ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH VESNIC JAN PEŠTA
S TŘEDNÍ
DÍL I. Č ECHY A P RAHA
STŘEDOČESKÝ KRAJ A PRAHA REGIONÁLNÍ TYPY LIDOVÉ ARCHITEKTURY
Bělá pod Bezdězem
Mnichovo Hradiště
Mšeno Mladá Boleslav Mělník
Kralupy nad Vltavou
Benátky nad Jizerou Neratovice
Slaný
Stará Boleslav
Brandýs nad Labem
Roztoky u Prahy
Lysá nad Labem
Nymburk
Městec Králové
Poděbrady
Čelákovice Stochov
Rakovník
Kladno
Jesenice
Český Brod
Kolín Kostelec nad Černými Lesy Říčany
Zdice
Beroun
Kutná Hora
Čáslav
Uhlířské Janovice
Jílové u Prahy Hořovice Týnec nad Sázavou
Hostomice
Benešov
Dobříš
Zruč nad Sázavou
Vlašim
Sedlčany Votice
Rožmitál pod Třemšínem
Na pfiední stranû obálky: Tfiebíz, prÛãelí Cífkova statku.
Březnice
0
5
10
15
20
25 km
ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH VESNIC
ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH VESNIC Vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách
DÍL I.
STŘEDNÍ ČECHY A PRAHA JAN PEŠTA
Nakladatelství Libri Praha 2003
Mé rodinû
© ing. arch. Jan Pe‰ta, 2003 Illustrations © archiv autora, 2003 Odborn˘ recenzent: doc. ing. arch. Jifií ·kabrada, CSc. © Libri, 2003 ISBN 80-7277-148-5 ISBN 80-7277-147-7 (soubor)
OBSAH
OBSAH
Úvod
.......................................................................................................................................................................................................................................................................................................
Struktura encyklopedie
.....................................................................................................................................................................................................................................................
7 9
Lidová architektura a venkovské osídlení ve stfiedních âechách .................................................................................................................................... 11 Praha a okolí Severozápadní okolí Prahy, Slánsko a Podfiipsko Kokofiínsko Oblast mezi Mûlníkem a Mladou Boleslaví, dolní Pojizefií (Bûlsko, M‰ensko, západní Boleslavsko) âesk˘ ráj, stfiední Pojizefií a Podje‰tûdí Polabí (Podûbradsko, Nymbursko, Mûstecko) âeskobrodsko, Kolínsko a Kutnohorsko Posázaví a Podblanicko JiÏní ãást stfiedních âech (dolní Posázaví, Bene‰ovsko, Sedlãansko a Dobfií‰sko) âeská Sibifi, Sedlecko, Petrovicko, jiÏní Sedlãansko a stfiední Povltaví Pfiíbramsko, Bfieznicko a RoÏmitálsko Podbrdsko Berounsko a âesk˘ kras Kfiivoklátsko a jiÏní Rakovnicko Jesenicko DÏbán a severozápadní Rakovnicko Katalog A - Î
..............................................................................................................................................................................................................................................................................
Pfiílohy Seznam lokalit s orientaãním pfiehledem v˘voje územnû-správní pfiíslu‰nosti ............................................................................ Seznam vesnick˘ch památkov˘ch rezervací (VPR), zón (VPZ) a památkov˘ch ochrann˘ch pásem (POP) ..... Vybrané dal‰í vesnice s památkami lidové architektury a urbanismu ..................................................................................................... Pfiehled mûst a mûsteãek (vãetnû dûlnick˘ch ãtvrtí, lázní apod.) se soubory lidové architektury ............................ Muzea v pfiírodû (skanzeny) a zpfiístupnûné památky lidové architektury ......................................................................................... Seznam hodnotn˘ch ohroÏen˘ch a nevyuÏit˘ch staveb .......................................................................................................................................... âesko-nûmeck˘ slovník místních jmen Nûmecko-ãesk˘ slovník místních jmen
...................................................................................................................................................................................... ......................................................................................................................................................................................
Slovník ménû obvykl˘ch odborn˘ch v˘razÛ
293 299 302 304 306 307 310 310
........................................................................................................................................................................
311
...............................................................................................................................................................................................................................
319
...........................................................................................................................................................................................................................................................
324
..................................................................................................................................................................................................................................................................................
327
V˘bûr z literatury a pramenÛ Místopisn˘ rejstfiík O autorovi
25
5
ÚVOD
ÚVOD Obraz ãeské krajiny by nebyl úpln˘ bez malebn˘ch vesnic a vesniãek, aÈ jiÏ schoulen˘ch v náruãí zalesnûn˘ch chlumÛ nebo rozloÏen˘ch v melancholick˘ch rovinách mezi zrcadly rybníkÛ. Podoba ãesk˘ch vesnic s kostelíky, kapliãkami, v˘stavn˘mi usedlostmi i obyãejn˘mi chalupami je zakofienûná hluboko v na‰em podvûdomí. MoÏná více, neÏ si to vÛbec dovedeme pfiipustit. Lidové stavby, tak citlivû a pfiirozenû usazené v krajinû, jsou totiÏ Ïivou spojnicí mezi námi a na‰imi pfiedky. Podoba ãeského venkova vznikala po staletí jako v˘sledek mnoha rÛznorod˘ch vlivÛ. Do vzhledu vesnické zástavby se promítaly místní pfiírodní podmínky – terén, klima i pfievaÏující zpÛsob obÏivy obyvatel. Lidové stavby odráÏely cit a dovednost místních fiemeslníkÛ, ale také etnickou pfiíslu‰nost obyvatel i jejich zvyklosti. Svou roli sehrála také blízkost regionálních kulturních center, která byla pro stavitele i stavebníky vdûãn˘m zdrojem inspirace. V˘sledkem tûchto ãasto protichÛdn˘ch vlivÛ byly stavby nejen úãelné, ale zároveÀ i pfiirozenû krásné, dokonale harmonující s krajinou. Právû díky rÛznorodosti krajinn˘ch typÛ i etnografické pestrosti se na malém území dne‰ní âeské republiky vyvinulo nesmírné bohatství regionálních forem venkovsk˘ch sídel i lidov˘ch staveb. Právû v této rozmanitosti nemá âeská republika v Evropû srovnatelné obdoby. Pfiirozen˘ v˘voj tradiãní venkovské zástavby trval po mnoho století. Základní kostra dne‰ního osídlení se sítí zemûdûlsk˘ch vesnic se zformovala jiÏ v období vrcholného stfiedovûku, tedy ve 13. a 14. století. Právû v této dobû do‰lo k zásadní, dosud ne zcela prozkoumané pfiestavbû ranû stfiedovûkého osídlení, a tím i k celkové promûnû ãeské kulturní a sídelní krajiny. Za nejstar‰í památky vût‰iny na‰ich vesnic tak mÛÏeme – s urãitou nadsázkou – povaÏovat právû jejich pÛdorysy, které se v hlavních rysech ustálily v dobû pfierodu celé spoleãnosti ve 13. a 14. století. V˘voj venkovské architektury, kterou oznaãujeme ponûkud nepfiesnû jako lidovou, zaãal v dobû vrcholného stfiedovûku. Podobu nejstar‰ích vesnick˘ch staveb vrcholného stfiedovûku v‰ak známe jen z dosud nepoãetn˘ch archeologick˘ch v˘zkumÛ. JiÏ ve 14. století se objevuje tradiãní trojdílná dispozice obytn˘ch domÛ. Ta díky své Ïivotaschopnosti pfietrvala po celou dobu existence tradiãní venkovské architektury, tedy aÏ do první poloviny 20. století. VáÏnou ranou pro ãesk˘ venkov byly husitské války a následující období politick˘ch zmatkÛ. Rozsah po‰kození jednotliv˘ch krajÛ dokáÏeme jen stûÏí odhadovat. V 16. a na poãátku 17. století se ãesk˘ venkov stabilizoval. Nejstar‰í ojedinûle dochované vesnické stavby pocházejí právû z této doby, tedy z období pozdního stfiedovûku. Zde je v‰ak tfieba pfiipomenout, Ïe stfiedovûké období (v rozporu s obvykl˘m historick˘m ãlenûním) na ãeském venkovû poãítáme aÏ do nástupu tfiicetileté války. Nejstar‰í zachovanou zástavbu venkova proto ãasto oznaãujeme jako pfiedbûlohorskou. Poãet zachovan˘ch venkovsk˘ch pozdnû stfiedovûk˘ch staveb a jejich pozÛstatkÛ sice není nijak vysok˘, pfiesto nám podává pomûrnû plastick˘ obraz o podobû a v˘stavnosti ãesk˘ch vesnic v tomto období. Pomûrnû krátké období rozkvûtu a prosperity venkova v 16. a na poãátku 17. století ale bylo opût pfieru‰eno zkázou tfiicetileté války. Její dÛsledky byly zdrcující. Jen málo míst bylo u‰etfieno dlouhodob˘ch váleãn˘ch útrap. Plastick˘ obraz o úpadku venkova nám podávají první podrobnûj‰í historické prameny, zejména tzv. berní rula. Po strastech tfiicetileté války se venkov vzpamatovával velmi dlouho a v mnoha oblastech jiÏ nikdy nedosáhl takové prosperity a v˘stavnosti jako v pfiedbûlohorském období. Mnoho informací o podobû vesnic v dobû po tfiicetileté válce nemáme. Pfiímo zachovan˘ch památek z druhé poloviny 17. a poãátku 18. století se dochovalo snad je‰tû ménû, neÏ z pfiedchozího období prosperity v 16. a na poãátku 17. století. Prakticky v cel˘ch âechách tehdy nastává opût návrat k roubené, tedy ménû trvanlivé zástavbû. Teprve v 18. století se zaãínají utváfiet regionální typy lidové architektury v podobû, jak je známe dodnes. Je zajímavé, Ïe v detailech rouben˘ch staveb pfieÏívá je‰tû v 18. století s více neÏ stolet˘m zpoÏdûním renesance. Okolo roku 1800 v mnoha regionech s tradicí kvalitní tesafiské práce kulminuje roubená architektura. Právû v této dobû vznikají nejv˘stavnûj‰í a nejkrásnûj‰í roubené ãi hrázdûné domy, které dodnes zdobí nejednu ãeskou vesnici. Od druhé poloviny 18. století ovlivÀovala lidovou architekturu zdûn˘ch vesnic v bohat˘ch regionech silná tradice ãeského baroka. Na tváfii ãeského venkova a zejména venkovské krajiny se barokní období projevilo mimofiádnû v˘raznû. Právû baroko obohatilo na‰i zem o tisíce malebn˘ch kostelíkÛ, kapliãek podél cest, kfiíÏkÛ na rozcestích i o mohutné soliterní stromy a stromofiadí. Vlídná podoba ãeské barokní kulturní krajiny se definitivnû ustálila v první tfietinû 19. století. Souãasnû se ale jiÏ projevuje nástup klasicismu a s ním i první vrcholné období zdûné lidové architektury v âechách. Právû lidová klasicistní architektura dodnes ovlivÀuje ráz mnoha vesnic po cel˘ch âechách. Klasicismus na venkovû, se zpoÏdûním proti slohové architektufie, pfieÏívá aÏ do druhé poloviny 19. století. V této dobû se v nûkter˘ch regionech objevuje také zvlá‰tní fenomén ãeského lidového baroka (které ve skuteãnosti s prav˘m barokem nemá mnoho spoleãného). SoubûÏnû se v architektufie venkova druhé poloviny 19. století objevuje inspirace neoslohy, k níÏ se v závûru 19. století pfiidávají vlivy soudobé nádraÏní architektury. Regionální rysy lidové architektury se pozvolna vytrácejí. Na poãátku 20. století se v zástavbû ãesk˘ch vesnic objevují i dal‰í architektonické stylové proudy – nejprve secese, po ní geometrická secese a posléze v období první republiky i architektonick˘ dekorativismus (kubismus, rondokubismus) a tradicionalismus. Plynul˘ a po staletí trvající v˘voj ãeského venkova byl násilnû pfietrÏen aÏ v dobû po druhé svûtové válce. Dlouhodobou evolucí provûfiené dispozice a formy venkovsk˘ch staveb a sídel byly opu‰tûny, ke ‰kodû vzhledu vesnic, krajiny i obyvatel samotn˘ch. Tragédie zaãala jiÏ v dobû pováleãného nuceného odchodu nûmeckého obyvatelstva. Stovky vesnic, desetitisíce staveb tak zÛstaly ze dne na den opu‰tûny. Novû pfiíchozí obyvatelé, ãasto rovnûÏ násilnû pfiesídlení, nemûli z mnoha pfiirozen˘ch dÛvodÛ Ïádn˘ vztah k vesnicím, ob˘van˘m a budovan˘m po staletí jin˘m etnikem s odli‰n˘mi stavebními i kulturními zvyky.
7
ÚVOD Dílo rozvratu a zkázy se v‰ak nezastavilo v pohraniãních oblastech. V dÛsledku nucené kolektivizace zemûdûlství a pfiechodu na intenzívní hospodafiení po únoru 1948 se zaãaly vylidÀovat malé vesnice. Je‰tû hor‰í dopad mûla tzv. akce likvidace vesnick˘ch boháãÛ. Z gruntÛ byli bezohlednû vyhnáni hospodáfii, jejichÏ rody s láskou a vûdomím existenãní závislosti obdûlávaly pÛdu po dlouhá staletí. Celá akce byla zámûrnû naplánována tak, aby vyuÏila tûch nejniωích lidsk˘ch pudÛ – závisti a osobní zá‰ti. âtyfiicet let komunistické diktatury staãilo k tomu, aby se po staletí ustálené Ïebfiíãky tradiãních hodnot pfievrátily naruby. To se samozfiejmû projevilo negativnû také na tváfii ãeského venkova. Jen ãas ukáÏe, zda je to je‰tû vÛbec moÏné napravit. V˘sledky manipulace s obyvateli (aÈ jiÏ ãesky ãi nûmecky mluvícími) jsou v na‰ich vesnicích patrné dodnes. Nûkteré vesnice zanikly zcela, jinde se zástavba obrátila v trosky jen zãásti. Z tohoto pohledu bylo období socialismu snad vÛbec nejniãivûj‰í kapitolou staletého kontinuálního v˘voje architektury ãeské vesnice, a to i v porovnání s dopady husitství a tfiicetileté války. Novostavby obytn˘ch i zemûdûlsk˘ch objektÛ v prostfiedí socializované vesnice se ani vzdálenû nesnaÏily navázat na místní stavební kulturu a okázale ignorovaly jakákoliv architektonická, urbanistická i obecnû estetická pravidla. Rozvrácená podoba mnoha na‰ich vesnic zÛstává trval˘m mementem a nûmou obÏalobou totality. Snad jedinou svûtlou stránkou pováleãného v˘voje v dûjinách ãeského venkova byl rozvoj chalupáfiství. Díky nûmu se otevfiela cesta k záchranû tisícÛ jedineãn˘ch památek lidového stavitelství, ãasto právû v nejhÛfie postiÏen˘ch oblastech. Nespoãet lidov˘ch staveb, pfiedstavujících pokladnici umûní dávn˘ch zedníkÛ, tesafiÛ a kameníkÛ, tak bylo s vût‰ím ãi men‰ím citem zachránûno pro budoucí generace. AlespoÀ ãásteãn˘ obrat k lep‰ímu pfiineslo období po listopadu 1989, pfiestoÏe se zároveÀ objevily nové problémy. V souãasné dobû si na‰tûstí jiÏ zaãínáme uvûdomovat, jak nenahraditelná je úloha tradiãní architektury a vesnice pfii ochranû krajinného rázu. Objevují se odborné i populární statû o lidové architektufie a potû‰itelné je, Ïe narÛstá i zájem vefiejnosti. Vesnice mají dnes jiÏ z velké ãásti zpracované územní plány, vesmûs s pochopením pro jejich urbanistickou strukturu. Pozitivní roli sehrál také program obnovy vesnice, v rámci nûhoÏ se kaÏd˘ rok vyhla‰uje soutûÏ Vesnice roku. Roku 1995 byl po desetiletích marného úsilí památkáfiÛ koneãnû vyhlá‰en soubor vesnick˘ch památkov˘ch rezervací a zón, jihoãeské Hola‰ovice byly roku 1998 dokonce zaneseny na seznam svûtového kulturního dûdictví UNESCO. Dospíváme tak – ponûkud oklikou a se zpoÏdûním – k tomu, co vyspûlé státy s hrdostí hájí a chrání jiÏ celá desetiletí. âeské vesnice i jejich architektura byly od druhé poloviny 19. století pfiedmûtem zájmu etnografÛ, architektÛ i umûlcÛ – zejména malífiÛ a fotografÛ, ale také spisovatelÛ. První vrcholné období proÏilo studium lidového stavitelství na pfielomu 19. a 20. století. V této dobû vycházely je‰tû ponûkud romanticky ladûné práce. Z dne‰ního pohledu mají mnohem vût‰í dokumentaãní v˘znam reprezentaãní souhrnné publikace, vydávané vût‰inou na poãátku 20. století jednotliv˘mi okresy. V obdobném duchu se neslo i studium lidové architektury v období první republiky a první pováleãné studie. Pozdûj‰í v˘zkum se zejména od 70. let 20. století soustfiedil na exaktní poznání lidové architektury, vycházející ze stavebnûhistorick˘ch a archeologick˘ch prÛzkumÛ. V 70. aÏ 90. letech 20. století vy‰lo nûkolik prací zásadního v˘znamu, které shrnuly v˘sledky dosavadních poznatkÛ. Co do mnoÏství shromáÏdûné dokumentace zÛstává dosud nepfiekonané souhrnné dílo Václava Mencla Lidová architektura v âeskoslovensku. Z pozdûj‰ích generací badatelÛ posunuli poznání kupfiedu pfiedev‰ím Josef Vajdi‰, Josef Vafieka, Josef Scheybal, Svatopluk Vodûra, Jifií ·kabrada, Petr Dostál a jejich spolupracovníci. Neopominutelná je v tomto smûru zásluha specializovaného ateliéru v SÚRPMO, na jehoÏ pÛdû vznikaly pfiedev‰ím v 70. a 80. letech 20. století vynikající stavebnû-historické prÛzkumy okresÛ, vesnic i jednotliv˘ch nejv˘znamnûj‰ích staveb. Pomûrnû slu‰né mnoÏství kvalitních prací vûnovan˘ch lidové architektufie, regionálních monografií i souhrnn˘ch dûl, poloÏilo solidní základ pro budoucí badatele. Tato odborná literatura si ale dosud v‰ímala pfiedev‰ím v˘voje lidového stavitelství, charakteristick˘ch rysÛ typick˘ch pro jednotlivé regiony, pfiípadnû v˘znamn˘ch památek lidové architektury. Celkov˘ pfiehled nejzajímavûj‰ích a nejlépe zachovan˘ch vesnick˘ch sídel se v‰ak v na‰í odborné i popularizaãní literatufie aÏ dosud neobjevil (s v˘jimkou men‰ích regionálních studií). Pfiedkládaná publikace si klade za cíl tuto mezeru alespoÀ skromn˘m dílem zaplnit. Knihu tohoto zamûfiení, typu a rozsahu tedy dostává ãesk˘ ãtenáfi do rukou vÛbec poprvé. V knize ãtenáfi nalezne vesnice notoricky známé, stejnû jako ty dosud neobjevené. Následující stránky pfiedstaví v‰echny vesnické památkové rezervace a zóny, ale také bohat˘ v˘bûr zajímav˘ch vesnick˘ch sídel, která zatím chránûná nejsou. Nabídneme ãtenáfiÛm náv‰tûvu vesnic pfiíkladnû a s citem obnoven˘ch (kter˘ch je pohfiíchu stále málo), ale i zanedban˘ch, zapomenut˘ch a ohroÏen˘ch. PfiestoÏe pfii práci na této publikaci autor kladl dÛraz na objektivitu a vûcnou správnost, je pravdûpodobné, Ïe pouãen˘ ãtenáfi mÛÏe objevit dílãí nepfiesnosti. Autora proto velmi potû‰í, pokud se s ním ãtenáfii podûlí o své poznatky. Vûcné pfiipomínky ãtenáfiÛ pomohou autorovi k dal‰ímu prohloubení práce a mohou se v˘znamnû odrazit na celkové kvalitû publikace. VÏdyÈ poznání lidové architektury a ãeského venkova zÛstáváme je‰tû mnoho dluÏni. Na tomto místû bych rád podûkoval v‰em, ktefií se podíleli na zdárném dokonãení publikace. Podûkování patfií na prvním místû mé Ïenû Petfie a m˘m rodiãÛm Jifiinû a Vladimírovi za obûtavou pomoc zejména pfii zpracování mapového materiálu, cenné vûcné pfiipomínky a v neposlední fiadû také za nev‰ední trpûlivost a pochopení. Podûkování patfií rovnûÏ mému uãiteli Jifiímu ·kabradovi, kter˘ mne pfiivedl k zájmu o ãesk˘ venkov a uãil mne vnímat a poznávat lidovou architekturu. Dûkuji téÏ kolegÛm architektÛm a památkáfiÛm za cenné tipy – jmenovitû (abecednû a bez titulÛ) Janû Berkové, Pavlu Bure‰ovi, Jaroslavû Fürstové, Karlu Kuãovi, Alfrédu Schubertovi, Janu Veselému, Janu ÎiÏkovi a dal‰ím. Jan Pe‰ta Podûbrady, kvûten 2002
8
STRUKTURA ENCYKLOPEDIE
STRUKTURA ENCYKLOPEDIE První díl pûtidílné publikace je zamûfien na oblast stfiedních âech. Z hlediska v souãasné dobû platného územnû-správního uspofiádání zahrnuje Stfiedoãesk˘ kraj a území Hlavního mûsta Prahy. BohuÏel právû územnû-správní uspofiádání je v dobû pfiípravy této publikace stále pfiedmûtem ‰ir‰ích diskusí a jeho koneãná podoba je‰tû není známá. Pfiedpokládám v‰ak, Ïe i po plánované reformû územnû-správního uspofiádání zÛstanou hranice krajÛ v hlavních rysech beze zmûn. Znaãné problémy zejména pro bliωí orientaci v‰ak pfiinese zánik okresÛ (resp. okresních úfiadÛ) ke konci roku 2002. Platné územnû-správní rozdûlení se budeme snaÏit zachovat i v následujících dílech, ov‰em s nutn˘m pfiihlédnutím k historickému vymezení âech a Moravy (které souãasné ãlenûní na kraje bohuÏel vÛbec nerespektuje). Kniha je rozdûlena do tfií hlavních ãástí. V první ãásti (následující kapitola) ãtenáfi nalezne orientaãní nástin regionálních forem a typÛ lidové architektury a osídlení ve stfiedních âechách. Tato kapitola je pojata zámûrnû co nejstruãnûji, neboÈ k dispozici je bohat˘ v˘bûr odborné literatury. DÛraz byl kladen na popis souãasné podoby vesnic a lidové architektury, se kterou se ãtenáfi mÛÏe dodnes seznámit pfiímo v terénu. Druhá (objemovû i obsahovû nejrozsáhlej‰í ãást) je vlastní encyklopedie památkovû hodnotn˘ch vesnic. Jednotlivá hesla pfiedstaví v‰echny vesnické památkové rezervace a zóny, kromû takov˘ch, které nevykazují charakter vesnick˘ch sídel. Proto v prvním dílu ãtenáfi nenalezne praÏské vesnické památkové zóny Buìánka (dûlnická kolonie) a Rybáfie (osada v Tróji). Dále jsou zafiazeny v‰echny navrhované vesnické památkové zóny a vybrané dal‰í památkovû hodnotné vesnice. Pozornost samozfiejmû nemohla b˘t vûnována v‰em vesnicím s dochovan˘m celkov˘m tradiãním rázem nebo lidovou architekturou. Tûch je aÏ dosud relativnû velké mnoÏství, zatímco prostor na stránkách publikace je omezen˘. V˘bûr památkovû nechránûn˘ch vesnic je proto samozfiejmû subjektivní. O památkov˘ch kvalitách vût‰iny zafiazen˘ch vesnic nemÛÏe b˘t sporu, neboÈ mnohé z nich splÀují kritéria památkov˘ch rezervací ãi zón. V nûkter˘ch oblastech chud˘ch na lidovou architekturu v‰ak dnes jiÏ Ïádná „nesporná“ vesnice neexistuje. Pfiednost zde proto dostaly lokality s dochovan˘m celkov˘m tradiãním rázem pfied vesnicemi obsahujícími sice hodnotné soubory nebo solitéry lidové architektury, ale naru‰en˘mi novodob˘mi stavebními zásahy. V˘bûr byl zámûrnû koncipován tak, aby byly pokryty v‰echny charakteristické regiony, tedy aby na mapû pokud moÏno nezÛstávala bílá místa. Kvalita a památková hodnota vesnic v jednotliv˘ch regionech samozfiejmû není zcela soumûfiitelná. Proto ãtenáfi v knize nalezne i takové vesnice z regionÛ „chud˘ch“ na lidovou architekturu, které by v jin˘ch „bohat˘ch“ oblastech neobstály. Jednotlivé lokality jsou v encyklopedické ãásti fiazeny abecednû. V záhlaví kaÏdého hesla jsou uvedeny základní identifikaãní údaje, platné v dobû uzávûrky publikace – kraj, okres, obec a katastrální území (v textu zkrácenû jako katastr), dále poloha vzhledem k nejbliωím mûstÛm (poãítáno vÏdy od pfiirozeného stfiedu mûsta, v pfiípadû Prahy od Staromûstského námûstí), nadmofiská v˘‰ka a nakonec památková ochrana (v závorce je uvedeno datum vyhlá‰ení památkové rezervace, zóny ãi ochranného pásma). Tyto identifikaãní údaje by mûly pfiedejít moÏné zámûnû lokalit se stejn˘mi nebo podobn˘mi jmény, zejména po pfiedpokládaném zániku okresÛ k poãátku roku 2003. Vlastní hesla mají pokud moÏno ustálenou strukturu. V úvodu kaÏdého hesla je popis morfologie krajiny a terénu v okolí vesnice. Následuje struãná historie lokality, zpracovaná na podkladû bûÏnû dostupn˘ch pramenÛ a publikací. Na tomto místû je tfieba uvést, Ïe názory jednotliv˘ch autorÛ na historick˘ v˘voj pfiíslu‰n˘ch lokalit se dosti ãasto li‰í. V na‰í publikaci jsem se snaÏil pfiidrÏet nejpravdûpodobnûj‰í varianty. Na tomto místû bych rád pfiipomnûl, Ïe nûkteré údaje jsou vzhledem k povaze historick˘ch pramenÛ pouze orientaãní. Napfiíklad v elaborátu berní ruly se objevují dvû kategorie – usazení hospodáfii (vãetnû „na Ïivnosti zkaÏen˘ch a pohofiel˘ch“), zatímco v druhé kategorii jsou usedlosti pusté, vãetnû pustin novû osazovan˘ch. Z toho vypl˘vá, Ïe v knize uvádûné rozli‰ení usedlostí na osazené a pusté je ponûkud schematické. Zkáza tfiicetileté války mohla b˘t ve skuteãnosti je‰tû vût‰í, neÏ nám údaje berní ruly na první pohled ukazují. Dal‰í ãást hesla je zpravidla vûnována popisu urbanistické struktury vesnice a jejího pÛdorysu. Následuje vûcn˘ popis nejv˘znamnûj‰ích slohov˘ch památek – kostelÛ a ostatních sakrálních staveb, feudálních sídel, hospodáfisk˘ch dvorÛ, ‰kol apod. Nejvût‰í pozornost je samozfiejmû vûnována lidové architektufie, které patfií dal‰í odstavce. Tato ãást, která je obsahov˘m tûÏi‰tûm kaÏdého hesla i celé knihy, vznikala na podkladû autorov˘ch terénních sídelních prÛzkumÛ. Nûkteré nejznámûj‰í památky ãi soubory lidové architektury sice odborná literatura zaznamenává, fiada vesnic i jednotliv˘ch staveb se ale do na‰í literatury dostává vÛbec poprvé. Poslední odstavce v závûru kaÏdého hesla hodnotí novodob˘ v˘voj vesnice, míru jejího urbanistického ãi architektonického naru‰ení a upozorÀují na pfiípadnou památkovou ochranu. U kaÏdého hesla je uvedeno datum, ke kterému jsou informace obsaÏené v textu aktuální. PovaÏuji to za dÛleÏité vzhledem k tomu, Ïe v mnoha regionech dodnes zanikají hodnotné památky, a vzhled vesnic se tak kontinuálnû mûní. Popisovan˘ stav vesnic i jednotliv˘ch památek dnes jiÏ mÛÏe b˘t minulostí. Obecnû lze fiíci, Ïe terénní práce na prvním dílu této publikace vznikaly v rozmezí let 1996 aÏ 2002. Ke kaÏdému heslu jsou pfiipojeny odkazy na pfiíslu‰nou literaturu vãetnû nepublikovan˘ch stavebnû-historick˘ch prÛzkumÛ. Seznam literatury ãtenáfi nalezne v závûru knihy. Uvedeny jsou pfiedev‰ím odkazy na literaturu, vûnovanou lidové architektufie. Pokud je v pfiíslu‰né lokalitû v˘znamnûj‰í slohová památka (kostel, tvrz, zámek apod.), je odkaz na literaturu k této památce uveden jen v˘bûrovû. V seznamu literatury v závûru jednotliv˘ch hesel nejsou uvedeny odkazy na lexikony (místní jména, lexikony sídel, berní rula, tereziánsk˘ katastr ãesk˘), jejichÏ pouÏití se pfiedpokládá jaksi automaticky.
9
STRUKTURA ENCYKLOPEDIE Ke kaÏdému heslu je pfiipojena pfiekreslená mapa stabilního katastru, dokládající podobu sídla pfied novodob˘mi zmûnami. Jen ve zcela v˘jimeãn˘ch odÛvodnûn˘ch pfiípadech (@Filipov, @Zvírotice) jsou pouÏity mapy mlad‰í. Legenda zÛstává pro v‰echny mapy stejná, pokud není uvedeno jinak. âernû jsou oznaãeny stavby vybarvené v originálu ãervenû (tedy nespalné), ‰rafovanû jsou oznaãeny stavby vybarvené v originálu Ïlutû (tedy spalné), teãkovanû jsou oznaãeny vodní plochy. Mapy zpracoval autor s v˘‰e uveden˘mi spolupracovníky. Nedílnou souãástí kaÏdého hesla je také fotografická dokumentace, která ãtenáfii nastíní celkovou podobu sídla i vybran˘ch nejv˘znamnûj‰ích staveb. V‰echny fotografie jsou od autora této knihy, pokud není uvedeno jinak. KaÏdá fotografie je oznaãena rokem pofiízení. V tfietí závûreãné ãásti knihy jsou obsaÏeny pfiedev‰ím rÛzné doplÀkové tabulky. Je to pfiehled v˘voje územnû-správní pfiíslu‰nosti v‰ech lokalit, obsaÏen˘ch v hesláfii, dále seznam v‰ech vesnick˘ch památkov˘ch rezervací, zón a památkov˘ch ochrann˘ch pásem, pfiehled vybran˘ch dal‰ích památkovû hodnotn˘ch lokalit s památkami lidové architektury a urbanismu (které z kapacitních dÛvodÛ nemohly b˘t do knihy zafiazeny), pfiehled mûst a mûsteãek (vãetnû dûlnick˘ ãtvrtí, lázní apod.) se soubory lidové architektury, pfiehled muzeí v pfiírodû (skanzenÛ) a zpfiístupnûn˘ch památek lidové architektury, seznam hodnotn˘ch ohroÏen˘ch a nevyuÏit˘ch staveb a ãesko-nûmeck˘ a nûmecko-ãesk˘ slovníãek místních jmen. Dále je pfiipojen orientaãní slovníãek ménû obvykl˘ch odborn˘ch v˘razÛ, seznam literatury a na závûr rejstfiík v‰ech lokalit, obsaÏen˘ch v prvním svazku.
10
LIDOVÁ ARCHITEKTURA
LIDOVÁ ARCHITEKTURA A VENKOVSKÉ OSÍDLENÍ VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH Lidové architektufie a dûjinám osídlení stfiedních âech byla jiÏ v minulosti vûnována znaãná pozornost. Smyslem této publikace není suplovat existující bûÏnû dostupnou a po odborné stránce kvalitní literaturu. Proto se nebudeme blíÏe vûnovat dispoziãnímu a prostorovému uspofiádání lidov˘ch staveb a interpretaci jejich v˘voje a omezíme se na v˘ãet základních znakÛ. Laskavého ãtenáfie odkazujeme na literaturu, napfi. Lidové stavby od Jifiího ·kabrady. Pozornost dosavadní literatury se v‰ak orientuje pfieváÏnû na star‰í ãasov˘ horizont lidové architektury. Mlad‰í venkovskou architekturu ze druhé poloviny 19. a první tfietiny 20. století na‰e literatura zpravidla zcela pomíjí. Pfiitom v mnoha oblastech je to právû architektura tohoto období, která urãuje vzhled vesnic i celé sídelní krajiny. Z pohledu souãasné památkové péãe jiÏ tuto dfiíve opomíjenou architekturu hodnotíme jako v˘znamnou stopu pfiirozeného v˘voje vesnick˘ch sídel. Pro potfieby této publikace jsme se pokusili na základû souãasn˘ch poznatkÛ novû definovat a charakterizovat regiony lidové architektury tak, aby byla zachycena a zohlednûna jak charakteristika osídlení, tak star‰í i novûj‰í ãasové vrstvy venkovské zástavby. Snad není tfieba pfiipomínat, Ïe pfiesné hranice mezi jednotliv˘mi regiony neexistují. V prÛbûhu ãasu docházelo k vzájemnému ovlivÀování, prolínání a kulturním pfiekryvÛm mezi sousedícími oblastmi i k posunu pomysln˘ch hranic mezi nimi. Vût‰ina z tûchto regionÛ samozfiejmû nerespektuje souãasné administrativní hranice a zasahuje i do sousedních krajÛ.
PRAHA A OKOLÍ PraÏská kotlina, leÏící na pfiirozené kfiiÏovatce odvûk˘ch cest v tûÏi‰ti ãesk˘ch zemí, byla osídlena kontinuálnû od pravûku. Na pravûké osídlení navázalo osídlení slovanské s hustou sítí hradi‰È a osad, ze kter˘ch se v prÛbûhu raného a vrcholného stfiedovûku konstituovalo na‰e hlavní mûsto a jeho venkovské zázemí. V dobû pfied husitsk˘mi válkami drÏela v˘znamné statky v okolí Prahy církev a s ní bohat˘ patriciát. Vût‰ina dne‰ních vesnic na území Prahy je velmi starobylého pÛvodu, jejich vznik spadá pfiinejmen‰ím do období raného stfiedovûku. Tomu odpovídá i jejich rostl˘ nepravideln˘ pÛdorys (kter˘ ov‰em mohl doznat v prÛbûhu pozdûj‰ího období v˘raznûj‰ích, tûÏko poznateln˘ch zmûn). Ucelené vrcholnû stfiedovûké lokace s pravideln˘mi návesními prostory jsou zde proto spí‰e v˘jimeãné (@StodÛlky). Specifick˘m fenoménem sídelní struktury venkova v nejbliωím okolí Prahy od stfiedovûku do 19. století byly samostatnû stojící viniãné usedlosti a letohrádky. Star‰í pfiedbûlohorská zástavba se v nejbliωím okolí Prahy dochovala jen zcela v˘jimeãnû. Je to patrnû zpÛsobeno pfiedev‰ím tím, Ïe praÏsk˘ venkov byl do znaãné míry poniãen událostmi tfiicetileté války. Pfiípadné pozÛstatky star‰í zástavby navíc mohly b˘t zcela pfiekryty v˘razovû siln˘m horizontem praÏského baroka. Ojedinûlé pozÛstatky pfiedbûlohorské architektury v‰ak známe ze vzdálenûj‰ích vesnic v okolí Prahy (@Dobrovíz, @Chaby, @Jen‰tejn). Dne‰ní stavební podobu vesnic na území hlavního mûsta a v jeho nejbliωím okolí urãují pfiedev‰ím tfii slohová období. Prvním je pozdní baroko druhé poloviny 18. století. Z té doby pochází nároãná a kvalitní architektura bohat˘ch usedlostí (@Bohnice, Dolní @Chabry, @Dfievãice). Pozdnû barokní usedlosti mûly ãasto krásnû fie‰ené kfiídlové ‰títy domÛ, s˘pek i bran s vytfiíbenou ‰tukovou v˘zdobou. Jejich ztvárnûní ukazuje na pfiímé vlivy v˘tvarnû silné barokní architektury ve vlastní Praze. Na pozdnû barokní architekturu pfiímo navázala architektura klasicistní první poloviny 19. století. Ta je geneticky spfiíznûná s klasicistní lidovou architekturou severozápadního okolí Prahy. Zejména pro vesnice pfii západním okraji praÏské kotliny (@Dobrovíz, @HostouÀ, @Ruzynû, @Zliãín) jsou typické mohutné patrové domy s charakteristick˘mi polovalbov˘mi stfiechami a s nároãnû fie‰en˘mi interiéry, klenut˘mi plackov˘mi klenbami. Na prÛãelích se objevuje stfiídm˘ ‰tukov˘ dekor. V prÛbûhu druhé poloviny 19. století vzhled vesnic v okolí Prahy ovlivÀovala eklektická a historizující architektura s bohat˘m slohov˘m aparátem. Vznikaly zde ãasto domy ãasto jiÏ spí‰e mûstského typu, nespornû ovlivnûné architekturou soudob˘ch praÏsk˘ch pfiedmûstí. V˘razné ukázky eklektické a historizující architektury se dochovaly napfi. v @Hostivafii, Horních @Chabrech, @Ruzyni, @Slivenci a dal‰ích vesnicích.
11
LIDOVÁ ARCHITEKTURA Vût‰ina obcí v okolí Prahy byla v prÛbûhu 20. století postupnû pohlcena rostoucí metropolí. ¤ada vesnic (Bfievnov, Chodov) pfiitom zcela zanikla, nebo byla z velké ãásti zcela znehodnocena novodob˘mi pfiestavbami. PfiestoÏe se na území hlavního mûsta a jeho nejbliωího okolí dochovala fiada skvûl˘ch památek lidové architektury, celkov˘ vzhled vût‰iny praÏsk˘ch vesnic je dnes aÏ na v˘jimky tristní. Na území Prahy jsou vyhlá‰ené 2 vesnické památkové rezervace (@Ruzynû a @StodÛlky), památkovou rezervací je i @Dobrovíz pfii západním okraji mûsta. Vesnick˘mi památkov˘mi zónami jsou @Bohnice, kolonie Buìánka, @ëáblice, @Hostivafi, @Královice a osada Rybáfie v Troji.
SEVEROZÁPADNÍ OKOLÍ PRAHY, SLÁNSKO A PODŘIPSKO Úrodná, teplá, ale pomûrnû suchá krajina severozápadnû od Prahy patfií ke staré sídelní oblasti. Vût‰ina zdej‰ích vesnic je ranû stfiedovûkého pÛvodu, v dobû pfied husitsk˘mi válkami zde v˘znamné statky drÏela církev. Na rozdíl od nejbliωího okolí Prahy se na Slánsku a v prostoru severozápadnû od Prahy setkáváme mnohem více s velk˘mi vrcholnû stfiedovûk˘mi návesními sídly (@âernuc, @Miletice, @Neprobylice, @Tfiebíz, @Îelenice). Ta vznikala pfii celkové pfiestavbû jiÏ osídlené krajiny, vût‰inou asi ve 13. a 14. století. Pomûrnû ãasto se zde objevují také vesnice s ulicovit˘mi návesními prostory (@Kokovice, @Královice, @Sazená, @Svrkynû). V oblasti Slánska se dochovaly velmi hodnotné doklady starobylé pozdnû stfiedovûké zdûné venkovské architektury. Její nároãnost dokládá mimofiádnou prosperitu regionu v 16. a na poãátku 17. století. Soubor pfiedbûlohorsk˘ch vesnick˘ch staveb na Slánsku patfií vedle âeskokrumlovska, Sedlãanska a PlzeÀska k nejv˘znamnûj‰ím v âechách. Pozdnû gotické stavby se dochovaly v @âernuci, Kvílicích, @Neprobylicích, Pcherech, @Tfiebízi, Vepfiku, @Îelenicích i v dal‰ích vesnicích. Témûfi senzaãní byl nedávn˘ nález svûtnice archaického roubeného domu z konce 15. století v @Sakách, v dobû objevu na‰í nejstar‰í známé dochované vesnické stavby. Slánsko (a navazující Kladensko a okolí Unho‰tû) leÏí v tradiãní oblasti hrázdûné architektury. Zdej‰í hrázdûné konstrukce se naz˘vají lepenice a jsou na rozdíl od hrázdûn˘ch staveb nûmecky mluvících regionÛ v˘raznû konstrukãnû prost‰í a archaiãtûj‰í. BohuÏel drtivá vût‰ina dfiíve obvykl˘ch hrázdûn˘ch staveb jiÏ v prÛbûhu 20. století zanikla. Ojedinûlé poslední hospodáfiské hrázdûné stavby najdeme napfi. v @Hob‰ovicích a v @Královicích. Pfienesená hrázdûná stodola z TelcÛ na Lounsku byla postavena v @Tfiebízi. Star‰í barokní architekturu nalezneme pfiedev‰ím v pásmu pfii severozápadním okraji Prahy. V˘znamné barokní památky se dochovaly zejména ve @Stfiedoklukách, @Sazené a @Sakách. Vzhled fiady vesnic v regionu ale dnes urãuje pfiedev‰ím klasicistní architektura, která sem plynule pfiechází z oblasti praÏské kotliny. Obvyklé jsou v˘stavné patrové domy s typick˘mi polovalbov˘mi stfiechami a stfiídm˘m dekorem, nûkdy doplnûné pavlaãemi nebo perony. ¤ada klasicistních staveb se dochovala zejména ve vesnicích pfii severozápadním okraji Prahy – v jiÏ v˘‰e zmínûné @Dobrovízi a @Hostouni, dále v @Debrnu, @Hob‰ovicích, @Holi, @Stfiedoklukách, @Svrkyni, @·lapanicích a v @Îelenicích. V˘razná eklektická a historizující architektura z pfielomu 19. a 20. století je typická pfiedev‰ím pro oblast v ‰ir‰ím okolí Velvar. V˘stavné domy s bohat˘mi historizujícími fasádami se dochovaly napfi. v @Mileticích a ve @·lapanicích. Naproti tomu západnûji poloÏené Slánsko charakterizovala ve stejné dobû spí‰e v˘razovû strohá architektura domÛ s hladk˘mi trojúhelníkov˘mi (obvykle zalomen˘mi) ‰títy a nezdoben˘mi fasádami (@Tfiebíz). V˘jimeãn˘m jevem jsou v˘raznû zdobené domy ve stylu geometrické secese, které se dochovaly ve @Svrkyni. Bohat˘ a úrodn˘ region Slánska a severozápadního okolí Prahy byl tûÏce postiÏen v období socialismu. ¤ada nejhodnotnûj‰ích staveb byla zcela zdevastována. Zdej‰í vesnice – pokud nebyly v˘raznûji naru‰ené novostavbami – se ale naproti tomu dochovaly ve vysokém stupni autenticity, i kdyÏ stav jednotliv˘ch objektÛ je zpravidla nadále velmi ‰patn˘. V˘jimkou je vesnice @Tfiebíz, po desetiletí vzornû udrÏovaná díky péãi zdej‰ího národopisného muzea. Za vesnické památkové rezervace byly vyhlá‰eny vesnice @Dobrovíz (jiÏ v˘‰e uvedená) a @Tfiebíz, památkovou zónou je @Debrno, k prohlá‰ení za vesnickou památkovou zónu se pfiipravuje @Svrkynû. Na Slánsku je navíc navrÏena krajinná památková zóna Zlonicko-Budenicko, která zahrnuje památkovû hodnotnou vesnici @·lapanice.
12
LIDOVÁ ARCHITEKTURA
KOKOŘÍNSKO Krásná lesnatá oblast ChKO Kokofiínsko, prostoupená nepfiístupn˘mi pískovcov˘mi roklemi a bezvod˘mi doly, patfií z krajináfiského hlediska k nejatraktivnûj‰ím ãástem stfiedních âech. Tento obtíÏnû pfiístupn˘ kraj byl osídlen pomûrnû pozdû, vesmûs aÏ v dobû vrcholného stfiedovûku. Velkou roli pfii kolonizaci zdej‰í neosídlené krajiny sehráli Berkové z Dubé, ktefií vlastnili blízk˘ hrad Housku. Vesnice v ãlenitém terénu obvykle neumoÏÀovaly rozvinutí pravidelnûj‰ích lokaãních schémat s velk˘mi návesními prostory. Vût‰ina stfiedovûk˘ch sídel byla velmi malá, i kdyÏ v parcelaci pozorujeme snahu po urãité pravidelnosti (zejména uÏitím radiálního lánového schématu – @Jestfiebice, @Ole‰no). AÏ do tfiicetileté války bylo celé území ãeské, pozdûji v 17. a 18. století zde pfievládlo nûmecké obyvatelstvo. V 18. a 19. století celá krajina proÏila neb˘val˘ rozkvût, kter˘ pfiineslo tehdy v‰eobecnû roz‰ífiené chmelafiství. Ojedinûlé pfiíklady pfiedbûlohorské architektury se zachovaly jen po obvodu oblasti Kokofiínska, zejména pfii styku se sousedním Bûlskem (@Nosálov) a Mûlnickem (@Stfiemy). Na vesnicích v oblasti Kokofiínska dodnes v˘znamnû pfievaÏuje dfievûná zástavba nad zdûnou. Nejstar‰í zachované stavby mÛÏeme datovat aÏ do 18. století. V této dobû zde jiÏ pfievládaly velké patrové domy, které patfií k ‰ir‰ímu okruhu lidové architektury âeského stfiedohofií a obecnû severozápadních âech. Roubená v˘stavba v kraji kulminovala na pfielomu 18. a 19. století. Domy na Kokofiínsku byly roubené, chlévního typu, s rouben˘mi ãi hrázdûn˘mi patry (zejména v západní ãásti oblasti). Kvalita tesafiské práce byla mimofiádnû vysoká, jak dokládají ãetné fiezbou zdobené detaily (profilované podstávky, pavlaãe, zárubnû oken a dvefií). Star‰í generace domÛ mûla bohatû skládané lomenice, které byly zejména v okolí Libûchova a Dubé postupnû od poloviny 19. století nahrazovány vyplétan˘mi omazan˘mi ‰títy s mnoÏstvím vûtracích otvorÛ (podkroví slouÏila jako chmelové su‰árny). Vzácnûji se objevuje také dekorativní obklad ‰títÛ nebo cel˘ch prÛãelí bfiidlicí, nahrazovanou v pozdûj‰ím období eternitem. Nejv˘znamnûj‰í soubory roubené architektury se dochovaly v @Dobfieni, @Jestfiebicích, Chudolazech, @Medonosích, @Nosálovû, @Nov˘ch Osinalicích, @Ole‰nû, @Osinalicích, @Sitném, @Stfiezivojicích, @·emanovicích, Tupadlech, @Vidimi, Vojtûchovû a v Îelízech. Mlad‰í horizont lidové architektury zastupují velké klasicistní domy a zejména mohutné patrové domy z doby okolo roku 1900, s trojúhelníkov˘mi ‰títy a stfiídm˘mi fasádami. V˘znamnûj‰í soubory mlad‰í zdûné architektury se dochovaly napfi. v @Osinalicích a v Horní @Vidimi. Zvlá‰tností regionu jsou ãetné skalní objekty (obytné, hospodáfiské i sakrální). Tyto stavby jsou zahloubené do mûkkého pískovcového podloÏí. ¤ada skalních objektÛ byla v minulosti doplnûna dfievûn˘mi nadzemními stavbami, které pozdûji zanikly. Zajímavé skalní objekty nalezneme na katastru @Dobfienû, @Jestfiebic, @Lhotky u Mûlníka, @Vidimi i dal‰ích vesnic na Kokofiínsku. Oblast s pfievahou nûmecky mluvícího obyvatelstva po druhé svûtové válce utrpûla odsunem. Vût‰inu hodnotn˘ch staveb i cel˘ch vesnic se ale na‰tûstí podafiilo zachránit díky pfievaÏujícímu rekreaãnímu vyuÏití. Zaniklo v‰ak velké mnoÏství hospodáfisk˘ch staveb, pro které se nena‰lo nové vhodné vyuÏití. Kokofiínsko a navazující Dubsko a âeskolipsko dnes patfií k vÛbec nejv˘znamnûj‰ím oblastem lidové architektury v celé âeské republice. Zdej‰í vesnice jsou opravdov˘mi pokladnicemi roubené architektury v její nejkrásnûj‰í podobû. Vesnick˘mi památkov˘mi rezervacemi byly pro své jedineãné kvality vyhlá‰eny vesnice @DobfieÀ, @Nové Osinalice, @Ole‰no a @Nosálov (pfii hranici s navazujícím Bûlskem), památkov˘mi zónami jsou @Jestfiebice, @Sitné, @Stfiezivojice, @Vidim a @Lobeã (opût pfii hranici s Bûlskem). K prohlá‰ení za vesnickou památkovou zónu jsou navrÏeny @Osinalice. V okolí Libûchova se navíc pfiipravuje krajinná památková zóna Libûchovsko, která by kromû vlastního Libûchova mûla zahrnovat i dvû dal‰í vesnice s památkovû hodnotnou architekturou – Tupadly a Îelízy.
13
LIDOVÁ ARCHITEKTURA
OBLAST MEZI MĚLNÍKEM A MLADOU BOLESLAVÍ, DOLNÍ POJIZEŘÍ (BĚLSKO, MŠENSKO, ZÁPADNÍ BOLESLAVSKO) Úrodn˘ kraj mezi Mûlníkem a Mladou Boleslaví je vymezen˘ na v˘chodû fiekou Jizerou, na severu lesními masivy v okolí Bûlé, na západû Kokofiínskem a na jihu Polabím. Krajina má charakter rovinaté bezlesé plánû, rozãlenûné hlubok˘mi záfiezy témûfi rovnobûÏn˘ch pískovcov˘ch údolí – tzv. dolÛ. Zdej‰í kraj byl hustû osídlen jiÏ na úsvitu dûjin. ¤ada dne‰ních sídel je sice ranû stfiedovûkého pÛvodu, vût‰ina z nich ale byla ov‰em znovu vysazena v dobû vrcholného stfiedovûku. Dokladem toho jsou rozlehlé návsi kolonizaãních vesnic (@Bfiezinka, @Choru‰ice, @Kadlín, @Sudomûfi). V nûkolika vesnicích se zachovaly ojedinûlé doklady star‰í pfiedbûlohorské architektury (@Skalsko). Star‰í dochovan˘ horizont lidové architektury regionu reprezentují velké patrové roubené domy (vzácnûji téÏ s hrázdûn˘mi patry), které jsou geneticky pfiíbuzné s lidov˘mi domy v navazujících regionech Kokofiínska a âeskolipska. Tyto domy mûly ãasto omazaná a omítaná prÛãelí s pozdnû barokní a klasicistní v˘zdobou, nádvorní stûny pak doplÀovaly dlouhé pavlaãe s vyfiezávan˘mi sloupky. ·títy byly buì rovnûÏ omítané, nebo ãastûji zdobené lomenicemi. V˘znamné památky roubené architektury regionu se dochovaly napfiíklad v Borãi, @Bfiezince, @Choru‰icích, @Kadlínû, @Klukách, Ko‰átkách, Krpech, Línech, @Skalsku, @Sudomûfii, @Vísce a Vrátnu. Na hranici s národopisn˘m regionem Kokofiínska jsou to pak vesnice @Nosálov, @Lobeã a Sedlec. Hodnotné soubory roubené architektury se zachovaly také v obou mûstsk˘ch centrech regionu, v Bûlé pod Bezdûzem a ve M‰enû. Z architektonického hlediska jsou v˘jimeãné také mimofiádnû nároãnû fie‰ené brány, vût‰inou z první poloviny 19. století. Brány jsou ãasto symetricky fie‰ené, s komplikovan˘mi ‰títov˘mi nástavci. K nejkrásnûj‰ím patfií brány v Borãi, Sedlci, @Skalsku, @Vísce a Vrátnû. Zejména jiÏní ãást regionu v okolí Mûlníka a M‰ena proÏila vrcholné období prosperity ve druhé polovinû 19. a na poãátku 20. století, díky tehdy v‰eobecnû roz‰ífienému pûstování cukrové fiepy. Z té doby pocházejí monumentální honosné obytné stavby usedlostí, kter˘m pro jejich mimofiádnou v˘stavnost nûkdy pfiezdíváme selské paláce. Na jejich prÛãelích lze dokumentovat promûnu dobového architektonického názoru od pozdního klasicismu pfies historizující slohy (neorenesanci a neobaroko) aÏ po geometrickou secesi. Pfiíklady tûchto mimofiádnû v˘stavn˘ch (dosud památkovou péãí vût‰inou nepodchycen˘ch) objektÛ nacházíme napfi. v @Chorou‰kách, @Kadlínû, @Kaninû, NebuÏelech a v mnoha vesnicích mezi Benátkami nad Jizerou a Mûlníkem. PfiestoÏe popsan˘ region byl vÏdy v˘hradnû ãesk˘, dopady pováleãn˘ch zmûn na tradiãní architekturu vesnic zde byly doslova katastrofální. Stovky nejv˘stavnûj‰ích usedlostí zanikly, jiné památkovû mimofiádnû hodnotné stavby jsou dosud v troskách a nadûje na jejich záchranu je prakticky nulová. Relativnû nejlépe se dochovaly vesnice pfii západním a severním okraji regionu, díky vysokému podílu rekreaãního vyuÏití. Památkovû chránûné vesnice jsou situovány pfiedev‰ím v severní ãásti regionu, na Bûlsku a pfii hranici se sousedním Kokofiínskem. Vesnick˘mi památkov˘mi rezervacemi jsou vesnice @Nosálov (jiÏ v˘‰e zmínûná) a @Víska, památkov˘mi zónami @Bfiezinka, @Kluky, @Lobeã (rovnûÏ jiÏ v˘‰e zmínûná) a @Skalsko.
ČESKÝ RÁJ, STŘEDNÍ POJIZEŘÍ A PODJEŠTĚDÍ Region po obou bfiezích stfiedního toku Jizery zasahuje na území Stfiedoãeského kraje jen okrajovû. Západní ãást oblasti, rozdûlená hlubok˘mi údolími Mohelky a Zábrdky, zvolna stoupá k masivu Je‰tûdu. Z v˘chodu sem zasahují obtíÏnû prostupné skalní masivy âeského ráje. Osou regionu je Jizera s okolní plochou úrodnou zemûdûlskou krajinou, která sv˘mi v˘bûÏky zasahuje i mezi jednotlivé zalesnûné masivy âeského ráje. Ve stfiedovûku velká ãást území patfiila do sféry vlivu mocného cisterciáckého klá‰tera v Hradi‰ti nad Jizerou, od 17. století zde vládli Vald‰tejnové. PÛdorysy vesnic jsou rÛznorodé. Objevují se zde velké stfiedovûké návesní vsi (@Ho‰kovice), uliãní vesnice (@Loukov) a vzácnû i dlouhé stfiedovûké lánové vsi (@Îìár).
14
LIDOVÁ ARCHITEKTURA Podobu pfiedbûlohorské architektury v regionu neznáme. V nûkolika vesnicích pfii Jizefie (@Loukov, @Îìár) se ale dochovala skupina pozoruhodn˘ch, dispoziãnû archaick˘ch rouben˘ch domÛ s pfiízemní obytnou ãástí a patrov˘m uspofiádáním zadních komorov˘ch dílÛ. PfiedchÛdcem tûchto typologicky jinak ojedinûl˘ch domÛ mohly b˘t tzv. ‰p˘charové domy pozdního stfiedovûku. Na tyto domy s vysok˘mi svûtnicemi a patrov˘mi komorov˘mi díly v˘vojovû navazují standardní patrové roubené domy, s podstávkami a lomenicemi. Ohniskem jejich roz‰ífiení je sousední Turnovsko. V˘znamné doklady patrové roubené architektury nacházíme napfi. v @Neveklovicích ãi ve @Îìáru. Dal‰í oblastí patrového roubeného domu v âeském ráji je okolí Sobotky, b˘valé kostecké panství. Sobotecko proslulo pozoruhodnou architekturou patrov˘ch rouben˘ch domÛ s krásn˘mi lomenicemi, které zde na pfielomu 18. a 19. století realizoval pansk˘ tesafisk˘ mistr Josef Havlík z Kosti a jeho následovník, mistr J. P. Tento prostorovû ostfie ohraniãen˘ ostrov patrové zástavby na území stfiedních âech zasahuje jen do nûkolika vesnic severnû od Dolního Bousova (@Stfiehom). VÛbec nejkrásnûj‰í lidová stavba na Sobotecku, VejpravÛv dÛm ãp. 2 v Pfiepefiích, byl bohuÏel zbofien ve 30. letech 20. století. PfievaÏující zástavba regionu je ale pfiízemní. Star‰í generaci zastupují typické roubené domy s podstávkami na boãních stranách a s bohatû fie‰en˘mi lomenicemi. Nejv˘znamnûj‰ím souborem pfiízemní roubené architektury je vesnice @MuÏsk˘, fiada hodnotn˘ch staveb se dochovala i v @Ho‰kovicích a Skryjích u Dolního Bousova. V˘znamn˘m celkem rouben˘ch hospodáfisk˘ch staveb (komor) je vesnice Koprník. MnoÏství hodnotn˘ch pfiízemních rouben˘ch domÛ se dochovalo i pfiímo v mûstsk˘ch centrech regionu – v Mnichovû Hradi‰ti a v Dolním Bousovû. Mlad‰í generaci obytn˘ch staveb zastupují architektonicky nenároãné zdûné domy vût‰inou aÏ z první tfietiny 20. století, s typick˘mi vaznicov˘mi krovy. Na celkovém vzhledu vesnic v oblasti âeského ráje se neodmyslitelnû podílejí také nejrÛznûj‰í hospodáfiské stavby, postavené ze zdej‰ího typického stavebního materiálu – pfiesnû opracovan˘ch pískovcov˘ch kvádrÛ (‰tuk). Vût‰ina vesnic v regionu (zejména v jeho úrodn˘ch níÏinn˘ch oblastech) byla bohuÏel jiÏ nenávratnû poniãena novodobou zástavbou a modernizacemi. V˘znamnûj‰í soubory lidové architektury se zde dochovaly jiÏ zcela ojedinûle. Lépe jsou na tom vesnice v krajináfisky atraktivních rekreaãních oblastech âeského ráje. Vesnickou památkovou rezervací jedineãn˘ch kvalit je @MuÏsk˘, památkov˘mi zónami jsou vsi @Loukov a @Stfiehom. K ochranû formou vesnické památkové zóny jsou navrÏeny @Neveklovice.
POLABÍ (PODĚBRADSKO, NYMBURSKO, MĚSTECKO) Národopisn˘ region stfiedního Polabí se rozkládá v úrodn˘ch rovinách Královémûstecka, Podûbradska a Nymburska pfieváÏnû na sever od Labe a Cidliny. Na v˘chodní stranû plynule navazuje na Chlumecko a NovobydÏovsko, na ostatních stranách je vymezen pomûrnû v˘razn˘mi lesnat˘mi pfiedûly. Úrodná krajina na sever od Labe byla aÏ na v˘jimky osídlována pomûrnû pozdû. DÛvodem byla pfiedev‰ím existence rozlehl˘ch nepfiístupn˘ch moãálÛ, které byly ve stfiedovûku a raném novovûku pfiemûnûny na sloÏitou rybniãní soustavu. Postupu osídlení smûrem na jih zase bránily lesní masivy na jiÏním
15
LIDOVÁ ARCHITEKTURA bfiehu Labe. Vût‰ina sídel je proto aÏ vrcholnû stfiedovûkého pÛvodu, pfiestoÏe i zde nalezneme fiadu vesnic star‰ích (@Hrub˘ Jeseník). Vût‰ina vesnic, buì novû zakládan˘ch, nebo reorganizovan˘ch v dobû vrcholného stfiedovûku, má mimofiádnû rozlehlé obdélníkové návesní prostory. Zejména Lhoty u Podûbrad (Kostelní, Písková, Pfiední a Vrbová Lhota), ale i nûkteré dal‰í vesnice (@Hrub˘ Jeseník, Odfiepsy, Svídnice, Vrbice) patfií sv˘mi dimenzemi k vrcholn˘m dílÛm stfiedovûkého lokaãního urbanismu. SíÈ vesnic byla doplÀována v 18. a na poãátku 19. století o nové osady, ãasto zakládané na místû vypu‰tûn˘ch rybníkÛ nebo na pÛdû raabizovan˘ch velkostatkÛ (@Hradãany a Nová BáÀ, Vlkov pod O‰kobrhem). Podobu pfiedbûlohorské architektury regionu neznáme. Nejstar‰í dochované stavby pocházejí aÏ na v˘jimky z 18. století. Zástavba zdej‰ích vesnic zÛstávala velmi dlouho dfievûná. Ze dfieva se zde stavûlo i dokonce v prÛbûhu celého 19. století – tedy v dobû, kdy jiÏ na vût‰inû území âech zcela pfievládla zdûná architektura. Nejãastûj‰ím stavebním materiálem byly tzv. trhanice, ‰típané vysoké dubové trámce. Zejména v 19. a na poãátku 20. století se hojnû uÏívaly také nepálené cihly. Polabsk˘ rouben˘ lidov˘ dÛm, pfiíbuzn˘ s domem dolního Pojizefií a s domem jiÏního Jiãínska, je velmi skromn˘. Ve‰kerá zástavba vesnic je bez v˘jimky pfiízemní. Domy mají obvykle znaãnû protáhl˘ pÛdorys, na obytné díly navazují chlévy. KvÛli pouÏívanému stavebnímu materiálu (trhanicím) se domy balily do koÏichu a omítaly, prÛãelí nûkdy zdobil jednoduch˘ omítkov˘ dekor. Typick˘m v˘zdobn˘m prvkem jsou bohatû vyfiezávané lomenice, ãasto v˘raznû pfiedstupující pfied ‰títové prÛãelí domÛ. V oblasti Polabí se v minulosti hojnûji objevovaly také podsíÀové domy (dodnes ojedinûle dochované napfi. v @By‰iãkách, Dubeãnû, Lánech ãi Îitovlicích). Nejv˘znamnûj‰ími soubory roubené polabské architektury jsou vesnice @Bo‰ín, @Hrub˘ Jeseník a @Mcely. V nûkter˘ch vesnicích zejména v okolí Podûbrad (@Kouty, Netfiebice, Pátek) se v první polovinû 19. století rozvinula zdûná klasicistní zástavba, jejímÏ nejv˘raznûj‰ím prvkem byly nároãnû fie‰ené klenuté brány. Na celkovém vzhledu vût‰iny vesnic v Polabí se dnes v˘raznû uplatÀuje také nenároãná (ãasto v jádru roubená) architektura ze závûru 19. a první poloviny 20. století. Obvyklé jsou pfiízemní domy s typick˘mi vysok˘mi pÛdními nadezdívkami a vaznicov˘mi krovy, s jednoduchou v˘zdobou fasád. Typick˘m doplÀkem usedlostí jsou pilífiové brány a branky. Lidová architektura se dosud v fiadû vesnic v prostoru severnû od Labe dochovala v ucelen˘ch a poãetn˘ch souborech. Památkovû hodnotná zástavba tûchto vesnic je ale velmi ãasto opu‰tûná a chátrající, pfiitom nadûje na zachování ohroÏen˘ch objektÛ je mizivá. V˘jimkou jsou jen rekreaãní vesnice pfii okraji regionu, situované v atraktivním krajináfiském prostfiedí. Vesnickou památkovou rezervací je @Bo‰ín, památkov˘mi zónami jsou @Pojedy, @Sovenice a @Vinice. K prohlá‰ení za vesnickou památkovou zónu je pfiipravena vesnice @By‰iãky. Kromû toho se pfiipravuje vyhlá‰ení pomûrnû rozlehlé krajinné památkové zóny Kfiinecko, která by mûla zahrnovat i nûkteré v˘znamné soubory lidové architektury (kromû jiÏ vyhlá‰en˘ch VPR a VPZ je‰tû napfi. @Hrub˘ Jeseník, @Mcely a @Zábrdovice).
ČESKOBRODSKO, KOLÍNSKO A KUTNOHORSKO Bohat˘ zemûdûlsk˘ region v pásmu jiÏnû od Labe leÏí v jádru staré sídelní oblasti. Intenzivní slovanské a ranû stfiedovûké osídlení dodnes dokládá fiada v˘znamn˘ch hradi‰È (Kluãov, Koufiim, Radim) i románsk˘ch kostelÛ (PlaÀany, Tismice, @Vrbãany, Îabonosy). Vût‰ina vesnic je velmi starého pÛvodu. V dobû vrcholného stfiedovûku byly nûkteré vesnice reorganizovány. Z té doby pocházejí rozlehlé návesní prostory (@Nová Ves I., PlaÀany, ·tolmífi, @Vrbãany). Pomûrnû dobfie je archeologick˘m materiálem zmapována komplexní vrcholnû stfiedovûká pfiemûna osídlení v okolí Kostelce nad âern˘mi lesy, která probûhla ve 13. a 14. století. Star‰í rozpt˘lené osídlení bylo tehdy koncentrováno do velk˘ch vesnic s okrouhl˘mi návsemi (Kozojedy, @Svatbín). Do v˘voje osídlení ve v˘chodní ãásti oblasti zasáhl v dobû vrcholného a pozdního stfiedovûku vznik a rozvoj kutnohorské hornické aglomerace. Ojedinûlé pfiíklady star‰í pfiedbûlohorské venkovské architektury známe z okolí âeského Brodu (Kounice, VykáÀ). Roubená zástavba se dnes v kraji chudém na lesy aÏ na v˘jimky nedochovala. Hojnûji je zastoupena barokní architektura, která se v‰ak aÏ na v˘jimky omezuje na hospodáfiské stavby (@Bylany, @Hofiany u Kutné Hory, @ChotouÀ, @Mezholezy). Pomûrnû v˘raznû se uplatÀuje klasicistní architektura (pfiízemní zdûné domy s typick˘mi polovalbov˘mi stfiechami), za-
16
LIDOVÁ ARCHITEKTURA chovaná zejména na vesnicích v ‰ir‰ím okolí Kutné Hory (@Bylany, @Hofiany u Kutné Hory, @Mezholezy), na âáslavsku a v podhÛfií Îelezn˘ch hor. Typick˘m doplÀkem klasicistních usedlostí byly nároãnû fie‰ené klenuté brány (@Star˘ Vestec, @Bylany). Vzhled vût‰iny vesnic dnes ale urãuje pfiedev‰ím neobvykle v˘stavná historizující a eklektická architektura z doby okolo roku 1900. Domy jsou vût‰inou pfiízemní (patrové jen vzácnû), s vysok˘mi pÛdními polopatry a s valbov˘mi stfiechami. PrÛãelí obvykle doplÀuje eklektick˘ slohov˘ aparát, pfievzat˘ ze soudobé mûstské architektury. V˘znamné soubory historizující a eklektické zástavby se dochovaly napfi. v @Bylanech, @Hofianech u âeského Brodu, @Mezholezech, Miskovicích, Lstibofii, @Chotouni a @Vrbãanech. V rámci sledovaného regionu i cel˘ch âech je ojedinûlá jednotnû fie‰ená neogotická osada @Filipov u âáslavi. V okrajov˘ch ãástech regionu je zástavba prost‰í. Skromnûj‰í secesní a prvorepublikovou architekturu nalezneme napfi. ve @Svatbínû. Bohat˘ zemûdûlsk˘ kraj byl v dobû socialismu zasaÏen hlubokou devastací. NejhÛfie byly postiÏeny nejv˘stavnûj‰í a nejbohat‰í usedlosti, tedy ty z památkového hlediska nejhodnotnûj‰í. BohuÏel dodnes je fiada staveb i cel˘ch vesnic v dosti ‰patném stavu. Pfiesto v kraji nalezneme pozoruhodné a dosud jen minimálnû poznané vesnice. K ochranû formou památkové zóny jsou pfiipravovány @Bylany a @ChotouÀ, v nûkolika vesnicích jsou vyhlá‰ena památková ochranná pásma. V prostoru okolo mûsteãek Nové Dvory, Îehu‰ice a zámku Kaãina je vyhlá‰ena krajinná památková zóna Îehu‰icko, která zahrnuje i nûkolik vesnick˘ch sídel. Historická krajina v okolí Koufiimi se pfiipravuje k prohlá‰ení za krajinnou památkovou zónu Koufiimsko, na jejímÏ území leÏí mimo jiné obce Tfiebovle a @Vrbãany s památkovû hodnotnou zástavbou. Dal‰í pfiipravovanou krajinnou památkovou zónou je Kutnohorsko. Na území této KPZ leÏí památkovû hodnotné vsi @Bylany (navrÏená VPZ) a @Mezholezy.
POSÁZAVÍ A PODBLANICKO ·ir‰í lesnatá oblast Posázaví, která zasahuje na severu aÏ k Uhlífisk˘m Janovicím a âáslavi a na jihu k Podblanicku, byla spofie osídlena jiÏ v raném stfiedovûku. Star‰í osídlení oblasti dokládají pomûrnû poãetné románské kostely (Naãeradec, Kondrac, Pertoltice, Pravonín, LibouÀ). Na ranû stfiedovûkou kostru osídlení ve 13. a 14. století navázaly pomûrnû velké stfiedovûké lokaãní vesnice, s rozlehl˘mi, pravidelnû vymûfien˘mi návesními prostory (Horní Lhota, Kralice, @Mnichovice, Pravonín, Strojetice). Pozdûji byly dosud neosídlené vy‰‰í polohy doplÀovány sítí drobnûj‰ích sídel (@Petrova Lhota). O star‰í pfiedbûlohorské architektufie regionu nevíme prakticky nic. Místní zajímavostí, dnes jiÏ velmi vzácnou, jsou konstrukãnû i typologicky archaické s˘pky s rouben˘mi klenbami, dochované v nûkolika lokalitách na Podblanicku (Kondrac, @Krasovice, Rado‰ovice). Také bûÏná roubená zástavba se dochovala jiÏ pomûrnû vzácnû. Roubené stavby patfií k ‰irokému okruhu tzv. stfiedoãeského domu. V˘znamnûj‰í ucelené soubory roubené architektury se dochovaly jedinû v lesnatém pásmu severnû od Sázavy (@Klucké Chvalovice, @Losiny, @Îandov). V prostoru jiÏnû od Sázavy jsou nejv˘znamnûj‰ím souborem roubené architektury @Mnichovice s mnoÏstvím dfievûn˘ch hospodáfisk˘ch staveb (komor a stodol). Vesnice v lesnat˘ch oblastech zÛstávaly dlouho do 19. století dfievûné. Star‰í klasicistní architektura z první poloviny 19. století je proto pomûrnû vzácná. Pozdûj‰í zdûné stavby ze druhé poloviny 19. století jsou obvykle velmi prosté. Pozdnû klasicistní zástavbu charakterizují jednoduché zdûné domy s typick˘mi polovalbov˘mi stfiechami, usedlosti nûkdy doplÀují brány. Mnohem poãetnûji je zastoupena mlad‰í zdûná zástavba z doby okolo roku 1900. Tu charakterizují pfiedev‰ím domy a hospodáfiské stavby s jednoduch˘m ‰tukov˘m dekorem (nároÏní kvádrování, ‰ambrány) a s typick˘mi vaznicov˘mi krovy. Ucelené soubory této nenároãné zástavby z pfielomu 19. a 20. století se dochovaly napfi. v @B˘kovicích, @Mnichovicích ãi @Svûtlé. Dnes je jiÏ region Posázaví a Podblanicka pomûrnû chud˘ na lidovou architekturu. V krajinû se znaãnou hustotou vesnick˘ch sídel se ucelenûj‰í soubory lidové architektury zachovaly jen velmi vzácnû. Vût‰ina vesnic byla v prÛbûhu druhé poloviny 20. století nenávratnû naru‰ena modernizacemi a novostavbami. K ochranû formou vesnické památkové zóny jsou, jako dnes jiÏ unikátní soubor roubené zástavby, navrÏené @Losiny.
17
LIDOVÁ ARCHITEKTURA
JIŽNÍ ČÁST STŘEDNÍCH ČECH (DOLNÍ POSÁZAVÍ, BENEŠOVSKO, SEDLČANSKO A DOBŘÍŠSKO) Kopcovitá oblast po obou stranách Vltavy byla, stejnû jako navazující Posázaví a Podblanicko, ãásteãnû osídlena jiÏ v ranû stfiedovûkém období. Kolonizace v prÛbûhu od 12. století postupovala do stále vy‰‰ích poloh dlouh˘mi údolími potokÛ. Postup osídlování dokumentují poãetné románské kostely (Nov˘ Knín, Pofiíãí nad Sázavou, Nesvaãily, Olbramovice, Vrchotovy Janovice). Na rozvoji stfiedovûkého osídlení, zejména v prostoru okolo Nového Knína a Jílového, se podílela i tûÏba zlata, v okolí Ondfiejova a Stfiíbrné Skalice se zase tûÏilo stfiíbro. Nejstar‰í dochovan˘ horizont lidové architektury pfiedstavují pozdnû gotické a renesanãní stavby v okolí Sedlãan. Mimofiádnû hodnotné pfiíklady pfiedbûlohorské zástavby se dochovaly v BraÏné, Dublovicích, DraÏkovû, @Solopyskách a ojedinûle i v dal‰ích vesnicích na Sedlãansku i v sousedícím regionu Petrovicka. Dochovan˘ soubor pfiedbûlohorské architektury v okolí Sedlãan patfií k nejv˘znamnûj‰ím v cel˘ch âechách. Star‰í roubená architektura patfií k ‰irokému okruhu tzv. stfiedoãeského domu. Dnes se v‰ak v regionu dochovala jiÏ jen vzácnû. Nejstar‰í dochovanou známou roubenou stavbou v regionu je dÛm ãp. 4 v Pfiiby‰icích z poãátku 18. století. Památka mimofiádného v˘znamu, roubená hospoda ze Îivoho‰tû z poãátku 17. století, zanikla pfii stavbû slapské pfiehrady. V fiadû vesnic (@Vlkonice, DraÏetice, @Star˘ Knín) se sice dochovaly ojedinûlé roubené domy ãi hospodáfiské stavby, jiÏ nikde ale nevytváfiejí ucelenûj‰í soubory. V˘jimkou je v tomto smûru vesnice @Rudoltice na Voticku. V kraji na dolním toku Sázavy jsou nejv˘znamnûj‰ími soubory roubené architektury @Lensedly a @Bohuliby. V regionu dnes zcela dominuje pomûrnû mladá zdûná zástavba z doby okolo poloviny 19. století a pozdûj‰í. PfievaÏují velmi prosté domy i hospodáfiské stavby, obvykle s hladk˘mi fasádami. Jako dekoraãní i konstrukãní prvek se ãasto objevují neomítané cihly, pouÏité na okenních ostûních, na lemech ‰títÛ i ve stfiídm˘ch dekorativních motivech na ‰títech. V˘znamnûj‰í soubory této zdûné architektury se dochovaly napfi. v @Solopyskách, @Jifiínû, @Rudolticích ãi @Vlkonicích. V okolí mûsteãek na stfiední Sázavû (Ondfiejov, Stfiíbrná Skalice) jsou ve vût‰í mífie zastoupeny domy s jednoduch˘mi kfiídlov˘mi ‰títy vesmûs z doby okolo poloviny 19. století (@Hrusice, Kali‰tû, @Lensedly). V rámci této jinak velice prosté architektury se vyãleÀuje skupina vesnic v okolí Nového Knína s dochovan˘mi nároãnû zdoben˘mi usedlostmi (Borotice, @Chotilsko, Nová Ves pod Ple‰í, @Star˘ Knín). Domy i hospodáfiské stavby mají pomûrnû bohatou eklektickou ãi historizující v˘zdobu na ‰títov˘ch prÛãelích. Stejnû jako Posázaví, je i jiÏní ãást stfiedních âech pomûrnû chudá na v˘znamnûj‰í ucelené soubory lidové architektury. PfiestoÏe lidov˘ch staveb se zde dosud zachovalo relativnû velké mnoÏství, vût‰ina vesnic byla v prÛbûhu druhé poloviny 20. století po‰kozena modernizacemi a novostavbami. Vesnickou památkovou zónou jsou vyhlá‰eny @Lensedly. K ochranû formou vesnické památkové zóny jsou navrÏené vesnice @Vlkonice, @Rudoltice a @Solopysky. V prostoru západnû od Bene‰ova se navíc pfiipravuje krajinná památková zóna Konopi‰Èsko, která zahrnuje i nûkolik vesnick˘ch sídel s hodnotnou lidovou architekturou (napfi. Pfiiby‰ice a Îabovfiesky).
ČESKÁ SIBIŘ, SEDLECKO, PETROVICKO, JIŽNÍ SEDLČANSKO A STŘEDNÍ POVLTAVÍ Kopcovit˘ a drsn˘, pro zemûdûlství nepfiíli‰ vhodn˘ kraj, tvofií pfiirozené rozhraní mezi stfiedními a jiÏními âechami. Tento pomûrnû v˘razn˘ terénní pfiedûl mÛÏeme sledovat od Miliãína na v˘chodû aÏ k Vltavû a na levém bfiehu Vltavy smûrem k Milínu. Lesnaté území, dosahující v nejvy‰‰ích bodech v˘‰ky pfies 700 m, dlouho odolávalo kolonizaci. Nejstar‰í osídlení ve 12. a 13. století dokumentují opût románské kostely, zachované napfi. v Neustupovû, Prãici ãi v @Nechvalicích a Obdûnicích. Ve stfiedovûku byla pozemková drÏba v kraji velmi rozpt˘lená. PfievaÏovaly drÏavy místních drobn˘ch feudálÛ, v okolí Petrovic mûl urãit˘ vliv také mocn˘ milevsk˘ klá‰ter. Kopcovit˘ ãlenit˘ terén i rozdrobená pozemková drÏba prakticky znemoÏnily rozvinutí velk˘ch vrcholnû stfiedovûk˘ch kolonizaãních vesnic s pravideln˘mi návesními prostory. V kraji proto zcela pfievaÏují drobné vesnice s rostl˘m nepravideln˘m pÛdorysem, tvofiené vÏdy jen nûkolika usedlostmi (@Kojetín, @Nechvalice, @Libãice). NejobtíÏnûji obdûlávatelné polohy byly dosídlovány aÏ ve 14. a 15. století (@Vilasova a @Îemliãkova Lhota).
18
LIDOVÁ ARCHITEKTURA
Nejstar‰í horizont lidové architektury pfiedstavují ojedinûlé pfiedbûlohorské kamenné stavby v okolí Petrovic. Pozdnû stfiedovûká architektura sem pfiesahuje z navazující zemûdûlské oblasti Sedlãanska. Zbytky pozdnû gotické a renesanãní architektury známe z nûkolika ml˘nÛ (Bláhova Lhota, Dolní Kfiemenice, @Îemliãkova Lhota). V regionu (zejména v západní ãásti v okolí Petrovic) je dodnes bohatû zastoupena pfiedev‰ím roubená architektura, která patfií k ‰irokému okruhu stfiedoãeského domu. Nejstar‰í dochované datované stavby pocházejí jiÏ z prvních dvou tfietin 18. století (@Kojetín, @Ma‰ov). Roubená v˘stavba v kraji kulminovala v dobû okolo roku 1800. Domy jsou pfiízemní, vybavené klenut˘mi ãern˘mi kuchynûmi. Ve ‰títech jsou charakteristické vstfiícnû nebo stfiídavû ‰ikmo bednûné lomenice, zavr‰ené valbiãkou a kabfiincem. Typick˘m doplÀkem usedlostí b˘valy roubené s˘pky (komory ãi ‰p˘chárky). Tyto s˘pky mají vût‰inou kamennou podezdívku a roubené patro, pfiístupné z pavláãky s dekorativnû vyfiezávan˘mi sloupky a zábradlím. Dal‰í typickou souãástí usedlostí b˘valy roubené stodoly, na Voticku a Sedlecku polygonální. Naprostá vût‰ina tûchto kdysi bûÏn˘ch staveb v prÛbûhu 20. století zanikla. Dnes pfieÏívají jiÏ jen poslední tfii polygonální stodoly v @Martinicích, Podolí a Veletínû. Nejv˘znamnûj‰í soubory roubené lidové architektury nalezneme pfiedev‰ím v západní ãásti regionu, v okolí mûsteãka Petrovice (@Kojetín, @Nechvalice, @Libãice, Obdûnice, @Pore‰ín a @Rade‰ice). Ve v˘chodní ãásti regionu v okolí Votic a Sedlce jsou jiÏ roubené stavby vzácnûj‰í. Nejv˘znamnûj‰ím souborem jsou zde pfies v‰echny novodobé ztráty @Martinice. Mlad‰í zdûná zástavba je vût‰inou velmi prostá. V dobû okolo poloviny 19. století se vzácnû objevují domy s jednodu‰e tvarovan˘mi kfiídlov˘mi ‰títy (@Bratfiíkovice, @Nechvalice, @Pore‰ín). PfievaÏují domy a hospodáfiské stavby s hladk˘mi fasádami, nûkdy doplnûné o dekorativnû vyzdûné ãlánky z reÏn˘ch cihel. V dobû okolo roku 1900 se objevují i pomûrnû nev˘razné domy s charakteristick˘mi vaznicov˘mi krovy na pÛdních nadezdívkách, jaké známe i z jin˘ch oblastí âech. Celkov˘ ráz vût‰iny vesnic dotváfiejí také prvky parteru (kamenné ohradní a tarasní zdi, rybníãky apod.). Lidová architektura se v krásném kraji na pomezí stfiedních a jiÏních âech dosud zachovala v pomûrnû hojném poãtu. Ucelenûj‰í soubory jsou ale soustfiedûné pfiedev‰ím do okolí Petrovic. Vesnice na Voticku a Sedlecku byly aÏ na v˘jimky jiÏ v minulosti po‰kozeny modernizacemi a novostavbami. K ochranû formou vesnické památkové zóny je navrÏen @Kojetín, @Nechvalice s @Libãicemi a @Pore‰ín. Na Petrovicku se navíc pfiipravuje krajinná památková zóna Petrovicko, která by mûla kromû unikátnû dochované pozdnû stfiedovûké kulturní krajiny chránit také vesnice s v˘znamn˘mi soubory lidové architektury (@Bratfiíkovice, @Kojetín, @Ma‰ov, Obdûnice, @Pore‰ín, @Rade‰ice s Brodem, @Vilasovu a @Îemliãkovu Lhotu).
PŘÍBRAMSKO, BŘEZNICKO A ROŽMITÁLSKO Mírnû zvlnûná, pomûrnû vysoko poloÏená krajina, sevfiená na severozápadní stranû hfiebeny Brd a na v˘chodû lesnat˘m Povltavím, tvofiila odvûkou spojnici mezi stfiedními a jihozápadními âechami. PfiestoÏe se nûkterá sídla (@Kozárovice) pfiipomínají jiÏ v dobû raného stfiedovûku, vût‰ina dne‰ních vesnic je aÏ vrcholnû stfiedovûkého zaloÏení. V kraji jsou zastoupeny jak vesnice s rostlou pÛdorysnou strukturou (@Kozárovice), tak velká návesní sídla (@ZaluÏany) a vzácnû téÏ vesnice s lánov˘m uspofiádáním, buì lineárním (@Star˘ RoÏmitál), nebo radiálním (Vû‰ín). Vy‰‰í polohy, zejména na RoÏmitálsku, byly dosídlovány aÏ v novovûku. V˘znamnou roli pfii formování sídelní struktury, pfiedev‰ím v pásmu mezi Pfiíbramí a RoÏmitálem, sehrála tûÏba Ïelezné rudy i barevn˘ch kovÛ a zpracování Ïeleza, pozdûji téÏ drobná fiemeslná v˘roba. Zástavbu v nûkolika vesnicích v okolí Mirovic ovlivnila i pomûrnû poãetná Ïidovská men‰ina (@ZaluÏany).
19
LIDOVÁ ARCHITEKTURA Star‰í roubená architektura se v kraji dochovala jiÏ jen vzácnû (Láz, @Nepomuk, Raãany, @Star˘ RoÏmitál, @Tu‰oviãky, Zalány). Roubené domy, zachované zejména ve vesnicích na úpatí Brd, jsou velmi rozloÏité, ãasto postavené z nehranûn˘ch klád. Domy jsou kryté ‰irok˘mi stfiechami s polovalbami ve vrcholech bednûn˘ch ‰títÛ. V nûkolika vesnicích v okolí RoÏmitálu (@Nepomuk, Zalány), které byly osídlené nûmeckou men‰inou ze ·umavy, se dochovaly domy geneticky spfiíznûné se ‰umavskou roubenou architekturou. Vzhled vût‰iny vesnic dodnes utváfií pfiedev‰ím zdûná klasicistní architektura, která je typická pro celou ‰irokou oblast mezi Pfiíbramí a Pískem. Klasicismus se ‰ífiil pfiedev‰ím z mûst a mûsteãek (Bfieznice, Pfiíbram, RoÏmitál), jeho ohnisky v‰ak byla také v˘znamná panská sídla (âimelice, @Drahenice). Klasicistní zdûné domy jsou aÏ na v˘jimky pfiízemní, kryté charakteristick˘mi polovalbov˘mi stfiechami (nûkteré dosud s pfiesahem nad zápraÏím). Na ‰títov˘ch prÛãelích se objevuje stfiídm˘, ale kultivovan˘ dekor (lizénové rámy, pilastry apod.). Na tuto klasicistní architekturu plynule navazuje pozdnû klasicistní a eklektická zástavba, která ale v hlavních rysech zachovává hmotovou charakteristiku star‰í generace klasicistních staveb. V podhorsk˘ch oblastech na RoÏmitálsku se objevují domy v˘razovû prost‰í, s hladk˘mi fasádami, nûkdy s bednûn˘mi ‰títy. Mezi klasicistními vesnicemi v regionu zaujímají zvlá‰tní místo @Drahenice u Bfieznice. Zdej‰í zástavba byla v˘raznû ovlivnûná existencí v˘znamného panského sídla. Dal‰ími hodnotn˘mi soubory klasicistní architektury jsou vesnice Hlubynû, Hofiejany, @Kozárovice, PÀovice, Starosedlssk˘ Hrádek, @Star˘ RoÏmitál, @Tu‰oviãky a @ZaluÏany. Zejména na Bfieznicku a RoÏmitálsku se dosud lidová klasicistní architektura dochovala v ucelen˘ch souborech. Vesnickou památkovou rezervací byly vyhlá‰eny @Drahenice, vesnickou památkovou zónou jsou navazující Raãany. K ochranû formou vesnické památkové zóny se pfiipravuje @Star˘ RoÏmitál.
PODBRDSKO Lesnat˘ kraj pfii severozápadním úpatí hfiebene Brd, navazující na rovnûÏ lesnaté Rokycansko, dlouho odolával kolonizaci. V˘znamn˘m poãinem pro osídlení drsné podhorské krajiny bylo zaloÏení klá‰tera ve Svaté Dobrotivé. Pro rozvoj osídlení v pozdním stfiedovûku a zejména v novovûku mûla velk˘ v˘znam tûÏba Ïelezné rudy a zpracování Ïeleza. Vût‰ina dne‰ních vesnic je aÏ vrcholnû stfiedovûkého pÛvodu. Vesnice vznikaly na do té doby zpravidla neosídlené lesní pÛdû. Tomu odpovídají i pÛdorysy vesnic s ováln˘mi návesními prostory, obklopen˘mi usedlostmi s radiální lánovou pluÏinou (@Ole‰ná, @Zajeãov). V niωích polohách se objevují bûÏné návesní vesnice, které navázaly na existující star‰í osídlení. V okolí Hofiovic a Komárova se, podobnû jako na opaãné stranû Brd, rozvinula síÈ nezemûdûlsk˘ch vesnic s drobnou zástavbou (@EvÏenov, @Kle‰tûnice). Jejich obyvatelé byli zamûstnáni v rodícím se prÛmyslu (v Ïelezárnách v Komárovû ãi Jincích apod.), nebo se Ïivili drobnou fiemeslnou v˘robou. Zejména v lesnatém pásmu pfii úpatí Brd se dodnes ve velké mífie zachovala roubená architektura, která je pfiíbuzná s obdobnou roubenou architekturou na opaãné jihov˘chodní stranû brdského hfiebene a zejména se zástavbou vesnic na Rokycansku. Domy jsou obvykle ‰iroké, kryté rozloÏit˘mi polovalbov˘mi stfiechami s v˘razn˘m pfiesahem
20
