Ellen G. Whiteová & začátek Sabatu Může se pravý prorok vůbec mýlit? Bible stanovuje, že den a týdenní Sabat začíná svítáním. WLC považuje službu Ellen G. Whiteové za službu proroka pro ostatky, přestože schvalovala zachovávání Sabatu od západu slunce do západu slunce. Pečlivé studium zásad stanovených skrze Bibli a spisy Ellen Whiteové urovnávají tento zdánlivý rozpor.
"Mami, mami, pojď sem rychle! Myčka přetéká! Paní Kangová spěchala na toto volání do kuchyně. Myčka na nádobí skutečně přetékala. Hromady pěny se valily z přístoje a zdálo se, že zaplaví podlahu kuchyně. Jakmile byla podlaha vytřena, paní Kangová se obrátila ke své pomocnici. "Jak se to stalo?" zeptala se. "Je mi to líto, mami. Jen jsem tě chtěla překvapit. Když jsi telefonovala, dala jsem prostředek do myčky a zapla ji." "Co jsi tam dala?" Chtěla vědět maminka. "Ukaž mi to." Když dívenka vytáhla tekutý prostředek na nádobí, maminka se usmála. "Aha, je to jasné. No, příště použij tabletku v zelené krabici na mytí nádobí v myčce. Neudělala jsi nic špatného, zlatíčko. Jen potřebuješ trochu poopravit!"
Pro nikoho neexistuje žádná omluva, zastává-li postoj, že už není více pravdy, která by měla být zjevena, a že všechny naše výklady Písma jsou bez omylu. Skutečnost, že určité nauky jsou naším lidem považovány za pravdu po mnoho let, není důkazem toho, že neomylné. pravdu a
naše představy jsou Staří neudělá z bludu pravda si zaslouží být
čestná. Žádná pravá nauka o nic nepřijde důkladným prošetřením." Ellen G. White, Councils to Writers & Editors, str. 35. Každý může udělat chybu: děti, dospělí. Přátelé, manželé. Učitelé. Pastoři. Jen Yahuwah je neomylný. A my ostatní? Jsme lidé. Jen lidé. A to je přesně to, proč Ellen Whiteová, Yahův prorok pro ostatky, mohla udělat chybu ohledně začátku Sabatu. V dopise z roku 1876 sestra Whiteová jasně uvedla: "Přeji si, aby mé já bylo skryto v [Yahushuovi]. Přeji si, aby mé já bylo ukřižováno. Netvrdím, že jsem neomylná nebo dokonce s dokonalým křesťanským charakterem. Nejsem osvobozená od chyb a omylů v mém životě. Kdybych lépe následovala mého Spasitele, nemusela bych tak hodně truchlit na tím, že se tak hodně nepodobám Jeho drahému obrazu."1
Je normální chtít absolutno. Kromě toho, je to snadnější, pokud je vše buď Černé nebo Bílé. Žádné stíny matoucí šedi. Avšak důležitou realitou je, že pravda je vždy rostoucí. Je prostě mylné domnívat se, že na straně Nebe může člověk odpočívat spokojeně s tím, že už stačí, co má, a více učit se nepotřebuje. Více než kterákoliv dřívější církev, má skupina věřících, žijící na konci času, problém s duchovní pýchou. Věří, že ví, co je pravda, a nemá zájem učit se více. Takový postoj je téměř fatální chybou. Aby mohlo Nebe zasáhnout tato proti evangeliu zatvrzelá srdce, posílá jasné varování: Andělu církve v Laodiceji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Yahova: "Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, ústech.
nesnesu
tě
v
Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím
ti,
abys
u
mne
nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. (Zjevení 3,14-19) Věrný a pravý Svědek prohlašuje, že duchovní pýcha poslední generace věřících je hřích, kterého musí každý litovat, chceli být spasen, protože pravda je rostoucí. Poznání, jak Daniel zaslíbil, je rostoucí. Je to darování dané v lásce. Lidé, kteří věří, že mají všechno světlo (nebo pravdu) nezbytnou ke spasení, přesně odpovídají popisu Laodicejské církve. A čím více světla mají, v o to větším nebezpečí se nacházejí. Důvod tohoto nebezpečí je jasný: Mají-li veškeré světlo, pak každé nové nebo pokročilé světlo je zákonitě špatné!
"Je skutečností, že máme pravdu a musíme se houževnatě držet postojů, které se nemohou otřást; ale nesmíme pohlížet s podezíravostí na žádné nové světlo, které [Yahuwah] může seslat, a říkat: Vskutku nevidíme, že bychom potřebovali více světla než tu starou pravdu, kterou jsme až dosud obdrželi a ve které jsme se usadili. Zatímco se držíme tohoto postoje, svědectví Věrného Svědka platí pro náš případ jako výtka: ‘A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.' Ti, kteří se cítí bohatí, obohacení a nic nepotřebují, jsou ve stavu slepoty ke svému pravému stavu před [Yahem] a neví o tom." Ellen G. White, Review & Herald, August 7, 1894 Takový je princip Nebes, že když duše poznává více pravdy, ještě větší a širší koncepty pravdy se otevřou osvícené
mysli. Ellen Whiteová sama zpozorovala: Musíme se hodně lekcí naučit a mnoho, mnoho odnaučit. [Yahuwah] a nebe samo jsou nechybující. Ti, kteří si myslí, že se nikdy nebudou muset vzdát nějaké oblíbené představy, že nikdy nebudou mít příležitost změnit názor, budou zklamaní. Dokud se držíme našich vlastních představ a názorů s rozhodnou umíněností, nemůžeme mít jednotu, za kterou se Kristus modlil.2 Protože pravda je pro Yahovy lidi stále rostoucí, WLC uznává, že ne všechno světlo bylo dostupné během života Ellen Whiteové. To je důvod, proč WLC může podporovat její spisy jako pravého proroka, zatímco odkládá stranou to, co nebylo pochopeno za jejích dnů a co později odhalilo studium Bible. Ve velmi skutečném smyslu byla Ellen Whiteová vězněm své doby. Nikdy nebylo Otcovou vůlí, aby věřící přišli, sedli si k jejím nohám a nechali se krmit pravdou. Bylo zodpovědností jednotlivých hledačů pravdy, aby zkoumali Písma pro sebe sama. Teprve tehdy, po důkladném studiu daného tématu, by On potvrdil nebo přesměroval jejich hledání, tak aby našli odpovědi na to, co hledali. Jakmile ale tělo věřících odmítlo pokračovat, pokud si spočinuli, spokojení ve světle, které jim už bylo dostupné, pak už nebylo nic nového pro ní, co by mohla potvrdit. Ellen Whiteová jasně chápala svou roli v tomto procesu. V červenci roku 1907 napsala: Skrze Svého Svatého Ducha [Yahův] hlas přicházel k nám neustále ve varování a instrukci, aby utvrdil víru věřících v Ducha proroctví. Opakovaně přicházelo slovo: Napiš věci, které jsem ti dal k utvrzení víry Mého lidu v postoji, který zaujali.3 Jedna oblast, ve které rostoucí světlo přineslo větší porozumění, je to, kdy začíná den. Pečlivé studium Bible odhalilo překvapující skutečnost, že den, a tím tedy i týdenní Sabat, nezačíná při západu předchozího dne. Den začíná s příchodem světla při svítání. To je překvapivý bod pro všechny, kdo vědí, že Sabat Židů je zachováván od pátečního západu slunce do sobotního večerního západu slunce. Toto je obzvláště těžký koncept k přijetí pro ty, kteří považují Ellen Whiteovou za pravého proroka, poslaného pro ostatky v závěrečných dnech historie země.
Navzdory skutečnosti, že Adventisté sedmého dne zachovávali Sabat od západu do západu slunce po více než 160 let, nenáchází se toho moc v církevních archivech ohledně studia, které vedlo k tomuto závěru. Co je známo, je následující: 1. Od počátku let okolo 1840 konaly ostatky velkého Mileritského hnutí Sabatní konference, kde studovaly otázku sedmého dne Sabatu. Přestože použili Biblický luni-solární kalendář k určení konečného data pro proroctví o 2300 dnech/letech z Daniele 8,14, došli na těchto konferencích k závěru, že sobota Gregoriánského kalendáře je sedmý den Sabat Bible.
2. Hodně se studovalo a diskutovalo o tom, kdy Sabat začíná. Tři hlavní náhledy byly tyto: A) 18:00 pátek večer; B) západ slunce v pátek večer; C) východ slunce v sobotu ráno. Po několik let většina lidí považovala 18:00 za počátek Sabatu. 3. V roce 1855 J. N. Andrews, uznávaný adventistický, biblický učenec prezentoval církvi své závěry ohledně počátku Sabatu při západu slunce. Andrews odhalil verš, který budil dojem, že zcela urovná tuto záležitost. Tento text se nachází v Mojžíšově zákonu: "Bude to pro vás Sabat odpočinutí; budete se pokořovat . . . od jednoho večera do druhého budete zachovávat svůj Sabat." (Leviticus 23,32) Problém s použitím tohoto textu k prokázání Sabatní doby od západu do západu slunce je ten, že je vyňat z kontextu. Když je verš čten v kontextu, je jasné, že se nejedná o týdenní sedmý den Sabat. Jedná se o každoroční Den smíření, ke kterému se vztahuje zachovávání od západu do západu slunce: Desátého dne téhož sedmého měsíce bude Den smíření. Budete mít bohoslužebné shromáždění; budete se pokořovat . . . Nebudete vykonávat žádnou práci! To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích. Bude to pro vás Sabat odpočinutí; budete se pokořovat od večera devátého dne toho měsíce, od jednoho večera do druhého budete zachovávat svůj Sabat. (viz Leviticus 23,27-32)
Nejsme v bezpečí, když zaujmeme postoj, že nepřijmeme nic než to, co jsme už přijali za pravdu. Měli bychom vzít Bibli a důkladně ji zkoumat pro sebe samé. Měli bychom kopat v dole [Yahova] slova a hledat pravdu. ‘Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce .' Někteří se mne ptali, jestli si myslím, že je ještě více světla pro [Yahův] lid. Naše mysli se staly tak úzkoprsé a my, jak se zdá, nechápeme, že Pán má pro nás mocné dílo k vykonání. Rostoucí světlo musí na nás svítit, protože ‘stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.'" Ellen G. White, Councils to Writers and Editors, p. 34, emphasis supplied.
James White, manžel Ellen Whiteové, později o jejich závěrech napsal: Paní W. bylo ve dvou viděních ukázáno něco ohledně času počátku Sabatu. Poprvé to bylo v roce 1847, v Tomshamu, Me. V tomto vidění jí bylo ukázáno, že počátek Sabatu při východu slunce je mylný. Pak slyšela anděla opakovat tato slova: "Od večera do večera budete oslavovat vaše Sabaty." Bratr Bates byl přítomen a podařilo se mu přesvědčit všechny přítomné, že "večer" znamená šestou hodinu. Všimněte si: Vidění v Topshamu neučilo o šesté hodině. Ale jen opravovalo čas východu slunce. Nikdy mne nenapadlo, že by šestá hodina byla podepřena skrze vidění.4 Bible podporuje tento výrok jako správný. Den začíná rozbřeskem, svítáním, ne východem slunce. V závislosti na tom, jak daleko člověk žije od rovníku, existuje i značný časový rozdíl mezi svítáním a skutečným okamžikem východu slunce. Další výrok Jamese Whitea se zdá být ještě zapeklitější: Na závěr konference v Battle Creeku zmiňované výše, měli kazatelé a další, obzvláště ti, kteří měli zájem o dílo, zvláštní modlitební společenství za prosperitu díla, a na tomto mítinku paní W. měla vidění, ve kterém bylo jednou věcí to, že západ slunce je správný. To urovnalo záležitost s bratrem Batesem a dalšími a přineslo všeobecný soulad, který od té doby panoval mezi námi ohledně tohoto bodu.5 James White nebyl prorok a ani nepodal falešnou zprávu.6 Jednoduše reportoval to, co chápal jako pravdu. Je logické domnívat se, že James a Ellen Whiteovi diskutovali spolu o počátku Sabatu a oba souhlasili s tím, že Sabat musí začínat při západu slunce.
I prorok může mylně interpretovat to, co bylo ukázáno. Ellen Whiteová nikdy netvrdila, že je neomylná. Lídři církve Adventistů sedmého dne pracovali v letech okolo 1920 na tom, aby propagovali takovýto obraz neomylnosti po její smrti. Ona však říkala: "Ohledně neomylnosti - já ji nikdy netvrdila; Bůh sám je bezchybný. Jeho Slovo je pravdivé a v Něm není žádné proměny ani někam jinam zastínění."7 Výrok Ellen Whiteové, zatímco zaznamenávala vidění, vyjasňuje, že nepochopení pravdy je přesně to, co se stalo. Je důležité číst vidění v celistvosti, aby byl spatřen význam toho, co bylo řečeno.
Viděla jsem, že tomu tak bylo. "Od večera do večera máte oslavovat váš Sabat." Řekl anděl: "Vezmi slovo [Yahuwahovo], čti jej, porozuměj, a nemůžeš se mýlit. Čti pozorně a zjistíš, co večer znamená a kdy to je." Zeptala jsem se anděla, zdali se [Yah] mračil na svůj lid pro začínání Sabatu, jak to dělali. Byla jsem nasměrována zpátky k prvnímu Sabatu. Sledovala jsem [Yahuwahův] lid až do této doby a neviděla jsem, že by byl [Yah] nespokojený nebo se na něj mračil. Ptala jsem se, proč tomu tak je, že v tak pozdním dni musíme změnit dobu počátku Sabatu. Anděl řekl: "Porozumíš, ale ještě ne, ještě ne." Anděl řekl: "Když světlo přichází, a toto světlo je odloženo stranou, nebo zavrženo, pak přichází odsouzení a zamračení [Yahovo]; ale než to světlo přijde, není to hřích, protože není žádného světla pro ně k zavržení." Viděla jsem, že v myslích některých bylo uloženo, že Pán ukázal, že Sabat začíná v šest hodin večer, zatímco já jsem jen viděla, že začíná "večer", a z toho se odvodilo, že večer znamená v šest hodin. Viděla jsem, že služebníci [Yahuwahovi] se musí semknout, jít vpřed pospolu.8
Je to právě toto vidění, které odhaluje hledajícímu člověku, co se stalo. 1. Věřící se domnívali, že došli ke správnému času pro Sabat. 2. Anděl nepotvrdil jejich porozumění. Namísto toho řekl: "Porozumíte, ale ještě ne, ještě ne." 3. Místo toho, aby použili slova anděla jako motivaci do dalšího studia, Adventisté sedmého dne upadli do laodicejského sebeuspokojení. Úkolem Ellen Whiteové bylo "potvrdit víru lidu v postoji, který zaujali", založeném na důkladném studiu Bible. Tam kde nebylo další studium, nebylo ani co více potvrdit. Zde jim anděl prakticky a otevřeně říká, že ještě nemají dostatečné porozumění toho, kdy začíná Sabat. Člověk by si myslel, že reakce bude taková, že se věřící ocitnou opět na kolenou a budou prosit o větší světlo a zaslíbené hlubší porozumění. Ale to není to, co se stalo. Oni byli spokojení s úrovní porozumění, které měli, a o 150 let později se všeobecné porozumění většiny Sabatistů sedmého dne o nic nezměnilo. Je smutné, že ignorovali radu proroka, aby zkoumali dále kvůli většímu světlu: Ti, kdo lnou ke starým zvykům a zašedlým omylům, ztratili ze zřetele skutečnost, že světlo je neustále rostoucí na stezce všech, kdo následují [Yahuwaha]; pravda je neustále odhalována pro [Yahův] lid . Musíme neustále kráčet vpřed, pokud chceme následovat našeho Vůdce. Jen když putujeme ve světle, které na nás dopadá, poslouchajíc pravdu, která je otevřená našemu chápání, tehdy přijímáme větší světlo. Nemůžeme být omluveni za přijetí jen toho světla, které měli naši otcové před sto lety. Kdyby naši [Yaha]-bojní otcové viděli to, co vidíme my, a slyšeli to, co slyšíme my, přijali by toto světlo a kráčeli v něm. Chceme-li imitovat jejich věrnost, musíme přijmout pravdy otevřené nám, tak jako oni přijali pravdy předložené jim; musíme konat tak, jak by konali oni, kdyby žili v naší době.9 Větší světlo ohledně počátku Sabatu bylo rezervováno pro poslední generaci, která přijme také starodávný, Biblický Sabat, vypočítaný skrze obnovený, původní luni-solární kalendář Stvoření. Neudělali chybu v nutnosti zachovávat Sabat. Potřebovali jen trochu poopravit, kdy začíná. Když se jednotlivec rozhodne být připraven pro svaté hodiny Sabatu před západem slunce předchozí noci, není na tom nic špatného. Je jen chvalitebné, když se chrání okraje Sabatu. Nicméně tyto svaté hodiny, jak jsou stanoveny v Písmu, ve skutečnosti nezačínají dříve než za rozbřesku světla v Sabatního rána.
By Ad Meskens (O wn work) [Attribution, C C BY-SA 3.0 (http://creativecom m ons.org/licenses/by-sa/3.0) or GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.htm l)], via Wikim edia C om m ons
Důkaz z Bible, který stanovuje, že den začíná při svítání a trvá po délku hodin denního světla, je ohromující. Neexistuje žádná omluva pro další lpění na moderní židovské tradici Sabatu od západu do západu slunce. Připoj se k věřícím na celém světě při uctívání Stvořitele v Jeho svatý Sabat, během svatých hodin tohoto dne.
1
Ellen G. White, Daughters of God, p. 272.
2
E. G. White, Selected Messages, Vol. 1, p. 37.
3 The Review & Herald, July 18, 1907. 4 The Review & Herald, February 25, 1868, p. 168, emphasis supplied. 5
viz výše
6
Pro více informací klikni zde a pročti si článek pod názvem “Time To Commence The Sabbath.”
7
Letter 10, June 9, 1895.
8 E. G. White, Spiritual Gifts, Vol. 4, p. 3, emphasis supplied. 9 E. G. White, Historical Sketches, p. 197, emphasis supplied.
