NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY
21 Cdo 4326/2011-312
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce Města Rožnov pod Radhoštěm se sídlem městského úřadu v Rožnově pod Radhoštěm, Masarykovo náměstí č. 128, IČO 00304271, zastoupeného Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Preslova č. 9, za účasti IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. se sídlem ve Všechromech č. 26, IČO 60747641, zastoupeného JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem v Brně, Ječná č. 29a, a PNA FINANCIAL, a.s. se sídlem v Praze 5, Hlubočepská č. 6, IČO 27755819, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitosti vkladem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 238/2009, o dovolání IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2011 č.j. 1 Co 117/2010-224, takto: Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. března 2010 č.j. 23 C 238/2009-66 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce podal dne 24.3.2009 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, návrh na povolení vkladu vlastnického práva podle dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992, předávacího protokolu o převodu pozemků ze dne 11.11.1992 a protokolu o převzetí bytového fondu ze dne 30.12.1992, kterými obchodní společnost SVAS, a.s. převedla na žalobce mimo jiné "pozemky p.č. 1245, 1672, 2173, 2640, 2639, 1376, 2636, 1075/7, 1122/20, 1124/2, 1126/1, 1126/3, 1129/1, 1555/2, 3601/7, 1122/1, 1122/3, 1224/3 a 3769, a budovy č.p. 1059 na p.č.st. 1245, č.p. 1180 na p.č.st. 1672, č.p. 1443 na p.č.st. 2173, č.p. 1444 na p.č.st. 2640 a č.p. 1684 na p.č.st. 2639, vše v k.ú.
2
Rožnov pod Radhoštěm". Uvedl přitom, že ještě před rozhodnutím o povolení vkladu bude třeba posoudit, zda projednání návrhu nebrání překážka řízení podle ustanovení § 48 odst. 2 správního řádu, neboť město Rožnov pod Radhoštěm je již zapsáno jako vlastník předmětných nemovitostí na základě návrhu doručeného bývalému Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí dne 18.11.1992, a zda společnost SVAS, a.s. byla oprávněna s nemovitostmi nakládat, neboť ani v její zakládací listině, ani v privatizačním projektu nejsou uvedeny nemovitosti, které jsou předmětem vkladového řízení (je v nich označen jen finanční objem základního jmění společnosti). Podle žalobce je třeba rovněž vzít v úvahu, že k dispozici s předmětnými nemovitostmi došlo v rámci realizace privatizačního projektu společnosti TESLA Rožnov, a.s., podle něhož měly být tyto nemovitosti bezúplatně převedeny do vlastnictví žalobce (ve schváleném privatizačním projektu byly nemovitosti uvedeny na formuláři č. 4F jako samostatně privatizovaná jednotka s označením Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm). Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, rozhodnutím ze dne 25.6.2009 č.j. V-815/2009-836-15 návrh žalobce na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že dohoda o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992 je ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neurčitá a nebyla učiněna v předepsané formě. Neurčitost této dohody spočívá podle názoru katastrálního úřadu v tom, že neobsahuje označení předmětu převodu (je v ní pouze uvedeno, že se "převádí bezúplatně majetek přesně specifikovaný v přílohách 1 až 8 této dohody se všemi právy a povinnostmi k němu se vztahujícími"). Listiny nazvané jako "specifikace pozemků, seznam pozemků převáděných z LV 181 na LV 2958, předávací protokol o převodu pozemků ze dne 11.11.1992 a protokol o převzetí bytového fondu ze dne 30.12.1992", které žalobce neoznačil jako přílohy dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992, nejsou jako samostatné listiny způsobilé ke vzniku práva, které by bylo možné vložit do katastru nemovitostí, když projevy vůle účastníků nejsou na téže listině (§ 46 odst. 2 občanského zákoníku). Uvedené listiny navíc nebyly nedílně spojeny s dohodou o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992, čímž nebyla dodržena zákonem předepsaná forma právního úkonu. V případě nemovitostí, označených jako "budova č.p. 1180 na st.p.č. 1672 a budova č.p. 1444 na st.p.č. 2640 v k.ú. Rožnov pod Radhoštěm", navíc není navržený vklad odůvodněn obsahem listin, neboť nemovitosti nejsou v předložených listinách uvedeny [§ 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Katastrální úřad dodal, že u všech nemovitostí tvořících předmět převodu je jako vlastník zapsán ke dni podání návrhu na vklad jiný subjekt než převodce uvedený v dohodě o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992. Protože do stavu zápisu v katastru může výrazným způsobem zasáhnout výsledek soudního řízení o určení vlastnického práva, které je o předmětných nemovitostí vedeno, je již nadbytečné zamítat návrh na vklad podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) pro překážku stavu zápisu v katastru nemovitostí. Katastrální úřad rovněž uzavřel, že rozhodnutí o vkladu nebrání překážka řízení ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu (překážka věci rozhodnuté), neboť ve věci doposud nebylo učiněno rozhodnutí, které by splňovalo náležitosti rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí. Podal-li žalobce "Žádost o provedení změny zápisu vlastníka ze dne 16.11.1992" doručenou býv. Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí dne 18.11.1992 na základě privatizačního projektu TESLA Rožnov a.s. č. 2938 schváleného usnesením vlády České republiky č. 199 ze dne 18.3.1992 v souladu s ustanoveními § 19 a § 21 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění zákona č. 92/1992 Sb., pak středisko geodézie podle této žádosti žalobce doručené
Pokračování
3
21 Cdo 4326/2011
před účinností zákona č. 265/1992 Sb. provedlo zápis změn a jako vlastníka zapsalo město Rožnov pod Radhoštěm pod položkou výkazu změn PVZ 648/92. Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 28.8.2009 se žalobce domáhal, aby jeho návrhu na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí bylo vyhověno. Uvedl, že sice v dohodě ze dne 11.5.1992 byl předmět této dohody skutečně specifikován jen finančním objemem převáděných nemovitostí, avšak dohoda současně odkazovala na specifikaci obsaženou v přílohách dohody; těmito přílohami lze rozumět protokoly ze dne 11.11.1992 a 30.12.1992. Obsah dohody ze dne 11.5.1992 společně s navazujícími protokoly ze dne 11.11.1992 a 30.12.1992, které na dohodu výslovně odkazují, konkretizuje nemovitosti, jež mají být předmětem převodu, zcela určitě a srozumitelně. Žalobce je toho názoru, že protokoly ze dne 11.11.1992 a 30.12.1992 jsou jako samostatné listiny způsobilé, aby na jejich základě vzniklo právo, které by následně bylo vloženo do katastru nemovitosti, neboť obsahují všechny náležitosti smlouvy o převodu nemovitostí, jsou podepsány statutárními orgány obou smluvních stran, konkretizují převáděné nemovitosti a obsahují také shodný projev vůle převodce a nabyvatele převést nemovitosti ze společnosti SVAS a.s. na žalobce. Žalobce dále nesouhlasí s názorem katastrálního úřadu, že nebyl splněn požadavek ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), aby právní úkon byl učiněn v předepsané formě. K porušení ustanovení § 46 odst. 2 občanského zákoníku by podle žalobce mohlo dojít jen tehdy, kdyby projev vůle jedné smluvní strany byl na jiné listině než projev vůle druhé smluvní strany, o to se však v posuzovaném případě nejedná, neboť všechny předložené listiny byly oběma smluvními stranami podepsány a "fyzické spojení těchto listin zákon nevyžaduje". Žalobce má dále za to, že byl jako vlastník předmětných nemovitostí dne 4.1.1993 do katastru nemovitostí zanesen nesprávně, neboť za účinnosti zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů nemůže být zápis vlastníka nemovitostí do katastru nemovitostí proveden jinak než formou vkladu nebo formou záznamu, žádná z těchto eventualit však nebyla naplněna. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5.3.2010 č.j. 23 C 238/2009-66 jednak zastavil řízení ve vztahu k "budově č.p. 1180 na p.č.st.1672 a budově č.p. 1444 na p.č.st. 2640, vše v katastrálním území Rožnov pod Radhoštěm, obec Rožnov pod Radhoštěm" a vyslovil, že v tomto rozsahu rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, ze dne 25.6.2009 zn. V-815/2009-836-15 pozbývá své účinnosti, jednak povolil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce k "budově č.p. 1059 na p.č.st. 1245, budově č.p. 1443 na p.č.st. 2173, budově č.p. 1684 na p.č.st. 2639, pozemkům p.č.st. 1245, p.č.st. 1672, p.č.st. 2173, p.č.st. 2640, p.č.st. 2639, p.č.st. 1376, p.č.st. 2636, p.č. 1075/7, p.č. 1122/20, p.č. 1124/2, p.č. 1126/1, p.č. 1126/3, p.č. 1129/1, p.č. 1555/2, p.č. 3601/7, p.č. 1122/1, p.č. 1122/3, p.č. 1124/3, p.č. 3769, p.č. 1122/3, všechny nemovitosti zapsány u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, pro katastrální území Rožnov pod Radhoštěm, obec Rožnov pod Radhoštěm" a vyslovil, že se tím nahrazuje ve vztahu k těmto nemovitostem rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, ze dne 25.6.2009 zn. V-815/2009-836-15; současně rozhodl, že společnost IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.940,- Kč k rukám advokáta Mgr. Thomase Mumulose. Poté, co zjistil, že žalobce doručil v roce 1992 býv. Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí žádost o provedení změny zápisu vlastníka, dohodu o bezúplatném převodu z 11.5.1992, předávací protokol o převodu pozemků ze dne 11.11.1992 a protokol o převzetí bytového fondu ze dne 30.12.1992 a že o této žádosti nebylo do konce roku 1992 rozhodnuto, soud prvního stupně dovodil, že žalobce měl právo, aby se
4
katastrální úřad jeho požadavkem na zápis vlastnického práva zabýval a aby jej posoudil "v souladu s aktuálními právními předpisy", neboť byl doplněn podáním řádného návrhu na vklad ze dne 24.3.2009; soud prvního stupně proto posoudil podání žalobce učiněná u býv. Střediska geodézie ve Valašském Meziříčí a následně dne 24.3.2009 u katastrálního úřadu "jako celek podle právních předpisů platných k 1.1.1993". Podle soudu prvního stupně společnost SVAS, a.s., i když nebyla zapsána jako vlastník těchto nemovitostí v katastru nemovitostí, byla oprávněna nakládat s předmětem převodu, neboť na ni jako nástupnickou organizaci zaniklé TESLY Rožnov a.s. přešly nemovitosti, které byly do jejího majetku podle privatizačního projektu vloženy, byla splněna písemná forma smlouvy podle ustanovení § 46 odst. 2 občanského zákoníku, neboť jednotlivé listiny ze dne 11.11.1992 a ze dne 30.12.1992 i samostatně obstojí jako nabývací tituly, smlouvy jsou dostatečně určité, neboť z nich vyplývá, co je předmětem převodu a kdo je jeho účastníkem, a všechny listiny podepsal za právního předchůdce společnosti IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. Jiří Jalůvka, který byl členem představenstva, a za žalobce starosta Ing. Michal Šaffer. Protože "potřeba nedílného spojení všech tří listin nebyla dána", protože "k podpisu listin byl Jiří Jalůvka oprávněn z titulu svého členství v představenstvu převodce" a "svým podpisem stvrdil rozhodnutí tehdejšího jediného akcionáře SVAS, a.s. a protože nedostatek úředního ověření podpisů nemůže vést k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva, byly splněny všechny předpoklady pro vyhovění návrhu. K odvolání IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. a PNA FINANCIAL, a.s. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16.3.2011 č.j. 1 Co 117/2010-224 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou nenapadeného výroku o zastavení řízení) a rozhodl, že IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. a PNA FINANCIAL, a.s. jsou povinni zaplatit (každý z nich) žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.085,- Kč k rukám advokáta Mgr. Thomase Mumulose. Shodně se soudem prvého stupně dovodil, že "o podání města Rožnov pod Radhoštěm doručeném Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí dne 18.11.1992 nebylo příslušnými orgány vydáno jakékoliv rozhodnutí ani vyvinuta jakákoliv činnost za účelem jejího vyřízení", neboť "svévolným a protiprávním zápisem ze dne 4.1.1993 nemohlo dojít k naplnění ani ukončení zahájeného řízení o zápis změn a následně vkladového řízení", a že proto je třeba "následná podání města Rožnov pod Radhoštěm ze dne 27.7.2007 a 24.3.2009 posoudit jako podání, která hojila vady původní žádosti", a uzavřel, že "kontinuita původního a následně vkladového neukončeného řízení je zde jednoznačně dána". Žalobcův návrh na vklad vlastnického práva bylo potřebné za této situace posoudit podle ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění účinném ke dni 1.1.1993. Vzhledem k tomu, že společnost SVAS, a.s. byla ke dni uzavření dohody ze dne 11.5.1992 a protokolů ze dne 11.11.1992 a 30.12.1992 vlastníkem převáděných nemovitostí a nebyla omezena v nakládání s předmětem smlouvy a že smlouva splňovala požadavky určitosti podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku a byla učiněna v předepsané písemné formě podle ustanovení § 46 občanského zákoníku, byly splněny předpoklady pro vyhovění návrhu. Podle odvolacího soudu se smlouva skládá ze tří částí, a to z dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992, z navazujícího předávacího protokolu o převodu pozemků ze dne 11.11.1992 a z navazujícího protokolu o převzetí bytového fondu ze dne 30.12.1992, přičemž každá listina byla podepsána zástupci obou účastníků, v obou předávacích protokolech je vyjádřena vůle k bezplatnému převodu nemovitostí (oba protokoly proto obstojí jako samostatné smlouvy o převodu vymezených nemovitostí) a za SVAS, a.s. byla dohoda včetně navazujících protokolů podepsána statutárním orgánem v souladu požadavky ustanovení § 20 odst. 1 občanského zákoníku. Protože Jiří Jalůvka byl v rozhodném období členem tříčlenného představenstva SVAS, a.s. a protože v tomto období
Pokračování
5
21 Cdo 4326/2011
neměla společnost upraven způsob podepisování a stanovy společnosti neupravovaly ani způsob jednání za společnost, byl podle tehdy platného znění ustanovení § 191 odst. 1 obchodního zákoníku oprávněn jednat a podepisovat za společnost každý člen představenstva samostatně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. dovolání. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný závěr o "transformaci řízení o zápisu vlastnického práva do evidence nemovitostí do řízení o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a uvedení obou řízení do kontinuity" a má za to, že takový postup je v rozporu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění účinném ke dni 1.1.1993), podle něhož měly katastrální úřady převzít všechny věci státního notářství, ve kterých probíhá řízení o registraci smluv a do účinnosti zákona o nich nebylo vydáno rozhodnutí nebo rozhodnutí nebylo doručeno. O takovou situaci se ovšem v projednávané věci nejedná, neboť před státním notářstvím neprobíhalo řízení o registraci předmětné smlouvy. Odvolací soud současně nerespektoval ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., které umožňovalo podle tohoto zákona zapisovat právní vztahy vzniklé před jeho účinností za předpokladu, že do dne účinnosti nebyl podán návrh na registraci nebo návrh na zápis do evidence nemovitostí. Odvolací soud nevzal v úvahu ani to, že řízení o návrhu žalobce na zápis do evidence nemovitostí bylo ukončeno dne 4.1.1993 pod položkou výkazu změn č. 648/1992. I když byl zápis proveden vadně, protože převodní listina měla být správně registrována státním notářstvím, náprava takového vadného stavu odvolacímu soudu nepřísluší. Odvolací soud dále nesprávně dovodil, že na předmětné vkladové řízení je třeba aplikovat ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění účinném ke dni 1.1.1993), ačkoliv návrh na vklad podal žalobce dne 24.3.2009 a tímto způsobem "obešel" odvolací soud překážku, kterou tvoří dne 3.7.2007 zahájené vkladové řízení (V-2307/2007) a která brání vkladu vlastnického práva žalobce s ohledem na princip priority ve vkladovém řízení. Odvolací soud nesprávně postupoval též při zkoumání platnosti "převodní smlouvy", když shledal dostatečně určitou i dohodu o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992, neboť ji spojil s dalšími listinami ze dne 11.11.1992 a 30.12.1992. Uvedené listiny však nelze za doklady o převodu nemovitosti považovat, neboť listina z 11.11.1992 je označena jako předávací protokol a listina ze dne 30.12.1992 jako protokol o převzetí bytového fondu. Oba předávací protokoly tak pouze deklarují fyzické předání majetku a nelze je považovat za nedílnou součást dohody ze dne 11.5.1992. Nesprávné jsou podle dovolatele rovněž závěry odvolacího soudu o podpisu Jiřího Jalůvky, neboť podle výpisu z obchodního rejstříku v rozhodné době za společnost SVAS, a.s. jednali členové představenstva společně, přičemž Jiří Jalůvka byl jen jedním ze členů představenstva. Dovolatel má za to, že "nedostatek týkající se statutárního orgánu jednajícího jménem právnické osoby je vadou na straně subjektu právního úkonu, způsobuje nedostatek formy z důvodu neuskutečněného projevu vůle a má za následek absolutní neplatnost právního úkonu". Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Nesouhlasil s názorem dovolatele, že by podání návrhu na zápis do evidence nemovitostí v době přede dnem 1.1.1993 v případě, kdy smlouva podléhala registraci, znemožňovalo vklad převáděného práva do katastru nemovitostí po 1.1.1993, a naopak se domníval, že ve smyslu ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) se provede formou vkladu zápis i případech, které do té doby podléhaly registraci, i když návrh na registraci ještě nebyl podán. Za nedůvodnou považoval rovněž námitku, že smlouvu o převodu podepsal jen jeden z členů představenstva,
6
ačkoli podle zápisu v obchodním rejstříku měli za společnost jednat všichni členové představenstva, neboť se jedná o otázku skutkovou, kterou v dovolacím řízení nelze přezkoumat. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§ 245 a 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§ 245 o.s.ř.) v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Účastník IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání společnosti IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3
Pokračování
7
21 Cdo 4326/2011
o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) založil své rozhodnutí ve věci na právním závěru, že návrh na povolení vkladu vlastnického práva podaný žalobcem u katastrálního úřadu dne 24.3.2009 představoval jen doplnění a upřesnění jeho žádosti o provedení změny zápisu vlastníka doručenou býv. Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí dne 18.11.1992, o níž nebylo dosud řádně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že soudy při výkladu obsahu těchto podání postupovaly v rozporu s judikatorně ustálenou praxí a že vyřešení této právní otázky bylo pro rozhodnutí ve věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání účastníka IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r.o. proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je i opodstatněné. Podání procesněprávní povahy, k jakým nepochybně patří jak žádost o provedení změny zápisu vlastníka v evidenci nemovitostí vedené podle zákona č. 22/1964 Sb., tak i návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle zákona č. 265/1992 Sb., je projev vůle, který je adresován příslušnému orgánu a který směřuje k uplatnění těch práv, jež právní předpisy s takovým projevem spojují. Uvedená podání lze učinit jen písemně a výslovně a příslušný orgán je posuzuje podle jejich obsahu, i když jsou nesprávně označena a i když jim účastník přikládá jiný význam. Pro posouzení těchto podání je určující, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Tímto způsobem se postupuje samozřejmě jen tehdy, je-li podání dostatečně určité a srozumitelné a má-li předepsané náležitosti; neumožňuje-li podání jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba jeho vady nejprve odstranit a teprve poté lze podání posoudit podle jeho obsahu. V projednávané věci soudy postupovaly v rozporu s uvedenými pravidly, jestliže považovaly žalobcův návrh na povolení vkladu vlastnického práva učiněný u katastrálního úřadu dne 24.3.2009 za "doplnění a upřesnění" jeho žádosti o provedení změny zápisu vlastníka v evidenci nemovitostí ze dne 18.11.1992, učiněné v době účinnosti zákona č. 22/1964 Sb. Z obsahu této žádosti zcela určitě a srozumitelně vyplývá, že žalobce se domáhal zápisu svého vlastnického práva v evidenci nemovitostí na základě toho, že "podle ustanovení § 19 zákona č. 92/1991 Sb. se registrace přechodu vlastnického práva podle notářského řádu nevyžaduje"; v tomto smyslu byla také tato žádost příslušným orgánem posouzena, žádosti žalobce bylo vyhověno a žalobce byl jako vlastník nemovitostí zapsán ve
8
smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb. a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 23/1964 Sb. do evidence nemovitostí, aniž by bylo významné, zda k zápisu došlo do konce roku 1992 nebo až později (například dne 4.1.1993, čemuž nasvědčuje poznámka na podané žádosti), neboť z ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyplývá, že návrh na zápis do evidence nemovitostí podaný přede dnem účinnosti tohoto zákona se provedl "podle dosavadních předpisů", a aniž by bylo možné v tomto směru zohlednit, zda zápis byl proveden v souladu se zákonem. Návrh žalobce na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí doručený Katastrálnímu úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálnímu pracovišti Valašské Meziříčí, dne 24.3. 2009 je nepochybně návrhem na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva, o němž lze rozhodnout podle zákona č. 265/1992 Sb. Z obsahu tohoto podání nelze v žádném případě dovodit, že by měl (mohl) "doplňovat a upřesňovat" žalobcovu žádost o provedení změny zápisu vlastníka v evidenci nemovitostí ze dne 18.11.1992. Rozsudek odvolacího soudu, který vychází ze závěru, že řízení o povolení vkladu bylo zahájeno 1.1.1993, tak spočívá na chybném právním posouzením věci. Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.). V dalším řízení by nemělo zůstat nepovšimnuto, že naložení s předmětnými nemovitostmi bylo předurčeno privatizačním projektem společnosti TESLA Rožnov, a.s., podle něhož měly být tyto nemovitosti bezúplatně převedeny do vlastnictví žalobce. I když privatizační projekt představuje pouze přípravnou fázi v procesu privatizace a i když se teprve na jeho základě privatizace realizuje právně závaznými formami (způsoby), má zcela zásadní význam při určení rozsahu privatizovaného majetku, a to jak proto, že v rámci privatizace nelze převést jiný majetek, než ten, který je v něm vymezen, tak i při určení subjektu, na nějž má být privatizovaný majetek převeden, neboť majetek lze převést pouze na toho, kdo je v něm jako nabyvatel uveden (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2000 sp. zn. 29 Cdo 1645/99 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2008 sp. zn. 28 Cdo 1818/2008, který byl uveřejněn pod č. 163 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. března 2013 JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jitka Trávníčková
