Emil Vachek: BIDÝLKO

Emil Vachek: BIDÝLKO

Kapitola první uvádí nás do domu, který je semeništìm románù a sídlem tøí cherubínù, a vylièuje teoretickou hodinu mistra Stavinohy, hrdiny této práce - Tak, vy kluci usmrkaný, vy všiváèkové, vy zlodìjcký kadeti, vykládal Ferdinand Stavinoha tøem zakrslíkùm, tøepaje melancholicky nádobou, ve které se vytváøel z rùzných složek silný likér, nazývaný Stavinohou neznámo proè, „ajrkoòák“, vy ste si umínili, že se stanete zlodìjema. To vám mùžu leda pochválit. Zlodìj, to je èovek, kerej se mstí a má z toho pìkný živobytí, až na òáký maléry semotamo. Vesmír se prej skládá z mnoha takovejch zemích, jako je naše, a na nìkerej sou prej taky živí tvorové. Ale já bych øek, že se nikde nenajde takovej ksindl jako na naší zemi. Já myslím, že tadle zemìkoule je jakási svìtová Sibérie, do kerý pámbu dává šecky svý holomky, aby mu to jinde nepokazilo chov. Po tìchto slovech Stavinoha otevøel svou nádobu, èichl k ní, a shledav, že tekutina nemá dosud pravou vùni, podal baòku nejstaršímu z hochù. - Kadle, tøepej s tým chvíli, nì se špatnì vykládá, dyž mám myslet eštì na nìco inýho. - Pae Stavinoha, pøerušil ho Karel, vypravujte raèi vo tom Herynkovi ze Slanýho. - Kadle, Kadle, dìl Stavinoha káravì, to je vopravdu smutný, že mᚠtak málo zalíbení pro vnitøní stránku svýho povolání. Teorie, kluci, je dùležitá vìc. Vona udìlá z pacholka andìla, a zrovna naše zamìsknání bylo by bez teorie moc smutný. Zlodìj! No jo... S tým je každý hnedky hotovej. Aby se šel èovek rovnou utopit. Každej plavajzník v kožiše mùže se na èoveka vytáhnout a nic se mu za to nesmí stát. Ale teïka dìme

na to z druhý strany: zlodìj je vobì spoleènosti. Právì tých plavajzníkù v kožichách. Aha, kluci, to už vypadá jináè. To je teorie. Vo tym se neuèí na žádný škole, tam se uèí vo smìnce, vo vobchodním právu a štátních bankrotech, slovem, vo vyšším zlodìjctví. Kadle, syèuro, tøepej poøádnì! Má teorie je, že zlodìjctví muší bejt, a co muší bejt, není špatný. Muší bejt ze dvouch dùvodù. Za pøednì - aby se vyrovnávaly majetkový rozdíly. Z poctivý práce nikdá nevznikne vìèí majetek - ten byl dycky nakradenej anebo zdìdìnej, a to je pìšky jako za vozem. Proto, kluci, nesmí se nikdá kráct chudejm. Kdo takoví lidi vokrade, je lump a nepatøí mezi kalakterní zlodìji. A za druhý - je zlodìjctví nutný u lidích, kerý maj vodvahu a mušej ji nìjak cvièit. - No jo, souhlasil Karel, dvanáctiletý kluk, ale zøejmì jen proto, aby ukrátil výklad, jenž ho nudil, ale jak to bylo s tím Herynkem? - Vy, kluci, ste naèisto pokažený biografem, èovek aby vám vypravoval jen samý romány. Šak dojde na Herynka taky, páè i von má místo v teorii. Ale já teï budu vykládat vo tom Roèildovi. - Á, Roèild, to je taky pìkný! kochal se Karel, jenž mìl celou Stavinohovu teorii v malíèku. - Možná že jo, možná že ne, zvolal hrozivì Stavinoha, ale tak se nì zdá, Kadle, že dostaneš pár do kebule, esli nebudeš poøádnì tøepat. Cherubín Karel poèal tøepat horlivìji a Stavinoha pokraèoval ve svém výkladu, upadaje mimodìk v tón ponìkud katedrový. - Vo tom Roèildovi, co má potomci, kerý sou dnes nejbohaèí lidi na svìtì kromì AMERIKY, kde má každý prasectvo eštì vìèí rozmìry než inde Roèild a jemu podobný sou jedním slovem velezlodìji, to sou takoví špinavci, že si z nich nesmíme

brát pøíklad. Roèildi sou takoví velký zlodìji, že je svìt drží za svý nejpoøádnìjší vobèani. Já vám chci na jejich pøíkladì ukázat, jak se dìlá majetek. Ten první Roèild známej dìjinám byl tak dlouho poøádným èovekem, pokud nepoznal, že mu vlastní ruce nikdá neudìlaj miliónek. A jen si to pomyslel, už se sèuch s jedným potøebným vévodou, kerej mu øek: Maj líbr Roèild, má zemì je chudá a já bych chtìl bejt bohatej - japa bych to mìl navlíct? - Ale, velièenstvo, povídá Roèild, to je snadný: vaše zemì je bohatá na zdravý chlapy, a tak je vyvážejte do inej zemì, kde takovejch nemaj dost. - No jo, povídá zase to velièenstvo, dyby to byli konì, to bych ti to eštì vìøil, ale menuj nì jednu zemi, kde bych dostal za chlapa tolar. - Na to povídá Roèild : Teïky právì válèí Englièan s Amerikánem a shání lekruti. To by bylo pár sudùch dukátùch za zdravý lidský maso... - No jo, Roèilde, páá ten vejvoda, to mì už taky napadlo. Von je englickej král se mnou v pøízni, a že by platil, to taky vím, ale to pøece nende, abych já, vejvoda, prodával svý poddaný jako èokly. - Wie heisst prodával, velièenstvo, na to ten všivák, nic nebudou prodávat - pøenechaj to zboží mnì a budem mìt voba prachùch jako babek. - To by šlo, povídá ten korunovanej holomek. A dal nachytat pár tisíc zdravejch chlapùch a Roèild je vodvez jako dobytek do Anglie. Ale Englièani na to nemìli dost penìz, a tak Roèild povídá: Tak víte co, chlapci, já vám ty peníze puèím, ale bude to stát patnáct ze sta. A voni si s ním plácli, páè ta Amerika jim vojáci zrovna žrala. Teï Roèild sám peníze nemìl, a tak øek tomu povedenýmu vévodovi: Co byste, velièenstvo,

nechávali zlaáky ve sklepì, dyž u mì budou mìt mladý!... Puèej mnì je do kšeftu a já im z nich dám pìt ze sta. - A co ten vejvoda ? zeptal se nejmladší cherubín Jarda, teprve devítiletý. - No to se ví, že se ulakomil, puèil je tomu židovi mazanýmu a ten mu je zasejc za pár dních vrátil jako vod tìch Englièanùch, a to se ví, že je zasejc dostal zpátky a nakoupil za nì zase inejch vìcích, a tak to šlo poøád dál, až mìl tolik penìz, že ani nevìdìl, co s nima. - Ale na tom nemìl dost, chtìl se stát nejvìèím boháèem na svìtì, a to se mu taky povedlo za napoleónckejch válek. - To je moc pìkný, kluci, poznamenal cherubín Karel, todle èíhejte. - Jednou to Napoleón, pokraèoval Stavinoha, projel u Waterloo a ten Roèild, kerej si èekal u vojska na vejsledek, horempádem letìl k moøi. Byla strašná bouøka, ale von pøemluvil jednoho rybáøe a ten ho pøece pøevez pøes moøe. S vobìma to bylo móc nahnutý a napili se hodnì vody, ale nakonec se ten Roèild pøece jen dostal na burzu. To je státem chránìná zlodìjárna. Tam byl velkej fofr, páè dyby to byl Napoleón Englièanùm natøel, byli by na hromadì. Šichni mìli strach, dyž žádný zprávy skrz tu bouøku nepøišly, a najednou se ukáže ten Roèild. - Lump stará: schválnì si vám na to vzal svý nejhorší kvádro a koukal jako hrobník, dyž se zavede krematórium. Dyž to ty Englièani voèíhli, zaèali vyvádìt, jako by už mìli v kalhotech, a prodávali renty Ale von je nikdo nechtìl, páè si každej myslel, esi to Anglie prohraje, tak se do toho budou balit syreèky. A ten Roèild navoko prodával taky, ale hned to zase tajnì kupoval a ty vostatní renty taky koupil, dyž byly bratru za tentononc. A dyž to mìl šechno v kapse, tak povídá: Tak vám,

páni, mockrát dìkuju, teï sem nejvìèí boháè na svìtì - ty renty budete zejtra kupovat desetkrát tak draho. A taky jó: druhej den pøišla zpráva, že to Napoleón projel, jako dyby mìl rakoucký velení, a Roèild vydìlal tolik penìz, že toho bylo moc fùr. - Škoda že Roèild není v Praze, zašeptal cherubín Pepek. To bysme ho voholili!... - No, Pepíèku, von tady Roèild, pravda, není, ale sou tady jiný gauneøi jemu podobný, a tak si, kluci, dycky pomyslete, že mstíte ty ubohý vojáèky, co je Roèild prodával. Kadle, dej to sem, dy z toho muší bejt tvaroh. Ale proti oèekávání smìs nedosáhla dosud své pravé vùnì a jednotlivé souèástky nebyly dobøe slouèeny. Stavinoha zle zaklel. - Tak vidíte, mí kadeti, tu svìtovou zlodìjnu! Èovek poctivì zaplatí pravej koòák a pravou koøalku, a ten ulièník kupecká mu to tak napanèuje, že tem vìcem samejm se z toho dìlá nanic. A tak to máte se ším. Ale se zlodìjctvím taky, dyž se nedìlá recht. - Aha, podotkl cherubín Karel labužnicky, teï pøíde ten Herynek. - To si uhád, hajzlíèku, teï pøíde! Ale není to jen tak povídaèka vo komeníku na postrašení dìtièek. Tadlec povídka má svý jádro a já vím, proè vám ji vypravuju. Hlavnì ty, Jardo, dobøe votvírej uši, páè to je to nejhlavnìjší, co mušíš vìdìt. - My krademe jen u tramky, na Spartì a na národních slavnostech! oddeklamoval cherubín Karel. - Ty kluku mizerná, ty bys moh bejt mimoøádným docentem na mý zlodìjcký akademii, prohlásil Stavinoha uznale. Dobøe sis mý slova zapamatoval, ale jen aby ses s nima taky dycky

øídil. A vy vostatní jakbysmet Proè? To vám vysvìtlí pøípad toho Herynka. - Ale už to je, pae Stavinoha, už to na mou duši je, zajásal cherubín Karel, èichaje k bandasce. - No, už to vypadá k svìtu, Kadle. A teï se to dá trochu povaøit na malým vohni. Vono to chce svý, jako to naše zamìsknání, a než to bude hotový, povím vám to vo tom Herynkovi. Teda ten Herynek, lump ze Slanýho, byl vrah. Já pro todle nejsem ani u svýho nejhoršího nepøítele; na mì je to moc vostrý. Ale ten Herynek zabíjel lidi, jako ty, Jardo, si teï zrovna zabil mouchu. Byl to fici z hospody a mìl dìvku, kerá ho stála moc penìz. A tak si vybral jednoho øezníka, poèkal si na nìj na silnici za bílýho dne, zabil ho a vzal mu vopasek s tøema tácama a støíbrnej kláneèník. A von to byl takovej lotr smìlá, že se ani nebál prodat bryèku i s konìm. To se ví, že to všechno natøel, aby se to nepoznalo. - To je ale co øíct! poznamenal od plotny cherubín Karel. - Èetníci byli jako diví, hledali po celý dni, a veèír s ním hráli karty a vo nièom nevìdìli. Èapli òáký cikáni; zasejc je pustili a dali do basy chlapa s pimprlovou komedií. Von ten dìda byl sice poloslepej, ale na to voni nedali: dokaž, chlape, že si toho øezníka nezabil, øíkali. A von už byl z toho jelen, dyž najednou najdou lidi zabitýho archítka Zahrádku ze Slanýho, kerej nes zedníkùm vejplatu. - To se ví! Zase Herynek... Zase sebral pár tácù, zase hrál s èetníkama ferbla a voni chytili òákýho sedláøe, kerej se vo tom archítkovi pøed deseti rokama špatnì vyslovoval. Toho dìdu s pimprlatama pustili, ale sedláøe dali pøed porotu. Kluci, ten sedláø byl hodnej èlovìk, ale vypadal jako vrah. A páè byl jednou trestanej, že pøi muzice pobodal èoveka, voni ho pro tu vraždu vopravdu vodsoudili.

- Ale právì ten den zabil Herynek tøetího èoveka, bohatýho lékámíka na letním bytì. Vykrad mu pøitom vilu a byl tak drzej, že si druhou noc pøišel pro to vostatní, co nemoh pobrat. Vstane vod karet a povídá vochmajstrovi: Pane vochmajstr, já sem òákej vospalej...,vochmajstr: No šak já taky muším do služby. Tak dobrou noc. - Von Herynek neví, že ta služba je u tý vily, že ji hlídaj, a pøíde tam, zrovna dyž se èetníci støídaj. A už mu bylo zle! Honili ho, kluci, støíleli po òom a flákli mu jednu do stehna, ale von dobìh do lesa a tam se skoval. Jenže pøitom ztratil nùž, kerej vzal tomu archítkovi. Nazejtøí byl z toho velkej ruml, ten k smrti vodsouzenej sedláø plakalradostí, vrchní porotce se na stek zlil a èetníci øíkali : Toho chlapa, kerej nás pøived do takový hamby, mušíme teïky dostat!... Ale proto je eštì nepøešla chu na kartièky a veèír se schánìj: de prej je pan Herynek. - Òák není ve svý kùži, povídá hospockej, celej den se válel. - Ale sotva to doøek, vokáže se Herynek a povídá: Snìd sem zkažený vejce, ale už sem zase chlapík. Tak hodíme si ferblièka, pane vochmajstr?... Takovej to byl chlap. Bylo mu na vomdlení, ale von si poruèí a hraje, pije pívo a smìje se s èetníkama. Pak cejtí, že se mu sešmejk vobvaz, kerej si sám dal, a že mu krev teèe po noze. Tak vytáhne nùž, hraje si s ním a jakoby náhodou bodne se do stehna. A ty èetníci mu uvìøili a sami ho vodvedli na postel. - A von se z toho vylízal a myslel si: No, mnì se už nemùže nic stát, já mám holt štìstí. A stouplo mu to do hlavy. Pytlík, mìl si øíct: byl sem už jednou potrestanej tou ránou do stehna, že sem míchal dohromady dvì rùzné vìci, a podruhý to už neudìlám. Ale von to udìlal docela vobrácenì. Zajel si do Rakovníka na jarmark, a jak si tak, nenažranec, myslí, že

se mu dycky šecko povede, zajel rukou do kapcy òákýmu strejcovi z Podboøan. - Jo, to není jen tak, kráct!..., poznamenal cherubín Karel. -Ba, pravdaže ne, Kadle. Von mìl ruku tìžkou, a pak: mìl bejt potrestanej za drzost. A tak to ten strejda hnedky ucejtil a zaèal dìlat bengál. „Majkót,“ jeèel, „já sem, lidièky, vokradenej! A tys to, chlape, udìlal.“ Milej Herynek zapírá, ta jeho milá mu to dosvìdèila, ale èetníci v Rakovníce nebyli takoví lehkovìrní jako ve Slaným, a tak ho pìknì prohledali a našli u nìho medajlónek s podobiznou toho lékárníka, co ho zamordoval. Milej Herynek se vytáèí: To sem jen tak zdvíh na silnici! Ale voni už mìli podezøení, a dyž voèíhli tu jizvu po ránì na stehnì, byli jako na koni a honem udìlali u nìj prohlídku. A než pøišel veèír, vìdìli už na nìj i ten druhej mord na tom archítkovi. A Herynek povídá: Já už vidím, že sem vám nalít, a nì je teïky šecko jedno. Tak , abyslte vìdìli - toho øezníka sem voddìlal taky já. - Jak to s ním dopadlo? zeptal se Jarda, který tu historii slyšel poprvé. -No, to si mùžeš, prcku, pomyslet! . . . Starej císaø pán se náramnì dopálil a øek: Ty vraždy, ty bych mu eštì vodpustil, ale že vodil mý cé ká èetníci za nos, to už kvùli pøíkladu muší bejt náležitì potrestáno:a chlap visí! Tak ho povìsili v Lounech na dvoøe kreminálu, a než to uïáli, ten Herynek zaplakal a povidal: Já mám stek, že mám umøít, ale já sem si to zasloužil , paè sem to míchal dohromady. Dybych já byl zùstal pøi mordech, nic by se mnì nebylo stalo a moh sem to spánembohem dìlat dodnes. Uèiniv dùkladnou pauzu k zesílení dojmu svých slov, Stavinoha rozšafnì takto pokraèoval:

- Nikdá, kluci na toho Herynka nezapomeòte. Von poznal pravdu, ale ke svý škodì moc pozdì. Dneska je o ve svìtì jak v tej švejcarskej fabrice na hodinky, kde každej dìlá svùj zoubek v koleèku a nikoho ani nenapadne, že by mìl dìlat šechny koleèka a péra. A to platí vo vás taky. Jen jednu vìc mùžete dìlat dobøe: estli dìláte každou napolovic. Taky každej má talent jen k jednomu. Kdo je poseroutka, dìlá jen zeï. Kdo je chytrej, pracuje u elinky jako my. Kdo je chrabrej, chodí na pùdy. Zkušený zlodìji to dobøe vìdí a nikdá to nemíchaj dohromady. A estli se pøece jednou spletou, zde to vodskáèou. Vykøiknuv to, Stavinoha se zamraèil, jako by poci´toval fyzickou bolest. - Aha, proøekl Karel, teï pøide to s tím Kvìchem. - Jo, teï vám povím, jak se to vosvìdèilo na mnì samotným. Snad vám nemuším øíkat, že nejsem ledajakej zlodìj. . . Já mám za sebou už devìtaètyrycet trestùch a sedìl sem už hnedle šest rokùch. Ale dyby mì pøi každý práci mìli chytit, tak bych už musel sedìt nìjakých tisíc let. A pøece sem se taky jednou zmáchal. . . To sem se vám jednou tlaèil na Václavským u elektriky, pìknì sem si vybral nacvaknutej couráèek a nemyslím si nic zlýho, dyž mì najednou nìkdo veme za ruku. Kouknu a vidím: starej Kvìch. - To je, vysvìtloval Karel Jardovi, víceprezident vod zemckýho trestòáku. - A jakej vícešprezident! Ten dyž vede poroty, to je jako v májovej bouøce. Ana mì má poøádnou žízeò. Já sem tak dalece do tý doby proti nìmu nic nemìl, protože von si dìlá svý, a proto pøece mùžeme jeden druhýho snýst, no, né? Tak ho pìknì pozdravím, ale von si na mì houkne: - Milej Ferdinande, koukejte se ztratit.

- Prosím, šnosti, já sem nic zlýho nevyved, já na to. - A von: Známe se, Ferdinand: Gevónhajtsdýbštál . . . Marš, synáèku! - Já se kroutím . . . Sem uraženej, páè sou pøi tým lidi; a èert mnì nedá, a místo abych vodprejsk, povídám: - Prosím, pane vícešprezident, jek ráèej porouèt . . .aèkoli sem, prosím, svobodnej vobèan . . . -Von se vám na mì podívá shùry jako lupiè, dyž chce èoveka rozpárat, a povídá: Doèasnì svobodnej, milej Ferdinande... beztoho ste na svobodì jen z nedopatøení A abyste vìdìl: ste zbavenej vobèanských práv. Vy ste tak málo vobèan jako tadle elektrika. - Vona to byla, kadeti, vlastnì smutná pravda, ale co to jednomu pøipamatovává ke všemu pøede šema lidima! Já sem v tý chvíli ucejtil, že mám na nìj takovej stek, že bych mu udìlal dovíco. A za nìjakej èásek vám ho vidím ve Vrchlickejch sadech, jak tluèe špaèky na lavièce. Sedí vám tam jako vopilej, klátí se ze strany na stranu a na bøiše se mu blejská zlatej klandr. A já si øeknu: I koukejme se, holomka, jak mnì nabìh do rány... To mnì ho sám pánbu posílá. Cherubín Karel poznamenal: - Tak vidíte, pane Stavinoha, a dyby to udìlal našinec, dal byste mu jich pár. - Necintej, Kadlíèku, šak mì to òák mrzelo, ta má slabá chvilka... Ale v tom omentu sem vidìl jen ten blejskavej klandr na jeho pandìru. A tak sem se vám k nìmu pøitoèil a ani sem nevedìl, jak se má ruka vocejtila na jeho vestì. Vona si tam vlastnì mašírovala sama a ani se mì dohromady neptala, co tomu øíkám. Jen to vím, že mnì bylo moc blaze a že sem slyšel andìlíèky zpívat. A tak vám ta má ruka sama vod sebe poèíná vodpínat ten jeho klandr, ale najednou vám ten Kvìch votevøe voèi, zrovna jako by na to èekal, a povídá, jako by

se nechumelilo: - Ale si to holomek, Ferdinande... todle bych do tebe neøek ani já, že by sis troufal vokrást na veøejný lavici samotnýho vícešprezidenta zemckýho trestního soudu. - A co bylo dál? zeptal se cherubín Pepek. - Co by bylo! Dal mì sbalit a napražil mnì za tu chvilku rozkoše pìt mìsícùch. - Jo, takovejm lidem se má poøádnej èovek vyhnout, poradil cherubín Karel. - Vo tom si eštì nìco povíme. A abyste, kadeti, vìdìli, tak já sem si øek, že nemùžu to mý jubileum voslavit líp, než dyž teï èistì provedu to, co se mnì s tím Kvìchem nepovedlo! ...

Kapitola druhá Jest vìnována generálské dcerce, zvané utahaná lojzis, a uvádí nís na proslulé bidýlko uprostøed jubilejních pøíprav Ferdinanda Stavinohy Sotva Stavinoha dokonèil, cherubín Karel zajásal: - Už je to teda venku, my zase pudeme - no zapla vám to pámbu, pae Stavinoha... Já už sem se zaèal bát, na mou duši, dyž se tak dlouho po nièom nešlo, že ste se zkazil. - Tak teda vidíš, Kadle, že seš pytlík, já sem si to jen skovával k tomu mýmu jubileum. Vono takový èekání zvostøí chu, a tím spíš, dyž de èoveku vo takový slavný jubileum. Cherubín Karel, aèkoli toto rozhodnutí schvaloval novým a novým jásotem, poèínaje si jako høíbì, které vyvedou za slunného rána na louku, zatváøil se neobyèejnì potmìšile: - Ale je v tom háèek, pae Stavinoha! Dy vy nám tady vykládáte, že to nemáme míchat dohromady, a najednou to sám mícháte, a jak! To je špatnej pøíklad. Stavinohova tváø nedovedla zatajit rozpakù. - To je docela zvláštní pøípad, Kadlíèku, øekl vyhýbavì. Já to muším udìlat, abych mìl spokojený svìdomí. Já si to zejtra s tema lidma spravím. My si, kluci, udìláme panget za peníze mìjakýcho soudního rady, a tak voslavíme nejlíp to mý jubileum. Jubileum, pae Stavinoha, zvolal dychtivì cherubín Karel, poøád melete vo òákým jubileum, a co to vlastnì je? - To bych øek, já tech padesát rokùch vùbec necejtím, já sem vopravdu jako mladík - snad proto, že sem se zachoval a zùstal starým mládencem.

Po tomto prohlášení zlodìj Stavinoha pøistoupil k matnému zrcadlu a spatøil mužíèka jen nìco více než 150 centimetrù vysokého a nápadného jako novì nabílený dùm tìmito tøemi znaky: malou postavou, ryšavími vlasy nepoøádnì kuèeravými, a šedými oèky, majícími však pronikavost reflektorù. Aèkoli nemalá inteligence záøila z oèí a tahù jeho tváøe, Stavinoha se zamraèil na svùj obraz v zrcadle a obrátil se k svému obrazu. Èinil tak po celý svùj život, ale bez výsledku. Nemohl se obrátit zády také k svému osudu, který byl pøipoután k jeho osobì hrbem, vykøièníkem namíøeným jedním koncem k  nebesùm a druhým k jeho srdci. Naneštìstí se hrb chystal jubilovati s ním. Stavinoha pøešel nìkoikráte svìtlici bystrou chùzí, podlamuje se v kolenou, a zapomenuv na své životní neštìstí, zasnil se a rozjímavì øekl: - Padesát rokùch! Víte, kluci, co to je padesát rokùch? Padesát rokùch leží klas na mlatì a cepy do nìj bijou . . . Kdo to vydrží tak dlouho, ten už, páneèku , za nìco stojí . . . Padesát rokùch tìžkýho života - - Vstoupila bez zaklepání štíhlá žena ve spodniècèe, košili a s køiklavou šálou kolem krku, jako by tu byla doma, a promluvila chraptivým hlasem starých prostitutech: - Ferdo, nemᚠkrapek tento . . .? Nebo cigaretu? Neèekajíc na odpovìï a neptajíc se po svolení, pøistoupila k almárce a bedlivì prohlédla všechny láhve i lahvièky, které se tam povalovaly. Když nic nenašla, usedla rozmrzele na Stavinohovu postel a její tváø a celý její vzhed pøipomínaly - starý prapor. Kdysi skvìlý bohatstvím barev a vesele se tøepetající ve vìtru, nyní schlíplý, s barvami zašlými, plný dìr, ale pøece jen nevšední a nápadný.

Stavinoha, který se ještì více rozjaøil satøiv ji, øekl: - nemám ani tento, lojzis, ani športku, ale kraasa mám. - Tak ho dej sem, øekla Lojzis lhostejnì a zapálila si doutník. Byla dnes zamraèená a zarputilá. To èinilo zajímavou tuto ženu, která již odkvetla, ale nicménì se zachovala pìkné tìlo i temperamentní živost. Kouøila zruènì a náruživì jako muž a její chtivé rty prozrazovaly, že je její pøirozeností vrhati se stejnì chtivì na vše, co pøinese život. Ostrý dým a její myšlenky ji dráždily; tváøila se stále pohnutìji. Leè Stavinoha, který ji dobøe znal, vìdìl, jaká je asi pøíèina tohoto pobouøení. Nejménì jednou za mìsíc Lojzis odcházela všecka rozechvìlá a rozpaèitá do pøední polovice domu k Èerné babièce, jejíž karty byly slavné, neomylné a široko daleko proslulé. A dovìdìla se tam, že dychtivì oèekávaný obrat jejího osudu, jakýsi barevný zázrak v životì stárnoucí prostitutky, nièím se dosud neohlašuje. Pak bývala zlá a takový den konèil buï rvaèkou na Bidýlku, nebo pøed domem èi na chodníku pøed Starou èubajznou, který byl nejdùležitìjším místem jejího rajónu. - Ty seš starej blázen, Lojzis, øekl Stavinoha soucitnì. Sfinga se pohnula, hodila po Stavinohovi nedopalkem a zajeèela: - Nech si to, èoveèe, jó, ptá se tì nìkdo po tým? - Sme to hlupáci, my nešastný lidi! mínil Stavinoha. Lojzis, dìlej rotyku, esli ti to uleví, ale nekaž mnì radost. - Já se tì na tvou radost vykašlu, oznámila mu Lojzis, a když našla odhozený nedopalek, nìkolika ráznými tahy jej rozhoøela a usedla zase, zle blýskajíc oèima. - Radost? Èoveèe, seš ty blbej!... - A pøeci jó, Lojzis! Radost, a poøádná... Tak mì napadá, že bys mi mohla pøi tým dìlat - reprezentantku domu...

Lojzis jen výhrùžnì bafala a kluci trnuli, nebo v sousedství nikdy nikdo se neodvážil žertovat s Lojzis, když se vrátila od Èerné babièky. Avšak Stavinoha neohroženì pokraèoval: - Já chci, abys vìdìla, poøádat zejtra menèí slavnost a támdle už k tomu vaøím ajrkoòák, a to víš, Lojzis, takovej raut se neobejde bez žencký. Já pøíkladnì, dyž vidím dobrý jídlo, zapomenu na všecko a žeru a žeru a nikdo by hostí nepobízel, aby žrali taky... Lojzis, která pøi zmínce o vajeèném koòaku zvedla hlavu jako vìtøící køepelák, zeptala se kadetù: - Kluci, má tendle canc hlavu a patu? - Jo, sleèno Lojzis, zvolal Karel, tudle to vaøím a panu Stavinohovi bude pozejtøí padesát, tak von to chce voslavit. - V nedìli ve tøi hodiny ráno, Lojzis, prohlásil Stavinoha dojatì. Padesát rokùch. Nastalo mlèení. Lojzis odhodila zbytek cigára a pohledìla na Stavinohu pronikavì, pak sentimentálnì. Novým hlasem zádumèivì pronesla: - Tak tobì už, Ferdo, bude padesát... To se koukejme, jak to letí... Mᚠty taky toho za sebou. - Ba jo, Lojzis. Padesát rokùch a devìtaètyrycet trestùch... Cherubín Pepek, jinak moudrý, se zasmál - docela nevhodnì. Lojzis se zase náhle rozlítila a zajeèela: - Co, ty skrèku, budeš se tomudle smát!... Takovejch jako ty vešlo by se do Ferdy sto, a eštì by tam zbylo místo... - Lojzis, nezlob se na toho kluka! Von je to mùj nejhodnìjší kadet, ale taky nejhloupìjší . . . Lojzis, která už zapomnìla na Pepka, zádumèivì: - Padesát Ferdových rokùch . . . Hu, na mì šáhla smrt . . . No to je òáký jubileum . . . A vidíš, Ferdo: jubileum, jakejch je málo, život, kterej by tak hned nìkdo nesved - a v novinách vo tom nic nebude . . .

Probodávajíc oèima zuøivì Karla, který pøi tìchto slovech upadl do chyby svého bratra a zasmál se, mluvila hlasitìji: Vo každým blbým praseèkáøi, vo našom domácím, vo všech tìch nažranejch, který si to zaplatìj, by to tam bylo, a voni ti nešahaj ani pod kotníky! Ale vo tobì, kamaráde, tam nebude nic . . . Náhle - vše se u ní dostavovalo náhle - objevily se jí v oèích slzy, skoèila k Stavinohovi a objala jeho krk. - Kluci, víte, co je takovejch padesát rokùch? Vodstrkování, honìní dravej zvìøe . . . Èlovìku je poøád, jako dyby stál v lednu nahej na ulici . . . Takovej to je život, a vy se tomu eštì, cucavý telátka, smìjete . . . Ferdo, kluku mizerná, ty si mì s tím jubileum rozbreèel . . . Dy já bych nejradìjc za tìch padesát rokùch padla k nohám. Estli je nìjakej pámbíèek, tak muší k tobì dnes v noci pøijít a øíct: Ferdo, miláèku mùj, padesát rokùch si žil jako pes, ale nebreè; dostane se ti za to odmìny - - Vroucnost, s níž Lojzis pronášela tato slova, postrašila Stavinohu stejnì jako objetí, v nìmž ho svírala. Již dlouho se mu zdálo, že mu Lojzis prokazuje víc pøátelství, a vøelejšího, než by odpovídalo jejich vzájemnému zdravému vztahu. Nevìdìl to s jistotou, ale nadmíru se obával, že nevypoèitatelná Lojzis vzala si do hlavy - oženit ho. A to se sebou samou. Nijak netoužil po manželství, s Lojzis tím ménì. Aèkoli ji mìl rád jaké starou pøítelkyni, bylo mu jasno, že by byla manželkou prašpatnou. Tøeba zlodej, byl Stavinoha charakter. Lojzis naproti tomu byla - stará nevìstka. Ráda pila. A byla postrach okolí: její stará hysterie mìla nejsvévolnìjší a nejnevypoèitatelnìjší formy. Její alury pøicházely náhle a byly prožívány. Jednou se Lojzis mìla za velkou dámu. Tu se objevovala v hedvábí, na prstech plno padìlaných prstenù. Domovnice musila jí v té dobì dìlat komornou. Pøezírala

všechny své staré známé a odcházela do elegantních kaváren a barù. Kde však její vznešenost našla pozvolný konec v dùkladné opici. Obratem pak se zmìnila v prostoru stárnoucí nevìstku ze Žižkova, vrhajíc se na lidi, jak se jí namanul do cesty, pronic zanic. Rozbíjela nádobí v hostinci a drápala oblièeje svých pøítelkyò, zachovávajíc si neotupený jeden instinkt: strach pøed strážníky: a bylo s ní sebehùøe, podivuhodnì se jim dovedla vyhnout. Probudila se a cítila, že je prostá, nábožná žena, která má jen jedinou potøebu: Boha.Mizela v kostelích, konala dlouhé a bolestné zpovìdi, tøeba pìt za den, každou v jiné ètvrti, chodila k jeptiškám pro duševní potìchu a snila o tom, že stráví zbytek svého života v klášterní tišinì. Jednoho dne - záhy - ztratila však jakýkoli zbytek zbožnosti a stala se svárlivou, špièatou osobou, plnou kuøích ok a nenasytné vyzývavosti. Štvala sousedy, psala anonymní dopisy a - spìchala do nové své promìny, jichž bylo na desítky, vyplòujících celý její život, až na nìkolik støízlivých dnù, kdy byla støídavì hodná a zasmušilá; a tu ji zase její pøátelé musili støíci pøed sebevražednými pokusy, které již nìkolikráte nastrojila. Ne, život s Lojzis nebyl by nijak pøíjemný, i kdyby Stavinohu milovala. Vìdìl však dobøe, že ukládá více o jeho penìženku než o jeho lásku. Proto se jí jemnì vyprostil z objetí a øekl chlácholivì: - Ale, Lojzis, brouèku, do by to bral tak na metráky! Já nechci beèet, já chci bejt veselej, já mám bejt naè pyšnej. - Heleï, Ferdo, to ti nikdo nebere, to každej ví, že seš dobrej vodborník, na to Lojzis, jako když másla ukrajuje.

- Vodborník, Lojzis! To bych øek Koukej: Když se øekne „Stavinoha“, to je jako patent. Kdo vynašel napøíklad tudle kadeti? Stavinoha! Lojzis, která se ještì nevzdala svého plánu, umínila si, že to zkusí s pochlebenstvím: - To bys mnì mìl jednou vypravovat, Ferdo! - Ale to je tì divná vìc, Lojzis. To tì byly takový dvì vyšší vnuknutí, sám ze sebe to ani nemám. To tì byl tenkrát na mì takovej pres, že frantové èoveka znali jako falešnej grejcar a sbírali nì, eštì než sem nìco proved. No, už sem vidìl, že toho v tìch tramkách muším zanechat a zkusit nìco jinýho. Voni si na mì lidi ukazovali prstem, páè šude v novinách byly moje fotografie, a pasažíøi, sotva sem se mezi nimi vocitnul, dávali ruce do kapcy a volali na konduktéra: „Pane prùvodèí, maj eštì tašku?“ Já tì byl na tom, Lojzis, tenkrát tak zle, že sem mìl párkrát hlad, na mou èest. - To vím, Ferdo, copa sem tì tenkrát nekrmila? Stavinoha o tom sice nic nevìdìl, avšak ponechal Lojzis zásluhu a pokraèoval: - Jednou sem pøišel do divadla. (Klukùm.) Já mám rád divadlo, dobrý divadlo, né òáký operetní kaše, a du, jak mùžu. Voni nì v divadle napadaj taky moc dobrý myšlenky. Tak sem byl taky na Cyránovi, a dyž von si ten nosatej neøád seøadí ty svý kamarádi a chválí je tomu floutkovi-Gyšovi, tak vám nì to najednou blejskne hlavou: To by bylo nìco, Ferdinand, mìt taky takovou spolehlivou páru kolem sebe, sebrat pár vostrejch hochùch, dirigírovat je a sám bejt vzádu, pokud se na èoveka drobet nezapomene... Von zatím na jevišti ten floutek nìco frfòá a Cyráno mu vodpovídá jedna radost a èovek se už vidí na jeho místì, a ten floutek, to sou ty naši frantové... Už sem na tom Cyránovi nevydržel a du ven, páè muším vo tom pøemejšlet.

Jenže hned v tý chvíli vidím, jak frantové chytaj jednoho toho mýho kadeta za druhým: pracovat u tramky není, Lojzis, malièkost, je tì vidìt ze všech stran, a esli nemᚠchmat zrovna sametovej, pasažíøi tì ucejtìj, voni nemaj smysl pro kumšt, a zaènou hned jeèet, jako by je na vidle bral, a fackovat, a èovek vùbec je èasto jako fackovací panák, a to si mùžeš myslet, že to nejni nic pøíjemnýho. Tak sem se už zase s tema kadetama smutnì louèil a zrovna si to hasím kolem policejní direkce. Pøed vratama stojí pøísnej policajt Pecina. Má službu a vykládá nìco òákýmu mrnìti, který se ho na nìco ptá. A von ten Pecina ani nejní jako Pecina. Von se na toho hajzlíèka usmívá a hladí ho, a dyž vidím tohle, zase se mnì v kebuli zablejskne a já zùstanu stát, jako dyby do mì hrom uhodil. Pecina to zmerèí a povídá: - Copa, Ferdo, ty lumpe, deš se dát dobrovolnì zavøít anebo chceš vokrást samýho pana policajdirektora? A toho klazana pøi tým dál hladí... No a to byl ten mùj nápad: s dìtma se muší na ty holomci! Hrdì: - Cherubíni, Lojzis, sou muj velkej vynález, kerej mì proslavil a pøived policii na dva roky do zuøivosti. Sebral sem pár parchantùch, ke kerejm se nikdo nehlásil a kerý by se beze nì zkazili, a vymyslel sem pro nì takovou práci, že frantové z toho byli tumpachový. To byli nejvìèí dni mýho života, a já sem byl jako ty vynálezci, kerý si nìco vypoèítaj a sou z toho jeleni, dyž to provádìj, a vono to dovopravdy de. Vona to byla vlastnì celá øada nápadùch. Už žádná práce vevnitø vozu, kde je moc vidìt a kde nejni velká tlaèenice. Celá vìc se provede na stupátku tadyhle kadetama a co bys napoèítal pìt. Já vyhlídnu èoveka a mrknutím ho klukùm ukážu. Pak se štrejchnu dozadu, páè je to vìci dycky nezdravý, dyž je mì vidìt u tramky. Dva kadeti toho èoveka vobstoupìj

a tøetí pomáhá dìlat tlaèenici. Dyž vùz pøijede, jeden kadet vyleze na stupátko a zadkem zadrží našeho èoveka. Druhej kadet, kerej je na nìj lidma pøimáèknutej, de mu do kapec u kalhot. Pak se první kadet vobrátí, øekne, že si to splet, tlaèí se zpátky a pøitom se podívá èovekovi do náprsní kapcy a veme mu tašku nebo hodinky. Dyž to je žencká, tak jí druhej kadet pøestøihne kabelku. Pak se voba ulejou, do vozu vleze tøetí, a když se stane, že vobranej spustí povyk a nìkdo øekne, že vidìl òákýho prcka, jak se maèkal, mùj tøetí kadet vobrátí kapcy naruby a najde se u nìho jen na dìckej lístek. A tak voni ty vostatní pasažíøi tomu vokradenýmu eštì vynadaj, že podezøíval nevinný dítì, a nìkdy eštì na kluka udìlaj sbírku... To tì byla, Lojzis, psina, dyž to zaèalo! Kradlo se, až se hory zelenaly, a frantové z toho byli dva roky modrý. Voni na nic nepøipadli a vo mnì se øikalo, že sem se dal na dobrotu. A voni by snad dodnes nic nevìdìli, dyby se mnì nestal malér. Jeden tajnej mì pøece jen podezøíval, ale z nìèeho inýho. Von, dyž mì vidìl poøád s tema mejma cherubínama, myslel si, že s nima udržuju nepøirozený styky, a tak po nás pás tak dlouho, až nás jednou natrapíroval, jak sme vobrali jednoho faláøe. Dyž mì pustili, zaèal sem znova, ale už to nešlo tak lehce, a já muším kadeti furt mìnit a už to docela nejni to. Leè Lojzis, sledujíc svùj plán, poznamenala zchytrale: - Nekecej, èoveèe, dy pøece každej ví, že seš už boháè!... - To se mejlej, Lojzis, zvolal Stavinoha úzkostlivì. Já ani vo bohactví nestojím, jen dyž je na chleba, že jo, kluci. Šak voni ti dosvìdèej, že sme už mìsíc vo práci nezavadili. Tu se vmísil od plotny cherubín Karel: - To je pravda, sleèno Lojzis, my teïka moc málo pracujeme a pán Stavinoha nás celej èas vyuèuje, aby prej z nás jednou nìco bylo. Tudle Jardu nauèil èíst a èerá byl s náma

na Kadlštejnì a moc pìknì nám vypravoval vo Kadlovi Ètvrtým. V nedìli sme byli šici na lodièkách a každej veèír nám ète. Stavinoha nakvašenì a stydlivì: - Nemel, Kadle! Leè Karel pokraèoval: - A co pán Stavinoha neutratí s náma, to rozdá babièkám. Nyní se Stavinoha rozkøikl: - Povídám tì, abys necandal, Kadle!... Do se tì vo todle prosil? To je štráchu, dyž dá èovek òákou korunku žebraèkám. - Já bych jim nedala, prohlásila Lojzis. Ty maj tøeba víc než našinec. - Tøebas, Lojzis, ale já dyž du kolem takovýho bábrlete, muším myslet na mou starou mámu. Na její upracovaný ruce pradleny, kerý zchromly vod regmatismu, dyž vypírala panskou špínu. A dycky ji vidím, jak vona, dyž už nemohla prát, mušela stát v Platejzu a taky natahovala tak dlouho ruce, až ji policajti vodehnali, aby nekazila pánùm dobrý zažívání. A vostatnì - dyk se musíme nìèím vodlišovat vod poøádnejch lidí, né? - Ale na zadní koleèka bys pøi tom, Ferdo, moh pomejšlet. Koukej, už je ti padesát až pøídou nemoci, nebudeš mìt ani peníze... ani ženskou, kerá by vo tebe peèovala. Stavinoha neklidnì: - Krucinál, Kadle, ty pøi tý plotnì, nì se zdá, spíš. Dyk se už toho, èoveèe, mušel uvaøit hektolitr. - No, už to asi bude, pae Stavinoha, vono je to tak hustý, že by v tom zùstal prst stát. - Nechceš vokusit, Lojzis? zeptal se Stavinoha. - E, já se tì na to vyflákám... èovek mu tady dobøe radí a von ani neposlouchá... Èoveèe já si k tobì vùbec chodím dycky jen pro votravu. - Ale zejtra snad pøídeš, Lojzis. Bude to moc slavný. Pøíde Buèina a Ledvinka a eštì iný chlapci vod fochu

a taky chci pozvat celý Bidýlko. Já teïky pudu koupit eštì òákou flaši vína, sejry a uherckej salám. Naneštìstí Lojzis již nebyla schopna sebeovládání. Zpráva, že Ferda je chudý jako kostelní myš, pùsobila na ni jako oheò na raketu. Chtìlo se jí prskat, syèet, vylétnout, roztrhnout se a všechno vypálit. I vykøikla hrozným hlasem: - Už sem tì øekla, že se na všecko vyflákám. A esi budete zejtra dìlat kravál, zavolám policajti. - Taky lososa chci koupit, podotkl Stavinoha, vìda, že uzený losos je její nejoblíbenìjší lahùdkou. - Na lososa se tì vyflákám taky, zajeèela Lojzis, a bouchnouc dveømi, vyletìla na Bidýlko - opravdu jako raketa. - A to vo sobì øíká, že je generálcká dcerka! øekl Stavinoha opovržlivì. Jo, takle òákýho felbébla, kerej vod rána do veèera pouštìl hrùzu, to eštì... - Pae Stavinoha, zeptal se kadet Karel, jak sleèna Lojzis menuje? - To nikdo neví, Kadlíku. Vona tady bydlí už i patnáct rokùch, ale von jí každej øíká Lojzis. A dyž má nevymáchanou hubu, tak: Utahaná Lojzis. Ale vona je ináè hodná holka - až na tu hubu...

Kapitola tøetí vypravuje struènì dìjiny domu èp. 6660 v Žižkovì a pøedstavuje Bidýlko Lojzis nebìžela daleko, pouhých nìkolik metrù k nej bližším dveøím, právì takovým jako ony, které vedly do obydlí Stavinohova. V stoupila do kuchynì právì tak veliké, jako byla Stavinohova. To byl byt, kterým musela vzít zavdìk generálská dcerka - jak to totiž sama o sobì prohlašovala. Takových dveøí a kuchyní bylo tu na pavlaèi v prvém poschodí pìt. Pìt dveøí, pìt oken a pìt kuchyní. Nad nimi ještì jedno pavlaèové patro, stejnì vypravené, naproti šestipatrový pøedmìstský èinžák, uprostøed dvorek bez slunce - to byl dùm èp 6660 v Žižkovì. Dùm zvláštní a svým zpùsobem proslulý. Jako bazilika Sacré Coeur dominuje Montmartru, a tím celé Paøíži, tak èinžák èp. 6660 Žižkov vypínal se osamìle, pyšnì a vysoko nad ostatní mìsto. To jest: ve skuteènosti nestál ani tak vysoko jako nìkteré èásti Žižkova, ale optický klam byl dokonalý: stál sám a sám na malém pahorku na konci mìsta, vysoký, zoufale do výše vyhnaný, jako by tu panovala hrozná nouze o místo. Okna na východ a západ, na jih a sever slepé stìny, k nimž se pøipojí jednou jiné èinžáky, koldokola nic než skála a chudokrevné periferní pole; vzadu høbitov a garáže. Vyhnanec, zkamenìlý na poušti, která je posypána rozvalinami, rozbitými hrnci, pomeranèovými slupkami, odhozenými veèerníky a lidskou bídou. Nad ním ležel tragický stín smrti. Kdysi dávno spousta lidí bohatla pøímo zázraènì z vinohradských polí a zahrad, promìòovaných v ulice a námìstí. Malý, ctižádostivý stavitel Brand nemohl se dostat do proudu v této malé

pražské Kalifornii stavitelù a realitních lichváøù. Všechny vinohradské ,,loty“ našel už obsazeny; nevadilo! Promarnil ženino vìno, svedl své i její pøíbuzné a kupoval draze žižkovské pozemky, vìøe, že dojde i na nì. Vinohrady, dovalivše se k jeho pozemkùm, poèaly se tvoøiti na jižním svahu kolem Vršovic. Brandovi zbyl bezcenný pozemek: nešastný spekulant vzal si do hlavy, že toto místo zastaví, ale hned v prvních dnech dìlníci narazili na skálu. Latentní šílenství Brandovo se promìnilo ve zjevné. V pracnì vylámané šachtì budoucího domu prohnal si lebku kulkou, vyplativ dìlníkùm ve mzdì poslední své peníze. Pak za fatku realitní spekulant Puchwein, lámal na nìm kámen, dobýval písek a zbohatl z toho, co Branda uvedlo do zoufalství. Když už místo úplnì zbavil všeho cenného, poèal na nìm uskuteèòovat Brandùv plán a vystavìl èinžák èíslo pop 6660. Uprostøed vylámaných skal a zpustošených polí, na která se vrhl plevel, trèel osamocený kuriózní èinžák. Vìtry se kol nìho divoce toèily, a když jednou nablízku zmrzl opilec, bylo domu dáno jméno Severní toèna. Dùm, stojicí tak osamìle v pustinì periférie, nelákal nájemníkù poklidných, kteøí vìší nade dveøe svého bytu tento støíorný nápis: Má jediná radost jest má tichá domácnost. Klidní manželé, penzisté a všichni, kdo byli závislí na zákaznících, vyhýbali se domu èp 6660 v Žižkovì, a pan Puchwein, když odmítl již tøetího pochybnì vypadajícího nájemníka, koneènì se dovtípil, že odmítá jediný druh lidí, který by se mohl cítit doma v jeho stavbì. Poté dal domovnici rozkaz: Pronajímejte to každému, kdo pøijde. Opravdu, lidé vskutku pøišli a dùm byl záhy naplnìn v obou svých èástech. Hned potom žižkovské policejní komisaøství

provedlo zvláštní registraci nájemníkù. Polovinu tvoøili zlodìji se svými rodinami, druhou nevìstky a jejich pøechovávaèi. Policie zde konala pravidelné prohlídky, kdykoliv se stala nìjaká krádež na Vinohradech, a zlodìji i nevìstky z domu èp. 6660 mstili na Vinohradských køivdu, kterou jejich mìsto spáchalo kdysi na ctižádostivém, ale nešastném staviteli Brandovi. Policie nikdy nepracuje soustavnì. Možno ji pøirovnat k zemìtøesení, které náhle pøikvaèí, aby zpustošilo, a pak se dlouho nestará o místa, která poznamenalo. Èasem se vrátili staøí nájemníci, neodolatelnì pøitahováni kouzlem domu, a ta hrstka spoøádaných lidí, která se zatím omylem nastìhovala do starých doupat zlodìjù a nevìstek, rychle zase mizela o nejbližším ètvrtletí. Lze øíci, že tento dùm provádìl dlouho jakýsi pøirozený výbìr nájemníkù libujících si v šarlatové atmosféøe. Zhruba až do války, kdy se shledalo, že prostì již není možno se vystìhovat. Kdo za tohoto stavu shledal dùm èp. 6660 nesnesitelným, nemohl si již opatøit polepšení. Tak zùstal koukol mezi pšenicí, to jest spoøádaní nájemníci mezi zajímavou sebrankou, která nadále opatøovala domu èp. 6660 nevšední atmosférický tlak a pestrou barvitost. Bydlily tu dvì zlodìjské rodiny, specializované na vykrádání vinohradských pùd - ostatnì platily za vzorné a milé nájemníky. Byla tu také velice klidná švadlena Smetánková, snivá duše, na kterou však osudnì úèinkoval svit mìsíce. Jakmile nastal úplnìk, bylo nebezpeèno ubírat se kolem jejích dveøí, nebo švadlenka, na tøi ètyøi noci promìnìná ve fúrii, vrhala se na kdekoho slovy i nùžkami. V pøedním domì bydlila Èerná babièka, o které již byla øeè, osobnost nadmíru vlivná nejen v domì, ale i v okolí, a všemi

uctívaná. Pokládala se za strážného andìla žen, o které peèovala svou knihovnou krvavých románù, svým vìšteckým darem, svým babickým umìním a svými pokojíky pro ženy nacházející se v choulostivých nesnázích. Knihovna, kterou podìdila po své tchyni, byla vzácnost, ze které se jí podaøilo uèiniti unikát. Byla to úplná sbírka krvavých románù v øeèi èeské, s dùraznými barvotisky a obsahu tak zdrcujícího, že tyto knihy takøka lítaly z ruky do ruky, které na nich zùstavily stopy. Proto se tato vzácná bibliotéka již doslovnì rozpadávala, což platilo také o babickém diplomu Èerné babièky, který jí byl soudním tribunálem s hanbou odòat. Mohlo-li se vìøit lidským øeèem, obstarala tato andìlíèkáøka takové množství pøedèasných pohøbù, že se to vyrovnalo úèinkùm menší bitvy. Jako všichni pohøební podnikatelé, nosila se Èerná babièka s nemalou vážností a do mìsta vycházela vždy v èerných šatech z ripsu a v dùstojném èepci, majíc na rukou èerné møížkované polorukavièky øíkávala o sobì: „Já jsem nejvìtší dobrodìjka chudé pakáže,“ a její vystupování bylo vskutku smìsicí aristokratické povýšenosti a demokratického šarmu. Avšak nejvìtší ozdobou domu èp. 6660 bylo Bidýlko. Tak se nazývala pavlaè prvního patra zadního traktu. Bidýlko byl název historický. Vznikl v dobì, kdy Bidýlko obýval toliko jediný zlodìj - Ferdinand Stavinoha, vùbec nejstarší nájemník domu èp. 6660, èlovìk tichý, jen zøídka se objevující na pavlaèi. Ostatní ètyøi byty byly obsazeny „sleènami“ v podnájmu. Odpoledne, když se vyspaly, sleèny se vyhøívaly na pavlaèi, štìbetaly, mlsaly, chechtaly se a klevetily a dvakrát èi tøikrát do týdne se popraly nebo aspoò ostøe pohádaly. Tu se pavlaè zmìnila v jevištì a ostatní dùm v hledištì. To dalo pavlaèi její pøezdívku.

Ty doby patøily minulosti. Z pìti sleèen zùstala Bidýlku vìrnou jen generálská dcerka. Utahaná Lojzis, obývající vedle Stavinohy druhé dveøe. Tøetí vedly do pøíbytku sazeèe na linotypu Jaroslava Dufka, odkud se èasto ozývaly náøky, kletby a rány manželských hádek, vždy, kdykoli odkvetlá paní Dufková podezøívala z nevìry svého záletného muže, pøedmìstského krasavce Jaroslávka. Ve ètvrtém bytì žila existenci plnou napjatého oèekávání tichounká Marie Mašínová, drobná, nesmírnì plodná žena, kterou osud spojil s hømotným a nenormálním cestujícím s èokoládou, jenž byl nepøítelem dìtí. V pravidelných intervalech vážnì a pøísnì vcházela k tichounké paní Mašínové Èerná babièka, která vìdìla vždy rady pro své bližní, a pak tichounká paní Mašínová po nìkolik dnù nevycházela, a když se koneènì objevila, byla ještì tišší a drobnìjší. Koneènì v pátém bytì bydlila pradlena Chalupová, o níž se nevìdìlo nic zlého ani dobrého. Byla to prùmìrná klepna a pracovnice s dvìma dcerami, z nichž starší Žofi byla stejnì poøádná jako mladší Madlena nepoøádná. Od nìkolika týdnù panovalo na Bidýlku kromobyèejné napìtí, nebo paní Dufková se domnívala, že se tentokrát její záletník zapletl právì s Madlenou; a tak Bidýlko nevycházelo z hádek, které na nìm byly jinak vzácným zjevem. Nebo v normálních dobách bylo Bidýlko svìtem pro sebe, žijícím ve vzácném souladu a vzájemnì se podporujícím. Kráèela-li k tichounké paní Mašínové, jejíž muž byl vìènì na cestách, ale kterou dovedl vrhnout do neštìstí pøi jedinké své manželské návštìvì, vážná Èerná babièka se známou kabelou celé ostatní Bidýlko pøálo jí z hloubi srdce dobrého poøízení. Prožívala-li Lojzis svou bouølivou aluru, ostatní ji litovali. Bylali paní Dufková opìt nešastná, Bidýlko jí pøálo brzké úlevy

a pøitom nestrannì obdivovalo bouølivou životnost jejího muže. A když Ferdu Stavinohu, miláèka domu, odvádìla opìt policie, litovali ho všichni, a upøímnì. Z toho všeho vznikl nakonec u obyvatel Bidýlka silný cit solidarity, spoleèný duševní rytmus, èehož nebylo v ostatních oddìleních domu. Nìkde kluk u okna zarecitoval „Dál, národe nᚠdrahý, vìènì dál“ a Bidýlko otvíralo okna i dveøe, objevovali se na pavlaèi kapsáø Ferda vedle poèestné Chalupky, Lojzis, kterou láska živila, vedle Maøenky Mašínové, kterou láska hubila; a všichni byli odhodláni jít dál a vpøed s národem. Nebo se ozval na dvoøe flašinet a z pìti oken Bidýlka mu odpovídali. A èasto se Bidýlkáøi na pavlaèi zatoèili, ovšem s výjimkou sazeèe linotypu Dufka, kterému by paní Dufková nedovolila pøistoupit ani k ustarané Chalupce. Bidýlko ani nebylo obyèejná hloupá pavlaè s pìti partajemi - bylo pøímo jeden jediný tvor o pìti údech. Byl to mozek o pìti kobkách, ale pøedevším: jedno srdce o pìti komorách. Proto když Lojzis bouchla dvojími dveømi, celé Bidýlko se zatetelilo, a když potom Stavinoha poèal Bidýlkáøe obcházet, žádaje obøadnì, aby mu prokázali èest o zítøejším èaji o páté, pøáli mu všichni z celé duše, aby prožil své jubileum co nejpøíjemnìji.

Kapitola ètvrtá dokáže, že èlovìka neuchrání pøed zlem ani nejlepší úmysly a zkušenost, ba ani jubileum - èili zmaøený five o’clock V den, který pøišel po pohnuté rozmluvì s Lojzis, mìl Stavinoha jaksi už od rána smùlu. Hned ranní léè skonèila nezdarem u hojných tramvají, které jezdí pøed osmou. V poledne pletli se zase Stavinohovi ustaviènì pod nohy tajní, a se hnul kam se hnul. Jako kdyby byli zpraveni, že Stavinoha poène opìt pracovat, hemžili se na všech køižovatkách, a když se pan Holina u Obecního domu schoval za noviny a pøedstíral, že ète, nechal Stavinoha radìji všeho pro tu hodinu. Kdyby Stavinoha nemìl jubileum, byl by se najisto po tìch nezdarech vzdal pro ten den práce. Jsou dny rovné a veselé jako jarní silnice, kdy se vše daøí, a dny plné balvanù a trní a smoly, kdy na èlovìka èeká neštìstí v prvé zatáèce. Kdo, maje pøi prvním zalovení smùlu, odváží se druhého, je najisto dopaden hned, anebo pøi pøíštím pokusu. Jest tøeba v tomto pøípadì položit nìjaký den mezi sebe a osud; Stavinoha znal ze zkušenosti, že neštìstí je jako nemoc a hlásí se pøíznaky. Ale tentokráte nesmìl dbát ani zlých znamení, ani moudrosti zlodìjské tradice. U uzenáøe Zuzáka mìl na tøetí hodinu objednanou šunku, zlatý høeb svého èaje, a peníze na ni musil si teprve opatøit. Pøed druhou hodinou, opatrnì sledován cherubíny, procházel se nevinnì podél kolejí na Malostranském námìstí, aby si zalovil v kapse rady od vrchního zemského soudu, onoho imaginárního nepøítele, který rokoval v neveøejných líèeních a už asi pìtkráte zvýšil Stavinohùv trest. Již se blížila hodina, kdy se všechny státní úøady zavírají, a dosud se k elektrice nepøivalil žádný soudní rada

od vrchního zemského. Stavinoha už poèal býti nervózní. Ruèièka na hodinách vìže kostela svatého Mikuláše se rychle blížila k mezi, kdy poslední hladoví úøedníci zpùsobí poslední nával u stupáth elektriky, - a pak se mùže rozlouèit s jakoukoli nadìjí. Zase odjela jedna tramvaj, nacpaná hladovci, a Stavinoha zaklel. Na dlažbì zùstali jen tøi malí cestující - jeho tøi kadeti : Karel, Pepek a Jarda, který si mìl dnes odbýt prvé praktické cvièení. Už se jen ojedinìle trousili chodci. Z nich žádný nebyl soudní rada. Až témìø v poslední chvíli, kdy už zase èekal pìkný houfec pánù a když už za rohem bruèela elektrika, pøihnal se odkudsi ten koneènì pravý... Stavinoha ho rozpoznal jediným pohledem. Vysoký, silný, ani ne ètyøicátník, podle výrazu Nìmec. Zlatý øetízek, jaký nikdy nechybí soudnímu radovi. Rty semknuty v diskrétní úšklebek: od trestního senátu! Pøeèníval všechny o pùl hlavy: pøedseda! - No ty seš hodnej, kluku, pomyslil si Stavinoha, tebe já voholím vlastnoruènì jedna radost!... Pociuje silnou, zdravou a blaživou nervózu, plnou podnikavosti, jako pøed každým vrhem, a uvìdomuje si jakýmsi tajemným pochodem, že vše pùjde najisto a zcela hladce, zavyl oèima na Karla váleèné heslo: po òom! Maje všechny nervy zbìsile roztanèeny, vidìl, jak se Karel prodírá na své místo za muže a jak Pepek i Jarda poèínají ihned dìlat tlaèenici, aby vznikl blahodámý zmatek. Sám se vrhl do klubka, a pracuje lokty i zdvoøilými omluvami, dostal se pøed svého muže právì ve chvíli, kdy tramvaj pøed nimi zastavila. V houfu nastal divoký pohyb. Karel se položil na radu a upoutal všechnu jeho pozornost, zatímco Stavinoha, již na stupátku, chytil se jako klíštì obou držadel a vykøikl:

„Jede to, prosimich, na Letnou...“ Køik, posmìch a hrozby, Stavinoha se nemotornì otáèí, a cítì, že má koneèky prstù nabity nejlepším fluidem svìta, padá na koøist, která zakleje : „Donrvetr...“ Klubko se zatoèí a vyplivne Stavinohu i Karla na námìstí, radu do tramvaje. Za okamžik stojí všichni ètyøi na podloubí u Montágù. Stavinoha, uøícen a blažen, s oèima faunsky svítícíma, svírá v kapse dùkladnou náprsní tašku a støíbrné hodinky se zlatým øetízkem. Vìdìl, že práce pùjde hladce, a proto se odvážil vrcholného mistrovství, dvojhmatu, který se v dobrém zlodìjském životì podaøí jen dvakrát èi tøikrát. Jemu se však právì podaøil pojedenácté... Také Karel je spokojen, nebo pracuje na vlastní pìst, zmocnil se v kalhotech tobolky na drobné mince. Ten rada byl prostì obrán dohola. Kluci si nedovedli odepøít indiánský tanec k oslavì. Stavinoha, vychládaje, ale dosud šastnì rozèilen, poznamenal jen: - Jako vovce! A to je, prosím, rada vod vrchòáku. A možná i vícešprezident... Tìsnì u Malostranské mostecké vìže stojí hospùdka U tøí pštrosích per, vždy prázdná v hodinách odpoledních. Stavinoha poruèil vyhladovìlým kadetùm nìco k snìdku. Sám, pøíliš rozèilen, spokojil se malou sklenkou piva. Nemohl se doèkat, až hostinský odnese talíøe kadetù. Koneènì byli sami. Stavinoha zvolna klade chvìjící se rukou tašku na stùl. Náprsní tobolka otvírá se vždy s rozechvìním. Je to jako los. Záhada. Byly pøípady, že se v ní našlo i deset tisícek. Ale nìkdy zase jen umazané legitimace. Nebo stvrzenky. Stavinohovi se chvìje chtivý nos; stojí na nìm krùpìje potu. Dí: - Klucí, èíhejte, taška, to je dycky grunt. Vono nì dnesky ani moc na tom nezáleží, co v ní bude, jen dyž v ní bude na tu šunku,

ale èím ho to bude víc bolet, tím líp, no né? Ale vono toho v ní bude asi hodnì. Koukejte, kluci, jak je to bachratý. - Tak už, pae Stavinoha, do toho, šeptá Karel, dy já sem už celej žavej. - Ale že to je, kluci, taška! zašeptal Stavinoha s rozkoší, kterou neocení, kdo nekradl. Aby si von tak chtìl bejval øíct vo foršus... Rozevøel koneènì tašku. Ukázalo se, že je plna jakýchsi papírù. Papíry! Cherubíni jsou zdrceni. Papíry!... Jeden složený papír leží na druhém. Ze Stavinohy se leje pot. Stále tahá papír a papír a stále to nemá konce. Hloupé papíry a nic více. Nikde žádné peníze. - Ouèty? ptá se Karel chraptivì. - Eštì sem z toho jelen, bruèí Stavinoha. Himlkrucinál, snad ten chlap nebyl cesák s papírama? - Co je na tìch papírech? ptá se Pepek. Možná že to sou dovíjaký papíry. Stavinoha má už u ruky hromádku proklepkù, nechce se mu prohlížet, doufá dosud, že pøijde na nìco lepšího. Vskutku - mìkkým, šustivým papírùm je konec a na stole se cosi ocítá... - To je ouøední, šeptá Karel. Fotografický film. - I kruci, bruèí Stavinoha - a víc v tom nic nejni, jen tendle ksindl. Že sem si radši nehodil po vobìdì šlofíka!... Ruce se mu poèínají chvìt. Nasazuje si brýle, nebo vidí již špatnì. Poèíná èíst, bledne, vyskakuje, zoufale šeptá své: I kruci, hergot... kruci. Na fotografickém filmu se vidí nejprve zøetelnì razítko v rohu: Štáb ès. pìší divize èíslo 17 PØÍSNÌ DÙVÌRNÉ! Mobilizaèní plán ès. pìší divize è 17

Ticho, že bylo slyšet mouchy bzuèet. Stavinoha znièen zase usedá. Je zcela vyjeven. - On to tedy nebyl rada od vrchòáku! On to byl prachobyèejnej dùstojník v cibilu! - I kruci..., breptá nepøetržitì, snaže vzpamatovat se z této rány. Je mu do pláèe. Jak si mohl splést dùstojníka se soudním radou! Zlatý høeb jubilejní oslavy je zkažen. Proè se jemu, hodnému èlovìku, tohle pøihodilo?... dívá se vyjevenì na papíry a zvolna chápe i druhou stránku vìci. Fotografický film se mìní v hoølavinu, v dynamit. Tìlem mu projede bolestný proud, èelo se mu orosí smrtelným potem a manì se dívá otevøeným oknem, nejde-li už pro nìho vojenská hlídka s nasazenými bodly a s rozzuøeným dùstojníkem v èele. - Víte, vo co vlastnì de? zeptá se jakoby kadetù, ale ve skuteènosti sama sebe, tak znièeného, jak nebyl ještì nikdy nikdo. - Já nevím, šeptá Karel, ale mnì to smrdí, pae Stavinoha... - Vo to de, Kadlíku, že sme v talónì! Ježíšmarjá, kluci, já starý hovado, já sem ukrad plán vo mobilizíruòku... Kluci tomu nerozumìjí, ale také nevìdí, jak by zdrceného mistra potìšili... Dusné, bolestné ticho jako o pohøbu... Vrací se hostinský, zcela nahodile, ale Stavinoha vyskakuje, jako by tu už byla patrola, aby ho odvedla na popravištì. Tøesoucí se rukou nastrká papíry zase do osudné tašky, zaplatí øád a táhne kluky ven se zdìšením konzervativního, letitého zlodìje, kterého podìsil pohled na státní tajemství asi tak, jako by byl podìšen slepièáø, kdyby se mu ze slepièího vejce vyklubala krajta tygrovitá. - A tohle se mušelo pøihodit právì mnì!... A dyž mám to jubileum! zabìdoval na chodníku.

- Pae Stavinoha, nende to prodat? zeptal se andìlsky Karlík, klusaje po jeho boku. - Todle, a prodat? sténal Stavinoha a zase ho napadne, že tohle se ani nemohlo jemu pøihodit. Je docela pomaten a oboøí se na Karla: - Kódl, dybysem bejval vìdìl, že mᚠzrovna tudle prašivinu v pácu, bejval bysem ti pøerazil radši hnáty... - Ale, pae Stavinoha, dy já to nebyl... to ste pøece vy sám posmejèil, pae Stavinoha... Stavinoha ho umlèel hrozným pohlavkem a bylo by asi taky došlo na Pepka, kdyby se nešastníkovi nebyl zase vrátil jasný pøehled. I položil si otázku: Copa bysem asi za to vyfás, dyby mì s tým naèapali? Mašinfíra Zemek, kerej prodal do Maïarska òáký lejstra vo zbrojovce, dostal za to šest rokùch. Je todle horší nebo lepèí?... Po pìti krocích shledal, že není horšího zloèinu než ukrást mobilizaèní plán! - No tak, v nejlepším pøípadì a vzhledem k mý minulosti deset!... To jako by byl v hrobì. Deset let v Terezínì, okovy na nohou, chleba, vodu a vojenského profousa nad sebou. Vidìl, jak dùstojník v civilu, kterému ukradl drahocenné listiny, bouøí vojenské velitelství - a vono je to jen pár krokùch... a jak vojenské hlídky zatahují mosty a prùchody, jak východy z Prahy jsou støeženy aeroplány a jak okradenému pøedkládají na policii album zloèincù, otvírají právì jeho stránku, a jak øíkají: „Že to byl tenhle ?!“ „Ovšem, zøetelnì ho poznávám,“ praví dùstojník. „Tlaèil se na mne.“ „Jakpak ne! Sto mužù za ním. Pøiveïte ho živého nebo mrtvého!“ A sto detektivù se rozletí do všech koutù zdìšené Prahy a Stavinoha utíká po støechách, až na nìho letadlo svrhne pumu a on se øítí do ulice... Ještì slyší hodiny, jak odbíjejí pìt

hodin: kamarádi èekají hrdinu dne k èaji a uzenáø Zuzák proklíná chlapa, který si nepøišel pro objednanou šunku... Stavinoha se probudil s dìsným úšklebkem. Vypadá tak hroznì, že cherubíni od nìho radìji prchají, a on se ocítá sám a sám na mostì, kde nemilosrdné svìtlo záøí na sochy svatých, Turkù, Bruncvíka i na nìho. Taška v náprsní kapse ho kouše, slunce praží a Stavinoha dobìhne celý vyjevený k soše Jana Nepomuckého. Zde právì spásná myšlenka mu ozáøí jeho podìšenou hlavu. - I ty svatej Johánku, myslí si, dy tebe taky hodili do Vltavy, a byl pokoj. Sem to kus vola! Pošlu tu taštièku za tebou, a a mi nìco dokážou, dyž to bude mezi rybièkama... Co tomu øíkáš? Hledal s úlevou nìco, aby tím zatížil tašku, ale když se rozhlížel po nìjakém kameni - zbledl jako stìna, a prudce se odtrhnuv od zábradlí, pelášil i s taškou v kapse ke Køižovníkùm. Deset krokù od nìho stál pan Holina, detektiv, co ho v poledne pozoroval za novinami, a pekelnì se usmívaje, kráèel k nìmu. Pan Holina vùbec se pekelnì neusmíval a pravdìpodobnì sotva si Stavinohy všiml. Pøestal již dávno myslit na Stavinohu, jakmile mu zmizel v Prašné bránì. Ale každý detektiv upne pozornost na prchajícího èlovìka. Vida, Ferda! øekl si pan Holina. Co s tím klukem dneska je, že v jednom kuse pøed èlovìkem utíká? Detektiv Holina se pustil zvìdavì za Stavinohou. Nastal divoký hon, Ferda, prokletý dokument v kapse, prchá jako zajíc. Klièky, které vymyslilo jeho zoufalství, mají v zátoèinách Starého Mìsta úspìch. Když se vynoøil u Prašné

brány, nebylo po panu Holinovi ani stopy; mohl se odvážit do tramvaje. Po ulicích nechodily ozbrojené hlídky, strážníci nezatahovali ulice a také žádný detektiv nevnikl do tramky. Nikdo nestøežil stanici, na které mìl Stavinoha vystoupit. Pøesto cítil deset možností policejních úskokù: neèíhají za rohem, tam... onde?... Proto nevystoupil; teprve když tramvaj uhánìla okolo polí, v jichž støedu stála Severní toèna, vyskoèil za plné jízdy, upadl na ruce a poranil se krvavì na èele. Také mu vypadla ukradená taška. Sebral ji horeènì, zanechávaje na ní krvavé stopy své ruky. Nyní vypadal opravdu jako prchající vrah: oèi vytøeštìny jako Kain, krev na èele, roztržené kalhoty na kolenì a krev v náprsní kapse... cítil, že nyní by mu nevìøil ani jeho nejhodnìjší pøítel, kdyby mu vykládal, že se zmocnil mobilizaèního plánu jen nešastnou náhodou. Klusem se octl v rozvalinách, které mìla Severní toèna pøed sebou jako okopy, oddychl si, ale již bylo po radosti: pøed domem spatøil známou postavu, která se tam procházela. Detektiv Sach! - I mordyje, sténá, už to vìdí, už na mì èekají... Za katr! Esi mì hned nezastøelej... Nejhorší ovšem je, že pøístup do domu, v nìmž spatøoval svou spásu, je odøíznut. Protože však èlovìk ani k stáru nezapomíná, co se zamlada nauèil, štvaný Stavinoha se sehnul do pøíkopu a pronikavì hvízdl na dva prsty opakovaný signál, kterým se volají policejní hlídky. Za okamžik bylo slyšet Sacha, jak bìží nìkde nablízku; pobìží zajisté až k první ulici. Trik se povedl a Stavinoha se pøehoupl na druhou stranu pøíkopu a ohlédl se teprve ve vratech domu. Co spatøil, zastavilo mu tlukot srdce. Na kraji pole

se objevuje - pan Holina a setkává se s panem Sachem a oba živì gestikulují... Léè tedy byla zatažena. Vìda, že mu zbývá stìží pìt minut, Stavinoha probìhl šílenou rychlostí prùjezdem a dvorem a vøítil se na schodištì k Bidýlku, stále ještì bez jasného vìdomí, proè utíká právì tam a ne na tisíc jiných míst, mnohem bezpeènìjších, než je jeho byt. Proboha, kde ukryje v svém doupìti tuto vìc? Má bìžet na pùdu a vrhnout se na dvùr, až ti dva pøijdou za ním? Snad Lojzis? Ale Lojzis, a státní tajemství! Právì když zvolní kroky pod tíhou vìdomí, že je ztracen, spatøí nìco, naè nepøipadl v žádné ze svých bleskurychlých kombinací: pøede dveømi èíslo 5 Bidýlka sedí na židlièce sleèna Žofka, spoøádaná dcera paní Chalupové, ruce v klínì, s oblièejem, v nìmž oèi jsou zavøeny, obrácena k slunci, tráví tak své sobotní odpoledne. Nic netuší, nic ji netíží, tváø má výraz spokojenosti... Je v stavu, který je nejdokonalejším opakem stavu Stavinohova. Pronásledovaný vytøeští na ni oèi a zastaví se, uchvácen podivnou, zcela nemožnou myšlenkou, èi spíše vnuknutím. Aby - obraznì øeèeno - vložil svùj osud do klína této dívky. Zcela pošetilý nápad: ze všech obyvatel Bidýlka znal nejménì právì toto dìvèe, neznal je témìø vùbec. Tato pøestárlá sleèna, ostatnì celý den jinde pracující, byla mu nejvíce cizí z celého Bidýlka, nestýkající se s nikým a pravdìpodobnì všech se bojící poèestným strachem ctnostné panny, nucené žít uprostøed podivné havìti. Vymìnil-li s ní Stavinoha za tìch osm let, co tu bydlí, více než sto slov, nech visí. Sto pozdravù pøi náhodných setkáních, jež ona plaše zakonèovala rychlým zmizením. Choval-li k ní Stavinoha nìjaký pocit, pak to bylo zvláštní vìdomí viny a malosti, jaké pociuje høíšník pøed osobou mravnì nad nìj povznesenou.

Pøesto tato vzdálená osoba, tato Žofka, poèestná od hlavy až k patám, vábila ho v této nejkrušnìjší chvíli jeho života, jako by nìjaká mocná síla z ní volala: Zde je bezpeèný úkryt! Stavinoha pøedobøe cítí, jak je to úžasné, aby se vydal všanc se svým hrozným tajemstvím právì této staré pannì, ale je k ní pøitahován nepøekonatelným napìtím, které se v nìm zrodilo a které se spojovalo s èímsi v ní. Sleèna Žofka otevøe oèi a pohlédne s pøekvapením na Stavinohu. Pak se v dáli ozvou hlasy a na tváøi Stavinohovì se patrnì objeví hrozné zdìšení, nebo sleèna Žofka upøe pojednou všechnu svou pozornost a zeptá se: - Dìje se s vámi nìco zlého, pane Stavinoha? Stavinoha odpovídá naprosto zmatenì: - Jo, sleèno Žofinko, já mám zejtra narozeniny. Sleèna Žofinka odpovídá stejnì zmatenì: - Ale, vždy jste samá krev. - Copa krev, sleèno Žofinko, ale já mám u sebe todle..., povídá a vytahuje osudnou tašku i hodinky s øetízkem, maje podivuhodnou jistotu, že to nedìlá zbyteènì. Žofinka se podìsí pohledem na zlatý øetízek více než na tašku. - Zlatý øetízek! - Ale vo ten by nešlo, øíká Stavinoha už skoro dùvìrnì - ale tadle taška! A voni sou za mnou! Žofka se zachvìje jako list: - Kdo? - Frantové! Holina a Sach... Ale možná že taky vojsko. Vojska se podìsí Žofka ještì více: - Propánaboha... to je hrozné! - Je, sleèno Žofinko, a já budu viset, esi mì s tým nachytaj. Nì se zdá, že už mluvìj s hauzmistrovou. A já do tej bryndy pøišel vlastnì nevinnì. - Nevinnì viset? zeptala se Žofka. To pøece nejde!...

- Ale esi to u mì najdou, nepomùže mi vod šibenice ani svìcená voda. Na to zbledlá Žofka povídá: - Tak to sem dejte, pane Stavinoha, já to schovám. Ale už to nikdá neudìlejte! - Vy, sleèinko ? zablábolil Stavinoha - ale vlastnì ani nebyl pøíliš pøekvapen - vy ste andìl... vám to nesmím dát... vás do neštìstí nesmím pøivíct... Dvoje pádné kroky se ozvaly dole u schodištì. - Dejte to sem! zavelela Žofka zbytkem sil. A tu, pod hrozným dojmem tìch krokù dole, Stavinoha se opravdu dopustil podlosti a podal ty vìci do chvìjících se rukou Žofèiných... Vidìl ještì, jak ta velká sleèna strká si ty vìci za blùzu a jak zaujímá starý klidný postoj. Jako by takové kousky provádìla dennì... Pak - stále pod hroznou sugescí blížících se krokù vrazil do dveøí svého bytu tak rychle, že zapomenul podìkovat - tøeba jen oèima. Sotva tam zmizel, páni Holina a Sach, dvì typické tváøe pražských tajných, objevují se u dveøí èíslo 1. Zabuší na nì a vrazí tam, nevšímajíce si zasmušilé, zkamenìlé Žofky, která hned po jejich odchodu vstane a zmizí v bytì, aby ukryla ty hoølaviny na dnì svého kufru. V kuchyni krajního bytu sedí Stavinoha a marnì se namáhá vyhlížet jako neviòátko. Pan Holina, rozèertìn honem po Praze, jde k nìmu, pìst namíøenou k jeho tváøi. Dva kroky pøed ním se však zastavuje a opravdový údiv zmìní jeho tahy. - Ale, Franc (pan Holina øíká všem svým zlodìjùm Franc), dyk ty vypadᚠjako vrah!

Stavinoha si byl vìdom, že vypadá nejen jako vrah, nýbrž jako usvìdèený vrah, avšak øekl jako neviòátko: - Ale to sou k nám hosti, pan Holina a pan Sach taky! Pìknì ich voba vítám. Ovšem Holina málo dbal jeho vlídnosti a zostra se zeptal: - Copak to máš, Franc, na èele? - Na èele, pae Holina? Ale to jen kapka krve. Vona mnì uklouzla noha a já sem se trochu natøel. - Ale di! povídá pan Holina, nestydatì se mu posmívaje. A to sis pøitom taky rozbil a zablátil koleno? - Jo, takový to je, dyž èlovìk nemá k sobì ženskou, pae Holina. Vono to je na kolenì od èerejška, dnesky sem ani nevylez z domu. - Franc, øekl pan Holina výhrùžnì, kluku umazaná, jestli to není už dneska potøetí, co tì vidím, tak a do smrti neavanžuju. Ponejprv jsem tì vidìl v poledne s tvejma parchantama u Repre, podruhý pøed hodinou na Kamenným mostì, vodkud si mì prohnal pøes pùl Prahy, a potøetí teï. Esli mnì dokážeš, že tì teï nevidím - tak ti uvìøím. - Já že pøed váma utíkal, pae Holina? Vidìli mì, pae Holina, a voni taky, pae Sach, abych nìkdy pøed nima utíkal ? Nepøibìhnu já k nim dycky na první zakejvnutí? Myslej si, že si budu na starý kolena rozhazovat svùj štyl? - To je všecko pravdivé, Franc, èlovìk moh bejt s tebou až do vèírka dalece spokojenej, ale nebudeš mì pøece bulíkovat, že je v Praze eštì jedna taková vopice jako ty, s kterou bych si tì moh splíst! Ty si tam, Franc, byl!... Po tìch slovech se Stavinohova tváø vyjasnila, jeho pøedbìžné zkoumání bylo skonèeno. Vìdìl, co chtìl - že detektivové nevìdí na nìho nic vážného a že si vlastnì celé to pronásledování sám nadrobil svým nerozvážným útìkem

po Karlovì mostì. To mu dodalo odvahy a odsekl: - No, to je øeèích, esi sem nìkde byl nebo nebyl! Nemám pøeci Kamennej most zakázanej. - Tak ty nemᚠKamennej most zakázanej, øekl Holina ukrutnì, vaøe se pøímo ve své moci jako v omastku. Tak ty mì dáš, Franc, nakonec eštì sebrat tuhle vod kolegy Sacha za to, že sem tì prohnal? Sachu, sem eštì na svobodì? - Ale to nemušej tak brát, pae Holina, každej se brání, a dyž voni na mì vyrazili a hned ze mnì vraha dìlali. Dyby se nì bejvali zeptali po dobrým: „Copa si, Ferdo, tak upaloval vod Kamennýho mostu?“ byl bych im to hned øek. - Tak copa si, Franc, tak upaloval vod Kamennýho mostu? šklebil se Holina. - Ale, tentoèky, pae Holina, du jim pøes most a najednou dostanu bolení. Tak upaluju na hajzl. Vohlídnu se a vidím: pan Holina si to štráduje za mnou! Tak sem pøidal, aby mnì to nezkazili. Více již Holina nesnesl. - Ty kluku hrbatá, køièí, spouštìje na nìho pìst, já ti ukážu, co je policie, esli si to eštì nepoznal... Pan Sach se k pouèování odbomì pøipojil. Za okamžik Stavinoha poznal, co je to policie, a drzost ho pøešla. Arci nedostali z nìho ani po dobrém, ani po zlém, co dìlal na Karlovì mostì. Nakonec byli umdleni on i tajní, takže Sach, usuzuje na Holinovu blamáž, zeptal se: - Golego, a mìl ten všivák s sebou ty parchanti? Nemìl? Ale tak tam kdovíco dìlal. Bez tìch klukù nedá Ferda ani ránu. - A co ta krev na jeho èele? A rozbitý koleno? A proè vùbec pøede mnou utíkal, dyž to nikdy nedìlá?

- No, to mᚠzase pravdu, øekl Sach. Von Ferda beztoho už dlouho nebyl na dyrekci. - Pudeš s náma, Franc, na to Holina, a vono se už ukáže, proè si pøede mnou bral roha. - To má bejt zatèení? zeptal se Stavinoha. Proè sem zatèenej? Holina se na nìho posmìšnì podíval a mávl rukou. Habeas corpus act neplatí pro lidi jako Stavinoha, jsou postaveni mimo zákon. Policie je sbírá bez dùkazù, kdykoli hledá pachatele. Hledá-li jednoho lotra, sebere padesát Stavinohù, vìøíc, že snad mezi nimi najde toho pravého. Policie mrhá zatýkáním jako pøíroda životem. Ale policie sbírá takové lidi i bez záminky, ze systému, nìkdy z hlouposti, sbírá je tøeba i z dlouhé chvíle. Pan Holina byl kliden ve vìci své odpovìdnosti Øekl: - Ferdinande Stavinoho, zatýkám tì ve jménu zákona pro tento... A teï, dyž to víš, tak se syp, sejre. Stavinoha sklonil hlavu. Aè byl obtížen velkou vinou, cítil, že se tento detektiv na nìm dopouští bezpráví. Ale jeho nejvìtší silou bylo, že snesl násilí, nemohl-li pøed ním uhnout. - Dyž je to takový, pae Holina, tak už mlèím. Já teda s váma pudu, dyž vám to dìlá dobøe. - To je koneènì rozumná øeè, povídá tajný, ale my se tady døíve trochu rozkoukáme, jestli dovolíš... A neèekaje na svolení, pan Holina se rozhlédl, a již spatøil kuchyòský stùl, na nìmž byly rozloženy rùzné lahùdky. Pischingerùv dort pro cherubíny a ženy, oèka, nakládaná cibulka, slaneèky, šproty a kontušovka, také oblíbený alaš lojzis, uzený losos a jako vrchol všeho: baòka vlastnoruènì pøipraveného vajeèného koòaku.

- I heleme, prohodil Holina, to si se mušel, Ferdo, pøièiòovat, než si tohle nashromáždil. Vida, že už tìch vìcí nezachrání, pochlubil se Stavinoha svým jubileem a vyzval hladce: - Není libo vokusit, pánové? Vždy my k sobì patøíme, jako k sobì patøej øezník a telátko. - Jestli to de vod srdce..., povídá Holina, který je mimo službu znám jako pasoøitník, a již se zaèíná cpát a otvírat baòku s vajeèným koòakem. - Sáms to dìlal? zeptá se Stavinohy, když okusil. Nenl to špatný, golego, vokus taky... Oba stojí u stolu jako u bufetu a øádí v zásobách: pan Sach více v lahùdkách, pan Holina okusil již kontušovku i alaš. Tentokráte jsou oba se Stavinohou spokojeni; a v okamžiku zmizí polovina zásob v jejich útrobách. Stavinohovi srdce krvácí, ale mlèí. Pozdìji, když už je jasno, že tentokráte je policie odhodlána nezanechat po sobì stop, napadne ho, že by mìl z toho také nìco užít. Pøitoèí se ke stolu a sáhne po krabièce olejovek. - Franc! zahømí pan Holina - nech to tam ležet, buï tak dobrej. Dyž si ve vyšetøování, tak di támdle do kouta a hezky koukej... Krmili a napájeli se dále a Stavinoha ve svém koutì vzdychal. Pan Holina ho chvíli povzbuzoval: - To bys žral, mrcho, veï. Ale nedostaneš ani todle; my už tvý narozeniny voslavíme sami... Golego, mnì ještì ten ajrkoòák. Hody byly krátké, ale pádné, a Stavinohu to nakonec i pøestalo mrzet. Myslil si, sežerou to, vypijou a z vdìènosti mì nechají doma... Ale neznal policii! Když zbýval už jen talíøek s oèky, velel Holina: - Halt, golego, mušíme mu taky dát vokusit... - Ale jen dyž se pøizná, co tropil na Kamenným mostì!... - ...si øekl, golego.

Stavinoha se kysele usmál: - Mì to moc tìší, vašnostové, že si u mì poèínáte tak familiér, ale ani za voèka se nepøiznám k nìèemu, co sem nevyved. - Franc, ty seš zarputilej zlodìj, ale i dybys mìl tady hektor ajrkoòáku, nevìøím ti. Tak se hezky seber, holoubku, na dyrekci si to už rozmyslíš. Eštì tam snad budou mít èerný kafe, aby si moh to jubileum náležitì voslavit... Tak už ve jménu zákona pojï. Obviòuju tì... - Ale nekecej, golego, a pojd’, vyzval ho pan Sach. Nicménì tvrdošíjný pan Holina dokonèil: - Já eštì nevím, Franc, z èeho tì obviòuju, dej mnì na to noc na rozmyšlenou... Bože, to je mnì špatnì. Myslím, holomku, že to tentokrát bude z travièství... Hosté jubilea poèali se zvolna scházet, když Stavinohu odvádìli. Petr Buèina, vždy opatrný, stál ještì dole u schodù, zato tu již byla Èerná babièka ve svém nejèernìjším šatì z taftu a se svou nejlesklejší vážností. Odplivla si z leknutí, když jí místo Stavinohy otevøeli detektivové. Bidýlko, o nehodì již zpravené, tlaèilo se na pavlaèi, cítíc se Stavinohou v jeho neštìstí. Lojzis jevila zvláštní pobouøení a tvrdila, že jim to tentokráte ukáže, ale když se objevila rozpaøená tváø pana Holiny, zmocnila se jí její vìèná hrùza pøed policií a vklouzla do svého bytu jako jezevec do své nory. Také všichni ostatní Bidýlkáøi se rozprchli - jediné sleènì Žofce nepøedstavitelná hrùza v tom bránila. detektivy, pak na Stavinohu a v té chvíli si nemyslila kromì tohoto: Ježíši, a ta strašná vìc má zùstat schována dnì mého kufru? Leè pohled Stavinohùv, pohled chyceného zvíøátka, které všechnu svou nadìji skládá jen do ní, naplnil ji novou silou a obìtavostí. Její oèi zazáøily na Stavinohu, a láska,

která se probouzí v lidských srdcích za rùznìjších podmínek, èasto velmi málo ideálních, zrodila se ve vyprahlém srdci Stavinohovì v této chvíli. A jaká láska: èistá láska duše k jiné, velké duši. Jak rád by byl Stavinoha klesl k dlouhým nohám sleèny Žofinky. Ale pan Holina velel: Syp se! A tak neúprosný osud chtìl tomu, aby se Stavinoha „sypal“ od lásky právì zrozené. Dole Petr Buèina, vycítiv šestým smyslem nebezpeèí, dal se bez meškání na útìk od hostiny jubilejní. - Je to pìknej pajzl, tahle Severní toèna, poznamenal pan Holina už pøed domem. - Jednou tady budeš mìt, Franc, pamìtní desku: Zde žil Ferdinand Stavinoha, který votrávil dva cibilní strážníci. Je ti taky tak mizemì, golego? Zatím se Lojzis odvážila zase na Bidýlko a byla plna odvahy, když vidìla, že policie již vskutku odešla. Ale její odvaha se promìnila v strašlivý, nepotlaèitelný vztek, když zjistila, co se v Stavinohovì bytì pøihodilo. - Heleïte, zajeèela, voni šecko sežrali... - A vypili! - Hamba policii! vykøikl týž hlas a promluvil všem z duše. Kapitola pátá pøedvádí všechnu obtíž zlodìjství v dnešní Praze a vrhá Stavinohu z kaluže vydìraèství do louže mezinárodní zápletky Když probìhl zbytek soboty a celá nedìle a oni ho nepøedvádìli k výslechu, zaèal se Stavinoha dívat klidnì na svùj stav. Zdá se, že by s ním nedìlali takových okolkù, kdyby ho podezøívali z krádeže mobilizaèního rozvrhu. Zdá se, že z jakéhosi dùvodu a proti Stavinohovu oèekávání Praha nebyla obrácena naruby. V nedìli v noci, sužován úvahami a štìnicemi, poèal Stavinoha míti za to, že se stal obìtí policejního pøe-

hmatu, který mu zkazil jeho jubileum. To ho naplnilo spravedlivým hnìvem, takže pøekvapil žaláøníka lomozným dùrazem, s kterým se domáhal, aby byl koneènì pøedveden pøed vyšetøujícího úøedníka. - Ty bys chtìl, øekl mu strážník, aby naši páni úøadovali skrz takoví gaunéøi, jako si ty, eštì v nedìli! No poèkej! Ty si to vypiješ, až jim to øeknu... Také ukací telegrafií dostalo se mu jen zcela obyèejných zpráv. Nebyla provedena veliká šára a žádný pozoruhodný pøírùstek nebyl pøiveden v sobotu èi v nedìli. Když pro nìho koneènì pøišel strážník v pondìlí pøed polednem, byl Stavinoha v náladì témìø odbojné. Zabruèel, když mu žaláøník laskavì øekl: - Tak pojï, Ferdáèku, ty žižkovskej šimpanzi, když seš tak nevolazírovanej, jak tì pánbu ve slabý chvilce stvoøil, vypadáš, že èlovìk lituje, proè byl zrušenej trest smrti za zlodìjiny. Také komisaø Piha - jeho osudový komisaø! - pøivítal ho zcela pøátelsky, bez nejmenší záludnosti nebo nervozity. Jeho vzhled prozrazoval dostateènì, že ve vzduchu nevisí nic velkého. Právì pøesnídal, bylo z nìho cítit trochu víno, kabát stejnokroje mìl pøes židli. Také jeho øeè byla pøátelsky zbarvena a svou neurèitostí dostateènì pouèovala starého rutinéra, jakým byl Stavinoha. Po všeobecném úvodì, velmi vtipnì pøedneseném, ale postrádajícím zmínky o jakémkoli urèitém obvinìní, komisaø Piha zakonèil takto: - Proto od vás oèekávám, milý Stavinoho, že nezùstanete nièeho dlužen ze své povìsti a že se hezky zèerstva pøiznáte. - Ale, prosím, šnosti... - ...pøiznáte, zvýšil komisaø trochu ironicky hlas, a až vás dodáme k okresu, hezky všechno popøe-

te a prohlásíte, že jste nevinen a že policie na vás vynutila doznání, surovì s vámi zacházejíc. Z celého toho proslovu Stavinohu nejvíc zajímala zmínka o okresu, kam má být dopraven. Pan Holina nedovedl si tedy na nìho vymyslit nic více než nìjakou pøestupkovou chamradinku. Znamenitì tím vzpružen, odpovìdìl Stavinoha stejnì ironicky jako komisaø Piha: - Tomudle sem, šnosti, dobøe nerozumìl. Proè bych mìl mluvit špatnì vo policiji? Já mluvím dycky a šude vo policiji jen pìknì, už ze starý známosti. Dyž si nìkdo v hospodì nìco kecá vo policiji, já ho dycky usadím, já dycky øíkám: „Dybys nežbrblal, to je hnedky vidìt, že neznᚠnaši policiji! Ta je spravedlivá, zvl᚝ vod tý doby, co je tu ten novej øeditel. Dyk to je uèinìnej dobrák, kerej nedopustí, aby policije nìkoho držela nevinnì. A šici mladší úøedníci sou po òom.“ - Ta vám ale jede hned po ránu! pøerušil ho komisaø Piha skepticky. - Já jen øíkám, co øíkám, pae komisar, a esli nevìøej, tak si pøídou dnes veèer tajnì poslechnout k Starý éubajznì - to je moje hospoda - a uslyšíte to z mej huby na vlastní uši. - Dnes veèer? zeptal se komisaø pochybovaènì. To myslíte, Stavinoho, že bude dnes odpoledne vyhlášena amnestie? - Proèpa amnestie, pae komisar? Voni mì pøece za chvíli pustìj. Já sem nic neproved. Voni mì pøece dobøe znaj, že sem kaval, a dyž nìco provedu, že za tým stojím. Já bych to øek dneska jako jindá kurc um gút: Zase sem podleh slabosti, kerá je v naší rodinì už vod mýho dìdeèka, kerej vokrad jednou císaøe Ferdinanda Dobrotivýho, když si to nes Nerudovou ulicí...

- Víte co, Stavinoho, usmíval se komisaø, tak už jsme se pìknì pobavili a teï bychom to mohli vzít od podlahy. Zmìnìným hlasem, který se nutil do vážnosti: - Stavinoho, to bych do vás nikdy nebyl øekl - Ale co, pae komisar? zeptal se Stavinoha, cítì se ponìkud pokleslým - jako je pámbu nade mnou... - Mlète, zahømìl neoèekávanì komisaø, nechte pánaboha s pokojem. A vùbec už dost tajtrdlictví! Vy jste tentokráte provedl takovou lumpárnu, že se to èlovìku ani nechce vìøit. A za to, že jste se mi pokusil vìšet bulíky na nos budete potrestán exemplámì. Crescendo: - Nemyslete si, vy lumpe nepolepšitelná, vy èlovìèe, který si troufáte na kousky stále nebezpeènìjší, že z toho tentokráte zase vyváznete jen tak nìjakým okresem. Ne na okres, ale pøed porotu vás tentokráte poženu... Ferdu, kterého naplnila zdìšením již narážka na „kousky stále nebezpeènìjší“, uvrhl závìr struèného projevu komisaøe Pihy do ohromení, které uvádìlo do všech jeho nervù úplnou zmalátnìlost. Vidìl, že vše je prozrazeno a že si policie s ním pohrávala jako koèka s myší. - Vám není nìjak dobøe, Ferdinande Stavinoho! poznamenal škodolibì komisaø Piha. Stavinoha se skuteènì rozechvìl a rozezvuèel jako dynamo. Pøedstavy, jedna horší druhé, honily se v jeho mozku. Kdy pøivedou sleènu Žofi? Toho dùstojníka? Cherubíny? Film jeho bídy letìl mu pøed oèima a vidìl, jak znièil tu šlechetnou duši, sleènu Žofi. Než koneènì pøece našel pevný bod a zachytil se ho: komisaøovy zmínky o porotì. - Øíkali, šnosti, že pøed porotu? zeptal se, trochu okøívaje. Co je lepší: porota nebo vojenskej soud? Já bych myslel, že porota. Von èovek zùstane aspoò mezi svejma, ne?

Tato otázka pøekvapila zase úøedníka: - Stavinoho, nedìlejte si ze mì ke všemu ještì kašpary a neplete do toho vojenský soud! Radìji kápnìte božskou a pøiznejte se, kam jste dal ty zlaté hodinky! Toto sdìlení Stavinohu pøekvapilo ještì více než prve hrozba porotou. Byl tak popleten, že se podøekl: - Støíbrný, pae komisar... - Støíbrné? komisaø nahlédl do zápisníku. Prosím vás, co zase tohle znamená? Což jste tak zhloupl, že nám budete namlouvat, že byly støíbrné, když pøece okradený udal, že byly zlaté... Nyní zase Stavinoha vytøeštil oèi. Teï se už v té historii vùbec nemohl vyznat. Hodinky, které ukradl onomu dùstojníkovi, byly pøece nade všechnu pochybnost ze støíbra! Ale ještì než se pøestal divit, osvítila ho velká záøe. Jakže: èlovìk, kterému ukradl tak vzácné listiny, udá, že se mu ztratily hodinky a lže, že byly zlaté! a neudá to hlavní? - Tak mluvte, Stavinoho, zahømìl komisaø - já nemám kdy èekat, než si sesumírujete zase nìjaké nové pitomé lži, které jsou koneènì zbyteèné, protože to je celkem jedno, jestli ty hodinky byly ze zlata, jak tvrdí on, nebo jestli byly ze støíbra, jak tvrdíte vy. - To není nikdá jedno, pae komisar, prohlásil Stavinoha a mluvil, jen aby získal èas a mohl se dobøe rozmyslet tak pøíkladnì dejme tomu, dyby to bylo z pravýho zlata a dyby v tom byly brilianty, jak se stává, mohla by to bejt vopravdu porota. Ale na støíbro je - senát. Støíbro je taky všelijaký sorty. Máme pøíkladnì pakfonk a máme postøíbøený plech. A se zlatem je to zrovna tak. Máme zlato a zlato, štrnáctikarátový, dukátový a...

- Stavinoho, zaburácel komisaø Piha, neveïte mnì tady popletenou pøednášku z klenotnictví a øeknìte prostì: Ano, já bídný nièema, vzal jsem ty hodinky. Ale v té chvíli se stala se Stavinohou zmìna, promyslil si svou vìc a øekl: - To maj zas recht, pae komisar, jakýpak øeèi, esi to bylo støíbrný nebo zlatý, dyž já sem nevzal ani støíbrný, ani zlatý... - Stavinoho! zalomil rukama komisaø Piha. Ale Stavinoha se na nìho již usmíval. Dospìl k tomuto názoru: buï se jedná o omyl, a pak by byl trulant aby se k tomu pøiznával, anebo s tím dùstojníkem, který zamlèí, že mu byl ukraden mobilizaèní plán, a selže o hodinkách, to není v poøádku, a Stavinoha nic nezmešká, seèká-li. - Pøejou si, pae komisar? zeptal se jako beránek. - Vždy jste se prve sám pøiznal a jen jste se vytáèel, že byly ze støíbra! - Ale to já sem zapomnìl, vo co de, pae komisar. Takový støídavý pomatení smyslù... Spomnìl sem si na nìco ze starý prakce a pitomì to dám k dobrýmu. A voni se do toho hned zakousnou... - Dobrá, zuøil komisaø, já už se s vámi, Stavinoho, nebudu tentoc!... Vy jste si to u mne zkazil navždy. Ale já vám to zasolím, Ferdáèku! Nemyslete si, že vám tahle drzost jen tak projde : k zemskému vás pošlu, a udìlám návrh, aby vás zavøeli pro krádež ze zvyku. - Pae komisar! Já si to s nima nechci rozházet, já si ich vážím, ale dyby byli na mym místì. - Držte už laskavì hubu, miláèku, já už jsem se s vámi pobavil, a teï zavoláme toho pána a von vám to poví hezky do oèí...

Minuta vysokého napìtí. Stavinoha je, jako by se vznášel nad propastí. Co pøinese nejbližší chvíle? Spatøil èisté, prosebné oèi Žofinky. Zlaté a støíbmé hodinky a šibenice tancovaly mu pøed oèima. Pak bylo slyšet kroky, svìdecké kroky, ostýchavé - a vysoké napìtí povolilo. Nebyl to on! Byl to muž, kterého Stavinoha vidìl poprvé v životì. Mohl vzít jed na to, že do kapsy tohoto muže nikdy nevjela jeho ruka. Nevidìl ho ani pøedevèírem, ani pøed deseti lety. Byl to pomenší, obtloustlý pán, jehož tváønost upomínala tak málo na soudcovský majestát. Zaplavila a unášela ho divoká radost. Nemohl si pomoci - musil si ulevit: - Já vìdìl hned, pae komisar, že je v tom mejlka. Já tohodlenc pána vidím ve svým životì poprvé. Bylo cosi v jeho pøízvuku, co komisaøe Pihu zarazilo. Na okamžik Stavinohovi uvìøil. Ale pak si vzpomnìl na Stavinohovu minulost. A na svìdectví Holinovo. Nedbaje už Stavinohy, zeptal se pøíchozího: - Je to on? Naèež muž, prohlédnuv si Stavinohu, øekl cizím pøízvukem: - To jest, zdá se mi, že jsem tohoto pána zahlédl v té dobì u elektrické dráhy, avšak... - To nám dokonale staèí, pøerušil ho rozzuøený komisaø. Zajisté není tak hloupý, aby se vám ukázal pøi své práci. Ale na to mùžete vzít jed, že stane-li se krádež u tramvaje, kde se on potuluje, byla provedena jeho bandou. On to byl - to je svaté! Cizinec odešel v rozpacích a o stavu jeho nitra svìdèilo, že se Stavinohovi na odchodu uklonil. Ale to neotøáslo vírou komisaøe, naopak rozèililo ho to tak, že se zapomenul a poèal øváti a Stavinohovi tykati: - Víš, cos proved tentokráte za neøádstvo? Ten pán je místopøedseda Èesko-polské ligy a pøijel z Varšavy, aby navazoval u nás èesko-polské styky. A ty jsi s ním, lumpe, navázal styky! Lomí rukama. - Bože, to je ostu-

da! Národní ostuda! Více: mezinárodní ostuda. Pak zdrcenì: - Proè jsi si, Stavinoho, nevybral aspoò obyèejného èlena té ligy?... Znovu rozzuøen: - Ale tohle ti osladím, ty lumpe, já ti dám míchat se do politiky. - Sou to ale pády! pomyslil si Stavinoha, když se zase octl ve své špinavé cele, která mu však pøipadala milou po pøestálém hromobití. Èovek de s nejlepèím úmyslem, nic zlýho si nepomyslí, chce si jen zalaškovat se soudním radou - a je z toho velezrada. A inej èovek taky si nic zlýho nepomyslí a je z toho mezinárodní frmol. Za Rakouska bylo líp, tenkrát se nic takovýho nemohlo stát a èovek si byl jistej, že nedostane mladý tygøi, dyž kupuje koata. Anebo co by se v Rakousku stalo, dyby tak nìkdo vyfouk v Praze oficírovi z kapsy mobilizaèní plán! To by se snad na mìsto støílelo z kanonùch, ale u nás jako by se nechumelilo. A snad to ani neoznámìj na policii. Avšak èím dùkladnìji o této vìci pøemýšlel, tím se mu jevila záhadnìjší. Ztratí-li nìkdo v elektrice kapesník, bìží s tím na policii. Šlohne-li nìkdo fajfku venkovskému strejci, hned mu policie ukazuje album zloèincù. Kdyby se z vojenského skladištì ztratila jedna deka, je hned všechno mužstvo vyšetøováno. A tu pojednou za zmizevším mobilizaèním plánem nikdo ani nekýchne! A sem trajcem, øekl si koneènì, z toho by se moh èovek zbláznit, tady není nìco v poøádku; a tomu tichu dá se dùvìøovat asi tak, jako dyž domácí, dyž mu neplatíte èinži, zeptá se vás slaïounce, jak ste se vyspal. To už, holomek, istì poslal soudní výpovìï. Pøeci nejní možný, aby se v Praze ztratil mobilizaèní plán a nevìdìlo se vo tom, jako by to byl jen knoflík... Ale policie zøejmì o téhle vìci ještì nic neví. Snad jí to ještì vojenská policie neøekla. Ale až jí to poví, a to se pøece

musí stát každou chvíli - jak se obhájí Stavinoha potom? Ten Polák ho vidìl na Malostranském námìstí, pan Holina ho vidìl utíkat pøes Kamenný most, a cherubíni jsou pøece jen dìti! - dostanou strach a povìdí... Sleèna Žofi, nezkušená, se prozradí. Anebo až uslyší, co jí Stavinoha dal v uschování, sama pùjde a usvìdèí ho. Tyto všechny úvahy a obavy pøivedly Stavinohu k pevné jistotì, že nejednal správnì, když na sebe nevzal onu nespáchanou krádež. Tak im øeknu, že sem to šloh. A voni mì za to zavøou. A pak pøíde poprask s tým oficírem. Ale nemohl sem pøece vobrat voba najednou. To mušeli udìlat dva rùzný lidi. Voni budou hledat toho druhýho. A sleènu Žofi nic zlýho nenapadne, páè bude myslet, že sem šloh hodinky s øetízkem. Šecko ty èesko-polcký styky a zatím se na ten moblizíruòk zapomene. Byl sem to kus vola, dyž sem na todle nepøišel hned. Rùzné okolnosti ho v tom utvrzovaly. Napøíklad pan Sláma, strážný v jeho oddìlení, nepøinášel mu obìd. Už to ve všech celách kolem vesele cinkalo, chodba byla plná pøelíbezné vùnì, ale Stavinohovi pøinesli jen džbánek vody. - Pane Sláma, a co tentoc - òákou flákotinu? - Ferdo, øekl strážník, mnì je tì líto, ale ty mᚠdnes òáký divný postavení!... Jak bych ti to vidím a pùl ne. Vrchní øek, abych ti zapomenul dát vobìd, a to víš, èoveée, policie, to je vojna jako øemen a poslouchat se musí. Má tedy být týrán hladem! Pomùcka, které se užívá zpravidla jen proti vrahùm. Bylo to velice vážné. Stavinoha si zde vytvoøil jisté výjimeèné postavení, byl zde stálým hostem. Obì strany vycházely spolu zcela dobøe. Nyní se to øítilo.

- Tak já teda vezmu na sebe ty polcký hodinky... rozhodl se Stavinoha, a mì taky jednou vodsoudìj nevinnì... Zavolal pana Slámu. - Mᚠto mamý, Ferdo, nesmím ti dát ani ptaèí zob. A byl dneska zrovna takovej dobrej pajšlík s kyselou omáèkou! - Tak mnì porci skovejte, pane Sláma, já se du pøiznat. - Policie, øekl na to pan Sláma, to je pøece nìco. Koukej, ušetøila ti smrt hladem. Dybys byl u tìch cibilistù u soudu, kašulírovali byste se ještì tøeba mìsíc a pro nic za nic bys vyžíral republiku. Jen se, Ferdo, pøiznej. - Ale mezi náma, pae Sláma, já sem to vopravdu neuïál. - To nevadí, Ferdo, jen se pøiznej. Nìkdo ty hodinky pøece zob! A vono nikdy nejde vo to, aby byl potrestanej právì ten jistej, jako vo to, aby si to lidi mysleli. Ty si to dnes vodbruèíš za nìj a zejtra zase von za tebe. Komisaø Piha byl již na odchodu a nepøijal Stavinohu pøíliš pøívìtivì. - Stavinoho, jak se na vás podívám - už se mnì zvedá žaludek. - Mnì taky, pae komisar, já sem nedostal jíst. - To je nedorozumìní, Stavinoho, ale... možná... bude to trvat nìkolik dní. - Já pøicházím, pae komisar, právì skrz to. Komisaø Piha svraštil èelo: - Myslíte, že jsem zvìdav, co jste si tam dole zase vymyslil? Ani zdání! Chcete to svést na nìkterého svého kamaráda, kterému dokáže pùl Prahy alibi? - Ne, pae komisar, zvolal Stavinoha slavnostnì: Žádnej kamarád - já sám sem toho Poláka vobrábìl. Komisaø je trochu pøekvapen: - Dobrá, ale pak proè jste to nepøiznal hned?

- Skrz to mý jubileum. Já, pae komisar, mìl právì èera jubileum - padesát rokùch -, a tak sem nechtìl do nový padesátky vlízt se smùlou. Tak sem prášil. Ale teïky se mnì to rozleželo v hlavì... Voni se mnou zacházeli tak pìknì, skoro bych øekl votecky, a dostal sem výèitky svìdomí. Komisaø se ušklíbl - pøièítal to spíše svému nápadu s5 hladovou kúrou než svìdomí - nicménì byl spokojen. - Tak to struènì dejte do protokolu a øeknìte, kde jste ty hodinky ukryl, abychom je mohli tomu Polákovi vrátit. - Jako ty hodinky?... jó, to pude tìžko, pae komisar... - I nepùjde, Stavinoho, dám prohlédnout vᚠbyt, a jestli to tam nenajdeme, vybereme celý barák. Beztoho jsme tam už dávno nebyli. Nìkde to tam najdeme. - Ale pae komisar, pøece mì nemaj za takovýho vola, abych to tam skovával!... To já sem zase neøád, a dyž mì pan Holina honil po Starom Mìstì, zaskoèil sem si k jednomu kolegovi a ten to moc dobøe skoval. - Kdo to byl? - Já bych im to øek, ale von zrovna slaví taky jedno jubileum, a tak nemám to srdce, abych mu to zkazil, dyž sem vokusil sám na sobì, jak taková vìc chutná...

Kapitola šestá dokazuje, že èlovìk nachází svùj osud i tehdy, rozmlouvá-li pokojnì o terpentýnových náplastech, a uvádí do tohoto románu dùležitou osobu pana Tóny Foltra, majitele význaèného herbáøe Když nedìlní výletní vlak pøijel do Èemošic, rozebírali si èlenové žižkovské skupiny polygrafických dìlníkù ženy, kterých se ani na všechny nedostalo. Spoleènost již vyrazila na silnici a tu si sleèna Žofi Chalupová pomyslila tesknì: zase na ocet... Jí si nikdo nevšiml, ba ani její pøítelkynì Božka Fafejtová, která ji na tento výlet vylákala. Mezitím vlak odjel a Žofka si pomyslila, že si posedí v lese, než pøijede zpáteèní vlak. Sledovala spoleènost, která se rychle vzdalovala a tak sobecky se bavila, že nikoho ani nenapadlo zeptat se, kam se podìla ta vyèouhlá starší sleèna, obleèená podle hesla „mnì je všecko jedno“, která po celou cestu sedìla se zavøenými ústy. Ale tomu, že na ni všichni zapomínají, byla již Žofka zvyklá. Bylo to jejím údìlem všude, ve škole, v rodinì, kde matka vynášela její sestru Madlu, a pøedevším mezi muži. Ji dosud žádný muž eroticky nepolíbil. Ani když byla nakládaèkou v tiskárnì, kde pøece každé dìvèe obdrží polibky, chce-li- A si tedy jdou - i tamti... Myslíc, že jim zmizí, jakmile oni vstoupí na høebenu do vzrostlého lesa, a trpíc více myšlenkou na osudnou tašku, kterou jí veèer Stavinoha svìøil, než na svou ženskou porážku - Žofka se zcela neoèekávanì støetla s prvním mužem, který mìl u ní uèiniti výjimku. Sedìl u cesty na paøezu a prohlížel byliny, které mìl rozloženy na klínì. Poznala v nìm jednoho z výletníkù. I on ji asi

poznal, nebo øekl: - Nebojíte se, sleèno, že se ztratíte spoleènosti? Pøekvapilo ji, že mu mohla odpovìdìt bez zakoktání a dokonce s jistou koketností: - Když se nebojíte vy! - Muž se za spoleèností kysele ohlédl: - Pro mì - jsou to blázni! Rád si od nich odpoèinu. - Ale proè jste tedy jel s nimi na výlet? ptala se Žofka, znovu se podivujíc snadnosti, se kterou se pohybuje na této nebezpeèné cestì. Zdálo se, jako by opozdilec potøeboval právì této otázky, nebo hbitì spustil: - To není nic divného, sleèno, nevynechám žádný výlet naší skupiny, protože mám rád pøírodu a protože žiju uprostøed jedù. Pracuji totiž v zinkografickém ateliéru. Nᚠživot je mizerný, já však chodím na výlety. Jak to na èlovìka v lese dejchne - nìco z našince spadne... Je to u vás taky tak? Žofka se polekala a špitla: - Já nevím. Muž se usmál velice pøíjemnì, jako by ho právì tato odpovìï potìšila, a pokraèoval jako na másle, pociuje zøejmou rozkoš z øeèi: - Tak vidíte, že je to nìco docela jiného u ostatních lidí a u mne. U nich - ukázal za vzdalujícími se palcem, který mìl tu podivnou vlastnost, že jeho vrchní èlánek se ohýbal v kloubu dozadu - u nich - darmo povídat! Pro nì to není pøíroda - biograf je to pro nì, sleèno Co je to pøíroda? Bandžo? Chichichi a chachacha? Hnát se jako stádo a vøískat? Co myslíte? Žofka nemyslila nic, jen se jí zdálo jako všem nesamostatným lidem, že jí právì tìmito slovy promluvil z duše. Avšak øekla: - No, já nevím ...

Muž si olízl rty a pokraèoval jako rozený øeèník: - No, to se pøece ví, že tohle není pøíroda. To je blázinec a ne pøíroda. Pøíroda je: les, strom, bylina, slunce, potùèek, srnka, studánka a - dodal docela neoèekávanì - rozumné nohy. Nohy. Nohy máme, abychom chodili, a ne bìhali - pak by se jmenovaly bìhy jako u zajíce. Já, sleèno, rozumím pøírodì a chodím s rozvahou. Vy také? - Já vždycky spìchám, pøiznala se Žofka, cítíc, že to nemìla dìlat, že mìla vždy chodit rozvážnì. - To asi, omlouval se galantnì, máte lepší dech než já. Jsem na dech trochu špatný. Pøi našem zamìstnání trvá mládí krátce. Kolik byste mi øekla? - Pìtatøicet, odpovìdìla, odhadujíc ho na ètyøicet let. - Tak vidíte, øekl s hlubokým uspokojením - a je mi teprve tøicet. Dal se jejímu omylu do smíchu a smích zmìnil jeho tváø nejistých a nevýrazných tahù v cosi, co pøipomínalo starce i dítì. Smál se dlouho a s jakousi vítìzoslávou, a když skonèil, poklepal si na bøich a na prsa a pokraèoval: - Žaludek a plíce! To je naše daò zamìstnání. U nás je èlovìk trop buï na plíce, nebo na žaludek. Žofka se polekala a zeptala se: - A naè jste vy špatný? Podíval se na ni pøísnì, ale rychle si to rozmyslil a zase se neoèekávanì usmál. Vypadal docela spokojenì, když pro hlašoval: - Já? Já jsem trop na obé... Žofka zbledla, což mu velice zalahodilo. Chvíli se pásl na jejím utrpení a pak doložil labužnicky: - U nás v dílnì jsem jediný, který je trop na plíèky i na žaloudek. - Ale to je hrozné, zašeptala Žofka, mìl byste se šetøit. Leète se! Tento zájem se tomu lidskému mìkkýši neobyèejnì zamlouval. Svázal jaterníky v klínì v kytièku a prohlásil:

- Samozøejmì že se léèím. - U nemocenského doktora? Mávl zkormoucenì rukou. - Nemocenský doktor? Což léèí nìkoho nemocenský doktor? Vidìla jste už, sleèno, opravdu nemocného, kterého by nemocenský doktor léèil? Mì aspoò ne, mì vyhnal!... Pøestávka, plná zášti: - Ano, vyhnal: jak mne tu vidíte! Pokaždé mne vyžene, kdykoli pøijdu! Smìje se... Nìkdy se zlobí... Prý nic... Mor na nì! Prý píchání a tlak na prsou, šimrání ve støevech a svírání v žaludku, brnìní v lebce a nucení k dávení, špatné spaní a trávení, úzkost a kašel, tìžký dech a s odpuštìním - kalná moè - jsou jen subjektivní pocity! Lazar se rozpálil. Na jeho šedivém, nudném oblièeji objevilo se nìkolik chorobnì rùžových skvrn a jisté oduševnìní. Pohrozil sevøenou pìstí do prázdna, snad všem lékaøùm nemocenských pokladen. - Subjektivní pocity! Vražda pod pláštíkem vìdy!... Až jednou umøu na cestì od takového, s odpuštìním, doktora, bude to také asi - subjektivní pocit - Tak snad ti ostatní, špitla. - Pìšky jako za vozem. Snad že jsou trochu vlídnìjší. Já aspoò jsem už dávno vyléèen z víry ve „vìdu“ tìchto lidí. Kdy byste je dovedla tak pozorovat pøi jejich kejklích jako já, prokoukla byste je snadno. Jeden je ras na svlíkání. Pøijde dìvèe s bolavým zubem. Svléknìte se! Èím rychleji se lidé svlékají, tím spíše je uzná. Jiný má na všechno mazání a maže èlovìka tak dlouho zevnì i zvnitøku, až mu umøe pod rukou. Tøetí zase do vás cpe pilulky, i když máte vymknutou ruku. A ten nejsvìdomitìjší z nich poslouchá vám chvíli na plicích, ukne vám do žebra a na lopatku a buï øekne „nestojí to za øeè“, anebo pøedepíše nìco, co dìlají ve fabrikách. Já však znám ze svého povolání ty jejich fabrièní jedy, mne oni tím soustem nenapálí... - U koho se tedy léèíte?

Lazar odpovìdìl slavnostnì, jako by hrál na varhany: U nejlepšího specialisty na svìtì - u Matky Pøírody. Tu se ozvalo z dálky houkání a bylo slyšet: „Bylináøi!...“ - Slyšela jste! Bylináøi! To mám být já. Ano, léèím se bylinami, které skýtá Matka Pøíroda Pohledìl na Žofku vítìzoslavnì a nabádavì a utichl. Ticho mìlo do sebe cosi slavnostního. Jen veverka odvážila se je porušit a sešvihla se z vìtve. Lazar zamžikal oèima, sám na nejvyšší míru dojat slovy, která se chystal pronésti: - Od té nemoci nepomùže mi žádný pozemský doktor. - Jaká je to nemoc? zeptala se, tìžce zápasíc o každé slovo. Uèinil novou umìleckou pauzu. Pak s rozkoší: - Má hlavní nemoc se zove - rakovina. Nyní i veverka zatajila dech a zùstala u vytržení státi v nemožné pozici, na konci vìtvièky tak teninké, že by byl èlovìk øekl, že neudrží ani brouèka! Žofka mìla neobyèejnou hmotnou pøedstavu. Vidìla cosi jako velkou rukavici, ale bylo to živé, byl to žaludek, hladký, zdravý žaludek. Pojednou se objevili na této živé, zdravé vìci jacísi brouèci a èervíèci s ocásky jako rak a s ukrytými èervenými klepýtky. Vrhli se na tu vìc a s neobyèejnou rychlostí a pílí poèali ji užírat. Žaludek se svíjel a kroutil, ale nic platno: za chvilku zbyly z krásného žaludku èervené, ošklivé cáry. Tak si Žofka ve své duši pøedstavovala rakovinu. Podívala se na Lazara jako na mrtvolu a byla pøekvapena, že nemá prázdné oèní dùlky, to také patøilo k pøedstavì o rakovinì. Hroznì pobouøena vydechla: - Rakovina! - Rakovina! to koukáte, sleèno, co! U nás v rodinì je to dìdièné. Pøijde padesátka - rakovina a dost! Mùj tatík, má bába, mùj prachdìdeèek... všechno to umøelo na rakovinu.

Zbloudilý komár, anebo co to bylo, vletìl Lazarovi do úst, která se ještì nezavøela. Následovalo kašlání, škytání, rudnutí a Lazar vše to pøehánìl tak, až se Žofka poèala obávat, zda se již nedostavila ta dìdièná rakovina. Než na konec byla havì pøece jen vykašlána a Lazar nabral dechu. Nechtìl ztratit ani vteøinu a rychle pokraèoval: - Jenže mì se rakovina nedoèká! Úsmìv, kterým to podmaloval, pravil: To jsem na to vyzrál, co ? - Jak to, zeptala se Žofka, cítíc, jako by se sama obrozovala. Vy umíte léèit rakovinu ? - To ne, sleèno, na ni jsme všici takhle malí ale já ji napálím. - Ale jak to udìláte? - Inu tak, že se mne rakovina nedoèká. Zkrátka - nemám v poøádku žaludek. Ještì pár let - a pak na operaèní stùl. A dost! Z deseti operací žaludeèního vøedu sedm je smrtelných... Žofka se zatetelila novou hrùzou. Pøedstava operaèního stolu byla ještì hmotnìjší. Vidìla na nìm samu sebe. Bylo to dìsné. Ale rozryla ji ještì vìtší bolest: vidìla jeho pod noži lékaøù... Byl sedmý. A v této podivné chvíli se v Žofce probudila tucha lásky k Lazarovi, kterého znala teprve ètvrt hodinky. Cítila, že pøijde ta hrozná chvíle a ona pùjde a nabídne své tìlo lékaøùm: zde vezmìte a øežte, ale jeho zachraòte! Když se ponìkud vzpamatovala, zašeptala: - Snad budete z tìch tøí zachránìných... Lazar uèinil posunek, znamenající: Na to si nedìlejte nadìji... Pøi mé smùle... Namítl rozšafnì. - Víte, mne to ani zrovna dvakrát nezajímá. K èemu také by to bylo dobré? Ujde-li našinec takové pitomé smrti, je tu tu-

berkulóza. Anebo otrava jedy, které vdechuje pøi práci. A nakonec - rakovina... Uzavøený kruh zapùsobil na Žofku tak, že ztratila sebeovládání. Slzy jí vhrkly do oèí a øekla: - Je mi vás tak líto... tak hroznì líto... Lazar zkoprnìl : - Víte, že je to poprvé, co ke mnì nìkdo tak mluví? Všichni se mi vždycky vysmívají, když chci s nimi mluvit jako nyní s vámi. Zvláštì dámy. Ach dámy! Dnešní dámy nemají, jak se zdá, vùbec srdce. Vstal z paøezu. - Ale vy, sleèno... vy jste jiná... vy jste cituplná sleèna... zkrátka - mé jméno je Antonín Foltr. Zašeptala: - Tìší mì. Nato ji uchopil Foltr za ruku a dlouho významnì se jí díval do oèí. - Jsem rád, že jsem se s vámi setkal, podotkl lyricky. To vše vystupòovalo její zmatek panny, k níž se blíží muž jinak, otøásla jí s takovou násilností, jako by byla balvan, který se zmítá v klokotání sopeèného jícnu. A v stejné chvíli životnì cítila, že je tøeba pokraèovat a dále rozvíjet, nechat znít tuto sladkou píseò na šalmaj, dosud nikdy neslyšenou. Udržet kouzlo, které pøed ní rozvíralo nové životní cesty, jiné, než byly ty smutné a šedivé, po kterých kráèela dosud. Ale hrùza byla již vìtší a silnìjší. Zašeptala nìkolik nevhodných slov, která rozplašila Veliké Kouzlo: - Abychom si za nimi pospíšili, aby nám neutekli. Foltr, který se právì chystal, že ještì nìco dodá - a bylo to nìco, co by jeho samého bylo pozdìji nejvíce pøekvapilo, slova, která by byla jistým zpùsobem vyznáním lásky, již v té chvíli k této neznámé ženì vskutku cítil - zachvìl se a neøekl nic. Jen mávl rukou. Chvíle pøešla.

Avšak nìco z ní pøece uvízlo. Lazar se sice podivil, co by se bylo stalo, kdyby tato žena nebyla tak nevhodnì promluvila, ale jeho zájem o ni byl probuzen. Chtìl pøemýšlet o té zvláštní vìci, která se ho tak neoèekávanì zmocnila. Usedl zase na paøez a øekl: - Nespìchejte za nimi, není proè. Jsou to dranti a jen se vysmívají Bylináø! Panna Maria sedmibolestná! Tonda Herbáø! To jsem, prosím, já, podle nich. Nechme je plavat do jejich hospody a pohovoøme si radìji - o vás... Jen bych rád vìdìl, jak vám mám øíkat. - Jmenuji se Žofka, pane Fotr. - Foltr, ne Fotr, opravil ji mírnì. Budu vám øíkat, s dovolením, Žofinko! Za to, že jste tak hodná. Že máte tak mìkké srdce. Smím?... Sklopila oèi, naznaèujíc tak mimovolnì, že je mu ochotna dovolit ještì mnohem více. A èekala, už nepomýšlejíc na útìk, na pokraèování té sladké hudby, kterou slyšela ponejprv v životì. Pøivøela oèi, aby ji snad nezdrtilo to, co pøijde. Po pøestávce, která se nesnesitelnì protáhla, koneènì to pøišlo. Jako z velké dálky ozval se jeho hlas: - Škoda, Žofinko, že jsem o vás nevìdìl døíve... Pøestávka. Dále, jen dále, myslila si Žofka, teï to pøijde, to veliké, to osvobozující... snad mne to neusmrtí... Foltr odkašlal a zmužile dokonèil: - Nebo v tom pøípadì - byl bych vám ukázal svul herbáø. Žofka otevøela oèi, vypustila na pana Foltra nejudivenìjší pohled, jaký se kdy zrodil v ženských oèích. Její zornice strnuly, jako by umírala, a ptala se sebe samé: Zešílela jsem já nebo on? Foltr si znovu dodal odvahu odkašláním a zabrebtal slábnoucím hlasem:

- Víte, Žofinko, znalci ujišují, že mùj herbáø nepatøí k nejhorším... Jasnìjším hlasem, svìdèícím, že pøekonal situaci: - Ano, prosím - to není malé slovo!... Však také na nìm pracuji po léta, to jest, zdokonaluji odkaz. Má ubohá maminka. Ta vìc je má pýcha a nadìje. Zoufale vytøeštìné oèi Žofèiny znovu ho popletly; dokonèil beznadìjným brebtáním: - Kdybyste, Žofinko, potøebovala... všechny možné nemoci... já... rozumí se, s radostí vám posloužím. Vám vždycky... a velice.... - Prosím, dìkuji, øekla ze slušnosti, zvolna chápajíc, že pan Foltr není jen muž ledajaký, že je muž nevyzpytatelných možností, kterému je hraèka pøeskoèit od vyznání lásky k herbáøi... Zvolna chápala, že se pan Foltr polekal sama sebe a nastoupil rázný ústup... Nevypadám podle toho, aby se muži do mne zamilovali naráz... pomyslila si a stará odevzdanost do osudu, její vìèný prùvodce, obklopila ji známým ovzduším. Vzdychla a melancholicky dodala: - Já nikdy nestùòu... Nic nemohlo rychleji postavit pana Foltra na nohy než takový výrok. Prohlásit pøed ním „já nikdy nestùòu“, bylo tolik jako píchnout do vosího hnízda. Opravdu se rozèilil, byl osobnì uražen, a znovu se na jeho nemužné tváøi objevilo nìkolik rùžových skvn. Spráskl zoufale rukama a vykøikl: - Kdysi mne dovedla taková nerozumná slova dopálit, ale èlovìk si zvykne i na nevìdomost a lehkomyslnost, slyší-li ji stále a odevšad. Kdo má zítra zemøít, dnes si tancuje a køièí z plna hrdla: „Lidièky, jen se na mne podívejte, stojí to za to jsem èlovìk, který nikdy nezastonal!“ Drahá Žofinko!... Jak je mi líto vašeho bludu!... - Ale já jsem opravdu nikdy nestonala, bránila se. Pøece bych o tom musila vìdìt!

- Také že jste o tom vìdìla! Ale zkrátka - nevšimla jste si toho. Nièemu nevìnují lidé ménì pozornosti než svému tìlu, bohužel. Ostatnì nemoc vždycky nekøièí: pozor, jsem tady! ... Nepovídá se o ní zbyteènì, že je to zákeøník. Je jako had, který uštkne a skryje se; koukáš, a hle: nikde nic, jen na noze kulatá ranka. Asi od trnu! Zapomeneš... za hodinu jsi na márách... - Ale mì nikdy nic neuštklo. Foltr se usmál: - Hm, a což malý výslech. Nikdy vás nepíchalo v zádech? - No, nìkdy... pøipustila Žofka s ledabylostí, které tato vìc podle jejího pøesvedèení zasluhovala. Avšak Foltra se to osobnì dotklo. - Vida, dìl, vy si myslíte, že je to hloupost. Ale co øeknu-li vám, že nìjakých patnáct vážných nemocí se hlásí pícháním v zádech: souchotinky, pìkné regmièko, zápalek plicního hroteèku, asi pùl tuctu míšních nemocí, pìkná neuralgièka a tak dále a tak dále... No, ale dozvíme se jistì jiné vìci. Šimrání ve støevech jste nepociovala nikdy? Tak jako kdyby se tam dva hádali? Aha! A co tyhle kruhy pod oèima? Øeknete-li mi, že vás nikdy nebrnìlo a nekousalo tuhle v týle, jsem bøídil. No, nebudu vás strašit, co tohle mùže znamenat... A co brnìní tady v loktíèku? Mazle se s názvy nemocí jako svìdomitý èíšník, když odøíkává názvy obzvláštì doporuèovaných jídel, vyjmenoval témìø všechny vnìjší i vnitøní èásti tìla a všechny „subjektivní pocity“, jeho pokladnièním lékaøem tak pøezírané, a Žofka, pociujíc stále více hrùzu, jako by se na ni valilo temné neštìstí, musila doznati, že vskutku poznala všechny ony „subjektivní pocity“, ale že jim pohøíchu nepøikládala ani nejmenšího významu... Foltr chvíli záøil jako generál, který právì vyhrál tìž-

kou bitvu, pak se ale promìnil ve skeptického filozofa a prohlásil: - Oni, zkrátka, kráèejí s úsmìvem na rtech vstøíc hrobu, kterému by se mohli pøi trošce opatrnosti vyhnout... Jak jinak by bylo, kdyby ve školách bylo dáváno dìtem patøièné ponauèení, kdyby byly školy pro rodièe a pøedevším: kdyby každá rodina mìla svùj herbáø... Ale kdež - to je ta nejsmìlejší utopie. Podívejte se, sleèno Žofinko, napøíklad na tuto bylinku! Víte-li pak vùbec, co to je? Žofka to nevìdìla. - To je hepatica nobilis; jaterník, vysvìtloval pan Foltr, soucitnì se usmívaje... Tento nìžný kvítek barvy modravé, s lístky, které patøí k nejkrásnìjším v rostlinstvu, je prachstarý léèivý prostøedek. Koná mnoho dobrého, ale pøede vším èistí støeva a játra. Nauèím vás, jak se pøipravuje, nebo pøíprava a pøíprava, to jsou rùzné vìci. Vše je tøeba dobøe pøipravit: rostlinu stejnì jako - ženu. Ucítil Žofèin pøekvapený pohled: - A není to takové? Nevypadají všechny ženy jako kvìtinky? A pøece jsou kvìtinky užiteèné, zbyteèné a škodlivé. Když odložíme ty dvì poslední, máme sice kvìtinu užiteènou, ale nevíme-li, jak to s ní udìlat, je také lépe ji zahodit. Najde-li muž takovou užiteènou kvìtinu a neví-li, jak s ní nakládat, èichá-li a obdivuje, kvìtina mu ovšem nakonec uvadne, a co je z ní? To se ovšem pozná až po svatbì, a to už je pozdì. Spokojen, že rozumí ženám stejnì dobøe jako jaterníku, podíval se vítìzne na Žofku. - Já mám neomylný zpùsob, jak poznat, co v ženì je. Ta, která mì má napálit, ještì se nenarodila. Snadno jsem poznal ty, co se o to pokoušely. Vždy se samy prozradily. Zaènu s nimi hovor o nìèem vážném, napøíklad o nemocech. Za chvíli koukají, kudy by mi zmizely. A já se usmívám a myslím

si: No sbohem, ty, kdyby èlovìk onemocnìl, ani bys mu nedovedla obkladek pøiložit. - Bylo jich už mnoho7 zeptala se Žofka s jistou žárlivostí. - Nepoèítal jsem je, ale to vám mohu øíci, že ani jedna nevydržela... všechny utekly... Víte, Žofinko, že vy jste vlastnì první, která mne vyslechla až do konce? - To se divím, zašeptala Žofka, vždy je to hroznì zajímavé, já bych vás takhle poslouchala až do rána. Její prohlášení vzbudilo ve Foltrovi nejlepší dojem. Vyjádøiv pohledem Žofce svou úctu, chtìl øíci nìco lichotivého, ale - už podruhé tohoto dopoledne - pocítil ochlazení, oceniv zevnìjšek své zanícené posluchaèky. Øekl zase nìco jiného, než zamýšlel. - To je asi tím, že už nejste žádné fanfárum, nýbrž vážná sleèna. Žofka se mocnì zardìla, což mu zalichotilo: Hle žena, kterou jsem rozechvìl... Je milá, velice... Ale neškodilo by, kdyby bylo na ní nìèeho více a nìèeho ménì... a pøedevším, kdyby nebyla už tøicetiletá. Je jí tolik? Èi více? Ménì?... Jeho pohledy stávaly se jí nesnesitelnými. Ztratila vládu a vykøikla v nejèistším panenském zoufalství: - Nedívejte se na mì, pane Foltr, já se stydím! - Pardon, øekl pan Foltr a pomyslil si: Nejen rozšafná, ale také správná v citu! S takovou by bylo pøíjemno èastìji si pohovoøit... Tu zachytil Žofèin poslední pohled. Byla-li dojata, Žofèiny oèi se rozhoøely s takovou silou a takový panenský pel je prùsvitnì obaloval jako mlha na ovoci, že se Žofka na malý zlomek èasu mìnila v krásnou, cituplnou ženu. Bylo to její jemné kouzlo a nevìdìla o nìm. Ale pan Foltr byl jím zasažen. Aspoò nevìdìl, jak se stalo, co pøišlo... Pojednou cítil Žofèiny

ruce ve svých, vidìl, jak k sobì pøitahuje její horké, chvìjící se tìlo, jak k ní sklání své rty. Polibek? Nyní pøece nemùže pøijít nic jiného, cítila Žofka. Strašnì jí hoøela hlava a celé tìlo. Byla to pøíjemná, napínavá bolest, uvolòující instinkty, které za tøicet let šedivého života zakrnìly. Vyšla mu vstøíc, poslouchajíc hlasu zákona v ní, pøiložila tváø k jeho ústùm a zavøela oèi. Zavøela oèi! A kouzlo pohaslo... Bylinkáø vystøízlivìl a odtrhl své rty od té rozpálené tváøe. Pustil její ramena. Zapotácel se. Oba byli ubozí, strašnì bídní ve slunci letního poledne. Foltr si odkašlal a s nepopsatelnì lživým pøízvukem øekl: - To jsme si pìknì popovídali, co? Žofka mlèela, bledá jako stìna. Nové odkašlání: - A teï bychom se mohli pustit za tou bandou, sleèno!? - Prosím, zapípla Žofka. A Foltr již upaloval z místa, jako by mu za patami hoøelo. Byl tak rozèilen strachem, že zapomnìl na jednu ze svých moudrých zásad, jimiž se støídmì a s prospìchem tím vìtším zmocòoval pøírody: na rozumné nohy. Jen aby si neuhnal souchotiny, které ho bezprostøednì ohrožovaly kromì žaludeèního vøedu - s rakovinou v pozadí. Žofka na prvním zákrutu cesty se zastavila a pøikrèila se mezi keøe. Ještì okamžik slyšela jeho šílící kroky. Pak se hbitì obrátila a spìchala do Èernošic tak usilovnì, že kdyby je byl nìkdo pozoroval, mìl by podivný pohled na muže a ženu utíkající od sebe, jako by jeden druhého ohrožoval.

Kapitola sedmá zjišuje ještì další jubileum kapsáøe Stavinohy a popisuje obecenstvo jeho soudního pøelíèení Vše pracovalo, aby pøelíèení s Ferdinandem Stavinohou ve vìci krádeže zlatých hodinek z bratrské kapsy polské nemìlo tuctový prùbìh. Pøedevším samozøejmì novinová senzace. Nìkolik okolností se o to pøièinilo. Jedna z prvních redakcí, která se do pøípadu øádnì zakousla, byla Bohemie. Tento starobylý list uèinil ze Stavinohy èlena Èesko-polské ligy, jinak váženého v èeské spoleènosti, ale trpícího kleptománií, kterou odnášel tentokráte pan Mieczyslaw Szpyszek, prùmyslník z Varšavy, který pøijel do Prahy utužovat èesko-polské styky. Na tuto jedovatou invektivu odpovìdìl èeský národní tisk mínìním, že kleptománie je mezinárodní. Stavinoha není než jedním z nièemných zlodìjù, kteøí znešvaøují všechny národy. To bylo poèátkem známé a velmi složité novináøské zápletky a vše znamenalo pro Stavinohu proslulost jistého druhu. Psalo a øíkalo se „krade jako Stavinoha“, ba dokonce byl pøípad, že se dva lidé pohádali v tramvaji a jeden druhému øekl s hanlivým úmyslem „vy Stavinoho“. Pøípad skonèil u pøestupkového soudu. Kromì toho pøinesl nejpopulárnìjší pražský veèerník krátce pøed pøelíèením zprávu, že se dovídá, že známý zlodìj Ferdinand Stavinoha byl již devìtaètyøicetkrát trestán, takže jeho pravdìpodobný nejbližší trest bude padesátý. Èlánek byl nadepsán: Ještì jedno pražské jubileum, a pod linkou byla otištìna causerie, dosti vìrnì popisující životní dráhu Stavinohovu. Z tìch dùvodù panovala taková poptávka po lístcích

k soudnímu pøelíèení, že prezídium bylo nuceno pøeložit líèení ze senátní sínì do sínì porotní. Ze všeho toho zmatku a vší té slávy dovìdìl se Stavinoha jen nìkolik útržkù, nic více, než kolik se mu zalíbilo prozradit viceprezidentu Kvìchovi, který mìl býti pøedsedou jeho líèení. - Vy jste náramný, nááramný gauner, Stavinoha, øekl mu napøíklad - vy ani nevíte, že je vás teï plná Praha... Anebo: Jestli z tohoto škandálu vyváznete, Stavinoha, se zdravou kùží - pùjdu do penze. A tøetí jeho sdìlení Stavinohu ohromilo. Vezmete si k tomu jubileu, doufám, své nejlepší šaty? - K jakýmu jubileu, pae vícešprezident? Dyk to moje je už štrnáct dní fuè? - Nemyslil jsem vaše vìkové jubileum, nýbrž vᚠpadesátý trest. Bude to vᚠpadesátý trest a bude podle toho, Stavinoha, na to vemte jed. - Podívaj se, šnosti, to by jeden ani neøek, odpovìdìl Stavinoha zádumèivì. Vono je to, jako když se staví dùm. Takovej zedòas klade semo tamo cihlu, bafèí si pøitom, jako by se nechumelilo, nic zlýho si nemyslí a najednou je z toho dùm, jen do nìj nastìhovat hauzmajstra a pár partajích s faganama a èinži vybírat. - Vidíte, posmíval se viceprezident jedovatì, - a vy jste vybral už devìtaètyøicetkrát - jen co my o tom víme. - No to vìdí, pae vícešprezident, šecko èovek vedìt nemuší, aby nebyl kór moc moudrej. No ale, to taky mušej uznat, že to nejni jen tak. To se tady nevidí každej den, takovej èovek, jako sem já, kerej zùstane vìrnej svýmu zamìsknání i za toho nejhoršího élentu. Já, šnosti, na jejich místì, dyby voni sedìli na tej lavici, kerá je jako ty divadelní prkna - jak na ní èovek

vošoupá kalhoty, muší je na ní šoupat až do smrti - já bych na takovýho èoveka nebyl právì dvakrát pøísnej. - Myslíte? - No, øekl Stavinoha po objektivní úvaze, já nemluvím o tom, co by bylo pak - ale ten den, to jubileum bych mu dovopravdy nezkazil. Zdálo se, že tak neusuzuje jen Stavinoha. Hned noviny psaly o Stavinohovi stále sympatiètìji, vidìly jeho životní dráhu v jakémsi náladovém, humorném osvìtlení, vyzvedávaly jeho odbornickou zruènost a pøipomínaly, že pokud je aspoò známo, tento zlodìj nekradl nikdy u lidí, kde mohl pøedpokládat chudobu. Stále zøetelnìji dávaly mezi øádky najevo, že vážná stránka pøípadu ustupuje do pozadí pøed humoristickou. A když tak psaly noviny, bylo to neklamné svìdectví, že se zmìnilo i obecenstvo. Opravdu obecenstvo, vrtošivé a nelogické, schopné odpustit pro dobrý vtip nebo gesto tøebas i zloèin, poèalo se bavit, a to od toho jeho jména Stavinoha až po ty cherubíny a ten nešastný jubilejní hmat. A od obecenstva a novin pøešla nálada do vìznice. Jednoho dne byly Stavinohovi pøedloženy k snídani rohlíky. Prý od neznámého dárce, ale byly od manželky vrchního dozorce, která se pøišla na Stavinohu podívat okénkem a pak prohlásila: - Až na ten hrb by to byl hezkej, kudrnatej kluk. Dozorci zacházeli s ním jako s máslem a nakonec to pøemohlo i viceprezidenta Kvìcha, který poèal býti z jakýchsi dùvodù na Stavinohu hrdý a vykládal advokátùm, že z tìch padesáti trestù nasolil mu on sám devatenáct a vùbec se zdálo, jako by si pøièítal za zásluhu celou tu vìc, která uèinila soudní palác na nìkolik dnù populární. Kdyby to trvalo ještì nìkolik dní, snad by byl zašel tak daleko, že by hrdì prohlašoval: „Vlastnì - ten Stavinoha, to je moje dílo.“

Tak nadešel den, a vskutku: porotní posluchárna byla nabita, tøebas Praha v té dobì byla už poloprázdná. Hned bylo patrno, že pro obžalovaného se vytváøela jakási uznalá, sympatická, ba obdivná nálada, tøebaže padesátý trest je beze vší pochyby trapnìjší a pro veøejnou morálku nebezpeènìjší než trest první. Byl to jeden z tìch pøípadù, kdy se šat odchlípí a odkryje nahé maso. Naše spoleènost je bezevší pochyby mravnì založena, ale nelpí na moralitì dogmaticky, pøipouští, že mùže existovat leccos slušného, a ne-li právì slušného, tedy záslužného, i vedle morality, ba i proti ní. Napøíklad odbomá virtuozita, verva nebo èin. Úcta obklopuje majetek, vytaškaøený na burze. V prach se kladou lidé pøed hezkou dámou v kožiše, i když vìdí, že se na tuto kožišinu složili její milenci. Žít a nechat žít! Zdálo se, že vìtšina slušného obecenstva - nebo uvidíme, že pøišlo také obecenstvo neslušné - zde patøila právì k vyznavaèùm tohoto hesla. Aspoò se tváøili a hovoøili tak, že v posluchaèi vznikl dojem, že pravdìpodobnì, kdyby tu nebylo pøísnì našimi pøedky vydlabaného koryta trestního zákoníku a kdyby se o vìci rozhodovalo napøíklad hlasováním pøítomných, jubilant nejenže by byl propuštìn bez trestu, ale dokonce s gratulacemi a dary. Jiní zase necítili ani morálnì, ani nemorálnì. Ti prostì odhadovali, je-li možné, aby došlo k vzrušujícím událostem, vìøili v advokáta a v soudního návladního, že se poperou a poštìkají, a nejvíce nadìjí skládali ve viceprezidenta Kvìcha, známého svou øízností ponìkud vojenskou. A koneènì tu byla ještì jedna odrùda posluchaèù Ta sem pøišla se sympatiemi pro obžalovaného ještì mocnìjšími. Pøedevším to byli obyvatelé domu èp. 6660 v Žižkovì, první zajisté Bidýlkáøi. Nìkteøí pøinesli i hmotné obìti, napø obì sleè-

ny Chalupové, které musily vynechat své dopolední zamìstnání. Lojzis zase musila vstávat v hodinì zcela neobvyklé. Když ji probudil budík, naøízený na tak èasnou hodinu, ujistila se, že ten neøád ani za to nestojí, aby si èlovìk skrz nìj zkazil spaní. Avšak vstala pøece, zapomínajíc, že se poslednì rozešla se Stavinohou v úplné nevoli. Je to vlastnì velkej chudák, pomyslila si a zásluhou své velké hrùzy pøed policií vidìla Stavinohovo postavení v takových køiklavých barvách, jako by nemìl jít toho rána na prostý soud obèanský, nýbrž na muèení, pøièemž budou mu z tìla strhávat kùži, na nohy dávat španìlské boty a pod nehty zarážet trny. Myslila si dále, neznámo proè, že by vše bylo jiné, kdyby ji Stavinoha pojal za manželku, a rychle se vmyslila do toho, že jeho manželkou již vlastnì jest. V tom pøípadì bylo ovšem její místo po Stavinohovì boku, a není-li to pøímo možné, tedy v nejvìtší jeho blízkosti. Jít k soudu, pøed nímž mìla nejménì takovou hrùzu jako jiné ženy pøed roztrženou punèochou, znamenalo pro ni velikou obì. Pøesto již neváhala, aby tuto obì pøinesla. Oblekla se do svých nejkrásnìjších šatù, vše na ní bylo z hedvábí, košile, punèochy i oblek, ovìsila se všemi svými nepravými skvosty, nasadila krásný paøížský klobouèek a obula lakové støevíèky. Ze všeho toho bylo patrno, že právì prožívala svou promìnu v elegantní dámu Proto si dala vèera, když kupovala klobouèek a lakové støevíèky, ustøihnout vlasy, aèkoliv se jí tento úèes vlastnì nelíbil. Byla v podstatì tradièní žena, ale øekla si, že teï dámy nedaj bez mikáda ani ránu. Aèkoli jindy nevìnovala své tváøi valnou pozornost, jsouc toho názoru, že u ženy je hlavní tìlo, „a to je u mì zaplapámbu ef ef“, tentokráte umístila si na tváøe tlustou vrstvu pleového emailu, což také splývalo s její pøedstavou elegantní dámy.

A kdo ji pozoroval, spatøil pøekvapující vìc: Lojzis vskutku vypadala jako elegantní dáma nejen ústrojem a úpravou i hlavy, ale také svým chováním. Její pohyby, jindy vulgární, zlahodnìly, drsný hlas znìl mìkce, a když pila svou navyklou ranní smìs, alaš s rumem, brala sklenku do ruky s vybranou elegancí, odtahujíc pùvabnì malík, a když dopila, utøela si jemnì ústa hedvábným šáteèkem a øekla sama i sobì: merci!... Leè promìna šla ještì dále. Vztahovala se i na nitro, Lojzis se snažila cítit a myslit ve vysokém stylu a byla odhodlána, že dnes veèer nesestoupí mezi ty páchnoucí škroby z z periférie, nýbrž že pùjde do Prahy na promenádu a do baru. Když pøišla do soudní sínì a nìkteøí známí z kruhu Bidýlka a z kruhù zlodìjských zdravili ji asi tak, jak se zdraví prostitutka, proslulá svými skandály, odpovìdìla jim studeným pokynem hlavy, kterým je naráz postavila do patøièné vzdálenosti. Pøišla také nešastná manželka sazeèe na linotypu Dufka, a protože nenávidìla jen ženy, které jí odluzovaly jejího Jaroslávka, její srdce pøetékalo soucitem se Stavinohou, kterému pøinesla kytièku rùží. Byla tu také tichounká a vystøebaná paní Mašínová; její cho odjel právì na delší obchodní cestu do Bavorska. Proto jí nehrozilo tìhotenství a mírnì se usmívala na okolí, aèkoli byla podìšena pøísností sínì, do které, jak vìdìla, spadne i ona jednou tak jistì jako zmo mezi mlýnská kola, nebude-li bùh nad ní zvláštì bdíti. Jako by jí byly sdìleny tyto myšlenky, èerná babièka, která také pøišla v èemých, staromódních šatech z taftu, se zlatým køížkem na silných òadrech, v polorukavièkách a èepci, usedla vedle své klientky, jediné, pro kterou nepracovala za cenu od pøípadu k pøípadu, nýbrž za mírný paušál, nebo paní Mašínová byla její nejpravidelnìjší ošetøovankou. Povzbudivì se na ni usmála a její pohled i její dùstoj-

né chování, plné mravní síly, øíkaly tøesoucí se paní Mašínové: „Dítì, jen hlavu vzhùm. Já jsem tu byla již pìtkrát, pro kuplíøství a pro zloèin podle § 144 tr. z., a hle dovedla jsem vstoupit jako královna. Je jen tøeba dívat se rozumnì na tyto omyly zpozdilé spoleènosti, vždy já jsem zakroèovala už i v rodinì jednoho veøejného žalobce. Sleèny Chalupovy pøišly obì a poskytovaly obraz nejpodivnìjšího kontrastu. Sleèna Žofi, která se stala od nešastného výletu zinkografických dìlníkù ještì zasmušilejší, vypadala ještì více než kdy jindy podle zásady „mnì je všechno jedno“. Naproti tomu Madlena, vìdouc, že paní Dufková na ni krutì žárlí od té doby, co Jaroslávek pronáší ve spaní její jméno (byl to jeho neuvìøitelný zvyk, který zpùsobil už mnohokráte rùzným ženám nepøíjemnmti), vystrojila se tak, že paní Dufková vskutku pukala hnìvem. Madlena to dobøe vìdìla a cpala se s chutí ranými tøešnìmi a pralinkami, litujíc jen, že nemùže paní Dufkové prozraditi, že pralinky jsou galantním darem jejího muže Její mladé, chtivé a vnadné tìlo nejhezèího dìvèete na Žižkovì otáèelo se sem a tam, jen aby je mohla paní Dufková vidìt ze všech pozic a aby musila uznat, že jakýkoli zápas s tímto tìlem, svùdným jakó hrozen, jest marný. Zvláštì jí ukazovala svá òadra, kterým dosud neodolal žádný muž, v nìmž se Madlenì zalíbilo. Byla také jen vypoèítavost v tom, že se usadila vedle své staropanenské sestry, aèkoliv se jinak nemìly vùbec rády. Od Žofiny nehezkosti a unavenosti odráželo se její høíšnì milé a životné mládí jako mladý, ve svìžích barvách provedený portrét od zašlého rámu. Žofka jí to usnadòovala svou skleslostí. Sedìla vedle své záøící sestry opravdu jako mrtvola. Zmocnilo se jí totiž tìžce probojované odhodlání: slyšíc, že se Stavinoha zdráhá prozradit úkryt ukradených pøedmìtù,

pøinesla je s sebou v nejasné nadìji, že pøedloží-li je vèas, podaøí se jí zachrániti Stavinohu pøed trestem. Mìla ty vìci zabaleny do hedvábného papíru a trojmo omotané motouzem. Držela to køeèovitì v ruce, netušíc, že je v její moci, aby dala soudnímu líèení nejsenzaènìjší obrat, jaký byl kdy pøivodìn. Náhoda tomu chtìla, že jeden detektiv, který sem pøišel ve své správné domnìnce, že líèení pøiláká mnohé z pražských hmatákù, mezi nimiž by si mohl usedl pohodlnì zalovit, usedl zrovna vedle Žofky. Když pozdìji pøivádìli Stavinohu, udìlalo se Žofce mdlo a upustila balíèek. Tajný jej galantnì zvedl a podal jí to, nemaje tušení, že má v ruce dokument, po nìmž se policie civilní i vojenská horlivì pídí. - Dìkuji, øekla Žofinka a napadlo ji že by jí snad mohl být tento muž radou. - Prosím vás, pane, zeptala se, co by se stalo, kdyby se našly vìci, o kterých Stavinoha nechce povìdìt? - Co by se stalo? Co by se mìlo stát? Zavøeli by oba, zlodìje i pøechovávaèe, øekl detektiv, a touto odpovìdí zbavil líèení senzaèního obratu. Ani Stavinohova zlodìjská akademie nebyla bez zastoupení. Starší z obou cherubínù Hojerù, Karel, dovedl se sem vetøít, použiv umìlého knírku, který si pøilepil, aby oklamal písaøe, vydávajícího vstupenky na pøelíèení. Pozornost tohoto kvítka upoutal balíèek, který Žofka držela tak køeèovitì v ruce. Prozatím nechoval cherubín Karel žádné zvláštní úmysly ani k Žofce, která mu ostatnì pøipadala vzdálenì známou, ani k balíèku, nicménì si pomyslil, že by v tom balíèku mohlo býti nìco cenného, co by stálo za prohlédnutí. Ostatek auditoria tvoøili posluchaèi, kteøí se po vstupu chtìli navykle ubírat k lavici obžalovaných. Mezi nimi nìkteré celebrity. Jednonohý Petr Buèina, který hroznì, pøímo vyzýzvavì klape svou døevìnou nohou na schodišti domu, kam pøichází

žebrat a krást. Na jeho tváøi lze ještì spatøit odlesk pýchy. Jeho poslední aféra uèinila z nìho proslulost. V domì se ozval povyk: Zlodìj! Chyte ho! Vše pádí po schodech, Petr Buèina pøede všemi. Vybìhne na ulici - bylo to v Sokolské, Buèina pùsobí toliko na Smíchovì - chodci hned za ním, lítá smeèka. Sokolská ulice je hroznì spádná - nevadí, Buèina se udržuje pøede všemi v popøedí. Proti poštì zívá strážník vrhá se za Petrem Nièevó. Ze smíchovského komisaøství vybíhají dva tøi policajti. Vše marné. Teprve rozkopaná ulice konèí závod. - Že sem vás, kluci, ale prohnal! øekne Buèina, kdybych nemìl jednu haksnu ze døeva, nikdá byste mì nesbalili. Dav èumí, tìžkopádný pražský dav - v Paøíži by provolal Buèinovi slávu, v Chicagu by se vrhl na policisty. Pražský dav nechá Buèinu pøedvést, jen zpovzdálí oèumuje jeho protézu, a myslí si, co o tom zítra napíší noviny. Na strážnici po výslechu øekne: - A pøece, kluci, todle byste nedokázali nikdy. Pùl roku sem to cvièil, a fackujte si mì, jak chcete, dneska je Petr Buèina slavnej èlovìk, a vám se zejtra, až to bude v novinách, celá Praha vysmìje. Druhého dne inzeruje firma, která mu dodala protézu, s pýchou své zboží. Dodavatel Petra Buèiny, který vèera a tak dále... Praha se smìje. V deseti sportovních klubech poøádají sbírku na Petra Buèinu. Petr Buèina klape svou slavnou døevìnou nohou a usedá jako èlovìk, který ví, že jeho pøítomnost dodává líèení nemalého lesku. Pøichází také Marcel pírko, šéf proslulé, po celé Praze rozvìtvené pùdaøské rodiny. Má osm synù a tøi dcery a všechny zdámì vychoval: v této chvíli polovina jich sedí v base. Ale kupodivu pøišel také Jan Kajman, Stavinohùv epigon; ukradl mu myšlenku i metodu. Zlodìj tupý, ale nesmírnì pracovitý.

Vedle tìchto slavných lidí pøitrousil se ještì pùltucet jiných zlodìjù, zestárlých, už nepodnikavých. V celku tu byli ze Stavinohovy generace všichni, kteøí právì nesedìli. Pøítomnost tìch lidí mìla neobyèejný význam. Nebo, hle, mezi pražskými zlodìji nebyla nikdy zvláštní soudržnost. Nescházeli se jako ve staré Paøíži, aby zvolili krále zlodìjù, nemìli místností, kde by si ve vìtším poètu vymìòovali myšlenky, nebyli organizováni jako v Chicagu, necítili jako jedna duše jako v Neapoli. Kromì nìkolika malých skupin, jako byla Stavinohova a Kajmanova, a kromì rodiny Marcela pírka byli to vìtšinou samotáøi, kterým dostaèovalo dùvìrnictví a spolupráce jejich milenek. Až na nejøidší pøípady obèasných zájezdù na venek nebylo mezi nimi nikdy tlup. Nebydlili nikdy v jedné nebo ve dvou ètvrtích jako v Paøíži, byli roztroušeni po celé Praze a nevìdìli ani, že je nìjaká stavovská solidarita a èest. Mnozí bez váhání zaprodávali kamarády policii, když jim z toho kynuly výhody. A nyní pøece zde byli aspoò ti èelní. Vìdomí stavovské solidarity se probudilo. Snad toto líèení bylo poèátkem dnù nových, lepších...

Kapitola osmá dokazující, že zlodìj Stavinoha byl èlovìk nešastný, a vypravující, jak se toto slavné pøelíèení docela vymklo z rukou viceprezidenta Kvìcha Dík tìmto okolnostem vyvíjelo se líèení od první chvíle výjimeènì jako svátek mezi dny všedními. Poèínajíc šedivým dozorcem Hálou u vchodu - všichni: soudcové, návladní, obhájce, posluchaèi i obžalovaný, tváøili se zpùsobem zcela zvláštním. Pøedevším ovšem obžalovaný Ferdinand Stavinoha. Když spatøil pøeplnìné hledištì porotní sínì, asi tucet soudních zpravodajù, když mezi diváky rozeznal ty dobré hochy, kteøí se jemu k vùli vydali do té jámy lvové - pousmál se, hluboce dojat; tak si pøedstavoval tento den jen ve svých nejsmìlejších snech... Hruï se mu dmula pýchou, když vidìl Prahu, jak mu leží u nohou, a když spatøil Pírka, Buèinu a Ledvinu i ty ostatní, které znal dosud jako žárlivé soupeøe. Nepøiznávají mu tím pohlavárství, i když jeho dílo je jen drobnou prací vedle takového Petra Buèiny, na jehož trestním lístku byla již i ètyøi léta pro loupež? Pøesto zahlédnuv v obecenstvu vydìšenou a zkormoucenou sleènu Žofinku, shledal, že jsou ještì jiné city než sláva. Sevøelo se mu srdce, sklonil hlavu a pomyslil si: Todlenc mi nemìla dìlat!... Právì dnes!... Todlenc sem si vod ní nezasloužil. Dnes potøebuju bejt silnej jako Samson, než ho Dalila vostøíhala... ne, todlenc m1i nemìla dìlat právì vona... Všechno prchlo a vidìl, že je mizerný zlodìj, kterého vedou pøed soud a zhanobují pøed celou Prahou odporný skutek. - Jakápa sláva, vzdychl si - sem vlastnì mizera chlap.

To byla disonance, aby si byl viceprezident Kvìch prohodil místo se Žofinkou. Avšak již viceprezident pøicházel a za ním dva radové v talárech, všichni jako velcí netopýøi, a to vše Stavinohovi pøipamatovalo vše, na èem záleží. Sleèna Žofi..., øekl si - no jo, ale až potom... Mezitím soud zaujal své místo a viceprezident ujal se svého úkolu. - Zaèíná zde hlavní pøelíèení proti Ferdinandu Stavinohovi, promluvil vážným hlasem, a mìøe si posluchaèstvo, radìji hned z opatrnosti pøipojil: - Bude-li nìkdo tropit škandál, dám ho ihned zavøít. Zapisovatel pøemeèel bez interpunkce žalobu, a proto byli všichni rádi, když zakonèil, polknuv poslední teèku stejnì jako všecky pøedchozí. - Obžalovaný, vstaòte! Doznal jste se k této krádeži - jste vinen? - Ano a né, slavnej soude, pronesl Stavinoha hlasem, který se trochu chvìl. Obecenstvo se zavlnilo jako pšenièné pole pøed bouøí: zaèátek byl slibný. Cherubín Hojer odpoutal svou pozornost od záhadného pøedmìtu sleèny, které v duchu øíkal „èernej kládynet“, a vpil se oèima do zad svého mistra. To bude teï švanda, pomyslil si. - Vyberte si: buï ano, nebo ne... Èlovìk buï je vinen, nebo není. - To není tak snadný, jak by se zdálo, pae vícešprezident, domlouval mu Stavinoha mìkce. Èovek mùže pøíkladnì, dejme tomu, kráct, a pøeci nemuší bejt hnedle vinnej. - Vidím na vás, odpovìdìl mu pøedseda s jemnou ironií, že nám chcete pronést delší øeè. Tedy jen do toho - aèkoliv vìc je jasná po vašem doznání.

Také státní zástupce se - vzhledem k velkému publiku usmál. Rovnìž obecenstvo se usmálo, ale pøedseda, aèkoli nechtìl nic jiného, zamraèil se a øekl pøísnì: - Prosím o ticho!... Musil uèinit to i ono, pohrát si pøed obecenstvem svou jemnou ironií i svou Velkou Autoritou, a když se stalo, octl se v nejlepší náladì. Stavinoha to postøehl a vidìl, že mu bude mnoho dovoleno. I on se chtìl pøed obecenstvem zablýsknout, zvláštì pøed Velkými Autoritami Petra Buèiny, Marcela Pírka a Ledviny, a spustil tiše a vroucnì, jako by jím otøásalo velké pohnutí: - Slavnej soude, pøed váma stojí zlodìj... Znovu posedl pøedsedu ïábel marnivosti. Pousmál se, jako by byl sám pøekvapen tím, co chce øíci, a pronesl: - To nám, myslím, øíkáte po svých devìtaètyøiceti trestech nìco náramnì pøekvapujícího!... Obecenstvo se zasmálo, tentokráte beztrestnì. Zapisovatel si omlel dvìma prsty nos. Byl to jeho zvyk. Avšak Stavinohu nepøivedl tento výpad z konceptu: - Nic novýho! Svatá pravda. Ledaže bych se vopravil: Starej - zlodìj. Vyvrhel lickej spoleènosti. Devìtaètyøicet trestùch za krádež, úhrnem šest rokùch. - Šest let a tøi mìsíce, doplnil pøedseda, nahlížeje do trestního lístku. - Ale teï se ptám: Slavnej soude - co moh ten zlodìj vykonat krásnýho za tìch šest rokùch a tøech mìsícùch? Pøedseda, votanti, návladní i posluchaèi vytøeštili oèi. Zapisovatel si ostrouhal nos dvakrát po sobì. Dokonce i dozorce Hála se polekal. Jen cherubín Hojer se usmál. - Øekl jste nìco úplnì správného, Ferdinande Stavinoho! Za tìch šest let mohl jste zajisté vykonat mnoho krásného pøinejmenším neokrádat svých spolubližních.

Domníval-li se pøedseda, že tímto prohlášením zbaví Stavinohu výhody, kterou si právì opatøil svým pøekvapujícím výrokem, mýlil se. Nebo Stavinoha rychle obráttil jeho slova jaksi k svému prospìchu. - Tak vidìj! pronesl s takovým pøízvukem, jako by ne on, nýbrž spravedlnost byla vinna tím, že promarnil svých šest let a tøi mìsíce. - Ale Stavinoho, zvolal vyèítavì pøedseda, propanaboha, snad nechcete nakonec naøknouti mne, že já to byl, který vás nutil, abyste už v letech, kdy jiní se uèí poctivým øemeslùm, kradl jako straka na všech nárožích? - A do ví, esi né, pae vícešprezident! odpovìdìl Stavinoha záludnì, stupòuje jeho pøekvapení už pøímo v ohromení. - Bez urážky, šnosti, neberou si to osobnì, ale èovek tadyhle cejtí (Stavinoha se udeøil teatrálnì do srdeèní krajiny), že by bejvalo mohlo moc vìcích ináè dopadnout, dyby tenkrát, dyž mì sem pøivedli poprvé, nesedìl na jejich místì èovek, anobrž andìl. Pøedseda vypoulil oèi, pokud to jen bylo lze, a více, než pøipouštìla jeho prezidentská dùstojnost. Neznámo, zda to bylo toto jeho ohromení, èi Stavinohova slova, co vyvolalo srdeènou bouøi smíchu v obecenstvu, ale smích tu byl a znovu zachránil viceprezidenta Kvìcha. Povídám, zaburácel, povídám. A smích utichl. - Povídám: Ještì jedno takové nevhodné poèínání a dám místnost pro obecenstvo vyklidit. Zde nejsme v cirkuse, když obžalovaný mluví - naivnì, musíme zachovat vážnost, na kterou si tyto zdi èiní nárok... Naèerpav novou sílu ze svých slov, oboøil se na Stavinohu: - Buïte rád, že tehdy na tomto køesle sedìl èlovìk smrtelný, soudce, ne andìl. Kdyby to byl býval andìl, použil by zajisté své vìtší moci a øekl by si: „Nemohu uèiniti nic vhodnìjšího a spravedlivìjšího, než když odstraním jed-

nou provždy tohoto „svatouška!“ Ano, tak by byl jednal andìl, jehož ruce nejsou vázány zákoníkem a jistými, leckdy naprosto netrefnými ohledy humanitními. Soudce lidský potøeboval vašich devìtaètyøicet trestù, aby mohl vyøknout to, co andìl vìdìl hned: „Tento muž krade, protože je notorický nièema.“ A nyní - konec drzosti. Obžalovaný, buï budete mluvit k vìci, anebo vás disciplinárnì potrestám. Stavinoha byl znièen. On, a notorický nièema! Byla kdy vyøèena vìtší nespravedlnost? On, který se klidnì, poctivì, pøímo šosácky živí tím, co umí, on, který nikdy neprovedl nic, zaè by se musel hanbit, napøíklad: loupež, vraždu, podvod, nekavalírství - on je cejchován jako notorický nièema, a to v pøítomnosti sleèny Žofinky! Vstal, rozhodil rukama a zajeèel: - Todle muší èlovek slyšet za všecky svý neštìstí, pøed celou Prahou. Devìtaétyøicetkrát ste mì vodsoudili a nikdy vás nenapadlo, abyste se mì lidsky zeptali: „Ale propánakrále, Ferdinande, proè to dìláš?“ - I ptali jsme se vás, pøítelínku, pravil pøedseda jízlivì. Víte to dobøe, že jsme se vás ptali. Ale nedáteli jinak, budiž - zeptáme se vás tedy ještì jednou... A s parodistickou jímavostí: - Ferdinande! proè jen stále provádíte samá lumpáctví, zatímco spoleènost má nárok na vaše lepší já? - Lumpáctví, sykl Stavinoha. Ale já vám na to øeknu, že zlodìjctví není lumpáctví, protože by potom šici lidi byli lumpama. Tak pøíkladnì dítì, kerý pøestane pít maminèino mlíèko. To votvírá voèi i uši a øíkáme, že se uèí. Jo, pìknì uèí: ale øeknìte pøed ním òáký slovo, kerý ani pro jeho uši nejni, a už vám ho ukradne. A jak roste, tak to krade napravo i nalevo, krade to furtumfurt, ve škole, doma, na ulici a ze samejch krádeží si to udìlá sebe, svý vìdomosti, svùj fištrón. A dyž do-

roste, vokoukává to zase napravo i nalevo. Dyž se to stane øemesníkem, tak se to kouká vobohatit z vìdomí druhýho. Táta, dyž chce, aby jeho kluk se stal fabrikantem, pošle ho do Ameriky a do Anglie: Di, kluku, ukradni, co tam najdeš lepèího než u nás, nakraï toho, co mùžeš!... A dyž je nìkdo vynálezcem, tak taky napøed ukradne, co jiný vymysleli, a pak to „zlepèí“. A knihy taky: rostou jedna z druhý. A dyž chce jít žába k divadlu, tak taky si to napøed u všech hereèek voèíhne, a dyž to dovede šikovnì, nikdo neøekne: lumpáctví, ale: to je umìlkynì. V obecenstvu se nìkolik dam zasmálo. Novináøi se bavili. - Ale teï, øekl pøedseda, mám vašich drzostí právì dost. Už ani slova podobného druhu. Chovejte se slušnì a mluvte k vìci. Otázka znìla, proè provádíte stále samá lumpáctví. - Èásteènì sem to, pae vícešprezident, zrovna vysvìtlil. A esli se i potom bude nìkdo divit, tak mu øeknu eštì todle: Co zbejvá èoveku tak nešastnýmu, jako sem já, jinýho než kráct? Vedí, proè sem krad? Páè sem byl nešastnej...Páè na mì nikdá nezasvitlo šastný slunko... A tentokráte bez hraní, s takovou notou bolesti, že otøásla každým: - Lump? Možná, ale lump nešastnej. Já sem dítì temna... - Podívejme se, uklouzlo zpocenému pøedsedovi a napadlo ho, zda skuteènì nebýval na Stavinohu zbyteènì krutý. Nebyl sám, jenž byl otøesen ve své vnitøní jistotì. Státní zástupce, který si dosud pohrával pilníèkem na nehty, položil tu vìc a podíval se na dítì temna s nesmírným údivem, a poprvé v životì ho napadla zvláštní vìc: ten Stavinoha je také èlovìk!... I votanti pøestali se bavit nezdary viceprezidenta Kvìcha a musili pojednou myslit na to velké množství lidí, které odsoudili, nemyslíce na nic jiného, než hodí-li se na nì urèité paragrafy, èi nehodí-li se. Dokonce i slavní zlodìji v auditoriu stali

se ponìkud sentimentálními - slovem, všichni se octli v podivné náladì, s výjimkou tajného, který sedìl vedle sleèny Žofky. Tento muž si všiml pøed nìkolika minutami sleèny Madleny a od té doby z ní nespustil oèi a myslil si s takovým soustøedìním, že by bylo dobøe, kdyby tuto fešandu mohl políbit, že neslyšel a nevidìl. Ušlo mu i to, jak Stavinoha, sám svými slovy dotèený ze všech nejvíce, se pøímo zhroutil jako stavení, pøes nìž se pøehnala smrš. Bylo jistì pozoruhodné, že øízný Kvìch, postrach zlodìjù, neodvážil se pøerušit mlèení a zeslabit nìjakým bøitkým nájezdem dojem Stavinohových slov. Èekal trpìlivì, až se obžalovaný zase ujme slova. Koneènì Stavinoha odkašlal a vášnivì pokraèoval: - Zaèalo to už pøi mým narození, slavný pøedsedo, vlastnì eštì pøed ním. Moje máti mìla mì eštì za svobodna. Tenkrát to nebylo takový jako teï, dy je velká sláva, dyž se narodí parchántek. - Stavinoho, zeptal se pøedseda, který se drobet vzpamatoval, jen bych rád vìdìl, jak pøicházejí ty zlaté do téhle historie! - Inu, prosím, tak, že dybych se tenkrát nebbyl narodil, nemoh sem ani ukráct ty hodinky, odpovìdìl Stavinoha nevinnì. Smích. Pøedseda zrudl, ale cítil se tak pøemožen, že se nevzmohl na zahømìní do obecenstva a na drzého obžalovaného. - Tak k vìci! øekl jen. - Má jec, slavná stolice, nejsou jen ty hodinky. Má jec, to je ten celej mùj nepodaøenej život. To je má maminka, která mì, chudák, ani nemohla mít ráda, jak by chtìla, dyž skrz mì tolik zkusila. A to je taky - ta má jec - jak sem pøišel na svìt, ubo-

hej, slabej, a s vodpuštìním, jako vyblitej. Tak sem se za to stydìl, že sem ani dejchat nechtìl, až se do toho vložila paní bába a nabanèila mnì do zad. Tak se stalo, že první, co sem mìl vod lidí na svý cestì do života, bylo bití. Sou na to svìdci, že se mnì nechtìlo ani dejchat, a když potom paní bába shánìla peníze a moje mutrlinka øekla: „Nemám, poèkaj, paní babièko, až budu moct pracovat, zapla im za to pámbu,“ øekla ta babièka: „Tak víte co, milá sleèno, a to ten pámbu za mì taky dìlá...,“ a nechala mámu v horeèce. Obecenstvo ani nedýchalo. Jeden z menších zlodìjù byl tak dojat, že si poèal hvízdat. Copak je to za vojáka..., pokud ho pan Hála nepopadl za límec a nevystrèil ze dveøí. Nìkteré ženy již plakaly; nejvíce Lojzis, která dobøe vìdìla, že dámy vždy litují nešastníky. Zato sleèna Žofi sedìla se zapálenýma oèima a vpíjela se do Stavinohových vypouklých zad, jako by se chtìla dostat až k jeho srdci a potìšit je. - Pak sem, pokraèoval obžalovaný, vozkusil všechny možný i nemožný dìcký nemoce: èernej kašel, spálu, neštovice. I tu, kerý se øíká andìlcká. Slavnej soude, já sem si tenkrát vodbyl šechno, co mùže nebohýho drobeèka potkat, a mamina mì tìšila: „No, neplakej, mùj zrzounku“ - já totiž dostal i paruku takovou blbou, vykøièenou - „mùj vohníèku žižkovckej, zato budeš hodnì zdravej, až z tebe bude voják...“ Pøi tìch slovech se Stavinoha obrátil k obecenstvu a s nepopsatelným posmìškem zvolal: - Tady toho vojáka vidìjí... I vo tu nadìji, že ze mì jednou bude vobyèejskej èovek, mušel sem bejt pøipravenej: dyž sem se tak dalece ze šeho vylízal, spadl sem jednou z kolíbky tak nešastnì, že se mi potom zaèala køivit páteø. A to byl šlus, slavnej soude, bylo po všom. Brzo byl mùj hrb vìèí než má hlava.

Stavinoha umlkl a posluchaèi jako by ani nedýchali. Viceprezident, který již pozbyl nadìje, že se mu podaøí opìt dostat pøelíèení do rukou a zablýsknouti se, cítil, že je dojat. Jen detektiv vedle sleèny Žofi nevidìl, neslyšel, nevìdìl o nièem kromì o vnadách sleèny Madleny. A Stavinoha stál, oèi mu hoøely a nechybìlo mnoho, aby sama sebde rozplakal. Leè jeho pohled zabloudil na tváø státního zástupce. Zdálo se mu, že se státní zástupce usmívá. To zachránilo Stavinohu pøed potupou nemužného pláèe, nebo rozlítostnìní ustoupilo pøed záštím, jež Stavinoha vždy choval proti státním zástupcùm a jež nyní zvl᚝ ostøe pocítil. - Pan štátní - vyjel jedovatì - se tomu smìje, ale a si jen pøectaví, že je sám parchántek a že k tomu eštì nosí na zádech kasu. Já nechci nikoho urážet, ale možná, dybysme si to byli vo narození prohodili, že by dnes pan štátní sedìl tøeba na mým místì a já na jeho. Kdosi se krátce zasmál, po nìm celý sbor. Když smích nepøestával a spíše se rozmáhal, pøedseda se probral ze své letargie a zaburácel: - Stavinoha, tohle není pøípustná obhajoba. Ještì jeden podobný výraz, a uvidíte, zaè je toho loket. - Já, slíbil Stavinoha jako beránek, tedy už nebudu zamíchávat pana štátního do mý vìci, ale tolik snad mužu øíct, že dyby na jeho místì sedìl Kristus pán, že by tøebas praštil obžalobou, roztáhl by ruce a øek: Ferdinande, eštì dnes budeš... - ...v temné komùrce! znovu zahømìl pøedseda. Jubileum je jubileum, ale odtud až potud... Stavinoha se pokornì zkroutil jako paragraf rozezleného státního zástupce. - Ale to snad smím øíct, zaprosilo dítì temna - že ten muj nešastnej hrb zkazil maminì svarbu!

Pøedseda se polekal, znovu pocítil malátnost a na Stavinohovu otázku odpovìdìl jen zabruèením. První votant vyzval Stavinohu rozveselenýma oèima: Pokraèuj, lotøíku! - To bylo tak, slavná soudní stolice. Mùj táta byl pivovarckej, a ty sou hroznì podezøívavý na pívo, esli jim ho nìkdo nezbryndal. A tak ten táta chodí kolem mì, prohlíží si mý vlasy a mý slabý tìlíèko a pak se kouká na sebe a povídá maminì: „Todle že má bejt moje várka? To si vìš na nos nìkomu inýmu. Po kom to je, ví pámbu, ale co vím já, že to po mnì nejni. Já sem, chválabohu, tak dalece zdravej a za svou práci mùžu ruèit. Raèi mi povìz, s kým to máš...“ Ale nakonec se pøece dal vobmìkèit a povídá: „Tak já jedu na pùl roku do Bìlehradu do pivováru, a až se vrátím, budeme mìt veselku...“ Ale mezitím sem spad z tý kolíbky, a dyž se táta vrátil, už ten mùj hrb bylo vidìt. Von se na to podívá a pak povidá maminì: „Je mnì moc líto, sleèno, ale a si tì veme, po kom ten parchant má tu kasu...“ Tak to øek. A chudák mamina mìla po veselce. - Vy máte životopis dlouhý jako Julius Caesar, zabruéel pøedseda, zkrate to trochu. - Prosím za vodpuštìní, vašnosti, ale teï to zrovna nejde, teï je to nejdùležitìjší. Òákejch vosum let kluci za nima bìhaj a volaj „hrboune“ a „Ferdo Hrb“ - a voni to chtìj zkrátit! Nebo volaj: „Hoøí...“ Uèitel pro nich nemá pìkný slovíèko. Dyž nìco øekne, tak: „Kluku, tobì kouká šibenice z voèích a z vlasù...“ Mámy køièej na svý haranti: „Pepíèku, s tým Stavinohou nic nemìj, to tì povídám, vidíš, jak ho pámbu poznamenal!...“ Strašej s nima dìti jako s komenikem - a teï se jim øekne: Zkrate to! Pøedseda opìt jen zachrochtal, státní zástupce se dohnìval a chopil se zase svého pilníèku a rozveselené oèi prvního

votanta se usmály na Stavinohu ještì povzbudivìji. Detektiv sedící vedle sleèny Žofi koneènì se rozhodl, že zaujme prázdné místo vedle Madleny, když v té chvíli uèinil totéž mladý muž, v nìmž poznal kapsáøe Hanzlíèka. - Ale neš, pokraèovalo dítì temna, rozkaz je rozkaz a já to teda zkrátím a pøeskoèím na muj štrnáctej rok. Je mi teda štrnáct, pøestanu chodit do školy a daj mì na uèení. Muj první mistr byl zámeènickej. Vyfackoval mì z uèení. Hrbatýho a zrzavýho fackujou v uèení víc než zdravýho, to už je nìjakej zákon. Tak máma povídá: „Pudeš na rukavièkáøství, to je u nás na Žižkovì národní zamìsknání.“ Pøídu k mistrovi, von se mi podívá na vlasy, von se mi podívá na hrb a povídá: „A proèpa si, synáèku, utek z místa?“ Já na to: „Já sem z nìj neutek, ale já tam nemoh vydržet, voni mì bili šici, mistr, mistrová, jejich fagani i továryši.“ Ten rukavièkáø se usmìje a povídá: „No, mám chu hned s tebou vyrazit dveøe, ale kvùli tvý mámì to s tebou zkusím...“ - Ale zkusil jsem já. Esi ten mùj první mistr byl na mì ras, tendle byl kat, a dyž se mu jednou ztratil pytlík s tabákem, zbil mì, div že mì neutlouk. A vyhnal mì. Druhej den pøišel, že se jako ten pytlik našel, že mu ho stará zastrèila do kajzroku, že se mu prej nesmím divit, když prej vypadám jako loupežník. A že se prej mùžu vrátit. - Co sem mìl udìlat inyho než naplit mu do tváøe, pacholkovi! Štrnáct dnich sem se nemoh po tý jeho spravedlnosti postavit na nohy, a von mnì eštì pøíde øíct, že vypadám jako loupežník!... Tak sem si šel hledat òákou práci bez uèebnickejch let. Zaklepu tady, zaklepu tam. Koukali na mì, jako bych lesy vypaloval, a jeden chlap povídá druhymu: „Pae Koníèek, dou se podívat za tým lumpem, esi mi nevodnes z pøedsínì hùl!“ Tak sem tu hùl popad, a jak sem byl mròous, pøetáh sem

chlapa, že se mu necná držka zavøela. Deme na policii, voni ho vyslechnou a mì ani nenechaj hubu votevøít: „Šak my tì známe,“ køièí komisar, „ty ulièníku, ty to mᚠna èele napsaný, co si za ftáka.“ Dali mnì tøi dni, ani sem nesmìl ceknout. - Tak sem v ty base vo všom pøemejšlel a vidìl sem, že tenhle svìt mì nechce a že budou do mì kopat, i kdybych byl svatej. Nebo zalíbila se mi holka: Du a sekám jí komplimenty vo nic hùøe než ty druhý. A vona jen pøes rameno: Vodprejskni, hrboune... Vohlíd sem se po jiný. Kluku, povídá, tebe bych nechtìla ani za manžela. Tøetí se mnì vyhejbala pøes tøi rohy. Štvrtou sem už raèi nehledal, páè je to asi šecko jeden ksindl. Já nechci zas dopálit tudle pana štátního, a tak se zeptám jen tak šeobecnì: Do by za takovejch pádùch nekles... - Slavná stolice - dovedete si to šechno pøedstavit: Máma se na mì kouká jako na svý neštìstí, táta se ke mnì nechce hlásit, žádná holka mì nechce, pøítelíèka nemám, šude jen samý podezøívání, nenávist a posmìch. Chudák, je-li hrbatej, udìlal by nejlíp, dyby skoèil rovnou do Vltavy. Hrbatý se maj rodit jen boháèùm, s jejich penìzma se ten jejich hrb už ztratí. - Mírnìte se, Stavinoho, probral se pøedseda z mraèné skleslosti, a radìji skonèete. - Už to bude, šnosti, hnedlinko. Jen chci eštì øict todle: Dyž sem tady byl poprvé za nìco, do èeho mì šici lidi spojenejma silama sami strèili, a dyž sem povidal: „Já nejsem trestanej než jednou vod policie,“ pan rada Švarc - loni ho sekla na procházce mrtvièka - né a né to uvìøit. Porád se hrabe v papirkách a porád tam hledá ty mý tresty a kroutí hlavou a povídá: „Takovej šibenièní ksicht sem eštì nevidìl, vy, èoveèe, že nejste trestanej? Vy ste mušel sedìt pod cizejma menama.“

Právì když se obecenstvo, tupé obecenstvo soudních líèení, chystalo vybuchnout smíchy bez ohledu na následky, kdosi v auditoriu hlasitì zaplakal. Tento pláè projel Stavinohou jako blesk. Žofinka! pomyslil si. Vztyèil se, jak jen dovedl, a velkým hlasem skonèil: - Tak už jsem podruhý krad bez výèitek svìdomí. Krad sem, abych se uživil, abych se pomstil a protože sem byl nešastnej. A budu kráct tak dlouho, až se nìjaká ušlechtilá bytost smiluje nad mým neštìstím a vysvobodí mì. Nastalo nìkolik vteøin ticha a nyní už vùbec nebylo obecenstvu do smíchu: pùvodní atmosféra, laškovná a teplá, byla tatam a líèení se potom rozvinovalo bezmála jako smuteèní obøad. Když soudní tribunál vynesl rozsudek - tøi mìsíce tìžkého žaláøe, byli všichni nespokojeni, tøeba jinak než Marcel Pírko, který dìl: - Tøi mìsíce! to je ještì málo za to, že je tak dobøe tahal za fusekle. Detektiv použil pøestávky, aby se zeptal sleèny Madleny: Víte, sleèno, vlastnì, kdo si to dovolil vás obtìžovat? Je to Hanzlíèek, a jestli nevíte, co je to za firmu, tak vám øeknu, že jen já jsem toho ptáèka tøikrát sebral... A Hanzlíèkovi: - Ty grázle, koukej se ztratit, a jestli ti to není recht, seberu tì pro míchání se do úøedního výkonu... Tímto rázným zakroèením opanoval pole, takže mu nezbylo pokdy, aby vìnoval pozornost ještì také své druhé sousedce. Žofinka, duše dobrá, byla v nesmírném rozèilení od zaèátku líèení. Když soudce pronesl rozsudek, trochu se jí ulevilo. Oèekávala, že Stavinoha bude zavøen nejménì na pìt let. Pak ji napadlo: Dám mu to, on to soudu vrátí a oni mu trest možná sníží... Proto, aè byla povahy bázlivé, protlaèila se davem, který obklopil Stavinohu pøi jeho odchodu. Byli to zlodìji, kteøí mu

cpali do rukou a kapes cigarety, èokoládu, sardinky a peníze. Nikdo nekladl pøekážek ani sleènì Zofi. Stanula pøed Stavinohou, který vìnoval všechnu pozornost jen jí. - Sleèno Zofinko - proboha vás prosím, vodpuste mi, zašeptal tklivì. - Dávno jsem odpustila, odpovìdìla, klopíc oèi, v nichž se chvìly slzy. Døíve než se mohla zmínit o balíèku, zašeptal, že to mohla jen ona slyšet: - A opatrujte... víte co... Odpovìdìla stejnì: - Mám to u sebe. Snad by vám snížili trest, kdybych jim to dala. - To by byla vaše i má smrt!..., zašeptal a zbledl tak pøíšernì, jako by již tu její smrt vidìl. - Tak se de! øekl dozorce a zabránil tak Stavinohovi øíci, co mìl na jazyku. Už neøekl: Teï nechci, když poprvé v životì miluji... Vše se poèalo maèkat k východu. A tu se koneènì Kadlovi podaøilo pøitoèit se k sleènì Zofi a v dobì kratší než amen vytáhl jí z kabelky vìc, kterou byla do ní právì co nejpeèlivìji vložila. Pak se zavrtìl v obecenstvu jako nebozez a zmizel.

Kapitola devátá popisuje slávu i pád cherubína Kadla a vznik nové velezrádné aféry, která vede mimo jiné i k zatèení jistého leteckého rotmistra Cherubín Karel, vycházeje z paláce Spravedlnosti, pocioval rozkoš svatokrádeže. Ještì mu trochu procházel mráz zády, když si pøedstavil všechnu nebezpeènou nádheru svého hmatu, provedeného pøed oèima celé Prahy za zády soudního tribunálu a v pøítomnosti pùl tuctu nejslavnìjších pražských zlodìjù. Øekne-li se, že se Karel cítil svrchovanì šastným, øekne se málo. Okoušel všechnu rozkoš kluka, který právì dorostl na muže, vypláznuv co nejvýraznìji jazyk na Spravedlnost. Vìdìl, že až se tím bude moci jednou pochlubit, bude to kolovat od úst k ústùm, a podání o tomto slavném kousku bude dìdìno z pokolení na pokolení a bude žít jako vìènì zelený lupen ve vìnci nejslavnìjších zlodìjských kouskù. Cvoèek v zlodìjské botì!... Tak ho nazýval jeho objevitel a krotitel, milovaný a slavný mistr Ferdinand Stavinoha. Vzpomnìl si na to, odstraòuje svùj falešný knírek. Jo, ale jaký cvoèek! Tak pøíkladnì jeho mecenᚠFerda Stavinoha, teï zaživa na tøi mìsíce pohøbený za to, že se zamíchal mezi soudní pány, nikdy by nenašel odvahu k nìèemu podobnému. Skutky mluví!... Zapálil si retku a blaženì ohmatával tu vìc v kapse. Copa asi Ferda øekne, až se mu s tím pochlubím... Hle, již se odvažoval nazývat svého mistra zcela dùvìrnì Ferdou! Proto se nemálo urazil, když ho zastavil jakýsi starý pán, který mu rozèilenì vytkl: - Ty ucumlané klouèe, mléko ti ještì teèe po bradì, a už kouøíš. Hned to zahodíš!

- Dyž já to mám nakázaný vod dochtora, zapiští Karel a upaluje. Po této epizodì vše je v nìm ještì nádhernìjší. Karel by se samou slastí nejradìji rozletìl na tisíc kouskù. Anebo takhle vmetnout se kotrmelcem na elektriku, vyvést nìco policajtovi... Je v pokušení ukrást štìnì, které nic netušíc batolí se za pánem. Jak je tak v nejvìtším opojení, mihne se mu obraz starostlivé tváøe Ferdy Stavinohy, vidí jeho vystrašenì pozvednutý prst a slyší jeho domlouvavá slova: „Pøedevším, kluci, nikdá nezapomeòte, že je jen jedno štísko a že se pámbu nikdá nemá pokoušet. Ševèe, zùstaò u svýho kopyta, a vy, kluci, si šímejte jen elektrik a národních slavností.“ Cherubín se tomu zasmál a pomyslil si: Holt sem už jednou vìèí talent než Ferda, kerej to nikdá nikam nedotáhne... Jen jedna vìc mu pùsobila starost: Ten „kládyne’ nevypadal nijak bohatì. Aby to tak byl jen melouch!... Nìjaká nicotnost, která by zmenšila lesk jeho èinu... Aby ukonèil své trápení, vrhl se do první Stavinohovì bytì. Postavil se na zadní plošinì a vidí, že na nejbližším sedadle døepí ta, kterou okradl. Ke všemu okradená se na nìho upøenì dívala. - Toho hocha bych mìla znát, pomyslila si sleèna Žofi. Ale copak mu je?... Cherubín se na ni díval, ústa maje dokoøán a hrozný strach. Už jo, už mì poznává... Esipak uteèu, až ztropí škandál!... Mezitím se sleèna Žofi pøesvìdèila, že se mýlila a že toho hocha nezná. Poèala opìt myslit na svou vìc. Bylo to velice obsáhlé a nemálo zmatené. Bylo v tom nejasné pøesvìdèení, že na Stavinohovi byla spáchána nespravedlnost, aèkoli nemohla také pochybovat, že Stavinohu zavøeli právem, nebo kradl, èehož mìla smutný dùkaz v kabelce. Tím se obírala také. Nemohla si pøedstavit, že by mìla tøi niìsíce pøechová-

vat ve svém poctivém kufru vìc ukradenou. Jsou v balíèku vìci, o které byl ten pán z Polska ošizen. Co aby vystoupila a dala balíèek strážníkovi? Mohla by mu øíci, že to našla v elektrice... Sedìla jako vtìlené umuèení, dlouhá, hubená, smutná, odumøelá svìtu. Zaschlé slzy, prolité nad Stavinohou, zanechaly jí na tváøi stopy, v prstech držela køeèovitì kabelku. Bylo jí velice smutno. V jednom dni dvakráte byl její klid porušen a byla zatažena do pøíhod, na nìž musila ustaviènì myslit. Vedle pøíhody se Stavinohou byla tu ještì vzpomínka na potupu, kterou jí uštìdøil pan Foltr na kraji èernošického lesa. Svìt je zlý, zlý... kdyby tak nemusila o nìm nic vìdìt. Uklidnìný cherubín stal se zase ukrutníkem, který se pásl pohledem na svou zmuèenou obì. Nepochyboval o tom, že jeho mistr by mu nabil, kdyby vìdìl, že se odvážil okrást tuto chudou ženu. Ale bylo to prostì neodolatelné. Zašel tak daleko, že si myslil: Dybych tak moh bejt pøi tom, až se kládynet podívá do tej kabelky... No, jen ji, sleèno, nerozmaèkej... Pásl se již pøedem s nevinnou krutostí na jejím zdìšení a mukách a dal by za tu podívanou mnoho - snad i polovinu své koøisti. Mezitím sleèna Žofi znovu se vrátila k mravnímu pozadí vìci, která ji trápila: nesmí nijak dovolit, aby ten polský pán pøišel o svou vìc. Je-li to již v její moci, aby napravila køivdu, která mu byla zpùsobena, nesmí váhat, a si tomu øekne pan Stavinoha cokoli! Beztoho bude tomu sám rád, když ulehèí jeho svìdomí. Tak se rozhodla, že vystoupí a odevzdá kabelku strážníkovi. Právì ve chvíli, kdy cherubín Karel by byl ochoten dát cokoli za podívanou na škubající se koøist, sleèna Žofi se probrala ze své strnulosti a - otevøela kabelku.

Avšak cherubín Karel náhle shledal, že to není nijak rozkošné. Skokem se octl u stupátka a ven z vozu! Strach mu sedìl v patách a uhánìl, co mohl, aby byl za paterým rohem. Mezitím konduktér prohledával se sleènou Žofi každé místeèko na sedadle i pod ním, nadzvedal rohožku a Žofka obracela naruby kabelku i kapsy. Málo platné... Ta vìc byla tatam! - Bylo to nìco cenného? ptal se prùvodèí. - Ne, vzdychla Žofka a promìnila se v mátohu. Náhodou cherubín Karel, ubíraje se na Bidýlko, spatøil sleènu Žofi, zacházející do domu èp. 6660 v Žižkovì. Když dobìhl nahoru, sleèna Žofi právì vešla. To sem blázen, pomyslil si, co to ten kládynet tady vlastnì dìlá a co ho mám poøád v patách... Vplížil se do zlodìjské akademie s dìsivým tušením: sotva pøekroèil první zákon zlodìjského desatera, pøekroèuje i zákon druhý - nepokradeš v sousedství... Zbývalo jen potrestání. Když rozbalil svùj lup, trest se dostavil. Cítì nad sebou stín trestající ruky, cherubín Karel pustil ty dìsné vìci na špinavou podlahu a utekl od nich. To byl poèátek neuvìøitelných událostí, které by nasvìdèovaly tomu, že jsou opravdu vìci se zaèarovaným osudem. O nìco pozdìji vracela se velká dáma Lojzis z líèení. Ubohej Ferda, pomyslila si, ubírajíc se kolem jeho dveøí, a soucitnì nahlédla okénkem do bytu. - Dyby si dal øíct, jak mu chybí ženská!..., povídala si, dívajíc se na papíry, které se povalovaly po podlaze. Ani nemá, kdo by mu zamet po tìch neøádech: Dybych mìla klíè, udìlala bych to... Sáhla na kliku - a hle. dveøe se otevøely. - Dy dyby nebyl mezi poøádnejma lidma, mohli by ho vykrást, bruèela si vstupujíc. Potom si stáhla rukavièky, sebrala papíry Karlem pohozené a vložila je do zásuvky ve stole. Již na odchodu spat-

øila láhev po vajeèném koòaku. Na dnì byl ještì zbytek té dobré tekutiny. Lojzis si pomyslila, že by se to jistì zkazilo do Ferdova pøíchodu. Vzala tedy ze zásuvky jeden z tìch papírù, zabalila do nìho láhev a odnesla si to domù. Hned po jejím odchodu vrátila se z líèení domovnice. Byla tak dojata, že se musila podívat na Ferdùv byt. - Matièko svatohorská, volala, vždy on sem mùže každý jako na most! A zamkla byt svým klíèem. Zanedlouho se však vrátil do bytu cherubín Karel. Jakmile se vzpamatoval ze svého zdìšení, pøemýšlel stále o tomto: Jak se octly papíry, které ukradl jeho mistr, v kabelce toho kládynetu? Nakonec krade už dnes kdekdo, a papíry, které Stavinoha ukradl domnìlému soudnímu radovi a on kládynetu, ukradl kládynet Stavinohovi?“ Když pøemýšlel o vìci, jevilo se mu to zásluhou jeho klukovské obrazivosti stále snazší a snazší. Kládynet se vloupal do Stavinohova bytu po odchodu policie. Byla pùlnoc a kládynet obrací pøi svitu zlodìjky byt naruby a nachází koneènì tyto papíry, které ušly pozornosti tajných. Kládynet to odnáší - proè? Jednoho dne Stavinoha opustí vìzení a tu kládynet pøijde: Chceš zase znovu do kriminálu, anebo mi zaplatíš sto tisíc za tyto papíry! A Stavinohovi nezbude, než aby pracoval na tuto hubenou ženskou, která ho bude vydírat až do jeho skonu, ztloustlá z nìho jako vìdro. Ale v tom pøípadì kládynet, jakmile zjistí, že mu papíry zmizely, bude je hledat a snad znovu pøijde prohledávat mistrùv byt. Pomysliv si to, cherubín se rychle obrátil a upaloval do domu èp. 6660. Na poli pøed Severní toènou potkal - zase kládyneta Bodlo ho u srdce: pozdì! Jistì už tam byla. Letìl tam. Z bytu Lojzis ozývaly se zaprášené zvuky mandolíny. Vra-

zil k Stavinohovi a pojal ho strach; a opìt utekl, tentokráte však s taškou, do které schoval peèlivì všechny papíry. Kolo osudu se zase pohnulo, ale ještì se nechtìlo zastavit. Blížil se veèer, a Lojzis, podráždìná hrou na mandolínu, sešla na ulici, která ji živila. Pozdì v noci setkala se s mužem, který byl velice opilý a jehož den skonèil v bytì Utahané Lojzis. Jak tomu bývá vždy v takových pøípadech, opilý muž se probral v dopoledních hodinách ze svého opojení a byl pramálo nadšen nìžností, kterou mu Lojzis chtìla opìtovnì uštìdøovat. Muž - byl to jistý pekaø z Vinohrad - tváøil se naopak neobyèejnì urputnì; prohlížel si neomalenì kapsy pøed oèima Lojzis a byl nemálo udiven, když našel vše v poøádku. Jedinì nebyl spokojen s náprsní taškou. - Chybí mi pìt stovek, øekl zhurta. Radím ti, abys mi je vrátila po dobrém. - Ale propánaboha, bobeèku, zvolala Lojzis, já jsem ti nevzala ani todle. To není mùj zvyk. Zeptej se, koho chceš, a každej ti dosvìdèí, že Lojzis nemìla eštì nikdy ani toho nejmenšího s policajtama. - Ale já tam mìl vèera pìt stovek a dnes tam mám drek, trval na svém zarputilý pekaø. - Heleï, hošíèku, prosila Lojzis úzkostlivì, vzpomeò si, kde jsi se vèera všude coural, kolika putykama si prolez a kolik rukouch si na tobì smlslo, než jsem tì sebrala. - To jsou marný øeèi, køièel pekaø, já si všecko dobøe pamatuju a já vím, že mì nikdo neokrad. já jsem živnostník a umím dávat na peníze pozor. Jestli jsem utratil padesát korun, to je všecko. Ty ostatní jsi mi ukradla. Sem s tím. - Pro Ježíše Krista, zajeèela Lojzis, èlovìèe, vzpamatuj se, dy si byl zlitej jako kanovník. Pøece si mì nevemeš na svìdomí.

- Svìdomí - nesvìdomí, já chci zpátky své peníze, já jsem živnostník a mì neoblafneš. Pøípad skonèil na policii. Pøi prohlídce bytu uèinila policie nález, kterému pøikládala mnohem více váhy než Lojzis. Když jí pøedložili papír, který se u ní povaloval pod stolem, øekla: Copa já vím, co to je! Snad to pøines s sebou ten vožralec. - To je divný, øekl detektiv, a vy, pane, taky neznáte ten papír? Pekaø si to prohlédl. Mìlo to záhlaví: Hlavní èeskoslovenský vojenský letecký sklad v Praze. Neèetl tedy dále a prohlásil: - S vojnou já nemám co dìlat, já mám už dávno apšit a do leteckého skladu nedodávám, protože nemám v ministerstvu strejèka. - To je mi èím dál tím víc divný... poznamenal detektiv; ale já bych vám obìma radil, abyste se raèi pøiznali po dobrým. Kdo se hned pøizná, má dùležitou polehèující okolnost. - Co, zaøval pekaø, mnì, správnému, danì platícímu obèanu bude se øíkat, co smím a co ne! Øeknìte to ještì jednou! Detektiv vyzval Lojzis, aby šla za dveøe. Potom bylo slyšet z její svìtnice strašný øev. Události, které se tam zbìhly, popsal detektiv v protokole takto: „Podezøelý snažil se vìc zamotat všemožným zpùsobem, který ani nelze vzhledem k neslušným výrazùm uvést. Když jsem ho pøinutil k doznání, že v jeho domì bydlí úèetní rotmistr od leteckého sboru, s nímž podezøelý podle vlastního doznání hrává v karty, prohlásil jsem ho za zatèena, èemuž se obvinìný vzpíral takovým zpùsobem, že jsem byl dva dny nezpùsobilý k výkonu služebnímu a do této chvíle mám nabìhlé levé oko a nevládnu prsty pravé ruky.“

Takto dostala policie do rukou první nitky. Nitkami tìmi byli: Lojzis, záletný pekaø se svou ženou a úèetní rotmistr od leteckého sboru se svou manželkou a se svým podnájemníkem.

Kapitola desátá odhaluje celou šíøi Stavinohova charakteru a shledává novou variantu starého konfliktu mezi otci a dìtmi Zlodìje Ferdu Stavinohu pøevedli z vyšetøovací vazby do vìzení s poctami, pøimìøenými jeho významu. Aèkoliv se v kriminále s chovanci právì nemazlí, tentokrát dozorce Flíèek poklepal Ferdovi pøátelsky na rameno a dìl: - Ferdo, ty jsi nᚠnejvìrnìjší štamgast, a já vím, že mᚠplný kapsy cigaret, ale já ti je nechám. - Kouøej raèi fajnový nebo sprostý? - zeptal se Ferda vìcnì. - Kdo by nebral lepší? - Tak tady maj škatulku giubek. Vono je to asi kradený, ale na kouøi se to nepozná, jak povídal ten øímckej císaø Vespasián. - Ale snad by sis nedìlal takovou škodu! upejpal se pan Flíèek, schovávaje krabièku do kapsy. - Ale dy já sem im to dal rád, pae Flíèek. Pro mì to kouøení ani nemá cenu, dyž nesmrdí. Já sem eštì ze starej školy a v base nejraèi báním špaèky. - To bych do tebe ani neøek, že seš takovej hloupej. - No, hloupej - ale to maj jako sníh vánocích. Ty vìci patøej k sobì, a tak taky patøí k sobì, aby ubohej tresta nec v base bánil špaèky. Ve všech zlodìjckejch románech chlapi jako já šlukujou slavíci. No to se ví, že dybych si smìl volit, že bych chtìl fajfku. Fajfka - to je pro poøádnýho èoveka, no né? Cigarety sou pro mladý pokolení a pro vojáci, kerý si to navykli cucat ve válce.

- Fajfka - to nende, Ferdo, poznamenal rozšafnì pan Flíèek, zapaluje si Stavinohovu cigaretu. - Fajfka je moc cejtit. A kam bys ji taky skoval pøi inšpekci? Nemluvím ani vo tom, že by moh òákej neøád arestant použít troubele k vražednýmu útoku na chudáka dozorce. Co se takto bavili, odemkl pan Flíèek celu; byla to jedna z nejpìknìjších na Karlovì námìstí. Sedìl v ní již jakýsi mladík, který poznamenal: - Anebo by se moh erárním tabákem otrávit. Tato poznámka Stavinohu z neznámé pøíèiny urazila. Ale ještì víc ho urazilo, že onen mladý vìzeò nevìnuje mu žádnou pozornost, že zùstává ležet na pryènì; a také jeho vzhled, jak si ho bleskurychle prohlédl, ho jaksi urazil. Jeho jubilejní nálada byla zkalena. Stavinoha si pomyslil, že pro èlovìka jeho významu mohli mít pìknou samostatnou celu. S lehkou výèitkou poznamenal: - Nemohli by mnì dát, pae Flíèek, òákou cimru pro sebe? - To nende, Ferdo, je vás tu teï moc. Ostatnì pan Eliášek pude za týden na fraj a nebude tì jistì život votravovat. - Rád bych vìdìl, prohodil Stavinoha, proè by mnì mìl òákej pan Eliášek votravovat život? - No, no..., konejšil pan Flíèek, a Stavinoha, aby uèinil ústupek, dodal smíølivìji: - Sme tady pøece jedna rodina, dyž sme šici mìli neštìstí. Byla to ruka nabídnutá k smíru komusi, kdo si toho zøejmì nezasluhoval: leè dostal vzápìtí ostøe pøes ruku. Pan Eliášek neøekl na to nic, zato se však pohrdlivì usmál. To zase Stavinohu urazilo. Již chtìl povìdìt mladíkovi nìco hodnì ostrého, když øekl pan Flíèek:

- Nebojej se, pane Eliášek, Stavinoha jich nebude taky votravovat. Von je to starej, hodnej kluk, tøebas trochu hloupej. Stavinoha otvíral oèi: Takhle potupit starého mazáka Stavinohu pøed takovým zeleným klukem! Kdyby pan Flíèek nebyl dozorce, byl by Stavinoha pukl hnìvem. Avšak Stavinoha byl jako všichni staøí kriminálníci vždycky oportunní k svìtským vrchnostem a nyní nezávisel na žádné z nich více než na panu Flíèkovi. I nezbylo mu, než aby se devótnì usmál, a tu se usmál také pan Flíèek. A ten kluk se neráèil usmát. - A teï bych moh pøinýst obìd, soudil pan Flíèek, a protože nenarazil na odpor, odešel. Po jeho odchodu zavládlo zase strnulé ticho. Mladý zlodìj Eliášek dìlal totéž, co døíve, to jest kouøil, nevšímaje si Stavinohy, a Stavinoha se rozmýšlel, má-li zavládnout mezi nimi váleèný stav èi jakés takés pøímìøí. A dy ten kluk ani nejni možná takovej magor, jak vypadá, pomyslil si nakonec dobromyslnì, dyk z nìj bude tøeba dobrej kamarád... Von asi neví, co sem zaè, a vobrátí, až zví. Tedy se zatváøil pøívìtivì a poznamenal: - Tak bych byl zasejc jako doma... Slušnost velela, aby Eliášek øekl: „Tak tì teda pìknì vítám - a kolik jsi vyfásnul?“ Anebo aspoò: „Tìpic,“ nebo nìco takového. Nebo potøást Stavinohovi rukou. Nebo si pøátelsky odplivnout. Eliášek neuèinil to ani ono. Jen zmìnil polohu a pøeložil pravou nohu pøes levou. To Stavinohu dohøálo. - Povídám, øekl zvýšeným hlasem, že bych jako byl zasejc doma! Eliášek na to zase nic, jako by byl hluchonìmý. Klátil nohama a kouøil.

Tu se k nìmu Stavinoha poprvé obrátil naplno, hotov vmetnout mu do tváøe pár znièujících slov, která by zjednala jasno. Avšak døíve než zaèal, padla mu do oèí ohromující vìc: Ten klacek nebyl ani ve vìzeòském stejnokroji, ani ve svých obèanských šatech - válel se tu v krásném hedvábném pyžama, v tomto výmyslu nových èasù, který vidìl Stavinoha dnes poprvé ve svém životì. - I krucinál, todle je teï divnej kriminál, pomyslil si, cítì, že se nìco øítí do zkázy, a to k jeho lítosti. Hedvábné pyžama v kriminále! Na mladém klukovi! Tedy i sem, do budovy tohoto úctyhodného zøízení, jehož základy jsou tak staré jako spoleènost sama, vniká nová doba, ze které Stavinoha pøijímal a miloval jen jeden vynález: tramvaj... Rázem se mu vyjasnilo, že nezùstalo jen na tomto pyžama, že s touto vìcí pøišla do vìzení i nejnestoudnìjší moderní korupce penìžní, že tento Eliášek dìlá si patrnì s dozorci, co chce, a že se vùbec do zkázy øítí, co staletí vytvoøila - starý kriminál... Stavinohovi bylo z toho smutno. Starý kriminál! Pøi hroublí dozorci, kteøí se pøièiòovali, aby svoboda byla tak chutná. Pøísný režim, v nìmž èlovìk vycvièil svou vùli! Veèerní pøátelské besedy! Vše, co tvoøilo poezii vìzení, onu milou atmosféru, která zpùsobovala, že èlovìku se na svobodì leckdy zastesklo po vìzení. To vše bylo pryè! Místo režných košil a spodkù hedvábné pyžama. Místo kamaráda, který nedoèkavì èeká na tebe, nabitého tisícem novinek, které chceš vychrlit - uzavøený Eliášek. Místo pøísného andìla strážce s klíèi - žoviální pan Flíèek, ten neuvìøitelný dozorecký degenerát, èekající na vìzòovy rozkazy jako restauraèní èíšník. Mimovolnì pronesl potøetí: - Tak bych byl zasejc jako doma..., a znìlo to nyní jako otázka a obžaloba. Ale kupodi-

vu: tentokráte to na Eliáška úèinkovalo, nebo poèal zpívat, zvednuv nohy neslušnì vysoko: Až bude ze mì mrtvola, pámbu si mì zavolá. Øekne: cos to za vola, že je z tebe mrtvola. A dost! Avšak Stavinoha pochopil, že je to odpovìï na jeho trojí oslovení. A jaká!... Svìsil hlavu, jeho myšlenky ještì více zmelancholiètìly... Stál u stolu jako vyhnanec, nebo na pryènu nemohl. Tu celou zabral velkomožný pán Eliášek v hedvábném pyžama. Míjely minuty. Koneènì velkomožný pán zase ožil. Jeho ruka se natáhla k Stavinohovi. Avšak neuznal za potøebné doprovázeti ji pohledem. Leda byle øekl: - Dej mi taky cigaretu, ty prézente. Nyní však došla Stavinohovi poslední trpìlivost. Prézent! Je prézentem jemu, takovému klukovi! Drzost, pøímo k zbláznìní! ... Nevážnost k stáøí a zásluze, vlastní mladému zlodìjskému pokolení, výrostkùm ze svìtové války, kteøí již nebyli zlodìji, nýbrž zloèinci. Stavinoha nikdy nespáchal zloèin, to jest skutek, za který by se musil hanbit pøed svým svìdomím. Nikdy neokradl chudáka, nikdy se k nikomu nezachoval surovì, nikdy nikoho neporanil, tím ménì zabil. Naproti tomu tito mladí brali napoøád, u bohatých stejnì jako u chudých, kradli bez oddechu a vše, nebo spotøebovali mnoho na hýøivý život, který vedli s drahými holkami, s nesmyslným utrácením; okradli chudou domovnici, aby si mohli vyjeti ve sportovním úboru autem do Chuchle na dostihy; zlodìjství nebylo pro nì ani umìním, ani spoøádanou živností. Byla to už jen palice, kterou si razili cestu životem, surovì, nízce, podle, bez džentlmenství takových Stavinohù. Brali lidem nejen peníze, ale i zdraví, i životy, a jejich skutky nahánìly hrùzu.

Proto se Stavinoha rozlítil a vykøikl: - Ode mì nedostaneš ani šluka - ty prézente! Eliášek, stále ještì mu nevìnuje pozornosti, zadíval se ponìkud pozornìji na strop. Patmì se rozmýšlel, má-li pøíchozímu vìnovati aspoò slovo. Pak se rozhodl, že toho pošetilého muže usadí, a øekl klidnì: - Neèil se, dìdeèku, pøed obìdem to škodí. Ten chlap mluvil dokonce spisovnou èeštinou! To byl vrchol neloajálnosti. Stavinoha, obávaje se, aby nepukl vzteky, zaøval: - Esi nechceš pár pøes kebuli, tak staò, dyž mluvíš s Ferdou Stavinohou!... - Ty jsi Stavinoha ? zeptal se Eliášek, nehýbaje se z místa. - To bych øek! odsekl Stavinoha pyšnì, slibuje si od toho odhalení zmìnu v chování toho mladého kluka. - Stavinoha! ... Stavinoha!... Vytrubuješ to, jako bys ukradl Koh-i-noora, a zatím èlovìk o tobì nikdy neslyšel. - Že si nikdá neslyšel vo Ferdovi Stavinohovi? sípìl napadený. - Dyž to nevíš, ty prézente, tak tì to povím: Eštì si hledal houby na horách a Ferda Stavinoha už krad. Ferda Stavinoha, ty bábovko, krade už ètyøiadvacet rokùch a nastupuje svùj padesátý trest. - A tím se, èlovìèe, chlubíš? zeptal se Eliášek mrazivì. Já taky kradu od svého šestnáctého roku, a dnes, kdy je mi sedmadvacet, sedím poprvé. Takové zajíce jako ty posílaly si šarže na vojnì pro cigarety. Tuto urážku nemohl již Stavinoha pøirozenì snést. Dvìma skoky octl se u pryèny, aby ztrestal rouhaèe. Pozvedl obì pìsti a - Eliášek se na nìho podíval, lehce se svezl na podlahu, „zakvedloval pravièkou“, jak to pozdìji Stavinoha popisoval, upoutal tak všechnu Ferdovu pozornost k této ruce, a použí-

vaje této jednostranné pozornosti, zasadil Stavinohovi levièkou ránu, která se mu zdála být nìèím tak strašlivým, že nìco podobného nikdy nezažil. Ve skuteènosti to byl dosti nevinný úder, ale protože Stavinoha nemìl zkušenosti s boxem, svalil se na zem jako pytel a ztratil napolo vìdomí. Mladé pokolení mìlo nad starým i tu výhodu, že znalo umìní boxu. Jistì zøídka by byl odvìký konflikt otcù s dìtmi skoncován tak rychle a s takovou bezvýhradnou porážkou otcù jako v tomto pøípadì. Jsa si toho vìdom, setrvával Stavinoha vytrvale v pøedstírané mdlobì, nejen znièen na své mravní i fyzické autoritì, ale i v oèekávání, že pohled na nìho koneènì obmìkèí boxujícího zlodìje Eliáška, takže sám ho vzkøísí a koneènì zahrne pozorností, která mu pa tøila. Naneštìstí nìco takového bylo Eliáškovi zcela vzdáleno. Nedopøál poraženému ani pohledu na ukojené sebevìdomí a pýchu, èehož by byl Stavinoha na jeho místì nikdy neopominul. Vykonav svou vìc, položil se zase na pryènu volnì, s nudou, a dbal o Stavinohu ještì ménì než pøedtím. Jeho výraz pravil: Pro mne a za mne si dìlej co chceš, mne vùbec nezajímáš... Nedbal ani toho, co øekne dozorce, až se navrátí. To bylo poslední Stavinohovou nadìjí; když zklamala i ta, nezbylo mu než procitnout sám ze mdlob bez jeho pomoci. Uèinil to právì ve chvíli, kdy se na chodbì ozvaly kroèeje pánì Flíèkovy. Vstal a posadil se ke stolu s vìdomím nejúplnìjší porážky. Zdálo se mu, že nemùže už být nešastnìjší. Pøesto se ihned pøesvìdèil, že èlovìk nikdy nezná meze svého utrpení. Vstoupil pan Fíèek s miskami a jídelním náèiním. Z jedné dvojice misek vycházela chudobná vùnì praženky a jahelné kaše. Vedle nich vonìl obìd z hostince: polévka s játrovými

knedlíèky, guᚠpo itasku s makaróny, hlávkový salát a palaèinky... Hleïme, myslil si Stavinoha, jakej je ten pan Flíèek k èoveku pozornej. Pøivalí se s takovým obìdem, že sem ho nikdá nemìl ani na svobodì... Rozjaøen a potìšen touto pozorností, natáhl ruce po podnosu s chutným jídlem. Ale Ferdo, zarazil ho pan Flíèek dobromyslnì, co tì to napadá? Zaplatil sis to, že se po tom tak hrneš? To je tude pana Eliáška, von je marod, a tak si smí pøilepšovat. Ty mᚠtudle... Pøisunul k nìmu praženku a jahenou kaši. Jestli to Stavinohovi již døíve pøíliš nevonìlo, nyní mu to zapáchalo. - Todle mám žrát? zeptal se pobouøen. - To už asi jo, dyž ti to poslali, mínil pan Flíèek. - Ale von..., pokusil se namítnout Stavinoha. - Ferdo, radím ti pøátelsky, prohlásil pan Flíèek, abys nešilhal po cizejch esšákách, esi chceš, abychom zùstali v dobrým. Tady sem já a tady sou úøady, a jinej nemá do toho co mluvit. Esi ti to nejede, tak to sem dej a já to vodnesu jinýmu, kerej není takovej milostpán jako ty. Znièen, sklonil se Stavinoha nad své misky. Takový byl nyní kriminál. Na jedné stranì zasloužilému a starému, avšak, ó bìda, chudému a stamdávnému zlodìji tykají, oslovují ho køestním jménem a nosí mu špatná jídla - na druhé stranì mladému klukovi, který má peníze a drzost, vykají, oslovují ho „pane“ a nosí mu jídlo z restaurace... Nuže, Stavinoha nebyl z marcipánu a bylo mu jedno, jak ho oslovují a èím ho krmí, ale tak bezcharakterní nebyl, aby snesl bez protestu korupci, která porušovala ctnou vážnost staroslavného zøízení vìzeòského. - A abys vìdìl - já tì to nebudu žrát! rozkøikl se, odhazuje lžíci. Todle si já, starej èovek, nedám líbit, aby òákej kluk smìl

se mnì pøed nosem cpát kulášem a amoletama a aby se mnì, starýmu Stavinohovi, dávalo takový žrádlo. - Komus to tykal? zaøval hrozebnì pan Flíèek, blíže se k nìmu. A komus to odepøel poslušnost? Avšak Stavinohu nezastrašil: - Já sem s tebou taky nechodil do školy, že mnì tykáš, a poslušnost ti nevodpírám - já jen chci, aby se tady mìøilo starýmu èovekovi jako mladýmu. - Tak ty tak? na to pan Flíèek, tak takový se tebe vyklubalo kvítko! Tak abys vìdìl, Ferdo, já se nezapomenu, dyž sou tady svìdci, tu radost ti neudìlám, ale teï budeš mít u mì vojnu jako øemen. A nejen u mì: šici kolegové se to dovìdí, a bìda vode dneška tobì, ty nešastnej èlovìèe! Tendle vobídek teda nechceš? Tak dobrá, vodnesu to do kuchynì. A co ti to tadyhle kouká z kapec - podívejte se na lotra, pane Eliášek, von sem propašoval cigarety. Nic sem nepropašoval, vy jste mnì je nechal. - Tak? Ty mì teda obviòuješ z pøeèinu proti pøedpisùm? Pane Eliášek, slyšeli to a dosvìdèej! Za todle, Ferdo, si posedíš v èerný komùrce! A tìch cigaret je! Pude to do kanceláøe. Chceš snad nìco øíct? Snad že je vykouøím sám? Avšak Stavinoha nenamítal již nic. Neštìstí za neštìstím valilo se na jeho hlavu. On, který vycházel vždy co nejlépe s dozorci a byl mezi nimi oblíbený, poštval si je nyní na sebe! Byl zdrcen, a pan Flíèek nyní jásal a vymýšlel, èím by Stavinohu ještì více zkrušil. Tu však zasáhl Eliášek, který mezitím baštil s povzneseným klidem, kterým se vyznaèoval. - Nedìlejte hlouposti, Flíèku, øekl plnými ústy - to je nápad, nosit takové dobré cigarety do kanceláøe!... Mnì se docela dobøe hodí.

A kupodivu: rozkacený pan Flíèek zkrotl jako beránek a øekl? - No dyž se to Ferdovi podaøilo sem propašovat, já mu to teda tady nechám, a se má dobøe. Rozdìlil cigarety na dvì hromádky, vìtší si nastrkal do kapes - menší položil pøed pana Eliáša. Obratný mladík je schoval, nepøestávaje jíst a nevšímaje si ani pana Flíèka, ani okmdeného. - Tak teda to by bylo hotový, øekl pan Flíèek, odnášeje plné Stavinohovy misky. Já se s tím sem nebudu nosit pro nic za nic, Ferdo, a esi budeš chtìt tady nìco jíst, tak si hezky popros. Esi nepoprosíš, tak si budu myslet, že sis uložil dobrovolnej pùst. Nazdárek, pane Eliášek. - Ty jsi ale starý janek, øekl po Flíèkovì odchodu pan Eliášek. Nic mi do tebe není, ale dìlat takové zbyteèné hlouposti! Když se ti to nechce žrát, tak si taky objednej z restaurace. Flíèek ti udìlá za peníze všecko. Jestli jich mᚠdost, tak ti dovolí, aby ses vyspal s jeho ženou. Stavinoha mlèel, polykaje své rozechvení. - Anebo nemᚠsnad peníze? pokraèoval Eliášek. Pak, milý kamaráde, je nejlepší nenatahovat se na špièky a brát, co ti pøinesou... Pojednou pøisunul k Stavinohovi misku. - Na, snìz si to... - Sežer si to sám, utrhl se Stavinoha. Eliášek si zapálil jednu ze Stavinohových cigaret a takto ho klidnì odbyl: - Nedávám ti to snad ze soucitu - toho takový starý bulík nezasluhuje. Je mi také vuøt, chceš-li se hnìvat. Ale já dostanu vždy po sladkém mouèníku žáhu. - Nemusíš mì, èoveèe, votravovat øeèma, když dovedeš boxovat, zasyèel Stavinoha. - To já potøebuju pro zdraví, Stavinoho. Než jsi pøišel, tak jsem vždycky mluvil sám k sobì. Rozkoš z hovoru s tebou nemám, to mi vìø, èlovìèe, na mou èest. Ale když už si ne-

mohu vybrat na ten týden, co tady ještì budu, spoleèníka podle své chuti, bylo by snad rozumnìjší, abychom vymìnili pár slov o jistých vìcech. Pak bude mezi námi jasno a mnì se už nebude dìlat špatnì z pohledu na tebe. Ujišuji tì, že najdeš ve mnì docela pøíjemného spoleèníka - jestli se o to pøièiníš. - Je votázka, esi vo to stojím. - Ty? Jsi dobrý, Stavinoho! Ty o to stojíš, a jak! Jen jsi sem vešel a já vìdìl hned, na èem jsem, vždy ty tvoje oèi zrovna prosily: Buïme kamarády! Vždyž ty, Stavinoho, se dìlᚠhorší, než jsi, a ty vùbec nejsi ani nafoukaný, ani chladný, ty jsi jako baba a za dobré slovo bys pro èlovìka krev cedil. Vždy ty jsi jeden z nejvìtších žvanilù, co jsem kdy vidìl, a kdybych s tebou nemluvil, obìsil by ses. Stavinoha vstal jakoby omámen a díval se na psychologa v nejvìtším podivu. - To koukáš, jak jsem tì prohlédl, dìdo! Víš, já jsem ale zcela jiný než ty! Já lidi radìji nenávidím a mlátím, než hladím. Já bych z Flíèka udìlal flíèky, kdyby mi provedl to, co tobì; i kdyby mì to život mìlo stát. Ale ty mnì vùbec nestojíš za to, abych s tebou bojoval. Co jsi? Pavuèina... Rozhodneš-li se otravovat mi ten poslední týden - mou pìst už znáš. Jsi-li jen trochu rozumný, sníš tyhle palaèinky. Z toho poznám, že bychom se mohli dohodnout o tom týdnu. Po malém váhání Stavinoha nabodl palaèinku a øekl: - Heleï... - Nežvaò, usmál se Eliášek, a nejdøíve se najez. Máme dost èasu k hovoru. Flíèka nebudeš prosit: budu si objednávat dvojité porce. Vždy jsi slyšel - že jsem marod... - Ale tak mì nech, èoveèe, pøece øíct, že sem byl prve hovado, dyž sem tì chtìl sežrat. Moc se mnì nesmíš divit, páè já sem si myslil, že seš holomek, a ty seš zatím docela fajnovej kluk.

- Heleï, Stavinoho, ty pøi všem nadìlᚠmoc øeèí. Holomek! Fajnovej kluk! Tak já ti øeknu, že jsem oboje. Já jsem lotr, že mu není rovného - v tom jsi se nemýlil. Já jsem taky hodný chlapec. Já jednám s každým, jak zaslouží. - Proè tady vlastnì si? zeptal se Stavinoha. Eliášek se usmál a odpovìdìl otázkou: - Ty jsi tady bezpochyby za kapesní krádež? - I to si uhod, èoveèe, kerej èteš v ksichtì, jako by to byla kniha. Eliášek se znovu usmál: Ubohý Stavinoho, ty mi pøipadᚠjako kostra mamuta. Kapsáø dnes, kdy opravdová koøist leží v pancéøových pokladnách . - Nejde vo koøist, de vo požitek, namítl Stavinoha. - Mysliš si, odpovìdìl Eliášek - a poprvé jeho hlas prozrazoval známky vzrušení - že vrtání pancéøové pokladny a probourávání stropù je menší požitek než pitomý hmat do kapsy? - Já bych si s nedobytnou nikdá nezaèal. - Jsi osel, Stavinoho, odpovìdìl Eliášek, kdyby pokladny mìly èisté svìdomí, nemusily by mít pancíøe. Po nìjaké chvíli pan Flíèek pøinesl Eliáškovi èernou kávu z vlastní kuchynì a haldu sportovních èasopisù. Aby si zpøíjemnil èekání na koflík, nebo Eliášek nijak nespìchal a èetl pøitom noviny, zeptal se Stavinohy: - Tak co, Ferdo, už jsi zkrot? Poprosíš o veèerní polívku? - I vychlastej si tu bryndu sám, odsekl Stavinoha, já ten vᚠvobìd strávím i bez ní. - No, jak chceš, odpovìdìl pan Flíèek vztekle - ale esi poèítáš, že se tì eštì jednou zeptám, to se teda sakramencky mejlíš. To bude teï kriminál, jakej si eštì nežral.

- Èlovìk si nemùže v klidu ani noviny pøeèíst, øekl rozmrzele Eliášek. Já jsem zvìdav, Stavinoho, kdy koneènì zmoudøíš! Copak pan Flíèek mùže za to, že tì zavøeli a že nemᚠextra stravu? Víš co, jsi-li pln vzteku, musí to jít ven, aby se ti dobøe trávilo: Pojï si trochu zaboxovat. - Nech mì, jó, zabruèel Stavinoha, já na takový špásy nejsem. Vostatnì to ani nedovedu. - Vidìl jste, pane Flíèku, nìkdy podobného zlodìje? Box! To se pøece dneska potøebuje na každém kroku - a on není pro „takové špásy“! On vùbec není zloèinec - on je idylik. No, když to nejde s ním - dáme si spolu pár koleèek, pane Flíèek? On totiž, Stavinoho, pan Flíèek je hodnìjší než ty a dovolil, abych mu dával hodiny, a není to mùj nejšpatnìjší žák. - Ale s nejvìtší radostí, pane Eliášek, souhlasil polichocený Flíèek - pár koleèek nikdá neškodí. Mžikem shodil blùzu a ohrnul si rukávy, tìše se, jak ukáže Stavinohovi, kdo to je vlastnì pan Flíèek. Také Eliášek zaujal pozici a zápas poèal. Eliášek si poèínal jako øemeslný hráè v karty, když chce vlákat nezkušeného do pasti. Nechával si zasazovat od neobratného pana Flíèka ránu za ranou, a aè jim nastavoval bradu, prsa a ramena tak vypoèítavì, aby si ublížil spíše útoèník než on, sténal pøi zvuèných úderech: - No, teï jste mi dal... Ale jste to ulièník, pane Flíèek!... Pak ale, když dozorce pøestal na sebe dávat pozor, poèal si s ním hrát jako koèka s myší. Honil ho z kouta do kouta, mimochodem ho srazil na pryènu a pod stùl a nakonec pan Flíèek ztratil všechno pracnì nabyté ponìtí o fair play a tøískal, jak se dalo a kam se nahodilo, nejèastìji do tvrdé lebky, kterou mu Eliášek ochotnì nastavoval. Kotníky mìl již nabìhlé a otluèené, cáry pokožky mu visely z prstù, z nosu se mu øinula krev. Již se jen potácel za Eliáškem, který pøedstíral tí-

seò obrany. Pak bylo jasno, že je se svými silami u konce. Tu Eliášek vykøikl: - Èáry máry fuk...., a tvrdým úderem do brady uspal Flíèka na dobrou minutu... Zdìšený Stavinoha zvolal: - Dy bysme mohli, dybysme chtìli, votuï utýct a tady ho zavøít! A todle že je kreminál! - Stavinoho! zvolal káravì Eliášek, že se nestydíš za to chvástání! Vždy ty bys neutek, ani kdyby tì mìli zítra popravit! Když se pan Flíèek probudil, øekl mu: - Nebylo to nejhorší, táto. Ještì mìsíc a budete lepší než já. Neøíkal jsem to?. - Tendle box, dìl zpitomìlý dozorce, je bájeèná vìc. Ale takovejm nádivùm, jako je Ferda, marnì bychom to vykládali. A hekaje, celý potluèený a se zkrvavìlým nosem, se sebral a odpajdal z cely. - Vidìls to nìkdy, zeptal se po jeho odchodu Eliášek. To je život, Stavinoho, ten nový život, o kterém ty nemᚠponìtí. Krást u tramvaje! Smìšné!... Ti praví pøece nejezdí tramvají. Tramvaj je pro chudáky. Okrádᚠchádáky. Myslil jsi na to, ty zlodìjský hokynáøi? Ti praví, kteøí jsou sami zlodìji, podvodníci a vrahové velkého formátu, ti do tramvaje nepøijdou. Èti tady v novinách: Bostonská federální banka snížila úrokovou míru. Co to znamená? Dohromady jen tolik, že je dost penìz, takže banka nepotøebuje navnazovat støádala vysokým úrokem. Znamená to, že lidé, to jest ti menší zlodìji, ale stále vìtší, než jsou ti, co je okrádáš, budou tedy radìji kupovat akcie než ukládat na nízký úrok. Akcie by tedy mìly jít nahoru. Ale tady ètu pravý opak: Konsorcium spekulantù toho použilo, aby srazilo kursy. Tøi milióny akcií byly nabídnuty trhu. Kursy se zøítily. To znamená, že nìkolik spekulantù vydìlalo za den milióny dolarù - okradlo o nì slabší spekulanty

a hloupé, malé držitele akcií. Možná že zaènou praskat slabší banky. Pak budou okradeni o úspory i ostatní støádalové. To je svìt, jak jej vytvoøili velcí zlodìji, chránìní zákonem. Ti ostatní jsou všichni víceménì trpící chamraï. A tady mᚠjinou zprávu. Bankéøi Kuhn a Loeb v Novém Yorku pùjèí Polsku na devìt procent a vyplatí místo sta jen osmdesát. Celý nemalý stát v Evropì bude pracovat na dva židovské bankéøe v Novém Yorku. Èetl jsem, že ženì jednoho bankéøe bylo ukradeno perel a diamantù za tøicet miliónù korun. Byla to jenom èást toho, co nosila na sobì. Možná že to byl právì její muž, který to zamíchal na burze, aby dostal ty peníze zpìt. A ty, Stavinoho - kradeš u tramvaje!... Jednoho dne tito velcí zlodìji zavedou pojišování proti tramvajovým krádežím. A pak budeš dokonce jaksi v jejich službách! Koukej, jak mizernou mravnost mají tvé skutky. - Každej prevít dìlá, co dovede, zamumlal Stavinoha v rozpacích. - To je právì to, že ty nedovedeš, co bys mìl. Myslíš si o mnì: Ten Eliášek, to je pravý zloèinec. - Škùdce lickej spoleènosti, potvrdil Stavinoha. - Škùdce lidské spoleènosti! zasmál se Eliášek. A ty jsi patrnì poèestný èlovìk, který vyrovnává majetkové rozdíly. U lidí, kteøí mají právì na tramvaj! Kolikrát v životì jsi vidìl desetitisícovku? - Ani jednou, pøiznal se Stavinoha. Depa, v Praze tako vý peníze ani nejsou. - I jsou, miláèku, a hodnì jich je. Vidìl jsem jich tolik, že bys je ani nespoèítal. Právì když mì vzali, omrkával jsem jednu pokladnièku, kde jich mohlo být na miliónek. Vila v tiché zahradní ètvrti. Garហpro tøi automobily. Na schodech perské koberce a èínské vázy, jedna tak za patnáct tácù. Vrátný, za-

hradník, dva šoféøi, komorník, dvì komorné, kuchaø a služky. To všechno pro tøi lidi. Jejich zásluhou bylo, že tatík jednoho z nich mìl tøi pivovary a tatík druhého dìlal mazanou politiku, takže se synek dostal do správních rad nejvìtších podnikù. Jejich pøíjem obnášel den co den patnáct tisícovek. A ta spøež se válela celý rok v Egyptì, Biarritzu, Davosu a Scheveningách. Sleèince se zalíbila tam v Holandsku motorová lodice. Koupili ji, dopravili do Prahy a shledali, že má na pražské øeèištì nemožný ponor. Tak to nechali shnít. To jsou, Stavinoho, moji lidé! Takový jsem já zloèinec A teï si pøedstav sebe. Ukradneš úøedníkovi služné. Nebo niaøi splátku, kterou nesl bance. Za to jsi - poèestný chlap... Eliášek zívl: - Mám zvyk každodennì se po obìdì prospat. To udržuje dobrou ple. Kdybys vìdìl, Stavinoho, jakou mám žábu! Až vyjdu, bude tu na mì èekat s autem! Je to naše mercedes. Pojedeme, myslím, rovnou do Mariánských lázní. A až si poøádnì odpoèinu, podøežu, myslím, nìjakého indického naboba. Jezdí tam jeden, který váží ètyøi sta liber. A jeho diamanty a perly váží ještì o nìco více. Eliášek se položil na pryènu, obrátil se ke zdi a v minutì usnul, ponechávaje Stavinohu myšlenkám, které v nìm vyvolal. Stavinoha cítil, že vše, na èem tak pevnì stál, bylo pod ním rozbito napad. - A já, starej mezulán, øíkal si, vykládal kadetùm vo Roèildovi a pak du a ukradnu portmonku nìjakému jeho písaøovi!... Ne, neokrad jsem nikdy chudáka... Pojednou se mu vynoøil pøed oèima celý tucet svrchovanì podezøelých pøípadù z jeho praxe. Vzpomnìl si na pøeèetné hubené koøisti, které odnášel. Na tobolku, ve které našel tøi zástavní lístky. Na ženskou kabelku se špinavým kapesníkem a prázdnou pudøenkou. Na náprsní tašku, ve které byly tøi neodeslané prosebné do-

pisy mecenášùm. Vypadal hroznì nešastnì, nebo pravdìpodobnì ne Eliášek, ale poèestný Stavinoha je zloèinec, škùdce lidské spoleènosti. Byl metlou lidí, kteøí na tom nebyli lépe než on. Slzy, které byly pro nìho prolity, stékaly se k nìmu ze všech stran. Topil se v nich. Ve chvíli nejhorších muk, kdy byl obestøen nejèernìjší tmou, vystoupila pøed ním postava sleèny Žofinky. - Co hledáte, pane Stavinoha? zeptala se ho. Otevøel oèi a zvuènì pronesl: - Cestu k poøádnýmu životu. - Že nenechᚠèlovìka ani deset minut spát, rozmrzele øekl probouzející se Eliášek. Mᚠsnad zvyk mluvit ze spaní, když jsi vzhùru? - Poslechni, Eliášku, promluvil horeènì Stavinoha, ty seš první èovek, kerýmu se chci svìøit s nìèím náramnì dùležitým. Cynik odpovìdìl: - Dal bych pøednost tomu, kdybys mne nechal spát. Jinak budu rozmrzelý až do veèeøe. - Mì kouše svìdomí, Eliášku. Já sem ti zatáh jednu hodnou ženskou do náramný špatnosti. Je to, jako by sedìla na sudu s prachem, kerej mùže každou chvíli vyletìt do povìtøí. - To je odjakživa nejbezpeènìjší sedadlo, Stavinoho, proto jsi mì nemusil našòupnout. - Ale vona je moc poøádná a hodná. - To mnì tedy o ní nevypravuj, nezajímá mì. - Ale dy si to všecko sám zavinil, vykøikl zoufale Stavinoha. Nejdøív mnì zasadíš do hlavy èerva a pak mì nechceš ani vyslechnout. - Staroušku, øekl Eliášek konejšivì, ty se mi zdᚠnìjak rozrušený! Když tedy nedᚠjinak, ulev si a svìø se mi. - Co mám dìlat? zvolal zoufale Stavinoha, když dokonèil svou rozervanou zpovìï.

Eliášek, kterého to nijak nepøivedlo z míry, poradil bez rozmýšlení: - Pøepøáhni! Já tì odhadl na první pohled. Ty jsi dobrý èlovìk, ale malý. Kapesní formát. Jsi šantala, který se octl na nepravé cestì. Já tì vidím - za pultem. - Za pultem? - V krámì za pultem. Budeš míchat lidem koøení, škrob, mouku a budeš je mírnì okrádat. Ty jsi rozený hokynáø. Provádìl jsi zlodìjství po hokynáøsku a nemùžeš s tím dále. Staò se tedy opravdovým hokynáøským hokynáøem. A vezmi si tu pannu, to je to, co potøebuješ, a co patrnì i ona potøebuje. - Eliášku, pravil Stavinoha, ty kluku sakramencká, já vím, že si ze mì vystøeluješ, ale myslím, že si to uhodnul. Dybych já mìl nìkdy ženu! Dy vona by mohla ze mì udìlat, co by chtìla! - Víš, hokynáøi mají rodinný pud, dìdo. Kdybys byl našel pøed tøiceti lety ženskou, která by nevidìla tvùj hrb, byl bys dnes obchodníkem na hlavní tøídì a klel bys na chlapy, jako jsi teï, kteøí by ti kradli tvé peníze, když bys lez do tramky. Ale není ještì pozdì. Až vyjdeš, vezmi si ji a zaènìte hokynáøstvím. - Vem si ji, zašeptal snivì Stavinoha - ale bude vona chtìt? - Každá žena chce, máli muž silnou vùli. - Ale dyž má ten chlap na zádech mou vozdobu? - Chtìj dvakrát tak silnì a bude tvá. A ona tvá bude. - Eliášku..., zapípal Stavinoha,... ty si teïka mùj nejlepší pøítel, a esi si mì vona vopravdu veme, musíš mnì jít za svìdka... Kveèeru toho dne vrazil do cely uøícený a ustaraný pan Flíèek: - Hoši, viceprezident Kvìch pøišel na inspekci. Máte všechno v poøádku? Pane Eliášek, ty hadry musej odložit. A ty, Ferdo, sme pøece starý kamarádi, pøinesu ti fajòáckou veèeøi.

Protože Stavinoha zarytì mlèel, øekl pan Flíèek ještì prosebnìji: - Snad bys nedìlal øeèi pro takovou hloupost, která byla mezi náma v poledne? Dy víš, že na tebe nedám dopustit a že sem tì chtìl jenom pozlobit. Má stará smaží pro tebe klobás, abysme voslavili to tvoje jubileum. - Ten klobás si mùže paní Flíèková nechat, pane Flíèek, øekl Stavinoha, já už nic nebudu potøebovat, já vocuï za chvíli výdu. - Nezbláznil se? zeptal se pan Flíèek starostlivì Eliáška. Hergot, já nemám èas, já muším probìhnout eštì vostatní cimry, ale vy, pane Eliášek, dejte na nìj pozor, a ty, Ferdo, esi mi chceš nìco zavaøit, tak poznáš, kdo je to pan Flíèek, i dybych se mìl skrz tebe pøivýst na Pangrác. - Co jsi tím mínil? zeptal se Eliášek, když Flíèek odbìhl. - To uvidíš! odpovìdìl Stavinoha ponuøe. A více z nìho Eliášek nedostal. Ostatnì za chvíli pøišel viceprezident Kvìch. - Á, Stavinoha, zaèal žoviálnì, to jste dnes vyvádìl, co? To bude slávy mezi kolegy! Jste tady spokojen? Dáme vás ovšem podle podle pøedpisu do samovazby, jakmile se nìkde uprázdní. - Prosím, šnosti, odpovìdìl Stavinoha vážnì, já nemusím zùstat ani tady, ani jít do samovazby. - I podívejme se, øekl viceprezident, když se vzpamatoval z pøekvapení, vy jste se nìjak vžil do toho tónu, že nemùžete zapomenout. Jenže se obávám, že je celkem lhostejno, co míníte a co ne, a že do té samovazby pùjdete pøece; a zatím zùstanete v této pìkné svìtnici. - Pae vícešprezident, zvolal Stavinoha exaltovanì, vono de vo to, že vidìj pøed sebou novýho èoveka, a ten èovek musí øíct, že byl vodsouzenej nevinnì. - Nemelte hlouposti, napomenul ho Kvìch, spravedlnost vás nemá na svìdomí a já budu dnes i zítra klidnì spát, nebo

jsem vás odsoudil na základì vašeho vlastního doznání, uèinìného na policii a opakovaného pøede mnou. - Copa vo to, šnosti, èovek se k leèemu dozná, co ani neuïál. - Stavinoho! Nezahrávejte si se mnou! Budete-li pokraèovat v tomto tónu, napaøím vám disciplinárku, že se ani nenadìjete. - Ale, šnosti, øekl Stavinoha pokoròounce, já si ich nechci navalovat, ale já im pøísahám, že sem to vopravdu neuïál. Já tu sedím nevinnì. - Tak jste se pìknì pobavil, zakonèil viceprezident, tøesa se zlostí - a také jste pobavil Eliáška, a za to, že jste se tak pìknì smluvili, pùjdete zítra do tmavé komùrky. - Já pudu, šnosti, kam mì pošlou, šeptal Stavinoha, ale vo to prosím, co je mý právo: aby byl se mnou sepsanej protokol vo tomhle vodhalení. Viceprezident se nyní úplnì rozzuøil: - Eliášku, stùjte rovnì, jeli u vás inspekce... Já vás všechny nauèím!... Pak se vrhl na znièeného dozorce: - Pane Flíèek, ve vašem oddìlení je disciplína velice uvolnìná!... Pøíštì - a to nenajdu... Stavinoha, pøestaòte se smát. - Dy já se nesmìju... - Mlèet! Pane Flíèek, Stavinoha jde zítra k protokolu a pak na 24 hodin do temnice... Stavinoha, pamatujte si: Mezi náma je všemu konec, ale jestli se odvážíte zítra pokraèovat v tomto tónu... Stavinoha, bùh buï s vámi! Když odešel, zeptal se Eliášek: - To jsi si ho navaloval? Avšak Stavinoha jen zaúpìl: - Ten buldok nechce èoveka ani vyslechnout. - Ale ty ses pøiznal?! - Pøiznal.

- Tohle staré pokolení! øekl Eliášek, nechá se zavøít, protože to páni na nìm chtìjí. Èlovìèe, radìji na mì nemluv, protože se mi z tebe dìlá špatnì.

Kapitola jedenáctá v které se Stavinohovi zdá podivný sen a která potvrzuje, že pravda vskutku nakonec vždy vítìzí, i když jde jen o zkrachovaného zlodìje Té noci se zdál Stavinohovi tento sen, který jen utvrdil jeho velké odhodlání: Zdálo se mu, že se octl na posledním soudì s nemalou tlupou rùzných høíšníkù. Došlo na Žižkov, mìsto zvláštì lehkomyslné. Mnoho kupcù, pøepisujících ceny zboží a šidících na váze, defraudantù, penìzokazù, mnoho špatných mlékaøù, bryndajících mléko, a šenkýøù, køtících víno, mnoho nelidských majitelù domù, kuplíøù a holek bylo odneseno do pekla, když pøišli na øadu zlodìji. I tìch byla øada nemalá, nebo Žižkov byl vždy tak proslulý svými zlodìji jako v Paøíži ètvr Saint-Denis. Šlo to rychle jako u odvodu; bez smilování putovali do pekla všichni kadeti Stavinohovi a s nimi Petr Buèina, Ledvina i Marcel Pírko. Když se objevil Eliášek v pyžama, andìl vedoucí výslech bez dlouhých øeèí zakýval na dva rohaté pekelníky; hýkajíce jako oslice, vrhli se na zloèince, a nemohouce se doèkati exekuce, již cestou pøipalovali mu nehty benzínovými zapalovaèi. Eliášek zavyl bolestí a zapomenul se do té míry, že srazil jednoho ïábla k zemi øádným úderem do žaludku. V mžiku se octly pekelníkùm na rukou ohnivé boxerské rukavice a poèali jimi bušiti do nebohého Eliáška, jako by byl kus kujného železa. Byla to pøíšerná podívaná a odevšad bylo slyšeti volání. „Pane, odpus nám!...“

Ale po Pánu nebylo ani stopy. Zatím hrozný odvod postupoval s velikou rychlostí. Kam oko dohlédlo, stáli høíšníci pøed svými soudci, a ze všech stran bylo slyšeti náøek a skøípìní zubù. Stavinoha èekal, až na nìho dojde, a byla v nìm malá dušièka po tom, co vidìl. Když i jeho cherubíni si to odnesli - co mohl èekat on, jejich svùdce?... Koneènì vyvolali jméno Stavinoha. Pøedstoupil pøed soudnou stolici, mysle si: Jen a se dlouho netrápím! a spatøil, že vedle andìla soudce sedí vznešená postava. Byl to Pán. Tváø mìl tak èistou, že pøi pohledu na ni každý se cítil jako v koupeli. Jeho oèi nezíraly s výèitkou, ale s jakýmsi nadzemským porozumìním. Stavinoha si øekl: Myslím, že je to dobrý, dyž pøišel. Opravdu - mìlo to vliv i na andìla-soudce. Už to neodbýval jako páter otèenáše, nespìchal, jako by hoøelo, energickým pohybem zahnal dva èerty, kteøí spatøivše Stavinohu, poèali netrpìliVì podupávat svýma kosmatýma nohama, zakonèenýma kopyty, o oblak, na nìmž se soud konal. Toto je zvl᚝ urputný zlodìj (èetl jakýsi hlas obžalobu), okrádal v tramvajích chudé lidi a zkazil mnoho nevinných dìtí, které v tom cvièil. - No, moc nevinný ty parchanti nebyli..., osmìlil se Stavinoha poznamenati. - Mlè, høíšníku! okøikl ho andìl-soudce, a èekej, až do jde na tvou obhajobu. Øka to, bral se smutnou tváøí do ruky váhy. I to byl ústupek pøítomnosti pánovì: všechny soudy pøedtím odbýval jen tak podle oka. - Je to mrzutý den, Pane, oslovil Ho, máme nyní Žižkov. V Jeruzalémì Tì ukøižovali, na Žižkovì by Tì ošidili a Statistika posledního soudu je pøímo pøíšerná;

96 procent výrokù pro peklo, 3 pro oèistec a jen jeden jediný pro nebe. A to jsou ti, které jsi nazval „blahoslavení, kteøí jsou chudí duchem“. Mìls to, Pane, na Žižkovì pìknou èeládku. A ten, jenž stojí pøed Tebou, je z nejhorších ten nejhorší. Hle, jeho høíchy... Øka to, vhodil na levou misku vah Stavinohovy høíchy. Sypalo se to jako dunivé krupobití, miska se octla v mžiku na nejnižším bodì svého poklesu a váhy se polámaly. - Stavinoho, øekl andìl vyèítavì, vidíš, co jsi nám tu provedl! Musíme na tvé høíchy vzíti nìco extra - decimálku... Vskutku - teprve na decimálku se vmìstnaly Stavinohovy høíchy. Andìl byl tímto zdržením pozloben. Nebýt zde pána byl by jel Stavinoha rovnou do pekel. Pak se poèal andìl rozhlížet kolem sebe. To hledal Stavinohovy dobré èiny, aby je položil na druhou misku. Nemohl je však najíti. Øekl: - Kde nic tu nic, vidíš sám. I bránil se Stavinoha: - To nemùže bejt, andìlckej rado, já neøíkám, že sem byl svatej, ale òáký dobrý skutky taky mám. To mi je nìkdo šloh, anebo se mi ztratily v legistratùøe. Podporoval sem až do smrti mámu, vystrojil jsem jí pohøeb, chodil jsem jí plakat na hrob. Vo jednoho sirotka jsem se staral a almužny jsem dával a dycky sem byl istej, že sem bral jenom bohatejm. - Hledejte, øekl pán. Nelže-li, nemohlo se to ztratit. A jen to doøekl, dobré skutky pøiletovaly jeden za druhým, ty, které vypoèítal Stavinoha, a ještì víc tìch, na které zapomnìl, anebo které za dobrý skutek ani nepokládal. Nebylo jich málo, ale celkem nemìly žádný vliv na jeho høíchy, které ležely na váze jako balvan.

Již hlásili z nebeské registratury, že tam nemohou už nic nalézt, a andìl se díval na Stavinohu stále škodolibìji, jako by chtìl øíci: Tak vidíš. ani slavná procedura posledního soudu ti nepomùže... Vida to, Stavinoha pocítil hroznou úzkost a strašnì se namáhal vypátrat ještì nìjaké dobré skutky. V té své hrozné úzkosti chopil se i toho zavrženíhodného prostøedku, že si zaèal dobré skutky vymýšlet. Nedùvìøivì se na nìho díval andìl a dobré skutky byly stále jen slovem, které na misku zásluh nedopadalo. Tu se však Pán laskavì usmál a malièko na andìla mrkl, což znamenalo: Je to mizera, ten Ferda... ale taky chudák no, nevadí, necháme se od nìho trochu napálit!... V tu chvíli se vylhané skutky zhmotnily a tìžce padaly na misku ctností. Tu poèal Stavinoha prášit s vynalézavostí ještì vìtší a vymýšlel si ctnosti dobrých skutkù deset minut; ale stále toho bylo málo, aby to pohnulo miskou s høíchy. - Tak už dost toho prášení, øekl andìl, tady vidíš sám, co jsi natropil holomství. Tebe by ani milión let v oèistci nemohl omýt. Jsi zkrátka dobrý pro peklo. Pøi tìchto slovech zachechtali se oba pekelníci, beztoho už netrpìliví, a zaharašili plamennými øetìzy, které si na Stavinohu již nachystali. Stavinoha pohledìl na Pána, svou poslední nadìji. Leè tváø Pánì mìla výraz nepopsatelného smutku; vypadal jako obì zákona, který sám prohlásil. - Mᚠto marné, Stavinoho, øekl andìl, spravedlnost je základem všeho, a dneska se na nás kouká celý vesmír. A protože Pán mlèel, vzal andìl brkové pero, namoèil je do èerveného inkoustu a zanesl nové jméno do rubriky Peklo. Pak se zeptal spíše jen pro formu: - Pøijímᚠtrest?

- To má bejt jako doživotnì? optal se Stavinoha tak nekoneènì sklesle, že se na tváøi pánì objevil ještì živìjší výraz lítosti. - Navždycky, ohlásil andìl. Je to podle tarifu. - Jednou sem byl na zemi taky nevinnì vocouzenej, žebronil Stavinoha, pøece si mì nevemete na svìdomí. - To jsou zbyteèné øeèi, zahartusil andìl, koukej, jak se nám to již protáhlo. - Ani mi nedaj deset minut na rozmyšlenou, hoøekoval Stavinoha, snad bych eštì pøišel na nìjaký dobráctví, který em zapomnìl... Tu ucítil, že oèi pánì utkvìly na nìm s neobyèejnou výrazností. Vnukaly mu cosi, on však tomu nemohl porozumìt, jak byl pøestrašen. Naštìstí si toho všiml také andìl a hned zkrotl, pøestal Stavinohu pohánìt a øekl devótnì: - Snad by bylo lze uèinit výjimku, kdyby se za tebe nìkdo pøimluvil. Dopak by se za mì pøimlouval, zvolal Stavinoha žalostnì, dyž tady nikoho neznám a šici mý kamarádi sou v pekle. Dybyste mnì tak dali èásek, abych se moh po nìjakým, kaventovi povohlídnout... Sotva to doøekl, sneslo se cosi z výše na oblak a bác! k nohám Kristovým. Já za nìho oroduju, ozval se andìlský hlas, a nabízím se za nìho výmìnou. Stavinoha se dívá, je jakoby omráèen, ten hlas je mu jaksi povìdomý. Naštìstí nevidìl nebešanovi do tváøe, avšak i ten jeho vzrùst mu byl jaksi povìdomý. Nìkdy už musil vidìt dlouhé nohy a hubená ramena toho štíhlého andìla! Mistr se na nìho povzbudivì usmíval. Jako by øíkal: No, rozpomeò se, hlupáèku!... Tu se Stavinoha rozpomnìl: - No, ale jo - je to

vona, sleèna Žofinka, vlastnì andìl-Žofinka!... Jen to vyøkl, andìl povstal a obrátil se k nìmu. Byla to opravdu sleèna Žofinka, jenže jaká promìna! Stavinohovi se zdálo, že je jaksi celá všecka slavnostní, jako zaživa. Jen ty její záøící oèi se nezmìnily. - Ano, jsem to já, promluvila Žofinka. Vlastnì bych to nemìla dìlat, však víte, co jste mi nadrobil s tou ukradenou taškou! - Sleèno Žofi, zalkal, já jsem to uïál z hroznýho strachu a v tu chvíli sem toho litoval. - To vím, pane Stavinoha, a proto jsem vám to taky odpustila... Obracejíc se k Mistru: - Pane, dosvìdèuji, že mìl dobré srdce, a úpìnlivì prosím za jeho spásu. Úzkostlivì se vmísil pekelník: - Dovolávám se jasného zákona pekelného soudu. Jsou dvì misky. Miska høíchù a miska zásluh. Miska høíchù je hluboce dole. Co øíkám: Miska! Ani na velkém valníku bychom neodvezli jeho høíchy. A jeho zásluhy, i s tìmi, které si nectnì vymyslil, vešly by se do uzlíèku. Protestuji proti demoralizujícím tendencím, které mají sem být vneseny. V tom pøípadì, zvolal andìl-Žofinka, budiž mi dovoleno, abych smìla položit na váhy jeho srdce. Pekelník se sice bránil zuby nehty, avšak andìl, pouèen pokynem Mistrovým, nic proti tomu nenamítal. I vzala Žofinka Stavinohovo srdce a položila je na misku ctností. A tu se - koneènì! - miska pohnula a zvolna zaèala klesat. - Zapla za to pánbu tý holce, pomyslil si zbožnì Stavinoha, pozoruje s rozkoší, jak se ïáblové zlostí šklebí. - Z toho kouká voèistec...

Miska se zastavila, høíchy mìly stále ještì pøevahu nad zásluhami. - To bys chtìl mít dvì srdce, ty kujóne, viï, promluvil Mistr dobrotivì. - Ano, Pane, co bysem za to dal, dyby to bylo možný! Já bych byl tak rád tam, de je sleèna Žofinka! - Tedy, øekl Pán, položte na misku také jeho hrb, který byl pøíèinou jeho prvního pádu. Stalo se, a andìl-soudce vida, jak mocnou protekci má tento zlodìj, ukl ještì do misky, jak to dìlali starodávní kupci, když chtìli ošidit zákazníka o nìjaké deko. Ale nebylo toho ani potøebí. Miska, sotva se jí hrb dotkl, zøítila se s nemalým rachotem, vysoko vyzvedajíc misku se Stavinohovými høíchy. Pekelníci zlostí prskali a pouštìli vìtry, páchnoucí kalafunou. Kdosi zvolal: Tauglich! a ozvaly se nebeské pozouny, oslavující nového nebešana, který ve vší slávì, zbaven svých høíchù i svého hrbu, stoupal k nebesùm po boku andìlské sleèny Žofinky. Probudiv se ráno a uzøev po svém boku Eliáška v pyžama, Stavinoha nemálo litoval, že bylo jenom snem, co tak plnì prožíval: Své vítìzství, své zasnoubení s Žofinkou a nebeskou svatbu - na které obveseloval nebešany i Mistra ukázkou, jak se vyfoukne z uzavøené kapsy vše, co v ní je. Ale pøece jen se cítil posílen na duchu a nejvíc ho tìšilo, že mu tady teï vše pøipadá naprosto cizí. Tento odlesk nové skuteènosti mìl tak živì vepsán do tváøe, že Eliášek mu øekl hned po probuzení: - Stavinoho, ty vypadᚠjako nová výkladní skøíò!... - Èoveèe, odpovìdìl mu Stavinoha, já sem ti mìl takovej zvláštní sen, že sem z nìj eštì teï pojukanej. Vono to nejni

nic pøíjemnýho, bejt ve spaní v nebi a probudit se v takovým kriminálním pajzlíku. - Mùžeš mi o tom vypravovat, zatímco budu konat své ranní cvièení, øekl Eliášek, který shodil ze sebe pyžama a stál tu nahý jako mladý, krásný gladiátor. - Vlastnì je mi tì, Eliášku, moc líto, dìl Stavinoha, klopì oèi. Ty seš dobrej chlapec, a takovej vosud tì èeká. Nato mu vypravoval ze svého snu, co se jeho týkalo, a vyvolal tím v Eliáškovi takovou veselost, že nemohl pokraèovat ve cvièení. Stavinohovi to zahnalo chu k dalšímu vypravování a byl rád, když se dostavil pan Flíèek, aby ho odvedl k protokolu. Dobrý muž byl ještì nemálo rozèilen po vèerejším „nosu“, který celý pøipoèetl na vrub Stavinohovi. - Tak pojï, ty hrbatej vøede, oslovil Stavinohu zhurta, pan viceprezident je v bájeéný náladì a je štont tì sežrat, co vostatnì taky zasloužíš. - Pane Flíèek, zvolal Eliášek, dnes jste všichni na Stavinohu kraasové. To nevíte, že se dostal ve spaní až do nebe? - Však se za chvíli dostane do temný komùrky, odsekl Flíèek, který nebyl naladìn na žertování - A co vy, pane Eliášek, jste tu jako øebec! To by byl zase nos, dyby sem starej vrazil a vidìl vás v tom adamitským úboru. A ty, Ferdo, marš!... Avšak Stavinohovi pøipadaly dnes všechny svìtské vzteky zcela bezvýznamnými. Bylo mu tak jedno, jestli ho vskutku vstrèí do tmavé komory, jestli ho pustí, anebo zavøou na rok!... Byl by snesl klidnì i zprávu, že ho vedou k šibenici. kráèeje nekoneènými chodbami a zlézaje všelijaké schùdky, vidìl jen jedno: Sleènu Žofinku, nevìstu danou mu nebem... Celkem ani nevìdìl, že je veden rozlíceným panem Flíèkem, který používá každé zatáèky, aby ho dloubl svazkem klíèù mezi necitelné žebroví.

V této šastné necitelnosti vstoupil do krásné kanceláøe viceprezidentovy a jako stroj zastavil se pøed majestátní postavou soudce Kvìcha, který šlapal v nejvyšším rozechvìní po svých vybraných kobercích i po svém majestátním klidu. Panu Flíèkovi se zdálo, že rozèilení viceprezidentovo je neúmìrnì veliké vèerejšímu poklesku Stavinohovu, vždy se nemohl jaksi ani dostat k slovu. Asi pìt minut viceprezident pobíhá, vrhá zdrcující pohledy na Stavinohu, který stojí jako beránek a oddanì za ním otáèí hlavu napravo nalevo, napravo nalevo, podle toho, kam soudce míøí. Potom zuøivým trhnutím hlavy zažene Kvìch dozorce Flíèka za dveøe, zastaví se pøed Stavinohou a zeptá se nenávistnì: - Tak jak to vlastnì bylo? Stavinoha procitne ze své nebeské letargie a uvìdomí si pozemské vìci, v kterých hraje jistou úlohu, a zeptá se: - Prosím - co jako vlastnì mìlo bejt? A rada Kvìch øekne nìco pøekvapujícího: - S tìmi hodinkami a s øetízkem. - Ale, šnosti, zašeptal Stavinoha vyèítavì, proè mì chtìj mocí mermo pøivíct do neštìstí! Už mnì za to napaøili tmavou komùrku, a to mohlo staèit. Daj to do protokolu, já to nemùžu øíct ináè než èera a pudu si to vodbruèet. - Stavinoha, køièí viceprezident vztekle, já vás zavøu, až budete modrý. Vy taháte soudy za nos! - Prosím, brání se Stavinoha, dyk já vùbec chci mlèet. Já si chci odbruèet svý a nechci nikoho tahat za nos. Minutku zkoumá viceprezident Stavinohovu tváø. Pak to zahømí: - Vy lumpe - proè jste nám zamlèel svébo komplice?! Stavinohovi nìco sevøelo hrdlo: Šmarjá, myslí si, už je ta nešastná holka v tým!... Zašeptá: - Jakýho komplice?...

Viceprezident pozoruje s rozkoší jeho ohromení. Má za to, že má ptáèka v hrsti, a chce tìžit z jeho pøekvapení. Zabouøí: - Tady je všechno zatajování málo platné - ven s pravdou... Ale nemùže dostat ze Stavinohy ani slova. Zkouší to tedy po dobrém. Mluví jako dobrák, jako pøítel: - Proè byste zapíral, Stavinoha, když je to už beztoho venku? Povìzte mi to všechno z vlastní vùle a pøipíše se vám to k dobru. Avšak Stavinoha je i po dnešním nebeském snu starý rutinér. Z pøeladìní viceprezidentova seznává, že toho asi mnoho neví. Tøeba Žofinku ani nemají! Snad chytili jen Kadla, a ten chytrý kluk nic nepoví...I vzchopí se a povídá neviòouèce: - Já bych im øek, šnosti, šecko eštì jednou jako èéra, ale dyž mnì to sami zakázali. - Avšak pøece, pokraèuje soudce jako mílius, vèera jste mi všecko neøekl, vzpomínejte si pøece, milý Stavinoho. Jo tak to teda je, ty teda nic nevíš, pomyslí si Stavinoha, a chceš èoveka nachytat na toho „milýho“! No to se ví, že ti tu radost neudìlám. - Šecko, na mou duši. - Ale jdìte, povídá soudce a poèíná si pohrávat nervóznì øezátkem na papír. Ale to nejzajímavìjší jste si nechal pro své memoáry: Že jste mìl pøi té krádeži komplice... No vidíte, že už všechno víme: Že jste byli na toho Poláka dva... Stavinoha si v duchu zhluboka oddechl: Koukejme, jak je to dobrý, dyž se èovek zbyteènì neukalupíruje... A nahlas: - Na toho komplice sem zvìdavej, šnosti... - Tak vy jste na toho komplice zvìdav!... øekl Kvìch hlasem, kterým chtìl, jak se zdálo, rozøezat Stavinohu na Stavi a nohu. - No, dobøe, vy jeden Stavinoha, já vám ho tedy dám pøivést. - Copa sem im uïál, šnosti, zahoøekoval Stavinoha, že se na mì rozzlobili a øikaj mnì milý Stavinoha? Dyk jakpak

sem moh mít na toho Poláka komplíce, dyž sem toho Poláka vùbec nevokrad?... - Abych se vám pøiznal, Stavinoha, dìl viceprezident studenì, mì ty vaše øeèi valnì nezajímají. Já bych si sice na vašem místì poèínal jinak, já bych øekl: „No když to tedy víte, naè bych vám dìlal zbyteènou práci, však vy mi to uznale jindy vynahradíte - jsem tedy vinen...,“ ale jste ovšem sám sobì pánem, a ostatnì - tady toho muže máme. Opravdu právì pøivedli do krásné kanceláøe jakéhosi venkovského poøízka s nízkým èelem, s divokými èemými vlasy. I ty jeden balíku balická, pomyslil si Stavinoha a pojednou cítil, že je hroznì dopálen: Toho venkovského pšoukala, žrouta zelné polévky, který sotva umí èíst a psát, opovažují se stavìt do nìjaké souvislosti s ním, nejchytøejším kapsáøem Prahy! A tøeba nechtìl již nic mít se zlodìji, cítil, že musí obhájit svou odbornou povìst. Øekl s opovržením, které mìlo rozdrtit radu Kvìcha: - Tak todle má jako bejt ten mùj komplíc? - Výbornì sehraná komedie, poznamenal viceprezident, který oba bystøe pozoroval. A s nádechem tísnì: - Jste velký dobrák, Stavinoha. Umíte se dívat tak nevinnì, jako byste doopravdy tohoto pána vidìl poprvé v životì. - No, poprvé to vlastnì nejni, šnosti, pravil Stavinoha. - Vida, dychtivì zvolal viceprezident, a kdy to bylo, co jste ho vidìl poprvé? Jednou, dyž sem byl eštì malej posránek. To mì pøišlo nìco strašit a vypadalo to akorát jako von. - Už dost tìch drzostí, zaburácel vicevrezident. Ještì si tohle srovnáme!... A k poøízkovi, který snášel s tupým klidem èlovìka zdánlivì bez obrazivosti všechny Stavinohovy nájezdy: - Znáte vy toho muže?

- Ne, odpovìdìl poøízek neobratným hlasem, když si byl Stavinohu prohlédl. A doložil s jedovatostí, kterou by v nìm Stavinoha nikdy nehledal: - Von je sice podobnej jednomu bláznovi z ženiny pøíznì, ale von to není. - Výbomì, pánové, zasmál se viceprezident (ale jeho smích znìl zoufale), tak vy se tedy dnes vidíte poprvé, aèkoli jeden z vás pøipomíná druhému strašidlo a blázna. Vy, Stavinoha, jako èlovìk zkušený víte ovšem, že já na takovou komedii nic nedám. Ach, takových jsem už slyšel a - pøelomil! - Dybych jen vìdìl, co lasnì vode mì chtìj? zabruèel Stavinoha. - Už od vás nechci nic, øekl Kvìch hrozebnì, já to za vás povím sám, abyste vidìli, že nejsme tak na hlavu padlí, jak byste chtìli. Nuže vy, Stavinoha, jste ty hodinky ukradl, jak jste se k tomu ostatnì pøiznal! A vy, Sazymo, když vám je Stavinoha dal, šel jste s nimi k hodináøi. Naneštìstí hodináøi už mìli avízo, a tak jste byl dopaden. A i to vám povím, proè jste pøemohl strach a šel ty hodinky pøece prodat. Øekl jste si: Dnes mého komplice za to zavøeli, a tak se mnì už ani nemùže nic stát. Tak, je to tak, hoši, nebo ne? dokonèil Kvìch ne bez pýchy svou kombinaci. - Copak to dìláte, Stavinoha? - Ale štípu se do ruky, paè mám strach, esi se mnì eštì nìco nezdá. Ale vono ne, vono je to cejtit. Viceprezident, netrpìlivý jako všichni viceprezidenti, kteøí musí èekat na smrt nebo výslužbu svých šéfù, již zase zrudl, ale Stavinoha, do duše uražen potupou, že ho mají za schopna èehosi tak naivního, neohroženì pokraèoval: - A pak votvírám voèi na to, jak se mohli, šnosti, ve mnì tak zmejlit! Já, a pracovat s takovým drnodrabcem, kerej letí s ukradenejma hodinkama k hodináøi! Dyk mì znaj už léta a vedí, že já pra-

cuju jen s chlapcema. K èemu by mnì byl tendle selckej chomout platnej? - Tak abys vìdìl, ujal se slova poøízek, že nejsem takovej chomout, jak si myslíš: Já jsem vzal hodinky, a ty za to sedíš. A teï mi øekni, ty vráno, kdo je z nás obou chytøejší? - Ty žes èajznul ty hodinky? zvolal Stavinoha. Èoveèe, s tým mì nebav. Ty že by ses dostal èoveku do kapcy? Jo, takhle k vidlím, to je tvùj pravej chmat. - Neøíkal jsem vám, Sazymo, zvolal viceprezident vítìznì, jakou hloupou vìc jste si vymyslil? Jak jste mohl ty hodinky ukrást, když je ukradl Stavinoha, který za to dnes druhý den sedí? - Stát, pae vícešprezident, køièel Stavinoha, vono to s tym mým kradenim není tak istý, dyk sem im už èéra øek, že sem to neuïál. - Poèkejte, øekl zpocený viceprezident, to je ovšem jasné, že Sazyma nás chtìl obelhat. On byl jen spoluviníkem, ale když už jsme ho dopadli pøi tom pokusu o prodej, pomyslil si, že vezme celou tu vìc na sebe, když to už prasklo. - Teï jsem už z toho doopravdy blbej, prohlásil Stavinoha. Tak já jim øeknu vodpoledne, že sem to neuïál a že sem to vzal na sebe jen z hlouposti. A tudle chytíte toho poøízka a von se jako na zavolanou pøizná k tomu, zaè já nevinnì sedím. Tomudle se øíká štísko. A voni, pae vícešprezident, místo co by mìli radost, že budou moct pustit na svobodu nevinnì trpícího, chtìj nás v tom skoupat voba!... Viceprezidentova tváø dosvìdèovala úplnou skleslost. Tato konfrontace, od níž si sliboval, že skvìle ospravedlní jeho nádhernou kombinaci: Stavinoha - hlavní zlodìj, Sazyma - spoluviník, - skonèila se tak, že byl nyní úplnì pøesvìdèen o Stavinohovì nevinì. A pak - stalo se nìco hrozného, takové ne-

štìstí, že viceprezident ani hned nedovedl všechny jeho obrysy vytušit! Vyjádøil se tìmihle slovy: _ Co jste øekl, Stavinoha, není pro mì vùbec diskutábl. Vy jste zkrátka hlavní viník a Sazyma je vᚠspoluviník. To je úplnì logické vzhledem k faktùm: Vy jste se pøiznal ke krádeži a nechtìl jste øíci, kam jste koøist ukryl. A Sazyma byl dopaden pøi pokusu prodat zcizený pøedmìt. Je tedy vaším spoluviníkem, a v tom nebo onom smìru. V tomto smyslu doplníme žalobu a Sazymu zavøeme. - Ale když..., zaèal Stavinoha. - Kdybyste však, pokraèoval viceprezident témìø tklivì, trval na svém - jste si vùbec vìdom, èlovìèe, do jaké šlamastiky byste tím pøivedl celý soud, ba vùbec celé právo? - Prosím, toho si nejsem vìdom. Mnì je to samýmu líto, esi s tým budou mít eštì jednou práci, ale co se dá dìlat, dyž já sem to neuïál? - A já, vmísil se Sazyma, s tímdle èlovìkem nechci nic mít. Von se mnì nelíbí. Já nejsem žádnej pražskej zlodìj, já s ním do kumpanie nechci. - Proboha vás prosím, vyjekl viceprezident v nejvìtším právnickém zoufalství, rozvažte si, lidé, každé slovo. Stavinoha to neukradl, ale Stavinoha se pøiznal a sedí. Vy, Sazymo, do nìhož nám nic není, køièíte, že jste to udìlal. Ale to je strašný pøípad, to se ještì nepøihodilo žádnému soudu na svìtì, pro to není právní precedens a já nemohu pøipustit, aby se to stalo u mého soudu. Já tìm vašim povídaèkám nevìøím a poženu vás, Sazymo, pøed soud pro spoluvinu. - Já jsem poctivej èlovìk, pokraèoval Sazyma tvrdohlavì, žádnej pražskej zlodìj. Já jsem pøišel do Prahy, protože mì chtìl strejc vzít za podomka. Ale stejc udìlal pangrot. A když jsem mìl hlad, ukradl sem jednomu pánovi hodinky s øetíz-

kem, abych mìl na zpáteèní cestu. Prodal jsem ten øetízek, ale ten èlovìk mì øekl, že to je jen pozlacenej pakfonk, a když sem se poøádnì najed, nemìl sem dost penìz na cestu. Tak sem se potloukal nìjaký èas v Praze, tu a tam sem si nìco vydìlal, ale na cestu sem porád nemìl, ponìvaè sem to zase projed. Tak sem pak šel prodat eštì ty hodinky a pøi tom mì chytli. Ale žádnej zlodìj nejsem, a až si to vodsedím, budu zas dìlat poctivýho èlovìka. Zdálo se, že toto vylíèení koneènì pøesvìdèilo viceprezidenta Kvìcha, nebo dal Sazymu odvést a Stavinohovi pohrozil. - Mnì se zdá, že vás zavøeme pro klamání úøadù. - To mùžou, šnosti, pøisvìdèoval horlivì Stavinoha, za to neøádstvo já si to taky zasloužím. Ale teï bysem dvakrát rád zrovna nesedìl. - Už vèera mi bylo divné, že tak od nás pospícháte, øekl viceprezident. Byl bych øekl o vás, že jste tady jako doma. - Všecka èest, pae vícešprezident, zdejšímu ústavu, von se tak modemyzíruje, že pomalu aby z nìj holomka tahali párem volùch, dyž si svý vodsedí. Já bych tady byl docela spokojenej, dybych nechtìl zaèít dìlat dobrotu. - Propánakrále, varoval viceprezident, tohle nikomu neøíkejte, Stavinoho! Vy, a dìlat dobrotu!... Dá-li mi pámbu zdraví, odsoudím vás jednou ještì posté. - Copa vo to, èovek je jako tøtina, kerá se klátí ve vìtru, a nemùže za sebe ruèit. Ale dyž mi do toho vlezla žencká. - Ale jdìte! - No jo, já se zamejšlím voženit. A ne s òákou drbnou, kerá by se ke mnì hodila. Já, šnosti, si chci vzít jedno dìvèe, kerý je tak poctivý, že to ani dál nejde. Vona je to andìl, a pøi tej bych nesmìl kract, i dybych chtìl.

Viceprezident se zachmuøil: - A máte to dìvèe doopravdy rád? - Stokrát víc než sebe, zvolal Stavinoha. - U lásky je to nejkrásnìjší, zahovoøil soudce tklivì, že dovede pøinášet obìti. Nuže - pøineste, Stavinoha, tomu dìvèeti velkou obì: neberte si ji. Puste to z hlavy. Udìlal byste ji nešastnou. Stavinoho, pozornì mì poslouchejte: Já to smýšlím dobøe s vámi obìma. A já vám tady povídám: Stavinoho, vy jste notorický zlodìj! Víte, co to je? Vy musíte krást zrovna tak, jako já musím èíst noviny. - Pane vícešprezident, promluvil Stavinoha slavnostnì, já im vodpovím pøíkladem z lickýho života. Na Kampì je istej vobuvnik, kerej vo fajruntì tahá lidi z vody. Inej si de na pivo, ale von si sedne do šináglu, pulitr si dá k nohám a èeká, až nìkdo skoèí z Kameòáku. Tak jednou im vytáh taky jednoho zakrsalýho mládeneèka, kerej mu, dyž zase pøišel k sobì, vynadal jako voraø. Že se ho vo to neprosil, aby se prej neplet do jeho privátu, že podle novejch zákonùch má každej právo dìlat se svým tìlem, co chce no zkrátka, ten mu toho povedìl, že milej vobuvnik dva dny v jednom kuse plil a sakroval a že už nikoho jako nebude tahat z vody. Za tejden si ten zakrslej mládeneèek zase skoèil do vody, a snad že chtìl toho vobuvnika pozlobit, anebo že si myslel, že u Kampy je to nejlepèí - žuchne si to do vody, takže postøíkal milýmu vobuvníkovi veèerníka. Ten vobuvnik se chvilánku rozmejšlí, vedí, nechtìl dostat zase vynadáno. Ale von ten vobuvnik je celej pryè, dyž mùže tahat z vody, a tak mu to nedalo a èapnul mládence za paèesy a vytáhl ho na šinágl. Ježišmarjá, pane víceprezident, to byl brajgl! Ten zakrslík, ten vyvádìl. Von chtìl schodit toho vobuvnika do vody, a ten vobuvnik byl z toho celej pryè a øek si, že ho už potøetí nevy-

táhne. A taky když òákej den po tym ten mládeneèek houževnatej zasejc se svalí do vody, milej vobuvnik dìlá, jako by ho nevidìl. Ale lidi z mostu øvou, lezou na štátue, to že je pìknej poøádek v Praze, že se èovek muže utopit a nikdo ho nevytáhne. A tak se milej vobuvnik dožral, v posledním omentu toho mládeneèka pøeci vytáh, a dyž se kluk z toho probral, nenechal mu votevøit hubu, ale hned ho zaèal linýrovat a sázel mu jednu vedle druhý. A vobecenstvo køièí: Jen mu jich dej, nunváøi, eštì víc!... Voni mìli stek, že se kluk doèista neutopil, to se nevodpouští. Ale ten milej vobuvnik ani toho povzbuzování kale nepotøeboval, von si na òom zchlazoval žáhu za ty pøedešlý pøípady, a tak to vypadalo, že mládeneèek ušel smrti v kalnejch vodách jen proto, aby ji našel pod rukama toho šílence, kerej se necejtil. Naštìstí pro toho mládeneèka šla kolem kutálka Armády spásy, a tak toho mládeneèka zachránila pøed istou smrtí. A ten milej vobuvnik, dyž si zasejc zapínal potìh, povídá: „Tak, chlapeèku, já si myslím, že budeš tenhle den pamatovat. Ale dyby ti to, prevíte, nestaèilo a dyby si si skoèil eštì jednou, to si piš, co vode mì slízneš.“ A vidìj, pae vícešprezident: Co nespravily lický øeèi, spravilo nabanèení v pravej èas. Ten mládeneèek zakrslej se vopravdu polepšil a nedávno im pøíde k tomu istýmu vobuvníkovi a s ním jeho kost a dva haranti k tomu. - To je má panièka, povídá - a to sou naše dvojèátka. - To mì tìší, povídá ten vobuvnik, ale jak k tomu pøišli? No jak, já sem si to po tom nabanèení rozmyslel, nechal sem tu holku, skrz kerou sem skákal v jednom kuse do vody, a narazil sem si tudle Maøenu. Všici sme šastný, pae vobuvnik, a nebyli bysme, dybyste mnì nebyl v pravej èas nabanèil.

Za to se za vás modlím vstávajíc lehajíc, øekla ta panièka, a než se milé švícko nadálo, políbila mu ruku! A ty haranti mu øekli: Mocklát dekujem, stlýèku. A za sebe bych k tomu dodal, pae vícešprezident, že já nejsem tak zavilej jako ten zakrslík a že po tym, co se mnì pøihodilo v poslední dobì, pøišel sem k rozumu bez nabanèení. - No, Stavinoha, já bych to pøál ze srdce nejen vám, ale i naší zemi, která má s vámi nemalé výdaje. Na jednoho vìznì poèítá se teï na den 6 Kš a 23 haléøe, a to nemluvím o úøedním aparátì. To máte také hrùzu penìz, kterých by bylo lze použít úèelnìji. Ale pøece jen bych vám radil, abys te se nìjakou dobu bedlivì pozoroval. A teprve až budete sebou skálopevnì jist, splòte pøedsevzetí, které je tak dalekosáhlé pro onu dívku, již tak ctíte. Já bych dìlal na vašem místì rok dobrotu a teprve potom bych se odhodlal. - To já si zase, vážnosto, mùžu teda víc vìøit než voni, a já už taky nejsem žádnej mladík, abych moh tak dlouho èekat. Esi bude chtìt - vemu si ji tøeba našup a žádný starosti si pro to nemušej dìlat: Vona bude docela spokojená, páè jak bude má, je se zlodìjctvím amen. - No, máte pøece už rozum a dìláte to na své svìdomí, mínil viceprezident. Ostatnì budete mít pokdy v klidu tu vìc rozvážit. Já vás, èlovìèe, nemohu pustit na svobodu, i kdybych chtìl. Vᚠpøípad, to je takový právnický gordický uzel, a tak se musíte hezky vrátit do vìzení, dokud si spravedlnost nenajde svou cestu.

Kapitola dvanáctá zmiòuje se o návratu Lojzis do domu èp. 6660 Žižkov, o obratu v životì paní Mašínové a o pøísném soudu, který lid Bidýlka vyøkl nad záletnou Madlenou Zpráva, že Lojzis, až na tu prostituci poèestná žena, zapletla se do aféry tak vážné, že detektivové odpírají o ní mluvit tøeba jen šeptem, øíkajíce: Fuj tajksl, do týhle kobyly bych nikdá takový svinstvo neøek, vzbudila nejen na Bidýlku, ale v celém domì èp 6660 v Žižkovì strašlivé rozechvìní. To se stupòovalo, když policie zimniènì pokraèovala v prohlídkách bytu Lojzis, kde koneènì nezùstal, obraznì øeèeno, kámen na kameni. Dokonce i podlaha byla vytrhána, nebo se panu Sachovi zdálo, že vydává duté zvuky. Pak byly po øadì prohlíženy všechny ostatní byty na Bidýlku a souèasnì policie pátrala po stycích Lojzis s mužským svìtem, které se však objevily v tak rùznotvárném složení, že úøady poèaly radìji vìøit, že Lojzis pøišla do této aféry jako Pilát do Kréda, a upjaly všechnu svou pozornost na pekaøe a úèetního rotmistra. Leè policie byla v tomto pøípadì pronásledována dokonalou smùlou. O zatèeném pekaøi bylo nade vši pochybnost zjištìno, že je to èlovìk nepolitický a že jeho politický zájem vrcholí v pøání, aby byly zrušeny všechny danì, zavøeny školy, sociální ústavy a podobné zbyteènosti, zato aby zase byla zvelebena domovní renta. O vojenské vìci se nestaral, nebo do kasáren nedodával, a jedinou jeho vášní byly karty. Tak se nakonec pozornost úøadù soustøedila na úèetního rotmistra od leteckého sboru, jeho stùl a knihy dùkladnì prohlédnuty a zjištìny jisté nezbytné malverzace, ale nic, co by nasvìdèovalo špiónství. Asi za týden byl propuštìn pekaø, po-

chopitelnì prvý, jako èlovìk nejspoøádanìjší a nejužiteènìjší, nìjakou dobu po nìm také nešastný úèetní, který byl pro podvod degradován a pøesazen, a ve vyšetøovací vazbì zbyla jen Lojzis, v které vyšetøující úøedník spatøoval fantóm stopy. Ale i Lojzis koneènì propustili, když kdosi chytøejší poradil vyšetøujícímu úøedníkovi, že bude lze snáze stopovat její spády, bude-li na svobodì. Tak se Lojzis jednoho dne vrátila na Bidýlko, netušíc, že má v patách konvoj, který ji má støežit ve dne v noci - úkol nesnadný pro èlovìka, který je zvyklý spát v noci a ne ve dne. Lojzis pøišla znièená na tìle i na duchu. Èerná babièka, která ji první potkala, mìla dojem, že Lojzis je „jako vytøeštìnᓠa „že se jí to tam asi pøesypalo v hlavì“. Lojzis hovoøila jen o pronásledování, o tom, že se vystìhuje, a stále pátrala po onom èlovìku, který jí osudnou listinu podstrèil, aby ji podle jejího pevného pøesvìdèení znièil. Aèkoliv v prvých dobách po svém zatèení nemohla se na nic upamatovat, v posledních dnech, když trochu polevila její hrùza pøed úøady, poèalo se jí v hlavì rozjasòovat a uvìdomovala si, že vskutku mìla kdysi a kdesi neblahou listinu v rukou. Nedovedla se však rozpomenout, za jakých okolností se to stalo. Ale když se zase octla doma, poèalo se jí rozjasòovat v hlavì a kus po kuse vynoøoval se jí celý dìj - od Ferdáèka si pøinesla ten zlovìstný papír! Vidìla jich množství rozházených na jeho podlaze. Ukládá je do stolu a pak si do jednoho balí láhev s vajeèným koòakem. Má to Ferdáèek pìkné spády! pomyslila si, kdo by tohle do nìho øek! A musí mu to hodnì vynášet podle toho, co øíkali na policii a u soudu. Proto on v poslední dobì nechodil ani na práci, žil si jako pán, klukùm podstrojoval a hostiny poøádal! Zda by jí mohl nìkdo zazlívat, kdyby požádala za své utrpení o podíl na Stavinohovì bohatství? - To má ten ulièník hrba-

tá svatý, že teï, dyž ho mám v hrsti skrze todleto vodhalení, muší si mì našup vzít. Postaèí, abysem se rozpomenula, vodkud sem ten hadr mìla, a už budeš sedìt na deset rokù v Kartouzích. Zatímco se Lojzis nedoèkavì tìšila na návrat Stavinohùv, událo se mnoho napínavého také ve støedu a na pravém køídle Bidýlka. Nejdøívto pøišlo na tichouèkou Maøenku Mašínovou. Netrávila mnoho dní v blaženém bezpeèí pøed oplodòovací magií svého muže, odcestovavšího do Bavor za obchodem. Nìkolik dní po pøelíèení se Stavinohou vyhledal paní Mašínovou elegantnì odìný pán, který se na ni vyèítavì zahledìl, pohladil cylindr a øekl: - Tak ty mì, Maøenko, už nepoznáváš? V té chvíli ho poznala, zardìla se a zašeptala: - Jejej, pan Popeláø. - Hora s horou se nesejdou, ale èlovìk s èlovìkem, øekl, zvláštì když hledá pøíležitost. I Nato se Mašínová znovu zardìla a zapípala: - Kdo by to byl øekl? - Ani mne nepozveš dál? vyèetl pan Popeláø. - Ale já, pane Popeláø... to se rozumí... prosím vás, nehnìvejte se, ale nemám ještì uklizeno. - To je jedno, poznamenal pan Popeláø, kdo by hledìl na takové hlouposti, když se setká po patnácti letech se svou první láskou. Nastalo ticho a oba vzpomínal. Pan Popeláø, který se pøed patnácti lety do Maøenky prchavì zamiloval a opustil ji, okusiv jejích polibkù, stejnì snadno jako ten veletucet ostatních žen, s nimiž pøedtím a potom stejnì naložil - vzpomínal na podivuhodné náhody, které mu stín jeho domnìlé první lásky ustaviènì pøivádìly do cesty. Na špinavou halièskou etapu, kde

kuchaøil s odporným chlapem Mašínem, který se každého veèera odkrádal znásilòovat dìvèata, a spoleènì okrádali oddíl a dìlili se o lup, který Mašín rozdával holkám a pan Popeláø prodával, aby vyzískal provozovací kapitál pro mírovou dobu. Jednoho dne dostal Mašín z domova - zásilku potravin. Jeho žena, které nikdy nic neposlal, utrhla si od úst, domnívajíc se, že strádá jako ostatní vojáci. Byl z toho ohromný smích a všichni chtìli vidìti podobenku této ženy, která pøikrmovala praporního špekouna. Pan Popeláø pøestal se smát, když v tazích poznal svou Maøenku. Tak tedy si s ní osud zahrál... Od té doby, kdykoliv se Mašín odpližoval k holkám, vidìl pan Popeláø útlou Maøenku. Jednou se ho zeptal: „Poslechni, jak jsi vlastnì pøišel k své ženì?“ Mašín mu ochotnì a cynicky vyložil, èeho neznal ze života své Maøenky. Jak jednou svedl na letním bytì hubenou uèitelku a jak si ji musil vzít na rozkaz svého šéfa. Chtìla tomu a teï to má, øekl. Odstìhoval jsem se mezi zlodìje a kurvy a pøièiòuji se, aby byla ustaviènì v jiném stavu. Tak si od ní jednou pøece pomohu, aèkoli ona je tak houževnatá, že by to v ní nikdo nehledal! - Já bych zase v tobì nikdy nehledal, že bys byl takové prase, øekl mu Popeláø, mám chu tì zmydlit. Potom posílal paní Mašínové pravidelnì zásilky potravin a podpisoval na prùvodku jejího muže. Pan Popeláø se jaksi znovu zamiloval do Maøenky. Po nìjakém èase byl jejich prapor zrušen a oba kuchaøi putovali každý jinam. Ale pan Popeláø posílal na Žižkov balíèky tak dlouho, až se na italské frontì zamiloval do Slovinky; pojal ji po válce za ženu, avšak umøela mu po tøech letech. Popeláøi bylo velmi smutno, v té dobì pøijal místo obchodního zástupce továrny vyrábìjící èokoládu a cukrovinky.

Zde se sešel neoèekávanì s Mašínem u téhož pracovního stolu a vidìl, že chlap vede stále tak pustý život jako na vojnì a že dosud èeká na smrt své ženy. Mašín se mu svìøil, že si namluvil v Hatvánu v Maïarsku bohatou vdovu, dìdièku velkého mlýna, s níž by se rád oženil. Ale proti jeho oèekávání nesèíslné potraty nepodryly zdraví jeho ženy, jak oèekával. „Je sice jako pára nad hrncem, ale mùže to s ní trvat ještì pár rokù. A zatím mou vdovu omrzí èekat,“ stìžoval si. To znovu uvedlo Maøenku Mašínovou na životní scénu i pana Popeláøe. Byly to nejpìknìjší dni jeho života, mísily se v nich podivuhodným zpùsobem vzpomínky jeho ženu od Svatého Petra v Istrii a na smutek jeho mužského podzimu. Tehdy jevil Mašín stoupající rozèilení, stával se nespoleèenským, èasto odjíždìl na øadu dní do Maïarska a vše se vytváøelo tak podivnì, že pan Popeláø poèal pociovat strach o život paní Mašínové. Nebo bylo mu jasno, že Mašín ztrácí trpìlivost, že pøíliš už touží se oženit s maïarskou vdovou, a bál se, aby neodklidil z cesty Maøenku násilnými prostøedky. Avšak Mašín náhle zmizell z Prahy, nedával o sobì známek a továrna pøidìlila panu Popeláøi jeho maïarský okrsek. Pan Popeláø zajel nejdøíve do Hatvánu a zjistil, že Mašín se oženil s tou maïarskou vdovou, pøedloživ padìlaný úmrtní list své ženy. To bylo, o èem pøemýšlel pan Popeláø. A Mašínová myslila na své mládí, kdy ještì muži se k ní pøibližovali jemnì a uctivì, kdy ještì nebyla pøedmìtem, s nímž nakládali dle své brutální libosti, a - propukla - v pláè. My ženy jsme tak ubohé, tak ubohé, kdybyste vìdìl, øekla bývalá uèitelka. Víme to a èiní nás to ještì ubožejšími. Ostatnì každý èlovìk je nìjakým zpùmbem ubohý, a pøece pøedstírá, že je nìèím více, než je. To vysiluje, a proto pláèu. Ale nemyslete si, že jsem snad v manželství nešastná.

Po tìchto slovech pan Popeláø pocítil, že tuto ženu miluje mnohem více, než si pøedstavoval. - Je to všechno jeden marast, prohlásil a shledal úžasnì tìžkým vyøídit vìc, pro niž sem pøišel. Nakonec se rozhodl, že bude postupovat opatmì, že jí kousek po kousku zjeví pravdu. Øekl tedy: - Vlastnì pøišel jsem proto, abych vám øekl, že jsem tam dole mluvil s vaším mužem... A zahledìl se jí pátravì do oèí: Jak ožije? Co mu poví tato chvíle? Má velmi ráda toho svého prasáckého muže? Ožila jen nepatrnì: - Vy ho znáte? To je náhoda. Právì jsem od nìho dostala peníze. - Podívejme se, øekl, smím vìdìt, co vám píše? - Bože, to nejsou žádné tajnosti. Píše, že dostal krásné místo u nejvìtší èokoládové firmy v Pešti. Odjíždí na obchodní cestu na Balkán, která bude trvat asi rok. Tu zapomínaje na své pøedsevzetí, vyrazil ze sebe zuøivì: - Je to holomek, aè je to vᚠmuž..., a nepøestal døíve, pokud jí vše nepovìdìl. Nepadla do mdlob, neplakala, to se pøihází, jen trpí-li srdce. Zde trpìla toliko její hrdost. - Jednou jsem byla ve Varieté, øekla, a èínský žonglér tam skákal obruèí, která byla posázena dovnitø ostrými noži. To jest manželství. Èlovìk musí být kejklíø, aby z toho zdravì vyvázl. Stokrát jsem chtìla od nìho odejít, ale byla jsem slabá. Býval nìkdy tak nìžný!... Nyní mi usnadnil rozhodování. Pan Popeláø øekl opatrnì: - Nejsou všichni muži stejní a každé manželství nešastné. Mé sice trvalo jen tøi léta, ale bylo úplnì šastné. Od té doby, co mi žena zemøela, jsem jako žebrák a øíkám si: Jakmile se potkᚠse sympatickou duší, chytíš zase své štìstí za paèesy. Jindy tak tichouèká paní Mašínová se øezavì usmála:

- Pøála bych vám, pane Popeláøi, abyste znal život žen na této pavlaèi. Jsou zde ètyøi, vedle nich je jedna stará panna, která se nepoèítá. Dvì z nich jsou svými muži klamány to jsou poèestné ženy. Tøetí je nevìstka, ètvrtá jí bude. A pak - není tu již ani jedné. - Co tím chcete øíci? vykoktal. - Nic zvláštního, pane Popeláøi, má první lásko, jen to, že já také snila o štìstí a zapøísahala se, že je chytnu paèesy, jakmile mi pøijde dosah. Jaké bylo štìstí? Zbavit se všech mužù na svìtì... Žít bez mužù. Snad vám mùj muž uložil, abyste mì potìšil a ujal se mne... - Ne, to je nápad, koktal. - Tím lépe pro vás, pane Popeláø. Jdìte sbohem a zapomeòte na své úmysly, mìl-li jste nìjaké. Mìli jsme svùj èas a ten jsme propásli. Buïme tomu rádi, aspoò mùžeme vzpomínat na tìch nìkolik hubièek jako na krásný sen. Viïte, bylo to dobøe, že jsme se tenkrát rozešli... Ve stejné dobì nahromadilo se bouølivé støedním ovzduší také ve støedním oddìlení Bidýlka, u Dufkù. Fešácký Jaroslávek zuøil nad zradou lehkomyslné Madleny, která z jeho náruèí odešla rovnou k mladému zlodìji Hanzlíèkovi, jehož si oblíbila. Marnì proti nìmu bojoval, nebo na to prostì jeho prostøedky nestaèily. Jsa ve finanèních vìcech pøísnì støežen svou ženou, pracoval do úpadu pøes èas, aby si vydìlal na dárky pro své milenky, zvláštì pro Madlenu, která byla po takových dùkazech lásky jako posedlá a nadevše je cenila. Ale takový Hanzlíèek, jak se zdálo, mìl pro Madlenu celé skladištì šperkù, v hodnotì Dufkovým financím prostì nedostupné. Madlena k Jaroslávkovi chladla, a když jí to vyèítal, pravila mu pøátelsky.

- Heleï, Jardo, že se ti líbí tyhle náramkové hodinky? Mì taky! Desetkrát jsem ti øekla, že mám na nì žízeò, a ty nic. A on je pøinesl hned naponejprv. - Já mu zpøelámu hnáty. - To bys moh, ale on mnì bude i potom nosit pìkné vìcièky. - To nebude, Madlo! Ten jich dostane tolik, že sem už nepoleze. - To jsem zvìdavá, jak to dopadne, prohlásila objektivnì Madlena, ale já bych vsadila spíš na nìj. K rozhodnému boji došlo ještì téhož veèera. Jaroslávek se vynoøil ze tmy, která vždy obklopovala hromady smetí a hlíny na pustém poli, roztrhl milence, a srážeje Hanzlíèka k zemi, volal: - Nechtìl bys, mládeneèku, votud vodprejsknout? Hanzlíèek byl skokem na nohou a zeptal se Madleny: - To je on? - Jo, to sem já, mladej, a nemáš-li dost, mùžu ti dát eštì. Tak zmizni, Madleno, vyzval ji velitelsky Hanzlíèek. Madlena se pokusila dobrosrdeènì zprostøedkovat: - Já se vám divím, chlapci, že jste takoví blbí! Copak todle musí bejt! Snad byste se mohli nìjak porovnat... - Zmizni, zasyèelo nyní z obou úst tak hrozivì, že Madlena poslechla a poodešla do tmy ještì hustší. Postála malou chvileèku a uslyšela hrozný výkøik. I vrhla se tam, ale v pùli cesty skoèil k ní Hanzlíèek. - Pojï, øekl velitelsky, nemusíš to vidìt! Dostal, co chtìl. Jaroslávka našli s øádnou ranou mezi žebry. Nebylo to tìžké, ale týden si poležel. Øekl, že nìjaký vagabund mu zastoupil cestu, chtìl na nìm cigaretu, a když ho odbyl, bodl a utekl. Když se to Madlena dovìdìla, pomyslila si: Ten Jarda je ale

kavalír, a chystala se, že Hanzlíèkovi øádnì vyèiní. Leè Hanzlíèek nepøišel na noèní schùzku a druhého dne se doèetla, že byl zatèen pøi pokusu vloupání. Snad šel krást, aby si opatøil pro ni peníze. Toho dne netrylkovala Catarinu, svùj zamilovaný popìvek, netanèila a vyhýbala se lidem. Jaroslávek, sotva se z toho vylízal, èekal na ni. Že je Hanzlíèek v base, nevìdìl. - Madleno, øekl, myslíš-li, že se tì zøeknu pro hloupý nùž, jsi na omylu. - Ale Jardo, odpovìdìla, prosím tì, nejanèi, vždy já už mám toho kluka až takhle... Ujednali, že Jaroslávek vyšle nazítøí svou žárlivou ženu na obvyklý výlet do Libuše a že oni oslaví své smíøení. Tyto výlety byly pravidelné návštìvy, které Dufková vykonávala u Jaroslávkovy tety, bohaté obchodnice s husami v Libuši. Nejménì jednou do mìsíce ji navštìvovala, vždy v sobotu odjela, v nedìli za ní pøijel Jaroslávek a v pondìlí ráno se vraceli, posilujíce tak svou dìdickou pozici u bohaté tety, která nemìla v pøílišné lásce Jaroslávka, zato však lnula k jeho ženì. - Víš, ženuško, øekl proradný typograf, mìla bys zase jet k tetièce. I mnì to též udìlá dobøe, budu-li celou nedìli na zdravém vzduchu. Dufková se vypravila podle úmluvy, avšak Jaroslávek - podle jiné úmluvy s Madlou - zùstal doma. Naneštìstí Dufková pøíliš milovala Jaroslávka, a když k veèeru nepøijel, mìla za to, že se mu zase rána otevøela. A co bys tady byla platná, taková vrtohlavá, øekla jí teta, vra se k nìmu a pojedu s tebou. Dala zapøáhnout košatinku, dojely vèas k veèernímu vlaku a již se štrachaly na Žižkov. Dufková o tøi kroky napøed, hroznì rozèilená jistotou, že ji doma èeká hrozné divadlo, a stále

naøíkajíc, jen je-li Jaroslávek ještì naživu. Domovnice jim øekla: - Co by mu bylo - nic mu není, je jako øíbek, a když sem se ho pøed hodinou ptala, proè nejede za svou paní, jen se culil. Že prej muší eštì nìco doma porychtovat... Dufková byla ještì na vahách, ale teta mìla hned jistotu: No, je to mamlas, ten mùj synovec, ale když jsme tady vobì, vymluvíme mu to tak, aby si na to podruhý už ani nevzpomnìl. Pak se pokoušely vniknout do bytu, ale nemohly otevøít, protože v zámku byl klíè. - Nedìlej lidem špektákl a nekøiè. Já to vyøídím po dobrým. Potom se sehnula ke klíèové dírce a zaøvala, že to bylo slyšet i v pøedním domì: - Ty rošáku, ty holomku, ty Herodesi, esi nám hned nevodemkneš, pøivedeme zámeèníka. Dufek a Madlena mlèeli jako dudci, spoléhajíce leda na milost boží a neuvažujíce, zaslouží-li si ji. Ale již bylo Bidýlko plné, již se sbíhali také nájemníci z ostatních pater i pøedního domu; mezi zvìdavci se také octl kadet Karel Hojerù. - Puste mì k tomu, já vám to votevøu v cuku! øekl, a autorita pomocníka Stavinohova byla tak velká, že ho pustili ke dveøím. Karel si prohlédl vìc a øekl: - Na tohle zámeèníka? To se dìlá takhle... Drátem otoèil klíèem, vyrazil jej na podlahu a pak odemkl klíèem Dufkové. Vše bylo vyøízeno ve dvou minutách. Nelze nám zastøít oponu nad tím, co se událo pak mezi Jaroslávkem a Dufkovou, jejich tetou a Madlenou. Nelze nám toho uèinit z toho dùvodu, že to byl skandál tak strašlivý, že hluboce otøásl Madlenou pro celý její život a že Jaroslávka vyléèil ze záletnictví na dobré dva mìsíce. Marnì se matka Chalupka a paní Mašínová namáhaly vyrvat Madlenu z drápù obou rozzuøených žen. Ostatnì snad by se jim to bylo podaøi-

lo, ale naneštìstí se do vìci vložily ještì ženy z pøedního domu. Polovina jich bila Jaroslávka, druhá polovina Madlenu. Než se ubožáci dostali pøes schody na dvùr, byli již jediná rána. Tam se jim uvolnilo, ale k dovršení zla byla domovní vrata již zavøena, a tak je rozzuøené ženy honily po dvoøe sem a tam, až se Jaroslávkovi obnovila rána. Krev se z ní vyvalila, omdlel, a tak byl zachránìn. Madlena by snad byla ubita, kdyby se jí nebyla ujala Èerná babièka, která ji vtáhla do svého bytu. Tu byl na Madlenu žalostný pohled. Byla odìna jen košilí, z které zbývaly cáry, potøísnìné krví, jež jí prýštila z èetných míst tìla. A tak byla vysílena, že omdlela. Èerná babièka ji musila køísit koòakem, zatímco ženy, zapomínajíce na nimbus, který obklopoval toto obydlí, mocnì se pokoušely vniknout do bytu a dokonat dílo zkázy. Pozdì v noci vplížila se sem Chalupka, která si také odnesla svùj díl za to, že Madlenu tak vychovala, a Žofka a pøinesly Madlenì šaty. Leè babièka je k Madlenì nepustila: - Chytá ji fantaz, to si mùžete pøedstavit, a tak ji hlídá má céra, medièka. Matka Chalupová zakvílela: a Žofka si pomyslila, že se asi vše spiklo proti jejich rodinì. Již tøetí týden sedí Stavinoha, zanedlouho si pøijde pro vìci, které jí dal do uschování - a co mu poví? Již se rozhodla, že mu nahradí cenu té vìci ze svých úspor, a nebude-li toho dosti, že mu bude zbytek uplácet ze své mzdy a že za tím úèelem pøijme nabídku, kterou jí již dlouho èinila její teta v Braníku, co se svou dcerou roznášela ráno v Praze noviny a hodnì si tím pøivydìlávala. Byl to ovšem krušný vedlejší výdìlek: musila být v pìt hodin ráno na místì, obìhnout do sedmi celý okres a pak jít za svým pravidelným zamìstnáním... Ale právì pøi tomto neslýchaném skandálu s Madlenou se Žofka rozhodla, že nebude již váhat a pøijme

nabídku, aby zanedlouho nevznikl nový skandál, jehož by byla zase ona hrdinkou, až by ji Stavinoha obvinil, že mu ukradla vìci, pro které sedìl tøi mìsíce ve vìzení. Leè osud tomu chtìl, že právì tento skandál jí zkøížil její plány, a protože se pøi tom objevil Žofin charakter v neobyèejném svìtle, je naší povinností zmínit se o tom. Ráno bylo v rodinné poradì a za pøedsednictví Èerné babièky shledáno nutným, aby Madlena na nìjaký èas zmizela z domu èp 6660. Dùvody, které pro to mluvily, byly tak pøesvìdèivé, že zbývala jen jediná otázka: Kam? - Kam by šla jinam, øekla Žofka, než k branické tetì, vždy tam máš, Madleno, i svého Jirku. - Jirka byl Madlenin nemanželský syn, který mìl pøíštím rokem chodit do školy a kterého nechtìla míti u sebe, aby neodstrašoval její pøátele. Svízel byla jen v tom, že teta nenávidìla Madlenu a matku Chalupovou ve stejné míøe, jako milovala Žofku. Proto byla Žofka vyslána ještì dopoledne do Braníka, aby se pokusila tetu obmìkèit. To se jí také po nemalé námaze podaøilo - jo, ale kdo mnì dá, co to bude koštovat? zeptala se posléze teta. Holka se mnì tady bude válet a bude mì užírat, a já jsem chudá, stará ženská. Dyk ani na Jiøíèka dobøe neplatí, a dybych toho prcka nemìla ráda jako svýho, už dávno bych ho pro nepoøádný placení vrátila. - Zaplatím vám to, øekla Žofka, která vìdìla, jak je teta lakomá. - Prosím tì, céruško, z èeho bys platila. Já chci peníze na dlaò - jináè a si ta dùra tam zùstane a prcka jí taky vrátím. Tu blesklo Žofì hlavou, že by mohla zaplatit za sestru svou prací, a vyhrkla, nic nedbajíc toho, že se Madla k ní nikdy nechovala sestersky: Já budu s vámi roznášet noviny a vy si to necháte.

S tím teta souhlasila, aèkoli prohlásila, ona že by nikdá nebyla tak hloupá a za takovou zkaženou ženskou, která se ani o svého synka, hezkého jako jezulátko, nestará, že by neobìtovala ani krejcaru. Madlena byla ještì v noci dopravena do Braníka a v úterý ráno zahájila Žofka svou novou èinnost. Její dlouhé nohy a suchá vytrvalost usnadòovaly jí úkol, který nebyl lehký. Pøed sedmou hodinou setkávala se na posledním nároží rajónu se svou sestøenicí Jiøinou, a tu mohla ocenit pevnost své tìlesné soustavy. Jiøina pøicházela ke schùzce úplnì vysílená, zelená v oblièeji. - To je z kalupu, vysvìtlovala, èlovìk spìchá, aby už byl hotov, a nìkdy ho honí ožralci. Já jsem dnes našla pìt korun. Ty nic? Dávej pozor na dlažbu: v noci mnoho lidí vytrousí peníze, vloni jsem toho našla skoro za dvì stì. V nedìli ráno, kdy byla roznáška zvláštì klopotná, nebo noviny mìly dvojnásobnou tíhu, pozvala ji teta k sobì do Braníka. Pøišly, svlékly se do naha a polévaly se na dvorku, aby se osvìžily. Pak snídaly a teta, která byla dosud hrdá na své zachovalé tìlo - provdala se podruhé, když jí bylo padesát, a mìla ještì dceru - a pìstovala si je, obkládala si rozpaøené nohy lopuchovými listy. Mìla jich na nohou tlustì jako brnìní, pøivazovala si je provázkem a odpoèívala, hojnì pojídajíc. Pak pustila Žofku k Madlenì. Madlena se již pozdravila a jenom nìco šrámù a podlitin pøipomínalo její nehodu. Pøivítala sestru nepøátelsky; byla tu nespokojena, zacházely s ní špatnì. U domku byl odlehlý pøístavek, o nìmž se mohlo souditi, že v lepších dobách sloužil za chlév. Nebylo tu více místa než pro postel, stolek a dvì židle. Zde musila Madlena žíti se svým nemanželským synem Jiøíèkem, nebo zelináøka nedovolila, aby se stýkala s její dcerou.

I na zahrádku smìla, jen byla-li jiøina mimo dùm. Byl to jistý druh vìzení; Madlena zuøila a div z toho nevinila sestru. - Však už za pár dní, až mi splaskne oblièej, odtud odejdu. Ne k vám, nemusíte mít strach, k vám já se už nikdá nevrátím. S tím všivým koutem jsem již hotova. - Mùžeš se vrátit, konejšila ji Žofka, nikdo ti už nic neøekne. Ženské se stydí, že tak vyvádìly. - To je mi jedno, ale mì je pro ten kout škoda. Já se vdám. Tohle slyšela Žofka poprvé. - Mᚠženicha? - To je to nejmenší. Budu jich mít deset, budu-li chtít. Vdám se, až najdu dobrou partii. Zanedlouho potom byla Žofka volná. Madlena zmizela z Braníka a nìkolik dní o ní nevìdìly. Žofka však roznášela dále noviny, nebo bylo tøeba, aby mìla peníze pro Stavinohu. Život plynul dále. Jiné ženy jezdily do lázní, k moøi, plnily plovárny a bavily se v zahradních restauracích. Žofka døela v dvojím zamìstnání a pátrala po Madlenì, která zmizela jako kámen v øece. Nebyla na svém starém místì, a žena, kterou si poslala pro šaty, nechtìla o ní nic prozradit. Matka Chalupka plakala ve dne v noci nad ztrátou milované dcery a jaksi ještì více zatrpkla k Žofinì, stýskajíc si, proè všechny ty svízele nepostihly radìji tuto dceru. Žofka chodila jako zaøezaná, a tak si ani nepovšimla, že je ustaviènì sledována hochem, který se držel jejích stop tak vytrvale, jako to èinil tajný s Lojzis. Od té doby, co byl nalezen u Lojzis záhadný dokument, cherubín Karel byl ještì popletenìjší, ale umínil si, že než se vrátí jeho mistr, musí rozøešit záhadu, kdy kládynet ukradl jeho mistrovi papíry a proè to uèinil. Proto sledoval Žofku na každém jejím kroku, chovaje dosud nadìji, že pøistihne tu hubenou ženskou pøi nìjakých podezøelých stycích, jež mu tu záhadu objasní.

Kapitola tøináctá líèí, jak Sazyma musil nasadit život, aby byl uznán co zlodìj, a jak se Bidýlko dozví, že paní Mašínová je vdovou po živém nebožtíkovi. Líèí dále slavného kocoura Medo VII. a neslavný návrat Ferdy Stavinohy Stavinoha byl ponechán celý den na pochybách o svém osudu. Když byl potom pøedveden pøed viceprezidenta Kvìcha, starý soudce se tváøil nesmírnì nešastnì. - Víte, Stavinoha, že jsem pro vás dnešní noc ani nezamhouøil oka? - Ale esi to bylo skrze ten nᚠèerejší diškùr, odpovìdìl Stavinoha, muším øíct, že tomu nerozumím, proè dìlaj s takovou jednoduchou pitominkou ciráty. Já si myslím: Vemou z lapáku mì, nevinnýho, a strèej tam toho køupana. Maník jako maník, no né - jen když voni nepøídou vo èíslo. Po tomto mínìní nevypadal viceprezident o nic ménì sklesle. - Stavinoha, dìkujte bohu, že nelze odsuzovat pro rouhání se právnickým zásadám. Vy tomu nechcete rozumìt, a tak vám to podám po lopatì: Chytili vás, vy jste se pøiznal, a proto musíte být zavøen. Mine lhùta k podání stížnosti, a vy nic. Pro právo je tou chvílí ta vìc hotova: vy jste zloèinec pøed právem a musíte být zavøen. A najednou pøijde jakýsi Sazyma, do nìhož nám nic není, a napadne ho, aby se pøiznal ke krádeži, kterou jste provedl vy. Nabízel jsem mu slušné východisko - nechtìli jste o tom oba ani slyšet. Vy musíte být zavøen, protože jste se k tomu pøiznal a byl odsouzen. Ale Sazyma musí být také zavøen, protože se také pøiznává. Ale dva nemùžou být pøece zavøeni pro jednu vìc, to pochopíte snad

i vy, právnický primitiv. Já nesmím pustit na svobodu ani vás, ani Sazymu. A vás zase nemohu nechat za katrem, protože jste nevinen. Teï vidíte snad sám, co jste natropil, a øeknìte mi, co mám dìlat?! Stavinohovi velice zalichotilo, že je volán takovým právníkem k poradì. - Vo tom se muší pøemejšlet, vašnosto, vono je to vopravdu móc zapletený. Ale já bych mìl nápadeèek: Tak co aby dìlali, jako by se nechumelilo, tomu køupanovi nabanèili, aby se neplet do vìcích, do kerejch mu nic nejni, a vyhodili ho a mnì aby dali dovolenou, abych nesedìl pro nic za nic? Viceprezident se zdìsil: - Nechápu, Stavinoha, že vy, pøi své kriminalistické praxi, mùžete si vymyslit takový nesmysl. Proè bychom mìli Sazymu pustit, když se pøiznal? A jak mùžeme pustit vás, když jste byl odsouzen? Na tohle aby se svolala anketa. - No, šnosti, já nezasloužím, aby se skrz mì anketýrovalo, ale dyk von nemuší vo tom nikdo vìdìt, co se mezi náma stane. Já se nìkam zdejchnu, pan Flíèek si taky dá øíct a Sazyma beztoho bude èubrnìt, aby byl z Prahy. A erár ušetøí eštì mý gebýry. - Stavinoha! úpìl viceprezident - už mlète, nebo mì z takového pojetí práva raní mrtvice. - To teda nende? Tak vedí co - dovolej mnì, abych si s tým køupanem moh pohovoøit mezi ètyøma oèima. - Naè to? - No, já vidím, že se im jedná vo to, aby ten Sazyma pøišel do kreminálu, a já mu teda øeknu, aby vzal na sebe nìco inýho, co není tak zamotaný, a budou ho moct zavøít za to.

- Stavinoha, vy máte o právu názory pøímo turecké. Vy jste jako Hárun ár-Rašíd, a to byl nejmizernìjší právník pod sluncem. - Pamatujou se na nebožtíka dvorního radu Pìtníèka? No, tak von mìl jednou taky pìknej malér. Pøivedli pøed nìj starýho, ale neškodnýho rošáka Vaòouska, Pepka. Von už jen žebral a toulal se, a byl zavøenej víc, než byl na svobodì. To dìdu votupìlo, že byl z toho blbej. A jednou jim ho zastaví èetòas a povídá: „A to bys moh ty bejt ten lump!...“ A Vaòousek, jak už si navyk pánùm nevodporovat, povídá: „Jo, to sem já.“ A èetòas: „Dyk já ti to, kluku stará, vidìl hned na nose.“ A u soudu se Vaòousek dovìdìl, že se pøiznal k žháøství. Ale jak už byl starej a popletenej, tak si myslel, že když mu to šicí povídali, že to snad pøece uïál a jaksi na to zapomnìl, a tak øíkal každýmu jako tomu èetòasovi: no jo, no jo. A tak to pøišlo až pøed porotu a pan dvorní rada Pìtníèek se na tom náramnì vytahoval a solil tomu chudákovi Vaòouskovi, že mu z toho bylo zle. Asi pìtkrát mu øek, že má velký zloèiny napsaný na tváøi, a tak zpitomìl svìci, že šicí vodpøísáhli, že Vaòouska vidìli, jak se potloukal vokolo tý stodoly, co potom vyhoøela. Jen ten sedlák, kerýho to potrefilo, nechtìl Vaòouska poznat: „Ba ne,“ vopakoval, „to nejni von, toho èoveka vidím dnes poprvé. Ten pravej, co mnì vyhrožoval, byl mladej a taky byl asi vo hlavu menší, a byl vùbec celej inej.“ - To mìli vidìt pana dvorního radu, jak se dopálil. No, my známe svìci, jak se èasto mejlej, pìt lidích tady vodpøisáhne, že toho syèouna tam vidìli, a jen voni ho nemohou poznat! Vono to vypadalo už tak, jako by chtìl dát toho sedláka taky zavøit pro køivý svìdectví. Já si myslím, že pan dvorní si øek: Aha, sedláèe, to bude tak: Ty sis to s tým lumpem vyjednal, abysi dostal vod pojišovny, a teïky se ti nehodí, abysme tvý-

ho komplíce zavøeli. Já nevím proè, vašnosto, ale páni vod soudu si myslej vo lidech takový špatnosti, že by na to poøádnej èovek ani nepøišel. - Ale ten advokát, co Vaòouska hájil, von to mìl sice ofíèko, ale von to bral poctivì, a tak se jako naschvál do toho sedláka zavrtal a køièí: „Motiv! Øeknìte, kde je motiv toho zloèinu? Proè by to tendle starej dìlal? Dyk je to uèinìný dobrotisko...“ To se zase pan dvomí dopálil, bouch si do stolu a povídá: „Pae dochtor, tady nespisujem romány, tady dìláme spravedlnost. Až budem spisovat romány, tak budem hledat motiv, teïky nám postaèí, že se Vaòousek pøiznal.“ „Pøiznal!“ brebentí ten advokát, „ale dyk mùj klient je slabomyslnej, prosím vo soudni lékaøi.“ „Že je slabomyslnej?“ povídá pan dvorní, „to je mi novinka. Vaòousek byl na vojnì kaprál a slyším poprvnì smìlý tvrzení, že nìkdo, kdo to dotáh na kaprála, byl blbej.“ A tak se do Vaòouska pustil, že porotci øekli jako jeden muž: Ano - a milej dìda vyfás vosum rokùch. Moh taky dostat míò, ale pan dvorní si øek: Já ti dám motiv! No a dìda si jen zdych, uklonil se slavnýmu soudu i porotì a advokátovi øek: „A nechaj to, mladej pane, já si stìžovat nebudu, já sem na takový vìci starej,“ a šel sedìt. - Tak to by bylo jako v poøádku, ale co se im nestalo pak! Na tom pøelíèení byl taky jeden praktikant vod karlínckýho vokresu a tomu se ta vìc vod zaèátku nezdála. Poøád mu nìco øikalo, že to nejni v poøádku, taky mu sedìl v kotrbì ten motiv, a pøitom si zpomnìl, žé nìkdy v ty dobì Vaòousek u nich na vokrese sedìl, a von sám, jako ten praktikant, to zapisoval. Tak se podíval do lejstra a taky že jo: Von im chudák stará v ty dobì, co to tam hoøelo, eštì sedìl, a sedìl tam eštì pìt dnich potom, a von mìl to neštìstí, že se tomu èetòasovi

nezdál. No to se ví, že milýho Vaòouska pustili, dyž se vo tom pøesvìdèili, a pan dvorní Pìtníèek šel tenkrát, esli se nemejlím, do penze. Viceprezident rozpaèitì odkašlal: - Pan dvorní rada mìl pøeslouženo, a proto šel do výslužby. Jenže vᚠpøípad je právnicky trochu jiný než ten Vaòouskùv a taky nemáte sedìt osm let, nýbrž ještì jen dva mìsíce. Ale napadá mi, že bychom mohli dát vyšetøit duševní stav toho Sazymy, a vy byste laskavì mohl zatím ještì zùstat ve vazbì. - Pae vícešprezident, øekl Stavinoha lítostivì, todle není vod nich hezký! Proè klopìj voèi? páè vìdí, že je to štrych, aby nemušeli kousnout do kyselýho jabka. Voni vedí dobøe, že ten Sazyma má dost zdravej rozum, aby ho mohli zavøít na pìt mìsícù, a že já sem nevinnej jako Mojžíš, dyž plul po Nýlu v tom košíku. No já se nemùžu bránit, páè dyby si vzali do hlavy, že mì zaškrtìj, aby ta vostuda nevyšla najevo, nikdo se mì nezastane. Ale svìdomí, vašnosto, pomysleli na svìdomí?... - Stavinoha, zvolal viceprezident zoufale, nedìlejte mnì tìžké srdce. Já vám nechci ublížit, ale nad vᚠzájem je ještì vyšší zájem, prestiž soudu. Pøedstavte si, jak by byla otøesena vážnost v soudní rozsudky a ve vyšetøování, kdyby vyšlo najevo, co se, jak tvrdíte, stalo. Každý ulièník by si potom dìlal šoufky z rozhodnutí soudu a vrchní zemský soud aby zøídil deset nových senátù, protože potom by se každý lump odvolával a odvolával. Vy pøece, Stavinoha, jste znám jako loajální èlovìk a musíte mít zájem, aby našimi institucemi nebylo otøásáno - koneckoncù pro lapálie. - To se im øekne „lapálie“ - sedìt tøi mìsíce pro nic za nic. - Ale, nezapomínejte, Stavinoha, že to není pro nic za nic. Vždy vy jste klamal úøady, zesmìšnil jste nás, a co výloh jen s vámi bylo. Proto snesete tuto, jak myslíte, nespravedlnost.

Ujišuji vás, že vám to podruhé vynahradíme. A ten Sazyma pøijde taky k svému. Páni doktoøi nebudou s posudkem spìchat... Smuten a s otøesenou vírou ve spravedlnost vrátil se Stavinoha do své cely. Krátce poté pan Eliášek ne bez škodolibosti se rozlouèil se Stavinohou. Pøed vchodem èekala na nìho jeho dìva s autem. Tak odešel na svobodu mnohonásobný zloèinec, a poctivec Stavinoha mìl sedìt za pøiznavšího se Sazymu. A kdoví jak by to s ním bylo dopadlo, kdyby asi za týden Sazyma nezpùsobil nový, pøekvapující obrat v celé spletené záležitosti. Ubohý poøízek si vzal do hlavy, že se nesmí vrátit mezi poctivé lidi, pokud si neodpyká trest za své provinìní. Když mu vyšetøující soudce tvrdil, že bezpochyby ty vìci od Stavinohy koupil, pokoušela se o Sazymu zuøivost. - Zeptejte se u nás široko daleko, jestliže by byl Václav Sazyma schopen dìlat takového partyku, aby kupoval vìci, které byly ukradeny!... Ale vyšetøující soudce pøestal ho náhle pøesvìdèovat o jeho zálibì v koupi kradených vìcí a poèal se ho vyptávat na duševní zdraví jeho rodièù, prarodièù, jeho sourozencù a na jeho zvyky. Nakonec mu øekl: - Sazymo, nemùže být jinak, než že jste pomatený. Kdyby se dalo rozumnému èlovìku na vybranou: krádež nebo koupì podezøelých vìcí, a kdyby ten èlovìk vìdìl, že za ty hodinky sedí už jiný, prononcovaný zlodìj kdyby to byl rozumný èlovìk, vìdìl by, co si má vybrat. Ale když vy tomu nechcete rozumìt, potom, vážený, nemám už slovo já, nýbrž soudní znalci psychiatrie. - Co je to? - To jsou pøísežní lékaøi, kteøí nám zjistí, máte-li vùbec zdravý rozum.

Po tomto prohlášení pøestal se Sazyma hádat s vyšetøujícím soudcem a upadl v trudnomyslnost. Když ho spoluvìzni povzbuzovali, namítajíce, kam by pøišla státní pokladna, kdyby se na každé ukradené hodinky hlásili dva zlodìji, køièel, a si to každý rozmyslí, než si ho vezme na svìdomí, on že hodinky vzal, ale že se nikdy nesníží, aby kupoval kradené. A v nestøeženém okamžiku povìsil se na onuèkách, které smotal ve šòùru. Ale spoluvìzeò se vèas probudil a Sazymu zachránil. - Proè jste to chtìl udìlat? zeptal se prezident soudu. - Protože mi nechtìli uvìøit, že jsem ty hodinky ukrad. - Nebyl ve vaší rodinì nìjaký pøípad choromyslnosti? - Ne, nebyl, ale u nás na vesnici je nìjaká rodina, Kochovi se jmenujou. A tam se dìdí z pokolení na pokolení, že kupujou kradený vìci, dohazujou holky do vykøièených domù a dìlaj udavaèe bernímu úøadu. S tìmi já nechci být pod jednou poklièkou, a jestli mì odsoudíte pro to, povìsím se zas, a líp, a vy si mì vemete na svìdomí. Takovým zpùsobem si stateèný Sazyma vybojoval, že byla na nìho podána žaloba pro krádež, a souèasnì byl Stavinoha povolán pøed viceprezidenta Kvìcha. - Tak jste to vyhrál, Stavinoha. Já vás zatím pustím na svobodu, ale rozumìjte mi dobøe: Vy vlastnì na svobodì nebudete. - A de teda budu? zeptal se Stavinoha vyjevenì. Snad mì nepøivážou na pùl cesty mezi kreminálem a mym kvartýrem? - Neplácejte nesmysly, Stavinoha: Vy si budete odpykávat svùj trest vìzení a budete pøitom bydlit doma. To bude trvat tak dlouho, pokud se vám nevymaže vᚠpadesátý trest, a protože pøece jen myslím, že se tady s vámi zase zanedlou-

ho setkám, stanete se raritou: èlovìkem, který byl dvakrát odsouzen popadesáté. - To se nestane, šnosti. A dyby na mì pøišlo pøeci òáký pokušení, pomyslel bych si: A co ksicht pana vícešprezidenta, až by tì zasejc pøed nìj postavili? - Obávám se, Stavinoha, že byste si mìl dát pøed tím dùkladnì pozor. Nebo já bych vám asi do trestu zapoèítal i zlobení, které jsme teï mìli s vaším pøípadem. - Pae vícešprezident, esli se tady eštì jednou vocejtím, zavøou mì za to doživotnì. A dyby mì ani to nepolepèilo, tak jen hezky se mnou na šibenici. Nìkolik hodin poté prohlížel se Stavinoha v zrcadle výkladní skøínì. Byl oholen a novì ošacen v Maiselovì ulici, mìl nové boty, kravatu a v ní obrovský safír, temnì zbarvený, samèí, z èeského skla. Bruèel si: Ferdo, tentononc, teïky si tak vyštafírovanej, že to dál nende. Èoveèe, ty by si sám nad sebou breèel, jak seš vohromnej v tom poøádnym životì. To by si, mizero, rád vomráèil sleènu Žofinku, veï!... Ale to nende. A si funglnágl novej, seš pøece jednou Stavinoha, zlodìj, kerej si vodpykává doma trest, a zlodìji se vodjakživa vraceli domu z kreminálu až za tmy. Stavinoha se pohoupal na špièkách a odešel, jsa spokojen, jak se vpravuje do nového života. Napøíklad hned tato ušlechtilá lež! Nikdy se nerozpakoval vrátit se na Bidýlko za bílého dne, když byl propuštìn, nikdy nemìl pocit studu, jemuž se nejlépe daøí ve tmì. Když se vracíval, byl pyšný na svùj nový trest, jako jiný byl pyšný na svùj nový øád. Byla to vždycky pøíjemná událost, když se objevil v domì, lidé vybíhali a volali: - Hele, Ferda se už vrátil ale ten se spravil! Lojzis ho vždycky pozvala na èaj, kadeti meèeli, ba i Èerná babièka ráèila pøijíti, aby se pozeptala po novinkách z domu,

který jí nebyl nepovìdomý. Byly to nejkrásnìjší chvíle jeho života, ty jeho slavné návraty - ale to patøilo minulosti. Tentokráte cítil, že se musí navrátit skromnì a za tmy. I procházel se mìstem a s divným citem se díval na venkovany, nemotornì pøešlapující pøed elektrikami, pronikán chvìním, jaké by asi cítil pøi pohledu na ovce tygr, zaøeknuvší se, že už ani jednu nezadáví. Pomyslil si: No, šak von se ich už nìkdo za mì ujme. Vyèíhal si chvíli veèera, posvátnou v èinžácích malých lidí, a chvìjícími se prsty otevøel si svùj byt. Zde složil hlavu na ruce a snil. Snad i trochu usnul, byl pøece øádnì unaven. Bylo to tak prosté: Obyèejná louka posypaná pampeliškami, a pod stromem sedìl on se sleènou Žofinkou a ona se ho ptala: - Nechceš si teïky schrupnout? - No, moh bych, holka, svoloval, vono to tady tak voní, že mì palice brní. Jenže já ze spaní nìkdy chrápu. - Ještì jsem tì neslyšela, odpovìdìla, a byla to jedna z tìch èetných lží, kterých se dopouštìla z lásky k nìmu; jako když napøíklad tvrdila, že Stavinoha je nejhezèí èlovìk, ve ètvrti a že se o nìm nemùže øíci nic špatného. - No tak teda malièkýho šlofíèka bysem si hodil, øekl, a tu nìkdo hroznì vykøikl, rozrazil dveøe a procitlý Stavinoha uslyšel váleèný pokøik: - Zlodìj! U Stavinohy je zlodìj, a chtìl mì zapíchnout. Poprvé v životì ucítil Stavinoha nenávist k Lojzis; zabruèel: - Lojzis, prosím tì, žencká, neblázni lidi! - To seš ty, Ferdo, já jsem k tobì dycky chodila pøed kšeftem uklizet, a dnes du, nic si nemyslím zlyho, a ty si mi tak vydìsil. Èoveèe, ty si sem mušel pøijít jako smrad, že sem tì ani necejtila. - No, snad sem to mìl vohlašovat rádijem, né -?

Ale mezitím se již sbìhli lidé, pøivábeni køikem Lojzis, paní Dufková, Chalupka, již bìžela také hysterická švadlena z pøedního domu, co nesnášela úplnìk, a za chvíli jich byla plná svìtnice a domnívali se, že tím prokazují Stavinohovi svou lásku a že je kdovíjak spokojen. Byli pøekvapeni, že Stavinoha se mraèí jako èert, neodpovídá na otázky, vyhýbá se pohledùm, nejvíc byla pøekvapena Lojzis. Již dlouho si prohlížela Stavinohu a nemohla uvìøit svým oèím: Ten oblek! Ten kámen v kravatì! A vùbec: Ferda, a kravata!... Ta elegance... Divné, podezøívavé myšlenky se jí honily i hlavou. Tak se nikdy nestrojil zlodìj Ferda! To je dùkaz, že postoupil do vyšší kasty, do kasty špiónù, a vrací se zajisté s kapsami naplnìnými penìzi. Má jich asi jako babek. Kdežto ona je jako obyèejnì bez groše. Nemohla se doèkat chvíle, až návštìvy odejdou. - Prosím tì, Ferdo, øekla, když byli sami, já se nemùžu dopoèítat. Dyk ty si mìl eštì nejmíò sedum tejdnù sedìt? Dostal si milost? Nebo si utek? - Mùj stav bys, Lojzis, nepochopila. Já jsem tak øíkajíc duchem v kreminále a tìlem tady. Vobèan Stavinoha sedí a privátní vosobu pustili domu. - Tomu nerozumím, zdìsila se. - Tak snad porozumíš tomudle: Já sem sedìl nevinnì a voni na to pøišli a pustili mì. Já sem ty hodinky nešloh! Cákra, snad mnì uvìøíš ty, dyž mnì i voni uvìøili! - Ale proèpak bych ti nevìøila, Ferdáèku, øekla slaïounce, dyž vím, že za ten tvùj pravej kousek trpìli jiný... Nyní se podìsil Stavinoha a neprozøetelnì vyhrkl: - Sleèna Žofinka?...

- Prosím tì, Ferdo, co meleš vo òáký sleènì Žofince? Co ta má dìlat v tej pøípadnosti? Žádná sleèna Žofinka netrpìla za tvý lotrovství, ale já. Stavinoha se dopustil nové neprozøetelnosti. Blaženì zašeptal: - Zaplapámbu, to sem rád. - Tak ty si rád, že za tebe trpìla tvá nejlepší pøítelkynì, jen dyž to nebyla òáká sleèna Žofinka? zajeèela Lojzis. Kdo je ta sleèna? Kdo je ta mrcha, na kerý ti záleží víc než na mnì, kerou si pøived skoro na šibenici? Stavinoha se vyhnul nemilé odpovìdi tím, že se naoko podivil slovùm Lojzis: - Já, a tebe na šibenici, Lojzis? Co to zase meleš? Mezitím Bidýlko, ještì nestrávivší senzaci Stavinohova návratu, bylo nanovo udiveno. Jakýsi peèlivì odìný pán obešel rozpaèitì nìkolik polosvleèených postav, ochlazujících se na Bidýlku, a stydlivì zaukal na dveøe tichounké paní Mašínové. Poté se objevila ve dveøích její hlava, a spatøíc pána, vykøikla: - Pane Popeláø! Co tu ještì chcete? Pøišel jsem... abych... musím øíci, že nejsou všichni muži stejní... mé èestné slovo... - Už jsem vám øekla, pane Popeláø, já nechci o vás ani slyšet... ani o komkoli jiném. - Ale Maruško... Bác, dveøe mu byly pøibouchnuty pøed nosem - Ale je to nestydatost, co si ty muský dneska dovolujou, zajeèela paní Dufková. Leze to za vdanejma do jejich kvartýru a nic si z toho nedìlá, že bysme my tomu mušeli dìlat ministranti. Koukejte tu Mašínku, kdosi øekl, to by èovek neøek!... No jo - tichá voda bøehy bere.

Dobøe obleèený pan Popeláø rozhodil zoufale rukama. Neslyšel nic z toho, co se kolem nìho mluvilo, ale cítil nízkou touhu pomstít se Maøence za tento košíèek. A tak a øekl: - Abyste, lidièky, vìdìli, ona paní Mašínová už nemá muže, ona je vdova. Hehe, ale vdova živého nebožtíka. On její pán mìl toho už dost a v Maïarsku se nanovo oženil. Sotvaže dokonèil svá slova, pan Popeláø už chápal, jaké nízkosti se dopustil, ale bylo už pozdì. Polekal se hroznì, odehnal ženy, které se na nìho sesypaly, aby se dovìdìly nìco bližšího, a utíkal. Dole u schodištì ho zastavila majestátní ženská postava. - Pojïte se mnou, zašeptala. - Fuj, styïte se, taková stará a... - Jdìte, plesko, neøíkám, že takhle pøed dvaceti rokama by na mì neudìlal takovej fešák dojem, ale já vám nechci dohodit sebe, ale ji... - Koho? - Paní Mašínovou, hlupáèku. Máte ji pøece rád? - Kdo jste? - To poznáte. Ale to vám øeknu, že jsem paní Mašínové už dávno pøedpovídala z karet, že jeden muž ji opustí a druhý pøijde, tentoèky, ještì zatepla. Pojïte se mnou a vysvìtlím vám to. Zpitomìlý pan Popeláø šel za ní jako ovce, a když vstoupil do jakési tmavé svìtnice, pøedmìt s divokýma a spolu i tesknýma oèima, které svìtélkovaly, skoèil mu na krk. - Nebojte se, to je mùj Medo a já jsem Èerná babièka. To nebylo od vás rozumné, co jste právì proved, ale dá se to spravit. Mnì je vás líto. Já mám karty a tìm paní Mašínová vìøí. Já to zaøídím, aby jí karty, rozumíte... - Hm, odkašlal pan Popeláø, a co to bude koštovat?

- Ale jdìte, pleskla ho pøes ruku, kdo by o tom teï mluvil... Ve své kuchyòce pobíhal Stavinoha jako šílený a Lojzis mìla dojem, že ho ještì nikdy nevidìla v takovém rozechvìní. Když ale seznala, že celé to rozèilení vzniklo z jeho pøedstavy nebezpeèí, v nìmž spatøoval onu záhadnou „sleènu Žofinku“, støásla ze sebe strach a øekla: - A teï bych ráda vìdìla, Ferdo, co bude s náma? - Prosím tì, Lojzis, dej už pokoj, jo a vùbec - co má bejt s náma, a s jakejma náma? - No, s náma dvìma: se mnou a s tebou. Pøeci si nemyslíš, èoveèe, že jsem trpìla jen proto, abysi mnì teïky za to vynadal. Ba ne, hošíèku, já sem si to dobøe rozmyslela. Mezi náma je teïky velký tajemství a tobì de pøitom vo kejhák. A já buï budu mlèet jako hrob, anebo pudu k prvnímu policajtovi a øeknu: „Frantíšku, nechtìj, abych jim øekla nìco veselýho o Ferdovi Stavinohovi?...“ Tak si vyber, Ferdo. Jako hrob budu mlèet, dyž se se mnou budeš dìlit, a to druhý udìlám, dyž si mì nevemeš za ženu. Stavinoha pokusil se vybøednout žertem: - Esi chceš, abys byla má saze, tak to tì lituju, Lojzis. To mnì nejde na mozek, že sis ty, eštì mladá, pìkná, vošvajfnutá zofajzna, vybrala takovýho vopelichanýho kanára, jako sem já. - Milej Ferdáèku, øekla Lojzis ledovì, todle je èistì vobchodní záležitost. Mnì je houby po tom, esli si vypelichanej nebo nevypelichanej, jen dyž mᚠhodnì peøíèka v portmonce. - Tak víš co, Lojzis, já tì tu portmonku dám. - Ty mnì budeš dávat polovièku svejch pøíjmùch, a abys mnì nemoh ulejvat, tak si mì hezky vemeš za ženu. Tak vol: Já, nebo šibenice. - To není tìžká volba, Lojzis, to se ví, že sem pro šibenici. Ale abysme mluvili rozumnì, jako starý kamarádi....

- To bych taky prosila, broukla Lojzis. - ...tak heleï, Lojzis, ty si vobìtí vomylu. Já žádnej špión nejsem, já s týmdle nechci nic mìt. Já bych ti moh øíct, že nevím, jak se mi to dostalo do kvartýru, a já bych taky moh s tebou jít k tomu policajtovi a voni by mì mohli tøeba stokrát vyslejchat, a jo že by mnì nic nedokázali, páè to je rozdíl, nachytat nìkoho s tema hadrama v ruce jako tebe, anebo najít to v kvartýru èoveka, kerej sedí zavøenej a kerýmu pøed tým dva tajný prohledali celej krám a nenašli ani sušenou mišpuli. Já bych to moh vobrátit proti tobì a øíct, že ses slízala s jedným felákem, a to víš, jak by se voni do toho zakousli, a ty bys byla v kreminále tata a dýlejc než já. Ale heleï, Lojzis, já sem vopravdu tvùj kamarád a já ti povim pravdu. Já sem ty vìci ukrad òákymu oficirovi v cibilu, a to se ví, že sem myslel, že to sou peníze. A pak sem si to dal nìkam skovat a já nevím, jak se to sem mohlo dostat. Todle já teprve muším vyšetøit, ale a to dopadne jak dopadne: z toho peòauze nekoukaj. Až to budu mìt v ruce, tak to hezky zabalím a pošlu tajnì na ministerstvo a bude po ftákách. Lojzis se zadumala: - Poslouchej, Ferdo, a nebylo by to škoda? - Co? - No, vono to jistì má velkou cenu, dyž vyvádìli jako diví. Dát jim to jen tak zadarmo? To bych na tvym neudìlala. Já bych im napsala: Složte tam a tam milión a dostanete to. - Jo, a voni tì pøi tom nachytaj! A vùbec, Lojzis, ty seš hroznì zkažená. Proè bych takový vìci dìlal? Cák je to òákej keas, abysem se na òom vytahoval? Lojzis sklonila hlavu. - A co já? zeptala se potom. Víš, já mám už tohodle života až po krk. A v poslední dobì ti mám,

èoveèe, takovej pech - no darmo mluvit... Ferdáèku - proè si mì nechceš vzít? - Inu proto, Lojzis, že já sem se narodil jako mládenec, a jak øíkala má máma: V èom se èovek narodí, v tom má taky vostat. A já už tym mládencem vostanu do smrti. Asi za hodinu po odchodu Lojzis vše venku utichlo a slušní lidé odvažovali se vyjít. Stavinoha pøistoupil k okénku, které vedlo na pavlaè. Srdce mu bušilo jako zvon, v tìle se mu rozlévala nepoznaná slast. Veliký okamžik jeho života nadcházel, vìdìl pevnì, že se doèká té, kterou pokornì vyèkával. Pak se pøiblížily od dveøí Chalupových kroky. Nesmìlé, tiché, ne vyzývavé nebo sousedské, jimiž se vyznaèovali všichni ostatní. Stavinoha vìdìl, že je to ona. Srdce mu zmíralo. Dlouhý stín pøeletìl pøes pavlaè a vysoko se chýlil do dvora, tenký, dlouhý, patnáctimetrový habán. Zdálo se, že jeho hlava smìøuje k hvìzdám. Stavinohovo srdce zaèalo znovu pracovat a jeho oèi pásly se na pitvorném stínu, který mu byt tak drahý... Pokøižoval se, pøekroèil práh pravou nohou, plížil se za stínem s øemeslnou lehkostí a pøipojil se k nìmu v pompejské scenérii pøeddomí. Kupy rozkopané zemì a rafinované hradby z odložených hrncù i zpøerážených cihel byly jako stvoøeny k pøepadùm. Žofka lehce vykøikla, nemohouc jej poznati v novém odìní. Pak øekla: - To jste vy?... - Proè ste se mì polekala, zašeptal želobnì. - Copak snad vypadám jako raubíø? Žofka by byla desetkrát radìji potkala „raubíøe“ než Stavinohu. Zrnocnil se jí strach, sklopila oèi a stála jako zakletá. - Snad by bylo lépe, kdybych se nebyla s vámi nikdy setkala.

Stavinoha se zkroutil a nyní zase on svým mlèením pùsobil Žofce muka. - Èovek je èovek a né firma, øekl pak velmi smutnì, - firma mùže bejt tøeba na zlodìjctví, ale èovek mùže bejt pod ní docela poøádnej. Jako sou vopáènì lidi, kerý vypadaj jako neviòátka, a zatím to sou flancmajoøi nevinnosti. Žofce se zdálo, že tato slova obsahují hrozivý osten proti ní. I vydechla: - Bohužel, dnes mùžete tak se mnou mluvit, pane Stavinoha, a já musím mlèet. - Prokrista, zvolal zoufale, todle, sleèno Žofinko, nebyl bych do vás nikdá øek. Že byste se mohla cejtit poskvrnìná už tým, že ste se smilovala nad ubohým, štvaným zlodìjem! - Jenže, odpovìdìla, ta vìc, co jste mi dal do uschování, se mi ztratila. Ale já vám ji nahradím na krejcar.- Ale propánakrále, zabrebtal, to ste to pìknì vymòoukla. Žofka se rozplakala. - Prosím vás, pane Stavinoha, nehnìvejte se a odpuste mi to, já vám tu škodu nahradím. - Sou vìci, sleèno Žofinko, kery nejde nahradit! To je ale starost, sleèno Žofinko. A takový divný je to. Víte, to nebyla vobyèejská vìc, aby se mohla ztratit jako pejskovi známka. To bylo nìco jako dynamit, kerej vybouchne, nadìlá moc smradu a zmrzaèí. Jak to vùbec pøíde, sleèno Žofinko, že ste eštì na svobodì? - Já nevím, øekla v naprostém zmatku, myslíte, že jsem se mìla jít udat policii? - Rány Kristovy! zašeptal. Nemluvte vo policii, èert nikdá nespí. Ale já sem z toho jelen: Jak to pøíde, že vás eštì nedali za katr? Tato otázka rozplakala pochopitelnì Žofku ještì více: - Myslíte, když se nìkomu ztratí nìco svìøeného nebo mu to ukradnou, že bude za to zavøen?

- Z toho vidím, prohlásil Stavinoha, že nemáte šajn, co ta vìc vlastnì byla. - Ne, nevím. - Ale pak, to je mnì divný, že ste tu vìc rozbalila a utrousila kousek na zemi a ani se na to nepodívala. - Já vám docela nerozumím, pane Stavinoha. Vy mluvíte, jako byste mne pøi tom vidìl. Kde jsem to rozbalila? - No, v mym kvartýru, sleèno Žofinko. - Ale já jsem u vás nikdy nebyla! - Vy jste u mì nikdá nebyla! poznamenal Stavinoha starostlivì. Ale ta vìc je èím dál tím horší. Von se totiž jeden kousek z tý vìci pak povaloval v mý seknici! Ale z toho já se teïky dovopravdy zblázním! Žofka se chvìla jako list: - Uklidnìte se, pane Stavinoha, prosím vás, já za to nemohu. Já jsem to mìla s sebou u soudu, dala jsem to do kabelky, to urèitì vím, a když jsem pak v tramvaji kabelku otevøela, už to tam nebylo. - Ježíšmarjá, blábolil Stavinoha, vono je to eštì horší, než sem myslel, vono je to teda všecko v luftì... A já vám tu vìc dokonèím: Tak teda nìkdo s tou vìcí byl potom v mym kvartýru, prohlížel si to tam a kousek tam zapomnìl. Ale jak ten èovek moh poznat, že je to mý? Z toho já se vopravdu zfanfrním. - Pane Stavinoha, já mám hrozný strach, že to tak na vás úèinkuje... Já myslela, že to je... že vám to budu moci nahradit... Já už na to støádám a nìco bych už mìla... A to ostatní vám budu splácet... - Marjá -, sténal Stavinoha. - Ale, pane Stavinoha, øekla Žofka pøísnì, to se mi na vás opravdu nelíbí... tak lpìt na vìci... na ukradené vìci... Vždy vám øíkám, že vám to zaplatím. - To nende..., šeptl, to nende zaplatit.

- Co to tedy bylo? - To nesmím øíct!... - Je to tajemství? - Jo. - Velké? Stavinoha se opatrnì rozhlédl a pak zašeptal: - To je zrovna hrozný tajemství, sleèno Žofinko... A dybych aspoò vìdìl, z èeho ten èovek poznal, že je to mý!... Pak, po pøestávce: - A øeknìte, sleèno Žofinko, neobtìžovali vás v poslední dobì nìjaký mužský? Žofka si vzpomnìla na pana Foltra, zardìla se a øekla: - Ne... kdo by mì mìl obtìžovat? - No, tajný! Polekala se: - Já nevím, v tom já se nevyznám... Já žádného neznám. - To byste poznala. Ty to maj napsáno na èele jako nosièi svý èíslo na blùze. - Poèkejte, øíkala mami, že byla u nás policejní prohlídka... Bylo to prý kvùli té sleènì... - Jo, skrz Lojzis to bylo, øekl smutnì Stavinoha. - Tak vidíte, jaký soužení ste mìla za to, že ste se mì ujala... - Vy se tedy na mì nezlobíte? zvolala radostnì. - Já, a zlobit se na vás! vroucnì zašeptal. Snad za to, že sem vás zatáh do... já sem vám moc vdìènej a do smrti nezapomenu vám bejt vdìènej. - To jsem ráda, hovoøila okøívajíc. A pro tu škodu se nermute - já vám to zaplatím. - Sleèno Žofinko, šeptal, víte, že ste nejlepší žencká, kerou sem dy vidìl? Èovek vás pøivede div ne do kreminá1u, vy za nic nemùžete... a splácet... Dyk vy mì, sleèno Žofinko, rozbreèíte! Šlohnutý a - splácet...

- Do toho mi nic nebylo, pane Stavinoho. Vìc se musí buï vrátit, nebo nahradit. - Z toho by èoveka ranil šlak, brebtal Stavinoha, - z takový krásný duše. Mohla ste jit jednoduše na policii a øíct: To mnì hodil do klína ten starej zlodìj... - Jak bych vám to mohla udìlat, pane Stavinoha? - Tak vono vám vopravdu na mnì záleželo? - Záleželo, pane Stavinoha. A øekla jsem si: Za to ti musí nìco udìlat. - Co, sleèno Žofinko? - Musí... Chtìla jsem vás poprosit, abyste nechal toho života. Podívejte se, vy pøece nejste lump, vy jste nešastný èlovìk. Plakala jsem nad vámi u soudu. - Plakala...,brebtal Stavinoha Tak to ste vopravdu byla vy!... - Vždy vy to ani nemusíte dìlat, pane Stavinoha. Jste takový èipemý. Každý o vás mluví jen chválu. Vy se pøece uživíte i poctivou prací jako jiní muži a ženy. - Sleèno Žofinko, tak ste se s týmdle na mì nachystala!.. - S tím. Bojím se, že se mi vysmìjete. - Vysmejete. Todle, co mi povídáte, øíkalo mnì už sto soudcùch a komisarùch. Snad každej z nich mnì to øek aspoò jednou. A já sem se im pod kùží vopravdu vysmál. Slavnostnì a vroucnì: - Ale vám se, sleèno Žofinko, nevysmeju. - To jste hodný. Rozvažte si dobøe mou radu. - Já si ji nemusím ani rozvažovat. To je už hotová vìc. Já vás poslechnu do písmenky. Já vám tady pøisahám, že mì už nikdá nikdo neuvidí kract. - Ani nevíte, pane Stavinoha, jak se mi v té chvíli líbíte! ... Jen abyste to doopravdy vydržel!...

- Sleèno Žofinko, to je élent, že jo, èovek to má v krvi a rukách, a pak se tým taky živí. No holt, mušelo by se na to jít s hákem: Co byste øekla - hokynáøství a véct to s dobrou ženou? Žofka vyhrkla: - To by bylo asi to pravé. - No jo, dobrá žencká - to by mì istì zachránilo, ale de ji najít? Kerá by si vzala na køtán starýho zlodìje a s kasou k tomu? - Myslím, øekla Žofka povzbudivì, že byste takových našel více. To zlodìjství jim nebude vadit, když toho necháte, a pokud se týká vaší tìlesné vady: ženì je vždy hlavní srdce a ostatní je vedlejší. - Sleèno Žofinko, mnì se zdá, že slyším ten velkej orkestrijón, co maj u Buøivalù na Kadlovce, kerej hraje za pìtník všelijaký pitominky, ale dyž se do nìj dá kaèka, tak hraje takovej slavnej kousek, že se mnì pøi tom dycky chtìlo breèet... Srdce! To máte pravdu. Co sou napøíklad statný, rovný záda, dyž je duše nakøivo?... - Tak je to, pane Stavinoha: Ukažte ženì dobré srdce a nebude se na nic ohlížet. - Dyk vono, doložil Stavinoha diplomaticky, taky by se tej ženckej s èovekem špatnì nevedlo. Nemluvím vo tom, že sem uèinìnej dobrák, kerej na sobì nechá døíví štípat - to ste snad slyšela, sleèno Zofinko? Ale vono nejni taky k zahození takový hokynáøství. Jo - kšeft, to je teï nejlepší žrádýlko pro ženckou, støída vobchodníkùch stojí si nejpevnìjc, a dyž si pomyslím na ty ubohý žencký, kery se plahoèej na cizím, a tudle by mohly ve vlastním kšeftièku dìlat divy... Rozepjal ruce, jako by tu to hokynáøství už mìl a kladl jí je k nohám. - No to se ví, pøitakala Žofka, kterápak by dnes nechtìla do vlastního? Na cizím se døeš, a když zestárneš, odhodí tì jako roztrhanou košili.

- No pravdaže, sleèno Žofinko. A dyby dostala takovyho muskýho, jako sem já, poctivyho, pøecitlivyho a chytryho chlapa - byla by jako v nebi. A než by zestarala, mìla by na Žižkovì vlastní barec. - Øeknìte tohle pøed ženskými, zvolala se smíchem, a uvidíte, jak se budou o vás rvát. A co, Ferdo, øekl si, jen s tým ven, teïkonc je zrovna pøíhodnej oment: - Ale já už si na istou osobu myslím - je taky z našeho baráku. Poradila mu, trochu rozveselena: - Tak se jí svìøte, jen s chutí do toho, pane Stavinoha. - Já bych se jí vyznal hned, sleèno Žofinko, ale já se bojím... - Jen se nebojte a zeptejte se jí. Na to Stavinoha andìlsky: - Sleèno Žofinko?... Žofka, již trochu roztržitì: - No co? Stavinoha poèal hroznì polykat. Bylo mu, jako by mìl pøelézt velké a špièaté balvany se svázanýma rukama i nohama: - A... sleèno... Žofinko... co... co byste øekla vy na jejím místì? - Inu bože, pane Stavinoha, kdybych vás mìla ráda, to bych ovšem øekla: ano! odpovìdìla s rajskou nevinností. - Ale nezlobte se, pane Stavinoha, já už musím jít. Díval se za ní s otevøenými ústy, jak mizí ve tmì. Tak to bych tedy byl jako doma, øekl si pak. Byl to všecko jen krásnej sen a èovek muší bejt trpìlivej, esi chce, aby to jednou byla pravda. Dyž se mu tøeba chce, aby se šel na stek zlejt, muší si umìt øíct: Až pocavaï, srce! Dyž se nestal zázrak, muší se na to jít s drobnou prací. Já sem teï jako generál pod festuòkem, dyž si øekne: Tenhle festuòk muší bejt muj... A taky bude, jako že sem Ferda Stavinoha. A teï se pudu vyspat zase jednou jako poøádnej èovek...

Kapitola ètrnáctá v které se vypravuje, jak Ferda Stavinoha poèal plnit svá pøedsevzetí a jak mu to pøekazila žárlivost, ale jak se objevilo, že má v nebesích mocného ochránce Bylo ráno, Stavinoha, ochutnávaje slast svobody, ještì tvrdì spal v svém obvyklém letním ústroji: v starých plavkách, když nejstarší kadet Karel se vrátil do svìtnice, kòuèe jako pes. To byl výron jeho veliké radosti nad návratem mistra. - Ach ty mùj nejvìèí øíchu, oslovil ho Stavinoha, protíraje si oèi, copak na mì lezeš tak èasnì? - Dyž já mám takovou rákosku, pae Stavinoha, vy ste mnì náramnì chybìl. Já sem mìldlouhou chvíli a vostatní kluci taky. - To se podívejme, poznamenal Stavinoha, slézaje velmi èile z postele, proèpak sem ti vlastnì chybìl, Kadlíku? - Hehehe, øehonil se kadet, to se vám teda povedlo, pae Stavinoha... Zaèneme dìlat hned, nebo si èásek vodpoèinete? - No, mohli bysme tøeba hned, my dva, souhlasil Stavinoha tajuplnì, ale bude lepèí, dyž to vezmeme na jednu zápøež. Pøiveï mnì sem vostatní kluci. - A bude veselo? zeptal se dychtivì Karel. - Na to mùžeš zít jed, Kadlíku, jenom pøiveï ty kluci hned, já bych si to už nejraéi vodbyl. - Budou tady, co byste øek švec, pae Stavinoha, jásal cherubín. Já se tìším! - Ty seš, kluku, do tìch krádeží jako žavej, že se èovek až diví, øekl Stavinoha. - Není krádež jako krádež, pae Stavinoha, ale kerej kluk to zkusil s váma, ten na vás do smrti nezapomene.

K jeho podivení Stavinohu tato jeho chvála vùbec nepotìšila. Naopak se zachmuøil a velel mu nevlídnì: - Dyby sis necancal rozum, canco, a radìjc plaval pro ty kluci, abych to už mìl vodbytý. Za nìjakou chvíli pøivedl cherubín Karel bratra Pepíka a nejmladšího kadeta Jardu. Stavinoha je už oèekával. Byl k nim laskav. - Tak ste teda šici, parchanti!..., oslovil je. - A teïky mi povìzte, co ste beze mì dìlali. - No, vohánìli sme se, jak sme dovedli, pae Stavinoha, pøiznal se cherubín Pepek. Ale bez vás nám bylo smutno. - Tak ste teda šici, parchanti!..., oslovil je. - A teïky podivnì, že Kadlovi pøebìhl mráz po zádech. Že nìco ví? napadlo ho a pomyslil na osudnou tašku. - A bylo vám beze mì smutno..., pokraèoval Stavinoha. - No jejej!..., potvrdil Jarda. - A dyby mì nebylo, tak byste toho nechali? zeptal se dychtivì. - Hehe, zasmáli se kluci sborem, a Karel: - Ale dìte, pae Stavinoha, japak bysme toho mìli nechat, dyž nic inýho nedovedeme? Stavinoha se podíval dlouze a prosebnì na Karla a zeptal se: - Jesipak ste si, kluci, nìkdy pomysleli, co z vás bude za pár let? - Za pár let budou z nás správný zlodìji, odøíkal cherubín Jarda. - A na to ste, jak se zdá, pyšný! podotkl Stavinoha sklesle. Cherubín Pepek stáhl ústa k velkému úsmìvu, avšak Karel, kterému se stále zdálo, že nìco není s mistrem v poøádku, tak se polekal zvláštním pøízvukem Stavinohovým, že ne-

odpovídaje ustoupil o krok ke dveøím. Zato bezelstný Jarda 5srozkoší žblebtl: - Už aby to raèi bylo, pae Stavinoha. - Tak jen upøímnì, hoši, souhlasil Stavinoha. Ale co abyste toho takhle nechali! Abyste si už nevšímali cizejch kapec a šli do školy a k maminkám, kam jako dìti patøíte?! Ale Jarda se ohradil: - Škola? Ani ránu, pae Stavinoha. Stavinoha na to pøiškrceným hlasem: - Ani ránu, usmrkánku? Já tì ale povídám: Ode dneška toho necháš, chytíš se maminèiných sukních a do školy budeš chodit jako iný dìti... Tak ho strašnì svrbìly ruce, že radìji od dìtí poodstoupil øíkaje si: Ne jim, ale sobì bysi mìl nasekat... Tudle sodomu mᚠty na svìdomí. Naneštìstí kluk se rozesmál tomu, co pokládal za podaøený žert, a Pepek mu v tom pøizvukoval. Tu se Stavinoha již nedovedl ovládnout a zaøval: - Že pudeš k mamince a že budeš chodit do školy a že budeš mìt jednièku z mravùch! Neøehtej se, usmrkanèe. Buï zaèneš sekat dobrotu, nebo ti já tak nasekám, že se tomu nauèíš. - Hihihi - hahaha, to bylo vše, èím mu Jarda odpovìdìl. Stavinoha se náhle uklidnil. Jo, po zlým to s nima nepude, øekl si, tak im teda pro spásu duše nasekám. A nahlas: - Todle sem já, usmrkanci, vìdìl napøed. Já vìdìl, že vám to bude pro smích, a tak jsem si vás sem vobšteloval všechny tøi a teïky vám je zaènu solit a nepøestanu, dokavad mnì neslíbíte, že toho zlodìjckýho života necháte. Já vás do nìj zaved a já vás z nìj taky muším vyvéct... Je jisto, že osud cherubínù byl tehda smutný, nebo Stavinoha pro spásu duše nechtìl brát ohled na nìjaký ten køik. Byl by ještì smutnìjší, kdyby nebyl øev pøevychovávaných

kadetù vzbudil Lojzis. Její zvìdavost byla silnìjší než její ospalost. Vstala, a když nahlédla oknem, zeptala se. - Ferdo, nemoh bys ty parchanti vyplácet, dyž už sou poøádný lidi zhùru? Na to Stavinoha jen nìco zabruèel a vzal si do prádla cherubína Karla, který mu dosud s nemalým mistrovstvím unikal. Pøi pohledu na èervený zadeèek breèícího Jardy Lojzis vzdychla a øekla: - Já se tì nechci, Ferdo, do tvejch záležitostí míchat, ale snad bys mnì moh øíct, co ti ty kluci provedli? Stavinoha zodpovìdìl i tento pokus pouhým bruèením, a protože se mu právì podaøilo vpraviti si Karla koneènì mezi nohy, obratnì mu svlékl kalhoty a poèal mlátit s obzvláštní horlivostí, nebo se mu zdálo, že právì na tomto místì musí vyvrcholiti svùj výchovný pokus. Avšak Karel, mysle více na svou bolest než na svou spásu, poèal jeèet, jako by ho na nože brali. - No neøíkám nic, pokraèovala Lojzis, kluk je uèinìnej šibenièník a òáká mu neškodí, ale dyby jen èovek vedìl, proè to všecko je. Pepek jí to vysvìtlil: - To je proto, sleèno Lojzis, že se pan Stavinoha zbláznil. - Jo dobrá, Pepku, prohlásil Stavinoha nad jeho bratrem, dyž se na to koukᚠtakhle... pøídu hned zase k tobì, páè je vidìt, že si eštì dost nedostal. - Ale di, kluku, dyk Ferda kušní docela rozumnì, usoudila Lojzis. - Esli myslíte, sleèno Lojzis, že je to rozumný, dyž vod nás chce, abysme chodili do školy -, poznamenal neohroženì Pepek. - Todle že vod vás chce? zhrozila se Lojzis.

- Jo, chci, aby byli jako iný dìti a nechali zlodìjctví, prohlásil Stavinoha, pøendávaje si Karla tak, aby se mu dostal na záda. Ale nyní se Lojzis doopravdy rozzuøila: - Tak já tì povídám, že Kadla hned necháš! Budeš tejrat nevinný dìti, protože si se zbláznil! Maj víc rozumu než ty. Lojzis se vskutku podaøilo cherubíny vysvobodit, ale tento úspìch ji valnì netìšil. Nepodaøilo se jí Stavinohu pøesvìdèit, že je na špatné cestì. Skonèilo se to mezi starými pøáteli velkou hádkou, která nezùstala bez následkù pro povìst Stavinohovu. Na jedné stranì cherubíni a na druhé stranì Lojzis šíøili všude povìst, že Stavinoha nechal v kriminále zdravý rozum. Zpoèátku nikdo ze zasvìcených nechtìl tomu vìøit. Ale když Stavinoha nechtìl k sobì pøipustit osiøelé cherubíny a když odmítl pøenechat je za dobré odstupné jiným firmám, trvaje na tom, „že tydle kluci patøej do školy, a já zpøelámu hnáty každymu, kdo by je chtìl kazit“, bylo jasno, že se se Stavinohou vskutku udála ve vìzení nezdravá zmìna. K tomu ještì pøistupovalo, že Stavinoha poèal žít zøejmì zcela novým zpùsobem. Nejenže pøestal chodit na výpravy, ale také se úzkostlivì vyhýbal starým pøátelùm mezi zlodìji. A známí ho marnì lákali k Staré èubajznì. Povìst o tom roznesla se rychle po celém Žižkovì, vzbudila rozruch na policii, a dokonce se proto v Nuslích dva zlodìji mezi sebou servali. A pak jednoho dne zastavil Lojzis pan Sach: - Poslechni, Lojzis, ty jsi jeho sousedka, a co je vlastnì s Ferdou? Je to pravda, že se zbláznil a seká dobrotu? Lojzis dosud houževnatì vìøila, že jde jen o pøechodnou poruchu mysli. Až ji Stavinoha pøekoná, vrátí se zase k starému zpùsobu života. Proto se urazila za Stavinohu a s rozhoøèením odmítla insinuaci. To ulehèilo zøejmì také panu Sachovi:

- No proto! øekl a uznale dodal: Vono by ho bylo škoda, takovýho talenta... Dobrá, to ho snad spraví, pomyslila si a vyèíhala si Ferdu, což nebylo nyní tak snadné, nebo se jí zøejmì vyhýbal a chodil domù po špièkách jako koèka. Povìdìla mu o mínìní, které má pan Sach, velká okresní autorita, o jeho talentu, a pøipojila k tomu, že jí pan Sach mluvil z duše. - Tak víš co, odsekl jí zcela negalantnì, vlezte mnì voba - ty i pan Sach - na záda se svejma cancama. Stavinoha myslil na vše možné, jen na návrat k starému zamìstnání nemyslil. Spoustu èasu strávil tím, že pátral po záhadném èlovìku, který ukradl sleènì Žofince papíry a prohlížel si je v jeho bytì. Toto pátrání bylo bohužel marné. Byla to nejnerozøešitelnìjší záhada, jaká se mu kdy naskytla. Zdálo se, že nebezpeèné papíry se úplnì ztratily ze svìta, a jisté bylo, že se dosud nedostaly do rukou úøedních. To ho upokojilo, takže mohl vìnovati své síly zkoumání jiné záhady, která mìla pro nìho v pøítomnosti ještì vìtší význam. Byl to soukromý život sleèny Žofinky. Je sice pravda, že mu naznaèila, že její srdce je již zadáno, ale nechtìlo se mu to vìøit. - Dyk holka, dyž má frajera, vypadá ináè než vona - a pak by vo tým mušel nìkdo nìco vìdìt..., myslil si. Pro jistotu pøeptal se opatrnì u matky Chalupky. - I dìte, pane Stavinoha, øekla mu, já bych za to dala nevím co, ale vono to není možný. Ta holka se vdá, leda až budou i nenarozený pod èepcem. A to nikdá nebude... Aby nabyl jistoty, utkal Stavinoha kolem nic netušící Žofky celou jemnou sít vyzvìdaèskou. Sledoval ji krok za krokem, opatrnì, že toho vùbec nepostøehla. Kradl se za ní, když šla do práce, èekal v prùjezdì na její návrat a sledoval ji až k posledním domùm. Èíhal na její veèerní vycházky a zjistil,

že jednou týdnì navštìvuje svou pøítelkyni Boženu Fafejtovou a že se prochází kolem Olšan, když je zvláštì pìkná noc. Ale vždy byla samotinká, tak samotinká, že to bylo až napodiv. Nikdy se k ní nikdo nepøipojil, nikdo ji na ulici nepozdravil, a Stavinoha vyzvìdìl od jedné své známé v tiskárnì, kde byla Žofka zamìstnána, že i tam má povìst bubáka, který nemá smysl pro žert. To vše ho uklidòovalo, aèkoli si øíkal: Žencký se nesmí nikdá vìøit, vona dovede øešit tøeba i klíèovou dírkou. A to vona asi bude mìt toho svýho nìkde na Balíkovì. No dyž je, tak je: ale já sem tady! Nebylo by to poprvé, dy by poøádnej, houževnatej chlapík vyfouk holku inýmu, kerej si myslí, že ji má jistou. Uvidíme, co se dá dìlat. Soudil, že by se dalo mnohé dìlat, kdyby získal jisté výhody, k nimž ženy nebývají lhostejné. Kdyby se mu napøíklad vskutku podaøilo opatøit si dobré hokynáøství s bytem. A vykonat nìjaký èin, který by sleènu Žofinku oslnil, aby zapomnìla na jeho minulost a zamilovala si ho. Zdálo se mu, že je snazší opatøit si nìjaké hokynáøství s bytem než vykonat slavný skutek. Proto jal se shánìt hokynáøství a odložil vykonání slavného skutku na pozdìjší dobu, jsa si ostatnì jist, že dovede provést nìco slavného kdykoli. Jeho pøedstava hokynáøství byla naprosto jasná: Krámek v pøísklepí, kam se schází po schùdkách. Ošatky s ovocem a sezónní zeleninou nahoøe, pytel brambor u schùdkù, pultík se syreèky, sardinkami, bonbóny a nìkolika bochníky chleba, za tím regály s ostatním zbožím, u dveøí mandl a vzadu bytek jako klícka. - Takovej kšeft je vlastnì desetkrát lepèí než zlodìjctví. Èovek si pøirazí svejch deset dvacet òafù na blafník a pøitom se mu øíká: Máúcta, pane Poøádnej. Se ví, mandl muší bejt! Bez mandlu je hokynáø jako bezrukej. Dyž

má mandl, muže namíchat mezi dobrý švestky shnilý a nikdo nesmí ani kejchnout. Dyž má mandl, má v hrsti šecky lidi, kerý si sami nepiglujou prádlo, a to je dneska z jedenácti deset. Má pod palcem šecky služky - tìm vostatnì budu vypravovat takový anegdoty, že se budou moct po mym zboží utlouct... Zasníval se a vidìl svùj krámek podobný úlu, kam pilné vèelky snášejí med, lopotnì nasbíraný. Hokynáøství, kde se obchoduje se špatným zbožím a s dobrými klepy. Velebný mandl, pøi jehož rachotu se vypravují dìjiny ètvrti. Malý intimní krámek, tento nejzajímavìjší produkt velkého mìsta, všehochu v kostce, obchodující se zdarem s mýdlem nìkolik krokù od mydláøství, s koloniálním zbožím v sousedství velkého obchodu, s lahvovým pivem, aè je hospoda v domì... záhada za záhadou, a pøece živoucí pravda velkomìsta. - Jo, øekl si, pro to sem se narodil..., a nemyslil si, že se stane za pìt let obchodníkem a za deset let grosistou. Jemu hokynáøství zcela staèilo, vyplòujíc jeho životní horizont. Ale když se do vìci zabral, objevila se mu pøekvapující skuteènost, že na Žižkovì nemá každý desátý èlovìk zbožnìjšího snu než se stát hokynáøem, zøízencem u elektrických podnikù, domovníkem, lepším sluhou, hostinským, pošákem nebo rotmistrem. Jedno hokynáøství pøipadalo asi na sto mužù a žen, pøesvìdèených, že by byli znamenitými hokynáøi. Dále se pøesvìdèil, že v jednom ulièním bloku jsou zpravidla dva hostince, jeden vìtší obchod a jedno dvì hokynáøství. Také mandly byl Žižkov zásoben více než dostateènì, èeho však se jevil rozhodný nedostatek, byly místnosti vhodné k provozování hokynáøství a obecenstvo nepodléhající ještì žádnému hokynáøství. Hokynáøství bylo rozhodnì nejvìtším zklamáním jeho života. Naproti tomu mìlo mu být jasné, že v souèasných pomìrech je mnohem snazší stát se velice slavným

mužem než hokynáøem. Než se však pøesvìdèil o tomto truchlivém paradoxu doby, pokládané za nadmíru støízlivou a neromantickou, uplynulo ještì nìco vody a ze Stavinohy se stával èlovìk mrzutý, obviòující život, že nemá ani nejmenšího pochopení pro jeho snahu zajistit si skrovné a èestné místo na slunci. Take nálada Lojzis se ustaviènì zhoršovala. - Co se s tím Ferdou jenom dìje? uvažovala, pøece se nezbláznil, na to má moc dobrej rozum, a ani na to nevypadá. Za tím muší nìco vìzet. Pøemýšlela usilovnì, co mùže rozumného èlovìka, padesátníka, tak poplést, že ztratí zdravou soudnost a provádí hlouposti. - V tom mùže bejt jen flundra! vykøikla. Ale pak si øekla: To bych vopravdu ráda vidìla tu sazi, co se udìlala na Ferdu. Já vlastnì nevim, esi jí mám nafackovat dršku, nebo esi ji mám politovat... Je zajímavé, že Lojzis, a sestavovala terno z kterékoli strany, nepøipadla na sleènu Žofi Chalupovou, aèkoli se Stavinoha skoro pøed ní podøekl. Posléze si pomyslila, že asi lidé z nejbližšího okolí budou vìdìt více, a hledala Karla. Jednou ho potkala, právì když se smutnì díval za mistrem, který mu dal dva pohlavky, mezitímco šel dále plahoèit se za svým hokynáøstvím. - Se zdá, prohodila Lojzis, že Ferda je dovopravdy cvok. - Já vím, proè je takovej, na to Karel lítostivì, von v tom bude asi kládynet... - Kládynet? Co je to? - Ta dlouhá, èemá sleèna z pavlaèe. - Žofka! zaøvala Lojzis. Kadlíèku, podrž mì! Copak nemluvil, dyž byl popletenej, vo sleènì Žofince!... Nevšímajíc si ohro-

meného Karla, rozbìhla se k Bidýlku døíve, než se jí mohl Karel zeptat, jestli se mistr nepídí po nìjakejch papírech. Žofka! Kvùli takový hubený dùøe vykašlal se na mì, na Lojzis! Nemám já na sobì dvakrát tolik masa co vona? Neøíkaj vo mnì páni, kerý tomu rozumìj, že mám nádherný tílko? Lojzis se opravdovì bála, že ji raní mrtvice ze špatného Ferdova vkusu, ale øekla si, že to poèká, až ztropí Žofì poøádný kravál. - Budete prej mìt brzo svatbu? hnala hned útokem. Žofka se zardìla až po èelo a ztratila dech; nakonec zašeptala: - Není to ještì jisté, sleèno Lojzis. - Ale sou vdavky, aby mìla na nì ženská silnej žaludek, štìkla Lojzis. - Tomu já nerozumím, zašeptala Žofka. - Ty svatej kládynete! zaøvala Lojzis a chtìla se na ni vrhnout. Ale tu se za ní ozvalo: - Lojzis, na slovíèko! Byl to Stavinoha, který jako obvykle sledoval nic netušící Žofku krok za krokem. No, mùžu to dát døívejc jemu, øekla si Lojzis a šla za Stavinohou „na slovíèko“ do jeho bytu. - Tak tys mi, Ferdo, ani neøek, že budeš mìt brzo veselku? spustila jako bouøka. - Ale di? Já, a veselku! A s kým, prosím tì, Lojzis? - Nehoupej, Ferdo!... Zachtìlo se ti poctivýho masíèka a já se ti ani nedivím, že se za to stydíš. - Tak já budu mìt svarbu! To se podívejme! øekl s pøedstíraným humorem. - Aspoò nelži, Ferdo - sleèinka z Bidýlka mi to pøed chvílí sama øekla. Sleèinka z Bidýlka! Na Bidýlku žilo jen jedno stvoøení, o nìmž se to mohlo øíci. Stavinoha zbledl.

- Vona že ti to sama øekla? Dovol, Lojzis, jak to vlastnì øekla? Toto sobectví šastnì milujícího uvrhlo ji do zbìsilosti. - To sem si vod tebe, Ferdo, nezasloužila, zajeèela, taková stará kamarádka, a takovej podfuk vod tebe, ty hajzle. - Lojzis, za tuhle zprávu bych tì dal nejradìjc hubièku, žvanil Stavinoha, tanèe na jedné noze. A nyní se dostavil záchvat. - Ty kluku poïobanej, øièela Lojzis, - tak ty mnì chceš dát hubièku, tak tady mᚠna ni... Lojzis to zaklokotalo v hrdle, jako by se dusila, smýklo jí to k plotnì, kde popadla hmeèek a bác s ním po Stavinohovì hlavì. Druhý hmeèek proletìl Stavinohovi tìsnì kolem ucha, za ním tøetí; nyní byla zásoba hrneèkù vyèerpána. Zbývala ještì plechová mísa a láhev s lihem. Míse se nedovedl Stavinoha již uhnout, a když mu zatrnulo v lebce, procitl. - Lojzis, ty mì kompromitýruješ! zvolal hrozivì, prozrazuje tak, že stále ještì myslí na Žofinku a na sebe. - A teï bude z tebe mrtvola, zvolala Lojzis a hodila mu na hlavu láhev s lihem. Stavinoha, omráèen pøedešlou ranou, nedovedl se uhnout a svalil se na zemi v mdlobách, po tváøích mu stékala krev a líh. Za jistých okolností byla by se Lojzis, žijící v ustavièné hrùze pøed policií, polekala, ale nyní byla tak posedlá pudem k nièení, že si Stavinohy ani nevšimla a poèala soustavnì demolovat jeho byt, doprovázejíc to strašlivým proklínáním a vyhrožováním. Již poèalo být tìsno na pavláèce pøed bytem, již tu bylo celé Bidýlko, vyrušené od obìda, a záhy se vytvoøila na pavlaèi a na schodech øada, jaká vzniká ve zvìdavých èinžácích, když pøijede záchranná stanice, aby odvezla nešastné milující, kteøí se nadýchali svítiplynu. Koneènì Lojzis pøestala nièit, udýchanì provolávajíc:

- Já ti dám, prevíte, svarbu s tým poèestným kládynetem! A obracejíc se k obecenstvu: - Tady ho vidíte, syèana, ubohej holce slíbí manželství, svede ji a pak si chce vzít kládyneta... - Propánakrále, zabìdovala matka Chalupka, stojící v první øadì, kdo by to do pana Stavinohy øek! - Jen se nedìlejte, paní Chalupová, dyž víte, že je to vaše céruška, zavyla Lojzis. - Ale Madlena pøece už u mì nebydlí, bránila se nejistì Chalupka. - Šak je to ta druhá! Ale já ji zdrápu, jako sem zdrápala toho kluka hrbatýho. Puste mì, lidièky, na ni, já jí ukážu, co je to, svádìt ženatýho èoveka. Dav se ochotnì rozestoupil a mamì se Chalupka snažila ji zadržet - bylo jí tak smýknuto, že upadla a pošramotila si chorou nohu. Pak se jí postavila do cesty paní Mašínová, ale co byla síla jejího drobného tìla proti vášni Lojzis! Ale když již stála u dveøí, o nìž se opírala na smrt bledá sleèna Žofi, pøipletl se jí vzadu mezi suknì cherubín Karel tak obratnì, že Lojzis se bezmocnì s ním otáèela, nemohouc jít kupøedu, což umožnilo Chalupce, aby jí sevøela pravé rameno. Ale naneštìstí typografka Dufková, která vždy stála na stranì zrazených žen, vrhla se na Karla a popadla ho za ucho tak bolestnì, že osud sleèny Žofi zdál se být zpeèetìn. Než v poslední chvíli objevila se mezi dveømi strašná hlava, zbrocená krví a špiritusem - ze mdlob procitlý Stavinoha. V hlavì mu huèelo, mžitky se mu dìlaly pøed oèima, ale když slyšel, jak Lojzis øve na Žofinku: „Já z tvyho ksichtu udìlám cednik,“ setøásl ze sebe vše, popadl zezadu Lojzis, zvedl ji jako pírko a odnesl ji do jejího bytu, kam ji hodil, a držel dveøe tak dlouho, pokud neuslyšel pláè. To nebylo døíve než za hodinu. Po celou tu dobu Stavinoha držel dveøe a naklánìl hlavu ke Kadlovi, který mu stíral krev a pot a pøipevòoval ob-

vaz, stále se mu sesmekávající. Když kolem nìho proklouzla sleèna Žofinka, spìchající do práce, vypadal Stavinoha jako krvavý zloèinec. A byl si toho vìdom. Sklonil hlavu ještì níže než sleèna Žofinka a zaštkal nad tím, jak se strašnì rychle zøítil pøekrásný zámek, vystavìný za pìt minut... Zbytek odpoledne strávil Stavinoha na svém pelechu, hoje se a melancholicky proklínaje. Nakonec øekl tesknì: - Jo, jo, to by èovek zrovna øval, dyž si pomyslí, jakej byl vùl... - Pae Stavinoha, øekl Karel hlasem, který byl prochvìn klíèící nadìjí. - No jo, Kadlíku, tak teda bysme se mohli zasejc vohlídnout po nìjakým kšeftì. - Pae Stavinoha! zajásal cherubín, už mì nebudete posílat do školy? - Copa tì nìkdo posílal do školy? Co by tam dìlal takovej chytrej kluk! Dyk by sis tam zkazil inteliženci. Duše cherubínova byla plna jásavého štìstí. Nicménì vsunul v nestøeženém okamžiku cosi do mistrovy kapsy, mysle si: A co dyby zase dostal strach? No, tak najde todle a bude po strachu... - A teïkom bych to moh jít zapít, prohlásil Stavinoha. Za pùl hodiny sedìl už u Staré èubajzny. Byla to hospùdka nevìstek, zlodìjù a vùbec pochybných existencí, v blízkosti zrušeného høbitova na pomezí Žižkova a Vinohrad. Líbezné jméno byl toliko pseudonym, užívaný pravými zasvìcenci a kritizující nejemnì nìkteré duševní a tìlesné znaky její majitelky Pavlíkové. Pro úøady a nezasvìcené obecenstvo platil jiný název, Velkopopovická pivnice Františka Pavlíka vdovy. Na chodníku pøed hospùdkou procházely se vyøadìné nevìstky - Stavinohovy pøítelkynì. Uvnitø popíjeli jejich ochránci a zlodìji - jeho pøátelé! Lumpaèil tam jako vždy zkrachovaný bohémský básník Gusta Mašoha, který tam propil svùj talent i svou obèan-

skou budoucnost a v nekoneèných strofách improvizoval zpìvy na hrdinské èiny Ferdy Stavinohy a ostatních velikánù a v poslední dobì podstupoval nejkrušnìjší zkoušku své kariéry: dvoøil se strašnì Františka Pavlíka vdovì, aby u ní našel ne-li ctné a klidné, tedy aspoò syté stáøí. Ti všichni ho pøivítali s jásotem, ale on usedl ke stolu, nevšímaje si nikoho, a poèal pít. V ten veèer - kdo jen to byl, jenž pøivedl právì sem, pøed obskurní hospùdku, dva rotmistry, kteøí se vraceli z procházky? Ani tato hospùdka, ba ani Žižkov neležely v jejich obvyklé cestì, octli se dokonce poprvé v životì v tìchto konèinách, bez nejmenšího logického dùvodu. Nemìli nejmenšího tušení o tom, že žije jakýsi Stavinoha a že oni mají klíè k jeho pokleslé odvaze... A pøece se zde octli v pravý èas... Zastavili se, trochu unaveni, právì pøed velkopopovickou pivnicí vdovy po Františku Pavlíkovi, pohledìli na sebe ponìkud v rozpacích a øekli: - Žízeò by byla... - Ale vypadá to jako pajzl, poznamenal mladší. Na to prohlásil starší: - Pajzlík - móžno... ale já ti povídám, že v takových putyèkách mívaj nejlepší pivo. I vešli a usedli mezi pasáky, dumajícími nad cigaretami, a to hned u stolu, který sousedil s oním, u nìhož se Stavinoha na žalost opíjel. Objednali si pivo, a ejhle: Ukázalo se, že zkušenost staršího rotmistra byla dobrá. Vzdali velkopopovickému ležáku èest, jaká mu pøíslušela, první lok byl dùkladný, a poruèili si znovu. Pak si zaèali prohlížet místnost, která byla vším možným, jenom ne lákavým lokálem. - Tak to tady vypadá jako ve zlodìjnì, dìl mladší rotmistr. - Ale pivo je dobré! poznamenal starší. A paprièka, myslím, nebude horší. Oni zlodìji jsou vybíraví.

- U nás v rotì máme zlodìje, ale ten kluk ujde, prohodil mladší. Starší rotmistr se rozhlédl, pøitlumil hlas a opatmì sdìlil mladšímu dùležité tajemství: - U nás v divizi se krade taky! - Ale jdi? - Je tomu pøes mìsíc - to ti byl u nás tanec. Náhodou se pøišlo na to, že se z nedobytné pokladny ztratily divizní mobilizaèní plány. Tak dávali pozor a ráno chytli poboèníka, když to tam chtìl vrátit. Poboèník byl, jako když ho nìkdo uhodí, ale nedostali z nìho nic. Ono na rùžkách tìch vìcí bylo vidìt, jak to bylo pøipínáno na desku za úèelem ofotografování, zkrátka, špionហjako øemen, ale poboèník všechno zapírá. Prej si to vzal domù a študoval to, protože se mu to nezdálo v poøádku a chtìl navrhnout opravy, ale když na nìco uhodili, ukázalo se, že z toho nezná ani zbla. - Pìkný študium, zachechtal se mladší. - Syèák! Zavøeli ho, ale to je všechno. Ono se vlastnì ví, pro koho to udìlal, ale nejsou dùkazy. Stavinoha na svém místì se trochu živìji pohnul. - Mlè! zasyèel mladší. - Je opilý! Po jejich odchodu Františka Pavlíka vdova stavìla pøed Stavinohu bez ptaní novou sklenici s pivem. Stavinoha ji vzal mechanicky do ruky, pozvedl ji, ale pak ji postavil a øekl: - Já už, tento, nechci, paní Pavlíková. - Ale jen to vypijou, pane Stavinoha, dyž už to maj nalitý kampak bych to dala? - Ne, už nechci. Já teïka muším vo nìèom pøemejšlet, a dyž pøemejšlím, nikdá nepiju. Stavinoha splnil slovo a poèal pøemýšlet. Rotmistøi mu prozradili nejtemnìjší bod jeho záhady: dokumenty, které ukradl,

byly kradené. Nebyl to dùstojník v civilu, jemuž to vzal, nýbrž nìjaký bídný žoldnéø cizího státu. To ovšem i vysvìtlovalo, proè nebyla obrácena Praha naruby a spoustu jiných nevysvìtlitelných vìcí. Stejnì to vysvìtlovalo hluboké mlèení onoho záhadného èlovìka, který je nynìjším držitelem této nebezpeèné vìci. Stavinoha usilovnì pøemýšlel dále: Sem v Praze, kromì toho zašperovanýho poboèníka, jedinej èovek, kerej zná toho pìknýho pána, co si poøizuje takový zajímavý fotografie. Jak se píše v novinách: já sem klíè k situaci. Co dybych já toho pána našel a za ucho ho pøivedl k lidem, kery by z toho mìli náramnou radost? Zavøel oèi, aby se mu ještì lépe pøemýšlelo, a vidìl tento pohnutlivý obraz. Po neslýchaných námahách, prodìlav množství nebezpeèenství a krkolomných filmových dobrodružství zvítìzil. Je jasný den a Stavinoha vystupuje pøed ministerstvem národní obrany z auta, zbrocen potem a krví, a vytahje z vozu jakýsi balík. Není to však balík, je to na rukou a nohou spoutaný domnìlý rada od vrchòáku a v ústech má roubík. Stráže se staví do pozoru, prezident vysílá posla, aby se rychleji dovìdìl, co se zbìhlo, a Stavinoha mezitím odevzdává ministrovi žoldáka s patøièným usvìdèujícím materiálem. Ministr mu nadšenì tiskne ruku, dìkuje mu jménem vlasti, pøipíná mu na prsa metál a dává mu pytlík nových èeskoslovenských dukátù. Na ulici je pozdvižení. Jako 28. øíjna. Lidé mu dìlají špalír: To je on, Stavinoha, který zachránil vlast... Avšak Stavinoha skáèe do auta a køièí na øidièe: „Vosumdesát kilometrù za hodinu! Tøeba skrz ty lidi. A jsme za deset minut na Žižkovì.“

Je tam vskutku velmi brzo, ne však døíve než povìst o jeho slávì. Pøed jeho obydlím dìlají z chvoje nápis: Buï vítán, hrdinnej Ferdo! Celý dùm se maèká ve vratech. On proletí tìmi dobráky jako puma. A pøed svým bytem, opírajíc se o veøeje - je tak dojata, že jí nohy dobøe neslouží - èeká sleèna Žofinka. - Sleèno Žofinko, pøed nedávnem istá vosoba si vycucala z prstu nìjaký žblechty vo mnì a vy ste tomu vìøila. Neodvážil jsem se po tym škandálu vám na voèi, ale dovolíte, abych se aspoò teïky vobhájil? Žofinka ukazuje mlèky na metál, tøpytící se na jeho prsou, což znamená, že toho není tøeba. Když ale na nìm vidí, že pøece jen chce vysvìtlovat, øekne: - Vy se nemusíte obhajovat, pane Stavinoha. Já moc lituju, že jsem si hned nepomyslila, jak by bylo možné, abyste se vy, takový vzácný èlovìk, spustil s takovou špindírou. - Dyž teda tomu už nevìøíte, co mi øeknete? - Øeknu vám, pane Stavinoha, tohle: Tak si ještì najdìte to hokynáøství, a pak bychom mohli dát tu svatbu dohromady. Vždy vám pøece Lojzis øekla, že jsem s tím už poèítala. Stavinoha otevøel oèi a vidìl, že je jen u smutné Staré èubajzny, a že je starým zlodìjem bez metálu i bez Žofinky. Ale to ho nepomátlo. Kruci, øekl si, dyž sem doved najít pár set lidich, kerý mìli v taškách prachy, proè bych nenašel jednoho, kerej tam nosí vofotografovaný papíry? Rozjaøil se, a protože popíjení u nìho bylo na pøekážku pøemýšlení, ne však snìní, zavolal spokojenì na Františka Pavlíka vdovu. - Tak copak, paní Pavlíková, že necháváte svý dobrý kunèofti vo žízni? Vdova mu ochotnì vyhovìla, a vidouc, že pøemýšlení pøivedlo Stavinohu do takového rozpoložení ducha, že nevidí a neslyší, použila toho, aby se zbavila dùkladné èásti svých

slivek, které nalila do jeho sklenice a pøikryla dobrou, tvrdou pìnou. Stavinoha to vypil jako nejchutnìjší pivo na svìtì a spokojenì se odebral domù. Když se poèal svlékat, nahmátl v kapse vìc, která tam nepatøila. Bylo to mnohonásobnì zabaleno a vyloupla se z toho zlopovìstná taška. Když ji otevøel, zachechtal se mu do oèí ofotografovaný titul spisu: Mobilizaèní plán 17 Ès.pìší divize Zvolal: - Kruci... i kruci..., jako tehdy, když to spatøil ponejprv, ale jeho úžas byl tentokráte ještì vìtší. - To aby èovek pøišel vo rozum..., huèel, co se s týmdle ksindlem dìje... Vono to snad skáèe samo z kapcy do kapcy... Vono je to snad òáký voèarovaný! Dyk já mužu stokrát za sebou vzít jed na to, že sem todle hledal po celý Praze, a najednou to mám ve vlastní kapce. Potom se zadíval na ty papíry a povzdechl ne bez dojetí: Vono je to jako s tou èubièkou, co ji mìl nebožtík zlodìj Fuks. Prodal ji, a ona se mu vrátila. Vyvedl ji za Prahu na druhou stranu a tam ji pøivázal ke stromu - a veèír na nìj èekala pøed jeho hospodou a vrtìla vocáskem, jako by chtìla øíct: To mám radost, že tì zasejc vidím. Tak jí uvázal kámen na krk a hodil do Vltavy a lidi mu skrz to naboulovali, ale von si myslel: No to nic, jen dyž sem se ty potvory vìrný zbavil. A to se ví, že vona na nìj veèír èekala zase. A dyž byl zavøenej, jako by to zvíøe mìlo rozum - èekala na nìj dycky pøed kreminálem, dyž ho pouštìli na fraj. Jenže Fuks se nakonec ty èubièky pøece jen zbavil - vodvezli ho na Pankrác, a dyž ta èubièka šla za nim, chyt ji pankráckej antoušek a udìlal si z ní kuláš... - Ale vás, mý milý lejstra, se asi nezbavím nikdá. Èím víc já vo vás pøemejšlím, tím je to s váma zašmodrchanìjší. Proè jsem vás ukrad? Proè jsem se zrovna pøi vás zmej-

lil v ksichtì, co se mnì eštì nikdá nestalo? Bon - to se koneènì muže každymu pøihodit jednou v životì. Ale co øíct tomu, že sem mušel potkat pana Holinu, dyž sem vás chtìl utopit jako svatýho Jana? A proè mušela sleèna Žofinka, kerou sem dohromady ani neznal, sedìt dyž sem si to s váma pøihasil? Proè tam nesedìla. A proè sem mušel v kreminále pøijít do cimry k Eliáškovi, kerej mnì votevøel voèi? Proè se Sazyma vìšel, dyž sem za nìj sedìl? Proè vás ukrad Žofince a strèil je nì do kapcy, jako by vìdìl, že mnì patøej? A proè si roáci sedli zrovna vedle mì? - Jo, vono se holt všechno zbìhlo zrovna kvùli tomu: Abysme se potkali. Já už budu mìt nahoøe (ukázal na strop, za nímž byla nebesa) òákyho mocnýho vochránce, kerej hodil tak øíkajíc v hodinì dvanáctej, jako se hází provaz èlovìku, kerej polyká andìlíèky.

Kapitola patnáctá zmiòuje se o velkolepých pilulkách Tóny Herbáøe a o pøekvapujícím vítìzství sleèny Žofinky a uvádí nás do mistrné intriky Èerné babièky Dùm, v kterém bydlil zinkografický dìlník Tóny Foltr, stál na samém pomezí Žižkova a Prahy. Byl to vysoký, šedivý dùm, jehož fronta, obrácená k železnièní trati, byla èmouhami jakoby batikována. Za malým dvorkem byl vnitøní dùm, velkolepý systém posad, hledící na smutný støed bloku, kde stály kolny, zámeènické dílny, hromádky neèistoty a administraèní domek jednoho odborového listu. Naproti tomu pøední dùm byl obydlen zámožnými nájemníky, z nichž každý obsadil celé poschodí. Foltr bydlil, jak je pøirozeno, v domì zadním, a to mimo obvyklý poøad. Na kousku pùdy, který byl z nouze upraven na ateliér. Do tohoho obydlí se vcházelo železnými dvíøky a po krkolomných schodech. Dole u schodù sídlila Foltrova bytná. Tento byt byl by trýzní i bez MUDr. Alfréda Knoblocha, který bydlil v tøetím patøe pøedního domu. Foltr nenávidìl všechny lékaøe; k zvláštní nenávisti k dr. Knoblochovi mìl pan Foltr ještì dvì osobní pohnutky. Syn domovnice v tomto domì trpìl úporným krvácením z nosu a marnì hledal pomoc u dr. Knoblocha. Pan Foltr tohoto mládence uzdravil. Dovìdìv se to dr. Knobloch, uèinil na pana Foltra udání u policie. Zle by to bylo s panem Foltrem dopadlo, kdyby byl nedostal na svou stranu správce policejního komisaøství. Tenkrát spustil na nìho komisaø pravé hromobití a vynadal mu mastièkáøù, který balamutí lidi a nic kloudného nedovede.

- Dobøe, øekl pan Foltr, zavøete si mì, ale dovolte, abych vám ukázal, co vlastnì dìlám. Tato tvrdá bradavice na vašem pravém líci vám nepøidává krásy. Já vám ji odstraním bez operace a bez bolesti v pìti dnech. Nezbude po ani dùlek. - Ani dùlek? zeptal se pochybovaènì komisaø. - To bych rád vidìl! - Takových bradavic jsem už odstranil na sta. - No, to by se koneènì mohlo zkusit, prohodil komisaø, vezmìme to jako souèást vyšetøování - ale, èlovìèe, bìda vám, jestli mne zohavíte. Po týdnu stal se tento komisaø pravým zbožòovatelem pana Foltra, a protože bradavice byly v jeho rodinì dìdièné, odstranil je pan Foltr i jeho dvìma dcerám. Postupnì se u nìho zbavilo veškeré policejní mužstvo žižkovské svých bradavic, a když se panu Foltrovi podaøilo vyléèit paní komisaøku ze støevního kataru, byly všechny hnìvy dr. Knoblocha marné. A druhý dùvod zvláštní nenávisti pana Foltra proti dr. Knoblochovi byl ten, že dr. Knobloch byl po celé ètvrti vyhlášený bonvivant a jeho byt byl uèinìný harém. Zatímco starý, nudný mládenec Foltr nemohl najít ženu, která by ho snesla, dr. Knobloch, starý mládenec jako on, žil si jako anatolský paša. Mìl vždy nejhezèí a nejsmìlejší služky v ulici a kromì toho si vydržoval asistentky, které více pouèoval o umìní lásky než o umìní pomáhat nemocným. Støídaly se podle toho, jak dlouho umìly veselého doktora poutat, služky rovnìž tak, a jako jediný pevný bod v tomto harému zùstávala paní Pøibylová, jeho hospodynì a pøítelkynì pro pøechodné doby. To všechno mìl Foltr ustaviènì pøed oèima, odsouzen dívat se do Knoblochovy ložnice a pracovny, a èím více mu bylo zjevno, že se mu nepodaøí najít ženu pro sebe, tím více nená-

vidìl dr. Knoblocha, který jich mìl, kolik chtìl, a to vždy tìch nejhezèích, a ještì pro pøechodné doby aspoò paní Pøibylovou. Pøed nìkolika dny dr. Knobloch zase vymìnil asistentku a nový èlen jeho domácnosti vzbudil v celém domì nejvìtší senzaci. Byla to jistì nejhezèí žena, kterou si kdy dovedl opatøit, a všechna okna zadního domu byla obsazena zvìdavci, kdykoli nová sleèna se mihla v bytì. Pan Foltr byl mezi nimi a pomyslil si kysele, vzpomínaje na svùj jediný úspìch... u dlouhé a nevábné sleèny Žofi: Je to nespravedlnost na svìtì! Radìji se na tu couru ani nepodívám. Podíval se však pøece a byl hned oslnìn. Nikdy by byl neøekl, že jsou tak hezké ženy na svìtì! Od té doby zanedbával ponìkud své vìdecké práce, nebo trávil èas u okna po tak dlouho, pokud u Knoblochù nešli spat. Zastøeme rouškou, co se v nìm odehrávalo, když vidìl, jak Knobloch objímá svou asistentku a jak jim obìtavá paní Pøibylová posluhuje... Bohužel, i pak jeho obdiv ke krásné asistentce vzrùtal. To bylo vše. Na více nemìl pan Foltr odvahu, a cítì se ještì opuštìnìjším, bral do ruky svou kytaru a smutnì prozpìvoval. - Vám není dobøe, øekla mu pøítelkynì domovnice, s váma by to mohlo špatnì dopadnout. Vás nìco trápí. A já vím co: ženská. No to se ví - bez ženský si muskej musí uhnat nemoc. - Ale. - Jo, ženská! Neoklamete mì, mùj muž, když jsem ho nechtìla, vypadal jako boží umuèení, zrovna jako vy! Musíte se oženit! Takový muž jako vy, a mládenec! Vždy je to høích a škoda! Šastnou byste moh udìlat svou ženušku. Kdybyste vzal od každého, kdo k vám pøijde, jen desetikorunu, jiste by to dìlalo do mìsíce aspoò tisícovku.

Pan Foltr se bránil, ale uznával ve svém nitru, že je opravdu nemocen touhou po ženì. Domovnice mu pøivedla svou dceru, kterou prý píchalo v zádech, a donutila pan Foltra, aby ji prohlédl. - Bylo by opravdu dobré, kdybych se oženil, pomyslil si pan Foltr, když ženy odešly, ale nenapadlo ho, že by se mohl oženit s dcerou domovnice. Musím hledat!... Den co den obraz svùdné asistentky leptal jeho srdce a pan Foltr slábl vùèihledì, takže vskutku vypadal jako nemocný. - Víte co, pane Foltr, mìl byste se vypotit, a Blaženka - to byla dcera domovnice - mohla by u vás zùstat, kdybyste dostal fantaz. - Ne, to pøejde, odpovìdìl jelimánek a myslil si: Ještì tento týden si nìjakou najdu. Nyní si prohlížel zevrubnì ženy na ulici, ženy, které chodily k nim do dílny, navštìvoval divadla a biografy a shledal, že je velice mnoho hezkých žen, ale že se všech bojí. A noc co noc, když poslal høíšné oèi do svìtlíku, vidìl bujný stín fešné asistentky, jak obskakuje doktora Knoblocha nebo jak se èeše, jak se svléká... Bylo to strašné, byl na smrt zamilován do asistentky a vìdìl, že se musí oženit, nemá-li se zbláznit; postìžoval si na jednom výletu Boženì Fafejtové, jak je mu stále smutnìji. No, øekla si Božena, nebylo by to tak hloupé, oženit ho s Žofkou. Jsem jista, že Žofie by byla znamenitá žena a Foltr výteèný manžel. Aspoò by se k sobì dostali dva nejsmìšnìjší lidé v Praze. Øekla mu, nemajíc tušení o tom, co se mezi nimi událo v èernošickém lesíku: - Jedna má kamarádka se necítí dobøe. Mohu ji k vám pøivést? - Víte, že vždy rád lidem pomohu. Jen a pøijde, není-li špehem doktora Knoblocha. Ten ignorant stále na mì nastražuje

pasti. Pøedevèírem poslal ke mnì nìjakého muže, který mne donutil, abych od nìho vzal peníze. Zastrèil mi to v obálce do herbáøe, ale já, když jsem na to pøišel, donesl jsem to na komisaøství a komisaø mi øekl: „To jste udìlal docela dobøe, pane Foltr, právì na vás pøišlo nové udání, že léèíte za peníze...“ Ale myslím, že vy mi nedoporuèíte nìkoho, kdo by mi chtìl za dobrodiní ještì škodit. - To mùžete být jist, Tóny. Je to moc hodná ženská, a až ji blíže poznáte, zamilujete se do ní. Nebylo lze v tìch dnech vyslovit pøed panem Foltrem beztrestnì slovo „milovati“. Tóny se tak zasmušil, že mìl celý výlet pokažen; a z korunky každé kvìtiny, kterou trhal, smála se na nìho kyprá postava fešné asistentky doktora Knoblocha. Hned druhého dne pustila se Božena do druhé èásti svého úkolu. - Koukej, Žofi, mnì je tì líto, všechna dìvèata užívají, a ty, nejhodnìjší z nás, žiješ jako bubák! Pomyslila sis nìkdy, ženská, že by z tebe byla znamenitá manželka? - Já na takové vìci nemyslím, Boženko, myslím na práci. Horší je, že nemohu u nás vydržet. Nìjaká bláznivá treperenda si mne vzala na mušku, že prý jsem jí odloudila ženicha. Hraje mi každého veèera a už mì podrápala. Bojím se, že se budu musit odstìhovat k tetì. - Myslím, odpovìdìla Božka, že by bylo lépe odstìhovat se k øádnému mládenci než k tetì. Vìdìla bych o jednom. Je to hodný èlovìk, rozený manžel. Taky hodnì vydìlává a byla bys u nìho vùbec jako v peøince. - Takový muž, kterému bych se líbila, není ještì na svìtì, Boženko, odpovìdìla rezignovanì Žofka. Staèilo by, aby mne vidìl, a bylo by po všem. - A vidíš, je takový muž, líbíš se mu a øíkal mi, že by tì zase rád uvidìl.

- Neznám žádného muže, který by mne zase rád uvidìl, odpovìdìla smutnì Žofka. - Je to pan Foltr. Žofka se do krvava zardìla. - Tak vidíš, øekla se zadostiuèinìním Božka, že sis sama na nìho tajnì myslila. Tóny mi øekl, že se mu líbíš, že by ses k nìmu hodila a že by tì zase rád vidìl. Pùjdeme k nìmu dnes veèer. Je možné, myslila si Žofka, prožívajíc nejvìtší zmatek svého života, že by on... Ne, to není možné, vím pøece, že... - Pan Foltr, øekla, když jsem s ním mluvila - bylo to jen jednou - nedal mi nijak najevo, že se mu líbím. Naopak... - Božíèku, to ještì nic neznamená, Žofi, ty jsi tak nezkušená ve vìcech lásky!... Jsou lidé, kteøí se zabouchnou na první pohled, jako kupøíkladu já, a to jsou milenci nešastní. Jiní k tomu potøebují èasu... Trvá jim to trochu, než se jim to rozleží v hlavì. To jsou pak ty nejtrvanlivìjší lásky. - Ale já nemám pana Foltra ani dost málo ráda, pøiznala se Žofka. Pomysli si, že jsem si na nìho ani nevzpomnìla od té doby, co jsme se nevidìli. - Myslím, že ho mᚠráda. Proè se tak hroznì èervenáš, kdykoli vyslovím jeho jméno? - Bylo mnì ho líto, Boži. Je to takový chudák. - Jako pára nad hrncem, ale ty ho budeš ošetøovat a ty ho uzdravíš. Celý den trvaly hovory pøítelkyò a Žofka se zvolna vžívala do neuvìøitelné pøedstavy, že je milována a že uzdraví muže. Koneènì slíbila, že v sobotu navštíví s Božkou pana Foltra. - To je dobøe, øekl pan Foltr, když mu to Božka oznámila. Vaše pøítelkynì mi pøijde právì vhod.

Neprozradil, že prožívá jednu z nejvýznamnìjších obrátek svého osudu, událost, která v nìm dokonce zatlaèila do pozadí i jeho erotická muka: Práce a vìda ho zachránily. Po dlouhotrvajících a svízelných pokusech, po pøeètených nezdarech podaøilo se mu vyrobit své první pilulky. Pan Foltr nemyslil již více na ženy, myslil na své pilulky. Pilulka! Zhotovir rostlinný výtažek, mast nebo horèiènou náplast, to vše bylo sice hezké, ale vyrábìla to sta domácích lékárníkù. Pøipravit prášek z léèivých koøenù, smíchat odvary nìkolika rostlin jako pøísadu do koupele nebo jako kapky - to vše bylo celkem snadné tomu, kdo byl vlastníkem jednoho z nejdokonalejších herbáøù v zemi. Avšak pilulky! Pilulky proti støevním bolestem a pilulky proti píchání v køíži! Pilulky zhotovené z èistých pøírodních souèástek a žádné svinstvo z chemické továrny! Pilulky, které budou mít zázraèný úèinek. V tu chvíli, kdy se mu podaøilo vyrobit první, které se mu po uschnutí nerozpadly a nezmìnily svou chu, cítil, že dosáhl svého cíle. Bylo mu, jako by obdržel lékaøský patent. Pokud se týkalo návštìvy, kterou mu Božka oznamovala, mìl pan Foltr jen jedno pøání. Aby návštìva trpìla buï støevními bolestmi nebo loupáním v køíži. Aby mohl na ní vyzkusit úèinek svých pilulek. -A jen pøijde, bruèel, najdeme lék i na její nemoc a vrazíme do ní naše první pilulky. Pak si koupil bílý pl᚝, jakého užívají lékaøi, a americké brýle, aby dosáhl vzhledu èlovìka vìdecky pracujícího. Nadešel veèer a Žofka dokonèovala pøípravy. - Žofi, to nejde! prohlásila energicky Božka. - Hned si vezmi své nejlepší prádlo! - K èemu to? zeptala se naprosto nezkušená Žofka. Božka vysvìtlovala diplomaticky této nevinnosti:

- Nezapomeò, že bylinkáø je tak trochu doktor, co kdyby tì chtìl prohlížet? Žofka zvolala rozhodnì: - Prohlížet se od nìho nenechám. Božka pokrèila rameny a zlostnì øekla: - Ale tak mi to udìlej prostì k vùli... Když sešly na ulici, vyhlížela Žofka jako nemocný, kterého vedou k lékaøi. Ještì nikdy nevypadala tak bídnì! myslila si Božka se strachem. Když už stoupaly po schodech, pravila: - Víš co, Žofi, dìlej ze sebe nemocnou. - Ale proèpak, ptalo se neviòátko. - No, jemu to dìlá dobøe. Vymysli si nìjakou nìmoc... Øekni mu tøeba - že tì bolí na prsou. Leè touto radou znièila zbytek Žofiných sil. - Proboha, aspoò se tolik neklepej! poprosila ji Božka zoufale. - Vždy èlovìk slyší, jak v tobì chrastí kosti. Seber se, usmívej se. A øekni, že tì bolí na prsou. Koneènì se vyšplhaly ke dveøím. Božka zaklepala. Ozvaly se kroky, dveøe byly otevøeny a - Žofka koneènì zase spatøila pana Foltra. Doktorský pl᚝ a americké brýle dodávaly mu dùstojnosti, jeho tváø, jsouc zachmuøena obavou, jak dopadne zkouška s pilulkami, prozrazovala ducha. Když však uvidìl Žofku, zapomenul na vše, na dùstojnost i na pilulky, a vypadal jako dokonale popletený èlovìk. - I jemine, zvolal, to jsou k nám hosti!... - Tak tady k vám pøivádím pacientku, honem ze sebe vypravila Božka. Pacientka! To bylo proneseno právì vèas. Osoba, která bude potøebovat jeho pilulky. Žádný pøízrak z èernošického lesa, který za ním dotìravì pøichází - jak mu prve blesklo hla-

vou. Usmál se, vzal ji za ruku, pohladil ji a povzbudivì øekl: Jen odvahu, sleèno Chalupová, uvidíte, že to nic není. Ostatnì, neøíkal jsem, že i na vás dojde? S dùstojným „prosím“ vpustil je do své ordinaèní svìtnice, kde na stole ležela jeho pýcha, krabièka pilulek proti støevním obtížím a druhá s pilulkami proti píchání v zádech. - Pomyslete si, dámy, øekl, právì jsem zhotovil pilulky... A jaká náhoda; je to právì sleèna Žofinka, nevìøící Tomáš, kterou uzdraví. Píchá vás v zádech, sleèno Žofinko? Žofka ohromena zakoktala ano. - Nu, na to máme tyto pilulky, zvolal pan Foltr vítìzoslavnì. Polknìte teï jednu a užívejte každého veèera pøed spaním, pokud píchání nepøejde. Žofka poslušnì polkla pilulku. - A tyto jsou proti støevním obtížím, prohlásil pan Folt. Také bych je rád vyzkusil. Sleèno Boženko, netrpíte snad støevními obtížemi? Božka vesele odmítla. - To je škoda, øekl pan Foltr, takové výborné pilulky. - Nemáte-li nikoho jiného, zašeptala Žofka oddanì, na kom byste je vyzkusil. - Jak, vy, sleèno Žofinko, trpíte také støevními obtížemi? zvolal radostnì pan Foltr. Myslím, že ano... zdá se mi... Zdá se vám... To se ví. Èlovìk nikdy dost rychle nepotírá tyto zákeøné støevní choroby. Polknìte radìji dvì. Žofka by byla spolykala tøeba sto tìch pilulek, nebo se dívala na pana Foltra. V plášti a brýlích se jí líbil. Zrùžovìlý ve tváøi - rozèilený nad osudem svých pilulek - vypadal mužnì. I poèaly oèi sleèny Žofky, její jediné, ale nemalé tìlesné kouzlo, v nìmž se zrcadlila její èistá, obìtavá duše, záøit stále mocnìji a tepleji, vytváøejíce kolem ní atmosféru, která za-

halila i ostatní pøítomné. Pan Foltr pocítil znovu kouzlo, kterým k nìmu promluvila v jistém okamžiku tam v èernošickém lese, a jeho výraz se zmìnil. Pøestal myslit na pilulky a na své doktorství a sleèna Žofi mu pøipadala právì onou ženou, kterou hledal tak horeènì a nešastnì v posledních dnech. Pronesl koktavým hlasem: - Ale to jsem opravdu rád, Žofinko, že vás zase vidím. Smìlá a veselá Božka Fafejtová pociovala údiv stejnì jako nesmírnou úlevu, a øíkajíc si, že ani ona by nikdy nedovedla tak pokrotit muže, jako to dokázala tato putièka, odšinula se ke dveøím a dovedla je za sebou zavøít tak, že ani nevrzly... Téhož veèera vešel diskrétnì do obydlí Èerné babièky pan Popeláø, pozván na malou domácí veèeøi. Šlo-li o obchodní vìci, dovedla Èerná babièka nespoøit na režii. Malá domácí veèeøe byla ve skuteènosti pìknou hostinou, na které nechybìlo ani mìlnické šampaòské. Nechybìlo, ale pan Popeláø byl v tesklivé náladì. - Nikdy bych nevìøil, že mùže èlovìku vlézt žena tak do palice jako ona mnì, stìžoval si. A myslím, že není ani hezká. - Ó, paní Mašínová jest velmi hezká, co se týèe srdce i tìla. Jenomže pouze jemní, inteligentní páni dovedou její krásu ocenit - asi takoví, jako je vašnost. A to jemné tìlíèko - no jedna radost. - Co je mi platné, je-li hezká, když mì nechce. - Pane Popeláø, vy jste pøece takový distingovaný, takový èaramantní muž a jistì také zkušený, a pøece pletete takové nesmysly!... Co je to, když žena muže odhání? Je to láska jako trám. Všechny velké lásky tak zaèínaly. Tam (ukázala na svou knihovnu) mohl byste se o tom tisíckrát za sebou pouèit.

- No dejme tomu, že mne miluje - ale co mám z toho! namítl pan Popeláø vìcnì. Já se musím oženit, vážená pani, já to cítím ve všech kostech, a když já nìco takového cítím, musím to udìlat, protože jinak dostanu na celém tìle vyrážku. A já mám také své zamìstnání. Na mì èeká v Maïarsku takhle práce, a já nemohu stále odkládat odjezd. Jestli mì ona nechce, já odjedu, a já za sebe neruèím, jestli se nevrátím jako ženatý. Prosím vás, øeknìte jí to. - Tak abyste vìdìl, øekla Èerná babièka slavnostnì, - já jsem jí to už øekla. - Ježíšmarjá, vykoktal pan Popeláø. A ona mì, to se ví, zamítla. - Kdyby vás byla zamítla, nebyla bych vás sem zvala, mùj milý hlupáèku. Ostatnì nenajdete ženu, která by odmítla, co já jí poradím. Zùstala paf a neøíkala nic. To jest, jako byste mìl vyhráno. - Kristepane, to jsem rozèilen, postìžoval si pan Popeláø. Snad abych teï k ní šel sám a zkusil to? - To byste tomu dal, pane Popeláø. Vy v té vìci sám nic nepodniknete, rozumíte, nechcete-li vše zkazit. Ona je velmi jemná dáma a pøestrašená, na ni se nesmí s bubnem. Upøímnì øeèeno - já vám takovou jemnou ženušku prostì závidím... To nìžné tìlíèko! Ta fajnová duše. - Co mám tedy dìlat? zašeptal pan Popeláø. - To záleží na vás, pane Popeláøi. Øeknu vám jen to, že máte paní Mašínovou jistou, že vám ji už nic na svìtì nevyrve, když já se za vás postavím. Jeïte si tøeba do Austrálie, a až se vrátíte, bude vaše. - Jenže já tak dlouho èekat nemohu, já už na sobì cítím vyrážku.

- To je mi moc líto, pane Popeláø, víte, to by se mi nejlíp hodilo, kdybyste mohl nìjaký èásek poèkat. (Nechcete ještì kapku vína?) Víte, na takovou vìc je potøeba èasu, a já jako z udìlání teï èas nemám. Já vám musím ject zítra ráno k jedné statkáøce za Lysou - no, co bych vám øíkala, která to je - je to moc fešná dáma a mají u nich fešného asistenta. No, už víte co - pan manžel se má vrátit z cest a: Èerná babièko, pomoz. Kdyby nebylo té cesty, já bych vám mohla smìle øíci: Zítra veèer, pane Popeláø, zaklepejte na jisté dveøe a budete pìknì pøijat... Slyše o tom zaklepání, pan Popeláø se rozklepal a øekl: Tak zkrátka k té statkáøce pojedete o den pozdìji. - To se vám øekne, pøíteli, prohlásila lítostivì Èerná babièka, ale ta dáma nebude na mì èekat a opatøí si radu jihde. A mých pìt stovek bude v pekle. - Dám vám je sám, øekl kysele pan Popeláø. - Za nìjaký èásek, pokraèovala zadumanì Èerná babièka, pan statkáø znovu se vydá na cesty a jeho paní už se na mì neobrátí. S tou bych si to rozlila pro celý život. - Dám vám tisíc, abyste o nic nepøišla..., prohlásil po delším rozmýšlení pan Popeláø. - Taková dáma, hovoøila dále Èerná babièka, hladíc snivì svého kocoura Medo, to není jen tak, pustit si ji. To je hotový poklad - stálý kunèoft... Tomu pøece vy jako obchodník dobøe rozumíte. Vám se øekne: Nejezdi! Ale jak by vám bylo, až byste vidìl, prosím pìknì, jak jiná se má dobøe z toho, co vám patøilo. - Zkrátka, zachroptìl pan Popeláø, - kolik chcete? - Já bych osobnì nechtìla nic, pane Popeláø, hovoøila slaïounce Èerná babièka. Já nic nechci, ani krejcar od vás, ani od paní Mašínové. Vám já to udìlám z lásky. Já vás mám

ráda, pane Popeláø, jako syna a ji jako dceru, a dopøejte mi èas a já vložím její ruku do vaší ruky a vy mi øeknete „zaplapámbu“, a budeme vyrovnáni. Ale když tak na mì kvaltujete, to snad smím øíct, že bych na tom nemìla tratit. - Cifru! øekl pan Popeláø: - Jsme oba obchodníci, tak jaképak ciráty. - Ale božínku, „cifru“! Proè mì tak uháníte, pane Popeláø! Já bych øekla tøeba pìt tisíc a vy byste se na mì utrhl. Pan Popeláø vyjevenì vykøikl: - Pìt tisíc! Vy jste se asi zbláznila. Patnáct set a ani o haléø víc. - Patnáct set jsou krásné peníze, pane Popeláø, a tìžko se dnes vydìlávají. Nedìlejte si takovou zbyteènou škodu a jeïte si do Maïarska. Já vám to do zimy zaøídím a nebude vás to nic stát. A já si zase zachovám svou paní statkáøku, která mi je dobrá nejmíò za dva tisíce. Dva tisíce! øekl zamyšlenì pan Popeláø. To se nevydìlá obratem ruky. Tohle si musím rozmyslet. - To se ví, pane Popeláø, s tím úplnì souhlasím. Jen si to dobøe rozmyslete. Snad se paní Mašínová zatím nerozhodne pro jiného. Myslím, že se u mì ptalo nìkolik pánù, je-li to pravda, že je pryè od muže. - Dám vám tedy ty dva tisíce, zasyèel pan Popeláø. Ještì žádná veèeøe mi nepøišla, na mou duši, tak draho. Krinda pána, že já jsem sem vùbec chodil. - Paní Mašínová za ty dvì tisícovky stojí, milej pane Popeláøi, je to klenot mezi ženami. To je taková perla mezi tou ostatní verbeží, že by vám ji zakrátko nìkdo pøebral. - Dám vám ty dva tisíce, jakmile mi slíbí, že si mì veme. - Ale, milý pane Popeláøi, jak bych mohla od vás chtít, abyste se potom obíral takovými vìcmi! Vy budete jako v ráji, ne-

budete mít na nic ani pomyšlení a naè byste si tímhle kazil náladu. Dejte mi to hned. - Vy jste nejmazanìjší babice, kterou jsem kdy vidìl, ulevil si pan Popeláø. - No, když vy takhle hovoøíte, øekla jedovatì, já si taky nebudu dávat servítek pøed hubu. Myslela jsem, že jste inteligent a že se to mezi námi vyøídí jako mezi inteligenty. Ale když vy mi øíkáte babice, já vám taky povím, co si o vás myslím: Že jste nevychovaný držgrešlièka, který by chtìl fajnovou ženskou zadarmo. A když vy si myslíte, že vás chci napálit, já vám øeknu rovnou, od vás bych nevidìla ani floka, jakmile byste mìl Mašínku jistou. Jdìte, vy cesáku, na mì si s takovou nepøijdete. Buï dva tisíce na prkno - anebo si lehne na vaše místo jiný. Pan Popeláø vytrhl beze slova z kapsy šekovou knížku a hotovil se k psaní. - Co je todle? zeptala se nedùvìøivì Èermá babièka. - To je šek a na ten vám vyplatí v mé bance dva tisíce. - Tomu já nevìøím, øekla palièatì. A vám taky nevìøím. A po bankách vám nebudu bìhat. Pøineste to sem. Pan Popeláø vztekle schoval knížku a vylovil náprsní tobolku. Za okamžik ležely pøed Èerou babièkou bankovky. Uložila si je za òadra a slaïounce zašveholila. - Ale sednìte si, pane Popeláø, vždy jsme pøece inteligenti. Vždy vy sám nevíte, koho vám dohazuju. Za ty peníze je paní Mašínová zadarmo. A zítra v deset hodin veèer pùjdete hezky k známým dveøím a zaklepete na nì. Ale prosím o pøesnost. Zaklepete, až uslyšíte vìžní hodiny. - A nepustíli mì? - A kdyby nevpustila, já tady budu èekat a ty peníze vám vrátím.

Kapitola šestnáctá vypravuje o umìní, jak se snadno získají dvì tisícovky, o návratu marnotratné dcery a o tom, jak se sleèna Žofi stane nevìstou Hned zrána pøíštího dne navštívila Èerná babièka paní Mašínovou. - To byste neuhodla, o kom se mi po celou noc zdálo? O vás, paní Mašínová. Byly jsme jako na lodi, která se potápìla. Já polykám andìlíèky a øvu, jako by mì na nože bral, a vy se chováte pøitom tiše, to se ví. A když už bylo se mnou amen, objeví se jakýsi èlovìk v loïce, žene si to kolem mì, ani si nevšimne mýho náøku, a rovnou k vám. Já se utopila a vás vytáh z vody. Pøitom jsem se probudila, a to se ví, jsem ráda, že nejsem pod vodou, ale co je s tou paní Mašínovou, povídám si, to je divnej sen! To není jen tak, sny jsou, jak víme, vod Boha a kolikrát nás varují pøed nebezpeèím, nebo nám ukážou správný cesty. Tak mì zrovna bodlo u srdce a povídám si: To si musíš vyložit, co ten sen znamená.... - A já vám vyskoèila rovnou z postele a céra se probudila a povídá: Mami, co blázníš, dy sou teprve ètyry hodiny! Ètyry hodiny sem, ètyry hodiny tam, povídám já, tady jde o vážnou vìc, o mou nejlepší pøítelkyni. Tak jsem zbudila taky Medo, øekla jsem mu, o co de, a on mnì poradil, jak mám ty karty zamíchat a snímat. A já vám, paní Mašínová, trnula hned od poèátku, jak se to u vás zamíchalo. Já se pøece vím dobøe pamatovat, jak vám karty chodily. Døívejc. Samý neštìstí, vᚠbyl porád na cestách a porád se vámvas do toho míchal mocí mermo ten kluk - no, však vy Mnì vás bylo dycky až líto a leccos sem opentlila a pøilhala - teï vám to snad už mužu

øíct ale teï Èerná babièh tajuplnì umlkla a slavnostnì se zatváøila. - Propánakrále, tak mì už nenapínejte na skøipec a øeknìte mi to! Zvuèným hlasem: - Padaly karty - no gusto! Já vám mùžu øíct, že nìco podobnýho se mi v mý prakci nikdá nepøihodilo. Takovej obrat osudu... Paní Mašínová marnì žadonila u Èerné babièky o bližší podrobnosti. - Já vám to, paní, nepovím, já vám nechci dìlat marný chutì; já jsem byla rozespalá, a tak jsem se taky mohla zmejlit. Má céra se ráno na nic nepamatovala a øíkala, že se mnì to asi všecko zdálo. A pak - ona je vždycky chyby, když pøi tom není ten, o koho se jedná. Ono by bylo vùbec nejlepší, kdybyste si ke mnì zaskoèila. V mžiku byla paní Mašínová obleèena. Cestou potkaly sleènu Žofku, která je pozdravila zvuènìjším hlasem než jindy. Èerná babièka si ji s úžasem prohlédla a poprvé ji napadlo, že Žofka není jen lidský tahoun. Zatím paní Mašínová klopila oèi k zemi. Od té doby, co ji pan Popeláø tak zkompromitoval, neodvážila se nikomu podívat do oèí. Teprve nyní pociovala svou hroznou osamocenost a kveèeru vždy myslila na pana Popeláøe, a tøebaže jí vyvedl takový ošklivý kousek, myslívala si: Proè jsem ho jen odhánìla - vždy mì pøece musil mít rád, jinak by nepøišel. Odehnala jsem jediného èlovìka, který mne mìl v životì doopravdy rád. Èím více se blížila bytu Èerné babièky, tím byla napjatìjší: Jaké štìstí mohlo by ji ještì potkati, když sama je dvakrát odehnala v osobì pana Popeláøe? Poslušnì, hypnotizována upøeným a tak podivným pohledem èerného kocoura, snímala karty a s rostoucím vzruše-

ním se dívala, jak Èerná babièka z nich dìlá hromádky. Každá hromádka - to byla životní kapitola. - Tady to máme, povídá Èerná babièka, je to zase docela tak jako v noci.... Docela zvláštní, vzácný pøípad... Nìkdy karty ukazují jen nejbližší dobu, nìkdy se vidí o pár let kupøedu. Ale vzácné je - životní smíchání... Ptáte se, co je to životní smíchání? To je, když hvìzdy celého života sestoupí do karet. Máte tady celej svùj život. Tudle jste jako holka, vidíte: panna mezi dvìma klukama. Dva se o vás ucházeli: èervený a zelený. Èervený je ten pravý, uvidíme hned, jak to dopadne... S úžasnou obratností Èerná babièka rozhodila druhou hromádku Vida! zvolala vítìzoslavnì: Tady už nemáme èervenýho spodka - ten se nám ztratil, zato je tady kulový spodek. To znamená, že jste se s tím pravým minuli a že jste pøipadla tomu druhému. A ten byl nepravý. Povím vám o nìm, jaký byl: zelený schorek - to znamená, že mnoho cestoval, - kulový spodek - že mìl mnoho penìz. Byl to vᚠmuž!... skonèila vítìzoslavnì. Mašínová se chvìla. Zdálo se jí, že je to pravdivé. - A teï se pustíme do tøetí hromádky, pokraèovala Èerná babièka. Vidíte: samý mrzutosti, samý žaludy a podobná nepoctivá chamraï. Samá bolest pro vás, a toho nepravýho poøád se držej peníze. A tudle máte tu jeho nevìru. Vidíte: kulový spodek se potkává s kulovým esem a vy se tadyhle krèíte - bože, co jste to udìlala, paní Mašínová? - Copak? zeptala se sklesle. - Vidíte toho èervenýho spodka, jak vás potkává? A vidíte, jak jdete od sebe? - Vidím, vzdychla.

- Safraporte, to je nový, bruèela Èerná babièka, todle sem v noci nevidìla. A teï s pomocí boží do poslední hromádky, ta všechno rozhodne. Za bezdechého napìtí paní Mašínové kartáøka rozložila svou poslední hromádku. Na tváøi se jí zjevil výraz blaženosti. - Zaplapámbu, zašeptala, - všecko dobøe skonèí. Už jsem se polekala, že jste si všechno rozházela, když se už podmhé rozešla se svým osudem, ale tudle se vrací, vidíte, èervený eso! - Co to znamená? - Bože, paní Mašínová, šeptala Èerná babièka, já ani nemùžu vìøit, že máte takový štìstí po tom, jak jste si všechno zvrtaèila. Èervený eso je nejvyšší hvìzda štìstí. Nìkomu vyjde v první hromádce - to znamená - že ten èlovìk ho má už s sebou. Jiným vyjde s žaludským králem - to znamená, že štìstí se potkalo s neštìstím a èlovìk mùže bejt rád, když z toho vyjde. Ale vám to pøichází v ètvrtý hromádce a èistì. A tady máte zelenou desítku. To znamená èas. Èili zkrátka: Vaše štìstí k vám pøijde brzy, snmad už dnes v deset hodin. - A kdo to bude? ptala se paní Mašínová, nedýchajíc. Bude to snad... ten... co jsme se už dvakrát minuli? - Ten? Ale ten je pøece èervenej kluk, a to už máte za sebou. Ten to není. Je to nìco lepšího. A jestli to pøece bude on, pak by to znamenalo, že se s ním udála òáká velká zmìna. Napøíklad, že se do vás na smrt zamiloval, kdežto døíve vás mìl rád jen tak. Tak jestli to bude doopravdy on, tak se ho, paní Mašínová, držte, i kdybyste snad nìco mìla proti jeho oblièeji. Když se paní Mašínová vypotácela od Èerné babièky, byla v úplném omámení. Nicménì tolik sil ještì mìla, že se co nejlépe oblékla a že co nejvíce vyzdobila svou svìtnici. Také dala na plotnu vodu na èaj. A pak, strnulá jako socha, oèeká-

vala úder desáté hodiny, kdy mìla být navštívena svým osudem. Kdo to bude? Zajisté on - pan Popeláø... který je do ní na smrt zamilován. Paní Mašínová cítila s chvìním, jak se v ní objevují staré vzpomínky na dobu, kdy tak vroucnì milovala pana Popeláøe... Desátá odbila. Nìkdo pøešel pavlaèí - to listonoš nesl cosi Dufkovým. Lojzis, která se probudila, vøískala nìjakou písnièku. Odevšad táhly výpary pøipravovaných obìdù. A paní Mašínová pochopila, že byla bláhová, když se domnívala, že by k ní mohl pøijít Osud za tìchto okolností, když Lojzis vøíská a od Chalupù èpí laciné zelí. S povzdechem složila ze stolu ubrus a pøevlékla se do všedních šatù. Pan Foltr se probral ze svého omámení pøesnì minutu po tom, co doprovodil Žofku k domovním vratùm. Díval se za ní, když se nìkdo za ním zahihòal a pánovitý hlas poruèil: - Dovolte! Byl to doktor Knobloch se svou asistentkou. Pan Foltr si znovu pøipomenul, že jsou na svìtì ženy boubelaté, èervené ve tváøích a veselé - právì takové, jaké se mu líbily. Po jedné stranì ulice se vzdaloval pitvorný stín, nesmírnì pitvorný stín té, které pøed hodinou vyznal lásku. A po druhé stranì se vzdaloval kyprý stín té, kterou ve skuteènosti miloval. Pan Foltr si povzdechl a Žofka se ohlédla. Kynula rukou svému milenci a hotovila se pokraèovat v chùzi, když povšimla toho druhého stínu. Zdálo se, že je nìèím velice pøekvapena. Stála nerozhodnì nìkolik okamžikù a pak vrátila k panu Foltrovi. - Kdo je ta žena, tam na druhé stranì ulice? zeptala se. Pan Foltr se polekal jak otázky, tak pøízvuku. Hele, pomyslil

si, èlovìk by øekl, že neumí do pìti poèítat, a zatím uhodne na první pohled, na koho má žárlit... - To, to je asistentka doktora Knoblocha tady z domu, odpovìdìl s pøedstíranou nenuceností. - Asistentka doktora Knoblocha! To je zvláštní. - Co je na tom zvláštního? Mezitím doktor Knobloch a jeho pøítelkynì zmizeli za rohem. - Nic, odpovìdìla Žofka, zdálo se mi, že ji znám podle chùze. Jak je tady dlouho? - Ach, už velmi dlouho, odpovìdìl pan Foltr upøímnì. Zdálo se mu, že je zamilován do této krasavice již nejménì rok. To Žofku úplnì uklidnilo; zato pan Foltr se vracel do své ordinaèní sínì ve velice rozhárané náladì. Tak tedy vrh byl uèinìn. Bože, jak se mi žilo dobøe bez žen, vzdychl si, odkládaje své americké brýle. Tak klidnì... Ovšem, Žofinka je znamenité dìvèe. Ale... Dlouho vzdychal svlékaje se a dlouho nedovedl usnout rozjímaje. Ostatnì, krása je pomíjivá. Uplyne deset let a všechny ženy se sobì vyrovnají navzájem, krasavice je k nerozeznání od šeredy. Co zùstává, je rozdíl v srdcích. Volil jsem dobøe. Koneènì usnul a krásná asistentka se posmívala jeho noudrosti: Jedna noc se mnou je cennìjší než rok života ní. Ráno po probuzení se ho znovu zmocnil vèerejší rozpaèitý pocit. Cítil se nemocnìjší než kdykoli jindy a bylo mu trýzní, když shledal venku, že potkal nejménì tisíc žen hezèích než Žofka. Ale v poledne èekalo ho velké pøekvapení. Domovnice mu øekla: - Tak už u nìho není... - Kdo není u koho? - No asistentka a doktor Knobloch jsou od sebe. Zkoprnìl.

- No jo, vèera byli spolu v òákým báru a doktor se tam poøádnì nalíz. A vona taky. Platila s jeho penìzma celej kumpanii mládencù a pak s jedním vodešla a dochtora tam nechala. Von se naèepejøil a vyházel její vìci. Sou tudle u mì, a že prej jí mám vyøídit, aby mu už nechodila na voèi. To se dalo èekat; von se žádnou nevydrží dýlejc než mìsíc. Èovek by neøek, co je šerednýho neøádstva v takovým nóbl baráku, jako je náš... Pan Foltr pøišel domù se svìšenou hlavou a ani se nenaobìdval, jak byl vzrušen. Už ji tedy nikdy nespatøí tam v tìch oknech... A mu nepatøila, pøece však se aspoò mohl tìšit pohledem na ni... Pak si vyèetl: Ale, Tóny, ty jsi jako pohan, za takovou divnou ženskou bys vzdychal a Žofinkou, takovým pokladem, bys opovrhoval? A zatímco tichouèká paní Mašínová nemohla se doèkat desáté hodiny veèerní, udála se opìt jedna z tìch vzrušujících událostí, které na Bidýlku nebyly nikdy vzácností, a nejménì v poslední dobì. Po tøetí hodinì dostavil se na Bidýlko strážník, nešel však ani ke Stavinohovi, ani k Lojzis, nýbrž k Chalupovým. Za okamžik opìt vyšel a za ním kulhala matka Chalupová, velice rozèilená a klopící hlavu. A døíve než se Bidýlko a celý dùm uradili, bylo-li to kvùli krádeži prádla, jež panstvo svìøovalo pradlenì Chalupové, nebo kvùli nìèemu ještì horšímu, Chalupka se vrátila, nebyla však sama s ní kráèela Madlena, ztracená a znovu nalezená dcera, a mìla na sobì takové šik šaty, že ji všechny ženské poèaly nenávidìti ještì více než døíve. Zatímco matka Chalupová klopila hlavu k zemi, mìøila si Madlena shromáždìní s takovou cynickou odvahou, že se nikdo neodvážil ani špetnout, a dokonce paní Dufková se odšourala do svého bytu, bruèíc, že radìji odejde, aby ne-

musila tu dùru ještì jednou zdrápat. Také potom marnì poslouchali u okna Chalupových. Bylo tam ticho jako v hrobì. A jak by nebylo, když Madlena ihned šla spat a spala tak dlouho a tvrdì, že ani nevìdìla o tom, že se Žofka vrátila z práce a že po neobyèejnì peèlivé toaletì zase odešla. Již se smrákalo, když se Madla koneènì probudila a na jejích oèích bylo patrno, že je nesmírnì udivena okolností, že se probudila doma. Matka Chalupová ji nechala ještì nìjakou chvíli v klidu, podala jí nejnutnìjší veèeøi, jakou mohla sehnat, a teprve se odvážila opatrných otázek. - Holka, ty seš vohozená, øekla, rozestírajíc pøed ní nejkrásnìjší veèerní toaletu, kterou kdy Bidýlko vidìlo. - Ty ses musela mít nìjak fajn. - No... To bylo vše, co Madla na to odpovìdìla. - Jen bych ráda vìdìla, esli se tam zasejc vrátíš? -Kam? - No, do toho kšeftu, ve kterým si byla. Madlena se zlostnì zasmála: - Jaký to má být kšeft? Snad si nemyslíš, že jsemdìlala lehkou? - Pøišel ke mnì policajt, vypravovala Chalupka bolestnì. Já si nic zlýho nemyslím a škrabu brambory k veèeøi a von mi povídá: Brý vodpoledne - no, voni maj pìknou céru!... Já na to: Stalo se Žofince nìco zlýho?... A von na to: Pøide na to, jak se to veme. Øeknou sama, esli se jí stalo nìco zlýho, nebo esli to bylo dobrý, dyž sme ji našli v šest hodin ve Vrchlickýho sadech na lavièce tak zlitou, že vo sobì ani nevìdìla. - Já na to: Tak to je Madla. - A von: Já se v jejich cérách nevyznám, ale esli nechtìj, abysme ji zavøeli pro vopilství, tak si pro ni hezky zèerstva dou. Chrní u nás na vachcimøe a de z ní takovej smrad, že je nám z toho nanic. - To všechno už vím, utrhla se na ni Madlena.

- Jo, ty to víš, ale já nevím nic. Já nevím, jak si se vocejtila v tìchle šatech, ve kterých by se poøádná ženská ani nevokázala. Já nevím, za èí peníze si se vopila. Já nevím, co si dìlala celou tu dobu, co si utekla vod tetky. Já jen vím, že sem tì poctivì vychovala, že se teï za tebe muším v jednom kuse stydìt. - Abysi se nemusela stydìt - pùjdu zase, odsekla dcera, ale protože se nemohla odvážit ve veèerní toaletì na žižkovskou ulici, dala se matkou obmìkèit a slíbila, že zùstane doma, dají-li jí všichni pokoj a nebudou-li všeteènì strkat nos do vìcí, po kterých jim nic není. A na Žižkov spadla noc. Matka Chalupová v pøístìnku, kde líhala, pøevracela se na loži, prosila nebesa, aby koneènì vnukla pokoru její høíšné, a pøece tolik milované Madlenì; a Madla sedìla u okna, pohøížena v nejèernìjší myšlenky, a pozorovala vztekle hvìzdy, které bezstarostnì laškovaly na nebi. Pøesto uslyšela opatrné kroky. Odbíjelo právì deset hodin a kroèeje se zastavily u bytu paní Mašínové. Kdosi jemnì zaukal a dveøe se otevøely se slabým vrznutím. Bylo slyšet pøidušený výkøik a pak bylo ticho. Všechny ženy na svìtì, myslila si Madlena v nejvìtším zoufalství, jsou šastnìjší než já. I tadle Mašínka, taková nekòuba...I ona má muže. Dufková má muže. Všechny mají muže. Jen já jsem putovala z ruky do ruky, pobyla jsem si u nich, pokud se jim líbilo, a domnívala jsem se, že to bylo štìstí. A zatím si se mnou pohrávali a pak mne odhodili jako otec mého Jirky. A poslednì ten prasák dnes ráno. Vedle u paní Mašínové bylo slyšet šepot. Pak výkøik... A pak zase bylo ticho. - A konec? Lehká holka! Kdybych mìla jiné hadry než ty veèerní, máma by mì tady neudržela, už bych ji dìlala... A vlastnì - jsem nìco jiného?

Madlena poèala tiše plakat, ale pøece jen zaslechla na pavlaèi šramot. Má to zase Dufek nìjaké pletky? Hu, žít vedle Dufkové!... Ach Kriste, pìkný mì èeká život! Kroèeje se zastavily - pøed bytem paní Mašínové. Madlenka podlehla zvìdavosti a vystrèila hlavu. Spatøila Èernou babièku, která ucho pøitisknuté na dveøe bytu paní Mašínové pøesvìdèovala se, pøišel-li Osud na své pravé místo. Odskoéila od dveøí, domnívajíc se, dìla, že slyšela dosti, aby vìdìla, že už jí nic nevyrve její dva tisíce. - Jdu vlastnì k vám, miloušku, zašeptala s podivuhodnou jistotou. - Slyšela jsem... jak je mi vás líto... Taková hezouèká, taková veselá... - Co chcete? zeptala se Madlena vztekle. - Dohromady nic, leda to, že jsem vám chtìla øíci... kdybyste mìla nìkdy dlouhou chvíli - zaskoète si, cukrátko, k Èernej babièce... ona je to ženská zkušená, která dovede poradit v každým maléru... A ty konekse! Kdybyste vìdìla, zlatíèko, co pánù já mám! A jakejch pánù!... jedním slovem - kavalírù. Když se jim líbí nìjaká milouèká ženuška, to nekoukaj na stovku.... Ba - dokonèila významnì - mám takový, který by nekoukali ani na tisícovku, dyby to byl zrovna ten jistej milouèkej zlatoušek - kerej se jim líbí. - Kuplíøko! vykøikla Madlena, zavírajíc okno, až zaøinèelo. Slyšela však, jak babice venku syèí: - Trajdo, jen se nenaparuj! Dnes dìlᚠdrahoty za tisícovku a za rok pobìžíš za pìtku. Je to tady neinteligentní lid. Madlena mìla v hrdle kalno. Sirèièky budou na to právì dost dobré... Našla je na obvyklém místì a seškrabala hlavièky do mléka. Jasnì žluté šmouhy plížily se mlékem jako hadi. Madlena to zamíchala a uèinila lok. Bylo to nesmírnì odporné, že nemohla dále. A zatím

matka Chalupová, polekána náhlým tichem, svezla se z postele, a døíve než mohla Madlena do sebe vlít zbytek, vyrazila jí hrneèek z ruky. - Teï vypiješ honem hrnek èernýho kafete, porouèela, jektajíc zuby. A Madlena na zemi objala jí náhle a divoce nohy a poèala naøíkat. - Jen si ulev, ceruško, zašeptala Chalupka, sme to dvì nešastný ženský S jistými rozpaky dostavili se oba, pan Foltr a Žofinka, na svou první schùzku. - Abychom si vyrazili do Rígráku? navrhl pan Foltr. - Ano, øekla bez váhání Žofinka, a tím zahájila nekoneènou sérii svých „ano“, vyslovených bez váhání. Jak by byl pan Foltr nadšen, kdyby jednou byla øekla: Do Rígráku? Ale co vás to napadá! Budeme chodit kolem Rigráku... Neøekla však nikdy nic takového. Potom pan Foltr požádal Žofku, aby se do nìho zavìsila. Tu nastala hned první nesnáz jejich stykù: Žofka byla více než o hlavu vyšší než pan Foltr a byla jím tak tažena dolù, že zanedlouho ji bolely boky pøímo nesnesitelnì. Jiná na jejím místì by se osvobodila, avšak Žofka radìji by si polámala pánev; a tak se vlekli, pokud pan Foltr nebyl úplnì rozzuøen skuteèností, že každou chvíli musili mìnit krok, takže se jejich procházka podobala více potyèce než èemukoli jinému. - Dobrá, øekl si, ona za to nemùže, zavìsím se do ní já. Zmìna zpùsobila Žofce hotovou trýzeò; nemìla pøedstavy, že láska nese v sobì takové hrùzy. Ale v té chvíli zpozoroval pan Foltr, že je neúprosnì tažen do výše a že musí kráèet po špièkách. Bylo mu to velmi obtížné komíhání, a protože Žofka kráèela svým pøirozeným krokem, musil pan Foltr asi o polovinu

prodloužit svùj normální krok, což ho zanedlouho úplnì unavilo. - To není žádná procházka, zažertoval, po téhle stránce se k sobì rozhodnì nehodíme. Bude lépe, pùjdeme-li každý zvl᚝. - Ano, pøisvìdéila polekanì Zofka. To bylo však ještì horší; Žofka, ponechána sama sobì, prohnala ho tak, že byl za chvíli úplnì uøícen. - Sednìme si, navrhl a Žofka øekla nové své ano. - Je tu krásnì. - Ano. - Chodíte sem èasto? - Ne. - Já ano. Mám rád sady. Vy také? - Ano. - A proè tedy do nich nechodíte? Nemáte kdy? - Ne. - Nejhezèí tu je, když hraje hudba. Mlèení. - Co myslíte? - Nic. Oboustranné mlèení. - Vèera to bylo velmi krásné. Stydlivì: - Ano. - Budete vždy tak hodná? - Ano. (Proè neøekne „ne-ne“, „ano-ano“, pomyslil si zoufale pan Foltr.) Láska je to nejkrásnìjší v životì. - Ano. - Byla jste už nìkdy zamilována?

- Ne. - Je vám lépe po tìch pilulkach? - Ano. Dlouhá pøestávka. Pak se pan Foltr zmocnil Žofèiny ruky. Stiskl ji. Nebránila mu. Neopìtovala. Pøivinul ji ponìkud k sobì. Povolila mu to úplnì pasívnì. Tu pocítil v tìle mrazení. Slunce zapadlo a pot na nìm stydl. - Mohli bychom zase jít.... - Ano. Za hodinu se pan Foltr pøistihl pøi zívání. - U èerta, co to je, øekl si, když se vrátil domù. Láska? Jsem udøený jako kùò. Když se to opakovalo druhého i tøetího dne, pøedstavil si, jak bude vypadat jeho manželství. Roztøásla ho z toho zima, která ho doprovázela až na postel. Teprve když to nepøestávalo a nemohl se zahøát, aèkoli v jeho ložnici bylo dusno k zalknutí, pomyslil si, není-li to nemoc. Onemocnìl jsem z ní, zalkal a vzpomnìl si, že nebyl ve své kùži celé odpoledne. Když se tak trochu rozpomínal, pøišel na to: Nastydl se tehdy na prvním dostaveníèku, kdy ho tak prohnala. To mi byl èert dlužen, prohánìt se v chladných veèerních parcích, kde za každým keøem èíhá nastuzení, ne-li chøipka nebo zápal plic. To pøece není pro mne, vážného muže. Chceli mne vidìt, a pøijde sem - mùže mi zde pomáhat. Tak se skonèilo obdobi zamilovanosti pan Foltra. Horší však bylo, že tøesavka nepøestávala. Naopak se zdálo, že zesiluje. Pak povolila, ale zase ho zalila taková žhavá vlna, že musil ze sebe shoditi pøikrývku - s tím výsledkem, že se mu za okamžik zdálo, že stojí nahý na mrazu.

I pokusil se vstát, aby si pøipravil nìjaký lék. Ale jaký. On, který stùm lidí pomohl, stanul v rozpacích nad sebou samým. Tøesavka? Ne, nebyla to již jen tøesavka; v uších mu zvonilo, vnitønosti se mu kroutily, v ústech mìl šerednou pøíchu a nohy byly tak osláblé, že se pod ním klepaly. Aby nepochybil špatnou léèbou, použil odvaru pro vypocení a svých pilulek proti støevním chorobám. Naneštestí se mu udìlalo po tìchto lécích ještì hùøe a zdálo se mu, že horeèka vzrùstá. Napadlo ho: tyfus. Chtìl vybìhnout na chodbu a køièet: Pomoc, tyfus, jdìte pro doktora! ale úžasná ochablost mu v tom zabránila. Omezil se na to, že mlátil do podlahy, aby probudil bytnou. Ta si však pomyslila, že pan Foltr má spoleènost, a spala dále. - Èlovìk by tady mohl zdechnout jako pes, štkal, a nikdo by o tom ani nevìdìl. Kdyby tu byla Žofinka! No jo - ona si klidnì spí! Ona o nièem neví, aè je to její vina! Tamu se øíká láska... Žofka vskutku spala klidnì celou noc a zdálo se jí, že dosáhla svého ideálu. Byla Tónyho ženou, vaøila mu, spravovala mu prádlo, myslila na jeho blaho ve dne v noci a ke všem jeho dotazùm odpovídala oddaným ano a ne. Když se pan Foltr probudil po hrozné noci, shledal, že je stejnì opuštìn jako vèera. Nemohl se dotlouci sluchu bytné a do jeho oddìlení nepøišel nikdo po celý den. Shledal s jistým pøekvapením, že se mu vrátila chu k jídlu, nemìl však nic, co by pojedl. V jeho oddìlení nebylo vody, nemìl také odvahy, aby vstal a šel si ji opatøit. Aèkoli mìl praobyèejnou horeènatou rýmu, válel se v posteli jako lazar, fòukal, myslil na smrt a pozoroval s hrùzou i s jistou nadìjí, jak se blíží veèer. Pøežije-li tuto noc, bude to uèinìný zázrak...

Zatím pøed domem pøecházela Žofka. Už dávno minula hodina, kdy pan Foltr vycházíval. Stalo se mu snad nìco? Ale hrùza z nekorektnosti zdržela ji pøed domem další pùlhodinu - a pan Foltr již shledával Žofinku bezcitnou. Koneènì se odvážila, a vidouc lazara na loži, vrhla se k nìmu s výkøikem, který mu mohl prokázat sílu její lásky. - Tóny, proboha... ach Tóny... Nenamluvila toho sice ani tentokrát mnoho, ale pøece jen to byla rozkoš slyšet z jejích úst vìtu o nìkolika slovech. Pan Foltr cítil, jak pøíšery smrti odstupují od jeho lože. - Bez tebe bych snad umøel, øekl dutým hlasem. Pøišla jsi jako andìl a snad mì zachráníš. Žofi - jdi pro doktora! - Doktora? Ne - budu tì léèit tvým zpùsobem. Mᚠèaj a citrón? - Mám, ale... - O doktoru nesmíš mluvit - øíkali by: Jiné léèí, a k sobì volá doktora. - Mᚠpravdu, zašeptal, nakapej do èaje jitrocelový výtažek. Divím se, že jsem si na to nevzpomnìl. Protože nemohla výtažek najít, nakapala do èaje nìkolik kapek vody. Pak mu to podala a Tóny to hltavì vypil jako elixír života. Poté na nìho naházela všechny kabáty a pøikrývky, co našla, a dívala se na nìho oèima, z nichž vyèetl jistotu, že ho uzdraví. Nepozorovanì vešel do snu, a když se ráno probudil, uvidìl Žofku, která na nepohodlné židli strávila první noc se svým milým, a jak to má být, nezamhouøila pøi ní oèi ani na chvilku. Foltr byl zdráv. Mìl hlad. I šla a nakoupila za své poslední peníze nejchutnìjších jídel pro jeho žaludek, který strávil i jeho pilulky. Když se vrátila, sedìl už u svìtlíku a cvièil prsní svaly. Øekl zamyšlenì:

- Jitrocelový výtažek! Nikdy bych to nebyl øekl! Neznal jsem dobøe tu potvùrku. Uzdravila mne. A ona øekla prostì: - Ano. - A pak ty, dodal po chvíli, cítì, že spáchal nevdìk. K tomu mlèela, a zato, nahøávši mu èerstvou košili svýh dechem, podávala mu ji. Foltr zabloudil oèima na nyní pustá okna doktorova Knoblocha a øekl s lehkým povzdechem: - Ty nejsi žena, Žofinko, jako jiné, ty jsi andìl a já tì pojmu za manželku. Ani se jí nezeptal na souhlas, vynesl to jako rozsudek, zkrátka, sotva byl ve své kùži, byl to zase starý Foltr. - A až se seberu, odstraním ti tu èernou bradavku, co mᚠna pravé skráni. A tak, kdykoli se podívᚠna to toto místo, vzpomeneš si na Foltra, který ti vìnoval svùj život za to, že jsi mu zachránila jeho život.

Kapitola sedmnáctá vrací se k Stavinohovi, líèí podivuhodnou promìnu zlodìje v soukromého detektiva a popisuje nebezpeèí života, v nìmž se octl Úkol, pøed který se Stavinoha postavil, že vypátrá ve Velké Praze èlovìka, kterého vidìl jen jednou, a že ho usvìdèí z vyzvìdaèství, byl obrovský i na celou detektivní kanceláø. Avšak Stavinoha nejenže byl sám, ale nadto byl i bez prostøedkù. Spotøeboval právì své úspory a vidìl, že má-li zachránit republiku, musí znovu zalovit v kapse, která mu nepatøila. Stavinoha byl èlovìk s praktickou etikou: dyk je to pro kupu spravedlivejch vìcích, øekl si, a esi už budu mìt vo jeden øíšek víc, ani se to nepozná. Vostatnì sem Žofince slíbil, že mì už nikdo neuvidí kract, a to se už s pomocí boží povede... Pak, maje peníze, poèal uskuteèòovati svùj plán, který spoèíval pøedevším v trpìlivosti. Jako ostatní vìdìl i on, že jsou tøi ètyøi mocnosti, které jeví zájem o vojenské vìci republiky. Jedna z nich mìla najisto ve službách onoho majestátnì vypadajícího muže. Bude tedy pozorovat vyslanectví tìchto státù; jeho muž vejde najisto do jednoho z nich. Po ètyøech týdnech, strávených v sousedství jistých budov, pøesvìdèil se Stavinoha, že úøedníci pøijímají podezøelé návštìvy asi jinde než v kanceláøích. Nezbylo mu než støežit tyto úøedníky. Nìkteøí chodili pìšky, jiní jezdili v tramvajich, ale na legaci, která Stavinohu nejvíce zajímala, byli samí velcí páni, a ti jezdili v autech. Naštìstí stanovištì autodrožek bylo hned za rohem, a Stavinoha byl nucen ještì jednou pøerušit v zájmu obecného dobra mravní uzdravování; zato se doèkal hned výsledku.

Právì když teprve druhý den støežil obydlí jednoho legaèního rady, bylo to krátce po obìdì, jeho muž pøešel mimo a vešel do støeženého domu... Stavinoha ho poznal na prvý ráz: totéž dobøe živené tìlo, majestátní výraz soudce od trestního referátu, který ho kdysi zmatl, týž výsmìšný pohled. Stavinoha si øekl: Dyk sem vìdìl, že tadle poïobaná kudla v tom bude... Pro všechny pøípady následoval Stavinoha opatrnì svého muže; byl úplnì spokojen, když zazvonil u bytu barona. Pln radosti a také trochu zklamán, hrnul se Stavinoha dolù. Jak to bylo prosté! Jak biografy lžou! Nebylo mu tøeba nastavovat život, kráèet podzemím, stíhat v aeroplánu, støežit se otrávených nápojù, vyhýbat se pumám a být svrhován ze skály. Nebyl ani unesen bandou nepøátel, nepøivázali ho s roubíkem v ústech ns kolejnice - celé jeho riziko spoèívalo ve dvou malých kapesních krádežích. Vyšel pøed dùm a opovržlivì si odplivl. Teï se jen doèkat toho muže, jít za ním k jeho bytu a pak zavolat policii. A tomu se øíká „namáhavá detektivní služba“. Každá jeho nejmenší operace u tramvaje byla desetkrát obtížnìjší než toto odhalování špeha... Ale zatímco se Stavinoha takto zlobil, baron Radanyi, stoje za záclonou, ukazoval ho pøíchozímu: - Znáte toho muže, Mayere? Zvláštní. Mé slovo, že dva týdny oèumuje kolem legace a již druhý den støeží mùj byt. Øíkám vám, že se schoval, když jste pøicházel; a pak bìžel za vámi nahoru. A nyní hlídá dále. Je to špeh! - Tomu bych nevìøil, pane barone. Ani nejhloupìjší policie nenajala by tak smìšného a nápadného èlovìka s takovými primitivními metodami. - V tomto státì je mnoho hloupého, Mayere. Mám o vás strach od té doby, co vám byly ukradeny ty dokumenty. Myslím, že vám je ukradla policie. Jste støežen. Nepoznal jste to.

Proto poslali tohoto nápadného, do oèí bijícího chlapíka, abychom se i my dovtípili. Dávají vám tím najevo, abyste zmizel. - Nemyslím, pane barone, že by v tom byla policie; v tom pøípadì by se nesnažili dostat mé jméno z úst mého dùvìrníka, který je zatèen. Spíše to nastrojil nìjaký politický dobrodruh na vlastnl pìst. Ale urèitì zvíme dnes, na èem jsme... Mayer se zlovìstnì usmál. - Jen žádný skandál, Mayere, prosil baron nervóznì, nemohu potøebovat nic hluèného nebo nejapného v našem obtížném postavení. - Nemìjte obav, je-li chlapík opravdu nebezpeèný, bude odklizen; kromì mého domovníka nikdo o tom nezví. Mezitím Stavinoha, hlídaje svého muže, vidìl, jak uplývá hodina za hodinou. Už ho bolely od pøecházení všechny údy a pøedevším ho bolel žaludek: Stavinoha byl tak svìdomitý, že si netroufal zabìhnout si do hostince, aby mu zatím jeho muž neupláchl. Když mu bylo nejhùøe, øekl si: Copa si myslíš, vole, že se staneš poøádným èovekem s cpaným náckem a na kanapi - dyk je to pro Žofinku. Pro mì, a se cpou tøeba do rána, já se votuï nehnu. Ale po západu slunce Mayer se objevil, kouøe klidnì doutník. Bezstarostnì zamíøil k nábøeží, loudal se co noha nohu mine, díval se na ostrov, poslouchal hudbu a poèínal si, jako by se chtìl procházet do rána. Tak vodil Stavinohu sem a tam až do devíti hodin, kdy ho zavedl na Kampu, osvìtlenou jen nìkolika svìtly. Nebylo tu lidí, v naprostém klidu idylického ostrova doširoka se ozývaly kroèeje obou chodcù, takže Stavinohovi poèalo býti divné, že ten zvláštní èlovìk ani teï nepozoruje, že za ním už dvì hodiny chodí. Avšak jeho muž byl hluchý, slepý. Neteènì vešel do jednoho domu na Kampì a zmizel ve vratech, neohlédnuv se.

- Zaplapámbu, øekl si radostnì Stavinoha, ten chlap mì utahal, jako bych dìlal maturitu. Teï se eštì podívám, v kerejch dveøích bydlí, a pak se nadlábnu jedna radost. Vešel do domu s nejvìtší opatrností, byla to stará barabizna, jaké se najdou na Kampì, s toèitými, úpìnlivì vrzajícími schody, mizernì osvìtlenými plynem. Aèkoliv Stavinoha vynaložil nejvìtší opatrnost, pøece jen schody pod ním kvílely a naøíkaly, jako by jim ukládal o život. Avšak jeho muž byl opravdu asi hluchý jako poleno, nebo kráèel s nevšímavým klidem, který ho vyznaèoval, až do druhého patra, odemkl tam jedny dveøe a vstoupil do nich. Na vizitce stálo: Josef Mayer. - Teï se pudu poøádnì nadlábnout a pak dám toho hluchonìmýho sebrat! Avšak u vrat se naskytla neoèekávaná pøekážka. Vrata byla zamèena. - No to je élent, pomyslil si Stavinoha, dybych mìl u sebe kus drátu, tak bych si dìlal z toho starou fajfku, ale takhle mne nezbude, než abych zalez na pùdu a vartoval tam do rána. Ale z nadlábnutí nebude nic. Muším se zèerstva ulejt, aby mì nezmerèil hauzmajstr. Sotva si to však pomyslil, octl se ve støedu svìtelného kužele a pánovitý hlas se ho zeptal: - Co tady dìláte? - Já, prosím?..., vykoktal Stavinoha. - No právì. - Ale dohromady nic. Byl sem tady u známejch, a dyž chci votevøít, vidím, že tady zavíraj proti policejním pøedpisùm. Muž s elektrickou lucernièkou se zasmál: - Tak mi to odpuste, velectìný, já to hned napravím a pustím vás. - No, jakypak vodpuštìní, dyk to nic nebylo. - Ale, pokraèoval hlas, jistì nebudete zazlívat, jestli vás pøedtím kapánek prohlédnu.

- Ale, propánakrále, naèpa to? - Protože, vašnosto, potlouká se tu všelijaké pakáže. A já mám èest vidìt vás dnes poprvé. Neøíkám nic, ale rád bych mìl o vás nejlepší mínìní, a k tomu je, bohužel, cesta jen vaší kapsou. Stavinoha si pomyslil: No tak si hledej, drante, budu já takovej mezek, abysem si bral nìco do kapes, dy sem ve službì... A nahlas: - No dyž by bez toho neusnuli... - To by teda bylo v poøádku, øekl domovník, špacírujte laskavì do mého kvartýru, abychom si to odbyli rychle a ve všem pohodlí. A jestli se nemýlím ve vašem charakteru, zapijeme to hned sklenkou nìèeho dobrého. Potom muž s lucernièkou otevøel dveøe do kuchynì ohromné rozlohy, kterou žebra mocného klenutí tísnila k zemi a èinila podivuhodnì masívní. U neuvìøitelnì silné stìny bylo vidìt stùl s lavicí a židlemi. K nìmu pozval zdvoøilý domovník Stavinohu. Ve svìtle se z domovníka vyklubal uèinìný atlet, jehož rozmìry se dobøe hodily k obøí kuchyni: byl asi dvakrát vìtší a mohutnìjší než Stavinoha, s oblièejem úplnì vyholeným a upomínajícím na herce nebo knìze. Ale to bylo Stavinohovi lhostejno - mìl tohoto domovníka rád již za to, že na nìho nevolal strážníka: nebylo v Praze jediného strážníka, který by se byl v tomto pøípadì zdráhal Stavinohu zatknouti. I øekl mu, pøátelsky se usmívaje: - Tak byste se moh do toho pustit. - K službám, odpuste, je mi to nyní dvojnásobnì nepøíjemná povinnost... Ale když sám souhlasíte... Svléknìte laskavì kabát, vestu a kalhoty a položte je pøed sebe. - Naèpa to? Šmátnìte mnì do kapec, bude to rychlejší. Je to jen èirá opatmost, pane, sáhnu vám tøeba do kapsy a vy mì nìèím klepnete pøes hlavu.

- To bych rád vìdìl, naè bych vás mìl klepat a èím bych to mìl udìlat? - Je to v pøedpokladu, že jste zloèinec. Já pøece dosud, chápejte a neurážejte se, musím vycházet ze situace, v které jsem vás zastihl. Stál jste za zamèenými dveømi a tvrdil jste, že jste se zpozdil na návštìvì - avšak v tomto domì bydlí pouze jeden nájemník, a ten v poledne odešel a dosud se nevrátil. - Ale jo, už se vrátil, uklouzlo Stavinohovi. - Opravdu? Ale pak se opravdu nemusíte svlékat, protože to vyøídíme mnohem prostìji. Pùjdeme k panu Mayerovi, a až mi potvrdí, že mìl vaši vzácnou návštìvu. Stavinoha energicky shodil kabát a jal se rozepínat vestu. - Co to dìláte? ptal se domovník. - Dyk ste chtìl, abych se slík. - Ale ne - podívejte se, zavolám k telefonu pana Mayera a bude to kratší. - Ježíšmarjá, koktal Stavinoha, pan Mayer si už istì leh a to já raèi... Aby dodal svým slovùm dùrazu, stáhl si kalhoty a položil je pøed domovníka. Ten øekl: - Jak je vám libo. Ale snad byste si mohl trochu pospíšit. - Èoveèe, dyk sem už až na to prádlo nahej, zdìsil se Stavinoha. - Odpuste, ale musím, bohužel, prohlédnout i vaše prádlo. Vida, že je zcela v rukou tohoto zdvoøilého blázna, Stavinoha se svlékl do naha a podal mu, kysele se usmívaje, ubohé prádlo. - Tak, èobrdo, honem do toho, mnì je zima. - Prosím, øekl domovník, sbíraje ty vìci, budu tu hned. - Ale, jejkote, sténal Stavinoha, dyk to mùžete prohlídnou tadyklenc.

- Ano, ale musím také prohlédnout dùm, pochopte, a tak to udìlám najednou. - Dyby to tady nebylo takový studený... Mnì istì bude zima, já už zaèínám cvakat zubama... snad byste mnì moh puèit nìco svýho, aspoò kabát a kalhoty. - Je mi líto, øekl domovník s nasládlou zdvoøilostí, že nemám právì nic po ruce. Ale hleïte, vìc se spraví v deseti sekundách, dovolíte-li, abych zatelefonoval panu Mayerovi, vašemu pøíteli. - Tak s tým dìte, øekl Stavinoha zoufale, a koukejte, abyste byl brzo zpátky. - Jak chcete, souhlasil domovník, jenže já vás tady sím pro všechny pøípady zamknout. Nyní Stavinoha už jen pokrèil rameny. Ty bramboro, myslil si, s tebou je škoda každýho slova, takovýho kostelníka sem na mou duši eštì nevidìl... Jenže nyní mu poèalo být doopravdy zima a marnì skákal jako Indián a bìhal kolem dokola jako o závod. Zima vzrùstala, domovník nešel a dùm byl jako mrtvý. Již uplynula pøinejmenším hodina, a i nejzdlouhavìjší domovník by byl prohlédl takový dùm dvakrát od sklepa k pùdì. Tu se Stavinohy zmocnil nepokoj a poprvé ho napadlo, že snad byl vlákán do pasti. Nebylo tomu tak dávno, co si stìžoval na nedostatek dobrodružnosti ve svém poèínání, a hle - podíval-li se chladnì na své postavení, vzbuzovalo nejvyšší podezøení. Byl v moci dvou lidí, z nichž o jednom vìdìl, že je mezinárodní špeh; a o druhém nevìdìl nic. Byl uzavøen v domì, který se zdál podobný hrobce o stìnách tak tlustých, že ven nepronikal ani šust. Obratným tahem zbavili ho šatù a nyní byl nahý a bezbranný v moci dvou lidí, kteøí vzbuzovali vše kromì dùvìry.

Stavinoha pomyslil na útìk. Ale když se vyškrábal na okno, ve výši as dvou metrù, a prohlédl si jeho møíže, zaúpìl, nebo vidìl, že zvenèí je okno zabednìno Vrhl se ke dveøím, ale ty byly z dubových desek, a i když do nich mlátil, co mìl síly, zaznìly asi tak jako housle, když se na nì klepne. Ale ještì tu byly jiné dveøe. Otevøel je - vedly do tmavé komùrky, z níž èišel ještì vìtší chlad a smrtelné ticho. Zapotácel se, pustil se dveøí a vkroèil do komùrky. Ihned se dveøe za ním zavøely a octl se v úplné tmì na vlhkých dlaždicích. Šmátral po stìnách, a aby jeho neštìstí bylo dovršeno, dotkl se nìjakého øetízku a dostal tak dùkladnou ledovou sprchu, že se div neutopi. Utíkal pøed tím, ale voda tryskala, jak se zdálo, odevšad. Lomcovala jím zimnice, když koneènì našel kout, kam sprcha nemohla; skrèiv se,èéekal na smrt, zatímco voda se øinula dále, dále, ochlazujíc ještì více vzduch, který toho nepotøeboval. Tak plynuly minuty, a Stavinoha, pøipraven na nejhorší, nepochyboval již, že padl do pasti; kýchaje dvakrát za minutu, èekal, kdy se objeví katané, aby mu svázali ruce a s roubíkem v hrdle ho vrhli do Vltavy, tekoucí pøed domem. Již se louèil se všemi milými lidmi, odprošoval v duchu Žofinku, Lojzis i cherubíny a již vidìl, jak v novinách, kde mìla být zpráva o jeho slavném èinu, stojí: „Smutný konec známého kapsáøe Ferdinanda Stavinohy. Jeho mrtvola byla vèera vylovena z Vltavy za tak podezøelých pøíznakù, že policie usuzuje na to, že Stavinoha byl zákeønì utopen svými kumpány, s nimiž se nepohodl pøi dìlení koøisti.“ - No jo, vzdychal Stavinoha, dybych byl aspoò Kadlovi øek, co du dìlat! Ale takhle vopravdu mužu zmiznout jako starej støep na smetišti, a ty lotøi to vedí. Takovýho vola, jako je Ferda, sem vopravdu eštì nepotkal...

Ale právì když si to myslil, octl se v truchlivém kuželu elektrického svìtla, a hlas, který byl jiný než domovníkùv, ptal se ho s cizím pøízvukem: - Už máte dost? - Mám, pøiznal se zkroušenì Stavinoha. - Tak povìzte, kde je vaše legitimace? pokraèoval hlas.

Kapitola osmnáctá dosvìdèuje, že chytrý èlovìk není ztracen, ani je-li už jednou nohou v hrobì, a vypravuje, jak ministr národní obrany nazval Stavinohu svým milým pøítelem Aèkoli to byla otázka pøekvapující, Stavinoha okøál, nebo shledal, že ho jeho nepøátelé snad pøece jen nezavraždí beze všech okolkù. - Po jakej legitimaci se ptaj? zeptal se. - Já nemám žádnou legitimaci. Já chci svý hadry a chci, abyste mì pustil ven. - Vy jste od policie! pokraèoval hlas. - No to se im povedlo, já, a vod policije!... Jak na to pøišli? - Co jste tedy dìlal v tomto domì, když nejste od policie? - Byl jsem návštìvou u pana Majera, øekl Stavinoha zoufale. Teï se hlas zasmál, svìtlo zhaslo a již bylo slyšet jiný hlas: Jestli se nepøiznáte, že jste od policie, pùjdete zase pod sprchu! Stavinoha se zatetelil jako list a køièel: - Já se teda ke všemu pøiznám. - Tak pojïte ven, øekl hlas, dveøe se otevøely a Stavinoha stál proti ïábelsky se chechtajícímu domovníkovi a - což bylo nekoneènì horší - proti Mayerovi. - Mluvte, nièemo, zaøval na nìho Mayer, povíte-li pravdu, dostanete své šaty a sklenici grogu: budete-li se pokoušet o lež, budeme vás sprchovat tak dlouho, až se pøiznáte. - Vašnosto, zanaøíkal Stavinoha, já se pøiznám. Já nejsem vod policie, já sem zlodìj už padesátkrát trestanej. Já sem si

ich vyhlíd a byl bych ich vokrad, dyby mì hauzmajstr nenachytal. - Tedy zlodìj! øekl Mayer a zamyšlenì si ho prohlížel. Ale když jste zlodìj - proè jste po mnì nìklik dnù slídil? - Já že po nich slídím? øekl Stavinoha, jemuž bylo pojednou kupodivu horko, ale to je mejlka - proè bysem nich slídil? - Èlovíèku, køièel Mayer, blíže se k nìmu se zaatými pìstmi, nemyslete si, že mne oklamete. Já o vás vím více, než se domníváte. Vy jste ono individuum, které mi ukradlo tašku s jistými papíry, a nyní, když jste zjistil, kde bydlím, chtìl jste vydírat. Pøiznejte se - zapírání jen zhorší vaši situaci. - Já nevím, vašnosto, vo jakejch papírech mluvìj. Já papíry nekradu. - To vám vìøím, zasmál se vyzvìdaè, ukradl jste mi je v domnìní, že to jsou peníze, a trvalo dva mìsíce, nežjste pochopil, že je to lepší než peníze. Kdybych vás nebyl chytil, byl bych jistì zítra obdržel vᚠlist, že mne udáte, nedám-li vám deset tisíc. Ale já vám vaše plány zhatil. Nyní mi vrátíte ony papíry, a budete-li se zdráhati, nevyjdete živ z této svìtnice. - Ale to se ví, že im je vrátím, volal Stavinoha horlivì, já je mám skovany ve svým kvartýru a mùžou si se mnou pro nì doject. Ale dyž sme se tak dohodli, pae Majer, nemìli by bejt tak zlej a nepøát mnì malej kšeftíèek. Mayer se zasmál. - Dejte mu šaty a grog, øekl domovníkovi. A když se Stavinoha strojil, povídal: - Nemám nic proti tomu kšeftíèku. - Já sem si hned myslel, že my dva se dohodnem, vašnosto. - Abyste neøek, pokraèoval Mayer, já vám dám za ty papíry tisícovku, tady je, podívejte se. A budete si jich moci vydìlat více, budete-li chytrý a vìrný.

- Ale to sem já dycky, pae Majer, zvl᚝ za takový papírky. - Dobøe, dobøe, kdybyste nebyl, mùžete se podívat, co by vás èekalo. Ukázal mu brovnink. - Rozumíte - bez milosti. Kdybyste mì dal zatknout, budete zastøelen na nejbližším rohu. Ale budete-li mi vìrnì sloužit, budete tak bohat, že nebudete už musit krást. - Vašnosto, volal Stavinoha, bije se v prsa, já im budu sloužit jak jedna fiala, dyž budou uznalej. Potom vyvedli Stavinohu pøed dùm a posadili ho do automobilu vedle Mayera. „Domovník“ se promìnil v šoféra. Za deset minut auto zastavilo v romantickém okolí domu èp. 6660. - Nyní jdìte a pøineste ty vìci. Tenhle muž, kterého už znáte, pùjde s vámi a nemusím vám snad øíkat, že také on má v kapse jistou vìc. V druhé kapse má jistý papírek. Je ve vašich rukou, do které kapsy sáhne. - I šáhne do tý pravý, brebtal Stavinoha, dyk já už se nemùžu doèkat, až mnì zasejc daj novej vejdìleèek. Doprovázen „domovníkem“ odebral se Stavinoha na Bidýlko a loajálnì odevzdal lamželezu všechny papíry. Ten je prohlédl a podal mu tisícovku. - Buïte doma vždy ve ètyøi hodiny, øekl mu na odchodu, záhy o nás uslyšíte. Stavinoha ho vyprovodil pøed dùm a tam mu pošeptal: - Jen aby to bylo co nejdøívejc!... - Bude to do týdne. Když auto odfrèelo, pøendal Stavinoha s ošklivostí tisícovku z jedné kapsy do druhé. Pak si øekl: Ale myslím, že sem to zrovna špatnì neproved. Ty chlapi mnì nalítli, právì dyž sem mìl už na kahánku. Ale tu tuš dostanou s takovejma ourokama, že to bude lichva.

Stavinoha pokraèoval v samomluvì i cestou na Bidýlko: Hergot, esi òákej chlap byl ve vìèím nebezpeèí než já, tak a nedostanu sleènu Žofinku. Já vlastnì nevim, co si mám vo tom Majerovi myslet, pøece tak na blbýho nevypadá. Vono to už asi nebude iný, než že nade mnou nìkdo bdí a z každý šlamastyky mì v posledím omentu vytáhne. A teï se na to vychrním a zejtra si Majerem ináè, i dyby mì mìli doopravdy na nejbližším rohu bouchnout... Když asi hodinu kýchal a cítil mrazení, uvaøil si smìs heømánku s rumem, což ho vždy zbavilo do rána rýmy. A opravdu se vypotil, a když se ráno probudil, jenom brnìní v hlavì mu pøipomínalo lázeò, kterou vèera dostal. Ale staèilo, aby ho naplnilo strašným hnìvem. Pak se oblékl do svých parádních šatù a jel, ustaviènì pøestupuje, aby spletl možné stihatele - do ministerstva národní obrany. Proniknout k ministrovi bylo témìø obtížnìjší než vypátrat vyzvìdaèe Mayera. Když se Stavinoha již vzdal veškeré nadìje, octl se náhle na jedné chodbì tváøí v tváø nìjakému civilistovi. Snad bude s ním spíš øeè, pomyslil si Stavinoha a øekl mu: - Poslouchaj, mladej, nevedí vo prostøedku, jak by se èovek dostal k tomu zatracenýmu ministrovi? - To závisí od toho, co mu chcete, pøíteli. Povìzte mi to a já vám povím, šlo-li by to zaøídit. - No jo, todle mnì øíkali šici, co sem se ich ptal, ale vona je to taková vìc, že ji nemužu vìšet každýmu na nos. Voni vypadaj dost poctivì, ale dneska umí každej lump vypadat jako beránek. Ale dybych moh tomu ministrovi zkázat, že by to stálo za to, dyby se se mnou na deset minut zahodil, snad by si dal øíct.

- Tak víte co, øekl mu civilista, pojïte krátce a dobøe se mnou a nìjak to už zaøídíme. Potom otevøel tapetové dveøe, vedl Stavinohu mnoha komnatami, kde všechno pøed nimi vstávalo, a koneènì ho posadil do mìkkého køesla v nádherné komnatì a øekl: Tak, pane... - Stavinoha, prosím, dycky Ferdinand Stavinoha ze Žižkaperku. - ...tedy, pane Stavinoha, co máte na srdci? -I dou, voni sou dobrej, mladej, dyk sem im už jednou jemnì øek, že to nejni pro jejich uši, a za minutku se na tom tak dalece nic nezmìnilo. - Mnì je líto, pane Stavinoha, øekl ten civilista, ale když já sám jsem ministr. Odpuste, že na to nevypadám, ale já za to nemohu. - Voni že sou vojenckej ministr? zvolal užasle Stavinoha. Voni na to vopravdu nevypadají. Vodpustìj, ale dyk na to nejsou svìci, von by mnì moh øíct každej halama, že je ministr, a èovek by ho ani nemoh za to dát zašpérovat. - To mì nenapadlo, pane Stavinoha, øekl ten civilista, ale snad byste uvìøil, kdyby mi to nìkdo potvrdil? Stavinohu to sice trochu popletlo, ale nakonec øekl: - Nehnìvaj se, ale já bych to mìl vopravdu rád istý. Civilista se zasmál, zazvonil a okamžitì vstoupil dùstojník, srazil paty a øekl: - Porouèíte, pane ministøe? Poté ministr oznámil, že nechce být deset minut vyrušován, a když dùstojník odešel, naøíkal Stavinoha: - Je to malér, ale dyž já sem si ich foršteloval ináè... - Nic se nestalo, pane Stavinoha, není libo doutníèek? Jen si zapalte... A co mnì tedy pøinášíte pìkného, pane Stavinoha? Stavinoha se zatím vzpamatoval: - No moc pìkný to nejni, pae ministr, ale koukaj se..., vytáhl tisícku, - tydle peníze sem

èéra dostal za celou hromadu ukradenejch lejster vo mobilizíruòku. Ministr se pøestal pøátelsky tváøit: - Jakže, vy obchodujete s kradenými mobilizaèními listinami? - Ale, ale, øekl Stavinoha vyèítavì, jen se neukalupírujou! Pøeci ich muže napadnout, že dybych ved takový kšefty, nepøines bych im, co sem za nì dostal, a nepøišel bych im to vomeldovat, páè bych vìdìl, že by mì za to v ty ránì zahákli. - Máte pravdu, pane Stavinoha, a odpuste mi mé rozèilení. Ale nám byly opravdu jisté plány odneseny - jen pøes noc ale v té dobì byly patrnì ofotografovány. - To taky že byly, pae ministr, a jakorát ty fotografie a vopisy sem prodal za tisícku. Ministr mlèel, bál se, aby Stavinohu zase neurazil. Také Stavinoha mlèel. Za chvíli ministr øekl: - Ale proboha, jak jste k tomu pøišel? Stavinoha sklopil hlavu: - Mušim øíct, pae ministøe, že sem to šloh. Ministr byl tak zmaten, že se pokoušel zuøivì vytáhnout kouø z nezapáleného doutníku, a když to nešlo, popadl jiný a opakoval to s ním. - Vidím, pokraèoval Stavinoha tiše, že nejsem tak známej, jak sem myslel. Vono se teda na vyšších místech neví, že Stavinoha je padesátkrát trestanej chmaták. - Ne, to jsem opravdu nevìdìl, ale... - No a chmaták krade, že jo. A tak taky ukradne òákýmu lotrovi lejstra vo mobilisíruòku. To sem mìl to jubileum. - Jubileum? - Tak ani vo tym se tady na tech místech neví? øekl Stavinoha lítostivì. - No opravdu...

- Japa by potom mohli nìco vìdìt vo sleènì Žofince! Ministr byl tak vyjeven, jako by se dovìdìl, že kabinet právì padl. - Propánaboha, zvolal, sleèna Žofinka? - No jo - vona je andìl. - Andìl! zašeptal ministr zdrcenì. Ale dìl do té krádeže? - Pro Ježíše, zavøeštìl Stavinoha, nemíchaj sleènu Žofinku do tý vìci, sou tak dobrej. Vona sice ty vìci mìla taky v rukouch... - Ona také? šeptal ministr sklesle. - A jé, dyby vìdìli, co lidich mìlo tìch vìcich v rukouch, pae ministr... - Pro rány Kristovy, vykøikl ministr, ale teï mi povìzte, muži, zbláznil jsem se já, anebo vy? - Ale, pae ministr, co se tejèe mì, mužu ich ubezpeèit, že magor nejsem. Dyž sem tenkrát mìl mít ty dvì juzbileum... - Dvì, zvolal ministr vyjevenì, proè dvì? - Ale, prosimich, cák sem vìdìl, že pøíde i to druhý? - Proboha - a kdo vám to øekl? - Pan komisar Piha. - Ten je v tom také? - Ale ne - dyk voni mì celýho popletou. Ministr si utøel uøícené èelo a zvolal: - Pane Stavinoha, takhle nikdy nepøijdeme ke konci, nemohl byste to vypravovat po poøádku? - Ale dyk já chci, a voni mnì poøád skáèou do huby. Dovìdí se šecko, esi budou pìt minut poslouchat. Stavinoha si odkašlal a se svým obvyklým mistrovstvím vylíèil ministrovi bìhem necelých dvou hodin celou vìc s takovým výsledkem, že když nakonec znovu pøišoupl k ministrovi jidášskou tisícovku, ministr vstal, podal Stavinohovi ruku, a hluboce dojat, øekl:

- Milý èlovìèe, co jste vypravoval, je tak podivné, ale já vám vìøím doslova a dìkuji vám za vše, co jste pro nás až dosud vykonal. - To se podivejme, øekl Stavinoha, a vedí, že sem si už myslel, že mì daj zavøít? - Vás, a zavøít! Naopak - dám vám odmìnu. Pøedevším - tu tisícovku si vezmìte a použijte ji na výlohy. Vlastní odmìnu ovšem teprve dostanete. Ale co je, pane Stavinoha, vy nejste spokojen? Chcete snad hned nìco zálohou? - Pae ministr, copa sem lump, abysem si nechal platit za takovouhle vìc? Voni sice øíkaj nìkery páni, že my, chudáci, naši republiku vyžíráme, ale já vod ní nechci ani halíø, já bych vzal nanejvýš òákej metál, aby lidi, kery mì znaj jako zlodìje, vidìli, že Ferda Stavinoha dovede taky iný vìci než kráct. Bìda, zvolal ministr, to je smùla, pane Stavinoha, na to jsou pøísné zákony, že vojenské medaile mohou se dávat jen vojenským osobám. - To je malér, pae ministr, ani nevìdìj, jak mì to mrzí. Ale snad bych si to moh koupit za svý prachy. - Bohužel, nepùjde to ani v té formì, øekl ministr, usmívaje se, ale nebojte se, pane Stavinoha, naprázdno nevyjdete. Pošleme vám krásné psaní, kde vylíèíme vaše hrdinství a zmíníme se o vaší vzácné nezištnosti, a budete si to tøeba moci dát za sklo a vyvìsit si to v tom obchùdku, o kterém sníte. A na vaši svatbu vám pošlu ze svého statku koš ze zabijaèky - to jako mùj osobní dík. - Tak vedí co, øekl Stavinoha, nechaj si teda ten metál a daj mnì písemnì, že by mnì ho dali, dyby to bylo možný. - To bychom tedy sjednali, milý pøíteli, ale snad by bylo dobøe, kdybychom toho Mayera hned zatkli, co myslíte?

- Pro Ježíše pána, vykøikl Stavinoha, chytaje se za hlavu, no voni by tomu pìknì dali! Ten èlovìk muší bejt na svobodì tak dlouho, dokavád nám nepoví šecko, co ví. Von si teïky myslí, že jsem jeho, a von má istì už zasejc nìco v pácu a mì v tom bude potøebovat. Já mu budu sloužit, že to dál nepude, vyzvím, co budu moct, a až budu všecko vìdìt, pak si je teprva zavøou, pae ministr. - Ale vždy jsem to myslil právì tak, pane Stavinoha. Jen to tak proveïte, a až nám dáte do ruky celou tu bandu, budete hrdinou dne, a nikdo se pak neodváží vytýkat vám vaši smutnou minulost. - Do toho sem já už teï jako žavej, jen to mì mrzí, že na to muším èekat eštì celej tejden. Ministr se drobet zamyslil. - Mì to taky mrzí, pane Stavinoha, už proto, že vás musím požádat, abyste nám nezazlíval jistá opatøení, která musíme uèinit vzhledem k vaší osobì. Zapomenete se tøebas v hostinci anebo pøed k vaší sleènou no, já vím, že by to nebylo naschvál, ale tøeba by to zkazilo celou vìc... zkrátka musím trvat na tom, abyste to uznal... - Esli se nemejlím, tak mì pøece chtìj strèit za katr... - To ovšem ne, pane Stavinoha, nemám k tomu ani práva, ale kdybyste proti tomu nic nenamítal, šel by s vámi jistý spolehlivý èlovìk - mohl byste tøeba øíkat, že je to vᚠbratranec a ten poddùstojník by se ovšem od vás ani nehnul. Budete mi vlastnì v jisté formì k dispozici. - A vidìj, pae ministr, já souhlasím i s tym, aèkoli já bych vo tym nemluvil ani ze spaní. Dyk vono je to vlastnì kus slávy, páè Stavinoha bude první zlodìj, keryho si nechal ministr národní vobrany k osobní dispozici...

Kapitola devatenáctá vypravuje o nových neslýchaných hrdinstvích Ferdy Stavinohy, popisuje vojenské úvahy pana Neèase a uvádí do vypravování novou okouzlující osobnost Když Stavinoha opustil ministerstvo se svým strážným andìlem, štábním rotmistrem Karlem Neèasem, ohlížel se po tramvaji. - Èlovíèku, vytkl mu Neèas, nedìlaj hlouposti, v ministerstvu se nedá bez auásku ani rána. Snad si nemyslej, že by se s nima ministerský štábní rotmistr plahoèil až na Žižkov v elektrice? Ale až na tuto výstøednost byl pan Neèas zcela pøíjemný èlovìk. - Tady to vypadá jako na vachcimøe, øekl, octnuv se ve Stavinohovì bytì, to abysme si poslali pro pivko a dobrý obìd, aby to èlovìku tak nepøipadalo... Jakmile si ukli, otevøel se jim nový svìt, a sedíce proti sobì, støídavì si prášili neuvìøitelné historky, každý ze svého oboru, anebo hráli barvièku a jiné zakázané hry, jaké se pìstovaly v ministerstvu. Ostatnì odpoledne pøinesli Stavinohovi od ministra láhev vína a hrst doutníkù, což se opakovalo každého dne. Teprve k veèeru se pan Neèas zachmuøil. - Èlovíèku, povídal, to není žádná služba pro štábního mtmistra z ministerstva. A taky mám už žízeò Himl kruci, proè se nesmím odtud hnout! - Ale, pae Neèas, esi se nemùžou vode mì hnout, to já im náramnì pomužu. Já se hnu do jednoho fajn pajzlíku, de maj takovy pivištì, že na nìj chodìj vo Dušièkách nebožtíci z blízkejch Volšan. A tam si narovnáme køíž.

- Na mou duši, èlovíèku, že mi tohle pivo nechutná. Já vám teda vyjdu vstøíc a pùjdu s vámi - ovšem musíte tam dávat pozor na hubu, protože já mám rozkaz, že mám dohlížet na vaše øeèi. - I to se mužou spolehnout, pae Neèas, v hospodì já nežvandám, tam já jen pozoruju lidi. Šli tedy k Staré èubajznì, a když se ráno probudili, stìžoval si pan Neèas: - Poslechnou, maj taky jazyk tak zdøevìnìlej jako já? - Ale ne, pae Neèas, dyk sem jim øek, že já v hospodì jen pozoruju lidi, ale že voni maj jazyk zdøevìnìlej, ani se moc nedivím... - Poslechnou, øekl pan Neèas zkroušenì, nemá to být rýpnutí do mnì? Zachoval jsem se snad v té hospodì nenáležitì? - Ale ne, nedìlaj si starost, šici si ich chválili, jak je pobavili, a nejvíc Gusta Mašoha, co si chce brát šenkýøku. Ten je na vojenský vìci jako žavej, a voni mu padli do gusta, dyž mu vypravovali vo tìch novejch pancíøovejch auáskách, co je ministerctvo tajnì zkouší. - Pro Kristovy drahý rány, to že jsem mu vypravoval? - Ale jen chvilku. Pak mluvili s Karáskem vod jízdní policije vo tech novejch mašinkvérech, co pøivezli z Francie, a esli se nemejlím, øíkali mu taky, kde je tajnì uloženej benzín pro pøípad mobilizíruòku. Pan Neèas sedìl jako mrtvola . - No, ten Karásek je trochu neøád a já mu to vidìl na ksichtì, že ich chce dát zavøít, tak jsem šel za nim a øek sem mu, že ich na vojnì praštil trochu granát a že vod tý doby mušej fantazírovat, jak vypijou tøetí sklenici. Tak von si dal øíct, ale abych se pøiznal, za hodinu sme to mìli už voba nahnuty, dyž ste mì hubièkoval a øval: „Kluci sakramencký, dybyste vìdì-

li, co máme tudle Stavinoha a já v pácu, to byste lezli po štyrech a lízali byste nám palce vod nohy skrz fusekli...“ To už Karásek koukal na nás jako vrah, von si myslel, že sou taky zlodìj a že chcem nìkoho voloupit. Tak sem se s nim mušel sadit vo litr plzenckýho, že ho vypiju rychlejc ex než von, a von to vyhrál, ale pak spad pod stùl a tam na nich šastnì zapomnìl. - Tohle pivo, chytal se pan Neèas za hlavu, to mì pøive de ještì do neštìstí, a já budu degradýrovanej, jestli se to na mì píchne. - Jen se nebojej, Kadlièku, dyk já ich sválnì ved do putyky, de se lidi zajímaj jen vo to, co se dá vodnýst, a dopa by se tahal s takovým tankem anebo mašínkvérem. - Pane Stavinoha, jestli si myslej, že mì dnes veèír zase vytáhnou do hospody, to mì ještì neznaj...! - No ty seš dobrej, ty jeden Neèase, øekl mu Stavinoha bodøe, dyk sotva bude šest, nebude to s tebou zase k vydržení, a dybych s tebou nešel dobrovolnì, tak bys mì snad unes. A samotnýho tì do hospody taky pustit nemužu, páè seš jako ten plukovník Rédl z biografu, kerej pøíde do špajzovního vozu, chodí od èloveka k èloveku a každymu øíká: „Kristykót, já sem teïky dìlal v Rusku pùl roku špijóna. Pøece však šest dní uplynulo bez nehody a pøíhody, až na instrukci, kterou Stavinoha dostal z ministerstva a jež znìla: Jakmile budete vyzván známou osobou, požádáte o znaènìjší penìžitý obnos jako zálohu. Shledáte-li, že potøebujete rady nebo pomoci, odeberete se do restaurace U Montágù, kde stále bude pøítomen pan Pátek. Onen muž bude mít pro vás nové rozhzy. Hned poté obdržel jiný dopis, obsahujÍcí toto struèné sdìlení:

Navštivte m ne dnes v sedm bodin veèer. M. Tak, pae Neèas, øekl tesknì, už se musíme rozlouèit. Já mám dnes inèí práci pøed sebou než hlídat tvou zatracenou hubu. Ale to se ti muší nechat, že dyby mì zejtra udìlali ministrem národní vobrany, je ze mì takovej vodborník ve vojenckejch vìcech, jako nebyl ani tatík Žižka. Nikdá bych, èoveèe, neøek, že ve vojenctví je tolik tajnejch vìcích. Pan Neèas sklonil provinile hlavu: Víš, Ferdo, to je už ta má slabá stránka, a já se dám pøeložit k ovsu pro vojenské konì, protože o tom pøece snad mohu rozmlouvat s každým. A já ti zase øeknu, že jestli jsou všici zlodìji jako ty, chtìl bych po smrti pøijít mezi nì. - To ti vìøím, èoveèe, zvl᚝ dyby tam byla taky Stará èubajzna se svým pivkem. To se istì ministrovi nepochlubíš, že si mnì šecko jeho víno sám vychlastal? Ale sem už, èoveèe, nechoï, povidal mnì jeden mùj kadet, že ten Karásek vod koòskejch policajtùch chytá naši hauzmajstrovou, a to von asi z ní vytahuje, esi ví nìco vo tobì. S tebou by to mohlo špatnì dopadnout. Pøesto se rozešli velmi dojati jako dva nejlepší pøátelé. V ustanovenou dobu spatøil Stavinoha opìt Mayera. - Jste dosud odhodlán vydìlat si lehce slušné peníze? optal se ho Mayer pøátelsky. - Za prašule im pudu tøeba do pekla. - To ještì poèká. Zatím pùjdete na Vinohrady do hotelu Beránek. Zamíøíte rovnou do pokoje èíslo patnáct a tøikrát dvojmo zaklepáte. Otevøe vám dáma a vy jí øeknete tiše: „Kupuji platinové prsteny.“ Nezapomenete to? - Ne, šnosti, øeknu tiše: Kupuju platynový prstýnky. - Dobrá. Ona se zeptá: Kdo jste? A vy na to: „Jmenuji se Andreadis.“ Ta dáma vám potom odevzdá balíèek. Vy s tím ihned

vsednete do taxametru a pojedete až ke Køižovníkùm. Vystoupíte a pùjdete pìšky sem a dáte mi to. Cestou s nikým nepromluvíte, i kdyby to byla vaše holka. To je vše. Nespletete to? - Ale, šnosti, copa sem cápek! Ale dìlalo by se to s vìèí chutí, dyby byl òákej vydatnej fóršus. Dostanete na vùz, a až mi to odevzdáte, dostanete tøi sta korun. - No jo, šnosti, ale mohli by to snad rozpùlit a pùldruhej stovky mnì vyplatit hned kvùli vìèí chuti? S tím Mayer souhlasil, ba dokonce ho to ještì více uspokojilo. Øekl však: - Mùžete být nejpozdìji do devíti zpìt. Pro všechny pøípady vás upozoròuji, že budete sledován na každém kroku. - Ale to je øeèích, šnosti. Vono to nejni zrovny moc, tøi stovky za takovou vìc, ale já si myslím, že budou uznalej a že to bude pravidelnej vedlejší pøíjem - a tak naè bysem si to kazil! já nejsem žádnej šizuòk, a dìlám pro toho, do mi zaplatí, a vo politiku já se ze zásady nestarám; dyk ani nemám volební právo. - Tím lépe, øekl Mayer, který byl trochu nervózní, a vystrèil Stavinohu, dav si od nìho døíve zopakovat jeho hesla. - To pude jako na másle, øekl si Stavinoha venku, di mi na kolo s tým špehováním, na to já ti dám, škrobe. Ten syèura si myslí, že by èovek prodal za tøi stovky vlast. Ani za milión! No, to tì pøíde draho... Když se dostal pøed pokoj èíslo 15, zaklepal dle úmluvy, a když se ozval sladký ženský hlas: „Kdo je tam?“, zašeptal do klíèové dírky: - To jsem já, sleèno, kupuju platynový prstýnky... - „Dobøe, dobøe.., „ øekl týž hlas, bylo otoèeno klíèem, a velmi hezká, buclatá mladá žena s ohnivýma tmavohnìdýma oèima vpustila Stavinohu

do pokoje. Když si prohlédla Stavinohu, poèalo jí to cukat v koutcích úst a jen stìží pøemohla smích. - Tak co, zeptala se rozveseleným hlasem, jak se jmenujete, strejèku? - No jo, sleèinko, menuju se Autoanis. - Snad Andreadis? - No dyk sem to povídal. - A kupujete platinové prstýnky? - Jo, panu Majerovi. Sleèna se chechtala jako blázen. - Ale vy jste hezký, vy prodavaèi platinových prstýnkù, ale už jste se dávno neholil... Pøitom ho pohladila navonìnou rukou a vyzvala ho, aby se posadil. - Abych im nevynes spaní, sleèinko, øekl Stavinoha zdvoøile, ale muším im øíct, že pan Majer se nemùže tý platýny doèkat, páè mnì dal na auásek. - Budu tu hned, strejèku, chechtala se sleèna, když já se nemohu na vás vynadívat... - No poèkej, vopice, myslil si Stavinoha, zanedlouho budeš kokrhat ináè. A bylo mu hned jasné i toto tajemství. Mayer pracuje pomocí tohoto stvoøení, užívaného jako návnada tam, kam si jeho peníze netroufají. Této sleèinky, která pøed ním stojí nestydatì polonahá v prùsvitném županu a jejíž høíšné tìlo poplete lidi, u kterých vyznìlo naprázdno Mayerovo oukávání. Zde bylo hlavní tajemství, které mìl Stavinoha rozluštit. Mezitím se sleèna vrátila od skøínì s podnosem, na nìmž byla celá série rùzných likérových lahvic a sklenièek. - Mìli bychom to naše seznámení oslavit, øekla a zruènì smíchala asi z pìti likérù smíšeninu, ale nalila ji jen do jedné sklenky. Do druhé nalila èirou vodu. - Tak na zdraví, øekla, nabídla Stavinohovi vodu a obratem tem vyzunkla likéry.

- Ale sou voni hlad, zvolal kysele Stavinoha, takový chutì èloveku dìlat a pak ho vytrachtýrovat vodou. Sleèna se bouølivì rozesmála a objala Stavinohovu hlavu svou mìkkou rukou: - Staroušku, kdo prodal platinu, mùže si líznout, ale kdo ji má odvážet, musí mít bystrý mozek. Ale abyste i vy mìl z toho nìco, tady máte hubièku, která bude tou dobrou vìcí cítit... Než se Stavinoha nadál, vlepila mu sleèna hubièku a potom, když se popásla na jeho zkoprnìní, podala mu velkou obálku z tuhého šedivého papíru. - Tak tady je ta platina. Ale poèkat, strejèku, ještì to musíme zapeèetit. Stavinoha se polekal: Jak by mohl tuto obálku otevøít, kdyby byla zapeèetìna? - Sleèinko, øekl, nemohli bysme si eštì jednou pøipít, ale vobrácenì? Já, aby vo nic nepøišli, dám im to pak zrovna tak vokusit jako voni mnì. - Vy jste nìjaký šibal, strýèku, smála se sleèna, drèíc peèetidlo v ruce, ale mohli bychom to opravdu zkusit... Zase zruènì smíchala smìs, Stavinohovi nalila èistou vodu a zase mu dala hubièku. Ale nyní ji Stavinoha popadl, a pøedstíraje vášeò, poèal ji líbat a sleèna se smála a smála a køièela „jen kdyby ty vaše vousy tak nepíchaly“. Pøi tom šastnì zapomenula na peèetidlo. Stavinoha nepozorovanì ukryl obálku a hned ho vášeò opustila. - Vy jste ale opravdu kujón, øekla udýchaná sleèna, ale abyste neøekl, mùžete ke mnì pøijít zítra a já vám dám opravdu okusit všeho, co si budete pøát... - Nemohlo by to bejt eštì dnes? žadonil Stavinoha. Vedí, já si to vodšoustnu ve chvilce, dyž mám ten auásek, a esi mì s tým pan Majer pošle k panu legraènímu radovi...

- Prokrista, co jste to øekl? smála se sleèna. Legraèní rada! To se povedlo. Znáte taky legaèního radu? Já vím šecko, sleèno, já sem pravá ruka pana Majera, já už sem se nemoh doèkat, až poznám taky ich. Sleèna mu poplácala tváøe a øekla: - No a teï se vᚠsen splnil, dokonce jste na mne udìlal ohromný dojem, haha... a teï už jdìte, a pan Mayer na tu platinu dlouho neèeká, a zítra hezky pøijïte, ale dejte se, prosím pìknì, oholit. - I kruci, øíkal si Stavinoha, to se podívejme, jak je šecko iný, dyž èovek seká dobrotu. Nakonec budu mìt i štìstí u ženckejch! Až budu povídat ministrovi, jak sem todle proved, eštì mì bude prosit, abych si vzal ten metál, co s ním dìlal takovou drahotu. Dole u portýra se zeptal, jak se jmenuje sleèna v patnáctce, a dovìdìl se, že jeho nová známost je sleèna Andreadisová z Nitry, posluchaèka na medicínské fakultì univerzity. - Pìkná medièka, povídá si Stavinoha, sedaje do tramvaje - byl by blázen, aby vyhazoval peníze pro takového Majera - esi ta štramandièka není v cibilu baletka, a mì povìsej. Za podobných úvah dostal se Stavinoha do pivnice U Montágù. Pan Pátek ho zavedl do bytu v druhém patøe a dal rnu vojensky struèný rozkaz: - Dejte to sem! Obratnì nad párou otevøel obálku a bedlivì prohlédl vše, co obsahovala. - To je strašné, øekl, to jim nesmíme dát do ruky. Dám toho chlapa hned zatknout. - Poslechnou, radil stavinoha, èlovìk nesmí bejt pøi prvním maléru jako poseroutka, to se dycky špatnì vyplatí. Já eštì nevím nevím šecko, co bych potøeboval vìdìt, já sem teprve na zaèátku velkyho vodhalení. Já k Majerovi s toudle vobálkou muším pøijít, a vy ho mušíte pøistihnout pøi èinu. Tak do toho nandaj iný listiny, kerý mùžou spíš dát z ruky, seberou pár taj-

nejch, já tam s tým pudu, ve dveøích zdržím toho hauzrmajsua, to je taky pìknej neøád, a pudou za mnou, až im dám znamení, vrazej tam a sebereme toho Majera. Ale já se zatím nìco vod nìj dovím, a tak budeme moct sebrat víc lidích, pøinejmenším eštì tu medièku, co pije ligéry jako pán Neèas. - Poslyšte, zvolal s obdivem pan Pátek, ale vy jste pøímo znamenitý detektiv. To je velkolepý plán a já jej schvaluji, aèkoliv ovšem vᚠživot v tom snad bude v nebezpeèí. - To patøí k vìci øekl prostì Stavinoha, tak jen si moc nekecaj, ty tajný tøeba hned nenatrapírujem a ten Majer by nám to moh zkazit, dyby poslal k tý vochlastaný medièce hmzmajstra. - Žádné obavy, pane Stavinoha, my jsme poèítali, že bude zatýkání, tøi detektivové už na nás èekají na Kampì. - Jeminkote, zaúpìl Stavinoha, esi voni moc špacírovali hmzmajstrovi pod voknem, von ten chlap je chytrej a istì si toho všim. - Ne, ti lidé èekají na nás v hostinci, a uvidíte, že ve ètvrthodince bude vše skoncováno. Tak raète, pane Stavinoha. - No jo, myslil si Stavinoha se zadostiuèinìním, pøed omentem na mì mluvil jako na ucho a teïky, dyž vidí, co vlastnì Stavinoha je, mùže se uráèovat. Ale na mì platí panská láska jako tìlo tý medièky. V hospùdce na Kampì vybrali tøi tajné, a jak byl Stavinoha pøíjemnì pøekvapen, když ve dvou z nich poznal pány Sacha a Holinu. - A to se podivejme, kluci, øekl jim, to ste se istì nenadáli, že jednou budete pod komandem starýho Ferdy z Bidýlka. - Himlkruci, bruèel pan Holina, to mnì de vopravdu ze žaludku. - Ticho, voni jeden vobyèejskej tajnej, usadil ho Stavinoha, nechaj teda žaludek tady, ale co se tejèe vostatního, bude se dìlat jen to, co Ferda nakáže. Holina! Sach! Dou deset

krokùch za mnou, a esi budou dupat, tak ztratím slovo a voni poletìj vod policije, že se ani nenadìjou. Detektivùm nezbylo než spolknout tu pilulku, našlapovali za Stavinohou tak tiše, jak jen dovedli. Když docházeli k známému domu, dostal Stavinoha velký nápad. Na doho domovníka, na kterého mìl nejvíce spadeno, nevìdìl nic urèitého, pokud se týkalo vyzvìdaèství. Dobrá, já ho pøed svìdkama na to uvrtám, pomyslil si Stavinoha. - Poslechnou, øekl dùstojníkovi, já sem svùj plán právì zlepèil. Voni na toho hauzmajstra nešáhnou døív, pokud im ho nepošlu pøede dveøe, zato budou dobøe èíhat, aby slyšeli každý slovíèko, co s ním promluvím. Rozumìli? A teï se skovaj i s tema klukama za roh. Potom, zvuènì dupaje, zamíøil k vratùm. Sotva se pøed nimi octl, dveøe se otevøely - „domovník“ již èekal. - Dlouho nejdete, zasyèel, nesete to? - Co bych mìl nýst? tázal se Stavinoha nevinnì, zabraòuje domovníkovi, aby mohl zavøít vrata, nic nenesu. - Co to žvaníte, byl jste si snad jen na procházce? - Poslechnou, voni slíkaèi, tak proè neøeknou hned, že vedí vo všom. Copa já si mužu pøed nima kecat rozumy, dyž nevím, esi pan Majer nemá pøed nima tajnosti? Dyby bejvali øekli: No já vím, že si byl u jedný fajn sleèny pro istý papíry... - Ale to se rozumí, že to vím, okøikl ho domovník netrpìlivì, nekøiè tak, vždy kdyby se tady potloukali detektivové, museli by tì slyšet. - Poslouchej, ty slíkaèi, øekl Stavinoha starostlivì, já tì nechci strašit, ale tak se mnì zdálo, že za mým auáskem jelo jiný, a porád se mýho drželo. Tak sem vyskoèil a hasil sem si to prùchodama a voni se mnì ztratili. Ale teïkom pod mostem potkal sem dva tajný. Já je náhodou znám,

sou to sice dva nejvìtší pitomci vod pražskej policie, ale èert im vìø, esi nešli za mnou a nevobcházej to tady. - Poèkej tady, øekl „domovník“, já se pro všechny pøípady rozhlédnu. Když vystrèil hlavu ze dveøí, polekal se ètyø napøažených revolverù tak, že ani nevzdychl. Rychle mu dali roubík a želízka a Stavinoha se pøièinil, aby domovník nikdy nezapomnìl na to, jak pøi tom spolupracovaly Ferdovy lokty a ruce. Pak øekl: Tak to by bylo teda vodbyto; a ten smrad byl tak hloupej, že se pøed tema pánama pøiznal, že vo všom ví. To koukaj, voni jeden Holino a Sachu. A teï si pudu pro hlavní lumero. Potom se Stavinoha popamìti vyšplhal po schodech. Mayer mu hned otevøel. Byl velmi nervózní. - Zpozdil jste se, vytkl. Nesete to? - Jo, nìco mi ta sleèinka pro nich dala. Je to tudle v kuvértu. Mayer to horeènì otevøel, prohlédl a zaklel: - Ale dovolte, Stavinoho, žertujete, nebo co? Co jste mi to pøinesl? To že je od sleèny? - Šmarjá, já mìl hnedka tušení, že bude malér. Vona sleèinka byla trošku støíknutá. Že si to popletla? - To je nepøíjemné, volal Mayer rozèilenì, ihned se k ní vrate a øeknìte jí, že musí poslat ty pravé papíry, máme-li je Luòáèkovi do rána vrátit. - Jo, tak já tam teda pojedu eštì jednou a øeknu jí, aby mnì dala ty papíry vod Luòáèka. Ale teï by to snad už mohlo bejt, ne? zvolal silným hlasem smìrem ke dveøím a myslil si: Ty chlapi maj òáký reglamá, že mušej dycky pøijít pozdì jako ten herec v ty veselohøe. Co „by mohlo být“? Co køièíte? zvolal Mayer... Ale vtom se otevøely dveøe a objevili se detektivové.

Jenže Mayer se vzpamatoval døív než domovník. Skokem se octl u psacího stolu a pokoušel se vytáhnout zásuvku, v které mìl revolver. Stavinoha mu byl sice v patách, ale pøece pøišel pozdì: Mayer vytáhl revolver a namíøil na detektivy, kteøí mu to oplatili. - Ale Majer, øekl Stavinoha, nepozbývaje duchapøítomnosti, voni sou rozumnej èlovìk, a daj si poradit. Bouchnou tøeba mì a sám dostanou tøi kulièky, a to by bylo na nich víc, než by snesli. Voni asi nevedí, že u domovníka ich èeká eštì vosum a že celá Kampa je zašpérovaná skrz batalión sapérùch. Tady se nedá nic dìlat. - Já vás zastøelím, syèel Mayer. - A co z toho budou mìt? Pae Majer! Rozložej si to. Esli mnì daj tu bouchaèku, tak vyfásnou pár mìsícuch a eštì se budou moct voženit se sleènou z hotelu Beránek. Ale esi mì bouchnou, kouká z toho šibenice. Tak to tady hezky položej na stùl a bude po komedii. Mayerova ruka se zachvìla - okamžik, který pro Stavinohu trval vìènost - a náhle klesla. Stavinoha k nìmu pøistoupil a odòal mu zbraò. - To je nejrozumnìjší, co mohli udìlat, povídal mu pøitom. Voni mnì holt nalítli, a to se nedá už nic dìlat. I toho Luòáèka mi prozradili. A aby vìdìli, já si pro toho jidáše hnedka du, a aby mu nebylo moc smutno, dám mu do cimry tu sleèinku, a vona mu bude moct vykládat vo anatomiji. Po tìchto slovech se Mayer, který se stìží držel na nohou, úplnì zhroutil. - Tak si ho vemou, pae Sach a pae Holina, øekl Stavinoha. Aspoò jednou vidìli, jak se dovopravdy dìlá èistá práce. A teï bysme mohli prohlídnout ten kvartyr, co myslej, pae Pátek?

Pan Pátek s tím úplnì souhlasil. - Ale pan Majer by nám tøeba pøekážel, soudil Stavinoha, já tady vím vo jednom kvelbíku a tam bysme ho mohli strèit i s tým hauzmistrem. - Je to však bezpeèné? zeptal se pan Pátek. - A jejej, pae Pátek, to mám vyzkoušený, vedí, pae Majer, øekl poouchle. Mayera musili dolù snésti, tak byl znièen svým neštìstím. Zato „domovník“ byl v zuøivém rozpoložení mysli. - Von potøebuje ten pán trochu vychladnout, øekl Stavinoha, vedí co, voni jeden hauzmajstøe, my sme eštì neprohlídli jejich šaty, a dovíco v nich maj. Pae Sach, svlíknou ho, my si to prohlídneme vedle, aby nám pøi tom nepøekážel, a voni, pae Majer, mohli by se taky slíknout. Tak honem, hoši, vod tyho vám ani pámbu nepomùže... A košili taky bych prosil, pae hauzmajstr, doví, esi v ní nemaj u límce zašitej zabiják... - Ty lumpe zlodìjská, zaøval „domovník“. - No já vim, pae hauzmajstr, ale nic ve zlý, dyk já se to nauèil vod nich, a teïkom jen špacírujou do koupelny... Pae Sach, pomùžou tam tìm pánùm, tam je máme istý, votamtuï nevede žádnej východ... Vyzvìdaèi se sice bránili, ale proti pìti mužùm byli bezmocní, zvláštì když byli nazí. I byli všoupnuti do koupelny a Stavinoha jakoby náhodou pustil na nì sprchu, a když pan Pátek protestoval, prohlásil: - Todle je mý soukromý èíslo, pae Pátek, a moc mnì do toho nešprkaj, já si to vostatnì pøed ministrem zodpovím. A nemyslej si, že tìm špinavcùm bude trochu toho mytí na škodu. Nezapomínaj, že voni nás tady votravovali penìzma a bìhnama. Co je proti tomu trochu tý vody? Když byla jeho pomsta nasycena, vypustil Stavinoha zmoklé vyzvìdaèe ze sprchy, poruèil jim, aby se oblékli, a zamkl je zase do koupelny, kde je nechal ve tmì, jak to udìlali oni jemu.

Potom se poèala zevrubná prohlídka celého domu, která byla korunována neoèekávaným výsledkem. Ve sklepì byla objevena celá fotografická laboratoø a podle vìcí, které tam byly nalezeny, bylo seznáno, že fotografování provádìl „domovník“. V Mayerovì pracovnì byla nalezena obšírná korespondence týkající se vyzvìdaèství a v železné pokladnì byly nalezeny kopie zcizených dokumentù a klíè k tajnému písmu. Když ve dvì hodiny zrána byla prohlídka skonèena, jevilo se, že Stavinoha odkryl hnízdo velmi nebezpeèné špionáže, bohatì zásobené penìzi, nebo v jednom úkrytu bylo nalezeno za milión korun tisícovek. Potom vìznì vysvobodili. Byli v zuboženém stavu, zvláštì Mayer, který byl nervovì zhroucen a svou promodralou tváøí a tøesoucími se údy budil lítost. „Domovník“ se držel lépe, ale i on kýchal bez pøestání, jakmile se octl v prùvìnu. - Tak, kluci, øekl jim Stavinoha, mušim vám øíct, že ste se zaøídili náramnì, a já se vám nedivím, páè za ty tisícky, co ste mìli, mohli ste tady udìlat hotel. Mayer, když slyšel o tìch tisícovkách, poèal se tøást ještì více. - Ale dou, vytkl mu Stavinoha, že sou eštì teï tak divej po penìzích, mohli by se stydìt. No, já vím, von se s nima èovek tìžko louèí, dyž sou jako panny èisounký, a ani fald nemaj, ale dopøejou nám, abysme se s nima i my kapánek pomazlili... Nato Mayer sklonil hlavu a dal se vést jako beránek èekajícímu autu. Když se Stavinoha opìt octl na Kampì, bylo pùl tøetí. Všem se chtìlo spát, ale Stavinoha prohlásil, že služba má pøednost, a že jestli chtìjí dopadnout toho Luòáèka, musí být sleèna Andreadisová ihned zatèena. Byli tedy odesláni dva de-

tektivové se zatèenými a s koøistí a Stavinoha odjel s pány Pátkem a Holinou do hotelu Beránek. - Ale aèkoli byly již tøi hodiny zrána, veselá medièka se dosud nevrátila do svého hotelu. Neèekali na ni však dlouho. Pøijela autem, a aèkoli byla ve velmi veselé náladì, rozveselila se ještì více, když ve vestibulu jí vstoupil do cesty Stavinoha. - A, strejèek, øekla, copak mi zase chcete? - No, dyk mnì øekli, abych pøišel druhej den, a já sem k dámám dycky vod slova, sleèno. - Medièka mu poèala tykat: - Jsi ty ferina, strýèínku, ale musíš pøijít pozdìji, až se vyspím. - Jenže, zašeptal Stavinoha, mì posílá pan Majer. - Pan Majer, chechtala se, jste oba taškáøi, ale ty jsi ten vìtší. Tak pojï a povíš mi, co mi vzkazuje pan Mayer. Stavinoha mrkl na své prùvodce, schované za køesly, a následoval vesele sleènu. Otevøela, pohladila ho a øekla: - Snad to ještì chvilku poèká, vezmu si jen sprchu. Když Stavinoha nic nenamítal, vstoupila do koupelny a nechala otevøené dveøe. Bylo slyšet sprchu, její chichot, a pak zvolala: - Jenže, strýèku, zapomnìla jsem si vzít župan. Pøines mi jej, je ve skøíni. - S nejvìtší radostí, zlatíèko, øekl Stavinoha, tiše otevøel dveøe a vpustil do pokoje oba prùvodce. Potom vstoupil do koupelny. - Tak co, ty kuèeravý strýèku, smála se, ty zapálený milenèe, jaký je to zpùsob, vnikat do koupelny dámy ve ètyøi hodiny ráno? A kde je župan! - Sleèinko, øekl Stavinoha, voni sou moc hezká, ale zase tak moc hezká nejsou, aby mnì popletli hlavu jako Luòáèkovi.

Rázem vystøízlivìla: - Luòáèkovi? zvolala. Odkud ho znáte? A co vùbec znamenají vaše slova? - Znamenají tolik, že nedostanete døívejc košili, dokavád mnì a temto pánùm neøeknete, do je to Luòáèek. Spatøivši detektivy, hroznì vykøikla: - Kdo jsou ti lidé? - To je ouøad, sleèno. A já sem taky ouøad. My šecko víme a v tydle chvíli je už pan Majer i jeho pomocník v chládku. A vy tam pudete taky, a necháme vás tam nadosmrti, esi nám neøeknete po dobrým, do je ten Luòáèek... Medièka se zhroutila ještì hùøe než Mayer, a když se vzpamatovala, povìdìla jim ochotnì, že Luòáèek je dùstojník, který se do ní zamiloval tak šíIeNì, že se dal od ní užívat jako nástroj Mayerových piklù. Strávila s ním noc v barech a v sedm hodin ráno pøijde si Luòáèek sem pro dokumenty, které mìl Mayer mezitím ofotografovat a sem vrátit. V svém znièení povìdìla vyšetøujícím spoustu vìcí, které pøispìly k úplnému objasnìní celého pøípadu. To již byla obleèena a úplnì støízlivá. Pan Holina ji odvezl k jejím spoleèníkùm a Stavinoha si poèkal s panem Pátkem na její nešastnou obì. Luòáèek byl zatèen døíve, nežli se vzpamatoval ze svého úžasu, když našel v pokoji své milenky dva neznámé muže místo té, pro kterou zradil vlast.

Kapitola dvacátá struèná, která popisuje rozmluvu s ministrem národní obrany a Stavinohou a vrcholí v úplné rehabilitaci nìkdejšího kapsáøe Ferdy Bylo pùl deváté, když Stavinoha vstupoval do ministrovy pracovny, nevyspalý, unavený, ale nepøekonatelný. - Pøicházíte jako vítìz, milý pøíteli, oslovil ho ministr. Jsem šasten, že jsem se ve vás nezmýlil - aspoò ve vás. Nebo pochopíte, že jsem trapnì dotèen vším tím, co jsem musil slyšet. Opìt jeden zapomnìl na svou povinnost. A ty jejich pøípravy!... Nebýt vás, vzácný pøíteli, jak dlouho by ti lidé tropili svoje kousky? - No jo, poznamenal Stavinoha, voni se náramnì dobøe zaøídili, jako místodržitelstvím koncesovaná živnost. Penìz mìli habadìj, hezkejch holek taky, a mezi náma, pae ministr policie by na nì byla krátká. Snad máte pravdu, pane Stavinoha, jsem zpraven, jakou všestrannou èinnost jste vyvinul, co jste prokázal iniciativy, jak rychle jste soustøedil dobré plány... Vyznamenal jste se více než voják v poli, a ostatnì, kdoví kolika vojákùm jste zachránil životy. Víte, co si myslím? Že vás pøece jen navrhnu pro to vojenské vyznamenání. - Pae ministr... pae ministr..., - koktal Stavinoha. - Ano, jsem už rozhodnut. Kromobyèejný muž zasluhuje kromobyèejných opatøení. Vy to vyznamenání dostanete. Ale jedna vìc je mi nejasná. Proè jste dal svléknout do naha ty dva lotry a proè jste také na tu vyzvìdaèku uhodil, když byla jako Eva.

- To maj tak, pae ministr, von èovek, když je v šatech, je mockrát silnìjší, než dyž je nahej: Istì se im už nìkdy zdálo, že sou nahatej mezi vobleèenejma lidma, a to se istì cejtili slabej jako moucha. A já to zrovna vyzkusil v praxi, a je to vynález, že by stál za patentování: èovek zapírá, až se hory zelenaj, dokavád je v šatech, ale jak stojí nahatej proti vobleèenýmu, cejtí se takhle malièkej a poví na sebe eštì víc, než má na svìdomí. Ministr se zasmál: - No, nìco na tom bude, ale abychom se vrátili k vìci: Dostanete-li vyznamenání, nebude to nejvìtší odmìna, kterou pøijmete. Ještì vìtší odmìnou vám budiž vìdomí, že jste krásným èinem napravil høíšky své minulosti. Stavinoha cítil, že se mu derou slzy do oèí. - Moc pìknì to øekli, já se taky vopravdu cejtím jako novorozenì. Já bych teïka nedovedl kráct, i dyby mì do toho tahali párem volùch. - Jaké krásné srdce jste si dovedl zachovat za takových hrozných podmínek, øekl dojatý ministr. - To šecko dìlá láska. Já to šecko podnikal jen proto, abych se moh pøed Žofinkou postavit tak øíkajíc s èistým štítem. Vona mì vedla po tech novejch cestách, a bez ní bych nic nesved. - A pøece, pane Stavinoha - její láska by k vám spìla, kdybyste byl špatný èlovìk. Láska ve vás probudila jen to stateèné a dobré, co ve vás døímalo pod špínou. Vy jste vùbec nebyl zloèinec, to není možné, vy jste byl prostì nešastný èlovìk. - Pae ministr, už pøestanou, nebo mì rozbreèej. Já sem zvyklej, aby lidi vo mnì øíkali: Stavinoha, ten neøád, ten lump, a já si eštì teïkom myslím, že ten neøád si jen tak vyjel na dovolenou a nemùže si na to zvyknout, že sem vlastnì mrtvola. Dybych aspoò moh ztratit pamì!

- Nyní jste mne dojal nejvíce, prohlásil ministr, ale nebojte se, nikdo se už neodváží pøipomínat vám minulost. Zmedlouho celá zemì bude èíst o vašem hrdinství, a kdyby se pøece našel nìkdo, kdo neète noviny, ukažte mu tohle. A ministr podal Stavinohovi pøipravený dopis, v nìmž stálo: Pan Ferdinand Stavinoha prokázal vlasti s nasazením života výteèné služby a odmítl za to pøijmouti jakoukoli hmotnou odmìnu. Pomohl odhalit vyzvìdaèské pletichy, které ohrožovaly bezpeènost zemì, a prokázal pøitom vynikající iniciativu, stateènost a neochvìjnost. Zvláštì sluší podotknout, že vše provedl z vlastní vùle. To potvrzuje podepsaný ministr. - Prosím, to já nemùžu pøijmout, vzlykal Stavinoha, bych se stydìl takový psaní nìkomu ukázat. Vono by staèilo, dyby napsali: „Sleèno Žofi, mùžou si smìle pana Stavinohu vzít, já ruèím za jeho poctivost...“ A vona by si mì snad potom vzala, dybych mìl taky to hokynáøství. - Kdybych mìl svobodnou dceru a kdybyste se mìli rádi, dal bych bez váhání svolení k tomu sòatku. Ale má dcera je vdaná, a já bych vám pøece jen rád dokázal svou úctu. A proto vás prosím, abyste pøišel dnes v osm hodin do mého bytu, kde poveèeøíme a trochu si ještì pohovoøíme. - To pøídu s radostí, pae ministr, jenže já jím, s vodpuštìním, jako èunì. To vedí, èovek se uèil jen v tom kreminále. - Pro mì mùžete jíst tøeba pomocí prstù, vy máte dnes všechna práva... Pak pøišli ještì dva generálové a nejménì tucet štábních dùstojníkù, aby potøásli Stavinohovi pravicí; tu nižší chamraï už ani nepoèítal, jen s panem Neèasem si pohovoøil. A když se koneènì z toho vymotal, bylo mu jasno, že je opravdu nový

èlovìk. - Èoveèe, Ferdo, øekl si, ale ty kecáš! Dyby ses moh poslouchat, dostal bysi z tý tvý èeštiny neštovice. Ale teïkom, jako hrdina a budoucí hokynáø, muší to pøestat. Neøíkám, abys nekecal, jak ti zobák narost, dyž seš sám, ale pøed lidima Ferdo: jaká pomoc, musíš kousnout do vysoký èeštiny, kerou tam v tým ministerstvu mluví i nejposlednìjší písaø. Stavinohovi bylo horko, když si v tramvaji poprvé poruèil „pøestupný“. Vyvalil na prùvodèího oèi v obavì, zda mu neøekne: Ale, èoveèe, co se tak naparujou, mluvìj pøirozenì, jó?..., ale pruvodèí mu dal pøestupný stejnì vlídnì, jako kdyby ho byl oslovil pražskou mateøštinou. A tak, aèkoli ho po tom zdlouženém ypsilonu chvíli bolelo hrdlo i jazyk, mìl z nìho radost a byl na nìj hrd.

Kapitola jedenadvacátá smuteèní, nebo vypisuje, jak hrdinný Stavinoha spadl z oblak lásky do náruèí Utahané Lojzis a jak ho ministr marnì èekal k veèeøi Právì když Stavinoha, vystupuje z elektriky, uvažoval, budeli mít dnes k veèeøi i dobøe vychlazené rýnské, uvidìl starou paní Chalupovou. Beze vší pochyby byl to zase jeden z kouskù Osudu, který se podobá americké houpaèce: - Stavinoha byl již týden na výši a nyní pøišla jeho chvíle, aby zase sestoupil hodnì dolù. Je pøedností tìchto osudových pádù, že èlovìk se o nich doví zpravidla až v poslední chvíli, když už letí. Proto padá zpravidla s úsmìvem na rtech. To byl právì pøípad Stavinohùv pøípad. Uzøev starou Chalupku, pomyslil si: Hele! má tchynì! A protože Chalupka, která byla špatná na nohy, vlekla tìžce veliký koš, napìchovaný životními zásobami, z nichž nejvíce bil do oèí rubínový náhrdelník na dlouhém krku èerstvì zaøíznuté husy, skoèil Stavinoha k své budoucí tchyni, mysle si: Dobrý znamení, Ferdo, prvej známej, kterýho potkáš, je tvá nová mutrlinka... Sehnul se k brašnì a øekl svou zbrusu novou èeštinou: - Dobrý den, na ženskou je to trochu tìžké, odnesu vám to sám. - Ale s pámbièkem, dyž vám to dìlá dobøe, pane Stavinoha, šak mám už ruku jako z pukspánovýho døeva. Stavinoha to potìžkal a øekl: - Ale propánakrále, snad jste nevyhrála los? To je zásob jako na banket. - Ale to víte, pane Stavinoha, je to na zejtøek.

- No jo, máte recht, proè by se mìli v nedìli cpát jen buržousti; našinec si to také mùže jednou dovolit... Pøi tom se poèal z nìho slívat pot, ne sice pùsobením koše, ale strašné námahy, aby dodržel své úmysly, pokud se týèe správného jazyka. - Ale dìte, pane Stavinoha, co mluvíte tak zeširoka vo nedìlích, jako byste spad z mìsíce. Copa ste zapomnìl, jakej slavnej den máme zejtra? - Slavný den? O tom opravdu nic nevím. Víte, milá sousedko, já jsem mìl v tìch dnech tolik práce, že jsem si ani kale nevšímal, co se dìje u nás. - Tak to ste snad jedinej èlovìk na svìtì, kerej neví, že se mnì bude céra vdávat a že má zejtra, jak se øíká v nóbl rodinách, zásnuby. Stavinoha postavil koš na zem a zvolal: I prachsetsakra. Sleèna Madlenka se teda pøece vdá! - Ale né, Madla eštì né, ale Žofinka. Nastalo mlèení, nebo Stavinoha nebyl mocen slova. - To vás to sebralo, pokraèovala Chalupka, èlovìk, dyž se na vás kouká. by øek, že ta Lojzis ani neprášila, dyž øíkala, že si myslíte na Žofinku. Jo, ale vona udìlá inèí štìstí. Vona si bere za šest tejdnù nejfajnovìjšího øemeslníka, kerej je taky lidovej dochtor. Dyž se to veme poøádnì do ruky, vydìlá se z toho fùra penìz a Žofinka bude mìt brzy barák. Vìrej, pane Stavinoha, já bych nejraèi radostí breèela, a je to takový štìstí, že si pøipadám jako v Jiøíkovom vidìní. Žofka, a nevìstinka! A pøece jo! A dokonce døív než Madla...Ale, pane Stavinoha, nevokouk jich nìkdo? Voni zezelenali! Esi jim to nepøestane, dou k panu Foltrovi, to je jako ten mùj ze, von jim jistì vod toho pomùže. Stavinoha zùstal sám se svým novým životem, s ministrovým dopisem v kapse a se svou spisovnou èeštinou. Byl zra-

zen. Kým? Žofkou? Ach, ta nebyla nièím vinna, vždy mu ani slovíèkem nedala nadìji. Kdo ho zradil, byl mocnìjší než Žofi, byl to jeho osud, ta americká houpaèka, která s ním dlouho mírnì komíhala, až najednou ho vznesla tak vysoko, aby padl tím hloubìji. Stavinoha, teï bílý jako køída, stál tváøí v tváø osudu: Nejprve letìla k èertu jeho spisovná èeština: - Jo, tak vono je to takovýdle! Jo, tak mám vostat gaunerem! Prst boží! Potom došlo na ministrovo psaní: - No tak já budu zasejc metlou lictva. Já pudu v tý chvíli zasejc sehnat svý kadeti, ale ten ministr za to nemùže, a tu vostudu mu nesmím udìlat, aby našli v mý kapce psaní vod nìj, že sem hrdina... Vytáhl psaní z kapsy a roztrhal je na malé kousíèky; a vítr, nemilosrdnì fuèící kolem domu èp. 6660 v Žižkovì, již se postaral, aby v malé chvíli zbylo z ministrova psaní stejnì málo jako ze Stavinohovy spisovné èeštiny. A nyní mìl jít k èertu souhrn všeho, co bylo znièeno: Stavinohùv nový život. - A teï se pudu rozlouèit s novým životem, zvolal a vrátil se, tøeba bez kadetù, do mìsta. Již se octl v Hybernské ulici, kde se tak dobøe loví na tøech nástupištích, a již si vyhlížel jako vlk koøist, s níž by vklouzl do starého života, života bez takových drtivých pøekvapení, jaká právì prožil, a bez takových pekelných muk, jaká mu zpùsobila jeho spisovná èeština. Byla sobota a všude bylo strejcù a cestujících, spìchajících roztržitì na nádraží, a žen, vracejících se z nákupù. Bylo to ideální lovištì, ale Stavinoha vidìl, jak nechává uniknouti jednu pøíležitost za druhou. Zde byl napøíklad tlustý venkovský obchodník s dvìma zavazadly a pùltuctem balíèkù; kabát mìl rozhalený a v náprsní kapse se kulatila nejsvùdnìjší penìžní taška, jakou kdy Stavinohovi ten nejlepší osud pøinesl do cesty.

A pøece se Stavinoha zastavil dva kroky od tatíka, jako by byl nìèím ohromen. Strejda zmizel ve voze i se svými balíèky, vùz odjel, ale již nastávala nová tlaèenice, pøinášející nové obìti, volající po obrání. Opìt se rozmáchl se starou Iví silou a opìt mu prsty u ruky zdøevìnìly, ba co více: tentokrát vidìl, jak se na jeho prsty dívá vyèítavì nìkolik oèí: Byly to oèi viceprezidenta Kvìcha, Žofinky, ministrovy... Stavinoha seznal, že kletba tìchto oèí nebude z nìho sòata døíve, pokud se neobrní proti jejich úèinku. - Já už nejsem ten starej Ferda, zalkal, tøesa se na celém tìle; Eliášku, dybys mì moh vidìt, to by ses smál... Já sem se mezi tìma pánama zkazil. Ba né, já už nejsem k nièemu, ani na zavøetí se nehodím... Zkazili mnì život... Napadlo ho, že se musí opít, aby pøekonal kletbu. Tak, aèkoliv nebyl ještì ani èas k obìdu, spìchal k Staré èubajznì a tam poèal píti, èekaje, kdy koneènì zahoøí odhodláním dosti silným, aby protrhl smùlu a její prokletí. Aèkoli však do sebe lil neuvìøitelné množství alkoholu, vysvobození nepøicházelo. Již se zešeøilo, již nastala tma, již pøicházeli denní hosté, vítající s potìšením Ferdu mezi sebe, a již tu byl i bohémský básník Gusta Mašoha a poèal skládat nové sloky k svému eposu o slavných èinech Ferdových a chvíle Vysvobození stále nepøicházela. Zato po deváté hodinì pøišla Lojzis, aby se osvìžila sklínkou likéru. To již bylo vylouèeno, že by Stavinoha mohl ještì této noci nabrat sílu k svému vysvobození. Celý výsledek jeho dlouhého sebepovzbuzování byl ten, že spoèíval, namol zpitý, u stolu, pobryndaného všemi druhy alkoholu, co se dostaly u Františka Pavlíka vdovy, a že každému, kdo ho oslovil, øekl blábolivì:

- I kuš, pišišvore, a nezdržuj mì; copa nevidíš, že du k ministrovi, kerej mì èeká k veèeøi s chlazeným mozelským...? To øekl také Lojzis, když ho oslovila, myslíc si: No, je to neøád, ten Ferda, moc mnì ublížil, ale pøece jen sme starý kamarádi, no né? Když se podivila jeho odpovìdi, vysvìtlila jí krèmáøka: - Todle vykládá už od veèera, a vono je to tak blbý, že se tomu už nesmejeme. Ferdo, vymysli si zas nìco inyho, jó? - Jo, øekl Stavinoha, tak já už du..., a pokusiv se povstati, spadl pod stùl a tam usnul. - Tady mᚠsvýho ministra, zvolala posmìšnì vdova, netušíc, že ministr opravdu už hodinu chodí kolem okna a vyhlíží, kdy se koneènì pøihrne ubohá postavièka hrdiny, kterého si doopravdy zamiloval. - No, já poèkám, esi se sebere, prohlásila Lojzis, a dyž se nesebere, pak ho seberu sama, a snad mnì ho nìkdo pomùže vodnýst, aby ho nesebrali. Ale podle rùznejch pøíznakù hych øekla, že se Ferda doèista pošukal.

Kapitola dvaadvacátá vypravuje o umìní odstraòování bradavic a o novém tajuplném proroctví Èerné babièky Hned po svém uzdravení pan Foltr pøikroèil k odstranìní bradavky na Žofèinì skráni a k podrobnìjším rozhovorùm o ženitbì. Dìl k Žofince: - Nemohu tu tvou bradavici na skráni ani vidìt. Odstraním ti ji ve tøech dnech, a uvidíš zase jako tenkrát pøi tìch pilulkách, které tì po jednom užití uzdravily, co dovedu, protože o tom nebudeš skoro ani vìdìt. Mám na to mast, kterou znám jen já a pak ještì jeden pošák z Brna. Kdybys vìdìla, co lidí mi už chtìlo to tajemství vyšvindlovat! Jeden holiè z Jeseniovy ulice mi nabízel za recept pìt stovek, a když mu to nebylo nic platné, posílal ke mnì všechny své pøíbuzné s bradavicemi a tìm pak tu mast seškraboval a rozbíral ji. Ale byl to moula, a po masti, kterou z toho rozbírání udìlal, lidé dostali lišej. Ta mast, Žofi, sama by mì uživila, kdybych z toho chtìl dìlat kspitál... Drž dobøe a nedbej, že to trochu pálí, za chvíli to pøestane... Já jsem to dával lidem jen za režii, ale teï na tom taky pøirazím. Tak už je to, za deset minut ti to zaschne a pøestane svìdit... Ale ty se vùbec neptáš, proè chci na té masti pøirazit... Žofku výtka tak polekala, že se honem zeptala svým lapidárním zpùsobem: - Proè? - Bože, ty nic nechápeš! Svobodný èlovìk mùže dìlat lidumila, ale ženatý èlovìk musí pamatovat na svou družku. Teï ještì náplast - a je to hotovo. Já bych byl pro svatbu co nejdøíve, co tomu øíkáš? Pan Foltr se bezpochyby domníval, že mu

Žofka padne k nohám, a zalévajíc ho hojnými slzami vdìènosti, bude mu bouølivì dìkovat za tuto milost. Ale k jeho pøekvapení tak neuèinila. Sklonila hlavu a po pøestávce, jejíž délka pana Foltra témìø urážela, zeptala se tiše: - Rozmyslil sis to dobøe, Toníèku? - Bože, jaké rozmýšlení? Ostatnì - ano, dobøe jsem to uvážil. Budeš dobrou ženou, a já snad mohu za sebe také ruèit... Pøedstavoval si vše zcela jinak. Je to snad zaèátek tìch zklamání, s nimiž se setkává muž v manželství? Proto pøipojil trochu nakvašenì: - Zdá se, jako bys z toho ani nemìla radost? - Toníèku! Mám radost. Ale nerozhodl ses pøíliš rychle?... Neznᚠmne dobøe, tøeba budeš jednou litovat. Je tolik hezèích žen na svìtì. - Snad jsou, Žofi, ale srdce, to nejhlavnìjší v manželství, nemá žádná takové jako ty. Vše jsem si rozmyslil, odklady nemají smyslu pøi mém chatrném zdraví, a proto do toho bouchnem hned. Od zítøka za ètrnáct dní pøijdu k vám požádat o tvou ruku a za šest nedìl budeme mít svatbu. Tak bylo o Žofinì budoucnosti rozhodnuto v dobì kratší, než jakou potøebovala Foltrova zázraèná mast, aby pùsobila a zaschla. Toho veèera zažila však Žofka ještì jinou rozechvívající událost. Právì když se ubírala domù, pøemýšlejíc o tom, proè by mìla mít, octla se za ní Lojzis. Tato bojovná žena dosud napadala Žofku, kdykoliv se nahodila vhodná chvíle. Žofce staèilo, aby ji ucítila za sebou, a již, propadajíc dech, dala se na zbìsilý útìk smìrem, který byl právì volný. Tentokráte bylo to schodištì pøedního domu, ústící pøed obydlím plným tajemství. Domnívajíc se, že má stále Lojzis v patách, pøekroèila poprvé jeho práh.

- Vida, zvolala Èerná babièka, pøipravujíc nìco na lihovém vaøièi, tedy jste také pøišla. Vlastnì mé úøední hodiny už skonèily, ale je to taková vzácná událost - tak jen pìknì špacírujte dálejc... Èerná babièka uvedla užaslou Žofku do své úøadovny, která mìla pøi jedné stìnì police plné páchnoucích knih, pøi opaèné stìnì skøíò s vycpanými koèkami a uprostøed èerný kocour vzácného angorského plemene. Tedy i vy, sleèno Žofi, našla jste - koneènì! - cestu k Èemé babièce. Vìdìla jsem, že to jednou pøijde! Všichni ji najdou, i když se Èerné babièky sebevíce zøíkají. Máte napøíklad jednu sleènu z dobré mìštanské rodiny - pøirozenì že ji nebudu jmenovat, zde je to jako ve zpovìdnici. Její maminka je už od svobodna mou dobrou zákaznicí. - Já, øíká ta paní, ani nekýchnu, pokud se neporadím s Èernou babièkou, a nelituji toho, nikdy jsem na tom neprodìlala. A také se za to nestydím, protože Èemá babièka ví více než tøi univerzitní profesoøi dohromady. - Ale její céruška - no, to snad mužu øíct, že se menuje Lólinka, taková roztomilá, moc fajnová a hodná sleèinka s bildunkem, jenomže trochu moc hubená, vždycky se jí posmívala: Aber, Mama, entschuldige, das ist eine so grosse Naivität, jak jen mùžeš nìco dát na slova té hloupé ženské... Mé slovo, sleèno Žofi, že sleèna Lólinka tak mluvila. Ale já na to nic, já si jen myslela, no poèkej, cérunko, však ty budeš o Èerné babièce mluvit jináè, až pøijde pravá doba... A èekala jsem... Neèekala jsem dlouho. Najednou Lólinka poène mìnit barvu v oblièeji, hubne ještì více, vìší hlavu - zkrátka: láska jako ètyøpatrový barák, a to se ví, že nešastná. Já øíkám: Lólinko, svìøila se Èemé babièce, ta umí všechno zarychtovat... ale Lólinka na mì jen vyplazuje jazyk. A její máti øíká: Milá paní, já

jsem z toho nemocná, ta holka se zbláznila do jednoho pána, no, je to taky moc dobrá partie, ale von je moc vybìraèný a øíká: Všechno se mi na Lólince líbí, její duše, její tváø, její rodina, její vychování i vìno, ale jen to se mnì nelíbí, že je tak hubená. Když je ale tak hroznì hubená. Já nemùžu za svou povahu, já bych si Lólinku tøeba hned vzal, ale já se bojím, abych se jednou nezapomnìl. - A já mu øíkám - totiž ta Lólinèina máti - na to nic nedejte, já byla taky jako lunt, než jsem se vdala, to se všechno potom zmìní, jen si všímejte, jak dìvèata jako proutek zbaculatí, než uplyne pùl roku. Není nad manželství a dobrou èeskou zdravu... Ale ten pán na to, že jsou tady pøíklady manželek hubených a že se vùbec nedá popøít, že nìkterá v manželství ještì více zhubení, a že neví, co by si on v té pøípadnosti poèal, jestliže ho má Lólinka opravdu ráda, že by se mìla trochu snažit spravit se a potìšit ho. - Když jsem to slyšela, povídám: Frau Komerzialrat, to je malièkost, za tøi mìsíce bude Lólinka jako kulièka, ale musí se mi svìøit a musí mì ve všem poslechnout. - No, to by byla sama proti sobì, povídá její mamá, kdyby to nechtìla udìlat, ta se potìší, až jí to øeknu... Ale milá Lólinka se jen naškaredila, ona by sice ráda ztloustla, ale o mnì nechtìla ani slyšet. Že prý se tolik nesnaží a kdesi cosi, od èeho prý jsou doktoøi. A hned že pùjde k strýèkovi, ten má kliniku, ona že vìøí ve vìdu a že s pomocí vìdy ztloustne za mìsíc tak, že bude schopna vejít v manželství. - No, já jsem se jen usmála, já vím, co si mám myslet o tìch pánech od vìdy, copak nechodìj ke mnì jejich panièky, když je doopravdy zle? Èerná babièka je poslední písmeno v abecedì a mùže èekat... Tak se jen ptám, jak léèba pokraèuje, a slyším samý jásot. Pan strýèek prý øekl, to že je malièkost,

vìda že má v moci, aby èlovìk hubený jako fazolový lusk ztloustl jako beèka, a pøedepsal mléko, mouèníky, vajíèka, deset hodin spánku a žádnou práci. A pokaždé když pøijdu, slyším jásot: Lólince pøibylo pùl kila.. Lólinka už má zase o kilo víc... Holka jen leží a jí, je, s odpuštìním, jako ten krmník, vždycky mì volá, ukazuje mi své pokroky a ptá se: Co tomu øíkáte? - Na to já rozšafnì: na mém slovì nezáleží, hlavní je, co øekne pan ženich. Ale kdybych byla na jeho místì, øekla bych, že sleèinka už není tak hezká, jako byla... Lólinka se mnì smála, že prý Rudi se vrátí už za týden z obchodní ccsty a že je si úplnì jista jeho spokojeností... Ale, milá sleèno Žofi, dopadlo to zrovna, jak jsem prorokovala. Rudi pøišel, díval se, tváøil se jak šovík, a když si vzal mamá stranou, øekl jí: Jste jista, že je Lólinka opravdu zdravá? To mi nejde do hlavy, že všude pøibírá na mase, jen tam, kde na tom nejvíce záleží a kde se mi to ]íbí, nechce se to ani hnout. Milostpaní, pøední ozdobou žen jsou òadra, prosím, ale u Lólinky, prosím, je to èím dále tím horší... A si je všude hubená, já bych ji mìl i tak rád, ale tam, prosím, já za sebe nemùžu, ale tam jsem opravdu citlivý... - Plakala mamá, plakala Lólinka, plakal i ženich, ale že prý za svoji povahu opravdu nemùže, a tak odešel a ženský myslily, že už je po všem. A tak vám tady sedím a pøemýšlímbzrovna o tom smutném osudu Lólinky a najednou se vám otevøou dveøe - Lólinka. Je tlustá jako pivovarský sud, ale až na ta jistá místa, která vypadají jako chudinská kasa. To si mùžu pøedstavit, co se napøemáhala, než pøišla ke mnì po všech tìch øeèech, ale já jí to už dávno odpustila, a tak jsem si jen nechala dát slib, že se už nezahodí s vìdou. Pustila jsem se do toho, a než uplynulo ètvrt roku, ten její Rudi byl zasejc veselej, a tak kvaltoval s veselkou, že se všichni smáli.

- Zrovna tak jsem vìdìla, že i vy, Žofinko, jednou pøijdete. Nic ve zlém, jen mi povìzte jako matce, co vás ke mnì pøivádí, a já vám posloužím co nejlépe. Já nám sleènám pomoci na vícero zpùsobù. Nìkteré ke mnì pøicházejí, když byly neopatrné, jak to dala sama pøíroda nám ženám do vínku... Po tìchto slovech uèinila Èerná babièka významnou pomlku, a když se jí nedostávalo oèekávaného souhlasu, pokraèovala. - To se vás pøi vašem ctnostném životì netýká. Ale jiné, které to neštìstí nepotkalo, mají ohled na své tìlo a pøicházejí ke mnì, abych je masírovala. Já, sleèno Žofi, masírovala už velké pány, i jednoho lorda, a nebyl to žádný lord Brko. - Ale vy, pokraèovala, když Žofi zùstala nìmou i k tomuto svádìní - vy si pøicházíte pro ètivo. Máte pravdu: tydle romány, které èetly už všecky ženské ze široka daleka, nenajdete v žádné knihovnì ani u knihkupce. Tam vám nacpou knihy, a vy nad nimi usnete, ale s mými knihami se ani nechce jít spat. Máte tìch knih tady tisíc. Nìkteré mají jedenáct dílù. Jisté mé zákaznice ètou mou knihovnu už potøetí a jen na to si stìžují, že ji nedoplòuju. Ale nemohu, drahá sleèno. Takové knihy, které bych mohla pøibrat do této knihovny, už se nepíšou. Ta láska! Ty úklady! Ty mordy! A svazek pùjèuju za padesát haléøù. A protože Žofka nevìnovala jejím krvákùm ani pohledu, øekla Èerná babièka s výèitkou: - Ale, dušinko, proè jste teda neøekla hned, že chcete, abych vám vyložila karty... Než se Žofka èeho nadála, byla usazena na nízkou židlièku, Èerná babièka usedla do vysokého køesla, a berouc do ruky karty, pokraèovala mazlivì: - Vy mladé holky jste nìkdy tak hloupé. Proè se pøede mnou stydíte? Podívejte se tam do té skøínì. Vidíte tam šest èer-

ných kocourù, samozøejmì vycpaných. Tendle živý je už sedmý. Já užívám jen èerných kocourù a jmenuju je Medo, což je magické jméno. Krz ty kocoury jde osud jako po elektrice. A tendle Medo je ze všech nejlepší vodiè osudnosti. Vy se na nìj pìknì upøímnì podíváte a myslíte si: Karty, karty, karty, zjevte mi mùj osud!... Medo na vás zamžourá, pak si mi haène na klín... a karty padají, jak musí, já to jen ètu. I má céra medièka, která patøí mezi nevìøící, pøipouští, že je v tom nìco zvláštního, jak já uhodnu všechno, co je ostatním lidem skryto. Tak napøíklad Medo mnì už teï dal znamení. Sleèno, vy jste ve velké ouzkosti, no né? - Jsem..., zašeptala Žofka, cítíc se jako omámena obìma páry oèí, které byly na ni upøeny. - Jo, Medo je pašák, velký pašák. Sama má céra pøipouští, že Medo není obyèejný kocour, a øíká: Maminko, já se bojím tomu zvíøeti podívat do oèí. Mezitím Žofka pod kouzlem tìch kocouøích oèí slyšela Èernou babièku stále ménì a ménì; její slova k ní dospívala z dálky stále vìtší, byla stále dutìjší, až nakonec jich už neslyšela vùbec a zùstala na svìtì sama. Ona a Medo VII., jenž se promìnil v ohromné, tajuplnì záøící oèi, které do ni vnikly a slídily v ní po tajemstvích její duše. Pak se Žofce poèalo zvolna vracet vnímání, rozeznávala zase pøedmìty, èerný høbet Meda, který se svinul do klubka a o ni se již nezajímal, jako by již dost vìdìl - to pùsobilo na Žofku zvláštì mocnì a slyšela jeho pøedení, pøedení plné významu, nebo se zdálo, jako by v nìm cosi svìøoval své velitelce, která ho jednou postaví do zasklené skøínì vedle šesti jeho zasloužilých pøedchùdcù... Opìt slyšel Èernou babièku, ale ona tentokráte nemluvila k ní:

- Tak už dost, Medo, ty povídálku, už jsi mi toho našeptal... to zvíøe je dnes zvláštì elektrické, to se hned pozná poctivá panna... šel si haènout támdle do kouta. Zde máme ètyøi hromádky karet, jak nám je sleèna sejmula - Žofka o tom ani nevìdìla - tu ètvrtou si rozdìlíme ještì natøikrát... zase levièkou, sleèno, snímá se vždy levièkou, má blíž k srdci, které je archou všech tajemství... a teï zu rozložíme první hromádku... - Samé známé vìci, sleèno, nešastné narození a tak dále, co každý tady ví... no, tady je nìco nového: zlá ženská vás pronásleduje... je tomu tak? - Je..., vydechla Žofka, slyšíc kroky Osudu. - Tak vidíte! A co bude v druhé hromádce? No to se ví: ženský osud. Je tu on, a vida: tu je ještì jeden. A oba jsou jaksi uspìchaní je to tak? - Nevím, šeptla Žofka,... totiž vím jen o jednom, a ten opravdu spìchá. - Vy že o tom druhém nevíte? divila se Èerná babièka, myslíc si, jakým zpùsobem by pøedložila Stavinohovi úèet za toto nevyžádané zakroèení... To je divné... No, snad nám o tom nìco poví tøetí hromádka. Ono se opravdu stává dost èasto, že ubohá ženská šlape po svém pravém štìstí a ani dohromady o tom neví. Ale tady ho máme zase, toho druhého; to je ale co øíci, jak vás ten èlovìk má rád. Vidíte, jak k vám natahuje ruku? Nevidíte? Protože vy se k nìmu stále obracíte zády a vìøíte tomu nepravému, který to s vámi dobøe nemyslí. Vidím slzy, mnoho slz, to jsou vaše slzy. Vy jste uvìøila nepravému, a ten se k vám obrací zády. Ale uvidíme, co z toho bude nakonec... Èerná babièka rychle rozvrhla poslední hromádku. - Sleèno, zvolala slavnostnì, tady to máte: vaše karta se setkala s jeho kartou: On vás nakonec dostane.

- Ale kdo to je? zašeptala Žofka. - To nevím, v kartách nejsou adresy. To musíte sama vìdìt. A abyste vìdìla, jak jsem si svou vìcí jista, nedáte mi mou odmìnu døíve, pokud se nevyplní, co karty povídaly.... Jdìte, sleèno, a buïte klidná. Èeká vás štìstí, neuvìøíte-li našeptávaèùm a všimnete-li si pravé lásky, o které teï nechcete nièeho vìdìt...

Kapitola tøiadvacátá popisuje velký den sleèny Žofky, nenadále setkání pana Foltra s vidinou a konec všeho toho Velký Žofèin den nadešel, aniž tušila, že její matka tøemi slovy vehnala muže, který ji miloval tìlem duší, do záhuby. Avšak od samého rána vyvíjelo se vše jinak, než si Žofka pøedstavovala. Probudila se spíše se strachem než s radostí a hned po prvém kroku klopýtla o špatnou náladu své sestry Madleny. Toto bujaré dìvèe bylo silnì schlíplé po posledním dobrodružství, a pøedstava, že její budižknièemu sestra se vdá po nejkratší známosti, zatímco ona nesloužila mužùm nikdy za nic jiného než za nástroj prchavé rozkoše, plnila ji vztekem na Žofku. Toho rána si vyjela na sestru: - No, co se tak na mì koukáš, myslíš, že nevím, že bys mì dnes nejradìji vyhnala z domu? - Ale, Madli! ozvala se máti, což jsi už zapomnìla, co Žofinka pro tebe udìlala právì v poslední dobì? - To je toho, to by udìlala každá. Jenže by za to nechtìla, aby se její jediná sestra vytratila z domu, když má pøijít nìjaký panák. Však já vím, co si Žofka myslí: Aby se ten ženich nepolekal, až zví, že bude mít nemanželského synovce! V saïte se, že mu Žofka o mnì neøekla ani slova. - Neøekla jsem mu o tobì opravdu ani slova, Madleno, protože se nenahodila pøíležitost. - Nenahodila se pøíležitost, svatoušku! Stydí a nejradìji by mì zapøela. Ale to víš, mì dnes odtud nedostaneš ani párem koní, a jestli jen mrkneš, ztropím ti takový škandál, že tvùj panák se vytratí ještì rychleji, než se objevil...

A tak to šlo celé dopoledne, takže Žofka byla stále starostlivìjší. Matka ji musila pobízet, aby se už ustrojila, nebo se blížilo poledne, ale Žofka to vykonala beze všeho vzletu, takže když byla hotova, byla smutným protìjškem Madliným, která, nehledíc ke všem svým výhrùžkám, nastrojila se co nejrozkošnìji. - Ne, Žofi, øekla jí, když si ji dùkladnì prohlédla, vypadáš, že mi je tì líto. Vypadᚠjako mihule a ten Foltr musí mít silný koøínek, když tì snese. - Maminko, zavzlykala Žofka, ale matka, která už naslouchala u dveøí, sykla ostøe: - Ticho, jde!... Vzápìtí, døíve než Žofka mohla oslunit svùj zmuèený oblièej úsmìvem, ozvaly se údery Foltrových kloubù na dveøe, tak solilní, že v nich byla celá jeho povaha. A již vcházel Tóny, záøící v èerni a bìli, lesklý až po tu mrtvolnou, šedozelenou tváø. S ním vešel oblak vùnì kolínské. Ale nadevše vešla s ním taková ženišská vznešenost, že staré mámì vhrkly hned slzy do oèí a tak ji rozechvìly, že zapomnìla všechna slova, která si celý týden støádala k této chvíli. Cítíc, že to jediné je správné, vrhla se ženichovi kolem krku, cosi nesrozumitelného blábolíc, hojnì vzlykajíc a polívajíc ho slzami a polibky, ktere byly láskou a úctou. Tak prostì úchvatné dovedou být jen matky. Pan Foltr byl tím tak pøekvapen, že se podobal líbajícmu panáku, s nímž si dìlají, co chtìjí. A když se koneènì trochu vzpamatoval, již se octl v nové náruèi, ale ani tentokrát to nebyla náruè jeho nevìsty. Kolena se pod ním zachvìla a klobouk mu vypadl z ruky, nebo kdo ho tentokrát líbal a kdo si ho tiskl na dmoucí se prsa, pokládaná za nejpevnìjší na Žižkovì - byl jeho nebetyèný ideál, asistentka doktora Knoblo-

cha, tajemnì zmizevší z jeho obzoru právì ve chvíli, kdy ho pøivedla na myšlenky o jeho osamìlosti. - Ježíši Kriste, myslil si, nezbláznil jsem se? Neudál se se mnou zázrak jako v dobrých, starých pohádkách, kde v pravé chvíli nehezká babice se promìní v èarosvùdnou princeznu? Ale ne: vidìl, že jeho vyvolená nevìsta stojí opodál, stìží pøemáhajíc vzrušení, jež si nemohl vysvìtlit. Byla to naprostá reálnost, ale nevìdìl si s ní rady: byly tu obì ženy. Jedna, po které toužil a k níž se nedovedl pøiblížit, a druhá, která z toho tìžila a vnutila se mu za manželku... Právì tak si to pomyslil ten nevdìèný èlovìk, právì se v nìm zrodila myšlenka, že byl šerednì napálen, a to jen vzrostlo, když se dovìdìl že pøelud, který ho objímá a sladce líbá (chladné polibky Žofèiny proti tomu!), je sestra jeho vyvolené. - Proè jsi mi, Žofi, neøekla, že mᚠsestøièku! zvolal žalobnì, to je mi opravdu moc divné..., a bylo na nšm vidìt, jak je pro to rozèilen. Dokonce se i zapomnìl s nevìstou pozdravit. - To nevadí, švagøíèku, zašveholila Madlena, teï to vís, a dovol, abych to oslavila ještì jednou pøíbuzenskou hubièkou, jestli ovšem Žofi dovolí... Protože Žofi mlèela, podobna solnému sloupu, došlo k novému hubièkování, kterého se pan Foltr zúèastnil tentokrát s rozkoší, vtìluje ve skuteènost sny svých mansardových nocí. Potom øekl: - Tak se mi zdá, Madlenko, že bych tì mìl znát... Madlenka se zardìla: - Jsem asi nìkteré podobná - tì vidím dnes poprvé v životì.... Její kouzlo bylo tak veliké, že ji pan Foltr uvìøil, aèkoli by dal hlavu za to, že ona, a žádná jiná, byla onou fešnou asistentkou. Tak mu to ostatnì bylo pøíjemnìjší.

Potom došlo k události s kyticí, která byla druhým høebíkem do rakve Žofina štìstí. Tóny, jako všichni ženiši, pøinesl obrovskou kytici rùží, kterou pochopitelnì urèil pro nevìstu. Ale již nìkolik minut nevinná kytice pálila mu ruku. Po krátkém váhání rozhodl šalamounsky, že kytici pøinesl vlastnì matce Chalupové, a vlepil jí ji do ruky. - Ale, propáníèka, bublala Chalupka, takovou škodu jste si udìlal... Ale vono to ani nepatøí mnì, to snad tudle Žofince... Aby to bylo ještì horší, vytáhla si Madlena s koketním: Dovolíš, pane švagøe!... z kytice nejhezèí rùži. Když Tóny prohlásil, že to dovoluje s nejvìtší radostí, aèkoli už nemá úplnì na kytici právo. Madlena pøivonìla ke kvìtu a políbila hoj. Krev se vhrnula do tváøe Žofiny stejnì jako Tónyho a nyní pøišlo nìkolik událostí tak pøekvapujících, že toho není ani pøíkladu. Pøedevším od tohoto Madlenina èinu nebyl ženich s to, aby pronesl jediného slova. Zdálo se, že se ponoøil do úvah tak spletitých, že zapomíná, kde je a co je jeho povinností. Sice se na nì usmíval, když ho posazovaly za stùl, a dokonce jim cosi povídal, když se ho ptaly - ale co to bylo, nevìdìl. Na skráních mu vystupovaly øádeèky potu, který bylo sice lze pøièítati dusnu letního poledne a žhavé atmosféøe pøicházející od plotny, ale kupodivu tím trpìla ještì jen Žofka, kdežto Madlenì se daøilo co nejlépe. Jak pozdìji prohlašovala matka Chalupka, vypadal prý ženich jako žena, která poprvé pracuje k porodu, o nìmž do poslední chvíle nevìdìla. To platilo ostatnì také o nevìstì. Vydržela jen krátce na èestném místì, kam ji posadili, ale použila prvé chvíle, aby se mohla vytratit, a pod záminkou, že matka Chalupka potøebuje pomoci, nechtìla se hnout od plotny, aèkoli jí máti tiše a úpìnlivì domlouvala:

- Holka, rány boží, jdi k nìmu, vždy ti uteèe. Ještì nikdy jsem nevidìla takovou nevìstu... ale ani takového ženicha, a nevím, komu z vás tøí bych s vìtší chutí napohlavkovala... Za tìchto okolností míjel zásnubní obìd jako smuteèní hostina. A nikdo matce Chalupové nepochválil jídla, na nichž si tolik dala záležet. Dokonce i Madla se nakonec odmlèela a nevypadala o nic ménì zamyšlenì než snoubenci. Zdálo se, že i ji napadly takové myšlenky, že je nad nimi celá zkoprnìlá. Koneènì tomu propadla i sama matka, která se do poslední chvíle strašlivì namáhala, aby rozvázala jazyk tìmto tøem živým mrtvolám. V tu chvíli panovalo v kuchyni úplné ticho, rušené jen bzukotem velice nadšených much, až do toho padla tato mimodìèná poznámka matky Chalupky: - No jo, mušelo se to stát... Tu se pan Foltr strašnì polekal, vytrhl se ze svých myšlenek a s nepopsatelnou bojácností se zeptal: - Co se muselo stát? - I nic, odpovìdìla máti a hned nelogicky dodala: - Však víte. Madleno, dones nám èernýho kafate. Madlena, která poslouchala tuto rozmluvu, oèi majíc vytøeštìny, náhle ožila: - No, to mùže být, øekla, a zdálo se, že se jí stará veselost vrací. Vyskoèila s rychlostí a elegancí, které by Žofka nikdy nesvedla, otoèila se jako vítr, ukázala panu Foltrovi svá jemná lýtka, vycenila na Žofku své zdravé zuby, pohladila máti, a již tu byla s kávovou konvicí, a nalévajíc do Tónyho šálku, pøitiskla se k rameni omámeného zinkografa tak, že se mu zatmìlo pøed oèima. Ale ani èemá káva s úèinky tak povzbuzujícími nerozvázala jazyk pánì Foltrùv, aèkoli to bylo již neslušné. Vypil tolik šálkù, kolik mu jich Madlena naplnila, a když matka prohlásila,

„ale to je dnes hezky“, øekl „ano, ano“, aèkoliv už ètvrt hodiny pršelo. Káva byla vypita a již i Madlena poèala být zase nervózní. Tu si pomyslila matka: No, dìj se vùle boží, ale nesmí odtud odejít jako svobodný..., a pøinesla láhev vína, pøichystanou pùvodnì k jinému urèení - aby byla vypita na oslavu prohlášených zásnub. Nalila však toliko Foltrovi, chápajíc, že spotøebuje sám celou láhev, než najde odvahu øíci to, co se tak tìžce rodilo v jeho hlavì. A Tóny pil, pil, èerveò se mu vracela do oblièeje, a neoèekávanì prohlásil: - Kdybyste, dámy, vìdìly, jak jsem šasten. - No, to jsem ráda, Foltøíèku, na to máti - ale snad byste moh vypít eštì slzu. Avšak pan Foltr si zjednal pohybem ruky ticho. - Ne, až potom, pravil,... já musím teï nìco øíci... Vstal a bylo zvláštní, že aè mluví tak vesele, není s to odpoutat svùj pohled od ubrusu. - Velectìná paní Chalupová... Vážené sleèny...! Muži se tìžko žije na svìtì samotnému, zvláštì když je vážný a má pìkné postavení. No, co bych mluvil o sobì - každý o mnì dosvìdèí, že si vydìlám pìkné peníze, že nepiju, nekarbaním. A že žena, která by mì po ctila svou láskou, nemìla by se se mnou špatnì. Ale to musím øíci, že dnes jsem k vám nezavítal na obyèejnou návštìvu, dnes mì sem vedly jiné úmysly. Pøišel jsem, abych si tu vyvolil družku. Shledal jsem, že jsem zavítal do vzorné rodiny. Velectìné dámy - jsem šasten... velectìná paní Chalupová, pøicházím, abych vás požádal o ruku vaší sleèny dcery... Nastala vteøina strnulého, sklenìného ticha, v nìmž cvakot hodin na stìnì znìl jako poplach. Tóny horoucnì polykal a jeho pohled byl stále více zavrtán do ubrusu. Opakoval slabým hlasem... - Ano, o ruku sleèny dcery...

Ètyøi srdce bušila poplašnì ještì pìt vteøin. A všem se ulevilo, když pan Foltr koneènì odpoutal svùj pohled od ubrusu, podíval se na Madlenu, a našel v jejích oèích usmìvavý souhlas, vyrazil: - Madlenky...

Kapitola ètyøiadvacátá v které se kocour Medo VII. octnì v smrtelném nebezpeèí, avšak dostane místo mléka smetanu, a v níž Lojzis nanovo upadne do velkého nebezpeèí Námluvy vzrušily pøirozenì celý dùm èp. 6660 Žižkov, pøedevším ovšem Bidýlko, které bylo ve velkém napìtí již od støedy, kdy se náhle k vdovì po živém nebožtíkovi, paní Mašínové, pøestìhoval i se svými cesáckými kufry pan Popeláø. A nyní tu druhá událost rozvlòuje hladinu života... Všichni pøáli Žofce neoèekávané štìstí, a nepøekvapuje to pøi oblibì, které se tìšila. Ale co pøekvapovalo, bylo, že mezi lidmi, kteøí si nejvroucnìji pøáli, aby Žofka se octla co nejrychleji pod èepcem, byla i Lojzis. Když se Lojzis toho významného jitra probudila a když se napila své oblíbené ranní smìsi alaše s rumem, pomyslila si: Tak dnesky se tedy tý dùry vyèouhlý zbavím... Její cesta k manželství se Stavinohou je otevøena. Jen jediné jí kalilo vpravdì nedìlní rozmar: zvláštní vìštba, kterou vyslechla z úst svého orákula, Èerné babièky. Když ji navštívila v nadìji, že nyní, když cesta k Ferdovi je volná, karty jí øeknou: Oèekávej svý štìstí..., Èerná babièka byla naopak velmi nespokojena s kartami, kroutíc hlavou a dívajíc se na ni soucitnì, øekla: - Já vás, moje milá, nechci strašit, ale dnesky se mi ty karty nechtìjí vùbec líbit... Èekaj vás velký starosti! - Ale dopadne to nakonec dobøe? - Milá Lojzis - život není román, v kterém všechno dobøe dopadá - co vám mohu øíct, je jen to, že vás èeká velká cesta, a pøijde to nìjak kách...

Lojzis se zamyslila: - A kam bude ta velká cesta? Vždy já sem nejela vlakem, že se ani nepamatuju. - Vy toho na tìch kartách chcete! Tady je jen, že to bude moc a moc dlouhá cesta a že to pøijde kách! O této znepokojující vìštbì pøemýšlela Lojzis i nyní. Ale náhle se jí rozbøesklo v hlavì. Jak byla hloupá: ta dlouhá cesta to je cesta do manželského pøístavu, a kách to opravdu pøišlo, nebo, hle - kdo vyspává po jejím boku, není nikdo menší než Ferda Stavinoha! Tomu pøedcházely jisté události v noci na dnešek. Asi k pùlnoci procitl Stavinoha v podstolí Staré èubajzny, a sotva se pohnul, ozvalo se sladké: - No, to sis èase, rošáku, tak už polez, esi mùžeš, paní Pavlík, dvì èerný kafištì s šutrem!... Byla to Lojzis, která mu pomohla z podstolí na svìtlo. - Èoveèe, tebe sem eštì nevidìla tak zmazanýho, øekla mu tou Žofku? - Dovol, Lojzis, øekl Stavinoha, mùžeš mnì vysvìtlit, jak jsem se tady vocejt? Esi se nemejlím, tak bych mìl bejt u ministra; von bude chudák z mýho záhadnýho zmizení celej pryè. Lojzis se pøi této nevysvìtlitelné poznámce jen zachvìla, ale pøemohla svou touhu pøivésti Ferdu ráznými prostøedky k rozumu a øekla mu témìø nìžnì: - Heleï Ferdo, dyž sme se tak pìknì sešli a ty seš tom svìtì zrovna tak opuštìnej jako já, muší ti øít, že si na tebe už dlouho myslím. Ty si má poslední láska, a vo poslední lásce platí to samý jako vo první: muskej jí nikdá neuteèe. My to dáme dohromady. Ty zase zaèneš pracovat a já se budu vo tebe starat. To je pøeci vode mì hezký, no né? Leè Stavinoha odpovìdìl na tuto výzvu nejneoèekávanìjším zpùsobem. Vztyèil se jakžtakž a hrozným hlasem zvolal:

- Pani Pavlík, kolik je lastnì hodin, já na nì voca nevidím... A když uslyšel, že pùlnoc minula, zabìdoval: - Lojzis, ženská, ty mì tady zdržuješ kecáním a ministr na mì už štyry hodiny èeká. Avšak Lojzis mìla s ním ještì trpìlivost: - Já vím, Ferdáèku, že toho chceš nechat, ale vodpus, pane, ale je to blbina. Ferdo, ty - takovej talent. Ty si už zavedenej jako stará firma, a esi seš nespokojenej, tak je to jen proto, že ti chybí ženská péèe. A já ti ji vopatøím. Ferdo, kam deš? Ale mìla zvolat spíše: Kam lezeš? Nebo Stavinoha, pokusiv se postavit se na nohy, octl se na všech ètyøech, ale s palièatostí, která ho vyznaèovala, motal se pomocí rukou a nohou ke dveøím. - Von se zbláznil! zajeèela Lojzis. Èovek si ho chce vzít za muže, a von se zblázní. - To asi z radosti, Lojzis, mínil Gusta Mašoha a rychle improvizoval ètyrveší: Uslyšev, že slibován mu svatý stav, Stavinoha, rytíø bez báznì, na útìk se na všech ètyøech dav, spìchá už do ledové láznì. Jako by tyto verše byly poslední ranou do jeho houževnatosti, Stavinoha se náhle svezl na bok a zabrebtal: - Lidièky, já du k ministrovi, nezdržujte mì. Nyní došla i Lojzis trpìlivost. - Èlovìk se s nim tahá vod osmi hodin, vo všechen kšeft se skrz nìj pøipraví, a von nemá pro jednoho ani slovíèka. Tak se tedy vychrò, cikáne, a mìj mì rád... V lokále zbyli jen Ferda, Gusta Mašoha a Františka Pavlíka vdova. - Takhle já tam nikdá nedojdu, mínil Ferda, prosím tì, Gusto, zavolej tu ženskou a øekni, že jí dám tisícovku, esi mì do-

vede k ministrovi... Mašoha ochotnì zavolal Lojzis, která ostatnì èekala pøed Starou èubajznou. - Tak už si dostal rozum? zeptala se Lojzis tvrdì. - Lojzièko, proboha tì prosím, sténal Stavinoha, nenechávej mì tady v tom élentu a doveï mnì k ministrovi, já ti za to udìlám šecko, co budeš chtìt. - Tak vy ste to slyšeli? zeptala se Lojzis obou posluchaèù, vy mnì potvrdíte, že mnì Ferda pøed váma a z dobrý vùle dal manželckej slib? Zvedl se a silou nevídanou zvolal: Lojzis, mᚠmou ruku danou... potvrdil Gusta Mašoha. - Tak vidíš, rošáku, oddychla si Lojzis, mohls to øíct hned a já sem nemušela pøijít vo dnešní kšeft. Potom, protože jiné dopravy nebyl Stavinoha schopen, naložila si ho s pomocí bohéma Mašohy na záda a odnesla si ho domù. le døíve než odemkla, zeptala se ho: - Pamatuješ se eštì, cos mnì slíbil? - Že tì pojmu za manželku. - Chceš mnì to dát písemnì? - Já ti to dám, jak chceš, jen mì už dones k mýmu ministrovi, žadonil sòatkový ochotník. A nyní si už byla Lojzis jista svou budoucností a nastoupila poslední a nejnesnadnìjší oddíl svého samaritánství: po pøíkrých schodech, vedoucích na Bidýlko. Šastnì se jí to daøilo, složila mdlé tìlo svého ženicha na žínìnku a honem pospíchala sehnat papír a inkoust. To však bylo znaènì nesnadné: v celém svém bytì nemìla nic, co by bylo k tomu vhodné, ale taková malièkost nesmí pøece oloupit èlovìka o jeho štìstí, tak pernì vydobyté. Vìdouc, že Stavinoha má na svìdomí jakési literární pokusy - psal prý své Pamìti - vzala mu z kapsy jeho klíè a opatøila si v jeho obydlí vše, co potøebovala,

a ještì nádavkem láhev koòaku. Jenže než se vrátila, usnul Stavinoha tak tvrdì, že ho nemohla mocí probudit. - Tak co s lajdákem, zvolala žalostnì. Slíbí to ubohý ženský sòatek a pak si usne. Ale to nevadí, dyž to nemùže podpisovat. Já níže Psaný stvrzujy týmto, že si vemu Sleènu Alojsiji Tichou do tøech (pøeškrtnuto) do dvou Mìsícùch za Manželku. - Tak - a tadyhle rošáka podepíšu. Stalo se. Ale když se posilnila z pøinesené láhve, napadlo ji, že by snad Ferda mohl ráno popøít pravost svého podpisu. Po delším uvažování se rozhodla, že pøipojí za Stavinohùv podpis tøi køížky. A tyto nevinné køížky naplnily ji takovou jistotou, že ulehla vedle chrápajícího Stavinohy a v malé chvíli usnula stejnì tvrdì jako on - - A právì když Lojzis zažívala ráno nejblaženìjší chvíle svého pohnutého života, dospìvši k novému výkladu vìštby Èerné babièky, ve svém bytì, který byl mlèelivým svìdkem tak mnohých jejích triumfù, Èerná babièka prožívala chvíle nejhroznìjšího zoufalství. Do poslední chvíle doufala... a nyní je celá její reputace vybudovaná pracnou, témìø tøicetiletou námahou, v sázce. Zanedlouho se dostaví na Bidýlko ženich a proti její nejjasnìjší pøedpovìdi bude vlídnì pøijat. Až se to dozví veøejnost, Èerná babièka bude znièena. Na její dráze se sice tu a tam pøiházelo, že se splnil pravý opak její delfské vìštby, ale to se stávalo s lidmi ze vzdálených konèin mìsta, takže i když se tím pochlubili, nedovìdìlo se to její nejbližší okolí. Naproti tomu tento skandál zasáhne ji pøímo v jejím pùsobišti... Èemá babièka, s ješitností všem umìlcùm vrozenou, pøehánìjíc vý-

znam svého já, rvala si vlasy, vidouc již, jak za ní služky pokøikují, jak se jí její klientela vyhýbá a jak je všem na posmìch. A nebohý Medo VII., z nìhož uèinila obìtního beránka, aèkoli celá vìc byla jen dílem její jemné psychologické intriky, krèil se v koutku tu a tam, s prázdným žaludkem, nebo nebylo ani pomyšlení, že by mu dala ještì jeho ranní mléko za to, že „ji pøivedl do maléru“. Už všemi poduškami a høebeny i kartáèi ho bombardovala, takže kocour jen zázrakem ušel hanebné smrti, ale ani to ji neuklidnilo. Pohádala se sice také se svou dcerou, která se kocoura ujímala, ale to jen zvìtšilo její mravní žáhu. V hrozném rozèilení vybíhala na dvùr a koneènì zlé svìdomí pøivedlo ji až na Bidýlko. Bùhví co tam vlastnì chtìla, jen to bylo jisté, že mìla namíøeno k dveøím Chalupovic. Ale nedošla až tam, nebo kráèejíc kolem okna Lojzis, spatøila tam nové neštìstí, které bylo tak dìsné, že pro nì zapomnìla na ono, které ji sem pøivedlo. Spatøila blaženì se tváøící polonahou Lojzis, která nìžnì hladila oblièej muže, spícího vedle ní. Když se podívala lépe, vidìla, že onen muž je Stavinoha. Byl to šachmat, daný jejímu vìšteckému umìní. Ve dvou dnech byla poražena na dvou dùležitých bojištích: Žofka si vezme „nepravého“ a „pravý!“ nastoupí „kách“ dlouhou cestu s Lojzis... Jen nepøekonatelné opovržení, které vždy pociovala vùèi ženám podléhajícím slabosti, zachránilo Èernou babièku pøed mdlobou. Ale musela se opøít o brlení pavlaèe a dlouho trvalo, než se sebrala tak, aby se mohla dáti na ústup bez obavy, že lidé budou z její chùze hádat na opilství. Když se však blížila dveøím svého bytu, osud nešastného Medo VII. byl, jak se zdálo, zpeèetìn...

Ve svìtnici Lojzis nemohl se Stavinoha mezitím dosti navyvalovat oèí, když se probudil. - Miláèku, chceš kakao, èekuládu, kafe, èaj nebo alaš s rumem? nabízela Lojzis slaïounce, aèkoli mu mohla posloužit jen tím posledním. - Jak sem se tady vocit? tázal se Stavinoha, když se probral z nejvìtšího ohromení. Myslím, že sem byl èéra u ministra na veèeøi a potom... Zmínka o ministrovi Lojzis polekala. Snad se doopravdy nezbláznil? - Prosím tì, Ferdo, nekafrej už vo tom ministrovi, já sem byla z toho jelen už dost vèera... - a potom? ...ptal se Stavinoha palièatì sám sebe. - Potom? zvolala Lojzis, okøívajíc, - potom sme si øekli, že se vememe. - Dovol - kdo si co øek? Kdo se má vzít s kým - a proè? - Ale pøece my dva, slaïoušku, vysvìtlovala Lojzis andìlsky. Ty si mnì vèera øek u Èubajzny pøed svìdky: „Ty si, Lojzis, nejlepší žena na svìtì a já sem vopuštìnej jako utrženej knoflík. Tak se dáme na hromádku.“ Ale ty, rošáku, dodala ostøeji, pozorujíc jeho pochybovaèný výraz, já sem tušila, že se budeš chtìt z toho vykroutit. Tak sem si to nechala vod tebe raèi dát eštì písemnì. - Já sem nikdá nikomu nic písemnýho nedal, dìl Stavinoha s naprostou jistotou; tak hloupej já nejsem... - A co naše svatební noc? zvolala Lojzis tragicky. To mi taky upøeš, že sme si ji hnedle vodbyli? - Vo tom já nic nevím, Lojzis, to mᚠvode mì taky písemnì? - Tak ty tak, všiváku, vøískala Lojzis, ty si budeš dobírat ženu v jejích nejsvìtìjších citech? Napøed pøivedeš èoveka do hamby, a pak meleš, že vo nièom nic nevíš! Tak si to tady pøeèti...

S pokleslou myslí mu pøedložila svùj úvìrní list. Leè Stavinoha, sotva se na to podíval, zvolal: - Todle sem já nepsal, já se nechci chlubit, ale za takový písmo a za takovej pravopis bysem se stydìl. - Šak tì nikdo neøíká, žes to psal, ale ty tøi køížky si udìlal vlastní rukou, a to pøed zákonem platí. Stavinoha se zamyslil: - To je mnì divný, Lojzis, já se dovedu pøece podepsat celým ménem, dyž sem pøi rozumu. Proè sem najednou tady škrábal køížky? - No, pøipustila Lojzis, ty si už, èoveèe, nebyl moc silnej v péøe. - Èili byl sem zlitej jako hodináø. To nemá žádnou cenu, Lojzis, èlovìk, je-li vopilej, jak zákon káže, mùže tøeba druhýho zabít a dohromady ho nesmìj vodsoudit. A dyž ho nesmìj vodsoudit za opilství na šibenici, nesmìj ho vodsoudit za vopilství k manželství. Nyní se zamyslila Lojzis. - Ale, Ferdáèku, øekla slaïounce, heleï, proè by sis mì vlastnì nevzal? Sem snad pro tebe, ty rošáku, špatná? Nejsem fajòácká ženská s vychováním, z dobrý, jenerálský rodiny? - Já vím, Lojzis, že mᚠdobrý srce, vo to by nešlo, ale dyž já sem si øek, že už vostanu starým mládencem. - Ale to taky mùžeš, Ferdo! Pøece s tým nemusíme bìhat na magistrát. Vostaò starým mládencem, já teda sleènou, ale esi si myslíš, že esi si myslíš, že po tom, co sem pro tebe už vytrpìla a co sem pro tebe udìlala, pustím tì jen tak lehko z toho, cos mnì pøed svìdkama slíbil a tudle podepsal - to teda znᚠmoc špatnì Lojzis. - Lojzis, øekl Stavinoha diplomaticky, dyk já se vo tomdle nevyjadøuju, že né, ale pár dnuch na rozmyšlenou bys mnì

snad mohla dát. Dyk i vodsouzenej má tøi dni èasu na rozmyšlenou, esi pøijímá, nebo nepøijímá šibenici. - Tak si to tedy rozmejšlej, prohlásila rozmrzele, ale vostaneš už u mì. A abys nemyslel, ty lumpe, že mì dobìhneš, skovám ti kalhoty. Vostatnì ja se tì divím, že s tým dìlᚠteïky takový štráchy, dyž se ti pøeci ta tvá nohatá mihule vdává... To byla rána jako palicí, a kdyby byl Stavinoha neležel na posteli, jistì by se byl skácel, nebo a bylo jakkoli nepìkné, co vèera dìlal, tu dobrou stránku to mìlo, že mu dalo zapomenout na pøíkoøí, které bylo na nìm spácháno. Teï však rychle pøed ním zase vyvstalo vše, co musil prožít právì ve chvíli, kdy se domníval, že je pøiveden na práh štìstí. Sklonil hlavu a již se Lojzis nebránil a slíbil jí vše, co na nìm požadovala, nebo nyní mu již na nièem nezáleželo. Aby dostal své kalhoty, zaprodal jí svou svobodu bez nejmenšího váhání, a byl tak otupìlý, že ani nepozoroval, že koòak, jímž ho Lojzis èastuje, je z jeho zásob. Tak míjela hodina za hodinou, až se pøiblížilo poledne. Tu Lojzis poznamenala, že teï právì èeká ta nohatá mihule toho svého. - Lojzis, øekl Stavinoha, procítaje ze svého omámení, ten koòák byl òákej votrávenej, já se nìjak necejtím, já bych byl možná štont udìlat nìco, co bych potom litoval, dybych sem vidìl brousit cizí lidi. Tak já raèi pudu, a tady mᚠtisícku, je poctivì vydìlaná, a nakup za ni u Starý èubajzny dobrý vìci a pozvi sem na veèír tu holotu, abysme ten den voslavili, a máli nìkdo nìjakej stesk, a pøíde taky a poperem se. - A co ten ministr, mužíèku? zeptala se Lojzis, pøijímajíc Mayerovu tisícku, k nìmu už nepudeš? - Ministr? zeptal se Stavinoha s nezmìrnou bolestí. Jakej ministr? Co to candáš, ženská! To se mnì asi jen vo òom zdálo.

Nato odešel, ale ne daleko. Byl puzen, aby si prohlédl toho muže, který nad ním zvítìzil u sleèny Žofinky. Pøedstavoval si ho nejinak než jako prince, ale když spatøil vychrtlého mužíka s tváøemi nezdravì zbarvenými, odplivl si: - Kanièka! No jo ale nejni hrbatej a nevypadá na zlodìje. Že sem to nemoh hned vedìt! Potom zahlédnuv Lojzis, jak se žene s jeho tisícovkou do hostince Františka Pavlíka vdovy, cítil, že pøíliš mnoho neštìstí se shrnulo na jeho slabá bedra, a že kdyby nyní šel nìkam mezi lidi, provedl by nìco, co by si pozdìji nikdy neodpustil. A pak také ho to pudilo spatøiti ještì jednou šastného soka: snad ho bude Žofinka doprovázet... I nalezl si místo, kde byl ukryt zrakùm vracející se Lojzis, a døepl si mezi hromadu všelijakých hrncù; ale ukrýval zbyteènì; Lojzis se nevracela. Patrnì podlehla svodu penìz a dala se hned do oslavování svého vítìzství. Tak strávil asi dvì hodiny. Byly velice parné, až nakonec pøišel deštík, ale Stavinoha o nìm vìdìl stejnì málo jako o sluneèním úžehu, který mu hrozil pøedtím. Byl zcela soustøedìn v oèekávání chvíle, kdy se ve vratech objeví šastný sok a Žofinka, od té chvíle jako nevìsta pro Stavinohu navždy ztracená.“ Místo toho však spatøil, jak z domu vychází sleèna Žofinka, sledována Èernou babièkou, která štìstím plakala køièela: - Tak co, budete se eštì vysmívat mýmu Medovi? Eštì štìstí, že se mnì ten kocour skoval do sklepa, ináè byste ho mìla na svìdomí. Neøíkala sem vám, že ten, co si na nìj myslíte, nemyslí to s váma dovopravdy a že si vás veme tendruhý? O Stavinohu se pokoušely - tento den už podruhé - mdloby. Sní, nebo bdí? Co znamená, že Žofinka odchází prostovlasá

a v zástìøe? Co znamená to nesmyslné volání Èerné babièky? Nechal Žofinku pøejít, neodvažoval se jí pøijít na oèi, zato se vrhl na Èernou babièku. - Co to znamená? jásala Èerná babièka. Inu to, že sem jí prorokovala, že ten flákaè, kterej ani neví, že se sluší, dyž se má sem pøiženit, aby se pøedstavil Èerné babièce, ji nechá, a že ji doopravdy miluje jinej. To sem myslila vás, pane Stavinoha, a vy, jak vás znám, budete za to jistì uznalej a nebudete nosit hodinky a øetízky k všelijakým lidem, dyž je tu Èerná babièka, kerá vám je vodkoupí stejnì dobøe. - No jo, šeptal Stavinoha, ale proè vodešla? - Vodešla? Øeknìte raèi: proè utekla? Mušela utýct z domu, a s hanbou, protože ten flákaè, místo co by si øek vo ni, øek si vo Madlenu. - Vo Madlenu, zaøval Stavinoha, to je smrtelná urážka, kerá nesmí vostat bez pomsty. - Ale pane Stavinoha, dyk vona je tím sama vinna, proè nedala na mý proroctví. A dyk vy mùžete bejt vlastnì moc rád, že to tak dopadlo. Ale, dodala po malé pomlèce, myslíc na svého ubohého Medo, esli máte v úmyslu pár jich vrazit tomu flákaèi, to nemùže nikdá škodit. Já teï muším k Medovi, chudákovi, von je vod rána s laèným žaludkem, ale já mu to vynahradím a dám mu místo mlíèka smetanu... Avšak Stavinoha již neslyšel její poslední slova, nebo se rozbìhl do domu, rozkacen jako ïas, aby pomstil èest sleèny Žofinky. Když pøibìhl na Bidýlko, byla pavlaè již vzhùru. Vítìzoslavný pokøik Èerné babièky pobouøil celý dùm a již jako vždy vše se tlaèilo na pavlaèi, rokujíc o pøípadu. Hlavní slovo mìla paní Dufková, která nejenže byla ochotna položit život za ženy,

zvláštì nehezké, kterým bylo ubližováno, ale vedle toho usuzovala, že je pøímo bohem seslaná pøíležitost, aby se mohla ještì jednou pomstít na té nestydaté Madlenì, která není v své kùži, nemùže-li aspoò jednou týdnì ukrást nìjaké muže. Ale dosud se rozpakovala, postrádajíc ovìøených podrobností. Vše se však zmìnilo pøíchodem Stavinohovým. Tento muž, jak bylo patrno, vìdìl vše, nebo syèe strašné výhrùžky, prodral se klubkem zvìdavcù a jako puma vpadl k Chalupovým. Rozumí se, že ostatní, s Dufkovou v èele ho následovali. Všem se naskytl pøekvapující obraz: zatímco matka Chalupka tiše plakala u stolu, aniž bylo lze rozeznat, je-li to štìstím èi z vìdomí hrozné viny, snoubenci, stuleni na pohovce, líbali se tak horoucnì, že ani nezpozorovali novou situaci. Teprve když Stavinoha zahømìl: - Co todle znamená? pan Foltr se polekal; zato Madlena nebyla ani pøekvapena a štiplavì øekla: - Je vám nìco po tom, pane Stavinoha? - To zase je, hømìl Stavinoha, mnì jako každýtnu poøádnýmu èoveku! - Nesplet ste si to s tramvají? zeptala se Madlena jízlivì, no, mutr, co si jako sloup a nezavøeš dveøe pøed lidma, který maj ve zvyku strkat nos do cizího kvartýru! Sem tu vlastnì u Chalupùch, nebo v Sodomì? pokraèoval Stavinoha. - Nejlepší by bylo všecko to tady vybílit, mínila Dufková, koukejte se na tu nestydu, eštì to má na tváøi znamení po našem soudu, dyž svádìla mýho muže, a už to šahá i po muži svý vlastní sestry. Zdálo se, že pan Foltr byl trochu pøekvapen tímto sdìlením, nebo prohlásil: - Nedovolím, aby se takto mluvilo o mé snoubence.

- Èlovìèe, køièela Dufková, vy nám budete rozkazovat, nám, který všechny, jak tu jsme, ji nachytaly s mým mužem! No, o tom vám taky asi neøekla, že má už dítì, který zaène na podzim chodit do školy. A to asi taky nevíte, že òákej Hanzlíèek je pro ni zavøitej, protože pro ni krad. A že ji nachytala, je tomu pár dní, policie polonahou v parku, a tak opilou, že nìjakej dochtor, u kterýho byla za asistentku, rádìj vod ní utek a už se k ní nehlásil. Pokud nepadla tato slova, pan Foltr nevìøil ani zbla. Ale toto poslední! Ta nápadná podobnost mezi Madlenou a asistentkou doktora Knoblocha! Madlenko, zvolal, co na to øeknete? - Co na to øeknu? zvolala Madlena divoce. Abyste hned šel, ano? Protože muž, který uvìøí takovým øeèem, nemohl mít èlovìka rád. Když vìci dospìly až sem, Stavinoha vychladl. Za tìchto okolností nebylo ani pomyšlení na pomstu na panu Foltrovi. Je ostatnì potrestán již dost, že si vezme Madlenu. To mu vnuklo ïábelskou myšlenku. - Paní Dufková, zvolal neoèekávanì, já se vám divím, že mužete øíkat takovy vìci. Každej sice ví, že Madlena má fakana, ale to je už dávno, a èovek to dovede vodpustit. Ale v ostatním je Madlena docela hodná holka a já bych mìl chu dát tomu pánovi pár facek, ne za to, že je velkomyslnej a že jí vodpustí toho haranta, ale za to, že pøived sleènu Žofi zbyteènì do lickejch hub... - Ale pane Stavinoha..., brebtala zkoprnìlá Dufková, vždy pøece já a Jaroslav... a ona... - Paní Dufková, dìl Stavinoha, pøistupuje k ní tak tìsnì, že polekanì couvala - co sem øek, je pravda, a kdo se bude do toho eštì míchat, bude mìt co dìlat s panem Stavinohou.

- Ale pane Stavinoha, blábolila Dufková, a Stavinoha vida, že jeho zájmy jsou docela jiné než zájmy paní Dufkové a že by nikdy neocenila jemnou krutost jeho ïábelské pomsty, vystrèil prostì paní Dufkovou ze dveøí, a opøev se o nì, aby sem nikdo nemohl, øekl zdvoøile: - A voni, pane, vodpustìj, esi sem ich vytrh z pøíjemnýho zamìsknání, a nevìøej ani slovo tem ženskejm, který to jednoduše Madlenì nepøejou. - Mnì je jako v pohádce, zvolal pan Foltr, Madlenièko, mùžeš mnì odpustit? Madlena mu odpustila, vrhajíc køivé pohledy na Stavinohu. Nato pan Foltr poprosil Stavinohu, aby jim dìlal spoleèníka, což Stavinoha odmítl a porouèel se, požádav Chalupku, aby ho doprovodila. Teprve pøed domem odložil masku zdvoøilého gratulanta: - Paní Chalupová, esi v pekle potøebujou švigrmutr, to místo je systemizírovaný pro nich. - Pane Stavinoha, zalkala Chalupka, nevodsuzujte mì eštì vy, dyk já to myslela dobøe. Dyk já, dyž sem vidìla, že se pan Foltr nahonem zabouch do Madly, øekla sem si: A co by z toho mìla Žofi, dybych øekla: A to zas ne! Tak sem jim požehnala, aby to aspoò zvostalo v rodinì.

Kapitola pìtadvacátá uvádí nás do idylické rodiny zlodìje Petøíèka a popisuje blíže velkou cestu, kterou Lojzis nastoupila Ještì než se rozlouèil se zdrcenou matkou Chalupkou, byl Stavinoha jako na trní. Na koho v celé historii jaksi zapomnìl, byla právì nejhlavnìjší osoba - sleèna Žofi. Nyní letìl, lituje, že pražská dlažba neuchovává stop, a myslil si nejstrašnìjší vìci. - Ty holce nešastný jistì to stouplo do hlavy a šla se utopit, dyž teïka nemá ani ženicha, ani domov. A já sem se zatím malichernì mstil na tom boulovi. Ale protože ho zdravý rozum neopustil ani ve chvílích nejvìtšího rozrušení, napadlo ho, že Žofi šla jistì „k vodì“. Mìl tedy nadìji, že ji ještì dostihne, potká-li nìjaký volný automobil. To se mu také poštìstilo, a ještì pøed žižkovským pomezím se ukázalo, že jeho úvaha byla správná: spatøil známou postavu, ubírající se sklesle tak pøímým smìrem, že nebylo tøeba zvláštního dùvtipu k myšlence, že sleèna Žofi jde, kam ji nohy nesou. Zaplapámbu, zajásal Stavinoha v duchu, že nepatøí k tem zuøivejm, co skáèou pod první auák... to bych si nikdá nevodpustil. Pak propustil vùz a nesmìle se pøiblížil k sleènì Žofi. Podívala se na nìho s nesmírným pøekvapením, zrovna jako by to nebyl Stavinoha, nýbrž stvoøení z jiného svìta, ale když vidìla v jeho oèích nepøehlednou oddanost, lítost a úctu, vrátila se k pozemskému a šeptala štkajíc: - Vy už o tom víte, pane Stavinoha? - Vím, sleèno Žofi, a šel sem taky za to toho chlapa zboulovat. Ale pak mì napadlo, že bude lepší, dyž ho vopentlím, a tak sem ho vyrval z rukou ženckejm, kerý ho chtìly lynèovat,

a øek sem mu, že ani nemoh Majdolenu, kerá by se k nìmu hodila. A to je taky pravda. Pane Stavinoha, øekla Žofka, mnì na tìch lidech nezáleží. Celá vìc byla pro nás oba velké nedorozumìní, a zaplapámbu, že se vysvìtlilo, než bylo pozdì. On mì nemìl rád a já jsem poznala, že ani já jsem ho nemìla ráda. - Ale potom..., brebtal Stavinoha, cítì, že se jeho paty kladou na práh nebes. - Chcete se ptát, proè jsem odešla? Inu, pane Stavinoha, to mì tak dojalo, že vlastní máma... Že mì zradil pan Foltr, to mu nemohu mít za zlé. Madlena? Snad to udìlala jen ze vzteku. Ale máma! Kdyby byla aspoò øekla: „No, já vám nemohu bránit, ale není to hezké...“ Ale ona neøekla nic takového a já jsem vidìla, že po celý život mìla Madlenu mnohem radši než mì, a proto jsem musila odejít a už se tam nikdy nevrátím. - To sou pády, øekl Stavinoha lítostivì, a právì takovou hodnou sleènu to muší potkat. Ale já tomu Foltrovi pøece nalinýruju, ovšomž až budou svoji. Žofka jako by si teprve nyní všimla jeho úlohy: - Tak vy jste mì šel pomstít! Ale proè jste to udìlal? A šel jste za mnou! Proè? Sotva to vyøkla, zardìla se jako mák a Stavinoha s ní. Na malý okamžik pohledìli si do oèí a porozumìli si. Ale zevnì nebylo z toho nic patrno. Jen to, že nìkolik minut mlèeli a pøešlapovali na svém místì. Když koneènì Stavinoha promluvil, znìlo to už jiným tónem: - Tak už je to vodbytý, sleèno Žofinko? - Je. Jsem ráda, že to tak dopadlo. - Jo, vy byste se k sobì ani dost málo nehodili; to nebyl muskej pro vás, sleèno Žofinko, vy zasluhujete - hrdinu!

- Ale jdìte, pane Stavinoha, øekla Žofka, nepociujíc pøi nìm té tísnì, která ji vždy svírala, kdykoli hovoøila s jinými muži, jak bych právì já mìla být hodna hrdiny? - Vy? Esi žádná, teda vy jistì. Vy ste nejlepší žencká, a já do smrti nezapomenu, jak jste mì politovala. Dojalo mì to tak, že sekám vod ty doby jen samou dobrotu. - Vím, pane Stavinoha, sháníte to hokynáøství. - Hokynáøství, zahudroval Stavinoha nepøíjemnì dotèen a ponížen, já sem schánìl docela iný vìci... Šak vo tým eštì uslyšíte. - No to jsem ráda, pane Stavinoha, od srdce ráda. Jen se toho držte a uvidíte, jak si vás budou lidé za to vážit. - Vy taky? - Já si vás velice vážím už teï, pane Stavinoha, od té doby, co jsem vás poznala. Protože jste vlastnì hodný èlovìk. - Ale já se bál, brebtal Stavinoha, že máte na mì stek skrz tu potøeštìnou Lojzis. - Za to jste pøece nemohl, pane Stavinoha. Co ona všecko napletla, to je pøímo k smíchu. Vezme si do hlavy, že vy a já se máme rádi... - To byl vopravdu dìsnì pitomej nápad, co, sleèno Žofinko? zašeptal Stavinoha. Usmála se, ale vyhnula se odpovìdi. On si to však vyložil, že neodpovídá, nechtìjíc ho urazit; s nadlidskou námahou pøešel na jinou stranu: - Ale my tu luvíme vo takovejch smìšnejch vìcech a vono už zaène sluníèko klesat a vy nemáte, de byste hlavu složila. Nebo máte? Kam ste mìla namíøeno? - K vodì, pane Stavinoha, øekla Žofka klidnì. Ale co je vám? - K vodì? - No ano - chtìla jsem po parníku k tetì do Bráníka.

- Jo takhle, øekl Stavinoha, pociuje nepochopitelné zklamání, ale co byste chodila do Bráníka, odtamtud byste mìla moc daleko do práce. Já mám lepší nápad, sleèno Žofinko. Mám jednoho známýho, je to moc hodnej chlap, a ten by vás u sebe nechal, než byste si našla nìco vhodnýho. - Já vám moc pìknì dìkuju, pane Stavinoha, je to od vás opravdu hezké, že se o mne staráte i v tomto smìru, ale já to nemohu pøijmout. - Aha, já vím, zašeptal Stavinoha lítostivì, co si myslíte: „Jaký jiný známý moh by mít ten Stavinoha než zlodìje, a mezi ty já nepudu.“ A von je starej Petøík vopravdu zlodìj, sme starý kamarádi, ale ináè je to hodnej èovek a kavalir, Petøíèková teprvá. Von má totiž ženu, voni sou spolu na hromádce, ale už aspoò vosumnáct nebo kolik rokùch. Má nìjaká ženská zlatìjší srdce než ta jeho Fanynka? - Tak jsem to nemyslila, pane Stavinoha, øekla Žofka a pohladila ho takovým záøivým pohledem, jako by ho jím odprošovala a spolu odmìòovala, já jsem je jen nechtìla zbyteènì obtìžovat, ale abych vás vyvedla z omylu... - Vy k nim pudete? vykøikl Stavinoha s takovým pøízvukem, že se kolemjdoucí po nich ohlíželi. - Ano. - Sleèno Žofi, já bych byl teïkom štont pro vás i èoveka zamordovat..., burácel Stavinoha. A dybyste mnì eštì chtìla podat pacinku... Žofka mu s úsmìvem vyhovìla, ba ponechala mu svou ruku trochu déle. Nyní byl Stavinoha zase jakoby zaøezán z velké radosti. Vùbec mu bylo, jako by se s ním svìt toèil. Tìch událostí, ten nenadálý obrat s Žofèinými zásnubami, její prohlášení, že pana Foltra nemilovala, její pìkné chování k nìmu... Stavinohovi bylo, jako by se každou chvíli mìla zemì pod ním otevøít

a pohltit ho. Nemohl uvìøit, že by ho mohlo po padesátiletém plahoèení potkat tolik štìstí... jistì se to za chvíli zvrtne... A tak, ponoøuje se støídavì do šíleného štìstí a dìsného strachu, dovedl Žofku do Rybné ulice na Starém Mìstì a zastavil se pøed malým, starým domem. - Tady to je, øekl. Ten barec vypadá spíš jako palec než jako palác, ale bydlet se v òom dá dobøe. A štìnice v òom taky nejsou. Teï si tady hezky stoupnìte do chodby, já se pudu podivat, esi Petøièková není náhodou v kiòásku, anebo esi nejni Petøièek zrovna zavøenej, a budu tu v cuku... Døíve než mohla Žofka jakžtakž urovnat své myšlenky, byl Stavinoha zase zpìt. - Šecko je hotový, zvìstoval. Až tam pøídete, bude mìt Fanda eštì voèi plny slzích. To sem ji tak rozbreèel, dyž sem jí vypravoval, co vám ten ksindl vyved. - Pane Stavinoha, øekla Žofka, proè to všechno? Jak se vám za to odmìním? Vlastní rodinou zrazená, blízkým èlovìkem potupená, jako pøekážející pes z domova vyštvaná, to jsem já, a nic více. A vy jste se mì tak ujal. Tak kavalírsky! A cítím se pøi vás tak v bezpeèí... - Sleèno Žofinko, zaúpìl Stavinoha, pro Krista drahýho, pøestaòte, nebo mì rozbreèíte zrovna tak, jako sem pøed chvílej rozbreèel Fanku. Copa necejtite, že todle šecko je má vodplata za tu nešastnou tašku? A než vám voplatím to vostatní, to už budu šedivej jako dìda. A dybych vám mìl voplatit tu krásnou chvíli, co jste mi právì pøipravila, nestaèilo by na to ani deset lickejch životùch... Asi za hodinu vypotácel se Stavinoha z pohostinského domu v Rybné ulici. Lidé, co ho potkali, mohli mít za to, že je opilý. Ale nevypil u Petøíèkù nic více než šálek horkého èaje s citrónem. Teprve pøed domem èp. 6660 Žižkov pøestal si poèínat jako opilý a naráz vystøízlivìl.

- Ježíšmarjá, zabìdoval, a vona tì tam èeká Lojzis a ta banda, co sem nechal pozvat... Nohy se pod ním zatøásly ne proto, že by se bál tohoto setkání, ale protože si teprve nyní vzpomnìl, k èemu všemu se zavázal Lojzis ve svém zoufalství. Jak se z toho dostane? Nezavrhne ho Žofi, až se o tomhle doví? Právì když byl nejzoufalejší a nejbezradnìjší, šustl se kolem nìho majestátní stín Èerné babièky. - Ale pane Stavinoha, jeminkote, to sem se vás polekala, nehnìvejte se, ale já si musím vodplivnout... Pane Stavinoha, co tomu všemu øíkáte? Napøed to s tou Žofkou a teï s Lojzis? Stavinoha se hned octl ve støehu: - S Lojzis? co s ní má bejt? Myslím, že teïka hoduje s kumpánama a že èekaj na jednoho lotra, aby byli komplet. - Chudák Lojzis, ta asi pìknì hoduje... Pane Stavinoha, to sem eštì nevidìla ženskou, která by se tak dovedla prát s policajtama jako Lojzis. - Lojzis že se prala s františkama? pochyboval Stavinoha. Na to vona nejni, tech se vona bojí jako dítì strašidel. - To ste teda mìl vidìt... Asi pøed hodinou vidím Sacha a Holinu a eštì jednoho ve stejnokroji. Copak tady chtìj? myslím si. A když vidím, že nejdou ke mnì, du se podívat, a voni si to hasej na Bidýlko a už jsou u Lojzis. Lojzis je tam vobložená samejma flaškama fajnovýho vína, votvírá akorát soudeèek s ruskejma rybièkama, ale když jí povídají, že muší jít s nima, protože rozšiøuje falšovaný peníze, a dyž jí zaènou všechno pøehrabávat, vjelo to do ní. Zaèala øvát, že si nenechá vod nìjakejch chlapù kazit veselku, vona že s policií chce dobøe vycházet, ale todle že je rošáctví, kerý si nenechá líbit. Dyž ji všecky tøi nemohli dostat ze dveøí, zavolali si eštì dva jiný, a pak se všem pìti podaøilo dostat Lojzis do etuje. Ale co

jich pøitom zase voni vod ní dostali, to, myslím, nepøijde Lojzis pod rok kriminálu. Teprve pøed ètvrthodinou vodešli dva poslední, a to byste neøek, i ve sklepì hledali a na pùdì, že prej tu nìkde budou stroje, na kerejch Lojzis ty falešný peníze dìlala. - Ježíšmankote, divil se Stavinoha, ale to pøeci možný Lojzis, a falšovat peníze. - No ale vy jste, pane Stavinoha! A co dyž vám øeknu, že toho u ní našli za devatenáct tisíc! - Ježíšmarjá, sténal Stavinoha. - Už mlèíte, vida, ale nejlepší je, že sem jí, je tomu pár dních, pøedpovìdìla, že udìlá dlouhou cestu a že to pøíde kách. Nemuším vám øíkat, že Medo mìl dnes smetanu i k veèeøi. Takovej kocour, toho nemìla ani Sibyla... - A taková ženská prohnaná mì chtìla za muže! myslil si Stavinoha.

Kapitola šestadvacátá v které má Stavinoha opìt živý sen a v níž zaèíná být slavným èlovìkem Ještì dlouho potom nemohl Stavinoha nemyslit na pøípad Lojzis. A když se koneènì položil na lože, tanèila Lojzis divoce kolem nìho, topila se ve falešných penìzích, zatímco mu pøedstírala chudobu, a lupiè Eliášek se mu vysmíval jako ïábel. Pak se do toho vmísil Foltr a prohnaná Madlena. A Chalupka, zrazující jednu dceru pro druhou. A tajuplný kocour Èerne babièky. A nakonec se do toho pøipletl také ministr, s nímž si to, bohužel, pokazil asi nadobro, a když by byl už usnul, napadlo ho pojednou: jen aby ten Petøíèek nezaèal Žofince vypravovat o tìch slavných èinech, k nimž se teï nechci znát!... To už bylo po spánku naèisto a Stavinoha snil, oèi maje otevøeny, snil o dni - snad to bude již zítøek - kdy se teprve bude moci odvážit pøed Žofinku jako rovný pøed rovného... až noviny popíší jeho hrdinství, které mu otevøelo cestu mezi slušné lidi. Ne, co se vše událo za tìch nìkolik hodin! V pátek v noci pochytá bandu špiónù, v sobotu ráno se stane pøítelem ministrovým, v poledne se dovídá o zradì, o pùlnoci je ztraceným èlovìkem, ráno se probouzí jako ženich Lojzis, která spí na falešných penìzích, v poledne Foltr zradí sleènu Žofinku, veèer se stane Stavinoha jejím uznaným rytíøem, zatímco Lojzis je zatèena, ztrácejíc tak všechen nárok na nìho. Hotový román, jehož je Stavinoha støedem.... Sní se mu pøíjemnì, aèkoli je velmi unaven, a již zase pousíná, když mu strašný rámus vše pokazí. Stavinoha bìžé

k oknu. Vrátila se snad Lojzis? Anebo Dufková zase nachytala svého muže? Anebo má švadlena z pøedního domu svùj úplòkový záchvat? Avšak ne: tentokrát se to ozývá z bytu tichouèké paní Mašínové; pan Popeláø, který se vžil rychle do úlohy manžela, vyøizuje si nìco s Maøenkou, jež to pøijímá s pokorou ženy, která se rychle vžila do úlohy manželky. Je slyšet rozkacený øev pana Popeláøe, paní Mašínová jen tiše pláèe. Stavinoha se nikdy nemíchal do manželských pøípadù, ale když bylo slyšet rány a úpìní paní Mašínové, hodil na sebe kalhoty a prohlásil panu Popeláøi tak dùraznì, že na Bidýlku se netrpí týrání žen, že za chvíli byl opìt klid. Je to ksindl, bruèel si Stavinoha, vraceje se na své místo, eštì se to poøádnì tady ani nevohøálo, a už to vyvádí jako starej nájemník... Napadlo ho, je-li vlastnì Bidýlko dùstojným pøíbytkem pro muže jeho významu, zvláštì ožení-li se s Žofinkou. Ale hned se za to zastydìl: Ne, stráví zde zbytek svého života a vychová zde své dìti, mezi tìmi dobrými lidmi, kterým lze upírat vše možné, jenom ne dobré srdce. Oè jsou slušnìjší než napøíklad novináøi... - Sou to parchanti, zabruèel, dyž èovek koukne do nedìlních novin, ty lumpi vìdìli vo každým šustu v Brazilii i v Rígráku, jenom vo tom mým kousku nechtìli nic vedìt. Voni se, camrové, mužou užvanit vo každej babièce, kerej se vyleje z putny mlíko, a vo mì se vodjakživa zajímali, dyž sem vo to nestál. To si dovedli na mnì chleba vydìlávat, ale teïkon, dyž by mìli vopravdu vo èom psát, neøádi mlèej. Ale vono to nebude z nich - vona v tým bude pražská policije... Jo, to rád vìøím, že to policajtum nevoní. To voni Sach a Holina umìj eštì takovýho chudáka, jako je Lojzis, pøivíct do maléru, ale dyž de vo to, aby vzdali èest èoveku, kerýmu to patøí, tak to ututlaj,

jako by šlo vo praseèinku òákýho boháèe. Jestliže mu pøílišný pocit štìstí bránil usnout, hnìv mu dopomohl ke spánku. A mìl samé pøíjemné sny. Jednu chvíli se za noci setkal v polích s panem Foltrem a dùkladnì to s ním srovnal. A sotva to mìl za sebou, objevila se Lojzis a øekla: Ferdo, ty parchante, já tì mám sice ráda za to, že na tvou pøímluvu mì pustili z kreminálu, ale já nemám bejt z èeho živa, a tak mnì musíš pøenechat svou živnost... Tedy jí pøenechal své cherubíny, ale již tu byla zase: No, ty jsi mì s tou živností poøádnì houpal! Nevynáší tì dost? - Ale copa vo to, Ferdo, takhle kšeft by to byl dobrej, ale kluci nedìlaj dobrotu. Že prej nebudou pod ženskou sloužit. Tak si myslím, abych to uïála jako ta Libuše, kerá si narazila Pøemysla, dyž ji chlapi neposlouchali, a vemu si Kadla. - Kadla? zdìsil se Stavinoha, dyk je to eštì prcek... Mnì je to šecko jedno, zvolala Lojzis zoufale, prcek neprcek, já sem do tebe nešastnì zamilovaná a já tì to provedu na stek. A najednou tu byla dlouhá a slavná svatební tabule, Stavinoha sedí s nevìstou Žofinkou na èestném místì, pøicházejí hosté s ministrem v èele a ukají si se Stavinohou, jen Lojzis ze vzteku neukla do Stavinohovy èíše, nýbrž do jeho èela, a to tak prudce, že se Stavinoha probudil. A byl už bílý den. - Mám já to s tou Lojzis trápení, øekl Stavinoha, ani ve spaní nedá jednomu pokoj! Ale to s tou svarbou nejni špatnej nápad. Až to bude, pozvu na ni celý Bidýlko a budeme si ukat... ukat... ukat. Stavinoha usínal znovu, ukaje si s celým svìtem. Ale poznenáhlu ukání se zmìnilo v hrozné rány, Stavinoha se probudil a slyší dìsné bouchání na dveøe a Kadlùv øev:

- Pae Stavinoha, ježíšmarjá: pae Stavinóóha! ste živej nebo mrtvej? - No bodej, ty prcku ženatej, zabruèel Stavinoha, snad nemyslíš, že bych mìl teïkon umøít? - Je živej, zajeèel venku Karel, von je živej, slyšel sem, jak si nìco bruèí pod fousy... Ale když Stavinoha ve své letní spací toaletì, skládající se z dìravých plavek, otevøel, zdìsil se: Nebyl tam jenom Karel, ale také Pepek a nejmladší usmrkánek Jarda, a ti caparti hned se k nìmu tulili, jako by ho chtìli okrást, objímali ho a Karel byl tak dojat, že jen škytal. Co však bylo nejpodivnìjší - za dveømi celé Bidýlko, až na Madlenu a zavøenou Lojzis, byla také Èerna babièka a ještì nìjaké jiné ženské - bylo tam tolik žen, že se Stavinoha zastydìl za svùj nuzný úbor a pøehodil pøes sebe prostìradlo, øka: Èovek má sice radost, dyž ho pøíde tolik lidích probudit, ale to bych pøece rád vìdìl, proè ty, Kadle, beèíš jako vovce a proè ty vostatní na mì èumìj jako tele na nový vrata. - Pae Stavinoha... pae Stavinoha..., zvolal Karel, ale hned byl v koncích. A ženy nakazil jeho pláè - nejvíce Chalupku a ve chvíli to všechno plakalo, až na Stavinohu. Tu se Stavinoha polekal, nebo ho napadly všelijaké myšlenky, mezi nimi i ta, jestli se pøece jen v tom Petøíèkovi nezklamal a jestli mu v noci Žofinku nepodøezal. Ztratil sebeovládání a zaøval: - Tak co je, himlkruci, nechte nìkdo beèení a øeknìte, proè mì budíte s takovou muzikou! Ale sbor nato zaplakal ještì žalostnìji, nejvíce zase høíšná matka Chalupka, a Stavinohovi se zdálo, že ještì nikdy nevyslechl tolik pláèe jako v té chvíli. - Tak už dost, zabìdoval, nebo zaènu støílet.

- Ale, pane Stavinoha, promluvila koneènì Èerná babièka, já bych pøed nimi nejradìjc padla na kolena. Jako je pámbu nade mnou, nikdá sem si o nich nemyslela, že jsou obyèejnej zlodìj. Já sem øíkala svý céøi - medièce - vona jim to dosvìdèí: Ten pan Stavinoha nejni jen tak leckdo, ten to daleko dotáhne... Jako je pámbu nade mnou, tak sem to dycky øikala, ale tohle bych si vo nich pøece jen nikdy nemyslela... na to by byl krátkej i mùj Medo, a to je pøeci òákej kocour, jak se zase vèera dokázalo. - Tak bude tol rozkøikl se Stavinoha skoro hrubì, nebo mì chcete zbláznit? Porád nìco melou a beèej a èlovek je z toho èím dál hloupìjší. - My víme všechno! vykøikla vítìzoslavnì Èerná babièka. Celá Praha to ví a celej svìt: Voni jsou hrdina. Uslyšev to slovo, Stavinoha dìsnì zbledl, ale již Èerná babièka mluvila dále: - Hrdina, a skromnej. Von je s tým mezi náma dva dni a nic vo tom neøekne, a zatím telegraf roznáší do celýho svìta jeho slávu. - Slá-vu..., koktal Stavinoha, roztøásaje své prostìradlo. - Až sme se to dovìdìly z tohodle, zakonèila øeènice a byla tak pohnuta, že mu hodila na hlavu všechny pondìlníky, dokonce i nìmecké. Stavinoha se ještì dovedl podívat na pondìlníky, ale když spatøil své jméno uprostøed øvavého titulku sáhodlouhé zprávy, udìlalo se mu opravdu špatnì, takže musel s pomocí žen usednout. Pøitom se z nìho prostìradlo svezlo a v nemilosrdném svìtle zlatého dne všichni uzøeli jeho hrb. Hned zase poèaly ženy plakati, nebo to byl zvláštní pohled, tento ubohý hrb na hubených zádech starého chudáka... Každému to rvalo srdce z tìla, nejhùøe Kadlovi, který musil obejmout mistrova ko-

lena a vší silou ho kousnout do lýtka, aby si ulevil. Avšak Stavinoha to dobøe pochopil, a nejenže ho nepotrestal, ale dokonce ho pohladil. Koneènì se všechno jakžtakž uklidnilo, paní Dufková si ustøihla nìco Ferdových vlasù na památku, paní Mašínová mu pøinesla pìt vajíèek natvrdo, matka Chalupka zase pøed ním sklopila oèi a Èerná babièka prohlásila: - To vám jistì vynese moc penìz, pane Stavinoha. - Mnì? Ani brïol. To jest, dostal sem pøitom tisícku, ale tu sem dal Lojzis, páè sem chtìl, aby se nemohlo øíct, že sem to dìlal ze zištnosti. A ten milión, co mnì za to dávali, sem taky nevzal. - Ale propáneèka, bìdovala Èerná babièka, ale to jim muším pøi vší úctì - pane Stavinoha - øíct, že jednali jako mezek. - Já bych nevzal taky ani floka! zapištìl Karel, odhodlaný ve všem všudy napodobit svého Velkého Mistra. - Tak vidìj, byl sem takovej mezek, a na nic ve svym životì nejsem tak hrdej jako na to, že sem aspoò jednou v životì jednal jako mezek. Ještì nedoznìla tato hrdá slova, když se udála nová vìc, která pøivedla dùm èp 6660 do vytržení. Zèistajasna pøihnal se do té pustiny velký, lesklý automobil, øízený vojákem; z vozu vystoupil štábní dùstojník, který se dal doprovodit do Stavinohova bytu. Dospìl tam právì ve chvíli, kdy se Stavinoha hrdì pøihlásil k mezkùm. Jeho objevení se promìnilo jaksi ve vyvrcholení všech tìch zmatkù. Všichni onìmìli, když se dùstojník zeptal: - Bydlí zde pan Stavinoha? - To jsem já, øekl Stavinoha, rychle se hale v prostìradlo. Dùstojník uctivì zasalutoval: - Jsem poboèník pana ministra národní obrany. Pan ministr je znepokojen, neví, jak si vysvìtlit, že jste se v sobotu nedostavil k nìmu na veèeøi.

Hluboké mlèení následovalo po tìchto slovech a v oèích všech pøítomných, pøedevším zase v Karlových, který by byl nejradìji zemøel na nadšení, rostl malièký Stavinoha do gigantických rozmìrù: Ministr zve Ferdu na veèeøi, Ferda ho nechá èekat a ministr posílá k Ferdovi poboèníka... Stavinoha si odkašlal a øekl: - Vyøidìj, prosimich, panu ministrovi, že mu mockrát dìkuju za jeho starostlivost a že se mnì už zasejc vede dobøe. Ale v sobotu že mnì bylo i moc šoufl skrz srdce, a tak sem nemoh pøijít. - Pan ministr, pokraèoval poboèník, by vás rád pøedstavil nìkterým pánùm, a já bych na vás poèkal v automobilu. Zase všechno èekalo, co Ferda na to øekne. Avšak Stavinoha nepøemýšlel ani o této nové poctì ani vteøinu a prohlásil: - To je malér, pae poboèník, ale mušíte panu ministrovi øíct, že to teïkon nende. Že já už mám v pácu zasejc inou vìc a vod tý že nemužu utýct. Ale že se vynasnažím, aby mì nemušel dlouho èekat, páè pøídu, jak to bude istý. - Už jste zase nìco odhalil, pane Stavinoha? zeptal poboèník starostlivì. Avšak døíve než mohl Stavinoha odpovìdìt, nová událost dala nový smìr vývoji. Kde se vzali, tu se vzali, páni Sach a Holina, usmívající se co nejjízlivìji. Pozdravili dùstojníka a pokoušeli se ve jménu zákona vyhnat diváky ze svìtnice. - Ale to nende, pae Sach, poznamenal Stavinoha dobrácky, už si mušej, pae Sach, zvykat, že todle je kvartýr poøádnýho èoveka, a esi nìkdo vocaï mùže nìkoho vyhazovat, sem to já, a esi nìkdo bude vyhozenej za špatný chování, budou to nejdøív voni. - Nežvaò, Ferdo, øekl pan Holina, všecko je venku. Hezky rychle se ustroj a pojï s náma. - Co to má znamenat? zeptal se poboèník.

- To znamená, pane majore, že tudle Stavinoha je usvìdèenej z rozšiøování falešnejch penìz. Nikdy žádný blesk nepùsobil silnìji než toto prohlášení. - Já, a penìzokaz? zvolal Stavinoha, když se vzpamatoval. Já, a penìzokaz!... Dyk já ani žádný prachy nemám. - Tento muž, øekl slavnostnì pan Holina, padìlal mistrnì tisícikorunové bankovky a jednu z nich se pokusil udat. Naštìstí byla tato intrika hned odhalena zásluhou šenkýøky Pavlíkové. A dnes ráno Aloisie Tichá, zvaná Utahaná Lojzis, která se pokoušela onu státovku udat, se doznala, že ji obdržela od Stavinohy. Zdìšení. Poboèník odstoupil od Stavinohy na tøi kroky. Èerná babièka zašeptala: - Má céra dosvìdèí, že sem dycky øíkala, že to nejni se Stavinohou v poøádku... Jen Karel se pøivinul k svému mistrovi ještì úže, myslil si, že také on bude mistrnì padìlat tisícovky. Kupodivu jediný, kdo neztratil klid, byl Stavinoha. - Dovolej mnì otázku, zeptal se Holiny, pøicházej mì zatknout z vyššího rozkazu? - Ne, zvolal pan Holina hrdì. Jak mnì to Lojzis øekla, sebral jsem tudle kolegu, protože sme nesmìli ztrácet èas. - Tak já im nìco øeknu, pae Holina, dìl Stavinoha jedovatì: že sou vùl. Neškubaj sebou, páè já to dokážu tak, že i voni sami tomu uvìøej. Voni maj stek, že sem jim vypálil rybník. Voni mnì nemùžou vodpustit, že sem vo nich øek tomu domovníkovi, že sou s panem Sachem dva nejhloupìjší tajný. A tak si øekli: „To si na òom smlsnem, a to bude vostuda, až se veøejnost doví, že ten hrdina je pouhopouhej gauner...“ A teïkom poslouchaj, co já jim na to øeknu: Tu tisícovku Lojzis vode mì vopravdu dostala, ale já jsem se døívejc pokoušel udat ji u pana ministra. Víc jim neøeknu, páè voni sou tak

blbej, že by mohli zkazit celý nový vodhalení vo lidech, co k nìmu skrz todle dojdu, u kerých sem našel za milión falšovanejch tisícovek. - To by moh øíct každej, bruèel otøesený pan Holina. - Moh, pøipouštìl Stavinoha, jenže ne každýmu ministr dosvìdèí, že mìl tisícovku v ruce, a esi si nebudou hloupí lidi vo tym pøedèasnì žvandat, bude z toho takový vodhalení, že na istejch místech bude z toho horko. - Mohu skuteènì tvrdit, dìl poboèník, pøistupuje opìt k Stavinohovi, že pan Stavinoha žádal pana ministra, aby pøipojil k aktùm tisícikorunovou bankovku, kterou mu nabízel. Pan ministr to odepøel, a není pochyby, že je to právì ta podezøelá tisícovka. - To bych øek, zvolal Stavinoha, že je to vona. A teï, pae Holina, øeknou sám: nejsou vùl? Pan Holina to sice nepøiznal, ale jeho oèi, sklopené k zemi, dokazovaly, že by to pøiznal, kdyby na tom Stavinoha tvrdošíjnì trval. - Tak vidìj, pokraèoval Stavinoha; a podruhy, než se na mì budou chtìt zasejc vytáhnout, secakramencky si to rozmyslej. A øeknou u nich, že tam v ty vìci zajdu, jak si vodbudu jinou záležitost, a že maj zatím Lojzis pustit. - To nejde, zvolal pan Sach, i když Lojzis nemùže za tudle vìc, je v tom namoèená skrz pateronásobnej zloèin veøejnýho násilí podle paragrafu jednaosmdesát a skrz trojnásobný ublížení na tìle; a kolikrát nám vynadala pacholkù, to se nedá ani zjistit. Esi vyvázne s rokem, bude moc’ bejt ráda. - Jenže to máte na svìdomí vy, øekl Stavinoha, a uvidí me, co se dá pro tu vaši ubohou vobì udìlat.

Kapitola sedmadvacátá je vìnována venkoncem lásce Odbilo poledne a brzy poté vrazila Žofka k Petøíèkovùm, tváøe èervené od spìchu a vzrušení. - Víte to už, paní Petøíèková? volala hned od prahu. - Sou pátá, Žofinko, co se Mì na to ptá, a kdyby se byl mùj starej zmoh na telefon, myslím, že bych dnes dopoledne nedìlala nic jinýho, než øíkala do telefonu: ,,Kdo by to do toho Ferdy øek...“ Milá holka, já sem dycky øíkala, že Ferda není zlodìj jen tak obyèejnej. Dyby si to vzal do palice, on by dovedl ukrást svatováclavskou korunu; ale že se dá na starý kolena na špióni, to bych v nìm pøece jen nehledala. To mùžou bejt, Žofinko, hrdá, že maj toho kròousa za ochránce. Žofka se docela zøetelnì zardìla, a aby to zamluvila, øekla rychle: - A pomyslete si, paní Petøíèková, vèera mìl k tomu tolik pøíležitosti, a pøece mi o tom neøekl ani slova. - Bodej, Ferda, to ho eštì špatnì znaj. Co se pamatuju, tak mluvil o sobì jen na tom soudì, co na nìm taky byli. A neøád žižkovská - ani mnì, starý kamarádce, nic neøek. Tomu já se koneènì nedivím, ale jestlipak si všimli,co tam stojí psáno o tom, že za to nevzal ani troník? - Všimla, paní Petøíèková, a abych øekla pravdu: To se mi na tom právì nejvíc líbilo. - Tak teda až se sem za chvíli pøihrne s jejich kufrem, tak se podívaj na jeho kramfleky a na jeho kalhoty, jestli to eštì neudìlali. Má to sešmachaný a visej mu z toho cancoury, a možná že ani do huby co dát nemá, když pøestal kráct - ale øekne: Nechci ani troník... Hledejte, osobo, takovýho druhýho s lucernou za bílýho dne a nenajdete ho. Ale co pøíde na mì,

Žofinko, mnì se na tom nejvíc líbila ta jeho stateènost. Kolik najdete takovejch chlapíkù mezi dnešníma muskejma? A ta jeho chytrost, s kterou tu celou bandu dostal! No jo, on nᚠFerda má v malíèku víc chytrosti než muskej v celým mozku. To o mým starým, jak ho mám ráda, muším øíct, že byl proti Ferdovi dycky uèinìnej trumbera. - Zvláštní èlovìk, ten pan Stavinoha, pronesla Žofka v myšlenkách. - A co by teprva dokázal, milá osobo, poøádnou ženskou! Ale vidìjí, právì taková perla zùstane svobodná... O to, co by z nìho mohlo bejt, dyby mìl správnou ženu, zùstane svìt okradenej. Ale jestli se nemejlím, on už Ferda si jednu vyhlíd. Jo, já øeknu jen to, že kdybych to byla já, jak mám svýho starýho ráda, nerozpakovala bych se ani na chvíli, protože ženská, kterou si Ferda veme, ta se nevdá, ta se s ním octne rovnou v ráji. Žofce jde rumìnec ještì více do hloubky. Nemá stání. Trpí, ale mlèí. I zeptá se Petøíèková: - Co tomu øíkáte, Žofi? - Máte jistì pravdu, paní Petøíèková, pøisvìdèí Žofka tichounce. - No to sem ráda, že sem vám trefila do noty, zahlaholila Petøíèková, já sem se jen bála, že øeknete: „Není oè stát, o hrbouna.“ - Paní Petøíèková, pravila Žofka vážnì, tak by mohla cítit jen fiflena. Dobrá žena by ten hrb nevidìla a tu minulost také ne. Taková žena by vidìla jen to, že pan Stavinoha má srdce na pravém místì. Petøíèková si utøela oèi a zvolala: - A jakypak fraky, Žofino, a jakypak vobcházení kolem horký kaše, pøece víš, že tì ten èlovìk svejma voèima zrovna jí, ale s takovou ouctou, jako bys byla hostie...

- Paní Petøíèková!..., zabìdovala Žofka... - No mlè, holka, já vìdìla hned, na èom sem, dyž Ferda vèera pøilít a køièel: „Fando, musíš vystìhovat svýho starýho a musíš mnì puèit pokojíèek pro jednu sleènu, a tu sleènu musíš hlídat jako voko v hlavì...“ - Ale on je takový dobrák, že by se tak ujal každého. - To jo, jenže s tebou by mu to nejlíp šmakovalo, ty má zlatá Žofinko. - Paní Petøíèková, naøíkala Žofka, myslím... vím... že máte pravdu, ale já si na to musím teprve zvyknout. - To je škoda, øekla smutnì Petøíèková, ale nemám tì to ani ve zlý - von Ferda není žádný krasavec, co matou ženskejm hlavy. Musíš poèkat, až se na nìj budeš dívat jinejma oèima. - Tak jsem to nemyslela, paní Petøíèková, chtìla jsemøíci, že si musím zvyknout na to, že mì má nìkdo upøímnì rád. Vždy víte, co jsem vèera zažila... Ale co se toho týèe, já už ty jiné oèi mám, ty pravé oéi, které vidí, že Stavinoha je ze všech lidí nejlepší. A pak..., dodala, vždy já také nejsem krasavice. Milenka starého zlodìje byla tak dojata, že nebyla s to promluvit. Rozevøela jen náruèí a poèestná Žofka do nìho padla. Když bylo líbání u konce, zvolala Petøíèková: - A teï mnì musíš, holka, taky tykat! - S radostí, Fando, øekla Žofka a znovu Petøíèkvou políbila. - Todlenc si dám líbit, ozvalo se ode dveøí. Byl to Stavinoha. Ježíšmarjá, Ferdinand, ty si nás polekal, vyjela Petøíèková, nemùžeš, krobiáne, zaukat? - Dyk mám kotník celej voukanej, ale vy ste byly tak v sobì, že bych pøišel vo celou ruku, než byste mì uslyšely. Tak sem dotáh kufr za dveøe a poslouchám, a dyž vidím, že jste v tom cucání eštì, vrazím dovnitø, esi snad zbylo nìco na mnì.

- Ale zbylo, ty starý kujóne, øekla Petøíèková a vlepila mu tøi pusy, které pøijal s rozkoší, protože byly cítit Žofinkou. - Tak a když to máme vodbytý, mínila Petøíèková, mohly byste se, dìti, tudle posadit, a než pøinesu na stùl, moh bys nám snad nìco, Ferdo, vypravovat. - Co bych vypravoval, ošíval se Stavinoha, doba lichýho vypravování už pøešla a dnesky, chce-li se èovek nìco dovìdìt, šmátne po novinách. - Pane Stavinoha..., poèala Žofka, ale Petøíèková ji umlèela výmluvným mrknutím a ujala se sama slova: - Ale kdo by mìl èas na noviny, Ferdo? Já sem mušela chystat prádlo na mandl a tudle Žofina byla v rachotì. A pak, abych se tì pøiznala, já noviny ani neètu. - Vy taky neètete noviny? zeptal se Stavinoha lítostivì Žofky. - Ale kde, pane Stavinoha, lhala Žofka vesele, na to já nemám kdy - ledaže si tu a tam pøeètu soudní síò a rùzné zprávy. Stavinoha, který pøi zmínce o soudní síni svraštil èelo, zvolal radostnì: - Rùzné zprávy ètete, sleèno Žofinko? To stojí nìkdy za to, tam se èovek doète vo takovejch šikovnejch kouskách, že by im ani nevìøil. Tak tøeba òákýho èoveka, myslíš si vo òom: No, co s ním - je to takovej mizera za štyrák... a najednou vemeš do ruky rùzný zprávy a tam stojí zrovna vo tom mizerovi, že proved takovej hrdinckej kousek, že to ani nejni hezky... - Ale neplácej, Ferdo, vysmívala se Fanda, hrdinský kousky. Na to nikoho nenachytáš. Vemem napøíklad tebe. Ty si jistì myslil sebe, dyž si mluvil vo tom mizerovi - no, èovek by moh èíst do smrti noviny a nikdá by se tam nedoèet vo tvým hrdinství. Di mi s tím do háje...

- No, já nic neøíkám, bránil se smutnì Stavinoha, ale voni sou snad taky výjimky. - Žádný nejsou, prohlásila Petøíèková rezolutnì. Menuj mnì jen jedinou a uvìøím. No tak - menuj! Ale Stavinoha se jen ošíval, polykal horkou polévku, ale to, co od nìho oèekávaty, neøekl. Tak vidíš, øekla spokojenì Fanda, najednou seš nìmej. Tak už nekafrej a zaèni z jinýho kraje. - Už mlèím, prohlásil Stavinoha a zdálo se, že mu lítost stahuje hrdlo. Petøíèková témìø rozdrtila pod stolem Žofèinu nohu, a když se dosti napásla na Stavinohovì skleslosti, øekla náhle: - Ale poèkej, Ferdo, dyk já si vzpomínám - dyk já sem dnes vopravdu èetla noviny... Stavinoha zazáøil a vzhlédl k ní pln oèekávání. - Taky sem tam zahlídla tvý jméno. Tak sem zavolala tudle Žofi a vona povídá: „To se podívejte, paní Petøíèková, pak aby dal èlovìk na nìcí sliby. Poøád mi sliboval, že se už dá na dobrotu, a už je zase v novinách. Radìji to neètìte, paní Petøíèková - povídala Žofina - já si nechci kazit náladu.“ - Je to pravda, sleèno Žofinko? zeptal se Stavinoha žalostnì. - No, milej Ferdo, vpadla Petøíèková, vona si pomyslela, že nátura je nátura, a to platí víc než všecky dobré úmysly. Ale po tìchto slovech vypadal Stavinoha tak zdrcenì, že Žofka už to nedovedla snésti. - Pane Stavinoha, øekla, nehnìvejte se, ale vše byl jen žert. My to o vás všechno víme - jako celá Praha. Pane Stavinoha..., ale tu jí vypovìdìl hlas poslušnost. Mezitím se Stavinoha sbíral ze své pohromy. - Vy to víte a vy ste mì nechala se trápit!...

- Ale na to si musíš, Ferdáèku, už zvykat, øekla Petøíèková. To ženský sou už takový potvory, a dyž maj nìkoho rády, tak by ho nejradìji porád škvaøily na malým ohni. - Rády? brebtal Stavinoha. Kdo? Koho? - Obì, Ferdáèku, obì sme se do tebe zamilovaly až po uši. No tak promluv, holka... Ale vona breèí... Ferdo, ty si sem pøirajtoval s rytíøskejma ostruhama, aby sis ji dobyl, a ona je tvá. Že to nevidíš, èlovìèe! Jen se na ni podívej... Bože, to sou dva pytlíci, aby je èlovìk strèil dohromady... Zvolna se Stavinoha odvážil pozvednout oèi k Žofce. - Sleèno Žofinko, zanaøíkal, je to pravda? Nezdá se mnì nejkrásnìjší sen mýho života? Sem to vopravdu já, starej a hrbatej èovek, kerýho ste vyznamenala? A chvìjícím se hlasem: - Sleèno Žofinko, mì, chudýho žebráka, kterýmu zbylo v kapce vosum korun?... - Co tomu øíkáš, Žofi, vyjela netrpìlive Petøíèková. Co si mnì pøed chvílí povídala? Ale Žofka nebyla by dovedla pronést jediného slova, i kdyby na tom závisela spása její duše. Musila Petøíèková k ní, pozvedla jí bradu, a ve zlomku vteøiny, než strašný stud jí povelel zavøít oèi, spatøil Stavinoha, že na nìho zazáøily dvì oèi, v nichž svítila láska a oddanost. Pak mu bylo, jako by ožil sen, který ho v novomìstské trestnici tak vzrušil... Zdálo se mu, že vzduch hømí jásotným øevem pozounù a že se svìtnice rozestupuje, otvírajíc slavnostní prùhled na onu zelenou louku, na které, rovnìž ve snu, odpoèíval na Žofèinì klínì. Èelist se mu znovu zachvìla, kolena se pod ním podlomila a klesl na zem, Žofce k nohám, objal je a rozplakal se zrovna tak, jako když mu zemøela maminka. A vzápìtí Žofka klesla k nìmu, a jak se jejich hlavy dotkly, Petøíèková, milenka starého zlodeje, vložila na ty jejich hlavy dlanì, a štkajíc øekla:

- Žehnám temdle dvìma pitomeèkùm ve jmému všech dobrejch srdcí na zemi. Když se Stavinoha, už jako šastný ženich, probral z opojení a doprovodil Žofku do práce, chodil dlouho sem a tam s tváøí èlovìka, který se najedl sladkých hroznù a nyní je má zakousnout kyselým jablkem. Ale došed pøed policejní øeditelství, øekl si: No, já tam tu ženckou pøece nemùžu nechat..., a pak již bez váhání vešel. - Milý pane Stavinoho, øekl mu úøedník, nabízeje mu uctivì židli, o to nedorozumìní by již nešlo, to je vysvìtleno. Ale když ona Lojzis nám poškrábala polovinu žižkovského mužstva. A co pøitom øíkala, to se prostì nedá opakovat. Pøenechám vám ihned své místo, jestli se na to, co vyvádìla, nehodí zloèin veøejného násilí. - Tak se koukaj, pae komisar, øekl Stavinoha, a myslej si, že by jim dal nìkdo tisícovku a øekl: „Di a nakup za to dobrejch vìcích!“ A voni by šli s tou tisícovkou, co poprvé v životì vidìj, koupili by ty vìci, a zatímco shánìj drobný, vypili by pár štamprlátek šòáby. A potom, až by dostali ty drobný, šli by s tým domù a øekli by si: „Hergot, ale ta koøalka studí v žaludku, co abych nìco snìd?“ Tak by snìdli pár ruskejch rybièek, ale po tìch by dostali zase novou žízeò. „Ne, koøalku už nechci,“ øekli by, „ale snad Ferda nic neøekne, esi si líznu z týdle flaštièky s modranským.“ Ale pak by zasejc dostali apetýt na ty rybièky a z toho by se vyvinula nová žízeò, a páè by už byli s tým modranským hotovi, votevøeli by si flaši porteru. A zrovna dyž by mìli už tøi prázdný flaše pøed sebou a dyž by už vidìli šecko tøikrát, pøišli by, jen si to pøedstavìj, lidi a øekli by: „Si penìzokaz!“ Voni tu tisícovku dostali, že jo, voni maj v sobì koøalku a víno, že jo, voni teda øeknou slovo, pan Sach, kerej je proslulej jemnejma mravama, jich lohne... A tak to de po-

malouèku dál, až je z toho jedenavosumdesátka jako øemen a tøi podrápaný policajti navíc. Co by si voni mysleli v týdle šlamastyce? Komisaø se zamyslil a øekl: - Víte to jistì, že tam stály ty tøi prázdné láhve a že to Lojzis tak smíchala? - Jako je pámbu nade mnou, lhal rytíøsky Stavinoha, mužou se tam jít podívat; eštì teï tam smrdí špiritus ze všech koutùch. - Tak ji necháme zavøít pro opilství, øekl úøedník. - Pae komisar, nemyslej, že ta ubohá žencká byla už dost zavøitá nevinnì? Copa zapomnìli, že ji mìli v lapáku pro ten ukradenej mobilizíruòk, co vona vo òom ani nevìdìla? A nemaj ji teïky už druhej den v base zasejc pro takovou vìc, do kerý ta nebohá žencká pøišla jako Pilát do Kréda? A co esi se jim tam vona vobìsí? Vemou si ji na svìdomí? - Víte co, øekl komisaø, já to teda zatím zastavím a zeptám se nahoøe, co mám dìlat. - To udìlaj, pane komisar, a øeknou tam, že se za ni pøimlouvá Stavinoha. A teïky by ji snad mohli dát pøedvíst. Domluvìj jí, já vím, že se vo to nedaj pøipravit, a pak ji zasejc pustìj. Mùžou jí tøeba øíct, že dyby mì chtìla vobtìžovat, že ji zasejc zaháknou. Když byla Lojzis pøedvedena, úèinkovalo na ni proti všemu Stavinohovu oèekávání, pramálo, že má vyváznout bez trestu. - To by tak hrálo, vyjela si na oba muže, pøivíct mnì do neštìstí a eštì mì za to trestat. Ne já, ale tendle lump ukázala na Stavinohu, muší bejt zavøenej. - Ale Lojzis, domlouval jí úøedník, pan Stavinoha se k vám tak šlechetnì zachoval, a vy na nìj takhle. - Šlechetnì? Vo tom Lojzis iný mínìní. Copak myslej, že nevím, že je teï z nìj boháè a že se mì chce zbavit òákou pøímluvou, vo kterou se ho ani nikdo ne-

prosil? Jo, na to je zas Lojzis chytrá. Veï, ty kluku hrbatá, že si chceš brát tu nohatou mihuli, a že si to na mì nastrojil s tou tisícovkou, páè si nevìdìl, jak mì jináè dostat z cesty. - Ale Lojzis! vykøikl komisaø - pan Stavinoha... - Pan Stavinoha, zvolala Lojzis s hoøkým smíchem vida, už jen pan Stavinoha, a Lojzis, to se ví, má zùstat kurva. Pan Stavinoha mnì slíbil manželství, a esi myslí, že ho pustím ze slibu jako starej šifonér, to je teda mezek, i dyž mu už øíkaj pan Stavinoha. - Co teda, Lojzis, vlastnì chceš? zeptal se Stavinoha. - Milión, odpovìdìla Lojzis bez váhání. Dej mi polovièku toho, co si za to dostal, nebo aspoò milión - a sme si kvit. Trvalo dlouho, než Lojzis pøesvìdèili, že Stavinoha nepøijal žádnou odmìnu. Teprve když si to pøeèetla ve všech novinách, uvìøila. Pak øekla: - Tak si di. Pane komisar, vyhodìj toho èoveka, nebo ho vyhodím sama. Takovej kšeft z toho moh mít, a von neveme ani findu. No, vo takovýho slívu není co stát, ten by mì neuživil, i kdybych ho donutila, aby si mì vzal. - Lojzis, øekl Stavinoha, esi se mnì povede jednou dobøe, to víš, že na tebe nezapomenu. - Lidièky, zajeèela Lojzis, tak já teda už mám, kde budu moct scípnout, až mì vopustí mý tìlo. Tak já už mám i dobrodince. No, je hrbatej a zapomnìl to jediný, co umìl, ale mám aspoò toho... Vypadala tak zbìsile, že Stavinoha mimodìk couval ke dveøím obávaje se, že se na nìho vrhne. Ale Lojzis se pojednou zhroutila na zem, a když ji zvedli, dlouho nebyla schopna nièeho než náøku. Pøesto se hysterický záchvat nedostavil, náøek se zmìnil v pláè stále tišší a Stavinoha stál nad ní a hladil jí vlasy a ona koneènì zašeptala:

- Ferdo, proès i ty zradil. Todle si mnì, Ferdo, nemìl dìlat, dyk já teï budu dovopravdy nešastná...

Kapitola osmadvacátá poslední, popisuje jednu slavnou svatbu na Staromìstské radnici Milý podzimní den, sobota, den obèanských svateb. Je mnoho svateb a jen jedna radnice. I vrhají uchazeèe en bloc, v celých desítkách, do pøístavu manželského. Námìstek, na kterého pøipadlo, aby zmohl tuto robotu, èeká v salónku na svou chvíli. Chodby a sály jsou plny svatebèanù, pøíbuzných, pøátel a zvìdavcù. Na chodbì stojí Madla - celá v bílém, s tradicionálním vìneèkem ze zelené myrty ve vlasech. Jirka, který se jí drží za sukni, pøedstavuje naivní a živý vykøièník k tomuto vìneèku. Pak je tu také pan Foltr, ještì bledozelenìjší než obvykle, v slavnostní èerni, s bìlostnou kravatkou. Na nohou má lakýrky. Na pìt metrù od nìho line se pøíjemná vùnì kolínské vody. Pøesto lze tu a tam pocítit, že kolínská vùnì je proložena vùní silnìjší, vùní èistì chemickou, aè ne nepøíjemnou. To pan Foltr vnesl i do svého svatebního hávu svou hlavní životní vùni, vùni polygrafické dílny. Vedle nich nestojí už nikdo. Svìdci se opozdili. Jsou tu ovšem obyvatelé Bidýlka, všichni, až na Utahanou Lojzis, která zmizela, zanechávajíc nejromantiètìjší povìsti; podle jednìch odcestovala do Turecka, získána za odalisku, podle druhých šla do kláštera. Byt Stavinohùv je zastoupen tøemi bývalý,i cherubíny s Kadlem v èele. Z tváøí klukù je patrno, že chodí zase po delší dobì pravidelnì do školy. Je tu také mnoho jiných nájemníkù z domu èp 6660. Je tu dokonce sám pan domácí - realitní spekulant Puchwein, kte-

rý si beze všeho pøipoèetl kus zásluhy o Stavinohovy hrdinné èiny a všude se tímto svým nájemníkem honosí. Pøirozenì nechybí ani Èerná babièka ve svých nejslavnostnìjších šatech z èrného taftu, s oním èepeèkem, který už nosí jen dùstojné matróny z pøedmìstí. Tato ctihodná pøebornice v rùzných zamìstnáních tváøí se tak blaženì, že ji diváci vìtšinou pokládají za nevìstu. Je tu také švadlenka, na kterou úèinkuje svit mìsíce tak záhubnì, že se vrhá s nùžkami v ruce na pozdní chodce. Nechybí ani tichounká Maøenka Mašínová. Momentnì má velkou krevní podlitinu pod okem, nebo pan Popeláø žárlí, a kdykoli se vrátí z obchodních cest, tvrdí, že je ve vzduchu cítit zápach mužských cigaret. Ale ani jediný z tìchto èetných lidí netlaèí se kolem budoucích manželù Foltrových. Stojí stranou v mrazivé rezervì, která pøímo køièí: S vámi, lidièky, nechceme nic mít! Ostatnì dvojice budoucích manželù Foltrových je tomu jen povdìèna. Všeehny styky mezi Madlenou a domem èp. 6660 na Žižkovì byly naèisto pøerušeny od politováníhodné události, která se zbìhla krátce poté, když pan Foltr pøišel na námluvy k sleènì Žofince a požádal o ruku sleèny Madleny. Stalo se to pozdì v noci, když pan Foltr velmi milostnì naladìn odcházel z návštìvy u Madleny. Na pustém poli pøed domem èp. 6660 vynoøilo se nìkolik stínù. Než se Foltr nìèeho nadál, octl se mezi nìkolika ženami s naèernìnými tváøemi. Dostal jich tehdy nepoèítaných. Tak pomstil dùm køivdu, která byla spáchána na Žofince. Policejní vyšetøování nezjistilo jako obvykle pranic. Jen to bylo jisté, že Stavinoha v tom nemìl prsty. Vytrysklo to, jak se zdálo, z èistého srdce spravedlivých žen, které jsou na Žižkovì ráznìjší než kdekoliv jinde.

Ani Madlena, ani Foltr nemohli tedy podezøívat tyto lidi, že snad pøišli, aby je svou pøítomností na sòatku usmíøili. Èekali zøejmì kohosi jiného, asi nìjakého velkého pána, který si mùže dovolit pøijít pozdì na svatbu, aè je oèekáván samým primátorem. Nebo opravdu i ten tu èeká. Ve velké balkónové síni, ozdobené historickými obrazy na stìnách, s pøekrásným tlustým kobercem na podlaze a s mohutným psacím stolem, na kterém leží cosi v èervených soukenných deskách. Je tu také matka Chalupová, v nejsváteènìjších šatech pradleny. Pobíhá od Madleny ke schodišti a zase zpìt jako starostlivá kvoèna, která shání svá kuøata, kamsi rozbìhlá. Její tváø však neprojevuje svatební veselí, nehoøí na ní jas velkého, èistì radostného dne. Projevuje starostlivost, ba strach. To lze koneènì pochopit. Nebo kdyby se nedovìdìla od škodolibých sousedù - od své dcery, kdysi tak pokorné Žofinky, nikdy by nezvìdìla, že se bude vdávat za Ferdinanda Stavinohu, trafikanta z Poøíèe, kdysi známého zlodìje. A to je úvodem k nemalému soužení matky Chalupové, nebo octla se kdy nìjaká matka v takovémto postavení? Nemohla oèekávat, že Žofinka, vždy klidná a rozumná, uzná po èase, že tehdy v ten osudný okamžik mohla matka spíše desetkráte chybovat než jednou jednat správnì? Oèekávala to pevnì - ale marnì. A tu je svatba, ke které ji ani nepozvali, a na kterou pøece pøišla. Pravda, pøijela s dcerou Madlenou: s pevným úmyslem, že bude tøeba i z koutku svìdkem i té druhé svatby... Jak se toho dne obávala! Jak zuøila Madla, po svém vítìzství ještì zpupnìjšÍ, když se dovìdìla, že Žofka bude mít pøece jen svatbu, a to dokonce téhož dne jako ona! A jakou skvìlou partii udìlala! Že její Stavinoha dostal na zakroèení nej-

vyšších míst ihned nádhemou trafiku na Poøíèí, kde se jen na novinách prý vydìlá celé jmìní! A jak její nelad stoupal, èím více se blížil den svatby a houstly na Bidýlku podávané špièaté povìsti, že ta svatba Stavinohových nebude jen „taková vobyèejná svatba, jakejch pøíde tøináct na tucet“, ale že to bude zvl᚝ významná svatba!... Co by dala za to, kdyby mohla být oddána o týden døíve èi pozdìji! Ale nebylo to možné. A tak tu stála v nìmém vzteku, který pøenášela na dva lidi, neumìjící se bránit: Na svou matku a na svého ženicha, aèkoliv to byl ženich džentlmen, který jÍ odevzdal jako svatební dar pìt tisíc - celé své úspory, a který nádavkem spolkl nemanželského Jirku jako lahùdku, a dokonce si namluvil, že mìl halucinace, když se domníval ji vidìt jako fešnou asistentku MUDr. Knoblocha. Ale nikdo krom tìchto dvou nebožákù nedbal jejího vzteku. Ostatní budoucí manželé obírali se svými vìcmi, starosta v krásné síni zíval, námìstek rychle podpisoval listiny, které neèetl, a obyvatelé domu èp. 6660 Žižkov tlaèili se ke schodišti, nebo se ozvalo: Už jdou! Opravdu, zvìdavcùm, hustì nakupeným pøed starobylým portálem radnièním, naskytla se zajímavá podívaná. Od Hradèan se pøihnaly dva automobily, jeden velký, slavnostní, a jeden menší, elegantnìjší. V onom sedìl sám ministr národní obrany se svým poboèníkem a generálem - pøednostou své kanceláøe. Ze zadního automobilu vystoupily dvì postavy zcela nesourodé. Více než štíhlá Žofie a malièký, hrbatý Stavinoha. Èerný oblek, v kterém vìzel, a bìlostné rukavice pùsobily mu zøejmì velikou trýzeò. Ale co bylo více než trýzeò, co bylo hotové peklo, byl cylindr na hlavì, který musil vzít na naprosto rozhodný rozkaz své nevìsty.

A možno-li, ještì vìtší utrpení mu pùsobilo vìdomí, že takto vyšòoøen bude nucen kráèeti støedem mnoha a mnoha lidí, mezi kterými budou jistì také jeho bývalí kamarádi. Nebo o té svatbì ví každý, bylo o ní dokonce psáno v novinách... A oni jistì pøijdou, aby se mu vysmáli, nebo byl-li nìkdo s ním málo spokojen, byli to tito jeho kamarádi, kteøí mu nemohli odpustit, že se tak spustil, a kteøí mu i dokonce vyhrožují, že mu vykradou tu jeho trafiku. Ubohý Stavinoha mrskl bojácnì okem do davu a div nezaúpìl! Japa by ne. Sou tady. Támdle je Petr Buèina a támdle Marcel Pírko, a jak se pøívìtivì tváøej. Jen aby nìco neprovedli! Naštìstí se tato obava nesplnila. Nestalo se nic jiného kromì toho, že se Ledvina, zvaný Kajman, k nìmu pøitoèil a zašeptal mu do ucha: - No, ty ses vyparádil, Ferdo - ty vypadᚠjako ta vopice konzul Petr, co se producírovala ve Varieté. Co by byl Stavinoha za to dal, aby sem mohl pøijít jen tak, ve svém oblíbeném šosáku a s placatou èepicí na hlavì. To nebylo pro nìho, tahle paráda, to ukazování se lidem, tøebaže - to nemohl popøít - prospívalo to znamenitì jeho obchodu. Mnoho lidí chodilo k nìmu pro memfisky a pro noviny jen proto, že byl proslulým Stavinohou. A od té doby, co se èetlo v novinách, že bude mít slavnou svatbu, tìch zvìdavých kupujících nepopiratelnì ještì pøibylo. Ale aèkoli byl Stavinoha na peníze nyní jako èert a vítal s radostí každou vyobchodovanou korunu, byl by dal snad tisíc za to, kdyby mohl býti oženìn beze všeho hluku, tak na skok, nejradìji ve tøi hodiny zrána.

Jedinou jeho nadìjí bylo, že za pár vteøin, až se prodere množstvím, bude míti to nejhorší už za sebou. Slyšel, že to jde nyní velmi rychle: èlovìk se ani nenadìje, a už je ženatý. Ale jaké bylo jeho bolestné pøekvapení, když se náhle ministr zastavil a když dav se rozestoupil a bylo vidìt, jak se rozestupuje také suita dùstojníkù z ministerstva, která tu oèekávala svého šéfa a nepopiratelnì také Stavinohu, nebo bez nìho by tu nebylo ani ministra. A všichni tito dùstojníci se støíbrnými pásy a s tuhými èapkami propouštìli Stavinohu a jeho vyvolenou, salutujíce. A za nimi, bìda, nová suita, tentokráte od trestního soudu a od policie. Je tu majestátní viceprezident Kvìch, který se na Stavinohu usmívá tak pøátelsky, jako by mu pøed porotou napaøoval tøi roky za krádež ze zvyku. Je tu nìkolik soudních radù a vrchních radù ve starých oblecích, jsou tu dva vyšetøující soudcové, nìkolik státních zástupcù. Policejní øeditel se usmívá v èele zástupcù svých úøedníkù a zøízencù. Zvláštì slavnostnì se tváøí pan Holina a pan Sach, jako by to vše bylo vlastnì jejich zásluhou. Ti všichni smekají a salutují a nehýbají se z místa. A také ministr nechce zahájit prùvod, strká Stavinohu kupøedu, ujišuje, že na svatbì jde svìdek vždycky až za ženichem a nevìstou - ministr totiž je Stavinohovým svìdkem -, a nabízí nyní rámì obstarožní sleènì Fanynce, která si pro dnešek ze slušnosti øíká paní Petøíèková a která je svìdkyní Žofinèinou. - I kruci, myslí si Stavinoha, ty mì dobìhli! Stydí se, ale pak zvedá hrdì hlavu a zadívá se láskyplnì na Žofinku: Vidíš, holka, taková sláva! A to proto, že si bereš mì, Stavinohu, trafikanta z Poøíèe a hrdinu! Dyby sis brala toho zelenýho barvièkáøe, ani pes by neštìk...

A nahrnuje všechnu tu slávu na bedra Žofinèina jako svùj svatební dar, dá si øíci, hrdì vykroèí a jako rozený velitel vede tu dlouhou a vážnou suitu schod po schodu, až se koneènì octnou pøed velkou síní, kde se k nim pøipojí nájemníci domu èp. 6660 v Žižkovì s domácím Puchweinem v èele, všichni otvírajíce oèi i ústa nad tou slávou. Již sluhové otvírají panstvu dveøe, již vchází Stavinoha, èelo hrdì povznesené, do sínì a za rámì se ho køeèovitì pøidržuje Žofinka, ještì sleèna, podìšená vší tou pompou ještì více než její máti, která nedbajíc výhrùžných pohledù Madliných, tiskne se za všemi do sínì, aby aspoò z pozadí vše vidìla. Starosta se roztomile usmívá, vycídí si skøipec, ukáže nistrovi pìkné zuby a øekne : - Je zbyteèné, abych snoubencùm tak inteligentním pøipomínal vážnost obøadu, který podstoupí... Pøesto se vzletnì rozhovoøí o stavu manželském, zmíní se o zásluhách ženichových, o ctnostech jeho nevìsty a mluví krásnì dále. V koutku matka Chalupová vše poslouchá, pije zbožnì tato slova, úhrnem i každé zvl᚝, a aè slyší každou hásku, nerozumí z toho pranièemu, jen to ví, že je to obzvláštì slavné a že kus té slávy padá i na ni, na matku nevìstinu. To jí dodá odvahy a poène si klestit cestu, rýpe do dùstojníkù ministerských i štábních, do komisaøù i soudních radù, a když ji nechtìjí pustit, øekne jen: „Já jsem její matka,“a hned se zeï otvírá, takže se nakonec ocítá hned za svìdky, jen tøi kroky od øeèného starosty. Starosta øeèní dále; divákù, pøilákaných slavnou svatbou, pøibývá. Naslouchají a dívají se ne bez jisté závisti všechny párky. Jen Madlena a pan Foltr morousují v chodbì a škaredí se na svìdky, kteøí se koneènì dostavili. Jen tito svìdci zachránili pana Foltra pøed jistou pohromou: Madlenino rozzu-

øení dostoupilo nejvyššího stupnì, když matka Chalupová pøes její výhrùžky odvážila se následovati svatebèany. Pøed radnicí je už lidí jako máku. Rozneslo se, že nìjaký generál si bere dceru vyslancovu. Policie naposled má práci s Ferdinandem Stavinohou: celá øada strážníkù udržuje dole poøádek. Na Poøíèí èerstvì natøená trafika je uzavøena a visí na ní cedulka s tímto nápisem: Za pøíèinou svatby do tøí hodin uzavøeno Ale nahoøe je koneènì po všem. Stavinoha, zelený jako pan Foltr, øekl své ano a popelavá Žofinka slíbila mu vìrnost a poslušnost. Byl proveden zápis a nyní dlouhá øada mužù a žen se støídá ve stiscích pravic novomanželù. Zahajuje starosta, po nìm ministr. Matka Chalupová pláèe na òadrech svìdkynì Petøíèkové. Dùstojníci srážejí podpatky. Viceprezident Kvìch poprvé v životì oslovil Stavinohu „pane“. Nakonec pøijde Bidýlko. To se již Stavinohovi tøese brada. Žofinka již dávno není mocna slova. Vysílá jen na všechny záøi svých nìžných a nadšených pohledù. - To je vod vás moc hezký! øekl Stavinoha lidem z Bidýlka, nìkterej den vás pozvu na sklenici vína... Je tøeba øíci, že Stavinohovi nemají svatební hostinu. Ministr projevil pøání, aby s ním novomanželé poobìdvali, a Stavinoha se nemohl odhodlat, aby nechal i odpoledne trafiku zavøenou. V sobotu odpoledne! Když je nejlepší obchod! I odjedou novomanželé od ministra do své trafiky a veèer po zavøení pùjdou do biografu na svou svatební cestu... A již vstupuje námìstek starosty, aby uzavøel ostatní sòatky na tento den pøipadající. Právì když starosta bere pod paží Stavinohu, aby ho zavedl i s nevìstou a svìdky do svého kabinetu, vstupuje Madla a pan Foltr, doprovázeni svými svìd-

ky. Matka Chalupová stojí nerozhodnì mezi obìma skupinami. Pan Foltr klopí oèi, Madlena se dívá výbojnì. - Na omentíèek, pane pulmistr, øekl Stavinoha. Já tady muším eštì nìco vyøídit. Obrátil se k panu Foltrovi: - Voni bylinkáøi, øekl, šouraje ho pøátelsky mezi žebra, já sem mìl na nich jeden éásek pifku. Dyby mnì byli tenkráte pøišli pod ruku, maminka by nad nimi zplakala. Ale vod òákýho èasu já jich chválím do nebes. A Žofinka taky. Øíkáme jim: To je nᚠnejlepší kamarád... Esi kouøej, pøídou ke mnì. Já im skovám pravý sedlecký kuba, dobøe proschlý. - Neposlouchej ho, mamlasa, øekla Madlena. - A jim, panno Madleno, obrátil se Stavinoha k ní, - jim skovám rape. Voni ho budou jednou potøebovat, páè se z nich stane jedovatá bába. Nìkdo zaštkal. Stavinoha se ohlédl a vidí: Matka Chalupka pláèe. I øekl jí: - Nebeèej, mámo! Voni mùžou bejt pyšná na svý dílo. Voni dovedli z jednoho ženicha udìlat dva. Dypa se to òáký matce povede. Mám im vyøídit vod Žofinky, že se už na nich nezlobí. - Má zlatá Žofinka! zalkalo mateøské srdce Chalupky. - Když je ti zlatá, mùžeš si k ní jít! zasyèela Madlena. Já se ti odstìhuji, a a se o tebe ta zlatá Žofka stará. - No, esi se nemejlím, panno Madleno, moc velkou škodu jí tím nezpùsobìj. Vona vidìla vod vás tìch krejcárkù po èertech málo. To spíš jí bude Žofinka chybìt, ale my sme se už vo tom poradili: Mutrle, hlavu vzhùru a žádný strachy. Já jim seženu poøádnýho zdrávníka a òákej ten groš pro nich taky budeme mít. - Mùj zlatej zeáèku! vyjekla matka Chalupová, a než se Stavinoha nadál, popadla mu pravici a políbila mu ji.

- Nojo, je dobøe, øekl Stavinoha, ale do kvartýru si vás nepustím. Vono je dycky líp pro vobì strany, dyž se maj rádi, a rádi se maj tenkrát, když každej bydlí na druhým konci svìta. - Ale docházet k vám budu smìt, zeáèku? - To se ví, matko, jako host budete dycky vitaná. Ale teï už musím jít, ten pulmistr a ministr tam na mì èekají. Spambíèkem, lidièky! Pobyv nìkolik minut v egyptském salónku starostovì, nechal se Stavinoha odvézt do ministrova bytu. Obìd byl slavný, ale Stavinoha pøes tu chvíli se díval na zlaté hodinky, ktere dostal od ministra darem k svatbì. Koneènì si toho ministr všiml a øekl vyèítavì: - Ale pane Stavinoba, copak se vám u mne nelíbí? Mìjte trochu trpìlivosti! Já jsem na vás také èekal dva mìsíce. - Maj recht, pae ministr, že to vode mì nejni ani hezky, ale dyž já mám v palici tu mou trafiku. - Co trafika -, na to ministr, ta vám neuteèe, ale svatební hostinu máte jen jednou v životì. - To je všecko moc hezky, pae ministr, ale kunèofti! Já si kunèoftù hledim, a voni zase, muším to zaukat, dbaj na mì. Já je vidím, ty mý malý miláèky, jak se tlaèej pøed naši trafiku a øikaj: No, ten Stavinoha si mysí, že skrz tu jeho svarbu nebudeme kouøit... - Snad nebude tak velké neštìstí, soudil ministr, koupí-li si to jednou jinde! - Šmarjá, pae ministr, vykøikl Stavinoha, to je vidìt, že se v trafikách nevyznaj! Sobota vodpoledne! Teï v sobotu je nejvìtší kšeft, páè si šichni lidi dìlaj forotu na celej tenden. Ty poøádný, aby se vo to nemušeli už starat, a zavkové zase,

a ty mazavkové zase, aby to veèír nepropili. A tak sme si øekli s Žofinkou, že to ve tøi zase votevøeme. - Ale jdìte, pane Stavinoha, vždy si tím zkazíte svatbu! Domluvte mu, paní Stavinohová! Avšak paní Stavinohová na to ani nepípla, jako by si vzala starostovo pouèení o poslušnosti jak náleží k srdci. - Vidìj, pae ministr, vona mlèí. Vona je eštì celá paf, dyž se jí øekne „paní Stavinohová“. Vona si na to eštì nezvykla a dycky se vohlíží, po kom to vlastnì volaj. Ale kšeft je kšeft, pae ministr. Voni taky, i kdyby si sebevíc medili, dou do ministerstva, dyž tam na nich èekaj, a ja, tøebas sem jenom vobyèejnej trafikant, mám taky svý zásady. Veï, Žofinko? - Nu, proti tomu se nedá nic øíci, pane Stavinoha. Naopak, já vám gratuluji k takovým zásadám. Paní Stavinohová, važte si takového muže. - Ale proèpa by si mì vážila, dyž mì už svázala! namítl Stavinoha. - No neøíkejte, pøíteli, na tváøi vaší paní je vidìt, jak je šastná. Já bych to na vašem místì oslavil nìjakou cestou. Pojedete nìkam? - To se ví, že jo, pae ministr. Dnesky veèer deme do kiòásku a tam hrajou Napøíè Saharou. To bude òáká cesta! Žofi, musíš se lehce voblíct, abysi to vedro vydržela. A zítra si to pohasíme do Chuchle. Ministr se zasmál a øekl: - Ale proti tomu nebudete, doufám, nic namítat, pošlu-li vás domù automobilem. To tady budete moci zùstat o ètvrt hodiny déle a vypijeme zatím ještì jedno šampaòské. - Rány Kristovy, to už ne, pae ministr. Já už teïky vidím pùldruhý Žofinky místo jedný, a pak bych vidìl dvì. A to by se mi

mohlo pøi poètech v trafice špatnì vyplatit. Já už nechci vo zlodìjctví ani slyšet. - Když nedáte jinak, pane Stavinoha, stane se po vašem. Ale tu láhev vám dám s sebou. - Proti tomu já nic nemám, šnosti. Za to pìknì dìkuju, se ví, že si ji skovám k pøíležitosti. - Chystáte zase nìjaké jubileum, pane Stavinoha? - To ne, pae ministr, ale Žofince se zdá, že jí už dlouho nebude smutno! - Že se nestydíš, ty plesko! zvolala Žofinka, hluboce se zardívajíc. - Tohle mluvit na svatbì. - To se podívejme, øekl ministr? - Ale já jsem o vás už dávno vìdìl, pane Stavinoha, že máte iniciativu a že jstc mužem èinu. - To u nás ináè nende, pae ministr. U nás na Bidýlku by Žofinka nevobstála, dyby to pøišlo až øádnì po svarbì. Napøíklad její sestra, ta si to vodbyla už pøed šesti rokama. Ale teï už máme, Žofi, nejvìtší spìch. Ty mì, žencká, taky nechᚠkecat... Když se manželé Stavinohovi octli v krásném autu ministrovì, Žofinka se nìžnì pøitiskla k svému choti. - Ježíšmarjá, stará, zasyèel Stavinoha, co to dìláš, dyk já sem vycpanej cigárama, kerý sem si nastøádal z ministrova stolu v nestøežených vokamžikách. Souèasnì poèal tahat ze všech kapes i šosù doutníky a nyní jich mìl na kolenou zcela slušnou hromádku. Avšak paní Stavinohová se zamraèila a vytkla: - Ferdáèku, tos nemìl dìlat, to není pìkné. Ty sis poèínal jako páni, když pøijdou na èaj. - I nekecej, Žofi, odbyl ji Stavinoha bujaøe. - Dyk von toho tam mìl jako v trafice, a samý nejfajnovìjší sorty s páskama,

a dyž vidìl, že je jedna škatule vybraná, honem pøede mì strkal druhou. Tøi mnì tak strèil a pøitom na mì mrkal: No, Stavinoho, jen si ber, tobì se to dobøe hodí do kšeftu a já to už nìjak unesu. Po tìch slovech sòal Stavinoha s nìžnou opatrností s hlavy cylindr a hle, na jeho dnì leželo nejménì sto cigaret. Pak sáhl do kalhot a jedno havana za druhým putovalo na svìtlo. - Hochu, dìsila se Žofinka, jaks mohl tohle nastrkat do kapes! Vždy jsem z tebe oèi nespustila a pøísahala bych, že jsem nevidìla nic podezøelého. - Milá Žofinko, zasmál se Stavinoha povýšenì, to už inší lidé mnì koukali na prsty, a nikdá nic nevidìli, to bych byl špatnej vodborník... Ale hned se ulekl svých slov a sklonil hlavu. - Ferdáèku, zašeptala Žofka zdìšenì - nemᚠuž v kapsách nic... - Co bych tam mìl mít, utrhl se Stavinoha. - Bylo tam tolik støíbrných nožù... Stavinoha se rozzuøil: - Nože, nože, copa mám nožíøství, abych bral nože! Já sem trafikant, a to bych rád vidìl òákýho trafikanta, kerej by si toho nenabral do kšeftu, dyž se toho tam válelo jako sena. Nože! To je urážka, Žofi! Copa sem òákej zlodìj?!... Doslov Je konec dubna. Venku je témìø dusno. Je takové bláznivé aprílové poèasí, které skáèe ze zimy do tepla, ze sluneèna do podmraèna. Právì tak se mìnila toho dne i nálada Stavinohova. Vidíme, že sice Stavinoha trochu ztloustl a zvátnìl, ale že má dosud svùj starý pohled, který neutají citu. Teï se právì dívá s takovým zdìšením na vstupujícího kupce, že ten muž zùstává radìji dva kroky od pultu, mysle si: Jestli

se ten trafikant opravdu zbláznil, jak na to vypadá, budu mít kdy dostat se ke dveøím, než pøeskoèí pult? Avšak Stavinoha se vzpamatuje a zeptý se zdvoøilým, tøeba bezbarvým hlasem: - Èímpak mohu pánovi posloužiti? Stavinoha užívá, jak vidíme, zase spisovné èeštiny. Již delší dobu, ale ne výhradnì. Jen vùèi „pánùm. Zaskoèí-li k nìmu nìkdo z lidu, s rozkoší se vrhne do svého jadrného žargonu. Doma ani jinak nemluví. Uklidnìn zøejmou Stavinohovou promìnou, poví návštìvník: - Chtìl bych nìjaké cigarety, ale v krabièkách! - Prosím, vašnosti. Sport jsou za osmnáct korunek, ïubek za ètrnáct nebo osmdesát, memfisky mám za dvanáct padesát nebo za padesát, slávie za ètyøicet a egyptky za tøicet. Jestli ovšem nekouøíte odnikotinované. Ty jsou o korunku dražší. Návštìvník se chvíli rozmýšlí, pak øekne: - Dejte mi ty slávie. - Prosím, to je sto kouskù... Stavinoha hledá v regále, a jak obrací krabièky, zase si vzpomene na to, co se odehrává u nìho doma. Ruka mu tápá v prázdnu, nevìdouc o tom. Po nìjaké chvíli Stavinoha se obrací a øekne: - Ale vida, odpuste, pane, ani jsem si nevšiml, že jste tady. - Dovolte, vždy jste mi šel hledat stovku slávií! povídá kupující a zase se ohlédne starostlivì po dveøích, bude-li se jimi dobøe skákat. - Odpuste, ale já jsem dnes tak roztržitý! omlouvá se Stavinoha. - Tak tady to je - dostanu tøicet korun. - Tøicet! Vždy jste prve øíkal ètyøicet! - No jo, ètyøicet, já jsem se už zase splet... To je dnes už popáté... Stavinoha bere od zákazníka padesátikorunu, ote-

vøe penìžní šuplík, znovu se zasní a vrací èekajícímu - osmdesát korun. - Ale dovolte, povídá kupující, vždy se takhle pøivedete na mizinu. Dáváte mi cigarety zadarmo a ještì nádavkem tøicet korun. Nemìl bych vám skoèit pro doktora? - Pro doktora? zdìsí se Stavinoha. Myslíte, že bude potøebí doktor? Nepostaèí babièka? Pán odchází, divì se, že tabáèní monopol svìøuje trafiky takovým duševnì chorým lidem. Není prvý, který si to myslí. Od rána se Stavinoha plete, dává graciosas tìm, kteøí kupují krátké, a vynadají mu lidé, kterým vrazil portorika místo operas. Zvláštì øádí v tabácích. Zamìòuje hravì cigaretové pursièany a macedonské za marylandy. A co vyvádí se šòupavým tabákem, to už vùbec pøesahuje všechny meze. Co už mìl od rána mrzutostí, jistì se zmílil aspoò o sto korunek ve svùj neprospìch, a jeho známí se ptají: „Pane Stavinoho, nechytá se vás rapl?“ Avšak lépe zasvìcení se ptají: - Tak co, bude to už dnes? Stavinoha zvedá oèi ke stropu a odpovídá: - Jo, dnes! Už, chudák, vod noci k tomu pracuje. Vìøej, pae Malina, že bych chtìl bejt raèi tím fackovacím panákem na pouti. Vono to pøesahuje lický síly, slyšet, jak se taková žencká, za kerou byste poslední kapku krve dal, trápí. Vona se, chudák, pøemáhá! Vona, dyž mùže, tak se na mì smìje a øíká: „Ferdinance, nic si z toho nedìlej, já už nejsem mladice, a to pak už nikdá nejde lehko.“ Ale ten její úsmìv, ten mì kouše eštì hùø než ten její náøek. A vìøej, pae Malina, dyž bylo pùl sedmý a já mušel do kšeftu - já sem si vodých. - To jim vìøím, pane Stavinoha, to není pro nás mužské. To já, když to moje stará prožívala, radìji jsem vždycky utek. To si èlovìk uleví.

- Jo uleví, pìknì uleví. Dyk já to tady prožívám s ní, jenže ještì desetkrát hùø, než dybych byl doma. Já se tady trápím, že bych nejradìjc vraždil. Už sem ji stokrát vidìl, jak umírá, a ty její náøky mnì poøád zvonìj v uchu a já dávám lidem místo rape vèerejšího veèerníka. Co sem už dneska za to slyšel sprosáctví, pane Malina - ale já si pøece nemùžu dát na èelo tabulku: „Prosím o strpení - má žena rodí.“ - No, možná, pane Stavinoha, tìšil ho pan Malina, že už je to tøeba venku. - To asi sotva, pane Malina, já sem si to doma tak zafíroval, že každou hodinu chodí ke mnì štafeta. A poslední odešla, je to oment. A taky mám umluvíno, že jak to bude na svìtì, budou mnì telefonovat k sousedovi. Prosimich, pae Malina, že je to špatný znamení, dyž to de už vod tøech hodin? - Stará baèkora, a ne špatné znamení, pane Stavinoha, tìší pan Malina. - To ani jinak nejde. Nìkterá o tom ani neví, jen se otøese a je to. A jinou to zase souží tøi dny. A hned se lekl: Stavinoha se tìch tøí dnù tak podìsil, že se musil zachytit pultu! - Tøi dny, pae Malina! Todlenc mnì nemìli povídat, pae Malina! To sem si vod nich nezasloužil, pae Malina. To by vona chudáèek ani nevydržela, pae Malina. Vona má jemnou konštituci. Já sem si ji sice vykrmil, v manželství pøibrala sedum kil, ale vona, chudák, moc a moc rokùch byla špatnì živena, a tak je poøád eštì jako pápìrka. - Ale ty tøi dny, to je nejnepøíznivìjší pøípad. - Pae Malina, pokraèoval Stavinoha, dyby se mìlo ty my berušce zlatý nìco pøihodit, já nevím, co bych uïál... Já bych asi zasejc zaèal kráct. Vono se nám šecko dobøe daøí. Kšeft nám de dobøe, stìžovat si nemužeme, lidi mì maj rádi... - To maj, pane Stavinoha, protože jsou hodný èlovìk.

- ...a už sme si taky nìco zašporovali. Jednou za ètvrt roku pøijede sem muj svìdek, pan ministr. Pae Stavinoha sem, pae Stavinoha tam... Radi se se mnou vo jistejch vojenckejch tajemstvích, koupí si u mì bednièku havan a dycky ji tady jako zapomene. To von už má takovej zpùsob. A my hospodaøíme, ale nelakomíme. Žádnej žebrák, co sem pøíde, nesmí si na nás naøíkat, a máma mý starý, která nás døívejc nemìla ráda, nedá na nás dopustit, páè ji její mazlíèek Madla nechala na holièkách a eštì ji z kvartýru vystìhovala. I nábytek si nechali, a tak sme mušeli pro tu starou všecko vobstarat, i kvartýr, a eštì ji pøikrmujeme. Šak vona se teï vod Žofinky ani nehne, a to je taky má jediná outìcha. - Tak vidíte, pane Stavinoha. - A dyž se nám to nejlíp šecko povedlo, dyž máme dostat toho drobeèka, taková zkouška. No nezbláznil by se èovek z toho, dyby to mìlo dopadnout špatnì? - Ale vždy to dopadne dobøe, pane Stavinoha, uvidíte. Za chvilku vám budou telefonovat: Mladej Stavinoha je už na svìtì. - Taky bych si pøál, aby to byl kluk -, vzdychl zbožnì Stavinoha. Já na žencký moc nejsem, ale kluci sem mìl dycky rád. Ale voni prej starší manželé mívaj spíš žáby? zeptal se starostlivì. - No, to je pravda, pøipouštìl pan Malina. - Ale ona nemusí být vždycky žába. Ono to záleží na rodièce. Je-li táta ještì fešák, jako vy a je-li matka zdravá, mùže to být taky kluk. Já bych u vás hádal kluka. - Taky mi nìco øíká, že to bude kluk..., zašeptal Stavinoha ale já nemùžu takovýmu štìstí ani uvìøit. Kluk, kerej by mnì lez po nohouch, tahal mì za nos a øíkal táta!

- Ony žáby taky lezou po nohou a øíkají táta, pane Stavinoha, o to by teda nepøišli. Ale já myslím, že to bude kluk. Trafikanti mají skoro vždycky kluky. Já znám fùru trafikantù a všichni mají kluky. Advokáti - ta myjí zase žáby. Je to tøeba docela mladej advokát, panièka je jako klouzek, a dostanou tøi žáby po sobì. Do tohodle si holt pøíroda nedá šprkat, pane Stavinoha. - A s odpuštìním - nedìlá to nezdobu, když bydlej obì sestry, které se nemají rády, na jedné chodbì? - Ale jo, de to vod ty doby, co sem Madle øek, že esi eštì cekne proti mojí, shodím toho jejího bylinkáøe ze schodouch. To pomohlo. Vona vostatnì Madla ani už na hádky nejni... Pae Malina, já sem už vidìl moc divnejch vìcich v životì, ale takovou divnou vìc, jako je promìna ty holky, to sem eštì nevidìl. Pøedstavìj si, že to byla dycky holka jako vitr. Dyž bìžela kolem èoveka, suknì jí šlohaly vo stehna jedna radost. Každou módu první vozkusila, tanèila šimy, dyž to eštì nesmìlo na Žofín, a muský mìnila jako vobrázky ve filmu. Myslela jen na to a na parádu. A nikdá nezastonala. A sotva si vám vzala toho vzdychavýho bylináøe, tak to na ni pøišlo. Teï je tlustá jako štoudev a tak líná, že do poledne leží v peøinách, a ten kašièka jí ráno vaøí kafe, v poledne vobìd, veèeøi nosí vod uzenáøe, podlahu jí meje, do sklepa chodí, a taky popel by vynášel, dyby popeláø chtìl na nìj èekat, až se vrátí z práce. Jo Madla! Voni by z ní mohli dìlat škvaøený sádlo, ale vona porá fòuká, že ji nìkde píchá, že má ujímání, žáhu, že má žaludek jako cent. To vod nìj, vod toho bylinkáøe. Ten chlap má herbáø a von se z nìj zbláznil. Šecky ty nemoci, vo kterejch v òom ète, cejtí na sobì, a von je to u nich uèinìnej špitál. Voni sou porá v tom herbáøi, vynalézaj nový mastì a pilulky, jeden druhýmu maže záda, a radìj lidem, a ten bylinkáø je už

z toho vopravdu napùl mrtvej a brzy si vodpoèine na Volšanech. - To se podívejme..., poznamenal pan Malina. - Ale jí, Madle, dou ty jeho nemoce k duhu, po tech jeho pilulkách tloustne jako šváb a tak ho má pod pantoflem, že von za ní bìhá jako pejsek. - No, pane Stavinoha, já myslím, že každý muž je pod pantoflem. - Ale to zas prr! ohradil se Stavinoha. Pøíkladnì vo mnì to øíct nesmìj! Já sem hlava rodiny, já sem doma pán... No, to se ví, že se s Žofi vo všom radim, že jí pomáhám a že sem raèi, dyž je spokojená. Že se raèi vyhnu, dyž je v mrzutej náladì a... - Jinými slovy: jste pod pantoflem, pane Stavinoha! Jenže máte rozumnou a hodnou ženu, a tka to necítíte. - No já se s váma nebudu hádat, pae Malina, ale to vám øeknu, že esi mi Žofka dá kluka a esi ten kluk bude k svìtu, na mou duši, že se dám taky pod ten pantofel. - A proè by nemìl být k svìtu, pane Stavinoha? - Pae Malina, zašeptal Stavinoha, já se vám pøiznám - v tom ohledu já mám z toho dìsnej vítr. Já si myslím, aby ten kluk nemìl po mnì dvì mý vlastnosti. - No, to by bylo taky jen dobøe, pane Stavinoha, protože vy máte jen dobré vlastnosti. - A co mùj hrb? zeptal se Stavinoha s takovým dìsem, že pan Malina si pospíšil ho upokojit. - Ale co vás vede, pane Stavinoha! To pøeci není dìdièný jako rakovina nebo srdeèní vada. To se stane dítìti, až když roste. - Abyste tak mìl pravdu, pae Malina! Ale je tady eštì druhá má vlastnost. Podívejte se, pae malina, na mý ruce!

- No máte ruce, pøipouštìl pan Malina rozpaèitì, trochu zdìlaný. Ale to se pøece nedìdí. - Zdìlaný, zašeptal Stavinoha. - Ale nezdá se vám, že mám krapet dlouhý prsty? Podivte se líp: To ani nejni muská ruka. To je ruèièka, že bych moh dìlat porodní babièku... Ale to je, pae Malina, vod toho mýho starýho zamìsknání. - Pane Stavinoha, øekl dùtklivì pan Malina, takovýhle øeèi pøece mnou neveïte! Já bych se za vás zaruèil vším, co mám. Vy jste, pane Stavinoha, nejøádnìjší èlovìk tady na Poøíèí. A bude-li to mít vᚠsyn po vás, mùže si jen gratulovat. Stavinoha se octl v nejvyšším blaženství. Ale hned se zasmušil: - My tady kecáme, jakej ten muj synátor bude, a vona matka zápasí tøeba se smrtí. Na mou duši, pae Malina, já to dálejc nevydržím, já to zavøu a pobìžím domù. Vtom však vrazil do krámu uèeò od sousedního elektrotechnika a køièel: - Pane Stavinoha, pane Stavinoha, právì telefonujou, že se to zrovna narodilo. - Rány Kristovy! zašeptal Stavinoha. Kluku, tys mì tou radostí tak podìsil, že snad umøu. Eštì øekni, že je to kluk? - No co mám øíc jinýho, když telefonovali právì to. I klesl Stavinoha do náruèe pánì Malinovy a líbal ho a pan Malina zase líbal Stavinohu. A kdovíjak dlouho by se byli líbali, kdyby uèedník neøekl: - Jsou tam u telefonu - jestli se ještì chcete od nich dovìdìt nìco bližšího. - Teï se to dovím! vykøikl Stavinoha na pana Malinu. - Pae Malina, prosimich, poèkaj mi tu chvilku ve kšeftì a dávaj pozor, až se budu vracet. Esi se budu smát, tak to dítì nemá po mnì žádnou mou vlastnost. Esi se budu smutnì tváøit, tak má jednu z nich. A esi nepøídu do veèera, tak má vobì.

Ale již v minutce byl Stavinoha zpátky. - Pomyslej si, køièel a smál se na celé kolo, vono to váží šest a pùl kila! Ale pan Malina byl právì pilnì a beznadìjnì zamìstnán hledáním páèku obyèejného tabáku, terý si pøál nìjaký dìlnický invalida. - Vždy jsem vám to øíkal, že jste se dìsil pro nic za nic. Øeknìte mi radìj, kde je obyèejnej fajfkovej tabák. - Já to dám sám, pae Malina, øekl Stavinoha, pøeskakuje pultík jako junák. - Tak voni chtìj páèek tabáku? zeptal se starce. - Jo, páèek vobyèejnýho. - Tak tady ho maj kolo, øek. No, neèumìj na mì, dìdo, a berou, dokud dávám. Esi se jim to zdá málo, tak tady maj pìtadvacet kraáskù. A tady si eštì vemou pìtadvacítku viržinek na svátky. A až to budete kouøit, tak si dycky øeknou: To je na zdraví malýho Stavinohy, kerej váží šest a pùl kila!