Systémové elektrické instalace KNX/EIB (20. část) Ing. Josef Kunc Vytváření skupinových adres Vzájemně komunikující objekty jednotlivých přístrojů je zcela nezbytné propojit tzv. skupinovými adresami. Teprve poté lze hovořit o zabezpečení komunikace mezi jednotlivými přístroji. Aby byla zabezpečena komunikace, skupinové adresy musí být přiřazeny alespoň dvěma komunikačním objektům různých přístrojů. Způsoby vytváření skupinových adres byly naznačeny v 6. části (Elektroinstalatér č.1/2006). Pro lepší vzájemné rozlišení a pro snadnější přehled doporučujeme používat tříúrovňové skupinové adresy. V ETS je vytváříme v okně skupinových adres – obr. 1. Pracovní postup je podobný jako při vkládání částí budov v okně prostorového členění. Ke každé skupinové adrese vpisujeme v okně vlastností potřebné poznámky. Tyto poznámky jsou velmi důležité, abychom v rozsáhlém projektu mohli i vysoký počet vytvořených adres přiřadit zcela správně k předem uvažovaným objektům. Popisy adres je nejvhodnější zapsat způsobem shodným s popisy odpovídajících komunikačních objektů. Takto vytvořené skupinové adresy nemají ještě žádný fyzikální rozměr, ten získávají teprve prvním přiřazením ke komunikačnímu objektu – získávají rozměr tohoto objektu. V dolní části okna vlastností jsou tlačítka pro vymezení toho, zda uvažovaná adresa je centrální adresou anebo zda má procházet liniovými spojkami. Při dodržení správného postupu při programování instalace není potřebné aktivovat tato tlačítka. Při aktivaci tlačítka pro průchod liniovými spojkami (tedy pro zápis do filtračních tabulek) dojde k zápisu těchto adres do filtračních tabulek všech liniových spojek. Potom telegramy budou procházet i do linií, v nichž žádný komunikační objekt přístrojů v nich umístěných, není vybaven danou skupinovou adresou. Nebude-li toto tlačítko aktivováno, dojde k automatickému zápisu do filtračních tabulek jen těch spojek, kterými je zapotřebí zajistit průchod telegramů pro propojení komunikačních objektů přístrojů v odpovídajících liniích. Po vytvoření skupinových adres již jimi můžeme svázat vzájemně komunikující objekty. Během přiřazování adres potřebujeme mít otevřená dvě pracovní okna – jednak okno skupinových adres a za druhé okno s prostorovým náhledem. Ke každému komunikačnímu objektu potom myší přetáhneme potřebné adresy. Správnému přiřazení zcela jistě napomohou shodné popisy u adres i komunikačních objektů. Každému komunikačnímu objektu je možné přiřadit i několik skupinových adres, v závislosti na potřebě stanovené projektantem. Avšak na prvním místě musí vždy být vysílaná adresa, adresy na dalších místech jsou adresami aktualizačními – viz obr. 2.
Obr. 1: Okno skupinových adres s vytvořenými adresami
Obr. 2: Přiřazení skupinových adres komunikačním objektům
Důležité upozornění: Software ETS umožňuje přímo propojovat výhradně komunikační objekty stejných fyzikálních rozměrů. Znamená to, že jednou skupinovou adresou můžeme propojovat např. pouze jednobitové komunikační objekty několika přístrojů.
Přidělení přístrojů funkčním oblastem a funkcím
Obr. 3: Funkční i prostorové členění ve společném okně
Především v rozsáhlých projektech je vhodné přiřadit přístroje nejen k místnostem a rozváděčům, ale také k funkcím. Přitom funkce je možné vytvářet v libovolném detailním členění, jak je znázorněno na obr. 3. Po přiřazení přístrojů funkcím (přetažením myší) je možné zkontrolovat, zda pro jednotlivé funkce jsou do projektu vloženy všechny potřebné přístroje. Naopak, otevřením okna Přístroje nepřiřazené funkci nebo místnosti lze prověřit, nejsou-li např. vloženy přístroje navíc, v projektu nepotřebné anebo přístroje, pro které jsme opomněli vytvořit funkci. Kontrola topologického uspořádání systémové instalace KNX/EIB V topologickém náhledu podle obr. 4 zkontrolujeme, případně přetažením myší upravíme přiřazení přístrojů správným liniím, jednotlivé linie také popíšeme vhodnými komentáři.
Obr. 4: Úprava topologického uspořádání
Během vytváření projektu v ETS můžeme přístroje vkládat nejen do okna s náhledem na prostorové a funkční uspořádání, ale také do topologického okna. Potom je ovšem zapotřebí přístroje přiřadit i příslušným místnostem a rozváděčům. Kontrola projektu Poslední částí projektové přípravy před zahájením programování přístrojů je kontrola projektu. Některé kontrolní operace takto svěřujeme softwaru ETS. V diagnostických postupech máme k dispozici záložku pro ověření projektu, po jejímž výběru se zobrazí okno s poznámkami a připomínkami – viz obr. 5.
Obr. 5: Kontrola projektu prostředky ETS
Prostředky ETS je možné zjistit, jaký proudový odběr z napájecích zdrojů lze očekávat v jednotlivých liniích a podle toho také lze například upravit typy použitých napájecích zdrojů. Touto kontrolou také zjistíme, zda vytvořené skupinové adresy nezůstaly bez přiřazení ke komunikačním objektům anebo byly přiřazeny jen k jednomu z nich. ETS ale v žádném případě nedokáže zjistit chybné přiřazení skupinových adres ke komunikačním objektům. Nedokáže totiž posoudit, zda se jedná o záměr projektanta anebo o jeho omyl. Veškeré případné chyby tohoto typu se projeví až po naprogramování instalace. Takže teprve během oživování instalace je bude možné odstranit, zpravidla dílčím přeprogramováním. K odhalování takovýchto chyb jsou velmi často nápomocné různé diagnostické postupy ETS, o kterých se zmíníme v některé z dalších částí. Tisk projektových dat a export projektu. Za zcela poslední krok tvorby projektu prostředky ETS považujeme export projektu a tisk dokumentace. Tyto kroky ovšem následují až po úplném doladění projektu, tedy po zahrnutí všech změn vytvořených během oživování systémové instalace.
