Ekologická konference Foto: Z. Pazdera

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011

Foto: Z. Pazdera

Sborník rešerší a referátů Gymnázium Globe, s. r. o. Bzenecká 23, 628 00 Brno

EKOLOGICKÁ KONFERENCE 2011


Projekt Globální vzdělávání pro udržitelný rozvoj reg. č. CZ.1.07/1.1.02/03.0069

EKOLOGICKÁ KONFERENCE 2011 19. dubna 2011

konaná pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje, Mgr. Michala Haška Školní vzdělávací program Globe Ekologická konference 2011 a vydání sborníků z této akce je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 2


EKOLOGICKÁ KONFERENCE 2011 Ekologická konference má na Gymnáziu Globe již dlouholetou tradici. Letos se konala za spoluúčasti tří brněnských středních škol. Přímými účastníky akce bylo EKO GYMNÁZIUM BRNO o.p.s. a Střední škola pro knihkupce a nakladatelské pracovníky o.p.s. Hosty akce byly dvě partnerské školy, a to Gymnázium Jana Amose Komenského, s.r.o., z Dubí a Táborské soukromé gymnázium, s.r.o. Akce je součástí grantového projektu Jihomoravského kraje.

Již čtvrtým rokem akci moderují Majda a David

Zastupitelé Mč Brno-Vinohrady, členové Školské rady, zástupce sdružení Ekis a ředitel SŠKNP

3


SEKCE A: NIŽŠÍ ROČNÍKY GYMNÁZIA Blok 1: Prezentace školních a třídních projektů s enviromentální tématikou 1.

Dan Urbásek: Beskydy (Prima A)

2.

Gabriela Mati: Biskoupky (Prima A)

3.

Štěpán Labuda: Vysočina (Prima A)

4.

Jakub Doležal: Malá Morávka (Prima A)

5.

David Hemmel: Šumava (Prima A)

6.

Jakub Bartošek: Přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně (Prima A)

7.

Lukáš Denk: Grand Canyon (Kvarta A – Sekunda B)

8.

Jan Čermák, František Konečný: Využití pouští (Sekunda A )

9.

Anežka Lauermannová, Helena Šuláková: Česká ekologická škola v Himalájích (Sekunda A)

10. Adela Kočí, Heidi Kočí: Lidské stopy na Everestu (Sekunda A) 11. Martin Vojáček, Tomáš Opluštil: Čištění atmosféry (Sekunda A) 12. Jan Urbásek: Urychlovač částic (Kvarta A – Sekunda B) 13. Žigymantas Rumskas: Nuclear threat (Tercie A – Prima B) 14. Jonatan Kahle: Solární panely (Tercie A – Prima B) 15. David Prokeš: Biooděvy (Sekunda A) 16. Zdeněk Bláha, Daniel Klíčník: Fair Trade (Sekunda A) 17. Aneta Čapková, Adéla Kočí, František Konečný, Tomáš Opluštil: Mají zimní podmínky vliv na výskyt škůdců? (Sekunda A) 18. Veronika Prokešová, Pavla Sedláčková: Tigers (Kvarta A – Sekunda B) 19. Martina Hlaváčková, Soňa Řezníčková: Pandas (Kvarta A – Sekunda B)

Blok 2: Enviromentální výchova – práce se společenskovědní tématikou 20. Barbora Bečvářová, Natálie Václavová: Albinismus (Sekunda A) 21. Veronika Prokešová, Pavla Sedláčková: Vývoj člověka (Kvarta A – Sekunda B) 22. David Holub: Body in numbers (Tercie A – Prima B) 23. Soňa Řezníčková, Natálie Vanková: Famine (Kvarta A – Prima B, Tercie A – Prima B) 4

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 24. František Burian, Lukáš Denk : Civilizační choroby (Kvarta A – Sekunda B) 25. Martina Hlaváčková, Lukáš Lobpreis, Taras Romanchuk: Jak sportují žáci gymnázia Globe – průzkum (Kvarta A – Sekunda B) 26. Kristýna Červinková, Ondřej Pavka: Chaloupky (Tercie A – Prima B) 27. Natálie Vanková, Daniel Klíčník: Vzduchoplavec Kráčmera (Tercie A – Prima B, Sekunda A) 28. Vladislav Kluska: Kapky jarní rosy – povídka (1.A, SŠKNP) 29. Radka Suchyňová: Vlna pod hladinou – povídka (1.A, SŠKNP) 30. Petr Klouček: Země jako živel – báseň (1.A, SŠKNP)

Moderátorky sekce nižších ročníků Veronika a Kristýna

5


SEKCE B: VYŠŠÍ ROČNÍKY GYMNÁZIA Blok 1: Energie a životní prostředí 1.

Jaroslav Fabeš, Jan Zimovčák: Využití pouští (Sexta A – 2.K)

2.

Jan Tomešek: Dezertifikace a boj o půdu (Sexta A – 2.K)

3.

Klára Prokopová, Nicol Janečková: Hrozí nám stěhování národů za vodou? (Septima A – 3.K)

4.

Božena Ďuríková, Tomáš Kos: Zkáza světových moří (Sexta A – 2.K)

5.

Kristýna Ambrožová: Česká ekologická škola v Himalájích (Sexta A – 2.K)

6.

Josef Nehybka: Space debris (Tercie B – 3.K)

7.

Jaromír Šilha: Zálohování historie (Sexta A – 2.K)

8.

Leona Blažková, Lukáš Bábor, Terezie Horváthová: Dlouhodobý ekologický projekt „Relaxuj venku“ (EKO GYMNÁZIUM BRNO)

9.

Monika Nečasová, Nikola Svobodová: Ekologická hnutí v Brně (Septima A – 3.K)

10. Michaela Potrusilová, Ludmila Beránková: Přichází nová doba ledová? (Septima A – 3.K) 11. Kateřina Smutná, Krištof Kelecsényi: Fair Trade (Sexta A – 2.K) 12. Marcel Denk: Za férové banány (Septima A – 3.K) 13. Krištof Kelecsényi, Kateřina Smutná, Martin Mančík: Putování po zdrojích energie II (Sexta A – 2.K) 14. Jan Kašpar: Hybridní automobily (Septima A – 3.K) 15. David Klíčník, Michal Kuba: The power plant Dukovany (Tercie B – 3.K) 16. Josef Nehybka: Radioaktivní odpad (Septima A – 3.K) 17. Martin Štěpán: Brněnská spalovna (Tercie B – 3.K) 18. Peter Grich: Zvířecí zápasy (Septima A – 3.K)

Blok 2: Pokroky v medicíně a vývoj molekulární biologie 19. Krištof Kelecsényi: Vyžití pijavek v lékařství (Sexta A – 2.K) 20. Jakub Cerovský: Medical Effects of Marihuana (Septima A – 3.K) 21. Jakub Huňáček, Tereza Kubová: Jan Evangelista Purkyně, zakladatel cytologie (Septima A – 3.K) 22. Zdenko Brandejs, Peter Grich: Jan Janský, objevitel čtyř základních krevních skupin (Septima A – 3.K) 23. Klára Prokopová: Historie zkoumání a léčení rakoviny v Brně (Septima A – 3.K) 24. Monika Nečasová: Léčba rakoviny v Brně – vakcíny proti rakovině (Septima A – 3.K) 25. Andrea Kopečná, Monika Rymešová: Epigenetika (Septima A – 3.K)

6


Moravskoslezské Beskydy Dan Urbásek, Prima A Moravskoslezské Beskydy hraničí se Slovenskem a mají přibližnou rozlohu 623 km2. Toto pohoří vzniklo při alpínském vrásnění podobně jako Tatry nebo Alpy. Téměř celé pohoří patří do Chráněné krajinné oblasti Beskydy, a je to největší CHKO v ČR. V Moravskoslezských Beskydech je rozmanitá fauna i flóra, žijí zde různé ohrožené druhy rostlin i živočichů : rys ostrovid, vlk obecný, suchopýr pochvatý, sedmikvítek evropský aj. Také nesmím zapomenout, že v Beskydech je velké množství lyžařských středisek, která se rozkládají po úbočích některých hor. Mezi nejvyšší hory patří Lysá hora (1323 m. n. m.), Smrk (1276 m. n. m.) a Kněhyně (1276 m. n. m.). Na tomto pohoří je i mnoho památek jako socha pohanského boha Radegasta nebo poutní kaple a sousoší Cyrila a Metoděje. Většinu návštěvníků Beskyd zaujmou především stavby významného architekta Dušana Jurkoviče – především Libušín a Maměnka, které patří k místním významným architektonickým skvostům. Určitě bych doporučil zajet do této oblasti na prázdniny, protože je zde krásná příroda a milí lidé. V Beskydech je velké množství hotelů a horských chat, kde se můžete ubytovat nebo dát něco dobré k jídlu. V těchto podnicích si můžete zakoupit i místní speciality jako: frgál, štramberské uši nebo strapačky (což jsou halušky se zelím a uzeným masem). Je zde i výroba tradiční celozrnné a pohankové mouky ve Šmajstrlově Mlýně. A nakonec bych doporučil zajet na Pustevny a Radhošť. Nejen kvůli přírodě, ale i kvůli zimním sportům, památkám a spoustě jiných zážitků. Socha boha Radegasta na Radhošti Zdroje: • http://cs.wikipedia.org/wiki/Moravskoslezsk%C3%A9_Beskydy • http://kultura. • vlastní informace a zkušenosti

Biskoupky Gabriela Mati, Prima A Biskoupky je malá vesnička, která leží v jihozápadní části Jihomoravského kraje v povodí řeky Jihlavy. Biskoupky se nacházejí v těsné blízkosti přírodního parku Střední Pojihlaví. Nedaleko od obce můžeme navštívit dvě přírodní rezervace. První z nich je Biskoupská hadcová step s výskytem speifické fauny i flóry. Druhou přírodní rezervací je Biskoupský kopec s bývalými pastvinami, roztroušenými keři (např. jalovci) a četnou populací chráněných konikleců. Na pravém břehu řeky Jihlavy se nachází mohutná zřícenina hradu Templštýn, který založili ve 13. století templáři. V první polovině 16. století hrad vyhořel a již nebyl obnoven. tento hrad je oblíbeným turistickým cílem návštěvníků tohoto kraje. Mezi nejznámější rodáky z Biskoupek patří básník Vítězslav Nezval (1900 – 1958) Zdroje: • pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Biskoupky/Biskoupky_text.htm

7


Vysočina Štěpán Labuda, Prima A se nachází přibližně ve středu České republiky na rozhraní Čech a Moravy. Typické jsou pro tento kraj zejména pahorkatiny a s tím související drsnější klima. Tomu odpovídá i pěstování typické zemědělské plodiny – brambor. V jednom z větších měst Vysočiny, v Havlíčkově Brodě, je i výzkumný a šlechtitelský ústav bramborářský. V chovu dobytka převládá pastevní odchov skotu. Krajským městem Vysočiny je Jihlava, která je známá spletí podzemních chodeb. Dalším významným městem je Telč (viz foto). Jak historická část města, tak i zdejší zámek s parkem patří mezi památky chráněné organizací UNESCO. Zejména zachovalý zámek je v centru zájmu filmařů, kteří zde natáčejí mnoho historických filmů a především pohádek. V zimním období míří na Vysočinu hlavně milovníci běžkařské stopy. Zejména v okolí měst Žďár nad Sázavou a Nové Město na Moravě jsou oblíbené rozsáhlé areály upravených stop pro běžkaře. Zdroje: • http://www. cs.wikipedia.org/wiki/Kraj_Vysočina • http://www.kr-vysocina.cz/

Malá Morávka Jakub Doležal, Prima A Mezi má nejoblíbenější místa v České republice patří obec Malá Morávka, která se nachází v nejvyšším pohoří Moravy – v Jeseníkách. V blízkosti Malé Morávky je známé lyžařské centrum Karlov s množstvím sjezdovek, kde si zalyžují jak začátečníci tak i zkušení lyžaři. V letních měsících je tato lokalita využívána především cyklisty na horských kolech a vyznavači pěší turistiky. Další významnou lokalitou v sousedství Malé Morávky jsou lázně Karlova Studánka. Tyto lázně byly vyhodnoceny jako místo s nejčistším vzduchem v české republice. Proto se Karlova Studánka stala vyhledávaným místem pro léčení astmatiků. Z významných osobností se zde léčil i bývalý prezident Václav Havel. Zdejší turistickou atrakcí je železnice s nejprudším stoupáním. V zimě, když je velké množství sněhu, nemohou vlaky jezdit.Mezi nejznámější rodáky patří patrně kůň Železník, který s žokejem Váňou vyhrál několikrát Velkou Pardubickou. Kůň Železník má v Malé Morávce dokonce svůj pomník.

8


Šumava David Hemmel, Prima A Mezi nejoblíbenější místa v České republice patří pohoří Šumava, které lemuje naši jihozápadní hranici. Velkou část pohoří tvoří Národní park Šumava a směrem do vnitrozemí pokračuje jako chráněná krajinná oblast. Nejvyšším vrcholem na území naší republiky je Plechý. Na Šumavě pramení naše nejdelší řeka – Vltava. Kromě četných řek jsou častým turistickým cílem ledovcová jezera: Čertovo a Černé. Mnozí lidé navštěvují tuto lokalitu i proto, aby viděli prales Boubín. Mezi živočichy, kteří nejsou v přírodě běžní patří zejména rys ostrovid, který byl nedávno znovu navrácen do přírody. Jedná se o šelmu, která dříve na Šumavě žila, ale byla lidmi vyhubena. Dnes můžeme rysy opět na Šumavě zahlédnout. Největším problémem Šumavy je ale v současné době pravděpodobně velký výskyt lýkožrouta smrkového (kůrovce). Tento škůdce se zde rozmnožil zejména po kalamitě, kterou způsobil orkán Kyrill, který se Šumavou prohnal začátkem roku 2007.

Čertovo jezero

Zdroje: • www.sumavaregion.cz/ • www.penzionruzenka.cz/products/cerne-jezero/

Záběr z konference

Prezentace studenta primy

9


Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně Jakub Bartošek, Prima A Moje oblíbené místo se nachází v Jeseníkách, přesněji je to přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně. Je to největší přečerpávací elektrárna v České republice. Princip přečerpávací elektrárny spočívá v tom, že jsou dvě nádrže – jedna je výš, druhá níž. Přes den, kdy se spotřebovává hodně elektřiny, jde voda samospádem do turbín, které se roztáčí a vytvářejí elektřinu, poté voda putuje do spodní nádrže. V noci se používá přebytečná energie k přečerpání vody ze spodní nádrže pomocí čerpadel do horní nádrže. A další den se to celé opakuje. Stavba trvala od roku 1978 do roku 1989. Elektrárna byla do ostrého provozu uvedena až 20. června 1996. Jelikož se areál elektrárny nachází uvnitř chráněné krajinné oblasti, je z ekologických důvodů celý provoz umístěn v podzemí. Jestliže máme při prohlídce horní nádrže štěstí na pěkné počasí, naskytne se nám výhled na celé Jeseníky. Můžeme vidět například větrné elektrárny na Ramzové, také je vidět známá chata Švýcárna, která patří mezi nejstarší chaty v Jeseníkách. Před námi se tyčí televizní vysílač na nejvyšší hoře na Moravě – na Pradědu a v jeho blízkosti vidíme lyžařský areál Petrovy kameny.

Horní nádrž elektrárny Dlouhé stráně

Zdroje: • http://www.dlouhe-strane.cz • http://technet.idnes.cz/tec_technika.aspx?r=tec_checktech&c=A050916_170802_tec_checktech_psp • vlastní informace a zkušenosti

10


The Grand Canyon Lukáš Denk, Kvarta A – Sekunda B The Grand Canyon is the most famous canyon in the world. It is created by the Colorado river in north Arizona in the United states of America. It is one of the first National parks in the USA. President Theodore Roosevelt was the major proponent of preservation of the Grand Canyon area. He visited it on numerous occasions to hunt and enjoy the scenery. The Grand Canyon is 277 miles (446 km) long, up to 18 miles (29 km) wide and attains a depth of over a mile (6,000 feet / 1,800 metres). Nearly two billion years of the Earth's geological history have been exposed as the Colorado River and its tributaries cut their channels through layer after layer of rock while the Colorado Plateau was uplifted. Sky walk is one of the most amazing things in the Grand Canyon. You can see back ravine under your legs through the glass. The glass is very strong and therefore you are protected. Millions of tourists visit it every year. By marching along its paths they destroy the natural beauty of the Canyon. That is why the American government undertakes various steps to prevent it from destruction. Nevertheless these steps are insufficient and are connected with different kinds of restrictions only. What is to be done to preserve its natural beauty? Not so many places like this have remained on our planet, so we should start looking for the solution.

The Grand Canyon

Sources: • •

•

http://www.vscht.cz/homepage/ti sk/ovvk/akce2006/cestnydoktorat http://zpravy.idnes.cz/cesky-lekproti-rakovine-se-zacal-uspesnetestovat-na-lidech-pr3/vedatech.asp?c=A081111_1136 37_vedatech_pje http://www.destination360.com/n orth-america/us/nevada/lasvegas/grand-canyon-skywalk

11


Využití pouští Jan Čermák, František Konečný, Sekunda A Pouště jsou rozsáhlé oblasti s nedostatkem srážek, které pokrývají většinu suchozemského povrchu. I přes svou nehostinnost se dají využít, a to jak technicky, tak i archeologicky při zkoumání historie člověka. Například na Sahaře se našlo mnoho pozůstatků z doby kamenné, z tzv. období zelené Sahary, kdy zde místo písku byly zelené pláně. V dnešní době zde působí desítky týmů archeologů, kteří v písku hledají ostatky. V pouštích se nachází mnoho nerostných surovin jako je ropa, zemní plyn, různé druhy rud a taky obnovitelné zdroje energie, jako je Slunce. Jedním z připravovaných projektů, který se zabývá využitím pouští je projekt „DeserTec“. Tento projekt má v plánu vybudovat rozsáhlé sluneční elektrárny na území Sahary, které by byly schopné zásobovat energií nejen země severní Afriky, ale i Evropu. Tento projekt je velmi ambiciózní a potýká se s problémy – není dostatek financí a při přepravě elektřiny na velkou vzdálenost hrozí veliké ztráty energie. Dalším projektem využívajícím pouště je „DesertRATS“, který probíhá v Arizonské poušti. Tento projekt provozuje americká NASA a zabývá testováním vesmírných vozítek, které jsou pak vysílány například na Mars nebo na Měsíc . Poušť se dá ale využít i pro zemědělství. Kolem řek, jako je např. Nil, se vystaví kanály, kterými teče voda a ta se pak využije pro zavlažování celých polí. Je to podobná technika jako u starých Egypťanů. Jen tento způsob zemědělství není závislý na záplavách, ale voda se z řeky přímo pumpuje.

Plánovaná solární elektrárna na Sahaře

Zdroje: • • • •

Peter Gwin: Ztracené kmeny zelené Sahary. National Geographic 09/2008, str.40-49 http://nejedly.blog.idnes.cz/c/39547/Zachrani-naspouste.html/ln_veda.asp?c=A100918_104420_ln_veda_mev http://www.lidovky.cz/nasa-testovala-v-arizonske-pousti-budouci-vesmirna-vozidla-pli/ln_veda.asp?c=A100918_104420_ln_veda_mev http://www.greendiary.com/entry/desertec-to-bring-saharan-solar-power-to-europe-or-africa/

12


Sluneční škola Anežka Lauermannová, Helena Šuláková, Sekunda A V roce 2007 se v Kargyjské vesničce začala stavět škola pro malé tibetské děti. Projekt zahájilo české Občanské sdružení Surya. Kargyak je odloučená vesnice v indickém Himaláji v nadmořské výšce 4200 m n. m., jedno z posledních míst, kde přežívá původní tibetská kultura. Vesnice donedávna neměla školu a děti musely odcházet do vzdálených internátů nebo se nikdy nenaučily číst a psát. Škola je naprosto ekologicky šetrně postavena. Slunce během dne vyhřeje přes prosklenou jižní stěnu školy vzduch na chodbě na 30°C, takže do večera ve třídách vydrží teplota příjemných patnáct stupňů. Díky solárním panelům mohou večer učitelé svítit, používat satelitní telefon a notebooky. Vedle českých dobrovolníků vyučují ve škole také Tibeťané a učitelé z Indických škol. Každý den začíná úklidem školy, kdy si děti samy vyklepou koberečky, na kterých sedí, umyjí tabule, připraví pomůcky.V devět hodin ráno se všechny děti shromáždí před školou. Výuka je zahájena, tak jak je klášterech a v indických školách zvykem, tibetskou modlitbou a indickou národní hymnou. Kromě matematiky, společenských věd a všeobecných znalostí (zeměpis, přírodopis), musejí zvládnout svoji rodnou řeč zanskarštinu, hindštinu, angličtinu a k tomu tři různá písma. Děti se do školy velmi těší a po vyučování se jim nechce jít domů. Zdroje: http://www.velehory.cz/zeme/indie/stavba-slunecni-skoly-v-himalajich-zacina http://www.surya.cz/ http://www.icm.cz/putovani-po-ladaku-projekt-ceske-skoly-v-himalaji-pokracuje

Budova Sluneční školy ve vesničce Kargyak v Himalájích

13


Lidské stopy na Mt. Everestu Adela Kočí, Heidi Kočí, Sekunda A Nejvyšší vrchol světa vždy lákal ke zdolání. Na samotný vrcholek světa se již podívalo několik lidí z řady zemí světa. Jako první se na vrchol dostali Novozélanďan Edmund Hillary a Šerpa Tenzing Norgey v roce 1953. Nejstarším člověkem na Mt. Everestu byl Japonec Juichiro Miura, který vrcholu dosáhl ve svých 70 letech. Teprve devítiletý Nepálec Tseten Sherpa je na nejlepší cestě stát se nejmladší člověkem, který kdy zdolal vrchol nejvyšší hory světa Mount Everest. V dubnu tohoto roku by se měl pokusit porazit dosavadního třináctiletého rekordmana Jordana Romero z USA. Na vrcholu už stanul slepec i horolezec s protézou. Konají se i „závody“, kdo nejrychleji vystoupá na vrchol. Zatím nejrychlejší výstup na vrchol ze základního tábora ve výšce 5 350 m uskutečnil Šerpa Pemba Dorje v čase 12 hodin a 45 minut! Ve výškách nad 2 500 m n. m. je pro lidské tělo nedostatek kyslíku. To může způsobovat mírné, ale i životu nebezpečné zdravotní problémy, které jsou způsobeny nedostatečným přívodem kyslíku do svalů a do mozku. Tomu se říká výšková nemoc. Symptomy nemoci mohou být např. bolesti hlavy, otupělost, závratě, dýchavičnost, poruchy vidění nebo ztráta koordinace. Kvůli výškové nemoci nezdolalo nejvyšší vrchol světa mnoho horolezců. Při tak velkém pohybu lidí v okolí nejvyšší hory světa bohužel zůstává po těchto horolezeckých výpravách mnoho nepěkných pozůstatků. Nejvíce odpadků horolezci zanechávají v takzvané „zóně smrti“, tedy ve výšce nad 8 000 m n. m. Kromě odpadků zde ale zůstávají i pozůstatky mrtvých horolezců. V roce 1996 nepálské úřady nařídily horolezeckým výpravám nosit si své odpadky s sebou zpět a začaly účtovat poplatek 4 000 dolarů jako zálohu od každého týmu. Kdo dosvědčil, že odpadky přinesl, dostal zálohu zpátky. Odpad včetně trosek vrtulníku z havárie roku 1973 snesly dvě nepálské skupiny v rámci Extréme Everest Expedition a Eco Everest Expedition. Účastníci Eco Everest Expedition shromáždili 12 tun odpadků a pomohla zajisti důstojné pohřbení mrtvých těl čtyř horolezců. Zdroje: • • • • •

Gwin Peter: Co zůstává na Everestu. National Geographic, říjen 2010. http://www.czp.cuni.cz/enviwikidata/hk/Odpady http://www.motherearthnews.com/healthy-people-healthy-planet/extreme-everestexpedition.aspx#ixzz1FYskqKVi http://cestovani.doktorka.cz/vyskova-nemoc/ http://www.treking.cz/horolezectvi/mount-everest-rekordy.htm

Odpad horolezeckých výprav ponechaný ve sněhu na Mt. Everestu

14


Čištění atmosféry Martin Vojáček, Tomáš Opluštil, Sekunda A Když jedete do práce nebo letíte letadlem, uvolňujete tím oxid uhličitý, který zůstane v atmosféře a bude po tisíce let oteplovat planetu. Stromy sice dokážou znovu odčerpat CO2, jenže ani uplné zalesnění planety by náš problém nevyřešilo. Fyzik Klaus Lackner si myslí, že má lepší nápad než vysazovat porosty: vysát CO2 ze vzduchu pomocí „umělých stromů”, které pracuji tisíckrát rychleji než živé stromy. Zatím ještě neexistují a až budou, tak se nebudou ani trošku podobat opravdovým stromům. Lackner spolu s kolegou Wrightem v laboratoři na Kolumbijské univerzitě provádí pokusy s béžovým plastem, kterému se dá říkat umělé listy. Béžový plast je takovou syntetickou pryskyřicí, jaká se používá k odstraňování vápníku z vody při jejím změkčování. Lacknerův plast nabízí, jak vědec tvrdí, dvě výhody oproti metodám, na nichž pracují ostatní laboratoře. První výhodou je rychlé vstřebávání CO2 – porézní materiál má totiž na styku se vzduchem velký povrch. Druhá výhoda je zásadnější – při odstraňování CO2 stačí jejich houbovitý plast opláchnout vodou ve vakuové komoře, což je energeticky velmi nenáročné. Umělé stromy Klause Lacknera

Jiní vědci přišli s nápadem odstranit oxid uhličitý ze vzduchu pomocí čističek vzduchu a zachycený CO2 pak zkapalnit a napumpovat pod povrch Země. Jediná čistička může zachytit tunu CO2 denně. Jak taková čistička funguje? Vítr žene vzduch rotujícími filtry. Ty jsou proloženy absorpčním činidlem extrahujícím CO2. Jakmile se filtry nasytí, klesnou do vakuové komory a tam se vyčistí pomocí vodní páry, která odstraní nepříliš silně vázaný CO2 z filtrů. CO2 se oddělí z vody, tlakem se zkapalní a napumpuje pod zemský povrch, např. pod mořské dno, které poskytuje dostatek prostoru pro uložení. Další možností, jak šetřit naši planetu i atmosféru, je používat elektromobily místo klasických automobilů. Jsou to auta na elektrický pohon, který jako energický zdroj používá akumulátor. Akumulátor musí být před jízdou nabit z elektrické sítě a na jeho kapacitě závisí vzdálenost a výdrž elektromobilů. Jejich dojezdová vzdálenost se pohybuje mezi 80 a 300 kilometry. Jednou z hlavních příčin jejich stále malého rozšíření mezi motoristy je časté dobíjení energie, pokud chcete jet na delší vzdálenosti, navíc je síť dobíjecích stanic málo rozvinutá a cena baterií je poměrně vysoká. K zvýšení prodejnosti by vedl výkonnější rozsah baterie, na kterém už ale samozřejmě vědci pracují. Elektromobily jsou považovány za ekologické dopravní prostředky, protože nevypouští emise jako normální automobily s běžným spalovacím motorem. Ale i elektřina k pohonu elektromobilů se musí nějak získat. Častým zdrojem jsou tepelné elektrárny spalující uhlí (např. v České republice se v uhelných elektrárnách vyrábí asi 60% elektrické energie) – a jsme zpět u vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry. Jednou z variant elektrických automobilů je i elektrobus. Fungují na stejném principu jako elektromobily. V roce 2010 vyrobila prototyp elektrobusu i česká firma SOR Libchavy. Tento vůz je v provozu pouze v Ostravě jakou součást městské hromadné dopravy. Zdroje: • Klaus Lackner: Čistění atmosféry. National Geographic č. 24, srpen 2010, str. 24 – 25 • http://www.columbia.edu/cu/alumni/Magazine/Spring2006/trees.html • http://www.nazeleno.cz/elektromobil.dic

15


Urychlovač částic Jan Urbásek, Kvarta A – Sekunda B Urychlovač částic je technické zařízení, které slouží k výzkumu elementárních částic, protože dodává kinetickou energii nabitým částicím. Urychlovače způsobují srážky částic stejného druhu (například protonů olova) a pomocí počítače zaznamenávají výsledky. Mezi hlavní účely urychlovačů patří zkoumání antihmoty, temné hmoty, vzniku vesmíru (velký třesk), černé díry a mnohé další.

Počítačový záznam srážky dvou protonů olova

Kolem nás jsou také urychlovače. Nejsou tak velké jako ty ve výzkumných centrech. Mezi tyto urychlovače patří například staré CRT televize nebo některé přístroje v nemocnicích sloužící k léčení zhoubných nádorů. Urychlovače se dělí na dva základní typy: lineární urychlovač částic a kruhový urychlovač částic. Lineární urychlovač využívá k dodání energie částicím elektrické pole. Jeho hlavní výhodou je snadná konstrukce, ale nevýhodami jsou velké rozměry a nutnost vysokého napětí. Kruhový urychlovač využívá k dodání kinetické energie částicím magnetické pole a částice v něm dosahují velmi vysokého zrychlení. Energie pro napájení je z elektrického pole. Jeden z nejbližších velký urychlovačů se nachází ve výzkumném centru CERN ve Švýcarsku. Celý objekt se nachází sto metrů pod povrchem, rychlost částic v urychlovači se velmi přibližuje rychlosti světla, teplota uvnitř tunelu je -271,5 °C a v urychlova či je vakuum (dokonce vyšší než ve vesmíru). Zdroje: • •

http://cs.wikipedia.org/wiki/Urychlova%C4%8D_%C4%8D%C3%A1stic http://www.tyden.cz/rubriky/veda/veda-a-my/urychlovac-lhc-se-probouzi_79791.html

16


Nuclear threat Žygimantas Rumskas, Tercie A – Prima B In the past 60 years there have been many dangerous radioactive disasters, but the most memorable of all is the Chernobyl power plant disaster. But there is a risk of another disaster to happen, the Fukushima power plant. The disaster at the Chernobyl four-reactor power plant happened on 26 April of 1986 in the result of the huge failure at the fourth reactor. The causes of the accident were both technical and operational. The fourth reactor was tested if it could be operated at a very low temperature. The test failed, the malfunction in the cooling system caused both the temperature and power to rise extremely quickly and then the reactor exploded spreading radioactive material all over the surrounding areas. Chernobyl Memorial

In Japan on March 11, 2011 after a 9.0Mw earthquake there was an explosion, cooling system of No.1 reactor malfunctioned, after that reactor No.3 exploded due to the same reasons. The first tsunami came and flooded reactor No.4. After the second earthquake the second tsunami came and flooded reactor No.2, which later exploded because of the same reasons as the first two. Still the reactors No. 4, 5, 6 were under the control, despite the fact that the fourth reactor was in the critical condition, because of the failing cooling system. Having compared the two accidents, we can see that Chernobyl is much more horrible. The power plant caused a huge ecological damage, polluting everything in Ukraine, even reaching Canada and increasing the number of people having cancer and damaging all surrounding areas, and above all making a big hole in the U.S.S.R economy. Fukushima also emitted a big amount of radiation in the surrounding areas, it even reached Canada. The number of people who died is still rising, the economy in Japan almost stopped because a lot of stuff is contaminated with radiation. So is this the second “Chernobyl” or not? The other reactors have not exploded yet, so we just have to wait if their will be another “Chernobyl”. Disaster in the power plant Fukushima Sources: • • •

http://nymag.com/daily/intel/2011/04/nuclear_threat_at_fukushima_pl.html http://www.chernobyl.com/ http://www.nbr.org/research/activity.aspx?id=136

17


Solární panely Jonatan Kahle, Tercie A – Prima B Solární energie je v dnešní době jedna z nejvíce slibně vyhlížejících možností, jak získávat energii. Solární elektrárny se proto v poslední době stavějí, tak často, jak jen je možné. Energie se získává pomocí solárnch panelů, které sice nejsou zrovna levné při pořizování, ale pokud se zakoupí ve velkém množství, brzy se velmi vyplatí. Solární energie vlastně spočívá na vibracích. Fotony, které dorazí na křemíkovou desku, rozkmitají vlákna, která jsou na ni přichycená. Křemík je materiál velmi citlivý na osvětlení a zároveň je to i polovodič, který přenáší elektrickou energii. Solární panel je tvořen z křemíkových článků. Ty se vytvářejí ve speciálních pecích, které díky své možnosti roztavit křemík vysokou teplotou, dokáží vyloučit jiné nežádoucí látky, například železo. Solární panely se dále dělí na dva základní typy: monokrystalické a polykrystalické a to podle počtu krystalů v článku (jednoho nebo více), které panel tvoří. Monokrystalický panel je z jednoho krystalu; je dražší, ale výkonnější – dokáže využít až 17 % energie z dopadajícího slunečního záření. Polykrystalický článek je naopak vytvořen z několika krystalů; tím je jeho výroba jednodušší a levnější, zároveň však jeho efektivita kolísá okolo 13%. Dále je pro vytvoření solární elektrárny také velmi důležitá konstrucke, která drží panel. Dlouho se hledal správný materiál a nakonec se zjistilo, že nejvhodnějším materiálem pro konstrukci bude hliník. Hliník je na rozdíl např. od železa relativně drahý, ale má spoustu výhod. Je velmi lehký, což je při stavbě konstrukcí výhoda. Zaroveň je skvělý izolant, takže neodvádí elektrickou energii nikam jinam než do zdroje.

Solární panely použité při stavbě solární elektrárny

Zdroje: • http://www.solarni-energie.info/ • http://www.wikipedia.org

18


„Bio“ oděvy David Prokeš, Sekunda A Bio oděv se vyrábí ze tří materiálů: konopí, tencel a organická bavlna. Konopí má velmi dobré účinky na zdraví a je velmi kvalitní s dlouhou životností. Látka z konopí pohlcuje velké množství potu, zadržuje 100% UV záření, působí hojivě na popáleniny, čímž napomáhá rychlejšímu hojení ran a pomáhá tlumit bolest. Konopí je odolné vůči teplu a chladu, vlákno je antistatické a nepřitahuje špínu. Obsah kyslíku v konopném vláknu zabraňuje množení bakterií a díky tomu, že neobsahuje bílkoviny, se zamezí napadení moly. Konopí se ve velkém pěstuje např. v Transylvánii v Rumunsku a při zpracovávání se nepoužívají žádné chemikálie. Na obarvení konopného vlákna se používají pouze rostlinná barviva. Výhodou pěstování konopí je, že po zpracování nezůstávají v půdě žádné zbytky; díky tomu je půda připravena na další zasetí. Organická bavlna pěstuje se bez použití syntetických postřiků, chemických pesticidů a herbicidů. Při pěstování organické bavlny nejsou používány toxické látky, díky čemuž nedochází k poškozování životního prostředí. Organická bavlna se pěstuje ve 22 zemích světa (většinou se jedná o rozvinuté země) a poptávka po organické bavlně v posledních letech stoupá. Oblečení z organické bavlny má dobrý vliv na kůži osob, které toto oblečení nosí. Tencel je nový název pro celulózové vlákno. Tencel je vyráběn ze dřeva pomocí nanotechnologie a je v přírodě plně rozložitelný. Tencel absorbuje dvojnásobek vlhkosti oproti syntetickým vláknům. Oblečení z tencelu je velmi jemné a připomíná hedvábí, zároveň je ale oděv pevný jako polyester. Tencel je chladivý jako len a má vynikající savost. Tencelové látky se používají např. v rakouských nemocnicích pro oblečení lékařů. Zdroje: • • • • • •

http://www.cannasutra.cz/_obchody/cannasutra.shop5.cz/soubory/tencel-4.jpg http://www.ahrm.vt.edu/images/apparel/cotton_field.jpg http://www.bio-life.cz/ http://konopa.cz http://www.ecovoice.cz/ http://www.bionino.cz/


Fair Trade Daniel Klíčník, Zdeněk Bláha, Sekunda A Fair trade je princip obchodního partnerství, které je založené na dialogu, transparentnosti a úctě a za cíl si klade větší spravedlnost v mezinárodním obchodě – jednoduše řečeno, jedná se o spravedlivý či férový obchod. Fair trade je založen na několika základních principech. Pěstitelé dostávají za své výrobky cenu, která jim umožňuje pokrýt náklady na výrobu a získat prostředky pro důstojné živobytí. V rámci Fair trade je zakázána dětská práce; děti nesmějí pracovat, měly by chodit do školy. Pracovníci na plantážích, farmách a v dalších podnicích pracují v důstojných a bezpečných podmínkách a dostávají mzdu, která pokrývá náklady na jejich živobytí. Škodlivé agrochemikálie a geneticky upravené plodiny jsou z Fair trade vyloučeny, naopak jsou zachovávány obyčejné pěstitelské postupy. Principy Fair trade se začaly uplatňovat již po skončení druhé světové války, ale oficiálně se s prodejem Fair trade výrobků začalo roku 1959 v malém specializovaném obchůdku v Nizozemí. Na konci 80. let se začal Fair trade rozrůstat a kdejaký obchod toho využíval, aby mohl zboží prodávat dráž. Proto bylo potřeba vytvořit symbol a organizaci, aby spotřebitelé měli jistotu, že se skutečně jedná o Fair trade. Byla proto vytvořena první jednotná organizace nesoucí jméno Max Havelaar, poté následovaly mnohé další, až se logo Fair trade ustálilo v dnešní podobě. Dnes se „férovým“ obchodováním zabývá celá řada organizací na světě, které mezi sebou navzájem spolupracují. Fair trade zahrnuje do svého sortimentu spoustu potravin, u kterých je zaručeno, že byly vyrobeny podle všech „férových“ principů. Cena těchto výrobků bývá obvykle vyšší než u běžných výrobků. Ale máte zaručeno, že platíte cenu nejen za spravedlivé obchodování a ekologicky šetrnější podmínky při výrobě, ale i za velmi dobrou kvalitu. V součastné době jsou výrobky Fair trade k dostání téměř ve všech státech Evropy. Dnes je v Evropě přes 3000 Fair trade obchodníků a stále jich přibývá – Fair trade výrobky se dostaly už i do 43 000 supermarketů. Podobně jako ve většině evropských zemí, i u nás se začíná mezi obchodníky prosazovat myšlenka Fairtrade. Zatím se nedá říci, že bychom se rozsahem Fair trade mohli rovnat třeba Švýcarsku nebo Nizozemí, které jsou skutečnými velmocemi, ale budeme doufat, že Česká republika teprve čeká na lepší „férové“ časy. Logo výrobků splňujících podmínky Fair Trade

Zdroje: • • •

http://www.rozhlas.cz/leonardo/svet/_zprava/fair-trade-6-dil-kolumbie-a-kava--474904 http://www.fairtrade.cz http://cs.wikipedia.org/Fair_trade

20


Mohou zimní mrazy ovlivnit výskyt škůdců? Adela Kočí, Heidi Kočí, František Konečný, Tomáš Opluštil, Sekunda A Cílem práce bylo potvrdit nebo vyvrátit hypotézy o tom, že čím jsou zimní mrazy silnější, tím menší je výskyt škůdců v následujícím roce. K práci jsme využili údaje o teplotách z naší školní meteostanice. Informace o výskytu mšice jabloňové nám poskytl ústav entomologie Mendlovy univerzity v Brně. Od roku 1999 do roku 2002 byly velmi mírné zimy, minimální teploty neklesly pod -10°C. Od roku 2003 do roku 2005 došlo k poklesu zimních teplot až k -15°C. P řitom právě v letech 2004 a 2005 byl zaznamenán nejvyšší výskyt mšice jabloňové, který byl označen jako kalamitní. Hypotéza o vlivu mrazů na výskyt škůdců tedy nebyla potvrzena. Mšice škodí na listech tak, že z nich sají šťávu a z toho důvodu listy brzy zasychají a tak se zkracuje doba, kdy probíhá fotosyntéza. Hlavním produktem fotosyntézy je glukóza, která je pro rostliny zdrojem energie. Energie se ukládá především do kořenů a pupenů, takže pokud je této energie méně, strom je oslabený, méně kvete a má malé množství plodů. Mšice se na jaře a v létě rozmnožují z neoplozených vajíček , ze kterých se líhnou pouze samičky. Na podzim se z části vajíček vylíhnou samečci, oplodní samičky a zimu přežívají pouze oplozená vajíčka. To je pravděpodobně důvodem, proč nemají zimní mrazy vliv na výskyt tohoto škůdce. Zimní mrazy zřejmě ovlivní pouze výskyt škůdců, kteří přezimují ve stádiu dospělce. Zdroje: • •

Svoboda, M.: Druhové spektrum a bionomie mšic škodících na jabloni a zhodnocení jejich výskytu a významu v ČR v posledních třiceti letech. Bakalářská práce AF MZLU, Brno 2010 Šefrová, H., Laštůvka Z.: Škůdci a počasí – může být počasí východiskem prognóz? Rostlinolékař č. 3, 2010.

Moderátorky nižší sekce při prezentaci žáků

21


Tigers in danger Prokešová Veronika, Sedláčková Pavla, Kvarta A – Sekunda B Tigers die out in the nature. Main reasons are poaching and construction of new buildings. Last year a new organization was founded to protect tigers. But we don´t know, if the organization will be effective. People discovered new tigers in India. „It´s high time to save tigers“– this is the motto of many of the scientists specializing on tigers all over the world. From time to time tigers are counted. In order to realize why this animal is endangered a special investigation is always running. In January 2006 scientists made a new attempt to count tigers in India. The numbers of tigers went down dramatically, which did not become a surprise for most of the specialists. We have to create tiger´s reservations! Tigers are hunted for their skin, because their skin is a good fashion accessory. In China we can get 12.500 dollars for the tiger skin. In India there were 40.000 tigers 100 years ago. Now it´s only 40% of them. During the last 70 years a lot of species of tigers have disappeared. Among them: Javanese tiger, Caspian tiger, Balyan tiger. We are still lucky to have a possibility to meet in the nature such types as Chinese tiger, Sumatran tiger, Ussurian tiger. In order to save the tigers we, ordinary people should do something and above all, we have to stop buying things made of tiger's skin, such as precious women bags, clothes, furs etc. Another thing we could do – all over the world in different banks there are special accounts, so we can donate money to support the actions which are held in order to help tigers survive. Sources: • • •

http://www.21stcenturytiger.org/ http://www.savethetigerfund.org/AM/Template.cfm?Section=Home1 http://news.mongabay.com/2007/1108-tigers.html

Konference 2011 začíná …

22


PANDAS

Řezníčková Soňa, Hlaváčková Martina, Kvarta A – Sekunda B (Foto: Autorky příspěvku s Ing. M. Florianovou, metodikem EVVO)

Pandas are mammals, which are about 1,6-1,9 meters high and have about 75-160 kilograms. They belong to bears. They live only in China in bamboo forests. Pandas are the national symbol of China. Panda has a black-colored coat with a characteristic pattern .It is not only one of the most famous and the rarest mammal in the world, but also the most endangered. It is similar to bears, but it has got a lot of common features of the beasts. Originally it was a typical predator, but today panda is a peaceful vegetarian, feeding on bamboo. Pandas meet with others only during the mating. 5 months after the baby is born. It is about the size of 15 cm and just 100 g, sometimes less than 100g. The baby is blind, bare and helpless. Then the baby stays with her mother for about a year and half. It is a lonely animal that spends two thirds of the day hunting and eating food, then it rests. Panda can climb trees, but it uses this ability only when it is threatened by enemies. Panda has no den or a resting place. It lives in a bamboo forest because there the climate is nice and wet. Panda has a thick waterproof coat, which protects it against this climate. Pandas are predators, but they eat plant food, mainly bamboo, which they need to survive. Bamboo has little nutritional value, so panda has to eat 10-20 kg of bamboo every day. Panda´s diet besides bamboo includes other plants and bird eggs and sometimes they eat insects because insects are a good source of proteins. Panda does not need sight to find food, so it has this sense developed weakly. Previously, they were one of the panda's principal enemies, even now they are responsible for its gradual extinction. Chinese people build new villages and cut bamboo forests. Pandas are afraid of people and can´t migrate to fertile forests. Nowadays a lot of reservations have been built for pandas, but it is not enough. They are still in danger. In the world we can find only 900 pandas. Sources: • • •

http://www.giantpandaonline.org/naturalhistory/description.htm http://www.bbc.co.uk/nature/life/Giant_Panda http://wwf.panda.org/what_we_do/endangered_species/giant_panda

23


Albinismus Barbora Bečvářová, Natálie Václavová, Sekunda A Čas od času se narodí živočich, kterému chybí pigment – tahle zvláštnost ho ale mnohdy stojí život. Albínům chybí enzym potřebný při tvorbě tmavého kožního barviva (melaninu). Čím méně má jedinec hnědočerného melaninu v buňkách, tím je světlejší. Tvorba ostatních pigmentů ale není ovlivněna a tak může být u albínů zachováno například žluté zabarvení. Albíni často špatně vidí, protože jsou světloplaší, nemohou pobývat déle na slunci a snadno se spálí kvůli nedostatku pigmentu. Albín dost často není tak životaschopný jako normálně zbarvený jedinec, bývá slabý, náchylný k různým nemocem, někdy dokonce předčasně umírá dřív, než stačí dospět. Tato porucha se vyskytuje u všech živočišných druhů i u lidí. Bílé zvíře je ve volné přírodě velmi nápadné, proto se často stane kořistí nějakého dravce dříve než stačí dospět. Tak ani nemá možnost předávat své geny potomkům a neobvyklé zbarvení zanikne tak rychle, jak vzniklo. Větší šanci na přežití mají albíni, kteří se narodili v zajetí – žijí v chráněném prostředí a někdy se dokonce stanou zakladateli linie bíle zbarvených zvířat. Mezi nejslavnější albínské savce patří gorilí samec Fiocco di Neve (Sněhová vločka) ze Zologické zahrady v Barceloně. Bílý samec gorily Sněhová vločka

I mezi rybami, a dokonce i v hmyzí říši lze najít albíny. Žijí však velmi krátce. Nově objevený aligátor z Louisiany je důkazem, že tuto genetickou anomálii mohou mít i velcí plazi. Donedávna se vědělo pouze o bílých hadech s červenýma očima, u nichž albinismus není na závadu. Přebývají v tmavých jeskyních, kde nikdy nesvítí slunce. Bílý aligátor

Průměrná šance na narození albínského dítěte je 1:17 000. Každá společnost přímá tyto bílé jedince jinak. Afričtí albíní se ne náhodou dožívají průměrného věku dvaceti let. Jedním z důvodů je to, že na žhavém africkém slunci jejich kůže nesmírně trpí a na opalovací krém s vysokým ochranným faktorem často nemají peníze. Jejich kůže tak rychle stárne a tito lidé předčasně umírají na rakovinu kůže. Větší nebezpečí ale africkým albínům hrozí od jiných lidí. Albíni jsou často zabíjeni, protože podle některých pověr mají amulety z částí těla albínů magickou moc. Bohužel se v chudých zemi stále nacházejí lidé, kteří jsou schopni za 1000 dolarů (v přepočtu cca 19 500 Kč) zabít nevinného člověka. Albínům nehrozí nebezpečí jen od anonymních vrahů, ale i od příslušníků rodiny. Narození albínského dítěte například v Ugandě je považováno za neštěstí pro celou rodinu. Tu může od kletby osvobodit jen zabití vlastního dítěte. Chladnokrevní zabijáci se obhajují větou: „Vždyť je to zeru!“ Zeru znamená hanlivé označení pro albína, v překladu přízrak nebo příšera. V některých případech albíni přijdou jen o končetiny, v horších o svůj život. Zdroje: • • • •

Ondráčková Eva: Nejcennější amulet? Hlava albína! Planeta Země, listopad 2010, str. 34 – 36 http://www.oko.cz http://www.abc.blesk.cz http.// www.risezvirat.estranky.cz/clanky/primati.

24


Vývoj člověka Pavla Sedláčková, Veronika Prokešová, Kvarta A – Sekunda B Veškeří naši předkové pochází z Afriky. Na světě jsme se objevili před 7 milióny lety. Vyvinuli jsme se z jednouchých primátů, našimi nejbližšími příbuznými jsou gorila, orangutan a šimpanz. Největším příbuzenským znakem je chůze po dvou, která se vyvíjela 3 milióny let. K předkům dnešních lidí jsou řazeny živočišné rody: Australopithecus (žil před asi 4 - 2 mil. let) Australopithékové již chodili po dvou nohou a díky volným rukám začali používat první primitivní nástroje. Ty jim umožnili odřezávání masa ze zvěře a následném konzumování, což napomohlo ke zvětšování mozkovny. Homo habilis, člověk zručný (před 2,7-1,5 mil. let). Tento druh už byl ve vývoji přece jen dál a nástroje si tak vyráběli sami, zejména tzv. ,,sekáč“, který sloužil právě k již zmiňovanému okrajování masa. Ovšem lovení zvěře moc v oblibě neměli, s tímto jim však napomohli supy, kteří často kroužili nedaleko míst nějakého mrtvého zvířete. Homo ergaster – člověk dělný (žil zřejmě před 1,5 - 1,9 mil. let). Tito předci jako první ztratili pokryv těla. Také již začali aktivně lovit a to způsobem uhnání zvěře a jejího následného pronásledování. Byli to také první předci, kteří opustili Afriku. Homo erectus – člověk vzpřímený (žil před 1,8mil. - 60 tis. lety) Tento druh již vyráběl mnoho druhů nástrojů a jako první také používali oheň. Živili se zejména zvěří, ale, nepohrdli ani rostlinnou potravou. Homo heidelbergensis (výskyt před 600-400 tis. lety), bývá již řazen některými vědci mezi druh Homo sapiens. U tohoto druhu byl zjištěn gen řeči, díky kterému se zřejmě dorozumívali. Také jako první z lidí konal pohřební rituály. Z nástrojů používal zejména nože, oštěpy, kopí, vyráběli je z kostí nebo rohů zvířat. Vyskytovali se hlavně poblíž horkých pramenů. Neandrtálec (žil před 600-30 tis. lety), byl to vlastně již skoro dnění člověk, patří do druhu Homo sapiens neanderthalensis. Vyhynul díky oteplování, na které nebyl připraven. Stravoval se zejména masem, a to kopytnatci, které většinou ubodal nožem či kopím, lovil mamuty. Také u nich bylo dokázané léčitelství zlomenin a některé operace, jako třeba otřes mozku, kdy vyškrábali dírky do lebky, aby otok splaskl Homo sapiens, to jsme již vlastně my, dnešní lidé. Na scéně dějin jsme vlastně jen krátko, ani dosud nevíme pořádně jak dlouho, snad 800 tis. let, ale možno, že i mnohem méně. Potkávali jsme se s neandrtálcem. Náš podruh Homo sapiens sapiens, neboli člověk dnešní ho kdysi před 20 000 lety Kostra neandrtálce vytlačil ze zemského povrchu Zdroje:

• • •

návštěva Anthroposu http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e8/Neanderthalensis.jpg http://shawgerdawger.glogster.com/survival-of-the-fittest/

25


Body in numbers David Holub, Tercie A – Prima B Bones: The hardest bone is a drumstick bone. It can hold 2, 5 t, if you pull. Lungs are organs that give us an opportunity to breath. While coughing the air goes out from your lungs about 900 km per hour. For measurement while sneezing it is only 270 km per hour. Blood: Liver can detoxicated 2000 liters of blood per day. If you have only 7 liters of blood, it goes around many times during a day. One billion of red blood cells transport oxygen to spleen. If you measure all vessels in your kidneys, you would get about 50 km. Brains vs. hearth: 100 billion nerve cells are in brain and they have 100 trillion connection. Brain represents only 2% of total body weigh, but it consumes 20% of oxygen in the body. Nerves: 770 000km is the length of all nerves in body. This number is similar to the journey from earth to moon. The nerve signal is 430 km fast. Muscles: The fastest movement of your body make the eye wings. They need just one thousandth of a second for their movement. Your body consists of 640 muscles and you use 400 for movement. Sources: •

http://texts.iddqd.cz/lidske-telo-v-cislech

Famine Natálie Vanková, Tercie A – Prima B, Soňa Řezníčková, Kvarta A - Sekunda B It is widespread scarcity of food. Usually it’s accompanied or followed by regional malnutrition, starvation, epidemic, and increased mortality. Most often is famine in Africa, specifically in Ethiopia, Sudan. Without help from OSN would Africa never couldn’t deal here problems. Africa is the poorest continent on this world. But the biggest famine in the history happened in China in 1959-1961 where died 30 millions of people. This problem can heave people of all ages. Children in hunger are more in risk than adults. For women is terrible to see her child die. The scientists are trying to develop edible bugs. The international organizations which interested in this problem are FAO, UNICEF, WHO. Eat sparingly. How we help them? Do not throw the food into the trash, give money to some different types of foundations or send a dms. Famine is widespread scarcity of food. The biggest organization who helps people in famine is FAO and UNICEF. Usually it’s accompanied or followed by regional illness. The biggest famine was in 20ct, in China. Here is some reset of famine. Children in hunger in Africa Sources: • • • •

http://library.thinkquest.org/10136/famine/famitq.htm http://dumfinanci.cz/ekonomika/hrozi-svetu-hladomor http://translate.google.cz/?hl=cs&ie=UTF-8&tab=wT#cs|en|zdroje http://news.bbc.co.uk/2/hi/in_picture s/4951242.stm

26


Civilizační choroby František Burian, Lukáš Denk, Kvarta A – Sekunda B Civilizačními chorobami nazýváme onemocnění , která se projevují u lidí ve vyspělých zemích. Jsou to onemocnění vyvolaná životním stylem, špatnou životosprávou, nevhodnými stravovacími návyky a nemalou úlohu zda hraje faktor stresu. V následujícím přehledu jsou uvedeny nejčastější civilizační choroby, se kterými se setkáváme v České republice. Ateroskleroza: Je zapříčiněna ukládáním tukových látek v tepnách, kterými poté neprotéká krev. Infarkt myokardu: Je způsoben přerušením krevního zásobování části srdce. Dojde k uzavření srdeční tepny a vytvoří se krevní sraženina. Je způsoben zejména špatnou životosprávou. Lékařská pomoc musí být poskytnuta do dvou hodin. Infarkt s pozná podle prudké bolesti na hrudi vystřelující do ramene. V takovém případě nelze s vyhledáním lékařské pomoci vůbec váhat. Cévní mozková příhoda: Jedná se o poruchu prokrvení okrsku mozkové tkáně, mozek není okysličen a člověk s mrtvící prostě do pár minut umírá. Často souvisí s hypertenzí. Hypertenze: Je to vlastně vysoký krevní tlak v tepnách. Tuto nemoc má 20% lidí v České republice. Je způsoben hlavně stresem, obezitou a kouřením, je charakterizována vysokým krevním tlakem s hodnotami nad 140/120 mm Hg. Tlak se s pokročilým věkem často zvyšuje. Obezita: K obezitě dochází především tak, že energetická rezerva stoupne nad obvyklou úroveň. Tímto problémem trpí v ČR přibližně 40% obyvatel a tlustých lidí a zejména otylých dětí stále přibývá. Jednouchou pomocí by bylo vydatné a pravidelné cvičení, a to i v hodinách tělocviku ve škole. Ale zejména těm, co to potřebují nejvíce, se obvyklé chce cvičit nejméně a tělocviku se často s podporou rodičů vyhýbají. A také prospělo pravidelné a rozumné stravování. Diabetes mellitus (Cukrovka): Diabetes I. Typu (dědičný): Ničí buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulín. Diabetes II. Typu (vytvořený): Jedná se o získanou formu cukrovky. Toto onemocnění vzniká zejména nevhodnými stravovacími návyky a přejídáním, objevuje se s přicházejícími roky. Syndrom vyhoření: Jedná se o psychický stav vyčerpání. Projevuje se u lidí, kteří v zaměstnání pracují s větším počtem lidí a jsou s nimi v každodenním kontaktu. Jedná se především o lékaře a učitele, kteří jsou pod trvalým psychickým tlakem. Zdroje: • http://ireferaty.lidovky.cz/322/4257/civilizac ni-choroby • http://civilizacnichoroby.zdrave.cz/civilizacni-choroby/ • http://gerstner.felk.cvut.cz/biolab/X33BMI/r eferaty/2006_2007_ZS/1615/HAVLIN_civil izacni_choroby.pdf • http://cs.wikipedia.org/wiki/Civiliza%C4%8 Dn%C3%AD_choroba

Příprava dietního občerstvení žáky a mísa podporující civilizační choroby dodaná firmou

27


Průzkum sportování na Gymnáziu Globe Lukáš Lobpreis, Martina Hlaváčková, Taras Romanchuk, Kvarta A – Sekunda B Aktivní sport je takový druh sportu, že ho dotyčný jedinec přímo vykonává a naopak pasivní sport je ten, který člověk pouze sleduje (například v televizi nebo přímo zápas na hřišti). Individuální sport vykonává jedinec sám (nepotřebuje nikoho dalšího). Sport v kolektivu je takový sport, na který je potřeba více lidí (např. fotbal, hokej,…) a většinou se sportovci setkávají v klubech, oddílech, popř. kroužcích. Průzkum sportování byl na Gymnáziu Globe, s.r.o. prováděn formou ústních dotazů, které pokládali žáci Kvarty A – Sekundy B žákům jednotlivých tříd v hodinách tělesné výchovy. Osloveni byli žáci od prvního po osmý ročník gymnázia; dotázaných bylo celkem 67 žáků. Jejich odpovědi byly zaznamenány autory dotazníku a poté statisticky vyhodnoceny. Žákům byly položeny následující otázky: 1. Sportujete aktivně nebo pasivně? 2. Provozujete individuální nebo kolektivní sport? 3. Sportujete doma nebo na veřejných prostranstvích? 4. Věnujete se sportu pravidelně nebo příležitostně? 5. Zvolili jste si sport pro své zdraví nebo pro zábavu? Na nižším stupni gymnázia převážná většina žáků sportuje a dokonce aktivně na veřejném prostranství (hřiště, veřejné posilovny,…). Na vyšším stupni skoro všichni sportují a to převážně aktivně. Všichni až na jednoho sportují na veřejném prostranství. Pokud se na gymnázium podíváme celkově, tak výsledky jsou takové: sportuje nad 85% dotázaných studentů a více než 85% ze sportovců sportují aktivně. Největší část studentů sportuje v kolektivu a pravidelně. Co se týče důvodu sportování, tak vede sport pro zábavu (zhruba 60%) nad sportem pro zdraví. Chtěli bychom doufat, že také zastupitelé naší městské čtvrti přijmou pozitivně náš průzkum a zájem o rekreační sport. Že se také v naší škole otevře možnost revitalizovat vnější hřiště pro míčové hry, které nám bude volně přístupné i mino hodiny tělocviku. Existuje přísloví: „Sportem ku zdraví…“, ale ne nadarmo si tam lidé dodali část: nebo k trvalé invaliditě. Vrcholoví sportovci často trpí již v brzkém věku kloubními a jinými potížemi, takže sport určitě ano, ale všeho s mírou!

28


CHALOUPKY Kristýna Červinková, Ondřej Pavka, Tercie A – Prima B V loňském roce jsme se zúčastnili školy v přírodě v lokalitě Chaloupky. Ekocentrum Chaloupky, o.p.s., se nachází v blízkosti malebné vesničky Kněžice na pomezí Třebíče a Jihlavy, tedy ve východní části Českomoravské vysočiny. Středisko, které bývalo dříve loveckým zámečkem, slouží k pořádání různých konferencí, seminářů, přírodovědných přednášek apod. Na škole v přírodě jme absolvovali velké množství různých výukových programů, ale i zábavných a někdy adrenalinových her. V rámci těchto aktivit jsme se naučili poznávat různé druhy bylin a stromů. Seznámili jsme se rovněž s pěstováním různých druhů zeleniny a s chovem hospodářských zvířata místní miniekofarmě. Vyzkoušeli jsme si také roubování ovocných stromů, co obnáší být včelařem a jak chutná mez z různých rostlin. Prozkoumávali jsme i různé typy okolní krajiny – louky, lesy a rybník, kde jsme při brodění sbírali hmyz a rostliny jako správní biologové. Na závěr našeho týdenního pobytu jme uspořádali malou konferenci, v níž jsme shrnuli naše nově nabyté znalosti. Týden na Chaloupkách nám přinesl spoustu nových zážitků a vědomostí a pomohl nám poznat své spolužáky i z jiné stránky.

Záběry z pobytu

29


Projekt Vzduchoplavec Kráčmera Natálie Vanková, Tercie A – Prima B, Daniel Klíčník, Sekunda A Vzduchoplavec Kráčmera je naučný projekt určený pro žáky základní školy. Žáci 4. – 5. tříd jej mohou využít např. ve svých hodinách vlastivědy, žáci 2. stupně se mohou zapojit do projektu tak, že pomohou natočit České televizi díl o jejich vlastním městě. Do projektu se mohou zapojit všechny školy v České republice. Cílem projektu je naučit děti zábavnou formou něco více o českých městech a jejich historii. Na programu České televize je projekt k vidění jako seriál Vzduchoplavec Kráčmera a jednotlivé díly seriálu mohou být využity jako pomůcka např. při hodinách vlastivědy na 1. stupni ZŠ. Naše škola se tohoto projektu účastní jako jediná škola Z Jihomoravského kraje a my tak máme možnost přiblížit ostatním českým a moravským školám Brno našima očima. Realizace projektu u nás začala již v září. Televizním scénáristům jsme předložili náměty, které by podle nás měly při představování Brna zaznít a pomáhali jsme hledat hlavní téma „našeho dílu“. Při této práci jsme se sami dozvěděli o Brně a a naší městské části Vinohrady mnoho nového. Na co jsme se ale těšili nejvíc, byla přítomnost několika našich spolužáků při natáčení brněnského dílu. Jejich výkony byly opravdu profesionální! Ale ani ostatní nezůstali ochuzeni o okamžiky slávy. Během školního roku jsme se zúčastnili několika workshopů, kde jsme se naučili jak vytvořit scénář, jak se chovat jako režiséři nebo herci, jak tvořit hudbu nebo stříhat film. Každý z nás si našel práci, která mu nejvíc vyhovuje. Třeba ho nakonec tato práce bude bavit celý život!

Několik záběrů z hereckého workshopu sekundy a tercie

30


Kapky jarní rosy Vladimír Kluska, 1. A, SŠKNP Černé ohořelé stěny a za nimi plápolající sytě oranžový oheň, dřevěné trámy spálené na uhel, do vzduchu se vznáší hutná černá oblaka. Špatně se ti dýchá, kouř tě dráždí v plicích. Vidíš to dílo zkázy, to, co zbylo z kdysi tak pevného, krásného útočiště. Tvého útočiště, místa, kde ses cítil bezpečný, kde jsi byl tím, kým doopravdy jsi a nikdy jsi ani na okamžik nepomyslel, že by se mohlo něco změnit. Do vzduchu trčí zčernalý komín, ze kterého vychází kouř, který stoupá ve spirále vzhůru, nevidíš slunce, někam se schovalo. A po tváři ti stékají slzy, berou s sebou šedý prach a tvoří klikaté cestičky směrem dolů… Stojíš na místě a bojíš se pohnout, otočit se, udělat krok. Mrazivý vítr ti zaduje do zad a pro tebe je to jakoby říkal: Pojď…, zve tě kamsi dál, za zčernalá pole. Nohy se ti klepou, je ti zima, ale ty se otáčíš a černé pozůstatky srubu zanecháváš za sebou. Jdeš pustou planinou, na obzoru je jen pár zkroucených stromů, shrbených, jako by nesly tíhu samotných nebes, kde křičí lidé přepadávající přes okraj obrovské mísy a padají dolů na tebe, vidíš, jak padají pod mraky, kousek od tebe, jejich těla sebou škubou, naráží do země, která se začíná otřásat, jak v dálce zní děsivé bubny. Naskakuje ti husí kůže, vidíš, jak se k tobě blíží zástupy obrysů těl, spíše jen tvarů zdánlivě je připomínající… Nevidíš jim do tváře, jsou rozmazané, jako inkoust na vlhkém papíře… Jdou blíž a blíž k tobě, bojíš se, ale zároveň jsi zvědavý. Ne na to, kdo jsou, kým byli a proč tu jsou, ale na to, co je za nimi. Za nimi totiž vidíš jasnící se oblohu, paprsek slunce krouží pod černými mraky jako žlutá stužka vlnící se na pramenu zářivých vlasů usměvavé krásky. Bubny duní, ztrácíš zem pod nohama, klopýtáš a zmítáš se v závalu těl, ale jdeš stále dál, nezastavuješ se, neohlížíš se zpět, ani se nedíváš na strany. Jdeš vpřed, za světlem. A tu, na kraji zeleného lesa, kde začíná svěží čerstvá tráva, stojí dívčina s dlouhými zlatými vlasy po pás a blankytně modrou sukní. Zasměje se, a i když je daleko, zní to pro tebe jako tóny stvořené něžnými prsty zlehka se dotýkajících strun harfy. A ty se rozeběhneš vpřed, utíkáš za ní, mezi statné listnaté stromy, pod nohama ti křupe listí, větvičky, šustí tráva… Svět kolem tebe najednou ožívá. Dívka se mihne kdesi před tebou mezi stromy, vidíš, jak její vlasy povlávají tu mezi větvemi, tu zase za kmeny mladých stromů. Vybíháte z lesa a ty jsi skoro za ní, natahuješ ruku směrem k té její, která k tobě směřuje a říká ti: Chyť si mě! A ty si ji chytneš. Oba se zastavujete a ty si uvědomíš, že stojíte na vrcholku nevysokého kopce a dole v údolí teče modravá řeka obklopená stromořadím a na louce porostlé jarním kvítím se pase stádo srn. A ty konečně vidíš její tvář zblízka, její krásné, hluboké oči plné porozumění, soucitu a naděje, její plné rty uklidňující tě, že vše bude dobré. A vše taky dobré bude. Běžíte dolů, bosýma nohama stíráte kapky jarní rosy z tenkých stébel trav. A slunce se na tebe zvysoka směje, hlídá tě na cestě dál. Abys jej vždy viděl.

31


Vlna pod hladinou Radka Suchyňová, 1.A, SŠKNP Klidný šepot. Mořská voda narážející do mohutných skalisek útesů. Zpěněný příboj, zpěv racků. Tahle písnička mě ráno probouzí a večer je mi ukolébavkou. I když se ráno probudím úplně jinde, než kde jsem usínala, píseň moře mě následuje stejně věrně, jako Měsíc svou Sluneční milenku. Stokrát jsem se snažila, stokrát neutekla. Jsem vlna, a před vodou se neschovám. Před sebou nikdy neuteču. Čas míjí, už jsou to měsíce od doby, kdy jsem viděla dva delfíny, jak se prohánějí po širém moři. Skotačili spolu, potápěli se a hráli si. Byli volní. Jak jsem jim záviděla. Jsou to už měsíce… Nebo jen hodiny? Kdo ví. Čas se tak vleče. Když jej nepotřebujete, omotá se vám kolem kotníků a svůdným hlasem šeptá: „Dám ti všechen čas světa, má milá…“ Pamatuji se na doby, byla jsem ještě malá vlnka, kdy jsem si myslela, že za jeden den se dá obeplout celý svět. Hodiny jsem si hrála se svými sourozenci na honěnou, objevovali jsme poklady a smáli se starým a pomalým želvám. Byli jsme tak nedosažitelní. Pamatuji se na den, kdy jsem se smála malé rybce, kterou vynesla větší vlna z temných hlubin do prosvětlených vod, že nedokáže plavat na hladině. Byla jsem pyšná na to, že se proháním širým oceánem rychleji než samotný vítr, který mi cuchal mé zpěněné vlasy a zpíval svou nekonečnou píseň. Pošetilá, hloupá malá vlna. Pamatuji si, jak se na mě ta rybka vlídně usmála. Tehdy jsem si myslela, že je hodná, ale možná cítila spíš soucit. Nabídla mi, že mě naučí potápět se. Ale proč bych měla chtít umět plavat pod hladinou? Je tam snad něco zajímavého? To asi ne. Celé dny potkávat ty samé němé a studenokrevné ryby. A když se potopíte o něco hloub, všude samá tma. Žádné vzrušení, radost ani zábava. Brázdit širý oceán sem tam, dokola a dokola, ó to se mi nikdy neomrzí… Od té doby kolem mě protekla spousta vody. Bílá pěna zešedla, moře ztratilo svůj lesk. Místo zpěvu racků poslouchám troubení lodí. Z malé, živé vlnky se stala osamělá vlna, která každý den lituje, že neposlechla malou moudrou rybku, která ji chtěla něco přiučit. Kdybych uměla plavat pod hladinou … stačilo by mi jen jednou se potopit, nadechnout se a rozplynout. Stala bych se součástí té masy vody, která mi je vězením. A proto hledám, a neztrácím naději, že jednou objevím svoji rybku, která mě naučí plavat pod hladinou.

32


Země jako živel Petr Klouček, 1.A, SŠKNP Země je součástí vesmíru, který je nekonečný, příroda s námi nadmíru, vede boj neskutečný. Země si zahrává s lidskými životy, marně nás nabádá „chraňte své jistoty. Čistý vzduch a čisté vody není nikdy dost, krásné lesy, modř oblohy, jsou nám pro radost. Přírodní krásy musí jít stranou, když sopka vybuchne, všichni tam padnou. Náš obdiv patří ohromné síle přírody, před níž člověk nemá záchrany, ať je to zemětřesení, neb vlna tsunami i přes vědecký pokrok nemáme ochrany. Pokud chce člověk i nadále žít na Zemi, měl by respektovat přírodní zákony. Lidé se snaží vyvíjet smrtonosné zbraně, příroda je vždy překvapí, ví jak na ně.!

33


Moderátoři sekce starších žáků Ekologické konference 2011 - Mária Brindzáková a David Sidmund Vás vítají na letošní konferenci 2011. Průvodci a organizátory akce budou přednostně studenti Septimy.

34


Využití pouští Jaroslav Fabeš, Jan Zimovčák, Sexta A - 2.K

V dnešní době existují různá využití i pro tak nehostinná místa, jako jsou pouště. Například projekt Sahara Forest, který se snaží ukousnout kus pouště a udělat z něj oázu bohatou na flóru i pitnou vodu. Tento ambiciózní projekt se pokouší obrátit nynější fakt, že planeta je 2x prašnější než před 100 lety. Už dříve se objevily snahy o využití pouště, ale až dnes technologie umožnily se této problematice věnovat a tvořit ambiciózní a zajímavé projekty. Jiný způsob pro využití písčitých oblastí našel americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Projekt Desert RATS (Research And Technology Studies – Výzkumné a technologické studie, ale v překladu také „Pouštní krysy“) měl za úkol otestovat vesmírné vybavení, materiál a vozidla. NASA si vybrala pouště právě pro kopcovitý a suchý terén, které nabízejí jako náhradu za podobný povrch Marsu či Měsíce. Testování se konalo v arizonské poušti na jihozápadě USA a proběhlo již jeho třinácté trvání. Kosmická vozidla řídila lidská posádka, ale v případě potřeby mohou být řízena dálkově. Jak je již v dnešní době známé, světu vládnou zbraně a technika. Proto není divu, že se tento fakt dotkl i pouští. Probíhá zde mnoho veřejnosti známých konfliktů (např. v Afghánistánu, Iráku), ale stejně tak i výcvik jednotek či testování prototypů nových zbraní. Pouště nabízí široké spektrum využití, a je pouze na nás, jak dobře, či špatně se ho chopíme a využijeme jej. Nesmíme jako druh člověka samozřejmě zapomenout na zvířata, pro které to je jejich domov.

Zdroje: • • •

Svět poznání, nakladatelství Marshall Cavendish ČR, 1998 http://www.national-geographic.cz/2011/01/22/az-se-poust-zazelena/ http://www.lidovky.cz/nasa-testovala-v-arizonske-pousti-budoucivesmirna-vozidla-pli-/ln_veda.asp?c=A100918_104420_ln_veda_mev Jeden z autorů příspěvku

35


Dezertifikace a boj o půdu Jan Tomešek, Sexta A - 2.K V chudých oblastech na naší zemi existuje mnoho lidí, kteří den za dnem bojují o přežití, pro vodu musí chodit několik kilometrů a jídlo si shánějí jen velmi těžce, umírají na nedostatek potravy, podvyživení, celkové vysílení. Napadlo nás někdy, že za několik let se ve stejné situaci můžou objevit naše děti nebo vnoučata? Lidstvo má talent ničit nebo poškozovat nenahraditelné přírodní zdroje, do kterých se počítá I půda. Něco zcela nenahraditelného, co nám všem dává nezbytné plodiny k žití se léta poškozuje třemi hlavními způsoby a to zhutňováním, erozí a desertifikací. Těžké pracovní stroje na obdělávání polí udusávají půdu, do které se nedostává dostatečné množství vzduchu, voda se do takto znehodnocené půdy nevsakuje a stéká, čím může tvořit sesuvy půdy. Eroze, tedy rozrušování a následný odnos půdy vzniká při nerozumném hospodaření. Například v Číně se vysazují plodiny i na strmé kopce, i když hrozí nadměrné riziko půdní eroze, protože půda zde není prorostlá kořeny a tak jí nemá co držet. Desertifikace je proces rozšiřování pouští, při němž se znehodnocuje více a více půdy. Lidstvo znehodnotilo již 20 mil km2, což je rozloha USA a Kanady dohromady. Přitom do roku 2030 bude potřeba o 30% více obilnin než dnes. Desertifikace je proces rozšiřování, postupu pouští. Pouštní oblasti zabírají v současné době asi 1/8 povrchu souše. Každý rok se v poušť změní 60 000 km2 dříve úrodné půdy. V současné době se s desertifikací potýká 10-20% všech suchých oblastí. Příčinami jsou zejména maximální snaha o využití veškeré úrodné půdy, spásání porostu hospodářskými zvířaty, s čímž je úzce spojeno odlesňování, klimatické změny a eroze. Dalším problémem souvisejícím se šířením pouští je, že písek dokáže poškodit zdraví i lidem za oceánem. Může docházet k respiračním potížím a další onemocnění díky tomu, že pískem se mohou přemisťovat i různé bakterie a plísně. Africké prachové bouře mohou ale ovlivňovat i jiné ekosystémy, například ovlivňovat amazonský prales, poškodit korálové útesy v Karibiku nebo poškodit růstovou schopnost rostlin na Floridě. Napravit škody můžeme užíváním vhodných hospodářských metod, také například zákazem kácení dříví na otop a osazovaní dřevinami. Čínská vláda se rozhodla vybudovat tzv. Zelenou zeď, která měří okolo 7000 km. Bariéra zelených stromů a porostů křovin se táhne napříč severními provinciemi Číny. Inspirovat se nechala také Afrika, kde se na jižním okraji Sahary vybuduje Zelená zeď od Senegalu až po Etiopii.

Zdroje: • • • • • • •

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=454689 http://zpravy.idnes.cz/zahranicni.asp?c=A100618_160224_vedatech_ipl http://www.gep.szm.com/04%20dezertifikacia/dezertifikacia%20vysvetlenie.html http://tomas-psika.byl.cz/globalni_oteplovani_clovek.htm http://desertifikace.own.cz http://slunecnik.zholesova.cz/web/2007/09/01/desertifikace/ Charles C. Mann: Naše dobrá zem. National Geographic 9/2009, str. 88-113

36


Hrozí nám stěhování národů za vodou? Klára Prokopová, Nikol Janečková, Septima A - 3.K Až donedávna byla voda považována za něco samozřejmého a všichni jsme nějakým způsobem přivykli k neustálému přísunu vody po otočení kohoutku v kuchyni či koupelně. Jakmile se ale přihodí havárie a voda nám třebaže jen na pár hodin přestane téct, uvědomujeme si ve velkém, k čemu všemu vodu potřebujeme. Ať už je to ranní hygiena, vaření čaje nebo jen obyčejné domácí práce. Zřejmě si ale nedokážeme představit ta místa na světě, kde je pitné vody opravdu jen minimum a na její nedostatek umírají denně tisíce dětí a dospělých. Je to více než miliarda lidí na celé planetě, kteří nemají přístup k nezávadné pitné vodě. Proto jsou nuceni pít vodu kontaminovanou, která obsahuje různé škodliviny, a ty se tím pádem dostávají do našeho těla. To zapříčiňuje například různá průjmová onemocnění, která vedou k závažným zdravotním problémům, včetně naprostého odvodnění těla. Ročně na následky těchto chorob jako je úplavice či cholera umírá více než 1,8 milionů dětí. Voda tvoří kolem 80% našeho organismu, je tedy důležitá pro správnou funkci orgánů, odvádění škodlivin z těla a dlouhodobá dehydratace vede ke ztrátě vědomí a následné smrti. Bylo zjištěno, že zlepšení hygienických podmínek a poskytnutí hygienických pomůcek by snížilo úroveň výskytu těchto onemocnění až o 68% a zároveň i úmrtnost o 28%. Problémem není ani tak nedostatek vody samotné, jako vody zdravotně nezávadné. Existují a v praxi se i uplatňují technologie, které tento problém pomáhají lokálně řešit, i přesto všechno ale více než polovina obyvatel více než deseti afrických států nemá přístup k pitné vodě. V Asii se tento problém týká zhruba o 300 milionů obyvatel. Průzkumy uvádějí, že průměrná vzdálenost, kterou musí člověk ujít v Africe či Asii, kde je tento problém nejvíce rozšířený, je kolem 6 kilometrů. Nejde však jenom o chůzi samotnou. Většinou ji mají totiž na starost děti, kterým je pak upíráno vzdělávání, a ženy, které pak ztrácejí čas a nemohou kvůli časovému nedostatku praktikovat jinou, výdělečnou činnost. Kyselé deště jsou jedním z největších problémů, spojených s pitnou vodou, hned po suchu. Způsobují totiž přenos škodlivých látek ze vzduchu (látky jsou navázány na vodní páry) na zem a tím pádem se škodliviny dostávají do podzemních a povrchových vod. I když se vědci snaží kyselé deště eliminovat a zabránit tím i znečištění zdrojů vody, pořád nenalezli opravdu účinný způsob. Humanitární projekt Children´s Safe Drinking Water (CSDW), jenž bojuje s pitnou vodou, nedávno přišel také do České republiky. Program, který má za cíl snížit úmrtnost lidí spojenou s nekvalitním zdrojem vody a zpřístupnit pitnou vodu všem, využívá nízkonákladové technologie, kterým přímo na místě vodní zdroje čistí. Jeden balíček přípravku, vsypaný přímo do kontaminované vody, dokáže vyčistit zhruba 10 litrů. Voda s práškem se zamíchá, nechá pět minut odstát a škodlivé usazeniny se pak jednoduše přefiltrují přes klidně i takový primitivní „filtr“ jako je třeba čisté plátno. Jeden balíček přípravku vyjde zhruba na 10 centů, což znamená, že pokud bychom

chtěli jednomu dítěti zprostředkovat vodu na celý rok, vyjde nás to v přepočtu jen na 150 Kč.

Humanitární projekt Children´s Safe Drinking Water

Dle nedávné studie bylo zjištěno, že zásahem člověka do koryt řek a jiné různé typy znečištění, ohrožují vodu téměř pro 5 milionů lidí, především v Americe a Evropě. Autor studie také dodal, že více než 30 řek, z celkových 47 největších řek světa, je 37


v minimálně středním ohrožení, co se týče zásob vody a přítomnosti různých druhů živočichů. Novým ohrožením podle vědců by mohly být i geneticky modifikované potraviny. Do řek odtéká například voda z polí, kde se pěstuje kukuřice a zároveň se do ní dostávají insekticidy, které jsou součástí této geneticky upravované kukuřice. Modifikované potraviny jsou ale rozšířené čím dál tím více, jen v USA se v roce 2009 sklidilo 85% geneticky upravené kukuřice. Nejčastěji jde o přidání insekticidních genů k odpuzování škůdců nebo zvýšení odolnosti vůči okolním jevům. Zdá se mi celkem pravděpodobné, že Američané či Češi by se kvůli zdrojům pitné vody klidně odstěhovali do jiné země či na jiný kontinent. V Evropě nebo USA nejsou takové velké rozdíly mezi jednotlivými státy, největším problémem by se tak zřejmě stal jen jazyk či přelidnění. V Africe či Asii je situace trošku jiná, lidé nemají peníze, aby se jen tak vzdali všeho, co tam mají a jednoduše se šli, jak se říká, o dům dál. Je ale na čase, aby si každý z nás uvědomil, co všechno tímto rádoby moderním a jednodušším stylem života pácháme. Je opravdu nutné pěstovat tyto geneticky modifikované potraviny? Nešlo to snad před pár lety bez nich? Není lehké představit si situaci lidí, kteří na naše chování doplácejí. My máme zatím všeho dostatek, dál si užíváme konzumního stylu života a řešení problémů necháváme na jiných. Však co, nás se to zatím netýká. Je to ale podle mě jen otázka času, kdy výsledky našich činů dopadnou na naše hlavy a my si až tehdy uvědomíme, co všechno jsme dělali špatně. Do té doby ale budou dál umírat lidé na nedostatek pitné vody a dál budeme pěstovat plodiny s geneticky upravenou informací a kontaminovat tím vodu.

Autorky příspěvku při jeho prezentaci Zdroje: • • • • •

http://zdrojeenergie.blogspot.com/2008/09/kysely-deste.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitná_voda http://denikreferendum.cz/clanek/6311-studie-zasahy-do-ricnich-koryt-ohrozuji-dostupnost-vody-ibiodiverzitu http://www.hyperbola.cz/index.php/Nedostatek-pitne-vody-je-celosvetovy-problem BIMKA, David. Pitná voda na dosah. Svět. 2011, 2, s. 15

38


Zkáza světových moří Božena Ďuríková, Tomáš Kos, Sexta A - 2.K V posledních měsících se hodně mluví o tom, že lidé loví více ryb, než musí, a bohužel o tom vypovídají i čísla. Lidé každoročně vyloví přes 80 milionů tun ryb z moře – jen pro představu se jedná o trojnásobek váhy všech obyvatel Spojených států amerických. Už jen tohle chování může v budoucnu vést k úbytku života v oceánech. Zarážející ale je, že až 90 % úlovku lidé hodí zpět do moře, a to kvůli oděrkám a dalším poraněním ryb, která si způsobí při tažení sítí po dně a následném vytahování na lodní palubu. Zhruba polovina živočichů zahyne při výlovu, a to proto, že jsou buď nechtěné nebo neprodejné. Mnoho tun ryb rybáři vrací do moře, ale ty už jsou buď mrtvé nebo natolik vysílené, že návrat do moře nepřežijí. Při rybolovu se také často v sítích objeví i kytovci, do háčků se někdy zachytí i ptáci. Podle průzkumu je do moře ročně vyhozeno 100 milionů mrtvých nebo smrtelně zraněných tuňáků, žraloků a rejnoků. V rybářských sítích také často umírají delfíni a velryby, odhaduje se, že se jedná 300 000 živočichů ročně. Uvíznutí v síti jim totiž znemožní přístup ke vzduchu a zvířata čeká smrt. Podobný osud potkává i mořské želvy a ptáky, kteří se za svým úlovkem pouštějí pod vodní hladinu. Velkým problémem současného způsobu rybolovu je, že sítě, které jsou taženy po mořském dně, decimují mořskou floru a do sítí se tak dostanou i živočichové, kteří vůbec nemají být loveni. Intenzivní rybolov tak nemá negativní dopad jen na živočichy, ale i na podmořské ekosystémy. Při lovu ryb žijících u mořského dna (například platýzů) se používá metoda vláčení sítí po dně (tzv. trawling), při níž dochází k devastaci mořského dna. Obnova mořského dna je pak záležitostí na desítky či stovky let. Jednou z nejoblíbenějších ryb, které se ocitají na talíři, je tuňák obecný. Velký rozmach obchodu s tuňákem nastal s rostoucí popularitou sushi od 70. let 20. století. Dříve se vyráběly z tuňáka jen konzervy pro kočky, dnes je tato ryba na pokraji vyhynutí. Podle vědců je dnes v mořích a oceánech jen 20 % ve srovnání se stavem před 40 lety. Ve vodách plave pouhých 3,2 milionu kusů. Proto také neustále roste cena této ryby – jediný kus tuňáka obecného může stát až 100 tisíc dolarů, tedy skoro dva miliony korun! To ale není nejvyšší cena, za kterou byl kdy tuňák prodán. Nejdražší tuňák se totiž prodal za 3 miliony korun! Evropská komise navrhuje zákaz obchodu s tuňákem obecným. Vědci tvrdí, že ryba kvůli rostoucí popularitě sushi patří mezi ohrožené druhy. Proto, aby návrh uspěl celosvětově, ale Evropská komise potřebuje získat na svou stranu dalších 90 zemí světa. Většina ze 27 členských států jej podporuje. Zákaz mezinárodního obchodu tak má v Unii velkou šanci uspět. Tuňák není bohužel jedinou rybou, která je nadmíru lovena,

39

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 zánik hrozí více než čtvrtině mořských živočichů, např. žralokům. Je to způsobeno tím, že mořští tvorové jsou loveni rychleji, než se může jejich stav přirozenou cestou obnovit. Rybí populace se snižují až do té míry, že hrozí jejich naprosté vyhubení. Existuje řada možností, jak s rybolovem ničícím moře přestat, ty jsou ale bohužel velmi nákladné. Mezi první patří používání jiných sítí, které by nepoškozovaly mořské dno a měly by úniková vrátka pro živočichy, co do sítě nepatří. Další možností je používání jiných háčků, na které se přiláká jen ryba, kterou lovec chce, a do háčků se tak nezachytí ptáci. Poslední možností jsou moderní technologie, které by pomocí zvukových vln odradily živočichy, kteří nemají být vyloveni. Autoři příspěvku

Zdroje: • • • • •

GREENBERG, Paul. Moře: Čas na změnu. National Geographic. 2010, 10, s. 78-89 http://www.wikipedia.org http://www.greenpeace.org/czech/cz/Kampan/Branime-nae-oceany/nadmerny_rybolov/ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/grafika/2010/09/09/grafika-prohlednete-si-nejvice-lovene-druhymorsky/ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=683243

Hosté Ekologické konference: Pan místostarosta MČ Brno–Vinohrady Ing. Jiří Pustina, ředitel SŠKNP, o.p.s., pan Mgr. Richard Jurečka, Ph.D. a pan Mgr. Radovan Šejvl ze sdružení EKIS

40


Himalájská škola Kristýna Ambrožová, Sexta A - 2.K V Himalájích existuje jedna opuštěná vesnice jménem Kargyak. Ta leží v severní části Indie v pohoří Zanskar. Její obyvatelé jsou zde naprosto izolováni od jakékoliv civilizace, potýkají se s náročnými klimatickými podmínkami (v zimě klesají teploty až na – 40°C) a žijí převážně z toho, co si sami vypěstují. V celé vesnici žije celkem 200 obyvatel, ale jen 10 z nich umí číst a psát. A jejich děti? Pokud dostanou možnost jít do školy ve městě, tak se do rodné vesničky už většinou nevrátí. České občanské sdružení SURYA si dalo za cíl zajistit místním obyvatelům vzdělání, jelikož někteří si nemohou dovolit cestovat do měst. V rámci projektu tohoto občanského sdružení byla postavena budova školy s kapacitou 60 dětí. Největší výhodou místní školy je to, že děti mohou přes rok chodit do školy a o prázdninách zase být se svými rodiči a pomáhat na poli. Škola je přízemní objekt se třemi třídami, chodbou, zádveřím a sociálním zařízením. Celá konstrukce budovy je vytvořena tak, aby využívala co nejvíce sluneční energie. Slunce během dne vyhřeje přes prosklenou jižní stěnu školy vzduch na chodbě až na 30°C a do večera se teplota udrží ve třídách na příjemných 15°C. Také díky solárním panel ům si učitelé mohou večer svítit, používat notebooky a satelitní telefon. Stavitelé použili čistě přírodní materiály. Objekt je z kamene a vnitřek tvoří trámy ze dřeva, příčky z nepálených cihel. Nastane-li extrémní počasí, tak se využívají i plechová kamna, ve kterých je spalován jačí trus. Rozpočet projektu zahrnuje náklady spojené s provozem školy na dalších 5 let a odhadovaná cena je 4,7 mil Kč. Někteří lidé si myslí, že pro nomádské národy je vzdělání škodlivé, protože jim bere jejich tradiční kulturu a vnucuje jim tu naši. Jak by ale skončili, kdyby neuměli číst, psát a počítat? I dnes prý cítí handicap, když se někteří neumí domluvit s přijíždějícími turisty a přitom by jim rádi nabídli své služby. Vláda uvažuje o tom, že by v horách postavila silnice. To by vedlo k tomu, že by sem přijížděli majetnější a podnikavější lidé z měst, aby skoupili zdejší pozemky – tím by zatlačovali pastevce dál do hor a tibetské tradice by pomalu vymizely. Proto se obyvatelé musí učit, aby mohli získat vzdělání a potřebné peníze pro svoji rodinu. Děti, musí umět nejen angličtinu, ale i rodnou zanskarštinu a úřední jazyk hindštinu. Budova solární školy v Kargyaku po roce prokazuje, že lze vybudovat ve vysokohorském prostředí školu, která bude energeticky nenáročná. Objekt je budován s tradičními prvky a v souladu s kulturními tradicemi. Nová budova školy, vytvořená v tak tísnivých podmínkám je ukazatelem toho, že i „na konci světa“ můžou mít lidé budovu, kde se budou učit základním věcem a ty jim pak pomohou v životě. Zkušenosti, které stavitelé získali mohou využít ke stavbě nových i lepších škol a budov. Celý projekt byl dotován hlavně ze sponzorských darů a dobrovolných finančních příspěvků. Škola je jediná v celém regionu, která funguje celoročně a vychovává děti i dospělé. Zdroje: • • •

http://www.hedvabnastezka.cz/rady/slunecni-skola-pro-himalajskou-vesnici http://archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=2458&type=29 http://www.suryaschool.org

Jeden z tibetských žáčků navštěvujících himalájskou školu

41


Space Debris Josef Nehybka, Tercie B – 1.K On the orbit there are more than 110 000 bits of this mess. The total weight is about 3 000 tons. And what kind of this debris we can meet on the orbit? The fuel tanks of rockets, out of order satellites, mess made by cosmonauts etc. The oldest debris is satellite Vanguard 1. In 1978 Donald Kessler, an American astrophysicist, said that there would be a situation when we would not be able to launch a new rocket without the damaging impact. This condition is called Kessler syndrome. The United States are tracking about 18 000 pieces of this debris. It is very easy to create debris. Probably it’s the easiest thing, which we can do in the space. If the cosmonaut unhands something – it results in space debris. How easy huh? Next are satellites. Satellites have limited time of lifetime. After it fulfills its duty we forget about it and don’t need it anymore. Precisely at this time it becomes a part of space debris which is dangerous for all functioning satellites and alive beings. Unfortunately this isn’t the worst thing. The soviet cosmonauts were tossing pouches of garbage from Mir during 15 years. Of course the nforgettable crash of two satellites in January 2009 became a source of numerous space debris. The biggest creation of space debris happened after the destruction of the Chinese satellite, which resulted in 35 000 bits of orbital debris bigger than 1 centimeter. The crash of two satellites

Fortunately, no cosmonaut was hurt so far, but every space shuttle was at least once hit. The damage to satellites is sure every day. And now and then a fuel tank falls down to the Earth surface. There exist a lot of projects, but they cannot be realized, because it’s so expensive or they are just science fiction, for example a big laser or a big station for orbital debris. The best hope for us is to wait and stop creating new debris. Satellites could be burnt in the atmosphere, but satellites must have a kind of jet-engines for the maneuvering. The truth is that we have many useful things and we don‘t use them. For example 1000 tons of ultraclean aluminum or many fuel tanks. What shall we do? I guess that nothing... The hole in shuttle from space debris Sources: • • •

http://www.karelpacner.cz/?str=hom&id=249&n=tlacenice-na-obeznych-drahach-jak-uhlidat-3000umelych-teles-a-miliony-ulomku http://defensenews.com/blogs/space-symposium/2009/04/03/its-getting-crowded-up- there/ http://www.aldebaran.cz/bulletin/2010_33_bor.php

42


Zálohování historie Jaromír Šilha, Sexta A – 2.K Jak se říká: nic netrvá věčně a zub času se podepíše na každém díle, co člověk postavil. Proto musíme chránit náš odkaz. Naštěstí jsou památkáři schopni zachovat alespoň 3D model památky natolik přesný, že se dá nazvat „reálným zachycením“. Jak toho docílí? Odpovědí na tuto otázku je 3D laserový skener, který nasnímá obrovské množství bodů do tzv. „mraku bodů“ - jedná se o jakousi spleť miliard různobarevných teček, které dají dohromady výsledný obraz. Další výhodou tohoto způsobu uchováváni památek je velice snadná úprava do velmi přesných 3D modelů. Metoda laserového skenování funguje na poměrně jednoduchém principu. Do předem zvolených pozic umístíte skenery (ty nejsou o moc větší než kamera na stativu) a přístroje nasnímají objekt, přičemž celý proces je vysoce automatizovaný. Poté už stačí výsledný “mrak bodů“ nahrát do počítače a archivace je v podstatě hotova. Dále už se získaná data dají upravovat do podoby 3D modelu. Moderní skenery jsou dokonce vybaveny velmi kvalitním digitálním fotoaparátem, který snímá barevnost daného předmětu, díky čemuž je možné model památky zachovat skoro ve 100% barevné shodě. Cena za všechnu drahou aparaturu a poté následný provoz by se mohla na první pohled zdát jistě vysoká. Ale při srovnání se staršími metodami archivace významných památek vyplývá, že tato moderní metoda je několikanásobně levnější než dosud užívané postupy. Pro skenování památek byla založena nezisková organizace CyArk. Prvním varovným signálem pro uchovávaní památek bylo zničení soch Buddhů v Bamjánu. Za krátkou dobu své existence CyArk stihl naskenovat celkem 38 památek. Začátkem minulého roku shořela královská hrobka v Ugandě. Naštěstí CyArk zde provedl scan o rok dříve a díky jejich datům se zničenou památku podařilo obnovit do totožné podoby. Všechny naskenované památky jsou dostupné na adrese http://www.cyark.org. Porovnání laserového skenování s fotogrammetrií a s klasickým způsobem zaměření dle MENSI Parametr/Metoda

Klasická

Fotogrammetrie

Laserscanning

Počet osob v terénu

4

2

2

Trvání prací v terénu (dny)

10

5

2

Počet „člověkohodin“

500

120

50

Modelování (týdny)

15

6

4

Přesnost (mm)

10

10

5

Náklady (%)

100

43

35

Zdroje: • • •

Elizabeth Prestnová, Zálohování Historie, National Geographic – ČR, řijen 2010, ISSN 1213-9394 http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcT7WOCKT9B_oltgqBXuZnVuRRcgxC5Z09iBGs9hSgzEL5rPYiWVw&t=1 htp://archive.cyark.org/content/preview/3d-point-cloud-of-el-castillo-created-from-laser-scan-data.ocz

43


Relaxuj venku – projekt studentů EKO gymnázia Brno Leona Blažková, Lukáš Bábor, Terezie Horváthová, Sexta Studenti sext naší školy pracují každoročně v rámci výuky ekologie na dlouhodobém projektu zaměřeném na životní prostředí Brna a blízkého okolí. Letošní projekt jsme nazvali „Relaxuj venku“ a zaměřili se v něm na veřejná prostranství vhodná k aktivnímu odpočinku. Několikaměsíční práci jsme prezentovali na veřejně přístupné výstavě v sále Slévárny Vaňkovka. Třída Sexta C si vybrala lokalitu městského parku na Kraví hoře v městské části Brno- střed. Celý park se nám líbil, jenom nám přišlo, že je hyzděn starým vypuštěným betonovým jezírkem (viz foto). Při naší první návštěvě jsme navíc zjistili, že se na dně jezírka v dešťové vodě nacházejí pulci vzácné ropuchy zelené. Pokud se jí podaří dokončit svoji metamorfózu, žije ropucha zelená v keřích kolem jezírka. Přemýšleli jsme, co s tím, a přišli na nápad přeměnit tuto nádrž na přírodní jezírko s přirozenými břehy a se samočisticí schopností (viz nákres). Při následující návštěvě jezírka jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina zaměřovala délku a šířku jezírka a přemýšlela nad návrhem rekonstrukce. Druhá skupina dělala rozhovory s kolemjdoucími lidmi, jestli by se jim líbilo mít znovuobnovené jezírko. Ve škole jsme to vše sepsali a vytvořili návrh, jak by v budoucnu mělo jezírko vypadat. Dále jsme kontaktovali městský úřad Brno-střed a informovali je o našem návrhu. Dozvěděli jsme se, že městská část o obnovení jezírka uvažovala již dříve a také, že už mají zhotovený projekt a vyčleněné prostředky na obnovu. Byli potěšeni, že jsme dospěli ke stejnému návrhu jako oni. Třída Sexta A se zaměřila na veřejná prostranství malé obce Ostopovice, která leží blízko naší školy. Velmi ochotný pan starosta Symon nás provedl všemi zajímavými místy. Při prohlídce Ostopovic se náš šestičlenný ekologický tým rozhodl zaměřit na místní dětské hřiště. To jsme si důkladně prohlédli, nafotili a již nás napadala spousta zajímavých organizačních změn a úprav. Povolili jsme tedy uzdu naší kreativitě a následující týden jsme bez ohledu na finanční prostředky vytvořili návrh úplně nového moderního multifunkčního hřiště z ekologických materiálů a širokou škálou využití. Naši další návštěvu jsme zasvětili zjištění názoru místních obyvatel. K naší smůle byli všichni oslovení občané se současnou organizací hřiště spokojeni a tak jsme naše dosavadní návrhy smetli ze stolu. Při naší další práci jsme se již opírali o získané poznatky a vytyčili jsme si hlavní cíle: celkově hřiště zpestřit a zbezpečnit, zachovat funkční vybavení a doplnit je o atrakce pro nejmenší návštěvníky - to vše hlavně levně, efektivně a ekologicky. Ideálním řešením, které dokonale splnilo naše požadavky, stal se jednoduchý nápad – vytvořit na hřišti prolézačky z živého vrbového proutí. Náš návrh jsme přednesli žákům ostopovické základní školy, kteří jej vřele přijali a dokonce nám přislíbili pomoc při sázení. Sehnali jsme tedy potřebné informace, nechali zakořenit nařezané vrbové proutí a nakonec se pustili do práce. V současné době 44

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 nám na ostopovickém hřišti již vesele rostou vrbové proutky a nejpozději začátkem příštího roku se z nich stane krásný zelený prolézací tunel. Další skupinka Sexty A se zaměřila na poměrně málo známé místo – pozůstatky tzv. Hitlerovy dálnice – nedostavěné říšské dálnice budované na přelomu 30. a 40. let 20. stol. tehdejším fašistickým Německem. Rozhodli jsme se navrhnout naučnou venkovní tabuli, která by obeznámila turisty populárně naučným způsobem s historií místa kde se právě nacházejí. Informační tabule pro návštěvníky lokality

Přemýšleli jsme, jak co nejvíce zaujmout a zároveň obsáhnout historickou i ekologickou zajímavost celého místa. V této oblasti lze totiž skvěle pozorovat jev zvaný ekologická sukcese neboli znovuobnovení ekosystému. Původně totiž za městečkem ležela rekreační oblast údolí Šelše, jež byla kvůli stavbě zasypána štěrkem, čímž celý biotop vzal za své. Zkoumali jsme i změny, které se staly a vystopovali jsme tzv. pionýrské rostliny, které se na obnaženém podloží postupně usadily – nejdříve mechy a traviny, poté břízy a topoly – typické průkopnické dřeviny.

Výsadba dřevin studenty EKO gymnázia Brno

45


Ekologická hnutí v Brně Nikola Svobodová, Monika Nečasová, Septima A - 3.K Ekologická hnutí se zakládají z důvodu neustále se zhoršujícího životní prostředí na naší planetě. Členové těchto hnutí mají velmi dobrý vztah k přírodě a není jim jedno, co se s ní děje. Členem takového hnutí se může stát v podstatě každý, kdo má rád přírodu a nechce, aby ji ostatní ničili. Mezi ekologická hnutí v Brně patří: Děti Země Brno, Český svaz ochránců přírody – Regionální sdružení v Brně, ZO ČSOP Veronica, Nadace Veronica, EkoCentrum Brno, Ekologický právní servis, Hnutí Brontosaurus, Hnutí Duha, Klub Bicybo, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Nadace Partnerství, Nesehnutí – Nezávislé sociálně ekologické hnutí, Rezekvítek a Unie pro řeku Moravu.

Veronica Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica působí v Brně a v Hostětíně. Vznikla v roce 1986 jako regionálně zaměřený časopis, avšak po roce 1990 se rozrostla v široké spektrum ekologických programů. Zabývá se městským i venkovským prostředím. Zajímá se nejen o ochranu přírody, ale také o ochranu klimatu. Podporuje využívání solární energie k ohřívání pitné, případně i topné vody. V rámci programu Slunce pro Bílé Karpaty už instalovali 35 solárních kolektorů.

Hnutí Brontosaurus V roce 1974 vznikla ekologická nezisková organizace Hnutí Brontosaurus. Tato organizace přitahuje nejvíce studenty středních a vysokých škol. Cílem tohoto hnutí je jít příkladem k zodpovědnému přístupu k životu, přírodě ale i k planetě. Dalším cílem je, aby ostatní pečovali o kulturní a historickou složku přírody. Mezi další činnosti Hnutí Brontosaurus patří udržování naučných stezek, výpomoc na biofarmách, vysazování lesů nebo oprava poškozených hradů a jiných kulturních památek. Při těchto činnostech se vytvářejí kolektivy, které umožňují pocit sounáležitosti, uznání a seberealizace. Mezi současné akce tohoto hnutí patří např. Ekofór (soutěž kreslených a fotografických vtipů na téma životního prostředí), Prázdniny s Brontosaurem (tyto prázdniny jsou spíše letní akce, při kterých účastníci přispívají k ochraně životního prostředí a historických památek) a Máme rádi přírodu (v tomto programu jde o výtvarnou, literární a fotografickou soutěž, jejímž cílem je přivést děti k hledání krásy přírody a k dívání se kolem sebe).

Nesehnutí Nesehnutí je nezávislé sociálně ekologické hnutí, které se zabývá ekologií, lidskými právy a právy zvířat. Mezi aktivity Nesehnutí patří program Bezpečí pro uprchlíky, jehož cílem je zlepšit situaci uprchlíků v ČR. Nejde jen o pomoc při hledání ubytování pro uprchlíky, ale také zlepšit pohled české veřejnosti na ně. Další aktivitou je například program Za práva zvířat, při kterém propagují vegetariánství a veganství. Myslím si, že tato ekologická hnutí jsou pro naše lidstvo prospěšná, ale není jich dost, aby to mělo nějaký velký efekt. Bylo by zapotřebí, aby se těmto problémům věnovalo

mnohem více lidí. Monika a její taháky Zdroje: • • • •

http://www.brontosaurus.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1 http://www.veronica.cz/ http://www.nesehnuti.cz/ TELIČKOVÁ, Zuzana . Ekologie v ČR. Svět. 2009, 8, s. 36-38

46


Přichází nová doba ledová? Michaela Potrusilová, Ludmila Beránková, Septima A – 3.K Jako téma pro seminární práci do chemie jsem si vybrala „Přichází nová doba ledová? Důvod je ten, že v poslední době tuto otázku slyším poměrně často a tudíž jsem se rozhodla zjistit si bližší informace týkající se této problematiky. As a topic for our seminary work we have chosen „Is a new ice age coming? “. The reason is that we often hear this question and so we decided to find out more information about this topic. Doba ledová Nejdříve bychom si měli objasnit co je to vlastně doba ledová. Jedná se o chladnější období, kdy nastalo rozšíření ledovců (solární, astronomické aj. příčiny). V dřívějších dobách proběhlo již více dob ledových, ovšem nejlépe prozkoumávaná je ta z období pleistocénu, která skončila přibližně před 10 000 lety. Dělení je na dvě části. Jednak studené období (tzv. glaciál) a teplé období mezi nimi (tzv. interglaciál). Teplota však kolísala i v glaciálech, jejichž hlavní studené nápory se nazývají stadiály a poněkud teplejší období mezi nimi interstadiály. Zalednění samozřejmě způsobilo například pokles mořské hladiny, ale také rozšíření stepí a tunder. Na druhé straně v dobách meziledových se objevilo rozsáhlé zalesnění a vznik vyzrálých půdních typů. Ice Age At first we should explain what the ice age is. It is a colder season when the glaciers expand. (for solar, astronomical and other reasons) In the past more ice ages passed. But the most researched ice age is the one from Pleistocene. (It ended 10 000 years ago.) It is parted into two sections. The first one is a cold season named glacial era and the second one a hot season called interglacial. The temperature was different also in a glacial era. Their cold blasts are called stadials and quiet warmer seasons – interstadials. The glaciation caused for example decline of the sea surface and spread of prairies and tundras. On the other hand in interglacial period forestation and origin of mature soil types appeared. Malá doba ledová Dobře známou chladnější periodou je takzvaná malá doba ledová, která vrcholila v sedmnáctém století, ale odezněla vlastně až na začátku století devatenáctého. Jejím krásným projevem v lidském životě bylo zaznamenání zasněžených krajin se zamrzlými vodními plochami. V té době došlo právě několikrát k zámrzu Baltského moře, ale běžně zamrzala i Vltava v Praze a to opravdu mocnou vrstvou ledu. Před velkou povodní v roce 1845 byla tloušťka ledu u Karlova mostu měřena a ledový pokryv zde dosahoval 60 až 80 cm. Little ice age Well known colder period is a little ice age which culminated in the 17th century and went off at the beginning of the 19th century. Its beautiful symptom in human life was a registration of a snow-covered scenery with frozen water surface. In this time the Baltic Sea was frozen, but currently the Vltava in Prague was frozen too with a massive layer of ice. Before the big flood in 1845 the massive layer of ice was measured near the Karl’s Bridge and the ice sheet reached 60 – 80 cm. Během nejchladnějšího období Malé doby ledové, období známé jako Maunderovo minimum, pozorovali astronomové pouze zhruba 50 slunečních skvrn v rozmezí 30. let, což je méně než polovina 1% očekávaného počtu slunečních skvrn. Další období s nízkou 47

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 aktivitou slunečních skvrn, také odpovídala obdobím s nezvyklým chladem. V Evropě, která dříve bývala teplá, nebylo přizpůsobování jednoduché. Období růstu v Anglii a pevninské Evropě se obecně zkrátily nebo byly nespolehlivé, což mělo za následek nedostatek potravin a hladomor. Od roku 1900 procházela Země tím, co astronomové nazývají „Novodobé maximum“, neboť 20. století bylo opět obdobím vysoké sluneční aktivity. During the coldest part of the little ice age, the season known as a Maunder´s minimum, astronomers observed only about 50 solar stains during 30 years, which is less then a half of 1 % expected number of solar stains. Another period with a low activity of solar stains responds to periods with huge cold. In Europe which used to be hotter, the adaptation wasn’t easy. The period of a temperature rise in England and Continental Europe generally became shorter and unreliable, which caused the lack of food and famine. Since 1900, Earth went through the period which astronomers call "the Modern Maximum“ because the 20th century was again a period of high solar activity. Naše Slunce je však poslední dobou pozoruhodně bez erupcí. Ztratilo své skvrny. V tomto bodě jeho solárního cyklu, by se sluneční skvrny měly objevovat v hojném počtu. Jeho současná neposkvrněnost může být jistým druhem anomálie, ze které se Slunce brzy vrátí zpět do normálního stavu. Ale pokud se tak nestane je možné, že nyní vstupujeme do nové epochy, kterou uvítá jen malý počet lidí. Our Sun has been lately remarkably without eruptions. It has lost its stains. At this point of its solar cycle, the stains should appear in large numbers. Its current purity should be a kind of anomaly from which the Sun will get into the normal state. But if it doesn´t happen, it is possible, that we will enter into a new era which only a few people will welcome. ou označovány periodické změny v různých projevech sluneční aktivity. Sem patří

Letošní zima přinesla Evropě velmi bohatou sněhovou nadílku a výrazné poklesy teplot Zdroje: • • • • • • • • •

http://na-severu.blogspot.com/2008/07/kam-se-podly-vechny-slunen-skvrny-bl-se.html http://oberon.troja.mff.cuni.cz/vp/pages/geoboure.htm http://www.astro.cz/rady/dotazy/slunce/slunecni_cyklus/ http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2008010008 http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=791 http://boksay.blog.idnes.cz/c/114914/Nejsilnejsi-mala-doba-ledova-za-poslednich-300-let-prichazi2010az.html http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?doba_ledova http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/197688-evropu-ceka-mala-doba-ledova-varuje-britskyvedec.html HRKAL, Zdeněk. Klima na přechodu: přichází nová doba ledová?. Svět speciál. 2010, 3, s. 42-45

48


Fair Trade Krištof Kelecsényi, Kateřina Smutná, Sexta A - 2.K Fair trade, česky tedy férový obchod, je organizované hnutí, které se snaží o spravedlivý tržní přístup k producentům, pěstitelům a řemeslníkům z rozvojových zemí třetího světa, což jsou státy v Africe, Asii a Latinské Americe. Fair trade se snaží o snížení chudoby ve světě a o to, aby lidé v chudých zemích měli možnost žít plnohodnotnější život. Obchodování dle tradic Fair trade se opírá o následující základní pincipy. Fair trade zaručuje výrobcům výdělek minimálně takový, aby pokryl náklady na výrobu a zároveň jim dal prostředky pro důstojné živobytí. Fair trade zakazuje práci dětí, která omezuje jejich vzdělávání a fyzický i duševní stav. Fair trade zabezpečuje důstojné a bezpečné pracovní podmínky. Vynechávání agrochemikálií a geneticky upravovaných plodin, nejen pro dobro konzumenta, ale také pro zachování lepšího životního prostředí příštím generacím. Pracovníci jsou také školeni k ochraně přírody, recyklují odpad a podílí se také na zalesňování. Družstvům zapojeným v programu Fair trade jsou vypláceny sociální příspěvky, které se využívají na rozvoj komunit. Povedlo se postavit např. čerpací stanice ve více než 400 vesnicích a také zprostředkovat lékařskou službu s doktory, kteří do vesnic dojíždějí. Příklad výroby dle principů Fair trade si ukážeme na výrobě kávy. Při pěstování kávy se neužívají žádné agrochemikálie a rostlina je pěstována ve svém přirozeném prostředí. Pěstitel kávu zbaví slupky a suší, poté kávová zrna přetřídí. Následuje prodej kávy – káva prodávaná v rámci Fair trade podporuje komunitu, ve které byla vypěstována. Dovozce, který je certifikovaný jako Fair trade, kávu doveze do zemí spotřeby, kde ji nechá na zakázku upražit a dále ji distribuuje nebo prodá některé pražírně. Pražírna opatří kávu známkou Fairtrade a ta pak putuje k distributorům a dále do míst prodeje a spotřeby. Mezi nejznáměnší výrobky Fair trade, z nichž některé můžeme nalézt i na českém trhu, patří např. čokolády, káva, čaj, rýže, med, marmelády, bavlna. Čokoládové tyčinky Fairetta jsou vyráběny z kakaa, třtinového cukru a dalších přísad, např. guarany z Brazílie nebo kokosu z Indie. Tuto čokoládovou tyčinku koupíte i u nás, např. na internetu. Banány jsou jedním z nejprodávanějších Fair trade produktů, na švýcarském trhu tvoří přes 50% veškerého prodeje banánů. U nás je ve stále nabídce bohužel nemá žádný obchodník. Fair trade zmrzlina má přísady pocházející opravdu z celého světa – vanilka pochází ze státu Karnátaka v Indii, banány jsou z Ekvádoru, kakao je z Dominikánské republiky, makadamiové ořechy jsou z Malawi a třtinový cukr z Paraguaye. Mezi prodejní místa v ČR patří např. i velké obchodní řetězce Kaufland nebo Tesco, Marks&Spencer, Rebio, DM drogerie nebo prodejny s čaji a kávou. Zdroje: • http://fairtrade.cz • http://fair-trade.cz • http://fta.org.au

Výrobky Fair Trade dostupné na českém trhu

49


Za férové banány Marcel Denk, Septima A - 3.K Banány jsou jedním z nejoblíbenějších tropických ovocí v Evropě a zároveň nejprodávanějším ovocem vůbec. Pro statisíce lidí na celém světě jsou banány základním zdrojem příjmů. Při pěstování banánů dochází k porušování lidských práv a ničení životního prostředí. Pod slupkou banánů se tedy neskrývá jen sladká dužina, kterou tak milujeme, ale i řada problémů, kterým bychom měli věnovat větší pozornost. Kampaň Za férové banány prosazuje odpovědnou a udržitelnou produkci banánů a ananasů. Brání pracovní práva pracovníků na plantážích, bojuje proti zničení životního prostředí, vytváří prostor pro vyjádření postižených lidí a jejich zástupců ze zemí produkce a podporuje nové politiku a praxi mezinárodního obchodu. Tato kampaň požaduje od supermarketů, aby platily svým dodavatelům férové ceny, které by tamějším zaměstnavatelům pokrývaly náklady udržitelné produkce Také požadují, aby supermarkety zavedly do svého sortimentu banány a jiné tropické ovoce s certifikací férového obchodu Fairtrade a daly tak nám spotřebitelům možnost volby. Dalším cílem kampaně je záruka nadnárodních firem obchodujících s ovocem za dostatečné finanční ocenění zaměstnanců plantáží a dodržování všech jejich pracovních práv zaměstnanců, včetně práva na svobodné sdružování v odborech. Autor příspěvku

Tuto kampaň podporují čtyři neziskové organizace z různých koutů Evropské unie. První z těchto organizací je Banana Link, britská nezisková organizace, která se zasazuje o spravedlivou produkci banánů a ananasů, trvale udržitelnou z hlediska sociálního, ekologického i ekonomického. Další organizací je BananaFair, německá fairtrade organizace spolupracující s drobnými zemědělci. Součástí její činností je také rozvojové vzdělávání, lobování a finanční podpora projektů a aktivit vedených odbory a partnery z banánového průmyslu, především neziskových organizací z Karibiku a Latinské Ameriky. V neposlední řadě je tu společnost pro Fair Trade, je to česká organizace zabývající se vzděláním, vedením kampaní a osvětou v oblasti aktuálních globálních a rozvojových témat. Poslední organizací, která provozuje tuto kampaň je Peuples Soldaires, francouzská nezisková organizace, podporující mezinárodní solidaritu a boj všech žen i mužů za jejich práva. Všechny tyto organizace jsou členy EUROBANU ( European Banana and AgroIndustrial Action Network) a pro tuto kampaň spojily síly, aby dosáhly svého společného cíle, férovější a trvale udržitelnější produkci banánů a ananasů. Můj vlastní názor na tuto kampaň je kladný, myslím si, že jakékoliv vyvíjení byznysu férovým směrem, aby byl prospěšný pro všechny články obchodního řetězce, je pro společnost prospěšný. Tuto kampaň lze pozorovat i v oblasti kávy a kávových plantáží, kde je tento model velmi úspěšný a používají ho celosvětové řetězce jako například kavárny Starbucks, restaurace McDonalds a na zisku jim to nijak neubírá. Tak proč by tento model nemohl fungovat i v oblasti ovocných plantáží? Dobrovolníci kampaně Za férové banány Zdroje: • • • • •

www.zaferovebanany.cz http://www.fairtrade.cz/834-za-ferove-banany/ http://www.bio-info.cz/zpravy/za-ferove-banany http://www.podnikatel.cz/aktuality/ceska-kampan-za-ferove-banany-spustena/ HAVRÁNKOVÁ, Kateřina. Hniloba pod žlutou slupkou. Svět. 2010, 12, s. 86-88

50


Putování po zdrojích energie II Kateřina Smutná, Krištof Kelecsényi, Martin Mančík, Sexta A - 2.K První den, který jsme strávili spolu s ostatními účastníky Putování, jsme se sešli ve Šlapanicích. Hned jsme vyrazili na naši první exkurzi, která se týkaly zemního plynu. Navštívili jsme plynovod ve Velkých Němčicích, kompresní stanici zemního plynu v Břeclavi a následně podzemní zásobník zemního plynu. Po obědě na nás čekala hraniční předávací stanice zemního plynu v Lanžhotě a následně jsme se jeli ubytovat do Muzea naftového dobývání a geologie v Hodoníně. Tady jsme si poslechli přednášku o historii dobývání nafty a poté jsme si prošli samotné muzeum, kde jsme také každý dostali vzorek ropy a mohli si na ropu i sáhnout. Po večeři nás čekalo každodenní „komunikační kolečko“, kde jsme se představili a seznámili s ostatními účastníky a také si shrnuli zážitky z celého dne. Poté jsme měli možnost zrelaxovat se v solné jeskyni. Martin s Mgr. V. Brlicovou, garantem projektu „Putování po zdrojích energie“ na Gymnáziu Globe, s.r.o.

Druhý den jsme se měli zaměřit na získávání informací o ropě. Po snídani jsme dokončili prohlídku muzea a poté už jsme vyrazili do společnosti ČEZ. Poslechli jsme si prezentaci firmy a poté jsme se podívali přímo do areálu, kde jsme viděli a chodili po biomase a viděli jsme také poslední zásoby lignitu. Náš výlet pokračoval v Těžebním středisku v Dambořicích, kde jsme se procházeli mezi nádržemi plnými ropy. Po této krátké zastávce jsme se vydali na odpočinkovou plavbu po Baťově kanálu, po kterém se dříve převážel lignit směrem do Otrokovic a Zlína. Tento večer jsme byli ubytováni v Otrokovicích. V Otrokovicích jsme následující den navštívili Teplárnu Otrokovice a výrobnu pneumatik Barum Continental, což je největší pneumatikárna v Evropě a třetí největší pneumatikárna na světě. Viděli jsme každý krok při výrobě pneumatiky. Po dokončení prohlídky jsme jeli do Zlína, kde jsme samozřejmě jako první zamířili do Baťova mrakodrapu, který byl ve své době nejvyšší budovou ve střední Evropě. Poslechli jsme si něco málo z historie a projeli se v jeho výtahové kanceláři, ze které měl „pan šéf“ přístup do všech částí budovy mrakodrapu. Po sestoupáni z mrakodrapu jsme se šli projít centrem Zlína. Po návratu na ubytovnu v Otrokovicích nás čekalo tradiční „kolečko“. Další den jsme se přesunuli do Vsetína. Navštívili jsme Zásobování tepla Vsetín, a.s. Prohlédli jsme si zde největší motory kogeneračních jednotek o výkonu 6,3 MW. Po opuštění areálu jsme pokračovali v našem putování do Cementárny Hranice, kde jsme si opět prohlédli areál, ke kterému patřil i lom a poslechli si historii výroby cementu. Čekala nás ještě návštěva energetického dispečinku kogeneračních jednotek na degazační plyn a poté už jsme se jeli ubytovat do Ostravy. V pátek jsme po snídani vyrazili na Vysokou školu Báňskou, kde jsme si opět poslechli přednášku a následně si i prohlédli jejich výzkumné energetické centrum. Po přesunutí do další z budov VŠB jsme viděli také strojovnu a poté i solární panely. Po obědě v místní menze jsme se jeli podívat do centra ČEZu, kde jsme si poslechli zajímavou prezentaci místních personalistů a poté se šli podívat do hlavního štábu. Za ten týden jsme nasbírali mnoho informací a skoro jsme se nezastavili, tudíž jsme se rozhodli, že navečer navštívíme slavnou ulici Stodolní plnoou barů a zábavních podniků, kde jsme potkali pana Miroslava Topolánka. Samozřejmě jsme nezapomněli naše setkání zvěčnit na fotografii. Po procházce městem jsme se vrátili zpět Katka se drtí text… na ubytovnu. 51

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 Další den, tedy sobota, byl náš poslední. Čekala na nás pouze návštěva Dolu Hlubina, místního hornického muzea a Vítkovických železáren, kde jsme viděli vysoké pece. Ty jsou považovány za unikátní technickou památku. Tímto naše putování pomalu končilo a po obědě už jsme byli na cestě zpátky do Brna. Celý tento týden považujeme nejen za vzdělávací program, ale především za seznamovací. Měli jsme možnost navštívit místa, kam se běžný občan nedostane a za to panu Šejvlovi, který akci zorganizoval, děkujeme.

Lom u cementárny v Hranicích

Zásoby lignitu a biomasy

S Tomášem Baťou ve Zlíně Baťův kanál

Mgr. Radovan Šejvl, „otec“ této akce ze střediska EKIS

52


Hybridní automobily Jan Kašpar, Septima A - 3.K V dnešní době se velmi často diskutuje o alternativních zdrojích energie a i v automobilovém průmyslu se stále objevují nové trendy v oblasti využití ekologičtějších technologií. Určitě jste už někdy zaslechli pojem hybrid nebo elektromobil. Ale víte, co to vlastně je? Pohon hybridního vozu užívá kombinaci klasického spalovacího motoru a elektromotoru. Akceleraci vozu zajišťují oba motory současně a nadbytečná energie ze spalovacího motoru slouží k nabíjení akumulátoru. Podle okolností jízdy automobil využívá režim, který je nejvýhodnější, spotřeba je nízká zejména při pohybu ve městě. Oproti tomu elektromobil je poháněný čistě elektřinou, resp. elektromotorem napájeným baterií nebo generátorem. Elektromobily se poprvé objevily už během poloviny 19. století. Postupem let, v masovém měřítku zejména po 1. a 2. světové válce, však spalovací motory zcela nahradily elektrický pohon. Už během 70. a 80. let 20. století se elektromobily začaly opět vyrábět, a to i v Evropě, zejména ve Francii se o ně zajímaly značky Renault a Peugeot. V roce 2008 uvedla na americký trh společnost Tesla Motors svůj elektrický sporťák Tesla Roadster. Koncem roku 2009, se vývojem elektromobilů začala zabývat snad každá větší automobilka. Hybridní pohony můžeme rozdělit na několik druhů: Paralelní hybrid je typ hybridního pohonu, kdy automobil může být poháněn pouze spalovacím motorem, případně pouze elektromotorem, případně kombinací obojího. Obvykle je možné přímo ve voze přepnout, zda chcete v daném okamžiku jet na baterii či na spalovací motor. Sériový hybrid je opakem paralelního hybridu. Struktura pohonného systému zde vypadá tak, že elektromotor a spalovací motor jsou zapojeny za sebou. Sériové hybridy mají mnohem blíže ke klasickým elektromobilům. Spalovací motor zde totiž slouží pouze jako generátor energie pro elektromotor, případně baterie. Výhodou je, že spalovací motor není nijak napojen na samotná kola, a tak může být optimalizován pro velice efektivní běh, čímž snižuje svou spotřebu paliva. Sériový hybrid má však i své nevýhody, a to zejména při cestování vysokou rychlostí na velké vzdálenosti, např. při jízdě po dálnici. V takovém případě musí zajistit většinu energie, což znamená zhruba o 20%-30% nižší účinnost než v případě paralelního hybridu. Plug-in hybrid neboli "hybrid do zásuvky". Označují se tak hybridní auta, jejichž baterie mohou být dobity tak, že je připojíte k elektrickému zdroji. Jedná se o "plné hybridy", které mohou být poháněny jak baterií, tak benzinovým motorem, případně kombinací obojího. Výhodou takovýchto automobilů je skutečnost, že dokáží ujet např. až několik desítek kilometrů čistě na elektřinu, čímž např. ve městě výrazně snižují svou spotřebu a emise. V případě potřeby vysokých rychlostí na dlouhé vzdálenosti se pak zapíná spalovací motor, který je optimalizovaný právě na takovéto využití, čímž se dále zvyšuje jeho účinnost. V dnešní době už v podstatě každá automobilová firma má svoje koncepty hybridů a elektromobilů, ale mezi nejvýznamnější firmy patří Tesla, Nissan, Kia, Toyota, Mitsubishi, Honda a Hyundai, které své první auta už „vypustily“ do světa. Dle mého názoru automobily na hybridní pohon a elektromobily budou v budoucnu schopny nahradit současné benzinové a naftové automobily, a to i přesto, že jejich pořizovací cena je poměrně vysoká (400.000 – 600.000 Kč) a doposud není možné „načerpat“ elektrickou energii na běžné čerpací stanici. Zdroje: • • • •

http://www.hybrid.cz http://www.toyota.cz http://auto.honda.cz TELIČKA, Marek. Alternativní automobily. Svět. 2010, 6, s. 51-53

53


The Dukovany power plant Michal Kuba, David Klíčník, Tercie B - 1.K The construction of the nuclear power plant began in 1978 and the first block was put into service in 1985. The last fourth block was put into service in 1987, because of the construction of the power plant the region was forced to destroy three villages Skryje, Lipňany and Heřmanice. The Dukovany Power Plant is situated about 30 kilometers southeast from Třebíč, in the triangle that is made out of Dukovany , Slavětice and Rouchovany, the power plant has cost 25 billion Crowns, according to the data documents from the ČEZ group the power plant has paid itself two times now. A dam was built because of the power plant, and a solar station is also located in the power plant area, also there are plans of constructing wind farms. The Nuclear power plant has currently 4 blocks with the performance of 3x460 Mega Watts and 1x500 Mega Watts, Dukovany has 8 cooling towers from which 500 kilograms of water are escaping every second. Dukovany uses Uranium as fuel, which is stored in fuel tubes. One fifth of the tubes are changed every year. The nuclear power plant Dukovany is one of the safest nuclear power plants in the world and during the last 3 years there wasn’t any defect, which corresponded to the level higher than level 0. The power plant has also a safe business certificate which was given by the ministry of work and social affairs, the power plant has never recorded any big disaster except for a little fire which happened in one of the transformers but it isn’t a part of the power plant and the fire was quickly put out. The power plant is also certificated as an ecological business affair. The power plant meets all norms and regulations to be in operation for the following 40 years and there are plans to extend the lifetime for about 60 years. The Dokovany power plant produces the cheapest elect ricity in the Czech Republic: 1 kWh for 0,60 Crowns.

Jeden z autorů příspěvku

The Dukovany power plant

Sources: • • • •

http://www.je-temelin-dukovany.cz http://www.cez.cz http://www.wikipedia.com http://www.sujb.cz

54


Radioaktivní odpad Josef Nehybka, Tercie B - 1.K Měli bychom si ujasnit copak to vlastně ten radioaktivní odpad je. Obecně by se dal definovat jako odpad, který je radioaktivní a nelze jej již dále použít. Tato definice jaderného odpadu není přesná – spíš by se dalo říci, že je nepravdivá. Později vysvětlím proč. Radioaktivní odpad vzniká hlavě v jaderných elektrárnách, dále pak v lékařství výzkumu a průmyslu. Zaměřím se však na jaderné elektrárny, protože jen zde se řeší podle mě zbytečné otázky. Hlavně kolem takzvaného „vyhořelého jaderného paliva“. To vzniká štěpnou reakcí a obsahuje 95 % 238U, 1% 235U, 1% 239Pu a 2-3 % štěpných produktů a transuranů. Štěpné produkty jsou hlavně barium a krypton. Co se týká ostatního odpadu, jsou to hlavně ochranné obleky, staré přístroje jako rentgeny, radioaktivní zářiče atd. Radioaktivita vyhořelého paliva je po vytažení z reaktoru hodně vysoká, naštěstí během celkem krátké doby výrazně klesne. Za prvních 10 let je aktivita vyhořelého článku jen 0,3 % původní hodnoty. Za půl století je radioaktivita menší než 0,1 % původní hodnoty. Potom jsou nebezpečnější obyčejnější rudy než uran. Teď se chci vrátit k tomu, proč definice na začátku byla nepravdivá. To, co je ve vyhořelých palivových článcích, je téměř nevyužité jaderné palivo a přesto se bere jako odpad. Ekology dokonce jako velmi nebezpečný odpad. Články pořád obsahují 99 – 99,5% nevypotřebovaného paliva, jenom ho stačí upravit. Problém je v tom, že jeho využití a recyklace je mnohem nákladnější než ceny uranu. Můžeme z něj dokonce vyrobit nový palivový článek, protože v dřívějších dobách se spaloval uran méně kvalitněji než dnes. Bohužel proti recyklaci vyhořelých palivových článků protestují ekologové po celém světě a recyklaci využívá jen Francie, Velké Británie a Rusko. Možností, jak naložit s vyhořelým jaderným odpadem je několik. Můžeme jej uložit hluboko do země a zalít betonem. Tato možnost není výhodná, protože se člověk zbaví spousty v budoucnu využitelné energie. Další variantou je vyčkávací strategie. Ta počítá s tzv. meziskladováním a v budoucnu s použitím jaderného odpadu. Vyhořelé jaderné palivo je odvezeno do skladu, který se nalézá hluboko v podzemí asi 500 – 1000 m. Dnes je to nejpoužívanější metoda, která má jak technologické, tak finanční výhody. Jakákoliv manipulace s vyhořelými články je totiž levnější, když jsou články méně aktivní. Navíc manipulace s méně radioaktivní materiálem je mnohem bezpečnější. Dalšími výhodami této vyčkávací strategie jsou ekonomické důvody – až bude uran dražší, než přepracování radioaktivního odpadu, budeme mít již levnou a velkou zásobu vyhořelého paliva. Mezisklad jaderného odpadu V poslední části se zaměřím na problematiku a názory lidí. Kde začít? Určití lidé mají vždy vyhraněné názory na určité věci. Když se kolem těchto věcí něco začne dít, vždy své názory ze sebe vychrlí jako lavina, když se valí do údolí. Výhodou je, že po této lavině se dají lehce přemluvit o těchto názorech například penězi. Např. radioaktivita – berou to jako vždy něco, na co má říct ne, i přestože bez radioaktivity by neměli dnes hodně věcí. Lepší je však říci, že nechtějí změnu, protože ať je to většinou cokoliv (snad kromě vyšších dávek či vyšší výplaty pro sebe) protestují. V Rakousku vláda zmanipulovala celý stát proti využití jaderné energie. Přitom jejich uhelná elektrárna Dürnrohr vypustila do vzduchu uhelným spalováním 100 tun radioaktivního odpadu. Kdyby raději místo zbytečných řečí postavili jadernou

55

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 elektrárnu, tak ušetří na penězích a neznečistí vzduch, protože jaderná energie je levná a probíhá pouze izolovaně ve vnitřních prostorách elektrárny. Navíc s velkou pravděpodobností se na konferencích falšují údaje. U nás se vedou spory o stavbu meziskladu na vyhořelé jaderné palivo. Lidé postupují asi podobně dle mé uvedené teorie. Nechtějí ji zde, k tomu je navíc podporují aktivisté. Položím zde pár jejich argumentů a zdůvodním, proč jsou neplatné. Argumenty mohou být následující – ohrožení ekosystému, znehodnocení podzemní vody, teroristický útok, katastrofa, nebezpečná doprava. Ohrožen ekosystém být nemůže – vždyť skladiště bude 1 km pod zemí, ve skále a daleko pod půdními horizonty. Znehodnocení podzemní vody sice je trochu reálné, ale byly dělány pokusy, které měly negativní výsledek – voda radioaktivní nebyla. Voda totiž nachytá radioaktivitu tehdy, když je mineralizovaná. Teroristický útok je směšná představa. Kopat se kilometr pod zem pro trochu uranu? Vždyť z toho, co je ve skladu, by mohla být vyrobena jen „špinavá bomba“. Na atomovou bombu je totiž nutná trojnásobná koncentrace 235U než do jaderné elektrárny. Navíc je levnější a dostupnější biologická nebo chemická zbraň se stejným, ne-li větším účinkem než „špinavá bomba“. Katastrofa je naprosto nereálná, protože je mezisklad dělán ve velmi pevném a stabilní prostředí s minimální seizmickou aktivitou. Je nemožné nejen zřícení zařízení spadnutím strupu uvnitř, ale ani útokem zvenčí. neboli bombardováním z povrchu, protože by na vytvoření kráteru do takové hloubky nestačila ani jedna vodíková bomba. Tak velký kráter by vytvořil stometrový meteorit s padající vysokou rychlostí. Když by dopadl na zemský povrch, stejně bychom neřešili už vůbec žádné problémy, protože ty jsou jedině tam, kde je člověk. Doprava bude naprosto bezpečná, neboť vyhořelé články budou nejprve 20 let skladovány v elektrárně, kde se za tuto dobu sníží významně radioaktivita a přeprava v betono-olověných transportech již odstraní případnou radioaktivitu. Je zajímavé, že silnice je v těchto ohledech nebezpečnější než například jaderná elektrárna. Jedinou věc, kterou bych chtěl ještě říci je – pokud vám někdo řekne, že nevíme, co s jaderným odpadem, tak neví, co říká nebo lže.

Úložiště jaderného odpadu v ČR Zdroje: • • • • •

http://www.ct24.cz/domaci/63879-obyvatele-rohozne-se-v-referendu-vyjadri-ke-stavbe-ulozistejaderneho-odpadu/ http://www.surao.cz/ http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/prevoz-jaderneho-odpadu-do-nemecka-provazeji-nejvetsiprotesty-v-historii--807302 http://www.jaderny-odpad.cz/ http://proatom.luksoft.cz/

56


Spalovna Brno Martin Štěpán, Tercie B - 1.K Brněnská spalovna byla postavena roku 1905. Byla to první spalovna na území Rakouska -Uherska, která používala speciální techniku z Německa. Tehdy pracovala jen v jedenácti hodinových směnách a spalovala necelých 28 tun odpadu za 1 směnu. Dnes spalovna jede non-stop a spaluje 720t odpadu za den. Spalovna používá 2 kotle, každý má teplotu 1800 stupňů Celsia. Spalovna má celkem 3 kotle, ale používá jen 2, nejede tedy na 100%. Když se odpad spálí, tak vznikne škvára, což je materiál, který už nelze víc spálit. Škvára obsahuje minimální množství organické hmoty (1 – 5%). Používá se na podklad silnic nebo se dává na skládky. Přírodě neškodí. Dále vzniká popílek a ten je v přírodě velmi škodlivý, proto se nedá normálně ukládat na skládky. Popílek se smíchá s vodou a vápnem a teprve pak se ukládá na skládky, kde do 48 hodin utuhne a stává se materiálem, který životnímu prostředí neškodí. Podle statistik je brněnská spalovna nejmodernější a nejekologičtější ve střední Evropě (možná i v celé Evropě). Kromě spalování komunálního odpadu spalovna provádí i sběr a třídění odpadů (plasty, sklo, papír a barevné kovy). Tento odpad se sveze do spalovny, kde se zpracuje do „menších rozměrů“ a pak se odveze do sběrných dvorů. Zdroje: • exkurze do brněnské spalovny, podzim 2010

V brněnské spalovně komunálního odpadu v říjnu 2010

57


Zvířecí zápasy Peter Grich, Septima A - 3.K Zvířecí zápasy vznikly za doby Římského impéria. Nejčastěji bojoval pes proti jinému zvířeti (pes, lev, slon, býk, medvěd, jezevec, opice, kůň, osel, krysa). Velice málo byl vídaný boj se lvem, protože lev byl těžce k dostání. Když už k němu došlo, neměl žádná pravidla. Oproti tomu zápas s medvědem už pravidla měl. Medvěd s obojkem byl uvázán na laně a přes soustavu kladek ovládán svým vůdcem, který se tak vyhnul nebezpečí. I když měl medvěd náhubek, dokázal svými tlapami zabít mnoho psů, ale často vítězil i pes. Díky neobvyklým stylům boje vítězily často i opice, které dokázaly zabít mnoho psů. Při zápase pes versus krysy byl podmínkou váhový limit. Pes musel v předem určeném čase zabít tolik krys, kolik sám vážil. Zápasy pes versus krysy se proslavil bulteriér Billy. Za sedm a půl minuty dokázal zabít až devadesát krys. Nejatraktivnější byl však boj psa se psem. Tuhle krvavou podívanou můžeme vidět i v dnešní době. V současné době jsou psí zápasy na území ČR zakázané, ale probíhají nelegálně v různých garážích a končí smrtí jednoho ze psů. V USA jsou zápasy legální a mají svá pravidla. Před zápasem musí cizí člověk psa vykoupat a osušit (aby v srsti nebyl jed či drogy). Pes nesmí projevit žádnou známku agrese vůči člověku, pokud ji projeví, je utracen. Častým důvodem prohry je to, že pes už nechce dál bojovat. Smrt bývá vzácností a ani zranění nejsou častá. Kohoutí zápasy jsou jedny z nejzajímavějších pro oko diváka. Zápasy jsou velice krvavé, a proto u lidí oblíbené. V zápase bojují dva kohouti na život a na smrt. Kohouti jsou speciálně šlechtěni a často mívají upravené pařáty, většinou namočené do jedu pro rychlejší usmrcení protivníka. Kohoutí zápasy se odehrávají většinou ve východní a jihovýchodní Asii. Koňské zápasy jsou lidovou zábavou a to především v Rongshui v jižní Číně. Zde se již tradiční souboje konají téměř 500 let. Do Rongshui se diváci sjíždějí z dalekých končin a to jen aby viděli jak se koně navzájem mrzačí. Koňské zápasy považují za (ilegální) zábavu také na Filipínách. Časopis „Read the rest at Vice Magazíne“ uvedl: “Je to šílené, úžasné a nechutně fascinující“. Zde uvedenou fotku v utajení pořídili pro dobročinný spolek na ochranu práv zvířat zvaný Network for Animals. Ochránci zvířat jsou zásadně proti touto druhu zábavy. Bohužel jsou ochránci zvířat bezmocní. V ČR jsou sice tyto zápasy nelegální, ale ochránci tomu nemůžou nijak zabránit, protože se takové zápasy konají tajně. Ve Španělsku udělali ochránci zvířat na protest zajímavou věc. V městě Bilbao vyzvali k zákazu koridy netradiční formou - vlastní polonahá těla poskládali do obrazce krvácejícího býka. Podle mého názoru je velice šokující, co jsou lidé v dnešní době schopni udělat pro zábavu nebo pro určitý druh adrenalinu. Je odporné, co se v těch arénách odehrává, ale těm lidem to nevadí a navíc se u toho baví. Pro mě je to nepochopitelné, že lidem nevadí utrpení zvířat. Mně osobně se potvrdilo, že v dnešním světě je možné úplně vše. Autor příspěvku Zdroje: • • • • • • •

http://www.zapasyzvirat.estranky.cz/#obecne_o_zvirecich_zapasech http://lidskebestie.blog.cz/rubrika/zvireci-zapasy http://cs.wikipedia.org/wiki/Kohout%C3%AD_z%C3%A1pasy http://www.reflex.cz/clanek/stary-reflex-tema-reflexu/30158/zakazte-sebezviditelnovani.html http://dablik0210.blog.cz/1007/2 http://www.viceland.com/blogs/cs/2009/11/19/konske-zapasy/ TELIČKOVÁ, Zuzana. Aréna plná bolesti. Svět. 2010, 11, s. 20-23

58


Využití pijavek v lékařství Kryštof Kelecsenyi, Sexta A - 2.K Léčba pomocí pijavek se nazývá hirudoterapie a je rozvinuta v řadě zemí. V České republice se zatím nesetkává s velkým zájmem. V Evropě je tato metoda léčby velmi rozšířená např. v Polsku nebo v Rusku. Pijavky se přikládají na tělo pacienta v počtu od 1 do 12 kusů na 30 až 120 min. po proškolení odborníkem lze tuto léčbu zvládnout i v domácích podmínkách. Pijavky po přisátí na pokožku vstříknou do rány řadu enzymů – nejznámější je hirudin, který zabraňuje srážení krve. Z tohoto důvodu je metoda s oblibou využívána při replantacích, aby se přišitá tkáň lépe zhojila. Léčba pijavkami je vhodná při těchto onemocněních: • onemocnění srdce, regulace vysokého krevního tlaku • křečové žíly, flebotrombóza, tromboflebitida, bércové vředy • diabetická noha, počínající gangréna • bronchitida, bronchiální astma • glaukom, bolesti hlavy, ateroskleróza • chronická hepatitida, cirhóza jater • žaludeční vředy, zánět slivnivky břišní, chronická zácpa • onemocnění imunitního systému s kožnímy projevy ( alergie, psoriáza, ekzémy) • gynekologická onemocnění ( zánět vaječníků, dělohy, neplodnost)

Hirudoterapie

Pijavicemi se léčí i Demi Moore

Zdroje: • • • • •

http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2010041603 http://www.pijavice-leci.cz/pijavice http://cs.wikipedia.org/wiki/Pijavice http://zdravi.centrum.cz/zdravi-a-my/2009/11/2/galerie/pijavice-leci/ http://www.hirudoterapie.wz.cz/

59


Medical effects of Marihuana Jakub Cerovský, Septima A - 3.K Thanks to archeologists we can say that Cannabis has been used since 3000 thousand years before christ, when it was used as material for making clothes, ropes, webs. After some years – probably 2 or 3 thousand, Chinese empire started to use marihuana seeds for making oil –because marihuana seed contains about 20-30% of oil. We know that this plant has been used for cultural ceremonies and mostly in medicine for all the time. Even queen victoria used marihuana as a cure for her problems with menstruation and headaches. We have 2 kinds of marihuana. Technical and natural. Technical weed It´s marihuana with amount of THC less then 3 percent so it´s allowed by law. It´s used for making cloth, patent fuel(brikety), building material as a thermal isolation, cosmetic, colours. Natural marihuana It´s marihuana with amount of thc higher then 3%. It´s used for recreation, making medicaments, extracts, it increases your appetite and it has very calming effects. Farmaceutic companies need marihuana with thc higher than 8% to make the medicaments. They use „medical weed“ which has 20% of thc, best pieces on black market have about 30%. Now I will show you a plant of marihuana, unfortunately only in the picture. Medical effects Marihuana is known as an excelent therapeutic medicine and its not a medicine if you smoke it. There are many kinds of extracts or sprays. It could be inhalated over the vapolizer where its evaporated and you only inhale clear thc. Scientists claim that worst thing you can do with marihuana is to smoke it. Every therapeutic substance will burn down. Medical effects – it could lower your dysorexia – which means lack of appetite, it can prevent vommiting, thanks to marihuana you can get rid of depresions, cramps, alergic and some psychotic habits. It´s used almost for all types of cancer, alzheimer syndrom, sklerotic syndroms, it also helps to your organism after chemotherapy, it releases pain, helps by epilepsy or – as an ointment – by skin problems. It´s also a very good medicine for girls who have menstruation problems and for all girls who have problems with headaches. Side effects Your organism can feel weakness, fatigue – means that you need sleep, for men problems with fertility, after using weed you have also dry in your mouth, you could be paranoitic, you could have worse balance and motority. As you can see, marihuana could be and i believe that will be plant of the future. It could be used for numerous health problems. However, the law is still very strict. Marihuana is a medicine but you can´t buy it anywhere legally. If you grow more than 5 plants, it becomes a crime. Doctors know about medical effects of marihuana but as there is no single viewpoint they don´t recommend it to their patients. When our goverment responsibly deals with this issue, it might improve the quality of lives of many people. Zdroje: • •

http://www.konopijelek.eu/nebojme-se-prijmou-to-co-pomaha-lidem.html http://konopi.czweb.org/

60


Jan Evangelista Purkyně, zakladatel cytologie 18. prosince 1787 – 28.července 1869

Jakub Huňáček, Tereza Kubová, Septim A - 3. K Jan Evangelista Purkyně byl český přírodovědec, fyziolog, anatom, básník a filosof 19.století. Svými všestrannými objevy se nesmazatelně zapsal do historie. Byl velmi vzdělaný člověk, vystudoval filosofii a pražskou lékařskou fakultu. Byl učitelem a profesorem fyziologie ve Vratislavi a v Praze. Díky svým objevům se stal celosvětově uznávanou osobností. Jeho nejvýznamnějším přínosem byl objev stavby živočišných tkáních složených z buněk s jádry, díky kterému je považován za jednoho ze zakladatelů cytologie. Další jeho významné objevy jsou spojeny s oblastí kinematografie. Podle svých nákresů nechal vyrobit kotouč, na kterém zobrazoval animovanou frekvenci práce lidského srdce. Je tedy řazen také mezi průkopníky animovaného filmu. Dalším oborem, který obohatil, byla oftalmologie, kde popsal vyšetřovací oční metody a přispěl tak k praktickému využití fyziologických studií v očním lékařství. Uskutečnil mnoho objevů i v jiných oblastech, na poli přírodovědy, farmakologie a antropologie. Jeho práce tvořily základ pro další zkoumání v pozdějších letech. Své pokusy při bádání nejčastěji prováděl na sobě samém. J. E. Purkyně byl i společensky činný. Snažil se, aby se o přírodních vědách publikovalo více v českém jazyce, k čemuž směřovalo i vydávání přírodovědného časopisu Živa. Časopis vycházel od roku 1853 do roku 1864. J. E. Purkyně působil v mnoha českých i zahraničních učených společnostech. Byl předsedou Spolku českých lékařů, předsedou přírodovědeckého odboru Českého muzea, členem Královské české společnosti nauk a zastával i řadu dalších funkcí. Roku 1861 podnítil vznik České akademie věd a umění, která zahájila činnost roku 1890. Byl nadšeným učitelem pro zapálené mladé lidi kolem sebe a také badatelem do posledních dnů svého života. Jan Evangelista Purkyně se stal významnou a celosvětově uznávanou osobností díky svým objevům. Jeho studie jsou velmi známé a jsou uváděny v mnoha učebnicích po celém světě. Pro mnoho lidí se stal inspirací. Nezanedbatelné je jeho úsilí o prosazení českého jazyka ve vědecké práci. Některé jeho objevy byly nazvány na jeho počest jeho jménem, např. Purkyňův fenomén, což je zrakový klam spočívající v různém vnímání světlosti barev při rozdílném osvětlení, To je typ nebo Purkyněho buňka. neuronů, které se nacházejí v kůře mozečku. Purkyněho buňky

61

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 Jsme zvyklí říkat, že někdo uspěl, protože měl pro oblast talent, který umožnil vyniknout v určité sféře bádání. Jan E. Purkyně ovšem vynikal v mnoha oblastech. Bylo tomu tak nejen díky vrozenému nadání, ale to také proto, že jeho vzdělání bylo široké, po celý život až do posledních dnů vynikal zvídavostí a pracovitostí. Jen skloubení nadání, vzdělání a píle mohlo vést k vyprofilování této jedinečné osobnosti české vědy. Jeden z autorů příspěvku Zdroje: • • • • • • •

HAUBELT, J.: Jan Evangelista Purkyně. Praha : Horizont Praha, 1987. 139 s. Malý encyklopedický slovník. Praha : ACADEMIA, 1972. 1455 s. eBrno.info [online]. 18.12.2006 [cit. 2010-12-16]. Prof. MUDr. Jan Evangelista Purkyně. Dostupné z WWW: http://www.ebrno.info/docs/Brno/prof-MUDr-Jan-Evangelista-Purkyne/14702/doc.html?=&ID=14702&l1=1205. Cytologie. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2010-1216]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cytologie DOLEŽALOVÁ, Barbora . Velikáni.cz [online]. 2002-11-22 [cit. 2010-12-16]. Jan Evangelista Purkyně. Dostupné z WWW: http://www.velikani.cz/index2.php?kat=ostve&zdroj=purkyneje Soudom.cz [online]. [cit. 2010-12-16]. Biologie. Dostupné z WWW: http://www.soudom.cz/Ucebnice/Zdravoveda/Prvni_rocnik/2.pdf JELEČEK, Leoš; MARTÍNEK, Jiří. Nástin dějin České geografické společnosti. Klaudyán [online]. 2007, 2007, 4, [cit. 2010-1216]. Dostupný z WWW: http://web.natur.cuni.cz/ksgrrsek/klaudyan/dwnl/200702/01_jelecek.pdf

Naši moderátoři – Majda a David v letech 2008-2011

62


Jan Janský, objevitel čtyř krevních skupin Peter Grich, Zdenko Brandejs, Septima A - 3.K Jan Janský (*3.4.1873 – +8.9-1921) byl český lékař, psychiatr, neurolog a v roce 1921 bylo mu přiznáno objevení čtyř základních krevních skupin. Vystudoval smíchovské gymnázium a Karlovu univerzitu. Měl nelehký život, uznání se dočkal spíše v cizině, jak již to v Česku obvykle chodí, než v zemích českých. Málokdo ví, že J. Janský byl taktéž soudní znalec v oboru psychiatrie a profesor na České univerzitě v Praze. Zkoumal spojitost mezi srážlivostí krve a psychickými nemocemi – avšak žádnou takovou spojitost nenašel. Výsledkem jeho bádání bylo objevení 4 krevních skupin. Po objevu se věnoval zkoumání mozkomíšního moku. Dva roky pracoval jako lékař na srbské frontě za 1. světové války, ze které si odnesl následky, těžké zdravotní problémy, kterým po pár letech podlehl. Zemřel v roce 1921 na infarkt. Jana Janského zaujala problematika mnohých neúspěšných krevních transfuzí a hledal příčiny tohoto stavu.Transfuze, které se prováděli ještě na počátku 20. století, byly pro příjemce krve velkým hazardem. Následky byly zřejmé skoro ihned po transfůzi. Buď byl pacient zachráněn nebo zemřel. Dalo by se říct, že lékaři tou transfuzí nechtěně zabili. Jan Janský dlouho studoval krevní sérum i červené krvinky a zjistil, že krevní séra jsou různá, že ne všechna mají stejný vztah k erytrocytům. Zjistil, že některá séra způsobují shlukování (srážení, aglutinaci) červených krvinek. Prokázal na vzorku 3 106 „bláznů“, že lidskou krev můžeme podle určitých rozdílů ve vlastnostech červených krvinek rozdělit do 4 základních krevních skupin. V té době existenci 3 krevních skupin již popsal vídeňský patolog Karl Landsteiner. Na rozdíl od něho Jan Jánský popsal také 4. krevní skupinu, která je dnes označována jako skupina AB. V roce 1907 byla práce Jana Janského zveřejněna ve Sborníku klinickém pod názvem: „Hematologická studie u psychotiků“. Jan Janský krevní skupiny nejdříve označil římskými čísly: I. (krevní skupina A), II. (krevní skupina B), III. (krevní skupina AB- nově objevená krevní skupina), IV. (Krevní skupina 0) Člověk, který má krevní skupinu AB může dostat krev jak od člověka se stejnou krevní skupinou jakou má on, tak od člověka s krevní skupinou A či B a nebo od člověka s krevní skupinou 0. Je na tom velice výhodně a je označován jako univerzální příjemce. Lidé s krevní skupinou A resp. B mohou dostat krev jen od dárců se stejnou krevní skupinu, nebo od člověka se skupinou 0. Nejhůře je z pohledu příjmu krve je na tom člověk s krevní skupinou nula, protože ten může poskytnou krev všem krevním skupinám, ale on sám může dostat krev pouze od člověka s krevní skupinou 0. Protilátky v jeho krevním séru způsobí shlukování krvinek typu A, B, AB a proto transfuze od dárců s těmito skupinami u něho navodí smrt.

Ukázky z historie dárcovství krve:

První transfuze zvířecí krve r.1667

Nemocnice za doby Jana Jánského

63

Pionýři 21. století

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 Janského plakety Janský byl velkým zastáncem dárcovství krve a kladl důraz na humanitu. Tudíž na jeho počest Český červený kříž bezpříspěvkovým dárcům dává vyznamenání v těchto podobách – Krůpěj krve (odznak); medaile prof. MUDr. Jana Janského – bronzová, stříbrná a zlatá; a zlaté kříže ČČK 3., 2. a 1. tříd.

Zdroje: • • • • • • • • •

ŘÍMAN, Josef. Malá československá encyklopedie. 3. doplněné vydání. Praha : Academia, 1986. 912 s. LESNÝ, Ivan. Slavní lékaři. Praha : FRAGMENT, 1994. 64 s. ISBN 80-7200-184-1. Všeobecná encyklopedie. London : Dorling Kindersley, 1995. 456 s. ČORNEJ, Petr. Dějepis pro gymnázia 3. Praha : SPN - pedagogické nakladatelství, 2006. 176 s. Fakultní nemocnice Olomouc [online]. 2010 [cit. 2010-12-15]. Dostupné z WWW: . http://test.tyden.cz/rubriky/media/stolety-expres/praha-se-panicky-boji-cholery-a-cisar-slaviosmdesatku_178314.html http://zivotopisyonline.cz/jan-jansky-341873-891921-objevitel-krevnichskupin/ttp://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Jansk%C3%BDhttp://www.seminarky.cz/Jan-Jansky-612 http://druidova.mysteria.cz/zdrava_vyziva/transfuze.htm http://pto.pionyr.cz/kdo-jsme

Autoři příspěvků: Peter a Zdenko

64


Historie zkoumání a léčení rakoviny v Brně Klára Prokopová, Septima A - 3.K Nádorová onemocnění provázejí lidstvo již od pravěku, o čemž svědčí i archeologické nálezy. Při zrengenování kosterních pozůstatků byly nalezeny změny, které mohly být způsobeny kostními nádory nebo metastázemi zhoubných nádorů. Zmínky o nádorech či jejich léčení se objevují v různých spisech všech civilizačních kultur. Větší zájem o problematiku zhoubných nádorů a především jejich léčbu můžeme zaznamenat až od 19. století, kdy doktoři z různých odvětví přinášeli první vědecky podložené informace. Přesto jedinou léčebnou metodou byl prostý chirurgický zákrok, jehož možnosti léčby byly značně limitovány. Až objev celkové anestezie, zdokonalení chirurgické techniky a objev účinku rentgenových paprsků a radia přinesl vyšší úspěšnost léčebných zákroků. V některých zemích začala vznikat specializovaná pracoviště. Ve 20. století se také Brno stalo nezanedbatelným centrem výzkumu a léčby rakoviny Odborníci usilující o vybudování léčebně výzkumného ústavu dosáhli toho, aby se v letech 1933-1935 uskutečnila výstavba dnešního Masarykova onkologického ústavu, který prošel mnoha proměnami. Na jeho počátku stál doktor Jaroslav Bakeš, který společně se svou matkou Lucii Bakešovou, založily spolek Dům útěchy. Ústav se snažil poskytovat onkologickým pacientům komplexní péči a vytvářel podmínky pro další vědecké zkoumání nemoci na specializovaném pracovišti. Lucie Bakešová, MUDr. Jaroslav Bakeš

V polovině 50. let bylo rentgenologické oddělení tohoto ústavu vybaveno dvěma diagnostickými přístroji a kromě radioterapie a chirurgie se prosazovala ve velké míře i chemoterapie. Tato, pro pacienta drsná a vyčerpávající terapie, je založena na opakovaném vpravení chemikálií hubících živé buňky do těla nemocného. Dalo by se zjednodušeně říct, že úspěšnost léčby těmito látkami (cytostatiky) je založena na tom, zda jsou buňky nádoru zničeny dříve, než léčbou a nemocí vyčerpaný pacient zemře. Jedná se například o antibiotika, virostatika, antipyretika, cisplatinu (Cl2H6N2Pt). V polovině 60. let se v brněnském ústavu lékaři snažili o zavedení další léčebné metody – imunoterapie. Tato cílená léčba využívá vrozenou obranyschopnosti organismu k boji proti rakovině. Od 1.1.1991 nese ústav název Masarykův onkologický ústav Brno.

Dům útěchy a obytná budova od východu, 1936

Masarykův onkologický ústav Brno, Žlutý kopec 7, Brno, 602 00, tel. 543 136 205

65

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 Také Onkologická klinika brněnské dětské nemocnice je významným pracovištěm. Zde, právě v této době, zkouší novou metronomickou metodu léčení rakoviny. Je založena na ambulantní léčbě, tedy nikoliv na nemocničním upoutání pacient na lůžko, ten proto žije téměř plnohodnotný život. A to je pro děti velice pozitivní. Pacient bere léky denně, dávky jsou vypočítané přesně na jeho potřebu. Navíc se nevyskytují žádné vedlejší příznaky jako u chemoterapie. Tudíž žádné nevolnosti ani vypadávání vlasů. Léčbu zatím doktoři zkoušeli pouze u nemocných v poslední fázi rakoviny, polovina z nich dva roky po zahájení léčby zůstala naživu, ba co víc, 15 – 20 % pacientů se vyléčilo úplně. Nový postup se bude dále testovat. Fakultní nemocnice Brno - Dětská nemocnice Černopolní 9, Brno-Černá Pole, tel 532 233 250

Děkuji za Vaši pozornost a přeji, abyste služby této kliniky či ústavu nikdy nemuseli využít.

Zdroje: • • • •

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1992 http://www.mou.cz/ http://www.fnbrno.cz/detska-nemocnice/k32 http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=preview&play=1&image=1690

Hezké dívky ze Septimy, kulturní prostředí a občerstvení dokreslují atmosféru kuloárů akce

66


Léčba rakoviny v Brně - vakcíny proti rakovině Monika Nečasová, Septima A - 3.K Novým vědecko výzkumným pracovištěm Brně je Babákův institut, který vnikl 1.1.2010 při příležitosti 91. výročí založení Masarykovy univerzity. Dostal jméno po brněnském profesoru Edwardu Babákovi. Sídlí v kampusu Masarykovy univerzity a tvoří ho 3 divize – buněčná imunoterapie, myelomová skupina a molekulární cytogenetika. Pracuje zde přibližně 50 zaměstnanců, mezi které patří přírodovědci, lékaři z FN Bohunice a profesoři Masarykovy univerzity se svými studenty. Cílem Babákova institutu je vytvořit podmínky pro rychlé přenášení poznatků výzkumu do praxe a k léčbě šité na míru konkrétních pacientů. Institut je jedinečné pracoviště, které může protinádorové vakcíny testovat přímo na pacientech. Vakcína je látka, jejíž vpravení do organismu má zajistit navození imunity proti specifické chorobě. Proces při kterém se podává vakcína se nazývá očkování. První očkování prováděli čínští lékaři proti pravým neštovicím. Používali však k němu prášek z rozdrcených strupů pravých neštovic, což bylo riskantní a mohlo vést k plnému propuknutí nemoci. Metoda se časem rozšířila po světě, v Anglii ji zavedla v roce 1721 Lady Mary Wortley Montagu, která ji převzala od Turků. První skutečnou vakcinaci proti pravým neštovicím provedl Edward Jenner 14. května 1796. Vakcína byla vyrobena z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi. Nepravé kravské neštovice navodily imunitu proti smrtelným kravským neštovicím. Nemoc dala název účinné látce navozující imunitu – vakcíně. Slovo vakcína je odvozeno z latinského slova vacca, česky kráva. Edward Jenner Ale teď už zpátky k vakcíně šité na míru. Očkovací látka má za úkol seznámit tělo a jeho imunitní systém s virem či bakterií, aby v případě nákazy tělo správně zareagovalo. Očkovací vakcína se vyrábí z pacientovy nádorové tkáně, ze které se získají nádorové antigeny. Po zotavení pacienta po operaci, mu jsou z krve odebrány bílé krvinky, které jsou kultivovány (pěstovány a množeny v živném roztoku). Po několika dnech je do těchto buněk vložen nádorový antigen, proti kterému bílé krvinky vytváří vlastní protilátky.Vzniklá vakcína je rozdělena na 6 až 10 dávek, které jsou uchovávány v zamrazeném stavu v kapalném dusíku a postupně praveny do těla pacienta.

Léčebná metoda vakcinace má významné výhody proti běžným metodám, mezi které patří chemoterapie a ozařování. Má poměrně nízké náklady, cena vakcíny je 300 000 Kč, cena léčby klasickými metodami činí orientačně milion korun. Klasické metody z pacienta „vyždímají“ poslední zbytky zdravých buněk. Vakcína nemá žádné vedlejší účinky a může být v důsledku úzké spolupráce Babákova institutu s FN Bohunice rychle aplikována. Účinnost přípravku se pohybuje okolo 50%, což je bezesporu obrovský úspěch. Brněnský Babákův institut je plnohodnotný konkurent obdobných výzkumných center v Evropě. Je vybaven špičkovými technologiemi a přístroji, jejich cena se vyšplhala přes několik miliard. Je jediným institutem v ČR, který je způsobilý léčivé preparáty vytvářet, zpracovávat a samostatně po té hned aplikovat. Zdroje: • • • •

http://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_Jenner http://www.ibrno.cz/brno/396-v-brne-vznikl-institut-pro-vyzkum-rakoviny-a-geneticky-podminenychchorob.html http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/babakuv-vyzkumny-institut-dalsi-krok-k-lecberakov.html?diskuse=1 http://www.vitalia.cz/tiskove-zpravy/v-brne-vznikl-institut-pro-vyzkum-rakoviny-a-geneticky-podminenychchorob/

67


Epigenetika Monika Rymešová, Andrea Kopečná, Septima A - 3.K

Epigenetika je Novým vědní podobor genetiky, který se zabývá studiem změn v DNA, které ovšem nejsou způsobeny změnou pořadí jednotlivých úseků ve vlákně DNA. Epigenetické změny se většinou projevují navenek daného jedince, proto tyto změny můžeme označit jako výjimky z obecného pravidla, které udává, že změny fenotypu (tedy toho, jak jedinec vypadá navenek) jsou podmíněny změnami v genech. Nyní Vám povíme něco málo z historie epigenetiky. Historie epigenetiky je přímo spojena se studiem evoluce. V minulém století byl termín epigenetika používán k popisu jevů, které nebylo možné vysvětlit na základě genetiky. S epigenetikou je úzce spjato jméno Conrad Waddington. Byl to britský biolog, který definoval epigenetiku jako obor biologie. Možno, že by bylo vhodné si ujasnit, jaký je rozdíl mezi genetickými a epigenetickými jevy, že ano? Genetickými změnami jsou míněny ty změny, které probíhají změnou pořadí úseků tvořících DNA. Epigenetické změny nepostihují všechny buňky našeho těla a mohou být dokonce jen dočasné. V těle se působením vnějších i vnitřních podmínek spouští nejrůznější chemické reakce. Ty zaktivují molekuly zvané methylové skupiny. Methylové skupiny se přimknou ke genům ve vlákně DNA, a tím buď zesilují, nebo zeslabují jejich účinnost. Co může ovlivnit takovéto chemické procesy v našem těle? Co myslíte? Nejen strava a vnější působení prostředí vyvolávají epigenetické změny. Například i prožitek nebo zkušenost se mohou projevit prostřednictvím biochemických změn, které také do jisté

míry určují, jaké geny se mají projevit a v jaké míře. Epigenetika v čase. Myslíte, že náš život ovlivnili naši rodiče, prarodiče či praprarodiče? Odpověď je ano. Mnoho odborníků si stále nechce připustit fakt, že vznik choroby nemusí být podmíněn zmutovaným nebo poškozeným genem. Může jít pouze o reakci organismu na

68

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 Ekologická konference 2011 okolní podmínky. V posledních letech dochází k růstu obezity, cukrovky, srdečních onemocnění a dalších poruch u obyvatel naší planety ve věkovém rozmezí do 50 let. Zvláštností je, že se rodí děti, které už i ve velmi brzkém věku mají sklon k obezitě a cukrovce. Není to dáno pouze stravovacími návyky, nýbrž si můžeme všimnout i souvislosti se změnou životního stylu, která proběhla na přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy se masově začaly využívat umělá hnojiva a pesticidy. Generace, která tehdy vyrůstala, začala do svého organismu vpravovat vyšší dávky chemických látek a kvůli zvýšeným hygienickým nárokům, nebyl jejich organismus nucen vyvíjet takové úsilí ke své obraně. Tím došlo k epigenetickým změnám, které se dále předávaly z generace na generaci. Povíme si něco o epigenetických pokusech a ukážeme si epigenetiku v praxi. Jako podpěrný důkaz se nabízí pokus s obohacovaným krmivem u pokusných laboratorních myší. Krmivo obohacené o vitamín B12, kyselinu listovou, cholin a betain, způsobí u březích matek narození potomků s odlišnou barvou srsti. Tyto látky obsažené v krmivu totiž dokážou methylovat gen, který v sobě nese informaci o žluté barvě srsti. Zvýšením účinnosti tohoto genu se poté rodí jedinci hnědé barvy. Důležitější než změna barvy srsti potomstva je skutečnost, že tato změna současně snižuje riziko ke vzniku obezity, cukrovky a rakoviny u potomků s hnědou barvou srsti. Z pokusu vyplývá, že přídavek obohacujících látek zapříčinil větší odolnost potomků vůči onemocněním tohoto typu. Tyto myši mají shodnou stavbu DNA, přesto se liší barvou srsti a náchylností k různým onemocněním. Tento stav byl u nich vyvolán odlišnou výživou. Ta navodila metylaci genů a změnila jejich funkci.

Jaký je význam a využití epigenetiky? Epigenetika se v poslední době těší velké oblibě a zájmu. Jde totiž o směr, který má budoucnost. Vědci se díky epigenetice snaží najít řešení pro celou řadu nemocí, na které doposud neznáme lék. Nejčastěji využívanou metodou je epigenetická manipulace. Jejím cílem je pomocí methylace (tedy vnesením skupiny -CH3 ) aktivovat žádoucí geny a deaktivovat ty nežádoucí. Díky tomuto j ději se začínají vysvětlovat jevy jako placebo efekt nebo spontánní uzdravení, které dříve postrádaly racionálního vysvětlení. Vše je dílem epigenetiky! Děkujeme za pozornost

Zdroje:

• • • • •

VYSKOT, Boris. Epigenetika. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. 152 s. ISBN 978-80-244-2534-4 RIDLEY, Matt. Genóm. Bratislava: Remedium, 2004. 398 s. ISBN 80-88993-72-5 . wikipedie.cz [ONLINE]. 8. 11. 2010 [cit. 2010-12-10]. Epigenetika. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Epigenetika PAZDERA, Josef. osel.cz [ONLINE]. 31.10.2005 [cit. 2010-12-10]. Epigenetika je o tom co jíme, jak žijeme, a jak se máme rádi. Dostupné z WWW: http://www.osel.cz/index.php?clanek=1516 barboraopelkova.blog.cz [ONLINE]. 2. března 2010 [cit. 2010-12-10]. Epigenetika: Kdo je správcem Vašeho genetického kódu?. Dostupné z WWW: http://barboraopelkova.blog.cz/1003/epigenetika-kdoje-spravcem-vaseho-genetickeho-kodu scienceworld.cz [ONLINE]. 07.08.2002 [cit. 2010-12-10]. Co je to epigenetická dědičnost?. Dostupné z WWW: http://scienceworld.cz/biologie/co-je-to-epigeneticka-dedicnost-3570

69

CZ.1.07/1.1.02/03.0069 EKOLOGICKÁ KONFERENCE 2011 Letošní a mnoholetí moderátoři naší Ekologické konference, Majda a David ze Septimy se s Vámi v této roli loučí. Příštím rokem budou již maturovat.

Přijměte naše pozvání na Ekologickou konferenci 2012. S přáním hezkého dne

RNDr. Libuše Bartková, ředitel Gymnázia Globe, s.r.o. a naši moderátoři Majda a David

Sborník Ekologické konference 2011

Gymnázia Globe, s. r. o. je spolufinancován z ESF a rozpočtu ČR Brno 19. dubna 2011

70

Ekologická konference Foto: Z. Pazdera

Recommend Documents