebních pomůcek v mnoha případech hradí obec na místo státu - zvyšující se ceny energií, učebnic, pomůcek, telekomunikace, pojistné, bankovní poplatky - omezená vedlejší hospodářská činnost školy - nedostatek peněz omezuje kvalitu výuky - školy jsou odkázané ve velké míře na sponzory - zvyšující se poplatky ve škole, za kroužky, tábory apod. - programy Arion, Phare, Sokrates – možnost získání grantů
C. Přírodní, ekologické • Situační metody navazují na tradiční požadavek spojení školy se životem. Spočívají v řešení problémů, které vycházejí z nějaké skutečné události, konfliktu nebo střetu zájmů v aktuální sociální situaci. • Inscenační metody bývají v různých pedagogických koncepcích označovány různými termíny, jako dramatická výchova, hraní rolí, interakční hry apod. Jejich podstatou je sociální učení v modelových situacích. e. Metody využívající moderní technické prostředky – • Televizní výuka • Výuka podporovaná počítačem • E-learning
18
Popis trendů, které se mohou dotknout školy. Jak by na ně měla škola reagovat? Například: - prostředí školy- třídění odpadu - výchova obyvatelstva a jeho postoje k životnímu prostředí
D. Technologické Jaké změny se objevují a jaké se dají předpokládat v oblasti technologií? Jaký je současný stav využívání technologií ve škole? Jak by měla škola reagovat na změny v oblasti rozvoje nových technologií?
Například: - přehled techniky a technologií, které má školak dispozici; popis jejich stavu a sledování míry jejich využití - vypracovat plán vybavení technikou a technologiemi, který se dá využít i pro případné jednání se sponzory - dodržování psychohygienických zásad - nedostatek prostředků na nákup nových technologií, zejména počítačů - tlak na masivní využívání informačních technologií - chybí využití počítačů při výuce dalších předmětů - chybí prostředky na nákup projekční techniky, na vybavení jazykových laboratoří apod. - nedostatečně jsou rozvíjeny nové metody výuky - zaostávání v technologii vede ke ztrátě prestiže školy v očích veřejnosti, hlavně rodičů
E. Politické Které zákony platí pro oblast školství? Jaký je stav v oblasti legislativy dotýkající se školství? Jaké změny lze předpokládat? Jak by na ně mohla škola reagovat? Jde o seznam zákonů, které musí škola dodržovat ve všech oblastech své činnosti.
II. Hledisko ETAP vyučovacího procesu expoziční metody – metody podání učiva: např. přednáška, vyprávění, popis, instrukce, různé metody zprostředkovaného přenosu didaktické techniky či manipulací s předměty, heuristické metody, samostatná práce žáků a) metody motivační – usměrňují zájem žáka; motivační vyprávění, motivační rozhovor a motivační demonstrace, b) metody opakování probraného učiva – ústní reprodukce, reprodukce spojená s demonstrací, rozhovor, písemné řešení úloh; metody osvojování nového učiva a) metody slovního projevu – monologické (výklad, popis, vysvětlení, přednáška), dialogické (rozhovor, diskuse), b) metody práce s učebnicí nebo jinými texty, c) metody smyslového pozorování (demonstrace), d) metody manipulace s předměty – laboratorní práce, frontální pokus, didaktická hra, e) metody nácviku dovedností, f) metody písemných prací;
F. Kulturní Jaký je postoj veřejnosti ke školství, ke vzdělávání vůbec? Jaké změny životního stylu lze předpokládat? Jaké změny probíhají v oblasti kultury (hodnot, postojů, očekávání) a jak na ně může škola reagovat?
19
Například:
fixační metody - metody opakování a procvičování učiva;opakování vědomostí ústní, písemné, rozhovor, beseda, dramatizace, nácvik dovedností a) metody ústního opakování vědomostí, b) metody písemného opakování a procvičování, c) metody upevňování dovedností; metody prověřování a hodnocení žákovských výkonů = diagnostické a klasifikační a) klasické diagnostické metody – ústní zkoušky, písemné zkoušky, praktické zkoušky, didaktické testy, b) metody získávání diagnostických údajů – pozorování, explorační metody (pedagogická anamnéza, diagnostický rozhovor, pedagogický dotazník).
20
- roste zájem obyvatelstva o vzdělávání, zvyšuje se poptávka po celoživotním vzdělávání, seminářích, kurzech; navzdory tomuto trendu je stále málo lidí ochotno věnovat vlastní prostředky do vzdělání - postoj rodičů ke vzdělávání se různí; záleží na složení obyvatel obce, ale také na tom, jakou mají lidé v obcích společnou historii; postoj veřejnosti ke škole je ovlivňován médii, která mají možnost ovlivnit širokou veřejnost - s rozvojem technologií a sílící konkurenci na trhu práce začínají rodiče pořizovat svým dětem počítač, vyhledávají výukové programy, hledají informace, co je pro uplatnění jejich dětí výhodné - vzdělávání cizinců; příležitost pořádání nových výukových programů, kurzů pro rodiče apod. - hodnota vzdělávání je devalvována úrovní středních škol, na které se dostávají děti se slabým prospěchem na základních školách; tento stav je motivován snahou škol o přežití, o naplnění směrných čísel - mění se životní styl obyvatel, mění se jejich hodnotový žebříček - v budoucnu se dá předpokládat, že spolu s růstem životního standardu a lepším uplatněním vzdělaných lidí na trhu práce poroste význam vzdělání i u rodin s nižší intelekto-sociální úrovní - požaduje se změna dosavadního stylu výuky - dodržování etických zásad
PROSTŘEDÍ ŠKOLY A. Vzdělávací skupiny - velikost skupin, růst skupin, podíl skupin vzhledem k ostatním. - hlavní segmenty oblasti vzdělávání. Skupiny lze členit na: - žáci – roste počet žáků s problémy v učení - učitelé - zaměstnanci školy - sponzoři - nositelé/tvůrci veřejného mínění a další Všichni jsou pro kvalitní činnost školy stejně důležití. Segmentace vytváří jak příležitosti, tak i rizika.
B. „Zákazníci“ Kdo jsou zákazníci – stát, zřizovatel, komunita, žáci a studenti, rada školy, rodiče, učitelé a další zaměstnanci apod. Jak hodnotí školu a její konkurenty jednotlivé skupiny zákazníků (ve vzdělávání) z hlediska kvality, image, úrovně apod. Například: Rodiče se liší podle vzdělání a intelektuální úrovně. Je možno hovořit o třech skupinách: - vyvolávají potíže kolem svých dětí - je jim všechno jedno, nevšímají si svých dětí - jsou ochotni se školou spolupracovat
III. Hledisko MÍRY žákovy SAMOSTATNOSTI v učení a. metody informativní, založené na předkládání hotových poznatků, které si žáci osvojují jako vědomosti, obvykle na základě paměťových procesů; patří sem výklad, vyprávění, demonstrace, ilustrace, učební činnosti žáků jsou např. naslouchání, zapisování, reprodukování textu, popis jevů; b. metody reproduktivní a aplikační, směřující k upevňování vědomostí a k utváření některých dovedností spojených s užitím postupů a zvládnutím algoritmů; v učení se uplatňuje paměť, porozumění, vybavení; žáci reprodukují s porozuměním, interpretují, vysvětlují postupy a užívají je při řešení úloh; patří sem např. laboratorní metoda, řešení typových úloh; c. metody aktivizující, usilující o to, aby žáci aktivně vstupovali do procesu poznávání, zapojovali se do řešení problému, odhalovali vztahy, vyvozovali závěry, srovnávali jevy, posuzovali a hodnotili, argumentovali; mohou být založeny na samostatné práci žáků nebo na kooperativních aktivitách; příkladem aktivizující metody je problémový výklad, skupinové řešení problému, didaktická hra; d. metody tvořivého charakteru, metody badatelské, heuristické a umělecky tvůrčí, kdy žáci objevují problémy, vytvářejí nové postupy, původní projekty, umělecké výtvory a výkony nebo veškeré nové hodnoty; jsou realizovány buď jako samostatná práce, nebo jsou založené na kooperaci.
21
EVVO
škola
hrou 2008
C. Konkurence Které jsou hlavní konkurenční školy a jaké mají charakteristiky? Silné a slabé stránky konkurenčních škol ve vztahu k vlastní škole. Které trendy mohou ovlivnit budoucí konkurenci? Konkurenci je nutno bedlivě hodnotit, zejména vyhodnocovat její silné a slabé stránky ve vztahu k silným a slabým stránkám vlastní školy i k příležitostem a hrozbám vznikajícím ve vnějším prostředí.
D. Školy nižšího stupně IV. Hledisko MYŠLENKOVÝCH OPRACÍ - podle logičnosti postupu ve vyučování a. analytická metoda – postupuje od celku k částem, zkoumá jednotlivé složky a vlastnosti předmětů a jevů; pomáhá pronikat k podstatě jevů b. syntetická metoda – sleduje opačný postup, od částí k celkům, logicky spojuje jednotlivé složky (komponenty) do systémů a vztahů; ve vyučovacím procesu doprovází a doplňuje metodu analytickou
22
Zhodnocení jednotlivých škol podle studijních výsledků žáků, kteří přicházejí na naši školu, podle geografi ckých oblastí, velikosti sídla apod.
E. Dodavatelé Dodavatelé – energie, techniky, školních pomůcek, služeb apod. Tato spolupráce je na velmi nízké úrovni. Jejich výběr ovlivňuje hospodaření školy.
F. Firmy poskytující marketingové služby Jak pracují jednotlivé fi rmy, jaké má s nimi škola zkušenosti, jak vysoké náklady si škola může dovolit na využití jejich služeb?
G. Veřejnost Členění veřejnosti a zhodnocení vzájemné spolupráce – informovaná, neinformovaná. Návrh na zlepšení spolupráce s veřejností.
H. Česká školní inspekce Jak ČŠI hodnotí naši školu? Jak probíhá spolupráce s ČŠI? Jaký přínos má pro nás spolupráce s ČŠI?
4.2 MARKETINGOVÉ STRATEGIE A. Poslání školy Je poslání defi nované a vyjadřuje orientaci na žáky, rodiče, učitele apod.? Dá se realizovat? Má být upraveno? Jak má být upraveno?
c. induktivní metoda – postupuje od jednotlivých faktů ke všeobecným pojmům, pravidlům, zákonům, induktivní metoda se vyznačuje konkrétností a názorností d. deduktivní metoda – postupuje od obecných pojmů, pravidel a zákonů k jejich aplikaci na konkrétních příkladech a jevech e. metoda abstrakce a konkretizace f. metoda generalizace a determinace
Ekostopy jednotlivých zemí a globální souvislosti Stručná anotace Ekologická stopa státu naznačuje nový geopolitický pohled na dělení zemí. Dostupnost ekologických zdrojů se stane čím dál důležitějším faktorem, podmiňujícím konkurenceschopnost státu a kvalitu života jeho obyvatel. V řadě zemí s rok od roku zvyšuje ekologický deficit, a proto by pomalu mělo přestat platit současné dělení na „ekonomicky rozvinuté“ a „rozvojové“. Dělítko by mělo spíše vést mezi ekologickými dlužníky a ekologickými věřiteli. Potřebný čas 30 - 45 minut Velikost skupiny libovolná Potřeby, pomůcky... dotazník viz http://www.hraozemi.cz/ekostopa/ dotaznik.shtml interaktivní mapka viz http:// www.hraozemi.cz/ekostopa/srovnani.php
23
B. Záměry a cíle Má škola jasně stanoveny cíle, které umožňují plánování a kontrolu jejího výkonu? Jsou dostatečně konkrétní, kvantifi kovatelné, dosažitelné a reálné? Jsou cíle v souladu s kulturou školy, jsou přiměřené, jsou v souladu se zdroji, poskytují škole možnost konkurovat? Jak by měly být změněny?
C. Strategie Jaké jsou postupy, strategie na dosažení cílů? Jaká jsou slabá místa těchto strategií, postupů? Jak by měly být případně upraveny?
Cíle • porovnat vlastní ekostopu se ekostopou ČR a dalšími státy • promyslit souvislosti mezi ekologickou stopou a hospodářským vývojem různých států a nárůstem spotřeby Popis, postup... • vyplnění dotazníku na http:// www.hraozemi.cz/ekostopa/ dotaznik.shtml a následné srovnávání ekologických stop prostřednictvím interaktivní mapky viz http://www.hraozemi.cz/ekostopa/ srovnani.php
24
4.3. ORGANIZACE MARKETINGU Jak se uplatňuje marketing ve škole? Musí některé marketingové činnosti vykonávat pracovníci, kteří k tomu nemají potřebnou kvalifi kaci (např. návrh propagačních materiálů, příprava brožur apod.)?
IV. INFORMAČNÍHO SYSTÉMU A. Informační systém Má škola vytvořený informační systém? Co obsahuje informační systém a kdo je odpovědný za jednotlivé informace a jejich aktualizaci? Je účinný? Povinně vedená dokumentace školy je nedostačující, neobsahuje přístup žáka ke školní práci a také spolupráci rodičů při vzdělávání dítěte. Mezi základní informační systém ve vztahu k žákům patří nástěnky, ve vztahu k učitelům porady, ve vztahu k rodičům třídní schůzky. Školní časopisy, letáky, plakáty, webové stránky, CD. Součástí informačního systému jsou organizační a vnitřní řády. Předávání informací o hospodaření školy učitelům a jejich motivace ke shánění mimorozpočtových prostředků. Absence kritérií pro přiznávání odměn a osobního hodnocení, které nepodněcují učitele k vyšším výkonům. Seznam tisku, který škola odebírá, včetně přehledu, kdo tisk dostává, kde zůstává uložen. Využívání šíření informací, které učitelé získali prostřednictvím školení, kurzů, či dalšího vzdělávání, uvnitř pedagogického sboru. Informace MŠMT, Internet, školské zákony na CD, informace z obecních úřadů, literatura, odborný i denní tisk. Vytváření elektronických databází žáků.
• pomocí metody „názorová škála“ můžeme diskutovat na různá téma. Navrhneme 2 protichůdná stanoviska, např. Česká republika – ekologický dlužník nebo věřitel? Můžu ovlivnit svou ekologickou stopu? Ovlivňuje velikost ekologické stopy státu kvalitu života obyvatel? Ovlivňuje životní styl jednotlivců velikost ekostopy státu? Studenti se postaví podle svého přesvědčení na tu či onu stranu na pomyslné škále. Vyzveme je, aby své postavení zdůvodnili a obhájili. Své místo můžou změnit podle pádnosti argumentů druhých. Podklady k diskusi najdete http://hraozemi.cz/ekostopa/ a v publikaci Česká stopa – ekologické a sociální dopady domácí spotřeby za našimi hranicemi, kterou vydal Zelený kruh – www.zelenykruh.cz
25
EVVO
škola
hrou 2008
4.4. ANALÝZA MARKETINGOVÉ PRODUKTIVITY a MARKETINGOVÝCH FUNKCÍ (MIXU) Analýza efektivnosti nákladů Co je pro nás efektivní, výhodné a co ne? Proč je to neefektivní a jak to chceme změnit? Uspokojujeme potřeby jak žáků, rodičů, tak učitelů a ostatních skupin ve vzdělávání?
A. Produkt Naplňuje ŠVP naše poslání? Jakou nabízíme dětem mimoškolní činnost? Jak funguje činnost školních družin, jídelen apod.?
Poznámky Stránky Hra o Zemi vznikly v dubnu roku 2002 jako součást stejnojmenné celorepublikové informační kampaně před Světovým summitem o udržitelném rozvoji v Johannesburgu. Na podzim 2004 proběhla další kampaň. Jejím tématem bylo vybídnout veřejnost k podpoře ekologických organizací a přispět tak k ochraně životního prostředí. Škála činností ekologických organizací je široká! Podílejí se na vzdělávání a osvětě, pečují o přírodu a vybraná území, dohlížejí na dodržování zákonů, připomínkováním se podílejí na tvorbě nových zákonů. Řada ekologických organizací se snaží mobilizovat zájem veřejnosti a zapojovat ji do řešení problémů životního prostředí. Kateřina Kociánová
26
B. Cena Náklady na dojíždění, stravování mimo rodinu, poplatky za kroužky, nákup pomůcek, učebnic apod.
C. Distribuce, místo Umístění školy (příležitosti, hrozby) a její dostupnost.
D. Propagace, PR, publicita Je nutné ji dělat systematicky. Rostoucí konkurence vede k pořádání Dnů otevřených dveří, vydávání studentských literárních a uměleckých prací,
pořádání různých sportovních a kulturních akcí. Tyto akce nejsou dostatečně využity k propagaci školy. Je nutno stanovit cílové skupiny, které má škola oslovit, média, která mají být použita, stanovit frekvenci působení a způsob monitorování výsledků. Profesionální přístup při jednání se sponzory. Vybudování vzájemně prospěšných dlouhodobých vztahů s omezeným počtem sponzorů či dárců. Vypracování koncepce práce se sponzory.
E. Lidé – pedagogičtí pracovníci, provozní zaměstnanci školy Pracují převážně kvalitní pracovníci (to znamená, že jsou ochotní na sobě pracovat a podle možnosti se dále vzdělávat)? Existují dobré vztahy mezi učiteli? Mají učitelé zájem o další vzdělávání? Vládne strategie srdce, empatie, důslednosti, vlastního příkladu?
F. Pedagogické přístupy Inovační procesy Prosazování inovačních prvků
G. Participace Ochota žáků a učitelů podílet se na aktivizaci školy, např. žákovské parlamenty. Návrhy nových aktivit.
Marketingový audit je východiskem pro kvalitní stanovení cílů a strategie školy. Slouží k porozumění současné situaci, struktuře dostupných a relevantních informací. Úplnost marketingového auditu pomáhá identifi kovat zdroje možných hrozeb a příležitostí, které mohou být běžně přehlédnuty. LITERATURA: JAKUBÍKOVÁ, D.: Marketingový audit, In: EGER, L. a kol. Strategie rozvoje školy. CECHTUMA, Plzeň 2002.
27
Jenomže důvodem k obavám není, že podnebí roku 2100 bude jiné než třeba léta páně 1970, nýbrž konkrétní humanitární a ekonomické důsledky této změny. Pokud žijete pár set kilometrů od hranice rozšíření malárie či v bangladéšské pobřežní nížině, pijete — tak jako stovky milionů dalších lidí — vodu z řeky napájené horskými ledovci nebo se živíte zemědělstvím v poměrně suché oblasti, bude vás růst průměrné roční teploty o dva tři stupně zatraceně zajímat. Že před dvaceti tisíci lety došlo k daleko větším výkyvům, vám přitom vůbec nepomůže. Vojtěch Kotecký
Obsah: Hlavní text: 1. Vzdělávání 2. Hlubinná ekologie - stručná charakteristika a To, co mě skutečně znepokojuje, je způsob jakým jsou témata související s životním prostředním zneužívána různými politickými nátlakovými skupinami k útoku na principy, které jsou základem svobodné společnosti. Ukazuje se, že v diskusi o klimatických změnách nejsme svědky střetu různých názorů na životní prostředí, ale střetu názorů na lidskou svobodu.
28
Achim Steiner
přehled vývoje pojmu 3. Příklady herních aktivit v globální výchově (3) 4. Marketingový audit školy
Boční lišta: Jak začlenit globální dimenzi do školního Ekostopy jednotlivých zemí a hledání souvislostí
