Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Vzdělávací subjekt: Agentura Třeboňsko o.p.s. Projekt Zvyšování kvality květinových vazeb Opatření: Další odborné vzdělávání a informační činnost

Dekorace interiérů Dekorace stolů

Systémy uspořádání dekorací stolů Symetrické uspořádání  volíme je především pro reprezentativní, oficiální příležitosti – působí čistě a svátečně  hlavní motiv je umístěn v ose souměrnosti před čestným místem stolu, nebo ve středu stolu u paprsčité souměrnosti  v některých případech nemusí být hlavní motiv největším a nejvyšším prvkem – uprostřed stolu, kde sedí nejčestnější hosté, které ostatní stolovníci nejvíce sledují (např. novomanželský pár na svatbě) může být hlavní motiv například záměrně výškově snížen  vedlejší motivy mohou být řešeny i asymetricky (souměrnost vzniká při vnímání zrcadlově otočených motivů, tzn. zrcadlově souměrných podle hlavní osy seskupení) Asymetrické uspořádání  asymetrické uspořádání je pro dekorace stolů možné, i když daleko méně často používané (stoly jsou častěji symetrické, lidé okolo stolu sedí symetricky)  asymetrické uspořádání bude působit dynamicky, nenuceně  vycházíme ze zlatého řezu - asymetrii tvoří minimálně tři skupiny (tři prvky) – hlavní, protiskupina a vedlejší skupina (podskupina)  jednotlivé skupiny v aranžmá musí být opticky vyvážené – uplatňujeme zákon rovnováhy na páce

Charakteristika stolů

Prostor pro stolování Květinová výzdoba nesmí rušit komunikační zóny okolo stolu, nesmí nikoho omezovat prostorově, ani při mluvení se spolustolovníky. Mezi lidmi u jednoho stolu nesmí vytvářet předělové stěny. Šířka tabule by měla být v rozmezí 90 - 140 cm. Užší tabule neposkytují dostatek prostoru pro květinou výzdobu, širší znemožňují kontakt osob sedících naproti sobě. Pro klasické stolování (lidé u stolu sedí, podávají se klasické chody hlavního jídla s pitím a dezertem) počítáme s dostatečným prostorem pro každého jednotlivce – výzdoba musí nechat prostor pro vlastní stolování minimálně 60 cm, optimálně až 80 cm na šířku a optimálně 50 cm do hloubky stolu (talíř zasahuje 30 - 35 cm do hloubky od hrany stolu, počítáme s dalším nutným 1

prostorem na sklenice na pití, misky, příbory na dezerty...). V úvahu bereme i rozestavení dalších nádob na stole – např. mís s polévkou, táců, přenosných grilů...

Obrázek č. 1: Prostor pro stolování.

Výška květinové výzdoby nesmí bránit svoji výškou, případně umístěním kontaktu stolujícím (pohledy do očí). Pokud aranžmá zasahují výše, musí být úzká, abychom se jim pohledem mohli velice rychle vyhnout. Pro dva stolující posazené naproti sobě můžeme volit také větší výšku bočních aranžmá. Výška květinové výzdoby bývá pro sedící maximálně 20-25 centimetrů nad deskou stolu (tzn. pod hladinou výšky očí), do vyšších míst mohou vybíhat pouze jemné transparentní linie. Druhou možností je vypracování květinové výzdoby nad hladinou výšky očí sedících, tzn. nad hladinou 45 centimetrů od desky stolu s jemnými splývavými nerušivými transparentními, případně grafickými prvky (např. zavěšené výzdoby, výzdoby ve vysokých štíhlých vázách).Předchozí dva principy je možné kombinovat – v tomto případě musí být ale důraz na jeden typ, druhý Obrázek č. 2: Výšky květinové výzdoby stolu. ho pouze doplňuje (dva stejně silné prvky by si vzájemně nevhodně konkurovaly).

Tvary stolů, sestavy a seskupení stolů Floristická výzdoba by měla ladit s celkovým tvarem, sestavou a seskupením stolů. U stolů pro menší počet stolovníků se nejčastěji setkáme s kulatými, oválnými a obdélníkovými stoly. Pro větší počet stolovníků mohou být jednotlivé stoly upraveny do různě tvarovaných sestav či seskupení. Kulatý stůl je ideálním tvarem stolu bez zvýraznění čestných míst. Pro floristu nabízí možnost aranžovat výzdobu do středu stolu paprsčitě – výzdoba je stejně zajímavá ze všech míst sedících (stojících) stolovníků. Druhou možností je připravit několik dílčích aranžmá u míst na sezení, nebo mezi nimi – pak je vhodné jednotlivá aranžmá materiálově sjednotit, nebo k jejich jednotnému působení použít propojující prvky (např. jednotlivá dílčí vypichovaná aranžmá s paralelním vertikálním uspořádáním stonků rostlinného materiálu 2

propojíme horizontální linií proplétaných dlouhých listů, vinutím z barevného pedigu či révového drátku apod.). Pro oválné stoly považujeme za čestné místo uprostřed delšího oblouku. Aranžmá bývá řešeno obdobně jako u kulatých stolů. Obdélníkové stoly mají čestné místo uprostřed kratší strany. Květinová výzdoba může mít u menších stolů centrální podobu před čestným místem. U větších stolů může být řešena i skupinově (např. symetrická sestava s hlavním motivem před čestným místem a menšími vedlejšími motivy po zbylé délce stolu – počet vedlejších motivů se řídí celkovou velikostí tabule a požadavky zadavatele výzdoby na její bohatost). Dlouhé tabule a sestavy stolů „T“, „L“, „U“, „E“ mívají čestné místo uprostřed příčného stolu, případně uprostřed dlouhé strany. Květinovou výzdobu pro tyto tabule a sestavy řešíme především jako řady (plynulé, rytmické, s odstupňováním) a symetrické skupiny. Seskupení stolů se přizpůsobuje prostoru konkrétní místnosti a příležitosti. Ze seskupení pak vyplývá i určení čestných míst, případně nemusí být tato místa určena vůbec (např. seskupení stolů v restauraci, jídelně během jejího běžného provozu). Vzdálenost mezi stoly by měla být alespoň 2 metry.Květinovou výzdobou můžeme celé seskupení stolů sjednotit (zcela stejná aranžmá, různá aranžmá ze stejného materiálu apod.), nebo naopak odlišit různé zóny v prostoru (velikostí, barevností...).

Obrázek č. 3: Sestavy stolů „T―, „L―, „U― a „E― s vyznačením čestných míst.

Příklady floristických prací pro výzdobu stolů:  Stůl v exteriéru zahrady je prostřen pro neoficiální setkání s přáteli bílým ubrusem se žlutým středovým pruhem a doplněn jednoduchými talíři a sklenicemi. Do misek z bílého porcelánu vypichujeme dekorativní uzavřené aranžmá z lučních květů a luční zeleně. Aranžmá doplníme zápichy s centrem nad hladinou očí s minivěnečky z voňavých bylinek a s transparentními stuhami. Minivěnečkem ozdobíme i ubrousky každého stolovníka. Zbytek věnečků volně rozložíme po volné ploše stolu.  Pro moderně působící dlouhý stůl umístíme dlouhé úzké skleněné nádoby s barevnou aranžovací hmotou do řady za sebou s určitými odstupy mezi jednotlivými nádobami. Do hmoty vypichujeme s příklony a křížením ratanové tyčky a další rostlinný materiál, například exotické květy. Příklony a křížení propojí nádoby v jeden celek.  Pro kulatý stůl k oslavě narození chlapce připravíme květinový věneček v modrofialové barvě (modřenecMuscari, pomněnka-Myosotis, hrachor-Lathyrus, hortenzie-Hydrangea, nestařec-Ageratum, šaterGypsophila, limonka-Limonium apod.) vypichovaný do aranžovací hmoty na čerstvé květiny. Věneček doplníme modrými svíčkami a stuhami a umístíme ho do středu stolu. Pro stolovníky připravíme jmenovky na stůl ze stejného rostlinného materiálu v malém kornoutku.

Dekorace prostoru Pod dekorací prostoru rozumíme ztvárnění pomocí floristické práce. Snažíme se tak dosáhnout efektu, který vyplývá ze zadání práce. V prostoru realizujeme jedno centrální aranžmá nebo jedno centrální a několik dílčích aranžmá nebo několik jednotlivých aranžmá. V každém případě má dekorace prostoru působit jednotným dojmem.

3

Zadání dekorace prostoru Zadání dekorace prostoru ovlivňuje:  osoba (osoby), pro kterou je dekorace prostoru určena – svoji roli hrají především u dekorací prostoru, ve kterém se pohybuje méně lidí (soukromý byt, kancelář apod.), či ve vztahu k určité skupině lidí (např. dětí)  osoba (firma), která dekoraci prostoru zadává – dekorace prostoru má například reprezentovat firmu, organizátor plesu zase určuje, zda bude mít ples více oficiální, či volnější podobu, zadavatel finančním rozpočtem stanovuje základní kritéria pro rozsah a náročnost (exkluzivitu...) dekorace prostoru  účel – jinak budou vypadat dekorace prostoru pro různé příležitosti - svatby, výročí, narozeniny, premiéry uvedení divadelních představení, baletů, výstavy (vánoční, velikonoční výstavy, výstavy obrazů a uměleckých děl), zahradní slavnosti, klubové oslavy, plesy, firemní výročí, konference, recepce, církevní slavnosti, pietní akce, trvanlivé výzdoby historických interiérů ...  emoce - dekorace prostoru by měla navozovat určitou náladu, vzbuzovat emoce přítomných – jeden účel výzdoby může mít současně jiné vyznění: - klubová oslava – živá, nevázaná, veselá - ples – slavnostní, reprezentativní, s podtextem staré doby (např. plesy v dobových kostýmech), rozpustilý (např. maškarní ples, novoroční ples), elegantní - firemní slavnost – reprezentativní, vzpomínková, futuristická - módní přehlídka – vyznění by se mělo odvíjet od stylu a typu předváděné módy – ležérní, exklusivní, avantgardní, svěží, hravé - konference – klidná - recepce – reprezentativní i individuálně zaměřená - výstavní síň – vyznění by se vždy mělo přizpůsobit konkrétnímu prostoru a vystavovaným exponátům - církevní slavnost – důstojné, zdrženlivé, slavnostní vyznění, spjaté se symbolikou  místo – veškeré floristické práce se odvíjí od půdorysu a členění prostoru (jednoho prostoru, komplexu místností, poschodí), velikostí místností, výšky místností a možností zavěšení aranžmá na stěny a do prostoru, směrů pohledů (pro stojícího člověka se hladina očí pohybuje okolo 150 cm nad zemí, u sedícího okolo 100 cm nad zemí - do těchto míst by měla být soustředěna nejzajímavější a nejkrásnější floristická práce), směru prohlídky, volných prostorů komunikačních zón, specifik konkrétního interiéru (např. koberec nebo parkety citlivé na vodu, vyhraněný styl či historický sloh stavby a zařízení, osvětlení, rozvody vody a elektřiny...) – místo předurčuje velikost, tvar, počet, rozmístění dekorací prostoru  barva – barva prostoru ovlivňuje barvu dekorace – florista může vytvořit působivou harmonii, či naopak volit kontrast  typ materiálu – výběrem rostlinného materiálu a doplňků ovlivňíme vyznění celé dekorace  délka květinové výzdoby – mimo krátkodobých dekorací (např. pro svatby, firemní akce...) se může florista setkat také se zadáním na dlouhodobější dekorace s průběžným ošetřováním (výměnou) rostlinného materiálu, případně trvanlivé dlouhodobé dekorace  roční období – roční období se může a nemusí projevit  trendy – nejvíce je využíváme v moderních interiérech a pro neoficiální příležitosti, naopak aranžování stylově historických interiérů a oficiálních příležitostí neovlivňují

Estetické zákonitosti dekorace prostoru

Tvar dekorací prostoru    

každá dekorace prostoru musí mít určitý tvar v jednom prostoru můžeme jednotlivé tvary kombinovat, vždy však musí vytvářet jeden celek použité tvary si nesmí navzájem konkurovat, rušit se tvary musí působit jasně a čistě a současně nenuceně

4

Vnitřní uspořádání dekorací prostoru     

i v rámci celkového řešení prostoru vnímáme prvky, ze kterých je celek tvořen – řady, seskupení, struktury, barevné plochy, řazení, stupňování, linie materiál volíme a kombinujeme vždy s ohledem na celkové působení respektujeme charakter a individualitu rostlinného materiálu v závislosti na typu dekorací dominantní prvky musí být rozlišeny od méně významných množství zpracovaného materiálu musí být optimální

Barva dekorace prostoru Barvy hrají v dekoraci prostoru zcela zásadní roli. Ve velkém prostoru s odstupem diváků je totiž značně potlačeno působení struktur.  barevnost volíme podle Ostwaldova kruhu a barevných harmonií  barvy musí být voleny vědomě – vybíráme: jednobarevnost, vícebarevnost (dvojzvuky, trojzvuky, čtyřzvuky), mnohobarevnost a velké kontrasty, nebo mírné barevné přechody  pokud realizujeme více dekorací v jednom prostoru, můžeme pro ně zvolit stejnou paletu barev  pokud zvolíme pro dílčí práce různou barevnost, musí současně tvořit celek – docílíme toho opakováním určité dominantní barvy ve všech aranžmá, případně jiným systémem propojení barev (např. pro výzdobu řady sloupů zvolíme různý materiál v různé barevnosti, ale vzhledem k pozici sloupu budeme stupňovat světlost použitých materiálů, sloupy mohou být aranžovány v jednotlivých barvách postupně po Ostwaldově kruhu, nebo rytmicky střídáme barevnost sloupů...)  bereme v úvahu optickou váhu barvy  barvu vybíráme s ohledem na účel  u výběru barev bereme v úvahu světelné podmínky, které mohou barvy ovlivňovat (denní světlo, umělé osvětlení – jeho typ, intenzita, barevnost)  výběr barev se může řídit trendy, módou, požadavky zákazníka  barvy ovlivňuje styl místnosti – např. vinný sklípek, secesní salonek...

Proporce dekorace prostoru Správné proporce dekorací prostoru volíme jednak v rámci jednotlivých aranžmá, v rámci skupin aranžmá i vzhledem k celkovému prostoru. Floristická práce nesmí působit ani příliš mohutně, ani nesmí v prostoru zanikat. Proporce floristické výzdoby mohou být podle konkrétního prostoru zvýrazněny více do šířky, výšky, směrem dolů (splývavá dekorace – např. ze zábradlí schodiště). Poměry 1:1 vzniká symetrická souměrnost, která vytváří dojem přísné uzavřenosti. Častěji používáme asymetrii a poměry zlatého řezu 3:5, 5:8, 8:13..., který působí přirozeně. Pro působivé dominantní dekorace můžeme cíleně využívat navýšených poměrů, např. 1 : 3 apod. U volby proporcí musíme brát neustále v úvahu optické působení celého aranžmá vzhledem k celkovému prostoru.

Systémy uspořádání dekorací prostoru U dekorace prostoru florista vybírá, v jakém systému uspořádání vzhledem k celkovému prostoru a příležitosti (účelu) bude vypracována. Roli hraje také symetrie či asymetrie prostoru samotného – např. v symetrické místnosti může být floristická výzdoba jak symetrická, tak asymetrická. Symetrické dekorace prostoru volíme často pro oficiální příležitosti, asymetrické působí moderněji, volněji. Symetrické uspořádání  je typické pro oficiální příležitosti  i v symetrickém prostoru můžeme volit asymetrická aranžmá a) symetrické uspořádání dekorací prostoru působí harmonicky, klidně, dominantně Asymetrické uspořádání  jednotlivé dekorace umisťujeme v prostoru podle principů asymetrie  skupiny (hlavní, protiskupina a podskupina) spolu vytváří nepravidelný trojúhelník 5

    

dekorace prostoru může být doplněna o další skupiny harmonické působení velikostí skupin i vzdáleností mezi skupinami vychází ze zlatého řezu mezi skupinami se opticky uplatňuje zákon rovnováhy na páce asymetrické aranžmá bývají často volena i z hlediska pohybu osob v prostoru – např. v kongresových a přednáškových sálech je místnost často symetrická, ale přednášející se častěji pohybuje v místnosti mimo střed dekorace působí vždy dynamicky, ale současně volně, nenuceně

Styly dekorací prostoru Dekorace prostoru jsou vypracovány vždy v jednom ze tří stylů – dekorativním, formálně-lineárním, nebo vegetativním. Jednotlivé styly se mohou díky použitému materiálu a způsobu práce s ním (např. dodržením charakteru a individuality rostlin, či jejich potlačením) i částečně prolínat. Paralelita není vyčleňována jako samostatný styl, jde pouze o techniku paralelního skládání stonků do úvazku, paralelního způsobu vypichování s mnoha růstovými body. Hlavní znaky jednotlivých stylů dekorací prostoru: Dekorativní styl  symetrická, možná je i asymetrie dekorace prostoru  při kombinaci více floristických prací mohou být vedlejší motivy (vedlejší aranžmá) vypracovány asymetricky s celkovým uspořádáním se zrcadlovou symetrií  dekorace prostoru působí jako zdobná, bujná  celkový obrys jednotlivých prací je uzavřený, většinou více nečleněný  použitý florální i neflorální materiál se vždy podřizuje celku (individualita rostlin bývá potlačena)  pokud vybereme mnohotvárný materiál, umocníme bujné plné vyznění  můžeme přidávat neflorální doplňky, stuhy..., které bývají často nedílnou součástí dekorativních aranžmá  dekorativní styl je vhodný pro dekorace prostoru pro oficiální příležitosti - výzdoby plesů, koncertů, konferencí, reprezentativní firemní akce, pro reprezentativní recepce, církevní slavnosti apod. Formálně-lineární styl  převažuje asymetrie, možná je symetrie  dekorace prostoru působí graficky  množství materiálu je omezeno ve prospěch jeho maximálního uplatnění  vyniká individualita každého použitého prvku (jednotlivých kompaktních aranžmá a jejich lineárního propojení)  tvary a linie, vycházející ze základních tvarů a tvarů pohybu, tvoří základní vyjadřovací prostředky  použité tvary i linie vynikají díky volným velkým meziprostorům  velkorysé tvary pohybu umocňují působení  materiály používáme ve velkých kontrastech (tvarových, barevných, strukturních)  mohou být přidány neflorální doplňky...  formu může tvořit i dominantní neflorální prvek  formálně-lineární styl je vhodný pro dekorace prostoru, které mají působit nezvykle, moderně, až extravagantně - např. pro avantgardní módní přehlídky, neformální klubové oslavy, futuristická firemní setkání, výstavní síně s moderním extravagantním uměním apod. Vegetativní styl  přednost má asymetrie, zřídka pracujeme symetricky  působí nejvíce přírodně  rostliny musí být z jednoho rostlinného společenství  plně respektujeme individualitu a charakter rostlin  při kombinaci květů se zohledňuje jejich přirozená doba kvetení  používají se pouze přírodně působící přízdoby sladěné s konkrétním rostlinným společenstvím 6



vegetativní styl je vhodný pro příležitosti, kdy má dekorace prostoru působit přirozeně, přírodně – např. odpolední neformální party v prostředí parku, živá a veselá klubová oslava v zimní zahradě, ples myslivců, zahrádkářů...

Příprava dekorací prostoru Příprava dekorace prostoru je pro floristu vzhledem k rozsahu práce náročnější než příprava na realizaci běžných floristických prací:  vycházíme z požadavků zadavatele výzdoby - snažíme se je co nejlépe uplatnit ve vlastní floristické tvorbě, kterou realizujeme na základě estetických principů  floristickou výzdobu zhotovujeme jako dlouhodobou (bez ohledu na roční období, významné svátky), střednědobou (např. výzdoba v období adventu, Vánoc, Velikonoc apod.), nebo krátkodobou (např. jednodenní u příležitosti otevření nové budovy firmy, výročí firmy, pro den otevřených dveří...)  dohodneme finanční podmínky – rozpočet rozhoduje o množství realizovaných dekorací a jejich nákladnosti - neměl by ovlivňovat velikost dekorace, která by měla být se správném poměru ke zdobenému prostoru  dohodneme termíny – termín a délku akce, čas potřebný pro instalaci výzdoby (u náročných instalací zvážíme možnost přepravy či přenesení částečně připravených nebo zcela dokončených dekorací), termíny a čas potřebný pro průběžnou údržbu dlouhodobých (střednědobých) dekorací prostoru  floristická práce musí vhodným způsobem zdobit daný prostor – se zákazníkem je nutné upřesnit, jestli má být její postavení v prostoru dominantní, či pouze doplňující  vycházíme z konkrétního prostoru (velikosti prostoru, komunikačních zón, dosavadního zařízení – barevnosti, použitých materiálů, stylu...)  zohledníme světelné podmínky - přirozené světlo, umělé osvětlení, intenzitu světla, barvu světla, provozní dobu prostoru (prostory s denním, nočním, 24 hodinovým využitím...)  zvážíme množství realizovaných prací – např. jedna velká centrální a další doplňující v prostoru, jednotně působící série floristických prací...  vybíráme typ floristické práce - vysazované dekorace, aranžmá ze živého rostlinného materiálu, sušeného materiálu, vhodně volíme nádoby a neflorální doplňky  zvážíme možnosti technického provedení (např. pevné postavení, zavěšení na stěnu, zavěšení v prostoru), potřebnou dobu pro instalaci výzdoby...  bereme v úvahu úpravy a následnou péči o floristickou výzdobu (doplňování vody, výměnu květů, zalévání vysazovaných nádob...) Všechny předchozí body florista rozpracuje do podoby konkrétního floristického projektu:  vytvoří podklady pro floristický projekt  shromáždí prvotní technickou dokumentaci (rozměry prostoru apod.)  provede první návrhy floristických prací ve formě skic, poznámek  návrhy rozpracuje do konečné podoby projektu, včetně rozpisů materiálu, technické dokumentace, kalkulace  u rozsáhlejších projektů je vhodné připravit časový rozvrh realizací, situační plány pro rozmístění dekorací v prostoru, model Dekoraci většího prostoru často florista nerealizuje sám, ale spolupracuje s týmem dalších floristů, v případě potřeby s odborníky jiných profesí (kovář, truhlář, zámečník apod.). Při skupinové práci v přípravě projednává potřebné kroky s týmem. U náročných a rozsáhlých dekorací sestavuje pracovní skupiny, rozděluje práce (zadání technických konstrukcí a speciálních prací jiným firmám, objednání rostlinného materiálu, příprava technických pomůcek, převoz materiálu, technická příprava instalace, nákup a ošetření rostlinného materiálu, vlastní instalace floristické výzdoby...).

7

Floristické práce pro dekorace prostoru Pro dekorace prostoru může být použita jakákoliv floristická práce – tzn. výsadby v nádobách, vypichovaná aranžmá v nádobách, kytice, věnce... Prostor svým rozsahem nabízí navíc větší možnosti pro ztvárnění rozsáhlejších floristických dekorací – konstrukcí, aranžmá v nádobě s konstrukcí, paralelních bloků velkých rozměrů, či spojených s jinými floristickými pracemi, floristických objektů, floristických obrazů a závěsných dekorací.

Konstrukce Použití konstrukčních prvků umožňuje floristovi vytvořit i velké prostorové práce. V konstrukcích můžeme podle jejich typu, tvaru a provedení využívat všechny techniky sestavení rostlinného materiálu (vypichování do aranžovací hmoty, vysazování, umístění rostlinného materiálu např. do zkumavek...). Základ konstrukce může být vytvořen:  z florálního materiálu (např. paralelní bloky, jehlan z křídlatkyFallopia)  z kombinace neflorálního a florálního materiálu (např. nosný hranol svařený z kovových tyčí a na něm upevněná florální konstrukce v podobě spirály z javoru-Acer)  konstrukce pouze z neflorálního materiálu – může plnit funkci pouze technické pomůcky, nebo současně i estetického prvku (např. vinutý velký kornout, roh hojnosti z pevného kovového drátu, kovového lanka), působení konstrukce nesmí v hotovém aranžmá převážit nad působením rostlinných prvků Charakteristika konstrukcí a nároky na ně:  konstrukční prvky jsou vhodné především pro velké, nákladné zakázky, dlouhodobé květinové výzdoby ve velkých prostorech  časově je příprava konstrukce velmi náročná Obrázek č. 4: Na připravený  konstrukční prvky je možné většinou připravit předem základ konstrukce připevníme  předem není vhodné připravovat konstrukce z rostlinného skleněné zkumavky, do materiálu, který by se mohl sesychat – pevnost konstrukce by byla kterých vkládáme živé květiny narušena (při použití elektrikářských sponek jako spojovacího a zeleň. materiálu můžeme sponky průběžně dotáhnout)  konstrukce v dobrém stavu můžeme použít opakovaně  konstrukce usnadňuje tvarování floristické práce  konstrukce je vždy celá symetrická, nebo celá asymetrická  konstrukce může mít různý tvar, současně musí být tento tvar vždy jednoznačný  nejtěžší je vypracování kulovitých tvarů konstrukcí – okamžitě vyniká jakákoliv nepřesnost  konstrukce musí splňovat podmínku dobré stability - nikoho nesmí ohrozit, či dokonce zranit (pozor na velké plochy, těžiště)  zvážíme možnosti technického provedení (např. pevné postavení, zavěšení na stěnu, zavěšení v prostoru), dobu pro instalaci...  proporcionálně, barevně a strukturně musí konstrukční prvky ladit s rostlinným materiálem, neflorálními doplňky, prostorem, kde mají být použity  působení rostlinného materiálu musí po dokončení práce převažovat nad působením neflorálních prvků konstrukce, konstrukce nesmí úplně zakrýt rostlinný materiál  rostlinný materiál musí být v konstrukci vhodně (vhodné techniky) a pevně zapracován  živý rostlinný materiál musí mít zabezpečen vhodnými technikami dostatek vody po dobu použití dekorace  konstrukce nesmí rostlinný materiál poškozovat, ani ho nijak utlačovat  konstrukce může vhodně podepřít a chránit křehké květy a zeleň 8



u dlouhodobých dekorací zvážíme následnou péči o floristickou práci (doplňování vody, výměnu květů, zalévání vysazovaných nádob...) Vhodný materiál na konstrukce:  rostlinný materiál: bambus, pedig, ratan, rákos-Phragmites, sítina-Juncus, ostružiník-Rubus, plaménekClematis, vrba-Salix, líska-Corylus, javor-Acer, bříza-Betula, svída-Cornus, povíjník-Convolvulus, křídlatka-Fallopia, stonky růže-Rosa  výplňkový materiál konstrukcí: sisalové vlákno, muehlenbeckie-Muehlenbeckia apod.  na konstrukci mohou být použity odřezky stonků růží-Rosa, různých větví... i zbytky různých neflorálních materiálů  neflorální materiál: ozdobné dráty, svařovací drát, barevné nylonové provazy, kovové tyčky, tenké esteticky působící hadičky...  spojovací materiál: ozdobné dráty, révové dráty, plyšové drátky, elektrikářské sponky, lepicí barevné pásky, šňůry... Tipy na pevnost konstrukcí:  použijeme pevnější materiál  použijeme 2-3... slabší tyčky jako svazek místo jedné  častěji provazujeme materiál  pevnost zkoušíme na začátku práce i během ní, aby se nestalo, že konstrukce květy neunese  nejstabilnějším tvarem jsou jehlany a pyramidy (široká základna, úzká špička se vzájemným provázáním materiálu v jednom bodě, nebo více bodech blízko sebe)  konstrukce z rostlinného základu (např. spirála z pedigu) může být zpevněna konstrukcí z neflorálního materiálu (svařený kvádr ze železných prutů)  konstrukce musí mít naddimenzovanou pevnost a stabilitu tam, kde se okolo konstrukce pohybují lidé (např. průchozí komunikační zóny)  materiál na dlouhodobě umístěné konstrukce se nesmí sesychat (např. čerstvý rostlinný materiál) – konstrukce by ztrácela pevnost Umístění rostlinného materiálu v konstrukci:  menší květy shlukujeme, aby na větší vzdálenosti nezanikaly  květy aranžujeme na vnitřní straně konstrukce, v úrovni konstrukce i uvnitř konstrukce (pokud není vnitřek zakryt)  rostlinný materiál má volně kopírovat tvar konstrukce – nikdy nesmí tvar narušovat (např. na tvar jehlanu nesmíme umisťovat zcela vybočující květiny a zeleň)  vhodné jsou příklony a křížení rostlinného materiálu, než jeho umisťování pouze jedním směrem (mimo paralelních úprav)  těžší květy směřují dovnitř konstrukce, lehčí ven  květy nekončí přesně s konstrukcí  květy se nesmí konstrukce dotýkat  květy by měly mít okolo sebe dostatek prostoru, aby se mohly rozvinout  rostlinný materiál umisťujeme podle principů symetrie a asymetrie, tvoření skupin, rozptylů...  nejčastěji je největší množství květů v místě zlatého řezu – např. u konstrukce ve tvaru jehlanu umístění v dolním nebo horním místě podle pravidel zlatého řezu rozhoduje o celkovém působení floristické práce – např. pokud umístíme v jehlanu dominantní rostlinný materiál do místa zlatého řezu nahoru, bude aranžmá dynamické, pokud aranžujeme v dolní části, bude práce více „usedlá―  způsoby rozmístění rostlinného materiálu v konstrukci:  pravidelný rozptyl  rozptyl se zahuštěním  skupinové aranžování – v symetrii i asymetrii je vhodnější použití většího počtu skupin (kdybychom naaranžovali pouze tři skupiny, květy by působily málo propojeně s konstrukcí)  skupinové aranžování se sdružováním květů do skupin i v rámci jednotlivých skupin  techniky umístění rostlinného materiálu v konstrukci:  vypichujeme do připevněné aranžovací hmoty zpevněné pletivem 9

    

vkládáme do zkumavek (trubiček, skleniček, ampulí) v jedné zkumavce (ampuli) může být vždy pouze jeden květ, maximálně v kombinaci s jedním druhem jemné zeleně, např. Beargrass-Xerophyllum vysazujeme jako epifyty – viz. kapitola 6.5.2.3. rostlinný materiál s nízkými nároky na vodu může být u krátkodobých dekorací umístěn připevněním ozdobným drátkem apod. (konce stonků ošetříme vhodným způsobem, např. technikou zavoskování, zabalením do kovové fólie) u konstrukce z křídlatky-Fallopia můžeme naříznout otvory přímo v rostlinném materiálu, naplnit je vodou a vložit rostliny

Příklady využití konstrukcí:  do nádoby umístíme nosnou paralelní konstrukci, která je v horní části doplněna o provazovaný rošt s rostlinným materiálem v ampulích  konstrukci ve tvaru jehlanu zhotovíme z vhodného proutí, které spojujeme ozdobným drátkem, plyšovým drátkem, elektrikářskými sponkami... - na připravený základ připevníme ampule se živým rostlinným materiálem  do dvou nádob propojených konstrukčním prvkem oblouku vypichujeme rostlinný materiál s příklony

Aranžmá v nádobě s konstrukcí Aranžmá v nádobě s konstrukcí umožňuje vytvořit floristické práce velkých rozměrů s dobrým zásobením živého rostlinného materiálu vodou. Základ aranžmá tvoří nádoba, ve které je soustředěna většina florálního materiálu. Nádoba a použitý rostlinný materiál by však svými rozměry omezovaly velikost vytvořeného aranžmá. Pokud doplníme nádobu o vhodnou konstrukci, můžeme rostlinný materiál upevňovat vhodnými technikami (vkládáním do ampulí, vypichováním do aranžovací hmoty...) i na konstrukci. Získáme tím možnost připravit nádobu s konstrukcí podle proporcí zdobeného prostoru, tzn. nádoba a rostlinný materiál nás už svými rozměry neomezují. Konstrukce nejčastěji umisťujeme přímo do nádoby. Pokud je však nádoba menších rozměrů, může konstrukce vybíhat i mimo nádobu a stát svým základem např. na stole, nebo podlaze místnosti.

Obrázek č. 5: Do nádoby umístíme nosnou konstrukci, která je v horní části doplněna o rošt s rostlinným materiálem v ampulích.

Obrázek č. 6: Do dvou nádob propojených konstrukčním prvkem oblouku aranžujeme rostlinný materiál s příklony.

Paralelní bloky v dekoraci prostoru Paralelní svazky (bloky) mohou být vhodným a poměrně jednoduchým základem pro prostorové floristické dekorace. Velikost paralelního bloku vychází z proporcí celkového prostoru a zamýšlené realizace. 10

Realizace prostorové dekorace s paralelním blokem:  připravené nařezané rovné stonky (např. rákos-Phragmites), pruty, rovné větve, kmeny... které jsme schopni paralelně poskládané najednou stáhnout (nejčastěji na dvou místech), svážeme  stonky, větve... mohou být stejné, nebo rozdílné délky  blok sklepneme o podložku tak, aby se spodní části vyrovnaly a blok stál sám  pro zvýšení stability můžeme použít vnitřní kovovou tyč ukotvenou v těžké podkladní desce  pokud chceme mít blok mohutnější, postupně do něj vkládáme další stonky  připravený paralelní blok doplníme květy a zelení  živý rostlinný materiál musí mít zabezpečen přísun vody - do bloku můžeme zapracovat ampule, aranžovací hmotu, můžeme využít mechovou techniku...  do bloku můžeme umístit vysazovanou nádobu  na blok mohou být vhodně připevněny jiné tvary, např. zavěšen prostorový věnec Materiál vhodný na paralelní svazky:  rostlinný materiál: bambus, rákos-Phragmites, sítina-Juncus, křídlatka-Fallopia, vrba-Salix, líska-Corylus, javor-Acer, bříza-Betula, svída-Cornus  neflorální materiál

Obrázek č. 8: Do nádoby je umístěn Obrázek č. 7: Základem prostorové paralelní blok. V horní části je rozšířen o práce je paralelní svazek. Tvar vrstvu stonků křídlatky-Fallopia, které vypichovaného aranžmá může slouží současně jako „ampule― tvořit dekorativní aranžmá naplněné vodou pro umístění živého rytmicky stupňované, splývavé rostlinného materiálu. Floristický objekt dekorativní aranžmá, případně Floristickým objektem rozumíme prostorovou floristickou práci, která svým působením vytváří zcela paralelní květinová úprava, která je výjimečný dojem. Někdy se floristické objekty označují jako floristické sochy, či floristické skulptury. „prodloužením― původního Poprvé se floristické objekty objevily na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let dvacátého století svazku. jako snaha floristů oprostit se od klasických prací a postupů a najít nový způsob zacházení s rostlinným materiálem, nový způsob ztvárnění floristické tvorby. Floristické objekty se realizují jako dlouhodobé dekorace. Vybíráme na ně trvanlivý materiál – často sušený rostlinný materiál, ratan, pedig... Na rozdíl od jiných floristických prací se většinou nepoužívají květy, více se uplatňují stonky, listy, plody a části rostlinného materiálu (např. plátky plodů) apod. Floristický objekt by měl pozorovatele zaujmout na dálku, měl by vytvářet tvarovou, barevnou, velikostní dominantu prostoru. Při pohledu zblízka upoutávají podobně jako při zpracování povrchu skutečné sochy struktury použitých materiálů a textura - způsoby vrstvení materiálu, skládání povrchu objektu. Volíme čistou precizní techniku vypracování celku i jednotlivých detailů. 11

Floristický obraz V prostorech, ve kterých není dostatek místa pro trojrozměrné floristické práce, realizujeme dvojrozměrné floristické obrazy. Pokud se u nich objevuje třetí rozměr, je značně oslaben. Hloubka prostoru je minimální a realizuje se většinou pouze v podobě vrstvení materiálu. Floristické obrazy jsou vypracovány jako sestavované florální koláže, plošná vypichovaná aranžmá, strukturní plochy. Floristické obrazy navrhujeme i sestavujeme podle estetických pravidel (působení barev může být cíleně potlačeno ve prospěch zvýraznění struktur) a zásad floristické tvorby. Zhotovujeme je především jako dlouhodobé dekorace prostoru – volíme vhodně materiál. Typické je použití sušeného rostlinného materiálu, případně jeho kombinace s neflorálními prvky. Formát obrazu volíme podle prostoru. Připravujeme jeden obraz i série floristických obrazů. Technická kritéria:  nesmí poškodit nebo zašpinit stěnu, či jiný podklad, na kterém je zavěšen  musí mít dobrou trvanlivost, nebo musí být jeho část, např. živý květ, lehce vyměnitelná  musí mít vhodně řešeno zavěšení – volíme mezi skrytým závěsem, nebo může působení celého obrazu esteticky doplnit viditelné zavěšení  může být vypracován různými technikami – např. lepením, skládáním (hotový obraz zafixujeme přiložením skla, přelitím vosku), vypichováním, navlékáním, vinutím, provazováním, vklíněním materiálu mezi nataženou osnovu v rámu, sponkováním, špendlením... Příklady floristických obrazů:  voskový floristický obraz - jako podklad využijeme rámeček se zadní deskou (např. korkovou nástěnku s dřevěným rámem) - po obvodu utěsníme dno, aby vznikla jakási nízká nádoba - na plochu volně klademe sušený rostlinný materiál, který postupně zaléváme ve vrstvách rozehřátým voskem - dovoskování dokončíme štětcem - pro základní vrstvy zalévané voskem není vhodný příliš jemný rostlinný materiál – ten můžeme použít až OObrázek č. 9Florální koláž pod sklo. ve vrchní vrstvě - vhodný je plastický rostlinný materiál, sušené plody... - můžeme využít i neflorální materiál, např. sisalové vlákno, provázky  florální koláž pod sklo - florální koláže tohoto typu vytváří florista Friedhelm Raffel - podkladem pro koláž je akvarelem malovaná plocha papíru a euroklip (jiný vhodný skleněný rám) - na zaschlou akvarelovou plochu postupně skládáme zcela plochý rostlinný materiál, tenké provázky apod. - sestavený obraz zafixujeme zavřením v euroklipu, rámu  velikonoční floristický obraz dřevěný rám je členěn plochou z proutí svídy-Cornus, kočiček vrby-Salix, skořápek vajíček - na plochu připevníme skleněnou ampuli s vloženým živým jarním květem  podzimní série floristických obrazů z polystyrénové desky vyřízneme několik stejných rozměrů obrazů obrazy zabalíme do vhodného materiálu, např. do barevné netkané textilie rostlinný materiál na desky připevňujeme špendlením vytvoříme sérii obrazů (na každé desce bude jeden druh materiálu) např. z barevných listů javoru-Acer, plodů jeřábu-Sorbus, rubu listů topolu-Populus alba, plodů buku-Fagus...  obraz s navlékaným rostlinným materiálem 12

dřevěnou desku natřeme bílou barvou, z ručního papíru s okvětními plátky květin vytrháme pruh a nalepíme ho středem desky přes pruh papíru natahujeme vertikálně ozdobný měděný drát s navlečeným rostlinným materiálem  „tkaný“ floristický obraz do osnovy z režné nitě natažené v dřevěném rámu vplétáme dlouhé listy, přírodní lýko apod.

Závěsná dekorace Závěsné dekorace (prostorové visící objekty) jsou působivou dekorací prostoru. Jsou vhodné do míst s vyššími stropy, do prostorů otevřených schodišť apod. Umístěním by neměly zasahovat do míst pohybu osob. Těžší dekorace (opticky těžké dekorace) je též nevhodné zavěšovat přímo nad prostory, ve kterých se pohybují lidé (působili by na nás nepříjemně, lidé se brání pohybu pod objekty tohoto druhu). Obecná kritéria pro závěsné dekorace:  závěsné dekorace připravujeme v nejrůznějších tvarech – nejčastějším z nich je tvar kapky  dekorace vypracujeme převážně symetricky  asymetrie je možná, ale je velice obtížná z hlediska technického vypracování a přesného zavěšení  pro dekoraci je důležité těžiště (např. pravidelné tvary by se neměly vyklánět mimo svou osu) – dekorace musí být zavěšena přesně nad svým těžištěm  dekorace zavěšujeme na jeden závěs, u vícebodového závěsu je důležitá délka jednotlivých závěsů  těžká aranžmá připevňujeme na pevné dráty nebo vlasce (průměr 3-4 mm) – při použití černé barvy bude v interiérech většinou závěs nejméně vidět  závěs volíme naddimenzovaný  při zavěšení není možné, aby závěs přecházel přes hranu – po delší době by mohlo dojít k jeho přeříznutí  pokud je to možné, je vhodnější aranžovat už zavěšený základ aranžmá, než aranžmá dokončit, např. na stole, a teprve pak zavěsit  nejdůležitější květy v aranžmá směřují k pozorovateli

Obrázek č. 10: Schémata symetrických závěsných dekorací různých tvarů. Techniky:  použití aranžovací hmoty - hmota musí být vhodně zpevněna (pletivem, mřížkou, fólií) - květy vydrží čerstvé obvykle dva až tři dny - aranžmá nemůže být příliš velké – vzhledem k velikosti květů maximálně asi 1,5 m - pro větší aranžmá můžeme použít na jednom závěsu více připevněných kusů aranžovací hmoty  kombinace konstrukce a aranžovací hmoty - hmota musí být vhodně zpevněna (pletivem, mřížkou, fólií) - konstrukce poskytuje květům ochranu a oporu 13



konstrukce s připevněnými ampulemi - umožňuje realizaci poměrně neomezeně velkých konstrukcí (proporce volíme vhodně podle prostoru) - v aranžmá nemusíme použít tak velké množství květů, jako při kombinaci konstrukce s aranžovací hmotou - aranžmá působí lehce, vzdušně - konstrukci je možné použít opakovaně

Dekorace velkých interiérů V dnešní době se stále častěji floristé setkávají s dekorací velkých interiérů. Mimo obecných zásad (vyplývajících ze zadání, estetických principů, principů vytváření floristických prací, zásad pro přípravu dekorací prostoru) musíme zohlednit zvláštnosti jednotlivých typů těchto prostorů.

Sály Výzdobu sálů realizujeme nejčastěji pro různé společenské události. Floristická výzdoba zdůrazňuje vhodným způsobem účel výzdoby (např. plesu, pietního shromáždění, odborné konference...), současně napomáhá vytvořit určitou atmosféru (vážnou, slavnostní, pracovní, veselou...). Pro vážné a oficiální příležitosti většinou volíme symetrické zdobení sálů. Také výběr floristických prací bývá tradičnější (např. girlandy, zavěšené kapky, vypichovaná symetrická dekorativní aranžmá apod.). Asymetrická výzdoba prostoru bude vypadat uvolněněji – volíme ji proto pro výzdoby sálů, které mají takto samy působit. Při zdobení sálů se předem seznámíme s nároky na prostor – musíme znát místa pohybu osob v sále, změny dispozic prostoru během průběhu akce (např. při zdobení pódia na plese prostor pro hudebníky, konferenciéra, módní přehlídku, vyhlášení tomboly...). Nejčastějšími místy při zdobení sálů jsou pódia, okraje pódia, schodiště na pódia (nejčastěji tam, kde chceme ozdobou vhodně zabránit pohybu osob), sloupy, zábradlí balkónu, stěny, stoly, v případě konferenčních sálů i řečnické pulty (vhodné je menší zdobení, které by příliš neodvádělo pozornost od řečníka). Mimo sálů mohou být součástí výzdoby i další přístupové místnosti – přísálí, foyer, chodby, vstupní haly apod. Výzdoba v nich má většinou skromnější charakter, který ladí s výzdobou hlavního sálu.

Kostely Květinová výzdoba kostelů v sobě vždy musí zahrnovat splnění několika kritérií. Má vyzdvihnout krásu a současně důležitost prostoru a respektovat obřady a svátky, ke kterým byla zhotovena. Většina kostelů u nás má svůj historický charakter, byla postavena v určitém historickém slohu, který se uplatňuje v interiéru a exteriéru kostela. Znalost těchto slohů floristovi hodně napoví o možnosti výběru vhodných rostlin, střídmosti, či naopak bohatosti výzdoby, vhodném stylu , výběru nádob, ztvárnění aranžmá, výběru barev, tvarů. Kostely a jejich vnitřní členění bývá symetrické. Symetrii ale nemusí florista ve výzdobě dodržovat – i symetrický prostor může být vhodně asymetricky zdobený.Kostely mívají zcela specifické světelné podmínky (menší intenzita světla, barevné průsvity přes vitrážová okna, osvětlení svíčkami apod.), které musíme respektovat, aby floristická práce nezanikala, nepůsobila smutně, nebarevně, nebo dokonce barevně „špinavě―. Také různá období v rámci církevního roku s sebou přinášejí rozdílné požadavky na výzdobu kostelů – např. v době adventní se při výzdobě oltáře zachovává velká střídmost, v době postní je až na výjimky slavností a svátků květinová výzdoba oltáře zakázána. Opakem mohou být bohaté výzdoby svatebních obřadů, případně křtin..Florista musí respektovat prostor, který je určen pro samotný průběh obřadu. Květinová výzdoba se častěji upravuje kolem oltáře, méně často a střídměji přímo na oltářní stůl. U větších výzdob se floristické práce objevují na kostelních lavicích, u vstupních portálů apod. Výzdoba nesmí narušovat tzv. komunikační prostor, tzn. místa, kudy se pohybujeme, nebo místa, kam směřuje náš pohled. Florista musí také ctít církevní zásady v použití symbolů - symbolických tvarů, atributů svatých, symboliky rostlinného materiálu, symboliky barevnosti apod. Umělé květiny by vzhledem k charakteru místa, kde má vše vypadat opravdově, neměly být používány vůbec. I když je bezesporu tento prostor pro floristu z hlediska kritérií, která musí dodržet, nejvíce svazující, působivost kostelních prostorů a atmosféra obřadů může jeho práci naopak velice posílit. 14

Příklad přípravy aranžmá pro kostel:  kostely mívají interiér členěn symetricky, proto i floristickou výzdobu volíme nejčastěji symetrickou  asymetrická výzdoba je ale taktéž možná  pokud je kostel postaven v historickém slohu, můžeme toto období zvýraznit typickým rostlinným materiálem, který se používal kdysi  drobnější materiál shlukujeme – ve velkém prostoru z větší vzdálenosti by jinak zcela zanikal  aranžmá nesmí být příliš malá, aby ve velkém prostoru, často více vzdálená od diváka, nezanikala  pokud je v kostele tlumenější světlo, vybereme světlejší barvy  jiné barvy můžeme sladit s barvami obrazů, nástěnných maleb, barvami skleněných vitráží v oknech, s dalšími dominantními barvami v kostele  při volbě barevnosti můžeme vycházet také z různých příležitostí, obřadů, svátků... – např. v adventním období použijeme fialovou barvu...  pokud se architektura pne do velkých výšek, vybíráme často vertikální tvary, paralelní sekupení materiálů, tvary pohybu směřující nahoru, celkovým tvarem aranžmá může být například kužel... Příklad přípravy aranžmá pro gotický kostel:  světlo v kostele je tlumenější, proto vybereme světlé barvy  další barvy sladíme s barvami skleněných vitráží v oknech  architektura se pne do velkých výšek, proto vybereme vertikální tvary, paralelní sekupení materiálů, tvary pohybu směřující nahoru  gotické kostely mívají interiér členěn symetricky, proto i floristickou výzdobu volíme častěji symetrickou, než asymetrickou  gotické období můžeme zvýraznit typickým rostlinným materiálem, který byl pro výzdobu těchto prostorů používán již v gotice – např. lilií-Lilium, stračka-Delphinium, konvalinka-Convallaria, růže-Rosa, jahodník-Fragaria...  drobnější materiál shlukujeme – ve velkém prostoru z větší vzdálenosti by jinak zcela zanikal  aranžmá nesmí být příliš malá, aby ve velkém prostoru, více vzdálená od diváka, nezanikala Nejčastější místa zdobení:  zdobení oltáře  zdobení okolí oltáře  zdobení kazatelen  zdobení kostelních lavic  zdobení vstupu do kostela  zdobení kropenek a křtitelnic  Zdobení božích hrobů  zdobení kůru  posypy uličky mezi lavicemi – např. pro příchod svatebčanů  zdobení kříže drobnými florálními motivy  zdobení dalších vhodných míst (např. výklenků, rámů obrazů, soch...) Nejčastější floristické práce:  kytice - ve vázách, připevněné na tyčích u kostelních lavic, kytice na postavení (paralelní, snopy)  vypichovaná aranžmá v nádobách  vypichovaná aranžmá v nádobách s použitím konstrukčních prvků  zdobení svíček  hrnkové rostliny s přízdobami  girlandy, festony  věnce, věnečky  rohy hojnosti, kužely  závěsné dekorace prostoru – k zavěšení do prostoru, k zavěšení na stěny, dveře 15

Vstupní haly veřejných budov Vstupní haly veřejných budov, například úřadů, institucí, hotelů, soudů... většinou nabízí pro floristickou výzdobu velké otevřené prostory. Jedná se o místa, ve kterých se pohybuje větší počet lidí – personálu i návštěvníků přicházejících zvnějšku. Před vlastní prací by se měl florista dokonale s prostorem a jeho fungováním seznámit. Zjistí tak, která místa jsou exponovaná, která naopak klidová. Musíme respektovat veškeré komunikační zóny. Výzdoba nesmí nikoho omezovat v pohybu ani v navazování kontaktů. Současně její podoba a umístění může vhodně a nenásilnou formou vymezovat (oddělovat) prostory pro různé činnosti, případně pro pohyb personálu a klientů. Příklady výzdoby vstupních hal veřejných budov:  velké vypichované nádoby, sesazované velké nádoby, velké nádoby pro umístění velkých kytic – tzn. samostatně stojící nádoby v prostoru  větší množství středně velkých a malých nádob – vypichovaných, vysazovaných, s kyticemi i s jednotlivými květy (nádoby mohou stát samostatně, nebo je můžeme vzájemně propojit) k umístění na stoly, pulty, římsy, okraje schodišť...  floristické objekty  konstrukce s rostlinným materiálem  floristické paravany a tapety, floristické obrazy  zdobení dalších vhodných míst různými floristickými pracemi (např. výklenky, rámy obrazů...)

Prostory firem Firmy bývají často zadavatelem floristické výzdoby prostoru. Nejčastěji zde řešíme prostory, ve kterých se firemní zaměstnanci setkávají se svými zákazníky. Floristická výzdoba přispívá obecně ke zpříjemnění prostorů, navíc by měla pozitivně reprezentovat celkový image firmy. Pro výzdobu firemních kanceláří, vestibulů, konferenčních sálů... můžeme použít jakoukoliv floristickou práci. Mimo obecných požadavků na přípravu výzdoby interiérů a estetické principy floristické tvorby zohledníme v návrzích a realizaci firemní barvy, firemní tvary (např. tvar loga firmy). Pokud je to možné, můžeme produkty firmy vhodně začlenit do floristické výzdoby – např. přímo v podobě neflorálních doplňků, nepřímo ve výběru doplňků ze stejných materiálů... Zařazení firemních prvků nesmí nikdy působit násilně.

Hotely, restaurace Hotelové interiéry a restaurace reprezentují svou podobou širokou a velice různorodou škálu interiérů, v případě přístupových cest, letních teras a zahrad i prostor exteriérů. Mohou být zařízeny v historickém slohu, od luxusních, reprezentativních, po moderní až futuristické i hotely a restaurace ve vyhraněném stylu (např. horské hotely, hotely ve venkovském stylu, čínská restaurace). Florista by se měl vždy seznámit s konkrétními prostory hotelu, restaurace a podle dané situace realizovat floristickou výzdobu. Měla by vždy odpovídat stylu hotelu, být připravena s ohledem na nároky, potřeby a pohodlí hostů. Současně může výzdoba přiměřeně oddělovat prostory pro pohyb hostů a personálu. V prostorech restaurací a hotelů je vhodné při tvorbě zohlednit výškové umístění hlavní výzdoby. U stojícího člověka se hladina očí pohybuje okolo 150 cm nad zemí, u sedícího okolo 100 cm nad zemí. Do těchto míst by měla být soustředěna nejzajímavější a nejkrásnější floristická práce.

Historické interiéry Historické interiéry, například zámky, hrady, historické sály... představují pro práci floristy zcela specifické prostředí. Stejně jako v jiných prostorech i tady se snažíme především vyzdvihnout krásu daného prostoru. Současně historický charakter, jednotlivé slohy, směs slohů v zařízení jediné místnosti (tapety, koberce, 16 Obrázek č. 11: Kapka zavěšená na sloup.

nábytek, doplňky apod.) představují pro floristu specifická východiska, se kterými musí při přípravě dekorace těchto prostorů velice citlivě zacházet. Znalost slohů může pomoci ve vhodném výběru rostlin, barev, tvarů, stylu ztvárnění, střídmosti, či naopak bohatosti výzdoby... Při přípravě floristické výzdoby můžeme vycházet z konkrétního interiéru. Jeho barevnost, detaily zdobení, druhy květin z obrazu s květinovým zátiším, z potisku tapet... nám mohou být inspirací. Jednotlivé místnosti mívají i specifické světelné podmínky, které respektujeme, aby floristická práce působila zajímavě. Ze stylů používáme nejčastěji dekorativní styl, pro uvolněnější aranžmá také vegetativní styl. Formálně-lineární styl nepoužíváme v podobě jednotlivých prací (působil by příliš moderně), ale může se uplatnit v řešení větších celků (např. výzdobu stolu v historickém interiéru připravíme z několika uzavřených, velmi kompaktních dekorativních aranžmá a propojíme je vzdušnými liniemi výhonků popínavých rostlin – celek nese částečně prvky formálně-lineárního stylu). Paralelní způsob úpravy rostlinného materiálu je v historických interiérech nejméně používaný. Pro výzdobu historických interiérů často volíme historické typy floristických prací – girlandy, festony, věnce. Také tvary a barevnost dekorativních kytic a dekorativních vypichovaných aranžmá přizpůsobujeme jednotlivým historickým slohům (např. pro gotické a renesanční interiéry volíme volnější kytice a aranžmá, pro barokní interiéry použijeme tmavé lomené barvy, pro klasicismus uzavřené tvary, sloupovité tvary, pro biedermeier ornamentální řešení povrchu kytic – např. biedermeier skládaný Obrázek č. 12: Roh hojnosti do spirál či soustředných kružnic...). může zdobit např. římsy Protože výzdobu realizujeme v interiérech s historicky a umělecky oken, krbů apod. velmi cennými exponáty, nesmí je floristické dekorace nijak poškodit. Středověk Po úpadku a zániku Říše římské roku 476 n. l. nastalo období, které přálo více bojům a válkám nežli aranžování květin. Také církev, která potřebovala upevnit svůj vliv, se snažila ve vědomí lidí potlačit myšlenky na věci světské. Zahradní umění bylo prostým lidem ukryto za vysokými zdmi klášterů a v královských zahradách, kde se květiny pěstovaly v omezeném množství spolu s léčivými bylinami a kořením. Nutno ovšem zdůraznit, že díky mnichům se nám dochovalo velké množství cenných informací v dobových herbářích, v nichž můžeme nalézt zmínky o růžích, liliích, mečících, kosatcích, orlíčcích, konvalinkách, sedmikráskách a fialkách, za zmínku stojí také umělecky provedené písmo s motivy květin. Postupem času se ovšem začaly květiny pozvolna prosazovat, zpočátku jako skromná výzdoba oltářů, později, hlavně vlivem křižáckých tažení, začaly se v jižní Evropě a hlavně pak ve Francii zakládat zahrady po vzoru Maurů a Peršanů. Přestože v nich stále více nabývala na významu církví opomíjená růže, nejvýznamnější a nejopěvovanější květinou byla bílá lilie, o jejímž významu jakožto symbolu světců a duchovní čistoty máme mnoho důkazů na obrazech z období gotiky. Navzdory silnému vlivu církve přetrvávalo mezi lidmi mnoho pohanských zvyků, ve kterých měly květiny nezastupitelnou roli, ať už to byly slavnosti jara a plodnosti nebo zvyky a obyčeje spojené s léčením nemocí a pohřbíváním. Věnečky do vlasů, šňůry s navazovanými květinami a svazky větviček a bylin se používaly zejména na venkově. Doba románská nebyla, co se květin týká, nikterak významná, gotika již ovšem přináší zvyky jako např. květinové klobouky a prostřený stůl, lavice i podlahu obytných místností posypané vonnými květy. Nebylo dosud běžné vkládat květy do váz, ale jen do užitkových nádob — džbánů a konvic, začaly se však již objevovat girlandy a věnce nám dobře známé z antiky a pestrobarevné záhony plné květin na venkově i ve městech. Zcela zvláštní význam měly květiny v symbolice, hlavně pak na erbovních obrazech šlechty. Renesance Základním tvůrčím principem renesance, která má kořeny v 15. století v Itálii, bylo hledání krásy a harmonie a oživení antického kulturního dědictví. Po temném období středověku se staly květiny velikou módou a člověk k nim zaujal zcela nový postoj. Staly se běžnou součástí života a nového pohledu na svět. Jak můžeme zjistit z uměleckých děl renesančních mistrů (Rafael, Boticelli, Michelangelo), květiny byly upravovány do rozměrných vysokých kytic a v různých nádobách rozestavovány na zem, okenní římsy a nástěnné police. Opět 17

přicházejí ke slovu květinové girlandy a věnce, které nacházejí své uplatnění v nových palácích i měšťanských domech. Ke květinám pro toto období typickým liliím, růžím a kosatcům — se nyní vedle karafiátů, kopretin, hrachorů, chrp, fialek, slunečnic, ostrožek a orlíčků přidávají od 2. pol. 16. století také tulipány, hyacinty a další cibuloviny, které se do Evropy dostávají z Blízkého východu. Jako zeleň se používaly vavřín a myrta, do věnců a girland i větvičky s plody. Zvlášť do girland,které se zavěšovaly do sloupoví a nad vchody, se ke květům s oblibou přidávaly plody ovoce. Veliká obliba tulipánu, známého v Nizozemí od roku 1559, a neustálé zvyšování cen jeho nových tvarů a barevných kombinací vyústila kolem roku 1635 v tzv. tulipánovou horečku — „tulipománii―. Obchodování s cibulemi dosáhlo nevídaných rozměrů a výrazně ovlivnilo ekonomickou situaci v tomto několik let trvajícím období. V počátcích tohoto období se květiny nezřídka aranžovaly do užitkových nádob, hojně se využívaly např. karafy a poháry, postupem času se vyráběly nádoby určené speciálně pro květiny, jako vázy z majoliky a fajáns, dále pak z kameniny a skla. Koncem 16. století se začínají květiny uplatňovat jako přízdoby šatů a účesů, dále pak spolu s ovocnými mísami nacházejí své nezastupitelné místo při výzdobě slavnostních tabulí. Baroko a rokoko Období baroka, zahrnující celé 17. a první pol. 18. století, bylo velice příznivé pro rozmach veškerého umění. Pochopitelně i květiny a květinová výzdoba našly v tomto tvořivém a okázalém prostředí své nezastupitelné místo. U honosných šlechtických sídel se zakládaly okrasné zahrady s fontánami, altánky a sochami, které se střídaly s bohatou květinovou výsadbou. Objevují se nádoby a vázy speciálně určené pro aranžování květin, a to velkých rozměrů v široké tvarové škále, nezřídka i náročně dekorované, některé s děrovanými víky pro vkládání květů. Velmi originální jsou delftské tulipánové vázy s pěti a více úzkými hrdly určenými vždy pro jeden květ tulipánu. Květiny se opět ve veliké míře dostávají na obrazy, které si u známých mistrů objednávala nejnáročnější klientela. Mezi významné malíře tohoto období patří např. Jan Breugel, zvaný též „květinový Breugel―, Jan Davidsz de Heem a Jan Frans Eliaerts. Barokní aranžmá se vyznačovala pompézností, dynamikou a obrovským množstvím květin v bohatém sortimentu. Kytice v tomto období jsou až monumentální a nepostrádají rytmiku a napětí. Typická je pro ně tzv. Hogarthova křivka, tehdy velice moderní s-linie. Své uplatnění zde opět nalézá renesancí opomíjena růže stolistá, dále pak slunečnice, lilie, kosatec, měsíček, pivoňka, karafiát, tulipán, mák, ostrožka, lilie, řepčík, sasanka, orlíček aj.. V polovině 18. století se objevuje nový sloh, zvaný rokoko, libující si v dekorativní křivce, ohebnosti linie, asymetrii a hledající inspiraci v přírodě. Díky rozmáhajícímu se zámořskému obchodu je do značné míry ovlivněn uměním Dálného východu. Aranžéři květin opustili pompéznost baroka a začali upravovat květiny do volnějších a hravějších kompozic pastelových barev, v nichž se uplatnily květiny jemnějšího růstu jako poměnky, orlíčky, drobné růže a hrachory, doplněné úponky, lusky a větvičkami s drobnými plody. Velikou oblibu si získaly zdobené porcelánové vázičky, vázičky ve tvaru mušlí a listů a porcelánové košíčky s rokajovým reliéfem. V tohoto období vznikl typ kytičky zavinuté do kornoutu z dekorativní látky, tzv. „pompadourka―. Hojně se také používaly zlacené porcelánové květy a umělé vůně. Módní vlna se projevila také v dekorování oděvů a účesů šlechty a ve slavnostní výzdobě tabulí, kde se stalo pravidlem prokládat sklenice a porcelán girlandami z květin a pyramidami ovoce. Jednotlivé květy se navíc volně rozhazovaly po stole. Velké množství květin se také pěstovalo pro výrobu vonných látek a parfémů. Raný amerikanismus Při sledování celkového vývoje aranžování květin se nyní obrátíme směrem na západ. Do osidlované Ameriky, zejména do oblasti Virginie, se přenesl vliv starého světa výrazněji až v 17. století. Na základě velice řídkých záznamů o používání květin v tomto období usuzujeme, že u prvních osadníků převládal až ortodoxní odpor vůči zabývání se podobnou světskou marnotratností. Až ve 2. pol. 18. století zásluhou rozvoje obchodu s Evropou a Čínou nastává obliba aranžování květin. Na výsluní se dostaly hlavně prosté luční květy jako sasanky,chrpy, měsíčky, fialky a, velikou oblibu si postupně získávaly traviny. Začalo se uplatňovat aranžmá ze sušených květin, používané zejména v kruhových dekoracích stolů o svátku Díkůvzdání. Co se týká tvarů a proporcí květinových dekorací, byly zcela pochopitelně kopírovány evropské, hlavně anglické styly, celkově však byly práce značně jednodušší a působily prostším dojmem.

18

Klasicismus a empír Během 2. poloviny 18. století a v 1. třetině 19. století se objevuje sloh rozvíjející klasické umění antiky a renesance. Na vznik tohoto slohu měly vliv převratné společenské události v Evropě a zcela jistě to byla i reakce na okázalost a rozmařilost rokoka. V úpravě květin došlo ke značnému zjednodušení, začaly se používat nádoby z nezdobeného porcelánu a kameniny, oblíbeny byly i poháry ze silného skla. Počet květů v jednotlivých aranžmá se snížil, barevnost se omezila, tvar dekorací se zjednodušil. Značnou oblibu získaly opět věnce a girlandy, jejichž motivy se zachovaly na tapisériích a jako stavební dekorativní prvek na fasádách domů. Tyto klasické vazačské práce do jisté míry převážily nad úpravou květin ve vázách. Přesto zde své uplatnění nalezly astry, kopretiny, ostálky, jiřiny, prvosenky, konvalinky, divizny, sasanky apod.. V souvislosti s tímto trendem se záliba v květinách obrací k rostlinám v květináčích, které se začaly uplatňovat i jako dary namísto kytic. Mimo nádob z pálené hlíny se pěstovaly v různých okrasných kbelících a košících a rozestavovaly se na okenní parapety a balkóny. Velice oblíbeny byly např. kamélie, hortenzie a fuchsie. Nového rozkvětu se dočkalo aranžování květin počátkem 19. století. Empír, zvaný také císařský sloh, má svůj původ ve francouzském slově empire — císařství. Vznikl v době, kdy se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem (1804) a jeho vliv se projevoval zejména ve stavebnictví — ještě několik desetiletí. Empírová vazba květin stavěla na mohutných antikizujících vázách z kameniny, což bylo ovlivněno Napoleonovým tažením do Egypta. Samotná květinová aranžmá byla upravována do tvaru monumentálních pyramid, stojících v rytmických řadách podél stěn slavnostních sálů. Sortiment tvořily hlavně velkokvěté růže, kosatce, mečíky, pivoňky a jiřiny. Pro menší vazby sloužily nádoby jednoduchých linií z bílého porcelánu, do kterých se upravovaly převážně fialky, růže a ostálky. Zeleň, s výjimkou vavřínu, jehož pozlacené listy tvořily i Napoleonův císařský věnec, byla v květinových úpravách zastoupena minimálně. Biedermeier a romantismus V 19. století vystřídal klasicismus opět zcela volný a neformální styl — romantismus, který v zahradní tvorbě přinesl návrat k přirozenému půvabu rostlin pěstovaných v zahradách (řeřichy, astry, jiřiny, pomněnky). Úprava květin se zjednodušuje, květy a kytice se prostě vkládají do nádob a jejich výběr nepodléhá žádným pravidlům. Z tohoto období pochází tzv. květomluva, o níž pojednává několik literárních děl zabývajících se symbolickým významem květin. V Německu a v Rakousku ovlivnil květinovou tvorbu biedermeier — měšťanský styl 2. čtvrtiny 19. století — pro který jsou typické malé kulaté kompaktní kytice s krátkými stonky, skládané kolem středového květu do soustředných kruhů střídajících se barev a zakončené látkovou nebo papírovou manžetou. Profil kytic byl polokulovitý nebo homolovitý. Tento typ kytice se v různých obměnách a variacích používá dodnes a typickou květinou je růže. Dále vzrůstá obliba rostlin v květináčích pro výzdobu interiéru, vedle fuchsií, rozmarýnů, myrt a pelargonií získala na významu kamélie. Její ušlechtilé odrůdy, a to hlavně v bílé a červené barvě, se staly součástí výzdoby květinových stolků ve šlechtických palácích a měšťanských domech v období empíru, biedermeieru a druhého rokoka. V letech 1820—1830 byly květy kamélií důležitou součástí plesových šatů, a to hlavně ve Francii a v Rusku, kam se dopravovaly přes celou Evropu z oranžérií v jižní Itálii. S postupem času získávalo zdobení plesových šatů na významu, také sortiment květů se rozšířil o růže, konvalinky, fialky apod. V tomto období vznikají také tzv. květinové držáky, zhotovené ze zlata, perleti nebo slonoviny, bohatě zdobené, opatřené řetízkem pro zavěšení na ruku. V Německu a v okolních státech se v období tzv. historismu,což znamenalo návrat k předcházejícím stylům a hlavně stavebním slohům (gotika, renesance, baroko), rozšířil pod vlivem vídeňského malíře Hanse Makarta umělecký směr, vyznačující se okázalostí, a monumentálností. Makartovy kytice sestávaly z palmových listů, květenství exotických trav, preparovaných listů kapradin a byly hojně doplňovány vějíři, pštrosími a pavími pery a umělými motýly. Postupem času tento směr pozbyl charakteru květinové tvorby. Secese Secese, poslední univerzální výtvarný sloh, vznikl na přelomu 19. a 20. století jako odmítavá reakce na historizující styly předcházejícího období. Charakteristická je stylizace, bohatý ornament, plošnost a lineárnost — plynulá křivka je odvozená z přírodních námětů. Rostlinné motivy se v podobě dekoru fasád, na obrazech, užité grafice či špercích objevují často. Pro secesní interiér jsou typické předměty ladných tvarů, světlé pastelové tapety, paravány. Květinová aranžmá byla vkládána do skleněných, vysokých a štíhlých nádob 19

v bohatě opalizujících barvách. Oblíbené byly rovněž džbány s matným povrchem zdobené motivy květin a ptáků. Květinové dekorace byly poměrně jednoduché, střízlivé a velmi elegantní, s jedním nebo několika málo květy, vhodně doplněnými zajímavou zelení a např. pavími pery. Oblíbené byly lilie, kosatce, chryzantémy, růže, máky, svlačce a šeříky. Tato čistota nové umělecké vlny se zachovala bohužel pouze v úzké umělecké vrstvě, v široké praxi však nezdomácněla. Naopak, chaotický a nevyrovnaný evropský romantismus se v negativním slova smyslu rozvinul do větší šíře. Do běžného života se pomalu ale jistě vkrádají symbolické tvary zhotovované z květin jako srdíčka, čtyřlístky, podkovy apod. do rozměrnějších kompozic se dostávají různá zrcadla, rámy a vodotrysky, a dokonce i nám všem dobře známí trpaslíci, kteří se naštěstí ve vlastních květinových dekoracích dlouho neohřáli. Dvacáté století Reakce na tyto skutečnosti a volání po změně na sebe nedaly dlouho čekat. Ve dvacátém století vzniká mnoho pokusů o vytvoření nového stylu aranžování květin. Zde je na místě zmínit hlavně naturalismus, který se snažil o dokonalou kopii přírody v každém směru, hlavně ve využívání přírodních prvků — trsů trav, kaménků, větví apod. Pro až přílišnou snahu o dokonalé napodobování však neuspěl. V době mezi světovými válkami dosáhlo české květinářství vysoké úrovně. Spotřeba květin širokého sortimentu byla velká, rostla poptávka po bohatých aranžmá pro slavnostní rodinné příležitosti. Zdobily se nejen soukromé interiéry, ale květinové dekorace zvyšovaly reprezentativnost prostředí firem, bank, restaurací apod. Žádná významná společenská událost se neobešla bez bohatě prostřeného stolu ozdobeného nádhernými kyticemi růží, orchidejí, kal, karafiátů, lilií, jiřin, tulipánů, pivoněk, šeříků nebo mečíků ve skleněných nebo porcelánových vázách, navíc bylo zvykem, že každý host přinesl paní domu květiny. Zvýšená poptávka po řezaných květinách byla v období plesové sezóny, o Velikonocích, Vánocích a ostatních svátcích. Velikou módou bylo pěstování vzácných rostlin v domácích sklenících. Přestože výběr u nás pěstovaných květů byl poměrně bohatý, hlavně v zimním období se jich hodně dováželo z jižní Itálie a Francie. Kromě kytic a věnců se zhotovovalo mnoho zajímavých a nápaditých vazeb, z nichž můžeme jmenovat např. květinové koše, jardiniery, lyry, vějíře a obrazy. Na zahradnických výstavách bylo také velice populární zdobení automobilů. Elegantní, účelně zařízené interiéry ve funkcionalistickém stylu květiny buď velmi decentně doplňovaly, nebo se naopak díky bohatým aranžmá stávaly výrazným prvkem v prostoru. Válečné období ze společenských a ekonomických důvodů nepřineslo v prodeji a pěstování květin žádný zásadní rozvoj, po II. světové válce nastal dokonce pokles úrovně v tomto oboru.

Dekorace exteriérů V letních měsících, kdy je příznivé počasí, může florista častěji vytvářet floristické práce i pro výzdobu venkovních prostorů. Nabízí se zdobení zahradních slavností pro příležitosti menších rodinných oslav, svateb, slavnostních hostin, koncertů a divadel pod širým nebem..., stejně jako náročné floristické akce například při zdobení náměstí pro městské slavnosti...

Faktory ovlivňující aranžování exteriérů V exteriéru se florista setkává s novými faktory, které ovlivňují jeho práci. Bere v úvahu proudění vzduchu – vítr. Snaží se, aby byl jeho negativní vliv na dokončená aranžmá co nejvíce potlačen. Využíváme pevnější (těžší) materiály, případně umístíme aranžmá v zónách s klidnějším prouděním vzduchu (např. v tzv. závětří).Venkovní dekorace musí splňovat podmínku dobré stability a nikoho nesmí ohrozit, či dokonce zranit. Vítr by mohl např. konstrukce s velkými plochami nebo špatně umístěným těžištěm povalit. Zátěžemi konstrukcí mohou být podle typů a charakteru prací těžké podstavce, vhodně umístěné dlažební kostky v základu konstrukcí, těžké betonové (v případě menších konstrukcí i zasádrované) prvky, dřevěné špalky... Když umisťujeme prostorové objekty a konstrukce na travnaté plochy, je možné je ukotvit lanky a kolíky (podobně jako stanové konstrukce). Většina řezaných květin nesnáší přímé slunce (květiny se spálí během několika málo hodin). Volíme proto pokud možno spíše stíněná stanoviště. Pokud má být květinové aranžmá zdobné i několik dnů, je potřeba zajistit každodenní ošetření s možnou výměnou uvadlého rostlinného materiálu. Vhodné je ranní a podvečerní mlžení (mlžení neprovádíme za plného slunečního záření – kapky by 20

působily jako lupa a rostlinný materiál by popálily).Použitý materiál, týká se to především neflorálního materiálu, doplňků, konstrukcí musí splňovat kritérium odolnosti vůči vodě (déšť a manipulace s vodou při použití květin).V případě umístění na veřejně přístupných místech uvažujeme o jeho případném úklidu na noc, hlídání, zabezpečení proti vandalismu. Při přípravě dekorací v exteriéru je důležitá dokonalá příprava floristy. Celou realizaci předem naplánujeme. Zvážíme vše, co bychom mohli pro svou práci potřebovat. Mimo rostlinného materiálu rozmyslíme i přepravu materiálu (konstrukcí), dostupnost vody, elektřiny (světla), nářadí (žebřík, přepravní vozík...). Pokud cokoliv potřebné není dosažitelné na místě, zvážíme vlastní dovoz, nebo aranžování přizpůsobíme místním podmínkám (např. nepoužíváme elektrické spotřebiče - tavnou pistoli, vrtačku... a zvolíme jiné pracovní techniky a postupy práce).

Rostlinný materiál pro dekorace exteriérů Pro aranžování exteriérů je vhodné využít rostlinný materiál, který byl po dobu své vegetace pěstován na venkovních plochách (ne skleníkové rostliny). Máme u něj záruku, že bude dobře snášet podmínky, ve kterých vlastně přirozeně vyrostl. Z ostatního rostlinného materiálu vybíráme odolnější květiny. Můžeme použít například chryzantémuDendranthema, karafiát-Dianthus, lilii-Lilium, mečík-Gladiolus, kalu-Zantedeschia, okrasný česnek-Allium, laskavec-Amaranthus. Trvanlivost růží-Rosa je závislá na jednotlivých odrůdách. Obecně platí, že odolnější jsou růže pěstované na venkovních plochách, než skleníkové. Zeleň vybíráme odolnější, s pevnějšími listy. Vhodný je břečťan-Hedera, zimostráz-Buxus, velké listy anturií-Anturium, bergenie-Bergenia, libavkyGaultheria, monstery-Monstera. Velmi problematické by bylo použití citlivých rostlin, jako například eustomyEustoma, rozrazilu-Veronika, gerbery-Gerbera, bouvardie-Bouvardia, solidastry-Solidastra, kontryheluAlchemilla, vikve-Vicia a zeleného rozmládlého listí stromů. Rostlinný materiál před aranžováním necháme vždy předem dobře napít vodou, použijeme přípravek pro svěžest vody. U zpracování rostlinného materiálu se snažíme co nejvíce zabránit odpařování vody. Používáme například techniku voskování pro stonky, spreje pro uchování svěžesti rostlin, lesk na listy. Tam, kde by použití řezaných květin díky náročným podmínkám nebylo možné, zvolíme aranžmá se sesazovanými rostlinami, které snáší přímé slunce. Zalaminované okvětní plátky, použití sušeného rostlinného materiálu, konstrukce z proutí, ratanu, pedigu nebo neflorální materiál (papír, látky, stuhy, ozdobné kroucené šňůry, floristické tapety...) mohou dobře zastoupit řezané květiny na místech s náročnými podmínkami.

Floristické práce pro dekorace exteriérů Exteriér sice nemá přesně ohraničený prostor jako místnost, ale přesto musí floristická výzdoba vycházet z určitého rámce, aby do daného „prostoru“ ladila. Ohraničením výzdoby se může stát okolní architektura, průčelí domu, pódium, parková úprava (trávník, skupina stromů), cesta. Floristické práce mají v exteriéru většinou větší rozměry, méně realizujeme drobná aranžmá s pracným ztvárněním detailů. Při vytváření velkých dekorací exteriérů často používáme konstrukce. Mohou být zhotoveny z kovu nebo přírodního materiálu. Konstrukci můžeme doladit k barvě rostlinného aranžmá vhodným nátěrem. Nejčastěji se používají vodou ředitelné disperzní barvy míchané s tónovacími barvami – dovolí nám namíchat přesně požadovaný odstín barvy. Při použití jiných barev bereme v úvahu voděodolnost (déšť a manipulace s vodou při použití květin) a délku schnutí nátěru. Příklady floristických prací:  zdobení stolů  zdobení architektury (sloupy, římsy, výklenky, brány, kašny, studny, průchody...)  prostorové objekty – bez konstrukcí nebo s využitím konstrukcí  velké sesazované dekorace  floristické paravany  floristické obrazy  floristické brány

21

Výloha Pokud chtěl v minulosti florista zaujmout zákazníka svojí nabídkou a prodat zboží, věnoval se především úpravě výkladní skříně. Obchod víceméně pouze umožňoval zákazníkovi přístup k pultu, na kterém byly nabízeny řezané květiny. Zbylý vnitřní prostor prodejny zaplňovaly police pro hrnkové rostliny a doplňkový materiál. Dnešní florista by měl využívat výkladní skříň i celý svůj obchod, pokud je to možné - i prostor před obchodem, pro získání zákazníka. Zboží se snaží nabízet komplexněji, tzn. ukazuje zákazníkům např. i jeho umístění v interiéru, vhodné doplňky, inspiruje zákazníka v oblasti květinového designu.

Cíle úpravy výlohy Obchody většinou mají výkladní skříně, které nejsou výrazně odděleny od vnitřního prostoru prodejny. Cílem úpravy výlohy by nemělo být zaplnit ji neproniknutelně zbožím, ale vytvořit z ní pozvánku k nahlédnutí do celého obchodu. Základní cíle úpravy výloh  výloha napomáhá ke zvýšení ekonomické prosperity celého obchodu  výloha by měla být nejúčinnější, nejpřímější, nejlevnější a okamžitou formou reklamy Cíle vztahující se k obchodu  výloha má na obchod upozornit – u poutavě upravené výlohy se zákazník zastaví a pokud ji budeme vhodně měnit, zastaví se u ní znovu  výloha má okolí seznámit s firmou – pokud zaujmeme zákazníky, budou o naší firmě mluvit a tím přilákají nové zákazníky  výloha je naší prezentací na veřejnosti – informuje o tom, jaký styl práce nabízíme (aranžmá, kytice, větší projekty...), jejím působením se snažíme konkurovat případným firmám v okolí, odlišovat se od nich, výloha šíří a upevňuje naše postavení na trhu Cíle vztahující se k prezentovanému zboží  výloha nabízí přehled zboží – nikdy ne v úplnosti, ale pouze ve výběru tak, aby pozvala zákazníka k návštěvě obchodu, ve kterém uvidí celý sortiment  výloha má pomoci zákazníkovi s výběrem – do výlohy vhodně umisťujeme různě kombinované zboží i zboží v různých cenových relacích, aby si mohl zákazník lépe rozmyslet nákup  výloha informuje zákazníka o novinkách – je první informací o zajímavostech a novinkách, které najde v našem obchodě (nové trendy, moderní materiály, módní květiny a nově šlechtěné odrůdy...)  výloha má zboží poutavě nabídnout – všechny doplňky (police, látky, nápisy...) ve výkladní skříni používáme pro co nejlepší a nejpoutavější nabídnutí vystavovaného zboží Cíle vztahující se k využití zboží  výloha má být připravena vzhledem k potřebám, přáním a plnění účelu zákazníků – květiny a další doplňkový sortiment kupujeme někomu, někam, z nějakého důvodu, např. jako dárek, pro potěšení, z lásky, k dekoraci prostoru, k vytvoření určité atmosféry...  výloha má probouzet přání – snažíme se nalézt pro zákazníka téma, které by ho lákalo pocitově i myšlenkově  výloha má potěšit – ne vždy musí úprava výlohy přímo vyvolávat potřebu nákupu, můžeme ji např. cíleně zaměřit na prezentaci krásy květin - i tak bude působit jako reklama a ovlivňovat pozitivně nákup květin

Postup úpravy výlohy Výloha by nikdy neměla být jen skladištěm neupraveného množství materiálu, který se snažíme prodat. Správně sestavená výloha: prezentuje zboží v jeho nejlepší podobě, z té nejlepší stránky téma výlohy je pro zákazníka lehce pochopitelné všechny prvky jsou kombinovány na základě estetických a floristických principů celkový obraz výlohy má jasné členění, působí přehledně, vytváří tematický celek výloha slouží zákazníkovi jako spotřebiteli a současně poskytuje i kladný estetický zážitek 22

Změnu výlohy bychom měli vždy předem promyslet a rozvrhnout její úpravy tak, aby nenarušovaly a neomezovaly běžný provoz obchodu, byly realizovány v co nejmenším časovém úseku a maximálně splnily všechny potřebné cíle. Nejúčinnější je celou realizaci rozdělit do jednotlivých kroků, které můžeme postupně připravovat. Pracovní kroky:  stanovení základního tématu výlohy  pokud má být ve výloze vše sladěno (prezentace floristických prácí, neflorální doplňky, dekorační textilie a předměty, doplňkový sortiment zboží, reklamní nápis a další poutač...), musíme si předem stanovit základní téma výlohy a výběr všech prvků mu pak podřizovat  zhotovení návrhu výlohy  slouží po celou další dobu přípravy jako základní vodítko  během přípravy výlohy upravujeme a upřesňujeme  většinou připravujeme v perspektivním nákresu, nebo nárysu a půdorysu  nemusíme rýsovat v přesném měřítku, většinou stačí pouze přibližný nákres, který bude dostačující pro následnou realizaci výlohy  má sloužit především pro další upřesňování podoby výlohy, dalším zaměstnancům firmy pro vytvoření si představy o nové výloze  v případě potřeby si můžeme připravit i model výkladní skříně  výlohu navrhujme s ohledem na finanční stránku a čas – obojí nesmí přesáhnout míru únosnosti  příprava reklamních textů 1. reklamní texty vymýšlíme tak, aby odpovídaly tématu výlohy 2. inspirací pro texty může být sbírka kratších reklamních sloganů (vhodně upravených pro naše konkrétní potřeby), titulků z časopisů, hesel, citátů... 3. reklamní texty si zaznamenáváme průběžně jako inspiraci pro nové výlohy 4. texty, tabule s texty, všechny popisky ve výloze i na poutačích musí být provedeny čistě – využíváme písmena vyřezaná z polystyrenu, kartónu, vytištěná z počítače... 5. u textů zohledňujeme vzdálenosti, ze kterých je budou zákazníci číst (např. pět metrů - vzdálenost protějšího chodníku) a tomu přizpůsobíme velikost písma - nejčastěji 4 - 5 cm vysoká, rovná široká jednoduchá písmena 6. velikost písma textů můžeme také odstupňovat – základní text připravíme z velkých písmen čitelných z pěti metrů, podrobnější texty pro čitelnost z dvou metrů až tří metrů (vzdálenost, ze které čteme texty při běžné chůzi po chodníku okolo obchodu bez zastavení)  příprava poutače 1. mimo reklamních textů může pozornost upoutat také poutač 2. provedení poutače má návaznost k tématu výlohy (např. zavěšené očíslované látkové sáčky pro období adventu připomínají adventní kalendář, velké červené srdce z kartonu pro výlohu na sv. Valentýna, loďky poskládané z barevného papíru a nafukovací kruh pro začátek prázdnin a dovolené...) 3. poutačem může být cokoliv neobvyklého, co vhodně upoutává pozornost kolemjdoucích, přitahuje pozornost k obchodu, výkladní skříni 4. poutač představuje nápadný obrázek, větší množství narovnaného zboží, pohyblivý objekt (např. floristická práce na otočném podstavci, části objektu umístěného před obchodem reagující na poryvy větru...)  příprava dekoračního materiálu 1. připravíme předem všechen dekorační materiál, který budeme potřebovat pro sestavení výlohy 2. zkontrolujeme dostatek a stav textilií, případně je dokoupíme, vypereme, vyžehlíme, vhodně obarvíme... 3. připravíme nádoby pro dekorace ze živého rostlinného materiálu – nádoby vyčistíme, můžeme je přestříkat barvou, polepit i jinak upravit, aby ladily s tématem výlohy 4. desky, police, krabice... natřeme, nalakujeme, zabalíme do balicího papíru, potáhneme látkou, ozdobíme, polepíme trvanlivým florálním materiálem... 23

připravíme možné konstrukce pro výlohu zkontrolujeme dostatečné množství potřebného pomocného materiálu – špendlíky, lepicí pásky, vlasce, lanka, pomůcky pro závěsné dekorace... příprava cenovek 1. nemusíme stále používat univerzální cenovky, naopak výloha získá na zajímavosti, pokud se jejich podoba bude vztahovat k tématu výlohy (např. do podzimní výlohy ceny napíšeme na vhodně upevněné sušené barevné listy, vánoční cenovky mohou mít podobu hvězdiček, valentýnské tvar srdíček...) 2. na základ cenovek můžeme využívat širokou škálu materiálů, např. kousky kůry, malá dřívka, zbylé ústřižky stuh, vystřihované tvary kartonů, různé formy zápichů... 3. písmo na cenovky volíme dobře čitelné (psací i tiskací) a v dostatečné velikosti (čitelné ze dvou až tří metrů) 4. cenovky nemusí být umístěny u všeho vystavovaného sortimentu provedení prvních floristických úprav 1. pokud to charakter materiálu umožňuje, připravujeme ho podle časových možností dříve, abychom ho do výlohy už pouze umístili bez další úpravy – např. můžeme naaranžovat sušený florální materiál, natřít (polepit) větve, připravit florální tapety... příprava dalšího prodejního zboží  shromáždíme si další prodejní zboží, které má návaznost na dané téma a budeme ho vystavovat ve výloze  drobné zboží umístíme do vhodných krabic, košíků, váz, nebo si rozmyslíme a připravíme jeho jinou formu prezentace ve výloze (např. posypy, rovnání do pyramid, zavěšení, připevnění na zápichy...) vyklizení staré dekorace výlohy  starou dekoraci z výlohy se snažíme přemístit hned na její nové místo v prodejně, případně skladu (odpadá nám tak ztráta času při její dalším přerovnávání) technická příprava nové výlohy  výlohu vyčistíme (zameteme, umyjeme sklo výkladní skříně...)  nově můžeme umístit a nastavit bodová světla, otočné stojany, připevníme závěsné systémy... rozčlenění nové výlohy  do výlohy dáme dělicí prvky, police, stojany  připevníme závěsné prvky umístění reklamního textu a poutače  umístíme reklamní text  umístíme poutač (pokud jím není celá výloha, nebo hlavní skupina) nejlépe do místa zlatého řezu v levé části, do předního středního pole výkladu, do výšky očí nebo nepatrně níž (výšku měříme z hlediska chodníku, ne od podlahy výlohy, která bývá vůči chodníku vyvýšena)  poutač může být umístěn i ve spodní části výlohy v popředí, nebo nad výlohou tak, aby do ní částečně zasahoval  poutač může stát i zcela mimo výlohu – na výlohu však musí vhodným způsobem ukazovat umístění hlavní skupiny  nejlepším místem pro hlavní skupinu je asymetrické umístění ve zlatém řezu, ne zcela vpředu na pravé straně výlohy  hlavní skupina může být umístěna také symetricky (oproti asymetrii bude výloha působit jednodušeji, přehledněji, ale současně se i dříve „okouká―)  zboží umístěné v hlavní skupině působí vždy jako nejdůležitější z celé prezentace umístění dalších skupin  na základě principů asymetrie, či symetrie (podle umístění hlavní skupiny) sestavíme zbytek výlohy  veškeré skupiny musí být opticky vyvážené  mezi skupinami platí stejné principy, jako u sestavování všech aranžmá (výloha je vlastně jedno velké aranžmá) – bereme v úvahu hierarchii skupin, vztahy mezi skupinami (spojující prvky, volné prostory pro vyznění skupin, omezující zákony...)  do výlohy umisťujeme optimální množství zboží – výloha nemá působit prázdně, ani „přecpaně― 5. 6.







   





24

 

 umístíme cenovky a případně další doprovodné texty  nakonec můžeme dno výlohy doplnit posypy tematicky vhodným materiálem kontrola nové výlohy  zkontrolujeme osvětlení a technické prvky výlohy  z chodníku zkontrolujeme ještě jednou celou výlohu – všímáme si detailů i celkového působení následná kontrola výlohy  výlohu průběžně kontrolujeme (upravujeme podle potřeby)  živý rostlinný materiál vhodně ošetřujeme a kontrolujeme jeho kvalitu, vyměňujeme podle potřeby  doplňujeme prodané zboží z výlohy  sledujeme reakci zákazníků na výlohu a podle ní usměrňujeme svoje další nápady a náměty na nové výlohy

Praktické tipy na úpravu výlohy 

podle průzkumů:  kolemjdoucí věnuje zběžnému prohlédnutí výlohy v průměru sedm sekund – nejprve se podívá do výšky očí, poté dolů  75 % zákazníků se dívá dříve do spodní poloviny výlohy  95 % zákazníků ve výloze nesleduje prostor, který převyšuje jejich výšku postavy  nejprve sledujeme střední část výlohy  zákazník (pravák) se nejčastěji podívá nejprve nalevo, pak teprve doprava a dříve vlevo nahoru, než vpravo dolu  zákazníka více upoutá méně prvků ve výloze, než přeplněná výloha (méně prvků je lépe zapamatovatelných)  pokud k výloze přicházíme zleva, sledujeme více její pravou stranu a naopak - pokud k výloze přicházíme zprava, sledujeme více její levou stranu  pokud výlohu sledujeme z protějšího chodníku, sledujeme její střední a horní část  čím dále jsme od výlohy, tím více nahoru se díváme

Obrázek č.13: Schematické znázornění míst výlohy, kam se zákazníci nejčastěji dívají.

Obrázek č. 14: Pokud k výloze přicházíme zleva, sledujeme více její pravou stranu.

25

Obrázek č. 15: Pokud k výloze přicházíme zprava, sledujeme více její levou stranu.

Obrázek č. 16: Čím je naše vzdálenost od výlohy větší, tím výše se díváme.                  

předváděné zboží prezentujeme v různých souvislostech i zbylé zboží ze starší prezentace si najde své zákazníky, pokud je nově umístíme na nové místo zvýšit zájem o určité zboží můžeme i jeho umístěním např. v hlavní skupině, ve výšce očí zákazníka, později na frekventovaných místech - u vchodu do krámu, na pultě... působení výlohy na dálku zvýšíme: celkovou barevností v intenzivních, případně neobvyklých barvách velkými kontrasty pohybem (např. použitím pohyblivých točen apod. pro vystavené zboží) osvětlením výlohy pozornost kolemjdoucích okolo výlohy zvýšíme: ohraničenými průhledy dovnitř do prodejny poloprůhlednými výlohami použitím neobvyklých materiálů, neobvyklých tvarů zákazník musí mít pocit, že mu stále nabízíme něco nového - zboží, které leželo dlouho skladem, je pro zákazníka již nezajímavé prezentace zboží nesmí být příliš složitá – např. zákazník okolo výkladní skříně většinou jen prochází a složitosti není schopen zaregistrovat pokud nás čeká pracovně nabité období (např. před Vánoci...), je vhodné si jednoduché změny uspořádání promyslet předem - zákazníkovi tak nabídneme např. „novou― výlohu, i když jsme ji vlastně jen během 20 minut a s minimem nových věcí přestavěli do nové podoby tipy na jednoduché a finančně nenáročné stojany do výlohy, tzv. nosiče zboží: desky, duté tvárnice v různých barvách – použijeme je v původním podobě, nebo zabalené do ozdobného papíru, nabarvené... tipy na jednoduché a finančně nenáročné členění výlohy: 26

  

pruhy balicího papíru – položené na podlaze výlohy, zavěšené v prostoru (horní stranu opatříme lištou, za kterou pruh papíru zavěsíme) barevné průhledné fólie – poskytují barevný akcent a současně umožní průhled do prostoru prodejny široké stuhy

 tipy na rychlé, časově a finančně nenáročné změny:  jednoduché přebarvování, obalování, výměna látek... na dřevěných deskách, panelech - přestavění jednoduchých prvků stavebnicového charakteru - polic, stolků... – např. ploché podstavce mohou být postavené, nebo naopak položené - přeskupení menších prací do řad, skupin, úprava symetrická a asymetrická... například s umístěním nového hesla (jednou např. seskupíme podle barev, podruhé podle velkých, středních a malých prací, potřetí podle cenové relace...) -zvýrazníme struktury materiálů, např. přilepíme chmýří, šupiny šišek, použijeme lesk na listy... -použijeme jednoduché akcenty – např. stuhy, pásky... , které mohou ohraničit určitou část výlohy a tím ji zvýraznit velké změny výlohy provádíme asi jednou za dva až čtyři týdny, drobnější změny alespoň 1x týdně je dobré vystavovat nejen jednoduché floristické práce, ale i větší zakázky do výlohy (uvnitř obchodu na pult), u velkých prostorových prací vystavit projekty, fotografie..., aby i jiní zákazníci věděli, že umíme udělat i takto náročné práce úprava výlohy i celého obchodu musí být vždy stylově čistá úpravu může ovlivňovat móda, trendy, významné akce z jiných odvětví (kultury, sportu...) úprava výloh a obchodu se nemá opakovat – sleduj výstavy, časopisy, odkud čerpáme nové nápady vždy bereme v úvahu klientelu obchodu (tradiční klientela, nebo klienti, kteří se sami zajímají o novinky, módní trendy...) a tomu uzpůsobíme i poměr novinek a neobvyklých prezentací ve výloze firmu se snažíme prezentovat komplexně i v drobnostech (např. navštívenkou přidanou ke každé práci, drobnou pozorností pro zákazníka ve formě firemního kalendáříku...)

27