NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY
31 Cdo 4001/2013-607
ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z pĜedsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudcĤ JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cileþka, JUDr. JiĜího Doležílka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. KateĜiny Hornochové, Mgr. Michala Králíka, Ph.D., JUDr. Pavla Krbka, JUDr. ZdeĖka KrþmáĜe, JUDr. Vladimíra KĤrky, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petr Vojtka v právní vČci žalobce Pivovar HOLBA, a. s., se sídlem v Hanušovicích, Pivovarská 261, PSý 788 33, identifikaþní þíslo osoby 64610276, zastoupené JUDr. Martinem Uzsákem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSý 120 00, proti žalovaným 1) LIF, a. s., se sídlem v Liberci, Jablonecká 7/22, PSý 460 05, identifikaþní þíslo osoby 40232751, zastoupenému Mgr. Martinem BČlinou, advokátem, se sídlem v Praze 8, PobĜežní 370/4, PSý 186 00 a 2) MČstu Náchod, se sídlem v NáchodČ, Masarykovo námČstí 40, PSý 547 61, identifikaþní þíslo osoby 00272868, zastoupenému JUDr. Janem ŠĢovíþkem, Ph.D, advokátem, se sídlem v Praze 5, Pod CísaĜkou 3242/5, PSý 150 00, o urþení neplatnosti smlouvy o pĜevodu akcií a o urþení akcionáĜe spoleþnosti PRIMÁTOR a. s., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 56/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. þervna 2013, þ. j. 9 Cmo 429/2012-524, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. þervna 2013, þ. j. 9 Cmo 429/2012-524, jakož i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. þervna 2012, þ. j. 37 Cm 56/2010-441, se ruší a vČc se vrací soudu prvního stupnČ k dalšímu Ĝízení.
O d Ĥ v o d n Č n í: Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. þervna 2012, þ. j. 37 Cm 56/2010-441, zamítl žalobu o urþení neplatnosti smlouvy o prodeji 72.000 ks akcií emitovaných spoleþností PRIMÁTOR a. s., uzavĜené mezi druhým žalovaným jakožto
2
prodávajícím a prvním žalovaným jakožto kupujícím (dále též jen „sporné akcie“ a „sporná smlouva“) a žalobu o urþení, že jediným akcionáĜem spoleþnosti PRIMÁTOR a. s. je druhý žalovaný (výrok I.), a rozhodl o nákladech Ĝízení (výrok II.), uzavíraje, že žalobci nesvČdþí na požadovaném urþení naléhavý právní zájem. Rozsudkem ze dne 25. þervna 2013, þ. j. 9 Cmo 429/2012-524, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupnČ ve výroku I., zmČnil jej ve výroku II. co do výše náhrady nákladĤ Ĝízení (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího Ĝízení (druhý výrok). Jde o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve vČci samé, když usnesením ze dne 6. prosince 2011, þ. j. 9 Cmo 204/2011-315, zrušil rozsudek ze dne 21. bĜezna 2011, þ. j. 37 Cm 56/2010-277, jímž Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl, a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu Ĝízení. Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Druhý žalovaný vyhlásil inzerátem v HospodáĜských novinách „výbČrové Ĝízení“ na koupi sporných akcií. Zájemci mohli pĜedkládat návrhy kupních smluv do 19. ledna 2009. 2) Podle podmínek výbČrového Ĝízení nebyl druhý žalovaný povinen uzavĜít kupní smlouvu se žádným ze zájemcĤ, kteĜí pĜedloží návrh kupní smlouvy. 3) Žalobce se domáhá urþení neplatnosti sporné smlouvy s odĤvodnČním, že se vypsaného výbČrového Ĝízení zúþastnil a pĜedložil nejvýhodnČjší nabídku, pĜesto druhý žalovaný uzavĜel spornou smlouvu s prvním žalovaným. Na takto ustaveném základČ odvolací soud uzavĜel, že druhý žalovaný uveĜejnČním inzerátu vyhlásil obchodní veĜejnou soutČž podle § 281 a násl. zákona þ. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ve které si v souladu s § 287 obch. zák. vyhradil právo odmítnout všechny návrhy kupních smluv. Žalobci by podle odvolacího soudu svČdþil naléhavý právní zájem na požadovaném urþení ve smyslu § 80 písm. c) zákona þ. 99/1963 Sb., obþanského soudního Ĝádu (dále též jen „o. s. Ĝ.“), pouze kdyby druhý žalovaný mČl povinnost – v pĜípadČ neplatnosti sporné smlouvy – uzavĜít smlouvu o prodeji sporných akcií se žalobcem. Tak tomu ovšem v projednávané vČci není. PĜípadné urþení neplatnosti sporné smlouvy by nic nezmČnilo na právním postavení žalobce, neboĢ druhý žalovaný by nebyl povinen uzavĜít se žalobcem smlouvu „dle návrhu kupní smlouvy pĜedloženého žalobcem“. V této souvislosti odvolací soud odkázal na dĤvody usnesení Ústavního soudu ze dne 17. záĜí 2009, sp. zn. III. ÚS 2085/09. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož pĜípustnost opírá o § 237 o. s. Ĝ. ve znČní úþinném od 1. ledna 2013, dovozuje, že napadené rozhodnutí spoþívá na Ĝešení otázky aktivní vČcné legitimace a naléhavého právního zájmu úþastníka obchodní veĜejné soutČže na urþení neplatnosti smlouvy, uzavĜené mezi vyhlašovatelem soutČže a jiným úþastníkem (navrhovatelem), pĜi jejímž Ĝešení se odvolací soud odchýlil od (dovolatelem citované) ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Dovolatel má za to, že závČr odvolacího soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 787/2007 (který je – stejnČ jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu pĜijatá po 1. lednu 2001 – veĜejnosti pĜístupný na webových stránkách dovolacího soudu), v nČmž dovolací soud uzavĜel, že úþastník, který v rámci vyhlášeného výbČrového Ĝízení neuspČje (nebyla-li soutČž zrušena þi nebyly-li odmítnuty všechny nabídky), je vČcnČ legitimován k podání žaloby o urþení neplatnosti smluv uzavĜených na základČ výbČrového Ĝízení s jinými úþastníky, a svČdþí mu i naléhavý právní
Pokraþování
3
31 Cdo 4001/2013
zájem na takovém urþení, neboĢ pĜípadný závČr o neplatnosti pĜedmČtných smluv mĤže ovlivnit právní postavení neúspČšného úþastníka, vþetnČ eventuální možnosti uzavĜení smlouvy v dalším výbČrovém Ĝízení. Dovolatel zdĤrazĖuje, že aktivní vČcnou legitimaci i naléhavý právní zájem Nejvyšší soud shledal bez ohledu na to, zda nabídka žalujícího úþastníka byla nejlepší a zda podmínky výbČrového Ĝízení umožĖovaly odmítnout všechny nabídky. Opaþný závČr vede podle dovolatele k odepĜení práva na soudní ochranu, neboĢ pouhá možnost odmítnout všechny návrhy smluv by znemožnila soudní pĜezkum platnosti smlouvy vzešlé z nČkteré z forem veĜejného výbČrového Ĝízení. NeuzavĜe-li vyhlašovatel smlouvu se žádným z uchazeþĤ, nelze hovoĜit o porušení práv úþastníkĤ výbČrového Ĝízení, byĢ by probČhlo protiprávnČ. Jestliže však vyhlašovatel nČkterý z návrhĤ akceptuje, má úþastník výbČrového Ĝízení podle dovolatele právo na pĜezkum platnosti takto uzavĜené smlouvy. První žalovaný považuje dovolání za nepĜípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl. Poukazuje pĜitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. Ĝíjna 2010, sp. zn. 32 Cdo 3660/2010, a ze dne 27. záĜí 2012, sp. zn. 23 Cdo 606/2011, a dovozuje, že napadené rozhodnutí je v souladu se závČry formulovanými Nejvyšším soudem v tČchto rozhodnutích. Druhý žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. TĜíþlenný senát þíslo 29, který mČl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o nČm, zjistil, že dovoláním otevĜená otázka pĜedpokladĤ aktivní vČcné legitimace a naléhavého právního zájmu osoby, která není stranou smlouvy uzavĜené na základČ obchodní veĜejné soutČže þi jiného veĜejného výbČrového Ĝízení, na urþení neplatnosti této smlouvy, je v judikatuĜe Nejvyššího soudu Ĝešena nejednotnČ. V rozsudku ze dne 25. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 787/2007, dospČl Nejvyšší soud k závČru pĜiléhavČ popsanému v dovolání, a to za situace, kdy podle skutkových zjištČní v dané vČci si vyhlašovatel soutČže vyhradil právo odmítnout všechny pĜedložené návrhy. Taktéž v rozsudku ze dne 12. kvČtna 2010, sp. zn. 28 Cdo 1308/2010, Nejvyšší soud uzavĜel, že „je-li žalobou na urþení neplatnosti právního úkonu zpochybĖována platnost smlouvy, která byla uzavĜena na základČ nČkteré z forem veĜejného výbČrového Ĝízení, tedy za nároku na jistou transparentnost projednání nabídek, je na takovém urþení dán naléhavý právní zájem“. (…) „DĤvodem pro tento závČr je obecnČ to, že rozsudek, kterým soud urþí, že smlouva uzavĜená s jiným zájemcem o koupi je neplatná, je dostateþným podkladem k tomu, aby se neúspČšný zájemce mohl znovu domáhat práv, jež mu porušením pravidel výbČrového Ĝízení byla upĜena“. K obdobným závČrĤm Nejvyšší soud dospČl již v rozsudku ze dne 3. dubna 1997, sp. zn. 2 Odon 8/96, uveĜejnČném v þasopise Soudní judikatura þíslo 7, roþník 1998, pod þíslem 60, a v rozsudku ze dne 27. Ĝíjna 1999, sp. zn. 2 Cdon 824/97, uveĜejnČném pod þíslem 9/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 9/2001“). Naopak napĜ. v usnesení sp. zn. 32 Cdo 3660/2010, þi sp. zn. 23 Cdo 606/2011, Nejvyšší soud pĜi posuzování aktivní vČcné legitimace a naléhavého právního zájmu žalobce, který se ucházel o nabytí majetku ýeské republiky „v nabídkovém Ĝízení“, na urþení neplatnosti kupní smlouvy uzavĜené s jiným zájemcem, uzavĜel, že žalobci nesvČdþí naléhavý právní zájem na požadovaném urþení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. Ĝ., protože „z právních pĜedpisĤ nevyplývá vynutitelné právo ucházet se o majetek státu oznaþený v ustanovení § 38a zákona þ. 77/2002 Sb. ve znČní úþinném do 31. prosince 2006, a žalobkyní požadované urþení by tak nemohlo mít pĜíznivý dopad na její právní postavení“. V poslednČ oznaþeném
4
rozhodnutí Nejvyšší soud výslovnČ doplnil, že uvedený závČr není v rozporu s judikaturou týkající se „vČcné legitimace neúspČšného úþastníka veĜejné obchodní soutČže (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 1997, sp. zn. 20 Odon 8/96) a veĜejného výbČrového Ĝízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 787/2007)“, neboĢ „na projednávaný pĜípad, kdy požadované urþení nemĤže založit vynutitelné právo žalobkynČ ucházet se o majetek státu, citovanou judikaturu vztáhnout nelze“. Ke shodným závČrĤm (jako v pĜedchozím odstavci) dospČl Nejvyšší soud i v usneseních ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. 28 Cdo 913/2008, ze dne 23. bĜezna 2010, sp. zn. 32 Cdo 1317/2008, ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. 32 Cdo 2622/2008, ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 32 Cdo 5026/2008, ze dne 2. srpna 2010, sp. zn. 32 Cdo 221/2009, ze dne 14. dubna 2011, sp. zn. 23 Cdo 1257/2010, þi ze dne 30. ledna 2013, sp. zn. 23 Cdo 2155/2011. TĜíþlenný senát þíslo 29 má – oproti názoru vyjádĜenému v usnesení sp. zn. 23 Cdo 606/2011 – za to, že závČry poslednČ oznaþených rozhodnutí jsou v rozporu se závČry formulovanými a odĤvodnČnými v rozsudcích sp. zn. 23 Cdo 787/2007 a sp. zn. 28 Cdo 1308/2010; proto rozhodl o postoupení vČci podle § 20 zákona þ. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, pĜísedících a státní správČ soudĤ a o zmČnČ nČkterých dalších zákonĤ, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, k rozhodnutí velkému senátu obþanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“). Velký senát pak vČc projednal a rozhodl o ní v souladu s § 19 a § 20 odst. 1 uvedeného zákona. Rozhodné znČní obþanského soudního Ĝádu, podle kterého velký senát dovolání projednal a rozhodl o nČm (do 31. prosince 2013) se podává z þlánku II. bodu 2 zákona þ. 293/2013 Sb., kterým se mČní zákon þ. 99/1963 Sb., obþanský soudní Ĝád, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, a nČkteré další zákony. Výše oznaþená rozhodnutí byla pĜijata v obdobných skutkových pomČrech, kdy vyhlašovatel obchodní veĜejné soutČže, resp. jiného veĜejného výbČrového Ĝízení, nebyl podle pravidel soutČže (výbČrového Ĝízení) povinen akceptovat žádný z podaných návrhĤ. Jinými slovy, v žádném z posuzovaných pĜípadĤ žalobci nesvČdþilo – v pĜípadČ vyhovČní žalobČ o urþení neplatnosti smlouvy uzavĜené mezi vyhlašovatelem soutČže (výbČrového Ĝízení) a jiným úþastníkem (navrhovatelem) – právo na uzavĜení smlouvy s vyhlašovatelem soutČže (výbČrového Ĝízení). ZávČry formulované v usneseních sp. zn. 32 Cdo 3660/2010, þi sp. zn. 23 Cdo 606/2011 (a dalších výše oznaþených rozhodnutích) jsou proto v rozporu se závČry pĜijatými v rozsudcích sp. zn. 23 Cdo 787/2007 a sp. zn. 28 Cdo 1308/2010. Dovolání je tudíž pĜípustné podle § 237 o. s. Ĝ., neboĢ dovoláním otevĜená otázka je v judikatuĜe Nejvyššího soudu Ĝešena rozdílnČ. Odvolacímu soudu lze pĜedevším vytknout, že nerozlišoval mezi naléhavým právním zájmem na požadovaném urþení a vČcnou legitimací ve sporu. VČcnou legitimaci k urþení, zda tu právní vztah nebo právo je þi není, má ten, kdo je úþasten právního vztahu nebo práva, o nČž v Ĝízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném urþení pak vyjadĜuje zpĤsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v Ĝízení o urþovací žalobČ aktivní vČcnou legitimaci, a to vĤþi tomu, kdo je k požadovanému urþení pasivnČ vČcnČ legitimován (srov. napĜ. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, uveĜejnČný v þasopise Soudní judikatura þíslo 5, roþník 2002, pod þíslem 77, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003, uveĜejnČný pod þíslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, þi rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. kvČtna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009).
Pokraþování
5
31 Cdo 4001/2013
Velký senát se proto nejprve zabýval tím, zda úþastníku obchodní veĜejné soutČže svČdþí aktivní vČcná legitimace v Ĝízení o urþení neplatnosti smlouvy, uzavĜené mezi vyhlašovatelem soutČže a jiným úþastníkem soutČže (navrhovatelem). ObecnČ platí, že aktivní vČcnou legitimaci v Ĝízení o urþení neplatnosti právního úkonu (smlouvy) mají nejen úþastníci dotþeného právního úkonu (resp. jejich právní nástupci), ale taktéž další osoby, na jejichž právní postavení by kladné rozhodnutí o takové žalobČ mohlo mít pĜíznivý dopad (srov. za všechna rozhodnutí napĜ. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. þervna 1999, sp. zn. 2 Cdon 1690/97, þi usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2005, sp. zn. 29 Odo 449/2004, anebo ze dne 26. þervna 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006). ŽalobČ pĜitom mĤže být vyhovČno jen tehdy, jestliže se Ĝízení úþastní (na stranČ žalobce nebo žalovaného) všichni úþastníci napadeného právního úkonu (smlouvy), popĜípadČ jejich právní nástupci (srov. napĜ. opČt rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 679/2001). UzavĜel-li vyhlašovatel obchodní veĜejné soutČže s nČkterým z úþastníkĤ soutČže (navrhovatelĤ) smlouvu, pak urþení neplatnosti této smlouvy mĤže mít pĜíznivý dopad na právní pomČry ostatních úþastníkĤ obchodní veĜejné soutČže, jejichž návrhy vyhlašovatel neakceptoval. To platí i tehdy, jestliže si vyhlašovatel v podmínkách soutČže vyhradil právo odmítnout všechny pĜedložené návrhy (§ 287 odst. 2 obch. zák.), avšak tohoto práva nevyužil (a návrh nČkterého z úþastníkĤ akceptoval). Vyhoví-li soud žalobČ (urþí-li neplatnost smlouvy), otevírá se úspČšnému žalobci možnost uzavĜít s vyhlašovatelem smlouvu, a to pĜípadnČ i v nové obchodní veĜejné soutČži. Opaþný výklad, podle nČhož je pĜedpokladem aktivní vČcné legitimace soudnČ vynutitelný nárok žalobce na uzavĜení smlouvy s vyhlašovatelem, by umožnil vylouþit soudní pĜezkum obchodní veĜejné soutČže jakožto jednoho ze zpĤsobĤ uzavírání smluv pouze tím, že vyhlašovatel soutČže si v podmínkách soutČže vyhradí právo odmítnout všechny pĜedložené návrhy. Takový závČr považuje velký senát za nepĜijatelný, a to tím spíše, je-li vyhlašovatelem soutČže územní samosprávný celek (þi jiná veĜejnoprávní korporace) nakládající s veĜejným majetkem. Velký senát se proto pĜiklání k závČrĤm formulovaným v rozsudcích sp. zn. 2 Odon 8/1996, sp. zn. 23 Cdo 787/2007 a sp. zn. 28 Cdo 1308/2010, jakož i v R 9/2001, a uzavírá, že úþastníku obchodní veĜejné soutČže svČdþí aktivní vČcná legitimace v Ĝízení o urþení neplatnosti smlouvy, uzavĜené v rámci obchodní veĜejné soutČže mezi vyhlašovatelem soutČže a jiným úþastníkem (navrhovatelem). PĜedpokladem úspČšnosti žaloby o urþení, zda tu právo nebo právní vztah je þi není [§ 80 písm. c) o. s. Ĝ., ve znČní úþinném do 31. prosince 2013], však není pouze aktivní vČcná legitimace žalobce, ale také jeho naléhavý právní zájem na požadovaném urþení. Jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu, je urþovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. Ĝ. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva þi nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravČ nelze dospČt jinak, jednak v pĜípadech, v nichž urþovací žaloba úþinnČji než jiné právní prostĜedky vystihuje obsah a povahu pĜíslušného právního vztahu a jejím prostĜednictvím lze dosáhnout úpravy, tvoĜící urþitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporĤ úþastníkĤ. Tyto funkce urþovací žaloby pĜitom korespondují právČ s podmínkou naléhavého právního zájmu (srov. napĜ. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. bĜezna 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveĜejnČný v þasopise Soudní judikatura þíslo 3, roþník 1997, pod þíslem 21, þi nález Ústavního soudu ze dne 20. þervna 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveĜejnČný pod þíslem 65/1995 Sbírky nálezĤ a usnesení Ústavního soudu).
6
Je-li neúspČšný úþastník obchodní veĜejné soutČže, jehož návrh vyhlašovatel neakceptoval, aktivnČ vČcnČ legitimován k podání žaloby o urþení neplatnosti smlouvy uzavĜené mezi vyhlašovatelem a jiným úþastníkem soutČže (navrhovatelem), a nemá-li k dispozici jiný právní prostĜedek, jehož prostĜednictvím by mohl úþinnČji hájit svá (uzavĜenou smlouvou dotþená) práva, má zásadnČ i naléhavý právní zájem na takovém urþení. Jelikož právní posouzení vČci odvolacím soudem není správné a dovolací dĤvod podle § 241a odst. 1 o. s. Ĝ. byl uplatnČn právem, Nejvyšší soud, aniž ve vČci naĜizoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. Ĝ.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 zrušil. DĤvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupnČ; Nejvyšší soud proto zrušil i jej a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu Ĝízení (§ 243e odst. 2 vČta druhá o. s. Ĝ.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 þást vČty první za stĜedníkem, § 226 o. s. Ĝ.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech Ĝízení, vþetnČ Ĝízení dovolacího (§ 243g odst. 1 vČta druhá o. s. Ĝ.). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostĜedek pĜípustný. V BrnČ dne 10. února 2016
JUDr. František I š t v á n e k, v. r. pĜedseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana ěíþková
