Česká energetika na počátku 3. tisíciletí

Česká energetika na počátku 3. tisíciletí

OBSAH STUDIE 1

ÚVODNÍ SLOVO PŘEDSEDY EK ČR/WEC ................................................................................. 1

2

ENERGETIKA A JEJÍ POSTAVENÍ V NH – RETROSPEKTIVA VÝVOJE ................................... 2 2.1

Současný stav a základní trendy vývoje české ekonomiky .................................................. 3

2.2

Současný stav a základní trendy vývoje české energetiky................................................... 6

3

2.2.1

Uhlí ............................................................................................................................... 6

2.2.2

Ropa a kapalná paliva .................................................................................................. 7

2.2.3

Zemní plyn.................................................................................................................... 8

2.2.4

Elektřina........................................................................................................................ 8

2.2.5

Centralizované teplo..................................................................................................... 9

2.2.6

Charakteristické tendence v české energetice........................................................... 10

ČESKÝ TRH S ELEKTŘINOU V RÁMCI EU............................................................................... 15 3.1

Současné postavení ekonomiky a energetiky ČR v EU...................................................... 15

3.2

Charakteristika české energetiky a postavení ES ČR v rámci energetiky.......................... 17

3.3

Současný stav a struktura českého trhu s elektřinou. ........................................................ 21

3.4

Perspektivy rozvoje české elektroenergetiky ...................................................................... 25

4

OČEKÁVANÝ VÝVOJ EH V DLOUHODOBÉ PERSPEKTIVĚ ................................................... 32 4.1

Perspektivy dlouhodobého rozvoje české ekonomiky a energetiky.................................... 32

4.2

Dlouhodobý rozvoj české ES .............................................................................................. 36

4.3

Dopady energetiky na životní prostředí .............................................................................. 39

4.4

Úloha zemního plynu a plynárenství v české energetice.................................................... 45

5

Obsah

ZÁVĚR – PERSPEKTIVY UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V ČR ................................................... 47

srpen 2007


1

ÚVODNÍ SLOVO PŘEDSEDY EK ČR/WEC Vážení čtenáři, partneři a kolegové z energetiky,

Národní komitét Světové energetické rady České republiky pro vás připravil tuto brožuru s přáním, aby vás zaujala, poskytla aktuální informace o české energetice a možná i přiměla k dalšímu zájmu o naši zemi uprostřed Evropy. Ohlédnu-li se několik let zpět, musím konstatovat, že energetika České republiky má za sebou nelehkých, ale zároveň úspěšných, žádnými black-outy či kolapsy zásobování energií narušených 17 let transformace energetických sektorů a celé ekonomiky. Že to nebylo snadné, uvedu jen několik významných projektů: •

Diversifikace možností dodávek ropy (ropovod Ingolstadt – Kralupy)

•

Odsíření uhelných elektráren

•

Dostavba jaderné elektrárny Temelín

•

Synchronní propojení elektrizační soustavy se soustavami západní Evropy

•

Dobudování plynárenské infrastruktury včetně nových podzemních zásobníků plynu

•

Odstranění dotací k cenám energetických nositelů a služeb

•

Odstátnění a následná privatizace převážné části energetických podniků

•

Zavedení tržního uspořádání

•

Implementace evropské legislativy.

To vše vyvrcholilo vstupem České republiky do Evropské unie v květnu 2004. A jsem rád, že mohu konstatovat, že na odvětví energetiky neměl vstup do EU dříve ani poté žádný negativní dopad. Vše bylo připraveno tak, že vstup samotný znamenal pro energetiku jen potvrzení kompatibility pravidel a fungování energetických trhů s evropskými.

srpen 2007

strana 1


V současné době je tedy česká energetika provozována plně v souladu s pravidly a požadavky EU a zároveň, a to je třeba zdůraznit, čelí stejným výzvám, jako ostatní evropské členské země a jejich energetická odvětví. Uvedu některé z nich: •

Pokračování v procesech vedoucích k vytvoření pan-evropského vnitřního trhu s elektřinou a plynem

•

Zajištění dlouhodobé bezpečnosti dodávek energie

•

Překlopení vývoje spotřeby energie do sestupné trajektorie pomocí rasantních politik úspor a snižování energetické náročnosti

•

Přechod na méně uhlíkatý ale zároveň vyvážený a udržitelný energetický mix.

Každá z těchto výzev by si zasloužila podrobnější rozbor a komentář. To však není ambicí mého úvodního slova. Některé odpovědi na uvedené otázky naleznete na následujících stránkách této publikace. Nicméně si přeji, aby tyto výzvy nebyly předmětem ani návrhů jednoduchých a líbivých řešení, ani nekonečných diskusí. Energetici byli vždy vzdělaní, odpovědní, cílevědomí a trpěliví lidé. Jsem přesvědčen, že se s těmito a s celou řadou dalších výzev budeme vypořádávat společně s dalšími stakeholdery efektivně, úspěšně, pro blaho nás všech i dalších generací. Váš

Miroslav Vrba Praha, květen 2007

strana 2

srpen 2007


2

ENERGETIKA A JEJÍ POSTAVENÍ V NÁRODNÍM HOSPODÁŘSTVÍ – RETROSPEKTIVA VÝVOJE Základní údaje o České republice (Stav roku 2006)

Česká republika (ČR) zaujímá rozlohu 78 866 km2 a k 31. 12. 2006 zde žilo 10 287 tis. obyvatel. Podíl osob s vysokoškolským vzděláním byl v roce 2005 na úrovni 10,4 %. Meziroční dynamika tvorby HDP dosáhla v posledních dvou letech hodnoty 6,1 % a v období 2001-2006 průměrně 4,4 %. Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele v paritě kupní síly dosáhl v roce 2005 72,9 % průměru EU-25. Obecná míra nezaměstnanosti za rok 2006 činila 7,1 %, průměrná meziroční míra inflace byla 2,5 %. Národní měna posilovala v období 2000-2006 v průměru vůči EUR o 3,9 % a vůči USD o 9,3 % ročně.

2.1

SOUČASNÝ STAV A ZÁKLADNÍ TRENDY VÝVOJE ČESKÉ EKONOMIKY

Do roku 1995 byl v ČR v podstatě zvládnut přechod k tržnímu hospodářství. Sociální podmínky a životní úroveň nebyly přitom ekonomickou transformací zásadně ohroženy, a proto domácí subjekty, především obyvatelstvo, ekonomickou transformaci podporovaly. Hodnota HDP byla roce 1995 reálně o 5,9 % pod úrovní roku 1989. Podíl nestátního sektoru na tvorbě HDP činil v roce 1995 téměř 67 % (v roce 1990 se nestátní sektor podílel na tvorbě HDP jen 12 %).

3 000

8

2 800

6

2 600

4

2 400

2

2 200

0

2 000 1996

1997

1998

1999

HDP

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Meziroční změna (%)

HDP (mld.CZK - s.c. 2000)

Obr. 2.1 Vývoj českého reálného HDP

-2 2006

Meziroční změna

Do roku 2000 ve srovnání s rokem 1996 vzrostl HDP reálně o 3,5 %. Průměrná meziroční dynamika tvorby HDP činila v tomto období 1,5 %. Podíl nestátního sektoru na tvorbě HDP dosáhl v roce 2000 hodnoty 75,1 %.

srpen 2007

strana 3


Pro období od roku 2001 je v ČR charakteristický trvalý růst HDP. V období 2001 až 2006 činila průměrná meziroční dynamika tvorby HDP 4,4 %. Podíl nestátního sektoru na tvorbě HDP dosáhl v roce 2005 (poslední dostupný údaj) 80,5 %. Významnou pozitivní úlohu při zrychlování ekonomického růstu měl vstup ČR do Evropské unie. Na zvýšení HDP o 4,2 % v roce 2004 a o 6,1 % v roce 2005 se již významně pozitivně podílel čistý vývoz. V roce 2005 domácí efektivní nabídka poprvé převýšila domácí realizovanou poptávku. Hrubý domácí produkt se v roce 2006 zvýšil meziročně reálně o 6,1 %, stejně jako v roce 2005. Výrazně se však změnila struktura růstu. Zatímco v roce 2005 byl jeho hlavním zdrojem vývoj salda zahraničního obchodu, v roce 2006 to byly výdaje na konečnou spotřebu a tvorba hrubého kapitálu. Na nabídkové straně ekonomiky se na zvýšení celkové hrubé přidané hodnoty podílel především průmysl. Hrubý domácí produkt za EU-25 vzrostl podle odhadu EUROSTATU v roce 2006 o 2,9 % (z toho ve 4. čtvrtletí o 3,4 %). Ze zemí hlavních obchodních partnerů ČR se v roce 2006 HDP zvýšil na Slovensku o 8,3 %, v Polsku o 5,8 %, v Maďarsku o 3,9 % a v Německu o 2,7 %. Obr. 2.2 Vývoj průmyslové produkce po roce 2000 112

Meziroční index (%)

110 108 106 104 102 100 98 2001

2002

2003

2004

2005

2006

V roce 2004 byl průmyslový růst ovlivněn především pokračujícím náběhem nových výrobních kapacit, trvající konjunkturou na trhu oceli a železa, trvajícím oživením světové ekonomiky a spolehlivým krytím surovinových a energetických nároků zpracovatelského průmyslu. Výrazně se zvýšil exportní výkon průmyslu. Do odvětví průmyslu vstoupili další investoři, nabíhala produkce v nových výrobních kapacitách především v automobilovém průmyslu. V roce 2006 dosáhl průmysl nejvyšší dynamiky růstu od roku 2001. Vysoký růst průmyslu byl ovlivněn výraznou zahraniční poptávkou zejména po výrobcích automobilového a elektrotechnického průmyslu a růstem výroby v nových výrobních a montážních kapacitách v odvětví dopravních prostředků a v elektrotechnickém průmyslu. V celém období po roce 2000 byla dynamika průmyslové produkce zabezpečována spolehlivým krytím surovinových a energetických požadavků průmyslových podniků.

strana 4

srpen 2007


Obr. 2.3 Saldo obchodní bilance

50

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

0 1996

Saldo obchodní bilance (mld.CZK)

100

-50

-100

-150

-200

(1 EUR ≈ 28 CZK, průměr roku 2006)

Negativní saldo zahraničního obchodu (export - import) od roku 2000 trvale klesalo a v roce 2005 byl objem vývozu vyšší než dovozu, a to o 38,6 mld. Kč. V roce 2006 tento trend pokračoval a pozitivní saldo zahraničního obchodu dosáhlo hodnoty 44,4 mld. Kč. Na obchodní bilanci v posledních letech působily pozitivně zejména pokračující růst konkurenceschopné průmyslové produkce a příliv přímých zahraničních investic v uplynulých letech, které vyvolaly růst výroby v řadě odvětví zpracovatelského průmyslu, především v automobilovém průmyslu a v odvětví elektrických strojů a přístrojů. Negativně působily především vývozní a dovozní ceny. Pohyb cen zahraničního obchodu byl ovlivněn hlavně eskalací světových cen průmyslových surovin a potravin a posilováním CZK vůči EUR a USD. Růst nákupních cen ropy a zemního plynu byl poněkud tlumen posilováním CZK vůči USD. Konkurenceschopnost vyváženého zboží byla naopak snižována dlouhodobým posilováním CZK vůči EUR. Negativně působil i nízký ekonomický růst především ve státech EU-15, zejména v Německu. Obr. 2.4 Vývoj ročního průměrného směnného kurzu CZK 40 38 36 34 32 30 28 26 24 22 20 1996

1997

1998

1999 CZK/USD

srpen 2007

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

CZK/EUR

strana 5


Postavení české ekonomiky v rámci EU charakterizují následující údaje: HDP na jednoho obyvatele (PPS) dosáhl v posledních dvou letech hodnoty vyšší, než je 70 % průměru EU-25. ČR v roce 2005 dosáhla ze států CENTREL nejlepšího výsledku: Maďarsko 60,9 %, Slovensko 55,1 % a Polsko 49,9 % průměru EU-25. V roce 2005 činil podíl českého průmyslu na celkové hrubé přidané hodnotě 31,1% (EU-25 = 20,6 %) a podíl dopravy, obchodu a všech služeb 59,3 %, zatímco průměr EU-25 dosáhl hodnoty 71,6 %. Roční průměr evropského indexu spotřebních cen (EICP-European Index of Consumer Prices) za rok 2006 činil v ČR 2,10 proc. bodu (EU-25: 2,20), v Maďarsku 4,03 , Slovensko vykázalo hodnotu 4,26 a Polsko 1,30.

2.2

SOUČASNÝ STAV A ZÁKLADNÍ TRENDY VÝVOJE ČESKÉ ENERGETIKY

V ČR těžba černého a hnědého uhlí pokrývá tuzemskou potřebu, těžba ropy a zemního plynu je nevýznamná, tuzemská potřeba ropy a zemního plynu je kryta dovozem. Dovoz ropy a zemního plynu je diverzifikován. Provozovány jsou dvě jaderné elektrárny: Dukovany 4 x 440 MW a Temelín 2 x 1 000 MW. Elektrizační soustava (ES) synchronně spolupracuje v rámci propojeného elektroenergetického systému UCTE. Trh s elektřinou byl plně liberalizován k 1. 1. 2006, trh zemním plynem byl plně liberalizován k 1. 1. 2007. Legislativa týkající se energetického hospodářství je plně kompatibilní s legislativou EU. Fungují všechny instituce decizní sféry, nezbytné pro chod energetického hospodářství v tržním prostředí. Brutto výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) se podílela na celkové brutto výrobě z 3,8 %. Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů (TSPEZ) byla v roce 2005 kryta energií vyrobenou z OZE ve výši zhruba 4 %. V roce 2004 byla vládou ČR schválena Státní energetická koncepce (SEK). Součástí koncepce je i výhled (scénář) do roku 2030. Hospodárné nakládání s palivy a energiemi a využívání obnovitelných zdrojů energie jsou motivovány každoročně vyhlašovaným Programem státních podpor úspor energie. Emise skleníkových plynů jsou v současnosti o cca 25 % nižší v porovnání s rokem 1990. Ceny všech druhů paliv pro všechny skupiny odběratelů jsou liberalizovány od května 1994. Pro všechny druhy paliv a elektrickou energii byla k 1. květnu 2004 snížena sazba DPH z 22 na 19 %, výjimku tvoří sazba pro dodávky tepla a teplé vody pro bydlení, která zůstává do konce roku 2007 na úrovni 5 %. Ceny tepla z centralizovaných zdrojů jsou pro obyvatelstvo věcně usměrňovány.

2.2.1 UHLÍ Odbytová těžba černého uhlí (uhlí vhodné pro koksování a energetické uhlí) trvale klesala z hodnoty 16,4 mil. t v roce 1996 až na 13,2 mil. t v roce 2005 (z toho 7,1 mil. t koksovatelné uhlí a 6,1 mil. t energetické uhlí). V roce 2005 bylo vyvezeno celkem 3,2 mil. t koksovatelného uhlí (dovoz v témže roce byl 478 tis. t). Export černého energetického uhlí v roce 2005 činil 2,1 mil. t, importováno bylo 760 tis. t. Černé uhlí bylo až do roku 2002 těženo ve dvou revírech, a to Kladenském a Ostravsko-karvinském. Od tohoto roku černé uhlí těží společnost OKD, a. s., výhradně v Ostravsko-karvinské pánvi. Trvalý pokles poptávky po černém energetickém uhlí způsobila především jeho pokračující substituce zemním plynem v teplárnách a výtopnách a klesající spotřeba v domácnostech. Naproti tomu produkce koksu se v období 2001 - 2005 pohybovala na úrovni kolem 3,5 mil. t ročně. Tuzemská poptávka po koksovatelném uhlí se držela na úrovni 4,6 mil. t ročně, v roce 2005 klesla na 4,3 mil. t. Hnědé uhlí a lignit jsou těženy v současné době ve třech revírech – Mosteckém, Sokolovském a Hodonínském (lignit). Hnědé uhlí těží čtyři akciové společnosti, které jsou plně privatizované. Lignit těží jedna těžební společnost. Odbytová těžba hnědého uhlí, která v roce 1996 činila 59,7 mil. t, klesla do roku 2005 o 18 % na 48,9 mil. t. V roce 2005 bylo vyvezeno

strana 6

srpen 2007


1,5 mil. t hnědého uhlí především do sousedních států (v tom do Slovenské republiky téměř 0,9 mil. t). Hlavní příčiny poklesu poptávky po hnědém uhlí jsou vyřazení starých elektrárenských bloků o celkovém výkonu 2 020 MW z provozu do konce roku 1998 a pokračující substituce hnědého uhlí ve výrobnách tepla a v konečné spotřebě domácností. Ještě počátkem devadesátých let byla těžba hnědého uhlí na úrovni téměř 80 mil. t.

2.2.2 ROPA A KAPALNÁ PALIVA V roce 2006 bylo dovezeno celkem 7,8 mil. t ropy, což je nejvíce v historii ČR. Ropa byla dopravena dvěma ropovody: Družba (67 % celkového množství) a TAL/IKL (33 %). Ropovod Družba byl postaven v 60. letech minulého století a jeho přepravní kapacita je 9 mil. t/rok. Tímto ropovodem je dopravována ropa z Ruské federace. Ropovod IKL, který je napojen na ropovod TAL, vede z Ingolstadtu a má přepravní kapacitu 10 mil. t ročně. V provozu je od roku 1996 a je jím dopravována ropa ze západní Evropy. Oba ropovody vstupují do Centrálního tankoviště ropy Nelahozeves, jehož celková skladovací kapacita je 1,3 mil. m3. Vlastníkem a provozovatelem české části ropovodu Družba a ropovodu IKL je akciová společnost MERO. V případě dlouhodobého výpadku dodávek ropy ropovodem Družba by musela být celá potřeba ropy kryta dodávkami ropovodem TAL/IKL. V současné době probíhají jednání o případném uvolnění kapacity ropovodu TAL z Terstu do Ingolstadtu pro přepravu ropy do České republiky s tím, že by se pro zásobování německé rafinerie závislé na dodávkách z TALu využil francouzský ropovod z Marseilles. V roce 2005 byly vytvořeny nouzové zásoby ropy a ropných produktů ve výši překračující devadesátidenní průměrnou vnitrostátní spotřebu předcházejícího roku. Tyto zásoby spravují společnosti MERO, a. s., a ČEPRO, a. s. Obě tyto akciové společnosti jsou ve vlastnictví státu. Tuzemská těžba ropy činila v roce 2006 celkem 265 tis. t. V roce 2006 bylo ve třech rafineriích (Kralupy, Litvínov a Paramo Pardubice) zpracováno celkem 7,9 mil. t ropy. Tyto rafinerie jsou dceřinými společnostmi skupiny Unipetrol, jejímž majoritním vlastníkem je od května 2005 polská skupina PKN Orlen. Vsázka ropy a ostatních kapalných paliv do rafinérií klesala od roku 1996 (1996 = 100 %) do roku 2000, kdy dosáhla minima na úrovni 77 %. Od roku 2001 objem vsázky trvale rostl a v roce 2005 dosáhl úrovně roku 1996. Tuzemská poptávka po motorových palivech a topných olejích je pokrývána produkcí těchto rafinerií a dovozem motorových paliv. V roce 2005 bylo dovezeno 2,1 mil. t benzinů a motorové nafty, zatímco vývoz těchže produktů činil 702 tis. t. Poptávka motoristů po motorových palivech je kryta sítí veřejných čerpacích stanic, jichž bylo ke konci roku 2006 provozováno celkem 2 223. Celková konečná spotřeba kapalných paliv (tvořená převážně motorovými palivy a topnými oleji) v období 1996 - 2000 stagnovala a v následujících pěti letech vzrostla o 27 % vlivem prudce rostoucí motorizace obyvatelstva a tranzitní silniční nákladní dopravy. Ceny topných olejů jsou liberalizovány od roku 1995, ceny motorových paliv od 1. ledna 1997. Zpracovatelské kapacity a distribuční síť motorových paliv jsou privatizovány.

srpen 2007

strana 7


2.2.3 ZEMNÍ PLYN Dovoz zemního plynu do roku 1996 dynamicky rostl v důsledku razantní substituce především hnědého uhlí v teplárenství a konečné spotřebě. Od tohoto roku se hodnota jeho dovozu pohybovala v rozmezí 9,2 – 9,8 mld. m3/rok. Zemní plyn je dopravován dvěma plynovody jednak z Ruské federace, jednak z Norska. S oběma dodavateli jsou uzavřeny dlouhodobé kontrakty. V roce 1997 byl uzavřen s norskými producenty kontrakt na dodávky zemního plynu na dvacet let v celkové výši 53,0 mld. m3 a import byl zahájen v témže roce. Roční objem dodávek norského zemního plynu se od roku 2000 pohybuje na úrovni kolem 3,0 mld. m3. V říjnu 1998 byl uzavřen na období 15 let dodávkový kontrakt mezi a. s. Transagas a Gasexportem na dodávku 8 až 9 mld. m3 ročně a smlouva o podmínkách tranzitu ruského zemního plynu až do roku 2020. Obě smlouvy vstoupily v platnost od 1. ledna 1999. Tuzemská těžba zemního plynu se pohybovala od roku 1996 na úrovni kolem 100 mil. m3 ročně. Provozovatelem všech tranzitních plynovodů, velmi vysokotlakých vnitrostátních přepravních plynovodů a podzemních zásobníků plynu je akciová společnost Transgas. Od května 2002 je Transgas, a. s., součástí multiutilitní německé skupiny RWE AG, resp. dceřiné společnosti RWE Gas AG. RWE Transgas provozuje na území ČR šest podzemních zásobníků plynu s kapacitou téměř 2,3 mld. m3 a využívá smluvně pronajaté kapacity v podzemních zásobnících na Slovensku a v Německu. Distribuce zemního plynu je v Česku zajišťována osmi regionálními distribučními společnostmi. Majoritním vlastníkem šesti distribučních společností je RWE AG. Prodej zemního plynu konečným zákazníkům v roce 2005 byl 9,4 mld. m3. 1. ledna 2005 byla zahájena postupná liberalizace trhu se zemním plynem. Od 1. ledna 2007 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci včetně domácností. Na území ČR je organizován trh se zemním plynem na základě regulovaného přístupu k přepravní soustavě a distribučním soustavám a sjednaného přístupu k zásobníkům.

2.2.4 ELEKTŘINA Výroba elektřiny brutto (na svorkách generátorů) rostla v období 1996 - 2005 v průměru meziročně o 2,5 %. V roce 2005 dosáhla výroba elektřiny brutto hodnoty 82,6 TWh (2006: 84,3 TWh). Celkový instalovaný výkon od roku 1996 až do roku 2001 vzrostl pouze o 242 MW na hodnotu 15 215 MW. V roce 2002 byl zahájen zkušební provoz prvního bloku jaderné elektrárny Temelín a v následujícím roce byl do zkušebního provozu uveden její druhý blok. Jaderná elektrárna Temelín pracuje pod přísným dozorem Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Jednotlivé mise MAAE skončily vždy pozitivními závěry. Celkový instalovaný výkon v elektrizační soustavě ČR k 31. 12. 2006 činil 17 508 MW. Spolehlivě a bezpečně fungující elektrizační soustava od roku 1997 synchronně spolupracuje v rámci propojeného elektroenergetického systému UCTE. Dominantní postavení ve výrobě elektřiny zaujímá v ČR Skupina ČEZ. Její podíl na celkové výrobě elektřiny v roce 2005 byl 72,7 %. Rozhodující část elektřiny vyrobené ve Skupině ČEZ je určena pro domácí trh, zbývající část pro zahraničí. Po francouzské energetické společnosti EDF je Skupina ČEZ druhým největším exportérem elektřiny v Evropě a z hlediska relativního podílu exportu na výrobě elektřiny je na prvním místě. V období 2001-2005 rostlo saldo zahraničního obchodu s elektřinou za celou elektrizační soustavu z 9,5 až na zhruba 16 TWh v letech 2003 a 2004 s následným poklesem na 12,6 TWh v letech 2005 a 2006. Od 1. ledna 2006 působí na území ČR tři významné subjekty: Skupina ČEZ, Skupina E.ON a PRE Holding. V těchto subjektech byla k témuž datu právně oddělena (legally unbundled) distribuce jako regulovaná činnost od obchodu. V roce 1998 byl ukončen šestiletý program ekologizace všech provozovaných uhelných elektráren ČEZ, do něhož společnost investovala cca 46 mld. Kč. Tento

strana 8

srpen 2007


program umožnil proti úrovni na počátku devadesátých let snížit emise SO2 o 92 %, pevných částic o 95%, emise NOx o 50 %. Do roku 2001 byly ceny elektřiny pro všechny kategorie odběratelů regulovány formou maximálních cen. Liberalizace trhu s elektřinou byla zahájena v roce 2002. Novelou energetického zákona v roce 2003 bylo urychleno jeho otevírání tak, že k 1. lednu 2005 se oprávněnými zákazníky stali všichni koneční zákazníci mimo domácnosti a od 1. ledna 2006 i domácnosti. Otevřený trh s elektřinou v ČR zajišťuje, že všechny činnosti, v nichž je možná konkurence, již nejsou regulovány. Regulovány jsou pouze činnosti s monopolním charakterem.

2.2.5 CENTRALIZOVANÉ TEPLO Kombinovaná výroba elektřiny a tepla má v ČR dlouhou tradici. Začátkem devadesátých let bylo centralizovaným teplem pokryto 8,5 % celkové konečné spotřeby a tento podíl rychle stoupal až na téměř 12 % v roce 2000. V dalším období tento podíl klesl na 10 % v roce 2005. V druhé polovině devadesátých let byly budovány nové teplárenské kapacity od malých až po velké výkony. Na konci devadesátých let bylo vyrobeno 69,3 % centralizovaného tepla kogenerací. Silný tlak na ekologizaci výroby centralizovaného tepla řešili provozovatelé středních a velkých zdrojů především přechodem na fluidní spalování a substitucí zejména hnědého uhlí zemním plynem. Podíl tuhých paliv na vsázce fosilních paliv na výrobu centralizovaného tepla v období 1996 - 2005 kolísal kolem 70 %. Podíl zemního plynu vzrostl z 19 % na více než 22 %. Produkce centralizovaného tepla v celém období výrazně kolísala a přitom klesala až na hodnotu 135 PJ v roce 2005. Do konce roku 1997 byly ceny tepla pro domácnosti regulovány formou maximálních cen. Od 1. ledna 1998 byly zrušeny maximální ceny tepelné energie dodávané domácnostem a zavedeno jejich věcné usměrňování. Ceny tepla pro ostatní odběratele jsou deregulovány. Sazba DPH pro dodávky tepla a teplé vody pro bydlení zůstává do konce roku 2007 na úrovni 5 %.

srpen 2007

strana 9


2.2.6 CHARAKTERISTICKÉ TENDENCE V ČESKÉ ENERGETICE Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů (TSPEZ) je kryta pouze v tuhých palivech a jaderné energii domácími přírodními zdroji. Spotřeba kapalných paliv a zemního plynu je téměř zcela kryta dovozem. TSPEZ v období od roku 1996 sledovala s časovým posunem dynamiku tvorby HDP. Obr. 2.5 Srovnání růstu TSPEZ a HDP v ČR

Bazický index (1996=100) (%)

130

120

110

100

90

80 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

TSPEZ

2003

2004

2005

HDP

V období po roce 2000 vykazuje TSPEZ růst, který je vyvolán růstovou fází tvorby HDP. V posledních třech letech se projevilo výrazné snižování dynamiky TSPEZ. Hlavní příčina je především v prudkém snížení energetické náročnosti zpracovatelského průmyslu, která v období 2001 - 2005 poklesla o 31 %. Od roku 1996 se výrazně změnila i struktura TSPEZ. Obr. 2.6 Vývoj TSPEZ v ČR 2000 1800 1600

TSPEZ (PJ)

1400 1200 1000 800

Vodní energie Jaderná energie Plynná paliva Kapalná paliva Tuhá paliva

600 400 200 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

strana 10

srpen 2007


Tuzemská spotřeba tuhých paliv se do roku 2001 snížila o téměř 13 % a v dalších letech stagnovala na této úrovni. Příčiny tohoto poklesu jsou zejména:

–

pokles vsázky tuhých paliv na výrobu tepla a elektřiny,

–

klesající konečná spotřeba tuhých paliv ve zpracovatelském průmyslu a

–

pokračující substituce tuhých paliv zemním plynem a centralizovaným teplem v odvětví obchodu a služeb a v domácnostech.

Spotřeba ropy a ropných produktů do roku 2002 klesla o necelých 8 % a od tohoto roku roste – příčinou je rychlý rozvoj automobilové dopravy. Spotřeba zemního plynu nevýznamně kolísala ve sledovaném období kolem hodnoty roku 1996. Produkce jaderné energie oscilovala kolem hodnoty 140 PJ až do roku 2000. V následujících letech se prudce zvyšovala, protože byly v letech 2002 a 2003 uvedeny do provozu oba bloky jaderné elektrárny Temelín. Produkce jaderné energie se do roku 2005 zvýšila oproti roku 2001 o téměř 68 % na hodnotu 271 PJ. Podíl vodní energie ve sledovaném období kolísal mezi 5 až 9 PJ. Pozice obnovitelných zdrojů energie (OZE) v energetické bilanci ČR v roce 2005 nebyla příliš významná. Hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů se v roce 2005 podílela na tuzemské hrubé spotřebě elektřiny 4,5 %. Národní indikativní cíl tohoto podílu (podle Směrnice 2001/77/ES) je pro Českou republiku stanoven na 8 % v roce 2010. V roce 2005 činila hrubá výroba elektřiny z OZE celkem 3,1 TWh. Statistické šetření OZE je prováděno od roku 2003. Podíl jednotlivých OZE na hrubé výrobě elektřiny a tepla v roce 2005 je zřejmý z následujících grafů. Obr. 2.7 Struktura výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů

Vodní elektrárny Biomasa Bioplyn Komunální odpady Větrné elektrárny Fotovoltaika

Dominantní postavení s téměř 94 % v brutto výrobě elektřiny OZE zaujímá produkce vodních elektráren a elektřina z biomasy 18 % (převážně společné spalování s uhlím).

srpen 2007

strana 11


Obr. 2.8 Struktura výroby tepla z obnovitelných zdrojů Biomasa mimo domácnosti Biomasa domácnosti Bioplyn celkem Tepelná čerpadla Solární kolektory Ostatní

Na celkové výrobě tepla z OZE se s téměř 90 procenty podílí biomasa, z toho téměř 52 % tepla pochází ze spalování dřeva a dřevěného odpadu v domácnostech. Podle hrubého odhadu bylo v roce 2005 využito celkem 76,2 PJ energie z OZE, což představuje 4 % tuzemské spotřeby prvotních zdrojů energie. V období 1996 - 2000 meziročně rostl HDP průměrně o 1,5 % a celková konečná spotřeba energie klesala průměrným ročním tempem 2,2 %. Hlavní příčinou byl více než čtvrtinový pokles konečné spotřeby energie zpracovatelského průmyslu v témže období, způsobený zejména pokračujícími strukturálními změnami ve prospěch odvětví s vysokou mírou přidané hodnoty a vysokou mírou zhodnocení energetických vstupů a pokračující substituce tuhých paliv zemním plynem a elektřinou. Podíl zpracovatelského průmyslu na konečné spotřebě celkem se v tomto období pohyboval nad 40 %. V druhé polovině sledovaného období meziročně rostl HDP o 3,6 % a celková konečná spotřeba energie rostla výrazně pomaleji – meziročně průměrně o 2 %. Tento pozitivní trend opět rozhodující měrou ovlivnil zpracovatelský průmysl, jehož energetická náročnost v tomto období klesla o více než 30 %. Konečná spotřeba domácností v celém období výrazně kolísala mezi 245 až 270 PJ/rok. Vlivem rostoucí výstavby nových bytů, likvidace přestárlého bytového fondu a zateplování obytných domů klesla v období 2001 - 2005 jejich energetická náročnost domácností o více než 7 %. Pro celé sledované období je charakteristický růst podílu plynných paliv, která substituovala tuhá paliva.

strana 12

srpen 2007


Vývoj celkové konečné spotřeby paliv a energie podle spotřebitelských sektorů dokládá graf na obr. 2.9. Výrazný růst konečné spotřeby v sektoru doprava (za deset let o 30 %) byl způsoben růstem výkonů silniční nákladní dopravy a rozvojem individuálního motorismu. Obr. 2.9 Struktura konečné spotřeby energie podle sektorů 1400 1200 1000

domácnosti obchod a služby doprava

600

zemědělství stavebnictví

400

průmysl

(PJ)

800

200 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Pokračující změna celkové konečné spotřeby ve prospěch ekologicky šetrnějších paliv a energií je zřejmá z grafu na obr. 2.10. Obr. 2.10 Struktura konečné spotřeby energie podle druhu energie 1 400 1 200 1 000

elektřina (PJ)

800 600

centralizované teplo plynná paliva kapalná paliva tuhá paliva

400 200 0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Energetická náročnost české ekonomiky ve sledovaném období klesla až na 82 % v porovnání s rokem 1996. Přitom tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů (TSPEZ) od roku 1996

srpen 2007

strana 13


klesala až na 90 % v roce 2000 a v následujících dvou letech vzrostla na úroveň roku 1990, na níž se udržela až do roku 2005. V porovnání s průměrem EU-25 je však energetická náročnost české ekonomiky stále výrazně vyšší. Obr. 2.11 Vývoj vybraných ukazatelů české ekonomiky a energetiky 140

Bazický index (1996=100) (%)

120 100

TSPEZ TS el.btto

80

TSPEZ/HDP TS el.btto/HDP CO2/HDP

60

SO2/HDP HDP

40 20 0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Výrazný pokles emisí SO2 byl dosažen zejména díky instalaci moderních odsiřovacích technologií u uhelných elektráren. Vytvořené legislativní a ekonomické podmínky přispívají k rostoucímu využívání OZE. Na celkové tuzemské brutto výrobě elektřiny se v roce 2005 podílela brutto výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů 3,8 %. Na celkové výrobě tepla z OZE se s téměř 90 procenty podílela biomasa. TSPEZ byla v roce 2005 kryta energií vyrobenou z OZE ve výši zhruba 4 %. Již na počátku devadesátých let byly zřízeny fungující instituce, jejichž prioritním cílem byla ochrana a hlavně radikální zlepšování životního prostředí. Ze Státního fondu životního prostředí byly od roku 1991 financovány ekologické akce. Ekologická legislativa a její postupná novelizace vytvořily silný tlak na omezování negativních vlivů energetického hospodářství na životní prostředí. Emise škodlivin do ovzduší se proto radikálně snížily již do konce roku 1998, kdy byla dokončena výstavba odsiřovacích zařízení ve veřejných elektrárnách. V období po roce 1998 došlo k významnému posunu od vlastních ekologických investic vyvolaných legislativním tlakem k rozvojovým investicím orientovaným na snížení energetické a surovinové náročnosti a z toho plynoucím výrazným environmentálním efektem. Státní politika životního prostředí z roku 2001 prosazuje princip udržitelného rozvoje, ochranu a zlepšování současného stavu a k tomu obsahuje soubor konkrétních opatření pro oblast energetického hospodářství, která jsou v souladu se záměry Státní energetické koncepce schválené vládou v roce 2004. Závazky, které vyplývají z Kjótského protokolu, Česká republika splní. V roce 2004 byly emise skleníkových plynů produkovaných Českou republikou o 25 % nižší v porovnání s rokem 1990. Od počátku devadesátých let jsou každoročně vyhlašovány Programy státních podpor úspor energie. Tyto programy jsou zaměřeny především na snižování energetické náročnosti, vyšší využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, podporu rozvoje kombinované výroby elektrické energie a tepla, optimalizaci energetického zásobování územních celků a zpracování energetických

strana 14

srpen 2007


konceptů měst a obcí. Tlak rostoucích cen paliv a energií rovněž orientuje obyvatelstvo k výběru energeticky úsporných spotřebičů a k šetrnému nakládání s energiemi. K 1. lednu 2001 vstoupil v platnost zákon č. 406/2000 o hospodaření energií, který stanoví práva a povinnosti fyzických a právnických osob při nakládání s energií a palivy. Zákon obsahuje řadu opatření pro zvyšování hospodárnosti užití energie. Zákon ukládá vypracovat státní energetickou koncepci a formuluje obsah a cíle národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů. K témuž datu vstoupil v platnost zákon č. 458/2000 Sb. (Energetický zákon), který definuje předmět a podmínky podnikání v energetických odvětvích. V roce 2005 nabyl účinnosti zákon č. 180/2005 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Zákon zaručuje výrobcům výkup veškeré elektřiny vyrobené z OZE a definuje systém výkupních cen a zelených bonusů, které garantují výrobcům návratnost investic do 15 let. Uvedené zákony jsou plně kompatibilní s legislativou EU.

3

ČESKÝ TRH S ELEKTŘINOU V RÁMCI EU

3.1

SOUČASNÉ POSTAVENÍ EKONOMIKY A ENERGETIKY ČR V EU

Česká republika se z hlediska hlavních ukazatelů ekonomiky i energetiky blíží průměru zemí EU a podle statistických srovnání EUROSTAT patří k nejrychleji se rozvíjejícím zemím v rámci EU. Český HDP na obyvatele je sice v současnosti ještě pod průměrem EU, nicméně tempo růstu HDP dává naději, že této úrovně bude dosaženo v dohledné budoucnosti. Uvedený fakt ilustruje následující graf, kde jsou vyneseny bazické indexy růstu HDP ČR, sousedních zemí a celé EU od roku 2000. Obr. 3.1 Bazické indexy HDP ve stálých cenách k roku 2000

Bazický index HDP (2000=100) (%)

125

120

Česká republika

115

Rakousko Německo Polsko Slovensko

110

EU-25

105

100 2000

srpen 2007

2001

2002

2003

2004

2005

strana 15


Srovnání HDP ČR, sousedních zemí a průměru EU-25 v roce 2005 je uvedeno v následující tabulce. Uvedeny jsou hodnoty HDP stanovené jednak přepočtem pomocí průměrného ročního směnného kurzu a jednak pomocí parity kupní síly (PPS-purchase power standard), která je používána pro objektivnější porovnávání zemí. Tab. 3.1 HDP vybraných zemí

Rok 2005

Počet obyvatel

HDP

HDP na obyvatele

Kurz

PPS

Kurz

mld.EUR

milionů

PPS EUR

Česká republika

10,2

98

174

9 608

17 100

Rakousko

7,94

245

228

30 856

28 700

Německo

81,5

2 247

2 095

27 571

25 700

Polsko

38,6

243

452

6 295

11 700

Slovensko

5,36

38

69

7 090

12 900

EU-25

459,5

10 817

10 752

23 541

23 400

Z hlediska spotřeby energie na obyvatele je ČR zhruba na průměru zemí EU. Z hlediska spotřeby elektřiny na obyvatele je mírně pod průměrem zemí EU, jak dokumentuje následující tabulka. Od roku 2000 konečná spotřeba energie v EU rostla meziročně v průměru o cca 1 %. Tab. 3.2 Konečná spotřeba energie a spotřeba elektřiny vybraných zemí Konečná spotřeba energie

Spotřeba elektřiny

Rok 2005

Celkem PJ

GJ

TWh

kWh

Česká republika

1 104

108

58

5 653

Rakousko

1 071

135

57

7 187

Německo

9 635

118

526

6 452

Polsko

2 432

63

118

3 046

420

78

26

4 775

48 262

105

2 650

5 767

Slovensko EU-25

Na obyvatele

Celkem

Na obyvatele

Tab. 3.3 Energetická a elektroenergetická náročnost HDP vybraných zemí Energetická náročnost HDP

Rok 2005

Elektroenergetická náročnost

MJ/EUR

MJ/PPS

Wh/EUR

Wh/PPS

Česká republika

11,3

6,3

588

331

Rakousko

4,4

4,7

233

250

Německo

4,3

4,6

234

251

Polsko

10,0

5,4

484

260

Slovensko

11,0

6,1

674

370

EU-25

4,5

4,5

245

246

strana 16

srpen 2007


Energetická i elektroenergetická náročnost je v ČR oproti průměru zemí EU výrazně vyšší. Hlavním důvodem této skutečnosti je struktura české ekonomiky a dosud relativně nízká úroveň HDP. Česká spotřeba energie není nepřiměřeně vysoká, a proto není pravděpodobné, že by česká spotřeba energie měla absolutně klesat, alespoň v nejbližší budoucnosti. Lze však očekávat, že spotřeba energie poroste v budoucnu pomaleji než HDP a také, že struktura české ekonomiky se bude měnit i nadále, byť pravděpodobně méně razantně než v 90. létech minulého století.

3.2

CHARAKTERISTIKA ČESKÉ ENERGETIKY A POSTAVENÍ ES ČR V RÁMCI ENERGETIKY

Z hlediska využívaných primárních zdrojů energie lze českou energetiku v první dekádě 21. století popsat následujícími atributy:

–

Vysoký podíl pevných paliv (téměř 50 %) ve struktuře primárních energetických zdrojů.

–

Velký dovoz primárních energetických zdrojů, byť relativně nižší než je průměr EU.

–

Významný podíl jaderné energie (kolem 15 % z tuzemské spotřeby primárních energetických zdrojů).

–

Relativně nízký podíl obnovitelných energetických zdrojů (kolem 3 %).

Tab. 3.4 Struktura tuzemské spotřeby primárních energetických zdrojů (%) Uhlí

Kapalná paliva

Plyn

Jaderná energie

Vodní energie

Obnovitelné zdroje

Elektřina

Česká republika

46,0

21,1

17,1

15,1

0,4

3,3

-3,0

EU-25

17,7

37,3

23,8

14,6

1,5

5,0

0,0

Poznámka : záporný podíl elektřiny v ČR je dán tím, že se jedná o export

Základním energetickým zdrojem v bilanci ČR jsou pevná paliva (černé a hnědé uhlí). Tato paliva se používají především pro výrobu elektřiny (60 %) a centralizovaného tepla (kolem 20 %). Pevná paliva se využívají i v dalších sektorech NH (zejména v průmyslu hutním a chemickém), a to především jako zdroj tepla (částečně i jako chemická surovina). V domácnostech se pevná paliva používají jako zdroj tepla, jsou však zde intenzivně vytěsňována plynem, ale zčásti i elektřinou a obnovitelnými zdroji. Význam pevných paliv v energetické bilanci ČR v průběhu 90. let značně klesl, ale dosud tvoří velmi významný zdroj energie. Při výrobě elektřiny jsou tato paliva částečně substituována výrobou v jaderných elektrárnách. Nicméně je pravděpodobné, že v dohledné budoucnosti budou pevná paliva i nadále tvořit významný podíl primárních zdrojů pro výrobu elektřiny. Kapalná paliva se v ČR využívají především jako palivo pro spalovací motory (zejména v dopravě) a poněkud méně i jako zdroj tepla. Při výrobě elektřiny se kapalná paliva využívají jako základní palivo jen v několika menších elektrárnách, resp. teplárnách. Ve velkých (nad 50 MW) výrobních jednotkách pro výrobu elektřiny se využívají vesměs jen pro zatápky a stabilizaci hoření. Podíl kapalných paliv v energetické bilanci ČR v posledních letech vzrůstá, ale v souvislosti s nárůstem cen na světovém trhu se očekává zpomalení, nebo dokonce zastavení tohoto trendu.

srpen 2007

strana 17


Plynná paliva v energetické bilanci ČR tvoří téměř výhradně zemní plyn. Jeho využití v ČR v průběhu 90. let výrazně vzrostlo a toto palivo vytěsňovalo z bilance pevná paliva, ale částečně je konkurentem i kapalným palivům a elektřině. Toto palivo se stává stále významnějším zdrojem tepla, a to jak v jednotlivých sektorech NH, tak i v domácnostech. Při výrobě elektřiny se v ČR plynná paliva uplatňují pouze v nevelkém počtu méně významných zdrojů. V elektroenergetice se plynná paliva uplatňují též při zatápkách a stabilizaci hoření, obdobně jako kapalná paliva. Jaderné palivo se v ČR používá výhradně pro výrobu elektřiny. Roční spotřeba tohoto paliva je do značné míry stabilní, neboť jaderné bloky pracují v základním provozním režimu (tj. po většinu doby s konstantním výkonem). Změny ve spotřebě tohoto paliva nastávají převážně při změnách v sestavě jaderných bloků (např. náběh jaderné elektrárny Temelín). Vodní energie je v ČR využívána převážně pro výrobu elektřiny. Využitelný hydroenergetický potenciál není v ČR dosud plně využit, ale přírodní podmínky pro výstavbu dalších velkých vodních elektráren (s elektrickým výkonem nad 10 MW) nejsou příznivé a jedinou dostupnou možností je budování tzv. malých vodních elektráren. Podle současných odhadů by malé vodní elektrárny mohly produkovat ročně zhruba dvojnásobné množství elektřiny oproti současnému stavu, tj. zhruba o 600 GWh více oproti současnosti. Rychlejšímu rozvoji těchto zdrojů elektřiny brání jejich vysoká investiční náročnost, která je činí nepříliš atraktivními pro soukromé investory, a to i přes rostoucí podporu státu. Kromě vodní energie je v poslední době věnována velká pozornost i netradičním obnovitelným zdrojům energie, kam patří větrná energie, sluneční energie, geotermální energie, energetické využití biomasy a odpadů. Stejně jako v případě malých vodních elektráren, rychlejší využití těchto zdrojů energie omezuje především jejich vysoká investiční náročnost a dlouhé doby návratnosti vložených prostředků, a proto je rozvoj těchto zdrojů podporován ze strany státu. Z hlediska konečné spotřeby energie českou energetiku charakterizují následující znaky:

–

Relativně vysoký podíl uhlí na konečné spotřebě energie (kolem 13 %).

–

Relativně vysoký podíl centralizovaného tepla na konečné spotřebě energie (kolem 16 %).

–

Průměrný podíl spotřeby elektřiny na konečné spotřebě energie (kolem 17 %).

–

Vysoký podíl spotřeby energie v průmyslu (kolem 45 %) oproti domácnostem (kolem 23 %).

strana 18

srpen 2007


Tab. 3.5 Struktura konečné spotřeby energie podle sektorů ekonomiky (%) Průmysl

Doprava

Služby

Domácnosti

Česká republika

45

20

12

23

EU-25

36

29

10

25

Tab. 3.6 Struktura konečné spotřeby energie podle druhu (%) Uhlí

Kapalná paliva

Plyn

Obnovitelné zdroje

Elektřina

Centraliz. teplo

Česká republika

13

29

23

2

17

16

EU-25

4

47

23

4

18

4

Uhlí Česká republika

Kapalná paliva Plyn Obnovitelné zdroje Elektřina Centraliz. teplo

Uhlí EU-25

Kapalná paliva Plyn Obnovitelné zdroje Elektřina Centraliz. teplo

Podíl elektřiny na konečné spotřebě energie se pohybuje v průměru kolem 17 %; nejvyšší je v průmyslu, kde dosahuje hodnot kolem 21 %, a nejnižší je v dopravě, kde činí pouze cca 3 % konečné spotřeby energie.

srpen 2007

strana 19


Česká energetika se od průměru EU významně liší i co do struktury spotřeby energie podle druhů. Značný podíl české spotřeby tvoří spotřeba domácích pevných paliv (hnědého a černého uhlí). Tato skutečnost se promítá i do struktury výroby elektřiny. Tab. 3.7 Struktura výroby elektřiny vybraných zemí (%) JE

TP

KP

PP

VE

Česká republika

29,9

64,0

0,3

1,3

3,7

OZE 0,8

Rakousko

0,0

12,6

2,9

20,6

61,7

2,2

Německo

27,4

47,6

1,6

11,9

4,8

6,6

Polsko

0,0

94,4

0,0

2,7

2,6

0,4

Slovensko

55,5

18,4

1,4

10,6

14,1

0,0

EU-25

32,5

25,8

4,6

20,7

11,8

4,6

JE – výroba z jaderného paliva TP – výroby z pevných paliv KP – výroba z kapalných paliv PP – výroba z plynných paliv VE – výroba z vodní energie OZE – výroba z ostatních obnovitelných zdrojů (vítr, slunce, biomasa, odpady, bioplyn)

Česká republika

JE TP KP PP VE OZE

EU-25

JE TP KP PP VE OZE

strana 20

srpen 2007


Tab. 3.8 Agregovaná bilance elektřiny ČR v roce 2005 Rok 2005

Výroba elektřiny brutto

Instalovaný výkon

Využití instalovaného výkonu

GWh

%

MW

%

hod./rok

%

Jaderné elektrárny

24 728

29,9

3 760

21,6

6 576

75,1

Uhlí

52 831

64,0

10 809

62,1

4 888

55,8

236

0,3

75

0,4

3 152

36,0

1 097

1,3

330

1,9

3 325

38,0

552

0,7

220

1,3

2 510

28,7

Kapalná paliva Zemní plyn Biomasa Bioplyn Vodní elektrárny

85

0,1

30

0,2

2 847

32,5

3 027

3,7

2 166

12,4

1 398

16,0

21

0,0

22

0,1

955

10,9

Celkem

82 578

100,0

17 412

100,0

4 743

54,1

Obnovitelné zdroje

3 686

4,5

2 438

14,0

1 512

17,3

Větrné elektrárny

rok 2005

GWh

%

Saldo import-export

-12 633

-15,3

Tuzemská brutto spotřeba

69 945

84,7

Vlastní spotřeba

6 387

7,7

Čerpání PVE

867

1,0

Ztráty v sítích

5 027

6,1

Tuzemská netto spotřeba

57 664

69,8

Česká republika je významným exportérem elektřiny – z hlediska relativního podílu exportu z brutto výroby elektřiny je na prvním místě mezi zeměmi EU.

3.3

SOUČASNÝ STAV A STRUKTURA ČESKÉHO TRHU S ELEKTŘINOU

V ČR se uskutečňuje trh s elektřinou na základě regulovaného přístupu k přenosové soustavě a k distribučním soustavám. Český trh s elektřinou je plně otevřen od 1. ledna 2006 a tedy v současnosti jsou oprávněnými zákazníky, s možností svobodného výběru dodavatele, všichni koneční zákazníci. Základní pravidla českého trhu s elektřinou vymezuje zákon č. 458/2000 Sb., „o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)“. Podnikat v elektroenergetice na území ČR za podmínek stanovených energetickým zákonem mohou fyzické či právnické osoby pouze na základě státního souhlasu, kterým je licence udělená Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). V ČR v roce 2006 bylo registrováno více než 1 500 držitelů licence na výrobu elektřiny. Valná většina z tohoto počtu jsou drobní výrobci, jejichž podíl na elektroenergetické bilanci státu je málo významný. Největším (dominantním) výrobcem elektřiny v ČR je ČEZ, a. s. Tato akciová společnost, která vznikla v roce 1992, je z hlediska základního jmění a počtu zaměstnanců jedním z největších podniků v ČR. Instalovaný výkon zdrojů ČEZ v roce 2006 byl 12 GW (70 % instalovaného výkonu české ES). Pozice ČEZ ve výrobě elektřiny je patrná z následující tabulky. Společnost rozšířila majetkově svou působnost i do zahraničí.

srpen 2007

strana 21


Tab. 3.9 Struktura výroby elektřiny ČR v roce 2005 z hlediska vlastnictví

Rok 2005

Výroba elektřiny brutto GWh

%

ČEZ

59 841

73

Nezávislé veřejné elektrárny

14 303

17

Závodní elektrárny

8 434

10

Celkem

82 578

100

V České republice je jednotná přenosová soustava tvořená sítí o napětí 400 kV a 220 kV a jediný provozovatel přenosové soustavy, kterým je společnost ČEPS, a. s., jejímž majoritním vlastníkem je stát. Společnost vznikla v roce 1998 a poskytuje svým zákazníkům kapacitu svých zařízení s cílem zajistit rovnováhu v soustavě při dodržení kvalitní a spolehlivé dodávky elektřiny. Společnost ČEPS, a. s., zajišťuje bezpečný a spolehlivý přenos elektrické energie pro uživatele přenosové soustavy v ČR i v rámci mezinárodní spolupráce. Je odpovědná za údržbu, obnovu a rozvoj přenosové soustavy. Pravidla provozu a rozvoje PS zakotvila ČEPS, a. s., v dokumentu „Kodex přenosové soustavy“.

strana 22

srpen 2007


Česká přenosová soustava vzhledem ke své poloze je významným článkem evropské soustavy a kromě vlastního exportu a importu elektřiny zajišťuje i významný tranzit elektřiny (kolem 6 TWh ročně). V ČR je více než 280 držitelů licence na distribuci elektřiny, ale pouze 3 distributoři mají největší význam, a to ČEZ Distribuce, a. s., Redistribuce, a. s., a E.ON Distribuce, a. s. Tito tři distributoři dodávají elektřinu převážné většině konečných zákazníků. Ostatní distributoři mají pouze lokální charakter (např. velké průmyslové podniky). Provozovatel distribuční soustavy vydává lokálně příslušná „Pravidla provozování (kodex) příslušné distribuční soustavy“. Operátor trhu s elektřinou zpracovává obchodní bilanci elektřiny a předává ji provozovateli přenosové soustavy a provozovatelům distribučních soustav, organizuje tzv. krátkodobý trh s elektřinou a ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy organizuje vyrovnávací trh s regulační energií a na základě vyhodnocení odchylek zajišťuje zúčtování a vypořádání odchylek mezi subjekty zúčtování. Operátor trhu s elektřinou (OTE, a. s.) je akciová společnost, kde většinovým vlastníkem je stát. Obchodníci s elektřinou v ČR mají právo na dopravu dohodnutého množství elektřiny (pokud mají uzavřenu smlouvu o přenosu nebo o distribuci elektřiny) a mají právo nakupovat elektřinu na území ČR (od držitelů licence) a prodávat ji ostatním účastníkům trhu s elektřinou. Nákup elektřiny z jiných států a prodej elektřiny do jiných států není omezen, s výjimkami definovanými energetickým zákonem. V současnosti je v České republice evidováno kolem 250 obchodníků s elektřinou. Obchod s elektřinou se uskutečňuje na základě

–

účasti na organizovaném krátkodobém trhu s elektřinou,

–

dvoustranných obchodů mezi účastníky trhu s elektřinou,

–

účasti na vyrovnávacím trhu s regulační energií, nebo

–

účasti na trhu s podpůrnými službami.

srpen 2007

strana 23


Dohled nad trhem s elektřinou v České republice provádí státní správa, kterou v energetických odvětvích zajišťuje:

–

Ministerstvo průmyslu a obchodu,

–

Energetický regulačnímu úřad,

–

Státní energetická inspekce.

Česká energetická legislativa se opírá o platnou legislativu EU zejména směrnice 2003/54/ES a 2003/55/ES. Základy této legislativy jsou však hlubší a opírají se o tzv. Energetickou chartu. Od roku 2004 se formuje nová evropská energetická politika, jejíž základ sestává ze tří pilířů:

–

opatření proti změně klimatu,

–

omezování vnější zranitelnosti EU, zejména pokud jde o dovozy uhlovodíků,

–

podpora ekonomického růstu a pracovních míst.

Nová energetická politika EU má zajistit, že dostupná energie bude zabezpečeným způsobem poskytována všem spotřebitelům. Důraz na bezpečnost zásobování energií je mj. v náplni směrnice 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury, která se promítá i do české legislativy. Trh s elektřinou v České republice stejně jako v celé EU prošel procesem liberalizace, jejímž hlavním cílem je odstranění cenových deformací (křížových dotací) a minimalizace ceny působením tržních sil (konkurence). V současnosti je však tento cíl plněn ne zcela dokonale, neboť funkce trhu je ovlivňována reálně existujícími omezujícími faktory, které lze členit do dvou skupin:

–

technický faktor - existují tzv. „úzká hrdla“, tj. silně limitované přenosové kapacity mezi státy a tak trh je doposud spíše „národní“;

–

ekonomický faktor - existují silní dominantní výrobci a obchodníci s elektřinou, kteří mohou ovlivňovat cenu silové elektřiny na trhu.

Z uvedených důvodů evropské ceny elektřiny po počátečním poklesu mají v poslední době spíše růstovou tendenci, a to vytváří tlak i na ceny na českém trhu. V této situaci je vývoji cen elektřiny věnována zvýšená pozornost ze strany všech subjektů trhu s cílem omezit případný nadměrný růst.

Tab. 3.10 Vývoj cen elektřiny pro konečné zákazníky v ČR a v EU (EUR/MWh)

Domácnosti

Průmysl

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

EU-15

103

103

103

104

103

104

109

ČR

48

54

64

65

66

73

83

EU-15

63

64

62

65

63

67

77

ČR

47

47

52

50

49

60

73

Z prezentovaného vývoje cen elektřiny je zřejmé, že ceny elektřiny v České republice se postupně přiblížily průměrným cenám v EU.

strana 24

srpen 2007


V současnosti v České republice na cenu elektřiny působí 4 základní činitele, a to: •

Nutnost rekonstrukce výrobního parku v důsledku dožívání výrobního zařízení.

•

Nutnost výstavby nových zdrojů v důsledku rostoucí poptávky po elektřině.

•

Podpora výstavby obnovitelných zdrojů elektřiny a přenášení externalit (náklady na ochranu životního prostředí) do nákladů na výrobu elektřiny.

•

Nemožnost nakupovat levnou elektřinu v zahraničí - rostoucí poptávka po elektřině v celé Evropě.

Ekonomiky zemí EU začaly v poslední době opět významně růst a poptávka po elektřině vzrůstá. Další růst cen elektřiny v Evropě včetně ČR je tedy pravděpodobný.

3.4

PERSPEKTIVY ROZVOJE ČESKÉ ELEKTROENERGETIKY

Bezproblémová funkce trhu s elektřinou, stejně jako trhu s jakoukoli jinou komoditou, je podmíněna vybilancováním strany poptávky se stranou nabídky. Toto vybilancování se v podmínkách ideálního konkurenčního trhu děje automaticky prostřednictvím ceny, ale v reálných podmínkách, kdy funkce trhu není ideální, je nutná racionální regulace, která je podložená zpracováním a analýzou scénářů a bilancí trhu. Vývoj tuzemské poptávky po elektřině je základní veličinou ovlivňující kvalitu a rizikovost jakýchkoliv koncepčních a finančních (investičních) rozhodnutí v sektoru nabídky, tj. v rámci výrobní základny a sítí elektroenergetiky. Sledování a predikce vývoje poptávky po elektřině je proto prvním a nejdůležitějším předpokladem hladké funkce trhu s elektřinou. Poptávka po elektřině v ČR po stagnaci v 90. létech od roku 1999 roste v průměru o 2 % ročně, jak je patrné z následujícího grafu. V souvislosti s předpokládaným růstem české ekonomiky se očekává, že růstová tendence bude zachována i do budoucna. Obr. 3.2 Retrospektiva vývoje poptávky po elektřině v ČR 60

Tuzemská netto spotřeba elektřiny (TWh)

59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 1995

srpen 2007

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

strana 25


V České republice Operátor trhu připravuje a pravidelně aktualizuje scénáře očekávaného vývoje poptávky po elektřině, jejichž verze platná pro rok 2007 je v následující tabulce a grafu. Tab. 3.11 Scénáře očekávaného vývoje poptávky po elektřině v ČR (TWh) Scénář

2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

Vysoký

53

58

66

72

78

82

86

Referenční

53

58

64

69

73

76

78

Nízký

53

58

62

66

67

69

69

Obr. 3.3 Scénáře očekávaného vývoje poptávky po elektřině v ČR

Tuzemská netto spotřeba elektřiny (TWh)

90 85 80 75 70 65 60 55 50 2000

2005

2010 Vysoký

2015 Referenční

2020

2025

2030

Nízký

Uvedené scénáře vychází z těchto předpokladů: •

roční růst HDP v ČR do roku 2030 meziročně v průměru kolem 4 %,

•

pokles elektroenergetické náročnosti tvorby HDP na cca 50 % současné hodnoty do roku 2030.

Podmínkou pro reálnost těchto předpokladů je pokračování rozvoje energeticky méně náročných sektorů národní ekonomiky a výrazné úspory elektřiny v konečné spotřebě. Scénáře rozvoje ES ČR, ve shodě se Státní energetickou koncepcí, jsou vesměs založeny na předpokladu dlouhodobé soběstačnosti ČR v zásobování elektřinou. Očekávaný růst poptávky si tak vyžádá do roku 2030 instalovat 2 500 až 6 000 MW nových výrobních kapacit. V tomto období bude nutno rekonstruovat nebo vyřadit z důvodu dožití dalších cca 6 000 MW. Z toho plyne, že kolem roku 2030 by měla být obměněna cca polovina stávající výrobní základny ES ČR. Tento proces je vysoce investičně náročný a střízlivé odhady hovoří o nutnosti investovat do rozvoje výrobní základny kolem 350 mld. CZK (cca 13 mld. EUR) do roku 2030, ale nejsou vyloučeny ani výrazně vyšší investice.

strana 26

srpen 2007


V souvislosti s rozvojem výrobní základny bude nutno investovat i do obnovy a rozšiřování přenosových a distribučních sítí včetně posilování přeshraničních kapacit. Česká Státní energetická koncepce předpokládá, že rozvoj ES bude založen na využívání nejmodernějších technologií výroby elektřiny. Tato koncepce v souladu s energetickou politikou EU deklaruje, že využívány budou technologie, které: •

vykazují vysokou bezpečnost a spolehlivost výroby elektřiny,

•

vykazují minimální negativní vliv na životní prostředí,

•

vykazují vysokou účinnost přeměny primární energie na elektřinu,

•

využívají obnovitelných primárních zdrojů energie.

Plnění uvedených požadavků je v ČR ověřováno při udělování státních autorizací na výstavbu nových výroben elektřiny, což výslovně stanoví český energetický zákon. Účinnost energetické přeměny je v ČR sledována na základě zákona o hospodaření energií – 406/2000 Sb. a příslušných vyhlášek, kde je mj. stanovena minimální účinnost pro technologie výroby elektřiny. Cestou ke zvyšování účinnosti energetických přeměn v rámci ES je využívání nejlepších dostupných technologií výroby a distribuce energie a podpora kombinované výroby elektřiny a tepla.

3.4.1 Kombinovaná výroba elektřiny a tepla V kombinovaném cyklu je v současnosti v ČR vyráběno cca 12 TWh elektrické energie a cca 156 PJ tepla, což představuje asi 17% podíl v celkové brutto spotřebě elektřiny a asi 39% podíl v celkové výrobě tepla. Většina této výroby je realizována v uhelných zdrojích s parními protitlakovými a odběrovými turbosoustrojími. Jedná se o vysoce účinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (KVET), která dosahuje minimálně 10 % úspor spotřeby primárních energetických zdrojů ve srovnání se současnými zdroji oddělené výroby tepla a elektrické energie. Potenciál růstu bude pravděpodobně spočívat ve zvyšování počtu malých a středních zdrojů KVET na bázi zemního plynu a v kvalitativním zlepšení využívání parních turbín (protitlakových a odběrových) ve velkých zdrojích. Hlavní technologií KVET ve velkých zdrojích zůstanou odběrové parní turbíny, v malých a středních zdrojích se budou prosazovat i plynové motory. Teoretický (technický) potenciál KVET v ČR je poměrně vysoký, ale reálný ekonomický potenciál je výrazně nižší, jak ukazuje následující obrázek, kde je vyznačen podíl KVET na tuzemské brutto spotřebě.

srpen 2007

strana 27


Obr. 3.4 Ekonomický potenciál brutto výroby elektřiny v KVET v ČR 100

Podíl KVET na brutto spotřebě (TWh)

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 2000

2005

2010

KVET

2015

2020

2025

2030

Ostatní

Realizací ekonomického potenciálu by se k roku 2030 zvýšil podíl KVET na cca 20 % očekávané brutto spotřeby elektřiny.

3.4.2 Obnovitelné zdroje elektřiny V oblasti rozvoje OZE česká Státní energetická koncepce počítá s výraznou podporou jejich využívání. Tato podpora je zakotvena i legislativně zákonem č. 180/2005 Sb. „o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů“, který přináší především dosud chybějící garanci dlouhodobé stability podpory podnikatelských rozhodnutí. Investoři do výroby elektřiny z OZE mají možnost získat podporu ze Státního programu na podporu úspor energie a využití OZE. Vodní energie je v ČR v současné době nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem pro výrobu elektřiny. Instalovaný výkon vodních elektráren v ČR představuje cca 8 % celkového výkonu zdrojů pro výrobu elektřiny. Na výrobě elektřiny se pak podílí více než 2 % podle aktuálních podmínek v daném roce. Převážná část hydropotenciálu ČR je již dlouhou dobu využívána zejména k účelům regulace elektrizační soustavy. Využití zbývajícího potenciálu představuje výstavbu cca 100 MW instalovaného výkonu v malých vodních elektrárnách se spádem 2 až 5 m. Energie větru je v České republice v drtivé většině využívána k výrobě elektřiny určené k dodávkám do rozvodné sítě. V současné době (4/2007) je na území ČR provozováno celkově cca 60 větrných elektráren VTE se sumárním instalovaným výkonem cca 53 MW. Vzhledem k velkému zájmu investorů o tuto oblast obnovitelných zdrojů (OZE) se očekává poměrně značný rozvoj těchto zdrojů v nejbližším období. Doposud jsou všechny stávající větrné elektrárny připojeny do sítí nn a vn. Od roku 2007 se předpokládá připojení prvních větrných parků také do sítí 110 kV. V ČR existuje řada záměrů na výstavbu větrných elektráren, nicméně reálně lze počítat s výstavnou cca 350 větrných elektráren o celkovém instalovaném výkonu cca 600 MW. Z hlediska technické a energetické efektivnosti jsou větrné elektrárny v kontinentálních podmínkách často zdrojem problémů.

strana 28

srpen 2007


Sluneční energie je využívána ve fotovoltaických článcích. Fotovoltaické systémy mají v současné době z hlediska výroby elektřiny zanedbatelný přínos. V roce 2005 činila hrubá výroba elektřiny ve vybraných fotovoltaických systémech 120 MWh. Vzhledem k technickým možnostem a investičním nákladům dostupných fotovoltaických technologií lze očekávat navýšení instalovaného výkonu a výroby elektřiny. Nově instalovaná zařízení budou mít však jen malý podíl na výrobě elektrické energie. Komerční využití je reálné a lze i počítat s dodávkami elektřiny do sítě. Biomasa je z hlediska technicky využitelného potenciálu pro ČR nejperspektivnější z obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny i tepla. Její využití je technicky dobře zvládnuto a není spojeno s problémy s nestabilitou dodávek, jako je tomu např. u energie větrné, sluneční nebo vodní. Stabilitu dodávek lze maximalizovat současným využíváním biomasy s neobnovitelnými zdroji. Hlavním a zároveň obtížně překonatelným limitem využití biomasy je její množství na trhu a dopravní dostupnost. Spoluspalování biomasy a fosilních paliv bude zřejmě představovat poměrně jednoduché, rychlé a málo rizikové řešení pro využívání biomasy a bude dále využíváno. Zákonem č. 180/2005 Sb. je vytvořen předpoklad pro rozvoj využití energetických plodin k výrobě tepla a elektrické energie. V této oblasti se doposud významně projevovala absence stability výkupních cen způsobující problematické rozhodování v zemědělském sektoru. Využití bioplynu obecně má v ČR tradici především díky anaerobní fermentaci jako součásti technologie komunálních čističek odpadních vod. V posledních letech se ovšem ukazuje jako perspektivní využívání skládkových plynů pro výrobu elektřiny v malých zdrojích s pístovými spalovacími motory. Existují i záměry na využití skládkového plynu. Rovněž lze počítat s výstavbou dalších zemědělských bioplynových stanic s výrobou elektrické energie o celkovém instalovaném výkonu cca 20 MW. Česká státní energetická koncepce předpokládá poměrně velmi dynamický rozvoj OZE založený především na využívání biomasy. Reálnost takového vývoje je ale podmíněna celkovou situací na energetickém trhu. Tab. 3.12 Scénář vývoje OZE v ČR (TWh) 2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

Vodní

2,31

2,38

2,46

2,56

2,66

2,76

2,86

Vítr

0,01

0,02

0,93

1,01

1,25

1,44

1,44

Fotovoltaika

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,01

0,01

Biomasa

0,01

0,57

2,91

6,32

7,81

10,25

10,96

Bioplyn

0,01

0,16

0,16

0,16

0,16

0,16

0,16

OZE celkem

2,34

3,13

6,46

10,05

11,88

14,62

15,43

srpen 2007

strana 29


Obr. 3.5 Scénář vývoje OZE v ČR (TWh) 16,00

Výroba elektřiny brutto (TWh)

14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00 2000

2005

Voda

2010

Vítr

2015

Fotovoltaika

2020

Biomasa

2025

2030

Bioplyn

Pokud bude vývoj pokračovat podle uvedeného scénáře, pak by se podíl OZE na tuzemské brutto spotřebě zvýšil z 4,5 % v roce 2005 na cca 16 % v roce 2030. Tento scénář by přispěl ke snížení nároků na primární zdroje a kladně by se projevil i nižší dovozní závislostí. Na druhé straně však takový rozvoj může vyvolat tlak na zvyšování cen elektřiny a případně může přispívat k provozním problémům ES. Po roce 2010 začne v české ES dožívat značná část výrobního zařízení, což spolu s rostoucí poptávkou po elektřině vyvolá tlak na investice do nových výrobních zařízení. Vzniká tak „chybějící výroba“, kterou bude nutno nahradit výstavbou nových výrobních jednotek. Předpokládáme-li že budou realizovány záměry v oblasti KVET a OZE, pak odhad chybějící výroby je patrný z následujícího obrázku.

strana 30

srpen 2007


Podíl "chybějící výroby" na brutto spotřebě elektřiny (TWh)

Obr. 3.6 Odhad vývoje „chybějící“ výroby elektřiny (TWh) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 2000

2005

KVET

2010

2015

OZE

2020

Stávající

2025

2030

Chybějící

V roce 2030 by podle tohoto scénáře měla chybět výroba elektřiny ve výši téměř 40 TWh. Je pravděpodobné, že část této výroby pokryjí rekonstruované stávající výrobní jednotky, ale střízlivé odhady říkají, že nejméně polovina tohoto objemu si vyžádá výstavbu nových jednotek. Předpokládá se, že tento rozvoj zajistí racionální mix základních druhů nových zdrojů elektřiny, kterými jsou:

–

OCGT („Open Cycle Gas Turbine“),

–

CCGT („Combined Cycle Gas Turbine“),

–

IGCC („Integrated Gas Combined Cycle“)

–

FCB („Fluidised Bed Combustion“)

–

PCB („Pulverized Coal-fired Block“)

–

APWR („Advanced Pressurised Water Reactor“)

Česká republika nevylučuje další rozvoj jaderné energetiky, která v současnosti ve světě prochází obdobím přehodnocování významu pro další ekonomický rozvoj států. V poslední době dochází k oživování zájmu o tyto zdroje téměř ve všech vyspělých průmyslových zemích. Hlavní důvody změny jsou následující:

–

snaha o zvyšování zabezpečenosti zásobování energií,

–

snaha o snižování emisí škodlivých látek a skleníkových plynů,

–

zvyšování cen tradičních primárních energetických zdrojů, zejména ropy a zemního plynu.

Možnosti dalšího vývoje jaderné energetiky jsou přehodnocovány i v rámci energetické politiky EU. Jaderná energie je jedním ze způsobů, jak v EU omezovat emise CO2, a pro členské státy, které se k této volbě přihlásí, se bude rovněž pravděpodobně podílet na energetickém scénáři, v jehož rámci budou v nadcházejících desetiletích požadována značná omezení emisí.

srpen 2007

strana 31


Na jaderné energii se méně projevují změny cen paliva – ve srovnání s výrobou při spalování uhlí či zemního plynu. Cena paliva představuje u jaderných elektráren jen menší část celkových nákladů na výrobu elektřiny. Příští generace jaderných reaktorů by měla náklady výroby elektřiny ještě dále snížit. Podle nové energetické politiky EU se má každý členský stát sám rozhodnout, zda pro výrobu elektřiny využije jadernou energii, či nikoli. Sníží-li se však úroveň využití jaderné energie v EU, je nezbytné, aby toto snížení probíhalo zároveň se zaváděním dalších doplňkových zdrojů energie s nízkým obsahem uhlíku pro výrobu elektřiny. Jinak totiž nebude možné dosáhnout cíle omezení emisí skleníkových plynů a zlepšování zabezpečení dodávek energie. V ČR v současnosti kolem 30 % výroby elektřiny zajišťují jaderné elektrárny. Jedná se o 4 bloky 440 MW v elektrárně Dukovany a 2 bloky 1 000 MW v elektrárně Temelín. S výstavbou a provozem těchto zdrojů jsou v ČR bohaté zkušenosti a kromě toho ČR je jediným státem v EU, který průmyslově těží uran. Z těchto fakt vycházela i příprava státní energetické koncepce, která předpokládá, že jednou z nadějných možností dalšího rozvoje ES ČR může být i další rozvoj jaderných elektráren.

4

OČEKÁVANÝ VÝVOJ EH V DLOUHODOBÉ PERSPEKTIVĚ

4.1

PERSPEKTIVY DLOUHODOBÉHO ROZVOJE ČESKÉ EKONOMIKY A ENERGETIKY

Česká republika se hlásí k zásadám udržitelného rozvoje a podniká kroky k zajištění udržitelnosti v souladu s celoevropskou strategií dodržování tohoto principu. Udržitelný rozvoj České republiky předpokládá, že v oblasti energetiky bude kladen důraz na: •

maximální možnou spolehlivost dodávek všech druhů energie,

•

bezpečnost zdrojů i rozvodů energie včetně jaderné bezpečnosti,

•

minimální možnou energetickou závislost na dovozu,

•

podporu maximálního technicky a ekonomicky dosažitelného využití potenciálu energetických úspor,

•

podporu racionálního podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energie,

•

reálnou schopnost energetiky zvládnout mimořádné situace,

•

oddělování rozvoje energetiky od negativních dopadů na životní prostředí,

•

maximalizaci zhodnocování energie,

•

dostupnost kvalitní energie pro všechny zákazníky,

•

efektivní využívání energetických zdrojů – od výroby energie, přes dopravu, skladování a přeměnu až po užití energie.

Strategie udržitelného rozvoje odpovídá požadavkům energetické politiky EU, která pro energetiku definuje tři hlavní cíle: •

udržitelnost,

•

konkurenceschopnost,

•

zabezpečenost dodávek energie.

strana 32

srpen 2007


Česká strategie udržitelného rozvoje spolu se Státní energetickou koncepcí a legislativou vytváří základní národní rámec, v němž bude probíhat reálný vývoj české ekonomiky a energetiky, na němž bude participovat stát i soukromé subjekty a ve kterém bude probíhat trh s energií. Lze předpokládat, že optimální vývoj bude určen působením tržních sil v rámci konkurenčního trhu a racionálními zásahy kompetentních subjektů tam, kde tržní síly nezaručují optimální chování. Aktuální stav české ekonomiky a energetiky lze charakterizovat jako příznivý. HDP na obyvatele v paritě kupní síly se pohybuje na úrovni kolem 70 % průměru EU-25, ale dynamika vývoje českého HDP je oproti průměru výrazně vyšší. Do budoucna česká Státní energetická koncepce předpokládá meziroční tempa růstu HDP do roku 2030 v intervalu 3,2 – 4,0 %, ale na základě příznivého vývoje v letech 2005 a 2006 se připouští i možnost vyšších temp. V současnosti se průměrná dlouhodobě udržitelná tempa růstu HDP odhadují od 3,2 do 4,2 %. Pokud se tento trend podaří udržet do budoucna, pak by k vyrovnání s průměrem EU-25 mohlo dojít po roce 2015, jak ilustruje následující graf, kde jsou znázorněny možné scénáře vývoje českého HDP v porovnání s očekávaným vývojem v EU-25. Obr. 4.1 Scénáře vývoje HDP do roku 2030 (PPS - stálé ceny) 50,0

HDP na obyvatele (tisíce EUR)

45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 2000

2005

2010

ČR horní

2015

ČR střední

2020

2025

ČR dolní

2030

EU-25

V české energetice patří k pozitivům: •

vysoký podíl uspokojení energetických potřeb z vlastních zdrojů a zlepšující se diverzifikace zdrojů,

•

soběstačnost a spolehlivost v oblasti výroby elektrické energie díky tomu, že se ČR nevzdala jaderné energetiky,

•

klesající podíl tuhých paliv na spotřebě primárních energetických zdrojů.

Postupně dochází ke snižování energetické náročnosti tvorby HDP, která je však dosud vysoká ve srovnání s průměrem EU-25 (cca o 30 % vyšší).

srpen 2007

strana 33


Česká Státní energetická koncepce předpokládá relativně rychlé snižování energetické (EN) i elektroenergetické (EEN) náročnosti tvorby HDP. Obr. 4.2 Očekávaný vývoj energetické náročnosti tvorby HDP do roku 2030 (%) 100

90

80

70

60

50

40 2000

2005

2010

2015 EN

2020

2025

2030

EEN

Budou-li splněny předpoklady o vývoji HDP a energetické náročnosti, pak konečná spotřeba energie (KSE) by se měla vyvíjet v pásmu vymezeném vysokým a nízkým scénářem podle následujícího grafu. Obr. 4.3 Scénáře vývoje české konečné spotřeby energie do roku 2030 1600

1500

KSE (PJ)

1400

1300

1200

1100

1000 2000

2005 Vysoký

strana 34

2010

2015 Referenční

2020

2025

2030

Nízký

srpen 2007


Podmínkou dosažení relativně pomalého tempa zvyšování KSE je výrazná podpora investic do energeticky efektivních technologií a podpora úspor energie. Udržitelný rozvoj energetiky předpokládá masivní nasazování obnovitelných zdrojů energie. Česká SEK předpokládá jejich uplatnění především při výrobě elektřiny a centralizovaného tepla. To je vidět na očekávaném vývoji tuzemské spotřeby primárních energetických zdrojů (TSPEZ). V roce 2030 by obnovitelné zdroje měly tvořit kolem 15 % TSPEZ. Obr. 4.4 Očekávaný vývoj struktury české TSPEZ 1400

1200

KSE (PJ)

1000

Obnovitelné zdroje Teplo Elektřina

800

Plynná paliva Kapalná paliva Pevná paliva

600

400

200

0 2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

Významný vliv na budoucí vývoj mohou mít rostoucí ceny paliv a energie na světovém trhu, které se promítají do cen konečných zákazníků. Podle údajů EUROSTAT vzrostla průměrná cena elektřiny pro průmyslového odběratele od roku 2004 do roku 2006 o více než 20 % a ČR byl tento růst dokonce kolem 48 %. Obdobná situace je u zemního plynu. Tab. 4.1 Vývoj cen elektřiny pro průmyslové odběratele (EUR/MWh)

Česká republika

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

46,7

47,3

51,8

49,9

49,2

60,1

73,1

55,3

62,1

65,3

:

Rakousko Německo

67,5

Polsko

:

Slovensko

:

EU-15

srpen 2007

62,5

:

:

:

66,9

68,5

69,7

74,0

78,0

87,1

49,2

58,5

56,6

44,6

50,6

54,3

68,3

70,3

77,3

63,4

68,2

76,6

: 64,4

: 62,0

: 64,8

strana 35


Tab. 4.2 Vývoj cen zemního plynu pro průmyslové odběratele (EUR/GJ)

Česká republika

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

3,0

3,9

4,7

4,1

4,2

5,1

7,3

Rakousko

3,5

5,5

5,6

5,5

5,6

6,1

8,3

Německo

4,8

7,8

7,3

6,7

6,4

7,8

10,5

5,6

6,2

5,6

4,3

5,3

6,8

5,3

5,1

7,7

5,4

6,2

8,4

Polsko

:

Slovensko

:

EU-15

4,2

: 6,1

: 5,8

: 5,6

Pokud by růst cen byl dlouhodobý, mohl by mít negativní dopad na hospodářský rozvoj. Vliv rostoucích cen primárních zdrojů energie je však významný i v tom, že vyvolává tlak na uplatňování nových efektivnějších technologií a zvyšuje význam úspor energie. Růst cen primárních zdrojů energie představuje jedno z rizik udržitelného rozvoje energetiky, ale není to riziko jediné. Dalšími riziky mohou být zejména: •

vysoká energetická náročnost rozvoje ekonomiky,

•

nesprávné ocenění významu ochrany životního prostředí,

•

nesprávné ocenění významu obnovitelných zdrojů a úspor energie,

•

podcenění významu bezpečného zásobování energií,

•

nedostatečná nebo nevhodná diverzifikace primárních zdrojů energie,

•

nedostatečné investice do energeticky efektivních technologií.

Česká Strategie udržitelného rozvoje a Státní energetická koncepce vytváří předpoklady, aby tato rizika byla minimalizována.

4.2

DLOUHODOBÝ ROZVOJ ČESKÉ ES

Realizace nových elektráren je záležitostí dlouhodobou a finančně velmi náročnou. Celý proces od počátečních studií, přes projektování, schvalovací řízení a vlastní výstavbu, až po zahájení zkušebního provozu, může u velkých elektráren trvat i více než 15 let. Z tohoto důvodu se v ČR již v současnosti připravují elektrárny, jejichž realizace se očekává v časovém horizontu mnohdy přesahujícím rok 2020. Stejná pozornost je samozřejmě věnována i rozvoji přenosových a distribučních sítí, kde jsou však nároky na dobu realizace i investice menší než u elektráren. V souvislosti s liberalizací evropského trhu s elektřinou se analyzují přeshraniční přenosové kapacity a možnosti jejich posilování.

strana 36

srpen 2007


Současné prognózy předpokládají, že do roku 2030 se česká poptávka po elektřině zvýší o 20 až 50 % oproti stavu v roce 2006. Tato rostoucí poptávka musí být adekvátně pokryta tak, aby byla zachována či ještě zlepšena spolehlivost a bezpečnost dodávek, efektivnost energetických přeměn a aby byly minimalizovány negativní vlivy ES na životní prostředí. V rámci naplňování cílů SEK se klade důraz i na zachování maximálně možné soběstačnosti v zásobování energiemi. Očekávaná česká výroba elektřiny do roku 2030 je uvedena na následujícím grafu. Obr. 4.5 Pásma očekávané brutto výroby elektřiny do roku 2030 120,0

Výroba elektřiny (TWh)

110,0

100,0

90,0

80,0

70,0

60,0 2000

2006

min

2010

2015

ref

2020

2025

2030

max

Modré pásmo odpovídá nízkému scénáři vývoje poptávky po elektřině (viz kap. 3) a nulovému saldu import-export od roku 2010. Horní hranice červeného pásma odpovídá referenčnímu scénáři poptávky po elektřině a postupnému poklesu salda na nulu do roku 2020. Zelené pásmo odpovídá vysokému scénáři poptávky po elektřině a exportu (saldu) ve výši 15 TWh. Po roce 2010 dojde v ČR k dožívání stávajících výrobních jednotek a celých elektráren, takže pásmo výroby nových výrobních jednotek je ještě širší.

srpen 2007

strana 37


Obr. 4.6 Prostor pro výrobu elektřiny nových výrobních jednotek do roku 2030 120,0


100,0

80,0

60,0

40,0

20,0

0,0 2000

2005

2010

max

2015 ref

2020

2025

min

2030

stávající

Očekávaný vývoj výroby elektřiny je obvykle reprezentován referenčním scénářem. Nižší hodnoty se považují za málo pravděpodobné a vyšší hodnoty budou záležet také na tom, jak se čeští výrobci uplatní na evropském trhu s elektřinou. Referenční scénář výroby elektřiny v podstatě odpovídá scénáři zpracovanému v rámci SEK, který předpokládá následující strukturu výroby elektřiny. Obr. 4.7 Strukturovaný vývoj brutto výroby elektřiny roku 2030 100,0 90,0


80,0 70,0

OZE

60,0

Zemní plyn

50,0

Kapalná paliva

40,0

Uhlí Jaderné elektrárny

30,0 20,0 10,0 0,0 2000

strana 38

2005

2010

2015

2020

2025

2030

srpen 2007


Tab. 4.3 Vývoj struktury brutto výroby elektřiny (%) 2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

Jaderné elektrárny

18,5

29,9

31,0

30,0

29,4

33,0

36,6

Uhlí

75,6

64,0

58,6

53,9

51,7

45,5

41,6

Kapalná paliva

2,2

0,3

0,3

0,3

0,3

0,3

0,3

Zemní plyn

1,4

1,3

2,4

4,2

5,3

5,2

5,2

OZE

2,3

4,5

7,7

11,6

13,4

16,0

16,4

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

Celkem

Subjekty české elektroenergetiky (zejména ČEZ, a. s., a pochopitelně i ČEPS) jsou významnými hráči na středoevropském, ale i celoevropském trhu s elektřinou. ČR z hlediska relativního podílu exportu na výrobě elektřiny v roce 2005 byla na prvním místě ze zemí EU-25. V roce 2005 činil export elektřiny 25 TWh (30 % z brutto výroby elektřiny) saldo import-export činilo -12,6 TWh (15 % z brutto výroby elektřiny). ČR je rovněž významnou tranzitní zemí, přičemž její přenosová soustava přenáší v současnosti ročně kolem 6 TWh tranzitní elektřiny. V současné době v rámci EU sílí snahy o rozvoj mezinárodního obchodu s elektřinou. Dochází k vytváření nového systému a struktury pro provozovatele přenosových soustav, které by měly být odpovědné za koordinované plánování sítí, podávání zpráv vnitrostátním regulačním orgánům a Komisi EU. Tento systém má rovněž za úkol navrhovat minimální normy pro bezpečnost sítí, u nichž by (po schválení regulačními orgány a Komisí) byla navržena právní závaznost. V této souvislosti je potřeba zmínit i aktivitu UCTE v oblasti normování spolehlivosti výkonové bilance a zálohování zdrojů. V tomto procesu lze očekávat, že dále vzroste význam celého středoevropského regionu včetně ČR.

4.3

DOPADY ENERGETIKY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Vliv energetiky na životní prostředí je značný, přičemž v současnosti je za nejzávažnější faktor považován vliv energetiky na ovzduší a klima, proto se i zde na něj zaměřujeme. Hlavním negativním faktorem, kterým energetika působí na kvalitu ovzduší, jsou látky emitované do okolního prostředí (emise), které jsou obsaženy v kouřových plynech ze spalování fosilních paliv. Sledované látky v emisích dělíme do dvou základních skupin, a to na: •

škodliviny,

•

skleníkové plyny (GHG – greenhouse gases).

Stav životního prostředí na území České republiky před rokem 1990 byl v některých regionech, průmyslových a sídelních aglomeracích velmi špatný. Česká elektroenergetika prošla v první polovině 90. let investičně náročnou rekonstrukcí elektráren zaměřenou na snížení emisí. Uvedená opatření se projevila dramatickým snížením především emisí SO2. Obr. 4.9 dokumentuje rozhodující vliv průmyslu, včetně veřejné a závodní energetiky, na snížení emisí SO2 o více než 87 %. Provoz kotlů s fluidním spalováním a se zvýšenou kontrolou spalovacího procesu znamenal snížení emisí oxidů

srpen 2007

strana 39


dusíku ze sektoru energetiky. Značnou měrou však byly emise NOx ovlivněny prudkým růstem počtu osobních automobilů a dopravních výkonů nákladní silniční dopravy (obr. 4.10). Obr. 4.11 přináší informaci o vývoji emisí CO2 ze spalovacích procesů. K obrázkům poznamenáváme, že energetika je součástí sektoru „Průmysl“. Obr. 4.8 Emise SO2 podle sektorů (tis.t) 2000 1800 1600

Emise SO2 (tis.t)

1400

Domácnosti Služby

1200

Zemědělství Doprava

1000 800

Průmysl

600 400 200

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

0

Obr. 4.9 Emise NOx podle sektorů (tis.t) 600

Emise NOx (tis.t)

500

400

Domácnosti Služby Zemědělství

300

Doprava Průmysl

200

100

strana 40

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

0

srpen 2007


Obr. 4.10 Emise CO2 podle sektorů (mil.t) 200 180 160

Emise CO2 (mil.t)

140 120

Domácnosti Služby

100

Zemědělství Doprava

80

Průmysl

60 40 20

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

0

Životní prostředí v ČR můžeme v současnosti hodnotit jako výrazně lepší než na počátku 90. let. Množství emisí je neustále monitorováno a evidováno a regulováno prostřednictvím legislativy i ekonomickými nástroji. V ES ČR došlo k výraznému poklesu všech druhů emisí, včetně emisí tuhých znečišťujících látek. Výjimkou jsou emise CO2, které poklesly jen nepatrně a spíše stagnují nebo dokonce mírně rostou v závislosti na produkci elektřiny v tepelných elektrárnách spalujících fosilní paliva.

srpen 2007

70 60 50 40 30 20

Maďarsko

Finsko

Česká republika

Portugalsko

Polsko

Velká Británie

Estonsko

Irsko

Lucembursko

Řecko

Španělsko

Slovinsko

Kypr

0

Rumunsko

10

Bulharsko

Emise SO2 z výroby elektřiny (kg/obyvatele)

Obr. 4.11 Srovnání vybraných zemí podle emisí SO2 z výroby elektřiny (rok 2005)

strana 41


Na základě mezinárodního srovnání vlivu elektroenergetiky na životní prostředí lze konstatovat relativně dobrou současnou kvalitu ES ČR ve vztahu k životnímu prostředí, srovnatelnou s energetikami zemí EU. V budoucnu většina evropských zemí předpokládá přechod k většímu podílu ušlechtilých paliv, zejména ke zvýšení podílu zemního plynu, zatímco scénáře vývoje ES ČR tento přechod v tak velké míře nepředpokládají. Vzhledem k tomu, že v podmínkách ČR úspory elektřiny a obnovitelné zdroje elektřiny nemohou plně vyřešit pokrytí rostoucí poptávky po elektřině při současném dožívání stávajících výroben, v podstatě jedinou ekonomicky výhodnou a ekologicky přijatelnou cestou k zajištění dostatečných dodávek elektřiny zákazníkům zůstává další rozvoj jaderné energetiky. Takový rozvoj ES by mj. přispěl ke snížení emisí škodlivých látek i skleníkových plynů. V podstatě jen takový rozvoj by pomohl i k přiblížení se k průměru EU v oblasti všech emisí z výroby elektřiny. Český přístup k ochraně životního prostředí vymezuje Státní politika životního prostředí (SPŽP). Cílem SPŽP v oblasti energetiky je minimalizace negativních dopadů získávání energie, racionální spotřeba energie a zásobování energií v režimu udržitelného rozvoje. To předpokládá důraz na úspory a odstranění plýtvání na straně spotřeby, šetrné využívání neobnovitelných zdrojů energie a zásadně vyšší využití obnovitelných zdrojů energie a potenciálu úspor na straně výroby a rozvodů energie. Předpokladem udržitelného rozvoje v oblasti zásobování energií je sladění tradice rozvinutých ekonomických a sociálních aspektů s moderním environmentálním pohledem. K podpoře aktivit směřujících k udržitelnému zásobování energií se vytváří vhodné legislativní, ekonomické a informační prostředí. Český zákon o hospodaření energií (č. 406/2000 Sb.) definuje instituty k ochraně životního prostředí jako je zpracování Státní energetické koncepce, zpracování územních energetických koncepci, zpracování energetických auditů, „štítkování“ energetických spotřebičů, zvyšováni účinnosti energetických cyklů, povinnost kombinované výroby tepla a elektřiny a další. Stát bude i nadále podporovat aktivity k efektivnímu užiti energie (Národní program podpory úspor a využiti obnovitelných zdrojů energie). V současnosti v souladu se SPŽP se daří snižovat emise ze spalovacích procesů, pocházejících z velkých zdrojů (Národní program snižování emisí u stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů). Problematická jsou však lokální topeniště na tuhá paliva, ze kterých emise v roce 2005 naopak vzrostly. V oblasti legislativních nástrojů probíhá v ČR průběžná transpozice nově přijímaných právních předpisů Evropských společenství do národní legislativy a zároveň úprava legislativy již přijaté. V oblasti ekonomických nástrojů bylo zavedeno obchodování s emisemi skleníkových plynů, které patří mezi významné tržně ekonomické nástroje environmentální politiky. Byl přijat zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). Je připravována ekologická daňová reforma a v této souvislosti se přehodnocuje stávající systém plateb za znečišťování a využívání životního prostředí. V oblasti informačních nástrojů byl zřízen a provozován Integrovaný registr znečištění a v oblasti institucionálních nástrojů byla prováděna transformace Českého ekologického ústavu na CENIA, Českou informační agenturu životního prostředí. V současnosti je největší pozornost věnována problematice emisí oxidu uhličitého (CO2), který je hlavním produktem reakce při spalování všech fosilních paliv. Jako jeden s nástrojů k dosažení svého závazku snižovat emise skleníkových plynů v rámci Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN

strana 42

srpen 2007


o změně klimatu bylo vytvořeno evropské schéma obchodování (EU Emission Trading Scheme - EU ETS) s povolenkami na emise skleníkových plynů. EU ETS je založeno na konceptu obchodovatelných povolenek přidělovaných státem významným emitentům skleníkových plynů. EU ETS je definováno směrnicí 2003/87/EC (dále jen Směrnice). Klíčovými prvky EU ETS jsou tzv. Národní alokační plány (NAP). Jsou to dokumenty, které stanovují celkový objem rozdělovaných povolenek a postup, kterým jsou povolenky přidělovány provozovatelům jednotlivých zařízení. NAP si každý členský stát připravuje samostatně na základě kritérií Směrnice, vlastních potřeb a obecných doporučení Evropské komise. V ČR připravilo NAP Ministerstvo životního prostředí (MŽP) dle příslušné legislativy (zákon č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů). V ČR je kladen důraz i na podporu úspor energie. Úspory energie jsou základní cestou k efektivní energetice, k minimalizaci negativních vlivů energetiky na životní prostředí a k udržitelnému rozvoji národní ekonomiky. Ze strany státu jsou úspory energie podporovány Národním programem hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů (dále jen „Národní program“), který zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Ministerstvem životního prostředí ve smyslu zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií. Česká Státní energetická koncepce předpokládá, že i když v budoucnu dojde k dalšímu růstu HDP i růstu spotřeby energie, dojde do roku 2030 k dalšímu významnému poklesu emisí. Očekávaný vývoj emisí v ČR (podle SEK) je vyznačen v následujícím grafu. Obr. 4.12 Bazický index očekávaných emisí v ČR (%) 100

Bazický index (%)

90

CO2 SO2

80

NOx CO

70

60 2000

2005

2010

2015

2020

2025

2030

Významným faktorem, který přispívá k udržitelnému rozvoji, je rozvoj využívání obnovitelných zdrojů energie. Tyto netradiční zdroje by se měly uplatnit především ve výrobě elektřiny a tepla. Využívání obnovitelných zdrojů energie nemá nepříznivý dopad na skleníkový efekt, protože buď oxid uhličitý a další skleníkové plyny neprodukují vůbec, nebo jde o uzavřený cyklus (v případě biomasy), kdy při růstu rostlin se CO2 opět spotřebuje. Tyto zdroje se obecně považují za zdroje ekologické, i když nelze obecně tvrdit, že nemají na životní prostředí vůbec žádný dopad. Tyto zdroje

srpen 2007

strana 43


mají vesměs vyšší nároky na zabranou půdu (vyšší než velké konvenční zdroje), mohou narušovat ráz krajiny, obtěžovat hlukem apod. Významným přínosem OZE na druhé straně může být snížení potřeby fosilních paliv. Souhrnně lze říci, že hlavní pozitiva těchto zdrojů jsou 3, a to

Ê

snížení množství exhalací a odpadů z výroby elektřiny,

Ê

snížení potřeby fosilních paliv (tj. šetrnost k tuzemským zásobám),

Ê

snížení potřeby dovozu paliv a energie.

Nevýhodou obnovitelných zdrojů energie je to, že jejich využívání závisí výrazně na přírodních podmínkách a vyžadují posílení záložních výkonů a podpůrných služeb v elektrizační soustavě (ES). Souhrnně lze říci, že hlavní negativa těchto zdrojů jsou dvě, a to:

Ê

zhoršení provozních vlastností a spolehlivosti ES (zvýšení požadavků na podpůrné služby),

Ê

zvýšení ceny dodávané elektřiny.

Možný vývoj výroby elektřiny z OZE byl uveden v kapitole 3, ale je nutno mít na paměti, že se jedná jen o jeden z možných scénářů. V současnosti se předpokládá, že pokud nedojde k zásadní změně v podpoře rozvoje OZE, pak s vysokou pravděpodobností bude instalovaný výkon OZE v roce 2030 ležet v rozmezí 3 000 až 5 000 MW, čemuž odpovídá výroba elektřiny cca 9 až 15 TWh, tvořící 10 až 18 % celkové očekávané tuzemské brutto výroby elektřiny. V současnosti je v ČR výroba elektřiny v OZE podporována dvěma nástroji, a to: •

povinným výkupem elektřiny z těchto zdrojů provozovatelem PDS za regulované ceny,

•

formou tzv. zelených bonusů placených výrobcům provozovatelem distribuční soustavy, do které jsou výrobci připojení.

Z hlediska vlivu na životní prostředí má pro další rozvoj velký význam i přístup k jaderné energetice. Obvykle se uvádí, že jaderná energie má dvě významné přednosti: -

vysoký energetický potenciál v celosvětových zásobách uranu a thoria,

-

jaderným štěpením se neprodukují skleníkové plyny a jiné škodliviny.

Za rizikový faktor rozvoje jaderné energetiky je možno označit budoucí vývoj cen jaderného paliva na světových trzích. V dalším výhledu jaderné energetiky ve světě se střetává řada rozdílných názorů a prognóz. Po počátečním dynamickém rozvoji v 70. letech došlo po dvou těžkých haváriích jaderných elektráren k výraznému útlumu prognóz jejího uplatnění. Až nová rizika, vyplývající ze zhoršování stavu životního prostředí (skleníkové plyny, blížící se vyčerpanost zásob fosilních paliv), vyvolala ve světě opětovné oživení zájmu o jadernou energii a zvýšení podpory výzkumu a vývoje jaderné technologie i dalších oblastí s jadernou energetikou spojených (především řešení problematiky vyhořelého paliva). Česká republika má možnosti (včetně komparativní výhody) jadernou energetiku efektivně využít. Elektřinu z jaderného paliva zatím v ČR vyrábějí elektrárny Dukovany a Temelín. Již v současnosti se však seriozně analyzují pozitiva i negativa případné investice do nového jaderného zdroje.

strana 44

srpen 2007


4.4

ÚLOHA ZEMNÍHO PLYNU A PLYNÁRENSTVÍ V ČESKÉ ENERGETICE

Česká republika je vnitrozemský stát prakticky bez větších ložisek zemního plynu. Spotřeba je kryta diverzifikovaným dovozem plynu z Ruska, Norska a Spolkové republiky Německo. Ruské dodávky kryjí 75 % roční spotřeby, jedna čtvrtina je kryta norským plynem a německý plyn je v současné době určen jen pro jednoho zákazníka. Celkový objem dovozu, využitý pro dodávky zákazníkům a doplnění zásob v podzemních zásobnících plynu, dosáhl v roce 2006 objemu 9 794 mil. m3. Z vlastní těžby, která se spotřebovává lokálně, je kryto necelé 1 % roční spotřeby. Skutečná spotřeba zemního plynu v roce 2006 dosáhla výše 9,3 mld.m3 (tj. 97 806 GWh), což představuje snížení o 3,1 % (294 mil. m3) proti roku 2005. Celkovou výši spotřeby zemního plynu ovlivnil zejména nadnormální průběh teplot ovzduší ve 2. polovině roku a pozdější začátek topné sezóny. Spotřeba zemního plynu v ČR dlouhodobě osciluje mezi 9,5 až 9,7 mld. m3 ročně a odpovídá rozvinutému nasycenému trhu. Důvodů ke snižování spotřeby je více a souvisí zejména se změnami cen plynu, snižováním tempa zaváděním plynu do regionů, žádoucím snižováním energetické náročnosti odběrů v důsledku zateplování objektů nebo modernizace spotřebičů a snižováním nákladů firem a s úsporami výdajů za energie. Obr. 4.13 Vývoj spotřeb zemního plynu v ČR v letech 1994 až 2006 11 000

spotřeba zemního plynu (mil.m3)

10 500 10 000

Přepočet na normál Skutečnost

9 500 9 000 8 500 8 000 7 500 7 000 6 500 6 000 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Podíl průmyslového velkoodběru (VO) v odběrech všech zákazníků v ČR činil 45,4 %, podíl středního odběru (SO) 9,7 %, maloodběru (MO) 12,8 %, domácností (DOM) 30,2 % a ztráty společně s vlastní technologickou spotřebou 1,9 %.

srpen 2007

strana 45


Obr. 4.14 Vývoj měsíčních spotřeb podle kategorií zákazníků v ČR v roce 2006 1800 VO

spotřeba zemního plynu (mil.m3)

1600

SO

MO

DOM

1400 1200 1000 800 600 400 200

Pr os in ec

Li st op ad

íje n Ř

Zá ří

Sr pe n

Č er ve n Č er ve ne c

Kv ět en

D ub en

Bř ez en

no r Ú

Le de n

0

V České republice působí jediný provozovatel přepravní soustavy – RWE Transgas Net s.r.o., osm regionálních distribučních společností a řada malých lokálních distributorů zemního plynu. Jak obchod s plynem, tak přeprava, distribuce a uskladnění zemního plynu jsou licencované činnosti. Licence uděluje a na podnikání v energetických oborech dohlíží nezávislý Energetický regulační úřad. Obr. 4.15 Podíl plynárenských distribučních společností na spotřebě zemního plynu v ČR v roce 2006 SMP 18,2%

ostatní 0,2%

PP 11,9%

JMP 23,5%

STP 10,9%

JČP 4,3% VČP 10,2%

SČP 13,1%

ZČP 7,7%

Největší podíl zemního plynu dováží na základě dlouhodobých kontraktů s ruským Gazexportem a norskými dodavateli společnost RWE Transgas, a. s. Nově vstoupila na trh s ruským plynem od října 2006 také společnost Vemen, a. s., s dodávkami pro průmyslové zákazníky. Ke konci roku 2006 bylo v České republice připojeno 2 823 102 konečných zákazníků. V průběhu tohoto roku přibylo v jednotlivých kategoriích 11 959 domácností, 5 750 maloodběratelů a 11 velkoodběratelů.

strana 46

srpen 2007


5

ZÁVĚR – PERSPEKTIVY UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V ČR

Česká republika na počátku 21. století přijala svou strategii udržitelného rozvoje, která má zajistit dobré životní podmínky i pro příští generace. V souladu s energetickou politikou EU má energetická politika ČR tři hlavní cíle: •

udržitelnost,

•

konkurenceschopnost,

•

zabezpečenost dodávek energie.

Dodržování principů udržitelného rozvoje spolu se Státní energetickou koncepcí a legislativou vytváří základní národní rámec, v němž bude probíhat reálný vývoj české ekonomiky a energetiky, na němž bude participovat stát i soukromé subjekty a kde bude probíhat trh s energií. Základní meze a trendy budoucího rozvoje české energetiky, které byly popsány v této studii, vymezují prostor a určují limity reálného rozvoje celé české ekonomiky. Současný stav české ekonomiky a energetiky lze charakterizovat jako dobrý a jako takový vytváří výhodné výchozí podmínky pro další rozvoj založený na zásadě udržitelnosti. Tyto výchozí podmínky však nezajistí optimální vývoj české tržní ekonomiky automaticky. V podmínkách ČR bude udržitelný rozvoj proto i nadále podporován zejména následujícími způsoby:

–

přednostním využíváním domácích zdrojů,

–

podporou energetických úspor,

–

objektivním stanovením role jaderné energetiky v českém energetickém mixu,

–

objektivní podporou role obnovitelných zdrojů,

–

posilováním jednotného postupu členských států EU v oblasti energetické politiky,

–

snižováním dodávek ropy a plynu z jednoho zdroje a v dlouhodobém výhledu snižování spotřeby ropy a plynu vůbec,

–

zvážením možnosti zařazení zemního plynu do systému strategických hmotných rezerv státu,

–

diverzifikováním producentů ropy a plynu,

–

hledáním alternativních transportních cest v návaznosti na diverzifikaci producentů,

–

posilováním energetické přenosové soustavy, respektive pokračováním v jejím posilování, nejlépe v režimu veřejného zájmu, aby tak bylo minimalizováno riziko black-outů.

–

vytvářením a prosazováním efektivních nástrojů k dosažení plné liberalizace a funkčnosti trhů a efektivní regulaci energetických činností.

Rozvoj ekonomiky a energetiky ČR je do určité značné závislý i na vývoji v okolních státech a na vzájemné kooperaci. Významnou podmínkou pozitivního rozvoje české energetiky je vytvoření fungujícího regionálního trhu s elektřinou s cílem spolehlivého fungování jednotného trhu elektřinou v rámci celé EU.

srpen 2007

strana 47


SEZNAM POUŽÍVANÝCH ZKRATEK A SYMBOLŮ CENTREL

ES ustanovená 11. 10. 1992 mezi Maďarskem, Polskem, ČR a SR

CO2, CO2

kysličník uhličitý

ČEPS, a. s.

společnost provozující elektrickou přenosovou soustavu ČR

ČEZ, a. s..

dominantní výrobce (společnost) elektřiny v ČR

ČPÚ

Česká plynárenská unie

ČR

Česká republika

ČU

černé uhlí

DPH

daň z přidané hodnoty

EH

energetické hospodářství = energetika

ERÚ

Energetický regulační úřad

ES

elektrizační soustava

EU

Evropská unie

EU-15

„staré“ země EU tj. EU ve stavu k 1. 1. 2004

EU-25

země EU ve stavu od 1. 5. 2004 do 31. 12. 2006

EURELECTRIC

Union of the Electricity Industry

EUROSTAT

Statistical Office of the European Communities

GWh

gigawatthodina (109 Wh) = 3,6 TJ

HDP

hrubý domácí produkt

HU

hnědé uhlí

IEA

International Energy Agency

JE

jaderná elektrárna

MERO ČR, a. s.

společnost provozující dálkové (mezinárodní) ropovody

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

MW

megawatt

MŽP

Ministerstvo životního prostředí

NOx, NOx

kysličníky dusíku

OECD

Organisation for Economic Co-operation and Development

OTE

Operátor trhu s elektřinou

OZE

obnovitelné a druhotné zdroje energie

strana 48

srpen 2007


PEZ

primární energetické zdroje

PJ

petajoule (1015 joule)

PPS

purchase power standard

RWE

Rheinisch-Westfälische Elektrizitätswerk AG

SEA

Strategic Environmental Assesment

SEI

Státní energetická inspekce

SEK

Státní energetická koncepce

SO2, SO2

kysličník siřičitý

SR

Slovenská republika

SÚJB

Státní úřad pro jadernou bezpečnost

TJ

terajoule (1012 joule)

Transgas, a.s

společnost provozující dálkový (mezinárodní) plynovod

TS

tuzemská spotřeba

TSPEZ

tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů

TWh

terawatthodina = 3,6 PJ

UCTE

Union for the Coordination of Transmission of Electricity

VVER

tlakovodní energetický jaderný reaktor (ruský typ)

WTO

World Trade Organisation

Poznámka k publikovaným datům: Studie byla zpracována v dubnu 2007 v EGÚ Brno, a. s. Zpracování vychází z veřejně dostupných materiálů ČSÚ, MPO, OTE, ERÚ, ČPÚ, IEA, EUROSTAT, UCTE a EURELECTRIC.

srpen 2007

strana 49

Předkládá: Energetický komitét ČR/WEC Ing. Miroslav Vrba, CSc., předseda EK ČR/WEC Ing. Petr Veselský, sekretář EK ČR/WEC ČEPS, a. s., Elektrárenská 2, 101 52 Praha 10 Česká republika www.wec.cz

Zpracoval: EGÚ Brno, a. s. Sekce provozu a rozvoje elektrizační soustavy Hudcova 487/76a, 612 48 Brno - Medlánky Česká republika www.egubrno.cz

Česká energetika na počátku 3. tisíciletí

Recommend Documents