Ekonomický přehled České republiky zpracovaný Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v roce 2008 1 . Tomáš Pavelka, Martin Fassmann (duben 2008) Generální tajemník Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Angel Gurría představil 24.dubna letošního roku na tiskové konferenci za účasti premiéra ČR a některých mistrů české vlády Ekonomický přehled České republiky 2008. OECD, jejímiž členskými státy je 30 vyspělých států světa, zpracovává obdobné Ekonomické přehledy svých jednotlivých členských státků zpravidla každých 18 měsíců. Letošní Ekonomický přehled OECD České republiky je tak již osmým v řadě. Tiskový odbor Úřadu vlády České republiky v den konání této tiskové konference vydal zprávu, ve které se píše: „Vláda ČR Ekonomický přehled vítá, protože představuje užitečný pohled na dosavadní vývoj v ČR. Zároveň doufá, že se hodnocení podobně jako v minulosti stane inspirativním zdrojem pro pokračování v dalších reformních krocích a podkladem pro všeobecnou diskuzi o směřování české hospodářské politiky“ 2 . Po přečtení celého Ekonomického přehledu je zcela jasné, proč ho naše vláda přijala tak pozitivně. Některá doporučení a některé pasáže přehledu se totiž velice podobají těm, kterými argumentuje česká vláda při vysvětlování potřeby svých reformních kroků. Některé pasáže si jsou dokonce podobné až tak, že to vzbuzuje podezření, že je snad autorům z OECD někdo přímo „nadiktoval“. Ať již je skutečnost jakákoliv, pravdou zůstává, že po zveřejnění tohoto Ekonomického přehledu začali někteří ministři české vlády s oblibou používat při zdůvodňování svých reformních návrhů i tvrzení, že „přeci i OECD nám tyto kroky doporučuje“. Pro mezinárodní organizace typu OECD či MMF je při psaní hodnotící zprávy o konkrétní zemi zcela běžné, že si autoři postupně zjistí názory vlády, představitelů sociálních partnerů, a to jak zaměstnanců (odborů), tak zaměstnavatelů, případně dalších organizací působících v dané konkrétní zemi. Není známo, zdali se autoři z OECD při psaní letošního Ekonomického přehledu setkali se zástupci zaměstnavatelů, co je však jisté, názory největší odborové centrály v České republice, která zastupuje více jak půl miliónů zaměstnanců je nezajímaly. Zarážející je tato skutečnost o to více, uvědomíme-li si, že ČMKOS je řádným členem Odborového poradního výboru při OECD (TUAC) a v minulosti o její názory zájem byl. Na dotaz ČMKOS podaný prostřednictvím sekretariátu TUACu, proč nebyl o její názory zájem, přišla odpověď, že jediným důvodem byla údajná časová tíseň autorů při psaní zprávy. Asi nemá cenu se pouštět do polemiky s tímto vysvětlením. Možná něco naznačí skutečnost, že se v podstatě jedná o první hodnotící zprávu, která zasahuje do období současné vlády a také se jedná o první zprávu po té, co se novým velvyslancem Stálé mise České republiky stal bývalý ministr hospodářství v Klausově vládě Karel Dyba. ČMKOS může pouze vyjádřit zklamání, že o její názory nebyl zájem, zejména v souvislosti s tím, že některé pasáže zprávy odkrývají skutečnost, že jsou napsané jako by od stolu v sídle OECD a často jako by nevycházely z reality české ekonomiky.
1
OECD Economic Survey. Czech Republic. Volume 2008/8. April 2008. ISBN 978-92-64-04295-7. Mírně úsměvně působí fakt, že si letos Tiskový odbor Úřadu vlády ČR velkou práci s formulováním stanoviska nedal, neboť v podstatě stejné „vítání“, ale od Ministerstva financí ČR, jsme si mohli přečíst i v roce 2006, kdy byl představen sedmý Ekonomický přehled ČR. Čtenář může posoudit sám: „Ministerstvo financí ČR tuto zprávu vítá a oceňuje, neboť představuje užitečný analytický pohled sekretariátu OECD na dosavadní vývoj v ČR. Zároveň doufá, že se - jak tomu bylo již v minulosti - stane inspirativním zdrojem pro budoucí reformní kroky v zemi a všeobecnou diskusi o směřování české hospodářské politiky“ (8.června 2006 www.mfcr.cz.). 2
Samotný Ekonomický přehled České republiky 2008 je rozdělen na 4 základní kapitoly. První kapitola se zabývá současným ekonomickým vývojem v České republice a nastiňuje některé výzvy do budoucnosti. Druhá kapitola je věnována hodnocení reformy veřejných financí prováděnou současnou vládou. Současné problémy českého trhu práce jsou analyzovány v třetí kapitole. V poslední čtvrté kapitole autoři pojednávají o procesu globalizace a jejímu dopadu na českou ekonomiku. Jednotlivé kapitoly jsou pak doplněné o doporučení OECD pro českou vládu a další zodpovědné orgány na české straně. Zejména komentář k těmto doporučením tvoří následující část textu. Nejnovější vývoj a výzvy stojící před Českou republikou. Úvodní část první kapitoly je věnována zhodnocení nejnovějšího makroekonomického vývoje České republiky. Pozitivně experti hodnotí zejména silný ekonomický růst v posledních třech letech a pozorují, že se skutečný reálný hrubý domácí produkt v roce 2007 nacházel cca 1,25 procentního bodu nad potenciálním produktem. Silný ekonomický růst byl spojen také s poklesem nezaměstnanosti a růstem zaměstnanosti. OECD při této souvislosti upozorňuje na pnutí na trhu práce. Jako určitý problém vidí autoři Ekonomického přehledu nárůst inflace v letošním roce. Vedle příčin typu růstu světových cen potravin ropy, OECD uvádí mezi příčiny růstu inflace i reformu veřejných financí, konkrétně zvýšení snížené sazby DPH z 5 % na 9 % a zvýšení spotřebních daní na cigarety, zavedení ekologických daní, zavedení poplatků ve zdravotnictví a také probíhající deregulaci nájemného a růst cen energií. OECD upozorňuje na riziko, že i když se letošní inflace jeví jako přechodná, mohla by se přelít do inflačního očekávání ekonomických subjektů. V této souvislosti je potřeba upozornit, že ČMKOS byla jedna z prvních, která na riziko vysoké míry inflace v letošním roce upozorňovala již v září roku 2007. Již tehdy ČMKOS varovala , že reforma veřejných financí bude mít nezanedbatelný vliv na letošní inflaci. V té době byl odhad míry inflace na rok 2008 provedený ČMKOS (4,8 - 5,4 %) 3 Ministerstvem financí ČR a také některými „nezávislými“ analytiky označen za hodně nadsazený. Jen pro upřesnění MF ČR na konci léta 2007 očekávalo míru inflace pro letošní rok ve výši 3,4 %. Na tomto čísle byl také postaven státní rozpočet na rok 2008. Podcenění inflace přinese veřejným rozpočtům „navíc“ příjmy v rozsahu okolo 25 mld. Kč (jedná se o skrytou rozpočtovou mezeru). V poslední Makroekonomické prognóze z dubna letošního roku již ale ministerstvo očekávalo 6 %, tedy de facto výši, za kterou byla ČMKOS před půl rokem ze strana MF ČR kritizována. Pokud se týká dalšího vývoje, experti OECD očekávají v letošním roce mírné zpomalení tempa růstu reálného HDP, a to zejména z důvodu pomalejšího růstu spotřeby domácností, která je negativně zasažena vysokou mírou inflace. Bohužel už experti z OECD neuvádí, že na letošní ekonomické zpomalení nemá vliv tzv. reforma veřejných financí současné vlády pouze zprostředkovaně přes míru inflace, ale má i přímé negativní dopady. Pokles disponibilních důchodů způsobených řadou škrtů v sociální oblasti a také nevhodných daňových změn povede k dalšímu zpomalení spotřeby domácností. Negativně se projeví některá opatření reformy veřejných financí i u firem, zejména menších, čímž dojde i ke zpomalení v oblasti fixních investic. A nelze nezmínit i negativní vliv omezení vládní nákupů na ekonomický růst.
3
V prosinci minulého roky byla na základě odhadu vlivu poplatků ve zdravotnictví ze strany ČSÚ zvýšena tato prognóza ČMKOS na 5,4 – 5,9 %. Úplnou prognózu míry inflace ČMKOS na letošní rok je obsažena v předcházejícím čísle Pohledů, viz.: Pavelka, T.: Prognóza inflace na rok 2008. V: Rok 2008 – rok reformy, rok chudoby. Pohledy č. 2, Praha, Sondy 2008. ISBN: 978-80-86846-23-1.
Co lze OECD v rámci první kapitoly také vytknout je fakt, že zbytečně bagatelizuje možná makroekonomická rizika plynoucích ze světových finančních turbulencí na českou ekonomiku. OECD pouze uvádí, že „slabší růst v zahraničí by mohl mít jistý dopad“. V době, kdy odpovědné orgány řady vyspělých ekonomik přijímají opatření souvisejících s rizikem vypuknutí světové hospodářské krize a kdy také významné mezinárodní organice, včetně Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, vyzývají k rázným zásahům proti této hrozbě, bychom od expertů OECD asi očekávali více než pouhé konstatování, že světové turbulence mohou mít na českou ekonomiku „jistý dopad“. Ve skutečnosti nejde o „náhodu“, že se OECD příliš nestará o vnější rizika české ekonomiky, v opačném případě by totiž musela velmi relativizovat (a možná i přehodnotit) oslavné ódy na české reformy. Ty se totiž uskutečňují v naprosto nevhodné době (pomineme-li, že i o jejich „kvalitě“ lze s úspěchem pochybovat). Hrozí totiž akutní nebezpečí, že se tyto „reformy“, redukující souhrnnou poptávku protnou s dopady nastupující ekonomické krize a výsledkem bude výrazný pokles ekonomického růstu a dlouhodobá recese české ekonomiky. To vše experty OECD jaksi nezajímá. Ekonomický přehled ČR 2008 je totiž prvoplánově pojat jen jako pochvala české vlády za přijaté i zamýšlené reformní kroky, které přijala, a které podle OECD přispějí k pozitivnímu vývoji české ekonomiky v budoucnosti. Již na tomto místě je třeba zdůraznit, že ČMKOS s takovýmto hodnocením reforem prováděných současnou vládou zásadně nesouhlasí, neboť podle jejího názoru tyto reformy ve výsledku velmi negativně ovlivní sociální a ekonomickou situaci ČR. Druhá část první kapitoly nastiňuje klíčové výzvy stojící před Českou republikou. První výzvou je fiskální udržitelnost veřejných rozpočtů, zejména s ohledem na stárnutí populace. Druhou – týkající se trhu práce s e budeme zabývat v další části. Podle expertů z OECD silný ekonomický růst v minulém roce přispěl k překvapení ve veřejných rozpočtech, neboť deficit veřejných rozpočtů za minulý rok je nyní odhadován na pouhých 1,6 % HDP, kdežto Ministerstvo financí ČR původně předpokládalo 4% deficit, zejména z důvodu předvolebního zvýšení sociálních transferů v roce 2006. Lze si tedy klást otázku, zdali to byl záměr MF ČR mást veřejnost, jen aby dosáhlo svých cílů a nebo zda šlo o neschopnost jeho úředníků. Ekonomického přehledu. Zajištění fiskální udržitelnosti: zhodnocení nedávné reformy daní a veřejných výdajů Hned v úvodním odstavci druhé kapitoly experti OECD píšou „Následující části ukazují, že obsah balíčku a další provedené strukturální reformy, nebo alespoň plánované, současnou vládou jdou správným směrem“. Již z dřívějších materiálů je zcela zřejmé, že ČMKOS s tímto tvrzením nemůže v žádném případě souhlasit. Tento text pojednává pouze o některých reformních krocích současné vlády, které podrobněji zmiňuje OECD ve svém Ekonomickém přehledu České republiky 2008. Detailní zhodnocení reformního „batohu“ současné vlády ze strany analytiků ČMKOS bylo zveřejněno v předcházejícím čísle sborníku Pohledy s názvem: Rok 2008 – rok reformy, rok chudoby 4 . Na úvod lze vyjádřit jen údiv nad tím, že jsou experty OECD nadšeně vítána a vyzdvihována opatření, o jejichž účinnosti ve skutečnosti nemohlo být tímto expertům nic 4
O již přijatých a také dalších plánovaných opatřeních v rámci reformy zdravotnictví je pojednáno ve třech článcích: Toman, L.: První etapa reformy zdravotnictví: nekonzistentní, asociální i nelegální hazard se zdravím občanů. V: Rok 2008 – rok reformy, rok chudoby. Pohledy č. 2, Praha, Sondy 2008. ISBN: 978-80-86846-23-1. a Šulc, J.: Změny v cenové regulaci léčiv a jejich rizika. V: Rok 2008 – rok reformy, rok chudoby. Pohledy č. 2, Praha, Sondy 2008. ISBN: 978-80-86846-23-1. a také Fassmann, M.: Co nás ještě čeká ve zdravotní reformě? V: Rok 2008 – rok reformy, rok chudoby. Pohledy č. 2, Praha, Sondy 2008. ISBN: 978-80-86846-23-1.
známo. Jedná se v prvé řadě o tolik vychvalované „regulační poplatky“ ve zdravotnictví. Vezmeme-li v úvahu, že zpráva prezentovaná 24. dubna 2008 se musela také nějakou dobu psát, dostaneme se s daty, ze kterých mohla maximálně čerpat, do poloviny března (hrubá verze zprávy byla, jak se píše v jejím úvodu, připravena 19. března 2008). Tedy autoři měli maximálně k dispozici data za prvé dva měsíce letošního roku (reformy začaly platit od 1.1.2008). Jděme ale dále, to co platí obecně pro statistiku (zhruba jedno měsíční zpoždění pro rychlé aktuální data), neplatí pro informace z oblasti zdravotnictví. Zde mají data zhruba dvouměsíční zpoždění. Takže pokud se vrátíme k regulačním poplatkům, je zcela zřejmé, že data, která mohla teoreticky být expertům OECD k dispozici , byla data za leden 2008. Ve skutečnosti však experti neměli k dispozici o působení regulačních poplatků žádné relevantní údaje. Ty se totiž pro účely koaliční expertní komise zpracovávaly až za 1. Q. (pro vliv předzásobení léky také jiné sledování nemělo smysl). A pokud je nám známo, tyto údaje nebyly k dispozici ještě v polovině května 2008 a schůzky koaličních expertů se proto několikrát musely odkládat. Z čeho vycházeli experti OECD při „kladném vítání regulačních poplatků“ vědí jen oni a Bůh. Vraťme se však k hodnocení celé reformy veřejných financí z pera OECD. Na začátku je nutno zdůraznit, že ČMKOS se principiálně nikdy nebránila reformě v oblasti veřejných rozpočtů, ale tato reforma by musela vzít v úvahu sociální aspekt přijatých opatření a náklady by nesměly nést primárně pouze některé skupiny obyvatelstva. Reforma veřejných financí předložená současnou vládou však těmto požadavkům na hony vzdálená. Podle názoru ČMKOS schválená reforma veřejných financí nevede ke snížení deficitu veřejných financí. Jejím skutečným cílem se jeví snížení daní nejvyšších příjmových a majetkových skupin obyvatelstva a firem a opatření na straně výdajů jsou zaměřena výlučně do oblasti škrtů v oblastí sociálních (mandatorních) výdajů a výdajů na platy v oblasti veřejných služeb a správy. Pokud se týká požadavků OECD na zkvalitnění procesu tvorby a schvalování rozpočtu lze s ním obecně souhlasit. Existence desítek miliard korun v rezervních fondech jednotlivých ministerstev je jasným důkazem toho, jak nekvalitní je proces tvorby rozpočtu a svědčí o enormním plýtvání. Lze souhlasit také s tím, že by mělo dojít k úpravám, které by radikálně omezily tzv. proces „porcování medvěda“ při schvalování rozpočtu v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Zcela zásadně nesouhlasit však musíme s doporučením OECD dále sbližovat sazby daně z přidané hodnoty. Znamenalo by to další atak na nízko a středně příjmové skupiny obyvatelstva. V letošním roce jsme svědky výrazného zvýšení cen základních potřeb a služeb i z důvodu zvýšení snížené sazby DPH z 5 % na 9 %.To vyvolalo za podpory rostoucích cen energií, probíhající deregulace nájemného, zavedení ekologických daní a zavedením regulačních poplatků ve zdravotnictví další nárůst výdajů domácností na základní nezbytné potřeby. Jedním z doporučení OECD je také omezení podpor na vlastnické bydlení a renovace. Je třeba ale zmínit, že poklesem sazby daně již k určitému omezení podpor došlo. Podporami hypoték a stavebního spoření, přichází státní rozpočet o řádově miliardy korun ročně. Na druhou stranu na hypotéky dosahují vedle nejvyšších příjmových skupin obyvatelstva, u kterých je potřeba takové podpory diskutabilní, i skupiny se středními příjmy. To, že i samotná OECD přece jen některé prvky daňové reformy nevítá s neomezeným nadšením je patrné i z poznámky, že dva aspekty na příjmové straně rozpočtu, vyvolávají otázky. Prvním tímto aspektem je zavedení stropu ve vyměřovacím základě na platbu sociálního pojištění ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy. To i podle OECD přineslo další úlevu osobám s vysokými příjmy. Stropy jsou podle expertů OECD sice ve světě běžně
používány, ale důvod pro jejich použití v ČR je ve spojení se zavedením rovné daně výrazně oslaben. Druhým aspektem je tzv. superhrubý základ daně, který nyní zahrnuje nově i platby na sociální a zdravotní pojištěné placené zaměstnavatelem. OECD k tomuto aspektu ve svém Ekonomickém přehledu píše: „Tento „superhrubý“ základ je neobvyklý. A vskutku tento systém neexistuje v žádné jiné zemi OECD. Teoreticky nevytváří žádné významné deformace, ale nepřináší také žádné velké výhody“ (str. 11). To, že nový základ daně s nižší sazbou daně a zavedení stropu na platbu pojištění povede k neodůvodněnému enormního zvýhodnění nejvyšší příjmové skupiny obyvatelstva varovali analytici ČMKOS již při předložení těchto návrhů do připomínkového procesu. Závěrem k reformě veřejných financí je nutno upozornit, že ČMKOS ve svých analýzách zdůraznila riziko, které vyvstává díky takto projektované a prosazované reformě veřejných financí. „Snížením daní a pojistného se záměrně zmenšuje vliv státu (veřejných financí) na financování veřejných služeb a sociálních transferů a tím se vytváří prostor pro vstup soukromého kapitálu a privatizaci těchto perspektivně lukrativních oblastní veřejných služeb zdravotnictví, školství) či sociálních transferů (důchody, nemocenské dávky, podpora v nezaměstnanosti). V oblasti zdravotnictví OECD, jak již bylo řečeno, vítá přijmutí „malých“ regulačních poplatků v rámci první fáze reformy zdravotnictví. OECD se při tom hrdě hlásí k tomu, že toto opatření doporučovalo již ve svém předcházejícím hodnocení a mělo by podle ní snížit spotřebu zdravotní péče. Měli autoři z OECD např. na mysli snížení zdravotní péče poskytované důchodcům v domovech důchodcům, kterým již na poplatky nezbývá a tudíž je jim ztížen přístup k lékařská péči? To je to plus první reformy zdravotnictví, které OECD tak chválí? Obrázek o tom, s jakou péčí byla připravena první fáze zdravotní reformy si lze utvořit z odpovědi ministra zdravotnictví Julínka na otázku soudkyně Ústavního soudu ČR, zdali byly před přijetím reformy zkoumány dopady na důchodce a rodiny s dětmi, která zněla „Analýza nebyla možná, žádný ministr to přede mnou neudělal“. Stejně nesmyslnou odpověď poskytl ministr zdravotnictví na otázku předsedy Ústavního soudu, jakou regulační funkci tvoří poplatky u dětí v inkubátoru. Na těchto dvou uvedených příkladech je patrné, že celá první fáze reforma zdravotnictví byla provedena zcela necitlivě a nevzala v úvahu často velmi negativní dopady na některé skupiny obyvatelstva. OECD však zmiňuje i připravované kroky v rámci druhé fáze reformy zdravotnictví, zejména převod zdravotních pojišťoven na akciové společnosti. Tím podle ní dojde k posílení konkurence v oblasti kvality a ceny služeb. Není zřejmé, z čeho autoři zprávy vycházejí, když sami upozorňují, že „zkušenosti zemí OECD s tímto typem reformy jsou zatím stále omezené“. Je třeba upozornit, že to není pouze ČMKOS, která se k některým plánovaným krokům v rámci druhé fáze reformy zdravotnictví staví negativně. Svůj nesouhlas vyjádřili např. i rektoři vysokých škol, kteří upozorňují, že část zdravotnické reformy týkající se univerzitních nemocnic povede k postupnému zhoršování zdravotnické péče. OECD apeluje také na přijetí kroků v rámci penzijní reformy. Podrobné zhodnocení uvažovaných kroků v rámci penzijní reformy lze nalézt v textech J. Šulce a V. Samka v tomto čísle Pohledů. Řešení nedostatků na trhu práce Třetí kapitola Ekonomického přehledu se zabývá současným českým trhem práce a výzvami, které před ním stojí. Autoři oceňují pokles míry nezaměstnanosti, který byl zapříčiněn akcelerujícím ekonomickým růstem. Hrozbou pro další ekonomický růst je podle autorů strana nabídky na trhu práce. Ukazuje se, že v určitých věkových skupinách, zejména u
mladších žen a u starších pracovníků, existují ve srovnání s ostatními členskými státy OECD nevyužité rezervy. Problémem podle nich může být také kvalifikační a dovednostní struktura české pracovní síly. Lze souhlasit z tvrzením expertů z OECD, že by vládní politika měla v prvé řadě vytvářet všeobecně příznivé podmínky na trhu práce. Otázkou však je, zdali to, co navrhuje OECD je to „pravé ořechové“. Podívejme se proto podrobněji na opatření, které OECD doporučuje přijmout. Autoři z OECD i v této kapitole vítají dosavadní reformy prováděné současnou vládou, neboť podle nich obecně míří správným směrem. Autoři např. vítají přesun zatížení ze zdanění práce na nepřímé daně a doporučují v tomto trendu pokračovat. Bez ohledu na to, že tento přesun má značné negativní dopady, jak na sociální situaci nízkopříjmových skupin obyvatelstva, tak i na příjmovou stranu veřejných rozpočtů (permanentní samovolný pokles daňové kvóty). OECD také vítá odstranění některých omezeních v novém Zákoníku práce. Zdají se jí však nedostatečná a vyzývá k další deregulaci. Nevidíme důvod pro další deregulaci zákoníku práce, neboť současný Zákoník práce je vyvážený, přináší ochranu zaměstnancům a zároveň poskytuje dostatečný prostor pro zaměstnavatele. Pod slovy liberalizace Zákoníku práce vidíme zejména snahu dále omezit práva zaměstnanců. OECD v této souvislosti jako minimum požaduje, aby byla výpovědní lhůta a odstupné provázáno s délkou trvání pracovního poměru, neboli čím kratší dobu by byl pracovník zaměstnán, tím kratší výpovědní lhůta a menší odstupné by dostal. ČMKOS se nebrání úpravám, které by diferencovaly práva ve prospěch zvlášť ohrožených zaměstnanců (např. dlouhodobě zaměstnaných), ale požaduje dostatečné (přiměřené) zabezpečení pro ty, kterých by se týkala kratší výpovědní lhůta. Přičemž je důležité upozornit, že současný stav je nutno považovat na minimální. Jako již tradičně, tak i letos doporučuje OECD zvážit plnou liberalizaci nájemného. ČMKOS se již také tradičně proti těmto snahám důrazně staví. Podle zákona č. 107/2006 Sb. dochází k postupnému jednostrannému zvyšování nájemného až do roku 2010, poté by se již nájemné mělo měnit podle vzájemné dohody mezi nájemci a pronajímateli. Již tato právní úprava způsobuje značně negativní sociální dopady některým nájemcům. Navíc otázkou je, zda se liberalizace nájemného projeví výrazně ve zvýšení mobility české pracovní síly, jak je často zdůrazňováno. Existuje zde jakýsi začarovaný kruh, neboť lidé se z oblastí s vysokou mírou nezaměstnanosti nebudou masově stěhovat do míst s vysokou poptávkou po práci, neboť si to při současných mzdových ohodnoceních nebudou moci dovolit (Navíc platí logika, že čím více lidí se přistěhuje za prací, tím více vzroste poptávka po bytech v dané regionu a tím více v nich vzroste nájemné). Růst nájemného v nájemních bytech může navíc vést k ještě většímu rozšíření vlastnického bydlení, tedy k tomu, co OECD vidí jako jednu z dalších příčin nízké mobility práce a doporučuje proto odstranění daňových zvýhodnění a subvencí (např. odpočty úroků z úvěrů z daňového základu). OECD doporučuje více rozšířit „nestandardní“ pracovních úvazků či forem, typu částečných pracovních úvazků, dočasných prací nebo práci z domova využitím informačních technologií (teleworking). Jako ilustrativní případ autoři uvádějí, že na částečný pracovní úvazek u nás pracuje méně než 5 % zaměstnanců, kdežto v mnoha členských státech OECD je to více jak 15 %. Zde lze autorům namítnout, že nejsou detailně seznámeni s českou realitou. Český republika se vyznačuje vysokým podílem samostatně hospodářících osob (OSVČ). Je velmi pravděpodobné, že právě touto formou část lidí substituuje částečné pracovní úvazky. „Analytici trhu práce se pozastavují nad nízkým rozsahem zkrácených pracovních úvazků v ČR, tradičně se hledal důvod v nízké výdělkové hladině, nižší zdanění příjmů OSVČ však vyvádí zkrácené pracovní úvazky do „švarcsystému“, v podmínkách převisu poptávky po
pracovní síle zaměstnavatel přistupuje i za cenu ztráty svých zájmů na požadavek nabídky pracovní síly na záměnu pracovněprávního vztahu obchodním vztahem“ 5 . Jako jednu z příčin proč u nás nejsou rozšířeny částečné pracovní úvazky, je podle autorů z OECD fakt, že existují minimální odvod na zdravotní pojištění, který je totožný s příspěvkem, který platí osoba zaměstnaná na plný úvazek za minimální mzdu (samozřejmě existují výjimky, studenti, rodiče a důchodci). Zrušení této povinnosti by podle OECD bylo lepší než přímá podpora míst na částečný úvazek. Proti snížení platby na zdravotní pojištění vyvstává argument, že i tito lidé mají stejný nárok na zdravotní péči jako ostatní, tak proč by měli přispívat do zdravotního systému méně? Právě u OECD, která často vyzdvihuje nutnost stejných podmínek všem a nezanášení do různých systému princip výjimek, je tato podpora snížení zdravotního pojištění pouze některým přinejmenším zvláštní. Obecně lze však o podpoře částečných pracovních úvazků a ostatních nestandardních pracovních úvazků uvažovat. Je však třeba dodat, že důležitá je také pracovněprávní ochrana takto zaměstnaných osob, která by měla být na obdobné úrovni jako je pracovněprávní ochrana osob zaměstnaných na standardní pracovní úvazky. Nicméně jak jsme se snažili ve stručnosti ukázat, je realita ČR značně odlišná od předpokladů expertů OECD a její zjednodušující recepty konkrétně v této oblasti jsou naprosto děsivé. Zcela bezpečně nezafungovaly ve smyslu zvýšené mobility, prostě proto, že ČR přes všechny liberalizační hrůzy, které prožila v předchozích letech, stále ještě patří do Evropy, a v ní – jak vědí snad i experti OECD je to se vzývanou mobilitou pracovní síly poněkud jiné než nám očkují. Co by však bezpečně zafungovalo, to je prolomení minim v oblasti zdravotního pojištění (případně ostatních pojištění). Toto opatření má sílu naprosto destruovat systém veřejného zdravotního pojištění ČR. To chtějí experti OECD? V České republice se v poslední době jako nestandardní forma pracovních úvazků rozšiřuje agenturní zaměstnávání, které je prostředkem zvýšení flexibility na trhu práce, ale které není bohužel po právní stránce v ČR správně ošetřeno. Podle názorů ČMKOS dochází prostřednictvím agenturního zaměstnávání k významným daňovým únikům (hrubý odhad se pohybuje mezi 5-10 mld. Kč). Zaměstnávání přes agentury by mělo být pouze jakýmsi doplňkem, ale nemělo by být zneužíváno v případech, kdy pro ně není důvod. A i v případě agenturního zaměstnávání by měly být samozřejmě zajištěny stejné podmínky jako u „klasických“ pracovních úvazků, včetně odměňování. Je škoda, že třeba na tuto problematiku se experti z OECD nezaměřili a nezprostředkovali tak nejlepší praktiky z jednotlivých členských států této organizace. Důležitým faktorem ovlivňujícím nabídku práce je oblast školství a vzdělávání. Experti OECD navrhují jako v podstatě jediné opatření zavedení školného na vysokých školách. Zavedení školného nám OECD doporučuje už pravidelně, i když dodává, že by mělo být doplněno veřejně podporovanými studentskými půjčkami, jejichž splátky by byly podmíněny výší příjmu po absolvování studia. Zavedení školství povede podle expertů z OECD k získání dodatečných finančních zdrojů a ke zvýšení efektivity školství. ČMKOS chápe snahy zavést školné na vysokých školách jako krok proti vzdělanosti v naší zemi, který znemožní studentům ze sociálně slabých rodin přístup na vysoké školy a nebo postihne mladou generaci při vstupu do pracovního života a ohrozí populační vývoj, neboť v době
5
VÚPSV: Sociálně ekonomické postavení osob samostatně výdělečně činných ve společnosti II. Praha, únor 2008., str. 187.
zařizování svých domácností a zakládaní rodin budou muset splácet navíc splátky z úvěrů na školné 6 . Oblast školství a vzdělávání je jednou z klíčových oblastí pro další vývoj české společnosti, současná vláda ČR ji zařadila (podobně jako předchozí vlády) mezi své priority. Její dosavadní kroky (např. množství peněz věnovaných na školství) však svědčí o tom, že oblast školství a vzdělávání zase takovou prioritou není. Škoda že se experti z OECD nad touto skutečností nepozastavili. Relativně nízkou míru zaměstnanosti v porovnání s ostatními členskými státy OECD má ČR u mladších žen. Autoři pro její zvýšení mají několik návrhů. Jedním z nich je zkrácení doby mateřské a rodičovské dovolené na dva či méně roků. Naštěstí se tímto proti rodinným doporučením česká vláda pravděpodobně řídit nebude. S tímto doporučením nelze v žádném případě souhlasit. Autoři z OECD tak aspoň pochválili současný systém, kdy si lze vybrat ze tří „rychlostí“ rodičovského příspěvku. ČMKOS měla i k tomuto systému své výhrady, zejména protože celý systém je administrativně náročný a stanovení pevných částek vede k jejich reálnému znehodnocení vlivem cenové inflace. Dalším rezervoárem pracovních sil jsou podle expertů z OECD starší lidé. Je pravda, že míra zaměstnanosti starších pracovníků (55 – 64 let) je v České republice oproti některým státům Evropské unie výrazně nižší. V ČR byla podle údajů Eurostatu v roce 2006 míra zaměstnanosti starších pracovníků 46 %, v EU jako celku 44,7 %, ale např. ve Švédsku byla 70 %, Dánsku 55,8 % a Estonsku 60 %. Podle cílu Lisabonské strategie by měla být míra zaměstnanosti starších pracovníků v roce 2010 nejméně 50 %. Je tedy jasné, že ČR podle nich „má co dohánět“. S ekonomickým růstem, který v posledních letech ČR zažívá a také díky některým úpravám přijatých v minulosti (zpřísnění podmínek předčasných důchodů, zvýšení věku pro odchod do důchodu) se míra zaměstnanosti starších pracovníků v naší republice postupně zvyšuje. OECD doporučuje k dalšímu zvýšení míry zaměstnanosti starších pracovníků pokračovat ve zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu, další zpřísnění podmínek pro předčasné odchody do důchodu a také umožnění souběhu starobního důchodu se zaměstnáváním „na procenta“. V současnosti je hranicí pro odchod do starobního důchodu u mužů 63 let a u žen od 59 do 63 let. ČMKOS na zasedání RHSD ČR konaného 29.3.2007 vyjádřila zásadní nesouhlas s dalším prodlužováním věku odchodu do důchodu. V této souvislosti ČMKOS upozornila zejména na zaměstnance v hornictví a dalších profesí pracujících ve fyzicky a psychicky náročných podmínkách. Vláda ČR však přesto v rámci tzv. I. etapy důchodové reformy předložila do Parlamentu návrh zákona, který zahrnuje zvýšení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu na 65 let.. S trochou nadsázky si můžeme oddechnout, že naším ministrem práce a sociálních věcí není samotný generální tajemník OECD Angel Gurría, neboť ten ohledně zvyšování věku odchodu do důchodu hovořil dokonce o 66 a 67 letech (někdo v pohodlné kanceláři jako pan generální tajemník, by jistě mohl jít do důchodu i v tomto věku). Globalizace a česká ekonomika Tato kapitola Ekonomického přehledu je v první své části věnována popisu toho, jak je česká ekonomika zapojena do světové ekonomiky. Je zdůrazněna její otevřenost. Objem zahraničního obchodu dosahuje 150 % jejího hrubého domácího produktu. Silný příliv přímých zahraničních investic podpořil ekonomický růst. Mezi hlavní přednosti České 6
Podrobnou analýzu dopadů zavedení školného lze nalézt v. Toman, L.: Školné – konec jednoho mýtu. V Analýza dopadů veřejných financí stran ODS, KDU-ČSL, SZ. Pohledy č.2, Praha, Sondy 2007. ISBN: 8086846-19-9.
republiky vidí experti z OECD výhodnou geografickou polohu a také stále relativně nízké náklady na pracovní sílu. Tato kapitola Ekonomického přehledu se zabývá otázkou potřeby investičních pobídek. Lze souhlasit s názorem, že by měly být provedeny analýzy, které by odpověděly na otázku, jak efektivně byly finanční zdroje v rámci investičních pobídek vynaloženy. Na druhou stranu je nutno zdůraznit, že investiční pobídky nepochybně přispěly k současnému silnému ekonomickému růstu a poklesu nezaměstnanosti. Každopádně však faktické zrušení investičních pobídek touto vládou na základě argumentačně nedostatečně podloženého dokumentu, který ani vzdáleně nepřipomíná ekonomickou analýzu, považujeme za unáhlené a v souvislosti s rizikem nástupu ekonomické recese i pro ČR škodlivé. Závěr této kapitoly je věnován problematice globalizace a zaměstnanosti. Česká republika patří mezi státy Evropské unie, kteří nebrání volnému pohybu pracovních sil z jiných členských států na svém území. Bariéry však existují při zaměstnávání občanů ze států mimo EU. Experti OECD navrhují vyjít ze zkušeností z pilotního programu na získávání kvalifikovaných pracovníků a také z obdobných zkušeností z jiných zemí a jejich zohlednění v připravovaném programu „zelených karet“, který OECD vítá. ČMKOS formulovala k otázce „zelených karet“ své stanovisko 7 , ve kterém mimo jiné požaduje, aby byl institut „zelených karet“ orientován skutečně na nedostatkové profese a na příchod kvalifikovaných pracovníků, aby nebyl narušen princip rovného zacházení s domácími a zahraničními zaměstnanci v oblasti odměňování, sociálního zabezpečení a v ostatních oblastech, aby byla zajištěna kontrola prostřednictvím příslušných institucí, především prostřednictvím funkčních inspektorátů práce, což vyžaduje i odpovídající personální zabezpečení, aby byla zachována určující funkce MPSV, tzn., že rozhodující (hlavní) podmínkou udělování jakéhokoliv typu povolení pro zaměstnání cizinců musí zůstat posouzení situace na českém trhu práce, aby nebyl vytvářen prostor pro další zneužívání agenturního zaměstnávání. Zároveň by měly být realizována opatření stimulující zvýšení nabídky rekvalifikačních kursů ze strany zaměstnavatelů a jejich větší angažovanost v oblasti výuky řemeslnických dovedností („učňovského školství“). Problematika „zelených karet“ by se také měla stát součástí kolektivního vyjednávání v podnicích. Závěr Přes řadu některých dílčích návrhů a hodnocení, se kterými - pokud by byla podána izolovaně, je možno souhlasit, hodnotíme zprávu OECD ve svém celku jako výrazně neobjektivní, ideologicky podbarvenou a v řadě aspektů a doporučení i nebezpečnou pro plynulý a stabilní vývoj České republiky. Nezájem o názory sociálních partnerů tento postoj jen podtrhuje.
7
Plnou verzi tohoto stanoviska z 20.11.2007 pod názvem „Informace o připravovaném projektu „Zelené karty“ a postoj ČMKOS“ lze nalézt na webových stránkách: www.cmkos.cz
