Orlické hory a Podorlicko 18: 198-202 (2011)
© 2012 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN 0475-0640
Zapomenutý básník Emil Šubrt Michal Hofman Orlické muzeum v Chocni, Pardubická 1, Choceň 56501, e-mail:
[email protected]
Jsou lidé, kteří odešli z tohoto světa příliš brzy, aniž by se stačili hlouběji vrýt do paměti zdejších obyvatel. Mnozí z nich byli velmi talentovaní. Takovým příkladem byl i básník Emil Šubrt (1893-1915). Pokusil jsem se tu proto vytvořit jeho medailon. Při sestavování článku jsem vycházel z archivních pramenů, dobového tisku i literatury. Nutno podotknout, že informací k němu nebylo mnoho. Po téměř detektivním pátrání se mi podařilo sestavit alespoň přibližnou mozaiku tohoto pozoruhodného mladého umělce. Emil Šubrt se narodil dne 20. února 1893 v Hradci Králové. V letech 1904-1911 studoval na tamním gymnáziu a po jeho absolvování odešel do Prahy na univerzitu, kde byl posluchačem filozofie.1/ Svá studia bohužel nemohl pro nepřízeň osudu dokončit. Začala světová válka a mladý Šubrt byl odvelen na italskou frontu… Jeho otec Josef Šubrt byl učitelem. Narodil se v roce 1870 v Hradci Králové a stejně jako syn tam vystudoval tehdejší c. k. gymnázium. Po vystudování C. k. učitelského ústavu v Hradci Králové a po několika místech (Nekoř, Vysoký Újezd, České Meziříčí, kde působil 14 let) nastoupil do jednotřídní školy v Hlinném v září roku O1913. Učil tu po celou dobu první světové války až do léta roku 1918.2/ Rodina
Obr. 1. Rodina Šubrtova na školní zahradě v Hlinném, fotografováno v průběhu 1. světové války. Foto: archiv autora. 1/. Verše Emila Šubrta. Vydal Max Leonier-Pavlík. Hradec Králové 1927, s. 5. 2/. SOkA Rychnov nad Kněžnou: Fond Národní škola Hlinné, Školní kronika, inv. č. 33, sign 1, karton č. 295.
Hofman M.: Zapomenutý básník Emil Šubrt
Šubrtova bydlela ve školní budově, v bytě pro učitele. Jeho syn ho v Hlinném rád navštěvoval. Básník Emil Šubrt byl mírné, tiché a plaché povahy. Bylo pro něj charakteristické skromné až nenápadné vystupování. Už při studiu na gymnáziu začal literárně tvořit. Své básně uveřejňoval ve studentských časopisech Jen náš a Slavoj. Většinu básní z let 1910-1911 vydal v roce 1927 v Hradci Králové Max Leonier-Pavlík ve sbírce Verše Emila Šubrta. Tato básnická sbírka byla vydána v 50 výtiscích na ručním papíře při příležitosti otevření budovy nového gymnázia v Hradci Králové v roce 1927. Z této sbírky zde uveřejňuji autorovu báseň s názvem Štěstí. Štěstí „Co je to štěstí?“ – tak se lidé ptali a budou ptát se, co svět bude světem. „Je květ to divný, pohádky, jejž stkaly a dřímá kdesi zámku v zakletém?“ Je-li to pravdou, pohádkou je žití. Já zřetel své Štěstí v plném pláti lesku a obraz jeho v moji duši svítí, co srdce plno divného je stesku. Vždyť štěstí prý je ptáče stěhovavé a prchne, by se nevrátilo zpátky. Zda pomine i moje štěstí smavé? Je teprv poznalo mé srdce dosud chudé a s bázní budoucna zří do pohádky: „To moje štěstí, zdali stálé bude?“ Šubrt psal verše především pro svoje potěšení. Původně nebyly určeny pro veřejnost a dlouho zůstávaly jeho tajemstvím. Jeho důvěrní přátelé ho přemluvili, aby některé z nich otiskl pod různými pseudonymy jako K. Slabý, Planý či Sylvanus.3/ Jeho tvorba nebyla původně určena pro knihkupecký trh. Několik výtisku vyšlo v roce 1927 pro úzký kruh jeho přátel a pouze deset neprodejných výtisků vyhradil vydavatel pro širší veřejnost.4/ Šubrtova nadání si brzy všimli i jeho gymnaziální profesoři. Především dr. Ladislav Brtnický (1858-1936), který tu vyučoval klasickou filologii. Bolestně potom vzpomínal na každého žáka, kterého skosila světová válka. Zvláště litoval brzké smrti Šubrta, neboť se k němu pro jeho mimořádný talent choval více než otcovsky.5/ Ve své literární činnosti pokračoval Šubrt, co by narukovaný voják, i daleko od domova na italském bojišti. Při odpočinku na polním tažení sedával většinou stranou, ve svých volných chvílích na frontě se věnoval psaní přátelům a vedl si deník. Z listů jeho deníku vanula vždy palčivá touha po domovu. V chmurných okamžicích 3/ 4/. 5/
Verše Emila Šubrta. Vydal Max Leonier-Pavlík. Hradec Králové 1927, s. 6. Tamtéž. Feuilleton dr. Josef Pešek: Za profesorem dr. Ladislavem Brtnickým. In: Národní listy. Praha, úterý 8. září 1936, s. 2.
199
Orlické hory a Podorlicko 18: 198-202 (2011)
reality války nosíval v kapsách verše svých oblíbených básníků. Poslední verše, které před svou smrtí četl, byl Rostandův hrdinný epos Cyrano z Bergeracu. Srdcem básník – padl jako hrdina.6/ Poslední svou báseň s názvem Ve vzpomínkách vytvořil na počest svého padlého přítele, věrného druha a spolužáka Václava Uhlíře.7/ Jako by předtucha jeho chtěla, že ho zanedlouho bude následovat. V pouhých 23 letech zhasl nadějný tvůrčí život básníkův daleko od jeho milovaného domova, na který tolik vzpomínal. Zemřel na bojišti dne 28. listopadu 1915. Ve stínu vavřínových hájů na vrchu Oslavija nedaleko Gorice byl poté pochován.8/ O smrti básníka informovaly novinové články až na počátku roku 1916. Zprávy z fronty se během 1. světové války běžně dostávaly domů ke krajanům s několika týdenním zpožděním. V tehdejší hojně čtené Národní politice byly otištěny dva následující články: „Zemřel ve válce. Dne 28. listopadu zemřel na jihozápadním bojišti ve věku 23 let pan Ph. C. Emil Šubrt z Hlinného, kadet-aspirant c. a k. pěšího pluku.“9/ Národní politika z 9. ledna 1916
„Padl na bojišti. Královéhradecký rodák a mladý nadějný spisovatel Emil Šubrt, kandidát profesury z Hlinného u Dobrušky, skonal ve věku 23 let. Pochován je na vrchu Oslavija u Gorice v malém vavřínovém háji. Už od několika let tiskl pod různými pseudonymy (Planý, Slabý aj.) jímavé, hlubokým citem dýšicí básně, které prozrazovaly talent zvlášť pronikavý a jemný. Byl to jinoch krásné, čisté povahy a přátelsky oddaného srdce.“10/ Národní politika z 15. února 1916 Další a podrobnější článek byl otištěn v Národních listech: „Nadějný literát padl na bojišti. 28. listopadu 1915 padl na jižním bojišti na Oslaviji u Gorice p. Emil Šubrt, posluchač filosofie, chovanec Hlávkových kolejí, nadějný český literát. Týž s výborným prospěchem absolvoval gymnasium v Král. Hradci a potom věnoval se na české universitě studiu latiny a češtiny jako předmětů hlavních. Již z dob gymnasijních psal menší básně a povídky a jako filosof v práci té pokračoval. Některé svoje práce uveřejnil pod různými pseudonymy, jako: Planý, Slabý ap. Nyní po jeho smrti byla nalezena celá sbírka něžných, často tklivých básní, které snad mínil vydati tiskem. Neúprosná smrt přervala však ideální jeho činnost – a nám zbyla jen vzpomínka na předobrou, čistou duši. Byl synem p. Josefa Šubrta, správce školy v Hlinném u Dobrušky.“11/ Národní listy z 9. ledna 1916
6/ Verše Emila Šubrta. Vydal Max Leonier-Pavlík. Hradec Králové 1927, s. 4. 7/. Václav Uhlíř padl u Krašniku roku 1915 a jeho nejlepší spolužák Šubrt mu věnoval na památku verše, které byly otisknuty ve Výroční zprávě hradeckého gymnázia za školní rok 1915/1916 na popud zdejšího profesora Brnického. 8/. Dle sdělení RNDr. Dagmar Chalupové, Ph.D. z Katedry geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze se v současnosti obce Gorizia a Oslavia nacházejí na italském území spadající pod Friuli Venezia Giulia. Na slovinském území vznikla po roce 1947 Nova Gorica tvořící s Gorizií konurbaci. Od května 2011 se tato dvě města spojila a včetně obce Šempeter-Vrtojba na slovinském území vytvořila spojenou příhraniční zónu. 9/. Národní politika, číslo ročníku 34, datum výtisku 9. 1. 1916, s. 5. 10/. Národní politika číslo ročníku 34, datum výtisku 15. 2. 1916, s. 6. 11/. Národní listy, 1916, číslo ročníku 56, datum výtisku 9. 1. 1916, ranní vydání pro Prahu, strana č. 4.
200
Hofman M.: Zapomenutý básník Emil Šubrt
V obecní kronice obce Hlinné je jen stručně uvedeno, že ze vsi odešlo k vojenské službě 60 lidí ve věku 18 až 50 let, a je zde vypsán soupis padlých, kde figuruje jméno i Emila Šubrta.12/ Na hřbitově v Dobrém byl v roce 1935 vztyčen památník padlých 1. světové války, kde je na posledním místě padlých osob u obce Hlinné uvedeno i jméno mladého básníka.13/ Básnický talent Emila Šubrta však naštěstí ani v současné době zcela neupadl v zapomnění. Jeho báseň Listopad neopomněl uveřejnit Ivan Wernisch v monografii Zapadlo slunce za dnem, který nebyl.14/
Obr. 2. Současný stav pamětní desky památníku padlých 1. světové války i se jménem básníka Emila Šubrta na hřbitově v Dobrém. Foto: archiv autora. 12/. SOkA Rychnov nad Kněžnou: Fond OÚ Hlinné, Pamětní kniha obce Hlinného (1923-1964), inv. č. 29-1/54, kn. č. 2520, karton č. 100. 13/. SOkA Rychnov nad Kněžnou: Fond Farní úřad Dobré, Pamětní kniha farního úřadu římsko-katolické církve Dobré (1839-1989), sign. C 768/2 – překlad, s. 216. 14/ WERNISCH, Ivan: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl: Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní: z jiné historie české literatury (léta 1850-1940). Brno 2000, s. 344.
201
Orlické hory a Podorlicko 18: 198-202 (2011)
Listopad Den se valem krátí, západ slunce zlatí, vše se chystá k spaní, mně se nechce spát! Stíny dlouhou řadou na zemi se kladou, jako černé vidmo jde v kraj listopad. Větru táhlé pění zní už v ševelení opadalých listí jako v závěji, tmavá noc se chystá, neodvratná, jistá, a v mé duši náhle hned je smutněji. Nad bahnisky v dáli chomáč par se valí, na lučinách holých ocún roste jen. V šedém vlhkém vzduchu mračna jak roj duchů nade krajem plují zkolébaným v sen. Divně v noc se lije bzučná melodie Telegrafních drátů podél vlhkých cest: Všude je tak chladno – a má duše na dno Otrávena, smutna, k smrti smutna jest. Summary Author waken Emil Šubrt (1893-1915), a teacher and poet from eastern Bohemia (Hlinné). Article contains biographic data and two poems. ARCHIVNÍ PRAMENY SOkA Rychnov nad Kněžnou: Fond Národní škola Hlinné, Školní kronika, inv. č. 33, sign 1, karton č. 295. SOkA Rychnov nad Kněžnou: Fond Farní úřad Dobré, Pamětní kniha farního úřadu římskokatolické církve Dobré (1839-1989), sign. C 768/2 – překlad. SOkA Rychnov nad Kněžnou: Fond Obecní úřad Hlinné, Pamětní kniha obce Hlinného (1923-1964), inv. č. 29-1/54, kn. č. 2520, karton č. 100.
LITERATURA Feuilleton dr. Josefa Peška: Za profesorem dr. Ladislavem Brtnickým. In: Národní listy. Praha úterý 8. září 1936, s. 2. Národní listy, 1916, číslo ročníku 56, datum výtisku 9. 1. 1916, ranní vydání pro Prahu, strana č. 4. Národní politika, číslo ročníku 34, datum výtisku 9. 1. 1916, s. 5. Národní politika číslo ročníku 34, datum výtisku 15. 2. 1916, s. 6. WERNISCH, Ivan: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl: Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní: z jiné historie české literatury (léta 1850-1940). Brno 2000. Verše Emila Šubrta. Vydal Max Leonier-Pavlík. Hradec Králové 1927.
202
