Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka – fyzické osoby Bakalářská práce
Autor:
Lucie Bízová právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Martina Matýsková
Červen, 2010
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Praze dne 15. 6. 2010
Lucie Bízová
Poděkování Děkuji vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Martině Matýskové za ochotnou pomoc při jejím vypracování a za řadu cenných rad a připomínek.
Anotace Bakalářská práce na téma „Řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby“ se zabývá nejprve obecnými principy a ustanoveními zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který tuto problematiku upravuje a dále podrobněji instituty oddluţení a konkursu, které jsou jedinými způsoby řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby. Největší důraz je přitom kladen právě na oddluţení, které je nejvhodnějším řešením úpadku dluţníka – fyzické osoby a lze jej provést dvěma způsoby, a to buď formou zpeněţení majetkové podstaty anebo formou plnění splátkového kalendáře. Bakalářská práce je dále doplněna statistickými údaji vztahujícími se k dané problematice. Z nich je patrno, ţe institut oddluţení se stává stále více vyuţívaným způsobem, kterým dluţníci – fyzické osoby řeší své závaţné finanční problémy, a to především formou plnění splátkového kalendáře. Závěr bakalářské práce obsahuje poznatky z praxe a zhodnocení některých institutů insolvenčního zákona. Dále je zde také vyjádřena potřeba prevence úpadku fyzických osob a důleţitost osvěty v této oblasti.
Annotation Bachelor thesis on the theme “Solution of insolvency and imminent insolvency of a debtor – an individual” deals firstly with general principles and provisions of the Act N. 182/2006 Sb., providing for insolvency and modes of its solution (Insolvency Act) regulating this issue and further in more detail with the institutes of debt forgiveness and bankruptcy which are the only methods of solution of insolvency and imminent insolvency of a debtor – an individual. The biggest emphasis is nevertheless placed just on debt forgiveness which is the most suitable solution of insolvency of a debtor – an individual and may be undertaken by two ways, either by means of monetization of the assets or by means of fulfillment of the payment calendar. Bachelor thesis is further completed by the statistical data referring to the issue given. It is apparent from these statistical data that the institute of debt forgiveness is constantly becoming more utilized method by which the debtors – individuals solve their substantial financial problems, especially by means of fulfillment of the payment calendar. The conclusion of Bachelor thesis contains knowledge from the work experience and evaluation of some of the institutes of the Insolvency Act. Furthermore, also the need of prevention of insolvency of individuals and the importance of further education in this field are expressed therein.
Obsah práce Úvod práce ………………………………………………………………………… 1
8
Obecné principy zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenční zákon) ………………………………………………………...
12
1.1
Základní pojmy a definice ………………………………………………….
12
1.2
Zásady insolvenčního řízení ………………………………………………..
13
1.3
Procesní subjekty …………………………………………………………...
14
1.3.1 Insolvenční soud ……………………………………………………………
15
1.3.2 Účastníci řízení ……………………………………………………………..
15
1.3.3 Insolvenční správce …………………………………………………………
16
1.3.4 Věřitelské orgány …………………………………………………………...
16
1.4
Insolvenční řízení …………………………………………………………...
18
1.4.1 Doručování ………………………………………………………………….
18
1.4.2 Jednání a dokazování ……………………………………………………….
18
1.4.3 Rozhodnutí ………………………………………………………………….
19
1.4.4 Insolvenční návrh …………………………………………………………...
19
1.5
Zahájení insolvenčního řízení ………………………………………………
21
1.5.1 Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ………………………...
21
1.5.2 Přihlášení pohledávek ………………………………………………………
22
1.6
Projednání insolvenčního návrhu …………………………………………...
22
1.6.1 Vady návrhu ………………………………………………………………...
22
1.6.2 Zpětvzetí návrhu ……………………………………………………………
22
1.7
Rozhodnutí o insolvenčním návrhu ………………………………………...
23
1.7.1 Rozhodnutí bez jednání ……………………………………………………..
23
1.7.2 Rozhodnutí o úpadku ……………………………………………………….
23
1.7.3 Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu …………………………………….
24
1.7.4 Stanovení způsobu řešení úpadku …………………………………………..
25
1.7.5 Rozhodnutí o tom, ţe dluţník není v úpadku ………………………………
26
1.8
Incidenční spory …………………………………………………………….
26
1.9
Věřitelé a uplatňování pohledávek ………………………………………….
27
5
1.9.1 Postavení věřitelů a jejich pohledávek ……………………………………...
27
1.9.2 Přihlášky pohledávek a jejich přezkoumání ………………………………..
29
1.9.3 Přezkoumání přihlášených pohledávek ……………………………………..
31
1.10
Majetková podstata …………………………………………………………
32
1.10.1 Zjišťování majetkové podstaty ……………………………………………...
34
1.10.2 Soupis majetkové postaty …………………………………………………..
34
1.10.3 Nakládání s majetkovou podstatou …………………………………………
35
1.11
Neplatnost a neúčinnost právních úkonů …………………………………...
37
1.11.1 Neplatnost právních úkonů …………………………………………………
37
1.11.2 Neúčinnost právních úkonů ………………………………………………...
38
2
Oddlužení …………………………………………………………………..
40
2.1
Návrh na povolení oddluţení ……………………………………………….
41
2.2
Rozhodnutí o návrhu na povolení oddluţení ……………………………….
43
2.3
Způsoby provedení oddluţení ………………………………………………
44
2.3.1 Zpeněţení majetkové podstaty ……………………………………………...
44
2.3.2 Plnění splátkového kalendáře ………………………………………………
46
2.3.3 Přijetí způsobu oddluţení …………………………………………………...
48
2.4
Rozhodnutí o schválení oddluţení ………………………………………….
49
2.4.1 Povinnosti dluţníka po schválení oddluţení ………………………………..
51
2.4.2 Zrušení schváleného oddluţení ……………………………………………..
52
2.5
Rozhodnutí o splnění oddluţení ……………………………………………
52
2.6
Osvobození dluţníka od placení pohledávek ……………………………….
52
3
Konkurs ……………………………………………………………………
54
3.1
Prohlášení konkursu a jeho účinky …………………………………………
54
3.1.1 Přechod oprávnění nakládat s majetkovou podstatou ………………………
55
3.1.2 Další účinky prohlášení konkursu …………………………………………..
55
3.1.3 Účinky prohlášení konkursu na probíhající řízení ………………………….
57
3.1.4 Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manţelů …………………..
58
3.1.5 Nepatrný konkurs …………………………………………………………...
60
3.2
Procesní úkony navazující na prohlášení konkursu ………………………...
61
3.3
Zpeněţení majetkové podstaty ……………………………………………...
62
6
3.3.1 Účinky zpeněţení majetkové podstaty ……………………………………...
63
3.3.2 Způsoby zpeněţení majetkové podstaty ……………………………………
63
3.4
Nakládání s výtěţkem zpeněţení …………………………………………...
64
3.5
Konečná zpráva a rozvrh …………………………………………………...
65
3.6
Zrušení konkursu …………………………………………………………...
66
3.6.1 Účinky zrušení konkursu …………………………………………………...
67
4
Statistika …………………………………………………………………...
68
5
Poznatky z aplikace insolvenčního zákona ………………………………
72
5.1
Prevence úpadku fyzických osob …………………………………………...
72
5.2
Společnosti nabízející oddluţení ……………………………………………
72
5.3
Zhodnocení některých institutů insolvenčního zákona ……………………..
74
Závěry a doporučení ………………………………………………………………..
77
Seznam pouţité literatury …………………………………………………………..
81
Přílohy ………………………………………………………………………………
82
7
Úvod práce Cílem práce je poukázání na základní principy insolvenčního zákona a rozbor institutu oddluţení, jako nejvýznamnějšího způsobu řešení úpadku fyzické osoby, a to včetně poznatků z praxe. Ve své bakalářské práci na téma „Řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby“ se budu věnovat prvotně seznámení se základní koncepcí zákona, jenţ tuto problematiku obsahuje, tj. zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a to především jeho části, která upravuje poměry fyzických osob – nepodnikatelů, tedy jeho části o oddluţení a části o konkursu. V rámci vymezení obecných principů a ustanovení insolvenčního zákona se budu zabývat například základními pojmy a definicemi, procesními subjekty, insolvenčním řízením, věřiteli a pohledávkami anebo majetkovou podstatou. Tato ustanovení platí pro všechny typy úpadců, tedy jak pro právnické osoby, tak i pro fyzické osoby a jak pro podnikatele, tak i pro nepodnikatele. Kapitola věnovaná oddluţení se bude zabývat podrobněji celým institutem, který je v insolvenčním zákoně úplnou novinkou, a tedy se s ním setkáváme teprve aţ od počátku roku 2008. Způsob řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby, kterým je oddluţení, je moţno realizovat dvěma způsoby, a to buď formou zpeněţení majetkové podstaty, coţ jiţ známe z předešlé právní úpravy v rámci konkursu, anebo zcela novou formou plnění splátkového kalendáře. Povaţuji také za zajímavé poukázat na statistické údaje, které ukazují, jak se tento institut osvědčil a která z forem oddluţení je vyuţívanější a ţádanější. Další nepostradatelnou součástí mé bakalářské práce bude kapitola o konkursu, na který nelze v rámci řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby zapomínat. Institut konkursu je řešen jako universální způsob řešení úpadku, jak pro právnické osoby, tak i pro fyzické osoby. Konkurs je sice více vyuţíván právnickými osobami, ale i fyzické osoby se mohou do konkursu dostat. V další části bakalářské práce se budu věnovat statistickým údajům a vyhodnocením od počátku účinnosti insolvenčního zákona (od 1. 1. 2008), které se týkají 8
nejen celého insolvenčního řízení v rámci jednotlivých insolvenčních soudů, ale především institutů oddluţení a konkursu. Závěr práce bude zahrnovat zhodnocení některých institutů a ustanovení insolvenčního zákona, včetně upozornění na poněkud problematické aspekty, které insolvenci provází. Protoţe je jistě důleţitá i otázka prevence úpadku fyzických osob, povaţuji za potřebné ji ve své práci zmínit a dále také upozornit na nepoctivé společnosti, které nabízejí pochybné způsoby řešení finančních problémů fyzických osob mimo insolvenční řízení. Vyvstávají zde také otázky, jak zamezit takovému konání či jak by bylo moţné sníţit míru zneuţívání či obcházení insolvenčního řízení.
9
Historický vývoj úpadku Historie úpadku je velmi stará. Institut konkursu je znám jiţ v římském právu. Konkursní řízení se zahajovalo prétorovým nebo místodrţitelským dekretem na základě podnětu dluţníkových věřitelů. Jednatel zvolený věřiteli byl pověřen prodejem dluţníkova majetku tak, aby věřitelé získali co nejvyšší procento ze svých pohledávek zpět. V této době znamenal pro dluţníka konkurs také ztrátu občanských práv, mohlo ho čekat vězení, otroctví i smrt. Dále se institut konkursu objevuje v době vlády byzantského císaře Justiniána, kdy je jiţ moţno sledovat nemalé zvýšení úředního vlivu na konkursní řízení. Prodej majetku musel povolit soud, o prodeji byl sepsán úřední protokol a také na uspokojování věřitelů dohlíţel soud. Konkursní řízení se samozřejmě vyvíjelo i později v době středověku. Dbalo se především na to, aby byli věřitelé uspokojeni poměrně k výši jejich nároků. Pro nás je ale zajímavější úprava konkursu v Čechách, jejíţ počátky lze vidět v 30. a 40. letech 17. století, kdy spadaly české země pod Rakousko-Uherskou monarchii. Jako vyvrcholení tohoto vývoje byl v roce 1781 vydán první univerzální insolvenční předpis, a to Josefínský konkursní řád. Další právní úpravou, která následovala, byl konkursní řád vydaný roku 1869. Tento zákon upravoval konkursní řízení tak, ţe dluţníkovi byl veškerý majetek odebrán a svěřen správci, který z něj pak uspokojoval věřitele. Konkursní řád z roku 1869 byl nahrazen císařským nařízením č. 337 z roku 1914. Tento rakouský konkursní řád z roku 1914 a zároveň konkursní řád uherský z roku 1881 byly v roce 1918, kdy vznikl samostatný Československý stát, převzaty recepčním zákonem č. 11/1918 Sb. Změna přišla aţ v 30. letech 20. století, kdy byl dne 27. 3. 1931 přijat Senátem Národního shromáţdění a dne 1. 5. 1931 vyhlášen ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého zákon č. 64/1931 Sb., konkursní řád, tedy zákon, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnávací a odpůrčí. Dne 20. 7. 1931 byla pak také vydána prováděcí vyhláška č. 114/1931 Sb., nařízení o doručování vyhlášek v konkursním a vyrovnacím řízení a o uveřejňování jich v Ústředním oznamovateli a prováděcí vyhláška č. 115/1931 10
Sb., nařízení o výběru a úhrnné odměně správců konkursní podstaty, vyrovnacích správců a znalců v řízení konkursním a vyrovnacím. Po roce 1948, kdy byl v Československu nastolen socialistický systém, nastal útlum úpadků
subjektů,
neboť
soukromé
vlastnictví
bylo
nahrazeno
vlastnictvím
celospolečenským. Proto se této problematice věnoval pouze Občanský soudní řád č. 142/1950 Sb., a to v paragrafech 570–605, kterými byla upravena tzv. exekuční likvidace. Po roce 1989 bylo insolvenční právo opět vráceno do právního řádu Československa, a to zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Dne 1. 1. 2008 vstoupil v účinnost zákon nový, a to zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jehoţ přípravy započaly jiţ ke konci roku 2001. Byly přijaty také prováděcí předpisy k insolvenčnímu zákonu, a to vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, dále zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích a vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Novinkou, kterou přinesl insolvenční zákon, jsou instituty oddluţení pro fyzické osoby a reorganizace pro právnické osoby, které nabízejí pozitivní řešení úpadku subjektu na rozdíl od likvidačního konkursu. Úpadci tedy mohou vyjít z insolvenčního řízení očištěni od nesplnitelných závazků při odpovídajícím uspokojení věřitelů. Dále nově upravuje postavení věřitelů a úpadců, jakoţ i insolvenčních správců. Od přijetí insolvenčního zákona se očekávalo zrychlení a zpřehlednění řízení, zvýšení efektivnosti a eliminace nezákonného nakládání s majetkem úpadce. Tento nový zákon odpovídá standardům vyspělých západních zemí, mezi které bychom měli patřit také.
11
1 Obecné principy zákona č. 182/2006 sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) Řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby upravuje zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a to formou oddluţení a ve výjimečném případě formou konkursu.
1.1 Základní pojmy a definice Úpadek Pojem úpadek vymezuje insolvenční zákon v ustanovení § 3 odst. 1 takto: „Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).“1 K tomu je třeba také dodat, ţe u fyzické osoby je úpadek pouze ve formě platební neschopnosti, na rozdíl od právnické osoby a fyzické osoby – podnikatele, který je v úpadku i je-li předluţen. Existuje také vyvratitelná právní domněnka, obsaţená v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, ţe dluţník je v platební neschopnosti, „jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší než 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo
1
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 2. ISBN 978-80-7179-595-7
12
d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.“2 K poslednímu bodu je třeba doplnit, ţe ustanovení § 104 odst. 1 vyjmenovává písemnosti a doklady, které je nutné podat spolu s insolvenčním návrhem, aby byl úplný. Pro fyzickou osobu – nepodnikatele je to seznam majetku, seznam závazků a dokumenty dokazující jeho úpadek či hrozící úpadek. Hrozící úpadek Hrozící úpadek je stav, kdy se jiţ na základě jistých podnětů lze domnívat, ţe se dluţník v blízké budoucnosti octne v platební neschopnosti. Insolvenční řízení Insolvenční řízení je soudní řízení, během něhoţ se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dluţníka a rozhoduje se o způsobu jeho řešení. Incidenční spory Incidenčními spory jsou spory, které je nutné projednat v rámci insolvenčního řízení a které vznikly v důsledku insolvenčního řízení. Incidenční spory se musí rozhodnout ještě před hlavní věcí, tedy před rozhodnutím v insolvenčním řízení.
1.2 Zásady insolvenčního řízení Insolvenční řízení vede insolvenční soud, který rozhoduje ve věci. V oblasti fyzických osob – nepodnikatelů jde o: a) rozhodnutí o povolení oddluţení a b) rozhodnutí o prohlášení konkurzu. Z toho vyplývá, ţe řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby – nepodnikatele je buď formou oddluţení (tuto moţnost má pouze fyzická osoba – 2
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 2. ISBN 978-80-7179-595-7
13
nepodnikatel) anebo konkursem. Pro právnické osoby a fyzické osoby – podnikatele ještě zákon navíc nabízí formu reorganizace a další způsoby určené pro specifikované subjekty nebo druhy případů. Pro vedení insolvenčního řízení platí určité zásady, které jsou dány zákonem. Jde především o to, aby nebyl ţádný účastník neprávem poškozen nebo zvýhodněn a aby byli věřitelé co nejvíce uspokojeni. Také aby věřitelé s podobným postavením měli stejné moţnosti. Během insolvenčního řízení jiţ ale věřitelé nemohou činit ţádné kroky mimo toto řízení k uspokojení svých pohledávek. Naopak není moţno rozhodnutím insolvenčního soudu či insolvenčního správce omezit práva věřitele, která získal v dobré víře ještě před zahájením insolvenčního řízení. Insolvenční řízení se řídí ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, a to včetně určení věcné a místní příslušnosti soudu, pokud tedy nejsou v rozporu s insolvenčním zákonem.
1.3 Procesní subjekty Procesní subjekty vymezuje insolvenční zákon taxativním výčtem v § 9 takto: „Procesními subjekty podle tohoto zákona jsou a) insolvenční soud, b) dlužník, c) věřitelé, kteří uplatňují svá práva vůči dlužníku, d) insolvenční správce, popřípadě další správce, e) státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení nebo do incidenčního sporu, f) likvidátor dlužníka.“3 (Bod f) platí jen pro právnické osoby a fyzické osoby – podnikatele) 3
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 4. ISBN 978-80-7179-595-7
14
1.3.1 Insolvenční soud Insolvenční soud během insolvenčního řízení kromě toho, ţe vydává rozhodnutí, tak také vykonává dohlédací činnost. To znamená, ţe rozhoduje o věcech týkajících se průběhu řízení a dle potřeby zadává jednotlivým subjektům řízení kroky, které mají učinit. Vykonává dohled také nad insolvenčním správcem, jenţ je povinný spolupracovat a plnit pokyny uloţené mu insolvenčním soudem. V insolvenčním řízení rozhoduje v prvním stupni samosoudce a v zákonem daných případech i vyšší soudní úředník. Insolvenčními soudy v prvním stupni jsou jednotlivé krajské soudy, které jsou příslušné k řešení insolvenční agendy. Tyto jsou v Praze, v Brně, v Ostravě, v Hradci Králové, v Českých Budějovicích, v Plzni a v Ústí nad Labem.
1.3.2 Účastníci řízení Účastníky řízení jsou: dluţník, věřitelé. Během insolvenčního řízení není moţná změna účastníků ani vstup do řízení, stejně tak i vedlejší účastenství (vedlejší účastenství znamená, ţe vedlejší účastník vstoupí do řízení, aby podpořil tvrzení jedné ze stran, tedy ţalobce či ţalovaného). V případě, ţe během řízení přejde přihlášená pohledávka na nového věřitele, stává se účastníkem řízení tento nový věřitel, a to na základě rozhodnutí insolvenčního soudu. Insolvenční soud ale není vázán tímto rozhodnutím, coţ znamená, ţe jej můţe změnit.
15
1.3.3 Insolvenční správce Insolvenčního
správce
ustanovuje
insolvenční
soud.
Určí
ho
předseda
insolvenčního soudu, a to ze seznamu insolvenčních správců, který je veden Ministerstvem spravedlnosti České republiky. Insolvenčním správcem můţe být fyzická i právnická osoba zapsaná v tomto seznamu. Je také ale moţné, vybrat za insolvenčního správce fyzickou osobu nezapsanou v tomto seznamu. Tato osoba musí ale splňovat všechny podmínky potřebné pro zapsání do seznamu insolvenčních správců. Podmínky pro fyzickou osobu jsou bezúhonnost, způsobilost k právním úkonům, vysokoškolské vzdělání a odborná způsobilost v insolvenčním právu. Insolvenční správce můţe být z insolvenčního řízení vyloučen při podezření z podjatosti. Insolvenční soud můţe také určit, ale jen před rozhodnutím o úpadku, předběţného správce. Jeho práva a povinnosti stanovuje insolvenční soud. Po rozhodnutí o úpadku se předběţný insolvenční správce stává insolvenčním správcem. Povinností insolvenčního správce je svědomitost a odborná péče, je povinný součinnosti s věřitelskými orgány, zároveň jsou třetí osoby povinné součinností s ním (např. orgány veřejné správy, notáři, exekutoři). Je vázán mlčenlivostí a také odpovídá za škodu a jinou újmu, kterou komukoliv způsobil porušením svých povinností. Insolvenční správce má nárok na odměnu a na úhradu svých výdajů. Odměna se určuje dle výše výtěţku pro uspokojení věřitelů.
1.3.4 Věřitelské orgány Věřitelskými orgány jsou a) schůze věřitelů, b) věřitelský výbor, c) zástupce věřitelů. 16
Schůze věřitelů Schůzi věřitelů svolává insolvenční soud, a to buď ze svého rozhodnutí anebo na návrh minimálně dvou věřitelů či věřitelského výboru nebo insolvenčního správce. Insolvenční soud schůzi věřitelů také řídí. Účastni schůze věřitelů mohou být: přihlášení věřitelé, dluţník, insolvenční správce, popřípadě státní zástupce. Schůze věřitelů se usnáší prostou většinou hlasů přítomných věřitelů a vţdy pouze na předem uvedené předměty jednání. Je-li ale toto usnesení v rozporu se společnými zájmy věřitelů, můţe jej insolvenční soud zrušit, a to do skončení schůze věřitelů. Věřitelský výbor Schůze věřitelů má povinnost vytvořit věřitelský výbor, má-li dluţník více neţ 50 věřitelů. K tomu ustanovení § 46 odst. 3 insolvenčního zákona uvádí, ţe: „Věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou věcí, které patří do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze věřitelů vyhradila.“4 Členy věřitelského výboru volí schůze věřitelů, a to ze svých členů. Počet členů výboru je od tří do sedmi osob. Kaţdý člen má ještě svého náhradníka, který je rovněţ volen schůzí věřitelů a také z jejích řad.
4
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 15. ISBN 978-80-7179-595-7
17
Činnost věřitelského výboru upravuje insolvenční zákon v ustanovení § 58. V odst. 1 tohoto ustanovení se uvádí, ţe: „Věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení.“5 Zástupce věřitelů Schůze věřitelů má moţnost zvolit zástupce věřitelů v případě, ţe má dluţník méně neţ 50 přihlášených věřitelů.
1.4 Insolvenční řízení 1.4.1 Doručování Celý proces insolvenčního řízení je koncipován s ohledem na jeho urychlení. Z toho důvodu se i veškeré písemnosti v insolvenčním řízení doručují jen vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Této formě doručení se říká „doručení vyhláškou“.
1.4.2 Jednání a dokazování Jednání v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud. Osoby, které se jednání nezúčastnily, nemají zpětně moţnost podávat návrhy či činit procesní úkony, jeţ náleţejí jednání či schůzi věřitelů. Insolvenční soud musí provést všechny podstatné důkazy, a to i takové, které nebyly navrţeny ţádným účastníkem, a to proto, aby byl řádně doloţen dluţníkův úpadek či hrozící úpadek.
5
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 18. ISBN 978-80-7179-595-7
18
1.4.3 Rozhodnutí Insolvenční soud rozhoduje usnesením. Účinnost rozhodnutí je spojena s okamţikem, kdy se rozhodnutí zveřejní v insolvenčním rejstříku. Odklad vykonatelnosti rozhodnutí není moţný. Obecně zákon nepřipouští odvolání proti rozhodnutím v rámci dohlédací činnosti. Odvolat se lze proti rozhodnutí o nařízení předběţného opatření, proti rozhodnutí o úpadku a rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Odvolací soud projedná a rozhodne o odvolání, a to nejdéle do dvou měsíců, od okamţiku, kdy mu byla věc předloţena soudem prvního stupně.
1.4.4 Insolvenční návrh Insolvenční řízení se zahajuje na návrh, který můţe podat jen dluţník nebo věřitel, jedná-li se o úpadek a jen sám dluţník, jedná-li se o hrozící úpadek. Je nutné, aby podpis na insolvenčním návrhu byl úředně ověřen nebo opatřen platným elektronickým podpisem, jinak se k návrhu nepřihlíţí. Insolvenční návrh musí uvést označení navrhovatele a dluţníka, popřípadě jejich zástupců. U fyzické osoby se uvádí jméno, příjmení a bydliště, u právnické osoby obchodní firma, sídlo a identifikační číslo. Podává-li insolvenční návrh věřitel, musí doloţit skutečnosti dokazující dluţníkův úpadek či hrozící úpadek. Jinak totiţ nemá právo tento návrh podat. Náleţitosti insolvenčního návrhu dluţníka specifikuje ustanovení § 104 odst. 1 insolvenčního zákona takto: „Podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen „seznam majetku“), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen „seznam závazků“), c) seznam svých zaměstnanců, 19
d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.“6 Insolvenční soud musí do dvou hodin po doručení insolvenčního návrhu zveřejnit v insolvenčním rejstříku vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. Tímto okamţikem je tedy insolvenční řízení zahájeno, z čehoţ je opět patrná snaha o maximální urychlení procesu insolvenčního řízení. Následkem je téměř okamţité omezení dluţníka nakládat s majetkem. Seznam majetku Seznam majetku obsahuje výpis dluţníkova majetku a pohledávek. Dluţník mimo jiné označí výši jednotlivých pohledávek a jejich dobytnost. Seznam závazků V seznamu závazků dluţník uvádí všechny své věřitele, kteří vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva anebo tyto uplatňují. Má-li dluţník věřitele, kteří jsou mu osobami blízkými, je nutné, aby je dluţník v „Seznamu závazků“ označil. Dluţník musí také uvést, které z pohledávek popírá a jaký k tomu má důvod. V případě, ţe dluţník nemá zaměstnance nebo dluţníky, je povinen tuto informaci oznámit v seznamech. Dluţník, který si jako způsob řešení svého úpadku či hrozícího úpadku zvolil oddluţení, připojí ke svému insolvenčnímu návrhu také návrh na povolení oddluţení a další přílohy potřebné pro tento návrh.
6
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 33. ISBN 978-80-7179-595-7
20
1.5 Zahájení insolvenčního řízení Insolvenční řízení se zahajuje okamţikem, kdy toto insolvenční soud oznámí vyhláškou. Má povinnost tak učinit do dvou hodin poté, co mu byl doručen insolvenční návrh. Vzor vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení – dluţnický návrh je uveden v příloze 1. Ještě před rozhodnutím o insolvenčním návrhu má insolvenční soud moţnost stanovit navrhovateli, aby uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to v případě, kdy tyto náklady není z čeho pokrýt. Tato záloha můţe být stanovena aţ do výše 50.000,Kč.
1.5.1 Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení Povaţuji také za nutné uvést některé z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení. Po zahájení insolvenčního řízení lze pohledávky uplatnit jen přihláškou, není jiţ moţné vyuţít ţaloby. Totéţ platí také pro uspokojování ze zajištění anebo pro nemoţnost vykonání exekuce majetku spadajícího do majetkové podstaty. Dluţník také nesmí od zahájení insolvenčního řízení nakládat s majetkovou podstatou a to především tak, ţe by sniţoval její hodnotu. V rozsahu, který stanovuje insolvenční zákon, dluţník můţe plnit peněţité závazky, které ale vznikly ještě před zahájením insolvenčního řízení. Toto omezení se také nevztahuje na plnění vyţivovací povinnosti, na odvrácení hrozící škody anebo na splnění procesních sankcí. Právní úkony, kterými dluţník překročí tato omezení, jsou neúčinné. Dalším omezujícím účinkem, který se pojí s majetkovou podstatou, je předběţné opatření, které můţe nařídit insolvenční soud, a to i bez návrhu. Soud tak učiní, má-li důvodnou obavu, ţe by dluţník nakládal s majetkovou podstatou. Insolvenční soud můţe také ustanovit předběţného správce, který bude do rozhodnutí dohlíţet a spravovat majetkovou podstatu. Rozhodnutí o předběţném opatření se doručuje do vlastních rukou
21
dluţníkovi a předběţnému správci. Odvolání proti předběţnému opatření můţe podat jen dluţník.
1.5.2 Přihlášení pohledávek Od okamţiku zahájení insolvenčního řízení mohou věřitelé uplatnit své pohledávky pouze přihláškou, a to jiţ před zveřejněním výzvy k jejich podávání. Tato výzva se zveřejňuje stejně jako oznámení o zahájení insolvenčního řízení, tedy vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku a vyvěšenou na úřední desce insolvenčního soudu. Výzva k podávání přihlášek se také můţe spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení. Přihlášky pohledávek na základě této výzvy je moţno podávat aţ do rozhodnutí o úpadku. Vzor výzvy věřitelům k podávání přihlášek uvádím v příloze 2.
1.6 Projednání insolvenčního návrhu 1.6.1 Vady návrhu Insolvenční soud má nejvýše 7 dní od podání insolvenčního návrhu na to, aby odmítl insolvenční návrh pro vady, kvůli kterým není moţné, aby insolvenční řízení pokračovalo. To můţe nastat v případě, kdy insolvenčnímu návrhu chybí stanovené náleţitosti nebo je nesrozumitelný či neurčitý. Postrádá-li návrh povinné přílohy anebo těmto přílohám chybí některé náleţitosti, dostane navrhovatel lhůtu maximálně 7 dnů na doplnění. Nesplní-li navrhovatel tuto povinnost, insolvenční soud návrh odmítne.
1.6.2 Zpětvzetí návrhu Do právní moci jakéhokoliv rozhodnutí o insolvenčním návrhu (včetně rozhodnutí o úpadku) má navrhovatel právo vzít zpět svůj insolvenční návrh. Učiní-li tak věřitel, můţe návrh kvůli stejné pohledávce podat aţ za 6 měsíců.
22
Insolvenční soud potřebuje osvědčení rozhodných skutečností, aby mohl rozhodnout. Je-li navrhovatelem dluţník, stačí soudu jako osvědčení údaje obsaţené v insolvenčním návrhu a v jeho přílohách.
1.7 Rozhodnutí o insolvenčním návrhu 1.7.1 Rozhodnutí bez jednání Je-li insolvenčním navrhovatelem jiná osoba neţ dluţník, rozhoduje o insolvenčním návrhu insolvenční soud vţdy s jednáním. Zákon ale stanovuje dvě výjimky, kdy insolvenční soud jednání vést nemusí. První je v případě, kdy tomuto návrhu nikdo, především dluţník, neodporuje a zároveň s insolvenčním soudem spolupracuje. Druhou výjimkou je, kdyţ insolvenční soud usoudí, ţe je moţné rozhodnout jen na podkladě listinných důkazů, které má k dispozici a všichni účastníci s tímto souhlasí. Zákon dává dluţníku právo vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu ještě před rozhodnutím insolvenčního soudu. Insolvenční soud rozhodne ve věci insolvenčního návrhu do 15 dnů od jeho podání.
1.7.2 Rozhodnutí o úpadku Toto rozhodnutí je vydáno insolvenčním soudem, je-li zřejmé, ţe dluţník opravdu v úpadku je, nebo mu úpadek hrozí. Insolvenční zákon pak v ustanovení § 136 striktně vyjmenovává, co musí rozhodnutí o úpadku obsahovat. Je to tedy výrok o zjištění dluţníkova úpadku, ustanovení insolvenčního správce, termín, kdy je rozhodnutí o úpadku účinné, výzva věřitelům k přihlášení pohledávek a lhůta pro přihlášení, kterou přesně stanovuje soud v rámci rozmezí, které určuje zákon od 30 dnů do 2 měsíců, v případě spojení rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o povolení oddluţení je tato lhůta jen 30 dnů.
23
Dále musí rozhodnutí o úpadku obsahovat pokyn pro dluţníkovy dluţníky k plnění přímo insolvenčnímu správci místo dluţníkovi, údaje říkající kde a kdy se bude konat schůze věřitelů, povinnost dluţníka předloţit insolvenčnímu správci seznamy majetku a závazků a určení sdělovacích prostředků, prostřednictvím kterých bude informovat o svých rozhodnutích. Insolvenční soud o svém rozhodnutí informuje finanční úřad, úřad práce, orgán provozující obchodní rejstřík či jiný rejstřík a další instituce dle insolvenčního zákona. Rozhodnutím o úpadku se neruší účinky předběţného opatření, ale mohou být i bez návrhu insolvenčním soudem změněny. Právo rozhodovat o nakládání s majetkovou podstatou má insolvenční správce. Započtení vzájemných pohledávek mezi dluţníkem a věřitelem po rozhodnutí o úpadku je moţné, pokud věřitel přihlásil svou pohledávku, kterou nabyl účinným právním úkonem, byl mu znám dluţníkův stav – tedy úpadek a pokud svůj závazek neuhradil v míře vyšší neţ je jeho započitatelná pohledávka. Odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku není moţné, podal-li návrh sám dluţník. V případě, ţe insolvenční návrh podal věřitel, je odvolání přípustné, ale můţe jej učinit pouze dluţník.
1.7.3 Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu vyjmenovává insolvenční zákon v ustanovení § 142 takto: „Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu, 24
d) zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka.“7 Insolvenční návrh je soudem zamítnut z několika důvodů. Klasickým důvodem je zamítnutí pro nedostatek osvědčení existence úpadku, zde je důleţitou podmínkou doloţit, ţe má dluţník alespoň dva věřitele se splatnou pohledávkou, tak jak to poţaduje zákon. Dalším důvodem pro zamítnutí insolvenčního návrhu můţe být nedostatek majetku dluţníka. Z tohoto důvodu nelze insolvenční návrh zamítnout v případě, ţe navrhovatel uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení.
1.7.4 Stanovení způsobu řešení úpadku Je-li dluţníkem fyzická osoba – nepodnikatel, rozhodne insolvenční soud o řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddluţením. Pokud zákon oddluţení neumoţňuje, nařídí insolvenční soud konkurs. Rozhodnutí o oddluţení či prohlášení konkursu spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku dluţníka. Ten ale musí k insolvenčnímu návrhu připojit návrh na povolení oddluţení. Vzor rozhodnutí o úpadku s povolením oddluţení tvoří přílohu 3. Pokud ale je insolvenčním navrhovatelem jiná osoba neţ dluţník a dluţník podá jen návrh na oddluţení, insolvenční soud rozhodne o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím, a to do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku. Schůze věřitelů má také moţnost usnést se na způsobu řešení úpadku dluţníka. Podmínky pro přijetí usnesení stanovuje insolvenční zákon v ustanovení § 151. Insolvenční soud pak rozhoduje dle tohoto usnesení, není-li tento způsob v rozporu se zákonem pro osobu dluţníka.
7
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 46. ISBN 978-80-7179-595-7
25
1.7.5 Rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku Ustanovení § 158 insolvenčního zákona taxativně vyjmenovává podmínky, za kterých insolvenční soud i bez návrhu rozhodne o tom, ţe dluţník není v úpadku, a to v době před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. První podmínkou je, neosvědčí-li se úpadek dluţníka, a to ani po rozhodnutí o úpadku, a druhou podmínkou je, není-li ţádný přihlášený věřitel a jsou-li všechny pohledávky uspokojeny. Toto rozhodnutí můţe také insolvenční soud učinit na návrh dluţníka v případě, ţe před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dluţník spolu s tímto návrhem doloţí listinu, ve které s tímto návrhem vyjadřují souhlas všichni věřitelé i insolvenční správce, a to ověřenými podpisy. Jde spíše o výjimečnou situaci pro případ, ţe skutečnosti byly osvědčené z listin, ale při přezkumném jednání nebyly potřebné skutečnosti prokázány. Právní mocí rozhodnutí o tom, ţe dluţník není v úpadku, končí insolvenční řízení.
1.8 Incidenční spory Svoji definici incidenčních sporů jsem uvedla jiţ na začátku své práce tak, ţe jde o spory, které je nutné projednat v rámci insolvenčního řízení a které vznikly v důsledku insolvenčního řízení. Konkrétně je vymezuje § 159 takto: “Incidenčními spory jsou a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, d) spory na základě odpůrčí žaloby, e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem, f) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.“8
8
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 52. ISBN 978-80-7179-595-7
26
Jiné spory se ustanoveními o incidenčních sporech neřídí, i přesto, ţe probíhají ve stejné době jako insolvenční řízení a jejich účastníkem je insolvenční správce. Incidenční spory se řeší pouze soudní cestou a nikdy rozhodčím řízením. Incidenční spor se řeší na návrh, který má povahu ţaloby. Tento návrh podá oprávněná osoba u příslušného insolvenčního soudu. To, ţe o incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud je novinkou v insolvenčním zákonu, neboť v předešlé úpravě tyto spory rozhodoval soud obecný. V rámci jednání o incidenčním sporu si insolvenční soud předvolává jednotlivé účastníky. Soud můţe také rozhodnout bez jednání, a to v případě, který připouští občanský soudní řád. Insolvenční soud rozhoduje incidenční spory formou rozsudku. Je také moţnost smíru, o kterém se rozhoduje formou usnesení, ovšem pouze uzavře-li ho insolvenční správce a souhlasí-li s ním věřitelský výbor.
1.9 Věřitelé a uplatňování pohledávek 1.9.1 Postavení věřitelů a jejich pohledávek Přihláška k pohledávce a přihláška k pohledávce podaná zajištěným věřitelem Přihláškou k pohledávce se věřitelé uspokojují v případě, ţe jejich dluţník je fyzická osoba – nepodnikatel, buď formou plnění při oddluţení, nebo rozvrhem při konkursu. I zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky touto přihláškou, kterou se dovolávají svého zajištění, a to vše musí doloţit listinami, které jejich zajištění osvědčují. Tito věřitelé uspokojují své pohledávky zpeněţením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které jsou předmětem jejich zajištění. Pohledávky za majetkovou podstatou Pohledávky za majetkovou podstatou zákon rozděluje do dvou skupin, a to dle toho, jestli vznikly po zahájení insolvenčního řízení či po vyhlášení moratoria, nebo pokud 27
vznikly aţ po rozhodnutí o úpadku. Pohledávkami vzniklými po zahájení insolvenčního řízení jsou například náhrada hotových výdajů a odměna předběţného správce, odměna členů a náhradníků věřitelského výboru, náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, pokud ji zaplatila jiná osoba neţ dluţník. V druhé skupině pohledávek za majetkovou podstatou, které vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou například hotové výdaje a odměna insolvenčního správce či znalce, náklady spojené se správou dluţníkovy majetkové podstaty, ale i daně, poplatky či pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou Obecně se tyto pohledávky uspokojují stejně jako pohledávky za majetkovou podstatou po rozhodnutí o úpadku, a to v plné výši. Pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou například pohledávky věřitelů na náhradu škody na zdraví, pohledávky věřitelů na výţivném anebo i náhrada nákladů, kterými třetí osoby zhodnotily majetkovou podstatu a dluţník se tak bezdůvodně obohatil. Pohledávky vyloučené z uspokojení Tuto důleţitou skupinu pohledávek uvádí insolvenční zákon v § 170 takto: „V insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv, d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, cla, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku nezaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku, e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku,
28
f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.“9 Pohledávky podřízené Jde o pohledávky, které mají být dle smlouvy uhrazeny aţ po uspokojení ostatních pohledávek dluţníka. Podřízené pohledávky se uspokojují postupně, dle míry jejich podřízenosti, anebo poměrně.
1.9.2 Přihlášky pohledávek a jejich přezkoumání Od zahájení insolvenčního řízení mohou věřitelé podávat přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu, a to do konce lhůty, kterou insolvenční soud udá rozhodnutím o úpadku. Nevyuţije-li věřitel této lhůty, insolvenční soud k jeho přihlášce nebude přihlíţet a tedy ani neuspokojí jeho pohledávku v insolvenčním řízení. Je nutné přihlásit i pohledávku, která je jiţ vymáhána výkonem rozhodnutí nebo exekucí, neboť toto rozhodnutí či exekuce se v rámce insolvenčního řízení zastavuje. Náleţitosti přihlášky Přihláška pohledávek i s přílohami se podává insolvenčnímu soudu dvojmo a ten jejich stejnopis doručí insolvenčnímu správci. Přihláška pohledávek obsahuje obecné náleţitosti, důvod vzniku přihlašovaných pohledávek a jejich výši. Jde-li o pohledávku zajištěnou, je nutné, aby věřitel ve své přihlášce uvedl všechny údaje týkající se zajištění a sdělení o tom, zda uplatňuje své právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. U pohledávky vykonatelné je třeba uvést důkazy její vykonatelnosti, a to veřejnou listinou. Přílohami k přihlášce se rozumí listiny, kterých se samotná přihláška dovolává.
9
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 56. ISBN 978-80-7179-595-7
29
V přihlášce je potřeba vyčíslit pohledávku v penězích, a to i takovou, která je nepeněţitá. Pohledávky v cizí měně se vyčíslují přepočtem dle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou, a to buď v den její splatnosti anebo nedošla-li ještě splatnosti, tak v den zahájení insolvenčního řízení. Přihláška pohledávky můţe být podána jen na formuláři, který si snadno vyhledá kaţdý věřitel na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR http://insolvencnizakon.justice.cz/. Věřitel si potom také sám odpovídá za to, ţe jím uvedené údaje v přihlášce jsou správné. Vzor formuláře k přihlášení pohledávek přikládám v příloze 4. Zpětvzetí přihlášky Moţnost zpětvzetí přihlášky během insolvenčního řízení má kaţdý z věřitelů, jenţ se přihlásil k insolvenčnímu řízení se svojí pohledávkou anebo se na něj takto hledí. S právní mocí rozhodnutí o zpětvzetí přihlášky, které učiní insolvenční soud, skončí věřitelovo postavení účastníka v insolvenčním řízení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí má právo podat pouze věřitel. Rozhodnutí o odmítnutí přihlášky Insolvenční soud můţe také rozhodnout o odmítnutí přihlášené pohledávky, a to z důvodu zjištění skutečnosti, kvůli které se dle insolvenčního zákona k takové přihlášce pohledávky či přihlášené pohledávce nepřihlíţí. Tímto důvodem můţe být například zjištění, ţe skutečná výše přihlášené pohledávky je niţší neţ 50 % přihlášené částky anebo, ţe věřitel má právo na uspokojení ze zajištění přihlášené pohledávky menší neţ 50 % hodnoty zajištění či je v horším pořadí, neţ které uvedl v přihlášce. Dalším důvodem můţe být, kdyţ věřitel nedoplní či neopraví nedostatky ve své přihlášce pohledávek ve lhůtě, kterou mu k tomuto účelu poskytl insolvenční správce v etapě přezkoumání pohledávek. Uspokojení pohledávky během řízení Insolvenční soud rozhodne o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení v případě, ţe je jeho přihlášená pohledávka uspokojena či zanikla jiným způsobem a on 30
bez zbytečného odkladu neprovedl zpětvzetí přihlášky. Insolvenční soud rozhodnutí odůvodní, a to včetně důvodu zániku pohledávky, neboť proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku. Přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčním správcem Přezkoumání podané přihlášky pohledávek insolvenčním správcem probíhá především kontrolou a popřípadě i prošetřením přiloţených dokladů a dle dluţníkova účetnictví. Dluţník je jím také vyzván, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Má-li přihláška pohledávek nějaké formální nedostatky, které jsou překáţkou pro její přezkum, má věřitel, po vyzvání insolvenčním správcem, na doplnění či opravení těchto nedostatků 15 dnů. Seznam přihlášených pohledávek Seznam přihlášených pohledávek sestavuje insolvenční správce. V seznamu jsou údaje o kaţdém z věřitelů, tedy jejich identifikace, důvod vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky. Zvlášť se v seznamu vyznačí věřitelé zajištění, u nichţ se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. Oproti tomu se do seznamu přihlášených pohledávek nezapisují pohledávky vyloučené a také ty, ke kterým se nepřihlíţí.
1.9.3 Přezkoumání přihlášených pohledávek Přezkumné jednání Přezkumné jednání nařizuje insolvenční soud, a to včetně termínu a místa konání, jeţ určí v rozhodnutí o úpadku, za účelem přezkumu přihlášených pohledávek. Účast dluţníka a insolvenčního správce na tomto jednání je nutná. Přezkoumání pohledávek v rámci přezkumného jednání probíhá dle seznamu přihlášených pohledávek, který jiţ předtím připraví insolvenční správce. Do seznamu přihlášených pohledávek insolvenční správce také zapíše výsledek přezkumného jednání, který je součástí zápisu o přezkumném jednání. Na poţádání je moţné obdrţet ze seznamu přihlášených pohledávek výpis. 31
Popření přihlášených pohledávek V rámci přezkumné fáze insolvenčního řízení má jen dluţník a insolvenční správce právo popřít pravost, výši, a pořadí všech přihlášených pohledávek. Na popření pravosti pohledávky má dluţník či insolvenční správce nárok v případě, ţe daná pohledávka ještě nevznikla, jiţ zanikla či se promlčela. Popření výše pohledávky, nastává v případě, kdy je částka v přihlášce pohledávky vyšší, neţ je ve skutečnosti dluţníkův závazek. Dluţník či insolvenční správce, který toto popírá, je povinen jeho výši uvést. Popření pohledávky z tohoto důvodu není významné pro její pořadí. V popření pořadí pohledávky je námitka méně výhodného pořadí, neţ které je uvedené v přihlášce pohledávky. Dalším důvodem můţe být také popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění. Popírající osoba je povinna uvést skutečné pořadí uspokojení pohledávky. Popření pořadí pohledávky se neodrazí na výši či pravosti pohledávky. Popře-li pohledávku dluţník, nemá to vliv na její zjištění, ale není seznam přihlášených pohledávek pro tuto pohledávku exekučním titulem, tak jako pro všechny uznané pohledávky.
1.10 Majetková podstata Rozsah majetkové podstaty se odvíjí od toho, kdo podal insolvenční návrh a má dvě formy. Byl-li insolvenčním navrhovatelem sám dluţník, spadá do majetkové podstaty jak majetek, který mu patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, tak i ten, který získal v jeho průběhu. V případě, ţe byl insolvenčním navrhovatelem věřitel, patří do majetkové 32
podstaty majetek, který dluţník vlastnil v době, kdy bylo nařízeno předběţné opatření, nebo vydáno rozhodnutí o úpadku dluţníka a také majetek získaný po vydání těchto rozhodnutí v průběhu insolvenčního řízení. Obsah majetkové podstaty demonstrativně vyjmenovává insolvenční zákon v § 206 tímto způsobem: „Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatou podle § 205 tvoří zejména a) peněžní prostředky, b) věci movité a nemovité, c) podnik, d) soubor věcí a věci hromadné, e) vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, f) akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění práva, g) obchodní podíl, h) dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné, i) dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, j) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu.“10 K tomu je třeba ještě dodat, ţe do majetkové podstaty spadají také příslušenství, přírůstky, plody a uţitky výše uvedených druhů majetku. Příjmy dluţníka patří do majetkové podstaty jen do takové výše, aby mu zůstala zachována částka, která představuje ţivotní minimum určené státem. Do majetkové podstaty spadají také věci slouţící dluţníku k výkonu podnikání.
10
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 66. ISBN 978-80-7179-595-7
33
Naopak je z majetkové podstaty vyloučen majetek, na který nelze uplatnit výkon rozhodnutí nebo exekuci a také majetek, který se smí pouţít pouze k účelu, ke kterému byl určen, jako například účelová dotace, návratné výpomoci ze státního rozpočtu či z Národního fondu.
1.10.1 Zjišťování majetkové podstaty Zjišťování majetkové podstaty je prováděno insolvenčním nebo předběţným správcem dle pokynů insolvenčního soudu. Není-li ještě ustanoven ţádný ze správců, rozhoduje o způsobu zjištění majetkové podstaty insolvenční soud. Dluţník musí dbát pokynů insolvenčního správce či předběţného správce a být s ním v součinnosti. Součinností jsou také povinny věřitelské orgány. Insolvenční správce má právo za účelem zjištění majetkové podstaty vstoupit do míst, kde by se takový majetek mohl nacházet, například do bytu či skladu dluţníka, a dluţník má povinnost mu tyto prostory zpřístupnit. Při zjišťování majetkové podstaty se vychází z jiţ dříve předloţeného seznamu majetku. Insolvenční nebo předběţný správce se věnuje kontrole jednotlivých poloţek.
1.10.2 Soupis majetkové podstaty Pořízení soupisu Soupis tvoří insolvenční správce v době trvání insolvenčního řízení. Jde tedy o listinu, v níţ je uveden celý dluţníkův majetek, který dle podmínek insolvenčního zákona patří do majetkové podstaty. Okamţikem přidání jednotlivé poloţky do soupisu majetkové podstaty je tento majetek moţno pouţít dle potřeby, avšak pouze osobou s dispozičním oprávněním, tedy například insolvenčním správcem nebo dluţníkem v době od povolení oddluţení anebo v době do rozhodnutí o úpadku. Kaţdá poloţka v soupisu majetkové podstaty musí být snadno identifikovatelná, coţ znamená, ţe musí být srozumitelně 34
označena. Jednotlivé poloţky v soupisu pak musí insolvenční správce také ocenit, a to například dle účetnictví nebo znalcem. Vyloučení a vynětí majetku z majetkové podstaty Vyloučení majetku z majetkové podstaty se můţe domáhat buď třetí osoba anebo dluţník. Vyjmout majetek z majetkové podstaty můţe insolvenční správce dle zákonem stanovených podmínek. Třetí osoby mohou podat ţalobu o vyloučení majetku z majetkové podstaty u insolvenčního soudu proti insolvenčnímu správci z důvodu, ţe majetek zahrnutý do soupisu majetkové podstaty do ní nepatří z důvodu, ţe to vylučuje jejich právo k dotčenému majetku nebo je dán jiný důvod, který vylučoval zahrnutí majetku do soupisu majetkové podstaty. Lhůta pro podání ţaloby je 30 dnů od doručení vyrozumění o soupisu majetku. Dluţník smí činit kroky k vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o některý z majetků, které vyjmenovávají § 207 a § 208 insolvenčního zákona, přičemţ dluţník své právo na vynětí předmětného majetku uplatňuje rovněţ ţalobou podanou u insolvenčního soudu proti insolvenčnímu správci. Insolvenční správce smí se souhlasem věřitelského výboru a insolvenčního soudu kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení vyjmout z majetkové podstaty majetek, který nebude slouţit k uspokojení pohledávek, jako například věci neprodejné či nedobytné pohledávky.
1.10.3 Nakládání s majetkovou podstatou Nakládání s majetkovou podstatou znamená především právní úkony v souvislosti s majetkem v majetkové podstatě, čímţ se myslí především jeho zcizování či jeho zatěţování, jako je například uzavírání nájemných smluv, smluv o půjčce anebo smluv mandátních, plnění daňových povinností (daň z příjmů), různých poplatků, sociálního zabezpečení a příspěvků do veřejného zdravotního pojištění, pokud ale tyto 35
pohledávky vznikly s udrţováním a správou majetkové podstaty a jsou to tedy pohledávky za majetkovou podstatou, dále se za nakládání s majetkovou podstatou povaţuje výkon práv a povinností člena druţstva, akcionáře či společníka obchodní společnosti, a to včetně práva hlasovat na valné hromadě a přijímat dividendy, pokud spadají dluţníkovy akcie či obchodní podíl do majetkové podstaty. Osoby s dispozičním oprávněním ve vztahu k majetkové podstatě Právo disponovat s majetkem patřícím do majetkové podstaty dává zákon různým osobám, a to dle toho, v jaké fázi je insolvenční řízení anebo jakým způsobem se bude úpadek dluţníka řešit. Insolvenční zákon v ustanovení § 229 odst. 3 taxativně vyjmenovává osoby s dispozičním oprávněním takto: „Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, c) dlužník v době od povolení reorganizace a d) dlužník v době od povolení oddlužení.“11 K tomu je nutno ještě dodat, ţe dluţníkovy povinnosti trvají i v případě, ţe osobou s dispozičním oprávněním je někdo jiný, tedy insolvenční správce. Bod d) neplatí v případě, ţe se oddluţení bude realizovat formou zpeněţení majetkové podstaty. Správa majetkové podstaty Správou majetkové podstaty jsou především úkony a činnosti, jejichţ cílem je, aby nedošlo k odcizení, zničení, poškození nebo odstranění majetku patřícího do majetkové podstaty, nebrání-li tomu zásadní okolnosti, byl tento majetek uţíván ke svému účelu,
11
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 75. ISBN 978-80-7179-595-7
36
lze-li to předpokládat vzhledem k podstatě majetku, bylo moţno majetkovou podstatu rozmnoţovat, docházelo k vymáhání dluţníkových pohledávek, a to včetně pohledávek, které vznikly z neúčinných či neplatných právních úkonů. Jde-li o majetek, jímţ má věřitel zajištěnou svou pohledávku, insolvenční správce má povinnost postupovat při správě tohoto majetku dle pokynů zajištěného věřitele. Zajištěný věřitel ale potom sám nese náklady spojené se správou tohoto majetku.
1.11 Neplatnost a neúčinnost právních úkonů 1.11.1 Neplatnost právních úkonů Rozhodnutí jiného soudu či orgánu neţ je insolvenční soud, jenţ v době, kdy probíhá insolvenční řízení, zjistí neplatnost nějakého právního úkonu, který souvisí s majetkovou podstatou či závazkem dluţníka, není pro insolvenční soud závazné. Insolvenční soud ale můţe neplatnost tohoto právního úkonu posoudit, a to buď incidenčním sporem, jehoţ předmětem je předběţná otázka, nebo jen předběţnou otázkou. Předběţná otázka znamená řešení důleţité právní okolnosti, na níţ je závislé vlastní rozhodnutí insolvenčního soudu. Ţalobu v tomto sporu mohou kromě dluţníka podat všichni účastníci a pro insolvenčního správce platí podmínka, ţe v tomto sporu musí být účasten, a to buď na straně ţalovaného anebo ţalobce. To ale platí pouze pro rozhodnutí během insolvenčního řízení, nabylo-li rozhodnutí jiného soudu či orgánu o neplatnosti právního úkonu právní moci ještě před zahájením insolvenčního řízení, insolvenční soud se tímto rozhodnutím během insolvenčního řízení řídí. Incidenčním sporem také je, napadne-li někdo ţalobou u insolvenčního soudu během insolvenčního řízení platnost smluv, díky kterým nastalo plnění, jeţ má spojitost s neplatným právním úkonem.
37
1.11.2 Neúčinnost právních úkonů Neúčinnými právními úkony jsou takové úkony, kterými dluţník zmenšuje moţnost uspokojení pohledávek věřitelů, a to včetně opomenutí anebo na úkor ostatních upřednostňuje některé věřitele. Neúčinnosti právních úkonů lze dosáhnout odpůrčí ţalobou, kterou podá insolvenční správce a o které rozhoduje insolvenční soud. Rozhodnutím o neúčinnosti právních úkonů, ale zůstává zachována jejich platnost. Ovšem původní plnění z těchto právních úkonů, nebo alespoň jeho náhrada, patří do majetkové podstaty. Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění Právní úkony bez přiměřeného protiplnění jsou takové úkony, kterými se dluţník zavázal, ţe bude plnit zcela nevýhodně, tedy bezúplatně nebo za výrazně niţší protiplnění. Jde o závazek, který vznikl buď v době úpadku anebo byl jeho příčinou. Často se takto dluţník zaváţe vůči osobě blízké, z čehoţ je jasná účelovost právního úkonu. Takovému právnímu úkonu lze odporovat, konal-li se nejdéle 3 roky před zahájením insolvenčního řízení. Neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů Demonstrativní výčet zvýhodňujících právních úkonů uvádí insolvenční zákon v ustanovení § 241 odst. 3: „Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazků ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.“12 12
KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. str. 79. ISBN 978-80-7179-595-7
38
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, ţe těmito právními úkony dluţník upřednostňuje některé z věřitelů a jejich uspokojení je vyšší na úkor ostatních. Zvýhodňující právní úkon se uskutečnil v době úpadku nebo k takovému úpadku vedl. Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů Úmyslně zkracující právní úkon je právní úkon, kterým je úmyslně zkráceno uspokojení věřitele dluţníkem. Tomuto právnímu úkonu je moţné odporovat za situace, kdy byl dluţníkův úmysl druhé straně znám anebo jí znám musel být. Odporovat lze, událli se úmyslně zkracující právní úkon v době 5 let před zahájením insolvenčního řízení.
39
2 Oddlužení Oddluţení je, jak je jiţ uvedeno výše, nově ustanoveným způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dluţníka dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) účinného od 1. 1. 2008. Do tohoto data tedy tento způsob neexistoval. Institut oddluţení je insolvenčním zákonem definován v ustanoveních § 389 aţ § 418. Institut oddluţení je určen pro nepodnikatele, tedy především pro běţné občany – zaměstnance, kteří nevyvíjejí jakoukoliv podnikatelskou činnost. V prvních přípravných verzích zákona se sice počítalo s tím, ţe tohoto institutu by mohli vyuţívat i drobní podnikatelé – ţivnostníci, ale od tohoto pojetí se později upustilo. Mluvíme zde zatím jen o fyzických osobách, ale nepodnikateli mohou být i právnické osoby, na které se ustanovení o oddluţení vztahují také. Mezi tyto nepodnikající právnické osoby patří především společenství vlastníků bytových jednotek, nadace a obecně prospěšné společnosti. V této fázi povaţuji za nutné vymezit pojem podnikatel, aby bylo zcela zřejmé, koho se tento způsob řešení úpadku a hrozícího úpadku netýká. Pojem podnikatel vymezuje obchodní zákoník v § 2 odst. 2 takto: „Podnikatelem podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu."13
13
Úplné znění č. 672: Obchodní zákoník se změnami k 1. 7. 2008. Praha: Sagit. 2008. § 2 odst. 2. ISBN 978880-7208-684-9
40
2.1 Návrh na povolení oddlužení Návrh na povolení oddluţení má právo podat jen dluţník sám, a to insolvenčnímu soudu. Nemůţe to tedy za něj učinit nikdo jiný, ani jeho nejbliţší příbuzní či věřitelé tuto pravomoc nemají. Zde je velmi patrný záměr zákonodárců vést občany k zodpovědnosti za své závazky a ţivot vůbec. Dluţník má i z tohoto důvodu moţnost podat návrh na povolení oddluţení jiţ v době hrozícího úpadku, kdy si uţ je vědom, ţe v budoucnu nebude schopen svým závazkům dostát. Pro zahájení řízení o návrhu na povolení oddluţení je samozřejmě potřeba i podání insolvenčního návrhu. Ten musí dluţník podat buď spolu s návrhem na povolení oddluţení anebo podá-li jej někdo jiný neţ dluţník, má dluţník 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu soudem dluţníkovi na to, aby návrh na povolení oddluţení podal. Nepodá-li dluţník návrh na povolení oddluţení spolu s insolvenčním návrhem anebo podá-li návrh na povolení oddluţení později, neţ je stanovená lhůta 30 dnů od doručení věřitelského insolvenčního návrhu, tedy podá-li jej opoţděně, je jeho návrh na povolení oddluţení soudem odmítnut. Soud také odmítne návrh, který podá jiná osoba neţ dluţník či jeho zmocněnec. Návrh na povolení oddluţení musí být podán na formuláři. Formulář, jakoţ i pokyny pro jeho vyplnění a způsob podání, je uveřejněn na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR http://insolvencni-zakon.justice.cz/. Vzor formuláře návrhu na povolení oddluţení uvádím jako přílohu 5. Návrh musí vedle obecných náleţitostí podání, které upravuje občanský soudní řád v ustanovení § 42 odst. 4, obsahovat také náleţitosti, které taxativně vymezuje insolvenční zákon v § 391 odst. 1.
41
„Návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, b) údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech, c) údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky.“14 K podbodu a) bych ráda doplnila, ţe u označení fyzické osoby je třeba uvést jméno, příjmení a bydliště, u fyzické osoby – podnikatele se uvádí sídlo a také identifikační číslo. Právnická osoba musí jako označení uvést název či obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo. Z návrhu na povolení oddluţení by mělo být také jasně patrno, ţe dluţník má o oddluţení zájem. Návrh na povolení oddluţení musí dále obsahovat označení listin a důkazů, které je dluţník povinen ke svému návrhu připojit. K návrhu na povolení oddluţení je dluţník povinen přiloţit seznam majetku, který musí obsahovat označení majetku, včetně pohledávek a jejich dobytnost, dobu pořízení majetku, pořizovací cenu a odhad ceny ke dni zhotovení seznamu majetku, seznam závazků, listinné důkazy o příjmech dluţníka za poslední 3 roky, a to především výplatní listiny či výpisy z bankovního účtu, písemný souhlas nezajištěného věřitele s úředně ověřeným podpisem, který tímto souhlasem stvrzuje, ţe přistupuje na to, ţe obdrţené plnění z oddluţení bude méně neţ 30 % jeho pohledávky a zároveň se zde uvede, jaká bude výše plnění. Veškeré povinnosti vyplývající z oddluţení ale nemusí nést dluţník sám. Mohou se k němu připojit spoludluţníci či ručitelé. Ti potom musí vedle dluţníka také podepsat návrh na povolení oddluţení, jakoţ i dluţníkův manţel, který s tím musí vyslovit souhlas,
14
ZELENKA, Jaroslav a kolektiv. Insolvenční zákon. Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2008. str. 599. ISBN 978-807201-707-2
42
pokud se účinky oddluţení dotknou majetku společného jmění manţelů a vyţivovací povinnosti dluţníka. Podpisy všech těchto osob musí být také úředně ověřeny. Není-li podaný návrh na povolení oddluţení úplný, srozumitelný, určitý či podán jinak neţ na stanoveném formuláři, je dluţník vyzván, aby toto napravil v soudem stanovené lhůtě, která můţe být maximálně 7 dnů. Dluţník spolu s výzvou obdrţí i instrukce, jak má nedostatky napravit. Neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, insolvenční soud dluţníkův návrh na povolení oddluţení odmítne. Odmítne-li soud návrh na povolení oddluţení, zároveň vydá rozhodnutí o konkursu, kterým se bude řešit dluţníkův úpadek. Podání návrhu na povolení oddluţení není ale pro dluţníka konečné. Pokud si dluţník podání návrhu rozmyslí, můţe jej ještě vzít zpět, ale pouze do doby, neţ insolvenční soud oddluţení schválí. O zpětvzetí návrhu na povolení oddluţení se informují všechny dotčené subjekty, ale nelze se proti němu odvolat. Zároveň je dluţníkovo zpětvzetí návrhu konečné, tedy nemůţe jej jiţ znovu podat. Změní-li dluţník na oddluţení názor aţ po rozhodnutí o jeho schválení, nemůţe jiţ návrh vzít zpět, ale má moţnost navrhnout soudu jeho zrušení. V tomto případě, ale i v případě zpětvzetí a odmítnutí insolvenční soud zároveň rozhodne o konkursu na dluţníkův majetek.
2.2 Rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení Rozhodne-li insolvenční soud o návrhu na povolení oddluţení jiným způsobem, neţ ţe ho odmítne, zamítne či je návrh vzat zpět, oddluţení povolí. Odvolat se proti rozhodnutí o povolení není přípustné. O povolení oddluţení se doručením vyrozumívá věřitelský výbor, dluţník a insolvenční správce a také se rozhodnutí zveřejní na úřední desce a v insolvenčním rejstříku. V případě, ţe insolvenční soud návrh na povolení oddluţení zamítne, je to z těchto důvodů: lze se důvodně obávat dluţníkova nepoctivého záměru, 43
je zřejmé, ţe věřitelům by dluţník uhradil méně neţ 30 % jejich pohledávek, z dosavadního průběhu řízení je viditelný nedbalý a lehkomyslný přístup dluţníka, návrh na povolení oddluţení je opětovně podán osobou, která jiţ návrh podala dříve a uţ o něm bylo rozhodnuto. Nepoctivý záměr dluţníka vidíme především tehdy, kdyţ za posledních 5 let probíhalo insolvenční řízení na jeho osobu, jeho zákonného zástupce či statutární orgán anebo kdyţ výpis z rejstříku trestů dokládá, ţe některá z těchto osob byla odsouzena pro majetkový či hospodářský zločin v době 5 let před zahájením insolvenčního řízení.
2.3 Způsoby provedení oddlužení Je-li oddluţení povoleno, je třeba jej ještě schválit. Pro schválení oddluţení je třeba zvolit způsob provedení oddluţení. Insolvenční zákon taxativně vymezuje dvě formy oddluţení, a to oddluţení zpeněţením majetkové podstaty a oddluţení plněním splátkového kalendáře. Volba způsobu řešení oddluţení spočívá především na nezajištěných věřitelích. Pro dluţníky – fyzické osoby je jistě přijatelnější forma splátkového kalendáře, protoţe z valné většiny nedisponují ţádným majetkem, který by bylo moţno zpeněţit. Toto dokládá i statistika Ministerstva spravedlnosti, kterou uvádím v kapitole 4.
2.3.1 Zpeněžení majetkové podstaty Při tomto způsobu se věřitelé uspokojují z výtěţku z jednorázového prodeje dluţníkova majetku. Na způsob provedení oddluţení zpeněţením majetkové podstaty se vztahují příslušná ustanovení upravující zpeněţení majetkové podstaty v konkursu dle ustanovení § 283 a násl. Rozdíl mezi zpeněţením majetkové podstaty v oddluţení a v konkursu je v tom, ţe v případě oddluţení se do majetkové podstaty nezahrnuje majetek, který dluţník nabyl během insolvenčního řízení po zveřejnění rozhodnutí o schválení
44
oddluţení v insolvenčním rejstříku. Při fázi zpeněţení majetkové podstaty má dispoziční oprávnění k majetku spadajícímu do majetkové podstaty výlučně insolvenční správce. Způsoby zpeněţení majetkové podstaty jsou a) veřejná draţba, b) soudní draţba, c) prodej mimo draţbu, d) zpeněţení jedinou smlouvou. Veřejná draţba Zpeněţení majetkové podstaty ve veřejné draţbě se řídí speciálním zákonem č. 26/2006 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů. Je předpoklad, ţe tento způsob zpeněţení majetkové podstaty by měl být vyuţíván nejvíce, a to pro svou značnou transparentnost. O veřejné draţbě je nutno sepsat smlouvu o provedení draţby, kterou musí schválit věřitelský výbor. Smlouvu uzavírá insolvenční správce s draţebníkem, kterého sám vybere. Soudní draţba Jde sice také o transparentní způsob zpeněţení majetkové podstaty, ale je pomalejší a méně výnosnější neţ draţba provedená odborným draţebníkem. K této formě je příslušný okresní soud, který postupuje dle občanského soudního řádu, konkrétně dle ustanovení o výkonu rozhodnutí. Při draţbě movitých věcí jde o § 323 a násl. a při draţbě nemovitostí o § 335 a násl. K tomuto způsobu zpeněţení majetkové podstaty se přistupuje zpravidla v případě, ţe se daný majetek nepodařilo zpeněţit ve veřejné draţbě. Jediným účastníkem takového řízení je insolvenční správce, který také podává návrh na prodej majetku soudem. I přesto je k soudní draţbě potřeba souhlasu věřitelského výboru.
45
Prodej mimo draţbu Prodej mimo draţbu se pouţívá jako krajní prostředek zpeněţení majetkové podstaty aţ poté, co byla neúspěšná draţba veřejná a draţba soudní. Pro prodej mimo draţbu je potřeba udělení souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru. O prodeji mimo draţbu je třeba uzavřít smlouvu, a protoţe jde o úplatný převod, tedy především smlouvu kupní, smlouvu o postoupení pohledávky atd. Dříve byl tento způsob zpeněţení majetkové podstaty v konkursu nejběţnější, ale protoţe je při prodeji mimo draţbu moţné provést prodej majetku i pod jeho odhadní cenou, docházelo často k manipulacím s cenou majetku za účelem dosaţení osobního prospěchu zainteresovaných osob.
2.3.2 Plnění splátkového kalendáře Je-li schváleno oddluţení plněním splátkového kalendáře, znamená to pro dluţníka, ţe po dobu 5 let hradí nezajištěné pohledávky postupně splátkami ze svých příjmů. Tato lhůta je daná zákonem napevno a nelze ji zkrátit v případě, ţe povinných 30 % dluţné částky dluţník uhradí jiţ v době kratší. Z toho tedy vyplývá, ţe dluţník je povinen splácet dle splátkového kalendáře celých 5 let a uspokojit své věřitele v co nejvyšší míře. Pouze uspokojí-li všechny své nezajištěné pohledávky dříve neţ je 5letá lhůta splátkového kalendáře daná zákonem, skončí celé insolvenční řízení včetně plnění splátkového kalendáře dříve, a to rozhodnutím insolvenčního soudu o splnění oddluţení, neboť veškeré dluhy jsou jiţ vyrovnány. Oddluţení plněním splátkového kalendáře probíhá měsíčními platbami z příjmů dluţníka, a to přímo nezajištěným věřitelům. Platby provádí dluţník sám. Výše odvodů jednotlivým věřitelům se určuje dle poměru jejich pohledávek. Tento poměr určuje soud v rozhodnutí o schválení oddluţení. V tomto rozhodnutí musí soud také uvést způsob výpočtu částky, která musí dluţníkovi zůstat a která je tedy nedotknutelná. Bohuţel ale způsob výpočtu této částky je pro laika poměrně sloţitý a dluţník nemusí dosáhnout správného výpočtu, který si musí provádět sám. Zde by bylo moţná výhodnější, kdyby výpočet provedl například insolvenční správce, který vykonává dohled, nebo soud. 46
Způsob výpočtu rozsahu částky, kterou musí dluţník odvést na úhradu svých dluhů, se řídí ustanoveními § 277 aţ § 279 občanského soudního řádu tak, jako by při výkonu rozhodnutí nebo exekuci byly uspokojeny přednostní pohledávky. Obecně lze výpočet dle § 279 občanského soudního řádu zjednodušit tak, ţe se z čisté mzdy odečte základní částka a ze zbytku jsou dvě třetiny určeny na splátky a jedna třetina zůstává dluţníkovi. Výpočet splátek základ = čistá mzda – základní částka
= mzda po odečtení pojistného na sociální a zdravotní pojištění a zálohy na daň základní částku upravuje nařízení vlády č. 595/2006 Sb. = 2/3 nezabavitelné částky na osobu dluţníka + ¼ nezabavitelné částky na kaţdou osobu, ke které je dluţník povinen výţivným (nezaopatřené děti + manţel, a to i kdyţ má svůj vlastní příjem (Nezabavitelná částka = ţivotní minimum + částka normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu na základě nájemní smlouvy v obci o velikosti 50 000 aţ 99 999 obyvatel; ţivotní minimum stanovuje zákon č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu v § 3 takto: ţivotní minimum je a) 1 750 Kč pro dítě do 6 let věku, b) 1 950 Kč pro dítě od 6 do 10 let věku, c) 2 310 Kč pro dítě od 10 do 15 let věku, d) 2 530 Kč pro nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku, e) 2 400 Kč pro ostatní občany, + částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, coţ je a) 2 020 Kč pro 1 osobu v domácnosti, b) 2 630 Kč pro 2 osoby v domácnosti, c) 3 260 Kč pro 3 a 4 osoby v domácnosti, d) 2 400 Kč pro 5 a více osob v domácnosti.)
= částka X → z této částky jsou 2/3 určené na splátky věřitelům Zbývající 1/3 zbytku čisté mzdy a základní částka zůstává dluţníkovi pro jeho potřebu. Co se týče zajištěných věřitelů, ti se uspokojují ze zajištění, tedy výtěţkem ze zpeněţení zástavy. Toto zpeněţení provádí vţdy insolvenční správce, a to dle stejných pravidel, která platí pro zpeněţení majetku slouţícího jako zajištění v konkursu. Od výtěţku se ještě odečítají náklady spojené se zpeněţením a se správou a odměna insolvenčnímu správci. Výše částky na náklady spojené se zpeněţením je maximálně 5 % a na náklady spojené se správou maximálně 4 % z výtěţku. Pořadí, v jakém mají být pohledávky zajištěných věřitelů uspokojovány, je dáno podle pořadí vzniku zajišťovacích práv věřitelů. 47
2.3.3 Přijetí způsobu oddlužení O způsobu oddluţení rozhodují věřitelé, a to buď na schůzi věřitelů svolané insolvenčním soudem po povolení oddluţení, ale i mimo schůzi věřitelů. Mimo schůzi věřitelů je moţné předjednat způsob oddluţení, a to buď
před tím, neţ je podán návrh na
povolení oddluţení, nebo i před podáním samotného insolvenčního návrhu. V těchto případech je ale podmínkou, ţe jsou věřitelé dluţníkem obeznámeni s těmi informacemi, které budou následně obsaţeny v návrhu na povolení oddluţení včetně příloh. Schůzi věřitelů svolává insolvenční soud a její konání oznamuje doručením do vlastních rukou dluţníku a insolvenčnímu správci a dále vyhláškou vyvěšenou na úřední desce a zveřejněnou v insolvenčním rejstříku, a to minimálně 15 dnů před konáním schůze. Schůze věřitelů se usnáší prostou většinou hlasů přítomných či zastoupených nezajištěných věřitelů, kteří přihlásili svou pohledávku včas, přičemţ hodnota hlasů kaţdého věřitele se odvíjí od výše jeho pohledávky (1 Kč pohledávky představuje jeden hlas). Naopak zajištění věřitelé či osoby dluţníku blízké nebo tvořící s ním koncern hlasovat nesmí. Neodhlasuje-li schůze věřitelů ani jeden ze dvou způsobů oddluţení, rozhodne o něm insolvenční soud, a to ve lhůtě do skončení schůze věřitelů, takţe vlastně nedojde vůbec ke zdrţení věci. Dluţník je povinen se schůze věřitelů zúčastnit a také odpovědět na dotazy věřitelů. Pokud dluţník povinnost dostavit se nesplní, přistupuje se k jeho návrhu na oddluţení, jako ţe byl vzat zpět. Hlasovali-li všichni věřitelé o způsobu oddluţení jiţ dříve mimo schůzi věřitelů, tak se jiţ řádná schůze věřitelů nekoná a výsledky tohoto hlasování jsou zveřejněny vyhláškou. Hlasovala-li mimo schůzi věřitelů jen část věřitelů, pak se tyto výsledky připočtou k výsledkům ze schůze věřitelů. K hlasu danému mimo schůzi věřitelů se přihlíţí ale pouze tehdy, je-li hlasování podáno písemně, tento dokument je označen jako „Hlasovací lístek“, je z něj zcela jasné, jak věřitel hlasuje a jeho podpis je úředně ověřen. Za situace, kdy by věřitel hlasoval mimo schůzi věřitelů odlišně neţ na schůzi věřitelů, platí vţdy hlasování učiněné na schůzi věřitelů. 48
2.4 Rozhodnutí o schválení oddlužení Insolvenční soud schválí oddluţení, neshledá-li důvody pro jeho neschválení, a to po právní moci rozhodnutí o povolení oddluţení. Rozhodnutím o schválení oddluţení jsou vázáni všichni věřitelé, dluţník a insolvenční správce. Náleţitosti, které musí být obsaţené v rozhodnutí o schválení oddluţení, přesně definuje insolvenční zákon v § 406 odst. 2 a 3 zvlášť pro schválení oddluţení zpeněţením majetkové podstaty a zvlášť pro oddluţení plněním splátkového kalendáře. „V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud a) uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, b) označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli.“15 „V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud a) uloží dlužníku, aby po dobu 5 let od platil nezajištěným věřitelům vždy ke každému 1. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení,
15
ZELENKA, Jaroslav a kolektiv. Insolvenční zákon. Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2008. str. 618. ISBN 978-807201-707-2
49
b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku dlužníka, a uvede způsob výpočtu částky, která z těchto příjmů zůstane dlužníku, c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli.“16 Toto rozhodnutí je doručeno dluţníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru a zároveň je doručeno vyhláškou vyvěšenou na úřední desce a zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Tímto okamţikem nastávají účinky schválení oddluţení a zároveň se také ruší případná omezení dispozičních oprávnění dluţníka. Vzor usnesení o schválení oddluţení tvoří přílohu 6. Za situace, kdy bylo schváleno, jako způsob oddluţení, plnění splátkovým kalendářem, jsou dispoziční oprávnění dluţníka upravena tak, ţe má sice dispoziční oprávnění ke svým příjmům, ale je povinen s nimi nakládat tak, jak mu ukládá rozhodnutí soudu o schválení oddluţení plněním splátkového kalendáře. Také má dispoziční oprávnění k majetku, který spadá do majetkové podstaty, ovšem za předpokladu, ţe neslouţí jako zajištění pohledávky. V případě, ţe se během insolvenčního řízení objeví skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddluţení, insolvenční soud rozhodne o neschválení oddluţení. V tomto případě neschválení oddluţení, rozhodne insolvenční soud automaticky o způsobu řešení úpadku dluţníka konkursem.
16
ZELENKA, Jaroslav a kolektiv. Insolvenční zákon. Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2008. str. 618. ISBN 978-807201-707-2
50
2. 4. 1 Povinnosti dlužníka po schválení oddlužení Po celých 5 let, kdy dluţník musí plnit splátkový kalendář je dluţník povinen dostát všem povinnostem, které mu taxativně ukládá insolvenční zákon. Hlavním důvodem vymezení chování dluţníka je, aby dluţník nemohl podnikat jakékoliv kroky v neprospěch věřitelů. Nebude-li dluţník své povinnosti plnit, pak insolvenční soud jeho schválené oddluţení zruší a rozhodne o prohlášení konkursu. Povinností dluţníka v rámci oddluţení plněním splátkového kalendáře tedy je, aby vykonával výdělečnou činnost a je-li nezaměstnaný, aby se o získání zaměstnání snaţil, zaregistroval se na úřadu práce a nabídky úřadu práce aby neodmítal, zpeněţil majetek získaný darem nebo dědictvím včetně jiných mimořádných příjmů, jako například z prodeje majetku, z loterie, z dotací a pouţil je ke splátkám nezajištěným věřitelům, uvědomil insolvenční soud, insolvenčního správce a věřitelský výbor o jakékoliv změně týkající se bydliště, sídla či zaměstnání, předloţil přehled příjmů k insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru, a to vţdy k 15. lednu a k 15. červenci (věřitelský výbor by měl dvakrát do roka tento přehled projednat), netajil své příjmy a oprávněným subjektům na vyţádání předloţil daňová přiznání za poţadované období, nezvýhodňoval ţádného z věřitelů, nečinil nové nesplnitelné závazky. Po dobu, kdy dluţník plní splátkovým kalendářem své oddluţení, dohlíţí na něj insolvenční správce a přibliţně jednou za tři měsíce o provedeném dohledu informuje insolvenční soud a věřitelský výbor. Dluţník také potřebuje souhlas insolvenčního správce ve věcech dědictví či přijímání darů, respektive úkon, kterým by bez souhlasu insolvenčního správce odmítl přijetí dědictví nebo daru, by byl neplatný.
51
2.4.2 Zrušení schváleného oddlužení Zjistí-li v průběhu plnění oddluţení insolvenční soud, ţe dluţník neplní své povinnosti (viz kapitola 4.2.1), podstatnou část splátkového kalendáře nedokáţe dluţník splnit, například z toho důvodu, ţe nemá déle neţ 2,5 roku ţádný příjem, se dluţník dostane v době plnění splátkového kalendáře opět do stavu platební neschopnosti, tedy má závazek déle neţ 30 dní po datu splatnosti, zruší schválené oddluţení a zároveň rozhodne o způsobu řešení úpadku konkursem. Insolvenční soud tak učiní i bez návrhu. Také dluţník sám můţe navrhnout zrušení schváleného oddluţení, neboť například jiţ o oddluţení nestojí. Zrušení schváleného rozhodnutí je samozřejmě moţné jen do doby, neţ je oddluţení splněno.
2.5 Rozhodnutí o splnění oddlužení Oddluţení je splněno tím, ţe dluţník schválené oddluţení dodrţí, tedy uspokojí věřitele alespoň v nejniţším předpokládaném rozsahu. Pokud by tento rozsah splněn nebyl, má to vliv na osvobození dluţníka od plnění pohledávek. O rozhodnutí o splnění oddluţení rozhoduje insolvenční soud, a to bez moţnosti odvolání. V okamţiku, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci, končí celé insolvenční řízení. Také končí funkce insolvenčního správce a je rozhodnuto o jeho nákladech a odměně.
2.6 Osvobození dlužníka od placení pohledávek Je-li oddluţení splněno, tedy dodrţí-li dluţník schválené oddluţení, můţe dluţník poţádat insolvenční soud o osvobození od zbylých závazků, které jsou stále neuspokojeny. O osvobození rozhoduje insolvenční soud po slyšení dluţníka usnesením. Podmětem pro slyšení musí být návrh samotného dluţníka. Toto usnesení se věřitelům doručuje vyhláškou, tedy jen vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a zveřejněním v insolvenčním rejstříku. 52
Osvobození od placení pohledávek se vztahuje na neuspokojené části pohledávek zahrnuté v oddluţení, věřitele s nepřihlášenými pohledávkami, věřitele s pohledávkami, ke kterým se nepřihlíţelo, ručitele a jiné osoby mající právo postihu vůči dluţníku, a to pro pohledávky uvedené výše. Pohledávky věřitelů dotčené osvobozením tím ale nezanikají, jen se stávají nevymahatelnými a přetrvávají ve formě naturálních obligací. Uspokojí-li dluţník své nezajištěné věřitele v celém rozsahu, tedy podaří-li se mu uhradit celé dluhy, rozhodnutí o osvobození se jiţ nevydává, neboť všechny dluhy jsou vyrovnány a není jiţ od čeho osvobozovat. Osvobození od placení pohledávek se ale nevztahuje na všechny pohledávky. Výjimkou je peněţitý trest či jiná majetková sankce, které byly uloţeny za úmyslný trestný čin anebo pohledávka na náhradu škody způsobenou úmyslně. I v případě, ţe dluţník schválené oddluţení nedodrţí, tedy ţe nezajištěným věřitelům uhradil méně neţ 30 % jejich pohledávek anebo méně neţ se dohodli, můţe insolvenční soud po slyšení dluţníka a insolvenčního správce také dluţníka osvobodit od placení pohledávek, ale jen za podmínek, které jasně definuje zákon. Dluţník musí prokázat, ţe plnil řádně své povinnosti a ţe nedodrţení schváleného oddluţení nebylo jeho vinou a také, ţe i přesto všechno je uspokojení věřitelů vyšší, neţli by bylo, kdyby se úpadek řešil cestou konkursu. Osvobození od placení pohledávek ale nemusí být konečné, můţe být dluţníku odejmuto, a to například z důvodu, ţe do 3 let od vydání rozhodnutí o osvobození se prokáţe, ţe dluţník jednal podvodně, zvýhodňoval některé věřitele anebo byl v této době pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin ovlivňující samotné oddluţení nebo osvobození. Zánik osvobození se samozřejmě nevztahuje na věřitele spolčené s dluţníkem při jeho nekalých praktikách. 53
3 Konkurs Konkurs je, jak je jiţ uvedeno výše, jedním ze způsobů řešení dluţníkova úpadku či hrozícího úpadku. Tento způsob je určen jak pro právnické osoby, tak i pro osoby fyzické. Konkurs spočívá v poměrném uspokojení pohledávek věřitelů z prostředků získaných zpeněţením majetkové podstaty dluţníka. Konkurs se povaţuje za tradiční a relativně spravedlivý způsob vypořádání majetkových poměrů dluţníka. Důleţitým aspektem konkursu je, ţe, na rozdíl od způsobu řešení dluţníkova úpadku oddluţením, neuspokojené pohledávky nebo jejich části v konkursu nezanikají. Řešení úpadku konkursem tedy neznamená pro dluţníka definitivní řešení jeho majetkové situace, tak jak jej přináší oddluţení. To můţe být velkým a nečekaným překvapením pro dluţníka, který se snaţí insolvenčním řízením dosáhnout oddluţení, ale z nějakého důvodu (viz výše kapitola 2 Oddluţení) je místo o oddluţení rozhodnuto o konkursu. Konkurs je velmi častou formou řešení úpadku či hrozícího úpadku dluţníka, ale to platí především pro právnické osoby nebo fyzické osoby – podnikatele. Při řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby, tedy nepodnikatele, je vyuţití institutu konkursu spíše doplňkové. To dokazují také statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR, které uvádím níţe v kapitole 4. Dluţníků, kteří řeší svůj úpadek oddluţením, je v řádu stovek aţ tisíců, kdeţto dluţníků – nepodnikajících fyzických osob, na jejichţ majetek byl prohlášen konkurs, jsou řádově desítky.
3.1 Prohlášení konkursu a jeho účinky K prohlášení konkursu na majetek dluţníka dochází buď v rámci rozhodnutí o úpadku, nebo samostatně vydaným rozhodnutím, které insolvenční soud vydá do tří měsíců od vydání rozhodnutí o úpadku.
54
3.1.1 Přechod oprávnění nakládat s majetkovou podstatou Účinky konkursu spojuje insolvenční zákon s okamţikem, kdy je insolvenčním soudem zveřejněno usnesení o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku, neboť dříve není moţnost jeho znalosti. Proti tomuto usnesení je odvolání přípustné. Usnesení o prohlášení konkursu se doručuje vyhláškou, tedy zveřejněním na úřední desce insolvenčního soudu a zároveň v insolvenčním rejstříku a zvlášť se doručuje dluţníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru, osobám, o jejichţ podání rozhodoval insolvenční soud, státnímu zastupitelství, vstoupilo-li do insolvenčního řízení. Bylo-li v rámci insolvenčního řízení nařízeno předběţné opatření, toto prohlášením konkursu zaniká anebo jej insolvenční soud můţe změnit, a to i bez návrhu. Prohlášení konkursu na majetek dluţníka se nijak nedotýká jeho způsobilosti k právním úkonům, ani jeho procesní způsobilosti, ale oprávnění nakládat s majetkovou podstatou a výkon práv a povinností souvisejících s majetkovou podstatou přecházejí po prohlášení konkursu výhradně na insolvenčního správce. Pokud tedy některé z těchto právních úkonů provede v době po prohlášení konkursu sám dluţník, jsou takové právní úkony vůči dluţníkovým věřitelům neúčinné, ovšem ne zcela neplatné. Pokud by ale dluţník učinil takový právní úkon, kterým by rozšířil majetkovou podstatu, byl by takový právní úkon vůči věřitelům účinný. Neplatný je také právní úkon, kterým by dluţník bez souhlasu insolvenčního správce odmítl dědictví či dar anebo by souhlasil s vypořádáním dědictví tak, ţe by jeho podíl byl niţší, neţ je zákonem stanovený. Potřebný souhlas insolvenčního správce by měl být dán předem, ale je přípustné jej udělit i zpětně. Jde zde tedy především o to, aby dluţník úmyslně z nějakých pohnutek nebránil rozšíření majetku spadajícího do majetkové podstaty.
3.1.2 Další účinky prohlášení konkursu Všichni věřitelé, včetně těch, kteří se neúčastnili insolvenčního řízení, se při uplatňování svých práv musí řídit insolvenčním zákonem. 55
Prohlášením konkursu se stávají neúčinnými (ale jsou stále platné, nezanikají) věcná břemena na majetku spadajícího do majetkové podstaty, která vznikla za nápadně nevýhodných podmínek po okamţiku zveřejnění zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Smyslem je zabránit, aby dluţník tímto způsobem znehodnocoval majetek spadající do majetkové podstaty. Jde například o věcné břemeno spočívající v doţivotním uţívání nemovitosti či v bezúplatném nájmu na 50 let pro dluţníka či jeho rodinu. Vzniklo-li ale v době průběhu insolvenčního řízení věcně břemeno za zcela standardních podmínek, toto je účinné i po prohlášení konkursu. Dalším účinkem prohlášení konkursu je změna aktivní věcné legitimace, která přechází ze zákona na insolvenčního správce. Znamená to tedy, ţe jen insolvenční správce je oprávněn podat ţaloby či jiné návrhy, které mají vést k vymoţení nároku dluţníka. Jiţ v době po rozhodnutí o úpadku dluţníka jsou jeho dluţníci vyrozuměni o tom, ţe napříště jiţ nemají plnit přímo dluţníku, ale jeho insolvenčnímu správci. Pokud ale toto nesplní a plní i dál dluţníkovi, nestane se nic v případě, ţe insolvenční dluţník toto přijaté plnění přidá do majetkové podstaty. Pak je dluţníkův dluţník svého závazku zproštěn. V opačném případě, kdy insolvenční dluţník přijaté plnění neodevzdá insolvenčnímu správci, není dluţníkův dluţník svého závazku zproštěn. Výjimkou je situace, kdyţ tento dluţník prokáţe, ţe nemohl o prohlášení konkursu vědět nebo ţe vzhledem k okolnostem bylo evidentní, ţe dluţník přijaté plnění odevzdá insolvenčnímu správci. Dále platí, ţe po prohlášení konkursu nastává fikce splatnosti pohledávek dosud nesplatných. Platí také, ţe na pohledávky vázané na splnění rozvazovací podmínky se hledí jako na nepodmíněné aţ do doby, dokud se rozvazovací podmínka nenaplní. Toto ustanovení má smysl především pro výkon hlasovacího práva věřitele s takto zatíţenou pohledávkou, které by bylo jinak nějakým způsobem omezeno. Nutno ještě vysvětlit pojem rozvazovací podmínky, coţ je taková podmínka, u které aţ jejím splněním zanikají jiţ nastalé právní účinky právního úkonu. Opakem je podmínka odkládací, kdy jejím splněním právní účinky právního úkonu nastanou. K tomuto ustanovení § 36 občanského zákoníku ještě stanovuje, ţe nevyplývá-li z právního úkonu, ţe podmínka je rozvazovací, má se za to, ţe jde o podmínku odkládací.
56
Dalšími účinky prohlášení konkursu je také zánik všech jednostranných právních úkonů týkajících se majetkové podstaty, které dluţník učinil, především plných mocí a pověření, zánik návrhů na uzavření smluv týkajících se majetkové podstaty, které nejsou ještě přijaty a zánik přijetí návrhů smluv týkajících se majetkové podstaty, k jejichţ akceptaci dluţníkem došlo v době před prohlášením konkursu, ale samotná smlouva ještě nevznikla.
3.1.3 Účinky prohlášení konkursu na probíhající řízení Prohlášením konkursu na majetek dluţníka se přerušují všechna řízení soudní, správní a jiná týkající se majetku spadajícího do majetkové podstaty, v kterých dluţník figuruje jako účastník. V takto přerušených řízeních se nekonají jednání a neběţí dané lhůty. V přerušených řízeních lze pokračovat v těch případech, kde dluţník vystupuje jako navrhovatel či ţalobce a kde tedy uplatňoval svá práva nebo pohledávky, a to na návrh insolvenčního správce, který nastoupí na místo dluţníka. Nepodá-li tento návrh insolvenční správce, můţe jej podat také dluţník sám či jiný účastník řízení a řízení se dokončí s jeho původními účastníky. Insolvenční správce můţe v takovém případě vstoupit dodatečně do řízení, ale jiţ jen jako vedlejší účastník na straně dluţníka. Pokud nikdo z oprávněných podat návrh na pokračování v přerušeném řízení tento návrh nepodá, je moţné v přerušeném řízení pokračovat aţ po odpadnutí účinků prohlášení konkursu. Z toho, co je zde jiţ uvedeno, je zřejmé, ţe přerušení řízení se týká těch řízení, která mají nějakou spojitost s majetkovou podstatou a ne řízení jinak zaměřených. I přesto insolvenční zákon taxativně vymezuje řízení, která se prohlášením konkursu nepřerušují a dluţník v nich zůstává účastníkem. Mezi nejvýznamnější z nich patří trestní řízení, řízení o přestupcích, daňové řízení, řízení dědické, řízení o vypořádání společného jmění manţelů, řízení o výţivném nezletilých dětí. Je-li prohlášen konkurs na majetek dluţníka, přerušuje se výkon rozhodnutí nebo exekuce postihující majetek spadající do majetkové podstaty. Takový výkon rozhodnutí nebo exekuce nejsou moţné, i přesto ţe je lze nařídit, neboť je v rámci konkursu vyloučena 57
existence reţimu dvojího uspokojování. Jde také o to, aby se věřiteli, kterému byl přiznán exekuční titul, zabránilo v uspokojení jeho pohledávky mimo insolvenční řízení na úkor ostatních věřitelů. Proto i tento věřitel musí svou pohledávku přihlásit v rámci insolvenčního řízení a bude uspokojen stejně jako ostatní věřitelé. Jde-li ale o výkon rozhodnutí nebo o exekuci v řízení zahájeném na návrh dluţníka, jako oprávněného, v řízení se pokračuje, jen na místo dluţníka se stává oprávněným insolvenční správce. Výtěţek z takovéhoto výkonu rozhodnutí nebo exekuce pak připadá do majetkové podstaty.
3.1.4 Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů Prohlášení konkursu na majetek dluţníka má vliv i na společné jmění manţelů dluţníka a jeho manţela. Společné jmění manţelů dluţníka a jeho manţela prohlášením konkursu zaniká. Po skončení účinků prohlášení konkursu jej lze znovu obnovit pouze rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manţelů. Insolvenční zákon dále říká, ţe v případě, byl-li vznik společného jmění manţela spjat se dnem zániku manţelství, má prohlášení konkursu takové účinky, jaké má zánik manţelství, tedy prohlášením konkursu je naplněna podmínka smlouvy, která se pojí se vznikem společného jmění manţelů. To tedy znamená, ţe prohlášením konkursu vzniká insolvenčnímu správci povinnost provést vypořádání společného jmění manţelů, které zaniklo jako důsledek prohlášení konkursu nebo které sice zaniklo ještě před prohlášením konkursu, ale nebylo dosud vypořádáno nebo které bylo ještě před prohlášením konkursu zúţeno smlouvou nebo rozhodnutím soudu a nebylo dosud vypořádáno. Je třeba ještě připomenout, ţe dle ustanovení § 150 odst. 4 občanského zákoníku je lhůta daná pro vypořádání společného jmění manţelů stanovena na 3 roky. Pokud v této době k vypořádání nedošlo, postupuje se dle zákona tak, ţe movité věci, které manţel výlučně uţívá jako vlastník pro potřebu svou, své rodiny či domácnosti, zůstávají tomuto manţelovi, a ostatní věci movité a věci nemovité se dělí rovným dílem. Spor o vypořádání společného jmění manţelů je v rámci insolvenčního řízení incidenčním sporem. Smlouvy o zúţení, nebo rozšíření společného jmění manţelů (jde-li o rozšíření, na jehoţ základě se výlučný majetek dluţníka stává majetkem ve společném jmění manţelů, 58
nebo jde-li o zúţení, na jehoţ základě se výlučné závazky dluţníkova manţela stávají závazky spadajícími do společného jmění manţelů), dále dohody o vypořádání společného jmění manţelů včetně soudem schváleného smíru, které byly podány v době mezi zahájením insolvenčního řízení a před prohlášením konkursu, jsou bez dalšího neplatné. Týká-li se neplatnost některé z těchto smluv nemovitosti, takto vzniklou změnu práv zapsaných v katastru nemovitostí musí insolvenční správce oznámit příslušnému katastrálnímu úřadu. Vypořádat společné jmění manţelů lze dohodou schválenou insolvenčním soudem, rozhodnutím v incidenčním sporu anebo rozhodnutím v řízení před soudem prvního stupně. Společné jmění manţelů se ale nemusí vypořádat vůbec a pak se celé zahrne do majetkové podstaty. Tento případ nastává za situace, kdy majetek ve společném jmění manţelů nepřevyšuje hodnotu závazků dluţníka, pak vypořádání společného jmění manţelů nepřichází v úvahu. Tato situace je v praxi nejčastější. Oprávnění činit kroky k vypořádání společného jmění majetku manţelů má po prohlášení konkursu insolvenční správce. Dohody uzavřené dluţníkem jsou od této chvíle neplatné. Aby byla dohoda o vypořádání, kterou uzavřel insolvenční správce a dluţníkův manţel, účinná, je nutné její schválení insolvenčním soudem. Tuto dohodu nelze schválit v případě, ţe je v rozporu s právními předpisy nebo s ní nesouhlasí věřitelský výbor. Rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání se doručuje věřitelskému výboru a účastníkům dohody. Proti rozhodnutí o schválení dohody není odvolání moţné. Je třeba také předeslat, ţe schválení dohody o vypořádání společného jmění manţelů insolvenčním soudem ani věřitelským výborem není třeba v nepatrném konkursu (viz kapitola 3.1.5). Pohledávka, která vznikne manţelovi dluţníka z vypořádání jejich společného jmění provedeného insolvenčním správcem po prohlášení konkursu, se povaţuje za přihlášenou pohledávku, tedy není třeba ji jiţ do insolvenčního řízení přihlašovat a ani přezkoumávat a bude tedy uspokojena jako ostatní přihlášené pohledávky. V době, kdy stále trvají účinky prohlášení konkursu na majetek dluţníka, není moţné, aby vzniklo nové společné jmění manţelů, a to ani v případě, ţe by dluţník uzavřel nové manţelství. V takové situaci, kdy dluţník uzavře nové manţelství, společné jmění 59
manţelů můţe vzniknout aţ ode dne zániku účinků spojených s prohlášením konkursu. Smyslem tohoto ustanovení je, aby majetkové poměry dluţníka zůstaly po dobu trvání konkursu neměnné.
3.1.5 Nepatrný konkurs V rámci rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dluţníka lze rozhodnout také o nepatrném konkursu a o dalších odchylkách od pravidelného postupu v konkursu. Nepatrný konkurs upravují ustanovení § 314 a § 315 insolvenčního zákona. Předlohou pro současnou úpravu o nepatrném konkursu bylo ustanovení § 169 zákona č. 64/1931 Sb. Nepatrný konkurs je zvláštní případ konkursu, proto i pro nepatrný konkurs platí ustanovení týkající se konkursu. Přesto institut nepatrného konkursu přináší částečné zjednodušení průběhu konkursu v majetkově jednodušších případech. Jedním z případů, kdy se ustanovení o nepatrném konkursu pouţije, je, je-li dluţníkem fyzická osoba, která není podnikatelem, tedy jde o typického dluţníka – spotřebitele, a to bez ohledu na to, jaká je velikost jeho majetku či počet věřitelů. O tom, ţe jde o nepatrný konkurs, musí rozhodnout insolvenční soud. Rozhodnutí učiní insolvenční soud na návrh anebo bez návrhu, z moci úřední, a to zároveň s prohlášením konkursu anebo kdykoliv v jeho průběhu. Usnesení se věřitelům doručuje vyhláškou a zvlášť dluţníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Jsou-li v usnesení uvedeny důvody rozhodnutí o nepatrném konkursu, není proti němu odvolání přípustné. Rozhodnutí o nepatrném konkursu můţe být zrušeno, a to kdykoliv buď na návrh insolvenčního správce nebo účastníků, ale i bez návrhu, zjistí-li se, ţe předpoklady rozhodnutí se ukázaly jako nesprávné. Ustanovení o nepatrném konkursu přináší odchylky od konkursu. Kromě toho mohou některé odchylky přijít i přímo od insolvenčního soudu. Schůze věřitelů má také moţnost vyloučit některé z účinků nepatrného konkursu. Proto „nerozhodne-li schůze věřitelů jinak, v nepatrném konkursu se postupuje podle tohoto zákona s těmito odchylkami: a) místo věřitelského výboru mohou věřitelé ustanovit zástupce věřitelů, 60
b) k účinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů není potřeba schválení insolvenčním soudem ani souhlasu věřitelského orgánu, c) k vyloučení nedobytných pohledávek a věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, které není možné prodat, není nutný souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského orgánu, d) o včasných námitkách proti konečné zprávě a vyúčtování lze rozhodnout i bez nařízení jednání, e) při přezkumném jednání lze současně projednat všechny otázky, o kterých by jinak byla oprávněna rozhodnout pouze schůze věřitelů, a je-li to účelné, lze přenést také konečnou zprávu a vyúčtování a projednat námitky proti nim.“17 Z výše uvedeného je evidentní tendence, aby nepatrný konkurs byl co nejrychlejší a nejúspornější. Výše uvedené odchýlení od řádného konkursu je ale moţné jen v případě, ţe některou z odchylek, nebo i všechny, schůze věřitelů nevyloučila. Mimo těchto, zákonem daných odchylek od pravidelného postupu v rámci nepatrného konkursu, můţe insolvenční soud rozhodnout i o dalších, ale to pouze za předpokladu, ţe to není v rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů, ţe odchylky povedou k rychlému a hospodárnému průběhu řízení a ţe těmito, soudem stanovenými, odchylkami nebude dotčeno postavení zajištěných věřitelů. Další podmínkou je samozřejmě, ţe odchylky, které stanoví insolvenční soud, nebudou v rozporu se zásadami insolvenčního řízení. Rozhodnutí insolvenčního soudu je moţné vydat spolu s rozhodnutím o nepatrném konkursu nebo kdykoliv později.
3.2 Procesní úkony navazující na prohlášení konkursu Insolvenční správce by měl po nabytí účinnosti prohlášení konkursu provést procesní úkony z něj vyplývající. Insolvenční správce by měl především převzít oprávnění disponovat s majetkovou podstatou,
17
ZELENKA, Jaroslav a kolektiv. Insolvenční zákon. Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2008. str. 463. ISBN 978-807201-707-2
61
převzít na sebe řešení úkonů, které doposud vykonávaly jiné osoby na základě plných mocí či pověření, činit kroky pro pokračování přerušených řízení, u kterých pokračování zákon umoţňuje, prověřit majetkové poměry dluţníka, činit kroky směřující k vypořádání společného jmění manţelů, zjistit rozsah majetkové podstaty, zajistit ji před škodou a sepsat její soupis, vytvořit seznam přihlášených pohledávek, včetně podkladů (zejména zprávu o hospodářské situaci dluţníka ke dni prohlášení konkursu) pro schůzi věřitelů. K tomu, aby mohl insolvenční správce řádně vykonávat své výše uvedené povinnosti, je třeba, aby mu dluţník či osoby jím pověřené poskytli součinnost, tedy především veškeré nutné podklady. K tomu jim zákon dává lhůtu 15 dnů od prohlášení konkursu, kterou můţe insolvenční soud prodlouţit pouze ve výjimečných případech. Řádné vytvoření soupisu majetkové podstaty je velice podstatné, neboť právě tento soupis dává insolvenčnímu správci oprávnění zpeněţit v něm zapsaný majetek, tedy není-li majetek náleţející do majetkové podstaty zapsán v soupisu majetkové podstaty a není-li tento soupis zveřejněn v insolvenčním rejstříku, nelze jej zpeněţit.
3.3 Zpeněžení majetkové podstaty „Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů.“18 Zákon zde stanovuje, ţe pro účely zpeněţení majetkové podstaty je třeba vyuţít veškerých majetkových hodnot dluţníka, včetně peněţních prostředků dluţníka v hotovosti a na účtech bank; ty jiţ samozřejmě není třeba přeměňovat na peníze, tak jako jiné druhy majetku.
18
ZELENKA, Jaroslav a kolektiv. Insolvenční zákon. Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2008. str. 417. ISBN 978-807201-707-2
62
V zájmu zabránění těţko řešitelných situací vyvolaných neuváţeným uspěchaným zpeněţováním majetku, je vyloučeno zpeněţovat majetek spadající do majetkové podstaty dříve, neţ nabude rozhodnutí o prohlášení konkursu právní moci a dříve neţ proběhne první schůze věřitelů.
3.3.1 Účinky zpeněžení majetkové podstaty Účinky nařízení výkonů rozhodnutí a exekucí a práva odpovídající věcným břemenům, na něţ se v rámci insolvenčního řízení pohlíţelo jako na neúčinná, zanikají zpeněţením majetkové podstaty, a to v rozsahu týkajícím se předmětu zpeněţení. To znamená, ţe nabyvatel zpeněţeného majetku tento majetek nabývá bez jakékoliv zátěţe. Zpeněţením zajištěného majetku také zanikají zástavní práva, zadrţovací práva, omezení převodu nemovitosti, postoupení pohledávky atd., které zatěţovaly zajištěný majetek. Je-li zpeněţena nemovitost, kterou dluţník vyuţíval, jako její vlastník, k bydlení pro svou rodinu, je dluţník povinen tuto nemovitost vyklidit a neučiní-li tak, nabyvatel nemovitosti se můţe vyklizení domáhat ţalobou u okresního soudu.
3.3.2 Způsoby zpeněžení majetkové podstaty Způsoby zpeněţení majetkové podstaty jsou a) veřejná draţba, b) soudní draţba, c) prodej mimo draţbu, d) zpeněţení jedinou smlouvou. O způsobu zpeněţení majetkové podstaty rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru. Bez tohoto souhlasu nemůţe insolvenční správce majetkovou podstatu zpeněţit. Insolvenční zákon preferuje jako nejtransparentnější způsob zpeněţení majetkové podstaty formu veřejné draţby. Dále není třeba podrobněji rozebírat jednotlivé způsoby zpeněţení majetkové podstaty, neboť jsou jiţ vyloţeny výše v kapitole 2.3.1 Zpeněţení majetkové podstaty, kde je tato část jiţ podrobněji rozebrána v rámci způsobu provedení oddluţení. 63
Insolvenční správce je dále také povinen snaţit se rozšiřovat majetek spadající do majetkové podstaty tím, ţe musí uplatnit, zejména ţalobou u obecného soudu, a vymáhat, zejména výkonem rozhodnutí nebo exekucí, dluţníkovy pohledávky. Tak je povinen činit bez podnětů od insolvenčního soudu či věřitelů. Povinnost insolvenčního správce odpadá pouze v případě, ţe náklady s touto povinností spojené by byly neúměrně vysoké. Často ale bývá výhodnější provést prodej dluţníkových pohledávek, neţ se plnění z nich domáhat soudní cestou.
3.4 Nakládání s výtěžkem zpeněžení Z výtěţku zpeněţení je insolvenční správce povinen hradit pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jim postavené na roveň, náklady související se spravováním majetku spadajícího do majetkové podstaty. Není-li výtěţek zpeněţení majetkové podstaty schopen pokrýt výše uvedené pohledávky a náklady, upravuje pořadí a výši jejich uspokojování rozhodnutí insolvenčního soudu, a to na návrh insolvenčního správce. Návrh musí být koncipován tak, aby uspokojil nejprve odměnu a náklady a hotové výdaje insolvenčního správce, dále pohledávky věřitelů, které vznikly tím, ţe věřitelé uhradili místo dluţníka zálohu na náklady insolvenčního řízení, poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, dále náklady spojené se spravováním majetku spadajícího do majetkové podstaty, pak také pohledávky na výţivném a ostatní pohledávky se nakonec uspokojí poměrně. Zajištěné pohledávky se zásadně uspokojují výtěţkem ze zpeněţení dané majetkové hodnoty, která k zajištění slouţila. Neuspokojené části těchto pohledávek se dále uspokojují spolu s ostatními nezajištěnými pohledávkami. Od výtěţku zpeněţení zajištěné majetkové hodnoty se odečítají náklady spojené se správou majetku a jeho zpeněţením a odměna správce. Teprve zbylou částkou se uspokojuje věřitelova pohledávka. Zákon připouští jako nejvyšší moţnou částku nákladů spojených se správou majetku 4 % výtěţku a jako nejvyšší moţné náklady spojené se zpeněţením předmětu zajištění 5 % výtěţku. K 64
odečtení nákladů vyšších je třeba souhlasu daného věřitele. Pořadí, v němţ jsou zajištění věřitelé uspokojováni, je dáno dle pořadí vzniku zajištění. Zajištění pohledávky zaniká zpeněţením dané majetkové hodnoty. O průběhu zpeněţení majetkové podstaty a také o nakládání s výtěţkem z tohoto zpeněţení by měl insolvenční správce podávat průběţně dílčí zprávy, a to insolvenčnímu soudu a věřitelskému výboru.
3.5 Konečná zpráva a rozvrh Obsahové náleţitosti konečné zprávy jsou především přehled uspokojení jednotlivých pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, přehled výdajů na správu majetku v majetkové podstatě, přehled zpeněţení, přehled plnění zajištěným věřitelům. Tuto zprávu předkládá insolvenční správce a můţe ji předloţit, i kdyţ ještě nejsou ukončeny méně podstatné incidenční spory a není ještě dokončeno zpeněţení majetku, a to pro jeho nezpeněţitelnost. Spolu s konečnou zprávou insolvenční správce také vyúčtuje svou odměnu a výdaje. Konečnou zprávu poté přezkoumá insolvenční soud, a to jak do její formální, tak i věcné správnosti. Případné nedostatky buď sám opraví, nebo vrátí zprávu insolvenčnímu správci k přepracování. Nemá-li konečná zpráva ţádné nedostatky, je uveřejněna vyhláškou na úřední desce insolvenčního soudu a v insolvenčním rejstříku. Zároveň obsahuje poučení o tom, ţe námitky proti ní je moţno podat do 15 dnů od zveřejnění, a to u insolvenčního soudu. O schválení konečné zprávy a vyúčtování musí rozhodnout insolvenční soud. Toto rozhodnutí pak vyvěsí na úřední desce soudu a zvlášť doručí dluţníku, věřitelům, kteří podali námitky, a insolvenčnímu správci. Po právní moci tohoto rozhodnutí musí 65
insolvenční soud ještě vydat rozvrhové usnesení, jehoţ návrh vypracuje insolvenční správce. Rozvrh upravuje míru uspokojení kaţdé pohledávky. Věřitelé jsou uspokojování poměrně dle výše zjištěné pohledávky. Rozvrhové usnesení vydané soudem musí obsahovat lhůtu pro jeho splnění, která dle insolvenčního zákona nesmí přesáhnout dobu 2 měsíců od právní moci usnesení.
3.6 Zrušení konkursu Insolvenční soud je povinen rozhodnout o zrušení prohlášeného konkursu, a to i bez návrhu, jestliţe ještě dodatečně zjistí, ţe úpadek, dle ustanovení § 3 insolvenčního zákona, neexistuje; pokud ale jiţ byla zpeněţena většina majetkové podstaty, nelze pro neexistenci úpadku konkurs zrušit, jestliţe zjistí, ţe pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny a ţe není ţádný přihlášený věřitel, po splnění rozvrhu, pro nedostatek majetku. Proti tomuto rozhodnutí o zrušení konkursu můţe podat odvolání jen insolvenční správce a přihlášení věřitelé. Konkurs lze téţ zrušit na návrh dluţníka, a to ale pouze na základě předešlé dohody všech účastníků řízení a insolvenčního správce. Pravost podpisů podepsaných osob na takové listině musí být úředně ověřena. Proti rozhodnutí o takto zrušeném konkursu, na návrh dluţníka, je moţno podat odvolání. Usnesení o zrušení konkursu se doručuje vyhláškou, tedy zveřejněním na úřední desce insolvenčního soudu a v insolvenčním rejstříku, a zvlášť dluţníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení. Z toho dluţníku a insolvenčnímu správci je třeba usnesení doručit přímo do vlastních rukou.
66
Vykonatelnost a účinky rozhodnutí o zrušení konkursu nastávají dnem nabytí právní moci. Právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu se konkurs ruší a končí celé insolvenční řízení. Zemře-li v průběhu konkursu dluţník, přebírají jeho pozici v insolvenčním řízení jeho dědicové, a to bez jakéhokoliv rozhodnutí soudu. Nemá-li dluţník dědiců, nastupuje po dluţníkově smrti na jeho místo stát. Insolvenční správce musí bez zbytečného odkladu po vyrozumění o dluţníkově úmrtí zastavit zpeněţování majetku spadajícího do majetkové podstaty, musí vypracovat a předloţit insolvenčnímu soudu zprávu o dosavadních výsledcích konkursu, včetně vyúčtování. Tuto zprávu soud přezkoumá a rozhodne o ní. Po právní moci rozhodnutí o schválení zprávy rozhodne insolvenční soud o zrušení konkursu a současně předá věc soudu, jenţ projednává dědictví.
3.6.1 Účinky zrušení konkursu Účinky prohlášení konkursu jeho zrušením zanikají, ovšem mimo těch účinků, které lze navrátit do stavu před prohlášením konkursu. Upravený seznam přihlášených pohledávek se zrušením konkursu stává exekučním titulem, na základě kterého můţe věřitel podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci proti dluţníku pro zjištěnou neuspokojenou a nepopřenou pohledávku nebo její část. Tento exekuční titul se promlčuje po 10 letech od zrušení konkursu. I přesto, ţe po zrušení konkursu přecházejí na dluţníka dispoziční oprávnění ke zbylé části majetkové podstaty, funkce insolvenčního správce nekončí. Insolvenční správce je své funkce zproštěn aţ poté, co předá dluţníku zbývající majetek a zajistí archivační a evidenční činnosti související se zrušením konkursu. Spolu s rozhodnutím o zproštění funkce insolvenčního správce rozhodne insolvenční soud o jeho výdajích vzniklých v rámci zrušení konkursu a o způsobu jejich úhrady. Toto usnesení se doručuje pouze vyhláškou a zvlášť jen dluţníku a insolvenčnímu správci.
67
4 Statistika
Statistické údaje za rok 2008 Počet událostí dle jednotlivých insolvenčních soudů Počet Událost
KS
v celé
MS
KS
Ústí
KS
ČR
Praha
Brno
nad
Ostrava
Labem
KS Hradec Králové
KS
KS
KS České
Praha
Plzeň
Budějovice
insolvenční návrhy PO
5306
1184
964
685
1010
529
309
335
290
1713
115
231
348
493
218
81
138
89
648
43
55
160
198
93
35
45
19
479
33
31
135
151
54
28
31
16
4
2
1
4
i FO návrhy na povolení oddlužení povolená oddlužení schválená oddluženísplátkový kalendář schválená oddluženízpeněžení
14
3
maj. podst. neschválená oddlužení
21
1
6
6
3
1
1
2
1
29
3
7
9
3
1
1
4
1
8
2
1
3
přeměna na konkurs – z oddlužení zrušená schválená
2
oddlužení
68
Statistické údaje za rok 2009 Počet událostí dle jednotlivých insolvenčních soudů Počet Událost
KS
v celé
MS
KS
Ústí
KS
ČR
Praha
Brno
nad
Ostrava
Labem
KS Hradec Králové
KS
KS
KS České
Praha
Plzeň
Budějovice
insolvenční návrhy PO
9514
1615
1775
1377
1955
948
642
643
559
3771
171
465
805
1150
494
211
310
165
1962
74
144
464
771
287
106
83
33
1577
86
131
363
596
199
85
77
40
29
1
3
3
9
6
5
1
1
3
9
8
6
2
1
2
2
i FO návrhy na povolení oddlužení povolená oddlužení schválená oddluženísplátkový kalendář schválená oddluženízpeněžení maj. podst. neschválená oddlužení
29
přeměna na konkurs – z
57
1
4
22
18
8
28
1
1
13
10
2
oddlužení zrušená schválená
1
oddlužení
Statistické údaje uvedené v tabulkách vycházejí ze statistik Ministerstva spravedlnosti ČR. Z uvedených tabulek vyplývá vzrůstající tendence vyuţití institutu oddluţení, a to jak z hlediska celkového počtu podaných návrhů na povolení oddluţení, tak i z hlediska poměru ke všem podaným insolvenčním návrhům. 69
V 1. čtvrtletí roku 2010 je podáno 1904 návrhů na povolení oddluţení, coţ při zachování trendu podaných návrhů v roce 2010 znamená nárůst oproti roku 2009 o 102 % a oproti roku 2008 nárůst dokonce o 345 %. Počet návrhů na povolení oddlužení za rok 2008 a 2009
254
286
448 696 MS Praha
292
KS Brno KS Ústí n. Labem KS Ostrava
712 1189
KS Hradec Králové KS Praha KS Plzeň KS České Budějovice
1643
Je tedy evidentní, ţe stoupá zadluţenost spotřebitelů, a to především v některých krajích. Výše počtu podaných návrhů na povolení oddluţení v jednotlivých regionech přímo koresponduje s mírou nezaměstnanosti v těchto krajích. To dokládá i graf uvedený níţe, ve kterém je procentuelně vyjádřen poměr dluţníků, kteří podali návrh na povolení oddluţení, vůči celkovému počtu obyvatel v regionu. V Praze, kde byla ke dni 30. 12. 2009 nezaměstnanost 3,9 %, coţ je nejméně v celé republice, je v poměru k celkovému počtu obyvatel, nejméně podaných návrhů na povolení oddluţení. Naopak nejvyšší hodnoty vykazují problémové regiony, jako je oblast spadající pod KS Ostrava (tedy kraj Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský), kde byla ke dni 30. 12. 2009 průměrná míra nezaměstnanosti 12,77 % a oblast spadající pod KS Ústí nad Labem (tedy kraj Ústecký a Liberecký), kde byla ke dni 30. 12. 2009 průměrná míra nezaměstnanosti 12,96 %. 70
Procentuální vyjádření počtu dlužníků, kteří v roce 2009 podali návrh na povolení oddlužení, v rámci jednotlivých insolvenčních soudů
0,0631
0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0
0,0464
0,0461 0,0353
0,0279
0,0259 0,0169
0,0137
MS Praha
KS Brno
KS Ústí nad KS Ostrava KS Hradec Labem Králové
KS Praha
KS Plzeň
KS České Budějovice
Údaje o počtu obyvatel a o míře nezaměstnanosti jsem čerpala ze statistik Českého statistického úřadu a údaje týkající se insolvenčního řízení ze statistik Ministerstva spravedlnosti ČR.
71
5 Poznatky z aplikace insolvenčního zákona 5.1 Prevence úpadku fyzických osob Domnívám se, ţe prevenci úpadku fyzických osob nebyla doposud věnovaná taková pozornost, jaká by měla být, i přesto, ţe se jiţ objevilo několik málo projektů, které se jí zabývají. Za zmínku stojí například projekt hlavního města Prahy, který byl prezentován formou sloganů umístěných na lavičkách především v centru Prahy, který upozorňoval na dopady nerozváţného zadluţování. Projekt prevence úpadku fyzické osoby by měl být snadno pochopitelný a srozumitelný, neboť cílová skupina osob je méně vzdělaná a její obzory nemusí být příliš široké. Mělo by jít především o to, aby si riziková skupina občanů – spotřebitelů lépe uvědomovala, ţe je sice lehké si půjčit, ale podstatně těţší vracet a ţe není rozumné „ţít na dluh“ a ţe to není moţné donekonečna. V dnešní spotřebitelsky zaloţené době, lidé mohou zapomenout na zdravý rozum a mohou snadno podlehnout potřebě „mít všechno“. Je také důleţité, aby byli občané obezřetnější vůči dealerům nabízejícím různé druhy úvěrů a zkontrolovali, zda dealerem podané informace souhlasí s podmínkami smlouvy, kterou mají podepsat. Často jsou totiţ lidé aţ naivně důvěřiví a podepíší potom velice nevýhodné smlouvy, které mohou aţ hraničit s lichvou. Spotřebitelé – dluţníci by také měli být upozorněni na nepoctivé společnosti, které vyuţívají jejich nepříznivé finanční situace a nevědomosti, aby si samy polepšily na jejich úkor.
5.2 Společnosti nabízející oddlužení Častá naivita dluţníků je někdy také zavede k neseriózním společnostem, které nabízejí oddluţení. Tyto společnosti ale dluţníkům spíše uškodí, neţ aby jim pomohly. Jiţ po zhlédnutí jejich internetových stránek je evidentní, ţe klamou a snaţí se pouze profitovat na úkor dluţníka. 72
Takové společnosti často pod hlavičkou oddluţení nabízejí úkony, které ve skutečnosti oddluţením nejsou, ale jde například o sloučení závazků anebo oddluţením nazývají sluţby, které ale s institutem oddluţení dle insolvenčního zákona nemají nic společného. V takových případech znevaţují a znehodnocují moţnost oddluţení v rámci insolvenčního řízení a dokládají to i nepravdivými statistickými a jinými údaji. Ve skutečnosti se taková společnost stává pouze prostředníkem mezi dluţníkem a věřiteli a garantuje vyjednání příznivějších podmínek splácení, niţších úroků či zrušení sankcí, které jiţ dluţník od věřitele obdrţel. Je ale velmi diskutabilní, zda soukromá společnost má takové pravomoci a moţnosti v jednání s bankami, exekutory a soudy, jak deklaruje. Rozhodně ale taková společnost nikdy nenabídne dluţníku ani zdaleka obdobnou moţnost, jako oddluţení v rámci insolvenčního řízení, tedy splacení pouze 30 % závazků. Dluţník si tedy evidentně nepomůţe. Navíc hrozí, ţe kvůli pokusům s takovou společností ztratí čas, který by mohl věnovat opravdovému oddluţení a efektivnímu řešení své ekonomické situace. Samozřejmě, ţe klient takové společnosti platí za její sluţby poplatky, coţ jsou další zbytečné náklady. Další činností takové společnosti bývá také poskytování úvěrů, takţe nepochybuji o tom, ţe člověku v tíţivé finanční situaci nabídnou další „výhodný“ úvěr a tím mu ještě více uškodí. Jedna nejmenovaná společnost dokonce poskytuje přímo půjčky na zaplacení dluhů a radostně přitom oznamuje, ţe právě tím nás zbaví dluhů. To je natolik absurdní, ţe lze jen těţko uvěřit, ţe takový návrh někdo nazývá pomocí. O úrovni některých společností svědčí jiţ pravopisné chyby a nedostatky na jejich internetových stránkách. Nekorektní společnosti pouze vyuţívají neznalosti a naivity občanů – dluţníků. Jsou samozřejmě ale i poctivé instituce, které nabízejí poradenství občanům, kteří se dostatečně neorientují v problematice insolvenčního řízení a oddluţení, takové instituce jsou ale zásadně neziskové. Zmínit lze organizaci s názvem SOS – Sdruţení obrany spotřebitelů, o.s., která kromě poskytování pomoci a poradenství působí také ve sféře prevence. Nebo jde také o společnosti, které za úplatu nabízejí právní pomoc a pomoc se zpracováním podkladů pro insolvenční řízení a oddluţení, na čemţ neshledávám nic závadného.
73
Cenné rady v této oblasti, včetně kalkulátoru splátek pro oddluţení plněním splátkového kalendáře poskytují také internetové stránky Ministerstva spravedlnosti ČR věnující se problematice insolvenčního zákona http://insolvencni-zakon.justice.cz/. Zde je poměrně rozumně a pro laika srozumitelně vysvětleno, co je úpadek, insolvenční řízení, kdy by se měl dluţník rozhodnout pro oddluţení, je popsán postup a rozhodování soudu a další kroky v rámci insolvenčního řízení a oddluţení. Tyto stránky obsahují také oficiální statistiky týkající se insolvenčního řízení dle insolvenčního zákona od začátku roku 2008, kde se mohou dluţníci ujistit o tom, kolik návrhů na povolení oddluţení bylo úspěšných a kolik dluţníků postihl místo oddluţení konkurs. Zjistí tak, ţe čísla, na která poukazují pochybné společnosti nabízející oddluţení, jsou lţivá. Nutno ale dodat, ţe nejdostupnější prostředek, kde lidé čerpají informace, tedy internet, je zahlcen nepoctivými obchodníky a odhadem pouze kolem 5 % odkazů na heslo oddluţení či osobní bankrot, jsou poctivé organizace či společnosti nabízející opravdovou pomoc pro dluţníka.
5.3 Zhodnocení některých institutů insolvenčního zákona Ve srovnání staré úpravy obsaţené v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání a úpravy nové, obsaţené v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), je zcela zřejmé, ţe nová úprava je rozsáhlejší a podrobně upravující postup řízení i nové instituty, mezi které náleţí právě i oddluţení. Zároveň je zřejmé, ţe nová úprava přináší zvýšenou ochranu věřitelů. Závaţné důsledky spojené s podáním insolvenčního návrhu jsou však snadno zneuţitelné a v praxi jiţ opakovaně došlo k účelovým podáním insolvenčních návrhů, zejména vůči významným obchodním společnostem, jejichţ cílem nebylo uspokojení oprávněných nároků, ale nátlak na obchodní společnost v rámci konkurenčního boje či snahy o dosaţení neoprávněného prospěchu. Toto všechno se děje navzdory tomu, ţe insolvenční zákon přináší novinku ve formě vysokých sankcí za přihlášení neexistující pohledávky nebo pohledávky překračující skutečnou výši. V případě, ţe je skutečná výše pohledávky o 50 % niţší neţ výše přihlášené pohledávky, sankcí je, ţe věřitel nebude vůbec uspokojen a ještě zaplatí sankci ve výši nadhodnocení pohledávky. Obdobně platí i pro nepravdivé tvrzení o zajištění věřitelovy pohledávky. 74
Za nedostatek právní úpravy z pohledu insolvenčních správců se povaţují také krátké lhůty pro činnost insolvenčních správců, kteří často těţko stíhají zpracovat velké mnoţství dokumentace a za nedodrţení lhůt jim hrozí vysoké sankce. Za velký nedostatek insolvenčního zákona v oblasti řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby je povaţován nedostatek pravomocí insolvenčního správce při vyhledávání majetku dluţníka, neboť insolvenční správce nemá například právo zjišťovat majetek dluţníkova manţela. To lze pouze soudní cestou, coţ přináší zdrţení řízení. K zamyšlení je také institut nepatrného konkursu, který je po rozhodnutí insolvenčního soudu sice moţný, ale schůze věřitelů má pravomoc odchylky, které nepatrný konkurs přináší, omezit či úplně neschválit. Pak takový nepatrný konkurs ztrácí smysl a stává se úplně zbytečným institutem. Také dle nynější úpravy posílilo postavení zajištěných věřitelů, kteří jsou nyní ve velké výhodě, neboť na rozdíl od nezajištěných věřitelů, mají velkou pravděpodobnost 100% uspokojení jejich pohledávek ze zpeněţení předmětu zajištění, kdeţto předešlá úprava jim garantovala jen 70 % výše pohledávky ze zpeněţení předmětu zajištění a zbylými 30 % byly hrazeny náklady konkursu. Za ne zcela domyšlené povaţuji také, ţe insolvenční správce nese všechny náklady aţ do té doby, kdy zpeněţí nějaký majetek spadající do majetkové podstaty. To pro něj můţe být často sloţitá a nepříjemná situace. Insolvenční správce sice můţe poţádat soud o zálohu na náklady své činnosti, a to do výše 50.000,- Kč, ale to je často částka nedostačující. Tento problém dokresluje poněkud kuriózní příhoda, kterou jsem slyšela od insolvenčního správce, kdy těsně před Vánočními svátky, kdy jiţ soudy neúřadují, dostal insolvenční správce případ, v jehoţ majetkové podstatě byla stáj s koňmi a insolvenční správce sám byl nucen aţ do Nového roku ze svých prostředků zakoupit krmení pro koně a chodit je krmit. Zaráţející pro mě v této souvislosti je, ţe zvíře se nepovaţuje za věc, která se rychle kazí.
75
Z mého osobního projednání s insolvenčním správcem naopak vyplynula přínosnost judikátu, který pro oddluţení fyzické osoby připouští, aby úpadce měl nepatrné dluhy z podnikání. Stávalo se totiţ, ţe úpadce měl starý nevelký dluh z doby, kdy například podnikal na základě ţivnostenského oprávnění a neměl kvůli tomu moţnost vyuţít institutu oddluţení. Oproti tomu ale institut oddluţení plněním splátkového kalendáře není určen pro všechny dluţníky – spotřebitele, protoţe oddluţit se není moţné, je-li dluţník poţivatelem sociálních dávek. Další věcí k zamyšlení je, ţe při oddluţení plněním splátkového kalendáře, je dluţník povinen si sám počítat výši splátek, přičemţ poměrně sloţitý výpočet závisí na právní úpravě, která se navíc můţe během 5 let trvání oddluţení měnit. Vzhledem k tomu, ţe úpadci se stávají častěji osoby méně vzdělané, je postup výpočtu pro ně příliš sloţitý a často nad jejich moţnosti, nemluvě o neschopnosti sledovat, zda nenabyla účinnosti nová právní úprava, která se výpočtu dotýká.
76
Závěry a doporučení Z obsahu práce je jiţ zřejmé, ţe insolvenční zákon, oproti předešlému zákonu o konkursu a vyrovnání, upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby zcela novým způsobem, který nebyl doposud vyzkoušen. Jde tedy o institut oddluţení, který nabízí vyřešení finanční situace dluţníka – fyzické osoby, aniţ by výsledek řízení o úpadku měl likvidační dopady. Toto je jistě velmi pozitivní, avšak i zde bych navrhovala jistou obezřetnost v tom, komu oddluţení povolit a komu ne, aby se institut oddluţení nestal jen jednoduchým řešením pro dluţníky, kteří své situace dosáhli nezodpovědným přístupem k ţivotu a liknavostí k moţným budoucím potíţím. Zkoumala bych hlouběji morální hledisko, například, zda si úpadce úpadek způsobil sám anebo zda je jeho úpadek následkem druhotné platební neschopnosti, zejména má-li pohledávku za svým zaměstnavatelem. Insolvenční zákon, jako nová právní úprava, se prezentuje tím, ţe přináší do insolvenčního řízení čtyři důleţité aspekty, a to rychlost, transparentnost, efektivitu a odpovědnost. Pokud jde o rychlost insolvenčního řízení, tak ta je opravdu splněna. Lhůty, které zákon stanovuje, rozhodně nepřináší zbytečné průtahy řízení. Zde se nabízí srovnání s předchozí právní úpravou, kde účinky konkursního řízení nastaly aţ prohlášením samotného konkursu, kdeţto dle dnešní úpravy nastávají účinky insolvenčního řízení jiţ zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, coţ musí insolvenční soud učinit do dvou hodin po doručení insolvenčního návrhu. Na druhé straně ale toto urychlení řízení přináší problém v případech, kdy jsou podány účelové návrhy na zahájení insolvenčního řízení s úmyslem dosáhnout neoprávněného prospěchu. Řešení tohoto nedostatku povaţuji za stávající právní úpravy za téměř nemoţné, neboť ve lhůtě pouhých dvou hodin je nereálné jakékoliv věcné přezkoumání návrhu. Kdyţ se zde ještě pozastavíme nad takovými účelovými návrhy, pak jejich smysl spočívá v tom, ţe okamţikem nabytí účinků zahájení insolvenčního řízení je dluţník významně omezen v nakládání se svým majetkem, a to je pro dluţníka pragmatickým důvodem k dohodě s navrhovatelem ještě před rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku. Pak dochází ke zpětvzetí návrhu na zahájení insolvenčního řízení a navrhovatel tak není vystaven riziku sankce za přihlášení neexistující anebo nadhodnocené 77
pohledávky. Toto jednání je evidentně v rozporu s morálkou, ale pokud dojde ke zpětvzetí návrhu a zastavení insolvenčního řízení, je takový věřitel nepostiţitelný. Stálo by jistě za úvahu v tomto směru doplnit zákonnou úpravu. Dále insolvenční zákon přináší transparentnost insolvenčního řízení. Ta je dána novým insolvenčním rejstříkem, coţ je informační systém obsahující údaje o všech insolvenčních řízeních. Informovanost o insolvenčním řízení se tedy díky němu přesouvá do elektronické podoby a přináší velkou výhodu v moţnosti sledovat vše důleţité ohledně insolvenčního řízení a uplatňovat tak včas svá práva v rámci insolvenčního řízení. V insolvenčním rejstříku je uveřejněn také seznam insolvenčních správců, dluţníků a insolvenční spisy pro kaţdého dluţníka zvlášť. Dostupnost těchto informací veřejnosti je jistě velice přínosná. S insolvenčním rejstříkem je spjata i další novinka insolvenčního zákona, a to doručování písemností insolvenčního soudu vyvěšením na úřední desce insolvenčního soud a současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku; zvláštní způsob doručení se pak uplatňuje jen v zákonem stanovených případech. Insolvenční zákon dále deklaruje efektivitu insolvenčního řízení, kterou shledává především v poskytnutí východisek pro dluţníky a věřitele, kterým nabízí řešení vztahů mezi nimi. V rámci efektivnosti insolvenčního řízení a uspokojení věřitelů povaţuji za důleţité také zmínit problém ukrývání majetku dluţníka prostřednictvím darů jeho blízkým. To se stává jistě velice často a jde samozřejmě o úmyslné krácení majetkové podstaty na úkor uspokojení pohledávek věřitelů. Markantněji je tento problém viditelný u právnických osob, kdy je často pomocí právních úkonů „na oko“ převeden majetek do formálního vlastnictví jiných subjektů a do insolvenčního řízení vchází obchodní společnost téměř nemajetná. Tento trend je ale znám i u fyzických osob, kdy dluţníci očekávající nevyhnutelnost insolvenčního řízení převádí svůj majetek, především nemovitosti, na osoby z okruhu rodinných příslušníků. Toto jednání sice zákon předpokládá a upravuje jej v rámci ustanovení o neúčinnosti zvýhodňujících právních úkonů, kdy dává pravomoc insolvenčnímu správci takové jednání napadnout odpůrčí ţalobou, a to byl-li takový právní úkon učiněn v posledních 3 letech, jde-li o osobu blízkou a v posledním 1 roku, jde-li o osobu jinou, ale prvotním předpokladem pro to musí být, ţe se o takové situaci musí insolvenční správce nejprve dozvědět. Lze předpokládat, ţe dluţník sám ho o tom informovat nebude. Insolvenční správce má sice právo zjišťovat 78
majetkové poměry dluţníka i do minulosti, takţe převod majetku můţe odhalit, ale i zde se vracím k problému nastíněnému jiţ v kapitole 5, kdy zjišťování takovýchto informací stojí insolvenčního správce nemalé finanční prostředky, a insolvenční správce disponuje jen se zálohou na insolvenční řízení ve výši maximálně 50.000,- Kč, coţ nemusí být pro potřebné zjištění dostačující. Dalším problémem, na který jsem jiţ také narazila je nedostatečnost pravomocí insolvenčního správce zjišťovat si informace o majetkových poměrech dluţníkova manţela. To lze jen soudní cestou, coţ řízení zbytečně zdrţuje. Řešení těchto problémů vidím v rozšíření pravomocí insolvenčního správce zjišťovat informace o majetkových poměrech nejen dluţníka, ale i jeho manţela a popřípadě jeho dalších příbuzných, především dětí, které se nejčastěji stávají příjemci bytů, domů a automobilů. Insolvenční zákon také apeluje na odpovědný přístup účastníků řízení. To dokládá také to, ţe dluţník je zákonem motivován, ale také nucen sankcemi, aby insolvenční návrh podal včas a pokud tak neučiní, stává se odpovědným za škodu, kterou tím věřitelům způsobí. Dále je tato tendence viditelná také z ustanovení o přezkoumání skutečné výše přihlášené pohledávky, kde zase vzniká odpovědnost věřitele za přihlášení pravdivé výše pohledávky, neboť za přihlášení neexistující pohledávky, pohledávky překračující skutečnou výši anebo za nepravdivé tvrzení o zajištění pohledávky hrozí věřiteli sankce. Osobní odpovědnosti dluţníka se týká také ustanovení, které ukládá úpadci, který svůj úpadek řeší formou oddluţení plněním splátkového kalendáře, aby si sám vypočítával výši splátek, které je povinen platit na úhradu pohledávek. V kapitole 2, kde je i celý výpočet uveden, a dále i v kapitole 5 jsem jiţ uvedla názor, ţe tento výpočet je pro úpadce velmi sloţitý a často můţe být nad jeho schopnosti jej provést. Jako nejlepší řešení tohoto problému bych doporučovala, aby výpočet prováděl, spíše neţ dluţník sám, insolvenční správce. Ten je totiţ osobou vzdělanou a má přehled o případných změnách právní úpravy zákonů, které je třeba pro výpočet znát. V závěru bych ale ráda podotkla, ţe i přes pár nedostatků insolvenčního zákona povaţuji právní úpravu řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka – fyzické osoby, tedy především institut oddluţení, za velice zdařilou a výhodnou nejen pro dluţníky ale i pro věřitele. Za velice přínosnou a inovativní povaţuji především moţnost provedení oddluţení plněním splátkového kalendáře, coţ je pro dluţníka – spotřebitele nejideálnější 79
formou, jak se vyrovnat se svými závazky a která dluţníku dává, po splnění zákonem stanovených podmínek, moţnost začít znovu „s čistým štítem“. Domnívám se, ţe v ekonomicky nestabilní době, ve které ţijeme, bude tento institut vyuţíván stále častěji.
80
Seznam použité literatury Bibliografie 1. KOTOUČOVÁ, Jiřina a kolektiv. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008. 1056 s. ISBN 978-80-7179-595-7. 2. NOVÁK, Miloš. Formy a řešení úpadku. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2004. 85 s. ISBN 80-245-0710-2. 3. SMRČKA, Luboš a kol. Bankroty a insolvence : Working paper 2/2007. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2007. ISBN 978-80-245-1220-4. 4. ŠKÁROVÁ, Marta a kolektiv. Vzory rozhodnutí a úkonů soudů všech tří stupňův občanském soudním řízení. 3. vyd. Praha : Linde, 2008. ISBN 978-80-7201-728-7. 5. ZELENKA, Jaroslav a kolektiv. Insolvenční zákon : Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2008. 796 s. ISBN 978-80-7201-707-2. Periodika 1. POHL, Tomáš. Základní principy nové právní úpravy řešení úpadku v České republice. Bulletin advokacie, 11/2007, s. 19-37. Zákony 1. Úplné znění č. 638 – Insolvence 2008, Ochrana hospodářské soutěže, Veřejná podpora podle stavu k 30. 6. 2008. Praha : Sagit, 2008. ISBN 978-80-7208-651-1. 2. Úplné znění č. 672 – Obchodní zákoník se změnami k 1. 7. 2008. Praha : Sagit, 2008. ISBN 978-80-7208-684-9. 3. Úplné znění č. 682 – Občanský soudní řád, Soudní řád správní, Rozhodčí řízení, Exekuční řád, Soudní poplatky podle stavu k 19. 8. 2008. Praha : Sagit, 2008. ISBN 978-80-7208-696-2. Internetové stránky 1. http://insolvencni-zakon.justice.cz/ 2. http://www.czso.cz/ 3. http://www.spotrebitele.info/ 81
Seznam příloh Příloha 1
Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení – dluţnický návrh
Příloha 2
Výzva věřitelům k podávání přihlášek
Příloha 3
Rozhodnutí o úpadku s povolením oddluţení
Příloha 4
Formulář – Přihláška pohledávky
Příloha 5
Formulář – Návrh na povolení oddluţení
Příloha 6
Usnesení o schválení oddluţení
Použité zdroje Příloha 1 ŠKÁROVÁ, Marta a kolektiv. Vzory rozhodnutí a úkonů soudů všech tří stupňů v občanském soudním řízení. 3. vyd. Praha: Linde, 2008. str. 1093. ISBN 978-80-7201728-7 Příloha 2 ŠKÁROVÁ, Marta a kolektiv. Vzory rozhodnutí a úkonů soudů všech tří stupňů v občanském soudním řízení. 3. vyd. Praha: Linde, 2008. str. 1094 – 1095. ISBN 978-807201-728-7 Příloha 3 ŠKÁROVÁ, Marta a kolektiv. Vzory rozhodnutí a úkonů soudů všech tří stupňů v občanském soudním řízení. 3. vyd. Praha: Linde, 2008. str. 1106 – 1109. ISBN 978-807201-728-7 Příloha 4 http://insolvencni-zakon.justice.cz/ Příloha 5 http://insolvencni-zakon.justice.cz/ Příloha 6 ŠKÁROVÁ, Marta a kolektiv. Vzory rozhodnutí a úkonů soudů všech tří stupňů v občanském soudním řízení. 3. vyd. Praha: Linde, 2008. str. 1111 – 1115. ISBN 978-807201-728-7
82
Příloha 1 Vzor k § 101
Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení – dlužnický návrh Jednací číslo: KSOS 13 INS 5000/2008–A–2
VYHLÁŠKA Krajský Soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Aloisem Vochomůrkou v insolvenční věci dluţníka: Jana Karáska, narozeného 1. listopadu 1965, bytem v Ostravě – Přívozu, Hornopolní č. 1, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu dluţníka, takto: I.
Z a h a j u j e se insolvenční řízení ve věci dluţníka Jana Karáska, narozeného 1. listopadu 1965.
II.
Tato vyhláška b y l a z v e ř e j n ě n a v insolvenčním rejstříku dne 12. ledna 2009, v 10.00 hodin; tímto okamţikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.
Poučení: Proti této vyhlášce není odvolání přípustné. V Ostravě dne 12. listopadu 2008 JUDr. Alois Vochomůrka samosoudce Za správnost vyhotovení:
83
Příloha 2 Vzor k § 110
Výzva věřitelům k podávání přihlášek Jednací číslo: KSOS 13 INS 5000/2008–A–2
USNESENÍ Krajský Soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Aloisem Vochomůrkou v insolvenční věci dluţníka: Jana Karáska, narozeného 1. listopadu 1965, bytem v Ostravě – Přívozu, Hornopolní č. 1, PSČ 702 00, takto: I.
Věřitelé dluţníka mohou své pohledávky vůči dluţníku uplatnit v insolvenčním řízení ve věci vedené u Krajského soudu Ostravě pod sp. zn. KSOS 13 ISN 5000/2008 jiţ od jeho zahájení, a to přihláškou, kterou musí podat u výše označeného insolvenčního soudu.
II.
Přihlašují se i pohledávky, které jiţ byly uplatněny u soudu, jakoţ i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávka, kterou lze po zahájení insolvenčního řízení vůči dluţníku uplatnit přihláškou, nemůţe být uplatněna ţalobou.
III.
Přihláška pohledávky musí být podána na formuláři, který je zveřejněn Ministerstvem spravedlnosti na internetových stránkách www.justice.cz a který vymezuje insolvenčním zákonem předepsané obsahové náleţitosti přihlášky.
IV. V. VI.
K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost přihlašované pohledávky se prokazuje veřejnou listinou. Přihláška pohledávky a její přílohy se podávají dvojmo. Chybějící stejnopis přihlášky nebo chybějící kopie příloh přihlášky vyhotoví insolvenční soud na náklady přihlašovatele pohledávky.
VII.
Přihlášky pohledávek na základě této výzvy lze podávat aţ do rozhodnutí o úpadku.
VIII.
Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako ţaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla 84
insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného neţ insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně insolvenčnímu soudu, aniţ o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Ostravě dne 18. listopadu 2008 JUDr. Alois Vochomůrka samosoudce Za správnost vyhotovení:
85
Příloha 3 Vzor k § 136 a 148
Rozhodnutí o úpadku s povolením oddlužení Jednací číslo: KSOS 13 INS 5000/2008–A–20
USNESENÍ Krajský Soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Aloisem Vochomůrkou v insolvenční věci dluţníka: Jana Karáska, narozeného 1. listopadu 1965, bytem v Ostravě – Přívozu, Hornopolní č. 1, PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu dluţníka, o návrhu dluţníka na povolení oddluţení, takto: I. II. III.
Z j i š ť u j e s e úpadek dluţníka Jana Karáska, narozeného 1. listopadu 1965. Dluţníku s e p o v o l u j e oddluţení. Insolvenčním správcem s e u s t a n o v u j e JUDr. Jan Zajíc, advokát, se sídlem v Ostravě, Sokolská 3, PSČ 702 00.
IV.
Dluţníkovi věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, s e v y z ý v a j í , aby tak učinili ve lhůtě do 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. K přihláškám podaným později insolvenční soud nepřihlíţí a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihláška pohledávky musí být podána u výše označeného insolvenčního soudu, a to na formuláři, který je zveřejněn Ministerstvem spravedlnosti na internetových stránkách www.justice.cz a který vymezuje insolvenčním zákonem předepsané obsahové náleţitosti přihlášky. Přihlašují se i pohledávky, které jiţ byly uplatněny u soudu, jakoţ i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávka, kterou lze po zahájení insolvenčního řízení vůči dluţníku uplatnit přihláškou, nemůţe být uplatněna ţalobou. K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost přihlašované pohledávky se prokazuje veřejnou listinou. 86
Přihláška pohledávky a její přílohy se podávají dvojmo. Chybějící stejnopis přihlášky nebo chybějící kopie příloh přihlášky vyhotoví insolvenční soud na náklady přihlašovatele pohledávky. Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako ţaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného neţ insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně insolvenčnímu soudu, aniţ o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu. K opoţděně podaným přihláškám insolvenční soud nepřihlíţí a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. V.
Osoby, které mají závazky vůči dluţníkovi, s e v y z ý v a j í , aby napříště plnění neposkytovaly dluţníkovi, ale insolvenčnímu správci.
VI.
Dluţníkovi věřitelé s e v y z ý v a j í , aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dluţníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách. Neučiní-li tak, mohou nést odpovědnost za škodu vzniklou tím, ţe do majetkové podstaty nebude včas sepsán majetek dluţníka slouţící k zajištění, nebo tím, ţe nebudou včas zjištěna zajišťovací práva na takovém majetku váznoucí.
VII.
Přezkumné jednání s e b u d e k o n a t 5. ledna 2009 v 9.00 hodin v jednací síni číslo 5. číslo dveří 104 v budově Krajského soudu v Ostravě.
VIII.
První schůze věřitelů
se
b u d e
ko n a t
bezprostředně po skončení
přezkumného jednání na stejném místě, s následujícím předmětem jednání: 1) Rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů, jejichţ pohledávka byla na přezkumném jednání popřena, je vázána na podmínku nebo nebyla zjištěna. 2) Volba věřitelského orgánu. 3) Zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti. 4) Projednání způsobu oddluţení a hlasování o jeho přijetí. 5) Případné usnesení věřitelů o odvolání insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce z funkce a o ustanovení nového insolvenčního správce Účast dluţníka a insolvenčního správce na schůzi věřitelů je nezbytná. Dluţník j e p o v i n e n zúčastnit se takové schůze osobně a zodpovědět dotazy přítomných 87
věřitelů; jestliţe se bez omluvy nedostaví nebo neshledá-li insolvenční soud jeho omluvu důvodnou, má se za to, ţe vzal návrh na oddluţení zpět, a insolvenční soud prohlásí konkurz na majetek dluţníka. Věřitel m ů ţ e o přijetí způsobu oddluţení h l a s o v a t mimo schůzi věřitelů písemným hlasovacím lístkem na formuláři, který je zveřejněn Ministerstvem spravedlnosti na internetových stránkách www.justice.cz. Takové podání nesmí obsahovat ţádný jiný procesní úkon, musí z něj být nepochybné, jak věřitel hlasoval, musí na něm být úředně ověřena pravost věřitelova podpisu a musí být doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů. Jinak se k hlasování věřitele učiněnému mimo schůzi věřitelů nepřihlíţí. IX.
Insolvenčnímu správci s e u k l á d á , aby nejpozději do 30. prosince 2008 předloţil insolvenčnímu soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek tak, aby jej insolvenční soud mohl zveřejnit nejpozději 3 dny přede dnem konání přezkumného jednání.
X.
Rozhodnutí insolvenčního soudu b u d o u z v e ř e j ň o v á n a v insolvenčním rejstříku.
XI.
Toto usnesení j e ú č i n n é okamţikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; v insolvenčním rejstříku bylo zveřejněno dne 25. listopadu 2008. Odůvodnění: Výrok o ustanovení insolvenčního správce je odůvodněn tím, ţe bylo vydáno
rozhodnutí o úpadku [§ 136 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů]. Osoba insolvenčního správce byla insolvenčnímu soudu určena opatřením předsedy Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2008. Ostatní výroky tohoto rozhodnutí se neodůvodňují, neboť jimi bylo ve smyslu § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověno insolvenčnímu návrhu dluţníka, spojenému s návrhem na povolení oddluţení, jemuţ nikdo neodporoval. Poučení: Toto usnesení se povaţuje za doručené okamţikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dluţníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem. 88
Proti výroku o ustanovení insolvenčního správce lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Dluţníku a insolvenčnímu správci začíná běţet lhůta k podání odvolání ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem. V odvolání lze však namítat pouze to, ţe ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo ţe není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání tohoto rozhodnutí, se v odvolacím řízení nepřihlíţí. Proti ostatním výrokům usnesení není odvolání přípustné. V Ostravě dne 25. listopadu 2008 JUDr. Alois Vochomůrka samosoudce Za správnost vyhotovení:
89
Příloha 4
90
91
92
93
94
95
96
97
Příloha 5
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
Příloha 6 Vzor k § 406
Usnesení o schválení oddlužení Jednací číslo: KSOS 13 INS 5000/2008–B–40
USNESENÍ Krajský Soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Aloisem Vochomůrkou v insolvenční věci dluţníka: Jana Karáska, narozeného 1. listopadu 1965, bytem v Ostravě – Přívozu, Hornopolní č. 1, PSČ 702 00, o schválení oddluţení, takto: I.
S c h v a l u j e s e oddluţení dluţníka Jana Karáska, narozeného 1. listopadu 1965, plněním splátkového kalendáře.
II.
Dluţníku s e u k l á d á , aby po dobu 5 let počítaných od 1. prosince 2009, platil nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek vţdy ke kaţdému 1. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddluţení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 900 Kč, podle poměru pohledávek těchto věřitelů takto: 1) Věřiteli Ajta s. r. o., se sídlem v Ostravě, Bulharská 4, PSČ 708 00, identifikační číslo 12 34 56 78, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 50 000 Kč, 10 % z těchto příjmů. 2) Věřiteli Bajta, a. s., se sídlem v Brně, Joštova 1, PSČ 602 00, identifikační číslo 23 45 67 89, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 100 000 Kč, 20 % z těchto příjmů. 3) Věřiteli Cajta, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1, PSČ 110 00, identifikační číslo 34 56 78 90, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 150 000 Kč, 30 % z těchto příjmů. 109
4) Věřiteli Dajta, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 2, PSČ 150 00, na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 200 000 Kč, 40 % z těchto příjmů. První splátku je dluţník povinen uhradit věřitelům k 1. prosinci 2008, a to z měsíční mzdy, kterou pobírá od svého zaměstnavatele Ejta, a. s., se sídlem v Ostravě, Sokolská 5, PSČ 702 00, konkrétně ze základní měsíční mzdy ve výši 14 000 Kč a z pohyblivých sloţek měsíční mzdy určených prémiovým řádem dluţníkova zaměstnavatele. Způsob výpočtu částky, která je konkursem nepostiţitelnou částí dluţníkových příjmů obsahuje připojený list, který tvoří nedílnou součást tohoto usnesení. III.
Dluţníku se dále u k l á d á , aby po dobu trvání účinků oddluţení plněním splátkového kalendáře platil insolvenčnímu správci JUDr. Janu Zajícovi k jeho rukám vţdy ke kaţdému 1. dni v měsíci částku 900 Kč, sestávající z odměny ve výši 750 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 150 Kč. Poprvé je dluţník povinen uhradit tuto částku insolvenčnímu správci k 1. prosinci 2008.
IV.
Povinnost uloţenou mu pod bodem II. tohoto usnesení splní dluţník tím, ţe částku určenou pro všechny věřitele poukáţe vţdy v příslušném měsíci v určených termínech insolvenčnímu správci na účet, jehoţ číslo mu insolvenční správce za tímto účelem neprodleně sdělí.
V.
Insolvenčnímu správci s e u k l á d á , aby částku, kterou dluţník v příslušném měsíci poukáţe na určený účet jako splátku určenou k uspokojení pohledávek svých věřitelů, rozvrhl mezi věřitele způsobem uvedeným v bodě II. výroku a poukázal příslušné částky jednotlivým věřitelům do 5 dnů po připsání splátky na účet. Dále se mu u k l á d á , aby v případě změny právních předpisů upravujících způsob výpočtu částky, která je konkursem nepostiţitelnou částí dluţníkových příjmů, dluţníka na takovou změnu neprodleně upozornil a poskytl mu veškerou potřebnou součinnost při novém výpočtu uvedené částky.
VI.
Částky připadající podle splátkového kalendáře na uspokojení pohledávek věřitelů č. 1 a 2 vyplatí insolvenční správce těmto věřitelům aţ po zjištění pohledávek, v rozsahu, který tomuto zjištění odpovídá.
VII.
Právní mocí tohoto rozhodnutí se ruší omezení dispozičních oprávnění dluţníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu. 110
Od schválení oddluţení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddluţení, dluţník. S takto nabytými příjmy je dluţník povinen naloţit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddluţení plněním splátkového kalendáře. Dispoziční oprávnění k majetku náleţejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddluţení, má od právní moci tohoto rozhodnutí dluţník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouţí k zajištění. VIII.
Po dobu trvání účinků schválení oddluţení plněním splátkového kalendáře je dluţník povinen: a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, a v případě, ţe je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněţ odmítat splnitelnou moţnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím a darem zpeněţit a jejich výtěţek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, pouţít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru kaţdou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vţdy
k 15.
lednu
a
k 15.
červenci
kalendářního
roku
předloţit
insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, e) nezatajovat ţádný ze svých příjmů a na ţádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předloţit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání oddluţení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů ţádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit. IX.
Toto usnesení je ú č i n n é okamţikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Odůvodnění: Toto usnesení se (s výjimkou připojeného způsobu výpočtu částky, která je
konkursem nepostiţitelnou částí dluţníkových příjmů) neodůvodňuje, neboť jím bylo ve smyslu § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění 111
pozdějších předpisů, vyhověno návrhu (usnesení schůze věřitelů a o způsobu oddluţení plněním splátkového kalendáře), jemuţ nikdo neodporoval. Poučení: Toto usnesení se povaţuje za doručené okamţikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dluţníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Ostravě dne 25. listopadu 2009 JUDr. Alois Vochomůrka samosoudce Za správnost vyhotovení:
Způsob výpočtu částky, která tvoří konkursem nepostiţitelnou část dluţníkových příjmů: 1) Způsob výpočtu částky, která tvoří konkursem nepostiţitelnou část dluţníkových příjmů, plyne z ustanovení § 277 aţ § 279 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 2) Je-li dluţníkovým příjmem mzda, provádí se výpočet částky, která tvoří konkursem nepostiţitelnou část dluţníkových příjmů, a částky určené měsíčně jako splátka na úhradu pohledávek dluţníkových věřitelů z dluţníkovy čisté mzdy. 3) Čistou mzdou se rozumí mzda, která se vypočte tak, ţe se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob sráţená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. 4) Z čisté mzdy se odečte tzv. základní nepostiţitelná částka. Způsob výpočtu základní nepostiţitelné částky stanovují § 1, 3 a 4 nařízení vlády č. 595/2006 Sb. (nařízení o nezabavitelných částkách). 5) Vzhledem k tomu, ţe dluţník není ţenatý a nejsou zde osoby, na které je povinen poskytovat výţivné, je jeho základní nepostiţitelná částka rovna úhrnu dvou třetin součtu částky 112
a) ţivotního minima jednotlivce a b) částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu. 6) Částka ţivotního minima jednotlivce je určena podle zákona č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a v současné době činí (podle § 2 tohoto zákona) 3 126 Kč. 7) Částka normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu se podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 595/2006 Sb. stanoví pro byt uţívání na základě nájemní smlouvy v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel a její konkrétní výši určuje v současné době [v návaznosti na § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů] § 2 písm. a) nařízení vlády č. 367/2007 Sb. částkou 3 155 Kč. 8) Vzhledem k tomu, ţe součet částek uvedených pod body č. 6 a 7 činí 6 281 Kč, tvoří dvě třetiny této částky (po zaokrouhlení na celé koruny nahoru dle§ 3 nařízení č. 595/2006 Sb.) celkem 4 188 Kč. Tato částka dluţníkovi z čisté mzdy zůstává. 9) Přesahuje-li čistá mzda, která dluţníkovi zbude po odečtení základní nepostiţitelné částky ve výši 4 188 Kč, v konkrétním měsíci částku 6 281 Kč, ponechá si z ní dluţník pro svou potřebu dále částku 2 093 Kč. V takovém případě činí konečná částka, kterou si dluţník ponechává z čisté mzdy pro svou potřebu, celkem 6 218 Kč (4 188 + 2 093). Zbytek musí zaslat insolvenčnímu správci na uspokojení svých závazků. 10) Nepřesahuje-li čistá mzda, která dluţníkovi zbude po odečtení základní nepostiţitelné částky ve výši 4 188 Kč, v konkrétním měsíci částku 6 281 Kč, zaokrouhlí se tento zbytek čisté mzdy směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách a dluţník si z něj pro svou potřebu dále ponechá (vedle jiţ dříve odečtených 4 188 Kč) jednu třetinu. Zbytek musí zaslat insolvenčnímu správci na uspokojení svých závazků. 11) Pro výpočet částky, která z čisté mzdy zůstane dluţníkovi, je moţno pouţít kalkulátor splátek na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti: http://insolvencní-zákon.justice.cz/dluţník/kalkulacka.html. 12) Orientační výpočet první splátky z dluţníkovy základní měsíční mzdy ve výši 14 000 Kč (bez pohyblivých sloţek měsíční mzdy určených prémiovým řádem dluţníkova zaměstnavatele), podle výše popsaných zásad, je následující:
113
a) Z částky 14 000 Kč činí dluţníkova čistá mzda 11 485 Kč. Od této částky se odečte 4 188 Kč, takţe zbytek dluţníkovy čisté mzdy činí 7 297, coţ znamená, ţe dluţníku zůstane pro jeho potřebu celkem částka 6 281 Kč. Ze zbývajících 5 204 Kč půjde 900 Kč na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a 4 304 Kč na splátku dluţníkovým věřitelům, z čehoţ jednotliví věřitelé obdrţí: b) Věřitel č. 1) částku 430,40 Kč, věřitel č. 2) částku 860,80 Kč, věřitel č. 3) částku 1 291,20 Kč a věřitel č. 4) částku 1 721,60 Kč.
114