Ekologicky přijatelná dráha – udržení náskoku Peter Hübner Ekologicko-politický rámec Enormní hospodářský rozvoj po druhé světové válce sice přinesl obyvatelstvu ve Švýcarsku a na celé západní polokouli blahobyt, ale i ekologické problémy. Na tomto pozadí vytýčila Spolková rada Švýcarska ve své zprávě „Strategie trvalého rozvoje“ z 9. dubna 1997 trvalý rozvoj jako cíl své vládní politiky. Na podporu této vládní politiky rozpracovalo Oddělení pro životní prostředí, dopravu, energie a komunikací (UVEK) na konci roku 1999 strategii pro správní celky, která formuluje cíle a opatření trvalé ekologické, energetické a dopravní politiky. Stálost v oblasti dopravy je představena takto: Ekologická stálost: -
pokles dále uvedených zatížení životního prostředí na dlouhodobě nezpochybnitelnou úroveň – škodliviny v ovzduší a ovlivňování klimatu, hluk, spotřeba půdy, zatížení krajin a životních prostorů,
-
pokles spotřeby energie, zvláště neobnovitelných zdrojů.
Hospodářská stálost: -
vytvoření výkonné dopravní infrastruktury,
-
efektivní podávání výkonu a podpora hospodářské soutěže,
-
zvýšení vlastnické hospodárnosti dopravy (včetně započítávání externích nákladů),
-
optimální využívání infrastruktury, která je k dispozici,
-
konkurenceschopné dopravní podniky.
Sociální stálost: -
zabezpečení základních potřeb v celé zemi (service public),
-
ohled na lidi, kteří mají obtížnější přístup k dopravě,
-
ochrana zdraví a dobrého zdravotního stavu lidí a snížení počtu nehod,
-
sociálně únosné jednání dopravních podniků.
Pro SBB AG jsou přitom zvláště důležité tyto zásady dopravní politiky: - „UVEK si určil jako cíl zabezpečit trvalou mobilitu; toto znamená, že - potřebná mobilita se bude provádět pokud možno ve shodě s ekologickými zásadami a internalizací externích nákladů se mobilita nezvýší neomezeně k tíži životního prostředí (ekologická stálost), - potřeba mobility se uspokojí národohospodářsky co nejefektivněji a tím zůstanou finanční náklady pro stát únosné (hospodářská stálost), - všechny skupiny obyvatelstva a jednotlivé části státu budou mít přístup k mobilitě (sociální stálost).“
1
V této politické výchozí situaci požaduje Spolek, jako vlastník SBB AG, ve své vlastnické strategii od SBB, aby své přednosti v ochraně životního prostředí proti jiným konkurujícím dopravcům přinejmenším udržely, ale ještě lépe zvýšily. Ekologická výhodnost drážní přepravy tvoří důležitý, i když ne právě strategický, faktor úspěchu podnikání SBB. Problematika životního prostředí a systémová přednost drah Pokud seřadíme problémy životního prostředí ve Švýcarsku podle důležitosti, stojí nejvýše problémy s emisemi v ovzduší a v téže souvislosti spotřeba energie a s ní spojené zatížení životního prostředí. Hledáme-li zdroje těchto ekologických problémů, potom hlavní příčinu najdeme bezpochyby v dopravním sektoru. Při analýze spotřeby energie se zjišťuje, že dráhy ve Švýcarsku jsou schopny zvládnout čtvrtinu celkového objemu přepravy s 3 % celkového množství energie spotřebovaného při dopravě. Příčinou této příznivé bilance je vedle vědomých opatření managementu systémová přednost drah, která vykazuje díky malému tření mezi kolem a kolejnicí nízkou spotřebu energie. Ta je navíc díky hydraulickému zásobování energií prosta škodlivin pro ovzduší. Dráhy obecně a SBB speciálně mají u veřejnosti již dlouho pověst ekologického dopravního prostředku; to potvrdil též nejnovější průzkum SBB (CorporateImage 2000). Protože silniční i letecká doprava docílily v oblasti ochrany životního prostředí pozoruhodných zlepšení, nebude požadavek státu na přinejmenším udržení náskoku při ochraně životního prostředí proti ostatním druhům přepravy jednoduché naplnit: ekologická přednost nespadla drahám do klína jako nějaký dar od Boha, nýbrž musela být, zvláště při podnikání v železniční přepravě, stále znovu zabezpečována jasnou strategií, konkrétními balíky opatření a nakonec řádnou prací. Management pro životní prostředí u SBB SBB AG budovaly svůj management pro životní prostředí od poloviny 90. let. Zatímco úkoly tohoto managementu byly zprvu brány jako vedlejší činnost tehdejšího ředitelství výstavby, je dnes za řízení ekologických úkolů zodpovědná speciálně pro tyto úkoly sestavená jednotka, drážní ekologické středisko Bahn-Umwelt-Center. Tento štáb devíti pracovníků sídlí přímo na generálním sekretariátu SBB. Bahn-Umwelt-Center koncepčně zodpovídá za všechny otázky ochrany životního prostředí a za řízení ekologických úkolů včetně techniky pro ochranu životního prostředí. Operativně je management pro životní prostředí v celém podniku zastoupen ve všech divizích speciálně určenými pověřenci pro ekologii. Ti společně se zaměstnanci střediska tvoří síť pro ekologii v SBB, která projednává všechna důležitá rozhodnutí a směry práce. V síti pro ekologii pracuje okolo čtyřiceti pracovníků SBB; z toho více než polovina se zabývá otázkami ochrany životního prostředí plně. Je důležité, jak se celá síť využívá: odsouhlasení strategií, diskuse nad ekologicky důležitými opatřeními nebo zprávy o stavu ochrany životního prostředí u SBB AG, jakož i projednávání přesahujících ekologických problémů se koná jednou až dvakrát ročně v ekologickém workshopu v celé síti pro ekologii. Věcné ekologické problémy, které se vyskytnou v mezidobí, se projednávají pouze s konkrétně dotčenými oblastmi; díky zkušené síti jsou cesty krátké a průběh rozhodování většinou velmi rychlý. Oblasti, kterých se otázky ochrany životního prostředí silněji dotýkají, mají k dispozici další, převážně projektově orientovaná oddělení pro ekologii. Taková existují např. pro hluk nebo pro sanaci starých zatížení z minulosti, pro doprovodné ekologické stavby ve stavebních projektech nebo pro odpadové hospodářství. Pro informační spojení uvnitř sítě se využívá intranetu SBB;
2
prostřednictvím tohoto elektronického media se provádí informování o novém vývoji, např. o vydaných zákonech nebo z nich odvozených interních pokynech a další. Dále je v intranetu zřízena ekologická schránka, z níž se přímo do střediska Bahn-Umwelt-Center dostávají důležité otázky týkající se ekologie a návrhy na zlepšení, které jsou během dvou dní projednány. Internetová adresa
[email protected] slouží zájemcům mimo SBB jako inicializační místo pro ekologické otázky na SBB. Organizace je v činnosti od roku 1999 a velmi dobře se osvědčila. Strategie v ochraně životního prostředí a cíle SBB Jako základ pro všechny důležité ekologické činnosti SBB AG byla vyvinuta strategie pro ochranu životního prostředí. Při počátečních pracích se lokalizovaly interní a externí oslovené skupiny a jejich potřeby byly podchyceny. V dalších krocích se pro všechny důležité ekologické problémy podniku přesně určilo místo a důležitost byla ohodnocena v síti pro životní prostředí při zapojení všech odborníků, a to s ohledem na nákladová rizika a šance pro SBB. Toto portfolio slouží rovněž jako strategický nástroj pro řízení. Se všemi problémy se SBB potýkají a vypořádávají. Jestliže se objeví nový problém, nejdříve se ohodnotí, jak je ho možno zařadit do portfolia. Teprve potom se projednává; příkladem pro takové hodnocení byl problém elektrosmogu, který byl nově hodnocen a podchycen. Z hodnocení okruhu problémů se v dalších krocích odvodí strategické ekologické cíle SBB AG, hlavní směry náporu a k tomu potřebné opatření a úkoly řízení a kontroly. Strategické ekologické cíle SBB AG zahrnují: - kompetentní management pro životní prostředí, ekologické zprávy a ekologické bilance, - termínově odpovídající sanaci hluku národně, urychlení sanace hluku mezinárodně, - snížení emisí otřesů, - snížení specifické spotřeby energie, - zvládnutí problematiky starých zátěží z minulosti a opatření k jejich nápravě ve smyslu zákona, - ekologicky únosná kontrola vegetace na kolejových zařízeních, - snížení odpadů, imisí a spotřeby neobnovitelných zdrojů, - další zmenšení rizika zatěžování životního prostředí při přepravě nebezpečných látek. Dosažení strategických cílů je zajišťováno rozsáhlým balíkem opatření, který obsahuje kolem 100 položek. Dosažení cíle sleduje Bahn-Umwelt-Center prostřednictvím kontrolního schématu čtvrtletně. Dosažené cíle a stav činnosti na úseku ochrany životního prostředí se podrobně zaznamenává jednou za dva roky ve zprávě o stavu životního prostředí; v roce mezi tím jsou data o životním prostředí publikována v podnikové zprávě SBB AG. Zlepšení provádění ochrany životního prostředí patří, jak již bylo v úvodu zdůrazněno, k vlastnickým cílům státu pro SBB AG. Údaje o specifické spotřebě energie, o zatížení hlukem a o sanaci starých zatížení je proto třeba v rámci vlastnické strategie vždy periodicky hlásit též státním orgánům.
3
Opatření k ochraně životního prostředí u SBB SBB zásadně provádí všechna opatření k ochraně životního prostředí, která jsou vyžadována zákonem, působí na snižování nákladů nebo dovolují zvýšit příjmy. Proto se SBB řídí typizací systémů ekologických aktivit vyvinutých HSG. Zatímco se SBB dosud zabývaly především infrastrukturou, auditem a řízením, je nyní úsilí zaměřeno na marketing a styk s veřejností. Při určování priorit se zvažuje, která opatření mají nejlepší efektivitu pro ochranu životního prostředí a jak lze vloženými finančními prostředky docílit co největšího zlepšení činnosti na úseku ochrany životního prostředí. Zde je ještě volné pole pro výzkum, schází totiž srovnávací a všestranně uznávané modely peněžního vyjádření pro různé druhy poškozování životního prostředí. Jako příklad budiž zde uvedeno, že peněžní vyjádření v případě zatížení hlukem prostřednictvím modelu „willingness – to – pay“ (ochota platit) je možné. Pokud jde ale o hodnocení životního prostoru podle různých živočichů nebo vzácných rostlin, stává se peněžní ocenění již daleko obtížnějším. Přitom jsou dráhy právě v sektoru přepravy životně zainteresovány na peněžním vyjádření ekologického poškození. Konkurence ve vzduchu nebo na silnici může totiž profitovat na tom, že velké množství ekologických škod se peněžně nehodnotí, a tím se ani nepodchytí ani nezahrne do nákladů a cen přepravních výkonů. Poplatky za těžkou dopravu, odvislé od výkonu, zavedené od roku 2001 jsou prvním krokem správným směrem. Je třeba doufat, že švýcarský příklad v Evropě zapůsobí, jak se již rýsuje v Německu při plánování mýtného pro nákladní automobily. V předcházející kapitole je řečeno, že prioritou ekonomických opatření SBB AG je ochrana proti hluku, otřesům a energie. Ochraně proti hluku a otázkám energie se budou podrobněji věnovat speciální kapitoly. Generální směr postupu u SBB tvoří vývoj inovativních metod „náklady-užitek“. Jejich využití v ochraně proti hluku dovolilo na jedné straně omezit nasazení prostředků pro ochranu proti hluku, ale na druhé straně zabezpečilo v celé síti SBB shodné jednání s obyvateli majícími oprávněné nároky. V současné době SBB zpracovávají v rámci mezinárodního projektu zakázku EU, kde se tato metoda (nákladyužitek) přenáší na evropskou železniční síť. Pracuje se na vývoji této metodiky na ochranu proti otřesům. Zde jsou SBB toho mínění, že je třeba se na jedné straně snažit nutná opatření rozumně omezit a na druhé straně je třeba vytipovat příčné vztahy k ochraně proti hluku, protože by bylo třeba pro oba tyto druhy ekologických škod uvolňovat přibližně stejně velké finanční prostředky pro postižené obyvatele. SBB AG věnuje v současné době ročně přes 150 mil. franků na ekologická opatření všech typů. Největší náklady vyžaduje sanace hluku financovaná v rámci balíku FinöV (Bahn 2000, Alptransit, přípoje vysokorychlostní dopravy a sanace hluku) a sanace starých zátěží z minulosti, které se financují z rezervy počáteční rozvahy SBB AG. Mnoho ekologických opatření má ale i přímou rentabilitu, jako je např. snížení spotřeby energií nebo management pro vegetaci v kolejišti. Sestavení ekologické bilance spolu se zprávou o životním prostředí se pro železniční podnik ukázalo jako obtížné; musí se proto postupovat po krocích. Ve své první zprávě o životním prostředí, která byla uveřejněna v minulém roce, se proto SBB omezily na toky zdrojů a na nejdůležitější ukazatele, jako jsou spotřeba energie, zatížení škodlivinami v ovzduší, materiální toky a odpady, a podaly zprávu z oblasti dopravy. Infrastruktura mohla být zařazena jen v dílčích aspektech. Velký důraz byl položen na podchycení všech dat o životním prostředí i ve vztahu k podnikovým výkonům. Pro příští roky se předpokládá dospět přes mezikrok celkové ekologické bilance podniku k bilanci ekologické efektivnosti, která zahrne i finanční aspekty ochrany životního prostředí u SBB.
4
Pro celou oblast přepravy chybí bohužel plně odsouhlasená odpovídající data o životním prostředí, což ztěžuje nebo znemožňuje srovnání mezi různými přepravními firmami ve Švýcarsku. Energie - klíčový faktor provádění ochrany životního prostředí v dopravě Doprava se ve Švýcarsku podílí více než 25 % na celkové spotřebě energií. Přitom se největší část energie pro dopravu získává z fosilních pohonných hmot a vede k vysokému zatížení ovzduší škodlivými látkami. Zde přispívají dráhy, a SBB hned dvojnásobně, ke zlepšení. Za prvé mohou využít již dříve zmíněné přednosti systému menšího tření mezi kolem a kolejnicí, čímž vystačí s 10 % energie, kterou by spotřebovali konkurenti. Dále se energie, která je nutná pro další pohyb vlaků vpřed, vyrábí téměř výlučně ve vodních elektrárnách a nevznikají tím žádné škodliviny pro ovzduší. Nižší spotřeba energie není ale jen systémovou předností, nýbrž vycházela v minulých letech z cílených opatření: k nim patří zvláště uplatnění zpětného získávání energie při brzdění na všech lokomotivách SBB. Lokomotivy typu Re 460 tak dovolují v provozu přes Alpy vyrobit při brzdění až 10 % energie potřebné pro svoji vlastní jízdu. Na západovýchodní ose se jedná o 25 %. U starších lokomotiv je optimalizováno řízení ventilátorů, které ochlazují motory: s takto uspořenou energií může zase jezdit „zadarmo“ několik vlaků. Tato dobrá výchozí pozice – při vědomí, že velká část možného snížení již byla realizována – není žádným důvodem pro odpočinek. Další snížení specifické spotřeby energie zůstává cílem opatření. Do budoucna se má zohlednit energetický aspekt též při řízení provozu s dvojím účinkem: zabráněním zbytečnému brzdění se zlepší drážně-provozní výkonnost a mimo to se ušetří energie. Rovněž v budovách SBB vsadili od počátku 80. let na techniku šetřící energii, protože si uvědomili, že i zde bylo možno energetickou spotřebu v posledních letech snížit. SBB bojují proti hluku I když dráhy jsou, pokud se týká provádění ochrany životního prostředí, nejlepším dopravním prostředkem, existuje ještě v určitých oblastech potřeba zlepšení, nejnutněji ve vztahu k zatížení obyvatelstva hlukem ze železničního provozu. Zde je zřejmé, že dráhy musí ještě přidat, aby mohly vykázat obdobně dobré ekologické postavení jako v jiných oblastech. I zde je ovšem možno konstatovat, že dráhy si dnes v porovnání ke své konkurenci na silnici již stojí lépe. Když porovnáme zatížení obyvatelstva hlukem ze železniční a silniční dopravy, potom se ukazuje, že 28 – 33 % obyvatel je obtěžováno silniční dopravou proti 4 – 6 %, které obtěžuje dráha. Porovnáním těchto čísel s podílem na dopravě ve výši 25 % u dráhy se i zde již dnes ukazuje jasná přednost železniční dopravy. Protože tuto přednost stát oceňuje (např. nákladní vlaky mohou jezdit i v noci a v sobotu i v neděli, což mají nákladní automobily zakázáno), je zřejmé, že dráhy musí tuto výhodu v hospodářské soutěži udržet, což vyžaduje výrazné snížení úrovně hluku. Analýzou náklady-užitek mohly SBB v polovině 90. let prokázat, že sanace hluku u drah kombinací opatření k nápravě u stávajících vozidel a opatření, jako jsou např. protihlukové stěny, je výrazně nákladově příznivější, než pouze samotnými stěnami. Potřebné finanční prostředky pro realizaci v objemu cca 2 mld. franků mohly být dány k dispozici v balíku FinöV. Prosazování sanace hluku mohlo být zahájeno až po schválení nutných zákonných podkladů v roce 2000. Stane se tak podle stanovené přednosti v pořadí, podle něhož budou provedena opatření do konce roku 2004 u osobních vozů a do konce roku 2009 u nákladních vozů; stavba ochranných protihlukových stěn začne současně na nejvíce 5
zatížených tratích nákladní a osobní dopravy a musí být ukončena do konce roku 2015. Prosazení přinese v celé síti – přes zvýšení provozu vlivem Bahn 2000 a nákladní dopravy – znatelné snížení hluku. Pro přibližně dvě třetiny obyvatel obtěžovaných dnes drážním hlukem klesne zatížení hlukem pod zákonnou mezní hodnotu díky opatřením u vozidlového parku a stavbou protihlukových stěn; tam, kde to nebude stačit, budou osazena okna chránící proti hluku. Zvláštním problémem pro Švýcarsko je velké množství zahraničních nákladních vozů: až dvě třetiny vlaků projíždějících Švýcarskem nejsou švýcarského původu. Zde může poskytnout pomoc pouze mezinárodní spolupráce, o níž se dále zmíním. Motivace účasti v ochraně životního prostředí v mezinárodním železničním oboru SBB AG se intenzivně angažují v mezinárodním železničním oboru zvláště v ekologických otázkách. Do této angažovanosti patří spolupráce v pracovní skupině pro životní prostředí UIC, vedení Task Force Noise (hluk) UIC a pracovní skupiny UIC pro ekologické ukazatele pro dráhy, dále spolupráce v pracovních skupinách UIC pro řízení a kontrolu vegetace, energie a ekologické komunikace a Co-Chairmanship pracovní skupiny „Železniční hluk“ EU. Tyto činnosti umožňují SBB jako malé drážní společnosti v Evropě hrát v otázkách životního prostředí důležitou roli. Tak SBB společně s DB AG mohly dát podnět k sanaci hluku u mezinárodního parku nákladních vozů. V pracovní skupině „Železniční hluk“ EU existuje díky spolupráci SBB a EU oceněná možnost přenést návrhy a zkušenosti ze snižování hluku u švýcarských železnic do běžného zákonodárství EU, ačkoliv Švýcarsko není jejím členem. V ročně konaných konferencích koordinátorů pro ekologii drah UIC je management pro životní prostředí u drah vždy znovu otevíraným tématem, ke kterému SBB dodávají pravidelně příspěvky. Diskuse na těchto konferencích ukázaly, že prakticky všechny dráhy uveřejňují ekologické zprávy a bilance, ale že tyto zprávy jsou jen těžko srovnatelné nebo je vůbec nelze porovnávat. K tomu schází společná základna k systémovým hranicím a k uváděným ukazatelům. V této výchozí pozici byl velmi uvítán a podpořen náskok SBB při rozpracovávání směrnice UIC pro ekologické ukazatele. Výsledkem toho bylo vypracování takové směrnice v letech 2000-2001 v úzké spolupráci s drahami v Německu, Švédsku, Dánsku a Francii. Tato příručka obsahuje jasné definice, jak je třeba stanovit ekologické ukazatele pro dráhy, jaké systémové hranice platí a s jakými jednotkami je třeba počítat. Příručka obsahuje v současné době především ukazatele pro energii a škodliviny v ovzduší a ukazatele pro odpady a materiálovou spotřebu. Určitých ekologických ukazatelů bude možno brzo použít též jako důkazu pro trh: projekt „Ecotransit“, který vzniká ve spolupráci se Švédskem, Německem, Itálií a Francií, dovolí přímo srovnávat provádění ochrany životního prostředí u různých druhů přepravy mezi destinacemi v Evropě. Předpokládá se, že tyto informace budou mít v budoucnu zákazníci přímo k dispozici již v nabídkách přepravy nebo na internetu. Dalším důležitým pilířem mezinárodní spolupráce drah v ekologickém sektoru je ekologická komunikace. Těžiště této spolupráce tvoří přitom informace o externích nákladech a činnosti, kterou je třeba vyvinout pro jejich osvojení a přijetí. Náskok udržet: požadavek trvalé podnikové strategie Mantinely, které si SBB stanovily v cílech své strategie ochrany životního prostředí, je zabezpečeno, že SBB svůj náskok v této činnosti vůči konkurenci mohou udržet a dále 6
budovat. Jak se ukázalo v předcházejících částech příspěvku, existuje velké množství opatření, jak tuto činnost u SBB zlepšit. Management zřízený pro životní prostředí zajišťuje přitom svojí řídící a kontrolní činností, že daných cílů bude v trvalém procesu zlepšování dosaženo. Kontrolní činnost se provádí čtvrtletně standardním podáváním zpráv. Management pro životní prostředí odkrývá ekologické části trvalého rozvoje. Ekonomické části tvoří tradiční předmět zpráv o činnosti podniku. Sociální části byla poprvé v roce 2001 věnována sociální zpráva SBB AG. Švýcarsko se zavázalo k trvalé ekologické a dopravní politice. SBB ve své zprávě o životním prostředí a v tomto článku prokázaly, že vše vsadily na udržení ekologických předností proti konkurenčním druhům dopravy. To umožňuje přímo spojit podnikový úspěch SBB s úspěchem politiky trvalého rozvoje státu: každá část přepravy, která se odehraje na železnici místo na silnici, zlepšuje situaci v ekologickém zatížení země. Vsaďme vše na to, aby tento dopravní prostředek byl také odpovídajícím způsobem využíván: dobrými nabídkami, dobrou kvalitou a atraktivními cenami.
Zdroj: Eisenbahn Revue 2/2000, s. 78 – 82 Překlad: Jiří Mencl Korektura: ODIS
7
