Systémové elektrické instalace KNX/EIB (17. část) Ing. Josef Kunc
Založení projektu v ETS3 Po instalaci a následném spuštění softwaru ETS3, do jehož databázového souboru jsme již uložili potřebná data o výrobcích, s nimiž budeme pracovat, můžeme založit nový projekt, po označení symbolu nového projektu na nástrojové liště otevřeného softwaru ETS. Nejdříve se otevírá malé okno pro zadání názvu projektu, pro volbu přenosového média (TP – twisted pair – kroucený pár; PL – powerline – přenos po silovém vedení). Konečně se zde také můžeme rozhodnout, zda má být samočinně vytvořena linie 1.1 (obr. 1).
Obr. 1: Zadání názvu projektu
Poté se otevírá nový projet s přednastavenými třemi okny – s pohledem na prostorové a funkční členění, s pohledem na skupinové adresy a s pohledem na topologické členění systémové instalace. Avšak hned zpočátku je vhodné otevřít si okno vlastností projektu (obr. 2) a doplnit veškeré údaje, týkající se celého projektu. Ve vlastnostech opět můžeme upravit typ přenosového média (poslední záložka), ale především máme možnost stručného zápisu o postupu prací na projektu – na záložce Historický přehled a také libovolně rozsáhlých zápisů – na záložce Komentář. Zde zapisujeme zásadní poznámky a zápisy, týkající se celého projektu, protože potřebné poznámky vztahující se jen k některým dílčím částem projektu můžeme zapisovat do oken komentářů v těchto dílčích částech.
Obr. 2: Vlastnosti projektu
Prostřední záložka Zabezpečení je určena pro ochranu údajů. Heslo pro zabezpečení projektu zadáváme, pokud např. sdílíme PC s dalšími uživateli a nechceme připustit, aby mohli do projektu zasahovat – obr. 3 – horní část. Avšak tím nejzávažnějším důvodem pro zadání tohoto hesla bývá předání projektu na CD ROM odběrateli, kdy chráníme uložená data před možným zneužitím třetí osobou. Tou může být jiná dodavatelská firma, která by instalaci mohla nesprávně přeprogramovat. Toto heslo je ovšem nutné předat zákazníkovi v zapečetěné obálce, přičemž její neoprávněné rozpečetění nebo její ztráta by podle předem uzavřené smlouvy znamenala ukončení smluvních závazků na záruku správnosti funkce této instalace – nevztahuje se ovšem na záruku na hardwarové prostředky použité v instalaci.
Obr.3: Možnosti zabezpečení projektu a instalace
Druhou možností ochrany je zadání hesla pro zabezpečení nahraných sběrnicových spojek přístrojů v systémové instalaci KNX/EIB. Toto heslo (uprostřed obr. 3) musí sestávat z osmi hexadecimálních číslic. V nezaheslovaném stavu je zadána kombinace FFFFFFFF. K tomuto účelu je ale možné využít pouze sběrnicové spojky systémů 2 a 7 (BCU2 a BIM M112). Dosud stále hojně používané sběrnicové spojky systému 1 (BCU1) nepodporují možnost vložení hesla. Heslo musí být zadáno vždy před jakoukoli požadovanou změnou v aplikaci. Slouží tedy jako ochrana před nežádoucími zásahy do naprogramované instalace. Při použití tohoto hesla je nezbytné jeho trvalého uchování na bezpečném místě. V případě nemožnosti zadat správné heslo a potřebě softwarových změn nezbývá, než se obrátit na výrobce zablokovaných přístrojů se žádostí o placenou službu – odblokování těchto sběrnicových spojek, což značí úplné vymazání nahraných dat a uvedení spojek do výchozího výrobního stavu, tedy nahrání individuální adresy 15.15.255. Nyní je již možné přistoupit k vypracování elektronického projektu prostředky ETS. Pracovní postup je vhodné rozdělit do následujících kroků: - vytvoření prostorového členění objektu a rozmístění rozváděčů, - vložení potřebných přístrojů do jednotlivých místností a rozváděčů, - nastavení parametrů použitých přístrojů, - vytvoření skupinových adres, - provázání komunikačních objektů skupinovými adresami, - přidělení přístrojů funkčním oblastem a funkcím, - kontrola a úpravy topologického členění, - kontrola projektu, - tisk projektových dat a export projektu.
Zpracovatel projektu není vázán tímto doporučeným postupem, pořadí jednotlivých kroků si může upravovat podle svých vlastních zkušeností a poznatků. V každém případě je ale potřebné předřadit nastavení parametrů přístrojů před přiřazování skupinových adres ke komunikačním objektům. Je to ze zcela prostého důvodu. Po otevření okna pro nastavování parametrů přístroje jsou komunikační objekty uspořádány podle výrobcem určené základní funkcionality. Při nastavování parametrů projektantem podle jím požadované funkcionality se obvykle mění toto uspořádání. To má velmi často za následek odstranění vazeb u již předem přiřazených skupinových adres, tedy jejich vymazání. Potom je nutné skupinové adresy znovu přiřazovat. Tomutu postupu se ovšem nevyhneme v případě, že po zkušenostech z provozu bylo nutné zásadně změnit nastavení parametrů některých přístrojů.
Prostorové členění objektu a vkládání přístrojů V ETS3 je náhled na budovu (na prostorové členění) centrálním náhledem, v němž zpravidla přiřazujeme přístroje místnostem (rozváděčům) a funkcím. Tato část totiž váže na již zpracovaný projekt, klasicky zhotovovaný s použitím softwaru Autocad, avšak zde se již nejedná o grafické projektování. Do tohoto náhledu postupně vkládáme budovu, její části, místnosti a rozváděče. Vkládat můžeme přetahováním myší ze symbolové lišty anebo z nabídky menu po stisku pravého tlačítka myši do jednotlivých prvků vytvářených ve stromové struktuře v levé části okna. V příkladu na obr. 4 jsme do budovy vložili její část (1. patro) se dvěma místnostmi a jedním rozváděčem. Na symbolové liště je nastaveno použití velkých symbolů (nastavení v Extras/Přizpůsobení/Nástrojové lišty). Okno vlastností můžeme ponechat otevřené po celou dobu zpracování projektu, pokud jsme v základním nastavení zaškrtli, že se jedná o nemodální okno. Okno vlastností bude potom vždy otevřené ve vztahu k označenému řádku v projektu, tedy k místnosti, skupinové adrese, přístroji, linii, komunikačnímu objektu atd. a nebude překážet při další práci.
Obr. 4: Vkládání místností do náhledu prostorového členění
Pro přehlednost a pro snadnou práci s projektem je potřebné do okna vlastností vepsat vhodný název, označení a stručný popis vložené části objektu. Obdobné
údaje je z těchže důvodů potřebné zapisovat také u všech vkládaných přístrojů, skupinových adres, linií, funkcí apod.
Obr. 5: Vkládání přístrojů z vyhledávače
Do jednotlivých místností a rozváděčů potom již můžeme vkládat přístroje určené pro zabezpečení činnosti všech požadovaných funkcí. V našem příkladě budeme řídit zářivkové osvětlení v kanceláři na stálou osvětlenost a současně také ve vazbě na přítomnost. Teplovodní vytápění budeme ovládat centrálně podle časového programu, ale přepínání režimů činnosti vytápění a chlazení konvektory bude probíhat ve vazbě na přítomnost. Regulace vytápění, chlazení a osvětlení bude současně provázána s automatickým řízením provozu venkovních lamelových žaluzií, které po dohodě s dodavatelem stínicích prostředků byly osazeny lamelami s odraznými plochami. Takto bude možné dosáhnout významných přídavných úspor energie (přídavná úspora energie na vytápění a chlazení může dosáhnout až 14%, ve srovnání s jinak dokonale regulovaným řízením těchto funkcí). Na chodbě bude umístěn rozváděč s napájecím zdrojem pro linii, dále v něm budou umístěny přístroje určené pro řízení funkcí v kanceláři, ale také přístroje na hlavní linii, určené pro nadřazené funkce i pro další části objektu. Osvětlení na chodbě bude ovládáno ve vazbě na pohyb osob a současně na předem nastavenou hladinu přirozené osvětlenosti. Chodba bude v pracovní době temperována na 18°C podlahovým teplovodním vytápěním, mimo pracovní dobu na 16°C. Do elektronického projektu můžeme přístroje vkládat dvěma způsoby. Na obr. 5 je naznačen postup vkládání z vyhledávače přístrojů, otevřeného z menu nabízeného pro danou místnost. V něm označíme nejdříve výrobce. Poté jsou dvě možnosti výběru konkrétního přístroje. Podle typového nebo objednacího čísla vkládaného výrobku anebo podle skupiny výrobků a jejich přesnějšího určení. Určujeme rovněž, zda přístroje budeme vkládat pro komunikaci po sběrnici nebo po silovém vedení. Po stisku tlačítka „Nalézt“ se v dolní části okna vyhledávače zobrazí nabídka možných přístrojů. Z nich označíme požadovaný přístroj, případně počet vkládaných přístrojů téhož typu a tlačítkem „Vložit“ jej vložíme do místnosti, která je vyznačena vedle okénka pro počet těchto přístrojů. Pro každou z místností či rozváděčů nemusíme vyhledávač přístrojů znovu otevírat, postačí označit kurzorem vždy tu místnost, do níž budeme vkládat další přístroje. Druhým způsobem je vkládání přístrojů z knihovny výrobků – otevíráme symbolem knihy na horní liště. Opět musíme nejdříve specifikovat výrobce. Po otevření katalogu
výrobků vybraného výrobce určujeme skupinu výrobků (např. kapitolu „Komunikace“ pro přístroje zajišťující komunikaci) a v ní skupinu (např. rozhraní USB). V pravé části okna se potom zobrazí nabídka možných přístrojů, jak je vidět na obr. 6. Označíme-li si konkrétní přístroj, můžeme jej myší přetáhnout do dané místnosti, přičemž se nás ETS dotáže, kolikrát přístroj potřbujeme vložit. Knihovnu výrobků jednoho výrobce ponecháváme otevřenou po celou dobu výběru přístrojů, bez ohledu na to, do které místnosti nebo do kterého rozváděče přístroje vkládáme.
Obr. 6: Vkládání přístrojů z knihovny výrobků
Pokud si nejsme jisti, který z přístrojů z nabídky je vhodnější pro plnění požadovaných úkolů, anebo jen potřebujeme vědět, jaký typ sběrnicové spojky přístroj obsahuje, můžeme otevřít okno s parametry konkrétního přístroje. V něm se zobrazí základní katalogové údaje a údaje o aplikačních programech – viz obr. 7. Okno vlastností může opět zůstat otevřené po dobu, po kterou potřebujeme nahlížet do základních údajů o kterémkoli vkládaném přístroji.
Obr. 7: Základní údaje o přístrojích
Nejsme-li detailně seznámeni s možnostmi aplikačních programů vybíraných přístrojů, je zcela nezbytné předchozí důkladné studium podrobných technických příruček. Každý z výrobců je v elektronické podobě dává volně k dispozici na svých webových stránkách, někdy je vydává také v tištěné formě. V těchto technických příručkách jsou vždy uvedeny úplné technické parametry přístrojů a názvy aplikačních programů s možnými počty komunikačních objektů a skupinových adres k nim přiřazovaných. Následuje podrobný popis aplikačních programů a popis všech komunikačních objektů v nich použitých. Součástí příručky je i podrobný rozpis rozsahů nastavování jednotlivých parametrů. Znalost těchto technických příruček je nutností pro správné přiřazení konkrétního KNX/EIB přístroje pro zajištění všech činností stanovených zadavatelem projektu. Dalším důvodem může být požadavek na záměnu výrobku jednoho výrobce zdánlivě obdobným výrobkem jiného výrobce. Podle základních katalogových údajů mohou být tyto výrobky vzájemně zaměnitelné, ale po prostudování technických příruček lze zjistit, že v aplikačních možnostech jsou někdy až diametrální odlišnosti. Pro plně funkční náhradu přístroje opatřeného rozsáhlejším aplikačním programem potom tento zdánlivě obdobný přístroj by musel být doplněn ještě nějakým dalším přístrojem, tedy nákladnějším řešením. Anebo naopak, přístroj se širšími aplikačními možnostmi může nahradit až několik přístrojů jednodušších a dosáhnout tak určitého snížení pořizovacích nákladů. Co ovšem v technických příručkách nenalezneme, jsou údaje o spolehlivosti přístrojů, o jejich životnosti, což závisí na kvalitě a spolehlivosti všech použitých konstrukčních dílů.
