ESF projekt OP vzdělávání pro konkurenceschopnost. Inovace a modernizace výuky a zvyšování odborných kompetencí. Mgr. Petr Slováček, Ph.D

ESF projekt OP vzdělávání pro konkurenceschopnost

„Inovace a modernizace výuky a zvyšování odborných kompetencí“

Mgr. Petr Slováček, Ph.D.

Polština I.

Opava 2011

Obecná charakteristika práce Tento studijní materiál vznikl v rámci projektu „Inovace a modernizace výuky a zvyšování odborných kompetencí“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem (ESF) a státním rozpočtem České republiky. Registrační číslo projektu:

CZ.1.07/2.2.00/15.0173

Oblast podpory:

7.2.2 Vysokoškolské vzdělávání

Datum zahájení realizace projektu:

1. 10. 2010

Datum ukončení realizace projektu:

31. 12. 2012

Název:

Polština I.

Autor:

Mgr. Petr Slováček, Ph.D.

Vydání:

první, 2011

Jazyková korekce: autor studijní opory Počet stran:

87

© Petr Slováček © Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě

Obsah 1

Úvodem......................................................................................................................................................... 5

2

Rychlý náhled studijního materiálu........................................................................................................... 6

3

Polský jazyk a jeho zařazení....................................................................................................................... 8

4

3.1

Polština jako jazyk a její místo v rámci indoevropské jazykové skupiny .................................................. 9

3.2

Několik poznámek k historii polského jazyka.......................................................................................... 10

3.3

Ukázka .................................................................................................................................................... 12

Polská abeceda a výslovnost ..................................................................................................................... 14 4.1 Polská abeceda ....................................................................................................................................... 15 4.1.1 Polské souhlásky ........................................................................................................................... 17 4.1.2 Polské samohlásky ........................................................................................................................ 21 4.2 Cvičení .................................................................................................................................................... 25 4.2.1 Pečlivě čtěte a vyslovujte b´ a b: ................................................................................................... 25 4.2.2 Pečlivě čtěte a vyslovujte ci, c, cz, ć ............................................................................................. 25 4.2.3 Pečlivě čtěte a vyslovujte z, zi, ź, Ŝ, rz, dz, dzi ............................................................................. 26 4.2.4 Pečlivě čtěte a vyslovujte s, si, ś, sz .............................................................................................. 26 4.2.5 Pečlivě čtěte a vyslovujte ł ............................................................................................................ 27 4.2.6 Pečlivě vyslovujte a čtěte ą, ę........................................................................................................ 27 4.3 Slovní zásoba a slovníkový zápis ............................................................................................................ 27 4.3.1 Slovníkový zápis a jeho dešifrování.............................................................................................. 27 4.3.2 Slovní zásoba I. ............................................................................................................................. 31

5

Polská slovesa............................................................................................................................................. 36 5.1

Slovesa a jejich gramatické kategorie .................................................................................................... 38

5.2

Klasifikace polských sloves..................................................................................................................... 39

5.3

Časování sloves III. třídy v přítomném čase zakončených v 1. os. j. č. na –am a v 2. os. j. č. na –asz... 40

5.4 Cvičení .................................................................................................................................................... 41 5.4.1 Tvorba sloves na základě slovníkového zápisu ............................................................................. 41 5.4.2 Pokuste se doplnit slovesa ve správném tvaru............................................................................... 44 5.5 6

Slovní zásoba .......................................................................................................................................... 45

Polská slovesa I. třídy................................................................................................................................ 48 6.1 Slovesa I. třídy ........................................................................................................................................ 49 6.1.1 Slovesa I. třidy u nichž dochází k alternacím................................................................................ 50 6.2

Časování slovesa być (být) ..................................................................................................................... 52

6.3

Polský pravopis – psaní rz a Ŝ................................................................................................................. 54

6.4 Cvičení .................................................................................................................................................... 55 6.4.1 Časování sloves I. třídy ................................................................................................................. 55 6.4.2 S pomocí slovníku se pokuste doplnit správné tvary sloves (I. a III. třídy) .................................. 57 6.4.3 Uvedená slovesa nahlas vyčasujte a berte ohled na uvedené alternace ......................................... 58 6.5 7

Slovní zásoba .......................................................................................................................................... 59

Polská slovesa II. třídy .............................................................................................................................. 62

7.1

Časování sloves II. třídy ......................................................................................................................... 63

7.2

Časování a použití modálních sloves musieć, móc, potrafić a chcieć..................................................... 64

7.3

Pravopisné pravidlo - negace slovesa a psaní záporky nie .................................................................... 66

7.4

Přízvuk .................................................................................................................................................... 68

7.5 Cvičení .................................................................................................................................................... 68 7.5.1 Uveďte slovesa II. třídy ve všech tvarech přítomného času a využjte při tom své dovednosti četby slovníkového zápisu .................................................................................................................................... 68 7.5.2 Pokuste se doplnit slovesa ve správném tvaru............................................................................... 70 7.5.3 Procvičování výslovnosti – nahromadění souhlásek ..................................................................... 71 7.6 8

Slovní zásoba .......................................................................................................................................... 72

Polská slovesa IV. třídy ............................................................................................................................. 75 8.1

Časování sloves IV. třídy ........................................................................................................................ 76

8.2

Časování některých nepravidelných sloves............................................................................................. 76

8.3

Pravopisné pravidlo psaní uzavřeného a otevřeného ó a u. ................................................................... 77

8.4 Cvičení .................................................................................................................................................... 78 8.4.1 Analýza určitých tvarů sloves -příklad.......................................................................................... 78 8.4.2 Analýza určitých tvarů sloves – cvičení ........................................................................................ 79 8.5

Slovní zásoba .......................................................................................................................................... 81

9

Souhrnné tabulky – časování v přítomném čase..................................................................................... 84

10

Závěr........................................................................................................................................................... 86

11

Použitá literatura a zdroje ........................................................................................................................ 87

1

Úvodem

Tato skripta jsou určena studentům, kteří mají zájem zvládnout základní gramatiku polského jazyka s pomocí vyučujícího tak, aby byli dále schopni rozvíjet své jazykové kompetence i samostatně. Tento základní předpoklad je dále doplněn druhým, který počítá s poměrně omezenou časovou dotací určenou polskému jazyku na FVP SU, kdy není možné věnovat stejné úsilí systematické a praktické stránce výuky jazyka. Tomuto tvrzení je pak třeba rozumět ve světle toho, že studiu jakéhokoliv jazyka je nutné věnovat čas pravidelně ve smysluplné míře. Na základě těchto předpokladů jsou pak koncipovaná i tato skripta, která budou především usilovat o podchycení a zvládnutí základních gramatických jevů spolu s jejich náležitým výkladem, který se nebude omezovat pouze na vnějškovou formu, ale bude se snažit vykládané jevy vysvětlit na pozadí širších jazykových souvislostí. Domníváme se totiž, že čas vynaložený na studium základních jazykových jevů, které se neomezují na pouhé fráze a pouhé memorování koncovek, dovolí studentům lépe zvládnout někdy zrádnou příbuznost polského jazyka. Studium jazyka je vždy komplexním úkolem. Každý, kdo se s tímto požadavkem setkal, ví, že správnou výslovností to teprve začíná s tím, že o konci se ani nepřemýšlí. V rámci našeho kurzu také začneme výslovností, ale dále budeme pokračovat k předem vymezenému cíli, kterým je schopnost studenta využít naučené informace a hlavně cíleně vyhledávat informace, které v tomto kurzu nezíská. Zvláště druhý cíl se nám jeví jako nanejvýš zajímavý a to z toho důvodu, že zohledňuje různé zájmy různých studentů, jež se pohybují někde mezi požadavkem dorozumění v běžných komunikačních situacích až po porozumění odborných textů a snad i jejich tvoření. S ohledem na tento cíl se pak studenti budou seznamovat i polskou jazykovědnou terminologií, která jim umožní využívat polských zdrojů, které, takříkajíc z definice, musí být mnohem bohatší, než ty české. Jako zvláště významné se to ukáže při práci se slovníky.

2

Rychlý náhled studijního materiálu

Tento studijní materiál je zaměřen na základy polského jazyka s tím, že ty se pokusíme, alespoň tam, kde to bude mít větší smysl, zařadit do širších jazykovědných souvislostí, což usnadní jeho studium. Omezí se tím role mechanického pamatování a nabídnuté prostředky uvažování o jazyce případně podnítí další zájem. Vycházíme zde z předpokladu, že čím více o jazyku víme, tím je zajímavější a také přístupnější. Cíle studijního materiálu: Po prostudování těchto materiálů budou studenti zvládat problematiku tvoření základních forem polských sloves, na která se v těchto skriptech omezíme. Vezmeme-li v potaz: a) že polština je flektivní jazyk (tj. vyjadřuje gramatické funkce pomocí systému koncovek, předpon a přípon); b) řídícím členem polské věty je sloveso, nezdá se být tento úkol nikterak skromný a reálně poskytuje nutný základ pro další rozšiřování znalostí o polském jazyce a také nutný základ pro efektivní komunikaci v polském jazyce. Budete umět: Studenti na základě prostudování těchto materiálů budou ovládat polskou výslovnost, čehož využijí nejenom při vyjadřování vlastních myšlenek, ale také a snad i především při četbě a překládání polských textů. Dobře přečtený polský text se totiž pro česky mluvící čtenáře může v některých případech stát velmi snadno srozumitelný, což je samozřejmě dáno příbuznosti polského jazyka. Dále zvládnete základní gramatické jevy týkající se polského slovesa a několik základních pravidel polského pravopisu. Získáte: Studenti studiem těchto skript získají: a) přehled o místě polského jazyka v rámci indoevropské jazykové rodiny; b) seznámí se základní lingvistickou terminologií, která jim lépe pomůže pochopit jazykové souvislosti; c) na základě uvedených dovedností získají schopnost uvědoměle vytvářet všechny tvary časování pravidelných sloves v přítomném čase; d) seznámí se rovněž s některými slovesy nepravidelnými, které budou muset pro jejich důležitost zvládnout; e) seznámí se rovněž s některými pravopisnými pravidly, které zase o malý kousek přiblíží českému studentovi ten podivný polský jazyk. Budete schopni: Studenti budou po prostudování těchto skript a po absolvování kurzu schopni plynule číst polský text, čímž se zmírní jeho počáteční cizost dána častým používáním spřežek a zvýrazní podobnost polštiny a jiných slovanských jazyků. Dále budou schopni překládat s pomocí slovníku, kdy zvláště bude kladen velký důraz na práci

s kvalitním slovníkem, který musí být průvodcem každého studenta jazyka. Nakonec by studenti měli být schopni formulovat základní myšlenky v polském jazyce s uvědomělým využitím znalostí naučené gramatiky. Průvodcem studiem: Průvodcem studiem bude Mgr. Petr Slováček, Ph.D.

3

Polský jazyk a jeho zařazení

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitolce se studenti seznámí s polským jazykem jako takovým. Je známou skutečností, že jazyky jsou mezi sebou provázány příbuzností a mnohdy společným rodokmenem či původem. Zajímavým zjištěním posledních let tak například je, že vokalický systém ztrácí na různorodosti se vzdáleností od předpokládaného místa původu jazyka. Africké jazyky jsou tak co do hláskového systému mnohem bohatší než např. japonština. Tato skutečnost je nesmírně důležitá zvláště v situaci, kdy mateřským jazykem studenta je jazyk příbuzný studovanému jazyku. Vědomí příbuznosti, vědomí závislostí, vědomí vzájemného ovlivňování pak pomáhá získat plastičtější přístup k jazyku, který by měl napomáhat v jeho zvládnutí. Naší znalost češtiny tak můžeme využít i pro porozumění polštině. Opačné tvrzení, že studiem polštiny získáme určitý a formulovatelný vhled do mateřského jazyka, pak není v této souvislosti vůbec tvrzením přehnaným. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly studenti budou schopni zařadit polský jazyk do širšího kontextu indoevropských jazyků a s jejími odlišnostmi od ostatních jazykových rodin. Tímto přístupem studenti získají náležitou perspektivu, která jim umožní zařadit rozvržení problematiky následujících kapitol do logického celku. Tato kapitola je nicméně úvodní a jako taková nebude vytvářet východisko pro zápočty ani zkoušky. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Jazyk, jazyková rodina, analytické jazyky, syntetické jazyky, indoevropské jazyky, flexe, syntax, koncovka, časování, skloňování, deklinace, konjugace, předpony, přípony.

3.1

Polština jako jazyk a její místo v rámci indoevropské jazykové skupiny

Polský jazyk náleží k slovanským jazykům, které pak tvoří jednu z rodin indoevropských jazyků, jejichž příbuznost je v současnosti velmi dobře prostudována díky sanskrtu, který sice není nejstarším zástupcem indoevropských jazyků, ale který je nejstarším zapsaným a tedy stohovatelným jazykem. Vedle indoevropské jazykové skupiny můžeme vydělit další jako například uralskou, altajskou, severokavkazskou, jihokavkazskou a mnohé další. Rozepisovat je zde nebudeme, neboť pro naše účely postačí, uvědomíme-li si skutečnost příbuzenské podobnosti a naopak příbuzenské odlišnosti jednotlivých jazyků. Pokud se vrátíme k naší jazykové skupině, tedy k jazykům indoevropským, pak všechny indoevropská jazyky se vyvinuly z jediného společného jazyka, kterému se říká jazyk praindoevropský.

Tímto jazykem se pravděpodobně dorozumívala ta společenství, která

opustila asijský kontinent s tím, že v průběhu času a během osidlování Evropy se postupně z praindoevropského jazyka začaly vydělovat dialekty a později odlišné jazykové rodiny, které uvádí tato tabulka:

Tabulka č. 1 Jazykové rodiny mající původ v praindoevropském jazyce Indoevropské jazykové rodiny Název jazykové rodiny baltická

Příklady jazyků, které do této rodiny náleží

germánská

němčina, angličtina, holandština aj. (dánština, norština, vymřelé jazyky

litevština, lotyština

gótské) italická

latina, později románské jazyky

keltská

z větší části se jedná o jazyky vymřelé, částečně jsou zachovány v dialektech bretonských, waleských a irských

tocharská

byly běžné v Asii, ale během VII. století zanikly

indická

kolem řeky Indus, někdy jsou ztotožňovány s jazyky íránskými

anatolská

jinak také chetitské, které zanikly kolem přelomu letopočtu

thrácká

zanikly na začátku našeho letopočtu

řecká

zachovaly se v současné řečtině

albánská

albánština

slovanská

1. západoslovanské – čeština, slovenština, horno lužičtina, dolno lužičtina, polština;

2. východoslovanské – ruština, běloruština, ukrajinština, rusínština; 3. jihoslovanské – chorvatština, srbština a bosenština. Uvedená tabulka ukazuje v hrubém nástinu indoevropskou jazykovou skupinu, která se dělí do mnoha jazykových rodin. Polština spolu s češtinou a dalšími jazyky náleží do slovanské jazykové rodiny. Proto také bude mít mnohé prvky společné. Nemusíme si přesně pamatovat, jaký jazyk náleží k jaké skupině, ale měli bychom mít představu u vzájemné podobnosti češtiny a polštiny. Po tomto krátkém zařazení polského jazyka se krátce podívejme na jeho historii.

3.2 Několik poznámek k historii polského jazyka První psané zmínky o polském jazyce pocházejí z 12. století. Musíme si při tom uvědomit, že ještě před tím, než byl jazyk zapsán, fungoval již dlouho jako prostředek dorozumívání. Na podobu polského jazyka působily z počátku silné mimojazykové vlivy. K těm podstatnějším patří vliv latiny, který se začal prosazovat v 10. století v souvislosti s formováním polského státu a přijetím křtu od polského krále Mieszka I. Historické prameny však dokládají, že latina mohla být rozšířena mezi duchovenstvem, ale mimo toto prostředí byla latina prakticky neznámá. Její působení je tak snad přeceňováno. Dějiny polského jazyka v době, kdy je již písemně fixován se pak dělí do několika období:

1. staropolského, které začíná rokem 1136 – Zlatou bulou Hnězdenskou (Bulla Gnieźnieńska) papeže Inocence II. Byl to samozřejmě dokument psaný v latině, ale obsahuje asi 400 polských jmen a názvů. První zaznamenaná polská věta: „Daj, ać ja pobruszę, a ty poczywaj.- Daj, niech ja pomielę (pokręcę ziarna), a ty odpoczywaj.“ pochází Knihy henrykovské (Księga henrykowska) z r. 1270. K prvním textům patří např.: Bohorodička (Bogurodzica) a Svatokřížská kázání (Kazania świętokrzyskie) XIV. století. (dále také Florianský žaltář 14./15. století, Bible královny Žofie/Biblia królowej Zofii). Staropolské období skončilo na přelomu 15. a 16. století.

2. středopolského, jež je charakteristické některými gramatickými změnami a snahami o reformaci jazyka. Např. rozšířilo se používání předpony naj v superlativech místo na-. Namilsza a nawyŜszy – najmilsza a najwyŜszy.

3. novopolského, které vymezujeme přibližně od doby osvícenství a reformátorských snah v oblasti společenské, hospodářské a kulturní. Toto období končí rokem 1939 a obsahuje několik dílčích období, která bude vhodné připomenout:

a) stanislavovské období – období vlády krále Stanislava Augusta Poniatovského (1732-1798; vládl 1764-1995; zábory: 1. 1772 – Fridrich II. Veliký, Kateřina II, Rakousko; 2. 1793 – Rusko a Prusko; 1795 – Rakousko, Rusko, Prusko). Zřízení Komise národního vzdělání, která vytlačila z farních škol latinu a přikázala učit pouze polštinu; další důležitou institucí byla Společnost pro základní učebnice, jejímž cílem bylo vypracování učebnic polštiny.

b) období mezi r. 1795 a 1815 – samostatné Polsko neexistuje. V každém záboře, pruském, rakouském i ruském, dochází k postupnému vytlačování polského jazyka. V rakouském záboře se stává cílem základního vzdělání zvládnutí německého jazyka. V záboře pruském je část polských škol zlikvidována a zbývající jsou zcela germanizovány. V záboře ruském je většina polských škol zlikvidována a nad zbývajícími je vykonáván policejní dohled. Rozdělení Polska nemělo jen politické, společenské a ekonomické důsledky, ale také důsledky jazykové. Polská jazyková oblast tak totiž byla zbavena možnosti jednotného vývoje. Z tohoto důvodu také v polštině existují svého druhu archaismy jako spřežky, které z jiných slovanských jazyků zmizely.

c) léta 1918-1939 tedy meziválečné období, kdy byla založená Polská akademie literatury (založena slavným polským spisovatelem Stefanem śeromskim). Dosti idealizované a vzorové období, charakteristické bouřlivým rozvojem literatury, zvláště pak literatury experimentální. Jazyk tohoto období se stal vzorem pro kodifikaci současného polského jazyka.

c) od r. 1945 již hovoříme o současném polském jazyce, jehož podoba je určena i zmíněnými událostmi.

3.3 Ukázka V této podkapitole se můžete podívat na část nejslavnějšího a nejznámějšího z polských textů, na fragment náboženské písně Bogurodzica, který vznikl pravděpodobně již během XIII. století a který je prvním uměleckým dochovaným textem v polském jazyce. Zájemci si na internetu mohou najít jeho zhudebněnou podobu, jež dokáže oslovit i nás. Bogurodzica (XIII. stol.) Bogurodzica, dziewica, Bogiem sławiena Maryja! U twego syna, Gospodzina, matko zwolena Maryja! Zyszczy nam, spuści nam. Kirielejson.

Twego dziela Krzciciela, boŜyce, Usłysz głosy, napełni myśli człowiecze. Słysz modlitwę, jąŜ nosimy, A dać raczy, jegoŜ prosimy, A na świecie zboŜny pobyt, Po Ŝywocie rajski przebyt. Kirielejson.

SHRNUTÍ KAPITOLY V této krátké kapitole jsme se zabývali místem polského jazyka v rámci indoevropské jazykové skupiny s tím, že nám šlo především o zdůraznění příbuznosti mezi češtinou a polštinou. Dále jsme se podívali na přehled vývoje polského jazyka, kdy zvláště důležitým se ukázal politický vývoj od konce 18. stol. po druhou dekádu XX. století, neboť i nás pravděpodobně zasáhnou jazykové důsledky tohoto období. KONTROLNÍ OTÁZKY Co jsou to jazykové rodiny a skupiny? Proč byl zábor Polska důležitý i z jazykového hlediska? Jak může vypadat jazykový archaismus? ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ Polsko stejně jako Česko nebylo dlouhou dobu své historie autonomním celkem. Proč i přes tuto podobnost platí, že náš český jazyk se kontinuálně vyvíjel (například jsme odstranili spřežky) a polský jazyk zůstal v některých aspektech zastaralý? Myslíte si rovněž, že když hovoříme o zastaralosti některých jazykových prostředků, že je to hodnotící popis ve smyslu jakési kvality jazyka? Zamyslete se tedy nad tím, jaká kritéria jsou jazyku vlastní a zda má smysl uvažovat v kategoriích lepší/horší. PRO ZÁJEMCE V této kapitole jsme otevřeli velice hrubým způsobem mnoho témat: jazykové rodiny, jazykové příbuznosti, podobností a rozdílů mezi jazyky, historického vývoje jazyků, historicko-politických události jako významných faktorů, jež mohou ovlivnit vývoj jazyka. Z důvodu zaměření těchto skript jsme nepovažovali za vhodné se těmto tématům věnovat podrobněji, což by neúměrně zatížilo text problematikou, která je vůči naší schopnosti fungovat v polském jazyce vedlejší. Nicméně ti z vás, kteří by rádi věděli více, mohou nahlédnout do knih Václava Černého, které jsou určeny především pro studenty. Přesnější bibliografické údaje najdete v seznamu literatury.

4

Polská abeceda a výslovnost

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se studenti seznámí s polskou abecedou a základními problémy polské výslovnosti, která se v mnoha ohledech liší od výslovnosti české. Některé fonémy v polštině totiž nejsou v češtině a naopak. Například českou souhlásku č v polštině nenajdeme, zato v polštině najdeme cz a ć, které české č připomínají, i když z fonetického hlediska se jedná o odlišné fonémy, kdy jejich nerozlišení může vést k zastření správného významu slova. Vzhledem k charakteru této kapitoly je jasné, že je nutná spolupráce s mluveným slovem, tedy s učitelem, počítačovým programem či jinak zaznamenaným mluveným slovem. V tomto smyslu může být text této kapitoly vždy jen doplněním a spíše podporou pro paměť. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budou studenti schopni vyslovovat polská slova a číst polský text, čímž se velmi zvýší jeho přístupnost. Budete umět: Číst polský text s porozuměním pro jeho základní elementy, čímž se jeho srozumitelnost, dána částečně podobou češtiny a polštiny, podstatně zvýší. Dále budete umět rozlišit některé základní gramatické kategorie a také se dokážete zorientovat ve slovníkovém zápise polského slova. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Abeceda, alfabet, abecadło, foném, souhlásky, współgloski, samohlásky, samogłoski, pády, klávesové zkratky, flexe, slovníkový zápis.

4.1 Polská abeceda Polská abeceda (alfabet, abecadło) slouží k zápisu polského jazyka. Stejně jako je tomu v češtině, tak i polská abeceda vychází z abecedy latinské. Tato podobnost je však příliš obecná a musíme se smířit s tím, že se setkáme i s určitými rozdíly, které budeme muset zvládnout, ale k tomu se dostaneme v konkrétních případech níže. Polská abeceda tedy sestává z 32 písmen: Tabulka č. 2 - Polská abeceda Aa Ąą Bb Ff Gg Hh Mm Nn Ńń Śś Tt Uu

Cc Ii Oo Ww

Ćć Jj Óó Yy

Dd Kk Pp Zz

Ee Ll Rr Źź

Ęę Łł Ss śŜ

Již na první pohled vidíme, že se liší od abecedy české. Jednak v ní mnohé z toho, co známe, chybí, a jednak jsou tam písmena, které v češtině nenajdeme. Zaměřme se tedy na rozdíly. Pokud bychom srovnali uvedenou polskou abecedu s abecedou latinskou, zjistili bychom, že v ní není V, Q a X. Tato absence však není v žádném případě jakýmkoliv nedostatkem. Polský jazyk totiž tato písmena nevyžaduje, a tudíž se objevují pouze ve slovech cizích. Nicméně platí, že se v polštině můžeme setkat s fonémy, tedy s nejmenšími distinkčními prvky zvukové stránky řeči, jež jsou například v češtině označeny písmeny V, Q a X. Polština v takovém případě používá těchto znaků a kombinací pro označení probíraných fonémů: W, KW, KS. Když se dále podíváme na to, co odlišuje polskou abecedu od abecedy české v aspektu absence znaků, všimneme si, že polská abeceda nevyužívá háčků a místo těchto můžeme sledovat pouhé čárky. Zde si musíme dát pozor na to, že v polštině, jak ještě na vhodném místě zopakujeme, nemají samohlásky rozdílné délky, neboť jsou všechny středně dlouhé, a zmiňované čárky nad souhláskami tedy také neoznačují délku, ale kvalitu dané souhlásky. Kvalitou zde rozumíme změkčení. Pozorný čtenář si jistě všiml, že čárku můžeme najít nejenom nad souhláskami, ale také nad písmenem o. Ani v případě písmena ó se však nejedná o délku našeho o, ale o zcela jinou samohlásku u. Systematicky se budeme samohláskám i souhláskám věnovat níže, nicméně již zde dodejme, že se jedná o tzv. uzavřené u. Prozatím jsme se zabývali tím, co v polské abecedě chybí, nyní se zaměříme na to, co je tam navíc. Nejprve nás pravděpodobně zaujmou písmena Ąą, Ęę, Łł. V případě prvních dvou samohlásek se jedná o tzv. nosové samohlásky či nosovky, které v češtině nemáme a které jsou poměrně obtížné na naučení pro české studenty. V případě souhlásky ł pak

prozatím musíme vědět, že její výslovnost je bližší au než l. Ale podrobněji se k této problematice vrátíme na náležitém místě. Dalším „přebytkem“ polské abecedy je Ŝ, které vyslovujeme jako tvrdé ž, ale opět platí, že výslovnost musíme natrénovat v rámci cvičení nebo na základě poslechu čtených textů. Psaný polský jazyk je pro nás česky mluvící obtížný především při prvním setkání. Mnozí z nás nejednou byli na rozpacích ve chvíli, kdy měli přečíst podivné názvy měst či obcí, které obsahovaly nejenom výše uvedené nosovky či podivná ł, ale také shluky souhlásek, které v češtině nenajdeme v tak těsném sousedství. Jak přečíst taková jména jako Szczyborzyce, Sztwiertnia, Warszawa? To, co české mluvčí, a pravděpodobně nejenom je, zarazí hned na začátku, jsou tzv. spřežky, které pomocí několika písmen slouží k tomu, aby označili jednu hlásku. V češtině je takovou spřežkou například ch. Ch v české abecedě figuruje jako samostatné písmeno, což je pravděpodobně dáno jeho výjimečností. V polštině je však spřežek mnoho a vyžadují naší zvýšenou pozornost, neboť bez znalosti jejich výslovnosti si s psaným polským jazykem neporadíme. V aspektu spřežek je polština poměrně unikátním jazykem, tedy alespoň v rámci jazyku slovanských. Slovanské jazyky se totiž spřežek, což se týká především češtiny, zbavily již dávno. Polština si je podržela a v jistém smyslu se dá hovořit o jistém archaismu v pravopise. Tento archaismus je dán do jisté míry historickými důvody, kdy skutečnost, že Polsko bylo dlouhou dobu své historie nesamostatné a ještě k tomu pod správou tří odlišných správních celků. Tato skutečnost nedovolovala smysluplně provádět jednotné reformy, jak tomu bylo v jiných zemích. Po tomto opravdu expresním exkurzu se podívejme na seznam polských spřežek: Tabulka č. 3 - Polské spřežky (dwuznaki) ch cz dz dź

dŜ

rz

sz

Prozatím si musíme pamatovat, že uvedené spřežky označují jednu hlásku. Jejich přesnou výslovnosti se budeme zabývat níže, a proto se zde podíváme pouze na ilustrační a tedy i zjednodušený příklad. Vezměme si jako příklad jméno obce Szczyborzyce a rozložme jej na jednotlivá písmena a spřežky: Tabulka č. 4 - Funkce polských spřežek sz cz y B

o

rz

y

c

e

[š]

[č]

[y]

[b]

[o]

[ž]

[y]

[c]

[e]

V prvním řádku máme rozepsány jednotlivé písmena a spřežky. V druhém řádku pak v hranatých závorkách uvádíme výslovnost a tedy i jednotlivé hlásky. Vidíme, že písmen je ve slově Szczyborzyce 12, ale hlásek pouze 9. Musíme si tedy pamatovat následující. V polštině jsou spřežky velice časté a musíme se naučit je rozlišovat a číst. Pokud se to naučíme, zjistíme, že polština není až zas tak nepřístupná a v mnohém se podobá češtině. Tak se například jméno Szczyborzyce velmi podobají českému názvu obce Stěbořice, nebo polský zápis jména Szwan českému Švan nebo německému Schwan. Skutečný původ zde není předmětem zkoumání. Důležité je, jak se slovem setkávám a zda se s ním setkáváme v českém kontextu. 4.1.1 Polské souhlásky Polská abeceda se tedy skládá z 32 písmen s tím, že kombinací některých z nich můžeme vytvářet i tzv. spřežky, které označují jednotlivé fonémy, i když nemají zvláštní znak (písmeno) v abecedě. V této podkapitole se tedy podíváme podrobněji na polské souhlásky a jejich výslovnost. Začněme tedy nejprve jejich shrnutím s tím, že do naší tabulky zahrneme také spřežky: Tabulka č. 5 - Polské souhlásky b

C

ć

d

F

g

h

j

k

L

ł

m

N

ń

p

r

s

Ś

t

w

Z

ź

Ŝ

cz

dz

Dź

dŜ

rz

sz

ch

Tato spíše orientační tabulka nám ukazuje, že se můžeme setkat s 29 písmeny (a spřežkami), jež označují polské souhlásky. Pro efektivní naučení jejich výslovnosti, která se může měnit v závislosti na pozici, budeme tato písmena (a spřežky) dělit podle několika kategorií. • polské souhlásky, jež čteme jako v češtině: b, c, d, f, g, j, k, l, m, n, p, r, s, t, w, z, dz. Musíme ale již dávat pozor na to, že následuje-li po nich i, dochází k jejich změkčení. • Pokud se tedy za uvedenými souhláskami nachází i, je třeba přizpůsobit tomu i výslovnost podle toho jak uvádí tabulka:

Tabulka č. 6 - Změkčená výslovnost Souhláska předcházející i b – bi

Výslovnost [b] - [b´] (bi)

Příklady biada, białkowy, bialaczka – zde je důležité si uvědomit, že čteme b pokud možno měkce a zcela jinak než ve slovech jako byk, być, byle jak, były, kde naopak vyslovujeme velmi tvrdě.

c – ci

[c] - [c´] (či)

cicho, Cieszyn, ciepło – zde vyslovujeme podobně jako české či, ale s tím rozdílem, že v polštině se nejedná o slabiku ze souhlásky č a samohlásky i. Fonetický zápis – c´epuo – to ukazuje přesněji. Pro nás stačí, když budeme vědět, že ci vyslovujeme měkce jako či.

d – di

[d] - [d´] (di)

předpona di- (mající význam dvojí); diuna (duna), disco, diament – příklady nám ukazují, že di je vlastní spíše cizím slovům. Je rovněž pravdou, že jeho výskyt není příliš veliký. Nicméně opět se snažíme o měkkou výslovnost.

f – fi

[f] - [f´] (fi)

przytrafić się, figurant, filatelista figiel, fizyka – opět vyslovujeme měkce. Spojení fy v polštině nenajdeme. Pro nás to bude zvláštní, ale: fizyka je polsky správně.

g – gi

[g] - [g´] (gi)

łamagi (2. p. D.), sługi (2. p. D.), stogi (D. 2.p.); archeologiem (7. p. N.), biegiem (7. p. N.) souhláska

g

se

si

pojí

zvláště

jakožto

s koncovkou některých pádů, a proto si musíme dávat zvláště pozor na výslovnost. j – ji

[j] - [j´] (ji)

Jidysz – jediný výskyt.

k – ki

[k] - [k´] (ki)

Kino,

kibel,

kichnięcie;

akademikiem

(N.),

narzędnikiem (N.), dziadkiem (N.) – stejně jako v případě g. l – li

[l] - [l´] (li)

licealista, licencja, lichwiarz, licytator – l, jak bude ještě uvedeno níže, je měkkou souhláskou a jako takové jej najdeme s y jen ve dvou případech – lyncz a lycra.

m – mi

[m] - [m´] (mi)

miód,

miły,

mieć,

mi

–

výslovnost

je

neproblematická jako české mi. n – ni

[n] - [n´] (ni)

nie, niebieski, nic, niczym – jako české ni.

p – pi

[p] - [p´] (pi)

piorun, piasek, zapięty, piskorz – zde musíme číst měkce a odlišovat tak výslovnost tvrdou – pytać, pycha, ciapy.

r – ri

[r] - [r´] (ri)

Tato souhláska se pojí spíše s y, je také řazena k tzv. tvrdým, proto se v kombinaci s i setkáváme velice zřídka a spíše výjimečně: riksza, riadski, ring, Riwiera.

s – si

[s] - [s´] (ši)

siano, siatka, sieć, siedlisko – čteme jako ši a obdobně jako výše uvedené ci.

t – ti

[t] - [t´] (ti)

Stejně jako v případě r před sebou máme souhlásku, jež je tvrdá, tj. pojí se s y, nicméně několik výjimek můžeme najít: tiara, tirański.

w – wi

[v] - [v´] (vi)

wiadomości, wiosna, widzę, wichura – čteme měkce.

z – zi

[z] - [z´] (ži)

ziarenko, ziemia, zielarz – jako ci a si.

dz – dzi

[ʒ] - [ʒ´] (dži)

dziadek, dziecko, dziennikarz – jako ci, si, zi.

V této tabulce jsme se podívali na souhlásky, jež čteme většinou stejným způsobem jako v češtině s tím, že pokud je následuje i tak dochází k změkčení. Některé případy jsou výjimečné jako například v případě t, r, j, d. V jiných čteme podobně jako v češtině, i když trochu více měkkým způsobem – p, b, f, w, l, k, g. Ve zbývajících případech pak dochází k radikálnímu změkčení, kdy čteme jako české dži, ši, ži, ni, ačkoliv ne jako slabiku, ale pouze jedinou změkčenou hlásku, což nejlépe vystihuje fonetický zápis: dz´, s´, z´, n´. • V polské abecedě a mezi spřežkami pak najdeme také takové souhlásky, které neznáme. Vyslovují se také jiným způsobem, než naše souhlásky. Patří k nim: ć, ń, ś, ź, Ŝ, cz, sz, rz, dŜ, dź. Následující tabulka pak ukazuje příklady jejich výskytu: Tabulka č. 7 Zbývající souhlásky Souhláska Výslovnost Příklady ć, ń, ś, ź, dź

[c´], [n´], [s´], płacić, stracić, odwiń, odpłyń, zanieść, źle, źrebak, [z´], [ʒ´] dźwięczny, dźwigowy – když se podíváme na fonetický zápis, zjistíme, že se neliší od ci, ni, si, zi, dzi. Foneticky se tedy neliší a je třeba rozlišovat pouze způsob zápisu, který je dán jednotlivými slovy.

Ŝ

[ž]

duŜy, Ŝaba, Ŝagiel – polské Ŝ není české ž. Vyslovuje se tvrdě a artikuluje se na jiném místě. Konec jazyka se téměř dotýká patra tak centimetr za zuby s tím, že se snažíte vyslovit české ž. Všimněte si, že při výslovnosti českého ž je jazyk mnohem níž a svojí špičkou se ničeho nedotýká.

sz

[š]

Polské si a ś se vyslovují měkčím způsobem než české š. Polské sz se pak vyslovuje tvrdším způsobem než české š. Opět musíme nacvičit a pomoci si stejně, jako v případě Ŝ. Tedy jazyka na patro asi centimetr až dva za zuby a snažit se vyslovit š. Mezi patrem a špičkou jazyka pak dochází k vzniku štěrbiny, která vytváří požadované tvrdé sz.

rz

[ž]

Fonetiky stejné jako Ŝ.

dŜ

[dž]

Předpokládá zvládnutí výslovnosti Ŝ. Jedná se o souhlásku, kterou nemáme v češtině. Přepis

ł

ch

[u̯] (uo)

v kulaté závorce je jen pomocný

[χ]

U polské souhlásky ch musíme být ostražití, neboť může nabývat dvou podob: a) ch tvrdá souhláska stejná jako v češtině – chudy, chełpić, chory; b) ch´ nalézající se před i nebo j na začátku nebo uprostřed slova, které nemá český ekvivalent, vyslovuje se pak měkce: chichotliwy, Chiny, chinina.

h

Nebudeme se s ní setkávat často. Nevyslovuje se opět

[χ]

jako české h, které Poláci neznají (a proto s ním mají problémy, pokud se česky snaží mluvit). Výslovnost polského h se velmi podobá výslovnosti ch´: hiacynt, hiena.

Uvedenou výslovnost je nutné natrénovat s učitelem nebo naposlouchat pomocí záznamu.

4.1.2 Polské samohlásky V předcházející podkapitole jsme se zabývali souhláskami. Nyní se zaměříme na samohlásky, jež v některých případech modifikují výslovnost souhlásek. Nejprve se však podívejme na seznam polských samohlásek:

Tabulka 8. - Polské samohlásky a

ą

e

ę

I

o

u

ó

y

Tabulka nám ukazuje, že v polštině máme devět písmen označujících samohlásky, ty pak můžeme rozdělit do několika skupin:

a) samohlásky a, e, o, u, ó, které vyslovujeme obdobně jako v češtině s tím, že polské ó vyslovujeme jako u. V prvním případě hovoříme o uzavřeném u a v druhém případě o u otevřeném. Jejich rozlišování je věcí pravopisu a nikoliv výslovnosti. Prozatím se pravidly psaní uzavřeného a otevřeného u nebudeme zabývat. U českých studentů je častou chybou vyslovování polského ó jako českého dlouhého o. Musíme si tedy pamatovat, že se jedná o uzavřené u. Takovou malou pomocí by nám mohlo být vědomí toho, že v polštině jsou všechny samohlásky středně dlouhé. Nad jinou samohláskou čárku nenajdeme.

b) samohlásky i a y, jež se v polštině vyslovují jinak a dokonce i jinak fungují. Polština totiž nemá něco takového jako vyjmenovaná slova, což je dáno samozřejmě neexistencí obojetných souhlásek. Souhlásky se tak buď pojí s y, nebo s i, což výslovnost zcela zřetelně reflektuje. Totéž bychom mohli vyjádřit i jinak. V polštině si musíme dávat velmi dobrý pozor na to, zda vyslovujeme měkce nebo tvrdě. Nerespektování těchto rozdílů může vést až k záměně slov. Vzhledem k tomu, že samohlásky i a y představují velmi důležitou kapitolu polské výslovnosti a vůbec schopnosti číst polské texty, zaměřme se na důležitá pravidla: • samohlásky i a y se vyslovují jinak než v češtině: i je vysoká měkká přední samohláska; y je vysoká tvrdá přední samohláska. • následuje-li i po souhlásce, dochází k změkčení této souhlásky. Tento jev pak hraje v polštině významnou úlohu, neboť z fonetického hlediska dochází ke změně souhlásky. Níže, v podkapitole věnované souhláskám, se tomuto problému budeme věnovat systematicky, a proto zde uvedeme jen několik příkladů: a) následuje-li i za c, s a n, čteme jako [c´, či], [s´, ši], [n´, ňi]; b) následuje-li i například po p, b a m, čteme [b´, bi], [p´, pi] a [m´, mi]. Hranaté závorky znamenají výslovnost a čárka za souhláskami označuje změkčení, které v polštině hraje významnou roli v rámci výslovnosti. [b´] se tak značně liší od [b]. [či] a [c´] pak také označují totéž, i když v druhém případě je užit fonetický zápis. V souvislosti se změkčenou výslovností uvedeme dvě doporučení: 1. začátečníci mohou klidně přehánět a vyslovovat velmi měkce nebo tvrdě. Postupem času se přehánění ztratí a zůstane pouze správný návyk číst měkce tam, kde je to třeba. 2. Měkké výslovnosti, pokud si výklad nebudeme neúnosně komplikovat analýzou míst artikulace, docílíme snadněji, budeme-li vyslovovat s širokým

úsměvem. Opakuji, že se jedná pouze o praktickou radu, která nemusí fungovat u všech.

c) Zvláštní kapitolou polské výslovnosti jsou nosové samohlásky ą a ę, tedy samohlásky označené zvláštními písmeny s tzv. ocáskem nebo také polsky ogonkiem, které nazýváme nosové o (ą, [o]) a nosové e (ę [ę]). Pro české studenty představují určitý problém, neboť v češtině se s nosovou výslovností setkáváme jen zřídka a to ještě v omezené podobě. Nosovky byly součástí praslovanského jazyka, ale v současnosti jsou vlastní především polštině. Charakteristickým znakem nosovek pak je, že k jejich produkci není využita jen dutina ústní, ale také dutina nosní. Podívejme se tedy na jejich výslovnost. • Nosové samohlásky můžeme vyslovovat čistě (synchronně) s tzv. plnou nosovostí. Konkrétně to znamená, že k artikulaci nedochází pouze v dutině ústní, ale také v dutině nosní, kdy nedochází k přechodu k souhlásce. Čistě pak vyslovujeme nosové samohlásky v pozicích, jež ukazuje tabulka: Tabulka č. 9 - Čistá výslovnost nosových samohlásek Nosová V pozici před Příklad samohláska souhláskou ą, ę s, z męstwo, gęsty, tęsknić, język, grzęznąć, wiązka, cząstkowy, kąsać, brązowy, nawiązywać ą, ę

sz, Ŝ

męŜczyzna, węŜszy, uczęszczać, cięŜarówka, potęŜny, napręŜać, gąszcz, uciąŜliwy, dąŜyć

ą, ę

si, ś

część,

rzęsisty,

trzęsie,

gałęzie,

więzienny,

sąsiad,gąsienicowy, trząść, wąziutki ą, ę

ch

węch, warzęcha, stęchły,tęchnąć,wąchać

ą, ę

f, w

zacząwszy, wąwóz

Uvedená výslovnost je poměrně obtížná a proto je třeba ji nacvičit pod dohledem učitele. Nicméně několik poznámek je třeba připojit. Čistá neboli synchronní výslovnost nosovek se liší od tzv. výslovnosti asynchronní, již se budeme věnovat níže. Ale již z tohoto protikladu je možné usuzovat na jistou skutečnost. Totiž na to, že v uvedených příkladech dochází k artikulaci souhlásek, které nejsou českým o či e a

které nejsou ani českým om či em. V těchto případech mluvíme naopak o asynchronní výslovnosti nosovek, která pro nás nebude obtížná, neboť sestává z toho, co známe. • Nosové samohlásky dále můžeme vyslovovat asynchronně způsobem a podle pravidel, jež uvádí následující tabulka: Tabulka č. 10 - Asynchronní výslovnost nosových souhlásek Nosová V pozici před Výslovnost Příklad samohláska souhláskou ą, ę p, p´ (pi), b, em, om kępa, postępowy, krępować, tępić, b´ (bi)

dęby, głęboki, na dębie, ząb, kąpać się, dąmbrowa, trąbić;

ą, ę

c, d, dz, t

en, on

miętówka, kręty, pamiętać, grzęda, napędowy, wędrować, ręnce, kręcony, znęcać się, wędzony, spędzać, kątek, wątły, krzątać się, porządek, mądry, zaglądać, mosiądz, jadący, gorąco, Ŝądza, urządzony, przesądzać

ą, ę

ą, ę

c´ (ć, ci), dz´ eń, oń (eň, oň)

dzięcioł,

(dź, dzi)

narzędzie, mącić, przyrządzić

Cz

eĦ oĦ (dásňové n)

pręcikowy,

nęcić,

poręcz, tęczowy, klęczeć, gorączka, mączny, sączyć

ą, ę

•

k, k´(ki), g, eŋ a oŋ

ręka,

dźwiękowy,

dziękować,

g´(gi)

(zadopatrové n

potęga,

okręgowy,

księgować,

jako u českého

zabłąkany,

ciągnik,

przeciągać,

sklenka)

dźwięki, łąki, chorągiew

Nosová samohláska se rovněž může ocitnout v pozici, kde zaniká zcela nebo do určité míry její nosovnost a tudíž se vyslovuje jako e nebo o. K této situaci nastává tehdy: a) následuje-li za nosovkou l nebo ł. Pak vyslovujeme jako o a e. (např. cięli, wzięli, zaczęli, ciał, wziął); b) je-li nosové e tedy ę na konci slova. Zde vyslovujeme buď jako e, což je typické zvláště pro hovorový jazyk, nebo jako ę s oslabenou nosovostí, což je

vlastní pečlivému a kultivovanému jazyku. (Např. jadę, piszę, drogę); Nosové o či ą naopak vyslovujeme vždy s plnou nosovostí. (Např. matką, drogą, jadą).

4.2 Cvičení Následující cvičení jsou zaměřena na správnou výslovnost a četbu problematických spojení, se kterými se v polštině můžeme setkat. Cvičení tedy nepředpokládají porozumění čtenému, ale koncentraci na probrané jevy. Z důvodu zintenzivnění cvičení jsou použitá slova uvedena nejčastěji v opozicích s tím, že každé slovo v sérii vyžaduje aplikaci jiného pravidla a tedy i jiné výslovnosti. Doporučujeme výslovnost klidně přehánět, neboť tím docílíme zvýraznění problematických míst.

4.2.1 Pečlivě čtěte a vyslovujte b´ a b: bilet x bycie, biada x Bytom, biały x byczek, biblijny x być, biblioteka x bydlak, bicie x byle jak, bicz x bylina, bić x bynajmiej, biec x bystro, bieda x bytność, bieg x bywać, biegle x bywalec, biel x bytować, bierność x bystrzyna, bies x bystrość, bieŜnia x bydgoski, bigos x były, bijatyka x Bytom, bilans x bycie, bilet x byczek, biodra x bydlak, bitwa x bylejak, biuro x bylina, biwak x bystro, biŜuteria x bytność

4.2.2 Pečlivě čtěte a vyslovujte ci, c, cz, ć ciocia x czy x spać, ciekawy x czyje x ćma, cierpliwy x czyli x ćmakać, ciasno x czyn x ćmić, ciemno x czynić x ćpać, cicho x czynsz x ćwiartka, wróci x czystka x ćwiczebny, leci x czystopis x ćwiczenie, ciebie x czystość x ćwiczyć, ciapa x czyszczenie x ćwieczek, ciecz x czytać x ćwierciowy, ciekawość x czytelniczy x ćwierć, cielak x czytelnie x ćwierćroczny, cielesność x czyŜyk x ćwierkać, cienić x czyŜ x ćwik, cienki x czyściwo x ćwikła, ciepły x czyściciel x ćwiczeniowy, cierpieć x czyszczarnia x ćwierć, cierpki x czynność x ćwiczyć, ciesak x cznnik x ćma, cieszyć x czynić x ćwikłowy, Cieszyn x czyn x spać, bracia x czym x ćwiekopis, przyjaciel x czyli x liczyć, ocierać x czyjś x czujność, ocieplanie x czyjkolwiek x baczność

4.2.3 Pečlivě čtěte a vyslovujte z, zi, ź, Ŝ, rz, dz, dzi ziarnisty x Ŝaba x źle x rzadki x dziać się, ziarno x Ŝaden x źrebna x rzecz x dziad, zielarz x Ŝagiel x źrenica x rzeczka x dziadowstwo, zielnik x Ŝaglowiec x źrodło x rzeczpospolita x dziady, zielony x Ŝakiet x rzeź x rzewień x dział, ziemia x Ŝal x rzeźba x rzeczownik x dzialą, ziewać x Ŝaluzje x rzeczywisty x działacz, zima x Ŝałoba x rzemień x działać, zioło x Ŝałować x rzemieślnik x działka, ziomek x Ŝandar x Ŝar x rzepa x dziatki, zielarka x Ŝargon x rześki x dzicz, ziarnistość x Ŝarliwość x rzetelność x dziczeć, zielkso x Ŝarłoczność x rzeŜucha x dziczyzna, ozimina x Ŝarlok x rzodkiewka x dzidziuś, bzikować x Ŝarówka x rzucać x dzieci, gzić x Ŝar x rzut x rzygać x dzieciństwo, oziębiać x Ŝartować x Rzym x dziedzic, wziernik x Ŝeberko x przestać x dziedziczka, ziarnisty x Ŝe x Jerzy x dziedziczność, ziarno x Ŝegnać x przyczyna x dziedzina, zielarz x Ŝelazko x rzemiosła x dzieje, ziemia x Ŝelazisty x Ŝeleźniak (garnek) x przechodzić x dziekan, ziewać x Ŝeliwo x pisarz x dzielić, zima x Ŝenić się x przestrzeganie x dzielnica, zioło x Ŝeński x przyjść x dzielność , zielarka x łaźnia x Ŝłobek x uderzać x dziennik x sledź

4.2.4 Pečlivě čtěte a vyslovujte s, si, ś, sz spać x siwy x ściana x szestnaście, sowa x silnik x ścieg x szał, stary x siatkówka x ściek x szyba, sok x siać x ściel x szanowny, serenada x siadać x ściemniać x szacować, syrena x siarka x ścienczać x szacunek, sekret x siatka x ścierać x szafa, suchy x sidła x ścierpieć x szal, spodnie x siebie x ściernisko x szaleć, spotkanie x siec x ścieŜka x szaman, srych x sieczka x ścigać x szansa, senat x sieć x ścinać x szantaŜ, sala x siedem x ścisk x szarańcza, sam x siedlisko x ściskać x szare, sycić x siedziba x ścisłość szarfa (šerpa), syczeć x siekać x ścisły x szarlatan, sylaba x siekiera x ściszyć x szarobiały, szczebel, sylwetka x sielanka x ślad, szczekanie x śledzić x śledź x siwy, symbol x sielski x ślepy x szczelina, sympatyzować x siennik x śliczny x Szczepan, syn x sierociniec x ślimak x szczerość, synalek x sierota x śliski x szczodrze, syntetyczny x sierp x śliwka x szczoteczka, syrop x sikorka x ślizgać się szczuć, system x siła x ślusarz x szczur

4.2.5 Pečlivě čtěte a vyslovujte ł biały, łaciński, ład, ładnie, ładnieć, ładunek, łagodny, łajać, łajdak, łajdactwo, łakocie, łakomczuch, łakomiec, łamacz, łamaga, łańcuch, łapa, łapać, łapanka, łaska, łaskawość, łatwo, ławeczka, łazić, łaźnia, łgarstwo, łosi, łoś, łotrzyk, łotrowstwo, łowca, łoŜe, łoŜysko, łódź, łuŜko, łudzić się

4.2.6 Pečlivě vyslovujte a čtěte ą, ę męstwo, gęsty, tęsknić, język,grzęznąć (bořit se), wiązka, cząstkowy, kąsać, brązowy, nawiązywać, męŜczyzna, węŜszy, uczęszczać, cięŜarówka, potęŜny, napręŜać, gąszcz, uciąŜliwy, dąŜyć, część, rzęsisty, trzęsie, gałęzie, więzienny, sąsiad,gąsienicowy, trząść, wąziutki, węch, warzęcha, stęchły,tęchnąć,wąchać, zacząwszy, wąwóz.

4.3 Slovní zásoba a slovníkový zápis V každé následující kapitole se seznámíte se několika desítkami polských slov, která se budete průběžně učit a tím rozšiřovat svojí slovní zásobu. Tento malý slovník pak budete doplňovat polskou terminologií, jež bude roztroušena napříč výkladem. Takto vytvořený malý slovníček bude vycházet ze slovníkového zápisu, jak jej můžeme najít například v Uniwersalnym słowniku języka polskiego (PWN). Výhodou tohoto zápisu je, že nám řekne vše, co potřebujeme vědět o daném slovu, abychom byli schopni vytvořit podle pravidel gramatiky většinu odvozených forem tohoto slova. Polská gramatika totiž obsahuje řadu výjimek, které pravidla nedokáží ve své obecnosti uchopit. Abychom však toho byli schopni, musíme se naučit slovníkový zápis číst. Tomuto úkolu bude tedy věnována tato podkapitola.

4.3.1 Slovníkový zápis a jeho dešifrování Polština je stejně jako čeština flektivní jazyk. Znamená to, že vyjadřuje především pomocí koncovek gramatické kategorie, jakými můžou být například pád, číslo, rod, osoba apod. Gramatická kategorie pádu je tak vyjádřená pomoci koncovky v případě jmen. Osobu a čas pak pomocí koncovek vyjadřujeme u sloves. V takové angličtině například skloňování nemáme a tak pády vyjadřujeme především pomocí předložek. Samozřejmě že uvedené je pouze to nejdůležitější. Určitou nevýhodou flektivních jazyků, zvláště pokud obsahují flexi sloves (konjugace, časování) a zároveň flexi jmen (deklinaci, skloňování) je, že jsou náročné pro studenty. Není totiž jiného východiska než se koncovky naučit, čímž mnohdy práce nekončí. Tak například latina obsahuje deklinace i konjugace, francouzština pak pouze

deklinace. Mnohem horší situace je pak v polštině, kde máme kromě deklinací a konjugací také velkou nepravidelnost v podobě souhláskových a samohláskových změn v kořeni slova, jež budeme nazývat alternacemi. Z tohoto důvodu je nutné ovládat slovníkový zápis, abychom byli schopni s využitím našich znalosti gramatiky, poznat odchylky a uvést je do souladu s pravidly gramatiky. V této kapitole se prozatím omezíme pouze na nejzákladnější a nejobecnější charakteristiky uvedené ve slovníkovém zápise a budeme se při tom řídit pořadím slovních druhů s tím, že se omezíme pouze na ohebné slovní druhy (odmienne części mowy). Zároveň můžeme tuto podkapitolu chápat jako malé opakování základních vědomostí o jazyce a jeho některých kategoriích. Podrobnější analýzy gramatických kategorií bude zahrnuta ve výkladu konkrétní gramatiky. Tabulka č. 11 - Ohebná slova podle slovníkového zápisu a podle slovních druhů Slovní druhy (Części Příklad a jeho zápis mowy) Podstatné jméno męŜczyzna (muž) - m odm. jak Ŝ IV, CMs. ~yźnie; lm Rzeczownik

O H E B N É

Přídavné jméno Przymiotnik

M. ~yźni, DB. ~yzn.

mądry, a, e (moudrý) - st. wyŜszy ~rzejszy (mędrszy) • w zn. 1, 4 m.-os. M. lm ~rzy.

Sloveso

nieść (nést) - ndk • XI, niosę, niesiesz, nieś, niósł,

Czasownik

niosła, nieśli, niesiony; w zn. 2, 3c, 5, 6 tylko w 3 os.; rzecz. niesienie n I.

Číslovka

cztery (čtyři) - nm.-os.; m.-os. M. czterej, czterech;

Liczebnik

DMs. czterech, C. czterem, B. m.-os. czterech, B. nm.os. cztery, N. czterema • formy cztery, czterej wymagają od rzeczownika M., od czasownika lm; forma czterech wymaga od rzeczownika D., od czasownika lp n.

Zájmeno

ja, D. mnie, C. mnie, mi, B. mnie, przestarz. mię, N.

Zaimek

mną, Ms. mnie; w podhaśle ja n ndm • forma C. mnie jest uŜywana tylko pod akcentem; formy ja uŜywa się tylko pod akcentem, np. Ja wyjeŜdŜam, a ty zostajesz.

Czy znowu mam to ja robić?; jam łączy się wyłącznie z czasownikami w 3 os. lp; zob. teŜ my.

• Podstatné jméno (rzeczownik) – slovníkový zápis předpokládá, že známe gramatiku tvoření odvozených forem. Konkrétně to také znamená, že známe koncovky, které připojujeme ke kořeni slova a pomocí nichž, jak jsem zmínil výše, vyjadřujeme pády. Nicméně polština je v aspektu skloňování poměrně nepravidelná, dochází totiž k častým alternacím, tedy k souhláskovým a samohláskovým střídáním v kořeni slova. Tyto alternace nedokážeme odvodit pouze na základě naší znalosti koncovek, musíme se tedy podívat do slovníku. V případě slova męŜczyzna se tedy dozvídáme následující:

a) Jedná se o podstatné jméno rodu mužského, což je vyjádřeno zkratkou m. Jak jistě všichni víte, u jmen rozlišujeme rod. Polština tak rozlišuje tři rody přirozené a dva rody gramatické. Přirozené: m – rod mužský (rodzaj męski); Ŝ – rod ženský (rodzaj Ŝeński); n – rod střední (rodzaj nijaki). Gramatické rody slouží především k systematizaci gramatiky: a) m. -os. - rod mužský osobní (męskoosobowy) – slova, která označují konkrétním nebo abstraktním způsobem muže; b) n. –os. (niemęskoosobowy) rod neosobní – všechna ostatní jména.

b) Zkratka odm. znamená odmiana, což můžeme překládat jako skloňování přesněji ohýbání. V případě našeho příkladu se tedy dozvídáme, že slovo męŜczyzna se skloňuje jako Ŝ., i když je mužského rodu, tedy podle vzorů pro ženský rod. Co přesně to znamená, nás bude zajímat, až budeme probírat skloňování podstatných jmen, nicméně zkratku již můžeme znát.

c) Římská číslice IV odkazuje k třídě, podle niž se dané slovo skloňuje nebo časuje. S těmito číslicemi se budeme setkávat i u jiných slovních druhů, ale nebudou pro nás mít mnoho využití. Z pedagogických důvodů totiž počty vzorů a tříd omezíme a tudíž jich budeme používat méně. Pro naše další studium tedy budou závazné třídy, které budeme probírat. Toto zjednodušení tak do jisté míry ubírá na přesnosti, ale ne podstatným způsobem.

d) V případě podstatných jmen jsou velmi důležité zkratky jako M., D., C., B., N., Ms., W., které označují polské pády. V češtině jsme vzyklí na jiné označování: 1. p. atd., polština však stejně jako latina má své názvy jednotlivých pádů: M. – mianownik (1.p.), D. – dopełniacz (2.p.), C – celownik (3.p.), B – biernik (4.p.), N. – narzędnik (7.p.), Ms. – miejscownik (6.p.) a W. – wołacz (5.p.). Zatím se je učit nemusíme, budeme je potřebovat až se budeme učit skloňování podstatných jmen.

e) posledními důležitými zkratkami jsou lm. a lp., které označují liczbę mnogą a liczbę pojedyńczą – tedy množné a jednotné číslo. • Nyní se podívejme na slovesa (czasowniki), kterými se budeme zabývat již v příští kapitole.

a) Slovníkový zápis nám ukazuje, že opět nestačí znát koncovky, ale že musíme vědět i k jakým alternacím dochází. Proto se setkáváme se všemi nepravidelnostmi.

b) Zkratky dk. a ndk. pak označují dokonavost a nedokonavost.

c) Římské číslice znamenají třídu, podle které je nutné sloveso časovat. Zde opět platí, že polská gramatika rozlišuje více tříd, než se my budeme učit. Z pedagogických důvodů nám totiž stačí znát jen některé. • Dalším slovním druhem jsou přídavná jména (przymiotniki). Jejich skloňování je poměrně pravidelné, a proto se s výjimkami moc nesetkáme. Na výjimky můžeme narazit při jejich stupňování, které je, pokud se vymyká pravidlům uvedeno pomocí zkratek: a) st. wyŜszy; b) st. najwyŜszy.

Uvedené zkratky jistě nevyčerpávají vše, s čím se můžeme v rámci slovníkového zápisu setkat, podávají však základ k tomu, abychom se v nejdůležitějších zkratkách vyznali a hned napoprvé se neztratili. Slovník, a samozřejmě dobrý slovník, se totiž musí stát naším neodlučným a velice užitečným pomocníkem.

4.3.2 Slovní zásoba I. Každá další kapitola bude obsahovat podkapitolu se slovní zásobou a s některými zajímavými frázemi, frazeologismy či rčeními. Zatímco slovíčka jako taková nevyžadují komentář, je třeba zmínit několik poznámek k frazeologismům. Frazeologismy mají několik vlastností: a) chovají se jako jediný výraz, což znamená, že i když se skládají z několika slov, tato slova nemohou být libovolně nahrazována jinými. Takové nahrazení by bylo jazykovou chybou. Bylo by to totéž, jako kdybyste řekli sedmé kolo u vozu; b) frazeologismy se musí velmi citlivě překládat. Nejprve jim musíme rozumět a pak teprve uvažovat, zda je možné najít nějaký ekvivalent v cílovém jazyce. To nemusí být vždy možné. Pokud však ekvivalent existuje, použijeme jej a v žádném případě nepřekládáme doslovně; c) frazeologismy tvoří významný jazykový jev, který prostupuje zcela přirozeně jazykem, má proto cenu již na začátku našeho studia věnovat tomuto jevu pozornost a některým frazeologismům se již naučit.

język, m.

głoska, Ŝ. współgłoska, Ŝ. rodzaj, m. liczba, Ŝ. przypadek, m. mianownik, m., (skr. M.) dopełniacz, m., (skr. D.) celownik, m., (skr. C.) biernik, m., (skr. B) narzędnik, m., (skr. N.) miejscownik, m., (skr.Ms. ) wołacz, m., (skr. W.) liczba mnoga, Ŝ., (skr. lm.) liczba pojedyńcza, Ŝ. (skr. lp.) słownik, m. odmieniać, -am, -asz stosować, -ę, -esz plik, n. komputer, m. litera, Ŝ.

Slovní zásoba jazyk (V případě konkrétního jazyka nemusíme uvádět samo slovo język. Stačí, když řekneme: Uczymy się polskiego, angielskiego. – Učíme se polštinu, angličtinu.) hláska souhláska rod počet, číslo pád 1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 7. p. 6. p. 5. p. množné číslo jednotné číslo slovník skloňovat i časovat používat soubor počítač písmeno

treść, Ŝ. sens, m. rozumieć, -em, -esz przygotować, -ę, -esz nauczyć się, -ę, -ysz ukończyć, -ę, -ysz nazywać się, -am, -asz chcieć, -ę, -esz

obsah smysl rozumět přichystat naučit se ukončit jmenovat se chtít Fráze a frazeologismy (fraz.) Cześć! Ahoj! Nazywam się Peter. Jmenuji se Petr? Jak się masz? Jak se máš? Jak ci na imię? Jak se jmenuješ? Skąd jesteś? Odkud jsi? Kiedy przyjechałeś? Kdy jsi přijel. Która jest godzina? Kolik je hodin? Jest piąta pietnaście. Je 5 hod. a 15. min. KaŜdy orze jak moŜe. (fraz.) Každý dělá to, co může. w ostatniej chwili na poslední chvíli Na błędach uczy się człowiek rozumu. Chybama se člověk učí.

SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole byly probrány základy polské výslovnosti s tím, že se zaměřila na praktické požadavky výuky. Znamená to konkrétně to, že jsme v textu stále měli na paměti, že bude probírán s vyučujícím, který se studenty natrénuje správnou výslovnost. To se odrazilo především v tom, že popis nevychází z popisu místa artikulace, čímž bychom přesáhli rámec těchto skript a efektivností bychom jen obtížně dorovnali praktickému nácviku. Významnou částí této kapitoly byla také základní analýza slovníkového zápisu, který každému zájemci umožní vytvářet správné formy polských slov, což může být zvláště užitečné při koncipování textů. KONTROLNÍ OTÁZKY Kolik písmen vytváří polskou abecedu? Co jsou to spřežky? Které z písmen z polské abecedy mají neobvyklou výslovnost? Jakou funkci může mít i?

Co jsou to flektivní jazyky? Jaké gramatické kategorie znáte a jak je můžeme vyjadřovat? ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ Pokuste se zamyslet, jak vyjadřujete v češtině gramatické kategorie osoby a pádu u sloves a podstatných jmen. PRO ZÁJEMCE V době internetu a počítačů se stává nezbytností schopnost vytvářet elektronické texty. Již letmý pohled na klávesnici českého počítače signalizuje, že budeme muset vyřešit problém psaní těch polských písmen, jež nemáme vyznačeny. V zásadě existují dva způsoby jak psát polské texty: a) můžeme použít kódů; b) můžeme si nastavit klávesové zkratky. Krátce se na oba způsoby zaměřme. A) Psaní polských písmen pomocí vkládání kódů První způsob bychom měli znát, i když je náročný jak na naší paměť, tak na čas při samotné tvorbě dokumentů. Jeho výhodou však je, že jej můžeme použít na většině počítačů okamžitě. Následující tabulka uvádí v pořadí sloupců požadavek, kód a výsledek: Tabulka č. 12 – Kódy pro psaní polských znaků Požadavek

Kód

Výsledek

Požadavek

Kód

Výsledek

Ą

U+0104

Ą

ą

U+0105

ą

Ć

U+0106

Ć

ć

U+0107

ć

Ę

U+0118

Ę

ę

U+0119

ę

Ł

U+0141

Ł

ł

U+0142

ł

Ń

U+0143

Ń

ń

U+0144

ń

Ó

U+00D3

Ó

ó

U+00F3

ó

Ś

U+015A

Ś

ś

U+015B

ś

Ź

U+0179

Ź

ź

U+017A

ź

ś

U+017B

ś

Ŝ

U+017C

Ŝ

B) Nastavení klávesových zkratek První uvedený způsob psaní polských znaků je použitelný, ale pokud potřebujete napsat delší text, vyplatí se investovat čas do nastavení klávesových zkratek v textovém editoru. Při jejich nastavování si musíme uvědomit, že nemusíme nastavovat pro každé z problematických písmen unikátní zkratku. To je dáno tím, že například taková písmena jako ś, ź, ń, ó, ć vytvoříme jednoduše pomocí klávesy pro čárku, kterou doplníme klávesou daného písmena. Tak například písmeno ś vytvoříme stiskem klávesy (´) a poté klávesy (s). Tento způsob nám podstatně redukuje množství klávesových zkratek, jež ještě zredukujeme. Prozatím se ale podívejme, jaká písmena nám zůstala: ą, ę, ł, Ŝ případně jejich majuskule. Uvedené ą, ę, ł a Ŝ jsou však nejdůležitější a právě jim především přidělíme klávesové zkratky v mapě znaků. Celý proces pak vypadá následujícím způsobem. 1. Ve funkcích vložit vybereme ikonu symbol. 2. V tabulce symbolů si najdeme ą, ę, ł a Ŝ a každému z těchto znaků přiřadíme pomocí funkce přiřadit klávesovou zkratku klávesovou zkratku. 3. Klávesové zkratky volíme tak, aby se nám dobře psaly a především pamatovaly. Jako praktické se například ukázalo toto nastavení: Tabulka č. 13 - Klávesové zkratky Symbol

Klávesová zkratka

ą

ctrl, alt, a

ę

ctrl, alt, e

ł

ctrl, alt, l

Ŝ

ctrl, alt, z

S těmito čtyřmi zkratkami a písmeny si v mnohém vystačíte s tím, že se dají snadno zapamatovat a brzy si na ně zvyknete. Problémem se může stát psaní velkých písmen, pro něž zkratky nenastavujeme, i když můžeme. Uvědomíme-li si však, že polských slov, jež začínají na Ą, Ę, Ł, ś není mnoho a pokud se objeví, situaci zvládneme jednorázovým vložením symbolu.

5

Polská slovesa

Existuje mnoho způsobů jak se naučit jazyk. K těm nejoblíbenějším zřejmě bude patřit vycestování do země, kde se vytouženým jazykem hovoří. Méně oblíbeným způsobem pak bude povinná výuka ve škole. Bez ohledu na způsob výuky je však nakonec vždy rozhodující vlastní zájem. Tuto samozřejmost nezmiňuji náhodou. Zájem a vlastní motivace může totiž nabývat mnoha podob. Někdy se totiž chceme učit jazyku jen pro něj samotný a pak využijeme všech dostupných prostředků. V jiném případě se potřebujeme pouze domluvit v rámci běžných situací nebo naopak pouze rozumět psanému textu. Zvláště poslední motivace je častá, neboť zvládnout většinu jazyků v jejich pasivní a tedy psané podobě není příliš obtížné a zároveň si otevřete přístup k celé literatuře daného jazykového prostoru, což musí být pro každého studenta lákavé. Tato skripta jsou pak zaměřena především pro studenty, kteří chtějí zvládnout základy polského jazyka tak, aby byli schopni jak číst a rozumět polskému textu, tak formulovat vlastní myšlenky. Každý z těchto kroků však dle našeho soudu vyžaduje nejenom studium frází a způsobů, jak si objednat pizzu nebo taxi, ale především pečlivé studium gramatiky, která je zvládnutelná a dá se na ní postavit další rozvíjení jazykových kompetencí. Gramatika totiž není tím balastem, který se musíme naučit. Gramatika je nástrojem, který nám pomáhá balast odhodit. Z těchto důvodů se v této kapitole zaměříme na polská slovesa. To je logický krok, neboť v rámci polské věty hraje sloveso řídící roli. Pokud dokážete správně přeložit sloveso, dokážete na jeho základě určit mnohé z toho, jak bude vypadat podstatné jméno nebo podstatná jména, jež se s ním pojí. RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se zaměříme na základy polské gramatiky slovesa. Podíváme se na rozdělení polských sloves a začneme výkladem těch jednodušších, čímž si připravíme půdu pro studium složitějších slovesných tříd. Pochopení některých jevů, ke kterým dochází při časovaní sloves, nám pak bude pomáhat i při výkladu skloňování podstatných jmen a přídavných jmen. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete schopni rozpoznat polské sloveso a určit, co mu jakožto slovesu náleží s tím, že některé z jeho gramatických kategorií (osobu, číslo, čas) budete schopni vyjádřit. Zjistíte také, že polské sloveso není v žádném případě nezvládnutelné.

Budete umět: Pokud pečlivě nastudujete tuto a následující kapitoly věnované slovesům, budete umět časovat většinu sloves v přítomném čase s tím, že pomocí slovníkového zápisu budete schopni zjistit, zda vaše aplikace naučených gramatických pravidel a koncovek je správná. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Slovní druhy, części mowy, slovesa, czasowniki, odmiana, osoba, číslo, osoba, liczba, čas, czas.

5.1 Slovesa a jejich gramatické kategorie Polská slovesa stejně jako ta česká vyjadřují činnosti, stavy nebo změny stavů. Tyto činnosti, stavy a jejich změny jsou pak vyjadřovány pomocí následujících gramatických kategorií: Tabulka č. 14 - Gramatické kategorie polských sloves Gramatická kategorie Osoba/Osoba Stejně jako v češtině rozlišujeme tři osoby jednotného čísla a tři osoby čísla množného: 1. os. č. j. – ja (já), 2. os. č. j. – ty (ty); 3. os. č. j. on, ona, ono (on, ona, to); 1. os. m. č. – my (my); 2. os. m. č. – vy (wy); 3. os. m. č. – oni (oni). Čas/Czas

Obdobně jako v češtině rozlišujeme tři časy: a) teraźniejszy (přítomný) – např. czytam, niosę, wiodę (čtu, nesu, vedu); b) przeszły (minulý) – např. czytałem/czytałam, niosłem/niosłam, wiodłem/wiodłam (četl jsem, nesl jsem, vedl jsem); c) przyszły (budoucí) – będę czytać, będę niósł, będę wiódł (budu číst, budu nést, budu vést). V případě budoucího času nesmíme zapomenout na to, že je možné jej vytvořit také pomocí předpon – czytam (čtu) – przeczytam (přečtu).

Způsob/Tryb

Podobně jako v češtině rozlišujeme: a) tryb orzekający (způsob oznamovací) – např. czekam, kupuję, śpię (čekám, kupuji, spím); b) tryb rozkazujący (způsob rozkazovací) – czekaj, kupuj, śpij (čekej, kupuj, spi); c) tryb przypuszczający (způsob podmiňovací) – např. czekałbym, kupowałbym, spałbym (čekal bych, kupoval bych, spal bych).

Slovesný vid/Aspekt

Stejně jako v češtině rozlišujeme i v polštině slovesa dokonavá a nedokonavá. Dokonavá slovesa označují určitým způsobem vymezený děj. Nedokonavá slovesa pak označují děj nevymezený.

Slovesný rod/Rodzaj

Rod náleží především podstatným jménům, kdy rozlišujeme 3 rody přirozené

(męski,

Ŝeński,

nijaki)

a

2

rody

gramatické

(męskoosobowy, niemęskoosobowy). Ostatní slovní druhy jako přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa získávají takové určení rodu, s jakým podstatným jménem se pojí. Slovesný rod je tedy určen podmětem slovesa.

Polská gramatika rozlišuje ještě další gramatické kategorie (strona – czynna, bierna, zwrotna), ale pro naše účely podaný výklad postačí k tomu, abychom se mohli přesunout již ke slovesům a jejich klasifikaci, která nám ukáže základní rozvrh jejich časování.

5.2 Klasifikace polských sloves V oddíle věnovaném slovníkovému zápisu jsme narazili na římské číslice, které nám určovali, k jaké konjugační třídě náleží dané sloveso. Abychom si připomněli, jak takový slovníkový zápis vypadal, uveďme si dva náhodné příklady:

przytoczyć (uvést, přitočit) - dk — ndk • VIb, ~czę, ~ysz, ~ocz, ~ył, ~czony; rzecz. przytoczenie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. przytaczanie n I.

nieść (nést) - ndk • XI, niosę, niesiesz, nieś, niósł, niosła, nieśli, niesiony; w zn. 2, 3c, 5, 6 tylko w 3 os.; rzecz. niesienie n I. Slovníkový zápis, který je doplněn naším překladem, nám mimo jiné říká, že uvedená slovesa musíme časovat podle tříd VIb a XI. Kdybychom se podívali na soupis těchto tříd, zjistili bychom, že je jich 18. To je dost velké číslo na to, aby odradilo od dalšího studia. Naštěstí ale situace není tak hrozná. Dané dělení, se kterým slovník pracuje, je sice podrobné, ale pro nás až příliš. Proto si zcela vystačíme s jiným dělením, které je mnohem jednodušší a tedy také snadněji zapamatovatelné. Rovněž jej budeme moci vyčíst ze slovníkového zápisu. Následující tabulka tedy uvádí čtyři základní třídy sloves, které se budeme muset naučit: Tabulka č. 15 - Slovesné třídy Třída Koncovky 1. a 2. os. j. č. I. -ę, -esz II.

-ę, -isz/ysz

III.

-am, asz

IV.

-em, -esz

Příklady Ja niosę. Ty niesiesz. (Já nesu. Ty neseš.) Ja słyszę. Ty słyszysz. (Já slyším. Ty slyšíš.) Ja widzę. Ty widzisz. (Já vidím. Ty vidíš) Ja czytam. Ty czytasz. (Já čtu. Ty čteš) Ja wiem. Ty wiesz. (Já vím. Ty víš.)

Tabulka nám dělí slovesné třídy do čtyř kategorií, které rozlišujeme na základě koncovek 1. a 2. os. j. č. Pokud má sloveso v první osobě jednotného čísla koncovku –ę a v druhé osobě jednotného čísla koncovku –esz, náleží do první třídy a je časováno pomocí koncovek, jež této třídě náleží. Stejným způsobem pak postupujeme i u ostatních tříd. Podívejme se tedy na slovníkové zápisy použitých sloves a pokusme se na základě slovníkového zápisu určit třídu daného slovesa:

• nieść (nést) - ndk • XI, niosę, niesiesz, nieś, niósł, niosła, nieśli, niesiony; w zn. 2, 3c, 5, 6 tylko w 3 os.; rzecz. niesienie n I. • słyszeć (slyšet) - ndk • VIIb, ~szę, ~szysz, ~szał, ~eli, ~szany; rzecz. słyszenie n I • zob. teŜ słyszenie. • widzieć (vidět) - w zn. 1, 2, 5, 6, 7, 8, 9 ndk; w zn. 3, 4 dk • VIIa, widzę, ~isz, widział, ~eli, widziany; rzecz. widzenie n I • w zn. 3, 4 tylko w czasie przeszłym lub w bezok.; zob. teŜ widzenie. • wiedzieć (vědět) - ndk • czas. nieregularny, wiem, wiesz, ~dzą, wiedz, ~dział, ~eli. Pokud se pečlivě podíváme na slovníkový zápis, můžeme docela dobře vyčíst, do jaké třídy sloveso náleží. Slovník se totiž vždy, pokud máme dobrý slovník, snaží ukázat to nejdůležitější. A k nejdůležitějším informacím o slovesech patří koncovky 1. os. j. č a 2. os. j. č. Zvýrazněné koncovky nám ukazují to, čeho si máme především všímat, pokud určujeme třídu slovesa. V následující části této kapitoly se již začneme věnovat časování sloves.

5.3

Časování sloves III. třídy v přítomném čase zakončených v 1. os. j. č. na –am a v 2. os. j. č. na –asz.

Výše jsme zmínili, že se polská slovesa dají na základě koncovek 1. a 2. os. j. č. klasifikovat do čtyř tříd. Nabízí se tedy otázka, proč začínám právě třetí třídou. Odpovědí by pak bylo, že naučit se časovat právě slovesa III. třídy je nejjednodušší. V podstatě se jedná o mechanickou záležitost skládání kořenů slov a koncovek s tím, že kořeny slov se nemění, tedy že nedochází k hláskovým nebo souhláskovým výměnám, o kterých ještě bude řeč a kterým budeme říkat alternace. Následující tabulka tedy již ukazuje způsob časování sloves III. třídy:

Tabulka č. 15 - Časování sloves III. třídy: Tvary sloves III. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –am a v 2. os. j. č. na –asz 1. infinitiv 2. přítomný čas

j.č.

1. os. ja 2. os. ty 3. os. on, ona, to

m.č. 1. os. my 2. os. wy 3. os. oni, one

koncovky -ć -am -asz -a -amy -acie -ają

příklad czytać czyt-am czyt-asz czyt-a

kochać koch-am koch-asz koch-a

wołać woł-am woł-asz woł-a

czyt-amy czyz-acie czyt-ają

koach-amy koch-acie koch-ają

woł-amy woł-acie woł-ają

Z této tabulky je možné vyčíst mnohé. Opravdu nejdůležitějším zjištěním je však to, že tvorba různých tvarů sloves je mechanická. Od infinitivního tvaru, který poznáme podle koncovky – ć, oddělíme –ać případně –ć, -eć a k tomu co zůstane, kořeni slova, připojíme osobní koncovku. Postup kroků vypadá následujícím způsobem: 1. czyt – ać 2. czyt + osobní koncovka -am, -asz, -a, -amy, -acie, -ają 3. osobní formy slovesa: czytam, czytasz, czyta, czytamy, czytacie, czytają Z právě ukázaného postupu je zřejmé, že se jedná o opravdu jednoduchý způsob tvoření osobních forem slovesa. Opakuji, že v tomto případě postačí rozpoznat třídu slovesa a znát osobní koncovky. V následující části si procvičíme získané dovednosti.

Cvičení

5.4

5.4.1 Tvorba sloves na základě slovníkového zápisu Na základě uvedeného slovníkového zápisu se pokuste vyčasovat slovesa. Pečlivě si také slovníkový zápis přečtěte a pokuste se zjistit, co vše z něj můžete vyčíst. • dokonać (vykonat, udělat) - dk — ndk • I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. dokonanie n I — VIIIa, ~nuję, ~nujesz, ~nuj, ~ał, ~any, a. I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał; rzecz. dokonywanie n I • zob. teŜ dokonanie.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza 1. os.

Množné číslo/Liczba mnoga 1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• porównać (porovnat, přirovnat) - dk — ndk • I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. porównanie n I — VIIIa, ~nuję, ~nujesz, ~nuj, ~ał, ~any; rzecz. porównywanie n I a. I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. porównywanie n I • zob. teŜ porównanie.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• szukać (hledat) - ndk • I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. szukanie n I.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• poniŜyć (ponížit) - dk — ndk • VIb, ~Ŝę, ~ysz, ~iŜ, ~ył, ~Ŝony; rzecz. poniŜenie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. poniŜanie n I • zob. teŜ poniŜenie.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• zasypiać (zasnąć – usnout, zasypiać – usínat) - dk — ndk • Va, ~nę, zaśniesz, zaśnij, ~ął, ~nęła, ~nęli, ~ąwszy; rzecz. zaśnięcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał; rzecz. zasypianie n I.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza 1. os.

Množné číslo/Liczba mnoga 1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• rozdać (rozdat) - dk — ndk • I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. rozdanie n I — IX, ~daję, ~dajesz, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. rozdawanie n I.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• skleić (slepit) - dk — ndk • VIa, ~eję, ~isz, ~ej, ~ił, ~ejony; rzecz. sklejenie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. sklejanie n I; w zn. 2 tylko w 3 os.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• ustalić (určit) - dk — ndk • VIa, ~lę, ~isz, ~al, ~ił, ~lony; rzecz. ustalenie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. ustalanie n I.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• wesprzeć (podpořit) - dk — ndk; w zn. 1c zwykle ndk • XI, ~prę, ~esz, ~rzyj, wsparł, wsparty, wsparłszy; rzecz. wsparcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. wspieranie n I • zob. teŜ wsparcie.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza 1. os.

Množné číslo/Liczba mnoga 1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• rzucać (házet) - dk — ndk; w zn. 10 zwykle dk • VIa, ~cę, ~isz, rzuć, ~ił, ~cony; rzecz. rzucenie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. rzucanie n I; w zn. 6, 10, 11d tylko w 3 os. • w zn. 11d takŜe w uŜyciu nieos. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza 1. os. 2. os. 3. os.

Množné číslo/Liczba mnoga 1. os 2. os 3. os

U některých z těchto příkladů jste si mohli všimnout, že můžete volit ze dvou způsobů časování slovesa. Můžete použit buď dokonavou (dk.) formu, nebo formu nedokonavou (ndk.). Vzhledem k tomu ale, že prozatím ovládáte pouze časování sloves I. třídy zakončených v první osobě jednotného čísla na –am a ve druhé osobě jednotného čísla na asz, nemusíte se koncovkami jiných tříd zabývat.

5.4.2 Pokuste se doplnit slovesa ve správném tvaru 1. Marek ………………. (czekać) na Zofię juŜ ponad pół godziny. 2. Policjanci ……………… (szukać, hledat) nielegalnych towarów. 3. Ja i Tomek ………………….(kochać, milovat) tą samą dziewczynę. 4. Nasi rodzice …………………. (spotykać się) ponownie po wielu latach. 5. Czy wy się ich kiedykolwiek …………………… (zapytać się)? 6. W swoich tekstach ……………….(my, przytaczać – také jako uvádět) originalne fragmenty. 7. Nie ……………… (Ŝądać, žádat) tego od ciebie. 8. Nieustannie …………………… (zwlekać, oddalovat) ze svoimi obowiązkami. 9. W następnej części programu ………………… (zaśpiewać, zaspívat) znana piosenkarma Maryla Rodowicz. 10. Nie ……………………… (słuchać, poslouchat) wykładów.

5.5

Slovní zásoba

Slovní zásoba słowo, n. slovo zdanie, n. věta kobieta, Ŝ. žena męŜczyzna, m muž dziecko, n. dítě chłopak, m. chlapec dziewczyna, Ŝ děvče zwierzę, n. zvíře ładny, a, e pěkný przystojny, a, e šikovný grzeczny, a, e hodný mądry, a, e chytrý głupi, a, e hloupý szybki, a, e rychlý czytać, -am, -asz číst czekać, -am, -asz čekat spotkać, -am, -asz potkat kochać, -am,-asz milovat badać, -am, -asz zkoumat dogadać się, -am, -asz domluvit se trzymać, -am, -asz držet pouŜywać, -am, -asz používat Szybko rychle Dobrze dobře Źle špatně ja, ty, on, ona, ono, my, wy, oni, one já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony Się se Gdzie kde Trudno těžko Fráze, frazeologismy a rčení Trzymaj się! Drž se! Dzień dobry! Dobrý den! Dobranoc! Dobrou noc! Smacznego! Dobrou chuť! Czy moŜe mi Pan pomóc z bagaŜem? Můžete mi pomoci s kufrem? tracić grunt pod nogami ztrácet zemi pod nohama szukać w pamięci vzpomínat, pátrat v paměti nie mieć zielonego pojęcia nemít tušení liczyć się ze słowami dávat si pozor na jazyk To nie twoja sprawa. Do toho ti nic není. Mogą sobie podać ręce. Můžou si podat ruce.

SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole jsme se naučili klasifikovat polská slovesa do tří tříd na základě koncovek 1. a 2. os. jednotného čísla. Při tom je velmi důležité tyto koncovky se naučit a dobře zapamatovat. Rozlišování tříd a následné stanovení koncovek nás totiž bude následovat neustále. Dále se studenti v této kapitole setkali již s konkrétním časováním sloves v přítomném čase, ale pouze s časováním třetí třídy, neboť ta je nejjednodušší. Tato jednoduchost pak plynula z prakticky mechanického vytváření jednotlivých tvarů, kdy ke kořeni slovesa pouze přidáváme koncovku, aniž bychom museli uvažovat nad možnými alternacemi v rámci kořene slova. Kapitola je zakončena cvičením a seznamem slovíček k naučení. Cvičení jednak testuje znalost koncovek a jednak zdokonaluje orientaci v kvalitním slovníkovém zápise. KONTROLNÍ OTÁZKY Jak můžeme klasifikovat polská slovesa? Proč jsou slovesa III. jednoduchá a proč jimi začínáme? Co si představujete pod pojmem alternace? Kde bychom se s nimi mohli setkat například v češtině. Co označují zkratky dk. a ndk. ve slovníkovém zápise? Co se s touto změnou pojí? Zamyslete se, ovšem v mezích, jež jsou určeny našimi dosavadními znalostmi, jakými způsoby vytváříme budoucí čas. ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ Známe koncovky, které náleží slovesům III. třídy v polštině. Pokuste se zamyslet nad tím, co nám sloveso v určitém tvaru všechno říká. Co nám říká například o podmětu, se kterým se pojí. Nebude to znalost vyčerpávající, ale přece jen důležitá. PRO ZÁJEMCE Ukazuje se, že dobrý slovníkový zápis nám může velice usnadnit práci. Jde o to, že i rodilí mluvčí se mohou snadno dostat do situace, kdy si neví rady. Proto neustálá práce se slovníkem je pro začínající studenty naprostou nutností. Nicméně ne každý potřebuje nebo je ochoten investovat do dobrého slovníku větší finanční prostředky. V takovém případě nám může pomoci internet. Na internetu pak můžeme najít mnoho slovníků. Například velmi

užitečnými jsou slovník Polského vědeckého nakladatelství (Polskie Wydawnictwo Naukove, PWN; www.pwn.pl ) a Slovník polského jazyka (Słownik języka polskiego; www.sjp.pl). První z uvedených vám ukazuje pouze význam, ale v druhém můžete najít důležité informace o tvoření odvozených tvarů. Prozkoumejte tedy tyto stránky a zjistěte, zda by vám mohly nějak pomoci v předcházejících úkolech. Zároveň si však informace o těchto slovnících pamatujte, neboť v následujících kapitolách budeme předpokládat jejich znalost. Rovněž se pokuste sami najít jiné užitečné stránky nebo slovníky, které by vám mohly pomoci ve vašem studiu.

6

Polská slovesa I. třídy

Víme, že polská slovesa jsou členem řídícím polské věty a že je pro naše účely můžeme rozdělit do čtyř tříd. Tyto třídy pak rozlišujeme na základě koncovek 1. os. j. č. a na základě 2. os. j. čísla. Vzory českých sloves určujeme jinak, na základě koncovek 3. os. j. č. V předchozí kapitole jsme začali slovesy třetí třídy zakončenými v 1. os. j. č. na koncovku am a v 2. os. j. č. na koncovku –asz. Tento postup pak byl zdůvodněn tím, že se jedná o slovesa snadno naučitelná, což plyne z toho, že se v případě sloves III. třídy nemusíme zajímat o tzv. alternace, tedy hláskové střídání, tedy hláskové změny v kořeni slova. V této kapitole se již zaměřím na slovesa zakončená v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz. Na základě toho, co jsme si již řekli, víte, že se jedná o slovesa I. třídy. Podívejme se tedy na to, jak tvoříme jejich časování v přítomném čase. RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se seznámíme s tím, co jsou to alternace a jak fungují. Tuto naší znalost pak využijeme při tvoření časování sloves I. třídy. Rovněž se začneme zajímat polským pravopisem, který je od toho českého samozřejmě odlišný, nicméně abychom zdůvodnili tuto poznámku, odlišný zavádějícím způsobem. Stejně jako i v případě předchozích kapitol se naučíme nová slovíčka a procvičíme to, co již dobře umíme nebo musíme teprve zvládnout.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete schopni časovat slovesa podle dalšího vzoru a zároveň se seznámíte s tím, co to jsou alternace a s jakými se v rámci problematiky sloves můžeme v polštině setkat. Zároveň je cílem této kapitoly otevřít problematiku pravopisu. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Alternace, výměny hlásek, pravopis, ortografia, nepravidelné časování, slovní druhy, części mowy, slovesa, czasowniki, odmiana, osoba, číslo, osoba, liczba, čas, czas.

6.1 Slovesa I. třídy Polská slovesa I. třídy patří k těm obtížnějším. Tato obtížnost je dána již několikrát zmiňovanými alternacemi, ke kterým dochází. K problematice sloves I. třídy je lepší přistoupit právě skrze analýzu alternací, neboť je to jediný způsob, jak systematicky zvládnout poměrně obtížné téma. Stále platí, že slovník budeme muset v některých případech potřebovat, je však také pravdou, že si s mnohými tvary poradíme sami a časem se pro nás znalost časování tohoto typu sloves stane samozřejmou dovedností, o které nebudeme ani uvažovat. Následující tabulka tedy ukazuje způsob tvoření sloves I. třídy: Tabulka č. 16 - Časování sloves I. třídy v přítomném čase Tvary sloves I. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz. 1. infinitiv 2. přítomný čas

j.č.

1. os. ja 2. os. ty 3. os. on, ona, ono m.č. 1. os. my 2. os. wy 3. os. oni, one

koncovky -ć -ę -esz -e

příklad Myć myj – ę myj - esz myj - e

nieść nios – ę niesi – esz niesi – e

kupować kupuj – ę kupuj – esz kupuj - e

-emy -ecie -ą

myj – emy myj – ecie myj - ą

niesi – emy niesi – ecie nios – ą

kupuj – emy kupuj – ecie kupuj - ą

Opět nám tabulka ukazuje mnoho důležitých informací, které si nyní postupně probereme: • zvýrazněné jsou osobní koncovky, které se musíme naučit. Všimněte si, že pokus jste se již naučili způsob, jak rozlišovat jednotlivé polské třídy, znáte již dvě koncovky ze šesti a tudíž vám zbývají k naučení pouhé čtyři, což jistě není mnoho. Tato připomínka není samoúčelná, má vás upozornit na to, že koncovky jsou úplný základ, bez kterého se nemůžete obejít. •

dále vám tabulka ukazuje dva typy příkladů. Pozorný student si hned všimne, že v případě slova myć i v případě slova kupować nedochází k ničemu podstatně jinému, až na koncovky, v porovnání s předcházející III. třídou sloves. U slovesa nieść však ke změnám, a to značným, dochází. Budeme si tedy pamatovat následující: v rámci sloves I. třídy se nacházejí taková slovesa, u nichž při časování k alternacím jednak dochází a jednak nedochází. Všimněme si, že příklady, u kterých k alternacím nedochází, jsou zakončeny na souhlásku j, existuje tedy jistě pravidlo nebo soubor

souhlásek, které podstupují změnu a které ne. Těmito se budeme věnovat níže v podkapitole, zabývající se alternacemi. • 1. os. j. č. je zakončena na -ę, 3. os. j. č. je pak zakončena koncovkou -e. Řekli jsme si pak, že ę na konci nevyslovujeme s plnou nosovostí, ale jako –e, a nebo s velmi slabou nosovostí. Když tedy vezmeme v potaz řečené, musíme se ptát, jak v řeči rozlišujeme 1. os. j. č. od 2. os. j. č. Odpovědí by bylo, že jazyk vždy usiluje o co největší srozumitelnost a že tedy slabá nosovost bude zřejmě vhodnější. Nicméně v zapsané podobě, bez ohledu na to, co bychom mohli uslyšet, musíme vědět, že 1. os. sg. je zakončena na -ę a že 3. os. j. č. má pouze koncovku -e.

6.1.1 Slovesa I. třidy u nichž dochází k alternacím Opět, alternace jsou hláskové výměny, k nimž dochází v rámci kořene slov. Znamená to tedy, že ne každá změna je alternací. Uveďme si pro lepší pochopení příklad. Mějme české slovo ruka, pokud jej pak srovnáme s odvozeným slovem ručka, nebo ruční, zjistíme, že se k mění na č. Toto střídání, které není náhodné a řídí se pravidly, pak můžeme najít i v polštině. Když si vezmeme sloveso nieść z tabulky, můžeme sledovat alternace následujícím způsobem: 1. vypíšeme si srovnávané tvary: niosę : niesiesz 2. oddělíme osobní koncovky: nios : niesi 3. srovnáme a zapíšeme nios : niesi - {o/e}, {s/s´} Určení alternací je snadné, ale nesmíme zapomínat na jednu důležitou věc. V kapitole věnované výslovnosti jsme si řekli, že i následující za souhláskou tuto souhlásku změkčuje a tedy z ní dělá souhlásku změkčenou, kdy se jedná o samohlásku jinou. V našem příkladu takto [s] bylo nahrazeno [s´] (si). Na toto nesmíme zapomínat, a proto i zápis vypadá takto: {s/s´}. Složené závorky tedy budou označovat alternace, kdy budeme číst: o alternovalo na e a s alternovalo na s´. V následující tabulce si tedy rozepišme alternace, ke kterým dochází v případě slova nieść:

Tabulka č. 17 - Alternace ve slovese nieść určitý tvar slovesa alternace 1. os. j. č. Niosę 2. os. j. č. Niesiesz {o/e}, {s/s´} 3. os. j. č. Niesie {o/e}, {s/s´} 1. os. m. č. Niesiemy {o/e}, {s/s´} 2. os. m. č. Niesiecie {o/e}, {s/s´} 3. os. m. č. Niosą {o/o}, {s/s} •

Dodejme několik důležitých poznámek: a) srovnáváme 1. os. j. č. s osobami zbývajícími a proto neuvádíme u 1. os. j. č. alternace; b) všimněte si, že alternace jsou od 2. os. j. č. po 2. os. mn. č. stejné. Pokud tedy víme, jak vypadá 1. os. j. č. a 2. os. j. čísla, víme, jak vypadají alternace a tedy i víme, k jaké podobě kořene máme přidávat koncovky. Toto je velmi důležité pro čtení slovníkového zápisu. Jinak řečeno, budeme schopni využít pomoci, kterou nám nabízí; c) 1. os. j. č. a 3. os. mn. č. mají stejné kořeny a tedy k žádným alternacím nedochází. Toto pravidlo je důležité si zapamatovat a využívat. V zvýrazněné části tabulky určené pro alternace je uvedeno, že nedochází k žádné změně. Potvrzuje to také již řečené, že na základě znalosti 1. os. j. č., 2. os. j. č. a koncovek dokážeme vytvořit všechny tvary přítomného času sloves, u nichž dochází k alternacím při časování.

Když nyní víme, co jsou to alternace, můžeme se posunout dále a říci si, že se nejedná o nic náhodného, alternace jsou pravidelné změny, které se týkají určitých hlásek. Následující tabulka, která je určitým cvičením, se nachází slovesa uvedená v 1. a v 2. os. j. č. Vaším úkolem bude odhalit a vypsat, k jakým alternacím dochází: Tabulka č. 18 - Častá slovesa a jejich alternace 1. os. j. č. jadę wiodę strzegę mogę tłukę wlokę dmę ciągnę ginę płynę biorę

2. os. j. č. jedziesz wiedziesz strzeŜesz moŜesz tłuczesz wleczesz dmiesz ciągniesz giniesz płyniesz bierzesz

význam jedu, jedeš vedu, vedeš střežím, střežíš můžu, můžeš tluču, tlučeš vleču, vlečeš dmu, dmeš táhnu, táhneš hynu, hyneš plynu, plyneš beru, bereš

alternace

piorę trę niosę pasę miotę plotę rwę wiozę

pierzesz trzesz niesiesz pasiesz mieciesz pleciesz rwiesz wieziesz

peru, pereš třu, třeš nesu, neseš pasu paseš metu, meteš pletu, pleteš rvu, rveš vezu, vezeš

V této tabulce jsou uvedená slovesa tak, že pokrývají nejvýznamnější alternace, se kterými se můžete setkat. Některé se opakují ve více slovech, proto jich samozřejmě není tolik, jako uvedených sloves. Proveďte tedy analýzu alternací tak, aby se neopakovaly a zapište je do tabulky uvedené níže. Tato tabulka pak bude tabulkou možných alternací:

Tabulka č. 18 - Tabulka možných alternací u sloves I. řídy. Možné alternace

Uvedené alternace si nemusíte pamatovat, stačí, když budete mít představu, jakých podob mohou nabývat a jak je určit. Pochopení alternací vám pak usnadní práci nejenom s polskými slovesy, ale také například s podstatnými jmény, u nichž k podobnému jevu také dochází. 6.2 Časování slovesa być (být) Polské sloveso być funguje obdobně jako české, a proto k němu není třeba dodávat příliš mnoho informací. Nicméně základní informace jsou tyto: a) sloveso być funguje jednak samostatně ve smyslu existovat (istnieć); b) mnohem častěji se s ním setkáme jakožto se

slovesem pomocným. Nás zde bude zajímat především jeho časování v přítomném čase, jak ukazuje následující tabulka:

Tabulka č. 19. - Časování slovesa być v přítomném čase Časování slovesa być v přítomném čase 1. os. j. č., ja

jestem

2. os. j. č., ty

jesteś

3. os. j. č., on, ona, ono

jest

1. os. mn. č., my

jesteśmy

2. os. mn. č.,wy

jesteście

3. os. mn. č., oni

są

Sloveso być, jak je patrné z tabulky, je slovesem nepravidelným. Je tedy třeba se jej dobře naučit. Pro dokreslení způsobu zápisu nepravidelných sloves srovnejte slovníkový zápis níže: • być (být) - ndk • czas. nieregularny, jestem, jesteś, są, będę, będziesz, będą, bądź, był; w zn. 3 tylko w 3 os.; rzecz. bycie n I • w zn. 4, 5, 8 być, bycie w czym [Ms.]; w zn. 4, 5 być, bycie na czym [Ms.]; w zn. 6 być, bycie przed czym [N.], po czym [Ms.]; w zn. 7 być, bycie do czego [D.]; w zn. 8 być, bycie pod czym [N.] • zob. teŜ bycie; być występuje teŜ w wielu związkach frazeologicznych opisanych w innych artykułach hasłowych.

Není třeba připomínat, že pomocné sloveso być je velice důležité. Tuto skutečnost pak odráží i samotný slovníkový zápis. Všimněme si, a teď trochu předbíháme, že je zde uveden i seznam předložek a pádů, se kterými se być může pojit. Protože se jedná o důležitý problém, věnujte uvedenému slovníkovému zápisu zvýšenou pozornost. V souvislosti se slovesem być je pak třeba uvést ještě jednu poznámku. Pokud jej užijete v existenčním smyslu, tedy nikoli ve funkci spony, a ještě k tomu v negované podobě, je lepší použít tvaru nie mieć. Tak například: Marka nie ma w domu. Doslova, což je samozřejmě chybný překlad, bychom to přeložili, jako Marka nemá doma. V polštině je však uvedené použití slovesa mieć (mít) přirozené.

6.3 Polský pravopis – psaní rz a Ŝ V následujících kapitolách se budeme postupně setkávat s pravidly polského pravopisu. Jistě jste si všimli, když jsme se zabývali výslovností, že některé znaky označují stejné hlásky, jako je tomu například u u a ó, nebo u rz a Ŝ. Již to nám ukazuje, že pokud jejich distribuce není libovolná, což samozřejmě není, musí existova pravidla. První, se kterými se seznámíme, jsou pravidla psaní rz a Ŝ: • rz se píše ve slovech, která si musíme jednoduše zapamatovat. Např.: rząd (vláda), rzadki (řídký), burza (bouře), korzeń (kořen). Toto je jistě zvláštní pravidlo, ale jako česky mluvící můžeme využít určité nápovědy, která je uvedena níže. • rz píšeme tehdy, nachází-li se v jiném tvaru slova nebo ve slově příbuzném r na místě rz. Např.: kurze (slepici, 3. p., C.) x kura (slepice, 1. p., M.), orze (orá, 3. os. j. č) x orać (orat, inf.), orzeł (orel, 1. p., M.) x orły (orli, 1. p., M.). • rz dále píšeme po souhláskách: p, t, g, k, b, d, j, w, ch. Např. przerwa, trzeba, grzyb, krzew, brzuch. • rz v příponách –arz, –erz, -mierz, -mistrz, které často vytvářejí názvy povolání. Např.: lekarz, malarz, pisarz, atd. • rz také píšeme tam, kde v podobně znějícím českém slově máme ř. • Ŝ se píše v těch slovech, kde dochází k alternacím na g, h, dz, s, z, ź. Např.: księga – ksiąŜka {g:Ŝ}, druh – druŜyna {h:Ŝ}, nisko – niŜej {s:Ŝ}, mosiądz – mosięŜny {dz:Ŝ}. • ve slovech: młodzieŜ, odzieŜ, sprzedaŜ, bagaŜ. • na počátku některých slov: Ŝyto (žito), Ŝycie (život), Ŝyczenie (přání), Ŝaba (žába), Ŝagiel (plachta), Ŝyletka (žiletka), Ŝubr (zubr), Ŝur (kyselo), Ŝreć (žrát) a ve slovech příbuzných. • Ŝ se také vyskytuje ve slovech s dŜ jako: dŜem, dŜuma, dŜentelmen, dŜokej.

Cvičení

6.4

6.4.1 Časování sloves I. třídy V tomto cvičení opět doplňte odpovídající tvary sloves I. třídy do tabulky. Navíc také doplňte případné alternace. V druhém cvičení se pak pokuste odhadnout význam věty a případně doplnit vhodný tvar slovesa. Ve třetím cvičení se pak pokuste vyčasovat slovesa nahlas a zároveň si uvědomte rozdíly v tvoření forem mezi jednotlivými třídami. •

nadrzeć się (nadřít se) - dk • XI, ~rę się, ~esz się, ~rzyj się, nadarł się. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza 1. os. 2. os. 3. os.

Množné číslo/Liczba mnoga

Alternace

1. os 2. os 3. os

• obedrzeć (sedřít) dk — ndk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, obdarł, obdarty, obdarłszy; rzecz. obdarcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. obdzieranie n I. Jednotné číslo/Liczba

Množné číslo/Liczba mnoga

Alternace

pojedyńcza 1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• odeprzeć (odrazit třeba útok) - dk — ndk; w zn. c tylko dk • XI, ~prę, ~esz, ~rzyj, odparł, odparty; rzecz. odparcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. odpieranie n I; w zn. c tylko czas przeszły. Jednotné číslo/Liczba

Množné číslo/Liczba mnoga

Alternace

pojedyńcza 1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• podeprzeć (podepřít) - dk — ndk; w zn. 2 tylko ndk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, podparł, podparty; rzecz. podparcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. podpieranie n I; w zn. 2 tylko w 3 os. • zob. teŜ podparcie.

Jednotné číslo/Liczba

Množné číslo/Liczba mnoga

Alternace

pojedyńcza 1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• podrzeć (roztrhat) - dk — ndk; w zn. 2 tylko ndk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, podparł, podparty; rzecz. podparcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. podpieranie n I; w zn. 2 tylko w 3 os. • zob. teŜ podparcie. Jednotné číslo/Liczba

Množné číslo/Liczba mnoga

Alternace

pojedyńcza 1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• rozczesać (rozčesat) - dk — ndk • IX, ~szę, ~szesz, ~esz, ~ał, ~any; rzecz. rozczesanie n I — VIIIa, ~suję, ~sujesz, ~uj, ~ał, ~any; rzecz. rozczesywanie n I. Jednotné číslo/Liczba

Množné číslo/Liczba mnoga

Alternace

pojedyńcza 1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• rozewrzeć (rozevřít) - dk — ndk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, rozwarł, rozwarty, rozwarłszy; rzecz. rozwarcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. rozwieranie n I • zob. teŜ rozwarcie. Jednotné číslo/Liczba

Množné číslo/Liczba mnoga

pojedyńcza 1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

Alternace

•

umrzeć (umřít) - dk — ndk • XI, umrę, ~esz, umrzyj, umarł, umarłszy; rzecz. umarcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał; rzecz. umieranie n I. Jednotné číslo/Liczba

Množné číslo/Liczba mnoga

Alternace

pojedyńcza 1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• zetrzeć (setřít) - dk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, starł, starty, starłszy; rzecz. starcie n I • zob. teŜ starcie. Jednotné číslo/Liczba

Množné číslo/Liczba mnoga

Alternace

pojedyńcza 1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• kaszlać (kašlat) - ndk • IX, ~lę, ~lesz, kaszl a. ~aj, ~ał; rzecz. kaszlanie n I. Jednotné číslo/Liczba

Množné číslo/Liczba mnoga

Alternace

pojedyńcza 1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

6.4.2

S pomocí slovníku se pokuste doplnit správné tvary sloves (I. a III. třídy)

V uvedeném cvičení nenajdete slovníkový zápis, ale slovesa jsou uvedena v I. a III. třídě. Pokuste se jednak porozumět větám, samozřejmě s pomocí slovníku, a jednak doplnit správný tvar sloves.

1. AgnieŜka ……………………………… (mieszkać, - bydlet) w Katowicach. 2. Marek z Pawłem ……………………………… (czytać) często ładne ksiąŜki. 3. Małgosia …………………… (kochać) Bogdana. 4. My teraz ……………………………… (oglądać) telewizję.

5. Wszyscy chłopacy ……………………………… (grać w - hrát) piłkę. 6. Dlaczego mu to …………… (poŜyczyć - půjčit)? 7. Wy tylko ……………………………… (pozwalać - dovolovat) na to, co się wam ……………………………… (podobać się –líbit se). 8……………………… (pozdrawiać - zdravit) wszystkich obecnych. 9. To ……………………………… (powtarzać się – opakovat se) zawsze, kiedy Paweł ……………………………… (przyjeŜdŜać - přijíždí). 10. My……………………………… (powiększać- zvětšovat) liczby nyszych studentów. 11. Wy nas ……………………………… (powiadamiać - informovat) z duŜym spóźnieniem. 12. Ty………………………………(posuwać się – posouvat se, zde ve smyslu překračovat míru ) się za daleko. 13. My ……………………………… (polecać - doporučovat) wypróbować nasz nowy produkt. 14. Ja ……………………………… (podkreślać - zdůrazňovat) zwłaszcza to, Ŝe problemi ……… (je, być) gdzie indziej. 15. Oni ………………………………(pamiętać - pamatovat) na to bardzo dobrze. 16. Stefania ……………………………… (otwierać - otevírat) juŜ drugą paczkę. 17. Niektórzy studenci ……………………………… (korzystać ze - využívat) ze stypendium. 18. Przykład wam ……………………………… (dawać - dát) do zrozumienia, Ŝe … . 19. Ja właśnie ……………………………… (dołączać się – připojovat se) do sieci zskolnej. 20. Marek często ……………………………… (dokuczać – trápit) Zosi. 21. Wy ……………………………… (domagać się – domáhat se) tylko swoich praw. 22. W szkole wszyscy ……………………………… (zaczynać - začínají) dopiero jutro. 23. Chłopcy ………………………………(sprzątać - uklízet) i dziewczyny je ………………………………(oglądać – dívat se). 24. Marku i AgnieŜko, ………………………………(śpiewać - zpívat) bardzo ładnie. 25. My ……………………………… (rozmawiać - hovořit) z nimi juŜ jakąś chwilę.

6.4.3 Uvedená slovesa nahlas vyčasujte a berte ohled na uvedené alternace 1. myć się (mýt se; myję się) x brać (biorę, bi-e- rz- esz o:e, r:rz) 2. gotować (vařit; gotuję) x nieść (niosę, e:o, s:s´ (si)) 3. pracować (pracovat; pracuję) x dostać (dostanę, n:n´(ni)) 4. prasować (žehlit; prasuję) x ciągnąć (ciągnę, n:n´(ni))

5. pisać (psát; piszę) x kraść (krást, kradnę, n:n´(ni)) 6. adresować (adresovat; adresuję) x kwitnąć (kvést, kwitnę, n:n´(ni) 7. pilnować (hlídat, pilnuję) x prać (prát, piorę, o:e, r:rz) 8. panować (vládnout, panuję) x wieść (vést, wiodę, o:e, d:dz´ (dzi)) 9. parkować (parkovat, parkuję) x marznąć (mrznout, marznę, n:n´(ni)) 10. perfumować (parfémovat, perfumuję) x wieźć (vézt, wiozę, o:e, z:z´(zi)) 11. częstować się (brát si, częstuję się) x iść (jít, idę, d:dz´ (dzi)) 12. hamować (brazdit, hamuję) x jechać (jadę, a:e, d:dz´(dzi)) 13. kierować (řídit, kieruję) x móc (moci, mogę, g:Ŝ) 14. informować (informovat, informuję) x wziąć (vzít, wezmę, z:ź, m:m´) 15. interesować się (zajímat se, interesuję się) x rwać (rvát, rwę, w:w´(wi)) 16. łamać (lámat, łamię) x pleść (plést, plotę, o:e, t:c´(ci))

6.5

Slovní zásoba

szkoła, Ŝ dom, m. sklep, n. jedzenie, n. picie, n. ubranie, n. uniwersytet, m. adres, m. daleki, a, e wielki, a, e bogaty, a, e zimny, a, e smaczny, a, e prawy, a, e lewy, a, e przyjacielski, a, e kupować, -ę, -esz całować, -ę, -esz pracować, -ę, -esz studiować, -ę. –esz pić, -ę, -esz nieść, -ę, -esz pisać, -ę, -esz brać, -ę. –esz łatwo duŜo

Slovní zásoba škola dům obchod jídlo pití oblečení univerzita adresa daleký velký bohatý studený chutný pravý levý přátelský kupovat líbat se pracovat studovat pít nést psát brát snadno hodně

mało kiedy którędy który, która, które Mam się dobrze. Dziękuję. Skąd Pan/Pani jest? Przepraszam. Przepraszam. Jestem z Czech. potrzebować czegoś jak ryby usłyszeć coś jednym uchem mieć krótką/dzierawą pamięć mieć protekcję z całych sił

málo kdy kudy který, a, é Fráze a frazeologismy Mám se dobře. Děkuji Odkud jste? Promiňte. S dovolením. Jsem z Čech. potřebovat něco jako sůl uslyčet něco jedním uchem mít krátkou nebo děravou paměť mít u někoho protekci vší silou

SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole jsme probrali velmi důležitou část polské gramatiky a to slovesa I. třídy zakončená v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz. Naučili jsme se je časovat, což není tak jednoduché jako u sloves III. třídy, neboť musíme brát v potaz rovněž alternace, tedy střídání hlásek. Jak samotné časování, tak uvědomění si funkce alternací je velmi důležité. V prvním případě zvládáme obtížnou část gramatiky, ve druhém případě tuto obtížnou část gramatiky zvládáme systematicky a vědomě. Pochopení procesů střídání hlásek nám totiž říká, že zdánlivě náhodné změny jsou řízeny pravidly, která není obtížné se naučit. V další části kapitoly jsme se pak seznámili s časováním slovesa być (být) a otevřeli jsme téma polského pravopisu.

KONTROLNÍ OTÁZKY Zamyslete se nad alternacemi a jejich pravidelností? Jaký je rozdíl mezi slovesy I. a III. třídy? Co je to nepravidelné sloveso? Jaké funkce může nabývat sloveso być.

ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ Co všechno můžeme odvodit z osobní koncovky slovesa?

PRO ZÁJEMCE Jak jsme poznamenali výše, studium cizího jazyka může být motivováno různě. I Vás jistě motivovalo něco víc, než jen nutnost zápočtu. Pokud je tomu tak, zamyslete se nad vaší motivací. Pokud na tuto otázku dokážete odpovědět, můžete stanovit oblast, kterou byste chtěli rozvíjet. Předpokládejme tedy, že usilujete o porozumění polskému textu ze studijních důvodů. V takovém případě si na internetu najděte text, který odpovídá vašemu zájmu, a pokuste se v něm najít jazykové jevy, se kterými jsme se setkali. Části slovní zásoby jistě nebudete rozumět, jiná část se vám však díky náležité výslovnosti bude jevit jako podobná češtině. Pokud se pak pokusíte o hrubý překlad, jistě se vám mnohé podaří. Zároveň s překladem si dělejte malý slovníček, který se můžete průběžně učit, k čemuž stačí využít tomu, čemu říkám zbytkový čas, tedy čas strávený například na cestách. Uvidíte, že se vaše schopnost zapamatovat si slovíčka se bude zlepšovat. 20 až 30 slovíček se snadno dokážete naučit za den, i když budete využívat pouze onoho zbytkového času. Tato doporučení jsou samozřejmě určena těm, kteří mají osobní zájem naučit se na přesně vymezené úrovni jazyk.

7

Polská slovesa II. třídy

V této kapitole probereme a procvičíme časování polských sloves, jež jsou v 1. os. j. č. zakončená na koncovku –ę a v 2. os. j. č. na koncovku –isz/-ysz. Tato slovesa se při tom časují podobně jako slovesa III. třídy, ačkoliv je jejich tvorba trochu složitější, neboť budeme muset brát v úvahu více proměnných, čímž zde myslíme především kvalitu zakončení kořene. Rovněž budeme pokračovat v prezentaci základních pravopisných pravidel a také se seznámíme s vyjadřování záporu pomocí záporky nie (ne), jejíž používání se od toho českého liší. Samozřejmou součástí kapitoly bude soubor cvičení, přehled slovní zásoby a frází k naučení.

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Naučíte se další, předposlední vzor sloves. Využijete u toho svých dosavadních znalostí a tak učivo určené k zvládnutí nebude obtížné. Rovněž si doplníte svojí znalost pravopisných pravidel a naučíte se další slovní zásobu s frázemi a frazeologismy. Budete umět: V této kapitole se zase kousek posuneme v naší znalosti časování polských sloves. Především se naučíte využívat svých dosavadních znalostí. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Slovesa, alternace, změkčení, kořen, osobní koncovky, spřežky, tvrdé souhlásky.

7.1 Časování sloves II. třídy Následující tabulka ukazuje způsob tvoření přítomných forem sloves II. třídy: Tabulka č. 19 - Časování sloves II. třídy v přítomném čase Tvary sloves I. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz. 1. infinitiv 2. přítomný j.č. čas

1. os. ja 2. os. ty 3. os. on, ona, ono mn.č. 1. os. my 2. os. wy 3. os. oni, one

koncovky -ć -ę -isz/-ysz -i/y

příklad kupić kupię kupisz kupi

widzieć widzę widzisz widzi

poŜyczyć poŜyczę poŜyczysz poŜyczy

-my -cie -ą

kupimy kupicie kupią

widzimy widzicie widzą

poŜyczymy poŜyczycie poŜyczą

Když se pozorně podíváme na tabulku, zjistíme následující důležité informace: • stejně jako v případě sloves I. třídy musíme rozlišovat taková slovesa, u nichž dochází k alternacím, a taková slovesa, u kterých stačí připojit odpovídající koncovku. To, že se osobní koncovky musíme dobře naučit, již považujeme za samozřejmé. • jistou pozornost také upoutá to, že v některých případech musíme umět rozlišit mezi koncovkami –isz/-ysz a -i/-y.. Zde je poměrně jednoduchá rada, která souvisí s tím, co jsme si řekli o výslovnosti. Některé souhlásky v polštině jsou totiž měkké a zbývající tvrdé, některé z nich pak vytvářejí dvojice, kdy tvrdá souhláska může být změkčena i. Tak například p může být nahrazeno p´, je-li pak kořen slova zakončen na změkčenou souhlásku jako například na p´, s´, l´ apod., nemůže se pojit s y. U některých souhlásek k tomuto změkčení však nemůže dojít. Například souhlásky a spřežky rz, Ŝ, sz, cz, dŜ se nemohou vyskytovat ve spojení s i, ale pouze s y. Když se tedy podíváme na uvedené sloveso Ŝyczyć a určíme si kořen, pak zjistíme, že ke kořeni slova nemůžeme připojit koncovku –isz, neboť slovo Ŝycz –i -ć je nevyslovitelné. Do stejné situace se dostáváme tehdy, když přemýšlíme pouze o koncovce -i, jež je vlastní 3. os. j. č. Tyto úvahy můžeme shrnout následujícím způsobem. Koncovky –isz a –i si vynucují změkčení a alternace tam, kde je možná. V případě uvedených souhlásek k změkčení dojít nemůže. Podívejme se na tento jev v následující tabulce:

Tabulka č. 20 - Změkčení a alternace v polských slovesech II. třídy Analýza slovesa a stanovení koncovky –isz/ysz, -i,-isz sloveso kořen a jeho možnosti změkčení a výsledek zakončení tedy koncovka baczyć Bacz 0 ; -ysz, -y baczysz, baczy burzyć Burz 0 ; -ysz, -y burzysz, burzy ciąŜyć CiąŜ 0 ; -ysz, -y ciąŜysz, ciąŜy cieszyć Ciesz 0 ; -ysz,- y cieszysz, cieszy dołączyć Dołącz 0 ; -ysz,- y dołączysz, dołączy palić pal´ 1; -isz, -i palisz, pali bronić bron´ 1; -isz,-i bronisz, broni naprawić napraw´ 1, -isz,-i naprawisz, naprawi musieć mus´ 1, -isz,-i musisz, musí Všimněte si, že u posledních tří sloves je kořen již zakončen změkčenou souhláskou, což je ve sloupci s kořenem slova zapsáno pomocí čárky označující měkkost. Je tedy jen logické, že k danému kořeni náleží koncovka –isz a -i.

7.2

Časování a použití modálních sloves musieć, móc, potrafić a chcieć

Modální slovesa móc (moci), musieć (muset), potrafić (umět, být schopen) a chtít můžeme časovat podle náležitých vzorů a v tomto smyslu nepatří k problematickým slovesům. Pouze v případě slovesa móc si musíme dávat pozor, že se uzavřené u tedy ó, bude měnit na o. Více o tomto jevu si řekneme v souvislosti s pravopisným pravidlem psaní u a ó již v následujícím pododdíle této kapitoly. Podívejme se tedy na slovníkový zápis sloves a móc, musieć, potrafić a chcieć a na jejich časování: • móc (moci) - dk • XI, mogę, moŜesz, mógł, mogła, mogli. Tabulka č. 21 - Časování slovesa móc Sloveso 1. os. 2. os. 3. os.

lp. Mogę MoŜesz MoŜe

lmn. moŜemy moŜecie mogą

• musieć (muset) - ndk • VIIa, muszę, ~isz, musiał, ~eli • tylko w połączeniu z bezok. Tabulka č. 22 - Časování sloveas musieć Sloveso 1. os.

lp. Muszę

lmn. musimy

2. os. 3. os.

Musisz Musí

musicie muszą

• potrafić (umět, být schopen) - dk a. ndk • VIa, ~fię, ~isz, ~af, ~ił • zwykle w połączeniu z bezok. Tabulka č. 23 - Časování slovesa potrafić Sloveso lp. 1. os. Potrafię 2. os. Potrafisz 3. os. Potrafi

lmn. potrafimy potraficie potrafią

• chcieć (chtít) - ndk • czas. nieregularny, chcę, chcesz, chciej, chciał, chcieli, chciany; rzecz. chcenie n I • w zn. 2 zwykle z przeczeniem. Tabulka č. 24 - Časování slovesa chcieć Sloveso 1. os. 2. os. 3. os.

lp. Chcę Chcesz Chce

lmn. chcemy chcecie chcą

V zbývající části této podkapitoly se podívejme na některá užití těchto modálních sloves. • Sloveso móc se sejně jako v čečtině pojí s infinitivem plnovýznamového slovesa: Např.: Nie mogę spać. – Nemůžu spát. Mogę do ciebie przyjść. – Můžu k tobě přijít. Nie moŜe jej spojrzeć w oczy. - Nemůže se jí podívat do očí. • Podobně jako v případě předchozím se i modální sloveso musieć pojí s infinitivem: Např.: Muszę mieć tę sukienkę. - Musím mít tu sukni. Dzisiaj juŜ nie musimy iść do szkoły. - Dnes již nemusíme jít do školy. Musicie nam wszystko opowiedzieć. - Musíte nám všechno povyprávět. • Sloveso potrafić má význam obdobný slovesu móc, ale může nabývat také významu být schopen překračova meze.

Např.: Jola potrafi świetnie śpiewać. - Jola umí úžasně zpívat. Na pewno tego nie potrafisz. - Určitě to nedokážeš. Jaki potrafisz być okrutny! - Jak krutý dokážeš být! • Sloveso chcieć vyjadřuje záměr, chuť, vůli něco udělat. Pojit se tedy bude jak se slovesem, tak i s podstatným jménem ve 4. p. (B.).

Např.: Nie chcę cię juŜ widzieć. - Nechci tě už vidět. Chcę słyszeć twój głos. - Chci slyšet tvůj hlas. Chce tego tygryska. - Chce toho tygříka.

Prozatím se naučíte tyto čtyři modální slovesa, která již dokážete vyčasovat v přítomném čase. V příkladech jste si pak povšimli častého používání záporných forem jako nie chcę, nie moŜe atd. Na způsob tvoření záporných forem se tedy v následující podkapitole podíváme. 7.3 Pravopisné pravidlo - negace slovesa a psaní záporky nie Již v uvedených příkladech se ukázalo, že v polštině se setkáváme s poměrně zvláštním zápisem záporky nie. Tím zvláštním oproti češtině je, že se píše zvlášť. Toto si opravdu můžeme zapamatovat, ale pouze spolu s tím, že existují jistá omezení. Shrňme si tedy problematiku psaní záporky nie, kterou píšeme dohromady nebo odděleně v situacích: • odděleně: a) od určitých tvarů sloves – nie zaliczę (nezapočítám), nie zapiszesz (nezapíšeš), nie spotykają się (nesetkávají se), nie uczył się (neučil se); b) od přechodníků – nie zaliczając (nezapočítávaje), nie spotykając się (nesetkávaje se), nie ucząc się (neučíce se); c) od infinitivů – nie zaliczać, nie spotykać, nie uczyć się. • odděleně od podstatných jmen, chceme-li zdůraznit protiklady: Nie radość, lecz smutek. – Ne radost, ale smutek. • odděleně od číslovek a zájmen: nie osiem (ne osm), nie dwadzieścia (ne dvacet) , nie ja (ne ja), nie moja (ne má), nie nasz (ne náš).

• odděleně od příslovcí, která nejsou utvořena od přídavných jmen: nie bardzo (ne velmi), nie tylko (ne pouze), nie wtedy (ne tehdy), ale pozor, vždy píšeme niezbyt (nepříliš), nieraz (nejednou), niekiedy (někdy). • odděleně od slov, která jsou užita v platnosti slovesa, např. nie brak czegoś (je dostatek něčeho; doslova to znamená, že není nedostatek (brak) něčeho), nie moŜna (nelze), nie potrzeba (netřeba), nie wolno (nesmí se). • dohromady s podstatnými jmény typu: nieprzyjaciel (nepřítel), nieszczęście (neštěstí), niepokój (neklid), niewykonanie (neprovedení). • dohromady s přídavnými jmény, u nichž se popírá význam výchozího adjektiva: nieczytelny (nečitelný), nieczynny (nečinný), niezdolny (neschopný), niepopularny (nepopulární); dohromady s přídavnými jmény, která mohou vyjadřovat větší nebo menší stupeň kvality či vlastnosti: niesłodki (málo sladký), niesłony (málo slaný), niepospolity (neobyčejný), nieludzki (nelidský). • dohromady s příčestími užitými ve významu přídavných jmen: niepalący (nekouřící), niedościgniony

(nepřekonatelný),

niepohamowany

(neovladatelný),

niebywały

(nebývalý). • dohromady s příslovci utvořenými od přídavných jmen: niedobrze (nedobře), niedaleko (nedaleko), nieładnie (nehezky). • dohromady s nemnohými číslovkami: niejeden (nejeden, leckterý), niewielu (málokdo), niewiele (nemnoho).

Poznámky: • Pojí-li se negované sloveso s podstatným jménem, je toto podstatné jméno vždy ve 2. p. (D.): Např. Nie uczę się matematyki. - Neučím se matematiku. Dzisiaj nie ugotuję obiadu. – Dnes nevařím oběd. Užívání 1. p (M.) je časté, ale jedná se o chybu. • V těchto skriptech se učíme především časování sloves v přítomném čase. Proto některé informace o psaní nie, zvláště pokud se týkají jiných slovních druhů nebo také

sloves v jiných časech a způsobech, nebudeme zatím potřebovat. Nicméně je vhodné úvest pravidla psaní nie souhrnně na jednom místě. Prozatím tedy stačí, když budete vědět, kde je najdete, a když si zapamatujete pravidla týkající se přítomných tvarů sloves.

7.4 Přízvuk Přízvuk v češtině je položen většinou na první slabiku slova. Pouze v některých případech toto pravidlo neplatí. V polštině je to jinak a měli bychom na to při čtení pamatovat. Polština rozlišuje dva druhy přízvuku: slovní a větný. My se v tomto textu budeme zabývat přízvukem slovním. Ten se pak ve většině případů klade na předposlední slabice. Pouze ve zvláštních případech na třetí nebo štvrté slabice od konce. Slabika, na kterou je kladen přízvuk (polsky akcent) je pak o něco delší než slabiky nepřízvučné. Zatím se nebudeme vyjímkami zabývat, ale pouze si uvědomíme rozdíl mezi češtinou a polštinou.

Cvičení

7.5

7.5.1 Uveďte slovesa II. třídy ve všech tvarech přítomného času a využjte při tom své dovednosti četby slovníkového zápisu • bawić (bavit) - ndk • VIa, bawię, ~isz, baw, ~ił, bawiony; rzecz. bawienie n I. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• Ŝyczyć (přát) - ndk • VIb, Ŝyczę, ~ysz, Ŝycz, ~ył; rzecz. Ŝyczenie n I • w zn. 1 tylko z zaimkiem sobie; takŜe w połączeniu z bezok.; zob. teŜ Ŝyczenie. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• bluźnić (hanit) - ndk • VIa, ~nię, ~isz, ~ij (bluźń), ~ił; rzecz. bluźnienie n I. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• wytoczyć się (vytočit se) - dk — ndk • VIb, ~czę się, ~ysz się, ~ocz się, ~ył się; rzecz. wytoczenie się n I — I, ~am się, ~asz się, ~ają się, ~aj się, ~ał się; rzecz. wytaczanie się n I; w zn. 1 tylko w 3 os. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• bogacić się (obohacovat se) - ndk • VIa, ~cę się, ~isz się, ~ać się, ~ił się; rzecz. bogacenie się n I. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• wytłumaczyć się (ospravedlnit se) - dk • VIb, ~czę się, ~ysz się, ~acz się, ~ył się; rzecz. wytłumaczenie się n I. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• brudzić (špinit) - ndk • VIa, ~dzę, ~isz, brudź, ~ił, ~dzony; rzecz. brudzenie n I. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• ususzyć (usušit) - dk • VIb, ~szę, ~ysz, ususz, ~ył, ~szony; rzecz. ususzenie n I.

Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• nakłonić się (naklonit se) - dk — ndk • VIa, ~nię się, ~isz się, ~oń się, ~ił się; rzecz. nakłonienie się n I — I, ~am się, ~asz się, ~ają się, ~aj się, ~ał się; rzecz. nakłanianie się n I. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

• ułoŜyć (umístit, poslkádat) - dk — ndk • VIb, ~Ŝę, ~ysz, ułóŜ, ~ył, ~Ŝony; rzecz. ułoŜenie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. układanie n I • zob. teŜ ułoŜenie. Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza

Množné číslo/Liczba mnoga

1. os.

1. os

2. os.

2. os

3. os.

3. os

7.5.2 Pokuste se doplnit slovesa ve správném tvaru 1. Ja się tego ……………….. (brzydzić się, štítit se) i on mnie do tego ………………. (zmuszać, nutit). 2. Ona nieustannie …………………… (kręcić, zde „komandovat“) swoim męŜem, ale ja tak tego …………………… (nie, zostawić, ponechat). 3. On …………………… (krzywdzić, ubliŜovat) własne dzieci. 4. Marek zawsze ………………………. (lenić się, nespěchat nebo dávat si na čas) z odpowiedzią na mój mail. 5. Teresa bardzo……………….. (lubić, mít rád) Marka, ale Marek na nią ……………. (kichać, kýchat ale v našem významu „kašlat na někoho“). 6. My się bardzo ……………………. (martwić, strachovat) zdrowiem naszego dziadka. 7. Film się …………….. (chylić, chýlit se) ku końcu.

8. Oni …………………… (nie, płacić, platit) za mieszkanie i tak …………….. (mieć, mít) sytuację trochę uproszczoną. 9. Marek z Małgosią …………………. (pochodzić, pocházet) z dobrej rodziny. 10. Ona ………………….. (suszyć, sušit) włosy suszarką. 11. My …………………. (musieć, muset) się troszeczke ściszyć. 12. On ………………….. (niszczyć, ničit) wszystko, co przyjdzie mu pod ręce. 13. Radek z Danusią bardzo ładnie ……………………….. (tańczyć. tančit).

7.5.3 Procvičování výslovnosti – nahromadění souhlásek abstrakcja arktyczny bezkształtny bezsprzeczny capstrzyk chińszczyzna chrzcielnica demonstrator ekscentryk ekstrawagancja fastryga garncarczyk góralszczyzna impregnować iskrzyć Inkwizycja inscenizacja jabłkowy kaszlnięcie lingwistyka marszczyć monstrualny nabrzmiały najeźdźca nastrzyc obstrzępić odszczepieniec opatrzność parafiańszczyzna

patriarcha pertraktacja podstrzesze podstrzyŜyny przedchrześcijański przejaŜdŜka pszczoła reskrypt rozkrzyŜować rozpostrzeć rozprzęŜenie rozstrzygnąć spełznąć sprzymierzeniec strzaskać strzykawka tatarszczyzna transparent uszczknąć ustrzyc wszczynać wstrzymać zadrzierŜgnąć zastępować W Szczebrzeszynie chrząszcz brzmi w trzcinie. Z czeskich strzech szło Czechów trzech. W czasie suszy szosa sucha.

7.6

Slovní zásoba

Slovní zásoba pomieszczenie, n. místnost mieszkanie, n. byt korytarz, m. chodba łazienka, f. koupelna kuchnia, f. kuchyně sypialnia, f. ložnice suteren, f. skep jadalnia, f. jídelna pokój, m. pokoj komurka, f.; telefon komurkowy mobilní telefon szeroki, a, e široký wąski, a, e úzký miły, a, e milý efektowny, a, e působivý kolorowy, a, e barevný czerwony, a, e červený zmarznięty, a, e zmrzlý słoneczny, a, e sluneční mieszkać, -am, -asz bydlet kąpać się, -ę,-esz koupat se sprzątać, -am, -asz uklízet gotować, -ę, -esz vařit prasować, -ę, -esz žehlit myć, myję, -esz mýt wychodzić, -ę, -isz vycházet odwiedzać, -am, -asz navštěvovat dlaczego proč cięŜko těžko głupio hloupě Ŝe že po co proč ježeli jestliže Fráze a frazeologismy Bardzo ładne mieszkanie. Je to moc hezký byt. Bardzo mi się tu podoba. Moc se mi tu líbi. Chciał/a bym tu zamiszkać na stałe. Chtěl/a bych tu zůstat na stálo. MoŜemy tam podjechać taksówką. Můžeme tam jet taxikem. Zamówić taksówkę telefonicznie. Objednat telefonicky taxi. Numer komurkovy číslo mobilu Jak Kuba Bagu, tak Bóg Kubie. Jak ty mi, tak já tobě. Na hrubý pytel hrubou záplatu. Obiecanki cacanki, a głupiemu radość. Sliby se slibují, blázni se radují. Co za duŜo, to niezdrowo. Všeho moc škodí. chodzić na wagary chodit za školu mieć twardą szkołę mít tvrdou školu

SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole se studenti naučili časovat slovesa II. třídy, která nejsou tak obtížná jako slovesa I. třídy, a zároveň jsou v jistém smyslu obtížnější než slovesa III. třídy. Logickou součástí výkladu problematiky sloves jsou pak modální slovesa, z nichž jsme probrali čtyři: musieć, móc, potrafić, chcieć. Další gramatickou látkou, která rovněž v jisté míře náleží slovesům, je psaní záporky nie, kdy si studenti musí zapamatovat především to, že se záporka nie píše odděleně od sloves v určitých tvarech. Pravidel je sice více, ale prozatím postačí tento poznatek. V této kapitole si pak studenti mohli procvičit nově získané poznatky ve cvičeních a naučili se další slovní zásobu.

KONTROLNÍ OTÁZKY V čem jsou slovesa II. třídy těžší než slovesa III. třídy a naopak snadnější než slovesa třídy I? Jaký je rozdíl mezi českým způsobem záporu sloves a polským způsobem? Co jsou to modální slovesa a jaký je jejich sémantický obsah? ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ Srovnejte osobní koncovky sloves prozatím naučených tříd a pokuste se určit případné shody. Pokud totiž ke shodám dochází, nemůžeme na základě našich dosavadních znalostí s jistotou určit o jaké sloveso (tedy o jakou třídu) se jedná. Pokud ale budeme mít koncovky, které jsou typické pro danou třídu, řekne nám již tato koncovka sama s velkou pravděpodobností, jak vytvořit zbývající tvary slovesa.

Tabulka č. 25 - Osobní koncovky sloves I., II. a III. třídy. Srovnání koncovek I., II. a III. třídy I. 1. os. j. č. 2. os. j. č. 3. os. j. č. 1. os. mn. č. 2. os. mn. č. 3. os. mn. č.

II.

III.

Tuto práci budeme muset udělat ještě jednou na konci příští kapitoly, kde se naučíme slovesa IV. třídy, zde však již můžeme udělat podstatnou část, nezapomínejte také, že když jste se učili klasifikovat slovesa, učili jste se také koncovky všech tříd. Jediné, co z časování sloves v přítomném čase zatím neumíte, jsou čtyři zbývající koncovky IV. třídy, což opravdu není moc. PRO ZÁJEMCE V těchto skriptech se především orientujeme na základy gramatiky, které by mohly být studentem rozvíjeny i samostatně, nebo spíše především samostatně. V hodinách jistě procvičíme čtení a výslovnost, ale na procvičování konverzace zbyde jen málo času. Z těchto důvodu je vhodné vyhledat si externí pomoc, kterou můžeme najít na internetu. Existuje totiž Slavica project, jenž je určen právě začínajícím studentům polštiny, češtiny, ruštiny. Zde najdete opravdu elementární komunikační situace namluvené rodilými mluvčími. Stránky projektu pak najdete na této adrese: http://www.slavic-net.org.

8

Polská slovesa IV. třídy

V této kapitole dokončíme poslední velké téma těchto skript, kterým je časování sloves v přítomném čase. Domníváme se, že spolu s výslovností to není málo, uvědomíme-li si, jak podstatnou roli v polské větě hraje sloveso. Zvláště pak to není málo v případě, kdy k časování sloves přistupujeme jakoby zevnitř slova, tedy jinak řečeno, když se v určité omezené míře zabýváme i zákonitostmi, jež se neomezují pouze na připojování koncovek. Čeká nás tedy poslední krok v přítomném čase, slovesa IV. třídy, která nepřinesou mnoho překvapení, ale která se přes to musíme naučit. RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Tato kapitola obsahuje gramatiku časování sloves zakončených v 1. os. j. č. koncovkou –em a v 2. os. j. č. koncovkou –esz. Na tuto gramatiku bude navazovat podkapitolka věnována některým problematickým slovesům napříč třídami a samozřejmě také další pravopisné pravidlo spolu s cvičeními a slovní zásobou. CÍLE KAPITOLY Cíle kapitoly jsou: dokončit se studenty časovaní sloves v přítomném čase a především toto časování procvičit.

Budete umět: budete umět časovat všechna slovesa v přítomném čase s tím, že si poradíte i s jejich negacemi. Schopnost časování sloves bude doplněna porozuměním jejich tvoření, kdy tyto dovednosti a způsoby uvažování využijeme ve skriptech Polština II. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Slovesa III. třídy, otevřené u, uzavřené u (ó), analýza slovesa, odvozování gramatických kategorií.

8.1 Časování sloves IV. třídy Tabulka č. 26 - Časování sloves IV. třídy Tvary sloves IV. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –em a v 2. os. j. č. na –esz. koncovky příklad umieć -ć

1. infinitiv 2. přítomný čas

j.č.

1. os. ja 2. os. ty 3. os. on, ona, ono m.č. 1. os. my 2. os. wy 3. os. oni, one

rozumieć

-ę -isz/-ysz -i/y

umi – em umi – esz umi – e

rozumi – em rozumi – esz rozumi - e

wiedzieć (nepr.) wi –em wi –esz wi – e

-my -cie -eją

umi – emy umi – ecie umi - eją

rozumi –emy rozumi – ecie rozumi - eją

wi – emy wi – ecie wi - dzą

Jestliže se podíváme na uvedenou tabulku, můžeme si všimnout, že obsahuje dvě části. Slovesa umieć a rozumieć jsou pravidelná, což znamená, že jsme na základě znalosti 1. a 2. os. j. č. a na základě znalosti koncovek schopni stanovit všechny další tvary. Jinak také řečeno, v případě sloves wiedzieć nedokážeme odvodit 3. os. m.č. a zvláště změnu či nepravidelnost v koncovce {j:dz}. Prakticky to pro nás bude znamenat, že musíme být v případě sloves, jež mají v 1. os. j. č. koncovku –em a v 2. os. j. –esz, zvláště opatrní a v případě nejistoty musíme konzultovat slovník. Podívejme se tedy na slovníkový zápis slovesa wiedzieć: • wiedzieć (vědět) - ndk • czas. nieregularny, wiem, wiesz, ~dzą, wiedz, ~dział, ~eli. Jak je vidět, slovníkový zápis nás varuje, že před sebou máme nepravidelné sloveso (nieregularny znamená nepravidelný). Ale nezůstává pouze u toho, dodává nám informace o tom, co je odlišné od pravidelného tvoření tvarů slovesa. Jak víme, první dva tvary jsou tvary 1. a 2. os. j. č. Tvar wiedz je tvar rozkazovacího způsobu. To, co je mezi tím, je pak způsob tvoření nepravidelných tvarů. Vzhledem k tomu, že víme, že ą je typické pro 3. os. m.č., není pro nás obtížné vytvořit správný tvar wiedzą.

8.2

Časování některých nepravidelných sloves

• wiedzieć (vědět) – ndk • czas. nieregularny, wiem, wiesz, ~dzą, wiedz, ~dział, ~eli. Sloveso 1. os.

lp. wiem

lmn. wiemy

2. os. 3. os.

wiesz wie

wiecie wiedzą

• jeść (jíst)- ndk • czas. nieregularny, jem, jesz, jedzą, jedz, jadł, jedli, jedzony; rzecz. jedzenie n I; w podhaśle ndm w połączeniu z czasownikiem. • zob. teŜ jedzenie. Sloveso 1. os. 2. os. 3. os.

lp. jem jesz je

lmn. jemy jecie jedzą

8.3 Pravopisné pravidlo psaní uzavřeného a otevřeného ó a u. Opět jako v případě psaní rz a Ŝ si probereme základní pravidla psaní dvou písmen, jimiž ale označujeme stejnou hlásku - [u]: • písmeno ó píšeme tehdy, když se v jiných tvarech téhož slova nebo ve slovech příbuzných vyskytuje písmeno o nebo zřídka i e. Např. dwór (dvůr, M.) – dworu (dvoru, D.) – dworowy (dvorní, příd. jméno), mój (můj) – moja (moje) – moje (moje), pomóc (pomoc, M.)– pomocnik (pomocník, M.) – pomocniczy (pomocný), pióro (pero, M.) – pierze (pere) – pierzyna (peřina), szósty (šestý) – sześć (šest). • písmeno ó se píše vždy v koncovce 2. p. (N.) m. č. m. r. Např. robotników (pracovníků), domów (domů), snów (snů). • ó píšeme v podstatných jménech rodu ženského zakončených příponou – ówka, ówna. Např. borówka (borůvka), mrówka (mravenec), Ŝaglówka (plachetnice). • ó píšeme u místních názvů zakončených na –ów. Např. Kraków, Chorzów atd. • ó se pak píše na začátku těchto výrazů: ósmy (osmý), ósemka (osmička), ów (onen), ówczesny (tehdejší), ócz (očí, N. lmn.).

8.4

Cvičení

8.4.1 Analýza určitých tvarů sloves -příklad V tomto cvičení si vyzkoušíme to, co se pro nás musí stát samozřejmostí při jakémkoliv překladu. Setkáte se s deseti polskými větami v přítomném čase a vašim úkolem bude pokusit se najít slovesa, která v nich jsou, a pokusit se určit jejich tvary. Toto cvičení bude vyžadovat následující: a) musíte se orientovat v osobních koncovkách, jež vám s největší pravděpodobností pomohou odhalit sloveso a případně určit jeho kořen; b) bez slovníku a znalosti polštiny budete muset vyzkoušet různé sady koncovek a vyzkoušet, které z nich se vám budou zdát nejvhodnější. Takovým nejzákladnějším vodítkem bude výslovnost vzniklého slova. Nejprve se ale podívejme na příklad: Věta Sloveso

W Izraelu kradną silniki lotnicze. V této krátké větě není složité s velkou pravděpodobností určit sloveso, zvláště když připomíná české a když je zakončeno ą, které je typické pro konkrétní osobu. Konkrétním tvarem je tedy kradną. Podívejme se, co s tímto tvarem můžeme dělat dál.

Návrh tvarů

Jak si jistě pamatujete, je koncovka ą typická pro 3. os. mn. č. Pokud ji oddělíme, získáme kořen, k němuž můžeme zkoušet přidávat jiné koncovky. Získáme tedy kořen kradn a testujeme možnosti. Ukáže se, že nejvhodnější třídou je třída I. Totiž na základě pouhé koncovky 3. os. mn. čísla bychom mohli váhat mezi I. a II. třídou, ale koncovky 1. a 2. os. mn. č. II. třídy –my a –cie se nijak nehodí k určenému kořeni: kradn – my, kradn-cie. Mnohem vhodnější tedy budou koncovky I. třídy. Zde ale moc dobře víme, že znalost koncovky 3. os. mn. č. může být zrádná. I. třída, což si jistě pamatujete, je obtížná alternacemi s tím, že k alternacím dochází mezi 2. os. j. č a 2. os. mn. č. Z určitého tvaru, který jsme našli v textu, tedy nevyčteme alternace. Můžeme tedy zvolit následující postup: a) tipneme si; b) podíváme se do tabulky alternací na to, co se děje s n; c) přesně si vzpomeneme na tabulku alternací a bez problému doplníme; d) zeptáme se, na co asi může n alternovat. Co se poměru cena/výkon týče, bude se ukazovat poslední cesta nejvhodnější, neboť s největší pravděpodobností se setkáme s touto variantou: {n:n´}. Je zřejmé, že ve svých analýzách nebudete muset podstupovat takto rozvláčnou cestu. Koncovka ą je problematická protože připouští na první pohled více interpretací. Co jsme však touto analýzou získali?

Informace Máme-li takto jednoduchou větu, víme, že tu krade 3. os. mn. č., tedy oni. Tato dané informace může být vyjádřena pouze osobní koncovkou stejně jako v češtině. slovesem Důležité je, že sloveso krást může vyžadovat předmět. Když se tedy podíváme na větu ještě jednou, stává se poměrně snadně srozumitelnou: Analýza věty na základě slovesa

W Izraelu kradną silniki lotnicze.

1. slovo kradną máme zanalyzované; 2. předložku w bychom měli znát a také očekávat před určením místa: v Izraeli 3. zbývá nám silniki lotnicze, s čímž si poradíme jedině se slovníkem, což už je minimální práce, neboť předmět bude ve 4. p. (B.) nebo v 2. p. (D.). Proč ne jenom ve 4. p. (B.) musíte již velmi dobře vědět.

Důsledky analýzy pro nás

Systém polského slovesa patří k nejrozvinutějším. Jeho analýza nám tedy vždy přinese mnoho informací o větě samotné a o tom, co můžete čekat a co máte hledat. V běžných komunikačních situacích pravděpodobně oceníte dril určitých tvarů sloves. Pokud však budete tvořit vlastní text nebo překládat složitější texty, vyplatí se vám o jazyce uvažovat naznačeným způsobem.

8.4.2 Analýza určitých tvarů sloves – cvičení Máte tedy tři úkoly: a) nalézt sloveso; b) pokusit se určit jeho tvary; c) pokusit se odhadnout význam věty. Věta 1.

Na tym oto miejscu znajduje się nasze najcenniejsze dzieło sztuki.

Sloveso Analýza slovesa a odhad významu věty

Věta 2. Sloveso

Nie lubimy tej muzyki, chociaŜ wydaje się być bardzo popularna.

Analýza slovesa a odhad významu věty

Věta 3.

Przykazuje nam to zrobić, aczkolwiek niczego o tym nie wiemy.

Sloveso Analýza slovesa a odhad významu věty

Věta 4.

Oświadcza, Ŝe tak się to wydarzyło.

Sloveso Analýza slovesa a odhad významu věty

Věta 5.

Nie wykonujemy tej pracy w sposób najlepszy.

Sloveso Analýza slovesa a odhad významu věty

Věta 6.

Troszczycie się o niego niepotrzebnie.

Sloveso Analýza slovesa a odhad významu věty

Věta 7.

Nie odpowiadają na nasze pytania.

Sloveso Analýza slovesa a odhad významu věty

Věta 8.

Dlaczego tak krzyczycsz?

Sloveso Analýza slovesa a odhad významu věty

8.5 ksiąŜka, Ŝ długopis, m zeszyt, m umowa, Ŝ spotkanie, n randka, Ŝ miasto, f miłość, f biały, a, e

Slovní zásoba Slovní zásoba kniha propiska sešit smlouva, dohoda setkání rande město láska bílý

kolor, m barva czarny, a, e černý wilgotny, a, e vlhký suchy, a, e suchý uniwersytecki, a, e univerzitní czeski, a, e český polski, a, e polský przyjemny, a, e příjemný słyszeć, -ę, -ysz slyšet widzieć, ę, -isz vidět myśleć, -ę, - isz myslet mówić, -ę,-isz mluvit domówić się, -ę, -isz domluvit se umieć, -em, -esz umět jeść, jem, jesz, je, jemy, jecie, jedzą jíst zrozumieć, -em, -esz rozumět Często často Małokiedy málokdy w środku vevnitř Jak jak Dlaczego proč Fráze, frazeologismy a rčení Ile to kosztuje? Kolik to stojí Nie mam więcej pieniędzy. Nemám víc peněz. To jest mój przyjaciel Marek. To je můj přítel Marek. To jest moja Ŝona. To jest mój mąŜ. To je moje žena. To je můj muž. Bardzo się ciesze, Ŝe Pana/Pani widzę Velmi rád Vás vidím. spalić się ze wstydu velmi se zastydět wyglądać jak pajac/błazen vypadat jako šašek to dzieło przypadku to je věc náhody być pępkiem świata být pupkem světa (ironicky) Kto się lubi, ten się czubi. Co se škádlívá, to se rádo mívá. Jak cię widzą, tak cię piszą. Šaty dělají člověka.

SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole jsme dokončili gramatiku časování polských sloves v přítomném čase. Ukázali jsme si rovněž, jak naších znalostí můžeme využit především v aspektu analýzy věty. Ještě je samozřejmě hodně toho, co se musíme naučit, abychom si poradili se složitějším textem. Přítomný čas samotný nebude v běžném textu příliš častým jevem. Zprávy se totiž špatně píšou v přítomném čase. Nicméně jiný začátek by nás nedovedl tak daleko. Většiny znalostí, jež se týkaly vytváření různých slovesných tvarů, totiž využijeme i u přídavných a podstatných jmen, která nás teprve čekají spolu se svými alternacemi.

KONTROLNÍ OTÁZKY Jaký je rozdíl mezi u a ó. V čem se liší jimi označované souhlásky? Zamyslete se nad postupem překladu. Jak by podle vás měl vypadat systematický překlad polské věty? Kdy je předmět v 2. p. (D.) a kdy je ve 4. p. (B.)?

9

Souhrnné tabulky – časování v přítomném čase

Tabulka č. 27 - Souhrn časování sloves v přítomném čase Tvary sloves I. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz. 1. infinitiv 2. přítomný čas

j.č.

1. os. ja 2. os. ty 3. os. on, ona, ono m.č. 1. os. my 2. os. wy 3. os. oni, one

koncovky -ć -ę -esz -e

příklad myć myj – ę myj - esz myj – e

nieść nios – ę niesi – esz niesi – e

kupować kupuj – ę kupuj – esz kupuj - e

-emy -ecie -ą

myj – emy myj – ecie myj - ą

niesi – emy niesi – ecie nios – ą

kupuj – emy kupuj – ecie kupuj - ą

Tvary sloves I. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz. 1. infinitiv 2. přítomný čas

j.č.

1. os. ja 2. os. ty 3. os. on, ona, ono m.č. 1. os. my 2. os. wy 3. os. oni, one

koncovky -ć -ę -isz/-ysz -i/y

příklad kupić kupię kupisz kupi

widzieć widzę widzisz widzi

poŜyczyć poŜyczę poŜyczysz poŜyczy

-my -cie -ą

kupimy kupicie kupią

widzimy widzicie widzą

poŜyczymy poŜyczycie poŜyczą

Tvary sloves III. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –am a v 2. os. j. č. na –asz 1. infinitiv 2. přítomný čas

j.č.

1. os. ja 2. os. ty 3. os. on, ona, to m.č. 1. os. my 2. os. wy 3. os. oni, one

koncovky -ć -am -asz -a -amy -acie -ają

příklad czytać czyt-am czyt-asz czyt-a czyt-amy czyz-acie czyt-ają

kochać koch-am koch-asz koch-a koach-amy koch-acie koch-ają

wołać woł-am woł-asz woł-a woł-amy woł-acie woł-ają

Tvary sloves IV. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –em a v 2. os. j. č. na –esz. koncovky příklad umieć -ć

1. infinitiv 2. přítomný čas

j.č.

1. os. ja 2. os. ty 3. os. on, ona, ono m.č. 1. os. my 2. os. wy 3. os. oni, one

rozumieć

-ę -isz/-ysz -i/y

umi – em umi – esz umi – e

rozumi – em rozumi – esz rozumi - e

wiedzieć (nepr.) wi –em wi –esz wi – e

-my -cie -eją

umi – emy umi – ecie umi - eją

rozumi –emy rozumi – ecie rozumi - eją

wi – emy wi – ecie wi - dzą

Tabulka č. 28 - Souhrn probraných nepravidelných sloves Sloveso wiedzieć lp. 1. os. wiem 2. os. wiesz 3. os. wie Sloveso jeść lp. 1. os. jem 2. os. jesz 3. os. je Sloveso chcieć lp. 1. os. chcę 2. os. chcesz 3. os. chce

Tabulka č. 29 - Koncovky všech tříd Osobní koncovky sloves v přítomném čase I. II. lp. lm. lp. lm. 1. - ę -emy ę imy/ymy 2. - esz -ecie isz/ysz icie/ycie 3. - e -ą i/y ą

III. lp. -am -asz -a

lm. -amy -acie -ają

lmn. wiemy wiecie wiedzą lmn. jemy jecie jedzą lmn. chcemy chcecie chcą

IV. lp. -em -esz -e

lm. -emy -ecie -ą

10

Závěr

Na předchozích stránkách jsme měli příležitost naučit se a procvičit si základní pravidla časování sloves v přítomném čase. Jak se ukázalo, tento úkol vyžadoval především dvojí: a) naučit se osobní koncovky; b) pochopit některé zákonitosti tvoření slov a jejich různých forem. Pokud bychom se ohlédli zpět, tak druhý ze zmíněných aspektů studia časování sloves můžeme považovat za neméně důležitý. V jistém smyslu jej můžeme považovat i za významnější a to samozřejmě natolik, nakolik se s alternacemi setkáme ve skriptech Polština II., kde se budeme věnovat skloňování podstatných jmen a kde alternace budou častým jevem. Možnou námitkou proti koncepci těchto skript by mohlo být, že se příliš zaměřují na jednu gramatickou oblast. Tato výtka je oprávněná pokud nebere ohled systematické zvládnutí tématu s porozuměním některých vnitřních jazykových souvislostí. Jinak také řečeno, tato skripta jsou koncipována tak, aby studentům předložila ucelenou látku časování sloves v průběhu jednoho semestru. Dali jsme tedy přednost úplnosti jedné skupiny gramatických jevů, před roztříštěností částečných přístupů, které samozřejmě také mají své oprávnění nicméně ne na omezeném čase a prostoru. Jak již bylo řečeno, takto skripta jsou určena pro výuku polštiny na FVP SU a zcela zohledňují praxi vedení výuky, kdy její „praktickou“ částí je četba a překlad polského textu. V tomto smyslu bude časování sloves v Polštině I. doplněno skloňováním podstatných jmen a přídavných jmen ve skriptech Polštiny II. Domníváme se toto rozložení je z pedagogických důvodů vhodnější, neboť dovoluje pečlivě ovládnout danou oblast v celku. Součástí těchto skript je také soubor několika pravopisných pravidel, doporučení, rad a několika desítek slovíček určených k naučení. Tato pravidla pak budou v následujícím díle doplněna tak, aby si student dokázal poradit i se zápisem polského textu na základě poslechu. Na úplný závěr tedy chceme vyjádřit naději, že tato skripta dokázala studentům pomoci v jejich studiu a že zkvalitnila výuku polského jazyka na FVP SU.

11

Použitá literatura a zdroje

Pössingerová, K. - Seretny, A.: Czy Czechów jest trzech. Učebnice polštiny pro Čechy. Kraków 1992. Tarajło-Lipowska, Z.: Mówię po polsku. Učebnice polštiny pro Čechy. Warszawa 1994. Bešta, T.: Základy polské mluvnice. Praha 1994. Wróbel, H.: Gramatyka języka polskiego. Kraków 2001. Lotko, E.: Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc 1999. Miodunka, W.: Uczymy się polskiego (28 dílný audiovizuální kurz ) 1996. Kita, M.: Wybieram gramatykę. Tom 1-2. Katowice 1998. Lipińska, E.: Nie ma róŜy bez kolców. Kraków, PWN 1999. Uniwersalny słownik języka polskiego, w. 1.0, PWN SA 2004.