Řečnické triky a protitriky

Řečnické triky a protitriky Řečnický trik je agresivní komunikační prostředek, použitý s cílem získat nad druhým člověkem převahu. Za řečnický trik můžeme považovat takovou promluvu účastníka komunikace, která má za cíl přinést mu výhodu na úkor protivníka. Čím větší výhody a zisk mluvčího, tím větší nevýhoda a ztráta jeho soupeře. Řečnický trik je v podstatě opakem řečnické zásady, což je taková promluva účastníka komunikace, která přináší výhodu, jak jemu, tak jeho partnerovi. Čím větší výhoda jednoho, tím větší výhoda druhého. Řečnické zásady je dobré znát tehdy, když se lidé v komunikaci chtějí domluvit co nejlépe, když chtějí nalézt pravdu pro níž jsou ochotni změnit třeba i velmi výrazně svůj výchozí názor. Řečnické triky vytasí ti, kteří jdou do rozhovoru od počátku s pevnou představou, že jejich názor je ten jediný správný a nehodlají jej ani o píď změnit. Chtějí jen předělat váš názor přesně podle toho svého. Řečnický trik (také řečnická lest nebo úskok) je v oblasti psychické komunikace tímtéž, čím je v oblasti fyzické komunikace úder pěstí nebo facka. Zatímco řečnická zásada je v tomto kontextu něco jako podaná ruka či rámě k opoře druhého. •

Jsou řečnické triky nemravné?

Myslíte si, že je úder pěstí nebo facka jinému člověku něčím nemravným? Odpověď většiny z vás bude nejspíše znít, jak kdy. Záleží na okolnostech. Když vám ten druhý nic neudělal, je zavrženíhodné bít jej. Když si ale ten druhý s bitím začal, nezbude vám často nic jiného než protiútok, protiúder. Na rozdíl od komunikace fyzické, zde v oblasti psychické neexistuje žádná policie, která by po vytočení čísla 112 přispěchala a zasáhla, aby vás ochránila. Ochráncem je každý sobě sám. Řečnický trik není vždy nemorální, je zcela v pořádku, když se pomocí něj bráníme, když odvracíme výpad protivníka, který s trikem začal, když zkrátka slouží jako protitrik. •

Má smysl se řečnickým trikům učit?

Samozřejmě že ano, a to ve smyslu „poznej svého nepřítele, ať víš, jak se mu bránit“. Ve fyzické oblasti také existují různé typy úderů, a proti nim různé typy krytů, ústupů, uhnutí, protiúderů. Ve fyzické oblasti je vám jasné, že kdyby jste pouze ustupovali, tak útočník nepřestane útočit.

Motivací k poznání a naučení se řečnickým trikům může být ta, že při čtení novin či sledování televize – politické diskuse, apod., budete mít nadhled a budete schopni rozpoznat zákulisní triky, předivo zájmů, protizájmů, taktik, lobbingů atd. no prostě, budete nad věci a nikdo vás jen tak „neoblafne“. Řečnické triky se užívají v podstatě všude, kde jde účastníkům o nějakou důležitou hodnotu. Řečnické triky se používají např.u zkoušek, konkurzů, na poradách v práci, u soudu. Projděte si v duch pár lidí, které znáte, se kterými se setkáváte v práci, ve škole, … a popřemýšlejte jak moc se tito lidé podobají vždy čestnému Mirkovi Dušínovi. Vyjde vám z toho potřeba, jak moc je pro vás důležité řečnické triky studovat. Řečnickým trikům má cenu se učit, tak jako se učíme číst, psát, jezdit na kole, vydělávat, uživit se. •

Co je to protitrik?

Obecně řečeno je to správná, adekvátní reakce na trik. Je to v podstatě také trik, kterýže použit v opačném směru na vyrovnání. Správná fyzická obrana nespočívá jen v oplácení stejnou mincí, to bychom se asi brzy všichni umlátili. Oplácení stejnou mincí je jen první fází fyzické sebeobrany. Je jen prvotním signálem vůči útočníkovi. Tím v podstatě útočníkovi sdělujete: „Já také dokážu být tvrdý. Já ti také dokážu uškodit, když si nedáš říct po dobrém a škodíš mi.“ Ve druhé fázi sebeobrany však již vysíláte další signál: „Vidíš to, mohl bych ti velice uškodit, ale v podstatě to nechci, není to můj styl. Moje tvrdost je vlastně návrh – přestaň se svou agresivitou, přestaňme oba – a pojďme řešit náš spor civilizovaně, ve věcné rovině. Stejné je to i u psychických protitriků. V krajní nouzi použijete protitrik, který je vlastně trikem. Tedy použijete nutnou obranu. Ve druhé fázi se ale významně ptáte: „Vyřešíme takto náš problém?“, „Má cenu se takhle donekonečna hádat?“, „Je toto nejvhodnější cestou k řešení?“ •

Co když oba soupeři znají všechny triky i protitriky, kdo vyhraje slovní souboj?

Žádní dva řečníci nejsou stoprocentně stejně zdatní. Často jeden převažuje. Už kvůli tomu, že velkou roli hraje momentální dispozice, tedy to, v jaké formě je zrovna ten či onen řečník – pohoda, odpočatost, soustředěnost. Chtějí-li se tedy dva špičkoví „trikaři“ domluvit, jedinou metodou je společná domluva: přestaňme používat triky a domluvme se.

Konkrétní řečnické triky a protitriky 1) Mlžení Dá se také říci: kalit vodu, zastírat, tajit, zbytečně komplikovat. Člověk, jehož vina je jasná, a jenž ji chce v rozhovoru zastřít, se dá často poznat podle, toho že často používá slovo „složitý“. Řekne „situace je složitá“. Nevysvětlí nic dále a přejde k jinému tématu. Někdy je jistě situace reálně složitá. Seriózní řečník však toto slovo použije a v zápětí se je snaží konkretizovat. Proč, jak, z jakých důvodů a v čem je složitá. Dobrým postupem při analýze mlžení je zkoumat, který z větných členů rozvité věty řečník zamlžil, zamlčel. Jak si jistě všichni pamatujete z českého jazyka, plně rozvitá věta má mít: •

podmět – někdo

•

přívlastek – ten nekroje nějaký

•

přísudek – někdo něco dělá, dělal bude dělat

•

předmět – někdo dělá něco, pro někoho, s někým, proti někomu, na něčí náklady, v něčí prospěch, někomu ke škodě

•

příslovečné určení místa, času, způsobu – věci se dějí někde, někdy, nějak

Typickou frází mlžení může být věta: „Je třeba zajistit důstojné stáří důchodcům.“nebo „je třeba skoncovat s tunelováním bank.“ V těchto tvrzeních je zamlčen podmět. Kdo to udělá? Na čí náklady? Kdy, kde, jak? Pokud odpovědi na tyto otázky nejsou obsaženy v následujících větách, jedná se spíše o demagogické heslo. Daný trik se může projevovat formou tzv. odborničení. A to může být používáno, jak opravářem televizí, aby „obhájil“ svůj vysoký účet až po státní úředníky, kteří si bez státního teplého místečka nevydělali a kteří musí požíváním odborných termínů předstírat svoji nepostradatelnost a zastírat neschopnost. Sem také patří veškerá rozbředlost a upovídanost. Místo toho, abychom informovali druhé dáváme najevo, co všechno známe. Protitriky proti mlžení Jsou založeny na konkrétních důsledných otázkách, dožadujících se „odmlžení“ zamlžených větných členů. Třeba i asertivní metodou „pokažené gramofonové desky“. Nezkroušeně, nenavztekaně, pořád stejně klidně a zároveň důrazně žádáme trikaře o doplnění údajů.

2) Tvrzení Tento trik má několik podob: 1) První stupeň – tvrzení prosté Tvrzení bez věcných důkazů je vydáváno za argument. „Takhle to je a já to prostě říkám!“ 2) Druhý stupeň – tvrzení odlišné, „ale tvrzení“ Osoba používající tento druh tvrzení vám s chutí a ve všem odporuje. Na všechno má jiný názor. S chutí, bez zaváhání, bez pokory. Čím vícekrát a čím příkřeji vám odporuje, tím více se cítí důležití a inteligentní. 3) Třetí stupeň – tvrzení opačné, „kontrování“ Kontrující lidé nemají názor odlišný, ale přímo opačný. Začínají své odpovědi na vaše seriózní argumenty slovy: „nemáš pravdu“, „tak to není“, „mýlíš se“, „to bych netvrdil“, atd. 4) Čtvrtý stupeň – tvrzení spojené s hodnocením Osoba, která používá tvrzení spojené s hodnocením vám řekne: „to jsi udělal špatně“, „tomu nerozumíš“, „to je tvoje chyba“, atd. Moudrý člověk se umí podívat na věc z mnoha hledisek, zatímco hlupák suverénně hodnotí hned. Hlupákovi stačí jedno hledisko, které někde slyšel a bez přemýšlení převzal, a rád posuzuje zejména věci komplikované. 5) Pátý stupeň – tvrzení spojené s absolutním hodnocením Vrcholem tohoto triku je absolutní hodnocení, které se projevuje výroky typu: „všechno děláš špatně“, „ty ničemu nerozumíš“, „všechno je tvoje vina“, atd. Protitrik proti tvrzení Např. na tvrzení „jak dlouho nás tady ještě budete tahat všechny za nos“ , nereagujte na část tvrzení jak dlouho…, ale na část o tahání všech za nos. Ptejte se, kdo to tvrdí, že taháme všechny za nos. On sám? Pak je rojeno názor, nikoliv objektivní okolnost. Že taháme všechny? Koho všechny? Kdy ti všichni vyjádřili tento názor? Atd.

3) Odběhnutí od tématu Odběhnout od tématu lze několika způsoby: 1) První stupeň- absolutní odběhnutí Mlčení, selektivní ignorování partnera v komunikaci. Při neslušných výrocích či otázkách partnera, je to ta nejmírnější nutná obrana. Při zdvořilých výrocích či patřičných otázkách je ignorantské myšlení neslušností, urážkou.

2) Druhý stupeň Mluvení, ale k jiné věci. Např. A: „Proč jsi to udělal?“ B: „Zítra asi nepojedeme na výlet.“ 3) Třetí stupeň Mluvení, ale kritické k osobě partnera. Např. A: „Můžeš mi to vysvětlit?“ B: „Na to se teda ptá ten pravý!“ Protitrik proti odběhnutí Jediným možným protitrikem je včasné rozeznání tohoto triku a zpětné přiběhnutí: „Ano rozumím tomu, co říkáte, ale teď se bavíme o tom…“

4) Zkreslení Zkreslení určité okolnosti směrem dolů se nazývá bagatelizace. Např. A: „Kdy konečně zaplatíte tu fakturu?“ B: „Ale to je pro vás takový problém, těch několik dnů zdržení?“ Zkreslení dolů až na nulu se nazývá negligace. Zkreslení směrem nahoru se nazývá zveličení. Zkreslení směrem nahoru až do nekonečna se nazývá absolutizace. Protitrik proti zkreslení Bagatelizaci srovnejte obranným zveličováním a zveličení obrannou bagatelizací. Negligaci řešte udržením tématu v rozhovoru a absolutizaci řešte odběhnutím i k ostatním okolnostem situace.

5) Nehorázná lež Nehorázná lež je vlastně jistým způsobem napadení druhého člověka. Pokud má napadený člověk úctu k druhému, má pocit, že se nehoráznou lží musí zabývat. Že má na ni hledat odpověď a vyvracet ji. Ztrácí tím čas, je psychicky rozkolísán. A z toho nehorázný lhář těží! Protitrik proti nehorázné lži Nejprve si musíme uvědomit, že byl tento trik použit. Pokud konfliktní rozhovor poslouchají jiní, kteří lež identifikují, měli by upozornit ostatní. V krajním případě nelze nic jiného než proti nehorázné lži použít taky nehoráznou lež a tím vlastně šokovat oponenta.

6) Záměna existenční situace za většinovou Situace lidského konání a bytí, kdy určitý jev se může vícekrát opakovat, dělíme na situace většinové a existenční.

Ve většinových situacích stačí, když většina případů, většina realizací daného jevu dopadne dobře a celek je dobrý. Např. když fotbalový tým vyhraje za ročník 27 utkání ze 30, tak jsou mu ty tři jistě snadno odpuštěny. Ne tak situace existenční. Pokud se nějaký člověk 27 dnů v měsíci chová v souladu se zákonem a v těch ostatních třech někoho zabije, je to vraha těch 27 ctnostných dnů se mu nepočítá. Zde jsou nároky přísnější. Existuje-li jeden jediný případ záporný, pak do značné míry maže všechny ostatní případy kladné. Osoba, která používá tento trik nechce být přistižena při poklesku v existenční situaci a proto ji lživě označí za většinovou. Např. politik udělá populární opatření, aby se jaksi pozapomnělo, že jinde se dopustil něčeho, co se z morálního hlediska nesmí. Např.: Manžel se vrátí po týdnu ze služební cesty a manželky mu řekne: „S devadesáti procenty mužů z naší firmy jsem ti byla věrna a ty to ani neoceníš.“ Protitrik proti záměně Jediným protitrikem je vyjasnění situace a správné označení jejího druhu. Např.: „Ale miláčku, mě více zajímá těch deset procent se kterými ses tahala!“

7) Kladení otázek Prostým položením otázky v komunikaci způsobíte to, že partner v rozhovoru by se měl zabývat hledáním odpovědi a osoba, která použila tento trik, získává čas. Hlubším trikem jsou otázky hodnotící, které již v sobě skrývají nějaké hodnocení či otázky řečnické, které vlastně žádnou odpověď nevyžadují. Např. „Váš lékař se vás zeptá, které nemehlo vás dosud léčilo?“ Co se dá jako protitrik odpovědět? „Léčil mě světlovlasý lékař, asi čtyřicetiletý. Jistě vám to pomůže zvolit jiný lékařský postup, než kdyby mě léčila třicetiletá tmavovlasá lékařka.“ Nestoudná řečnická otázka je taková, kdy nám jakákoliv odpověď musí přinést zkázu, postavit nás do nepříznivého světla, vzbudit v nás pocit viny. Např. Prostudoval jste Borovanského?“ ptá se mlčícího medika na zkoušce jeho profesor. Borovanský je autorem anatomická bichle, která není zpaměti zvládnutelná ani géniem. Co má chudák student odpovědět? Řekne „ano“ a dozví se, že asi studoval špatně. Řekne „ne“ a dozví se ještě něco horšího, možná ho profesor vyhodí ze zkoušky. Či jiný příklad: „Četl jste zákoník práce?“ ptá se vedoucí svého podřízeného v pracovněprávní hádce.

8) Zneužití paralingvistiky Komu chybějí argumenty, nahradí to silu hlasu. Významně se podívá, vysloví svůj soud silným hlasem, několikrát jej zopakuje a vloží pár dynamických pomlk. V tomto případě neškodí arogantnímu křiklounovi připomenout, že právě svým způsobem projevu říká jakje nejistý a jak mu chybějí věcné argumenty. Protitrik proti křiku Získat čas. Nechat řvouna vyřvat. Odejít z místnosti.

9) Nerovné dovolávání se vzájemnosti Je časté např. v obchodních sporech: „já jsem ti ustoupil v tom a v tom, a ty teď ustup mně“. Trik je to o to nehoráznější, čím menší je ústupek toho, kdo trik používá a čím větší ústupek požaduje od toho druhého. Pokud jsou vzájemné ústupky vyrovnané, jde o argument morální. Protitrik proti nerovnosti Kvantifikujeme vzájemné ústupky. Navrhneme osobě, která na nás tento trik zkouší, za svůj ústupek něco adekvátního. Tím mu ale ukážeme, že vidíme nepřijatelnost jeho návrhu, poněvadž on sám vidí náš návrh jako nepřijatelný.

Shrnující všeobecný princip protitriků Dá se objevit celá řada triků. Kolik vynalézavosti projevují třeba dnešní politici v oblasti vyhýbavých odpovědí. Jak různorodě dovedou hrát na čas. Jakými rozmanitými způsoby umějí jeden druhému skákat do řeči. Jak přepestře se umějí schovávat za různá tajemství. Jak převelice rádi zdůrazní jednu stránku věci na úkor jiné. Obecnou podstatou všech protitriků je: a) otevřené upozornění partnera v diskusi, že míru porušil, a uvedení věcí na správnou míru, b) použití stejného triku – ať vidí, jak jsem se cítil a že to také dovedu, a to tak, že nejprve použijeme stejný trik a až potom otevřeně upozorníme partnera na porušení míry a uvedeme věci na správnou míru. V podstatě tím říkáte: „Vidíš, nejsem tak hloupý nebo měkký, jak sis myslel. Umím nejméně to stejné co ty. Vím dobře, co se odehrává ve tvé hlavě a v čem je to odlišné od toho, co navenek říkáš a tvrdíš. Mám tě zkrátka přečteného a mohl bych být stejně záludný a lstivý jako ty. To že nejsem neznamená, že nemohu, ale že nechci. A teď se pojďme normálně bez fint domlouvat.

Další poznámky k protitrikům •

Když nelze uvést věci na pravou míru, má zde být alespoň dobrá vůle k přiblížení se správné míře – ona totiž není vždy jasná, zjevná, měřitelná.

•

Oplácejte naoko stejné stejným. Ať protivník vidí, jak on sám působí na druhé, jak je jeho působení nepřiměřené a nesprávné. Na nevhodnou otázku odpovězte obdobně nevhodnou otázkou.Na hloupost kontrujte hloupostí (a třeba to vzápětí odůvodněte, že to byla nutná obrana).

•

Ukažte, že škoda, kterou nám protivník zazlívá, by vznikla právě opačným postupem, než on navrhuje.

•

Zeptejte se jej, co by dělal na vašem místě.

•

Občas ignorujte, co druhý říká.

•

Na protivníkovo odbíhání od tématu reagujte tak, že zůstanete u tématu původního.

•

A hlavně, stejný obsah, který jste doposud byli zvyklí formulovat do věty oznamovací, rozkazovací nebo zvolací, nyní dejte do věty tázací. Zakončete zvýšeným hlasem a vydržte mlet a dívat se na protivníka.

•

Svých znalostí a schopností využívejte, ale nezneužívejte! Odolejte pokušení triumfovat. Dejte protivníkovi možnost zachovat si tvář. Někdy je dokonce moudřejší znalost protitriků skrýt. Úmyslně prohrát, nešpinit se, šetřit si čas,nervy a energii na vhodnou příležitost.

Použitá literatura: Gruber, D.: Zlatá kniha komunikace, Ostrava: Repronis, 2005 Gruber, D.: Řečnické triky aneb nenechte se ukecat, Ostrava: Repronis, 1998