60 Ad 20/2015 - 41
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně J.L., nar. XX, bytem XX, zastoupené JUDr. Ivou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem Palackého 41, 466 01 Jablonec nad Nisou, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2015, č. j. MPSVUM/4257/15/9S-LBK, takto: I.
II.
Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 9. 2015, č. j. MPSV-UM/4257/15/9S-LBK, s e z a m í t á. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“), ze dne 11. 3. 2015, č. j. 12067/2015/JNN. Tímto rozhodnutím úřad práce zamítl návrh žalobkyně na změnu výše přiznaného příspěvku na péči s tím, že žalobkyni bude nadále poskytován příspěvek na péči v původní výši 800 Kč měsíčně. Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za nesprávné, protože žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav. Rozhodoval sice na základě lékařských posudků, avšak jejich závěry se zásadním způsobem liší, a nelze je tedy považovat za relevantní podklad pro posouzení zdravotních omezení žalobkyně pro stanovení stupně její závislosti na třetí osobě. V průběhu správního řízení přitom žalobkyně existenci těchto rozporů namítala. Tím, že žalovaný nezjistil stav věci, porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a neoprávněně zasáhl do práva žalobkyně na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný postupoval v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů, nehodnotil je v jejich vzájemné souvislosti a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Opomenul
reflektovat na rozporné závěry příslušných posudkových komisí. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně požadovala nahradit náklady soudního řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný připomenul, že posudková komise vyhotovila dne 27. 8. 2015 doplňující posudek, přitom nezměnila předchozí posudkový závěr. S námitkami žalobkyně vznesenými v průběhu odvolacího řízení se žalovaný zcela vypořádal v napadeném rozhodnutí, v němž se zabýval tím, jakým způsobem se posudky o zdravotním stavu žalobkyně a doplňující posudek posudkové komise vyrovnaly se všemi shromážděnými důkazy. Žalovaný setrval na tom, že rozhodoval na základě dostatečných podkladů včetně vlastního vyšetření žalobkyně při jednání posudkové komise. Na základě toho, že byly prověřeny všechny skutečnosti významné pro posudkový závěr a vypracované posudky se vypořádaly se shromážděnými důkazy a námitkami žalobkyně, považoval žalovaný posudek a doplňující posudek za úplný, objektivní a přesvědčivý. Proto navrhoval, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítnul. Ze správního spisu předloženého žalovaným ověřil soud tyto, pro danou věc rozhodné skutečnosti: Již před dosažením zletilosti byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči. Naposledy byla rozhodnutím úřadu práce ze dne 3. 3. 2014 ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 6. 2014 snížena výše příspěvku na péči na částku 800 Kč, neboť žalobkyně potřebuje pomoc při třech základních životních potřebách a jde o osobu závislou ve stupni I (lehká závislost). Řízení o změnu příspěvku na péči bylo zahájeno žádostí žalobkyně ze dne 22. 10. 2014. Úřad práce provedl dne 12. 11. 2014 sociální šetření v přirozeném prostředí žalobkyně za přítomnosti rodičů, se kterými stále bydlí. Zjištění ze sociálního šetření byla zachycena v záznamu ze sociálního šetření. Výsledky sociálního šetření společně se zdravotnickou dokumentací ošetřující lékařky MUDr. XX a řadou odborných nálezů byly podkladem pro vypracování posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Jablonec nad Nisou (dále jen „OSSZ“), která dospěla k závěru, že žalobkyně je osobou podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), neboť nezvládá tři základní životní potřeby: h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Vydanému posudku se žalobkyně bránila námitkami, OSSZ proto posudkovou lékařku požádala o vyjádření k nově předložené zprávě PhDr. XX ze dne 17. 2. 2015 o klinicko-psychologickém vyšetření. OSSZ ve vyjádření ze dne 19. 2. 2015 setrvala na svých předchozích závěrech s tím, že ani po dodání zmíněné lékařské zprávy nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru. Na základě tohoto posouzení stupně závislosti OSSZ bylo dne 11. 3. 2015 vydáno prvostupňové rozhodnutí úřadu práce o tom, že návrh na změnu výše přiznaného příspěvku se zamítá a žalobkyni bude nadále poskytován příspěvek na péči v původní výši 800 Kč měsíčně. Úřad práce se odvolal na posouzení stupně závislosti žalobkyně provedené posudkovou lékařkou OSSZ, závěry posudků ocitoval a uvedl, že žalobkyně splnila podmínky § 4 zákona o sociálních službách a že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
není schopna zvládat tři základní životní potřeby posuzované podle § 9 zákona o sociálních službách, je proto považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). V odvolání žalobkyně především odkazovala na závěry předchozích lékařských posudků, kdy byla uznána osobou ve stupni III a stupni II, a nesouhlasila s tím, že během dvou let došlo k takovému zásadnímu zlepšení. Odvolávala se na výsledky provedeného sociálního šetření v listopadu 2014 s tím, že pokud některou životní aktivitu posuzovaný nezvládne sám a bez pomoci jiné osoby, je třeba závěry řádně odůvodnit. V odvolacím řízení si žalovaný vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci, pracoviště Hradec Králové (dále jen „posudková komise“). Z jejího posudku ze dne 11. 6. 2015 vyplývá, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje žalobkyně každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a není schopna zvládat tři základní životní potřeby: h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Posudková komise poté, co vycházela z posudkového spisu, sociálního šetření ze dne 12. 11. 2014, neurologických nálezů MUDr. XX ze dne 18. 9. 2014 a 20. 4. 2015, rehabilitačního nálezu MUDr. XX ze dne 7. 5. 2014, psychologického vyšetření PhDr. XX ze dne 19. 3. 2014, psychologického vyšetření Mgr. XX ze dne 6. 10. 2014, psychologického vyšetření PhDr. XX ze dne 17. 2. 2015 a lékařských nálezů zaslaných žalobkyní k jednání posudkové komise, a to neurologické zprávy MUDr. XX ze dne 20. 4. 2015 a e-mailu ze dne 25. 5. 2015, konstatovala, že se ztotožňuje se závěry posudkové lékařky OSSZ. Posudková komise popřela, že by mentální postižení žalobkyně mělo zhoršující se tendenci. Zdůraznila, že v psychologických zprávách z roku 2014 je uváděna horní hranice lehké mentální retardace, a vyjádřila domnění, že rodiče žalobkyni věnují hyperprotektivní péči a dělají za ni i úkony, které by se svým pohybovým postižením a při své mentální úrovni zvládla. Oproti posudku posudkové komise, pracoviště Ústí nad Labem, ze dne 12. 6. 2014 (která byla podkladem v předchozích řízeních o příspěvku na péči) posudková komise neuznala jako nezvládané základní životní potřeby orientace a stravování; naopak uznala, že žalobkyně nezvládá péči o domácnost. Uzavřela tím, že žalobkyni je třeba považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách v stupni I (lehká závislost). S ohledem na vyjádření žalobkyně a námitky proti zaujatým posudkovým závěrům si žalovaný vyžádal doplňující posudek. Ten posudková komise vypracovala dne 27. 8. 2015 poté, co žalobkyni přešetřila při vlastním vyšetření za přítomnosti její právní zástupkyně. V posudku byly zachyceny výsledky vyšetření MUDr . XX, odborné neuroložky, a MUDr. XX, odborného psychiatra. Na podkladě výsledků vlastního vyšetření a dále podkladů, které byly v posudku podrobně zachyceny, dospěla posudková komise k závěrům, že žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá základní životní potřeby: d) stravování, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Posudková komise uvedla, že základní životní potřebu h) péče o zdraví hodnotí jako zvládanou, protože žalobkyně při jednání prokázala, že je sama schopna správně užívat předepsané léky. Ovšem protože má speciální redukční dietní režim, neboť se potýká s nadváhou na hranici obezity, uznala posudková komise, že při své intelektuální úrovni není žalobkyně sama schopna dietní režim dodržovat, v tomto ohledu potřebuje dohled, proto není uznána jako zvládaná základní životní potřeba d) stravování. Posudková komise dále odůvodnila, proč hodnotí jako zvládané základní životní potřeby mobilita, orientace, komunikace, oblékání a obouvání a fyziologická potřeba a očista. Posudková komise setrvala na závěru, že žalobkyně nezvládá z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu tři základní životní potřeby, dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o
sociálních službách se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby v stupni závislosti I, tj. lehká závislost. Napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2015 podrobně shrnuje závěry předchozích výsledků rozhodování o příspěvku na péči a rovněž podrobně shrnuje závěry a výsledky probíhajícího správního řízení včetně závěrů posudků, které byly ve věci vypracovány. Z rozhodnutí vyplývá, že žalovaný vycházel z doplňujícího posudku posudkové komise ze dne 27. 8. 2015, který byl vypracován s ohledem na uplatněné námitky žalobkyně. Žalovaný uvedl, z jakých podkladů posudková komise při posledně vypracovaném posudku vycházela, a to včetně výsledků vlastních vyšetření. Žalovaný měl za to, že vypracované posudky se s veškerými námitkami žalobkyně uplatněnými prostřednictvím zmocněnce vypořádaly a zdůvodnily, jaké základní životní potřeby posudková komise uznává jako za nezvládané. Podle žalovaného se posudek posudkové komise vyrovnal se shromážděnými důkazy, výsledky sociálního šetření byly zapracovány do posudku OSSZ, jež byl právě přezkoumáván posudkovou komisí, a tedy ve výsledku posouzení posudkové komise je zdravotní stav žalobkyně posouzen i s ohledem na provedené sociální šetření. Vypracovaný posudek je podle žalovaného úplný, objektivní a přesvědčivý a byl pro žalovaného stěžejním důkazem. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen ,,s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska žalobních bodů s tím, že byl vázán skutkovým i právním stavem v době rozhodování správního orgánu dle § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. Správní soudnictví je tedy ovládáno dispoziční zásadou, která znamená, že rozsah soudního přezkumu je vymezen skutkovými a právními důvody, pro které považuje žalobce či žalobkyně napadené rozhodnutí správního orgánu za nezákonné. Obsah žaloby tak do značné míry předznamenává šíři provedené soudní kontroly. K projednání žaloby nařídil soud k žádosti žalobkyně ústní jednání, při němž právní zástupkyně žalobkyně setrvala na podané žalobě a odkázala na její písemné vyhotovení. Zdůraznila, že žalovaný rozhodl na základě rozporuplných posudků a s těmito rozpory se nevypořádal. Uvedla jako zarážející, že každý posudek hodnotil různě zvládání jednotlivých potřeb žalobkyní a upozornila na rozpor s výsledky místního šetření v přirozeném prostředí žalobkyně. K vyšetření žalobkyně posudkovou komisí dodala, že se žalobkyně s ohledem na své postižení obvykle snaží dobře prezentovat před okolím. Posudky spočívající na objektivním hodnocení pak nemohou reflektovat subjektivní stavy žalobkyně, ke kterým v běžném životě dochází. Obecně lze uvést, že příspěvek na péči se podle § 7 zákona o sociálních službách poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Nárok na příspěvek má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 uvedeného zákona, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zvládání základních životních potřeb ve stupni závislosti podle § 8 zákona o sociálních službách. Podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 3 nebo 4 základní životní potřeby. Podle písm. b) předmětného ustanovení se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), jestliže není
schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb. Další podmínkou je každodenní pomoc, dohled nebo péče jiné fyzické osoby. V § 9 citovaného zákona zákonodárce vymezil základní životní potřeby, jejichž samostatné zvládání se hodnotí pro účely stanovení stupně závislosti na pomoci jiné osoby a stanovil kritéria pro hodnocení schopnosti základní životní potřeby. Podrobnosti pak obsahuje vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, přičemž její příloha č. 1 vymezuje aktivity pro jednotlivé základní životní potřeby, které se hodnotí pro účely stanovení stupně závislosti. V prvním stupni řízení o přiznání příspěvku na péči se podle § 25 odst. 1 zákona o sociálních službách provádí sociální šetření, dále si správní orgán prvního stupně požádá o posouzení stupně závislosti příslušnou OSSZ, která dle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Z ustanovení § 28 odst. 2 ve spojení s § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách vyplývá, že v rámci odvolacího řízení se obdobně jako v řízení před správním orgánem prvního stupně vyžaduje posouzení stupně závislosti osoby žadatele na pomoci jiné osoby s tím, že pro účely odvolacího řízení toto posouzení provede na žádost odvolacího správního orgánu příslušná posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Odvolací správní orgán pak z posouzení zdravotního stavu žadatele a posouzení stupně závislosti posudkovou komisí vychází jako ze stěžejního důkazu, který podléhá hodnocení odvolacího správního orgánu z hlediska přesvědčivosti a úplnosti, když hodnocení nepodléhají odborné lékařské závěry posudků, neboť k takovému hodnocení nedisponují správní orgány příslušnými medicínskými znalostmi. Výkladem uvedených ustanovení se zaobírala jak judikatura krajských správních soudů, tak početná judikatura Nejvyššího správního soudu. Rozsudky Nejvyššího správního soudu (např. ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009 – 53, ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009 – 63, ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009 – 59, ze dne 21. 7. 2011, č. j. 3 Ads 105/2011-54, všechny dostupné na www.nssoud.cz) uvedená ustanovení zákona o sociálních službách jednoznačně vykládají tak, že na posudek posudkové komise jako rozhodující důkaz ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu obstaraný v odvolacím řízení o příspěvku na péči je třeba klást požadavky na jeho úplnost a přesvědčivost. Dále je třeba uvést, že ačkoli se v odvolacím řízení jedná o tzv. povinný důkaz, jeho správnost není předpokládána, nejedná se o závazné stanovisko či podklad, a posudek musí být jako důkaz odvolacím správním orgánem hodnocen z hlediska úplnosti a přesvědčivosti. Jinými slovy odvolací správní orgán nemůže bez dalšího závěry posudku převzít, aniž by před tím dospěl k závěru, že posudek byl přijat nejen správným procesním postupem, ale je také úplný a přesvědčivý, tedy že vychází z dostatečných podkladů, není s nimi v rozporu, vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi pro posouzení rozhodné otázky, a to včetně skutečností, které uvádí účastník řízení, jehož zdravotní stav a stupeň závislosti je posuzován. Není věcí správního soudu, aby tuto činnost správního orgánu, jež si posudek ve správním řízení pro účely posouzení odvolání vyžádal, nahrazoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 74/2011-57, www.nssoud.cz), jeho úkolem je posoudit závěry žalovaného a zákonnost správních rozhodnutí ve věci. Nyní již k posouzení důvodnosti podané žaloby. Žalovanému žalobkyně především vytýkala, že rozhodoval na základě lékařských posudků, jejichž závěry se liší, a nereflektoval
jejich rozporné závěry, které při jejich hodnocení pominul. K tomu soud uvádí, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že rozhodujícím důkazem, jímž byl řádně v intencích § 25 odst. 3 ve spojení s § 28 odst. 2 zákona o sociálních službách posouzen stupeň závislosti žalobkyně a vypořádány její námitky vznášené v průběhu odvolacího řízení, byl především posudek posudkové komise ze dne 27. 8. 2015, kterým byl doplněn závěry a hodnocení obsažené v posudku ze dne 11. 6. 2015. Sama skutečnost, že posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 27. 8. 2015 sice shodně jako OSSZ v posudku ze dne 12. 1. 2015 a jako posudková komise sama v posudku ze dne 11. 6. 2015 hodnotila základní životní potřeby i) osobní aktivity, j) péče o domácnost jako nezvládané, ale odchýlila se v hodnocení základní životní potřeby h) péče o zdraví, kterou vyhodnotila jako zvládanou, zatímco základní potřebu d) stravování nově hodnotila jako nezvládanou, nemusí vést nutně k závěru, že žalovaný, který z takového posudku posudkové komise vycházel, nezjistil řádně skutkový stav. Podstatné je, zda takový posudek posudkové komise, který byl vzat v úvahu a hodnocen jako rozhodující důkaz, obstojí z hledisek kladených na jeho úplnost, celistvost a přesvědčivost, jak soud v obecné rovině rozebral shora. V souzeném případu soud považuje za podstatné, že žalovaný reagoval na opakující se výhrady žalobkyně vůči předchozím závěrům posudků posudkové lékařky OSSZ a posudkové komise a vyžádal si další doplnění posouzení funkčního dopadu nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně na její schopnost zvládat základní životní potřeby. Tento postup svědčí o snaze žalovaného zjistit skutečný stav věci na základě veškerých v úvahu připadajících podkladů. U žalobkyně tak bylo provedeno vlastní vyšetření posudkovou komisí, za přítomnosti její právní zástupkyně. Posudková komise při posouzení stupně závislosti pro účely řízení o příspěvku na péči tedy postupovala pečlivě tak, aby řádně posoudila zdravotní stav žalobkyně [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ads 82/2011-44, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz, podle jehož závěrů by přímé osobní vyšetření posuzované osoby posudkovou komisí v řízení o příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách mělo být pravidlem (nikoli ovšem bezvýjimečným s ohledem na individuální okolnosti případu)]. Vlastní přešetření žalobkyně bylo vykonáno MUDr. XX jako odbornou neuroložkou a MUDr. XX, lékařkou z oboru psychiatrie. Posudková komise tedy mohla řádně hodnotit dopad zdravotních potíží žalobkyně na schopnost zvládat jednotlivé základní životní potřeby nejen na podkladě dostupných odborných lékařských zpráv, a to i těch aktuálních, které žalobkyně předkládala v průběhu správního řízení (zejména z oboru neurologie a psychologie), a spisového materiálu, včetně předchozích posudkových a výsledků provedeného sociálního šetření, které v nich byly zohledněny, ale i s přihlédnutím k vlastnímu vyšetření žalobkyně. Závěry doplňujícího posudku po provedení vlastního vyšetření žalobkyně se od závěrů předešlých posudků (OSSZ ze dne 12. 1. 2015 a posudkové komise ze dne 11. 6. 2015) odlišovaly v hodnocení zvládání jediné ze základních životních potřeb, a to h) péče o zdraví, kterou posudková komise vyhodnotila jako zvládanou. Svoje závěry v tomto směru řádně odůvodnila, soud posudek v tomto směru považuje ve shodě se žalovaným za přesvědčivý. Posudková komise totiž zároveň jako nezvládanou uznala základní životní potřebu d) stravování, potíže žalobkyně s dodržováním redukčního dietního režimu tedy nadále reflektovala. Zároveň s ohledem na výsledky vlastního vyšetření žalobkyně posudková komise dovodila, proč jako zvládanou hodnotí základní životní potřebu h) péče o zdraví. I když se tedy posouzení zvládání jednotlivých vymezených základních potřeb v doplňujícím posudku ze dne 27. 8. 2015 lišilo od předešlých závěrů, byl tento postup řádně posudkovou komisí zdůvodněn. Závěr, že žalobkyně není schopná zvládat nadále tři základní životní
potřeby, zůstal nezměněn. Z těchto důvodů nelze hovořit o tom, že by byly v lékařských posudcích zásadní rozpory, jak žalobkyně namítala. Ostatně uplatněná námitka nebyla rozvedena, soud tak na ni mohl reagovat víceméně v obecné rovině. Žalobkyně totiž ani neuváděla, jaké zásadní rozpory má na mysli, a jaké její konkrétní zdravotní potíže nebyly řádně vyhodnoceny. Nebo byly vyhodnoceny v rozporu s lékařskými posudky, resp. zprávami. Soud uzavírá tím, že žalovaný měl pro vydání svého rozhodnutí relevantní posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby. Jak již bylo řečeno, rozpory vypracovaných posudků posudkové komise spočívající v hodnocení jediné základní životní potřeby, jejichž příčiny byly v doplňujícím posudku řádně odůvodněny, nezpůsobují vady napadeného rozhodnutí. Námitka, že posudky jsou v rozporu s výsledky místního šetření, byla uplatněna opožděně, po uplynutí lhůty, v níž lze přípustně rozšiřovat žalobní body ve smyslu § 71 odst. 2 věta třetí ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s. Přesto nad rámec soud poznamenává, že žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že výsledky sociálního šetření v přirozeném prostředí žalobkyně byly podkladem již pro posudkový závěr OSSZ, následně k nim přihlédla i posudková komise. Ta péči rodičů, z jejichž vyjádření zejména výsledky sociálního šetření vycházelo, s ohledem na zdravotní stav objektivizovaný odbornými lékařskými zprávami označila za hyperprotektivní (výslovně závěry posudku ze dne 11. 6. 2015), když rodiče za žalobkyni vykonávají i úkony, které by při svém pohybovém postižení a úrovni intelektu mohla zvládnout sama. Takový postup plně odpovídá hledisku dle ustanovení § 9 odst. 4 věta za středníkem zákona o sociálních službách, podle něhož se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Soud shrnuje, že žalovaný měl k dispozici v souladu s § 28 odst. 2 zákona o sociálních službách posudek posudkové komise o posouzení stupně závislosti žalobkyně, který byl jako rozhodující důkaz úplný, přesvědčivý a celistvý a jednoznačně z něho nevyplynul závěr o tom, že by žalobkyně byla osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby se stupni II (tj. středně těžká závislost). Žalovaný tedy rozhodoval na základě řádně zjištěného skutkového stavu a v souladu se zákonem odvolání žalobkyně zamítnul a potvrdil rozhodnutí příslušného úřadu práce o nezvýšení příspěvku na péči. Nebylo tak zasaženo do práva žalobkyně na spravedlivý proces, jak rovněž v obecné rovině namítala. V řízení před správními orgány bylo jednoznačně potvrzeno, že žalobkyně je osobou závislou v stupni I (tj. lehká závislost) dle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách, neboť z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, nikoli pět nebo šest či dokonce více základních životních potřeb. Na základě shora uvedených závěrů soud neshledal žalobu důvodnou a postupem dle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. ve spojení s § 60 odst. 2 s. ř. s. Neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovaný na ni nemá i přes úspěch ve věci právo, jelikož se jednalo o věc sociální péče, ve které nelze správnímu orgánu přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí
6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Liberci dne 7. dubna 2016.
Mgr. Lucie Trejbalová, samosoudkyně
