Ekologie a spiritualita. Ecology and spirituality

Jan Brožek

Ekologie a spiritualita

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

Ekologie a spiritualita Ecology and spirituality

Diplomová práce

AUTOR PRÁCE: Jan Broţek VEDOUCÍ PRÁCE: Mgr. Martin Fafejta, Ph.D.

2010 1

Jan Brožek


Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracoval samostatně. Veškeré prameny a literatura, které jsem vyuţil, jsou uvedeny v seznamu pramenů a literatury. Byl jsem seznámen s tím, ţe se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména ze skutečnosti, ţe Univerzita Palackého v Olomouci má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, ţe pokud dojde k uţití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o uţití jinému subjektu, je Univerzita Palackého v Olomouci oprávněna ode mě poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaloţila, a to podle okolností aţ do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně Univerzity Palackého v Olomouci.

V Olomouci dne 29. června 2010 ………………….. vlastnoruční podpis

2

Jan Brožek


Anotace

V práci se zabývám vztahem mezi spiritualitou a ekologií, zaměřuji se zejména na způsob, jakým spiritualita ovlivňuje ekologické smýšlení lidí, praktickou orientací těchto lidí v ţivotě, jejich pohled na společnost.a ekologická témata. Jako teoretický rámec mi slouţí současné teorie environmentální etiky. V práci analyzuji názory na oblast spirituality a ekologie a popisuji profil osob, které jsou aktivní ve spirituální a ekologické oblasti. Vyuţívám k tomu polostrukturovaných rozhovorů a skupinové diskuze. V závěru práce je profil této osoby porovnán s teoretickými modely chování. Klíčová slova: spiritualita, ekologie, ţivotní prostředí

3

Jan Brožek


Annotation At work, I deal with the relation between spirituality and ecology and in particular focus on the way in which spirituality affects the ecological thinking of people, the practical orientation of these people and also their attitudes to the society and the topics that involve ecology. As a theoretical frame, I use the contemporary theories of environmental ethics. Moreover, my work consists of analysing opinions of spirituality and ecology and describing the profiles of people who are active in the field of spirituality and ecology. To achieve this, I use semi-structured interviews and group discussions. The concluding phase of my work is to compare the profile of the selected person with the theoretical models of behavior. Keywords:spirituality, ecology, environment

4

Jan Brožek


Obsah

Úvod.................................................................................................................................. 6 1 Vymezení základních pojmů .................................................................................... 8 1.1 Spiritualita ....................................................................................... 8 1.2 Náboţenství ................................................................................... 11 1.3 Ekologie ........................................................................................ 14 1.4 Ţivotní prostředí ............................................................................ 16 1.5 Příroda ........................................................................................... 17 2 Teoretická východiska vztahu spirituality a ekologie............................................. 19 2.1 Environmentální etika ................................................................... 19 2.1.1 Počátky environmentální etiky ................................................................. 20 2.1.2 Antropocentrické pojetí ............................................................................ 21 2.1.3 Biocentrické pojetí .................................................................................... 23 2.1.4 Hluboká ekologie ...................................................................................... 24 2.1.5 Teocentrismus ........................................................................................... 25 2.1.6 Ekofeminismus ......................................................................................... 27 2.1.7 Příroda a křesťanství ................................................................................. 28 2.2 Praktické dopady ekologie ............................................................ 31 2.2.1 Ekologická krize ....................................................................................... 31 2.2.2 Globalizace ............................................................................................... 35 2.2.3 Automobilismus ........................................................................................ 37 2.2.4 Atomová energie ....................................................................................... 38 3 Empirická část......................................................................................................... 39 3.1 Cíle výzkumu ................................................................................ 39 3.2 Výzkumné otázky.......................................................................... 40 3.3 Metoda výzkumu ........................................................................... 41 3.4 Metody získávání dat .................................................................... 41 3.5 Výzkumný vzorek ......................................................................... 42 3.6 Analýza získaných dat z rozhovorů .............................................. 43 3.6.1 Počátky zájmu o spiritualitu ..................................................................... 44 3.6.2 Pohled na ekologii .................................................................................... 45 3.6.3 Pohled na současnou společnost ............................................................... 47 3.6.4 Počátky zájmu o ekologická témata a vztah k přírodě.............................. 48 3.6.5 Příčiny a moţná řešení ekologické krize .................................................. 49 3.6.6 Pohled na ekologické organizace .............................................................. 52 3.6.7 Automobilismus ........................................................................................ 53 3.6.8 Atomová energie ....................................................................................... 54 3.6.9 Osobní příběh ............................................................................................ 55 3.7 Analýza získaných dat ze skupinové diskuse................................ 67 3.7.1 Metodika vyhodnocení skupinové diskuze ............................................... 67 3.7.2 Stanovení tématických okruhů.................................................................. 67 3.7.3 Profil křesťana aktivního v oblasti ekologie ............................................. 72 4 Hlavní výsledky ...................................................................................................... 72 4.1 Vztah teorie a praxe ...................................................................... 72 4.2 Potenciál k oslovení ...................................................................... 75 Zdroj:vlastní zjištění ....................................................................................................... 76 Závěr ............................................................................................................................... 77 Bibliografie ..................................................................................................................... 80 Seznam tabulek ............................................................................................................... 81 5

Jan Brožek


Úvod Ekologie je slovo probírané a slýchané v dnešní době ze všech stran. Toto téma najdeme na seriózních vědeckých konferencích, ale i na reklamních letácích ve schránce. Neustálá přítomnost tohoto tématu vede člověka k vyjasnění si postoje nejen k ekologii obecně, ale i ke konkrétním ekologickým tématům. Při utváření tohoto postoje se kaţdý jednotlivec řídí různými východisky, přičemţ nejdůleţetější je světonázor, v jehoţ rámci chápe své působení ve světě. Dá se předpokládat, ţe tento světonázor, ať uţ pouze uvědomovaný si v privátní rovině nebo vyjádřený příslušností k určité skupině, bude mít na přístup člověka k ekologickým tématům značný vliv. A to zejména v případě, kdy bude v tomto světonázoru explicitně obsaţen návod k působení směrem k okolnímu prostředí v jeho nejrůznějších podobách. Za jeden z těchto světonázorů můţeme zajisté povaţovat i jednotlivá náboţenská vyznání. Ta jsou většinou charakteristická tím, ţe dávají člověku odpovědi na veškeré otázky a často i návody, jak jednat v jednotlivých ţivotních situacích a jak chápat jednotlivé aspekty skutečnosti a jak k těmto aspektům přistupovat. U náboţensky aktivních lidí se dá předpokládat potřeba po přítomnosti spirituálního prvku v jejich ţivotech. Právě tato potřeba často stojí na počátku jejich přihlášení se k určitému náboţenskému směru. Otázkou je, zda toto spirituální zaměření samotné můţe člověka vést k zájmu o ekologické otázky a zda mu můţe být základem pro utvoření si nějakého světonázoru, slouţícímu dále jakoţto rámec, v němţ daný člověk přistupuje k ekologickým tématům. Spíše neţ kladnému nebo zápornému zodpovězení této otázky, které by bylo značně problematické, se budu věnovat otázce jiné. A to té, jejíţ odpověď je moţné jednoznačněji podloţit. Tato otázka zní, zda je náboţenské vyznání (k němuţ člověk přistoupil na základě svého spirituálního zaměření) určující v jeho přístupu k jednotlivým ekologickým tématům.

6

Jan Brožek


Pokud bych téma ponechal takto rozsáhlé, nebylo by moţné na něj v rámci rozsahu této práce uspokojivě odpovědět. Rozhodl jsem se proto vybrat mezi jednotlivými spirituálně aktivními lidmi uţší skupinu, na které by bylo moţné ukázat, zda je její náboţenské vyznání určující pro vztah jejích členů k ekologii. Touto skupinou budou křesťané a to nejen ti, kteří jsou prokazatelně ekologicky aktivní, ale i ti, kteří se k ţádné ekologické organizaci nehlásí. Pro zástupce křesťanství jsem se rozhodl nejen proto, ţe je v České republice nejvíce vyznávaným náboţenstvím, ale také proto, ţe jeho vyznavači jsou jednoznačně identifikovatelní a je u nich vysoký předpoklad vyznávání poměrně jasně daných principů. Cílem práce bude zjistit motivy ekologicky orientovaného jednání u těchto lidí, podstatu jejich vztahu k přírodě a postojům většinové společnosti k ekologickým problémům. To vše v souladu s tezí, ţe za ekologicky orientovaným chováním je hlubší motiv, jenţ můţe mít základ ve spirituální oblasti. Ve své práci se budu zabývat i hledáním tohoto motivu. Zajímat mě bude zejména to, zda vybraní lidé vidí tento motiv ve věrouce/filosofii náboţenství, ke kterému se hlásí nebo zda jde o jiný motiv, který dokonce jejich přihlášení se ke křesťansvtí předcházel. Jak uţ bylo řečeno, pojmy spojené s ekologií jsou v současné společnosti všudypřítomné. To však nutně nemusí přizpívat k jejich srozumitelnosti. Pro potřeby této práce proto nejprve zasadím celé téma do teoretického rámce, z něhoţ bude patrné, jak lze k ekologii přistupovat nejen z pozice spirituálně zaměřeného člověka. Objasním nejdůleţitější přístupy v ekologickém myšlení, které budu brát jako základní mapy lidského chování v této

oblasti.

Samozřejmě také vyjasním pouţívání pojmu náboţenství a spiritualita, které mají v současné společnosti podobný osud, jako pojem ekologie. Teoretická část bude východiskem pro praktickou část práce, která bude zaloţena na rozhovorech s vybranými respondenty. V práci se budu zabývat základními motivy chování ekologicky aktivních lidí a pokusím se najít společné charakteristiky, jimiţ se vyznačuje. V teoretické části dojde nejprve k definování klíčových pojmů. Následně vymezím teoretická východiska, ze kterých budu 7

Jan Brožek


k dané oblasti přistupovat. V praktické části se zaměřím na výzkum spirituálně aktivních osob. Výzkum má přinést informace o chápání a spojitostech vztahu spiritualita a ekologie. Zda tyto spojitosti opravdu existují a pokud ano, čím jsou podmíněny.

1 Vymezení základních pojmů Tuto kapitolu bych uvedl pohledem P. Sheldraka na stav současné společnosti. Pokud se budeme zajímat o její specifický rys, dostaneme se k tomu, ţe „rysem současné západní kultury, zvláště pak v anglicky mluvícím světě, je to, že se vedle úpadku tradiční náboženské praxe zároveň objevuje i stále vzrůstající hlad po spiritualitě“.1 Jak definuji termíny spiritualita a náboţenství uvádím níţe.

1.1 Spiritualita Pokud se podíváme na etymologické kořeny slova spiritualita uvádí R. Rybář následující. Slovo spiritualita „má kořeny v hebrejském ,,ruah“, v řeckém ,,pneuma tó“ a v latinském ,,spiritus“ = duch. Těmito slovy tedy označujeme duši, dech, který umožňuje život a v teologickém významu i Ducha Svatého. Spiritualita je tak vyjádřením míry a hloubky bytí, tradice a kultury. Etymologicky se opírá o kmenový základ latinských sloves ,,spirare“, ,,re-spirare“ = dýchat, vydychovat, oddychovat. Pokud někdo dýchá, je činný, žije. Proto etymologický význam slova ,,spiritus“ – duch je spjatý s principem života“.2 Historický význam slova spiritualita je úzce spjat s křesťanstvím. Spiritualita zde vyjadřovala duchovní existenci, kde záleţitosti ducha stály v opozici proti hmotným zájmům. Pokud se pouţívalo slova spiritualita, šlo téţ o vyjádření hlubokého osobního vztahu k Bohu. Například Sheldrake uvádí, ţe odkaz na ţivot v Duchu byl aţ do dvacátého století stabilní součástí způsobu, jímţ se

1

Sheldrake P.,Spiritualita a historie, CDK 2003, Blansko, s.7 Rybář R., Filosofický pohled na spiritualitu, Pedagogická fakulta MU, http://www.ped.muni.cz/wphil/clenove/rybar/texty/filozofickypohled.htm k 28.7.2010 2

8

Jan Brožek


slovo spiritualita uţívalo. Výraz spiritualita by tedy šel volně přeloţit jako Ţivot v duchu.3 Dále uvádím dělení spirituality podle Tomáše Špidlíka, který rozeznává pět druhů spirituality: 4 Spiritualita primitivní, praktická, prvotní - jde popsat jako vztah mezi Bohem a jeho lidem, který byl uzavírán v rámci smlouvy. Byl to vztah, který nevyzýval k nějakému rozumovému hloubání, měly se prostě zachovávat Boţí příkazy a nařízení. Spiritualita intelektuální - víra a skutky nevedou přímo k dokonalosti, ale umoţňují kontemplaci, která je jediná opravdová praxe vhodná pro myslícího člověka Spiritualita srdce - v ní se dostáváme k vědomí nadpřirozeného přítomnost boha skrze pocity, které přijímáme skrze naše srdce. Spiritualita kosmická - se snaţí vystihnout smysl viditelných útvarů, které padnou do očí a objevovat v nich boţský smysl, přirozená kontemplace Spiritualita církevní, kde šlo o dokonalou ničím neovlivněnou modlitbu k Bohhu. K jejímu dosaţení bylo nutné naprosté odprostění od vlivů lidské společnost. Moţná tedy byla jen v naprostém odloučení či uzavřené mniţské komunitě. Původní význam byl tedy spatřován v zaměření na ducha svatého, později se ztrátou vlivu křesťanství na společnost se tento pojem dá aplikovat na větší škálu lidského zájmu „dnešní člověk si uvědomuje…., že je vtažen do něčeho vyššího a odlišného, zakouší tajemství, které ho převyšuje a plní úžasem, má

3 4

Srov. Sheldrake P.,Spiritualita a historie, CDK , Blansko, 2003, s.46 - 47 Srov. Špidlík T.,Spiritualita křesťanského východu, Refugium Velehrad – roma s.r.o, Velehrad, 2002, s.35 - 38

9

Jan Brožek


dojem, že je dobýván nebo že dobývá něco většího“.5 Pocity které ovšem v nitru člověku vznikají, jak je patrno z předchozích řádků, zůstávají stejné. Spiritualita můţe být probuzena, či se jí člověk můţe přiblíţit, skrze nějaký objekt, či ji najít ve svém nitru. Některé způsoby jsou ale přeci jen častější „zkušenost o transcendentnu může být vyvolána čímkoli, ale některé její rámce jsou obvyklejší: příroda, sexuální láska, narození dětí, náboženské liturgické obřady, básně, velká umělecká díla, úsilí, krása“.6 Za spiritualitu tedy povaţuji buď takové jednání, které v člověku vzbuzuje pocit bázně, pokory či sounáleţitosti s něčím, co přesahuje jeho samotného, nebo pocity, které nemají základ v materiálním světě a v jeho běţné zkušenosti s ním. Výše zmíněná definice je významově velmi blízká pojmu náboţenství. Náboţenství je vlastně určitým druhem proţívání spirituality, kdy se k proţitku setkání s něčím přesahujícím běţnou skutečnost přidají standartizované rituály a tradice. Pokud se čověk rozhodne realizovat svou spiritualitu v rámci konkrétního náboţenského směru, jsou následně jeho představy a chápání světa do jisté míry ovlivňovány věroukou/filosofií v tomto náboţenství obsaţenou. Tato věroučná/filosofická východiska, které vyznavač náboţenství do jisté míry přijme za své, mohou do značné míry ovlivňovat i jeho vztah k ekologickým tématům. Proto je velmi důleţité nezaměřovat se v této práci pouze na samotnou spiritualitu lidí, ale i na náboţenstké vyznání, ke kterému se dotyčný hlásí. Na následujících řádcích uvedu vybrané definice náboţenství, aby bylo zřejmé, jak pojem náboţenství ve své práci budu chápat a pouţívat.

5

de Fiores, Tullo Goff, Slovník spirituality, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1999, s. 915

6

de Fiores, Tullo Goff, Slovník spirituality, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1999, s. 919

10

Jan Brožek


1.2 Náboženství „Když řekneme náboženství, můžeme mít na mysli lidské představy o nadpřirozených silách, o záhrobí a zásvětnu. Můžeme mít na mysli uctívání a vzývání bohů, které si lidé vymýšleli ze strachu nebo od kterých čekali splnění svých tužeb a přání. Pokud náboženstvím myslíme uctívání a vzývání nadpřirozených sil, pak lze povědět, že současný člověk je ve své většině člověk

nenáboženský.

Současný

člověk

si

nevysvětluje

záhady

jako

nadpřirozené jevy a současný člověk nečeká splnění svých tužeb a přání od nadpřirozených mocností. Když řekneme náboženství, můžeme však mít na mysli i něco zcela jiného, totiž hlubokou lidskou zkušenost, že člověk nikdy není sám se sebou hotov, že člověk zůstává sám sobě otevřenou otázkou, že člověk se ptá po smyslu života, že se ptá: odkud jdu a kam směřuji. Myslíme-li náboženstvím, že člověk se ptá po svém poslání a po smyslu svého života a touží po spočinutí s touto svou otázkou, pak povíme, že náboženství je průvodičem lidské existence. Jinde zase, když řekneme náboženstvím, můžeme mít na mysli zcela určité náboženství, zcela určitou soustavu náboženských představ a názorů. Můžeme mít na mysli např. buddhismus, hinduismus, islám nebo křesťanství“.7 Pokud jde o definici náboţenství, nejprve jsem se zabýval definicí jednoho ze sociologických klasiků E. Durkheima. Dle něho

„náboženství je jednotný

systém víry a praktik vztahujících se k posvátným věcem, tj. k věcem odtažitým a zakázaným, systém víry a praktik, které sjednocují všechny své přívržence v jediném

morálním

společenství

nazývaném

církev.“8

Hlavním

rysem

náboţenství je tedy jeho sociálně integrující charakter. Dalo by se tedy říct „co je sociální je náboženské.“9 Jeho definice mi zcela nevyhovuje, je tomu tak zejména díky tomu, ţe zde prakticky chybí vyjádření osobního vztahu, místo toho je zaměřen na předem definované náboţenské tradice a relikvie vytvořené společností. Navíc náboţenství dle něho není aţ tolik uctíváním posvátného, jako uctíváním samotné společnosti skrze toto nevědomé zosobnění. 7

Funda A. Otakar, Mezi vírou a racionalitou, L. Marek, Brno 2003, s. 23. Durkheim, E., Elementární formy náboţenského ţivota, OIKOYMENH, Praha, 2002, s.40 9 Václavík D., Náboţenství a moderní společnost, Havlíčkův Brod, Grada Publishing, 2010, s.10 8

11

Jan Brožek


Jako ideální pro mou práci jsem si vybral definici I.O. Štampacha „Náboženství je vztah člověka k numinózní transcedenci“10. Jednak je zde vyjádřen vztah člověka k něčemu, tím něčím je zde míněna skutečnost, jenţ přesahuje člověka a jeho běţnou kaţdodenní zkušenost se světem. Numinózní v tomto kontextu znamená něco tajemné, co

v nás vzbuzuje bázeň a úţas a je získáno na

základě osobní lidské zkušenosti. Poté co jsem definoval pojem náboţenství přiblíţím současnou situaci týkající se náboţenských vyznání v České republice. Je to důleţité zejména proto, abych zasadil svoji práci do širšího kontextu. V České republice se jako věřící při posledním sčítání lidu označilo 32% obyvatel. Většina věřících obyvatel, tj. 26,8%, se hlásí k Církvi římskokatolické. Pokud tyto počty porovnáme se sčítáním lidu z roku 1991 došlo zde poklesu věřících o 10%.11

10

Štampach, I., O., Náboţenství v dialogu, Praha, Portál , 1998, s. 30 Václavík D,. Náboţenství a moderní česká společnost, Havlíčkův Brod, Grada Publishing, 2010, str.192 11

12

Jan Brožek

Tabulka 1


Složení obyvatelstva podle náboženského vyznání12 Náboţenské vyznání

Obyvatelstvo celkem abs. v%

Muţi abs.

Ţeny v%

abs.

v%

v tom:

v tom:

Celkem 10230060 100,0 4982071 100,0 5247989 100,0 věřící 3288088 32,1 1424420 28,6 1863668 35,5 Církev římskokatolická 2740780 26,8 1184162 23,8 1556618 29,7 Českobratr. církev evangelická 117212 1,1 49137 1,0 68075 1,3 Církev českosl. husitská 99103 1,0 37717 0,8 61386 1,2 Náboţenská spol. Svědkové Jehovovi 23162 0,2 9367 0,2 13795 0,3 Pravosl. církev v českých zemích 22968 0,2 10019 0,2 12949 0,2 Evangelická církev a. v. v ČR 14885 0,1 6176 0,1 8709 0,2 Slezská církev evangelická a. v. 14020 0,1 6343 0,1 7677 0,1 Církev bratrská 9931 0,1 4403 0,1 5528 0,1 Církev adventistů sedmého dne 9757 0,1 4149 0,1 5608 0,1 Církev řeckokatolická 7675 0,1 3454 0,1 4221 0,1 Křesťanské sbory 6927 0,1 3082 0,1 3845 0,1 Luterská evangelická církev a. v. v ČR 5412 0,1 2357 0,0 3055 0,1 Apoštolská církev 4565 0,0 2061 0,0 2504 0,0 Bratrská jednota baptistů 3622 0,0 1584 0,0 2038 0,0 Jednota bratrská 3426 0,0 1469 0,0 1957 0,0 Evangelická církev metodistická 2694 0,0 1130 0,0 1564 0,0 Starokatolická církev v ČR 1605 0,0 687 0,0 918 0,0 Federace ţidovských obcí v ČR 1515 0,0 799 0,0 716 0,0 Církev Jeţíše Krista Sv. posl. dnů 1366 0,0 653 0,0 713 0,0 Novoapoštolská církev v ČR 449 0,0 186 0,0 263 0,0 Náboţenská spol. českých unitářů 302 0,0 155 0,0 147 0,0 ostatní a nepřesně určené 196712 1,9 95330 1,9 101382 1,9 bez vyznání 6039991 59,0 3099810 62,2 2940181 56,0 nezjištěno 901981 8,8 457841 9,2 444140 8,5

Současnou situaci v České republice v oblasti religiozity nejlépe vystihuje stav, jehoţ „základem sice stále zůstává nedůvěra v náboženské instituce a religiozitu s nimi spojenou, ale zároveň roste potřeba duchovního uspokojení odpovídající velmi individualizované a konzumně orientované pozdě moderní společnosti. Důsledkem toho je situace, kdy se větčina Čechů považuje za

12

ČSÚ, náboţenské vyznání obyvatelstva, http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/p/4110-03, 29.6.10

13

Jan Brožek


nenáboženské a zároveň připouští, a dokonce se identifikuje s náboženskou interpretací světa a používá náboženské a duchovní praktiky“.13 Ve své práci budu redukovat spirituálně zaměřené lidi na členy křesťanských církví. Je tomu z důvodu, ţe ostatní náboţenská uskupení mají v naší společnosti ryze marginální charakter. Po definici pojmů spiritualita a náboţenství se budu věnovat definici dalších pojmů uţívaných v mé práci – ekologie, ţivotní prostředí a příroda.

1.3 Ekologie V současné době se nejčastěji pouţívá definice, ţe ekologie je věda o vztazích mezi organismy a jejich prostředím. Ovšem striktní vymezení ekologie jako vědního oboru „ekologie je vědní obor zabývající se studiem vztahů existujících mezi existujícím organizmem a jeho domovským prostředím a vztahů mezi organizmy v určitém prostředí. Předmětem jeho zájmu jsou tedy vztahy funkční v přírodě a jejich struktura “14 či „Věda zkoumající vzájemné vztahy mezi organismy a jejich prostředím, věda o souvislostech v přírodě, studiu vnitřní struktury a funkce přírody, nauka o ekosystémech. Dnes velmi populární slovo, které se často uvádí v nesprávných až mylných a zavádějících souvislostech.“15 Výše uvedené pojetí naráţí na dnešní situaci, kdy je ve společnosti toto slovo zpopularizováno a je mu přikládána řada dalších významů. Jedním z nich můţe být i to, ţe ekologie se stává jakousi sluţkou ekonomie: „Ekologie se stává nejuniverzálnější ekonomickou disciplínou, neboť její ambicí je zprostředkovávat člověku informace, jenž mu umožní maximalizovat příjmy z kapitálu, jenž v podobě sluneční energie v minulosti i dnes dopadá v konstantním množství na naši zemi a o nějž mají zájem všechny rostlinné I

13

Václavík D,. Náboţenství a moderní česká společnost, Havlíčkův Brod, Grada Publishing, 2010, str.216

14

Jančářová, I., Ekologická politika, MU Brno, 2004, s. 11 http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=962, Kadlíková L., Odborný ekologický a přírodovědný slovník, k 12. 11. 09 15

14

Jan Brožek


živočišné druhy.“16 Na čemţ je patrný dnešní diskurz, kdy se cokoli stává objektem obchodu. Mně ovšem jde o vyjádření vztahu člověka k okolí, zejména o jeho jednání, ne jen o popsání zákonitostí a vztahů fyzického světa. Náznak tohoto pojetí můţeme najít v definici B. Geista, který ekologii definuje jako „nauku o vzájemných vztazích živých organizmů a prostředí, v němž žijí. Často bývá chápána ve smyslu přizpůsobení se živých organizmů prostředí. Obvykle se rozlišuje obecná ekologie, ekologie zvířat, ekologie rostlin a ekologie lidí“.

17

Ekologie lidí se zabývá přímo skupinou sociálních skupin a prostředím lidského ţivota. V diplomové práci se tímto směrem zabývat nebudu, protoţe je zaměřen pouze na člověka a svět okolo něho bere jen z pohledu funkčního významu k němu. Stejně tak i ekologie zvířat a rostlin není vzhledem k vyloučení člověka ze vztahu vhodná. Ekologie ovšem nezůstává mimo zájem sociologie. U nás je hlavním představitelem v této oblasti J. Keller, ve světe se tímto tématem zabývá U. Beck. Podle U. Becka je ekologie výzvou a velkou příleţitostí pro sociologii. Dívá se na ni jako na moţnost, která nás vytrhne z fatalistického vidění světa a dává nám tak příleţitost k sebereformaci. Ve své práci nepohlíţím na slovo ekologie jako na striktní označení vědeckého oboru, ale spíše ve smyslu Kohákova „ekologie potřebuje být nejen vědou, nýbrž také filosofií“.18 Nejde mi jen o strohé popsání funkcí daného systému. Snaţím se najít odpověď na to, jakým způsobem a na základě jakých motivů jednají lidé vzhledem ke svému ţivotnímu prostředí. Zajímat mě bude především do jaké míry ovlivňuje spiritualita toto jejich jednání. Od pojmu ekologie se dostávám k jednomu z předmětů jejího zájmu – ţivotnímu prostředí. Definovat ho budu v následující části.

16 17

Keller, J., Sociologie a ekologie, Praha 1997, s. 44 Geist, B., Sociologický slovník, Praha, Victoria Publishing 1992, s.180

18

Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s.26

15

Jan Brožek


1.4 Životní prostředí Dle definice zákona „Životním podmínky existence

organismů

prostředím je včetně

vše, co

vytváří přirozené

člověka a je předpokladem jejich

dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“.19 Dle definice OSN „životné prostredie je súhrn vecí, podmienok a vplyvov obklopojúcich každý živý organizmus a posobiaci na jeho fyzický rozvoj“.20 Definice jsou hodně obsáhlé a zahrnují de facto celý svět, jakoukoli věc. O něco podrobnější je definice ţivotního prostředí, která se zabývá působením na určitý subjekt, nejčastěji člověka. Ţivotní prostředí je chápáno jako „soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, a podmínek, kterými je obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve smyslu životní prostředí člověka.“21 Rozmanitost pohledu na ţivotní prostředí podtrhuje pohled, jenţ volně přebírám od I. Jančářové22, která pracuje se třemi definicemi ţivotního prostředí: 1. Statická definice – je vztaţena k jakémukoli ţivému organizmu a zahrnuje mnoţinu všech podmínek nutnou pro jeho existenci. 2. Dynamická definice – je vztaţena k prostředí s nímţ je sledovaný objekt v neustálé interakci, na prostředí, jenţ ho nutí se přizpůsobovat se, vyvíjet se. 3. Systémová definice - Pohlíţí na svět jako na ucelený systém navzájem kooperujících a ovlivňujících se prvků. Je zde ještě nutné uvést dělení na sloţky přírodní (vzniklé bez zásahu člověka), umělé (v přírodě nemohou vzniknout, vytvořil je člověk) a sociální (nehmotné povahy, vznikly v jednání mezi lidskými skupinami, jednotlivci). Někdy je tato definice redukována na dělení na prostředí přírodní a sociální. Důleţité je opět zdůraznit, ţe kvalita ţivotního prostředí z velké míry ovlivňuje kvalitu našeho ţivota nebo-li naši ţivotní úroveň. 19

Zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, § 2 Špirko D.,Základy environmentálnej filozofie, Bratislava 1999, s.9 21 Kadlíková, L., odborný ekologický a přírodovědný slovník, http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=8, k 12.11.09 22 Jančářová, I.,Ekologická politika, MU Brno, Brno, 2004 20

16

Jan Brožek


Pokud se budeme na ţivotní prostředí dívat očima sociologa, dojdeme k následujícímu. Sociologie, jejímţ předmětem výzkumu je člověk, lidská společnost, stejně pohlíţí i na ţivotní prostředí. Definuje ho z pohledu a vztahu k člověku. Tudíţ se ţivotní prostředí sestává z částí přírody člověkem ještě nezasaţené, části, jenţ svou činností člověk pozměnil, z umělého prostředí, v němţ člověk ţije a které vytvořil vlastní cílenou činností, ale je sem řazeno i „duchovní prostředí (souhrn hodnot a norem, svět kulturních symbolů)“. 23 Pojem ţivotní prostředí ve své práci pouţívám ve smyslu systémové definice dle I. Jančářové. Vzhledem k šíři pojmu ţivotní prostředí je potřeba dále definovat přírodní sloţku, vzniklou a fungující bez cílené interakce s člověkem. Tuto sloţku označuji termínem příroda, který příblíţím v následujícím textu.

1.5 Příroda Definice přírody je o něco obtíţnější, neţ se na první pohled můţe zdát. Lidé většinou za přírodu povaţují stromy, lesní zvířata, zvířata, louku na horách. Otázkou je, zda za přírodu povaţují i zahradu u domu, park ve městě či posečenou louku za vesnicí. Jan Krajhanzl spojuje pojetí přírody s prostorem, kde se snaţí vymezit prostor mezi přírodou a ne-přírodou vytvořenou člověkem24. Na otázku, kde jedno začíná a druhé končí, ovšem nedokáţe na konci své úvahy nalézt odpověď. Ještě sloţitější je otázka vztahu člověka k přírodě, je sice moţné zaujmout stanovisko ve smyslu „Člověk je sice úzce spjat s přírodou, toto pouto je však tvořeno společnou snahou po co největší produktivitě při využívání energetických zdrojů“25, ale tento pohled spíš osvětlujeekonomicky determinovaný zájem člověka.

23

Buriánek, J., Buriánek J., Sociologie, Fortuna, Praha, 2001, s. 35 Krajhanzl , J., "Vztah k přírodě", jenţe: co je to "příroda"? http://www.vztahkprirode.cz/view.php?cisloclanku=2008050008, Český portál ekopsychologie, k 25.3.2010 25 Keller, J., Sociologie a ekologie, SLON, Praha, 1997, s. 42 24

17

Jan Brožek


Já se vydávám stejnou cestou, také budu vztahovat definici k prostoru, ovšem na rozdíl od Krajhanzla nebudu tolik lpět na otázce původu, ale zaměřím se na vztah k činnosti či působení člověka na prostor. Přírodu definuji

jako část

světa, která si zachová bez zásahu člověka svoji původní podstatu. Zachovávám tak odkaz na prostor, ale zároveň se vyhýbám

těţko

uchopitelnému rozlišení na bázi lidského ovlivnění. Původní podstatou myslím to, co dělá věc věcí, např. les. Les je skupina většího počtu stromů, ovšem je uţ jedno, zda se jedná o smrkovou monokulturu či smíšený listnatý les. Stejně tak i území vyuţité člověkem a ponechané bez jeho vlivu se časem vrátí k původnímu vzhledu.

18

Jan Brožek


2 Teoretická východiska vztahu spirituality a ekologie Současná doba nabízí mnoho pohledů na svět okolo nás, na vztah, který k němu máme a na základě jakých hodnot k němu přistupujeme. V této kapitole stručně nastíním různorodost pohledů na vztah člověka a přírody. Pokusím se dokázat, ţe se nejedná o pohled v rámci jednoho paradigmatu, ale o několik naprosto odlišných přístupů. Tyto přístupy uvádím proto, aby bylo moţné v rámci empirické části dokázat, zda dotazovaný zastává některé z níţe uvedených etických přístupů nebo zda je jeho jednání v oblasti ekologie motivováno čistě jeho spirituálním zaměřením. Nezůstanu jen u ideologického rámce, ale provedu i krátký rozbor v současnosti nejvíce diskutovaných ekologických témat vztahujících se k určitým úsekům praktického lidského ţivota.

2.1 Environmentální etika V této kapitole se budu zabývat vývojem environmentální etiky. Ve zkratce zde uvedu vývoj směrů environmentálního myšlení, abych poukázal na rozmanitost jednotlivých přístupů a uvedl tak výběr mnou pouţitých teorií. Dělení teorií jsem převzal od B. Binky.26 V empirické fázi práce se budu zajímat o to, zda je ekologické jednání lidí podmíněno některým z přístupů enviromentální etiky.

26

Binka, B., Environmentální etika, MU Brno, Brno, 2008, s.69-126

19

Jan Brožek


2.1.1 Počátky environmentální etiky V této části stručně uvádím pro úplnost vývoj environmentální etiky. Prehistorická fáze environmentální etiky V této fázi nemůţeme ještě zcela otevřeně mluvit o environmentálním smýšlení autorů. Ve všech případech se jedná o pohled na přírodu skrz víru, ať jiţ křesťanskou, či z pohledu východních náboţenství. I tak vytváří základ dnes jiţ zcela etablovaných pohledů jako je např. teocentrismus. Z autorů bych jmenoval alespoň sv. Františka z Assisi, patrona dnešních ekologů. Fáze bezprostředních předchůdců Druhá fáze je podmíněna zvýšenou mírou industrializace. Spíše neţ ucelené filosoficko-etické pojetí tu nalezneme zaměření na „romantické, náboženskymoralizující poselství a sklon k estetickému vnímání přírody“.27 Fáze otců zakladatelů a matek zakladatelek Zde dochází ke skutečně systematickému zpracování daného tématu a objevují se první koncepce zabývající se uznáním přírody jako hodnoty samy od sebe. Jiţ nejde o zkoumání přírody ve vztahu k člověku, Bohu či jako estetické hodnoty, ale „etika vzniká … tak, že domýšlím do důsledku kladný vztah ke světu, který je společně s kladným vztahem k životu přirozeně dán v mé vůli žít, a že se ho pokouším uskutečňovat …jsem život chtějící žít uprostřed života chtějícího žít“28. Projevuje se zde potřeba svět vidět jako celek, nevytrhávat jednotlivé části z kontextu a hledat pro ně význam vzhledem k něčemu. Fáze vymezení, soutěže a institucionalizace Environmentální etika se jiţ plně etabluje jako vědecká disciplína na univerzitách. Ukazuje se, ţe problém je moţné uchopit z mnoha různých směru a

pohledů

„Teocentricky,

antropocentricky,

ekocentricky,

biocentricky,

zoocentricky, sociálně či hlubinně ekologicky“.29 Tak jako v kaţdém vědním 27 28 29

Binka, B., Environmentální etika,MU Brno, Brno, 2008, s.73 Schweitzer, A., Zastánce kritického myšlení a úcty k ţivotu. Praha, Vyšehrad, 1989, s. 283 Binka, B., Environmentální etika, MU Brno, Brno, 2008, s. 76

20

Jan Brožek


oboru začínají boje o diskurz v oboru a objevují se další přístupy jako např. ekofeminismus. Na vybrané přístupy se podívám podrobněji v další části textu.

2.1.2 Antropocentrické pojetí Antropocentriké pojetí znamená, ţe objektem skutečnosti je pouze člověk. Je centrem všeho dění a svět se točí okolo něho. Tudíţ veškeré hodnoty jsou odvozeny právě ze vztahu k člověku. Kdyţ tento způsob myšlení aplikujeme na přírodu, vyjde nám, ţe „Zdrojem hodnot je jejich pozitivní vztah k hodnotám člověka“ 30 nebo „...smysl a hodnota všeho, co jest, se odvozuje od člověka“.31 Mohlo by se tedy zdát, ţe antropocentrické pojetí nebere v potaz ochranu přírody. Není tomu tak, antropocentrické pojetí se snaţí zachovat ústřední postavu člověka a příroda se pak logicky stává významnou hodnotou právě díky svému významu pro člověka. „Dobrovolná skromnost není o askezi. Je o výběrové náročnosti, o radosti ze života místo radosti z majetku“.32 Antropocentrismus lze dělit do dvou odlišných směrů - na silný a slabý antropocentrismus. Silný antropocentrismus je postaven tak, ţe „základem všech hodnot je naše cítění“.33 Tudíţ je pak moţné ospravedlnit jakékoli naše jednání. Příroda je povaţována za zdroj materiálů pro materiálně náročný lidský ţivot. Člověk ji můţe pro své potřeby celou vyuţít a na nic mimo svých tuţeb nemusí brát ohled. Stále bude toto jeho jednání morálně správné. Oproti tomu slabý antropocentrismus nevidí veškeré lidské chování jako racionální. Základ jednání vidí v lidské zkušenosti. Tuto zkušenost povaţuje za základ morálních hodnot, nevidí jako dané hodnoty samé. Zdůrazňuje vztah člověka k dalším organizmům a ideál vidí v jejich harmonickém souţití s člověkem a hodnotu přírody vidí i v tom, ţe skrze ni se učíme našim 30

Ondok, J., P.,Člověk a příroda, Karmelitánské nakladatelství, Havlíčkův Brod, 1998, s.23

31

Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002,s. 73

32

Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002,s. 83

33

Binka, B., Environmentální etika, MU Brno, Brno, 2008,s. 98

21

Jan Brožek

hodnotám.


Slabý

antropocetrismus

tak

předkládá

„silné

a

především

sjednocující argumenty pro ochranu přírody“.34 Déle bych uvedl, ţe „Slabý antropocentrismus ve své slabé verzi nevyžaduje těžko obhajitelný postoj hodnoty pro sebe ne-lidských objektů a zároveň poskytuje možnost vytvářet závazky, které jdou za pouhé uspokojování lidských potřeb. Tento přístup je moţné vyuţít pro obhajobu environmentálního hnutí a jeho teoretiky.35 Antropocentrismus tedy povaţuje člověka za nejdůleţitější, ovšem ne jediný zdroj hodnot, a protoţe člověk je jediný, kdo si tyto hodnoty můţe uvědomit, měla by jejich ochrana spočívat právě na něm.

34

Binka, B., Environmentální etika, MU Brno, Brno, 2008,s. 98 Norton, Bryan, G. Environmental Ethics and Weak Antropocentrism. In Light, Andrew, Rolston III., Holme. Environmental Ethics – An Anthology. Oxford : Blackwell Publishing, 2003, p.166 uvedeno v Binka, B., Environmentální etika, MU Brno, Brno, 2008,s. 99 35

22

Jan Brožek


2.1.3 Biocentrické pojetí V tomto pojetí je tvorba etických hodnot vztaţena na celý systém, ke všemu ţivému. „Dobré je život uchovávat a podporovat, zlé je život ničit a omezovat.“ 36 Nezaleţí pouze na vztahu k člověku, jak je tomu v antropocentrickém pojetí. Tvůrcem hodnot, morálně hodnotným je kaţdý ţivý organizmus. „Pro svět je důležitý již fakt, že v člověku, který se stal etickým, vstupuje do světa vůle naplněná úctou a oddaností k životu“.37 U biocentrismu uvádí J.P.Ondok tyto čtyři hlavní zásady: 1) „Člověk je členem biotického společenství země, ale členy tohoto společenství jsou vedle něho i jiné bytosti. 2) Tento systém je komplexem složitých vztahů a interakcí, v němž biologické fungování jednoho člena závisí na fungování ostatních. 3) Každý individuální organizmus je chápán jako teologické centrum života směřující za vlastním dobrem. 4) Nárok člověka na nadřazené místo v tomto systému je neoprávněný.“38 Důleţité je ještě jednou zdůraznit, ţe člověk není nositelem univerzálních hodnot. Pokud by zde nebyl, mělo by to na fungování celého systému spíše pozitivní dopad. Pozitivní dopad v tom smyslu, ţe svět bez zásahů člověka není vystaven tak velkým změnám v krátkém časovém období. Člověk ovšem nepřichází o své právo ovlivňovat přírodu. Je totiţ její součástí. Jen jde o to, aby jeho zásahy neměly destruktivní charakter ve vztahu k celému systému. Jako jediný má totiţ moţnost rychlé a trvalé změny systému, na kterou příroda nedokáţe adekvátně reagovat.

36

Kohák, E., Kolářský, R., Míchal, I.,. Závod s časem, texty z morální ekologie, Praha, Ministerstvo ţivotního prostředí, 1996, s.23 37 Schweitzer, A., Zastánce kritického myšlení a úcty k ţivotu, Praha,Vyšehrad,1989, s.287 38 Ondok, J., P.,Člověk a příroda, Karmelitánské nakladatelství, Havlíčkův Brod, 1998, s. 26-27

23

Jan Brožek


2.1.4 Hluboká ekologie Základem hluboké ekologie je dílo Arne Naesse. Postavil východisko tak, ţe řešení ekologické krize není v lepších technologiích či šetrné výrobě. Problém je v „lidských postojích, zejména v konzumním zaměření evropské civilizace.“ 39 Řešením je změna těchto postojů. Naess odmítá dualismus ve smyslu svět versus člověk, uznává hodnotu všeho ţivého. Právě tímto odmítnutím dualismu se

„hluboká

ekologie

odlišuje 40

orientovaných etických konceptů.“

od

všech

ostatních

environmentálně

Z této teze pak vyplývá i jeho rozdělení

ekologie na hlubokou a mělkou. Mělká ekologie se zabývá pouze následky lidského jednání, hluboká se snaţí změnit jeho základní motivy. Základní rysy hlubokého ekologického hnutí by pak byly dle Naesse, jak uvádí Kohák, tyto (volně přebírám): 41 1)

Odmítnutí

představy

vnějších

vztahů

-

zde

poukazuje

na

svět

v souvislostech. Jedna činnost ovlivňuje druhou. Z tohoto důvodu naše jednání není čistě individualistické, jelikoţ má vţdy dopad na další subjekty. 2) Rovnoprávnost všech bytostí - vyhýbá se tu rozlišení na niţší a vyšší formy, zásadní je rovnost veškerého ţivota. 3) Mnohotvárnost a souţití - zde jde Naess v duchu Schweitzera a Leopolda, tj. smyslem ţivota je ţivot sám, ne boj o něj. 4) Odmítnutí nadřazenosti - vychází z předchozích tezí a odmítá jakékoli dělení bytostí dle jakýchkoli principů např. země třetího světa a západní svět či lidi a pokusná zvířata. 5) Ekologická praxe jako část celkového ekologického úsilí - jakákoli snaha o citlivější chování lidí k přírodě či prakticky orientovaná ekologická aktivita se 39

Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s.113

40

Naess, A., Myslet jako hora: Shromáţdění všech bytostí, Prešov, Abies, 1993, s. 33

41

Kohák E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002,s.115

24

Jan Brožek


stává součástí přístupu k ţivotu, jenţ by měl být dlouhodobě slučitelný se zdravím všeho ţivota. 6) Decentralizace a místní autonomie - je zde prezentována jako protiváha proti globalizované společnosti a jejímu plýtvání vyplývajícímu z roztříštěné výroby a nákladů spojených s přepravou či likvidací místních výrobců.

2.1.5 Teocentrismus Teocentrismus uvedu citací Erazima Koháka. „Teocentrismus není skutečnost, není to filosofický systém či vyznání víry, na které lidé přistupují. Je to jen nálepka, kterou dnes, obvykle ve zpětném pohledu, označujeme určitý životní postoj, kdy Bůh – theos – stojí ve středu vší hodnoty a všeho smyslu“. 42 Pokud budeme hledat, co je pro teocentrismus typické, dalo by se to shrnout asi takto. „Středem teocentrismu je přesahující rozměr posvátného, se kterým se někteří lidé střetávají v zážitku víry – a který často ani nepojmenovali.“

43

Příroda v tomto pojetí není jen kulisou, na níţ hraje člověk svou ţivotní hru o spásu své duše, ale součástí Boţího stvoření. Příroda není středem, původem dění, ale tím není ani člověk. Vztah člověka k přírodě lze připodobnit jako „bratři pod jedním Otcem.“44 Podle některých autorů je pak příroda „chrámem Božím, který zvěstuje Boží úctu“45 je tomu tak proto, ţe příroda není stvořena člověkem, ale Bohem, a proto je dílem dokonalým. Původně člověk čerpal z přírody, setkání s posvátným vycházelo z ní, skrze ní se dostával do kontaktu s Bohem. V dnešní době je člověk ovšem vytrţen z kořenů, obklopen umělým světem, jenţ sám vytvořil. Člověk dnes ztratil „prvotní zážitek z víry“46 a k Bohu se dostává aţ zprostředkovaně. Ztrácí tak

42 43 44 45

46

Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s. 67 Kohák ,E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s. 68 Binka, B., Environmentální etika, MU Brno, Brno, 2008, s. 123 Ruskin, J., Duchovní tvůrčí síla – záhada ţivota a umění ţít. Praha : Sfinx, 1921. dle Binka B, MU Brno, Brno, 2008, s. 125 Kohák E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s. 67

25

Jan Brožek


prvotní kontakt s posvátnem a začíná se chovat čistě egoisticky, materialisticky. Někteří autoři jako například Skolimowski právě v tomto bodě vidí počátek ekologické krize. Pokud by člověk neztratil kontakt s posvátnem, s Boţí přítomností skrze svět okolo sebe, nemohlo by dojít k takové změně v jeho chování, jenţ nás dovedla na pokraj ekologické katastrofy. Otázku vlivu náboţenství, potaţmo křesťanství, otevřel L. White a rozbouřil diskuzi o vztahu víry a ekologie. Označil křesťanství za původce ekologické krize. Tuto tezi rozpracovává v stati „The Historical Roots of Our Ecological Crisis“. Ovšem spíše jde o ukázku klasického antropocentrismu podpořeného vybranými citáty z bible. V centru všeho dění vidí spíše místo Boha osobu samotného člověka „člověk, a jen si vypomáhá bohem.“47 Osobně se nedomnívám, ţe by křesťanství stálo u zrodu ekologické krize. Spíše za to můţe skutečnost, ţe člověk získal moţnost a potenciál k umoţnění takového jednání. Dokud bojoval o holé přeţití a většinu času věnoval získávání obţivy, nebyl hrozbou pro ţivotní prostředí okolo sebe. Tuto moţnost měnit svět okolo sebe získal aţ s příchodem průmyslové revoluce. Lidé změnili způsob ţivota, obyvatelstvo se začalo ve velké míře centralizovat do městských sídel, efektivita práce rostla a díky přebytkům, jenţ vznikaly, se začalo měnit chování obyvatelstva. Ţivot člověka se více a více zaměřoval na materiální stránku světa. Do konfliktu se dostaly nekonečné lidské potřeby a touhy s tím, ţe svět okolo nás má své hranice a nedokáţe svými zdroji pokrýt naše nekonečné potřeby. Na závěr bych dodal, ţe „člověk není narušitelem svou podstatou, nýbrž v následku určitého jednání. Je tedy v mezích jeho možností jednat i jinak a žít v souladu s přírodou.“ 48 Od Boha je nadán svobodnou vůlí a je tedy jen na jeho uváţení, jakým způsobem bude ţít a jaký odkaz na jemu od Boha stvořené zemi zanechá.

47 48

Vácha, M., O., Poděkování za stvoření, přednáška, 14.10.2009 Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s.71

26

Jan Brožek


2.1.6 Ekofeminismus Princip tohoto ekologického smýšlení je v rozdílném přístupu a zacházení s přírodou na základě genderu. Útlak ţen není způsoben jejich odlišností, ale spíš protěţováním muţského principu. Tento jev má hluboké historické kořeny a souvisí i s křesťanskými kořeny naší euroatlantické civilizace. Je to způsobeno tím, ţe „křesťanské církve tradičně posilovaly hodnoty patriarchální společnosti“

49

, pohled na ţenu byl v tom smyslu, ţe „žena je člověk neúplný,

vadný, protože její semeno nepřispívá k zrození nové bytosti“

50

. Docházelo I

k pronásledování ţenství např. Papeţskou bulou Summit desiderantes affectilus z roku 1494. Muţský princip je brán jako jediný vedoucí k úspěchu a společenskému postavení, chování podle něj je hodnoceno pozitivně. Boj ţen je vnímán jako boj proti celému špatně nastavenému systému. Aplikovat jde samozřejmě i na ekologické postoje, které jsou v opozici k tradičnímu panskému postoji muţů, kteří jsou přírodě nadřazeni. E. Kohák popisuje ekofeminismus jako „je bytostně anti-naturalistický stejně jako je anti-rasistický, anti-třídní, protiví se mu každá hiearchizace a nadřazenost“. 51 Kohák se domnívá, ţe ekofeminismus je: a) „kontextualistický - nechápe etiku jako otázku formálních práv a pravidel, nýbrž jako věc organického soužití, která vyrůstá v životě společenství, b) pluralistický - odmítá volit přírodu, či kulturu, chápe kulturu v kontextu přírody, váží si rozdílnosti a odmítá návrat k jednomu či druhému, c) vývojový - chápe teorii jako něco, co se vyvíjí, roste a žije ve vyprávění žen, které odmítají útlak žen stejně jako útlak přírody, d) inkluzivní - vyrůstá z hlasů všech utištěných žen, které touží odlišnými hlasy, naslouchá hlasům černošské ekologie a etiky, obnovuje tradiční indiánské hodnoty rozmanitosti a vzájemnosti.“52

49 50

51 52

Mircea, E., Culiann, P., I., Slovník náboţenství, Český spisovate, a..s., Havlíčkův Brod, 1992, s. 918 Geist, B., Sociologický slovník, Praha, Victoria Publishing, 1992, s. 179 Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s. 130 Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s. 131

27

Jan Brožek


Ekofeminismus tedy „zdůrazňuje hodnoty péče, lásky, přátelství, důvěry a vzájemnosti proti panským hodnotám dobývání a kořistění.“ 53

2.1.7 Příroda a křesťanství Přístup k přírodě na základě religiozity budu zkoumat z hlediska křesťanských církví, protoţe křesťanství tvoří základ naší euroatlantické kultury, a i kdyţ v naší současné společnosti jiţ nemá takový význam jako dříve, v posledním sčítání lidu se jako věřících křesťanů v ČR označilo 32% obyvatel.54 Naše společnost je postavena na jeho myšlenkové podstatě a křesťanství má stále velký potenciál k ovlivnění chování výše uvedené skupiny obyvatel. Křesťanství nemá k přírodě od svého počátku příliš vřelý vztah. Bere ji jako svého soupeře, sídlo nečistých sil, které je nutno si podrobit nebo se jich zbavit. Dostatečným

důkazem

budiţ

vypalování

posvátných

hájů

původních

náboţenství. Zde šlo hlavně o to vymazat z těchto míst přítomnost původního Boha. Ovšem následně toto místo zůstalo sekularizované a nepřichází sem nový Bůh. „Sekularizace světa, nad kterou dnes lamentujeme, není výtvorem bezbožné vědy a učedníků ďáblových, nýbrž věrouků Boha Pravého.“ 55 Strategií církve tedy bylo popření přirozené zboţnosti, takové zboţnosti, se kterou by se běţný člověk mohl kdykoli setkávat. Křesťanská církev se zaměřila na specifické projevy víry před specifickou skupinou věřících. Mezi tyto projevy bychom mohli zařadit zmrtvýchvstání Jeţíše Krista, rozestoupení vod Mrtvého moře či déšť ţab v Egyptě. Tento pohled podporují i stanoviska představitelů samotné církve a je vidět i v encyklikách dvou papeţů z poslední doby. Jan Pavel II. v encyklice k 100. výročí Renum novarum z 1. května 1991 navazuje na kritiku konzumního způsobu ţivota, zamyšlením nad současným směřováním společnosti a vztahem člověka k přírodě. Kritizuje zde antropocentrické chování člověka, jenţ 53 54 55

Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s. 131 ČSÚ, Sčítání lidu. domů a bytů, http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/vysledky_sldb_2001, k 21.11.09 Kohak, E., , Praţské přednášky, Vlašim, Praha, 1999, s. 84

28

Jan Brožek


si přírodu bere za svou a nehledí na ni jako na dar od Boha, který by měl spravovat a zachovat i pro budoucí generace. Člověk uţ ve své touze po Bohatství přichází o schopnost vidět pravou podstatu světa okolo sebe „není schopen nesobeckého, nezištného, estetického postoje, vznikajícího z údivu nad bytím a krásou, který ve věcech viditelných umožňuje rozpoznat poselství neviditelného Boha Stvořitele“. 56 Vztah k vlastnictví dle křesťanských tradic lze popsat jako: „Nejsem a nechci být vlastníkem půdy, protože jsem přesvědčen, že půda se nemůže vlastnit, půda patří Pánu Bohu a dikobrazům. Člověk o ni může jen pečovat“. 57 Člověk není pánem přírody, ale spíše jejím dočasným správcem. Bůh je jakoţto stvořitel v přírodě přítomen a jeho dílo by mělo zůstat nedotčeno. Důleţité je také, ţe člověk je jediným Boţím výtvorem, jenţ si Boha uvědomuje a dokáţe v Boţím díle pokračovat a přetvářet ho. Lze vysledovat dvě varianty teologického pojetí jednoty Boha, přírody a člověka: 1) Sakramentální aspekt - toto pojetí staví na „jednotě Boha, člověka a přírody, která je realizována vtělením Krista do našeho světa“58. Pokud ho přijmeme, hledíme na svět očima mystické teologie oproštěné od poznávání skutečnosti našimi racionálními smysly. Jde tedy o poznávání skutečnosti skrze naši prvotní zkušenost s posvátnem59. 2) Koncepce procesní teologie - zde jsou zdůrazněny vzájemné vztahy Boha, člověka a přírody. Bůh se účastní všech světových procesů. Příroda pak nabývá hodnoty posvátna skrze svoji účast v tomto procesu a tedy i z neustálého dotyku s Bohem. Díky tomuto vzájemnému vztahu pak jakýkoli zákrok do jedné části vyvolá adekvátní reakci obou

56

Kebrle, P., Katolické dokumenty, Deus caritas est, s.38

57

Kohák, E., Poutník po hvězdách, Praha, Portál, 2001, s. 60

58

Ondok, P., J., Člověk a příroda, Karmelitánské nakladatelství, Havlíčkův brod, 1998, s.74 Srov. Ondok, P., J., Člověk a příroda, Karmelitánské nakladatelství, Havlíčkův brod, 1998, s.74

59

29

Jan Brožek


zbývajících. Proto i příroda je něčím posvátným. Ne něčím co je vydáno plně všanc našim cílům a potřebám.60 Jednotu Boha, přírody a člověka lze pojmout i z trochu odlišného úhlu pohledu. Lze zde zdůraznit moment inkarnace. Pokud ho přijmeme, tak poté příroda nemá hodnotu skrze Boha, který ji stvořil, ale proto, ţe ji učinil svatou Kristus, kdyţ přijal hmotné tělo. Dojde pak k „obnovení porušené jednoty mezi člověkem a přírodou. Tato obnovená jednota je vyjadřována skrze svátosti a může být chápána jakožto svatost vytvářející vnitřní hodnotu věcí.“61 Pokud přistoupíme na tento pohled, tak se stane posvátným a vlastně i objektem, skrze nějţ nás můţe Bůh oslovit jakoukoli částí přírody, ať jiţ se jedná o strom či řeku. Postavení člověka k přírodě v procesním modelu lze připodobnit i jeho úloze jako správce. V tomto modelu není „příroda svatá, ale světská, nezakládá důvod pro etickou povinnost člověka vůči ní.“62 Neznamená to ovšem, ţe by byla člověku lhostejná. Člověk sice nemá povinnost přímo k přírodě, ale jeho chování by se mělo řídit silnými etickými principy. Jedním z těchto principů je, ţe pokud budeme ničit a poškozovat přírodu, poškozujeme tím i sami sebe ve svém bytí. Po uvedení etických přístupů v ekologii se budu zabývat konkrétními tématy a zda na ně pohlíří spirituálně zaměřený člověk skrze rámec náboţenství nebo skrze některý z etických přístupů.

60 61

Srov. Ondok, P., J., Člověk a příroda, Karmelitánské nakladatelství, Havlíčkův brod, 1998, s.74-78 Ondok, P., J., Člověk a příroda, Karmelitánské nakladatelství, Havlíčkův brod, 1998, str.75

62

Ondok, J., P., Člověk a příroda , Havlíčkův Brod, Karmelitánské nakladatelství,1998, str.76

30

Jan Brožek


2.2 Praktické dopady ekologie Výběr témat jsem provedl na základě předpokladů, ţe jsou veřejně diskutována, a tak by s nimi měli být dotazovaní seznámení a měli by si na ně být schopni vytvořit názor. Prvním z nich je otázka ekologické krize, při jejímţ hodnocení je častý názor, ţe je způsobena krizí hodnot. Bude mě zajímat, zda dotazovaní vidí stejné příčiny krize či spatřují jiné příčiny.

2.2.1 Ekologická krize Tuto

část

bych

uvedl

obsáhlým

citátem

Dušana

Špirky

„svetová

environmentálna kríza je doslodkom zlyhania jednej globálnej kultúrnej stratégie. Je krízou vžitých hodnot, hodnotových orientací, respektive priorít (a na nich postavenej životnej stratégie), ktoré sú hybnou silou spoločenského vývoja.

Globálnu

enviromentálnu

krízu

možeme

pochopiť

jako

krízu

(hodnotového, najma etického) vzťahu našej modernej, tzn. euroamerickej kultúry k prírode.“63 Ekologickou krizi můţeme téţ pojmout jako fázi vývoje ekosystému, v němţ je ohroţena jednak jeho kapacita adaptace na změny a jednak jeho druhová rozmanitost. Příčiny egologické krize jdou shrnout do následujících pěti bodů64: 1) Expanze hodnot, norem a struktur přirodovědecké racionality do ostatních systémů kultury. 2) Dominantní postavení techniky a technologie nad netechnickými normami a hodnotami lidského ţivota. 3) Odcizení člověka přírodě. 4) Ideologie panstva nad světem přírody i lidí. 63

Špirko, D., Základy environmentálnej filozofie, Bratislava 1999, s.7

64

Srov. Špirko, D., Základy environmentálnej filozofie, Bratislava 1999, s.107

31

Jan Brožek


5) Ideologie konzumerismu. Ekologická krize je jednou z největších výzev pro lidstvo. Je tomu dle mého názoru z několika důvodů: 1) Postihuje celý svět bez výjimky. Důkazem budiţ současná debata okolo globálního oteplování. Nikdo nezůstane neovlivněn. 2) Její počátek souvisí se šířením moderních technologií. Současná společnost se pohybuje díky exponenciálnímu technologickému pokroku ve stále rychlejším tempu. Ţivotní prostředí nedokáţe na změnu tak rychle reagovat a adaptovat se. 3) Počátek ekologické krize je spjat s průmyslovou revolucí. Ovšem právě s ní je spjata i vzrůstající spotřeba a vznik konzumerismu. 4) Vzhledem k omezeným absorbčním a adaptačním schopnostech ţivotního prostředí, stejně tak i jedinečnosti ţivočišných a rostlinných druhů ohroţených vyhynutím, je potřeba jednat co nejychleji, dokud nedojde k nevratným změnám. Současná ekologická krize je zároveň krizí celé naší společnosti.Problémem je, ţe

v současnosti jediný uznávaný směr, resp. cíl společnosti leţí v oblasti

stálého ekonomického růstu. Tedy naší neomezené spotřeby, která vyţaduje stále nové zdroje, aby došlo k uspokojení našich potřeb. Zásadní problém je ovšem v tom, ţe zatímco naše potřeby mohou být nekonečné a ţe nekonečný by měl být samozřejmě i hospodářský růst, naše zdroje jsou omezené. Příroda má jistou hranici moţností, ať jiţ absorbční, tak i po stránce zdrojů. Poţadavek na stále větší růst nás tedy ţene do jakési smrtící spirály neustálé touhy po dalších materiálních poţitcích. Ovšem čím větší bude naše touha po spotřebě, tím tvrdší bude procitnutí, aţ narazíme na meze systému. V čem je tedy problém? Proč si společnost nedokáţe uvědomit situaci, ve které se nachází? 32

Jan Brožek


Dušan Špirko cituje Jana Kellera a jím uvedené tři principy, které se pouţívají na obhajobu ekonomického růstu65: 1. Ekonomický růst je příslibem ţivotní úrovně všech členů dané společnosti, jenom ekonomický růst dokáţe vytvořit přebytek, ze kterého je pak moţné uspokojit nejen vyšší a střední vrstvy, ale i ty nejchudší. Protoţe trh věrně reprodukuje sociální nerovnosti, stále zde zůstává nerovná redistribuce zdrojů a nerovná

spotřeba

zdrojů.

Coţ

ovšem

v budoucnosti

vede

k dalšímu

ekonomickému růstu, kterého se ovšem nemohou účastnit opět všichni. 2. Ekonomický růst se vykresluje jako nevyhnutelný předpoklad zlepšení situace chudoby na celém světě. Ovšem jiţ se nemluví o tom, ţe právě ekonomický růst rozevírá nůţky mezi chudými a bohatými do obřích rozměrů. 3. Ekonomický růst je vydáván za jedinou cestu k řešení ekologických problémů. Ve smyslu „ aţ na to budeme mít“ zaplatíme řešení ekologické krize. Paradoxem pak je, ţe ekonomický růst by měl řešit něco, co sám způsobil. Dnešní ekonomiky jsou zaloţeny na neustálém růstu a investicích. Na investice si musíme půjčit a ze zisku pak splácíme úvěry. Tím se dostáváme k potřebě neustálého růstu, kde si nemůţeme zvolit rovnováţný stav, ale jen rychlejší či pomalejší růst.

Problém přístupu k řešení současné ekologické krize leţí v tom, ţe krize má příčiny v rovině politické, ekonomické, kulturní a mravní. Proto se budu postupně věnovat pohledu na moţná řešení právě v těchto čtyřech oblastech. Politické řešení můţe být východiskem jen za předpokladu, ţe tu bude odpovědná politická vláda se silnou podporou veřejnosti, která bude ochotná i k nepopulárním opatřením.

65

Srov. Špirko, D., Základy environmentálnej filozofie, Bratislava 1999, s.62

33

Jan Brožek


Ekonomické řešení spočívá v zavádění nových technologií. Popularitu tohoto řešení dokládá, ţe ji vzal za své i B. Obama ve svém inauguračním projevu „We will harness the sun and the winds and the soil to fuel our cars and run our factories.“66 Problémy mohou ovšem nastat s následnou aplikací do praxe. Ovšem i zde je řešení, uvádí se, ţe krátkodobě by mohly pomoci zrychlené odpisy investic do nových technologií a daňové zvýhodnění pro ekologické projekty. Ovšem tyto přístupy spíše řeší situaci, do které jsme se dostali, ne kořeny, které vedly k jejímu vzniku. Těţko říci, zda je taková změna chování moţná, ale vzpomeňme si, jak lidé reagovali spontánně na ropnou krizi. Dali tak najevo svůj odpor a nezávislost na praktickém monopolu těţby ropy „Na truc arabským šejkům začali kupovat malinkatá auta … začali zateplovat byty, topit dřívím apod.“67 Bylo by tedy moţné, aby lidé změnili své chování a aby místo konzumního způsobu ţivota zvolili jiný, šetrnější. Řešení související se změnou kulturních postojů naznačuje jiţ Keller, lidé se doslova

nechali

ukolébat

pozlátkem

konzumu

a

uvěřili

moţnostem

nekonečného růstu. To však není moţné a čeká nás nepříjemné procitnutí do reality. Řešení problému vidí Keller mimo jiné i v decentralizaci lidské společnosti a vytvoření menších téměř soběstačných center lidí.68 Změna mravního chování či uvaţování lidí se jeví zároveň jako nejtěţší a nejjednodušší cesta. Těţká je v tom, ţe morální pravidla si určujeme z velké míry my sami, v tom je zároveň i její největší přitaţlivost. Jakoukoli změnu můţeme začít přímo od sebe. Ovšem impulz pro změnu našeho jednání bude obtíţné najít, největší potenciál má asi spirituální rovina, o níţ budu pojednávat o několik řádků níţe. Na závěr bych ještě uvedl jeden z návrhů na řešení příčin ekologické krize od E. Koháka. Ten vidí podnět pro změnu lidských postojů buď v politické rovině, nebo v katastrofě, či krizi opravdu globálních rozměrů, při níţ bychom si uvědomili nesmyslnost svého dosavadního počínání a „Právě dramatický 66

Obama, B., Transcript Barack Obama’s Inaugural Address, The New Your Times, http://www.nytimes.com/2009/01/20/us/politics/20text-obama.html?pagewanted=1. k 20.11.09 67 Kohák, E., Poutník po hvězdách, Praha, Portál, 2001, s.71 68 Srov. Keller, J., Aţ na dno blahobytu, EarthSave, Praha, 2005, s.20

34

Jan Brožek


pokles spotřební úrovně by mohl přispět k vzestupu životní úrovně, kvality života.“69 Globalizací a jejími dopady se zabývám, abych zjistil, jak na její klady a zápory pohlíţejí dotazovaní a zda přispívá ke změně jejich názorů.

2.2.2 Globalizace Při reálném pohledu na globalizaci z hlediska jejího vlivu na ţivotní prostředí můţeme vidět tyto hlavní klady a zápory, i kdyţ zde záleţí opravdu velmi na osobním pohledu daného hodnotitele. Největší ekologická negativa jsou obsaţena v samotné podstatě globalizace, která je zaměřena hlavně na spotřebu a hospodářský růst, pro něţ jsou typické jevy jako přesuny zboţí na velké vzdálenosti, materiální náročnost výroby, popření přírodních cyklů, kdy je konzumentovi předkládáno zboţí spíše dle jeho uměle vyvolané poptávky, neţ podle doby sklizně, či vyuţití zemí třetího světa, v nichţ neplatí tak přísná pravidla jako v západních zemích – viz přesunutí továren na výrobu freonu do Indie či chemiček do Afriky. Klady globalizace spatřuji zejména v moţnosti donutit přijímat určité ekologické standardy i státy, které by díky politické situaci nebyly k takovýmto nepopulárním krokům ochotné (viz např. diskuze o nahrazení obyčejných ţárovek ţárovkami úspornými; nařízení přišlo ze strany EU a těţko si představit, ţe by některý z našich politiků byl schopen prosadit takovéto opatření). Globalizace nemá vliv na ţivotní prostředí jen z pohledu ekonomie či zákonných norem platných pro celá společenství. Ovlivňuje i ţivot kaţdého z nás. Klasický člověk v globalizovaném světě by měl zastávat následující roli „konzument by teoreticky neměl k ničemu pevně lnout, nic by nemělo vyvolávat oddanost „dokud nás smrt nerozdělí“ žádné potřeby by neměly být chápány jako plně

69

Kohák, E., Poutník po hvězdách, Praha, Portál, 2001, s.79

35

Jan Brožek


uspokojené, žádné touhy by se neměly pokládat za nejvyšší.“70 Jednání v tomto duchu je ve své podstatě silně proti ztotoţnění a vytvoření si vztahu k přírodě. Příroda je totiţ stálá, vyţaduje soustavnou ochranu či péči. U konzumenta se předpokládá nestálost a neustálá touha po něčem novém. Bude proto těţké, aby si mohl vytvořit dlouhodobý vztah k přírodě. Podobné je to i s potřebami a jejich uspokojením „příslib uspokojení předchází potřebě, jenž slibuje uspokojit, a naděje na uspokojení bude vždy hlubší a lákavější než existující potřeby.“71 Konzument by měl ţít v neustálém napětí a nespokojenosti, nenaplněnosti potřeb, aby byl nucen neustále spotřebovávat dál. Ovšem spotřebovávat do nekonečna v konečném světě není reálné. Náklady je sice moţné přenést na úkor ţivotního prostředí a maximalizovat tak zisk, ale tyto odloţené náklady se stejně jednou musí projevit, a kdyţ ne na nás, tak budou leţet na dalších generacích. Je decentralizace opravdu moţným řešením problémů spojeným s globalizací, tak jak to vidí Keller? Je malý domek se zahradou opravdu něčím víc neţ romantickým snem ekologického aktivisty? Myslím, ţe nikoli. Velká městská centra jsou řešením populační exploze v posledních desetiletích. Není jiţ moţné umístit všechny lidi na venkov a do malých měst. Krajina jiţ nemá tak velké absorpční schopnosti a ani technicky to není dost dobře moţné. Nehledě na to, jaké by výstavba takového mnoţství nových sídel kladla nároky na přírodní zdroje. Ve výsledku by pak krajina byla pokryta ucelenou soustavou silnic a rodinných domků. Ani pro jednotlivé lidi by to nebylo ideálním řešením. Jejich sen o domku na kraji vesnice by byl konfrontován s dalšími tisícovkami stejně smýšlejících. V samotném myšlení lidí na venkově a ve městě nejsou tak velké rozdíly. Vše je dáno způsobem ţivota a podmínkami, v nichţ lidé ţijí „je romantickou iluzí myslet si, že naši zemědělští předkové byli milovníci přírody, byli milovníci

70

Bauman, Z., Globalizace, Mladá fronta, Havlíčkův Brod, 2000, s. 99

71

Bauman, Z., Globalizace, Mladá fronta, Havlíčkův Brod, 2000, s. 101

36

Jan Brožek


krajiny, já si myslím že byli výrazně vázáni na technologie, které byly k dispozici a byli sevřeni každodenní nouzí a bojem s přírodou. “72 Následně se budu zabývat automobilismem, protoţe mimo čistě materiálních dopadů působí i v rovině sociální. Zajímá mě tedy, jaký mají dotazovaní pohled na tento fenomén, zda je ovlivněn jejich spirituálním viděním světa.

2.2.3 Automobilismus Automobil je symbolem moderní společnosti víc neţ cokoli jiného. Přináší člověku

pocit

moci,

svobody,

v závislosti

na

ceně

automobilu

jistou

společenskou prestiţ, i kdyţ tuto dle některých autorů, „jen proto, že si myslí, že auto je status a že je ostatní problémy přestanou trápit, až ho budou mít.“73 Automobil

umoţňuje člověku být mobilním, nezávislým na jiných druzích

dopravy. Pokud ovšem zhodnotíme ekologickou náročnost automobilu ukáţe se nám odvrácená strana tohoto symbolu. Na prvním místě je nutné uvést energetickou náročnost vzhledem k prostředkům hromadné dopravy. Je tu paradox, ţe při velkém mnoţství lidí, kteří si chtějí zkrátit cestu, dojde k vytvoření zácpy a člověk tak ve finále o čas přichází. Přitom kdyby zde fungoval „integrovaný systém veřejné dopravy včetně systému autopůjčoven, bez vlastního auta by se klidně obešli“74. Automobil dále parazituje na veřejném prostoru, kdy „automobil učinil město protismyslným, neboť paralyzuje jeho hlavní výhody plynoucí z vysoké koncentrace obyvatelstva na malé ploše.“75 Je také nešetrný ke krajině, která ustupuje stále hustší síti dopravní infrastruktury. Jako poslední jsem zvolil oblast atomové energie. Toto téma nejde pojímat čistě z technického hlediska, ale je zde i hledisko morální odpovědnosti, protoţe se jedná o technologii, která ovlivňuje ţivot mnoha budoucích generací. 72

Librová, H., Vzkaz Hany Librové, CT, http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209452801410006-vzkaz/

k 22.11.09 73

Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002, s. 82 Papoušek, J., Hovory o ekologii, Praha, Portál, 2000, s.39 75 Keller, J., Abeceda prosperity, Doplněk, Brno, 1997, s.10 74

37

Jan Brožek


2.2.4 Atomová energie Atomová energie je jedním z hlavních bodů sporu, ať jiţ mezi samotnými environmentalisty či mezi ekology a veřejností. Při rozboru jejích dopadů je potřeba vycházet nejen z hlediska technologií, ale i z jejího působení na myšlení a jednání lidí. Nejprve se podívejme na hledisko technologické.

Při ţivotnosti moderní

atomové elektrárny mezi třiceti aţ čtyřiceti roky je na první pohled patrná nepřímo úměrná doba, po níţ budeme muset skladovat vyhořelé jaderné palivo. V současnosti se předpokládá doba skladování v horizontu stovek či tisíců let. Technologie, jenţ by umoţňovala bezpečnou likvidaci paliva či jeho uloţení dosud neexistuje. Dále je zde riziko havárie, při níţ se opět budeme potýkat s následky v době přesahující ţivot několika generací. Negativní jevy způsobené jadernou elektrárnou ovšem působí i na chování společnosti. Dle Roberta Junga jde o posilování pravomocí policejního státu neboli totality ve společnosti. R. Jung uvádí následující příčiny: První je „charakter práce v jaderných zařízeních.“76 Práce s nebezpečným materiálem vyţaduje neustálou kontrolu, kdy je dotyčný pracovník pod neustálým dohledem a veškeré jeho chování je několikrát kontrolováno. Problém poté nastává

při přenesení vzorců tohoto jednání z pracovního

procesu do ostatních vztahů ve společnosti. Zde se pak můţe stát uznávanou normou. Druhým negativem je „ustavičné utajování a poskytování klamných informací.“77 Důvodem je utajení z hlediska technologického a samozřejmě i strategického. Problém zde nastává jako u případu uvedeného výše při přenesení těchto vzorců chování na společnost. R. Jung to uvádí na příkladu, kdy prvními lidmi, kteří hovoří o skutečném stavu jsou bývalí zaměstnanci jaderných elektráren či příslušníci vojenských institucí. Pokud společnost dovolí ostraktizaci těchto lidí, 76 77

Srov.Dejmalová, K., Peterka, J., Ekologická čítanka, Serifa, Praha 2001, s.177 Srov.Dejmalová, K., Peterka, J., Ekologická čítanka, Serifa, Praha 2001, s.177

38

Jan Brožek


vzniká „obecně sdílené nepřátelství vůči všemu jinému78“. To má pak za následek negativní vztah majoritní společnosti k menšinám odlišným ať jiţ z etnického, náboţenského či sociálního hlediska, pokud to pojmeme z našeho dnešního pohledu. Můţe jít o kritiku současných zelených hnutí jako hnutí přicházejících pouze s ideologickou demagogií, jenţ brání naší společnosti v cestě k prosperitě pro všechny členy společnosti.

3 Empirická část V následující části práce se budu zabývat vztahem spirituálně zaloţených lidí k ekologii. Popíši zde volbu výzkumných metod, výběr zkoumaného vzorku a následné vyhodnocení získaných dat.

3.1 Cíle výzkumu Cílem výzkumu je prozkoumat některé aspekty vztahu mezi spiritualitou a ekologií. Diplomová práce přispívá ke konkrétnější představě o tom, jak spiritualita ovlivňuje názory a jednání člověka v ekologických otázkách. V této souvislosti také popisuji profil ekologicky jednajícího křesťana a jeho pohled na vliv současné společnosti na ekologická témata. V rámci výzkumu budu věnovat pozornost jednak skupině, která je v oblasti ekologie aktivní, dále se zaměřím na skupinu jejich sympatizantů a na křesťany, kteří nemají k ekologii přímý vztah. Ve výzkumu si poloţím otázky ke vztahu člověka a víry. Budu se zabývat tím, jak víra olivňuje jeho hodnoty a chování v ţivotě, jak formuje jeho pohled na společnost. Dále se zaměřím na vztah křesťanů ke světu okolo nás a na jejich názory na roli člověka ve světě. Zaměřím se především na oblast ekologie, kde mě budou zajímat zejména názory dotazovaných na příčiny ekologické krize a na její moţná řešení. Výzkum by také měl přinést informace o tom, jak

78

Dejmalová, K., Peterka, J., Ekologická čítanka, Serifa, Praha 2001, s.177

39

Jan Brožek


spirituálně zaměření lidé pohlíţejí na praktické otázky spojené s ţivotním prostředím.

3.2 Výzkumné otázky Výzkum by měl dát odpověď na otázky z oblastí spirituality a ekologie. Z oblasti spirituality se budu u dotazovaných zajímat o : počátky zájmu o spiritualitu, kde předpokládám, ţe prvotní byla u lidí spiritualita a aţ následně zájem o ekologii, spiritualitu v osobním životě člověka, zde mě zajímá, zda dochází k oddělení náboţenského a profánního ţivota,zda je jednání člověka v ekologické oblasti motivováno výlučně spiritualitou nebo zda můţe motivace vycházet mimo jeho spirituální zaměření. Vztah k současné společnosti, kde mě zajímá, nakolik ji dotazovaní vnímají skrze spiritualitu. Z oblasti ekologie se budu u dotazovaných zajímat o: pohled na ekologická témata, z jakých východisek k nim dotazovaný přistupuje, zdase pohybuje mimo rámec víry nebo na jejím základě, důvody zájmu o ekologická témata, abych zjistil, zda byl tento zájem podnícen jejich spirituálním zaměřením nebo něčím jiným, názor na ekologické organizace, což

mě zajímá z důvodu zjištění

rozdílu mezi ekologickými organizacemi zaloţenými na křesťanských základech a ostatními, příčiny a řešení ekologické krize, zda je dotazovaní vidí jako odklon od křesťanských hodnot nebo jim přisuzují jiné příčiny, praktickou ekologii, zde mě zajímá, jak dotazovaní vnímají vybraná konkrétní ekologická témata (automobilismus, problematiku atomové energie).

40

Jan Brožek


3.3 Metoda výzkumu Ve své práci pouţívám kvalitativní přístup. Zvolil jsem ho, protoţe mi nešlo jen o popsání daného tématu, ale o proniknutí do zkoumané oblasti a pochopení sociální reality, tak jak ji chápou sami dotazovaní. Kvalitativní přístup se pouţívá zejména tam, kde

chceme „odhalit

podstatu něčích zkušeností s určitým jevem“79 dále se “kvalitativní metody užívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevů, o nichž toho ještě moc nevíme. Mohou být také použity k získání nových a neotřelých názorů na jevy, o nichž už něco víme.“80 Jsem si vědom i nevýhod kvalitativního výzkumu a to jednak obtíţné zobecnitelnosti na celou populaci a toho, ţe analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy.81

3.4 Metody získávání dat Interview Jako metodu k získání dat jsem zvolil interview. Interview je zaloţeno na přímém kontaktu výzkumníka a dotazovaného, při správně vedeném interview dojde k odbourání bariér mezi oběma stranami a jak „tazatel, tak i jeho partner cítí, že jde o oboustranně rovnocenou komunikaci.“82 Je moţné věnovat se tak i tématům, která by byla v jiném druhu výzkumu obtíţně uchopitelná a nebyla by jistá míra jejich validity. Metoda je vhodná zvláště v oblasti týkající se vnitřních postojů člověka. Data jsem získával pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Výhodou této volby je předem stanovený okruh témat, takţe není obtíţné srovnat jednotlivé odpovědi od různých dotazovaných lidí. Další výhodou je, ţe je zde moţné

79

Strauss A. – Corbinová J. Základy kvalitativního výzkumu, Albert, Boskovice, 1999, s.11 Strauss A. – Corbinová J. Základy kvalitativního výzkumu, Albert, Boskovice, 1999, s.11 81 Srov. Hendl, J. Kvalitativní výzkum, Portál, Praha,2005, s. 15 82 Hendl, J., Kvalitativní výzkum., Portál, Praha, 2005, s. 17. 80

41

Jan Brožek


aktivně reagovat a podněcovat respondenta k dalším otázkám ohledně obsahu sdělení.83 Rozhovory trvaly jednu aţ jednu a půl hodiny. Rozhovory byly vedeny s osmi osobami. S šesti z nich byl rozhovor zaznamenán pomocí diktafonu a následně přepsán, coţ mi umoţnilo plné soustředění se na probíraná témata. Nahrávky byly následně přepsány,do elektronické podoby a dále zpracovány. U dvou rozhovorů nebyl jejich záznam pomocí záznamového zařízení moţný, pořizoval jsem si tedy vlastní poznámky během rozhovoru. Nevýhodou bylo menší soustředění na vlastní rozhovor, jeho občasné přerušení a obtíţný doslovný přepis dané myšlenky. Skupinová diskuze Skupinovou diskuzi jsem zvolil jako metodu sběru dat vhodnou pro „odhalení kolektivních postojů.“84 Problém se sestavením skupiny, tak aby odpovídala mému výzkumnému vzorku, odpadl, jelikoţ se jednalo o pravidelné účastníky ekumenické bohosluţby a došlo tedy k naplnění mnou poţadovaného kritéria – skupina měla být sloţena z aktivně spirituálně zaměřených osob. Výhodou této skupiny bylo, ţe vycházela ze společných hodnotových vzorců a tedy všichni její účastníci měli povědomí o zkoumané problematice.

3.5 Výzkumný vzorek Výzkum je zaměřen na osoby aktivní ve spirituální oblasti, coţ pro účely této práce znamená, účast na církevních akcích alespoň jedenkrát do měsíce. Vzorek jsem získal metodou sněhové koule, která je určena „k získávání nových případů na základě procesu postupného nominování dalších osob již známými případy.“85 Nejprve došlo k oslovení osob, o nichţ jsem věděl, ţe splňují poţadavky na zařazení do výzkumného vzorku. „Tyto osoby slouží pak jako informátoři pro doporučení dalších zajímavých členů populace.“86 Tuto

83

Srov. Hendl, J. Kvalitativní výzkum. Portál,Praha, 2005, s. 170 - 171 Hendl, J., Kvalitativní výzkum, Portál, Praha, 2005, s. 182 85 Hartnoll, R. a kol., Příručka k provádění výběru metodou sněhové koule, Úřad vlády ČR, 2003, Praha, s.19 86 Hendl, J., Kvalitativní výzkum, Portál, Praha, 2005, s. 152 84

42

Jan Brožek


metodu jsem pouţil, jelikoţ mi umoţnila oslovit přímo cílovou skupinu bez neţádoucích prodlení. Dotazované jsem vybíral z těchto dvou kategorií. První čtyři jsou křesťané s hlubokým zájmem o ekologii (členové Ekologické sekce Křesťanské akademie) a následující čtyři křesťané nejsou členy ţádné ekologické organizace. Velikost vzorku nebylo moţné vzhledem ke kvalitativní povaze výzkumu předem odhadnout. Sběr informací a oslovování dalších osob bylo ukončeno po dosaţení teoretické saturace. Coţ znamená, ţe „...je z hlediska výzkumníka teorie již vyvinuta a nepředpokládá se, že další případy přinesou nové poznatky, které by mohly vést k její změně.“87 Dosaţeno jí bylo po provedení interview s osmi dotazovanými. Dále jsem k získání dat vyuţil skupinovou diskuzi na téma Příroda jako boţí stvoření, jíţ jsem se účastnil jako pozorovatel. Výstupy této diskuze ve své práci uvádím proto, ţe v diskuzi byla probírána témata stejná jako v individuálních rozhovorech. Účastníci diskuze spl’novali podmínky pro zařazení do kategorie aktivní ve spirituální oblasti.

3.6 Analýza získaných dat z rozhovorů V této části práce se věnuji zpracování provedených rozhovorů, které byly vedeny na základě předem připravených otázek. Odpovědi dotazovaných byly seskupeny do okruhů. Prvním okruhem výzkumu je Počátek zájmu o spiritualitu a její obraz v životě člověka. V tomto okruhu se zajímám o první setkání osoby se spiritualitou a o to, co ji vedlo k začlenění spirituality do jejího ţivota a jak spiritualita ovlivňuje její ţivot.

87

Hendl, J., Kvalitativní výzku, Portál, Praha, 2005, s. 151

43

Jan Brožek


Ve druhém okruhu se zabývám Vztahem víry a ekologie. Tedy tím, jak dotazovaný vidí svět skrze svou víru, jaký má vztah ke světu a jak víra ovlivňuje jeho jednání v něm. Ve třetím okruhu zkoumám Pohled na současnou společnost tzn. jaké jsou v ní upřednostňovány hodnoty, jakým hodnotám je ve společnosti přisuzován největší význam, jaký spatřuje dotazovaný její další směřování. Posléze dojde ke zkoumání názorů na Příčiny a řešení ekologické krize. Bude mě zajímat, zda současný stav vůbec dotazovaný hodnotí jako krizi a pokud ano, kde je dle jeho názoru její původ a v jaké oblasti spatřuje moţnost jejího řešení. V posledním okruhu se budu zabývat Praktickou ekologií, tzn. vztahem člověka k jeho okolí, k ekologickým organizacím a k praktickým ekologickým tématům, jakými jsou například automobilismus či otázka jaderné energie. Analýza rozhovorů je provedena na základě rozdělení výpovědí dotazovaných do jednotlivých tematických okruhů. Text je pojat jako interpretace s vloţenými citacemi k dokreslení celkového obrazu. Citace jsou uváděny v doslovném znění. Z důvodu zachování anonymity jednotlivých dotazovaných je na konci citace číslo účastníka výzkumu.

3.6.1 Počátky zájmu o spiritualitu Zájem o spiritualitu byl u naprosté většiny dotazovaných dán jejich rodinným prostředím: „My jsme byli už tak vychovaní. Jako tradiční evangelíci.“(1) „Já pocházím z tradiční katolické rodiny, takhle jsem se k tomu dostal.“(3) „Pocházím z věřící rodiny“.(4) Buď se jedná o tradiční katolickou či evangelickou rodinu. Pouze jedna dotazovaná uvedla, ţe cestu ke spiritualitě nalezla sama od sebe: „U mě to bylo docela zajímavé, já jsem se v sedmi letech rozhodla, že existuje Bůh“.(2) 44

Jan Brožek


Počátky zájmu o spiritualitu jsou většinou stejné, jedná se o silný vliv rodinného prostředí: „Jako malá jsem byla pokřtěná, víra byla v naší rodině tradicí“.(8) „Odmala jsem s vírou měl kontakt v rodině“.(6) „Vlastne od dectva, u nas doma je to samozrejmost, ze si veriaci, nie kazdy z nasej rodiny chodi do kostola“.(7)88 Jen jeden dotazovaný nepocházel z věřící rodiny: „V rodině není nikdo věřící, spíše byli proti“, „…okolo 15 let věku mě zaujalo náboženství, kamarádi mě pozvali mezi sebe a já jsem mezi ně začal docházet“.(6) Vliv víry na ţivot člověka Dotazovaní uvádějí, ţe jim víra přináší „…větší odpovědnost za život, žít podle přesvědčení“.(1) „Církev je možnost se setkávat s dalšími lidmi, ovlivnění pohledu člověka na svět“.(4) „Člověk není na nic sám, má se na koho obrátit“.(2) „Člověk má někam směřovat, má byt užitečný pro ostatní lidi“.(3) „Víra mi dává návod jak pochopit svět, jak se chovat k jiným lidem, učí mě odpovědnoti k životu“.(7) „Jednoducho mi prinasa oporu, nikdy nie som sama, vzdy je tu niekto, komu mozem vsetko prezradit, lebo uz aj tak vsetko vie. Z praktickeho hladiska presne viem, co je dobre a co nie, co by som mala robit a co je takpovediac zakazane, hriech“.(8) „Víra mi přináší klid, optimismus, uklidnění té rychlosti“.(5)

3.6.2 Pohled na ekologii Jde o nosnou otázku práce, a to o vztah spirituality a ekologie. K ekologii má většina dotazovaných vztah skrze své náboţenské přesvědčení. Tyto spojitosti si buď dotazovaní začali uvědomovat jiţ v mládí: „Spojitosti jsem si uvědomovala v mládí. V mládí si člověk uvědomuje spojitosti mezi vším úplně nejlíp“(2) nebo se k nim dostali skrze zájem o křesťanské učení a jeho praktikování. Vztah člověka k ekologickým otázkám a spiritualitě definuje dotazovaný (3) takto: „Pohled na vztah víry a přírody by šlo shrnout do těchto dvou bodů:

88

Respondentka odpovídala prostřednictvím telekomunikačního kanálu a nepouţívala diakritiku.

45

Jan Brožek


1) Koreluje s Ježíšovými hodnotami, pokud křesťan bere učení vážně, vyplývá ekologické jednání z něho. 2) Milovat Boha znamená angažovat se ve prospěch toho, co stvořil.“ Základem křesťanství by měla být láska k bliţnímu a skromnost. Z toho by pak mělo vyplynout ekologické jednání. Ne nijak zvlášť cílené či uvědomělé, křesťan nejedná šetrně k ţivotnímu prostředí z důvodu jeho ochrany, či přesvědčení, ţe opačné jednání povede k ekologickým katastrofám atd., ale proto, ţe jedná ve shodě se svým náboţenstvím: „Křesťan, by měl (být) nějak skromnej a ohleduplnej tak nějak sám od sebe“.(2) Dále je tu znát podobenství, ţe svět není majetkem člověka, ale náleţí Bohu. Člověk je zde pouze dočasným správcem: „Mám ten pohled, že celej svět je svěřená boží hřivna, že je to vlastně v tom podobenství. Zapůjčená hřivna a člověk se o ni má starat.“(4) Z tohoto také vyplývá, ţe by toto Boţí stvoření mělo zůstat zachováno i pro další generace, které by o něho měly pečovat a velebit ho. „Člověku by mělo jít o plné sdílení s bohatstvím země, božích darů a měl by myslet na další generace“.(1) Ovšem svět není jen jakési jeviště či zahrada, které jsou tu pro člověka. Jedná se o Bohem stvořený svět. Všechny části a prvky světa pak náleţí Bohu, jakoţto jeho stvoření. Proto by se člověk neměl vyvyšovat nad ostatní svět. Sice je jen jemu dána odpovědnost a vlastní vůle, ale „…pohled, že bližní není jen člověk, ale i že to může být i zvíře nebo rostlina“.(3) Proto by měl okolní svět mít v patřičné úctě. K otázce na současný stav diskurzu v otázce církve a ekologie jsou dotazovaní skeptičtí. „Co se týče té církve, tak to je dost smutné“.(2) Je znát, ţe si dotazované osoby uvědomují, ţe křesťanské církve jsou rigidní organizace a jakákoli

změna

paradigmatu

či

hledání

nových

otázek

je

záleţitostí

dlouhodobou „Přijde mi, že se na to církev jako taková příliš nesoustředí.“(1) Je to dáno také tím, ţe církevní představitelé mají většinou teologické vzdělání. Proto nejsou schopni pochopit do důsledku hrozby, které

46

nám současná

Jan Brožek

ekologická krize přináší,


„….důležité je si uvědomit, že naše činnost může

škodit, člověk je natolik silný, že může přírodě uškodit“.(3) Hlavní spojitostí tedy zůstává, jak jiţ bylo výše zmíněno, teze, ţe pokud se člověk bude chovat dle křesťanského učení, bude automaticky šetrný k přírodě a ponese za její stav odpovědnost a to nejenom vůči dalším generacím, ale i přímo vůči Bohu. Vztah víry k přírodě není příliš silný. Jednak je to dáno tím, ţe „…církev se orientuje na člověka a jeho spásu, v oblasti přírody se moc neangažuje“(5), „…v hlavních proudech nic o ekologii není“.(6) Tedy v centru víry je především člověk a jako takový má i výsadní postavení „…v centru je člověk, tomu bylo dáno, aby se tady o všechno staral“.(8) Člověk je chápán jako správce světa tj. „…člověk je tím zahrádkářem, co se stará o ten sad“.(6) „Clovek ma vzhladom na svoju osobnost davat pozor na ostatne bozie stvorenia, a ked im ublizi, tak sa za to bude zodpovedat“.(8) Pokud tedy pohlíţíme na přírodu okolo nás, je důleţité ji vidět jako boţí dílo „…v přírodě je vidět boží ruka a skrz ni si můžeme uvědomovat boží přítomnost“.(7)

3.6.3 Pohled na současnou společnost V této oblasti je důleţité zdůraznit, ţe dotazovaní nekritizovali lidi za jejich chování, postoje či lhostejnost ke světu. “Nemusej to být zlí lidi, prostě to tak nějak je. Asi je to daný tím, že jsme zahlcení strašnýma zprávama, co se kde děje, že je to součást takový tý přirozený krusty, co si lidé udělali, ale asi na nesprávném místě“.(1) Tyto myšlenky se objevili jen u jediného člověka. „Otupělo totiž srdce tohoto lidu. A je to zvláštní, špatně vidíme, protože oči jsou v pořádku, ale srdce není v pořádku“.(4) Jako přícina krize byla označována sama společnost či systém jako celek a lidé pak byli v rolích obětí „…jsme příliš nároční, nemáme správné priority“.(2) „Na druhou stranu je zas otázka, jak moc jsme tím vinni, protože každý z nás se narodí v nějaké situaci, buď se narodíte na bohatém severu nebo chudém 47

Jan Brožek


jihu“.(2) Je to logické. Jedno velké vyprávění (náboţenství) je nahrazeno druhým „…vulgární ekonomický liberalismus (i když u nás se brzdí) je cosi nezdravého. Vyvinul se z představy neomezeného světa s nekonečnými absorpčními schopnostmi“.(3) Současná společnost postrádá pokoru a skromnost předešlého. Tyto vlastnosti jiţ nejsou oceňovány. Dále při pohledu na společnost je třeba vidět ji v její různorodosti „…je třeba ji striktně rozdělit na segmenty. Já mám vynikající zkušenost při práci s mladými lidmi, kteří jsou tvární, nejsou zatíženi každodenníma návykama. Jsou ty věci schopni vnímat mnohem realističtěji.“(1) Jedním z názorů, proč lidé nejsou ochotni ke změnám, je, ţe jednají podle osvědčených vzorců jednání. „Jde o to, že si chtějí zachovat nějakou jistotu, pevný bod, aby se ještě dokázali orientovat ve světě.“(1) Hodnocení současné společnosti vychází z křesťanských hodnot. Kritizované je konzumní zaměření společnosti „…společnost je zaměřena na uspokojování individuálních potřeb, lidé hodně spotřebovávají, zaměření na aktuální prožitek“.(5) “Společnost je bezhodnotová, upadlo křesťanství

a žádný jiný

světový názor ho nenahradil“ „Lidé se soustředí na vlastní osobní prospěch“.(6) „Společnost je taková rychlá, sobecká, požitkářská, konzumní“,… „…vytrácí se z ní solidarita, pomoc potřebným“.(7)

3.6.4 Počátky zájmu o ekologická témata a vztah k přírodě U dotazovaných jsem zaznamenal několik cest, jimiţ se dostali k ekologickým tématům. První je cestou postupného uvědomování si vztahu k okolnímu světu prostřednictvím studia či kontaktu s ekologickou skupinou a následné zjištění, ţe není něco v pořádku: „Vztah k přírodě/ekologii jsem si vytvořil v průběhu svého života. „Profesně jsem se dostal k prohlášení Římského klubu atd., celkově to vše vzbudilo pozitivní vztah“.(3) Druhou cestou je jakési „prozření“ či náhle procitnutí, kdy si člověk najednou uvědomí všechny souvislosti „Spontánně kolem těch 18 let. Najednou prostě, 48

Jan Brožek


když jsem si uvědomil, že jaksi není v pořádku to, co se tady děje. Jak tady probíhá to plenění“.(1) Poslední cestou je jakési uvědomění si zákonitostí v průběhu ţivota. Odlišnost od cesty první je v tom, ţe daný člověk nepotřebuje o problémech číst odborné texty, či přijít do styku s ekologickou skupinou, ale uvědomění si problému přijde z jeho nitra. „Já jsem měla vždycky pocit, že jsem na světě kvůli tomu abych ty vztahy vnímala, odmalička jsem měla dojem, že potřebuju být hodně venku, že potřebuju sledovat hodně, co se děje venku, co škodí té krajině, že jsem nějak, že jsem měla odmalička o to takový zvláštní bolestný zájem“.(2) Vztah k přírodě nebyl příliš patrný. Mimo jedné ţeny, která si ho vytvořila prostřednictvím místa narození (vesnice poblíţ CHKO), a jejíţ odpověď na tuto otázku zněla následovně: „K přírodě mám od mala vztah, snažím se k ní chovat zodpovědně. Třeba bych nikdy v lese neodhodila odpadky, když to vidím, rozčiluje mě to“.(7) Dále byla příroda zmíněna především jako místo odpočinku slouţící k regeneraci sil „…z přírody čerpám energii“.(5)

3.6.5 Příčiny a možná řešení ekologické krize K otázce na téma ekologické krize jsem dostával následující odpovědi. Nejčastěji viděli dotazovaní příčinu v materiálním zaměření naší civilizace, coţ odpovídá Baumanově tezi či tezi českých ekologů Librové a Koháka. „Taková ta laciná odpověď je ten kapitalismus. Tím principem je stále víc spotřebovávat, stále více vyrábět“. (1) „Příčinu vidím v té naší lidské hamižnosti, v tom, že nemáme dost“.(2) „Jsme příliš nároční, nemáme správné priority“.(2) „Ta naše západní civilizace jakoby vsadila na to, že štěstí člověku (přinese) obklopení se kruhem věcí“.(4)

Byly zde patrné i pohledy teocentrického rázu: „Hrát roli

(bude) i ta původní křesťanská

interpretace.. v protestantské církvi“(3) a

„Nevím, do jaké míry je to nějaká danost vývoje a do jaké míry má (člověk) cítit vinu“(2), ale i kritika pokroku a víry v nové samospasitelné technologie „…je to umožněný tím technickým pokrokem“.(3) Nakonec zde byl i pokus o širší analýzu a sledování souvislostí mezi ekologickou a ekonomickou krizí. „Přílišné 49

Jan Brožek


zaměření na konzum hraje roli v ekologické i ekonomické krizi. U ekonomické krize nejsem na tolik kompetentní (po stránce odbornosti), abych rozhodl, zda jí šlo kontrolními politickými mechanismy zabránit či zmírnit, či by ke krizi došlo. Otázka je, zda by dobře nastavené systémy nezlepšily i dopady ekologické krize“.(3) Kritika konzumní společnosti nebyla brána jako jediný důvod, dalším bylo to, ţe dříve nebyl člověk tak náročný, aby dokázal napáchat takové škody. Ty přišly aţ s vyšší úrovní technologií a otázky na jejich řešení vyvstaly aţ v dnešní době „…my jsme začali s průmyslovou revolucí a ve chvíli, kdy jsme s tím začínali, tak ty otázky ochrany přírody nebyly aktuální. Tady je nebyl důvod řešit. Tady prostě rostlo dřevo, tak se prostě vykácelo, vono tam vyrostlo a tak dále. Takže myslím, že je to o tom, že jsme na nějaký cestě, na který jako postupně objevujeme otázky, který potřebujeme vyřešit.“(4) Příčiny ekologické krize jsou dle mínění dotazovaných

totoţné s tím, jak

pohlíţejí na společnost. „Příčina je možná v tom, že lidé nepřemýšlí do budoucna, myslí jen na sebe“(7), coţ potvrzuje svými slovy další dotazovaná: „Kazdy sa stara len o seba, maximalne o svojich blizkych ludi. Malokto sa pozastavi nad tym, ci by nemohol pomoct niekomu cudziemu“.(8) Je zde paralela na lidské vztahy mezi sebou navzájem: „Jak se lidé chovají špatně k ostatním lidem, tak by se neměli chovat k přírodě“(6), a také „…..ekologická krize pramení ze sobectví“(5). V přístupech k řešení ekologické krize bylo patrná teocentrická východiska. Často zde zazněl apel na dodrţování náboţenských hodnot, v tomto případě křesťanských. Zejména byl kladen důraz na skromný, nenáročný ţivot: „Věřím, že volání po pokoře, žití dle Ježíšových hodnot, bude vyslyšeno“(3). „Já věřím tomu, že každý z nás má možnost poznat, co má dělat. Bůh po nás nechce nic, co neumíme. Je to taková moje naděje. Je to taková základna, že prostě on nám dává najevo, co máme dělat, víceméně jasně“(2). Ovšem víra v Boha zde není brána jako nějaká berlička, která by brala zodpovědnost od daného člověka a převedla ji na Boha. Důleţitý je aktivní přístup kaţdého: „Na všech úrovních, kde to člověk může ovlivnit, tak se snažit“.(2) Tento přístup dává najevo, ţe podle těchto zásad jde ţít a dává to najevo i nezúčastněným lidem „….roli hraje osobní příklad, takže i v tomhlectom směru vidím naději“.(1) 50

Jan Brožek


Patrný je apel na ovlivnění hodnot cílové skupiny, ať jiţ se jedná o vliv poznání jako takového: „Vedle toho vlivu odpozorovaného od okolí a vlivu vzdělávacího, si myslím, že je velice důležitý vliv toho poznávání. Kdo nezná přírodu, kdo nezná Boží stvoření, nemůže ho chránit“.(4) Zřejmé je i zaměření na hodnoty, které

jsou pro danou skupinu přijatelné „….pro tu starší generaci je

nejspolehlivější nějakej jasnej ekonomickej stimul, když bude recyklovatelný papír levnější, tak ho budou lidé kupovat. Stát by měl určitě daňově zvýhodňovat tyhle věci“.(1) Je zde také patrné realistické smýšlení dotazovaných. Křesťané svou činnost zaměřují na skupiny, kde je realistické dojít k nějakým hmatatelným výsledkům: „Mám zkušenost, že se nevyplatí plýtvat čas s lidmi, kteří to ekologický myšlení odmítnou“.(1) Nejčastěji se tak děje skrz skupiny věřících, kde je moţné nastínit spirituální východisko a opřít se o příklady, na nichţ stojí křesťanské náboţenství. Je to asi jediný argument, který je schopný dát alternativu k sníţení materiální či ekonomické úrovně, v níţ daní lidé ţijí. V poslední řadě je zde zmíněno i východisko skrze Evropskou unii, která by jako instituce tolik nezatíţená lokálními a populistickými tématy mohla mít odvahu přijít s nepopulárním opatřením ke zlepšení stavu ţivotního prostředí v ČR: „Je dobře, že jsme teď v EU, že nás často donutí k věcem, který by tady být nemohly“.(1) Řešení současného stavu je stejně jako příčiny ekologické krize moţné na bázi hodnot „…náprava (je) možná skrz změnu hodnot, být víc skromný, nechtít vše hned, křesťanství tady může být návodem“(5) nebo „…..řešení současného stavu na úrovni hodnot“.(6) Opora je ve víře člověka, vyjádřeno slovy dotazovaného: „Křesťan dokáže přijmout odpovědnost“.(5) Tento přístup by se měl uplatnit i v tom, jak by se měl člověk chovat? „Člověk má užívat přírodu aby zůstal dobrým hospodářem, musí myslet na bratrství s dalšími generacemi“.(7)

51

Jan Brožek


3.6.6 Pohled na ekologické organizace Pohled na ekologické organizace mají dotazovaní kladný. „Já jim strašně držím palce. To prostě bolí a pálí a nějak proti tomu bojujou, tomu věřím“.(2) Je zde ovšem patrný určitý kritický postoj: „Jsem za ně vděčný, ale s výhradami. Někdy jsou hodně jednostranně zaměřené“.(3) Kritika směřuje zejména proti jejich jednostranému zaměření a někdy aţ proti přílišné radikalitě názorů a proti akcím vymykajícím se běţnému chování „…a všechno, co přináší do života tu rozmanitost, diverzitu, není to militatní a nebrání to ostatním ve svobodě, tak je to dobře. I když sama bych to nedělala, třeba jsou nějaký extremní věci“.(2) Ovšem i pro toto chování je zde pochopení, jelikoţ je bráno jako adekvátní odpověď či spíše jako důsledek společenského klimatu: „Určitě se najde spousta takových pseudo-ekologických parazitických organizací, které se na tom opravdu snaží vydělat … když si prostě vzpomenu, jak jsou nekonečný ty jednání s politikama, kteří jsou neuvěřitelně slizcí. Něco slíbí, pak to nesplní a tohlencto dokola. Tak člověk může těžko předpokládat, že to toho, kdo se s tím setkává, nezmění, nezradikalizuje. Často pak ten radikalismus bývá jen důsledek jakési snahy o rovnováhu, aby vyvážil ten strašnej protitah“.(1) Největší polemika v pohledu na ekologické organizace vzniká, pokud křesťané porovnávají ekologické organizace s církví. Jde zejména o téma zodpovědnosti či motivace k jednání „…křesťanství je podstatně radikálnější, než moderní ekologické proudy a hnutí, je tady ta myšlenka, že my jsme odpovědni za zemi, nikoliv svým dětem či vnukům, ale Bohu“.(4) Věřící se jednak cítí pod neustálým tlakem, kontrolou, jenţ nad nimi má Bůh a zároveň si nemohou být jisti, zda je jejich úsilí dostatečné. Z tohoto důvodu by měli být na tomto poli radikálnější a schopni větších obětí. Ovšem je tu i protiargument, ţe „…ekologičtí aktivisté, když vidí těch sedm generací dopředu, jestli to pro ně neznamená s tím Božím stvořitelským dílem lépe zacházet, než s tím zacházíme my, když bychom měli vidět horizont daleko delší“.(4) Tedy křesťané nemusí být tak aktivní, jelikoţ nemusí mít takový pocit ohroţení, jako je tomu u ekologických aktivistů, u nichţ je slyšet i názor, ţe na nápravu je pozdě. Pohled na ekologické organizace je kladný. Ovšem je zde patrná jejich povrchní znalost omezující se na konstatování, ţe „…ekologické organizace jsou přínosem pro přírodu a člověka, pomáhají nás upozornit, že dnešní stav není 52

Jan Brožek


ideální“(5). Sami dotazovaní uvádějí, ţe s těmito organizacemi nemají velké zkušenosti.

3.6.7 Automobilismus Automobilismus je chápán zcela v souladu s myšlením předních ekologických myslitelů jako symbol konzumní společnosti. K otázce na největší ekologický problém současnosti se nám dostává odpovědi „…vidím jako největší problém automobilismus“.(2) Dle názorů dotazovaných je s tím spojená i problematika dopravy. Jednak je nešetrná ke zdrojům, které se převáţejí na velké vzdálenosti. Toto plýtvání umoţňuje „…podhodnocená cena dopravy, je placena z veřejného rozpočtu a tedy se nepočítá do nákladu dopravců“.(3) Pokud by dopravci měli platit veškeré náklady na údrţbu silniční sítě, jiţ by nebylo tak výhodné současné chování. Řešení problému automobilismu vidí dotazovaní jako obtíţné. Většina lidí je s ním úzce spjata, povaţuje ho za svoji svobodnou volbu a výsadu. „Jakmile se šáhne na automobilismus, tak zejména na venkově všichni vyletějí. Zjistíte, že každej vozí opuštěný nemohoucí lidi a na nic jiný to auto nepoužívá“(1). Pokud by se mělo docílit změny tohoto chování, dotazovaný říká „vidím prostor jenom pro nějakou změnu na základě ekonomické báze. Nemusej to být zlí lidi, prostě to tak nějak je“.(1) Dále je kritizována určitá míra bezohlednosti řidičů „…řidiči si musí uvědomit, že ve městě nejsou sami“.(2) K automobilismu neměli dotazovaní nepatřící do ekologické sekce negativní přístup. Pokud auto pouţívali, popisovali to slovy: „Auto používám, protože je to pro mě pohodlné, mám tady teda trochu sobecký přístup“,…„Myslím, že používání automobilu není takové riziko“.(5) „Ako vodic tiez nie som dokonala, aj ked si myslim ze by bolo lepsie viac vyuzivat verejnu dopravu, mam rada auto, a to pohodlie, ktore prinasa“.(8) Jeden z křesťanů situaci popsal takto: „Auto nemám, přijde mi divné, když vidím kolonu aut a v každém je jeden člověk a vidím na chodníku staré lidi, co by potřebovali svézt“. Proti automobilismu jako takovému nic neměl, vadila mu lhostejnost mezi lidmi, která 53

Jan Brožek


byla při pouţívání auta patrná. Dotazovaní se shodli v řešení, ţe v „MHD vidím jako možnost ulevit silnicím, okolí.“(6)

3.6.8 Atomová energie Oblast atomové energie je téma s největší diverzitou názorů. Najdeme tu jak vyloţeně negativní postoj: „Jádro považuji za sporné, protože ho ještě nikdo nedokázal uložit, tak abych měla dojem, že je to dobré řešení“(2), tak postoj neutrální: „Můj vztah k jaderný energii není vysloveně negativní“(1), „V tuhle chvíli je těžký říct, jestli ji používat nebo nepoužívat. Nechtěl bych to rozhodovat. Takže můj vztah k jaderné energii je neutrální“(1).

Najdeme i

pozitivní ohlas ve smyslu: „Nemá- li docházet k devastaci přírody, potřebujeme jadernou energii“.(3) Hlavní výtky směřují k oblasti ekonomické návratnosti: „Kdybychom měli mluvit o nějaký ekonomický návratnosti, tak je to úplný nesmysl. Říká se, jak je energie levná, ale stačí si spočítat, kolik by stálo platit jednoho vrátného, co by měl hlídat sklad jaderného paliva 100.000 let“.(1) Druhou kritizovanou oblastí pak je „…alibismus k příštím generacím“(2), kdy si „…do budoucna ukládáme nějaký problém, který pak neumíme řešit“(2). Řešení vidí ve „…velkém potenciálu obnovitelných zdrojů“(2) nebo „…zastávám ten postoj té předběžné opatrnosti, jako ta všechna opatření, co se dělají, rozhodně ničemu neuškodí. Určitě by se mohla víc využívat sluneční energie a rozhodně budu hlasovat pro kombinovanou“.(3) Zároveň je ovšem „…důležité zachovat si i kritický pohled i na obnovitelné zdroje, masivní pěstování plodin pro energetiku místo plodin na výrobu potravin“(3), větrné elektrárny nejen jako obnovitelný

zdroj

energie,

ale

i

jako

„…estetický

problém,

nestálost

povětrnostních podmínek a akustické zamoření“(3), „solární a fotovulkanickou elektrárnu, než aby se topilo uhlím“(1). V otázce atomové energie se odpovědi stáčely hlavně na vysokou spotřebu energie „…hledět by se mělo, aby se energie nespotřebovávalo tolik“(5), „..využití atomové (energie) skýtá nebezpečí, spíš je lepší umírnit se ve využívání energie, pak ji nebudeme potřebovat“.(3) Jako negativum bylo všemi dotazovanými uvedeno „…nie je to 100% bezpecne, jako dopadol Černobyl“.(8) 54

Jan Brožek


Debata se poté stáčela na téma obnovitelných zdrojů „…obnovitelné zdroje jsou lepší než tepelné elektrárny“.(7)

3.6.9 Osobní příběh Zde předkládám stručnou charakteristiku ţivota a názorů čtyř dotazovaných ekologicky orientovaných křesťanů. Tato kapitola má poskytnout osobnostní charakteristiku lidí, s nimiţ jsem hovořil a na základě toho zjistit, zda jejich zájem o spiritualitu podnítil jejich zájem o ekologii. U druhé skupiny jsem zájem o ekologii (vyjádřený členstvím v ekologické sekci) v rozhovorech nezjistil, a proto jejich osobní příběh neuvádím. Osobní příběh 1 Marek 1 Kontakt jsem získal od vedoucího ekologické sekce při České křesťanské akademii. Komunikace probíhala přes e-mail. Pan Marek (1) byl ochotný a po osvětlení tématu diplomové práce rád přislíbil rozhovor. Problémem bylo místo setkání. Díky časové vytíţenosti p. Marka (1) se nakonec uskutečnilo ve vlaku během jeho cesty z Prahy do místa bydliště. Potíţ byla v tom, ţe jsem měl pouze e-mailový kontakt, a tak jediným poznávacím znakem respondenta bylo kolo, na němţ p. Marek (1) dojíţdí z nádraţí domů. Další problém způsobovalo nahrávání rozhovoru na diktafon během jízdy vlaku. Vliv na srozumitelnost jako celku to aţ tak velkou nemělo, ale rozhovor si vyţádal více času na zpracování z důvodu hůře srozumitelného záznamu. Marek (1) pochází z tradiční katolické rodiny, má vysokoškolské vzdělání technického směru. V současnosti postgraduálně studuje na lékařské fakultě a zabývá se neuronálními modely prostorového slyšení. Působí v jabloneckém sboru. Vztah k ekologii získal, jak sám říká, spontánně ve věku osmnácti let. Nedokázal nečině přihlíţet chování člověka k okolní přírodě. Aktivně se účastnil akcí pořádaných sdruţením Dětí země. Zprvu se jednalo o nárazové akce jako 55

Jan Brožek


vylepování letáků ke Dni bez aut. Později se aktivněji zapojil do činnosti na praţské pobočce a dostal se aţ k účasti na jednání s magistrátem či se podílel na tvorbě snímku Automat, kde se i několikrát objevil. Postupně ale přišlo vystřízlivění a Marek (1) se začal více zaměřovat na Českou evangelickou církev, kde cítil větší moţnost naplnění svých představ. Tímto se dostáváme k propojení víry a ekologie. Zde vidí Marek (1) svět jako Boţí stvoření svěřené do opatrování člověku Bohem. Bliţním není jen člověk, ale také zvířata a rostliny. Člověk by pak měl dle křesťanských hodnot jednat zodpovědně vůči všem svým bliţním. Dále pak křesťanství poskytuje naději či smysl věřícímu i v takových situacích, kdy ví, ţe svým ţivotem zatěţuje ţivotní prostředí, ale není v jeho moţnostech s tím cokoli dělat. Z pohledu církve ovšem ekologii nevidí jako jedno z jejích témat, spíše je pokládáno za téma, jenţ do církve nepatří. Je to dle něj dáno velkou setrvačností církve a lpěním na tradicích a také poněkud zprofanovaným slovem ekologie. Zajímavý je Markův (1) pohled na společnost. Rozhodně na ni nejde pohlíţet jako na jeden homogenní celek. Na základě své zkušenosti z aktivní činnosti na různých ekologicky zaměřených seminářích by Marek (1) zaměřil působení v oblasti ekologické výchovy na mladší generaci. S mladými lidmi má pozitivní výsledky a je u nich patrná ochota měnit své zaţité vzorce chování či kriticky přemýšlet o problému. U starší generace je problém v tom, ţe se drţí svého chování, neradi mění své názory a ve svém ustáleném chování spatřují jakýsi pevný bod své existence. Jediný účinný stimul, jenţ by měl u starší generace smysl, je dle jeho názoru stimul ekonomický. Pokud se podíváme na řešení, jenţ by vedla k zlepšení ekologické situace, navrhuje Marek (1) tyto. Prvním řešením je osobní příklad, jímţ můţeme aktivně působit na další skupiny obyvatel. Druhou moţností je informovat obyvatele o ekologických tématech. Sám Marek (1) přispívá do různých církevních časopisů. Čím více bude mít člověk informací jako podklad pro své rozhodování, tím lépe. Ovšem dodává, ţe samotná informovanost ani výchova nestačí, a tak je nutné působit i v oblasti legislativní a ve spojení s ekonomickými stimuly. Zde je ovšem problém s populismem v politice a 56

Jan Brožek


neochotou k nepopulárním řešením. Moţnost ke změně tak Marek (1) vidí hlavně v institucích EU, které nejsou tak zatíţeny místní politickou situací. Pokud jde o příčiny ekologické krize či o materiální zaměření naší společnosti, vidí je Marek (1) jednak ve způsobu ţivota, kdy systém stojí na neustálém růstu výroby a spotřeby. Dále je výrazným mezníkem technický pokrok. Dříve lidé museli vynaloţit výrazně vyšší úsilí na tvorbu jakékoli hodnoty. Dnešní technologické moţnosti tento stav obracejí. V rozhovoru bylo zmíněno i téma jaderné energie. Zajímal jsem se o ni jako o rozporuplné téma, v němţ někteří vidí nebezpečí a nezodpovědnost, jiní naopak příleţitost pro budoucnost. Marek (1) nepohlíţí na vyuţití jaderné energie vyloţeně negativně, spíše povaţuje svůj pohled za neutrální. Ovšem upozorňuje na problematiku ekonomické návratnosti. Je nutno skladovat vyhořelé palivo po několik desítek, spíše stovek let, a pokud bychom do výroby promítli i náklady na údrţbu či plat lidí starajících se o toto zařízení po celou dobu jeho rozpadu, nevycházely by ekonomické ukazatele tak výhodně. Dále je tu velké riziko případné katastrofy, respektive jejích následků, jejichţ odstranění je velice problematické. Jako osobní ţivotní strategii volí Marek (1) co největší soběstačnost, ta je přitom vázána i na jeho co nejméně energeticky náročný styl ţivota. Jedná se o nezávislost

z hlediska dopravy, kdy nevyuţívá automobilu, ale prostředků

hromadné dopravy v kombinaci se skládacím kolem. V druhém případě jde o nezávislost na elektrické síti. Marek (1) plánuje vybudování malé fotovoltaické elektrárny. Vyřeší tím časté výpadky elektrického proudu, získá nezávislost a díky omezenému mnoţství energie, které bude mít k dispozici, bude nucen chovat se šetrně. Nakonec se dostáváme k akci, jejímţ je Marek (1) autorem. Jde o akci Do kostela na kole. Jednalo se o projekt, kdy věřící dorazili do kostela na kole a demonstrovali tak ochotu vyuţít ekologického dopravního prostředku a zároveň upozornit na negativa automobilismu. Akce byla prezentována v křesťansky orientovaných rádiích, tisku a informace o ní se objevila i v ČTK. Účast se těţko 57

Jan Brožek


odhaduje, ale v internetovém průzkumu se k ní přihlásilo na osm set lidí a stránky akce navštívilo několik tisíc návštěvníků z unikátních IP adres. V současnosti proběhl další ročník této akce a akce se připravuje i na další rok. Mezi další plány Marka (1) patři i pokus o vybudování české environmentální sítě a o akci Zvonění zvonů jako výstrahu před zvyšující se koncentrací CO2. Zvony budou zvonit třistapadesátkrát, protoţe limit, kdy je ohroţeno zdraví lidí je 350mg/m3. Připravuje se i vydání nálepek – Sobota je můj den bez aut.

Osobní příběh 2 Ilona Ilona pochází z tradiční evangelické rodiny. S vírou se tedy setkala v rodinném prostředí od dětství. Vztah k přírodě měla téţ od dětství. Své pocity popisuje jako radost z pobytu venku, zájem o krajinu a pocit soucítění s krajinou a bolestný zájem o ni a tušení, ţe se děje něco špatného. Zájem o přírodu se promítl i ve výběru školy. Ilona vystudovala přírodovědeckou fakultu a pokračovala v mezioborovém studiu ve specializaci na fyziologii rostlin, kterou ale kvůli narození prvního a záhy i druhého dítěte nedokončila. Spojitost mezi vírou a přírodou či ekologií si Ilona nalezla aţ v pozdějším věku. Zprvu pohlíţela na svět jako na celek, jako na celistvé Boţí dílo, z něhoţ příroda nijak zvlášť nevystupuje. Kdyţ dospěla, začala vnímat svět přes postavu Jeţíše Krista a jeho vztah k věcem a lidem. Více se zaměřila na duchovní oblast a začala řešit nejenom vztah k Bohu, ale i ke světu. Vztah věřícího člověka by dle Ilony měl být jiţ ze své podstaty šetrný k ţivotnímu prostředí. Zaprvé by se neměl věřící člověk stavět proti Boţímu stvoření a za druhé by se měl chovat skromně, pokorně a ohleduplně jak k lidem, tak ke světu okolo sebe. Pokud se podíváme na církev jako na organizaci a její přístup k ekologickým tématům, má Ilona tyto zkušenosti. Podotýkám, ţe se jedná o zkušenosti s Českobratrskou církví evangelickou. 58

Jan Brožek


Českobratrská církev evangelická má sice komisi pro ţivotní prostředí, ale i přesto se věnuje převáţně svým tradičním tématům. Záleţí tedy spíše na jednotlivých farnostech, jak k tomuto tématu přistupují. Ovšem ekologie má potenciál stát se novým tématem, jímţ by církev mohla oslovit společnost. Právě díky víře v toto nové téma Ilona postupně přešla ze spolupráce s Hnutím Duha, Hnutím Brontosaurus a Dopravním klubem k práci

v církevních

strukturách. Respondentka zde vidí potenciál v několika bodech: 1) V moţnosti oslovení širokého spektra lidí, řada křesťanů dle ní jen čeká na podnět. 2) Křesťané pojímají svět tak, ţe jim je svěřen do opatrování. Z tohoto důvodu je u křesťanů dle Ilony snazší vzbudit zájem o jednání, z něhoţ nebudou mít ekonomický zisk. 3) Církev dává jednání jistý morální základ. Ilona za dobu působení v různých ekologických hnutích uvádí svou zkušenost, ţe po prvotním nadšení z práce přijde tvrdé setkání s realitou, vystřízlivění a aktivisté rychle ztrácejí motivaci k dalšímu působení v této sféře. Právě církev by v této oblasti mohla v této oblasti působit. Dle Ilony by mohla být jakýmsi morálním zastřešením jejich jednání a mohla by jim poskytnout podporu v krizových či beznadějných situacích. Co se postojů k ekologickým organizacím týče, Ilona je má ráda. Jak sama říká „hrozně“ jim fandí. Vítá u nich zejména nezištné chování, kdy jdou za nějakým ideálem a bojují za to, co povaţují za správné, ale nijak přitom neomezují svobodu dalších lidí, spíše se jim snaţí pomoci. Ilona na aktivistech dále obdivuje schopnost vybočit z řady a jít někdy i radikální cestou a upozornit na daný problém. Sama by určité hranice, jako např. blokádu či kampaň za zdravé maso nepřekročila, ale pro aktivisty má pochopení a na jejich jednání nevidí nic špatného. V osobním ţivotě aktivita v církevní organizaci přináší Iloně pocit klidu a toho, ţe se věnuje a pracuje na něčem, co je správné. 59

Jan Brožek


Příčiny ekologické krize spatřuje Ilona v přílišné náročnosti lidí, v nastavení špatných priorit. Ovšem vinu nevidí jen na straně jednotlivce. Poukazuje na určitou podmíněnost danou společností, z níţ člověk pochází. Těţko můţeme chtít po obyvateli „bohatého“ severu, který se snaţí chovat skromně, aby se přiblíţil úrovni spotřeby obyvatele Afriky ţijícího v chatrči z palmového listí. Jako východisko z ekologické krize vidí osobní přístup kaţdého jedince. Věří, ţe Bůh po lidech chce jen to, co dokáţou a kaţdý má na to poznat, co po něm Bůh chce. Další věcí je laskavý přístup k ostatním. Ze slov Ilony zaznívá i slabý náznak fatalismu. Člověk by neměl jít za mez svých schopností, tam kde můţe, měl by se pokusit o změnu v rámci svých postojů. Ovšem konečné slovo zde má Bůh, pokud je jeho vůlí, ţe se vše rozpadne, bude tomu tak. Pohled na jadernou energii nemá Ilona vyloţeně negativní, spíše ji hodnotí jako spornou. Vidí zde problém zejména s úloţišti jaderného odpadu, coţ pokládá za jistý alibismus a problém zanechaný zde příštím generacím. Větší význam by si dle ní zaslouţily obnovitelné zdroje, které bere jako alternativu ke konvenčním druhům výroby energie. Ilona je členkou ekologické sekce při České křesťanské akademii. Jejím cílem je přinést principy ekologického myšlení do Českobratrské církve evangelické. Je to poměrně obtíţná práce, na sbory se dostává velké mnoţství různých ţádostí a pokynů a hodně záleţí na vedoucím dané farnosti, který pokud neprojeví zájem o tuto „zelenou“ oblast, můţe tyto pokyny lehce přehlédnout. Je právě smyslem sekce probudit ve sborech zájem o ekologické otázky. Dále je činnost sekce napojena i na evropské struktury, které mají daleko větší prostředky a záběr. Rozdíl mezi situací u nás a v zahraničí je hlavně v tom, ţe v zahraničí je řada církevních pracovníků, kteří se specializují na ekologické projekty, akce nebo ekologickou výchovu. Přitom u nás v ČR je dle jejího tvrzení takový člověk jen jeden. Co se týče odezvy na činnost sekce, je dost individuální a jak jiţ bylo zmíněno výše, záleţí na daném sboru. Jsou sbory, které jsou aktivní, ale i takové, které 60

Jan Brožek


se připojí k nějaké akci jen zcela výjimečně. Celocírkevní odezvu si Ilona neumí představit. Ilona se účastnila akce „Do kostela na kole“. Hodnotí kladně zejména široké věkové pole účastníků a také povaţuje za pozitivní, ţe se dalo najevo, ţe silnice nepatří jen automobilistům. Osobní příběh 3 Jiří Jiří pochází z evangelické rodiny, vystudoval matematicko fyzikální fakultu UK, je ţenatý a má tři dcery. K zájmu o ekologii se dostal profesně, kdyţ přišel do styku s prohlášením Římského klubu. Jeho pohled na vztah víry a přírody by šel shrnout do dvou bodů. Tento vztah koreluje s Jeţíšovými hodnotami. Pokud křesťan bere učení váţně, vyplývá ekologické jednání z něho. Milovat Boha znamená angaţovat se ve prospěch toho, co stvořil. Vztah církve a přírody, vidí Jiří takto. Člověku by mělo jít o plné sdílení s bohatstvím země, Boţích darů a měl by myslet na další generace. Toto vše by mělo být obsaţeno v jednání církve, ale nebylo tomu tak vţdy – zapomnělo se na věci profánní vs náboţenské. V současnosti vidí Jiří velkou setrvačnost katolické církve, v protestantské je málo autorit, co mají přírodovědné vzdělání. Teologům občas chybí širší odborný přehled, nedojde jim, ţe poškozená příroda trpí. Na ekologické organizace pohlíţí Jiří následovně. Je za jejich existenci vděčný, ale poukazuje kriticky i na jejich chování. např. manifestace za šetrný způsob dopravy jsou doprovázené silnou hudbou, která přináší akustické znečištění. Dále má odlišnější pohled na jadernou problematiku, neţ by se dalo čekat. Povaţuje ji za šetrnější alternativu ke klasickým zdrojům energie. 61

Není to

Jan Brožek


pohled ojedinělý, dokládá, ţe to lze vidět v myšlenkách jednoho z velikánů v oblasti ekoetiky J. Lovelocka, jenţ se hledáním cest, jak nakládat s radioaktivním odpadem, zabývá. Dle jeho názoru je důleţité zachovat si i kritický pohled na obnovitelné zdroje. Masivní pěstování plodin pro energetiku místo plodin na výrobu potravin mělo za důsledek zvýšení ceny potravin pro chudé země. Větrné elektrárny vidí nejen jako obnovitelný zdroj energie, ale i jako estetický problém, upozorňuje na nestálost povětrnostních podmínek a na akustické zamoření. Jiří se zabývá i otázkou dopravy. Cena dopravy je podhodnocena, je placena z veřejného rozpočtu a některé náklady se nepočítají do nákladů dopravců. Vulgární ekonomický liberalismus (i kdyţ u nás se brzdí) je cosi nezdravého. Vyvinul se z představy neomezeného světa s nekonečnými absorpčními schopnostmi. Příčinu ekologické krize vidí respondent v přílišném zaměření naší společnosti na konzum. Uvádí zde myšlenku podobnosti s hospodářskou a finanční krizí, kdy selhaly veškeré kontrolní mechanismy. Zamýšlí se nad tím, zda by při nastavení a dobré funkčnosti kontrolních mechanismů nešlo krizi zabránit a zda by tyto mechanismy nešly implementovat i do oblasti ekologie. Úlohu církve ve společnosti a vzhledem k ekologickým otázkám vidí Jiří v moţnosti působení na myšlení velkého počtu lidí a v šanci působit na lidskou morálku, ne jen na ekonomickou oblast. Je ovšem toho názoru, ţe církev je málo slyšet. Také je zde problém s autoritami, a to jak církevními, tak i lidmi, kteří jsou vidět a jsou věřící. V Čechách jsou čtyři z šesti předsedů politických stran křesťané, ale moc se dle křesťanských hodnot nechovají. Východisko ze současné svízelné situace vidí Jiří v pokoře a v ţivotě dle Jeţíšových hodnot. Jakoţto hlavního představitele ekologické sekce při České křesťanské akademii jsem se Jiřího dotázal na základní informace o sekci.

62

Jan Brožek


„Primárně je činnost ekologické sekce zaměřena na skupinu věřících.“ Jiří uvádí tyto důvody: „Nechceme suplovat roli státu a výchovné působení na školách. Aktivity provádíme ve svém volném čase, což nám zajišťuje autonomii. Zároveň jsou naše služby omezené po materiální stránce, což řešíme spoluprací s církevními institucemi, které nám mohou pomoci s jejich realizací “. Počet lidí, kteří jsou osloveni působením ekologické sekce České křesťanské akademie, je těţké určit. Oslovení se děje dvěmi cestami. Přímým a nepřímým působením. Přímo pomocí bohosluţeb, z nichţ ty největší navštíví aţ několik stovek lidí, aţ po menší akce místního rozměru, kterých se účastní něco mezi dvaceti aţ třiceti lidmi. Dále mezi aktivity ekologické sekce patří Dny vděčnosti za stvoření, kampaň Závazky člověka vůči přírodě. Jiří je také členem evangelického sboru Českobratrské církve, z jehoţ činnosti v poslední době uvedl výzvu Do kostela na kole. Nepřímé působení spočívá v osobnostech, jeţ v ekologické sekci působí a v jejich působení na další členy, své ţáky, kteří pak předávají myšlenky dále. Příkladem budiţ profesor J. Heller, jeden ze zakladatelů ekologické sekce.

Osobní příběh 4 Marek (2) Marek (2) je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec, pedagog a spisovatel. Je administrátorem lechovické farnosti, kaplanem Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora a přednostou Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Specializuje se na otázky evoluční biologie a lékařské i environmentální etiky. Na FSS v Brně vede seminář zaměřený na vztah křesťanství a ekologie. Marek (2) vystudoval Přírodovědnou fakultu Masarykovy Univerzity, obor molekulární biologie a genetika. Teologického vzdělání nabyl studiem v Olomouci . Ve své doktorské práci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity se zaměřil na etickou problematiku poznání lidského geonomu a na genetiku chování. 63

Jan Brožek


V této části se budu věnovat výkladu Marka (2) a jeho pohledu na spojitosti mezi náboţenstvím a přírodou. Příroda jakoţto Boţí dílo: Náboţenství má s okolním světem dle Marka (2) mnoho společného. Příroda ve své kráse vypráví o Boţí slávě, skrze ni nám Bůh můţe zvěstovat Boţí vůli. Příroda se pro nás tedy můţe stát jakýmsi zjevením. Autorem vesmíru je Bůh, ovšem není povahy například řecké mytologie, kde se s ním mohou lidé setkat přímo. Křesťanský Bůh je oddělen od zbytku stvoření. Ovšem není to tak, ţe by Bůh něco stvořil a zanechal to bez svého vlivu. Marek (2) zde připomíná myšlenky Tomáše Akvinského, totiţ ţe Bůh zanechává ve stvoření svůj otisk, stvoření vede, řídí. Stvoření je tak jeho trvalou připomínkou a tedy i jeho oslavou. Příroda je tedy zrcadlem, stvořeným bohem z lásky k člověku a toto zrcadlo nám umoţňuje vidět Boţí krásu. Ovšem v tomto zrcadle nemůţe vidět Boha kaţdý. Člověk k němu musí přistupovat s čistým srdcem, pozorovat ho bezelstně, tak jak to dělají malé děti nebo člověk, jenţ má blízko k Bohu. Vidí stejnou věc jako my ostatní, ale vidí ji trochu jinak, s jistým úţasem a v celé její komplexnosti. To je tedy pohled na přírodu jako na Boţí stvoření. Druhým okruhem je přístup křesťana či přímo církve jako instituce a jejich vztah k přírodě. Základ spočívá v tom, ţe lidé mají kromě svého biologického otce i otce v Kristu - Boha. Z tohoto důvodu je moţné se označovat mezi sebou jako bratři a sestry. Svět byl se vším ţivým tvorstvem stvořen Bohem, tedy stejným autorem, který stvořil i lidstvo. Z tohoto důvodu by tedy měl být vztah křesťana k ochraně přírody něčím naprosto přirozeným. Jednak se jedná o Boţí dílo a hlavně, ţivočišná říše snese srovnání s našimi sourozenci, tedy dalšími bratry a sestrami. Svět je tedy komplexním Boţím dílem, které tvoří jakousi úţasnou mozaiku, jejíţ sebemenší část nese pečeť Boţí ruky – Boha tvůrce. Z tohoto důvody by křesťané měli ze své přirozenosti ochraňovat druhovou rozmanitost a tím 64

Jan Brožek


vlastně i Boţí dílo. Svět navíc funguje jako jakási oslava Boha a lidé tu nejsou jen proto, aby ochraňovali svět kvůli svým dětem, ale hlavně proto, ţe chrání Boţí dílo, které je jim do rukou svěřeno pouze do dočasného opatrování. Dále Marek (2) uvádí, ţe svět je ze své podstaty stvořen jako dobrý a jako na takovém Bohu záleţí. Uvádí zde paralelu s moderní biologií, kde je základní stavební a určující jednotkou genom. Genom nám udává o jaký druh organizmu se jedná, jak bude vypadat. Marek (2) uvádí, ţe nejdůleţitější je myšlenka nebo jinak řečeno program, jenţ popíše sekvenci DNA. V podstatě je to nehmotná myšlenka, která získá reálný vzhled aţ oblečením do hmoty. V této spojitosti je pak Boţí slovo, jímţ tvoří svět, také schématem řetězce DNA, na nějţ se pak aplikuje hmota a vznikne tak ţivý tvor. Chování křesťana ke světu chápe Marek (2) tak, ţe křesťanství je podstatně radikálnější neţ ekologická hnutí z toho důvodu, ţe vztah křesťan-příroda má být tím vztahem odpovědnosti nikoli k lidem, nebo k budoucím generacím či k sobě, ale vztahem odpovědnosti k Bohu za malé bratry a sestry, které Bůh stvořil. Chování křesťana je dle Marka

postaveno na odpovědnosti či přímo na

povinnosti vůči přírodě. Opatrný je, pokud se mluví o právech zvířat a o právech přírody. Právo je dle jeho názoru třeba vykládat tak, ţe moje právo na majetek je doprovázeno imperativem nekrást, moje právo na ţivot je spojené s imperativem nezabiješ. Zvířata a příroda nemají vůči nikomu ţádné povinnosti, a proto jim nenáleţejí ani ţádná práva. Na závěr uvedl, co můţe křesťanství prakticky nabídnou světu ve vztahu k ekologickým aktivitám. Jde především o dva body: 1) Křesťanství je nadčasové a myslí v horizontu stovek, tisíců let. Není tedy omezeno krátkodobými cíli či pohnutkami společnosti a můţe myslet v delších časových horizontech. 65

Jan Brožek


2) Druhá věc, kterou můţe křesťanství nabídnout světu, je změna ţivotního stylu, přeskupení hodnot. Západní civilizace vsadila na to, ţe štěstí člověku přinese obklopení se kruhem věcí. K tomuto je křesťanství protikladem. Východisko vidí jednak v zaměření se na vztahy, jednak v oproštění se od materiálních věcí. Shrnutí Na základě zjištění v předchozích částech práce lze vymezit profil člena Ekologické sekce České křesťanské akademie. Jedná se o vysokoškolsky vzdělané lidi. Pocházejí z tradičních křesťanských rodin. Toto setkávání s vírou jiţ od raného dětství vysvětluje jejich přístup ke světu jako k Boţímu stvoření. Pokud bychom chtěli jejich přístup definovat dle teorie, shoduje se s teorií teocentrismu. Víra je v ţivotě respondentů velmi důleţitá, poskytuje mu zázemí, kam se můţe dotyčný obrátit, můţe z něj čerpat a poskytuje mu zdůvodnění jeho jednání a nalézá v ní podporu. Vztah k přírodě a povědomí o ekologii získali členové ekologické sekce aţ v průběhu

ţivota.

Vedla

je

k tomu

jednak

profesní

zkušenost

s environmentálními tématy a jednak vlastní ţivotní zkušenosti.

Ţivotní strategií členů je materiálně nenáročný ţivot, velmi je upřednostňována hromadná doprava a auto není pomocníkem, nýbrţ protivníkem. Na atomovou energii pohlíţejí z více stran, nehodnotí ji vyloţeně negativně, ovšem nabádají k opatrnosti při jejím vyuţívání. Členové ekologické sekce jsou velmi aktivní. Není jim lhostejný stav společnosti či nedokáţí stát mimo, kdyţ se děje něco, s čím nesouhlasí. Svou činnost orientují na křesťany. Jsou přesvědčení, ţe v jejich silách není moţné způsobit změnu celé společnosti. Působí tedy tam, kde cítí největší potenciál ke změně. Logicky je to, jak bylo zmíněno výše, skupina věřících. 66

Jan Brožek


Jednak z důvodu porozumění smýšlení a fungování této skupiny a jednak etickému základu, na kterém mohou stavět.

3.7 Analýza získaných dat ze skupinové diskuse 3.7.1 Metodika vyhodnocení skupinové diskuze Získaná data jsou zpracována následujícím způsobem. Nejprve byla vyhledána společná témata a byla uspořádána do oblastí podle svého zaměření. Cílem bylo identifikovat hlavní oblasti zájmu diskutujících, provést jejich kategorizaci a na základě toho vytvořit z takto analyzovaných dat profil křesťana aktvině se zajímajícího o vztah spirituality a ekologie. V závěru kapitoly budou kvůli přehlednosti získaná data zobecněna v tabulce.

3.7.2 Stanovení tématických okruhů Po analýze diskuze jsem zjistil níţe uvedená hlavní témata, kterými se zabývám podrobněji, všechna témata jsou zmiňována v rámci náboţenského kontextu: Ekologičtí aktivisté vs církev Model vztahu křesťan – příroda Věda vs náboţenství Esoterika Potřeby člověka Lind White - kritika křesťanství jakoţto původce ekologické krize

67

Jan Brožek


Výpovědi diskutujících jsou v textu odlišeny kurzívou. 1) Ekologičtí aktivisté vs církev V tomto okruhu bylo zmíněna otázka „…jestli ti ekologičtí aktivisté, když vidí těch sedm generací dopředu, jestli to pro ně neznamená s tím Božím stvořitelským dílem lépe zacházet, než s tím zacházíme my, když bychom měli vidět horizont daleko delší“. Jde o to, zda-li křesťané zaměření na širší časový horizont nejsou moc pasivními ke stavu přírody okolo nás. Obzvlášť z toho důvodu, ţe lidské jednání můţe mít nenapravitelné důsledky, jako například vyhynutí určitého ţivočišného či rostlinného druhu. 2) Model vztahu křesťan – příroda Oblast Boha jakoţto tvůrce světa byla rozebrána ze zmiňovaných oblastí asi nejvíce. Byla zde zdůrazněna důleţitost vztahu k přírodě, k její kráse a k Bohu jakoţto jejímu stvořiteli. Celé to bylo proloţeno krátkým popěvkem o přírodě. Následovalo vysvětlení, ţe se jedná o „ …jeden model vztahu křesťan – příroda“ tzv. model primality, kde jde o paralelu přírody, která se znovu rodí, vzkvétá a plodí. Člověk, který je součástí stvoření, se na Boţím stvoření podílí svou měrou také. Jednak tělesně, kdy plodí nové originální potomstvo a za druhé duchovně, „…aby byl křesťan co k čemu, aby jaksi byl Božím tvorem, tak to z něj musí nějak tryskat, musí skládat básně, musí nějak se projevovat umělecky, protože toto je ta naše účast na tom spolutvořitelském Božím díle“. Tím přispívá k velebení Boţího díla. Zaměřením na duchovní oblast se zároveň naplňuje poslání křesťanských hodnostářů či příslušníků mnišských řádů, kteří by jinak podle této teze jako neplodní byli k ničemu. V tomto vztahu jde o určitý racionální vztah člověka k přírodě, rozhodně by ji neměl brát jako „…něco posvátného, nedotknutelného co bychom měli nechat být“. Pokud bychom tento vztah chtěli naplnit v maximální míře, museli bychom přestat existovat, coţ není reálné. V diskuzi se došlo k řešení, ţe „…problém není, jaký člověk je, ale že jedná určitým způsobem, že hříchem narušuje zemi. Takže pokud jaksi s přírodou zachází citlivě, tvořivě a zbožně, tak tam jako problém není.“ Více vadí „…megalomanské projekty typu tři soutěsky, nebo 68

Jan Brožek


citáty vyryté do skal v Severní Koreji.“ Je zde pak patrná naprostá absence jakékoli pokory a „…je vidět, jak se ta lidská pýcha podepisuje na té přírodě.“

3) Věda vs náboţenství Objevila se zde myšlenka, ţe věda a náboţenství uţ dávno nestojí proti sobě či „…spory věda kontra víra, to už je dávno za námi.“ Důleţité je zdůraznit myšlenku, ţe věda nedokáţe Boha a jeho existenci potvrdit nebo vyvrátit. Věda dokáţe popsat pouze to, co je měřitelné, pramení to „…od Descarta dál, to, co nás bude zajímat, je měřitelné, hotovo“ ovšem jak změřit Boha? To moţné není. Věda je zcela nečekaně oporou náboţenství v moderní společnosti. Ba co více „…i věda se může stát modlitbou“. Ne jen umělci, kteří oslavují Boha svým dílem, ale i vědci svým konáním zvelebují svět. K vědcům zazněla i zajímavá myšlenka, ţe věda přináší velké mnoţství dobra, ale zůstává tak trochu skryta v pozadí. Nikdo neřekne při braní léků, které nám zachraňují ţivot „…děkujeme pane Bože za to, že jsme je mohli vymyslet“, jako poděkování vědcům za jejich vynalezení. Dále v diskuszi zazněla

otázka sociální kreativity, kdy se jedná o změnu

společenských systémů na základě svobodné vůle. Otázkou je, zda tím, ţe naši kreativitu z oblasti sociální přenášíme do oblasti genetiky, nezasahujeme do oblasti stvoření vyhrazené Bohu. Uvádím ještě několik témat z prostředí vědy, jimiţ se zabývali lidé v debatě. Spíše se navzájem seznamovali s tím, co se na poli vědy děje. „Skupina vědců z akademie věd v Kongu obnovuje deštné pralesy. Prostě tam už je savana, tak oni musejí prvně pěstovat palmy, pod tím teprve nějaký druhy dřevin, kterých bude celkem dve stě dvacet druhů a budou to tam vracet a je to běh na dlouhou trať. Zase třeba po deseti letech budou následovat další druhy a toto mi hrozně imponuje, takový příklad vědy“. Takové jednání je chváleno nebo přímo ohodnoceno jako „…to je velmi křesťanské tady toto“. .4) Esoterika 69

Jan Brožek


Jediné konfliktní téma, které v diskuzi zaznělo, se týkalo esoteriky. Na rozdíl od tolerance k jiným náboţenským směrům k esoterice nebyli účastníci moc tolerantní, označovali esoteriky jako jisté „duševní pošuky a pomatence“. Účastníci je brali jako ohroţení toho, v co věří. Zajímavé je, ţe pomoc hledali ve vědě, protoţe „…esoterici a šarlatáni se snažej hovořit jako by vědeckým jazykem. Mluvěj o těch všech volnejch energiích, vibracích..“ a právě věda je můţe usvědčit ze lţi. Tím se ovšem dostávali k paradoxu, ţe stejně jako věda dokáţe popřít fungování horoskopů, působení energetických polí, tak stejně můţe popřít i existenci Boha. Stejně jako u vyvracení esoteriky lze říct „…napište mi pro něj rovnici“. 5) Potřeby člověka Zmíněno zde bylo přílišné zaměření člověka na materiální svět. Kdy se upíná k materiálním poţitkům místo k duchovní oblasti. Apelovalo se zejména na vlastnosti, jakými jsou určitá pokora a skromnost. Z toho by pak mělo vyjít řešení současného stavu. Provedení by spočívalo v tom, ţe „…člověk by měl nejdříve poznat sám sebe a změnit svůj způsob myšlení a tím proměňovat ten svět a současně by se měl naučit, že, určitý skromnosti z hlediska spotřeby“. Byl zde ovšem i názor proti úzkému zaměření jen na tyto potřeby. Doslova cituji: „Já se teda bojím v křesťanských kruzích obvykle toho, aby se všechno nepřevádělo na pýchu, sobectví, hedonismus podobně jako konzumizmus a podobný oblíbený termíny“. Autor dále uváděl tezi, ţe člověk neměl aţ dosud potřebu tyto otázky řešit. Problémy přišly aţ s dobou a technologiemi, jenţ umoţňují rozsáhlou devastaci přírody. Člověk tedy stojí před novým problémem a musí ho řešit, je jeho původcem, ale ne přímým viníkem. 6) Lind White - kritika křesťanství jakoţto původce ekologické krize V diskuzi se tématem stala i osoba Lind Whita. Ve zkratce uvedl účastník jeho teoretické východisko: „Jsme zde poutníci a přistěhovalci, křesťanství je nejantropocentričtější ze všech náboženství a náš život je velikánské drama, které u každého z nás skončí buď nebem nebo peklem. Věčným zavržením nebo věčnou spásou. To vše na kulisách ze stromů, trávy a zvířat. Zemře a již 70

Jan Brožek


ho nebude“. V protipólu k jeho tezi byla uvedena myšlenka „…kdybych nehřešil, abych nepřišel do pekla, abych dělal dobré skutky, abych přišel do nebe, tak to není křesťanství, to je přístup blafujícího hráče a ne křesťana“. Debata se dále posouvala k otázkám, proč se křesťané nechovají, tak jak tvrdí ve své tezi L. White, aţ bylo dosaţeno konsensu ve znění „pokud se tedy příroda někde ničí, tak je to naprosto rovnoměrně, s technologií a ne s křesťanstvím“. U L. Whita byla zmíněna aspoň jedna pozitivní věc a to jeho uznání Sv. Františka.

Na závěr uvádím shrnutí diskutovaných okruhů. Témata Ekologické organizace a církev

Ekologické organizace jsou zaměřeny do současnosti, zatímco církev pohlíţí na

svět

v dlouhodobém

Ekologické aktivnější

horizontu.

organizace ve

svém

jsou

tak

praktickém

zaměření. Model vztahu křesťan – příroda

Člověk je součástí boţího stvoření, je kritizován

odklon

od

křeťanských

hodnot. To má vliv na negativní působení člověka na svět. Věda a náboţenství

Věda není protipólem náboţenství, mohou se doplňovat. Uváděny jsou příklady aplikace vědeckých přístupů ve světě.

Esoterika

Kritika a vyvracení pomocí vědy.

Potřeby člověka

Kritika

zaměření

na

materiální

hodnoty, apel na skromnost. Lind White - kritika

Příroda je ničena i ve společnostech bez vlivu křesťanství.

Nakonec uvádím profil diskutujícího křesťana aktivního v oblasti ekologie.

71

Jan Brožek


3.7.3 Profil křesťana aktivního v oblasti ekologie Hlavními společnými znaky skupiny ekologicky aktivních křesťanů jsou víra, společný zájem o vědu a o oblast přírody. V souvislosti s vírou dochází k preferování hodnot opačných k materiálnímu zaměření současné společnosti. Jedná se o volání po tradičním křesťanském zaměření na ţivot ve skromnosti a pokoře. Ve stejném duchu jde i volání po řešení současné ekologické krize, opět je řešením příklon k tradičním křesťanským hodnotám. Oblast společného zájmu tvoří pole vědy. Je tomu tak z několika důvodů. Prvním je ocenění vědy jako přínosné činnosti srovnatelné s uměním, a to aţ do takové úrovně, ţe věda je povaţována za specifickou formu modlitby k Bohu. Za druhé v moţnostech vědy je náprava katastrof, které působil člověk a které narušují Stvořitelovo dílo. Třetím bodem je moţnost legitimizace náboţenství skrze vědu, jde zejména o to, ţe věda sama nedokáţe odpovědět na všechny otázky týkající se světa. A poskytuje tak vlastně legitimitu víře, která je jejími metodami neuchopitelná. Za čtvrté vidí ve vědě pomocníka v boji proti esoterikům, které pojímají jako soupeře víry. Věda jejich jednání dokáţe zpochybnit i v rovině praktické a nejen na úrovni duchovní, kde se o to snaţí křesťané. Posledním společným znakem je vztah k přírodě, který se nese ve formě zboţné úcty a radosti z pocitu blízkosti Boţího díla.

4 Hlavní výsledky

4.1 Vztah teorie a praxe V této části porovnávám praktickou orientaci členů Ekologické sekce a ostatních křesťanů s teoretickými východisky mé práce. Výsledkem bude 72

Jan Brožek


zjištění, jak koresponduje pohled člena sekce a ostatních (ekologicky neaktivních) křesťanů s hodnotami hlavního environmentálního proudu. Tabulka 2 Teoretické zakotvení Teoretické zakotvení motivů jednání Pohled ze strany Pohled ze strany spirituálně Vztah teorie zaměřeného člověka Antropocentrické Příroda je boţí dílo. Členové Ekologické sekce: pojetí Člověk by se toto Respondenti jdou zařadit pod Biocentrické pojetí dílo měl starat, vláda teocentrické pojetí. Hluboká ekologie nad světem je mu Ekofeminismus pouze dočasně Ostatní: Teocentrismus propůjčena. Respondenti jdou zařadit pod teocentrické pojetí.

Porovnáním bylo zjištěno, ţe členy Ekologické sekce i ostatní křesťany lze zařadit pod teocentrické pojetí, neprojevuje se rozdíl. Tento fakt bylo moţno předpokládat, protoţe veškeré jejich jednání je ovlivněno jejich spiritualitou.

Tabulka 3 Pohled na současnou společnost a vztah k ekologickým organizacím Pohled na současnou společnost Pohled ze strany Pohled ze strany Vztah teorie spirituálně zaměřeného člověka Kritika materiálního Kritika materiálního Členové ekologické sekce: zaměření naší zaměření naší Společná kritika konzumního civilizace civilizace. Morálka a směřování naší civilizace. víra nahrazena vírou v konzum. Ostatní: Kritizují materiální zaměření společnosti. Vztah k ekologickým organizacím Pohled ze strany Pohled ze strany spirituálně vztah teorie zaměřeného člověka Kladný. Ekologické Kladný. Ovšem chybí Členové ekologické sekce: organizace jsou tu jim širší hodnotový Kladný jako protiváha rámec. konzumně zaměřené Environmentální společnosti. témata by mohla Ostatní: 73

Jan Brožek


převzít církev za svá.

Nemají na tuto problematiku názor, nezajímají se o ni.

Obě skupinu respondentů se kriticky vyjadřovali ke konzumnímu směřování civilizace, protoţe společnost se odklonila od křesťanských ideálů. Vůči ekologickým organizacím mají kladný vztah členové Ekologické sekce, u ostatních tato problematika není v oblasti jejich zájmu.

Tabulka 4 Řešení ekologické krize

Pohled ze strany teorie Nové technologie, politické řešení, změna společenských hodnot (místo zaměření na konzum), změna mravní stránky člověka.

Pohled na řešení ekologické krize Pohled ze strany spirituálně vztah zaměřeného člověka Změna současného Členové ekologické sekce: hodnotového Řešení ze strany respondenta systému. Návrat koresponduje s myšlenkou k tradičním změny mravních postojů ve křesťanským společnosti. Skrze návrat ke hodnotám. Větší vliv Kristovým hodnotám je moţná státu a nadnárodních náprava celé společnosti. společenství. Osobní příklad. Ostatní: Stejný názor jako výše uvedený.

V pohledu teorie a v přístupu lidí k řešením ekologické krize se neprojevuje rozpor. Příčinu vidí v odklonu od křesťanských hodnot. Tabulka 5 Přístup ke konkrétním problémům

Pohled ze strany teorie Ze strany teorie není jednoznačné negativní hodnocení, i kdyţ je poukázáno na rizika jako např.: Nebezpečná po stránce technologické, ale i z důvodu vzbuzování totalitních tendencí ve společnosti.

Atomová energie Pohled ze strany spirituálně vztah zaměřeného člověka Neutrální, není Členové ekologické sekce: jednoznačně V teoretických východiscích jde vyhraněn, negativa o mnohem větší kritiku neţ je vyplývají z rizika, tomu ze strany respondentů. které ponesou příští Respondenti zaujímají neurální generace a postoj s tím, ţe v současnosti z nejistého nemáme jinou alternativu. ekonomického přínosu. Ostatní: V současnosti jde o Nejsou dostatečně informovaní, nejlepší variantu ke znepokojuje je hrozba příštím 74

Jan Brožek


klasickým uhelným elektrárnám

Pohled ze strany teorie Parazituje na veřejném prostoru, symbol plýtvání.

generacím, ale jinak se projevuje stejný názor jako výše uvedený. Automobilismus Pohled ze strany spirituálně vztah zaměřeného člověka Velmi problematická Členové ekologické sekce: oblast. Automobil je Velmi silná kritika symbolem plýtvání, automobilismu, jak sobectví. Jakákoli v teoretických východiscích, tak jiná alternativa je v odpovědím respondentů vhodnější Ostatní: Nevyjadřují kritiku automobilismu. Vyuţívají výhody automobilové dopravy.

Přístupy respondentů k atomové energii jsou tolerantnější neţ přístupy teoretické, u automobilismu jsou respondenti z Ekologické sekce velmi kritičtí stejnou měrou, jaká je uvedena v teoretických východiscích práce. Ostatní respondenti připouštějí jisté nevýhody automobilové dopravy, ale nepovaţují je za tak zásadní, aby změnili své chování.

4.2 Potenciál k oslovení V této části jsem se pokusil nastínit moţnosti oslovení dalších spirituálně zaměřených osob ekologickou tematikou. Posouzení počtu lidí, kteří mohou být činností Ekologické sekce osloveni, je však poměrně náročné určit. Pravidelných bohosluţeb se účastní třicet aţ čtyřicet sympatizantů. A další moţnou formou působení je komunikace přímo s místními sbory v rámci celé ČR. Zde ovšem vše záleţí na přístupu příslušného faráře. Oslovení dalších osob téţ probíhá prostřednictvím sociální sítě. Pozvánky na akce se šíří skrze email, takţe cílovou skupinu jde velice obtíţně definovat.

75

Jan Brožek


Další osoby mohou být osloveny prostřednictvím médií. V tabulce jsem uvedl média, která jsou na činnost sekce přímo zaměřena, či v nich vycházejí články nebo informace o aktivitách sekce. Tabulka 6 Přehled médií Médium

Druh média

Styl oslovení

Potenciální počet oslovených

Rádio Proglas

rádio

informace o aktivitách

Týdenní sledovanost (WR) je přes 140.000 posluchačů

TV Noe

TV

informace o aktivitách

týdenní sledovanost (WR) vykazuje odhadem více neţ 150 000 diváků

Ekolist.cz

tištěné médium, www

Katolický týdenník

tištěné médium, týdeník

dokostelanakole.cz

www

http://www.krestansk aakademie.cz/

www

enviromentálně zaměřené Od r. 2100 ukončena články, činnost, do té doby na www informace o okolo 40.000 návštěvníků aktivitách enviromentálně zaměřené články, 60.000 výtisků informace o aktivitách stránky několik tisíc unikátních ip věnované akci adres, 800 přihlášených v „Do kostela na anketě ohledně akce kole“ stránky věnované činnosti Ekologické neuvedeno sekce, informace o aktivitách

Zdroj:vlastní zjištění

76

Jan Brožek


Závěr Ve své práci jsem se zabýval vztahem mezi spiritualitou a ekologií, zaměřil jsem se na způsob, jakým spiritualita ovlivňuje ekologické smýšlení a jednání lidí. Pro zjištění stavu této problematiky jsem zvolil specifickou skupinu spirituálně aktivních křesťanů. V prvních kapitolách jsem definoval pojmy pouţívané v této práci, coţ bylo velmi důleţité zejména v případě pojmů spiritualita, náboţenství a ekologie, protoţe tyto pojmy jsou ve společnosti často pouţívané, ale zároveń je jejich přesné vymezení obtíţné a existuje několik variant jejich pojetí. V kapitole teoretická východiska jsem se věnoval popisu současných směrů v etických přístupech v ekologickém myšlení a modelu vztahu spiritualita a ekologie. Další částí této kapitoly bylo vymezení pohledu a přístupů k praktickým ekologickým tématům. Ta jsem redukoval na ta nejvíce diskutovaná, jelikoţ jsem tato témata zařadil i do empirické části a bylo nutné, aby o nich lidé účastnící se mého šetření, měli alespoň základní povědomí. Těmito tématy byly příčiny ekologické krize, problematika automobilismu a atomové energie. V empirické části, která byla jádrem mé práce, jsem se snaţil nalézt odpovědi na předem definované otázky. Zajímal mě vztah člověka a víry. Zabýval jsem se tím, jak víra olivňuje jeho hodnoty a chování v ţivotě, jak formuje jeho pohled na společnost. Dále jsem se zaměřil na vztah křesťanů ke světu okolo nás a na jejich názory na roli člověka ve světě. V části, kterou jsem věnoval oblasti ekologie, jsem se zajímal o jejich názory na příčiny ekologické krize a na její moţná řešení. Výzkum také přinesl informace o tom, jak spirituálně zaměření lidé pohlíţejí na praktické otázky spojené se ţivotním prostředím. Výzkum

jsem

realizoval

kvalitativními

metodami.

Vyuţil

jsem

polostrukturovaných rozhovorů a skupinové diskuze. Po analýze dat získaných z rozhovorů jsem došel k následujícím závěrům:

77

Jan Brožek


Respondenti tvořili homogenní skupinu, pokud se týče počátku zájmů o spiritualitu. Ten byl dán jejich rodinným prostředím, kdy pocházeli převáţně z věřících rodin a jejich zájem o spiritualitu tak byl probouzen jiţ v dětství. Současnou společnost vidí spirituálně zaloţení lidé jako společnost plýtvající zdroji a zaměřenou na materální způsob ţivota. Toto jednání také uvádějí jako příčiny ekologické krize. Přesněji, příčinou je opuštění hodnot ţivota v Kristu. Východiskem ze současného stavu je jim opětovné objevení a návrat ke křesťanským hodnotám. Co se zájmu o ekologická témata a potaţmo ekologické organizace týče, spiritualita zde nemá patrný vliv. Lidé, kteří se o ekologii zajímají, se k ní nedostali skrze svou spiritualitu. Skrze víru definují aţ následně oblasti a přístupy v oblasti ekologie. Křesťané, kteří nevykazují zájem o ekologická témata mají stejné vidění světa a rozcházejí se pouze u některých specifických ekologických témat. Pokud se podíváme na oblast automobilismu, je zde jasně patrný rozdíl mezi křesťany, kteří jsou aktivní v oblasti ekologie a těmi, kteří o tuto oblast nevykazují zájem. První skupina má k automobilismu vyloţeně negativní vztah, zatímco ta druhá sice vidí v pouţívání automobilu jistou míru plýtvání a nešetrného jednání, ovšem ne tak podstatnou, aby je to od jeho pouţívání odradilo. V otázce atomové energie jsou zde jasně deklarované názory, ţe je lepší variantou ke klasickým zdrojům energie. Ovšem uvádějí, ţe nesmíme zapomínat na rizika s jejím uţíváním spojená, obzlvlášť, kdyţ se mohou dotýkat dalších generací. Alternativou je energetická šetrnost. Po analýze diskuze jsem definoval tyto oblasti zájmu u ekologicky aktivních křesťanů:

78

Jan Brožek


Ekologické organizace a křesťanské církve,

kde ekologické

organizace jsou zaměřeny do současnosti, zatímco církve mají pohled na svět v dlouhodobém horizontu. Ekologické organizace jsou tak aktivnější ve svém praktickém zaměření. Model vztahu křesťan – příroda, kde je člověk součástí Boţího stvoření a je kritizován odklonu od křeťanských hodnot. To má vliv na negativní působení člověka na svět. Věda a náboženství, kde není věda protipólem náboţenství a kde se věda a náboţenství mohou doplňovat. Ekologicky orientovaní křesťané se zajímají o příklady aplikace vědy ve světě, zatímco odmítají esoteriku a podporují její vyvracení z pozice vědy. Potřeby člověka, které mají v dnešní společnosti materiální povahu a kritika tohoto stavu a kritika teze Linda Whita, ţe křesťanství je původcem ekologické krize. Na základě analýzy je moţné popsat ekologicky aktivní křesťany jako skupinu, volající po křesťanské pokoře a skromnosti,

ve které vidí moţnost řešení

současné morální i ekologické krize. Mezi oblast jejich zájmu patří věda, kterou oceňují jednak za její uţitečnost pro ţivot člověka, jednak za projekty na záchranu přírody – Boţího díla. Povaţují ji za spojence v rámci legitimizace Boha a také za druh modlitby k Bohu. Tyto názory mohou být šířeny prostřednictvím médií, které jsem pro úplnost také v práci uvedl. Z provedeného výzkumu vyplynulo, ţe ekologie a spiritualita nestojí ve vzájemné opozici. Naopak se doplňují a vzájemně podporují. Spiritualita dodává člověku morální a ideologický základ jednání, který je následně aplikován na ekologická témata. Zároveň však není moţné říci, ţe by spiritualita (zde vyjádřená příslušností dotyčných ke křesťanství) přímo vedla k zájmu o ekologii nebo k ekologickému chování, jak jsem ukázal na příkladu křesťanů, kteří jsou aktivní ve spirituální oblasti.

79

Jan Brožek


Bibliografie 1. Bauman, Z., Globalizace, Mladá fronta, Havlíčkův Brod, 2000 2. Binka, B., Environmentální etika, MU Brno, Brno, 2008 3. Buriánek, J., Sociologie, Fortuna, Praha, 2001 4. Dejmalová, K., Peterka J., Ekologická čítanka, Fortuna, Praha, 2001 5. Durkheim, E., Elementární formy náboţenského ţivota, OIKOYMENH, Praha, 2002 6. de Fiores, Stefan Tullo Goff, Slovník spirituality, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1999 7. Funda A. Otakar, Mezi vírou a racionalitou, L. Marek, Brno, 2003 8. Geist, B., Sociologický slovník. Praha, Victoria Publishing, 1992 9. Horyna, B., Druhá moderna, MU Brno, Brno, 2004 10. Hendl, J., Kvalitativní výzkum, Portál, Praha, 2005 11. Jančářová, I., Ekologická politika, MU Brno, Brno, 2004 12. Jandourek, J., Sociologický slovník, Portál, Praha, 2001 13. Keller, J., Sociologie a ekologie, SLON, Praha, 1997 14. Keller, J., Abeceda prosperity, Doplněk, Brno, 1997 15. Keller, J., Aţ na dno blahobytu, EarthSave, Praha, 2005 16. Keller, J., Sociologie a ekologie. SLON, Praha, 1997 17. Kohák, E., Kolářský, R., Míchal, I., Závod s časem - texty z morální ekologie. Praha, Ministerstvo ţivotního prostředí, 1996 18. Kohák, E., Zelená svatozář, Praha, SLON, 2002 19. Kohák, E., Poutník po hvězdách, Portál, Praha, 2001 20. Kohák, E., Praţské přednášky, Vlašim, Praha, 1999 21. Mircea, E., Culiann P. I., Slovník náboţenství, Český spisovatel,a.s., Havlíčkův Brod, 1992 22. Naess, A.. Myslet jako hora: Shromáţdění všech bytostí., Abies, Prešov , 1993 23. Ondok, J.P., Člověk a příroda, Karmelitánské nakladatelství, Havlíčkův Brod, 1998 24. Papoušek, J., Hovory o ekologii, Portál, Praha, 2000 25. Ruskin, J., Duchovní tvůrčí síla – záhada ţivota a umění ţít, Sfinx,Praha, 1921 26. Schweitzer, A., Zastánce kritického myšlení a úcty k ţivotu, Vyšehrad, Praha, 1989 27. Skalický, K., V zápase s posvátnem, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2005 28. Sheldrake P.,Spiritualita a historie, CDK, Blansko, 2003

80

Jan Brožek


29. Strauss, A., Corbinová, J., Základy kvalitativního výzkumu, Albert, Brno, 1999 30. Štampach, I., O., Náboţenství v dialogu, Portál, Praha, 1998 31. Špidlík T.,Spiritualita křesťanského východu, Refugium Velehrad – roma s.r.o, Velehrad, 2002 32. Špirko,D., Základy environmentálnej filozofie, SŤU, Bratislava, 1999 33. Václavík D., Náboţenství a moderní česká společnost, Grada Publishing, a.s., Havlíčkův Brod, 2010

Články na Internetu: Kadlíková L., Odborný ekologický a přírodovědný slovník, http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=8 k 12. 11. 09 Krajhanzl , J., "Vztah k přírodě", jenţe: co je to "příroda"? http://www.vztahkprirode.cz/view.php?cisloclanku=2008050008, Český portál ekopsychologie, k 25.3.2010 ČSÚ, Sčítání lidu. domů a bytů, http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/vysledky_sldb_2001, k 21.11.09 Librová H., Vzkaz Hany Librové, CT, http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209452801410006-vzkaz/ k 22.11.09 Obama, B., Transcript Barack Obama’s Inaugural Address, The New Your Times, http://www.nytimes.com/2009/01/20/us/politics/20text-obama.html?pagewanted=1. k 20.11.09

Seznam tabulek Tabulka 1 Sloţení obyvatelstva podle náboţenského vyznání .................................................. 13 Tabulka 2 Teoretické zakotvení ............................................................................................... 73 Tabulka 3 Pohled na současnou společnost a vztah k ekologickým organizacím......... 73 Tabulka 4 Řešení ekologické krize ........................................................................................ 74 Tabulka 5 Přístup ke konkrétním problémům ...................................................................... 74 Tabulka 6 Přehled médií ........................................................................................................ 76

81

Jan Brožek


Příjmení a jméno autora: Brožek Jan

Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky, Fakulta filozofická Název diplomové práce: Ekologie a spiritualita Vedoucí diplomové práce: Mgr. Martin Fafejta, Ph.D. Počet znaků: 128 654 Počet příloh: 0 Počet titulů použité literatury: 33

82

Ekologie a spiritualita. Ecology and spirituality

Recommend Documents