E N C Y K L O P E D I E
Z O N E R
P R E S S
TAJEMNÝ SVĚT KELTŮ P O O D H A L E N É D Ě D I C T V Í K E LT S K É T R A D I C E
CLAIRE HAMILTONOVÁ A STEVE EDDY
POSVÁTNÁ ZEMĚ A JEJÍ ROČNÍ CYKLUS K E LTOV É Ž I L I v harmonii s rytmem přírody. Závislost na přírodě se projevovala
v jejich ročním cyklu slavností. Vnímali ji jako „svou zemi“, která ztělesňovala Velkou matku ve všech jejích geografických a sezónních podobách. Na místní úrovni byla určitá specifická místa považována za zjevení různých božstev, která částečně tvořila i hranice území jednotlivých kmenů.
14
POSVÁTNÁ ZEMĚ A JEJÍ ROČNÍ CYKLUS
ČTYŘI ŽIVLY Keltský vesmír se skládal ze čtyř sil, čtyř živlů projevující se jako země, vzduch, oheň a voda. Odpovídaly čtyřem světovým stranám neboli Čtyřem směrům.
S
ymbolické zobrazení těchto živlů, nazývané „kříž hmoty“, můžeme vidět jako součást slunečního kola, důležitého symbolu keltského umění, jenž je nyní známější pod názvem svastika (viz ilustrace vpravo). Toto čtyřdílné dělení, pravděpodobně poprvé formulované řeckým filozofem a vědcem Aristotelem (382 – 322 př. n. l.), bylo rozšířeno po celém antickém světě. Tyto čtyři síly Keltové cíleně uctívali a zaměřovali se na ně při svých rituálech, protože se použitím harmonické magie pokoušeli získat nad nimi moc.
ZEMĚ Živel země byl starými Kelty považován za hájemství Velké matky. Peklo, či Podsvětí, se nacházelo pod povrchem země a šlo do něj vstoupit ústím jeskyně, jako je například jeskyně Cruachan v Connachtu na západě Irska. Jiný svět (viz strana 154), který byl spojen s Podsvětím, byl v irských příbězích rovněž přístupný přes sidhe, pohřební mohyly ranější kultury. Impozantní předkeltské pohřebiště v Newgrange bylo považováno za bránu do Jiného světa.
SLUNEČNÍ KOLO
Áîçîõnõìwòóîïèòíâçícùõäâç Ìnéòãðmôßøà÷ëvñòìßàíæ÷ñòbêãîãvôßèv ôñíókßñìáæëvñòíîçñìáæìbøôãáæ¬Èãòíìßîvéêßâ ÀçêêçìåñåßòãôÊíìâìn¦íâàíæßèëmìãëÀãêãìíñª ēØbçôƧ¬Òíòíèëmìíèãðíôìníàñßãìí ôÁ÷ëàãêvìíô窦ēîãñÀãêôĔ§æðâçìíôçÑæßéãñîãßðíô÷ ñòãèìíèëãììmæð÷¬ÀðßìáßñòãðôÌíðäíêéóªô¿ìåêççª îíáæbøvîðßôânîíâíàìnøãèëmìßàíæßÀðßì߬
VLEVO
VPRAVO
ÑòíìãæãìåãôãÕçêòñæçð㪿ìåêçãª
Ôñòóîâíîíæãàìvéíëìßò÷
øßáæ÷áãìîçøçëìvëñêóìíôðßòó¬
ôÌãõåðßìåãôÇðñéóªâßêv
¿kéíêçôîíáæbøvøîãâéãêòñémæí
îãâéãêòñéëíìóëãìò
íàâíàvªèããôçâãìòìvªãèãè
óáòvôßìÉãêò÷¬Ôáæíâ
Éãêòíômîíóvôßêçîðíñômðçòóbê÷¬
ñêóìáãîçøçëìvëñêóìíôðßòó
Ànæãëñêóìíôðßòñãøâã
ìßéðbòéííñôvòvéßëãìì
ñæðíëßâóèvëíâãðìvâðóçâíôm¬
íêòbôéíëìßòn¬
ČTYŘI ŽIVLY
15
ČTYŘI ŽIVLY A MAGICKÉ PŘEDMĚTY Podle mytické historie Irska, která je popsána v Knize invazí (Leabhar Gabhala), Tuatha Dé Danann („děti bohyně Danu“) přišli do této země se čtyřmi magickými předměty: s kamenem Osudu, s kopím Lugha, mečem Nuady a kotlem Dagdy. S každým z nich se pojil jeden ze živlů.
N
ejvyšší králové Irska byli korunováni na Lia Fail, kameni Osudu, jemuž patřil živel země. Říkalo se, že kámen zaburácel, když se na něj postavil právoplatný král. Někteří se domnívají, že se jedná o kámen Scone původem ze Skotska, odkud byl v roce 1296 převezen do Londýna a roku 1996 navrácen; jiní tvrdí, že se jedná o vzpřímeně stojící kámen na vrchu Tara v hrabství Meath. Kameny též sloužily k přísahám podobným způsobem, jakým dnes křesťané přísahají u soudu na Bibli. Lidé se totiž domnívali, že předkové, kteří žijí podzemí, jsou svědky dané přísahy. Kult kamene přetrval do časů křesťanských. Římsko-keltské kamenné oltáře se vyvinuly v oltáře křesťanské a vysoké kříže s propracovaným tesáním se staly rysem keltské církve. Dolmeny s otvory či jiné kameny s dírami mají údajně stále zvláštní moc. Zvyk, při němž se takovou dírou prostrčí nemocné dítě, aby se tím jakoby znovuzrodilo, je pozůstatkem keltské víry v kouzelnou moc země. Tato tradice se místy stále ještě udržuje. VLEVO ÊçßÄßçêªìßôðáæóÒßðß æðßàñòôvËãßòæ¬Òãìòí éßëãììíàãêçñéâßèìn àóðbáãêîíéßâmªéâ÷ñçìß ìnèñòíóîêîðbôíîêßòìéðbê¬
20
POSVÁTNÁ ZEMĚ A JEJÍ ROČNÍ CYKLUS
LUGHOVO KOPÍ K tomuto kopí patří živel ohně, který, kvůli své asociaci se sluncem, je spojen s kultem hrdiny (viz strana 61). Kopí zase reprezentuje hrdinův jediný cíl a tudíž také jedno jediné vytrvalé úsilí. Irský bůh Lugh (otec legendárního hrdiny Cuchulainna) byl strážcem magického kopí z Gorias. Lugh byl rovněž spojován s řemeslným uměním. Můžeme si povšimnout souvislosti mezi cílenou činností hodu oštěpem a uplatněnou inspirací řemeslníka. Věřilo se, že kováři, kteří pracovali s ohněm, měli magické schopnosti. MEČ KRÁLE NUADHY Z TUATHY Podle mytické Knihy invazí se Tuatha Dé Danann při svém příchodu do Irska dokázali pomocí živlu vzduchu přestrojit za mlžný opar nad vodou – obraz, který možná popisuje kradmý příchod skutečných vetřelců. Meč je symbolem pravdy a je jedním z nejběžnějších předmětů na nalezištích děkovných obětin.
Òìøòëïñîìwòóî Éãêòíômônçêçªãèßéméíêçëvñòíà÷êíâãĊìçòçôìn îíøìßëãìbìíóâbêíñòëçªéòãðmñãìßìnëéâ÷ íâãæðbê÷¬Îíëíávônòà÷òßéà÷êçâðóçâíômñáæíîìç
KOTEL DAGDY Kotle jsou většinou spojovány s ženským principem, nicméně nejznámější bájný keltský kotel byl vlastnictvím irského boha jménem Dagda (viz strana 53). Dagdův kotel vydával neomezené zásoby jídla a dokázal oživit padlé válečníky. Usuzuje se tudíž, že mohl být symbolem znovuzrození. Archeologové odhalili mnoho keltských kotlů, přičemž nejúchvatnější z nich je kotel z Gundestrup, jenž byl nalezen v Dánsku – není to sice keltská oblast, ale tento region měl s keltským světem silné obchodní a diplomatické vazby. Jedna jeho část zobrazuje boha Cernunna obklopeného zvířaty a řadou válečníků, z nichž jeden se zdá být bohem do kotle ponořován (viz strana 145).
îíøìßòæçñòíðççëvñòߦôçøñòðßìß·¯§¬Ôîíënðìn ìãâbôìmâíànîñßêôîíâíàìmðíôçìnðßéíóñé ĊêíøíäÐóâíêäÑòãçìã𦯶´°Č¯·°³§íēßéßñéáæ øbøìßëãáæƬËíâãðìvîñ÷áæíòðíìçáçñãîç íâæßêíôbìvæçñòíðçvðøìáæëvñòªøßñãøßënóèvìß
VLEVO NAHOŘE ÀæÁãðìóììíñªíàô÷éêã
èãèçáæôçàðßáã¬
øíàðßøíôbìñîßðívëªèãøìbë
ÎíâíàìnóôßóèvávÉãêòíômîíôßíôßêçëvñòíîçñìm
èßéíēÎbìâçôíémæíêíôóĔßèã ñîíèíôbìñîvðíâíó
ìbøô÷øßëvñòßìãñíóávôøìßëßëßèvávëíá¬Èã
ßîêíâìíñòv¬Øâãèãô÷íàðßøãì
òóâvìßìãèôøßèvëßômªãßkñãôëíâãðìv
ìßâãòßçêóÅóìâãñòðóîñémæí éíòêã¬
ßìåêçkòçìnô÷ñé÷òóèãèãìëbêíîôíâìváæéãêòñéáæ ñêíôªëìíæíìbøôßìåêçáéáæãéèãéãêòñéáæ¬Îßòv
NAHOŘE Îíáæôßëãkãøîðôìvæíñòíêãòv
ëãøçìn¿ôíìªÂããªÂãðõãìòªÂßðòª¿öãªÃöãªÍóñãª
îãâÉðçñòãëªîðßôânîíâíàìn
ÑãôãðìªÒããñªÒæßëãªÒðãìòßÕ÷ã¬
ô÷øâíàãìbôēðíñòêçììmëĔ ñò÷êóøìbëmëèßéíēñò÷ê ëãkãƬ
ČTYŘI ŽIVLY A MAGICKÉ PŘEDMĚTY
21
KELTŠTÍ BOHOVÉ Zatímco ženská božstva se spojovala se zemí a její půdou a plodností, mnoho raných mužských božstev bylo asociováno s kmenem nebo válkou. Komplikaci přináší skutečnost, že každý kmen měl svou verzi boha, která se často značně lišila od nejbližšího ekvivalentu v jiné části keltského světa. DOLE Áãðìóììíñªðíæßòàæª ô÷íàðßøãììßéíòêç øÅóìâãñòðóî¬Èãâãì øìãèâêãçònèváæéãêòñéáæ àíæªéòãðèãñîíèíôbì ñÎíâñônòvëßîêíâìíñòv¬
V
době římské okupace Galie (58 př. n. l. – 1. století n. l.) Julius Caesar hovoří o více zobecněném mužském božstvu: „Galové tvrdí, že jsou všichni potomky boha Dis, společného otce. Je to, jak říkají, druidská tradice.“ (Zápisky o válce galské, VI. 18). Dis Pater byl jedním z raných římských bohů mrtvých, později se
spojil s Plutem, který naopak zdědil spoustu svých vlastností po řeckém bohu Hádovi. Předpokládá se, že tento obecný koncept je poněkud pozdní a je možná odrazem římského patriarchálního uvažování. Existovali však i původní jednotliví bohové, kteří měli spojitost s Podsvětím a kteří měli všeobecnou a dalekosáhlou moc. Patřili mezi ně třeba Cernunnos a Dagda. Julius Caesar mohl mít také na mysli keltského boha Donna, jehož jméno znamená „ten temný“ nebo „ten hnědý“ (v angličtině např. ve slově „dun“). Podobně jako byl Hádes vzdálen od nejvyšších olympských bohů v řecké mytologii, byl i Donn daleko od ostatních božstev Keltů. CERNUNNOS, STARÝ BŮH Cernunnos byl prastarý a velmi důležitý keltský bůh. Přežil až do římského období a na římskokeltských archeologických nalezištích můžeme vidět jeho podobu, navzdory faktu, že jmenovitě je uveden pouze na jednom nápisu. Byl pánem zvířat a obvykle je vypodobněn s rohy či parohy na hlavě. Cernunnovým totemovým zvířetem byl jelen. Jedno ze známějších vyobrazení tohoto boha můžeme vidět také na vnitřní straně gundestrupského kotle. S parohy na hlavě, s torkézem kolem krku, s dalším torcem v pravé ruce a s hadem s palicovitou hlavou v ruce levé. Je obklopen divokými zvířaty. Jeho podoba tudíž silně evokuje šamanské a metamorfózní schopnosti. Cernunnos je také spjat s Podsvětím a plodností. Nelze vyloučit, že v křesťanském myšlení byl později ztotožněn s ďáblem.
52
BOHOVÉ A ARCHETYPY
Áîòóõààùäìo Îãñòíããöçñòíôßêßëóñébàíñòôßñîíèíôßìb ñãéßëçªîíòíé÷ªéíîáçßèãñé÷ìnëçªéãêòñébôvðß à÷êßæêóàvìãîðíñòßìçëçñëóñ¬Ñéð÷òíó îíâñòßòíóà÷êßøébñîíèçòíñòëãøçøâðßôvëéëãìã ßøâðßôvëøãën¬Ãöçñòíôßêççàíæíômíàêíæ÷ªßêã âðßøà÷êéêßâãììßîíâñônòìvàíæ÷ßòßémìß ÒóßòæßÂmÂßìßììªéòãvà÷êçîíôßíôbìçøßðßñó âóáæíôì߬Ìãíêçòçáémëíæ÷ê÷ßæðíàé÷à÷ê÷ëvñò÷ óáòvôbìvàíæ¬Èãñé÷ìnªøvâêߪñòóâì÷çîíòíé÷à÷ê÷ îíéêbâbì÷øßôñòóîìvàðbì÷âíÎíâñônòvªéòãðm ìãà÷êíëvñòãëªéßëñãkêíônéâíñòßêøßòðãñòªßêã ñîvãîôíâìvvvîêìíóñòßðáæëíóâðíñòv ßíà÷âêãìíóâêãçòëçàíñòô÷¬À÷êíòíçëvñòí îíæàãìáæîãâé¬Îíâñônòvìßôváënêíîíâêãëò ñçêìmôßøà÷ìßÈçìñônò¬
DAGDA Dagda byl také nanejvýš významným bohem, kterému irské mýty přisuzovaly vynikající charakter. Hrál důležitou roli v příbězích o Tuatha Dé Danann. Říkalo se mu „Dobrý bůh“ – výraz „dobrý“ zde znamenal něco jako „mnohotalentovaný“. Navzdory své obrovské moci se mnohdy v mýtech vyskytuje spíše v komické podobě. Nosil obrovský kyj – pravděpodobně symbol mužnosti a plodnosti – který musel být převážen pomocí kol. To všechno naznačuje jeho spojitost s nějakým bohem z předkeltského období. Byl rovněž velikým čarodějem, ochráncem kouzelné harfy a kouzelného kotle hojnosti, který mohl navrátit padlé válečníky zpět k životu. Měl stále
velikou chuť k jídlu. Jednou byl Fomoriány přinucen sníst obrovskou porci ovesné kaše ze svého velikého kotle, což lehce zvládl. Měl rovněž velký milostný apetit a jeho hlavní partnerkou byla obávaná irská bohyně Morrigan. Jeho každoroční spojení s ní při Samhainu zajišťovalo bohatou úrodu pro další rok. Prý se s ní spojil před Druhou bitvou na Moytuře (Magh tuiredh), když stála rozkročmo nad řekou Unius. Bohyně Brigid mohla být jejich dítětem. Dagda měl též pokoutný vztah s bohyní řek Boann (která dala jméno irské řece Boyne), se níž měl syna Anguse (Aengus mac Og – Angus „mladý syn“), boha lásky. Partnerství bohů a bohyň symbolizují sjednocení boha s přírodou.
NAHOŘE ÍàðøÁßãðìã¿ààßñªàæ îêíâìíñòçòvëßèvávôãêçéé÷è ô÷òãñßìâíñôßæóéíîáã ôÁãðìã¿ààßñôßìåêçáémë Âíðñãòóªàôbâbôbìâí ñíóôçñêíñòçñÂßåâíó¬
KELTŠTÍ BOHOVÉ
53
CUCHULAINN – VZOR HRDINY Cuchulainn je mimořádným hrdinou irské mytologie, srovnatelným s Achillem z Illiady. Jeho socha je umístěna v průčelí hlavní dublinské pošty a je připomínkou těch, kteří bojovali za nezávislost Irska. Jako irského hrdinu a Ulsteřana si jej paradoxně nárokují jak katolíci, tak protestanti.
VLEVO Áóáæóêßçììôâíîðíôíâóñômæí ôíøßòßèãÊíãåßßàíæ÷ìn Ëíððçåßìôîíâíànæßôðßìߪìß çêóñòðßáçȬÁ¬Êã÷ãìâãáéãð߬
68
ÚLOHA HRDINY
P
odobně jako u jiných hrdinů včetně Krista, je i Cuchulainnovo zrození tajemné a naznačuje jeho napůl božský a napůl smrtelný původ. Říká se, že Cuchulainnova matka Dechtire, sestra ulsterského krále Conchobara, byla zasnoubena s princem Sualtamem, bratrem Ferguse mac Rotha. Při svatební hostině spolkne jepici, která spadla do jejího poháru s vínem. Ona i jejích padesát služebných pak usnou a Dechtire se zdá sen, v němž jí bůh Lugh říká: „Já jsem byl tou jepicí.“ Promění je v hejno ptáků a nařídí jim, aby jej následovali na Bruigh na Boyne. O rok později jsou Conchobar a Fergus jiným hejnem ptáků dovedeni na Bruigh na Boyne a tam najdou rodící Dechtire. Jak už tomu u zrození hrdinů bývá, i tento porod doprovází magický okamžik. Ve stejnou dobu, kdy Dechtire porodí syna, narodí se venku kobyle dvě hříbata. Ta se později stanou chlapcovým spřežením. Hoch se nyní jmenuje Setanta, později se stane Cuchulainnem. Na Cuchulainnovi se brzy začne projevovat nadpřirozená moc. Má vlasy tří barev, sedm panenek v každém oku a sedm prstů na rukou i na nohou. V bitevní vřavě se dostává do „křeče“, při níž se mu jedno oko zasune hluboko do hlavy, že by na ně ani jeřáb nedosáhl, zatímco druhé oko se vyvalí ven a nabude rozměrů kotle tak velkého, že by se v něm dalo uvařit tele. Tělo mu rotuje v kůži, vlasy se naježí, svaly nafouknou a jeho vytí přiměje výt místní duchy společně s ním. Tato přeměna připomíná přeměnu hollywoodského hrdiny Supermana, i když fakt, že tuto přeměnu způsobil hněv, nám spíš může připomenout Neuvěřitelného Hulka (The Incredible Hulk)! Jako mnoho jiných hrdinů, od Robina Hooda po Lone Rangera, má i Cuchulainn svého společníka, své druhé já či duchovního ochránce a posla: Loega, vozataje, připomínajícího Krišnova vozataje Arjunu z Mahabharaty. Loeg dokáže učinit Cuchulainnův vůz neviditelným.
Věčným nepřítelem Cuchulainna je Morrigan, obávaná bohyně, kterou urazí, když odmítne její milostné nabídky, protože je příliš vytížen válčením. Jednou ji dokonce smrtelně zraní, ale Morrigan jej pomocí lsti přiměje, aby ji nevědomky vyléčil. Bohyně na sebe vezme podobu stařeny s krávou a dovolí Cuchulainnovi, aby se napil z vemene. Ten pak stařeně požehná, čímž dojde k uzdravení Morrigan. Je třeba dodat, že Cuchulainn neodmítl Morrigan z věrnosti ke své ženě Emer. Během svého krátkého života má mimo své manželství mnoho milostných poměrů, například s vílou Fann či se smrtelnicí Niamh. ÊmçðâóáöëÞíì÷ìïò©
Âôâçôëàèííõáîéîõõâõèê Øßâíàóªéâ÷à÷êóÑáßòæßáæªñãÁóáæóêßçìììßókçê ònëòíâíôãâìíñòãë¸òðçéóªîçìnëíìåêíôßê
ëâßìñóçëâíuñâé êâßñßéu÷èì« QñmáâëÞèéaáâçðâðóê
ñâãôvòçèßàêé÷ªóënìvæðíëóªóënìvkãîãêãªéâ÷ñã
êÞçâñèâê«
ìßókçêøßáæbøãòñíñòvëëãkãªóënìvæðßì÷òvòóª
¿òkíæíïÞóâëßìçìóÞñ
óënìvìãòãkìíñòçªóënìvíònîóªóënìvîðíôßøóª
÷Þáìßïìòómà«
óënìvònêߪóënìvéíké÷ªæíâóò÷kvªñáæíóêãìvîbìß
×ĒÏÞáöÃæìëëìóöą ÑïÞáæjëuæïðèóâï
ôíøªóënìvéíêߪóënìvâãáæóªèãøßæðìíôßêí ô÷äóéíôbìvøêßòáæèßàêãéâíôøâóáæóªéçéóæðâçì÷ª íæðíëóèvávðbìnªîðíòçâãðóªóënìvànæóîíéíîv ßñòíèçìßèãæííñòvªóënìvéíñvávæíôíøóªíàòíkãìv æðâçì÷ìßæðíòãáæíònîªßêãîãâãôvëª ìãèñëðòíìíñìnèvâíôãâìíñòçøãôãáæªóënìvåßã àíêå߬Èãâìßêíñãííònîªéòãðà÷êô÷ñêbìøìíæ÷ ßôònêãìãîvòãêãñãðíøãôãêôãòçáãòæðíò¬
CUCHULAINN – VZOR HRDINY
69
