EDITORIAL

75 / 2015 / 3

Editorial

Dvû místa pfiedev‰ím jsou v Praze nerozluãnû spjata s v˘vojem mûsta i dûjinami na‰í zemû – PraÏsk˘ hrad a Staromûstské námûstí s jeho radnicí. Oba mimofiádnû v˘znamné areály jsou charakterizovány stavbami ze v‰ech pfiedchozích období. Ale na rozdíl od unikátnû dochovaného Hradu docházelo u Staromûstského námûstí v posledním dvousetletí k jeho naru‰ování. Pfiesto se v rÛzn˘ch publikacích o svûtov˘ch námûstích hodnotí velmi vysoko. Hlavní pfiíãinou postupné destrukce Staromûstského námûstí a zdej‰í radnice byla skuteãnost, Ïe VídeÀ roku 1784 nepochopila Prahu jako sdruÏení nûkolika historick˘ch mûst. Tehdy bylo rozhodnuto o zru‰ení jejich samosprávy a vytvofiení jednotného magistrátu na Staromûstské radnici. Na to doplatily v‰echny radnice, které byly necitlivû pfiestavûny k jin˘m úãelÛm. Radnice Staromûstská nov˘m nárokÛm nestaãila, v roce 1838 byla její v˘chodní ãást zbofiena a nahrazena novogotickou pfiístavbou nepfiimûfieného mûfiítka. V roce 1862 byla z námûstí odstranûna Krocínova ka‰na symbolizující Prahu jako císafiské mûsto, v destrukci námûstí se pokraãovalo po roce 1893 v rámci praÏské asanace. V roce 1918 do‰lo ke strÏení mariánského sloupu, za PraÏského povstání v roce 1945 bylo zniãeno radniãní v˘chodní kfiídlo a vypáleny mû‰Èanské domy na severní stranû námûstí. V poslední dobû do‰lo k nápravû radnic Novomûstské (obnova obecní sínû) a Malostranské (restituce hlavního vûÏového prÛãelí), velmi aktuální je nyní také rehabilitace Staromûstské radnice. Ta byla dosud posuzována z hlediska stavebnûhistorického, v poslední dobû se prohloubilo její poznání v dobû lucemburské vlády, zásadní je její hodnocení z hlediska dispoziãní skladby. K jejímu dal‰ímu poznání je tfieba provést archeologick˘ prÛzkum, stejnû jako pro jiné stavby a celé Staromûstské námûstí. Rehabilitace vlastního námûstí zaãala uÏ po roce 1965. Obnova domu ãp. 605/I U Kamenného zvonu se realizovala v novém restaurátorském pojetí, u domu 603/I se restituovaly pohledovû v˘znamné barokní ‰títy. U dal‰ích památek se na obnovu ãeká. Mariánsk˘ sloup, postaven˘ v roce 1650 k oslavû vestfálského míru a ukonãení tfiicetileté války, mûl v prostoru námûstí velk˘ v˘znam urbanistick˘. Vynikal svou mimofiádnou umûleckou úrovní a byl podnûtem k obrovskému skulpturálnímu obohacení námûstí na‰ich historick˘ch mûst – tzv. Kotalíkova skupina proto do‰la k závûru, Ïe sloup je nejdÛleÏitûj‰ím „klíãem ke Staromûstskému námûstí“. O jeho obnovû se nicménû vedou stále velmi Ïivé diskuse, stejnû jako o samotném základu fie‰ení námûstí, kter˘m je dostavba v˘chodní ãásti radnice. Je tu ale mnoho dal‰ích námûtÛ, napfiíklad, zda by palác Golz-Kinsk˘ch ãp. 606/I nemohl b˘t hlavním centrem ãeského barokního umûní Národní galerie a kostel sv. Michala slouÏit k doplnûní jeho exponátÛ. Pedagogickému muzeu slouÏí nyní skromn˘ dÛm ãp. 160/III na Vald‰tejnském námûstí, pfiitom se na Staromûstském námûstí zachovala goticko-renesanãní T˘nská ‰kola ãp. 604/I. s bytem uãitele – i to stojí za úvahu. K fie‰ení obnovy námûstí sice byla v roce 2012 zfiízena zminûná Odborná pracovní skupina pro revitalizaci Staromûstského námûstí a okolí za pfiedsednictví doc. Jifiího T. Kotalíka, která se dopracovala cenn˘ch závûrÛ. JenÏe ta byla zru‰ena a na její Koncepci dal‰ího postupu z 8. ledna 2014 se nijak nenavázalo. Naléhav˘ úkol rehabilitace námûstí, jeden z hlavních úkolÛ mûsta Prahy, na‰í architektury i na‰í památkové péãe, tak nadále trvá, tím spí‰, Ïe v souãasné dobû se zde projevují bezkoncepãní tendence, jako napfi. zámûr pfiestavby cenn˘ch mû‰Èansk˘ch domÛ k hotelov˘m úãelÛm, pochybené vyuÏití kostela sv. Michala atd. V souãasné dobû je nezbytné na dosavadní zámûry navázat a dále prohloubit poznání urbanistického a architektonického v˘voje námûstí i jeho staveb, provést anal˘zu destrukãních realizací v minulosti, roz‰ífiit vûdomosti o Staromûstské radnici, mariánském sloupu a dal‰ích zdej‰ích památkách a celkovû vytvofiit vizi a v˘hledovou koncepci – s fie‰ením nápravy, postupu prací i ekonomického posouzení. V této koncepci by se Staromûstské námûstí mohlo stát po Hradu druh˘m hlavním prohlídkov˘m centrem Prahy. Je patrné, Ïe obnova Staromûstského námûstí i radnice je velmi sloÏit˘ problém, kter˘ se t˘ká mnoha otázek – a mnoho z nich pfiitom dosud zÛstává otevfien˘ch. To se odráÏí i v tomto ãísle Zpráv památkové péãe, které si klade za cíl k poznání námûstí pfiispût dal‰ím dílem. âíslo má tentokrát jinou strukturu neÏ obvykle. Hlavní tematická rubrika In Medias Res nyní neobsahuje jen recenzované pfiíspûvky, ale téÏ nerecenzovanou ãást. Ta ale rozhodnû není ménû hodnotná a relevantní. V rubrice, kterou jsme nazvali Staromûstské fórum, je dán prostor pro volnûj‰í i subjektivnû ladûnou diskusi, polemiky, pfiípadnû vzpomínkové texty, tedy pro pfiíspûvky, které jsou pro uchopení tématu tak Ïivého a otevfieného, stejnû nezbytné jako plnohodnotné odborné studie. Dvû místa jsou v Praze sv˘mi památkami v˘jimeãná, to druhé místo – Staromûstské námûstí – zasluhuje pfii své rehabilitaci na‰i nejvy‰‰í pozornost. prof. Ing. arch. Karel KIBIC DrSc.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / EDITORIAL

193

Z P R ÁV Y P A M ÁT K O V É P É â E 7 5 / 2 0 1 5 / 3 OBSAH

I N M E D I A S R E S : S TA R O M ù S T S K É N Á M ù S T Í , J E H O H I S T O R I E A O B N O VA

Václav Ledvinka, Staromûstské námûstí, esej o v˘znamu místa (nerecenzovaná studie) / 195 Karel Kibic, Staromûstská radnice v Praze – prvofiadá stavba z doby vlády Karla IV. / 201 Ladislav Zikmund-Lender, Památkové pfiístupy na vrcholu moderny: Tfietí soutûÏ na pfiestavbu Staromûstské radnice v roce 1909 / 211

Vít Vlnas, Mariánsk˘ sloup a jeho námûstí (poznámky o smyslu a místû) / 219 Vratislav Nejedl˘, Sloupy zbofiené a znovu postavené. Ikonoklasmus jako pomysln˘, ale vûãn˘ soupefi památkové péãe / 227

Katefiina Beãková, Krocínova ka‰na. Její sláva, barbarsk˘ zánik a nemoÏnost obnovy / 236 Jan Havrda, Jaroslav Podliska, Archeologie Staromûstského námûstí. K problematice památkové hodnoty historického podzemí vefiejného prostoru / 240 S TA R O M ù S T S K É F Ó R U M – E S E J E , P O L E M I K Y, V Z P O M Í N K Y

Ondfiej ·efcÛ, Staromûstské námûstí jako slovník památkové péãe / 250 Lubomír Sr‰eÀ, Rizika obnovy mariánského sloupu na Staromûstském námûstí / 254 Pavel Kalina, Memorandum k obnovení mariánského sloupu na Staromûstském námûstí v Praze / 261

Franti‰ek Ka‰iãka, Milan Pavlík, Znovuzrození monumentálního díla vrcholného stfiedovûku na Staromûstském námûstí. Jeden z ocenûn˘ch návrhÛ z poslední soutûÏe na Staromûstskou radnici a dostavbu námûstí / 265 Jakub Bachtík, Hlavolam, na kter˘ je tfieba více ãasu. Nûkolik poznámek k diskusi o budoucnosti Staromûstského námûstí / 269 Jifiina Muková, Pfiipomínka k obnovû ‰títÛ na prÛãelí domu ãp. 603/I na nároÏí Staromûstského námûstí a Celetné ulice / 274 M AT E R I Á L I E , S T U D I E

Jan Salava, V˘zdoba Klenotnice na státním zámku v Telãi a její pfiedlohová v˘chodiska / 276 RÒZNÉ

Josef Krása a stfiedovûké nástûnné malby. K 30. v˘roãí úmrtí pfiední osobnosti ãesk˘ch dûjin umûní

(Zuzana V‰eteãková) 285/ MyslbekÛv pomník svatého Václava volá o pomoc (Václav Rybafiík) 288/ RESUMÉ

Summary / 293

194

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / OBSAH

Staromûstské námûstí, esej o v˘znamu místa Václav LEDVINKA

âlánek formou historické eseje podává pfiehled dûjin a v˘voje Staromûstského námûstí. Zkoumá, v ãem spoãívají hlavní památkové i pamûtní hodnoty tohoto prostoru, a snaÏí se tak vytvofiit základ pro úvahy o dal‰í budoucnosti námûstí. 1

A N O TA C E :

1

V˘chodiskem jak˘chkoliv úvah o v˘znamu, stavu a vyuÏití Staromûstského námûstí je pro historika skuteãnost, Ïe jde o prostor, jehoÏ funkce, hodnota i dne‰ní Ïivot jsou více, neÏli je tomu v kterékoli jiné oblasti mûsta, pfiedurãeny a limitovány jeho historií. Staromûstské námûstí je prostor mimofiádn˘, formovan˘ témûfi tisícilet˘m dûjinn˘m v˘vojem, naplnûn˘ historick˘m památkov˘m dûdictvím i nehmotn˘mi symbolick˘mi v˘znamy, utváfien˘ tradicí, v níÏ se zrcadlí a pfieÏívají dávné dûje, které se zde odehrály, pÛsobící atmosférou starobylosti, osobit˘m koloritem, neopakovateln˘m geniem loci. Jsou to hodnoty, jeÏ vznikly narÛstáním organismu námûstí a promûnami jeho funkcí v prÛbûhu staletí. Staromûstské námûstí je díky nim vedle PraÏského hradu a Karlova mostu nejcennûj‰í souãástí praÏské památkové rezervace. Souãasnû je ov‰em dûji‰tûm ru‰ného kaÏdodenního mûstského Ïivota, kfiiÏovatkou „pátefiních“ komunikací stfiedovûkého jádra dne‰ního velkomûsta, dûji‰tûm v˘znamn˘ch událostí a kulturních akcí a také jedním z klíãov˘ch bodÛ cestovního ruchu a „turistického prÛmyslu“.

HistorikÛm, památkáfiÛm a pouãené kulturní vefiejnosti je na první pohled zfiejmá podmínûnost dne‰ního v˘znamu a funkcí námûstí historickou a památkovou hodnotou tohoto prostoru i solitérÛ v jeho areálu. To pak v jejich oãích pfiirozenû limituje rozsah a povahu jak˘chkoli zásahÛ v této v˘jimeãné lokalitû. Pro velkou ãást na‰ich souãasníkÛ, která Ïije pfiedev‰ím aktuálními kaÏdodenními starostmi, existenãními, podnikatelsk˘mi a obdobn˘mi zájmy, je ov‰em tfieba tuto samozfiejmou rovnici mezi historií a dne‰kem pfieloÏit do prozaického a utilitárnû zjednodu‰eného jazyka na‰ich dní. TotiÏ Ïe pokud chceme, aby Praha a jmenovitû Staromûstské námûstí bylo a zÛstalo stfiedem dûní a také, jak bylo na rÛzn˘ch fórech opakovanû fieãeno, ohniskem a „generátorem turistického prÛmyslu“, pak musíme pfiedev‰ím uchovat to, proã náv‰tûvníci a turisté sem do Prahy jezdí. A to je historická autenticita, pÛvodnost a neporu‰enost (nebo co nejmen‰í poru‰enost) místa, jeho památkov˘ch objektÛ a jeho atmosféry. Potûmkinovy vesnice barevn˘ch front pseudohistorick˘ch fasád a za nimi nepÛvodních zmodernizov˘ch interiérÛ ãi

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / I N M E D I A S R E S | Vá c l a v L E D V I N K A / S t a r o m û s t s k é n á m û s t í , e s e j o v ˘ z n a m u m í s t a

Obr. 1. F. B. Werner, Pohled na Staromûstské námûstí od v˘chodu, kol. 1740. Archiv hl. m. Prahy, sbírka grafiky, sign. G 78. (Reprofoto: Archiv hl. m. Prahy, 2015)

dokonce cel˘ch novostaveb a vestaveb jsou k vidûní v hojném poãtu v kterémkoli evropském mûstû a turisty do Prahy nepfiitáhnou. UvaÏujeme-li z dne‰ního pohledu o v˘znamu, hodnotû, podobû a funkci Staromûstského námûstí, pak je tfieba brát v úvahu, Ïe se vlastnû jedná o dva svébytné mûstotvorné celky, byÈ místnû, funkãnû (i názvoslovnû) spjaté a navzájem se podmiÀující – o (Staromûstské) námûstí a (Staromûstskou) radnici. Je tfieba

■ Poznámky 1 Poznámka redakce: Pfiíspûvek není klasickou odbornou studií, a jakoÏto text na pomezí studie a eseje neprocházel recenzním fiízením. Av‰ak vzhledem k tomu, Ïe jde o hluboce erudovan˘ text, kter˘ celé téma ãísla zastfie‰uje a otevírá, rozhodli jsme se jej – v duchu netradiãního uspofiádání, které je proto toto ãíslo charakteristické – zafiadit na úvod ãásti s recenzovan˘mi pfiíspûvky.

195

k nim pfiistupovat s vûdomím této jednoty i rozdílnosti a jakékoli úvahy je nutno vést dÛslednû ve dvojí perspektivû: zapr vé funkãnû-historicko-v˘vojové, zadruhé architektonicko-urbanisticko-estetické. Jen tak se lze dobrat relevantních odborn˘ch poznatkÛ a závûrÛ, odpovídajících realitû a pouÏiteln˘ch téÏ k pozitivnímu ovlivnûní dne‰ní situace v rámci péãe o ochranu a uchování praÏské památkové rezer vace. Pfiedmûtem tohoto textu je perspektiva historická – nûkolik úvah o promûnách podoby i v˘znamu Staromûstského námûstí v prÛbûhu jeho dnes jiÏ tisícileté existence. Poãátky námûstí Historicky prvotní v urbanizovaném prostoru na pravém bfiehu Vltavy je samozfiejmû námûstí. Radnice je, ãasovû vzato, druhotná, vznikla o více neÏ dvû století pozdûji neÏ centrální prostranství, jeÏ od 19. století nese název Staromûstské námûstí (ve stfiedovûku a v raném novovûku se mu fiíkalo Velké trÏi‰tû nebo Rynk/Rynek). Dne‰ní stav znalostí umoÏÀuje na základû ojedinûl˘ch zmínek v písemn˘ch pramenech a nemnoha publikovan˘ch interpretací archeologick˘ch nálezÛ z prostoru Starého Mûsta nastínit genezi námûstí pouze v základním obrysu a zãásti jen hypoteticky. Vzniklo poblíÏ pfiechodÛ pfies fieku Vltavu (nûkolika brodÛ a mostu, zprvu dfievûného), na kfiiÏovatce cest smûfiujících k star‰ím v˘znamn˘m a bohat˘m trÏním stfiediskÛm v podhradí PraÏského hradu a Vy‰ehradu (kronikáfi Kosmas je pojmenoval suburbium Pragense a vicus Vyssegradensis). V prÛbûhu zatím ne zcela jasn˘ch procesÛ a promûn, z nichÏ se rodila ranû stfiedovûká praÏské aglomerace, se vytvofiilo pfiirozenou promûnou mimo obû uvedená v˘robnû-obchodní emporia, na pÛvodnû periferním, av‰ak v˘hodnû poloÏeném místû. Zprvu fungovalo jako stfiedisko volné, neregulované smûny, záhy se v‰ak zmûnilo v rozlehlé Ïivé trÏi‰tû, kam se pfiesunulo tûÏi‰tû místního i dálkového obchodu. Tato promûna zapoãala nejspí‰ na pfielomu 11. a 12. století, kdy je existence ústfiedního praÏského trÏi‰tû v˘slovnû doloÏena svûdectvím kronik a kdy KosmÛv popis váleãn˘ch událostí z roku 1105 zároveÀ urãuje jeho polohu mezi obûma kníÏecími hrady na pravém bfiehu Vltavy. Vznik tohoto nového velkého trÏi‰tû je tfieba vidût v souvislosti s pfierodem obou praÏsk˘ch podhradí a s nimi souvisejících sluÏebn˘ch osad a druÏinick˘ch sídel v pokroãilé románské kamenné mûsto, pro nûÏ se v dobov˘ch pramenech objevuje název Mezihradí/Mezigrady. Staromûstské námûstí tedy vzniklo pfiesunem centra smûny zboÏí a dal‰ích obchodních aktivit uvnitfi PraÏské kotliny. Pro umístûní trÏi‰tû i s ním spjaté nové zástavby byla vyuÏita

196

dosud volná periferní plocha mezi star‰ími sídli‰tními oikumenami (nejbliÏ‰í z nich byly osady Újezd sv. Martina a Újezd sv. Ha‰tala), kde je‰tû z 11. století odhalily archeologické prÛzkumy pouze nûkolik pohfiebi‰È a stopy Ïelezáfiské v˘roby. TrÏi‰tû se stalo ohniskem hospodáfiského Ïivota a jeho pr votní hlavní funkce byla obchodní a trÏní, tedy ekonomická. Tato funkce urãila i ráz intenzivní nové zástavby, která v bezprostfiedním okolí trÏi‰tû a pfiístupÛ k nûmu nab˘vala podobu souvislého uliãního (mûstského) typu. RÛst v˘znamu Velkého trÏi‰tû vedl jiÏ za krátk˘ ãas k tomu, Ïe k roli trÏní se postupnû pfiidruÏila i funkce správní. V pr vní fázi ‰lo o správu trÏi‰tû samotného, o kníÏecí dohled nad ním a o v˘bûr trÏních poplatkÛ. Tato správa byla pfiedstavována trÏním rychtáfiem (poprvé zmínûn roku 1211) a v˘bûrãím trÏních platÛ – mlad‰ím mar‰álkem; jiÏ o sto let dfiíve (v roce 1110) se v‰ak v kronikáfiovû líãení mihne bez bliÏ‰ího vymezení jeho správní pÛsobnosti jméno jakéhosi Pfiivitana, „jenÏ byl uznáván za star‰ího v Praze“. A protoÏe ruku v ruce se správou jde také vefiejná prezentace a reprezentace správní moci, takfika souãasnû pfiibyla i funkce prezentaãní a reprezentaãní. Zpr vu patrnû ‰lo o jednorázové vefiejné demonstraãní akty státní moci, ãastûji negativní, odstra‰ující neÏli oslavné. Podle okamÏité potfieby a situace bylo trÏi‰tû obãasn˘m shromaÏdi‰tûm lidu, vojensk˘m leÏením (1105), trestním místem a popravi‰tûm (1108, 1110, 1130 ad.). Taková asi byla prvotní geneze prostoru Staromûstského námûstí a jeho funkcí. A takto vznikla jeho stfiedisková role, která pak urãovala v‰e ostatní. O konkrétní podobû Velkého trÏi‰tû ãili Rynku v této pr vní fázi jeho v˘voje zatím nelze fiíci o mnoho více, neÏli Ïe nûkdy v polovinû 12. století se jeho dominantou stala opevnûná kníÏecí celnice s útoãi‰tûm cizích kupcÛ – T˘nsk˘ dvÛr-Ungelt – a Ïe v jeho sousedství byl postaven románsk˘ kostel Panny Marie pfied T˘nem (poprvé zmínûn k roku 1135). Do druhé poloviny 12. století datují archeologové pozÛstatky románsk˘ch kupeck˘ch domÛ dochované v jiÏní frontû námûstí. Staré Mûsto Historick˘m mezníkem pfiesahujícím sv˘m v˘znamem horizont praÏsk˘ch dûjin bylo zaloÏení vrcholnû stfiedovûkého PraÏského Mûsta (po zaloÏení Men‰ího Mûsta – Malé Strany – v roce 1257 zvaného Vût‰í ãi Staré Mûsto). Tento akt zaloÏení je kladen do doby tûsnû kolem roku 1230, na základû zpráv o v˘stavbû mohutného opevnûní, které ze star‰í románské aglomerace vydûlilo institucionalizovanou mûstskou obec a tím zásadnû zmûnilo dosavadní podobu pravobfieÏní mûstské zástavby a pfiedurãilo její dal‰í v˘voj. Na rozdíl od obe-


hnání mûsta hradbami promûna prostoru Staromûstského námûstí nenalezla v historick˘ch pramenech Ïádnou odezvu. Není Ïádn˘ písemn˘ doklad o tom, zda a jak se novû zformovalo nebo pfieformovalo Velké trÏi‰tû jako stfied novû vysazeného velkolepého mûsta. Nicménû podoba námûstí na nejstar‰ích dochovan˘ch plánech (nejnázornûji na Jüttnerovû plánu z roku 1815) vykazuje dosti nápadné rysy, typické pro námûstí lokovan˘ch mûst. Patfií k nim zejména zhruba obdélníkov˘ pÛdorys s hlavními ulicemi ústícími do rohÛ námûstí (na v‰ech stranách vãetnû severní je doplÀují je‰tû uÏ‰í ulice uprostfied domovních front) a druhotné zastavûní rozlehlé volné plochy „‰palíãkem“ domÛ, asymetricky umístûn˘ch v západní ãásti prostoru trÏi‰tû. To navozuje otázku, zda v souvislosti se zaloÏením PraÏského (Starého) Mûsta a s jeho územním vymezením nov˘m for tifikaãním systémem nedo‰lo kolem roku 1230 také k nové regulaci jeho centrálního prostoru, k promûnû ranû stfiedovûkého trÏi‰tû v pravidelné námûstí, odpovídající standardÛm vrcholnû stfiedovûk˘ch mûst. Naprost˘ nedostatek pramenÛ patrnû neumoÏní na tuto otázku nûkdy pfiesvûdãivû odpovûdût; jistou nadûjí do budoucna zÛstává pouze archeologick˘ v˘zkum. Ten je, právû pokud jde o Staromûstské námûstí a také o objekt Staromûstské radnice, velk˘m desideratem, jelikoÏ dosud nebyla moÏnost toto území systematiãtûji prozkoumat. Je zde tedy potenciální moÏnost získat v budoucnu archeologickou cestou o podobû a zástavbû prostoru námûstí doplÀující informace, které jiÏ neposkytnou písemné dokumenty, shofielé 8. kvûtna 1945 pfii tragickém poÏáru Staromûstské radnice a v ní umístûného mûstského archivu. Vstup archeologie do prostoru Staromûstského námûstí by byl nanejv˘‰ Ïádoucí, nejen vzhledem k nedostatku údajÛ o podobû a narÛstání pÛvodní gotické Staromûstské radnice, ale také pro objasnûní v˘‰e naznaãené moÏné promûny (relokace) námûstí, jeho postupného tr valého ãi doãasného zastavování, zmûn domovních front a domovních blokÛ, rozdûlování trÏi‰tû na dílãí funkãní segmenty atd. K otevfien˘m problémÛm patfií napfi. prÛbûh oddûlení a v˘voj podoby Malého námûstí (Ryneãku), Husího trhu, Kurného trhu, prÛbûh uliãek v radniãním bloku a ‰palíãku, pfiesné umístûní skupin kotcÛ, pran˘fie, Krocínovy ka‰ny atd. Na tomto místû je tfieba Staromûstské námûstí na okamÏik opustit a pfiipomenout událost, která s jeho historií souvisí zdánlivû jen nepfiímo. Odehrála se nedlouho po zaloÏení PraÏského (Starého) Mûsta, je‰tû v dobû v˘stavby jeho opevnûní. Zasvûcen˘m znalcÛm praÏské historie 13. století je dostateãnû známa, zde nás v‰ak zajímá proto, Ïe ji je moÏno vyloÏit mimo jiné téÏ jako pokus o pfieloÏení

Obr. 2. Plán Staromûstského námûstí a okolí, kresba podle Jüttnerova plánu z r. 1815 (J. Sakafi), 1900. Archiv hl. m. Prahy, sbírka map a plánÛ, sign. MAP P I 2/1612. (Reprofoto: Archiv hl. m. Prahy, 2015) Obr. 3. (Anonym), Poprava ãesk˘ch pánÛ na Staromûstském námûstí 21. ãervna 1621. Archiv hl. m. Prahy, sbírka grafiky, sign. G 1619. (Reprofoto: Archiv hl. m. Prahy, 2015)

(pfienesení) tûÏi‰tû mûsta na jiné místo, mimo Velké trÏi‰tû. ¤eã je o v posledních desetiletích nûkolikrát novû interpretovan˘ch písemn˘ch i hmotn˘ch dokladech, které vypovídají o tom, Ïe vzápûtí po zaloÏení PraÏského Mûsta bylo lokováno také „mûsto kolem kostela svatého Havla“, Havelské Mûsto, s velk˘m takzvan˘m Nov˘m trÏi‰tûm. Byl to obrovsk˘ trÏní prostor, zaujímající dne‰ní Ovocn˘ trh, Rytífiskou a Havelskou ulici, blok KotcÛ a Uheln˘ trh, kter˘ obklopily vûÏové domy (domy s vûÏemi) lokátora Havelského Mûsta, dÛlního podnikatele a královského mincmistra Eberharda, a zájmové skupiny bohat˘ch patricijÛ, která s ním byla spojena. Není moÏno na tomto místû diskutovat o tom, zda zde byl zaloÏen obchodní prostor, kter ˘ mûl konkurovat star‰ímu Velkému trÏi‰ti, nebo zda ‰lo o koordinované fie‰ení nedostatku obchodních ploch ve mûstû a o projev poãínající specializace trÏi‰È. Hovofiíme-li v‰ak v souvislosti s námûstími téÏ o správních funkcích, nelze nepfiipomenout, Ïe vÛbec první známé sídlo mûstské správy v Praze, to znamená rychta, se nenacházelo na staromûstském Velkém trÏi‰ti, n˘brÏ na Novém trÏi‰ti v Havelském Mûstû. Radnice Obû mûsta, Staré a Havelské, se zrodila a Ïila v úzké symbióze ve spoleãn˘ch hradbách a záhy po smrti krále Pfiemysla Otakara II. splynula v jeden mûstsk˘ organismus. Sídlo správy, staromûstská r ychta, se i pak nadále nacházelo ve stfiedu v˘chodní strany Nového trÏi‰tû, na rohu MÛstku a dne‰ní Rytífiské ulice, a setr valo zde po celou dobu své existence. Velké (staré) trÏi‰tû si v‰ak pfiesto svou centrální funkci udrÏelo a dokonce upevnilo – právû tím, Ïe mûstská správa se koncem 13. století jakoby pfiesunula zpût na Velké trÏi‰tû. Stalo se to v dÛsledku emancipace a rÛstu sebevûdomí mû‰Èanstva, díky nimÏ váha a vliv rychtáfie i v˘znam rychty rychle klesal. Ti, kdo zaãali ve mûstû vládnout vedle r ychtáfie a posléze místo nûho, reprezentanti mû‰ÈanÛ – kon‰elé, vytvofiili vlastní orgán, mûstskou radu, a vymohli si (po tfiíletém úsilí) u krále Václava II., Ïe mohou zaloÏit vlastní mûstskou kanceláfi (1299). Nebyla v rychtû, n˘brÏ v domû Jakuba Kubkova v prostoru dne‰ního Staromûstského námûstí. A protoÏe mûstské samosprávû, kte-

2

3

rá se postupnû rozvíjela a institucionalizovala, tento dÛm nestaãil, dostali PraÏané roku 1338 od krále Jana Lucemburského dal‰í v˘znamné privilegium – povolení zaloÏit si radní dÛm ãili radnici. Zakoupili pro ni dÛm Volflina od Kamene (de Lapide), vystupující na jihov˘chodním rohu „‰palíãku“ do prostoru Velkého trÏi‰tû. Podle názoru nûkter ˘ch historikÛ se nacházel hned vedle Kubkova domu, kter˘ jiÏ slouÏil mûstské správû. Spojením obou domÛ vznikla první radnice Vût‰ího ãili Starého Mûsta praÏského. Tím se dovr‰ilo propojení trÏní


a správní funkce, které bylo základem v˘znamu a ústfiední (centrální, stfiediskové) role prostoru staromûstského Velkého trÏi‰tû. Nesmíme opomenout, Ïe zároveÀ se zfiízením radnice se naproti jejímu v˘chodnímu kfiídlu na druhé stranû námûstí zaãal stavût nov˘ gotick˘ chrám Matky BoÏí pfied T˘nem (T˘nsk˘ chrám), kter˘ dokonce je‰tû pfied sv˘m dokonãením pfievzal funkci hlavního mûstského kostela. Vedle nûho existovaly v bezprostfiedním okolí námûstí dal‰í tfii kostely, které se nûkdy povaÏují za náboÏenská stfiediska a shromaÏ-

197

di‰tû jednotliv˘ch kupeck˘ch osad ãi obcí, z nichÏ se zformovalo pozdûj‰í Staré Mûsto; byl to Svat˘ Mikulá‰, kde se pfied vznikem radnice scházela shromáÏdûní obce mû‰ÈanÛ, dále Svat˘ Linhart a Svat˘ Michal. Nûktefií star‰í historikové soudí, Ïe Sv. Mikulá‰ byl pÛvodnû kostelem nûmeck˘ch kupcÛ, Sv. Linhart valonsk˘ch a Sv. Michal vla‰sk˘ch. Je to v‰ak jen hypotéza, ovlivnûná analogiemi z jin˘ch evropsk˘ch mûst a také tím, Ïe opodál námûstí vyrostla rovnûÏ synagoga pro Ïidovskou osadu, jeÏ se stala souãástí pravobfieÏního PraÏského Mûsta. ZaloÏením radnice se uzavfiel proces prvotního formování Staromûstského námûstí, ãili pfierodu ranû stfiedovûkého trÏi‰tû ve vrcholnû stfiedovûké námûstí. Nastala dal‰í etapa, v níÏ se naplno uplatnily a ãasem i mûnily funkce tohoto centrálního prostranství mûsta. Jejich ‰kála byla pestfiej‰í neÏ v dal‰ích ãesk˘ch mûstech té doby, neboÈ Staré Mûsto praÏské se stalo uznávanou a královsk˘mi privilegii potvrzenou „hlavou království“ (caput regni, poprvé roku 1316). Máme-li vystihnout celkov˘ v˘vojov˘ trend Velkého trÏi‰tû v období vrcholného stfiedovûku a raného novovûku (14.–17. století), spoãíval v zachování ekonomické funkce námûstí, v rÛstu váhy jeho funkce správní a reprezentaãní, jeÏ pfierÛstala ve funkci politickou – námûstí bylo stále ãastûji politick˘m shromaÏdi‰tûm a dûji‰tûm politick˘ch aktÛ. Nov˘m rysem bylo také to, Ïe plnû jiÏ fungující mûstská samospráva zaãala v˘voj námûstí zámûrnû regulovat, usmûrÀovat jeho vyuÏití a ovlivÀovat jeho urbanistickou podobu. Hlavním objektem zmínûného regulaãního a formativního úsilí mûstské samosprávy se nejprve stala sama radnice. PfiestoÏe kon‰elé koupili v roce 1338 patrnû jeden z nejv˘hodnûji poloÏen˘ch a nejv˘stavnûj‰ích kupeck˘ch domÛ z tûch, jejichÏ zástavba se kolem námûstí a ve zmínûném „‰palíãku" vytvofiila v pfiedchozích desetiletích, pfiestal dÛm Volflina od Kamene vãetnû Kubkova domu jiÏ po krátké dobû postaãovat. Pfiedev‰ím v‰ak nemohl dÛstojnû plnit reprezentaãní roli sídla správy mûsta, které se roku 1346 stalo rezidenãním a vládním centrem nejen ãeského království, ale i celé stfiedovûké svaté fiímské fií‰e. V okamÏiku, kdy se Karel IV. stal fiímsk˘m králem a pozdûji císafiem, zaloÏil Nové Mûsto praÏské a podstatnû roz‰ífiil mûstsk˘ areál Men‰ího Mûsta i poddanského mûsta Hradãan a zaãal své hlavní mûsto zvelebovat reprezentaãními stavbami, museli se také Staromûst‰tí vyrovnat s nároky nové epochy, do níÏ vstoupili. Proto jiÏ nûkdy kolem roku 1350 byla na substrukci ãi nad pfiízemím Kubkova a Volflinova domu zahájena v˘stavba nové velké reprezentaãní radnice. Mûstská rada dbala na to, aby to byl objekt nejvy‰‰í dosaÏitelné úrovnû, kter ˘ by se vybavením a v˘zdo-

198

bou dÛstojnû zafiadil po bok reprezentaãním stavbám panovníkov˘m. B˘vá nûkdy oznaãována jako parléfiovské dílo a lze pfiijmout názor, Ïe ji skuteãnû stavûla parléfiovská huÈ; architektonické a kamenické prvky, které se dochovaly, tomu nasvûdãují, i kdyÏ písemné prameny o stavitelích budovy mlãí. Stavba Staromûstské radnice byla dovr‰ena nûkdy na poãátku 80. let 14. století, tedy uÏ za vlády Václava IV. (1378–1419), neboÈ roku 1381 byla vysvûcena její ark˘fiová kaple. Av‰ak po necel˘ch dvou desetiletích, roku 1399, nov˘ radní dÛm vyhofiel (s ním vzala za své i velká ãást archivu staromûstsk˘ch listin a mûstsk˘ch úfiedních knih). Následovala fáze obnovy, pfii níÏ byla radnice s ark˘fiovou kaplí, vysokou vûÏí a bohatou heraldickou v˘zdobou nejen v celém rozsahu znovu vystavûna, ale navíc novû doplnûna o v té dobû jedineãn˘ unikát, astronomické hodiny – orloj, kter˘ zhotovil hodináfisk˘ mistr Mikulá‰ z Kadanû. TvÛrce orloje obdrÏel odmûnu za své dílo roku 1410 a do roku 1415 bylo postaveno je‰tû vnûj‰í reprezentaãní schodi‰tû z jiÏní ãásti námûstí do prvního patra radnice. Zaji‰Èovalo pfiístup do obecní a radní sínû a do dal‰ích úfiedních místností, zatímco pfiízemí radnice bylo, stejnû jako celé její bezprostfiední okolí, vyhrazeno trÏním úãelÛm. Budova radnice tedy plnila kombinovanou funkci správní a trÏní, byla souãasnû úfiadovnou mûstské samosprávy i trÏní halou ãi kupeck˘m domem. KdyÏ byla radnice znovu obnovena a roz‰ífiena po husitsk˘ch válkách, v období Jifiího z Podûbrad a Vladislava Jagellonského, byla programovû upravena a vyzdobena jako reprezentaãní objekt vÛdãí obce mocného svazu svobodn˘ch královsk˘ch mûst a skuteãné hlavy království. Proto byl doplnûn nejen krásn˘ pozdnû gotick˘ portál se znakov˘m oknem a spodní kruh orloje (kalendárium), ale ãasem pfiibyla také hrdá erbovní hesla – devizy mûsta: Praga caput regni a Praga mater urbium. Námûstí jako vefiejn˘ prostor Kdy mûstská rada pfienesla svou pozornost k plo‰e námûstí, není z dochovan˘ch pramenÛ zfiejmé. Po dokonãení parléfiovské radnice v‰ak zaãala postupnû vyklízet z prostoru rynku nadbyteãné kotce, krámce a trÏní boudy a zaãala regulovat jejich umístûní. BûÏné trÏní funkce ãasem pfiejala jiná vefiejná prostranství ve mûstû, na prvním místû Nové (Havelské) trÏi‰tû a fiada dal‰ích. Na Staromûstském námûstí se nadále konaly pouze v˘roãní trhy (byly nejprve tfii, po roce 1348 jiÏ pouze dva, neboÈ jeden musel b˘t z rozhodnutí Karla IV. pfiedán Novému Mûstu). Kolem radnice zÛstaly jen kotce zámoÏn˘ch a vlivn˘ch fiemesel, které se zmûnily v kamenné stavby, udrÏely se zde fiadu staletí a jsou dobfie vidût je‰tû na vedutách ze 17. a 18. století. Vedle nûkolika skupin nízk˘ch


staveb v prostoru námûstí to byly zejména v˘klenkové kotce, na kter ˘ch spoãinul radniãní balkon. Radnice jimi byla souvisle obklopena na jiÏní stranû pfii vûÏi a ve v˘chodní ãásti pod kaplí. UvolÀování prostoru námûstí od poãátku 15. století bylo moÏná vynuceno pomûry vládnoucími ve mûstû, protoÏe v pozdûj‰ích letech panování krále Václava IV. opakovanû propukaly boufie, na Staromûstském námûstí se odehrávala srocení stoupencÛ i odpÛrcÛ husitské reformace, modernû fieãeno zaãaly se zde konat masové demonstrace. MoÏná právû to vzalo jistotu obchodníkÛm a donutilo mûstskou radu, aby bûÏn˘ trÏní provoz diverzifikovala a dislokovala jinam. Plocha námûstí ov‰em nikdy nebyla zcela volná, stál zde nezbytn˘ pran˘fi a byl tu pravdûpodobnû téÏ nûjak˘ zdroj vody, i kdyÏ z pramenÛ se dozvídáme aÏ o Krocínovû ka‰nû z let 1591–1596. Naopak na námûstí nestála tr vale ‰ibenice. Popravãí místo bylo pfied branami mûsta, praÏsk˘m ‰ibeniãním vrchem byl v˘bûÏek vrchu svatého KfiíÏe na dne‰ním ÎiÏkovû. Pouze kdyÏ byla doba neklidná, kdyÏ bylo tfieba uspofiádat zvlá‰È odstra‰ující vefiejnou exekuci, zastra‰it mûstskou spodinu, drzé zloãince ãi dobové „podsvûtí“, ‰ibenice se obãas na námûstí pro v˘strahu postavila. Staromûstské námûstí ztrácelo svou dominantní trÏní funkci zfiejmû jiÏ od poãátku 15. století. Rostoucí mûrou naopak slouÏilo jako prostor shromaÏìovací, manifestaãní a reprezentaãní. Byla zde dÛleÏitá zastávka slavnostních prÛvodÛ uvítacích, holdovacích, korunovaãních i pohfiebních, osvûdãilo se jako místo konání turnajÛ, masov˘ch zábav, renesanãních slavností a alegorick˘ch pfiedstavení i barokních náboÏensk˘ch procesí a poutí. A také napfiíklad jako prostor slavení jednotného praÏského posvícení. Roku 1427 se totiÏ praÏ‰tí husité usnesli, Ïe se nadále nebude slavit zvlá‰tní posvícení (posvûcení) u kaÏdého kostela, protoÏe tak se slavilo témûfi dennû po cel˘ rok, n˘brÏ Ïe se v Praze bude slavit jednotné Svatováclavské posvícení. To se konalo na Staromûstském námûstí. Na námûstí se odehrály také události ménû zábavné. Îe bylo místem popravy Jana Roháãe z Dubé a jeho spolubojovníkÛ roku 1437, je nejisté, i kdyÏ zpráva, Ïe na ‰ibenici byly pouÏity trámy pfiipravené pro stavbu krovu T˘nského chrámu, napovídá, Ïe akt popravy se mohl konat pfiímo na námûstí. Nejvût‰í událostí tohoto druhu v‰ak byla exekuce 21. ãervna 1621, pfii níÏ se dûji‰tûm poprav a drakonického trestání vÛdcÛ stavovského povstání stalo nejen popravãí le‰ení u radnice, ale téÏ pran˘fi a celá plocha námûstí. Vyobrazení exekuce na dobov˘ch letácích pfiiná‰í nejstar‰í pohledy na Staromûstské námûstí po proslulé Sadelerovû rytinû (1604). Jsou to zobrazení znaãnû zkres-

4

Obr. 4. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí, radnice a severní strana kolem roku 1867, snímek historického stavu od F. Fridricha. Muzeum hl. m. Prahy, inv. ã. H 221 800. (Reprofoto: Muzeum hl. m. Prahy, 2015)

lená, pfiesto na nûkter˘ch je sice schematicky, ale docela podrobnû zachycena tehdej‰í podoba radnice. Je tu zachycena také Krocínova ka‰na, jiÏ zmínûn˘ pran˘fi a doãasnû postavená ‰ibenice. KdyÏ byl v ãer venci 1652 na pfiíkaz Ferdinanda III. uprostfied Rynku vztyãen a vysvûcen BendlÛv mariánsk˘ sloup, získalo Staromûstské námûstí podobu, která pak pfietr vala aÏ do poãátku moderní doby, do rozebrání Krocínovy ka‰ny v roce 1862. Tuto podobu v˘stiÏnû zachycuje napfiíklad JüttnerÛv plán z poãátku 19. století. Plán ukazuje mimo jiné téÏ dispozici Krennova domu, jenÏ v návaznosti na radniãní blok vystupoval ‰ikmo do severozápadního rohu námûstí a zakr˘val pohled na kostel sv. Mikulá‰e. Na sever od mariánského sloupu stála vojenská stráÏnice, která byla zbudována v josefínské dobû, kdyÏ vojenské vûci byly vyÀaty z pravomoci mûsta a armáda potfiebovala v jeho centru vlastní stráÏní budovu. Novodobé promûny a budování symbolu Rokem 1784 konãí historie Staromûstského námûstí jako hlavního vefiejného prostranství samostatného Starého Mûsta praÏského. Námûstí se stalo centrem královského hlavního mûsta Prahy, tedy ãtyfimûstí praÏsk˘ch mûst spojen˘ch císafisk˘m rozhodnutím Josefa II.

V dÛsledku toho se logicky objevily urãité problémy. T˘kaly se pfiedev‰ím radnice, ale vyvolaly také pokusy o regulaci, o novou úpravu námûstí. Zprvu mûly charakter dílãích modernizací, poãínaje zru‰ením velké obecní sínû a pfiepatrováním v˘chodního kfiídla radnice v zájmu získání kanceláfií pro byrokratick˘ magistrát (1784–1787), pfies nahrazení tohoto kfiídla Nobileho–Sprengerovou novostavbou (1839–1848) a pfies následnou promûnu ãásti okolní domovní zástavby zv˘‰ením o podstfie‰ní patra a aplikací historizujících fasád, aÏ po vyrovnání povrchu námûstí a zru‰ení Krocínovy ka‰ny. Nakonec tyto inovace po stu letech vyústily ve velkou asanaci centrální oblasti mûsta. Námûstí zasáhla poãínaje rokem 1893, kdy byla zbofiena témûfi celá jeho severní strana, a roku 1901 byl odstranûn i KrennÛv dÛm. Souãasnû zaãaly také architektonické soutûÏe na pfiestavbu celého radniãního bloku tak, aby vyhovoval potfiebám moderní mûstské správy (pr vní soutûÏ probûhla v letech 1899–1901). Pokud jde o samotné námûstí, zejména v závûreãné etapû popisovan˘ch promûn nelze pfiehlédnout také zjevnou snahu tehdej‰ího vedení mûsta (tvofiila je vlastenecko-nacionálnû vyhranûná koalice staroãechÛ a mladoãechÛ) o posun ideové náplnû a orientace tohoto prostoru, jenÏ v atmosféfie plné historick˘ch reminiscencí nab˘val stále vût‰ího symbolického v˘znamu. Úsilí o pozmûnûní baroknû katolického rázu Staromûstského námûstí v duchu v Praze tehdy vládnoucí národnû vlastenecké ideologie vyvrcholilo zejména po roce 1900. Byly vyznaãeny kfiíÏe v dlaÏbû námûstí na mís-


tû popravy 27 ãesk˘ch pánÛ a byla téÏ osazena bronzová deska s jejich seznamem. Byl poloÏen základní kámen Husova pomníku (1904) a poté pomník postaven (1915). Je tu zfiejmá tendence jakoby proti T˘nskému chrámu a mariánskému sloupu osadit a umístit na námûstí symboly jiné ideové orientace neÏli katolické, protireformaãní, barokní. Tento proces v podstatû logicky vyvrcholil 3. listopadu 1918 tím, Ïe dav vracející se z Bílé hory, z manifestace ãi tryzny k v˘roãí osudové bitvy, strhl mariánsk˘ sloup. Bylo to vlastnû pfievratovou atmosférou vyvolané radikální dovr‰ení onoho trendu pfieorientovat ideové vyznûní námûstí. Lze k nûmu jen podotknout, Ïe ne‰lo o Ïádn˘ Ïiveln˘ poãin par ty ÏiÏkovsk˘ch v˘trÏníkÛ veden˘ch Frantou Sauerem. Podle vûrohodn˘ch svûdectví se zfiejmû jednalo o pfiedem pfiipravenou akci; v opaãném pfiípadû by stûÏí za rohem byli pfiipraveni ÏiÏkov‰tí hasiãi s lany a Ïebfiíky. A mariánsk˘ sloup byl tedy podle v‰eho strÏen odbornû a pfiedem pfiipraven˘m zpÛsobem. Z toho, co bylo právû fieãeno, je zfiejmé, Ïe není jednoduché vrátit mariánsk˘ sloup na pÛvodní místo, i kdyÏ mnozí urbanisté, architekti a historici umûní by si to pfiáli. Jiní jsou ov‰em proti nebo váhají, protoÏe tento pfiípadn˘ akt obnovy s sebou nese také ideové, ideologické a symbolické konotace a dÛsledky. Jakákoliv zmûna a zvlá‰tû jakékoliv vrácení ãehokoli, co bylo odstranûno ãi zru‰eno ve jménu pozitivní zmûny – „pokroku“, vyvolává okamÏitû protichÛdné reakce lidí, ktefií v tom vidí návrat k jiÏ jednou historicky pfiekonan˘m idejím. V na‰em pfiípadû k idejím habsbursko-katolicko-

199

-klerikálním, protirepublikánsk˘m, antimasarykovsk˘m atd. Pfiítomnost a budoucnost Staromûstského námûstí I historik star‰ích dûjin si mÛÏe dovolit exkurz také do posledního období v˘voje ústfiedního mûstského prostranství – poloÏit si otázku, co se dûje s námûstím dnes. Stojí za pov‰imnutí, Ïe nejpozdûji od roku 1989 hlavním dûji‰tûm politick˘ch událostí, hlavním shromaÏdi‰tûm, místem manifestací politick˘ch nebo jakkoli vefiejnû angaÏovan˘ch jiÏ není Staromûstské námûstí, n˘brÏ Václavské námûstí. V‰e se dûje, jak PraÏané fiíkají, „u konû“ a kolem nûho – snad kromû oslav úspûchÛ hokejistÛ a promítání hokejov˘ch ãi fotbalov˘ch utkání – to se je‰tû stále odehrává na Staromûstském námûstí. âili stfiedem a symbolem politického dûní se v prÛbûhu 20. století vlastnû stalo Václavské námûstí, zatímco Staromûstské námûstí prochází nepfiíli‰ ‰Èastnou v˘vojovou etapou: z památníku a symbolu národní historie, z dûji‰tû dÛleÏit˘ch politick˘ch aktÛ se pfiemûnilo v komercionalizovanou turistickou atrakci, v jevi‰tû akcí a podnikÛ v fiadû pfiípadÛ nevhodn˘ch. Permanentní umisÈování krátkodob˘ch nebo dlouhodob˘ch „doãasn˘ch“ staveb je záporn˘m jevem, kter ˘ degraduje plochu námûstí. Vadí nejen tím, Ïe zakr˘vá krásn˘ pohled, kter˘m se kocháme, kdyÏ jdeme pfies námûstí; pfiedev‰ím zcela naru‰uje pÛsobiv˘ kolorit historického prostoru. Obfií pódia vyrÛstají na‰tûstí vÏdy jen na nûkolik dní, stabilní plynem vytápûné mohutné stany okolních restaurací v‰ak jsou jiÏ jevem stál˘m. Kde je romantika kavárensk˘ch stolkÛ pod malebn˘mi sluneãníky na chodníku? Kde je genius loci staré Prahy? Dne‰ní v˘voj Staromûstského námûstí není pozitivní. Navíc za historick˘mi fasádami jeho domÛ dochází k nezadrÏitelné „hotelizaci“ (rozumûj niãení) vzácn˘ch stfiedovûk˘ch interiérÛ. Otázka zní, zda nedozrál ãas podniknout dal‰í pokus, tentokrát dÛkladnû odbornû podloÏen˘ a dostateãnû interdisciplinárnû promy‰len˘, o to, aby cel˘ prostor Staromûstského námûstí vãetnû radnice a prázdné parcely po jejím zniãeném v˘chodním kfiídle pfiestal b˘t pouhou vyprázdnûnou atrakcí a komerãní pastí na turisty, aby se doãkal rehabilitace a vrátil se nikoli k pÛvodní, n˘brÏ k moderní, av‰ak dÛstojné funkci, pfiimûfiené jeho historii a symbolick˘m v˘znamÛm.

vá, pfiel. Karel Hrdina). Praha / Litomy‰l : Paseka, 2005.

sung der Ergebnisse der historisch – archäologischen

ISBN 80-7185-515-4; Liber vetustissimus Antiquae Civita-

Erforschung Prags. Zeitschrift für Archäologie des Mittelal-

tis Pragensis 1310–1517. (Ed. Hana Pátková ve spolupráci

ters 18/19. Bonn : Dr. Rudolf Habelt Gmbh, 1990–1991,

s Vûrou Smolovou a Ale‰em Pofiízkou). Praha : Scriptorium,

s. 33–69. ISSN 0340-0824; HOJDA, Zdenûk; POKORN¯,

2011. ISBN 978-80-87271-40-7; Kniha památná (Starého

Jifií. Pomníky a zapomníky. Praha / Litomy‰l : Paseka

Mûsta praÏského) 1366–1611, AMP (Archiv hl. mûsta Pra-

1996. ISBN 80-7185-050-0; HORSK¯, Zdenûk. PraÏsk˘ or-

hy), Sb. rukopisÛ, rkp. 993; Kniha památná (Starého Mûs-

loj. Praha : Panorama, 1988. ISBN 402-22-858; HRDLIâ-

ta praÏského) 1417–1480, AMP (Archiv hl. mûsta Prahy),

KA, Ladislav. PfiedbûÏné v˘sledky v˘zkumu v paláci Kin-

Sb. rukopisÛ, rkp. 992; Kronika praÏská Barto‰e písafie –

sk˘ch v Praze. In Stfiedovûká archeologie a studium

Pamûti o boufii praÏské 1524. (Ed. Josef V. ·imák), FRB VI.

poãátkÛ mûst: sborník pfiíspûvkÛ pfiednesen˘ch na celo-

Praha : Histor. spolek 1907. Bez ISBN; Plán Prahy a Vy-

státní konferenci stfiedovûk˘ch archeologÛ v Hradci Králo-

‰ehradu na základû mapování stabilního katastru 1856.

vé, 22.–27. záfií 1975. Praha : âSAV, 1980, s. 199–215.

(Ed. Barbora La‰Èovková, Marek La‰Èovka). Praha : Scrip-

Bez ISBN; B. a. HusÛv pomník. Zlatá Praha. 1901, roã. 18,

torium 2008. ISBN 978-80-86197-92-0; Pokraãovatelé

s. 100–132. Bez ISSN; JANÁâEK, Josef. Vyprávûní o Sta-

Kosmovi. (Ed. Marie Bláhová). Praha : Svoboda,1974.

romûstské radnici. Praha : Orbis, 1961. Bez ISBN; KIBIC,

Bez ISBN; Vavfiinec z Bfiezové, Husitská kronika – PíseÀ

Karel. Staromûstská radnice. Staletá Praha. 1971, roã. 5,

o vítûzství u DomaÏlic. (Ed. Marie Bláhová). Praha : Svo-

ã. 1, s. 33–63. ISSN 0231-6056; KRATOCHVÍL, Milo‰ V.

boda,1979. Bez ISBN; Zbraslavská kronika. (Ed. Zdenûk

Staromûstská radnice v dûjinách mûstské samosprávy.

Fiala, pfiel. Franti‰ek Hefimansk˘, Rudolf Mertlík). Praha :

Staromûstská radnice a její památky. Praha : DÛchody ob-

Svoboda,1976. Bez ISBN; Ze star ˘ch letopisÛ ãesk˘ch.

ce hlavního mûsta Prahy, 1938. Bez ISBN; KUTHAN, Jifií.

(Ed. Jaroslav Porák a Jaroslav Ka‰par). Praha : Svoboda,

Královské dílo za Jifiího z Podûbrad a dynastie JagelloncÛ, II,

1980. Bez ISBN.

Mûsta, církev, korunní zemû. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2013. ISBN 978-80-7422-245-0; LEDVINKA, Vác-

Základní literatura o Staromûstském námûstí

lav; PE·EK, Jifií. Praha. Praha : Nakladatelství Lidové novi-

BASTL, Ondfiej. Spojení praÏsk˘ch mûst v roce 1784. Pra-

ny, 2000. ISBN 80-7106-320-7; MAYER, Josef. DÛm U ka-

ha : Scriptorium, 2003. ISBN 80-86197-43-3; âORNEJ,

menného zvonu na Staromûstském námûstí. âasopis

Petr; ZILYNSKIJ, Bohdan. Jan Roháã z Dubé a Praha. Ko-

Spoleãnosti pfiátel staroÏitností. 1994, roã. 102, ã. 1,

nec Jana Roháãe – povûst a skuteãnost. In PraÏsk˘ sbor-

s. 65–89. ISSN1803-1382; MEZNÍK, Jaroslav. Praha pfied

ník historick˘ XX. Praha : Panorama, 1987, s. 35–61. Bez

husitskou revolucí. Praha : Academia, 1990. ISBN 80-

ISBN; Documenta Pragensia XII. PraÏské slavnosti a velké

-200-0270-7; MUSÍLEK, Mar tin a kol. Havelské Mûsto

v˘stavy. Praha : Archiv hl. m. Prahy, 1995. ISSN 0231-

praÏské. Historie – archeologie – stavební historie. Praha :

-7443; âIHÁKOVÁ, Jarmila; DRAGOUN, Zdenûk; PODLIS-

Casablanca 2012. ISBN 978-80-87292-21-1; NOV¯, Ros-

KA, Jaroslav. PraÏské podhradí v 10. a 11. století. In

tislav. Nejstar‰í heraldické památky staromûstské radni-

L. POLANSK¯, Lubo‰; Sláma, Jifií; T¤E·TÍK, Du‰an (edd.).

ce v Praze. In PraÏsk˘ sborník historick˘ XXII. Praha : Pa-

Pfiemyslovsk˘ stát kolem roku 1000. Na pamûÈ kníÏete

norama, 1989, s. 33–64. ISBN 80-7038-113-2; PE·EK,

Boleslava II. (+ 7. února 999). Praha : Nakladatelství Li-

Jifií. Od aglomerace k velkomûstu. Praha a stfiedoevrop-

dové noviny, 2000, s. 127–146. ISBN 80-7106-272-3;

ské metropole 1850–1920. Praha : Scriptorium 1999.

DRAGOUN, Zdenûk. Zajímav˘ architektonick˘ objev na

ISBN 80-86197-09-3; PETRÁ≈, Josef. Staromûstská

Staromûstském námûstí v Praze. Fórum architektur y &

exekuce. Praha : Rodiãe, 2004 (4. vyd.). ISBN 80-86695-

stavitelství. 2006, roã. 14, ã. 2006, ã. 3–4, s. 44–46.

-44-1; Srdce mûsta. Historick˘, urbanistick˘ a archeologic-

Bez ISSN; DRAGOUN, Zdenûk; HAVRDA, Jan. Zji‰tûné ro-

k˘ v˘voj Staromûstského námûstí a soutûÏe na pfiestavbu

mánské domy v prostoru Mariánského námûstí na Starém

a dostavbu radnice 1899–1988. Praha : Útvar rozvoje

Mûstû praÏském – Romanische Häuser im Raum des Maria-

hlavního mûsta Prahy, 2008. ISBN 978-80-254-2512-1;

platzes in der Prager Altstadt. Archaeologica Pragensia 13.

·MAHEL, Franti‰ek. PraÏské povstání 1483. In PraÏsk˘

Praha : Muzeum hl. m. Prahy, 1997, s. 131–144. ISSN

sborník historick˘ XIX. Praha : Panorama, 1986,

0231-6390; DRAGOUN, Zdenûk. Zur Frage der frühmittelal-

s. 35–102. Bez ISBN; TEIGE, Josef; HERAIN, Jan. Staro-

terlichen Kirchen auf dem Gebiet der Prager Altstadt –

mûstsk˘ rynk v Praze, díl I. Praha : Spoleãnost pfiátel sta-

K otázce ranû stfiedovûk˘ch kostelÛ na území Starého Mûs-

roÏitností ãesk˘ch, 1908. Bez ISBN; VLâEK, Pavel a kol.

ta praÏského. In KUBKOVÁ, Jana; KLÁP·Tù, Jan; JEÎEK,

Umûlecké památky Prahy. Staré Mûsto, Josefov. Praha

Martin; MEDUNA, Petr (eds.). Îivot v archeologii stfiedovû-

1996. ISBN 80-200-0563-3; VOJTÍ·EK, Václav. âtení

ku. Sborník pfiíspûvkÛ vûnovan˘ch Miroslavu Richterovi

o Staromûstské radnici. Praha : Jan ·tenc, 1926. Bez

a ZdeÀku Smetánkovi. Praha : Peres / Archeologick˘

ISBN; WIRTH, Zdenûk. Stavební v˘voj Staromûstské radni-

ústav AV âR, 1997, s. 149–159. ISBN 80-902465-0-8;

ce. Staromûstská radnice a její památky. Praha : DÛchody

DRAGOUN, Zdenûk. Praha 885–1310. Kapitoly o román-

obce hlavního mûsta Prahy, 1938. Bez ISBN.

Dodatek: Prameny a základní literatura pro studium dû-

ské a ranû gotické architektufie. Praha : Libri, 2002. ISBN

jin Staromûstského námûstí

80-7277-056-X; DRAGOUN, Zdenûk; ·KABRADA, Jan;

Autor pfiipisuje tuto staÈ Josefu Teigemu a Janu Herainovi,

TRYML, Michal. Románské domy v Praze. Praha / Litomy‰l

ktefií se jako první vûdecky zab˘vali dûjinami Staromûst-

Prameny:

: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-427-1; HUML, Václav;

skému námûstí (J. Teige – J. Herain, Staromûstsk˘ rynk

Berní knihy Starého Mûsta praÏského 1427–1434. (Ed.

DRAGOUN, Zdenûk; NOV¯, Rostislav. Der archäologische

v Praze, díl I, Praha 1908)

Hana Pátková). Praha : Scriptorium, 1996. ISBN 80-

Beitrag zur Problematik der Entwicklung Prags in der Zeit

-902151-0-6; Kosmova Kronika ãeská. (Ed. Marie Bláho-

vom 9. bis zur Mitte des 13. Jahrhunderts und die Erfas-

200


Staromûstská radnice v Praze – prvofiadá stavba z d o b y v l á d y K a r l a I V. Karel KIBIC

âlánek shrnuje dosavadní poznatky o historii a podobû stfiedovûké radniãní budovy na Staromûstském námûstí se zdÛraznûním moÏného vlivu císafie Karla IV. na její koncepãní fie‰ení. V závûru autor nabízí svÛj pohled na moÏnost obnovy zbofiené ãásti radnice a její pfiípadné principy a zásady.

A N O TA C E :

Pfiípadné v˘hledové dotvofiení Staromûstského námûstí, jeden z nároãn˘ch úkolÛ na‰í architektury, urbanismu i památkové péãe, pfiedpokládá zejména uváÏenou dostavbu Staromûstské radnice. V minulosti se tento zámûr povaÏoval za v˘luãnû architektonick˘ a urbanistick˘, postupnû se ukázal zároveÀ jako vûdeck˘ a v˘zkumn˘. Radnici byla vûnována celá fiada zásadních 1 prací, ale pro plné pochopení jejího stavební v˘voje i pro získání bliÏ‰í pfiedstavy o jejím pÛvodním stavu je tfieba dal‰í v˘zkum. Je napfiíklad otázka, kdy a kdo inicioval dispoziãní koncepci s vûÏní kaplí v centru a na ni navazující radní síní v jednom smûru a obecní síní ve druhém. A bliÏ‰í zkoumání si zaslouÏí i vztah praÏské radnice k té, která vznikla o málo dfiíve v Norimberku. Tím hlavním badatelsk˘m úkolem nicménû zÛstává archeologick˘ prÛzkum nejen radnice, ale i celého námûstí, kter ˘ slibuje odhalit fiadu zásadních zji‰tûní ohlednû zdej‰í stavební minulosti.

1

2

Zfiízení radnice Ke kaÏdému v˘znamnému stfiedovûkému mûstu patfiila od 13. a 14. století radniãní budova. Pfiedpokladem byla samozfiejmû existence rozvinuté mûstské samosprávy. Na Starém Mûstû praÏském se dochovala pr vní zmínka o zdej‰ích pfiíseÏn˘ch z roku 1258, o jedenáct let mlad‰í je pak tzv. praÏské právo Otakarovské, v nûmÏ se zmiÀuje rychtáfi se soudní pravomocí a rada dvanácti pfiíseÏn˘ch. To odpovídalo principÛm postupnû formovaného jihonûmeckého (praÏského) práva, které na rozdíl od severonûmeckého (magdeburského) spojuje moc správní se soudní. Zatímco ale na konci 13. století uÏ v˘znamná stfiedoevropská mûsta (VídeÀ, Vratislav, Norimberk, ¤ezno) mûla pro jednání sv˘ch pfiedstaven˘ch vybudovanou radnici, v Praze se radní museli scházet v bytech jednotliv˘ch kon‰elÛ a jednání celé obce se realizovala v kostele sv. Mikulá‰e. Proto se staromûst‰tí obrátili v roce 1296 na krále Václava II. s Ïádostí o povolení koupû domu Jakuba, syna Kupkova, k zasedání mûstské rady a povolení mûstského notáfie. Îádost odÛvod-

nili tím, Ïe se musí stydût pfied náv‰tûvníky Prahy nemajíce radnici, a také Ïe ostatní hlavní mûsta uÏ radnici mají. Kde se nacházel dÛm vybran˘ pro radnici a mûstského písafie, nevíme, máme k dispozici jen údaj, Ïe stál vedle domu Burchardta z Chebu. Václav Ledvinka pfiipou‰tí moÏnost sousedství domu Volf3 lina od Kamene – v takovém pfiípadû mohl stát jen na jeho severní stranû. Václav II. ve své dosti pozdní odpovûdi z 18. záfií 1299 vyhovûl pouze Ïádosti o notáfie, o radnici v ní není zmínka. Vysvûtlováno je to rÛznû – roli mohla hrát obava panovníka ze zesílení

Obr. 1. Ludvík Kohl, Staromûstská radnice od v˘chodu, rytina z roku 1808. Fotokopie ze soukromé sbírky autora. (Reprofoto: Karel Kibic, 2015)

Panorama, 1989, s. 33–64. ISBN 80-7038-113-2; LÍBAL, Dobroslav; MUK, Jan. Staré Mûsto praÏské, architektonick˘ a urbanistick˘ v˘voj. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. Bez ISBN; BENE·OVSKÁ, Klára; V·ETEâKOVÁ, Zuzana. Staromûstská radnice ãp. 1/I. In VLâEK, Pavel a kol. Umûlecké památky Prahy. Staré Mûsto, Josefov. Praha 1996, s. 136–148. ISBN 80-200-0563-3; LEDVINKA, Václav; PE·EK, Jifií. Praha. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-320-7; KIBIC, Karel. Historické radnice âech, Moravy a Slezska, 1. díl. Praha :

■ Poznámky

Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-399-2; KUTHAN, Jifií. Pfie-

1 LÍBAL, Dobroslav; VILÍMKOVÁ, Milada. Staromûstská

stavba Staromûstské radnice. In KUTHAN, Jifií. Královské

radnice. Stavebnû historick˘ prÛzkum. Praha : SÚRPMO,

dílo za Jifiího z Podûbrad a dynastie JagelloncÛ, II, Mûsta,

1958; KIBIC, Karel. Staromûstská radnice v Praze. Stale-

církev, korunní zemû. Praha : Nakladatelství Lidové novi-

tá Praha V. Praha : Orbis / PraÏské stfiedisko státní pa-

ny, 2013, s. 26–35. ISBN 978-80-7422-245-0.

mátkové péãe a ochrany pfiírody, 1971, s. 33–63. Bez

2 Prameny a texty ke stavební historii jsou podrobnû uve-

ISBN; NOV¯, Rostislav. Nejstar‰í heraldické památky Sta-

deny v KIBIC, K., Staromûstská…, cit. v pozn. 1.

romûstské radnice. PraÏsk˘ sborník historick˘ XXII. Praha :

3 LEDVINKA, V.; PE·EK, J., cit. v pozn. 1. S. 118.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / I N M E D I A S R E S | K a r e l K I B I C / S t a r o m û s t s k á r a d n i c e v P r a z e – p r v o fi a d á s t a v b a z d o b y v l á d y K a r l a I V.

201

2

3

Obr. 2. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstská radnice, jiÏní kfiídlo s VolflinÛv˘m domem uprostfied. (Foto: Karel Kibic, 1970) Obr. 3. Rekonstrukce stfiedovûké podoby v˘chodního prÛãelí Staromûstské radnice. (Kresba: Karel Kibic)

Starého Mûsta proti moci královské, ale dÛm také mohl Staromûstsk˘m záhy pfiestat vyhovovat nebo jej dokonce mohli pfievzít i bez králova souhlasu. I pokud se tak stalo, dÛm jako radnice patrnû nevyhovoval, protoÏe mûstská rada se i nadále scházela v bytech jednotliv˘ch kon‰elÛ. Obec svÛj zámûr zfiídit radnici z vybraného domu nadále sledovala a 20. srpna 1338 se obrátila na krále Jana Lucemburského s opakovanou Ïádostí. Vymínila si pfiitom, Ïe jí má patfiit trvale a Ïe v nûm má b˘t umístûn jen ten, koho sama urãí. Vybrala si také nov˘ objekt, a to pfiímo dÛm Volflina od Kamene, kter ˘ stál proti domu Johlina Jakuba v jihozápadním rohu Staromûstského námûstí. ·lo o jednopatrov˘, podsklepen˘ objekt na jiÏní stranû se tfiemi valenû klenut˘mi prostory a s dal‰ím velk˘m prostorem smûrem dozadu. Jádrem pfiízemí Volflinova domu pak byla klenutá síÀ. Podle Dobroslava Líbala, kter˘ zkoumal klenby a zdivo v pfiízemí, mûla také stát 4 na v˘chodní stranû vûÏ. Na jihozápadní stranû pak tekl kolem domu potok zvan˘ Aytuk

202

a pfii nûm severojiÏnû vedla uliãka smûrem ke kostelu sv. Mikulá‰e. Na západní stranû od svého domu dal Volflin postavit kamenné klenuté soukenické kotce s jedenadvaceti krámci, které severním smûrem prodluÏovaly jeho domy kramáfiské. DÛm pfiesto zfiejmû nebyl pfiíli‰ velik˘, respektive rozhodnû nebyl pfiíli‰ drah˘ – jeho získání bylo hrazeno z viniãního cla, které bylo uÏ v roce 1341 vûnováno k jin˘m úãelÛm. Lucemburské budování radniãního bloku Panovník odpovûdûl na Ïádost mûsta okamÏitû a souhlasnû listinou, vydanou 18. záfií 1338. Obec zaãala nov˘ dÛm hned vyuÏívat a v jeho pr vním patfie zfiídila pr vní radní síÀ. Pfiestavba na plnohodnotnou radnici se pak realizovala del‰í dobu, zprávy ze 14. a 15. století dokládají existenci jednotliv˘ch prostorÛ. Pfiesto lze u pfiestavby zjistit v˘znamn˘ koncepãní zásah, související moÏná pfiímo s prostfiedím panovníka. V roce 1348, dva roky po nástupu vlády Karla IV., bylo rozhodnuto zfiídit v radnici kapli, k tomu úãelu byly vûnovány peníze za zavraÏdûní krájeãe Kuzlina. Kapli staromûst‰tí situovali v pfiízemí radniãní vûÏe, jak to dokládají malby, které zde byly objeveny v letech 1936–1939 a restaurovány 1992–1993. Jsou na nich postavy svat˘ch Prokopa a Václava, dále sv. Katefiiny a v iluzivní nice trÛnící Mado-

ny s dítûtem (fragment malby UkfiiÏování byl sÀat a uloÏen v Muzeu hl. m. Prahy). Je zfiejmé, Ïe malby patfiily první, zatím prozatímní radniã5 ní kapli, pfiiãemÏ umístûní kaple v pfiízemí vûÏe nasvûdãuje, Ïe vûÏ samotná se mûla teprve budovat, tj. Ïe vznikla aÏ po roce 1338 – pokud by totiÏ VolflinÛv dÛm byl skuteãnû vûÏov˘, jak naznaãoval D. Líbal, nepochybnû by radniãní kaple byla uÏ tehdy situována v prvním patfie vûÏe. BezÏeberné zaklenutí suterénu vûÏe kfiíÏovou klenbou zfiejmû zpÛsobila spû‰ná v˘stavba, realizovaná z hrubû tesan˘ch kvádrÛ. A pûtidílná klenba v pfiízemí patrnû vznikla aÏ v dobû v˘stavby radnice. Zeì dûlící v suterénu vûÏ od sklepu Volflinova domu je velmi silná a teprve hloubkov˘ prÛzkum ukáÏe jejich vzájemné vztahy. Po zfiízení vûÏní kaple konfirmoval v roce 1350 arcibiskup Arno‰t z Pardubic k jejímu oltáfii kaplana. Dne 13. ledna 1350 se Karel IV. osobnû zúãastnil volby mûstské rady na Staromûstské radnici, v níÏ uÏ nebyli zastoupeni pfiedstavitelé patricijsk˘ch rodÛ VelflovicÛ, OlbramovicÛ, RokcanerÛ aj., ale naprostou vût‰inu

■ Poznámky 4 LÍBAL, Dobroslav; MUK, J., cit. v pozn. 1. S. 143. 5 BENE·OVSKÁ, K.; V·ETEâKOVÁ Z., cit. v pozn. 1. S. 144.


kon‰elÛ pfiedstavovali zástupci cechÛ, zfiejmû z dÛvodu panovníkovy podpor y v˘stavby i obchodu. Karel IV. se znovu zúãastnil volby mûstské rady v letech 1352 a 1353, kdy byla staromûstská rada natrvalo roz‰ífiena z dvanácti na 6 osmnáct ãlenÛ. Volba se konala v radní síni, ale Karel IV., ãestn˘ a vysoce váÏen˘ náv‰tûvník Norimberka, nemohl nevidût rozdíl zatím pfiestavované Staromûstské radnice a radnice v Norimberku. Zde se v letech 1332–1340 v˘stavba radnice realizovala za vedení stavitele Philippa Grosse. ¤e‰ena byla jako novostavba s prodejními kotci v pfiízemí a v patfie s velmi rozsáhlou obecní síní s ark˘fiem kaple, zatímco radní síÀ na síÀ obecní navazovala na severo7 v˘chodní stranû. Norimberská radnice byla za 2. svûtové války tûÏce po‰kozena, u její nej8 star‰í ãásti v‰ak do‰lo k celistvé opravû. Mohl to b˘t právû Karel IV., kdo podnítil smûr dal‰í v˘stavby Staromûstské radnice v pfiístavbû obecní sínû ve v˘chodním kfiídle, rovnûÏ jako v Norimberku vyjádfiené vysok˘mi gotick˘mi okny na hlavním prÛãelí orientovaném do námûstí. V Praze v‰ak nakonec vznikla originální koncepce – autor této studie se domnívá, Ïe i tu je moÏné pfiiãíst Karlu IV.: centrem dispozice radniãního patra se stala kaple ve vûÏi, propojená na západní stranû s pr vní radní síní a na severu s obecní síní. Z obou síní se dochovaly vstupní portály – portál z obecní sínû, kter˘ byl pfiemístûn do kaple jako druhá strana por tálu z radní sínû, nese jiÏ monogram Václava IV., coÏ svûdãí o dlouho trvající v˘stavbû objektu. Tato dispozice má svou logiku. Staromûstská radnice naplÀovala obecnû dobov˘ poÏadavek, aby se pfiísahy kon‰elÛ – pfiíseÏn˘ch (coniurati) konaly v kapli, právû zde rovnûÏ zaãínala v˘znamná jednání pfiedstavitelÛ mûstské rady. Právû kaple se tedy stala jádrem Staromûstské radnice, zdÛraznûná navíc situováním do hlavní dominanty v podobû vûÏe. To byl velk˘ koncepãní posun od pouhého ark˘fie kaple v Norimberku a jin˘ch radnic v Nûmecku. Po polovinû 14. století se o radnici dochovaly dal‰í historické zprávy, které v‰ak jen nûkdy dokládají dal‰í úpravy – vût‰inou zaznamenávají existenci prostorÛ a pfiedmûtÛ vznikl˘ch jiÏ dfiíve. V roce 1354 rozhodli kon‰elé, Ïe má v radnici sídlit mûstsk˘ protonotáfi mistr Werner. Pokraãovala v˘stavba radniãní vûÏe, Václav Vojtí‰ek pfiedpokládal, Ïe v roce 1364 uÏ 9 zhruba stála. Pro radniãní úãely VolflinÛv dÛm nepostaãoval; k jeho roz‰ífiení se nabízela západní strana, kde se v pfiízemí nacházely Volflinovy krámy a také moÏnost zv˘‰ení domu o druhé patro. K poznání dal‰í v˘stavby pfiispívá nûkolik zpráv – o dobû její realizace kolem roku 1360, o zaloÏení Velk˘ch a Mal˘ch kotcÛ v roce

1362, o vysvûcení kaple v roce 1381, o smlouvû s kramáfiem KfiíÏem kvÛli pfiístavbû radniãní zdi k jeho domu v roce 1387 a o poÏáru radní sínû v roce 1399. Pfiesná doba pfiístavby druhého (západního) radního domu není známa, 10 Dobroslav Líbal ji datuje do roku 1360, Jifií âarek ji uvaÏuje aÏ ve druhé polovinû 15. století, dovolávaje se jejího oznaãení v letech 11 1471–1473 jako „Nova domus pretorii“. Dal‰í v˘zkum (pfiedev‰ím erbÛ na prÛãelí kaple) v‰ak prokázal, Ïe se radnice v 60. letech 14. století roz‰ifiovala v˘chodním, a ne západním smûrem a Ïe druh˘ radní dÛm vznikl o nûco pozdûji – av‰ak dfiíve neÏ ve druhé polovinû 15. století. Kfiídlo s obecní síní v patfie mûlo shodnou architekturu prÛãelí jako kaple, proto je tfieba i u nûho pfiedpokládat ãasovû shodnou dobu v˘stavby, tedy v druhé polovinû 14. století. V roce 1362 byly na Havelském trhu zaloÏeny Velké a Malé kotce. Soukenické krámy, stojící do té doby na mûsti‰ti Volflinova domu, tam bylo moÏné pfiemístit. Kramáfi KfiíÏ této situace vyuÏil a zvût‰il svÛj dÛm smûrem k radnici nad pÛvodní uliãkou. V roce 1381 byla vysvûcena radniãní kaple k poctû sv. Víta, Václava, Vojtûcha, Zikmunda a Ludmily. PÛvodní kaple ve vûÏi byla od poloviny 60. let roz‰ífiena na v˘chodní stranû pfiistaven˘m traktem, v pfiízemí s kfiíÏovû klenut˘m podloubím. Její prÛãelí z tesan˘ch kamenn˘ch kvádrÛ v ose zdobí ark˘fi. Roz‰ífien˘ závûr kaple má tfii kfiíÏovû klenutá pole o nestejné ‰ífii. Pûtidíln˘ ark˘fi je zaloÏen na panelovû vybrané podnoÏi, vrcholící listovou fiímsou. Na ni je nasazena do stran pfiecházející konzola, zdobená erby a ukonãená dolní fiímsou podporovanou kruÏbov˘mi oblouãky. Parapetní zeì ark˘fie, opût na v‰ech stranách zdobená erby, má v nároÏích sloupky pro sochy svat˘ch situované v baldach˘nech. Nad jejich stfií‰kami nava-

■ Poznámky 6 LEDVINKA, V.; PE·EK, J., cit. v pozn. 1. S. 151–152. 7 MENDE, Matthias. Das Alte Nürnberger Rathaus. Baugeschichte und Ausstattung des großen Saales und der Ratsstube. Nürnberg : Stadtgeschichtliche Museen Nürn-

4

berg, 1979. Bez ISBN. S. 7–37. 8 Za války byly zniãeny v pfiízemí kotce, zastfie‰ení a dfievûná klenba obecní sínû, v ní cel˘ mobiliáfi – zÛstaly v‰ak obvodové stûny vãetnû v˘chodního ‰títu. Do roku 2013 byla restituována interiérová renesanãní v˘malba sínû,

Obr. 4. Rekonstrukce pÛvodního, stfiedovûkého stavu pfiízemí (nahofie) a prvního patra (dole) Staromûstské radnice. (Kresba: Karel Kibic)

provedená za vedení Albrechta Dürera. 9 VOJTÍ·EK, Václav. Radnice Staromûstská v Praze. Praha : A. B. âern˘, 1923. Bez ISBN. S. 63. 10 LÍBAL, Dobroslav; MUK, J., cit. v pozn. 1. S. 170. 11 âAREK, Jifií. Pfiíspûvek ke stavebnímu v˘voji Staromûstské radnice v 15. století. In PraÏsk˘ sborník historick˘ VI. Praha : Panorama, 1971, s. 106–113. Bez ISBN. S. 106.


203

5

6

7

8

zují na sloupky fiály, lomenû uzavfiená okna ukonãují vimperky. Hlavní prÛãelí kaple, vyzdûné z kamenn˘ch kvádrÛ, má po obou stranách okna níÏe osazená neÏ okna ark˘fie, ale s bohat‰ími kruÏbami. PrÛãelí ãlení shodné baldach˘ny slouÏící pro sochy svat˘ch, k vyrovnání s baldach˘ny ark˘fie jsou jejich sloupky o nûco vy‰‰í. Shodnû je fie‰eno i jiÏní prÛãelí kaple s jedním oknem, v nároÏním baldach˘nu je situována Madona (dnes kopie). Obû prÛãelí zdobí ãetné znaky, které prozkoumal Rostislav 12 13 Nov˘, novû se jimi zab˘val Martin Musílek. V kameni tesané erby jsou navrÏeny do tfií fiad. Nejv˘‰e pod hlavní fiímsou je v první fiadû znak mûstsk˘, svatováclavská orlice, erb fiímského krále a císafie, erb ãeského krále, lucemburského vévodství, markrabství moravského, kapituly vy‰ehradské a dal‰í mûstsk˘ znak.

204

Ve druhé a tfietí fiadû jsou erby ãlenÛ rady, ves14 mûs z v˘znamn˘ch mû‰Èansk˘ch rodÛ. Soubor znakÛ vznikl do roku 1365 a datuje tak prÛãelí do poloviny 60. let 14. století. Podporu kon‰elÛ staromûstské rady od Karla IV. v té dobû pro15 zkoumal Václav Ledvinka. Je moÏné pfiedpokládat, Ïe ark˘fi vznikl krátce pfied vysvûcením kaple. Pro datování jsou v˘znamné zmínûné erby na konzole i poprsníkové zídce a kruÏbové oblouãky, pouÏívané parléfiovskou hutí. Pfii architektonick˘ch anomáliích ark˘fie a závûru kaple (rÛzná okna i jejich v˘‰ka, odli‰ná v˘‰e podpÛrn˘ch sloupkÛ) nelze ani vylouãit dodateãné vloÏení ark˘fie v dobû pfied vysvûcením. Souãasnû s v˘stavbou závûru nové kaple se buduje i v˘chodní kfiídlo radnice s obecní síní v 1. patfie. Svûdãí o tom jeho na kapli navazující prÛãelí s vysok˘mi okny, shodnû ãlenûné

Obr. 5. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstská radnice, radní síÀ, vznik po r. 1399. (Foto: Karel Kibic, 1991) Obr. 6. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstská radnice, portál s mûstsk˘m znakem a polep‰en˘m znakem z r. 1477 v radní síni. (Foto: Karel Kibic, 1985) Obr. 7. Zasedání mûstské rady z „Práv mûstsk˘ch Brikcího a Licka“, z roku 1536. (Reprofoto: Karel Kibic, 2015) Obr. 8. Franti‰ek âermák, kresba interiéru radnice s pozdnû gotick˘m schodi‰tûm do 1. patra, pfied pol. 19. století. (Reprofoto: Karel Kibic, 2015)

■ Poznámky 12 NOV¯, R., cit. v pozn. 1. 13 MUSÍLEK, Mar tin. Patroni, klienti, pfiíbuzní. Sociální svût Starého Mûsta praÏského ve 14. století. Praha : Václav Îák / Casablanca, 2015 (v tisku). S. 198–200. V podobû pÛvodní disertaãní práce dostupné téÏ online na WWW: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/140035558 [cit. 14. srpna 2015]. 14 Podrobnû viz BENE·OVSKÁ, K.; V·ETEâKOVÁ, Z., cit. v pozn. 1. S. 141. 15 LEDVINKA, V.; PE·EK, J., cit. v pozn. 1. S. 151–153.


sloupky s baldach˘ny pro sochafiskou v˘zdobu. Jeho stará vyobrazení dokládají v pfiízemí pozdûji zazdûné podloubí, doloÏené v zachovaném pfiízemí pod závûrem kaple. PrÛãelí v˘chodního kfiídla bylo také postaveno z kamenn˘ch kvádrÛ, lomené ukonãení oken není jisté, zfiejmû prÛãelí zdobily i tesané znaky – nad okny i v jejich parapetech. Honosné, rytmicky ãlenûné prÛãelí se sochami v nikách ãi baldach˘nech se v na‰í architektufie pr vnû projevilo u protûj‰ího vûÏového domu U Kamenného zvonu ãp. 605/I, mûstská radnice si zaslouÏila stejné zv˘raznûní. V˘chodní kfiídlo bylo podsklepeno (k poznání suterénu je nutn˘ archeologick˘ prÛzkum), podloubí v pfiízemí do námûstí se ãtyfimi kfiíÏovû klenut˘mi poli navazovalo na podloubí pod závûrem kaple. Obdélné kfiídlo navazovalo v pÛdorysu na vûÏ s kaplí, v ‰ir‰ím západním traktu byly za tfiemi poli podloubí dva veliké kfiíÏovû klenuté prostory, posledním, ãtvrt˘m polem vedla pÛvodnû uliãka z námûstí. Celé první patro v˘chodního kfiídla bylo vyuÏito pro obecní síÀ, tehdy zastropenou trámov˘m stropem na dva stfiední dfievûné sloupy. UváÏí-li se mimofiádná zdobnost trámÛ v radní síni, byly nepochybnû i zde trámy bohatû profilované, 16 ale obecní síÀ byla star‰í. V˘stavba v˘chodního kfiídla s obecní síní v 1. patfie vycházela z uváÏené koncepce radnice, která rovnûÏ vznikla za vlády Karla IV. (obecní síÀ s trámov˘m stropem nesen˘m dvûma sloupy pozdûji ovlivnila fie‰ení Betlémské kaple). V obecní síni se pÛvodnû nacházel stylov˘ vstupní portál do kaple, dnes – jak uÏ bylo uvedeno – do ní pfiemístûn˘. Vznikl v rané dobû vlády Václava IV., zároveÀ je dokladem vstupu parléfiovské huti do dal‰í v˘stavby radnice. Jako vstupní portály do svatováclavské kaple i T˘nského chrámu od severu je pÛlkruhovû sklenut. Má jemnû profilované ostûní s postranními sloupky a fiálami na jejich hlavicích. Horní portálov˘ oblouk lemují obrácené kruÏbové oblouãky, nad ním je osazen tesan˘ emblém Václava IV. – vûník 17 s ledÀáãky s monogramem „e“. Nepochybnû nebyla obecní síÀ zpfiístupnûna jen tímto portálem – ve stfiední radní místnosti v pfiízemí je na starém plánu schodi‰tû, které se v‰ak v obecní síni v 1. patfie nepromítá. Nepfiím˘m dÛkazem existence v˘chodního kfiídla v 60. letech 14. století byl nutn˘ prostor pro zasedání roz‰ífiené mûstské rady. Druh˘ radní dÛm tehdy je‰tû neexistoval, mûstská rada, uÏ v roce 1353 zvût‰ená na 18 ãlenÛ, byla v roce 1367 po slouãení osmnáctiãlenné staromûstské rady s dvanáctiãlennou novomûstskou radou roz‰ífiena na 30 ãlenÛ. V roce 1387 uzavfiela mûstská rada s kramáfiem KfiíÏem smlouvu, podle níÏ souhlasil s pfiístavbou zdi radnice ke zdi svého domu, kter ˘ stál nad chlebn˘mi krámci a podél zdi

radní. Do té mu rada povolila probourat okna s podmínkou, Ïe jimi nebude vidût do radnice. Mezi radnicí a KfiíÏov˘m domem byla tedy proluka nad kotci na Volflinovû mûsti‰ti pfiemisÈovan˘mi na Havelské trÏi‰tû. Mûla zÛstat zachována v celé hloubce parcely. V pfiípadû jejího ponechání jen ve dvorní ãásti bylo moÏné pfiistoupit uÏ v roce 1387 k v˘stavbû druhého (západního) radního domu. Pravdûpodobnûj‰í v‰ak je, Ïe podnûtem k jeho realizaci byl aÏ poÏár Volflinova domu a pr vní radní sínû v roce 1399. Rukopis Budy‰ínsk˘ se o poÏáru zmiÀuje „svûtnice rathúská v Starém mûstû shofiela jest s mnoh˘mi hamfe‰ty, listy i odûním“ – vyhofiela tedy radní síÀ i mûstsk˘ archiv. Pfii roz‰ifiování radnice byl druh˘ radní dÛm pfiisazen ke KfiíÏovu domu, v suterénu do námûstí zaklenut mohutnou valenou klenbou se severojiÏní vrcholnicí. Po obou stranách tohoto sklepu jsou dvojice polopilífikÛ, prostupujících do pfiízemí i 1. patra. Do nich jsou v obou podlaÏích zasazeny pÛlkruhové cihelné pasy. Také druh˘ radní dÛm byl dvoupatrov˘. Do jeho 1. patra se pfiímo z námûstí vstupovalo pfiedloÏen˘m schodi‰tûm zdoben˘m erby. Schodi‰tû zmiÀované v roce 1419 bylo pfied zfiízením ranû renesanãního okna po roce 1520 zbofieno. Po poÏáru první radní sínû v roce 1399 byla nová radní síÀ umístûna do 2. patra novostavby západního domu. Do námûstí ji osvûtlují ãtyfii v˘‰kovû pojatá okna s kamenn˘mi kfiíÏi a profilovan˘m ostûním i nadpraÏím; Dobroslav Líbal je datuje do doby v˘stavby po roce 1399. Nad okny je pás osmnácti kon‰elsk˘ch znakÛ. Vnitfiní stûny zdobí gotické, r ytmicky ãlenûné de‰tûní, nahofie ukonãené kruÏbov˘mi oblouãky. Na v˘chodní i severní stranû jsou situovány dfievûné lomené portály, jejichÏ vnitfiní sedlové por tálky nesou v nadpraÏí mûstsk˘ znak. Stûny dále vyplnily ãetné znaky. Zachovalo se pÛvodní velkolepé zastropení sínû s vysok˘mi bohatû profilovan˘mi trámy, dole zdoben˘mi parléfiovsk˘mi kruÏbov˘mi oblouãky. Plochy mezi trámy vyplÀují renesanãnû malované záklopy. Dodateãnû jsou pod trámy zavû‰eny fietûzy. Radní síÀ se dosud povaÏovala za pozdnû gotickou a tento názor se opakuje i v posledním 18 Soupisu památek Starého Mûsta. Radní síÀ v‰ak s velkou pravdûpodobností pochází uÏ z doby lucemburské, s v˘razn˘m podílem parléfiovské huti. Svûdãí pro to u obou portálÛ slepé plaménkové kruÏby ze stran podporující znak Starého Mûsta a ãasto zde uplatnûné kruÏbové oblouãky. Vrchol v˘chodního por tálu pfiekr yl pozdnû gotick˘ znak Starého Mûsta, polep‰en˘ Vladislavem Jagelonsk˘m v roce 1477. PoblíÏ por tálu je na pozdnû gotické konzole s polopostavou andûla z doby kolem roku 1460 umístûna socha Krista Ecce homo, dílo Mistra

t˘nského UkfiiÏování z doby pfied rokem 1410. Soudícím mû‰ÈanÛm mûla pfiipomínat shovívavost pfied uplatnûním útrpného práva a spravedlivé souzení, jak vyz˘val i nápis na pásce drÏené andûlem „Juste Iudicate Filii Hominis“. I v této v˘zvû ovlivnila Staromûstská radnice vybavení radních síní v jin˘ch v˘znamn˘ch mûstech, socha Ecce homo byla v radnici Novomûstské, kutnohorské aj. Vstfiícnost ke Starému Mûstu se tedy u obou lucembursk˘ch panovníkÛ a císafiÛ projevila ve v˘stavbû radnice – v dobû vlády Karla IV. vznikla obecní síÀ a za vlády Václava IV., kter ˘ na Staré Mûsto v roce 1383 pfiesídlil, druhá radní síÀ. Radnice po roce 1400 Z doby po roce 1400 se dochovaly dal‰í zmínky o radnici – v letech 1404 a 1407 o radní síni (stuba aestuarium), v roce 1403 o paláci (palatium) – obecní síni, v roce 1409 o velkém zvonu osazeném ve vûÏi, roku 1410 vznikl na radnici orloj, z roku 1419 a 1422 o kamenném schodi‰ti a z roku 1422 o hlavních vra19 tech. Staromûstsk˘ orloj na jiÏním vûÏním pfiístavku sestrojil králÛv hodináfi Mikulá‰ z Kadanû na základû propoãtÛ matematika a astronoma Jana ·indlera, profesora na praÏské univerzitû. Tomuto orloji patfií kamenné ostûní kolem astronomického ciferníku s drobnou figurální plastikou, zfiejmû opût dílo parléfiovské huti. V dobû husitské se na Staromûstské radnici odehrály ru‰né události. 3. dubna svolali radikální kazatelé na radnici shromáÏdûní husitÛ z obou pravobfieÏních mûst k podpofie kalicha. Pozdûji se v‰ak na ní uplatnila i konzervativní ãást mûstské rady, 9. bfiezna 1422 sem pfiizvala husitského kazatele Jana Îelivského, aby jej na radniãním nádvofií bez soudu sÈala. Po válkách stanulo Staré Mûsto praÏské nejen

■ Poznámky 16 Staromûstská radnice byla vzorem pro Novomûstskou radnici pfii její v˘stavbû po roce 1377, i u ní navázalo na vûÏ námûstní kfiídlo v patfie s obecní síní zastropenou na 2 (pozdûji 3) dfievûné sloupy. Zpûtnû je tak moÏné pfiedpokládat podobu staromûstské obecní sínû. 17 Písmeno „e“, drÏené ledÀáãky a obtoãené toãenicí, na Václavovû emblému bylo vykládáno jako monogram královny Îofie (Eufemia). Novû vykládáno jako Ehe, nûmecky závazek. Viz STUDNIâKOVÁ, Milada. Dvorské fiády LucemburkÛ. In BOBKOVÁ, Lenka; ·MAHEL, Franti‰ek (eds.). Lucemburkové. âeská koruna uprostfied Evropy, Praha 2012, s. 458–460. ISBN 978-80-7422-093-7. Portál pfiipomíná pobyt Václava IV. na Starém Mûstû od jeho pfiesídlení z Hradu v roce 1383. 18 BENE·OVSKÁ, K.; V·ETEâKOVÁ Z., cit. v pozn. 1. S. 145. 19 KIBIC, K., Historické…, cit. v pozn. 1. S. 21.


205

10

9

Obr. 9. Norimberk (Nûmecko), hlavní prÛãelí norimberské radnice. (Foto: Karel Kibic, 2013) Obr. 10. Norimberk (Nûmecko), obecní síÀ norimberské radnice v r. 1936. (Pfievzato z: MENDE, M., cit. v pozn. 7. S. 36) Obr. 11. Norimberk (Nûmecko), pÛdorys 1. patra radnice s obecní síní z l. 1320–1340. (Kresba dle zamûfiení z r. 1900: Karel Kibic)

11

v ãele mûstského stavu, ale i celého státu. Sebevûdomí Staromûstsk˘ch dokládají podvrÏená tzv. Sobûslavská práva ze 40. let 15. století, podle nichÏ „kdyÏ by dûdice v âechách nebylo ke kníÏectví, tehdy purkmistr praÏsk˘ z Vût‰ího Mûsta má zemi spravovati“ a volba nového panovníka se má konat na Staromûstské radnici. Dostavûná radnice vyÏadovala po roce 1420 jen údrÏbové práce. Tak radnici opravovali po po‰kození boufií v roce 1432, v roce 1441 bylo tfieba podepfiít radniãní vûÏ – v té souvislosti byla také v roce 1447 podezdûna kaple se zazdûním podloubí. Velmi vítan˘ byl v roce 1458 odkaz vyhofielého sousedního domu na západní stranû od Kaãky, vdovy po Mik‰ovi koÏe‰níkovi, „pánÛm purkmistru a kon‰elóm i obci Starého Mûsta praÏského“. Jifiím âarkem zmínûné oznaãení „Nova domus praetorii“ v letech 1471 a 1473 se zfiejmû také t˘ká tohoto domu. Kdysi dÛm bohatého kramáfie a spoluzakladatele Betlémské kaple byl podsklepen – ne v‰ak pod podloubím, které podle Dobroslava Líbala vzniklo kolem roku 1387; z této doby mají pocházet také kfiíÏové klenby nad starou 20 uliãkou. Pfied v˘stavbou podloubí mûl dÛm do námûstí velkou valenû klenutou dolní síÀ a dozadu dva podélné prostor y – kfiíÏovû kle-

206

nutou místnost a vedle místnost se schodi‰tûm do patra. Patro je plochostropé. V roce 1458, kdy obec získala Mik‰Ûv dÛm, do‰lo k volbû nového panovníka Jifiího z Podûbrad. Ve shodû s tzv. Sobûslavsk˘mi právy se volba konala na Staromûstské radnici, coÏ v˘stiÏnû ukázalo postavení mûstského stavu a Prahy v té dobû. Volba se nepochybnû uskuteãnila v její obecní síni. Pfiedstava zdej‰í pfií‰tí volby panovníka následnû vedla k rozsáhlé pozdnû gotické pfiestavbû Staromûstské radnice, která se realizovala ve dvou stavebních etapách. V první etapû se fie‰il slavnostní pfiístup do obecní sínû. Z dolní sínû, zaklenuté kolem roku 1470 Ïebernou kfiíÏovou klenbou, se pfiecházelo na nové trojramenné schodi‰tû s pozdnû gotickou v˘zdobou jeho parapetní zídky. Na schodi‰tû navazovaly stylové portály do dal‰ích prostorÛ, které byly pfii odstranûní schodi‰tû v roce 1853 pfiemístûny spolu s ãástmi parapetní zídky do dolní sínû. Pfiedev‰ím se v první etapû vûnovala pozornost pfiestavbû obecní sínû. Po odstranûní dfievûn˘ch sloupÛ i trámového stropu byla síÀ zaklenuta Ïebern˘mi hvûzdicov˘mi klenbami na kamenné sloupy, podle J. Heraina s visut˘mi svorníky – v podobû vskutku honosné a reprezentaãní. Obecní síÀ radnice byla jiÏ dokonãena, kdyÏ se

král Vladislav II., necítící se po stfielbû na staromûstském hrádku v bezpeãí, rozhodl pfiesídlit na PraÏsk˘ hrad. Lze se domnívat, Ïe právû radnici s její obecní síní jako sídlo Staromûstsk˘ch chtûl velkolepostí hradního paláce pfiekonat. Obecní síÀ se nedochovala, její klenba byla v roce 1787 strÏena a v roce 1838 do‰lo k odstranûní celého v˘chodního kfiídla. Pfii historickém v˘znamu sínû a její bohaté vnitfiní v˘zdoby je velmi pfiekvapivé, Ïe v podstatû není zachycena na nûkteré staré rytinû. Je tu moÏné pfiipomenout, Ïe v Právech mûstsk˘ch Brikcího z Licka (1536) je pfiipojena rytina Sezení kon‰elÛ v radní síni a její rozbor dokládá, Ïe se tu zachycuje obecní síÀ Staromûstské radnice. Prostor je zaklenut klenbou s visut˘mi svorníky (ale bez sloupÛ), po pravé stranû jsou vysoká okna, po levé stranû vzadu portál do Viktorinova domu; pfii velkém poãtu kon‰elÛ staromûstské rady se k jejímu zasedání vyuÏívala i obec21 ní síÀ. V pr vní etapû byla také obohacena v˘zdoba radní sínû – nad v˘chodní por tál byl umístûn uÏ zmínûn˘ polep‰en˘ znak Starého Mûsta z roku 1477 a na stûny sochy sv. Václava z doby kolem roku 1480 a Madony s letícími andûly. Radniãní kaple byla opravena a opût se v ní od roku 1481 slouÏily bohosluÏby.

■ Poznámky 20 LÍBAL, D.; MUK, J., cit. v pozn. 1. S. 202. 21 KIBIC, K. Staromûstská…, cit. v pozn. 1. S. 56.


12

Neménû v˘znamná byla druhá etapa úpravy z doby kolem roku 1490. Pozornost se tu soustfiedila na okázal˘ vstup do radnice. Hlavní, detailnû propracovan˘ vstupní por tál vrcholí obloukem ve tvaru oslího hfibetu zdoben˘m kraby, ve stfiedu ukonãen˘m mohutnou kytkou a po stranách fiálami. V˘Ïlabky vnitfiních obloukÛ vyplÀuje virtuóznû tesan˘ rostlinn˘ dekor. Autor portálu není znám, jemu blízké jsou oblouky náhrobku sankturienského biskupa Augustina Luciana z Mirandoly (zemfiel 1493) v T˘nském kostele, kde je doloÏen u náhrobního kamene Matûj Rejsek. Jako moÏného autora radniãního portálu pfiedpokládá Jifií Kuthan Matûje Rejska ãi Hanse Spiesse, zároveÀ pfiitom poukazuje na 22 jeho naprostou v˘jimeãnost. Podobnû mimofiádnou architektonickou úroveÀ má stylovû shodné sousední okno vlevo por tálu. Dûlí je kamenn˘ kfiíÏ nahofie s reliéfními znaky Starého Mûsta a âeského království, nad nimiÏ drÏí lvíãek královskou korunu a písmeno W. Ostûní okna s protínajícími pruty v rozích nahofie kryje brilantnû tesaná girlanda s drobn˘mi lidsk˘mi i zvífiecími figurkami, proloÏen˘mi vegetabilním dekorem. V této dobû byl také pfiebudován radniãní orloj, nanejv˘‰ pozoruhodnû po stránce astronomické i architektonické. Hodináfi Starého Mûsta Mistr Hanu‰ z RÛÏe star˘ orloj zdokonalil a pod planetáriem doplnil o kalendárium 23 s nov˘m hodináfisk˘m strojem. Po pfiebudování ukazoval hodiny, dny, mûsíce i roky a pohyb Slunce, Mûsíce i hvûzd kolem Zemû na základû tehdej‰ího geocentrického svûtového názoru. U astronomického ciferníku byl pfievzat kruh s parléfiovskou v˘zdobou v˘Ïlabku, také ostûní novû vzniklého kalendáfiního ciferníku bylo ozdobeno, a to osekan˘m vûtvovím a vin-

n˘mi listy. Cvikly kruhu doplÀují figurální a zvífiecí plastiky. Oba kruhy byly zasazeny mezi horizontálnû propojené svazkové pilífie se sloupky, konzolami, baldach˘nky a fiálami. Nad planetáriem je ve stfiedu fiímsy situována polopostava andûla, po jeho stranách jsou dvû okénka a nad andûlem dal‰í okénko, v nichÏ se kaÏdou hodinu objevují polopostavy apo‰tolÛ a Krista s na konci kokrhajícím kohoutem. Cel˘ orloj pfiekr yla pfiedsazená stfií‰ka. Na levé stranû zpfiístupnil orloj v patfie por tálek s prutov˘m ostûním a v nadpraÏí s fiímsou z kamenn˘ch proplétan˘ch vûtví. Vede k lávce, podpírané mohutnou konzolou s vûtvovím, listy, kvûty a dal‰í dekorací tesan˘mi v kameni. Pfii srovnání s jin˘mi evropsk˘mi orloji z doby gotické i renesanãní vynikne v˘jimeãnost staromûstského orloje po stránce vûdecké, technické, architektonické i umûlecké. Také Mik‰Ûv (pÛvodnû KfiíÏÛv) dÛm byl v dobû gotické upraven a zastfie‰en dvûma sedlov˘mi stfiechami. V roce 1510 pfiipojila obec k severní stranû v˘chodního kfiídla ViktorinÛv dÛm, kter˘ v patfie zpfiístupnil portál z obecní sínû, a umístila v nûm úfiad por ybného. V roce 1519 byl nad radniãní kaplí proveden nov˘ krov a v následujícím roce byla kaple vymalována. V roce 1510 obec zbofiila krámce pfii jihov˘chodním nároÏí radnice a nahradila je novostavbou se ‰esti krámky do námûstí a dvûma na stranû jiÏní, krytou terasou s balustrádou.

13

Obr. 12. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstská radnice – pozdnû gotick˘ vstupní portál a okno v jiÏním kfiídle. (Foto: Karel Kibic, 1985) Obr. 13. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstsk˘ orloj. (Foto: Karel Kibic, 2012)

mífie. Právem proto mluví Zdenûk Wirth o období renesanãním i barokním jako o epizodách 24 v jejím v˘voji. V roce 1519 spadlo pfiedloÏené dvouramenné schodi‰tû pfied druh˘m radním domem a tato událost podnítila úpravu jeho 1. patra. V místû pÛvodního vstupu do patra, ve stfiedu prÛãelí pod okny radní sínû, bylo kolem roku 1525 situováno velké renesanãní edikulové okno. Postranní kanelované pilastr y s pí‰Èalami a kompozitními hlavicemi podpírají vysoké kladí, jehoÏ vlys nese hrd˘ nápis PRAGA CAPVT REGNI. Edikula okna vrcholí kruhov˘m frontonem, v jehoÏ tympanonu je umístûn polep‰en˘ znak Starého Mûsta praÏského. Okno nespornû souvisí s okny tehdy pfiestavované Novomûstské radnice (v letech 1520–1526, pÛvodnû byla vy‰‰í) a Riedovskou královskou hutí. Obû postranní niÏ‰í edikulová okénka, vrcholící po stranách fiálami, vznikla k jeho roz‰ífiení v roce 1731. V roce 1538 získala obec ãást pozemku ve ·merhovû,

■ Poznámky 22 KUTHAN, J., cit. v pozn.. 1, s. 27–28.

Úpravy v renesanci a baroku Renesance byla ve v˘voji mûstské samosprávy i v˘stavby radnic dobou velkého rozvoje, ale u Staromûstské radnice se po rozsáhlé pozdnû gotické pfiestavbû projevila v omezené

23 HORSK¯, Zdenûk. PraÏsk˘ orloj. Praha : Panorama, 1988. ISBN 402-22-858. 24 WIRTH, Zdenûk. Stavební v˘voj Staromûstské radnice. Staromûstská radnice a její památky. Praha : DÛchody obce hlavního mûsta Prahy, 1938. Bez ISBN. S. 53.


207

ky a její stûny byly v roce 1631 novû vymalovány. V roce 1638 zavûsili Staromûst‰tí na trámy radní sínû fietûzy, jimiÏ zavírali veãer a v dobû nebezpeãí ulice. V roce 1652 se do vstupního por tálu pofiídila nová krásná barokní vrata. V roce 1659 se opravoval orloj i malby v nûm. Roku 1660 byl k radnici pfiipojen dÛm U Zlatého mûsíce, kter˘ stál uvnitfi radniãního bloku. V roce 1729 se opravovaly stfiechy radnice. Pfii v˘‰e zmínûném zámûru roz‰ífiení renesanãního okna v 1. patfie druhého radního domu si mûstská rada kladla podmínku, aby stará pa26 mátka zÛstala zachována. V roce 1739 byla v radní síni pofiízena nová rokoková kamna.

14

15

16

Obr. 14. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstská radnice s novogotick˘m v˘chodním kfiídlem, stav pfied rokem 1945. Národní památkov˘ ústav (Autor a datace neznámé) Obr. 15. Rekonstrukce v˘chodní prÛãelí Staromûstské radnice ve stavu z let 1848–1945. (Kresba: Karel Kibic) Obr. 16. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstská radnice s ark˘fiem kaple, pohled od v˘chodu. (Foto: Karel Kibic, 1990)

aby zde mohla b˘t zfiízena svûtnice porybného. V roce 1560 postavila obec pfied jiÏním prÛãelím radnice solnici. V roce 1579 byla vymalována obecní síÀ. V roce 1606 provedl kameník Martin ·mejdífi práce na kranclích radniãní vûÏe za odmûnu 20 kop mí‰eÀsk˘ch. V roce 1617 získala obec od purkmistra Jana Kyrchmajera z Rejchvic 1000 kop mí‰eÀsk˘ch a mû‰Èanka AlÏbûta Aletinová odkázala na obnovu radnice

208

100 kop mí‰eÀsk˘ch. Nejrozsáhlej‰í stavební akcí v dobû renesanãní byla nástavba patra nad obecní síní a radniãní kaplí, kterou Václav 25 Vojtí‰ek datuje do let 1614–1618. Nastavûné patro bylo provedeno zcela stfiídmû bez jak˘chkoliv slohov˘ch prvkÛ s opakováním vysoké sedlové stfiechy, jejíÏ hfieben dosahoval podokenní fiímsy horního podlaÏí vûÏe. Poãet oken druhého patra se na star ˘ch vyobrazeních neshoduje s poãtem oken obecní sínû, ale to mÛÏe b˘t zpÛsobeno chybou zákresu. Na severním okraji hfiebenu stfiechy byla malá zvoniãka. Radní prostory ozdobily latinské ver‰e M. Jana Kampana VodÀanského. V dlouhém sto‰edesátiletém období baroka nedo‰lo na Staromûstské radnici k Ïádn˘m podstatn˘m zmûnám, realizovaly se jen opravy a men‰í úpravy. V roce 1624 byla novû vysvûcena kaple ke cti Panny Marie, sv. Petra a sv. Pry‰-

Promûny radnice v 19. století Pro Staromûstskou radnici pfiinesly po roce 1780 zásadní zmûny josefinské reformy v tzv. regulaci magistrátÛ. Podle ní do‰lo ke zru‰ení mûstské samosprávy a k její náhradû magistráty, sloÏen˘mi z kvalifikovan˘ch úfiedníkÛ. Pfii reformû soudnictví se sledovalo zv˘‰ení nezávislosti a úrovnû soudcÛ. V roce 1786 byl vydán první díl obãanského zákoníku, roku 1787 vy‰el nov˘ trestní zákoník. NavrÏené úpravy se 27 také t˘kaly soudní ãinnosti mûstské správy. V Praze byl po zru‰ení samosprávy ãtyfi praÏsk˘ch mûst zfiízen jednotn˘ magistrát se tfiemi senáty a jmenovan˘m primátorem v ãele. Podobnû byla zru‰ena ãtyfii praÏská hejtmanství a vzniklo jednotné policejní fieditelství. Správní a soudní reformy mûly pro radnice praÏsk˘ch mûst tûÏké dÛsledky. Po zru‰ení samosprávy byly radnice na Novém Mûstû, Malé Stranû a Hradãanech pfiestavûny k jin˘m úãelÛm. Paradoxnû nejvíce byla postiÏena radnice Staromûstská, která si svou funkci podrÏela, kdyÏ v ní byl umístûn praÏsk˘ magistrát. Pro roz‰ífien˘ úfiední provoz radnice nepostaãovala, proto bylo její v˘chodní kfiídlo v letech 1784–1787 pfiestavûno. Stavitel Matûj Hummel strhl klenbu obecní sínû a její prostor pfiedûlil ve dvû podlaÏí. ZároveÀ byl dÛm porybného zv˘‰en o podlaÏí a v prÛãelí spojen jednotnou úpravou. Pfii úpravách se na radniãní vûÏi projevily trhliny. VûÏ opravoval v letech 1805–1807 Franti‰ek Heger, kter˘ pÛvodnû odsazené nároÏní vûÏiãky ochozu nahradil vysazen˘mi víÏkami, propojen˘mi nov˘m kamenn˘m ochozem. Pro roz‰ífien˘ úfiední provoz obec pfiikoupila k radnici sousední domy – v roce 1828 ãp. 938/I ·merhof a ãp. 937/I Zlatá koruna a v roce 1830 ãp. 24/I U Dvou div˘ch muÏÛ. V této podobû zachytil radniãní areál Antonín

■ Poznámky 25 VOJTÍ·EK, V., cit. v pozn. 9. S. 67. 26 TamtéÏ. S. 70. 27 KIBIC, K., Historické…, cit. v pozn. 1. S. 234.


Obr. 17a, b, c. Rekonstrukce pÛdorysu Staromûstské radnice s novogotickou pfiístavbou z let 1848–1945. 17a – pfiízemí; 17b – 1. patro; 17c – 2. patro.

Langweil na svém modelu Prahy kolem roku 1830. Úfiednímu provozu v‰ak radniãní areál nevyhovoval, a proto bylo v roce 1838 rozhodnuto o zbofiení celého v˘chodního kfiídla i domÛ k radnici pfiipojen˘ch a o jejich náhradû nov˘m kfiídlem. Demolice kfiídla a sousedních domÛ znamenala hrub˘ zásah do historické struktury Starého Mûsta a z dne‰ního pohledu i jednu z nejvût‰ích památkov˘ch ztrát v na‰ich dûjinách. Na novostavbu radnice vypracovali dva návrhy Josef Esch a Jan Schöbel. Oba do nich zaãleÀovali jenom vûÏ s kaplí, vedle kfiídla v˘chodního mûlo b˘t zbofieno i kfiídlo jiÏní. Návrhy dostal k posouzení dvorní stavební rada Petr Nobile, kter˘ je zamítl a sám vypracoval návrh radniãního prÛãelí do Staromûstského námûstí pfii vyuÏití Schöbelova dispoziãního fie‰ení. âtyfipodlaÏní v˘chodní kfiídlo Nobile pojal jako dvoupodlaÏní, se stfiedním tfiíos˘m rizalitem vrcholícím atikou s fiálami a se ‰irok˘mi lomen˘mi okny pfies dvû 28 patra. Rozsáhlá severní pfiístavba radnice, v˘‰kovû znaãnû pfievy‰ující vûÏní kapli, ale s nízk˘mi sedlov˘mi stfiechami, byla podle návrhu P. Nobileho realizována. Vzbudila velk˘ odpor vefiejnosti, protestovaly proti ní Spoleãnost vlasteneck˘ch pfiátel umûní a Spoleãnost vlasteneckého muzea pamûtním spisem zaslan˘m 13. bfiezna 1841 kabinetní kanceláfii císafie Ferdinanda. Protest vycházel zejména ze snahy zachránit jiÏní gotické kfiídlo radnice. JiÏ 18. bfiezna 1841 vydala kabinetní kanceláfi rozhodnutí o okamÏitém zastavení stavby. Ubourání v˘chodního kfiídla zpÛsobilo ohroÏení vûÏe, kterou bylo pfiednostnû nutné staticky zajistit. Pfiestavba námûstního prÛãelí byla 29 svûfiena architektu Pavlu Sprengerovi, stavební dozor Hefimanu Bergmannovi, kter ˘ fie‰ení je‰tû upravil. Sedmiosé hlavní prÛãelí P. Sprenger zmûnil ve ãtyfipodlaÏní, kde okna v dolních podlaÏích ukonãil lomenû, kdeÏto okna ve dvou horních podlaÏích dostala rovné nadpraÏí. Námûstní prÛãelí vrcholilo atikou s lomenû ukonãenou trpasliãí galerií. U jeho stfiedního rizalitu nahofie zv˘raznûného fiálami se nacházel tfiíos˘ portikus s lomen˘mi oblouky

17a

17b

■ Poznámky 28 Návrhy J. Esche, J. Schöbela a P. Nobileho jsou uvefiejnûny v publikaci Srdce mûsta. Historick˘, urbanistick˘ a archeologick˘ v˘voj Staromûstského námûstí a soutûÏe na pfiestavbu a dostavbu radnice 1899–1988. Praha : Útvar rozvoje hlavního mûsta Prahy, 2008. ISBN 978-80-254-2512-1. S. 163–165.

17c

29 LÍBAL, Dobroslav; MUK, J., cit. v pozn. 1. S. 423.


209

pfies dvû dolní patra, nahofie ukonãen˘ balkonem se stylov˘m zábradlím. PrÛãelí severního kfiídla do úzké uliãky proti Krennovu domu ãp. 936/I zÛstalo v podobû navrÏené P. Nobilem. Pfiestavba v˘chodního kfiídla byla dokonãena v roce 1847. Pro fasádu byl charakteristick˘ v˘razn˘ kontrast kamenn˘ch ãlánkÛ a ãervenû omítan˘ch ploch. Kromû námûstního a severního kfiídla vznikla tehdy je‰tû dvû kfiídla dvorní, v‰echna kfiídla byla dvoutraktová se ‰irok˘m traktem do vefiejn˘ch prostorÛ a chodbou do dvora. Pro nedostatek finanãních prostfiedkÛ a tehdej‰í napjatou politickou situaci v‰ak na‰tûstí nedo‰lo k plánované novostavbû jiÏního kfiídla. Ve druhé polovinû 19. století do‰lo ke stavebním úpravám jiÏního kfiídla. V roce 1853 bylo podle návrhu stavitele Jana Bûlského nahrazeno pozdnû gotické schodi‰tû nov˘m schodi‰tûm trojramenn˘m a dÛm VolflinÛv, druh˘ radní i Mik‰Ûv byly na dvorní stranû zkráceny. V roce 1855 se renesanãní mramorové ostûní vstupního portálu domu Mûstského úfiadu a intarzované dvefie z Malostranské radnice pfiemístily do 2. patra. Podstatn˘m dispoziãním zásahem v Mik‰ovû domû bylo zfiízení velké zasedací sínû v roce 1889, navrÏené architektem Antonínem Baumem. SíÀ Baum osvûtlil na hlavním prÛãelí dvûma velik˘mi trojdûlen˘mi okny s dvojit˘mi kamenn˘mi kfiíÏi, oba novogotické ‰títy od architekta Bernarda Gruebera nahradil ‰títy novorenesanãními. Zasedací síÀ pak v letech 19078–1910 secesnû upravil architekt Josef Chochol, architekt Jan Kotûra pak zde v roce 1911 zfiídil pracovnu primátora. Radnice a pokusy o její obnovu ve 20. století – úvaha nad budoucností námûstí Pfii asanaci b˘valého Ïidovského ghetta podle asanaãního zákona z roku 1893 byly v letech 1896–1899 zbofieny domy ãp. 930 – 935/I na severní stranû Staromûstského námûstí a pfii zámûru realizace ‰iroké Mikulá‰ské (pozdûji PafiíÏské) tfiídy do‰lo v roce 1901 k demolici velkého Krennova domu ãp. 936/I Po jeho odstranûní se ukázalo velmi nepfiíznivé rozevfiení námûstí v pohledu z Dlouhé tfiídy s tup˘m nároÏím radniãního bloku. Proto byla v roce 1901 vypsána architektonická soutûÏ na pfiestavbu a dostavbu radnice a do 2. svûtové války se realizovaly dal‰í tfii soutûÏe v letech 1903–1904, 1909 a 1938. Novogotické pojetí radniãní pfiístavby se na zaãátku 20. století obecnû nepfiijímalo, proto se v soutûÏních návrzích v roce 1909 vût‰inou nahrazovalo buì v historickém pojetí (vítûzn˘ návrh A. Wiehla), nebo v moderním podle v˘vojov˘ch tendencí nové architektury (návrh P. Janáka aj.). V soutûÏích z let 1909 a 1938 bylo do návrhu zahrnuto i fie‰ení nové severní strany námûstí.

210

V kvûtnu 1945 byla novogotická námûstní ãást poniãena a k nápravû byly postupnû vypsány dal‰í ãtyfii soutûÏe v letech 1946, 1963, 1966–1967 a 1987–1988. Tyto soutûÏe nicménû mûly zásadní závadu: v jejich podmínkách nebyl poÏadován pohled z Dlouhé tfiídy se vztahem radniãní novostavby k jiÏní stranû námûstí. Proto byly pfiedloÏeny i ocenûny návrhy s chybnou malou v˘‰í radniãní pfiístavby (napfi. vítûzn˘ návrh v soutûÏi v roce 1946 aj.). NávrhÛ byl v rÛzn˘ch soutûÏích podán rÛzn˘ poãet, v soutûÏi v roce 1901 tfiináct, nejvût‰í poãet byl v poslední soutûÏi v letech 1987–1988, a to 227. V ní byl odmûnûn také návrh Milana Pavlíka, Franti‰ka Ka‰iãky a Marie Pavlíkové, pfiedpokládající obnovu Staromûstské radnice i celého Staromûstského 30 námûstí v jejich historické podobû. 31 Realizované architektonické soutûÏe jednoznaãnû prokázaly, Ïe je dostavbu radnice nutné spojit s uváÏen˘m fie‰ením celého námûstí. Vylouãíme-li moÏnost, Ïe místo zÛstane nedostavûné, jsou teoreticky tfii moÏnosti – vypsat novou architektonickou soutûÏ, dostavût radnici a Staromûstské námûstí podle pÛvodního stavu (tedy s obnovou Krennova domu) ãi obnovit v pÛvodním stavu jen radnici a dokonãit západní stranu námûstí novou pfiístavbou s moÏností ãásteãného pohledového uplatnûní kostela sv. Mikulá‰e v jeho prostoru (tedy bez Krennova domu). V‰echny tfii varianty je v‰ak moÏné realizovat aÏ po provedení a podle v˘sledkÛ archeologického prÛzkumu, kter˘ by nemûl b˘t odkládán. Autor této stati se osobnû domnívá, Ïe po posouzení jednotliv˘ch návrhÛ ze v‰ech osmi soutûÏí se nabízí otázka, zda mÛÏe nové architektonické fie‰ení svou kvalitou pfiedãít hodnoty pÛvodní gotické radnice. U ní je tfieba vzít v úvahu nejen vnûj‰í stav, ale i klenutou obecní síÀ v interiéru, o které se Dobroslav Líbal vyjádfiil, Ïe její klenba „vymezovala prostor je32 dineãn˘ v ãeské stfiedovûké architektufie“. Autor tohoto pfiíspûvku sledoval v˘sledky jed33 notliv˘ch soutûÏí a do‰el k závûru, Ïe radniãní novostavba hodnotu pÛvodní radnice pfiedãít nemÛÏe. Domnívá se proto, Ïe pfii obnovû Staromûstské radnice by se mûlo pfiistoupit k metodû vûdecké rekonstrukce pÛvodní, tj. stfiedovûké radniãní budovy. V Praze k tomuto kroku existuje ãerstv˘ precedent, dostavba Malostranské radnice v Praze. Tu jsme v rámci pfiípravy podmínili ãtyfimi pfiedpoklady: a) jedná se o cennou historickou stavbu, pfiípadnû se v˘raznû uplatÀující urbanisticky; b) k rekonstrukci navrÏená partie je jen dílãí ãástí stavby, pars in toto, a to men‰í ãástí objektu – tedy pars minor in toto; c) pÛvodní stav k rekonstrukci navrhované ãásti je po zevrubném prÛzkumu nespornû zji‰tûn˘ a dokumentovan˘;

d) pro rekonstrukci je zaji‰tûna vysoce kvalitní projektová pfiíprava a stavební realiza34 ce. Promítnutí uveden˘ch principÛ u Staromûstské radnice by vypadalo následovnû: ad a) Staromûstská radnice v Praze je jedna z nejv˘znamnûj‰ích evropsk˘ch stfiedovûk˘ch radnic s v˘jimeãnou dispoziãní skladbou, zfiejmû podnícenou Karlem IV.; ad b) chybûjící prÛãelí v˘chodního kfiídla s obecní síní v patfie bezprostfiednû navazuje na zachované prÛãelí kaple, se zcela shodnou architekturou ãlenûnou sloupky s baldach˘ny a gotick˘mi okny; u obnovy interiéru obecní sínû je moÏné navázat na vyobrazení z roku 1536, podíl v˘kladu vyznívá ve prospûch nového pojetí – jako tomu bylo u interiéru Betlémské kaple; ad c) v rámci pÛdorysného rozvrhu radnice má chybûjící ãást jen mal˘ podíl – jen asi 10 % celku –, jistû v‰ak velmi v˘znamn˘; ad d) ãeská památková a restaurátorská praxe má vysokou úroveÀ a je schopna se s úkolem ãestnû vyrovnat. Pokud se jedná o fie‰ení v rámci 2. nebo 3. varianty, povaÏuje je autor této stati za stejnû vhodná. Autor je pfiesvûdãen, Ïe obnova v˘chodního kfiídla radnice s její obecní síní by podstatnû zv˘‰ila domácí i zahraniãní zájem o cel˘ areál Starého Mûsta. Podpofiila by jej také muzeální instalace vûnovaná Starému Mûstu i radnici a oddûlenû staromûstskému orloji pfii jeho porovnání s jin˘mi evropsk˘mi orloji. V kaÏdém pfiípadû platí, Ïe tak závaÏná stavba na tak v˘znamném místû si na‰i pozornost a citlivou obnovu zaslouÏí.

■ Poznámky 30 Milan Pavlík je‰tû spolu s Ivem Bíl˘m vypracoval nov˘ návrh generelu Staromûstské radnice, kter˘ publikoval in PAVLÍK, Milan. Obnova historické budovy Staromûstské radnice. Staletá Praha XXI. Praha : Orbis / PraÏské stfiedisko státní památkové péãe a ochrany pfiírody, 1991, s. 163–176. Bez ISBN. 31 / V‰echny soutûÏe byly pfiedstaveny v publikaci Srdce mûsta…, cit. v pozn. 28. 32 LÍBAL, D.; MUK, J. cit. v pozn. 1. S. 224. 33 Viz KIBIC, Karel. SoutûÏe na Staromûstskou radnici v letech 1901–1967. Architektura âSR. 1988, roã. 47, ã. 5, s. 6–14. Bez ISSN; KIBIC, Karel. Pováleãné soutûÏe na dostavbu Staromûstské radnice. Staletá Praha VIII. Praha : Orbis / PraÏské stfiedisko státní památkové péãe a ochrany pfiírody, 1971, s. 129–144. Bez ISBN. 34 KIBIC, Karel. K problematice obnovy hlavního prÛãelí Malostranské radnice v Praze. Zprávy památkové péãe. 2007, roã. 67, ã. 4, s. 290–300. ISSN 1210–5538.


P a m á t k o v é p fi í s t u p y n a v r c h o l u m o d e r n y : Tfi e t í s o u t û Ï na pfiestavbu Staromûstské radnice v roce 1909 Ladislav ZIKMUND-LENDER Pfiíspûvek se zamûfiuje na vítûzné projekty soutûÏe na pfiestavbu Staromûstské radnice, která probûhla v roce 1909. PfiestoÏe soutûÏ ve‰la do dûjin jako manifest modernistické architektury a známé jsou pfiedev‰ím projekty Josefa Goãára, pfiípadnû Pavla Janáka, v soutûÏi naopak vedly projekty, které bychom mohli oznaãit za památkovû kontextuální ãi dokonce historizující.

A N O TA C E :

Cílem studie je pojmenovat v˘jimeãnost soutûÏe na pfiestavbu a dostavbu Staromûstské radnice v roce 1909 a zaãlenit ji do souvislosti s pfiedchozími i následujícími soutûÏemi na totéÏ zadání. Text vychází z prÛzkumu hlavnû sekundární literatury, návrhy, korespondence, zápisy ani závûry se k soutûÏi v ucelené podobû fondu nedochovaly. Oproti dfiívûj‰í pozornosti, která se stoãila hlavnû k hodnocení jednotliv˘ch architektonick˘ch pfiístupÛ a ãasto stylovû inovativním fie‰ením, se budeme vûnovat hlavnû názorÛm architektÛ na to, jak vãlenit moderní novotvar do historického prostfiedí, tedy jejich památkov˘m pfiístupÛm a strategiím jednotliv˘ch soutûÏních projektÛ. Památkov˘ pfiístup je zde chápán jako ‰irok˘ proces, do nûjÏ vstupuje poznání stavební historie, zhodnocení v˘znamu, teoretick˘ kánon soudobé institucionalizované památkové péãe a z nûj vypl˘vající poÏadavky, ale pfiedev‰ím Ïivá, tvÛrãí, umûlecká a architektonická aktivita. Vyplynout by tak mûlo, jak si modernisté pfiedstavovali inkluzivní zahrnutí minulosti do svého projektu nové architektury a v tomto ohledu se mÛÏe právû soutûÏ v roce 1909 jevit jako jedineãná a inspirativní. Hlavní otázka pfiedkládané studie tedy zní, jak moderní architekti dokázali skloubit programov˘ pokrok modernismu s poÏadovan˘m památkov˘m pfiístupem a v ãem se to mÛÏe jevit plodné pro souãasnost a budoucnost otazníkÛ nad chybûjícím kfiídlem Staromûstské radnice. Staromûstská radnice v promûnách 20. století Obraz budovy Staromûstské radnice se ve 20. století znaãnû promûÀoval. Na jedné stranû máme odraz památky v historiografii a její zkoumání z pozic národního dûjepisectví a umûnovûdy a na stranû druhé samotn˘ druh˘ Ïivot stavebního celku v prÛbûhu 20. století, kter ˘ odráÏel rÛzné postoje rÛzn˘ch tvÛrãích i deskriptivních oborÛ vÛãi ní. Jako jeden z prvních ve 20. století vûnoval pozornost stavební historii a v˘znamu památky Zdenûk Wirth. Ten ve svém historickém exkurzu ke tfietí soutûÏi, publikovaném ve Stylu,

upozornil hlavnû na urbanistické propojení radnice s námûstím: „Není moÏno mluviti o ní 1 a nev‰ímati si r ynku, jemuÏ vládne dosud.“ O radniãních blocích hovofií jako o organismu a vyzdvihuje jeho mnohovrstevnatost. Wirth kritizoval rozrÛstání radniãních prostor v 19. století do v‰ech sousedících objektÛ, coÏ podle nûj nena‰lo odpovídající umûlecké fie‰ení. „Nová doba postupuje pod vlivem sv˘ch zdesateronásobnûl˘ch potfieb a úkolÛ je‰tû dále: chce zabrati je‰tû zbylé ãásti bloku stfiedovûkého a opanovati tak i ryneãek a okolí sv. Mikulá‰e kommunou. Je to vlastnû logické opakování pfiede‰lého v˘voje, ale zpÛsobuje stále vût‰í a sloÏitûj‰í problémy umûlecké, protoÏe bohuÏel na‰e doba nestojí jiÏ v tak upfiímném a Ïivelném pomûru k zam˘‰lené stavbû, jako doby 2 pfiedchozí.“ Z Wirthova textu mÛÏeme vyãíst, Ïe radikální vstup rozsáhlého novotvaru namísto historicky vrstveného organismu nûkolika blokÛ domÛ se mu i pfies jeho jinak velmi kladn˘ a otevfien˘ vztah k tuzemské moderní architektufie pfiíli‰ nezamlouval. Wir thovu nelibost dokládá i názor Klubu Za starou Prahu, kter˘ vznikl jako reakce na rychlé a nekontrolované zásahy v historickém jádru Prahy, ãásteãnû také v reakci na zbofiení Krenova domu v roce 1900. Vûstník Klubu, jehoÏ redakci se Wir th vûnoval, psal: „r. 1900 zbofieny 4 domy na Staromûstském nám., pád Krennova domu rozbíjí jeho 3 uzavfienost.“ WirthÛv památkáfisk˘ názor mûl vzhledem k jeho soubûÏnému pÛsobení ve Stylu i v Klubu uÏ v této dobû dominantní po4 stavení. Bylo to patrné zvlá‰tû v jeho pozdûj‰ím angaÏmá v soutûÏích v letech 1938 a 1946, kdy se zasazoval zároveÀ o zachování celistvosti námûstí a zachování jednotliv˘ch historick˘ch objektÛ navazujících na radnici. âásteãnû Wirthov˘m pfiiãinûním vy‰la poprvé v roce 1923 publikace Radnice staromûst5 ská v Praze: O jejím v˘znamu a památkách, na jejímÏ vydání se podílela Spoleãnost pfiátel staroÏitností a Klub Za starou Prahu a která popr vé pfiehlednû shrnovala a prezentovala historii památkového komplexu. Po vzniku

âeskoslovenské republiky se Staromûstská radnice stala jednou z památek tvofiících národní kulturní identitu nového ãeskoslovenského státu. To se potvrdilo i v pfiedveãer 2. svûtové války, kdy se v Clam-Gallasovû paláci od 26. 6. do 30. 9. 1938 konala v˘stava Staromûstská radnice a její památky, jejímÏ komisafiem byl Václav Vojtí‰ek. K v˘stavû vy‰lo nové vydání kníÏky Radnice staromûstská v Praze. Radnice byla prezentována jako „v˘raz snah i úsilí mûsta i na‰eho národa“. „Není na svûtû, s p˘chou to mÛÏeme fiíci, jiného mûsta, jehoÏ radnice by tak pfiedstavovala osudy národa ja6 ko Staromûstská radnice pfiedstavuje,“ psal v novû redigovaném textu Vojtí‰ek. Z pfiehledu publikací o radnici je zfiejmé, Ïe se stala památkou, do níÏ byly bûhem 20. století projektovány rÛzné v˘znamové a ideologické vrstvy. V 60. letech byla nadále jednou z nejv˘znamnûj‰ích památek národních dûjin, poté

■ Poznámky 1 WIRTH, Zdenûk. Staromûstská radnice. Styl. 1909, II., s. 33–35. Bez ISSN. S. 33. 2 Ibidem. 3 [b. a.]. Mimofiádní valná hromada na oslavu desetiletého trvání Klubu Za starou Prahu. Za starou Prahu: Vûstník Klubu Za starou Prahu. 1910, roã. 1, ã. 2, s. 14–15. Bez ISSN. S. 15. 4 Jak pfiipomíná Kristina Uhlíková, soubûÏné pÛsobení ZdeÀka Wir tha jako redaktora Stylu a v Klubu Za starou Prahu mûlo za následek, Ïe se stal aktivním konzultantem fiady vstupÛ do historického prostfiedí moderními architekty, s nimiÏ tak pfii‰el do tûsného kontaktu. Srov. UHLÍKOVÁ, Kristina. Zdenûk Wirth, první dvû Ïivotní etapy. Disertaãní práce (PhD.). Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav pro dûjiny umûní. Vedoucí práce: prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc. 26-6-2009. S. 38. 5 Wir th byl autorem kapitoly o stavebním v˘voji. Srov. VOJTÍ·EK, Václav a kol. Radnice staromûstská v Praze: o jejím v˘znamu a památkách. Praha : A. B. âern˘, 1923. Bez ISBN. 6 VOJTÍ·EK, Václav (ed.). Katalog v˘stavy Staromûstská radnice a její památky: 1338–1938. Praha: Obecní dÛchody, 1938. Bez ISBN. S. 12–13.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / I N M E D I A S R E S | L a d i s l a v Z I K M U N D - L E N D E R / P a m á t k o v é p fi í s t u p y n a v r c h o l u m o d e r n y : Tfi e t í s o u t û Ï n a p fi e s t a v b u Staromûstské radnice v roce 1909

211

1

2

Obr. 1. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Jan Kotûra, Stanislav Sucharda, kanceláfi primátora ve Staré radnici, 1907–1908. (Reprofoto: dobov˘ tisk, sbírka autora) Obr. 2. Josef Chochol, adaptace zasedací sínû ve Staromûstské radnici, pfied 1909. (Reprofoto z ãasopisu Styl: Ladislav Zikmund-Lender, 2015)

co se její pfiíbûh posílil o vybombardování a strÏení traktu Pietra Nobileho a Paula Sprengera z let 1838–1848, jenÏ byl za války centrem protifa‰istického odboje. Radnice ale novû získala i punc památky dûlnického revoluãního hnutí, kdy mûla b˘t „dûji‰tûm zápasu ãeského domácího obyvatelstva, jeÏ bylo prav˘m a pfiirozen˘m 7 dûdicem âeského království“. Pfies tento pochybn˘ konstrukt se tak udrÏela na pfiedních pfiíãkách zájmu památkové péãe a památkové ohledy tak zÛstaly pr vofiadé i ve v‰ech pováleãn˘ch soutûÏích. Vzhledem k v˘znamu, kter˘ mu pfiisuzovala tehdej‰í ideologie, ale pochopitelnû i pro své historické a umûlecké hodnoty byl komplex radnice v roce 1962 prohlá‰en 8 národní kulturní památkou. Od zásahÛ do Staromûstské radnice nebylo po celé 20. století moÏné oddûlit památkov˘ pfiístup – soudob˘ tvÛrãí názor, jak citlivû skloubit staré s nov˘m. Právû pfiíklad Staromûstské radnice a soutûÏe na její pfiestavbu a dostavbu nám demonstrují rÛzné paralelní názorové proudy a rÛzná paradigmatická i marginální pfiesvûdãení architektÛ v promûnách skoro celého 20. století. Pfiedcházející soutûÏe Pfii hledání programu doplnûní a pfiestavby Staromûstské radnice v celé pr vní polovinû 20. století (1901, 1904, 1909 a 1938) byl pochopitelnû prosazován vÏdy jin˘ názor vyvíjející se památkové péãe, av‰ak pokaÏdé mûlo do-

212

jít k ãásteãnému nebo úplnému zbourání Nobileho traktu, kter˘ byl zvlá‰È v prvních soutûÏích ztotoÏÀován s „nûmeck˘m Ïivlem“. V soutûÏích ‰lo nejen o pragmatické roz‰ífiení úfiedních prostor, ale také o prosazení ãím dál silnûj‰í emancipace ãeské identity. První soutûÏ na vût‰í pfiestavbu radniãního komplexu se konala v roce 9 1901, druhá v roce 1904. Obû Wirth povaÏoval za nezdafiené, psal, Ïe „nemûly v˘sledku 10 praktického“. Jedinou zásadní zmûnou v prÛbûhu pr vní soutûÏe bylo zbofiení barokního Krennova domu, coÏ se pozdûj‰í soutûÏe snaÏily napravit. Nová radniãní budova mûla b˘t 11 souãástí asanaãních plánÛ, kdy severní fronta námûstí byla vyfie‰ena Rudolfem KfiíÏeneck˘m a Osvaldem Polívkou. Zadáním bylo pouze úzce zamûfiené fie‰ení objektu namísto Nobileho traktu a traktu do dne‰ního námûstí Franze Kafky. Chybûl urbanistick˘ kontext i jasnû formulované poÏadavky památkové péãe. Návrhy první soutûÏe byly vesmûs historizující, komise nedoporuãila novobaroko jako vhodné vyjádfiení tuzemského architektonického typu radniãní budovy. První tfii místa obsadily návrhy Jana Vejrycha, Kamila Hilberta a Jana Kouly. Komentáfi Vejr ychova projektu vyzdvihl, Ïe bylo jeho „pfiední snahou, aby památky tyto 12 navenek nebyly znehodnoceny,“ interiér y v‰ak uzpÛsobil novému provozu a poÏadovanému „pohodlí“. Vyzdvihnut byl i Hilber tÛv projekt, kter˘ „vûnoval v první fiadû pozornost staré, historicky i umûlecky tak velmi cenné ãásti 13 radnice“. Vzniknout mûly dva bloky, jeden stávající, historick˘, druh˘ novû zaloÏen˘ smûrem k chrámu sv. Mikulá‰e na místû zbofieného Krennova domu. Pro v‰echny vítûzné návrhy se 14 stala urãující vladislavská gotika. Pozoruhodn˘m pfiíspûvkem byl návrh Bohumila Hübschmanna, sjednocující Nobileho trakt a trakt k chrámu sv. Mikulá‰e v syntézu novorenesan-

ce, novogotiky a secesního monumentalismu. Hübschmann se úãastnil i soutûÏí v roce 1909, reagoval na soutûÏ v roce 1938 a úãastnil se soutûÏe v roce 1946. Staromûstská radnice se 15 tak stala jedním z jeho celoÏivotních témat. Zadání druhé soutûÏe v roce 1904 bylo podstatnû uÏ‰í, poãítalo se s památkov˘m zachováním vût‰iny stávajících objektÛ, mûlo dojít hlavnû k v˘raznému roz‰ífiení Nobileho traktu. Do zadání soutûÏe jiÏ vstoupil Klub Za starou Prahu, kter ˘ o podobû a programu radnice 16 uspofiádal vefiejnou anketu. Vítûzn˘ byl projekt Antonína Cechnera, kter˘ se opût nesl ve 17 stylu vladislavské gotiky. Projekt Aloise Dlabaãe, kter˘ získal druhou cenu, navrhoval do-

■ Poznámky 7 [b. a.]. Staromûstská radnice. Vydání pr vní. Praha : STN, 1956. Bez ISBN. S. 1. 8 Srov. Usnesení vlády âSR ã. 251/62 ze dne 30. 3. 1962; http://monumnet.npu.cz, 9 Srov. [b. a.]. SoutûÏné návrhy na pfiestavbu a dostavbu radnice kr. hl. mûsta Prahy. Praha : Spolek architektÛ a inÏen˘rÛ, 1903. Bez ISBN. 10 [b. a.]. V˘tahy z prÛvodních zpráv k projektÛm. Styl. 1910, II., s. 35–64. Bez ISSN. S. 35. 11 SKALICKÁ, Eva (ed.). Srdce mûsta: Historick˘, urbanistick˘ a architektonick˘ v˘voj Staromûstského námûstí a soutûÏe na pfiestavbu a dostavbu radnice 1899–1988. Vyd. 1. Praha : Útvar rozvoje hlavního mûsta Prahy, 2008. 260 s. ISBN 978-80-254-2512-1. S. 167. 12 [b. a.]. SoutûÏné…, cit. v pozn. 9. S. 9–10. 13 Ibidem, s. 10. 14 SKALICKÁ, E., cit. v pozn. 11. S. 168–170. 15 V roce 1946 vydal dvoudílnou publikaci o radnici. Srov. HÜBSCHMANN, Bohumil; POCHE, Emanuel. Sto let staromûstského r ynku a radnice. Praha : V. Poláãek, 1946 [1. díl]; 1947 [2. díl]. Bez ISBN. 16 Srov. SKALICKÁ, E., cit. v pozn. 11. S. 175.


stavût v západní frontû námûstí naproti chrámu sv. Mikulá‰e vûÏ, symetrickou vÛãi stávající stfiedovûké vûÏi. Obû tyto soutûÏe se nesly v duchu historismÛ, nezanedbatelné ale byly diskuse o hledání odpovídajícího stylu pro tento stavební typ – zda zvolit neobarok, nebo novorenesanci – styl, kter˘ byl tehdej‰í pozitivistickou historiografií povaÏován za ryze národní 18 fenomén, zda volit vertikálnû, nebo horizontálnû ãlenûnou fasádu, jak fie‰it por tikus a hlavní vstup atd. Pozdûji v‰ak byly obû soutûÏe hodnoceny ja19 ko neuspokojivé a bez pouÏitelného v˘sled20 ku, patrnû právû pro nedostateãnû urbanisticky i památkovû komplexní zadání a také asi proto, Ïe v prvním desetiletí 20. století do‰lo ke generaãní i stylové promûnû, ke slovu se dostával na úãelu zaloÏen˘ modernismus prosazovan˘ Ïáky Otto Wagnera. Debaty o tom, jak˘ historismus pro monumentální stavební typ zvolit, pfiestávaly b˘t plodné. Interiér moderní úfiadovny Dokládají to dva realizované vstupy moderní architektury do organismu radnice. Mimo soutûÏe vznikly kolem roku 1909 dva interiérové návrhy pro Staromûstskou radnici, které mûly pfiedznamenat vÛli pfiemûnit radnici ve fungující, reprezentativní modernistickou stavbu. Mezi lety 1907–1909 pracoval Jan Kotûra se sochafiem Stanislavem Suchardou na interiéru primátor21 ské kanceláfie, kter˘ byl nakonec realizován. U Kotûry ‰lo o architektonickou úlohu, kterou jiÏ nûkolikrát fie‰il – v letech 1901–1903 navrhl radniãní reprezentativní salonky a jednací sínû v Okresním domû v Hradci Králové, v roce 1904 realizoval jednací síÀ radnice v Jindfiichovû Hradci. Srovnatelnou úlohou mohou b˘t i reprezentativní prostor y na radnici s fieditelnou muzea v Hradci Králové, vznikající souãasnû s praÏskou pracovnou primátora. Kotûra se ve v‰ech pfiípadech oprostil od rustikálního rejstfií22 ku a sáhl k vybavení spí‰e burÏoazního stylu, volil tmavû mofiené dfievo, tmavé ãalounûní, tmavé koÏené linkrusty a reprezentativní svítidla. Daniela Karasová naz˘vá tuto Kotûrovu po23 lohu historick˘m monumentalismem. Reprezentativní charakter mûla dotváfiet umûlecká a umûleckofiemeslná díla (sochy, fontány apod.) a v rÛzn˘ch technikách vyvedené znaky mûst. V pfiípadû primátorovy pracovny se jednalo o stélovité reliéfy Stanislava Suchardy, zpracovávající jeho jiÏ dfiíve uplatnûné motivy alegorií Prahy, Vltavy ad. Kotûra navrhl robustní, tmavû mofien˘ a lakovan˘ nábytek a erby mûsta ve vitráÏích oken. V truhláfiské v˘zdobû se objevilo táflování s ornamenty geometrické secese, jaké známe ze soudobé Kotûrovy vily Karla Mar24 ka v Holoubkovû na PlzeÀsku. Dal‰ím modernistick˘m vstupem do komplexu Staromûstské radnice byla novû navrÏe-

ná BroÏíkova síÀ od Josefa Chochola z roku 25 1909, publikovaná ve Stylu. Chochol v návrhu vycházel z kotûrovské moderny, pfiestoÏe 26 Kotûrov˘m Ïákem nikdy nebyl. Pro celou Chocholovu generaci se stala inspirativní realizace pavilonÛ na Jubilejní v˘stavû Obchodní a Ïivnostenské komory v roce 1908, která se i u tradicionalistÛ, jak˘mi byli Franti‰ek Roith nebo Bohumil Hübschmann, nesla v duchu geo27 metrické moderny. Pro Chochola se stalo v BroÏíkovû síni urãující je‰tû vût‰í zjednodu‰ení ornamentální sloÏky a vyuÏití v interiéru kontrastu ãern˘ch a bíl˘ch ploch a linií, jako to známe z tvorby Josefa Hoffmanna. PÛvodní návrh oproti realizaci poãítal s pfiiznanou konstrukcí betonov˘ch nosn˘ch pfiíhrad stropu, ãlenící prostor na men‰í pole. Stejn˘ princip známe z Hoffmannova sanatoria v Purkersdorfu, zopakovan˘ Kotûrou ve vestibulech muzea v Hradci Králové. Nakonec zÛstal strop ploch˘, patrnû tento industriální prvek nebyl seznán jako vhodn˘ pro tak reprezentativní úlohu. Jak je vidût, nejaktuálnûj‰í, modernistická architektura do komplexu Staromûstské radnice kolem let 1908–1909 aktivnû vstupovala. Asketická moderna se tak vedle historismÛ stala legitimním nositelem v˘znamu památky. To se zajímavû odrazilo v urãité mnohosti pfiístupÛ v rámci následující soutûÏe na pfiestavbu radnice v roce 1909. V této dobû totiÏ do‰lo k pozoruhodné situaci, kdy historismus je‰tû nebyl zdiskreditován a marginalizován a principy „nového umûní“, jak je pfiedloÏil Jan 28 Kotûra po svém pfiíchodu do Prahy, se zároveÀ je‰tû neprosadily jako kánon. Docházelo tak k pfiirozenému a ãasto Ïivelnému mísení, názorov˘m oscilacím, ale také pragmatick˘m ústupkÛm mezi rÛzn˘mi pfiístupy. Na jedné stranû spektra stál zapoãat˘ ambiciózní modernistick˘ program, na stranû druhé ale snahy architektÛ o vût‰í ãi men‰í integraci historismÛ, klasicismÛ a tradicionalismÛ do sv˘ch 29 návrhÛ.

které je‰tû v roce 1910 bylo znaãnû rÛznoro31 dé“. Bylo jasné, Ïe i pro architekty, i pro památkovou péãi byly puristické pfiístupy jiÏ zcela 32 pfiekonané. Projekt modernismu mûl ale b˘t natolik univerzální, aby dokázal bez problémÛ budovat nejen nové ãtvrti mûst a pfietvofiit ven-

Moderní historismy v soutûÏi 1909 PfiestoÏe byly pozdûj‰í historií architektur y diskutovány hlavnû provokativní soutûÏní pro30 jekty Josefa Goãára a Pavla Janáka, v˘stup soutûÏe byl jin˘ V architektonick˘ch soutûÏích této doby architekti mladé generace hledali zpÛsob autonomního vyjádfiení modernistické my‰lenky. Zji‰Èovali, jak do sv˘ch vizí integrovat historismy –„sur vivaly“ a tradicionalismy –„revivaly“ minulosti, jak dále pracovat s modernou produkovanou o nûco star‰í generací (hlavnû Kotûrou, jehoÏ chtûli na jedné stranû následovat, ale cítíme u nich i snahy se vÛãi nûmu vymezit) a jak pracovat s nov˘mi impulzy. Jak pí‰e Marie Bene‰ová, „byly to pfiedev‰ím v˘znamné soutûÏe, v nichÏ bylo moÏno konfrontovat názor y na pojetí [modernismu],

1900, roã. IV., ã. 4. S. 189–195. Bez ISBN.

■ Poznámky 17 TamtéÏ. S. 176. 18 K tomu srov. VYBÍRAL, Jindfiich. Národ, identita a styl. Konstruování národní identity na pfiíkladu ãeské architektury 19. století. In HNÍDKOVÁ, Vendula; VYBÍRAL, Jindfiich. Národní styl. Kultura a politika. Praha : V·UP, 2013. ISBN 978-80-86863-62-7. S. 17–45; zvl. s. 34–42. 19 Hlavnû z dÛvodu uÏívání historizujících forem, srov. CHOUTKA, Václav; VÁVRA, Jindfiich. Staromûstská radnice. 1. vydání. Praha : Spor tovní a turistické nakladatelství, 1961. Bez ISBN. S. 24. 20 Srov. WIRTH, Z., cit. v pozn. 1. S. 35. 21 Srov. ·LAPETA, Vladimír (ed.). Jan Kotûra: 1871–1923: zakladatel moderní ãeské architektur y. Praha : Obecní dÛm; KANT, 2001. ISBN 80-86217-46-9. S. 383; Archiv architektury a stavitelství NTM, fond ã. 21 Jan Kotûra, poloÏka 69. 22 Podle Jeana Baudrillarda jsou v architektufie barvy jako ãerná nebo bílá barvami dÛstojnosti a morality a zemité interiéry tmav˘ch materiálÛ doménou burÏoazie. Srov. BAUDRILLARD, Jean. The system of objects. London : Verso, 2005. 224 s. Edice Radical thinkers. ISBN 1-84467-053-8. S. 31. 23 KARASOVÁ, Daniela. Nábytek a interiér. In ·LAPETA, V. (ed.), cit. v pozn. 21, s. 279–293, cit s. 290. 24 K tomu srov. BÁLINTOVÁ, Katefiina; KREUZZIEGEROVÁ, Radmila; ·VÁCHA, Rostislav. Jan Kotûra – Markova vila. 1. vyd. Praha : Markova vila, 2003. ISBN 80-239-2014-6. 25 Viz Styl. 1910, roã. II. Bez ISSN. S. 151. 26 Chochol studoval na praÏské technice a pozdûji byl pfiím˘m Ïákem Otto Wagnera. 27 Srov. PENCÁK, Marcel. Hradeck˘ architekt: Vladimír Fultner ve spleti ãeské moderny. 1. vyd. Brno : Barrister & Principal, 2013. ISBN 978-80-87474-87-7. S. 32; ·LAPETA, V., cit. v pozn. 18. S. 168–169. 28 Srov. KOTùRA, Jan. O novém umûní. Volné smûr y.

29 K tomu srov. VYBÍRAL, Jindfiich. Uniformität der modernen Welt versus Genius loci: Friedrich Ohmann versus Otto Wagner im Weltbewerk. Umûní. 2015, roã. 63, ã. 1–2, s. 55–65. ISSN 0049-5123 30 V dûjinách architektur y 19. a 20. století od Marie Bene‰ové byly publikovány a popisovány právû tyto dva. BENE·OVÁ, Marie. âeská architektura v promûnách dvou století: 1780–1980. 1. Praha : SPN, 1984. Bez ISBN. S. 264 (JanákÛv projekt) a s. 268 (GoãárÛv projekt). Samostatnû byly projekty hodnoceny v monografiích architektÛ. 31 TamtéÏ. S. 255. 32 K tomu srov. pozoruhodn˘ pfiíspûvek ve vûstníku Za starou Prahu. GUTH, Karel. Pfiíspûvek k dûjinám purismu. Za starou Prahu. Vûstník Klubu Za starou Prahu. 1912, roã. 3, ã. 10, s. 74–75. Bez ISSN.


213

3

5

Obr. 3. Antonín Wiehl, ocenûn˘ soutûÏní návrh na pfiestavbu Staromûstské radnice, 1908. (Reprofoto: archiv Institutu plánování a rozvoje, MHMP, 2015) Obr. 4. Theodor Petfiík, ocenûn˘ soutûÏní návrh na pfiestavbu Staromûstské radnice, 1908. (Reprofoto: archiv Institutu plánování a rozvoje, MHMP, 2015) Obr. 5. Bohumil Hübschmann (Hyp‰man), soutûÏní návrh na pfiestavbu Staromûstské radnice, 1908. (Reprofoto: archiv Institutu plánování a rozvoje, MHMP, 2015)

4

kov, ale vstoupit také do historick˘ch center metropolí. Modernismus tak mûl mít ve wagneriánském i loosovském pojetí vÛãi minulosti 33 evoluãní charakter. Jindfiich Vybíral dokonce pí‰e: „Modernita mûla b˘t vytvofiena cestou velké historické syntézy. Tento pfiístup tehdy málokdo povaÏoval za netvÛrãí nebo nepÛvod34 ní.“ Podle Rostislava ·váchy rozpoznáme inkluzi historismÛ, klasicismÛ a tradicionalismÛ i v nejradikálnûj‰í tvorbû generace prvních Kotûrov˘ch ÏákÛ. ·vácha psal, Ïe u návrhÛ Janáka, Goãára a dal‰ích „lze vÏdy vycítit jisté spfiíznûní s nûkter ˘mi stavebními styly minu35 losti“. Tuto tezi je‰tû zpfiesÀuje Martin Horáãek, kdyÏ pí‰e, Ïe „u Janáka s barokem, u Hofmana s gotikou, u Goãára s biedermeie36 rem“. Je jisté, Ïe dávka klasicismu byla ni37 ternû blízká samotné kotûrovské modernû a biedermeier se jako intenzivní inspiraãní zdroj prosadil uÏ na samém zaãátku stfiedoevropské moderny ve Vídni, kdyÏ jej propagoval 38 Josef August Lux. S pr vky klasicismu i biedermeieru se na rozdíl od sv˘ch souputníkÛ Goãár nerozlouãil ani ve svém pfiíspûvku k ar39 chitektonickému kubismu. Volbu rÛzn˘ch

214

„survivalÛ“ a „revivalÛ“ pro moderní dotvofiení historického prostfiedí, které wirthovské pojetí památkové péãe umoÏÀovalo, ukázaly ve stejné dobû návrhy na dostavbu Braunova domu na MÛstku – Goãár sáhl ke konformitû vÛãi klasicismu, Janák dokonce k nástavbû s arká40 dov˘m prÛãelím. Ideální pfiíleÏitostí, kdy mladí architekti mohli pracovat s mísením, proplétáním nového a starého, byla právû soutûÏ na pfiestavbu Staromûstské radnice v roce 1909. V této

v architektufie 20. a 21. století. Brno : Barrister & Principal ve spolupráci s Vysok˘m uãením technick˘m v Brnû – nakl. VUTIUM, 2013. ISBN 978-80-7485-002-8. S. 227. 37 Klasicismus Kotûra uÏíval pfiedev‰ím v pfiípadû zakázek pro Ïidovskou klientelu. Srov. ZIKMUND-LENDER, Ladislav. Dílo zrající v tichu: Vrcholná tvorba Jana Kotûr y 1908–1914. Diplomová práce (Mgr.). Filozofická fakulta Masar ykovy univerzity v Brnû, Semináfi dûjin umûní. Vedoucí práce prof. PhDr. Jifií Kroupa, CSc. 11-6-2014. S. 62–69. 38 OECHSLIN, Werner. Otto Wagner, Adolf Loos, and the Road to Modern Architecture. Cambridge : Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0521623469.

■ Poznámky

S. 21–24; VYBÍRAL, J., cit. v pozn. 33. S. 214–215.

33 OECHSLIN, Werner. Stilhülse und Kern. Otto Wagner,

39 Ke klasicismÛm v Goãárovû modernû srov. ·VÁCHA,

Adolf Loos und der evolutionäre Weg zur modernen Archi-

Rostislav. Josef Goãár: klasika a moderna. V˘tvarná kul-

tektur. Zürich : gta Verlag, 1994. ISBN 978-3-85676-

tura. 1985, roã. 9, ã. 4, s. 63–64. Bez ISBN.

-060-1. S. 29.

40 Zatímco Vlastislav Hofman pfii‰el s projektem odváÏnû

34 VYBÍRAL, Jindfiich. Leopold Bauer – heretik moderní ar-

kubistick˘m. K tomu srov. BEâKOVÁ, Katefiina. Architekti

chitektury. Praha : Academia; V·UP, 2015. ISBN 978-80-

jako ochránci památek? Îádn˘ problém! Pohled do histo-

-200-2417-6. S. 84.

rie Klubu Za starou Prahu. Vûstník Klubu Za starou Prahu.

35 ·VÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Pro-

2003, ã. 3; dostupné on-line na http://stary-web.zasta-

mûny praÏské architektury první poloviny dvacátého stole-

rouprahu.cz/ruzne/ochranci.htm; k Hofmanovû projektu

tí. Praha : Odeon, 1985. Bez ISBN. S. 109.

srov. LUKE·, Zdenûk. První kubistick˘ projekt. Umûní a fie-

36 HORÁâEK, Martin. Za krásnûj‰í svût: tradicionalismus

mesla. 1988, ã. 3. Bez ISBN. S. 11–12.


v pofiadí tfietí soutûÏi ale nakonec zvítûzil projekt tehdy tfiia‰edesátiletého Antonína Wie41 hla. Z porotcÛ proti nûmu hlasovali pouze historik Jaroslav Goll, dosazen˘ Klubem Za starou Prahu, a pochopitelnû také Jan Kotûra, 42 vyslan˘ do komise spolkem Mánes. PfiestoÏe uÏ Zdenûk Wirth rozpoznal ve Wiehlovû tvorbû kolem roku 1904 obrat k barokním formám 43 blízk˘m Friedrichu Ohmannovi, nesl se radniãní soutûÏní návrh v duchu renesanãní syntézy, Wirthem oznaãené za moderní renesanci. Wiehl coby aktivní památkáfi a nûkdej‰í konzer vátor Centrální komise patrnû nemohl na sklonku Ïivota pfiijít s jin˘m neÏ historizují44 cím a konzer vativním fie‰ením. Wiehlovo vítûzství mÛÏeme s trochou nadsázky oznaãit za poslední svobodn˘ triumf historismu. Druhou cenou byl ocenûn pozoruhodn˘ projekt mladého architekta Theodora Petfiíka, kter˘ tak na sebe popr vé upozornil. Petfiík si vytyãil následující cíle – chtûl vyfie‰it komunikaãní vztahy kolem radnice a námûstí, napojení na tfiídy smûfiující do námûstí, podfiídit se existujícím pohledov˘m a komunikaãním osám a vytvofiit dÛstojn˘ prostor pfied chrámem sv. Mikulá‰e. Jako návrh Bohumila Hübschmanna (viz dále) i Petfiík docílil monumentalizujícího rázu konkávním prohnutím prÛãelí do námûstí. A stejnû jako Janák ãlení Petfiík ve svém pojetí fasádu do námûstí nûkolika rizality; stfiedov˘, pfiev˘‰en˘ umístil do osy T˘nského chrámu. Na Petfiíkovû návrhu je nejpropracovanûj‰í právû souvztaÏnost s rÛzn˘mi jiÏ existujícími body a osami. Kulturní historik Mar tin Zubík, autor prÛvodce po Petfiíkov˘ch dílech, návrh hodnotí následovnû: „Podstatou úspûchu Petfiíkova fie‰ení je práce s prostorem celého námûstí a vztahem mezi 45 novostavbou a dochovan˘m okolím.“ Tfietí cenou byl ovûnãen návrh Bohumila Hübschmanna, kter˘ se zúãastnil soutûÏe uÏ v roce 1901 s návrhem velmi poplatn˘m soudob˘m dílÛm renesanãnû-barokní syntézy jeho 46 uãitele Friedricha Ohmanna. V soutûÏi o necelou dekádu pozdûji Hübschmann pfii‰el s monumentalizujícím, konkávnû prohnut˘m prÛãelím do Staromûstského námûstí, vymezen˘m dvûma nároÏními pylony. PrÛãelí r ytmizovala arkáda v parteru a vysok˘ pilastrov˘ fiád. Hübschmann psal, Ïe svÛj návrh vidí jako „architektonicky samostatn˘ celek, nad své okolí vynikající hmotovû, stylovû, ãlenûním, odli‰nou a pfiece vãlenûnou, pÛdorys námûstí ovládající dominantu. […] Námûstí formy nepravidelné […], rozházené nov˘mi stavbami a zbofiením Krenova domu, má b˘ti shrnuto, formálnû uce47 leno hemicyklem velké loggie“ . Pozoruhodné je v pfiípadû Hübschmanna sledovat promûnu jeho názoru v pozdûj‰ích návrzích. V roce 1939 vypracoval návrh mimo 48 soutûÏ, jeÏ probûhla o rok dfiíve, a zúãastnil se i po válce soutûÏe v roce 1946 se sv˘m sy-

nem a architektem O. Topinkou. V hodnocení tohoto pováleãného návrhu stálo, Ïe „prÛãelí 49 je fie‰eno s historizující reminiscencí“, coÏ bylo v této dobû hodnocení negativní. HübschmannÛv návrh z roku 1909 ve stylu moderního monumentalismu tvofiil stylovû stejnou skupinu s návrhy Aloise Dryáka, jenÏ navrhoval hmotové obnovení Krenova domu vybíhajícím kfiídlem, a Antonína Engela. Fasáda do námûstí v Engelovû návrhu byla rovnûÏ upnuta mezi dva pylony a navíc ji zdobila rezidua secesní a antikizující ornamentiky tam, kde si Hübschmann uÏ vystaãil se zcela abstraktní, geometrizovanou formou. Engel si byl dobfie vûdom obtíÏnosti nalezení vhodného v˘razového prostfiedku. Psal, Ïe se architekt nikdy neubrání „vlivu grandiósních dispozic fiím50 sk˘ch“, které v‰ak nebylo moÏné patfiiãnû skloubit s dan˘m historick˘m prostfiedím. Motiv lodÏie, posazené na arkádovém podloubí, pouÏil i návrh Jaroslava Vondráka. Vondrák rozãlenil fasádu deseti okenními v˘klenky ve stylu bay-windows sahajícími pfies tfii patra, ãímÏ dosáhl honosného, velkomûstského rázu (vertikalita byla chápána jako kosmopolitní prvek), ale zároveÀ velk˘mi sklenûn˘mi plochami dospûl i k aktuálnosti svého návrhu. Jak 51 psal, ‰lo mu pfiedev‰ím o jednoduchost. V jeho návrhu se v‰ak patrnû nejvíce ze v‰ech projevila absence ohledu na poÏadavek napojení fasády i hmot na stfiedovûkou zástavbu. Inspirativní v‰ak byla Vondrákova snaha vytvofiit uprostfied komplexu monumentální dvoranu, která mûla slouÏit velk˘m shromáÏdûním, a symetrickou, polouzavfienou piazzetu pfied chrámem sv Mikulá‰e. Pozoruhodnou zvlá‰tností dal‰ího projektu od Otakara Novotného bylo, Ïe chtûl zachovat historick˘ vstup do komplexu z Malého námûstí jako hlavní. Absence portálu na hlavním prÛãelí do námûstí mu umoÏnila jej pojmout v horizontální kompozici, v kontrastu s vertikálou stfiedo52 vûké vûÏe, jak psal. Exteriér byl poplatn˘ kotûrovskému konstruktivismu, pouÏitém napfi. na prÛãelí Palmové zahrady v Hradci Králové nebo na nerealizovaném projektu ZáloÏního úvûrního ústavu tamtéÏ, s ústupkov˘mi lizénami, geometrick˘mi rámci, drobn˘mi reliéfními poli a obloukov˘mi vik˘fii. PfiibliÏnû v místech Krennova domu vystupoval rizalit se slavnostním sálem. Piazzeta pfied chrámem sv. Mikulá‰e nebyla na rozdíl od Vondrákovy koncepce pfiíli‰ jasná a umístûná v ose s chrámem. Návrh Pavla Janáka je spolu s Goãárov˘m asi nejpublikovanûj‰ím soutûÏním projektem – Rostislav ·vácha je vnímal jako symptomatické pro tuto tfietí soutûÏ. Hovofií o nich jako 53 o „Goãárovû pyramidû a Janákovû lodÏii“. Naopak Marie Bene‰ová jej hodnotila jako projekt, v nûmÏ mûl Janák moÏnost se od sv˘ch generaãních souputníkÛ odli‰it. Pí‰e:

„Vroucí vztah k minulosti Prahy i obûtavá úãast na záchranû praÏsk˘ch památek vedla Janáka pfii fie‰ení radniãního souboru do té míry, Ïe se snaÏil vytvofiit prostor analogick˘ situaci, kdy existoval je‰tû KrennÛv dÛm. Vytvofiil tak pÛdor ysnû velmi racionální, pfiehledn˘ a uzavfien˘ soubor budov, rozloÏen˘ od radniãní vûÏe aÏ ke kostelu sv. Mikulá‰e a zabírající ãást severní strany Staromûstského námûstí. Architektura v˘razné horizontální tendence je sjednocena motivem arkád loubí v pohledu z námûstí i z Kaprovy ulice. Aãkoli navázal na historickou skuteãnost, pfiece nezÛstal nic dluÏen své dobû: vyrovnal mûfiítkem obû a vyzdvihl nové v proporci celkového ãlenûní i detailu fiímsy. Dosáhl tak pfii vyústûní do PafiíÏské 54 tfiídy soudobé monumentality.“ Janák tak podle ní dokázal nejvûrohodnûji a nejpfiirozenûji skloubit nové a staré, moderní a monumentální. Ve svém projektu pfii‰el s podobn˘m

■ Poznámky 41 Srov. Architektonick˘ obzor. 1909, roã. VIII., s. 46; 51–52; srov. téÏ [b. a.]. V˘tahy…, cit. v pozn. 10. 42 Srov. KUBÍâEK, Alois. V˘voj architektonického fie‰ení radnice a Staromûstského námûstí. Architektura âSR. 1962, s. 242–243. Bez ISSN. 43 WIRTH, Zdenûk. Antonín Wiehl a ãeská renesance. Praha : Jan ·tenc, 1921. Bez ISBN. S. 19. Ke stylovému posunu ve Wiehlovû tvorbû srov. pfiedev‰ím VLâEK, Pavel. Antonín Wiehl na cestû od rané renesance k baroku. In Kol. aut. Antonín Wiehl. Sborník pfiíspûvkÛ pfiednesen˘ch na konferenci pofiádané ke 100. v˘roãí úmrtí v˘znamného ãeského architekta v Plasích 23. záfií 2010. Plasy : Mûsto Plasy, 2010. ISBN 978-80-254-9141-6. S. 19–25. 44 K Wiehlovû památkové ãinnosti srov. BUKAâOVÁ, Irena. Antonín Wiehl, architekt a památkáfi. TamtéÏ. S. 7–10. 45 ZUBÍK, Martin. Slavné stavby Theodora Petfiíka. Praha : Foibos Books, 2014. ISBN 978-80-87073-73-5. S. 16–17. 46 Napfi. muzeum v Reichenbergu nebo návrh muzea v Liberci, srov. VYBÍRAL, Jindfiich. Friedrich Ohmann: Objev baroku a poãátky moderní architektury v âechách. Praha : Vysoká ‰kola umûleckoprÛmyslová, 2013. ISBN 978-80-86863-72-6. S. 75–78; 193–201. 47 [b. a.]. V˘tahy…, cit. v pozn. 10. S. 36. 48 SKALICKÁ, E., cit. v pozn. 11. S. 194. 49 [b. a.]. Staromûstská radnice v Praze: SoutûÏ 1946: Zpráva o prÛbûhu a v˘sledku vefiejné neanonymní soutûÏe na vypracování náãr tkÛ na úpravu Staromûstského námûstí a radnice 1946. Praha : Ústfiední národní v˘bor hlavního mûsta Prahy, 1946. Bez ISBN. S. 11. 50 [b. a.]. V˘tahy…, cit. v pozn. 10. S. 36 51 TamtéÏ. 52 Srov. TamtéÏ. S. 37. 53 ·VÁCHA, Rostislav. Poznámky k úãelu uvaÏované novostavby radniãní budovy. Umûní. 1988, ã. 5. S. 422–426. ISSN 0049-5123. S. 425. 54 BENE·OVÁ, Marie. Pavel Janák. Praha : Nakl. ãs. v˘tvarn˘ch umûlcÛ, 1959. Edice Nové prameny; sv. 25. Bez ISBN. S. 9.


215

6

7

fie‰ením jako Petfiík, arkáda nesoucí lodÏii je v‰ak skoro dominantním v˘tvarn˘m pr vkem. JanákÛv návrh mûl b˘t sice „monumentální, [ale zároveÀ] úãelnou ubifikací mûstské admi55 nistrativy a reprezentace“. Janákovo prÛãelí do námûstí mûlo b˘t v˘raznû horizontální – architekt si dokonce stûÏoval, Ïe sousedící stfiedovûká vûÏ je pfiíli‰ nízká pro dosaÏení vhodn˘ch proporcí. Stfiedem vedl vystupující, v˘razn˘ rizalit, fasádu uzavfiel mohutnou stupÀovitou attikovou fiímsou. Stfiet plochosti prÛãelí s plastick˘m tvofiením jako by ilustroval JanákÛv text oti‰tûn˘ ve stejném ãísle Stylu jako obsáhlá zpráva o radniãní soutûÏi, nazva56 n˘ Od moderní architektur y k architektufie. Janák kritizoval plo‰nost prÛãelí moderní architektury ve jménu oãi‰tûní a moralizace a pfiedpovídal „plastické uskuteãnûní architektonic57 k˘ch pfiedstav“. Prostor se mûl realizovat 58 protváfiením ploch. Jak Janák psal, prÛãelí radnice „ponechává základ ploch˘ [bez v‰í ãlenící struktur y] a vyvinuje mohutnû plastick˘ 59 stfiední rizalit“. Janák se zde v‰emi prvky fasády uch˘lil k aktualizaci typu toskánského paláce, hledaje „vy‰‰í duch architektur y“, a ve 60 wagneriánské tradici nezavrhl klasické vzory. Na námûstí se i Janák ve své tvorbû pozdûji vrátil. V letech 1919–1920 se zab˘val dopravní regulací, v roce 1940 navrhl nov˘ vesti61 bul radnice ve stfiedovûké ãásti. Vyfiazen˘ návrh Nejvût‰í vá‰nû zaznamenal jistû projekt Go62 ãárÛv, jenÏ byl nakonec ze soutûÏe vyfiazen. GoãárÛv projekt nejenÏe se vymykal z rÛzn˘ch památkovû konformních pfiístupÛ, architekt gesto svého projektu nadfiadil nad dodrÏení stavebního programu, kter˘ byl souãástí zadání. Goãár pojal návrh jako nov˘ „landmark“, kter˘ mûl nahradit dfiívûj‰í pfievahu sakrálních dominant evropsk˘ch metropolí. Jifií ·evãík v nûm vidí pfiedobraz nové katedrály i babylonského 63 zikkuratu. Rostislav ·vácha jej pfiesvûdãivû zaãlenil do ozvukÛ futurismu v tuzemské archi-

216

64

tektufie. Pozoruhodné je Goãárovo pfiiblíÏení konstruktivistick˘m kofienÛm sovûtské monumentální moderny, kdy do‰lo k „postavení symbolické formy do vedoucí role celého kon65 ceptu“. Jeden z mála pokusÛ osvûtlit nepfiijetí Goãárova návrhu nabízí Zdenûk Luke‰ v Goãárovû monografii z roku 2010. Podle nûj se jedná o wagneriánskou kompozici a „mlad˘ projektant vzal pravdûpodobnû zadané téma 66 pfiíli‰ váÏnû“. Pro wagnerovskou modernu byl v‰ak pfiíznaãn˘ dÛraz na uváÏlivou volbu mûfiítka a podfiízení se klasick˘m proporcím. Daleko pfiesvûdãivûj‰í je interpretace Marie Bene‰ové. Podle ní Goãárova tvorba v této dobû vykazovala vnitfiní zápasy, jejichÏ dÛsledkem byla schopnost vypofiádat se s historick˘m prostfiedím pouze v drobn˘ch úlohách. „Zcela subjektivní názor tvofiícího architekta úplnû pfiekonal 67 objektivní skuteãnost,“ pí‰e Bene‰ová. Pokud konzervativní urbanista Camillo Sitte fiíkal, Ïe moderní architektura nemá monumen68 tálních forem, mohl naráÏet právû na tyto zpupné subjektivní vize rezignující na jakékoli památkové ohledy. Na stranû druhé jde ale o zajímav˘ pfiíspûvek ilustrující ony vnitfiní rozpory Goãárova díla i jeho pokusy o kritické formy, které se snaÏily o redukci ornamentu a od69 poutání se od sloupového fiádu. Na GoãárÛv utopick˘ projekt navázal v soutûÏi v roce 1946 návrh Jifiího ·tursy, av‰ak v mnohem umûfienûj‰í a jasnûj‰í formû. Porota tuto snahu rozpoznala – „vûdomû navazuje na ideu 70 architekta Jos. Goãára ze soutûÏe v r. 1909“ – a hodnotila ·tursÛv návrh kladnû jako velmi soustfiedûn˘. Pokud tfietí soutûÏ na pfiestavbu Staromûstské radnice nûco ukazuje, jde pfiedev‰ím o tehdy mnohohlas˘ kánon moderní architektur y. Projekt moderního hnutí byl diskutován souãasnû s jeho realizací, na rozdíl tfieba od projektu baroka, kter ˘ byl retrospektivní, jak 71 upozorÀuje Werner Oechslin. KaÏd˘ návrh autorÛ mlad‰í generace tak vedle stylov˘ch otázek a otázek typologick˘ch pfiedstavuje au-

Obr. 6. Otakar Novotn˘, soutûÏní návrh na pfiestavbu Staromûstské radnice, 1908. (Reprofoto z ãasopisu Styl: Ladislav Zikmund-Lender, 2015) Obr. 7. Jaroslav Vondrák, soutûÏní návrh na pfiestavbu Staromûstské radnice, 1908. (Reprofoto: archiv Institutu plánování a rozvoje, MHMP, 2015)

■ Poznámky 55 [b. a.]. V˘tahy…, cit. v pozn. 10. S. 39. 56 JANÁK, Pavel. Od moderní architektury k architektufie. Styl. 1910, roã. 2., s. 105–109. Bez ISSN. 57 TamtéÏ. S. 109. 58 JANÁK, Pavel. Obnova prÛãelí. Umûleck˘ mûsíãník. 1913, roã. 2., ã. 3, s. 85–93. Bez ISSN. S. 93. 59 [b. a.]. V˘tahy…, cit. v pozn. 10. S. 40. 60 JANÁK, Pavel. Architektura: hmota ãi duch? Styl. 1924–1925, roã. 5. (10.), ã. 10, s. 170–174. Bez ISSN. 61 KIESLING, Norbert. Pavel Janák. ¤evnice : Arbor vitae, 2011. ISBN 978-80-87164-38-9. S. 158 a 161 62 Srov. SKALICKÁ, E., cit. v pozn. 11. S. 180–181. 63 Srov. ·EVâÍK, Jifií; ·EVâÍKOVÁ, Jana. Simulovan˘ pfiíbûh. Umûní. 1988, roã. 36, ã. 5, s. 445–449. ISSN 0049-5123. 64 Srov. ·VÁCHA, Rostislav. K futuristick˘m motivÛm v ãeské architektufie. Umûní. 1997, roã. 45, ã. 3–4, s. 332–333. ISSN 0049-5123. 65 KHAN-MAGOMEDOV, Selim Omarovich. Pioneers of Soviet Architecture: The Search for New Solutions in the 1920s and 1930s. Minneapolis : University of Minnesota, 1987. ISBN 9780847807444. S. 76. Futuristická forma zikkuratu vãetnû odkazÛ ke stfiedovûk˘m aluzím se stala blízkou pro architektonické typy Nikolaje Ivanoviãe Istselenova, Ivana Fomina ad. v sovûtské architektufie kolem roku 1920. 66 LUKE·, Zdenûk et al. Josef Goãár. Praha : Titanic, 2010. ISBN 978-80-86652-44-3. S. 31. 67 BENE·OVÁ, Marie. Josef Goãár. Edice Nové prameny; Sv. 12. Praha : Nakladatelství ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ, 1958. Bez ISBN. S. 9. 68 Srov. VYBÍRAL, J., cit. v pozn. 33. S. 88. 69 K pojmu srov. TamtéÏ. 70 [b. a.]. Staromûstská…, cit. v pozn. 49. S. 12. 71 OECHSLIN, W., cit. v pozn. 38. S. 10.


8a

Obr. 8a, b. Josef Goãár, vyfiazen˘ soutûÏní návrh na pfiestavbu Staromûstské radnice, 1908; 8a – pfiíãn˘ fiez, 8b – pÛdorys. (Reprofoto: archiv Institutu plánování a rozvoje, MHMP, 2015)

tonomní pfiíspûvek k v˘‰e nastínûnému problému vstupu moderny do historického prostfiedí. Vylouãíme-li vyloÏenû historizující WiehlÛv projekt, snaÏili se modernisté o památkov˘ pfiístup, charakterizovan˘ aÈ uÏ tvÛrãí aktualizací historizujícího monumentalismu (Hübschmann, Engel, Dr yák), pokusem o konstruktivistick˘ monumentalismus (Goãár) ãi moderním klasicismem a neobiedermeierem (Petfiík, Vondrák, Novotn˘, Janák). Minulost zde ale nacházela uplatnûní v imanentních stylov˘ch formách, ãímÏ se zásadnû li‰ila od soutûÏí pozdûj‰ích, které byly vÛãi historickému prostfiedí stylovû více ãi ménû kontrastní. Památkové pfiístupy v dal‰ích soutûÏích 72 Dal‰í soutûÏ probûhla aÏ v roce 1938. V památkov˘ch pfiístupech tvÛrãí architektur y mezitím nastal v˘razn˘ posun. Architekti v ãele s Ladislavem Machonûm, jedním z nejproteÏovanûj‰ích meziváleãn˘ch památkov˘ch archi73 tektÛ s ‰irok˘m rejstfiíkem pfiístupÛ, projektovali vÛãi památkám v kontrastních, pozdnû funkcionalistick˘ch formách, ale se zachová74 ním novogotického Nobileho kfiídla. Jejich památkov˘ pfiístup spoãíval hlavnû v harmonickém sladûní kubick˘ch hmot novotvaru vÛãi historick˘m vztahÛm místa, hledání aktualizací historismÛ, tradicionalismÛ a klasicismÛ uÏ nebylo na pofiadu dne. Pouze t˘m Aloise Mezer y, ocenûn˘ druhou cenou, se snaÏil prÛãelí dotvofiit novotvarem stylovû konformním k novogotick˘m formám. V roce 1946 probûhly dvû v˘znamné architektonické soutûÏe: soutûÏ na Národní shromáÏdûní na Letné a dal‰í soutûÏ na dostavbu 75 Staromûstské radnice. Stavební program byl v dÛsledku zniãení Nobileho traktu na konci války o dost odli‰n˘ neÏ u pfiedváleãné soutû-

Ïe. Radnice mûla b˘t materializací znovuobjevené národní identity. Pavel Janák vysvûtloval dotvofiení radnice souãasn˘mi formami a nikoli rekonstrukcí novogotické Nobileho architektury tím, Ïe radnice podle nûj byla místem „vítûzství 76 ãeského Ïivota nad nûmeck˘m Ïivlem“. Novogotika tak byla chápána jako reziduum germánské kultury. Historizující projekty, jako byl návrh Josefa Barka a A. Nového ãi Bohumila Hyp‰mana, nebyly vyhovující. Negativnû bylo hodnoceno i vãlenûní torzovitû dochované lodÏie Nobile77 ho traktu. Pfiesto v‰ak mûl b˘t celkov˘ pfiístup pfiedev‰ím památkov˘. Janák si uvûdomoval, Ïe „Staromûstské námûstí není vûc komunikaãní. 78 Je to památka!“ V nov˘ch pováleãn˘ch pomûrech v‰ak mûla b˘t radnice také „soustfiedûním 79 a symbolem vlády lidu“. Pr vní místo nebylo obsazeno. Stejnû jako následující soutûÏ v roce 1963 mûla i tato spí‰e variantní, studijní charakter, jak psal Old80 fiich Star ˘. Památkové aspekty soutûÏních projektÛ hodnotil v komisi pfiedev‰ím Zdenûk Wirth, ale i Bohumír Kozák, dlouholet˘ ãinovník Klubu Za starou Prahu. Druhou cenu získal Franti‰ek M. âern˘, tfietí ceny projekty Antonína âerného, Václava Hilského, Adolfa Ben‰e a t˘mu ve sloÏení Richard Podzemn˘, Antonín 81 Tenzer a Adolf Ben‰. Franti‰ek âern˘ docílil monumentálního charakteru obloÏením fasády pískovcem, dal‰í projekty vynikaly ver tikálnû 82 r ytmicky a symetricky ãlenûn˘m prÛãelím. Wirth s nelibostí nesl, Ïe nûkteré projekty navrhovaly bofiit památkovû chránûné objekty, napfi. dÛm U Zelené Ïáby v projektech Antonína Engela ãi Jindfiicha Kriseho, coÏ byl dÛvod k jejich vyfiazení. Dominantou projektu Ladislava Machonû a Augusty Müllerové byl reliéfním pásem zdoben˘ rizalit, jejÏ MachoÀ navrhoval tfieba v projektu dostavby muzea v Hradci Králové a kter˘ 83 porotu pfiíli‰ nezaujal. Ocenûní se nedoãkal ani projekt Otakara Novotného. Porota mu vyt˘kala „pfiistavûní hlavního kfiídla k historickému traktu“ a fakt, Ïe „autor pfiemûÀuje archi-

8b

tekturu radniãní kaple a vûÏe v souvislosti se 84 sv˘m v˘tvarn˘m fie‰ením“.

■ Poznámky 72 Pováleãn˘m soutûÏím se vûnovala studie KIBIC, Karel. Pováleãné soutûÏe na dostavbu Staromûstské radnice. Staletá Praha. 1977, roã. 8, s. 129–144. ISSN 0231-6056. 73 K MachoÀovû památkové architektufie nejnovûji srov. ZIKMUND-LENDER, Ladislav. Stavût a usmûrÀovat: vstup Ladislava Machonû do historického prostfiedí ve 20.–40. letech v kontextu dobového diskurzu památkové péãe. In OPATRNÁ, Marie; NOVÁ, Magdaléna. Vidût – sly‰et – ãíst – rozumût. Sborník pfiíspûvkÛ mezinárodní konference studentÛ doktorsk˘ch studijních programÛ. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, 2015. ISBN pfii korekturách. S. 231–237. 74 Srov. SKALICKÁ, E., cit. v pozn. 11, s. 194–195. 75 K tomu srov. [b. a.]. Poznámky k soutûÏi na budovu Národního shromáÏdûní. Architektura âSR. 1947, ã. 7, s. 197–208. Bez ISSN. 76 JANÁK, Pavel. Staromûstské námûstí a radnice. Architektura âSR. 1947, ã. 1, s. 48–50. Bez ISSN. S. 49. 77 Jednalo se o projekt Arno‰ta Vokálka, ale i Bohumila Hyp‰mana. Srov. [b. a.]. Staromûstská…, cit. v pozn. 49. S. 11. 78 JANÁK, P., cit. v pozn. 76. S. 48. 79 STAR¯, Oldfiich. Vefiejná soutûÏ na Staromûstskou radnici. Architektura âSR. 1947, ã. 1, s. 37–47. Bez ISSN. S. 38. Pozoruhodnou poznámkou v anonymním textu v Architektufie âSR byla následující vûta: „Zvlá‰tû odsouzeníhodné je zneuÏívání jména a práce Jana Kotûry z dÛvodÛ osobních.“ Je moÏné, Ïe nûktefií nûkdej‰í Kotûrovi Ïáci se snaÏili odkazy na svého uãitele získat v soutûÏi nûjaké v˘hody. Srov. [b. a.]. Staromûstská radnice. Architektura âSR. 1947, ã. 1, s. 30. Bez ISSN. 80 STAR¯, Oldfiich. SoutûÏ na ideové a architektonické fie‰ení prostoru Staromûstského námûstí. Architektura âSSR. 1964, ã. 7, s. 475–477. Bez ISSN. 81 [b. a.]. Staromûstská…, cit. v pozn. 49. S. 10–11. 82 TamtéÏ. S. 10. 83 TamtéÏ. S. 18. 84 TamtéÏ. S. 25.


217

SoutûÏ mûla nûkolik závûrÛ. Ovûfiila, Ïe posun Husova pomníku není Ïádoucí, kladnû byly hodnoceny pokusy o obnovu hmoty Krennova domu a zjistila, Ïe je Ïádoucí doplnûní radnice na západní stûnû námûstí a úprava severní fronty námûstí, která „poru‰uje v˘tvarnou rov85 nováhu a jednotu celku“. SoutûÏ v roce 1963 mûla spí‰e studijní charakter, s realizací se nepoãítalo. Jak psal Oldfiich Star ˘, bylo „na rozdíl od pfiedcházejících soutûÏí […] v této Ïádáno pfiedev‰ím dotvofiení námûstí a nikoliv jen rozsáhlá administrativní 86 budova radnice“. Poprvé se zde setkáváme s otevfien˘m „napodobováním historick˘ch architektonick˘ch forem (pfiíklad Ivo Loos, Jindfiich Malátek, Eva Kmentová a Olbram Zoubek 87 nebo Jan âejka)“. SoutûÏ z let 1966–1967 mûla naopak za úkol fie‰it jen radniãní budovu. Porota vybrala k rozpracování návrh Ladislava Vrátníka a Jaroslava ·usty. Poslední soutûÏ probûhla v roce 1987 a jejím v˘sledkem pro souãasnou situaci bylo definitivní odcizení památkov˘ch pfiístupÛ a soudobé tvorby, tedy principÛ, které v soutûÏi v roce 1909 pÛsobily pospolu. V roce 1987 stály na jedné stranû projekty, které mûly pfiedstavovat to nejaktuálnûj‰í, co tuzemská situace konce 80. let nabízela, na stranû druhé památkové návrhy navrhující pfiísnou historickou rekonstrukci a anastylózu. Hodnocení soutûÏe bylo vûnováno samostatné ãíslo ãasopisu Umûní, kde byly oti‰tûny texty s podobnû ambivalentním vyznûním. Rostislav ·vácha uÏ na konci normalizace citoval pfiesvûdãení amerického teoretika a architekta Kevina Lynche, Ïáka Fraka Lloyda Wrighta, Ïe lépe se novotvar projektuje tam, kde jsou nûjaké histo88 rické vazby. ·vácha poÏadoval abstraktní dotvofiení prázdného prostoru. Jan Muk kritizoval snahy vrátit se k pfiedasanaãnímu stavu, coÏ by bylo zcela „v intencích odsuzovaného historis89 mu“. ManÏelé ·evãíkovi vyzdvihli u návrhu t˘mu Aleny ·rámkové, Vladimíra Krátkého, Ladislava Lábuse a Josefa Pleskota redukci kla90 sického palácového typu. Tito kritici poÏadovali vyjádfiení stavebního programu aktuálními formálními prostfiedky. Naproti tomu stojí text Franti‰ka Ka‰iãky, Marie a Milana Pavlíkov˘ch, kter˘ byl apologií jejich vlastního pfiístupu. Ti se doÏadovali historické rekonstrukce a anastyló91 zy. Názor obracení se k historick˘m formám zastával je‰tû soutûÏní návrh Michala Brixe, kter˘ je spí‰e romanticky náznakov˘, ãi Václava Aldy a Pavla Kolíbala. „Málokomu se podafiilo navrhnout v souãasné situaci pevn˘ a jednoduch˘ dÛm na toto exponované místo. DÛm ve smyslu silného gesta, klasického postoje architektur y, která má dost sebevûdomí a pfiitom 92 zdrÏenlivou umûfienost,“ psal Jifií ·evãík. UÏ tehdy bylo jasné, Ïe i osmá, poslední soutûÏ skonãila nezdarem.

218

Souãasné i památkové âtvrté aÏ osmé soutûÏi jsem vûnoval pozornost proto, Ïe dobfie ilustruje rozchod toho, co bylo povaÏováno za souãasné, a toho, co bylo povaÏováno za památkové. Tfietí soutûÏ v roce 1909 to naopak svébytnû propojovala v kaÏdém návrhu, snad kromû vítûzného, kter ˘ byl sv˘m fie‰ením poplatn˘ spí‰ první a druhé soutûÏi. Vítûzství Wiehlova návrhu mohlo vyjadfiovat konzervatismus poroty (tedy zastaralost názorÛ na to, co je souãasné, nikoli na to, co je památkové), ãásteãnû asi i snahu ocenit tehdy uÏ zcela hluchého a nemocného velikána tuzemské 93 architektury. V pfiípadû ostatních projektÛ byla synergie klasicismÛ, historismÛ, tradicionalismÛ ãi romantismÛ a vizí zcela nov˘ch v rané modernû nejen souãástí tvÛrãí strategie a modernistického projektu, umoÏÀovala zároveÀ i tvÛrãí vstup novotvaru do historického prostfiedí dle názorÛ vûdecké památkové péãe. V textu Nové smûry v památkové péãi, kter˘ publikoval Alois Riegl ãtyfii roky pfied tfietí soutûÏí v roce 1909, kritizuje dva tehdej‰í názory – Georga Gottfrieda Dehia a Bodo Ebhardta. Pr vní zakládá památkovou péãi na biologicky determinovaném nacionalismu, druh˘ poÏaduje doplÀování památek v duchu purismu. Oba pfiístupy Riegl dÛkladnû popfiel a ve své argumentaci rozvinul svou vizi moderní památkové péãe. „Národní cítûní,“ pí‰e Riegl, „jako základ památkové hodnoty nemá co do ãinûní ani s oblastí historického, ani kritického my‰lení.“ V druhém pfiípadû odmítá „zprostfiedkovat slátaniny v podobû restaurovan˘ch hradÛ 94 a kostelÛ“. Oba tyto Rieglovy závûr y byly zhmotnûny progresivními návrhy v soutûÏi v roce 1909: architekti napfiíã názorov˘m spektrem a navzdor y velmi rozliãn˘m pfiedstavám o moderní radnici dokázali aÏ na Wiehla odhlédnout od hledání nacionálnû determinovaného stylu i od památkového purismu, nepracovali ale s programov˘m kontrastem nového a starého jako pozdûj‰í soutûÏe. Pfii pfiípadném doplÀování Staromûstské radnice v budoucnosti musíme mít na pamûti totéÏ. Je tfieba odhlédnout od nacionalistick˘ch emocí, musíme vytvofiit racionální stavební program, kter˘ ale nebude fie‰ení svazovat, jak tomu bylo v pfiípadû zvlá‰tû pováleãn˘ch soutûÏí, a pfiedev‰ím musíme tr vat na hledání souãasn˘ch, dostateãnû abstraktních prostfiedkÛ, jak psal ·vácha v komentáfii k soutûÏi poslední. Pfiedev‰ím vytvofiení souãasného a funkãního programu pfiípadné dostavby se ukázalo jako klíãové pro bu95 doucí úvahy o dostavbû radnice. KdyÏ v roce 1912 proslovil Max Dvofiák svou jedinou pfiedná‰ku o souãasné architektufie Poslední renesance, pobízel soudobé moderní architekty k aktualizaci klasick˘ch proporcí, 96 k hledání dal‰í, poslední renesance. AniÏ bychom památkové architekty nabádali k nové-

mu historismu – na souãasnou architekturu musíme vytrvale klást poÏadavek „souãasnosti“ – mÛÏeme se i dnes ptát vlastnû na totéÏ – jaké je aktuální fie‰ení úlohy v˘znamné vefiejné stavby, navíc vhodné pro historické prostfiedí? Je moÏné najít odpovídající souãasnou monumentální a památkovû konformní architektonickou formu a pfiitom si nezadat s historismem nebo obecnû nevkusem? Podíváme-li se do historie osmi soutûÏí na pfiestavbu ãi dostavbu Staromûstské radnice, je to právû ta v roce 1909, která nám mÛÏe b˘t pfii úvahách o doplnûní západní fronty námûstí novostavbou návodem. Nikdo nemÛÏe chtít, abychom se vraceli o sto ‰estnáct let zpût, inspirativní ale mohou b˘t pfiedev‰ím spoleãná fieã památkáfiÛ, architektÛ a zadavatelÛ (politikÛ), synergie komplexnosti zadání a moÏnosti umûlecky svobodného fie‰ení, synergie památkovû citlivého a zároveÀ soudobého jazyka, ale hlavnû schopnost klást vûcné otázky, coÏ architekti a exponenti památková péãe spoleãnû dokázali. 85 TamtéÏ. S. 29. 86 STAR¯, O., cit. v pozn. 82. S. 475. 87 SKALICKÁ, E., cit. v pozn. 11. S. 215–216. 88 ·VÁCHA, R., cit. v pozn. 53. S. 422. 89 MUK, Jan. Historismus v architektufie Staromûstského námûstí. Umûní. 1988, roã. 36, ã. 5, s. 406–409. ISSN 0049-5123. S. 406. 90 ·EVâÍK, J.; ·EVâÍKOVÁ, J., cit. v pozn. 65. S. 445. O poznání kritiãtûj‰í byl Jifií ·evãík v ãlánku ·EVâÍK, Jifií. Dostavba Staromûstské radnice v Praze. Umûní a fiemesla. 1988, ã. 2, s, 56–63. ISSN 0139-5815. Psal zde, Ïe „rekonstruovat pÛvodní stav stejnû jako druhá krajnost , rezignovat na jakoukoli stavbu, je mylné“. S. 63. 91 PAVLÍK, Milan; PAVLÍKOVÁ, Marie; KA·IâKA, Franti‰ek. MoÏnost dotváfiení Staromûstského námûstí metodou rekonstrukce, anastylózy a doplnûní novotvarem. Umûní. 1988, roã. 36, ã. 5, s. 467–473. ISSN 0049-5123. 92 ·EVâÍK, J., cit. v pozn. 92. S. 62–63. 93 Jindfiich Vybíral WiehlÛv vítûzn˘ návrh hodnotí jako silnû anachronick˘. Srov. VYBÍRAL, Jindfiich. Contest of Ideas or Conflict of Interests? Architectural Competitions in Prague around 1900. Centropa: A journal of central European architecture and related ar ts. 2005, roã. 5, ã. 2, s. 104–113. ISSN 1532-5563. S. 106. 94 RIEGL, Alois. Moderní památková péãe. Praha : Národní památkov˘ ústav, ústfiední pracovi‰tû, 2003. ISBN 8086234-34-7. S. 97–99. 95 Srov. pfiepis diskuse na http://beau.wgz.cz/rubriky/ besedy-revue-beau/2-o-dostavbe-staromestske a http:// beau.wgz.cz/rubriky/besedy-revue-beau/3-o-soutezi-nadostavbu-radnice 96 Srov. VON AURENHAMMER, Hans H. Max Dvofiák und die Moderne Architektur: Bemerkungen zum Vortrag ‚Die letzte Renaissance‘ (1912). Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte. 1997, roã. 50, s. 23–40. ISSN 0083-9981.


Mariánsk˘ sloup a jeho námûstí (poznámky o smyslu a místû) Vít VLNAS âlánek se vûnuje historii vzniku a zániku mariánského sloupu na Staromûstském námûstí. Nesoustfiedí se ale pouze na konkrétní historické události a na umûleckohistorické hodnocení zniãené památky – pozornost vûnuje pfiedev‰ím interpretacím, diskusím a sporÛm, které provázely dvû a pÛl století její existence.

A N O TA C E :

„V samém stfiedu kfiesÈanstva, to jest na praÏ1 ském námûstí,“ jak se praví v textu univerzitní teze Jana Bedfiicha z Vald‰tejna z roku 1661, byl v roce 1650 vztyãen první mariánsk˘ sloup v zemích Koruny ãeské, umûlecky jeden z nejhodnotnûj‰ích – a bezesporu také nejkontroverznûj‰í. Politická intence stála u jeho zrodu od poãátku ruku v ruce s náboÏenskou vírou – a politická intence jej po staletích také zniãila. Forum Marianum âtvrt˘ mariánsk˘ sloup Evropy (pfiedcházely mu jen statue v ¤ímû z roku 1614, v Mnichovû z roku 1638 a ve Vídni z roku 1647) fundoval staromûstsk˘ magistrát z podnûtu císafie a krále Ferdinanda III. jako v˘raz vdûãnosti nad ubránûním pravobfieÏních praÏsk˘ch mûst proti ‰védskému útoku v posledních mûsících tfiicetileté války. Pomoc Panny Marie obrán2 cÛm dosvûdãují dobové relace a pfiipomínají ji 3 i ikonografické zdroje. Nûkdej‰í ãlen akademické legie Jan Norbert Zatoãil z Levenburku (1625–1691), autor známého spisu o obranû Prahy, vyjádfiil v‰eobecné pfiesvûdãení katolick˘ch PraÏanÛ, kdyÏ spojil vztyãení sloupu s vírou, Ïe „jest Nejsvûtûj‰í Trojice svatá na pfiímluvy a orodování pfieblahoslavené Rodiãky boÏí Panny Marie mûsta tato praÏská od toho tûÏkého a nebezpeãného obleÏení ‰védského milos4 tivû vysvoboditi ráãila“. Funkci mariánského sloupu v rámci reprezentaãní strategie nositelÛ rekatolizace lze pochopit pouze na pozadí událostí, jejichÏ dûji‰tûm se stalo Staromûstské námûstí bûhem první poloviny 17. století. V prÛbûhu tfiicetileté války zaÏilo nûkolik vefiejn˘ch poprav. Ne‰lo jen o známou exekuci vÛdcÛ stavovského povstání v roce 1621, ale tfieba i o vykonání hrdelních rozsudkÛ nad Vald‰tejnov˘mi vojáky – dezertéry z bitvy u Lützenu (1633), pfiípadnû nad katolick˘m faráfiem Vavfiincem NiÏbursk˘m, kter˘ prodával evangelíkÛm 5 zpovûdní lístky (1631). Staromûstské námûstí se jakoÏto nejdÛleÏitûj‰í vefiejn˘ prostor Prahy stalo místem, na nûmÏ státní moc okázale manifestovala svou autoritu. PÏitom dlouho zÛstávalo historicky spojeno s ãeskou reformací: Staromûstská radnice ztûlesÀovala v pohusit-

1

■ Poznámky 1 K rytinû Melchiora Küsela podle Karla ·kréty na univerzitní tezi Jana Bedfiicha z Vald‰tejna srov. P. Z. [ZELENKOVÁ, Petra]. Heslo. In VLNAS, Vít (ed.). Sláva barokní âechie. Umûní, kultura a spoleãnost 17. a 18. století. Praha / Lito-

Obr. 1. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), pohled na podnoÏ mariánského sloupu na Staromûstském námûstí, fotografie Franti‰ka Dvofiáka z roku 1902. Archiv hl. m. Prahy, sbírka fotografií, sign. II 169. (Reprofoto: Archiv hl. m. Prahy, 2015)

my‰l : Paseka, 2001, s. 257, ã. k. I/7.5. ISBN 80-7035-263-9. (Zde star‰í bibliografie). 2 Srov. zejm. ZATOâIL Z LEVENBURKU, Jan Norbert. Leto-

reformace v âechách. Praha : NLN, 2008. ISBN 978-80-

a Denopis celého královského Starého i Nového mûst

-7106-942-3. S. 292).

PraÏsk˘ch léta Pánû 1648 patnácte nedûl, dnem i nocí tr-

3 Pfiedev‰ím obraz Jana Antonína Stevense ze Steinfelsu

vajícího obleÏení ·védského, Praha 1685, pfietisk Praha :

Sv. Václav jako obránce Prahy proti ·védÛm v roce 1648

Emil ·olc, 1914 (=Knihovna kuriosit, sv. 6). Bez ISBN.

na nûkdej‰ím oltáfii staromûstského sladovnického cechu

S. 77: „Po kterémÏto hlavním a nebezpeãném ‰turmu […]

v T˘nském chrámu, fundovaném v roce 1664. Viz ·V

také zajatí toho veãera zprávu dávali, Ïe jsou toho dne ran-

[VÁCHA, ·tûpán]. Heslo. In STOLÁROVÁ, Lenka; VLNAS,

ním jitrem osobu Ïenskou krásné postavy, ne oni sami i jich

Vít (eds.). Karel ·kréta 1610–1674. Doba a dílo. Praha :

kamarádi vidûli, která v povûtfií nad obleÏen˘mi se vzná‰ela

Národní galerie v Praze, 2010, s. 472–473, ã. k. XI.8.

a plá‰tûm sv˘m je pfiikr˘vala a pfiiodívala.“ Obdobnû knûz

ISBN 978-80-7035-458-2.

Florio Cremona referuje arcibiskupu Harrachovi o ·védech,

4 ZATOâIL Z LEVENBURKU, J. N., cit. v pozn. 2. S. 95.

ktefií dosvûdãovali, jak „jedna ãarodûjnice v modrém plá‰-

5 Srov. KOMENSK¯, Jan Amos. Historie o tûÏk˘ch proti-

ti chytala na‰e letící granáty do rukou a házela je zpût pro-

venstvích církve ãeské (ed. Franti‰ek Michálek Bar to‰).

ti nám“ (cit. CATALANO, Alessandro. Zápas o svûdomí.

Praha : Spolek Komenského, 1922. S. 141. Bez ISBN.

Kardinál Arno‰t Vojtûch z Harrachu (1598–1667) a proti-

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / IN MEDIAS RES | Vít VLNAS / Mariánsk˘ sloup a jeho námûstí (poznámky o smyslu a místû)

219

2

Obr. 2. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Jihov˘chodní strana Staromûstského námûstí s mariánsk˘m sloupem, fotografie Franti‰ka Dvofiáka. Archiv hl. m. Prahy, sbírka fotografií, sign. V 54/2a. (Reprofoto: Archiv hl. m. Prahy, 2015)

ském období politické postavení královsk˘ch mûst a T˘nsk˘ chrám byl nejdÛleÏitûj‰í utrakvistickou svatyní zemû. Ruku v ruce se sérií krvav˘ch divadel proto probíhal proces symbolické „rekatolizace“ tohoto klíãového prostoru, a to pfiedev‰ím cestou uplatÀování mariánské symboliky. V roce 1623 musely ze západního prÛãelí T˘nského chrámu zmizet náboÏenské (a souãasnû politické) atributy utrakvistÛ, namísto nichÏ se o tfii roky pozdûji obje6 vila ve vrcholu kostelního ‰títu Panna Maria. Bûhem saské okupace Prahy v roce 1632 se velící plukovník Vavfiinec z Hoffkirchu pro zmûnu zmocnil kultovního reliéfu Panny Marie staroboleslavské, jejÏ nechal potupnû vystavit na námûstí v blízkosti ‰ibenice. Symbolické konotace místa si dobfie uvûdomovali i evangelíci, ktefií se doãasnû vrátili do vlasti spolu se saskou armádou. JiÏ 30. listopadu 1631, brzy po pietním pohfibení hlav vÛdcÛ stavovského odboje v T˘nském chrámu, dali ze Staromûstského námûstí okázale odstranit star‰í ‰ibenici, na níÏ byla zvûãnûna jména tûchto provinilcÛ. Spektakulární potupení katolíky uctívané ikony tak zapadalo do fiady aktÛ, které vyznaãovaly nastolení staronového fiádu 7 a zúãtování s katolicismem. Po brzkém obnovení habsburské vlády nad âechami a po koneãném návratu Madony staroboleslavské dokázal katolick˘ barokní patriotismus tûÏit i z této nedÛstojné epizody. Nedobrovolné praÏské „zastavení“ palladia zemû ãeské se stalo pfiedmûtem hrdosti pro ãleny patricijské rodiny BinagÛ, v jejichÏ domû na Staromûstském ná-

220

mûstí plukovník Hoffkirch se svou boleslavskou kofiistí pfiechodnû sídlil. Antonín Binago uãinil z místnosti, v níÏ bylo palladium „uvûznûno“, soukromou kapli, jeho syn Antonín Augustin dal v roce 1671 namalovat na ‰tít domu staroboleslavskou Madonu za mfiíÏemi a jeho vnuk Jan Antonín událost alegoricky zvûãnil na své magisterské tezi r ytinou podle pfiedlohy 8 Karla ·kréty (1670). Pfiíbûh pfiipomnûl rovnûÏ Bohuslav Balbín v Epitome (IV.14). Balbín spolu s dal‰ími katolick˘mi autory spojil do pfiíãinné souvislosti potupení reliéfu s popravou Hoffkirchova bratra Albrechta, jednoho ze zbûhÛ od Lützenu, k níÏ mûlo dojít pfiesnû o rok 9 pozdûji na tomtéÏ místû. Do kontextu postupné symbolické „kultivace“ protestantského vefiejného prostoru prostfiednictvím mariánsk˘ch vyobrazení samozfiejmû náleÏelo také zfiízení nového hlavního oltáfie v T˘nû se ·krétovou monumentální malbou Nanebevzetí Panny Marie. PfiestoÏe mu byl v souvislosti s obranou proti ·védÛm dodateãnû propÛjãen „memoriálnû triumfální“ v˘znam, staromûstská obec zapoãala s jeho budováním jiÏ pfied polovinou 40. let 17. století a definitivnû byl dokonãen 10 aÏ o dobr˘ch deset let pozdûji. Vztyãení mariánského sloupu tak zapadá do sledu událostí, bûhem nichÏ se na plo‰e centrálního vefiejného prostoru Starého Mûsta postupnû rozehrávaly rÛzné symbolické v˘znamy: atributy evangelíkÛ a katolíkÛ tu byly jak adorovány, tak i zesmû‰Àovány, a popravy skuteãné se zde stfiídaly s popravami in effigie. Barokní katolická historiografie chápala tyto promûny funkcí jako pfiedem pfiedurãen˘ proces, jehoÏ logick˘m vyznûním byl triumf Neposkvrnûné Panny Marie nejen nad nepfiáteli pravé víry, ale 11 v symbolickém smyslu i nad cel˘m svûtem. Teze Jana Bedfiicha z Vald‰tejna, v níÏ se o Staromûstském námûstí hovofií jako o samém

stfiedu kfiesÈanstva, vyjádfiila pfiedstavu, jiÏ pozdûji ponûkud paradoxnû pfievzali i ti, kdo katolické vidûní svûta nejen nesdíleli, ale naopak se s ním konfrontovali. V této souvislosti je zajímavé, Ïe budovatelé sloupu pÛvodnû nemûli zcela jasno, kde má vlastnû stát. Svûdãí o tom dochovan˘ seznam argumentÛ pro vztyãení Immaculaty pfied hlavním prÛãelím jezuitského kostela sv. Salvátora 12 na KfiiÏovnickém námûstí. Nakonec v‰ak pfieváÏily dÛvody pro umístûní statue na Staromûstském rynku, kde zaujala zhruba místo spojované s potupením palladia, tj. v sousedství obecní ‰ibenice, odstranûné odtud aÏ 17. prosince 1650 na pfiíkaz Ferdinanda III. Bezprostfiední dÛvodem ke zru‰ení popravi‰tû se zfiejmû stalo pfienesení milostného obrazu Panny Marie Rynecké, uctívaného PraÏany bûhem ‰védského obléhání, do kapliãky v podnoÏi sloupu. K vysvûcení monumentu, jenÏ se tak stal souãasnû i oratofií, do‰lo tepr ve 13. ãer vence 1652 za pfiítomnosti Ferdinanda III. a jeho stejnojmenného syna a pfiedurãeného nástupce. Místo pro sloup vybrala komise vedená fiezáãem kamenÛ Dionysiem Miseronim geniálnû v samotném pohledovém a ideovém (nikoliv geometrickém!) stfiedu nepravidelné plochy stfiedovûkého r ynku. Staromûstsk˘ mariánsk˘ sloup byl souãasnû gnómónem: jeho stín se vÏdy v pravé poledne kryl s „polední ãárou“, vyznaãující dnes znovu v dlaÏbû námûstí prÛbûh tzv. praÏ13 ského poledníku (14°25’17”).

■ Poznámky 6 Napfi. EKERT Franti‰ek. Posvátná místa král. hl. mûsta Prahy I. Praha : Dûdictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Bez ISBN. S. 303; novû téÏ VLâEK, Pavel (red.). Umûlecké památky Prahy. Staré Mûsto, Josefov. Praha : Academia, 1996. ISBN 80-200-0563-3. S. 103 (s mylnou datací). 7 RYNE·, Václav. Paladium zemû ãeské. Kapitola z ãesk˘ch dûjin náboÏensk˘ch. Praha : Univerzum, 1948. Bez ISBN. S. 102–104. 8 P. Z. [ZELENKOVÁ, Petra]. Heslo. In STOLÁROVÁ, L; VLNAS, V. cit. v pozn. 3, s. 396–397, ã. k. IX.16. (Zde star‰í bibliografie). 9 RYNE·, V., cit. v pozn. 7. S. 172–173. 10 ·V [VÁCHA, ·tûpán]. Heslo. In STOLÁROVÁ, L; VLNAS, V. cit. v pozn. 3, s. 226–229, ã. k. V.13, V.14. . 11 Hezky to ukazuje zejm. HAMMERSCHMID, Jan Florián. Prodromus glorice Pragenae. Praha : Wolfgang Wickhart, 1723. Bez ISBN. S. 569–570. 12 ROYT, Jan. Mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí. Dûjiny a souãasnost. 1994, roã. 16, ã. 5, s. 25–28. ISSN 0418-5129. S. 26. 13 ·ORM, Antonín. Z dûjin Mariánského sloupu. In ·ORM, Antonín; KRAJâA, Antonín (eds.). Mariánské sloupy v âechách a na Moravû. Pfiíspûvky k studiu barokní kultur y. Praha : Antonín Danûk péãí Mariánsk˘ch druÏin praÏsk˘ch, 1939. Bez ISBN. S. 23.


Immaculata, drak a andûlé bojující O umûlecké kvalitû b˘valého staromûstského mariánského sloupu nemÛÏe b˘t pochybností. Této nejprestiÏnûj‰í sochafiské zakázky ranû barokní Prahy se ujal zku‰en˘ Jan Jifií Bendl (kolem 1620–1680) spoleãnû s pomocníky, z nichÏ se jménem uvádûjí Arno‰t Heidelberger, Stanislav Goldschneck a Abraham Melber. Zralé a invenãní v˘tvarné fie‰ení figur je bezesporu dílem samotného Bendla. Zatímco hlava Immaculaty navazuje na antické vzor y, skupiny andûlÛ bojujících s démony ãi ìábly vynikaly dramatick˘m pohybem a vûrohodn˘m skloubením robustních tûl, coÏ dodnes dosvûdãuje zejména torzálnû dochovaná levá 14 pfiední dvojice figur. Podle císafiovy pfiedstavy mûl b˘t v Praze údajnû napodoben mariánsk˘ sloup vídeÀsk˘. Bendl se v‰ak zfiejmû více inspiroval památníkem v Mnichovû, kter ˘ dal vztyãit bavorsk˘ kurfifit Maxmilián I. z vdûãnosti za uchránûní Mnichova a Landshutu pfied ·védy. Zdej‰í bronzové sochy andûlÛ zápasících s draky se novû pfiipisují sochafii Ferdinan15 du Murmannovi, Ïáku Georga Petela. AÈ uÏ byly a jsou ikonografii staromûstského mariánského sloupu druhotnû podsouvány jakékoliv konotace, nemÛÏe b˘t pochyb o tom, Ïe obsahovû vycházelo toto dílo z tematického repertoáru potridentského katolicismu. StûÏejní motiv Immaculaty (Neposkvrnûného poãetí Panny Marie) ãerpal z církevní tradice, k jejímuÏ zakotvení ve v˘tvarném umûní raného novovûku pfiispûl zejména dekret tridentského koncilu 16 o prvotním hfiíchu ze 17. ãervna 1546. Satan v podobû draka u nohou Panny Marie upomínal na apokalyptické podobenství o tûhotné Ïenû ohroÏované drakem (Zj. 12.1–6). Charakteristické je, Ïe Bendl personifikoval pekelnou sílu do podoby draka, nikoliv v dané souvislosti obvyklej‰ího hada, jehoÏ hlavu Neposkvrnûná drtí svou nohou ve smyslu mariologicky inter17 pretovaného ver‰e z Genese. Právû tato pasáÏ dala vzniknout vlastnímu ikonografickému typu Immaculaty (Immaculata Conceptio), jenÏ se v „protireformaãním“ umûní sklonku 16. století prolnul s motivem Apokalyptické 18 Ïeny. Tato potridentská syntéza, která ztotoÏnila drakem pronásledovanou rodiãku pfiímo s katolickou Ecclesia triumphans, reagovala na protestantské v˘klady Zjevení sv. Jana, jeÏ spatfiovaly v sedmihlavé obludû papeÏskou idolatrii pokou‰ející se zahubit pravou, apo‰19 tolskou církev. ¤ímskokatolickou interpretaci pfiíbûhu skvûle zobrazil a souãasnû aktualizoval Peter Paul Rubens v obraze pro hlavní oltáfi dómu ve Freisingu (1623–1625, dnes v Alte Pinakothek v Mnichovû). Apokalyptická Ïena, jeÏ spolu se sv. Michaelem a Bohem Otcem triumfuje nad sedmihlav˘m drakem, hadem z ráje a dal‰ími mocnostmi temnot, pekel a hereze, zde souãasnû figuruje jako Immacu-

3

lata i jako Panna Maria Vítûzná (Maria de Vic20 toria). V této poslední ze sv˘ch funkcí poukazuje Ïena z Rubensova obrazu prostfiednictvím pozoruhodné astronomické naráÏky i na vítûzství Katolické ligy nad odbojn˘mi ãesk˘mi stavy 21 v bitvû na Bílé hofie. VyuÏitím motivu pfiemoÏeného draka namísto obvyklej‰ího hada nicménû následovala Bendlova praÏská Immaculata vzor Vídnû, nikoliv Mnichova. V sochafisk˘ch skupinách andûlÛ, pfiemáhajících meãi a kfiíÏi líté ìábly, ‰el praÏsk˘ sochafi vlastní cestou, jen málo závislou na obou star‰ích stfiedoevropsk˘ch pfiedobrazech. Na podnoÏích sloupÛ v Mnichovû a ve Vídni si na boj s pekeln˘mi obludami roztomile hrají dûtské postaviãky v antikizující zbroji, pfiiléhavû oznaãované jako Heldenputten. V Praze se naopak s démony v lidské podobû pustili do nepfied-

Obr. 3. Anonym, Mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí, (2. polovina 17. století), mûdiryt, Národní galerie v Praze, inv. ã. R 113168. (Reprofoto: Národní galerie v Praze, 2015) 16 Srov. Canones et decreta sacrosancti oecumenici et generalis Concilii Tridentini sub Paulo III., Julio III. Pio IV. pontificibus maximis, cum patrum subscribtionibus. Viennae : vedna Antonii Strauss, 1839. Bez ISBN. S. 21–24. 17 „Mezi tebe a Ïenu poloÏím nepfiátelství, i mezi símû tvé a símû její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtí‰ patu“ (Gn. 3.15). 18 FOURNÉE, Jean. Heslo Immaculata Conceptio. In Lexikon der christlichen Ikonographie 2. Rom – Freiburg – Basel – Wien 1970, reprint 1994 : Taschenbuch, sl. 338–344. ISBN 978-3451225680. 19 PRIGENT, Pierre. Apocalypse 12. Histoire de l’exég èse. Tübingen : J. C. B. Mohr, 1959. Bez ISBN. S. 55–68. 20 RENGER, Konrad. Peter Paul Rubens, Altäre für Bayern. München : Die Staatsgemäldesammlungen, 1990.

■ Poznámky

Bez ISBN. S. 68–79, 85–86 (zde star‰í bibliografie).

14 Naposledy HLADÍK, Tomá‰. Sochafiství doby Karla

21 KONEâN¯, Lubomír. Petr Pavel Rubens, Galileo Galilei

·kréty. In STOLÁROVÁ, Lenka; VLNAS, Vít (eds.). Karel

a bitva na Bílé hofie. In VLNAS, Vít; SEKYRKA, Tomá‰

·kréta 1610–1674. Studie a dokumenty. Praha 2011 :

(eds.) Ars baculum vitae, sborník studií z dûjin umûní

Národní galerie v Praze, s. 207–222. ISBN 978-80-7035-

a kultur y k 70. narozeninám prof. PhDr. Pavla Preisse,

-469-8. S. 217–218 (zde star‰í bibliografie).

DrSc. Praha : Národní galerie v Praze, 1996, s. 139–142.

15 TamtéÏ. S. 218, pozn. 54.

ISBN 80-7035-105-5.


221

la, a tedy i pfiipomínka vítûzství Katolické ligy na Bílé hofie. Protireformaãní charakter monumentu je v kaÏdém pfiípadû zjevn˘. Primárnû apokalyptické téma se na mariánském sloupu prolínalo s aktuálními potridentsk˘mi mariologick˘mi interpretacemi, ztotoÏÀujícími rodiãku ze Zjevení Janova s Immaculatou ãi s Církví vítûznou a boj andûlÛ pod vedením sv. Michaela proti ìáblÛm s bojem mezi fiímskou církví a protestantismem. O skuteãnosti, Ïe tento boj neustal s koncem tfiicetileté války, byly pfiesvûdãené obû strany konfliktu.

4

Obr. 4. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí v 2. polovinû 19. století, autor neznám˘, nedatováno. Muzeum. hl. m. Prahy, inv. ã. 037 946. (Reprofoto: Muzeum hl. m. Prahy)

stíraného, vraÏedného zápasu atletiãtí andûlé monumentálních rozmûrÛ. Sugestivní naléhavost tohoto boje mÛÏe pfii ve‰keré stylizovanosti evokoval fatální zápas Prahy proti ‰védsk˘m nájezdníkÛm, od nûhoÏ v dobû vztyãení staromûstského sloupu neubûhly ani dva roky. Ve skuteãnosti se ale Bendlovy skupiny zápasníkÛ ideovû vztahují, stejnû jako vrcholová skupina Immaculaty / Apokalyptické Ïeny, opût ke dvanácté kapitole Zjevení sv. Jana, v níÏ se vypráví o velikém boji, v nûmÏ andûlé definitivnû zachránili pronásledovanou rodiãku pfied mocnostmi temnot: „A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andûlé se utkali s drakem. Drak i jeho andûlé bojovali, ale nezvítûzili, a nebylo jiÏ pro nû místa v nebi. A velik˘ drak, ten dávn˘ had, zvan˘ ìábel a satan, kter˘ svádûl cel˘ svût, byl svrÏen na zem a s ním i jeho andûlé“ (Zj. 12, 7–9). Také o tuto pasáÏ Zjevení svádûli v raném novovûku tuh˘ interpretaãní boj protestant‰tí a katoliãtí vykladaãi. Matthias Flacius Illyricus (1520–1575) vyvrátil spolu se sv˘mi spolupracovníky pochybnosti, s kter˘mi svého ãasu pfiistupoval k jediné prorocké knize Nového zákona Martin Luther, a naopak zapojili Apokalypsu 22 do aktuální protikatolické argumentace. Neuch˘lila se snad Ïena sluncem odûná pfied drakem na pou‰È (=do pustiny), tedy do severních zemí vzdálen˘ch od papeÏského ¤íma? MichaelÛv grandiózní boj se satanem chápali protestant‰tí teologové jako v˘raz nadûje pro v‰echny pfiívrÏence pravé víry, jakkoliv byl ìábel svrÏen z nebe na zem, kde jeho vláda dosud zcela neskonãila. Potridentsk˘ katolicismus reagoval historickoteologick˘mi argumenty, z nichÏ nejv˘znamnûj‰í a pro budoucnost nejinspirativnûj‰í shromáÏdil ve svém Ïivotním díle Annales Ecclesiastici (1588–1607) ora-

222

torián a pozdûj‰í kardinál Caesar Baronius (1538–1607). Evangelíci se podle nûj pokusili vystavût novou babylonskou vûÏ zmatkÛ a dezinterpretací, která mûla sahat do nebe, aby odtud mohli ve své zaslepenosti bojovat proti Bohu a jeho svat˘m. SnaÏili a snaÏí se zneãistit zfiídla pravdy, kdyÏ uãinili ze Synagogy (= starozákonní církve) satana, z Jeruzaléma Babylon a z Krista Antikrista. Baronius vede pfiímou spojnici mezi pfiíbûhem babylonské vûÏe a apokalyptickou bitvou andûlÛ s ìábly, jiÏ vykládá jako pfiedzvûst koneãného triumfu fiímské23 ho katolicismu. Této interpretace se r ychle chopila dobová katolická publicistika a rovnûÏ jezuitské drama. Téma zápasu sv. Michaela se satanem bylo vdûãnû reflektováno zejména v bavorském prostfiedí, neboÈ vítûzn˘ archandûl byl patronem jak zemû, tak i mnichovského jezuitského chrámu, vysvûceného v roce 1597 a okamÏitû pov˘‰eného prostfiednictvím spisu Trophaea Bavarica na symbolickou ba‰tu odporu proti protestantÛm a souãasnû na triumfální 24 památník fiímskokatolické církve. Tento exkurs snad dostateãnû vysvûtluje, proã se z archandûla Michaela a jeho andûlské legie jakoÏto apokalyptick˘ch bojovníkÛ s ìáblem stali v potridentském diskursu pfiedev‰ím pfiemoÏitelé hereze, vyznaãující se úzkou a mnohovrstevnatou vazbou na Pannu Marii. Postava vítûzného andûla proto vévodí obfiím ranû barokním hlavním oltáfiÛm praÏsk˘ch mariánsk˘ch kostelÛ pfied T˘nem a u Panny Marie SnûÏné. Plastická skupina sv. Michaela pfiemáhajícího satana pfiedstavuje pfiíznaãnû také jedno z mála reprezentativních sochafisk˘ch dûl, která se dochovala z mobiliáfie praÏské katedrály, pofiízeného na pfiání Ferdinanda II. po kalvinistické „oãistû“ chrámu bûhem sta25 vovského povstání. Bendlovy pÛsobivé skupiny z podnoÏe staromûstského mariánského sloupu nemÛÏeme vnímat bez vztahu k ústfiední mariánské so‰e. Úzká vazba praÏského památníku na pfiedobrazy mnichovsk˘ a vídeÀsk˘ pochopitelnû klade otázku, do jaké mír y se zde promítl „bavorsk˘“ akcent na sv. Michae-

„Na nejreprezentativnûj‰ím místû âech“ Vztyãení mariánského sloupu na pohledovû exponovaném bodû námûstí znamenalo vyvrcholení procesu „navrácení“ Staromûstského rynku pod vládu Panny Marie, a tím i vítûzného katolicismu. Strukturovaná v˘znamová symbolika, umocnûná navíc pfienesením milostného mariánského obrazu do kapliãky v podnoÏi sloupu, podtrhovala zdánlivou definitivnost a nadãasovost této fundace. Pfiesto se pr vní pochybnosti o ideové „vhodnosti“ katolického památníku objevily jiÏ v dobû, kdy mariánsk˘ sloup dosud zÛstával objektem Ïivé lidové zboÏnosti. Podle pozdûj‰ího svûdectví Josefa Václava Friãe navrhl jeho otec, praÏsk˘ radní a advokát Josef Franti‰ek Friã (1804–1876), jiÏ v roce 1848, aby se „pomník proti T˘nu, oslavující vestfálsk˘ mír a obranu Prahy proti ·védÛm pod Ferdinandem III., odstranil. Na místû pak onoho aby zdviÏen byl sloup anebo obelisk s jmény defensorÛ a direktorÛ, dnem

■ Poznámky 22 OLSON, Oliver K. Matthias Flacius and the survival of Luther’s reform. Wiesbaden : Lutheran Press, 2002. Inc. ISBN 978-0984535101. 23 BARONIUS, Caesar. Annales Ecclessiastici I. Roma 1588, Praefatio in Annales Ecclesiasticos, ad lectorem, nestr. Bez ISBN. 24 HESS, Günter; SCHNEIDER, Sabine M.; WIENER, Claudia (eds.). Trophaea Bavarica – Bayerische Siegeszeichen. Faksimilierter Nachdruck der Erstausgabe München 1597 mit Übersetzung und Kommentar. Regensburg : Schnell & Steiner, 1997. ISBN 978-3-7954-1140-4. Ke konfesijním polemikám o apokalyptické téma srov. BAUER, Barbara; LEONHARDT, Jürgen (eds.). Triumphus divi Michaelis archangeli Bavarici / Triumph des Heiligen Michael Patron Bayerns (München 1597). Einleitung – Text und Übersetzung – Kommentar. Regensburg : Schnell & Steiner, 2000 (=Jesuitica. Quellen und Studien zu Geschichte, Kunst und Literatur der Gesellschaft Jesu im deutschsprachigen Raum 2). ISBN 3795411475. S. 66–86. 25 HLADÍK, T., cit. v pozn. 14. S. 208–211 (zde star‰í bibliografie). Viz téÏ: HORNÍâKOVÁ, Katefiina; ·RONùK, Michal (eds.). Umûní ãeské reformace (1380–1620). Praha : Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1879-3. S. 472, 474, 483–485.


26

21. ãervna 1621 tam poblíÏe odpraven˘ch“. Jiné soudobé návrhy poãítaly s tím, Ïe na Staromûstském námûstí, pfiípadnû na Bílé hofie (!) bude vybudován pomník rakouské konstituce, odãiÀující v oãích souãasníkÛ utrpení národa po poráÏce stavovského povstání. Mûstské zastupitelstvo FriãÛv návrh zpr vu schválilo, av‰ak s nástupem politické reakce pr ˘ „pÛvodní projekt promûnil se iniciativou dr. Riegra i odporuãením dr. Pinkasa v pomník, postave27 n˘ na Malé Stranû mar‰álkovi Radeckému“. Citované tvrzení je nepfiesné, protoÏe návrh na postavení Radeckého pomníku nákladem Krasoumné jednoty pro âechy podal malífi Christian Ruben (1805–1875), fieditel praÏské Akademie, teprve po mar‰álovû vítûzství u No28 vary v roce 1849. Tato epizoda z revoluãního roku ukazuje, proã mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí zaãal nûkomu politicky vadit vÏdy, kdyÏ se spoleãenské pomûr y uvolnily natolik, aby protest smûl b˘t vysloven vefiejnû. Friã senior je‰tû dobfie vûdûl, Ïe statue Panny Marie nebyla na rynku vztyãena na poãest bûlohorské bitvy, n˘brÏ k uctûní vestfálského míru, jenÏ ale pfiedstavoval v oãích ãesk˘ch liberálÛ 19. století pouze potupné stvrzení národního poníÏení a úpadku. Mohli bychom si poloÏit otázku, proã zfiejmû nikoho neiritovaly mariánské a trojiãní sloupy na jin˘ch praÏsk˘ch námûstích, pfiípadnû i jinde po âechách. RovnûÏ proti dal‰ím památkám na uhájení Prahy pfied ·védy a na vestfálsk˘ mír neexistoval u vefiejnosti odpor. Dokonce ani nejradikálnûj‰í horlivci neÏádali napfiíklad odstranûní nápisu na Staromûstské mostecké vûÏi, kde se hovofií na jedné stranû o „vzteku GótÛ a VandalÛ“ a na stranû druhé o „zlatém míru“, uvedeném „ve svût nûmeck˘ dobrotou a spravedlností Ferdinanda Tfietí29 ho“. DÛvodem, proã se bizarní a ve svém dÛsledku tragick˘ zápas rozpoutal právû jen o mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí, byl pfiedev‰ím prestiÏní charakter tohoto vefiejného prostoru, doslova pfiekypujícího historickou symbolikou. Analogické síly, které kdysi pracovaly ke vztyãení monumentu, zaãaly po dvou stoletích pracovat k jeho odstranûní. Jen hodnotové znaménko bylo nyní opaãné. Na sympatiích u liberálÛ nepfiidalo mariánskému sloupu jistû ani to, Ïe v bfieznu 1855 se stal ústfiedním místem oslav dogmatu o neposkvrnûném poãetí Panny Marie, vyhlá‰ené30 ho krátce pfiedtím papeÏem Piem IX. PÛvodní mariánská poboÏnost u sloupu, zaloÏená nadací Ferdinanda III. v roce 1651, byla sice roku 1872 pfienesena pfies odpor t˘nského faráfie Matou‰e Heinricha na Hradãany, av‰ak procesí na Staromûstském námûstí pokraãovala. Jejich novodobá tradice vyvrcholila v roce 1898, kdy byly poutû na den Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) oficiálnû obnoveny a pokraãovaly aÏ

do roku 1914. ShromáÏdûní organizoval pfiedák katolick˘ch dûlníkÛ Oldfiich Hornof a mariánská zboÏnost se tu mísila s protesty vÛãi snahám vybudovat v tûsném sousedství sloupu pomník Mistra Jana Husa. Tohoto církevního reformátora tehdy je‰tû nechápali ãe‰tí katolíci jako symbol ekumenického souÏití rozliãn˘ch konfesí a jako horlivého ctitele Panny Marie, n˘brÏ jako nebezpeãného heretika a pfiedev‰ím – zcela správnû – jako totemovou postavu ãeského 31 antiklerikalismu. ShromáÏdûní v dobû mariánsk˘ch dnÛ v Praze v roce 1905 tak bylo moÏno nahlíÏet i jako nepfiímou odpovûì katolíkÛ na okázalé oslavy poloÏení základního kamene k Husovu pomníku o dvû léta dfiíve. Boj dvou politicky artikulovan˘ch skupin o ovládnutí vefiejného prostoru pfiímo pod okny praÏské radnice definitivnû nabyl vyhranûné podoby zápasu zástupn˘ch symbolÛ, totiÏ Jana Husa na 32 jedné a Rodiãky BoÏí na druhé stranû. Bûhem posledních desetiletí své fyzické existence pro‰la barokní památka nûkter ˘mi opravami. Roku 1858 nahradila volná variace na neexistující originál od Kamila Böhma (1828–1862) Bendlovo pravé pfiední souso‰í andûla zápasícího s ìáblem, které zniãilo v ro33 ce 1757 pruské ostfielování Prahy. KdyÏ mûstská rada opûtovnû jednala roku 1884 o moÏném snesení mariánského sloupu, tentokrát z dÛvodu jeho zchátralosti, se‰lo se pr ˘ z iniciativy vlasteneck˘ch knûÏí a historikÛ umûní Ferdinanda Josefa Lehnera a Franti‰ka Ekerta ze sbírek mezi vûfiícími dost prostfiedkÛ na 34 dÛkladnou opravu. Av‰ak teprve v roce 1904 nahradil sochafi Franti‰ek Hnátek (1873–1941) zvûtralou korintskou hlavici sloupu za kopii z ho35 fiického pískovce. Generální oprava mûla probûhnout aÏ roku 1919. Nedostatek pÛvodní dokumentace a nejistota ohlednû autentické podoby souso‰í zápasících andûlÛ dnes prakticky znemoÏÀují vytvofiit vûrnou kopii zniãené památky. Také v souãasné debatû o moÏnosti „návratu“ sloupu na Staromûstské námûstí jde ale primárnû o politikum, nikoliv o technické skuteãnosti, které vystupují v rolích podpÛrn˘ch ar36 gumentÛ fie‰ení jiÏ dávno formulovan˘ch. Snahy o vybudování Husova pomníku, o nûmÏ dlouho nebylo jasné, kde vlastnû bude v Praze stát, iniciovala proslulá fieã prince Karla IV. ze Schwarzenbergu v zemském snûmu dne 25. listopadu 1889 bûhem debaty o osazení desky se jménem Jana Husa na novostavbu Národního muzea. Do obecného povûdomí z tohoto proslovu vstoupila pfiedev‰ím princova okfiídlená charakteristika ãesk˘ch husitÛ jako tlupy 37 lupiãÛ a ÏháfiÛ. Zprvu spontánní, pozdûji pfiedev‰ím mladoãechy reÏírované taÏení za praÏsk˘ HusÛv pomník se v prÛbûhu následujících desetiletí odehrávalo na dramatickém pozadí zápasu o punktace a politického úpadku staroãechÛ, ov‰em téÏ v prostfiedí obrozujícího se


38

politického katolicismu. Spolek pro zbudování pomníku Mistra Jana z Husi v Praze, ustanoven˘ v roce 1890, se bûhem pr vních úvah o umístûní monumentu Staromûstskému námûstí, tehdy je‰tû obecnû naz˘vanému námûs-

■ Poznámky 26 TRAUB, Hugo (ed.). Pamûti J. V. Friãe. Praha : Evropsk˘ literární klub, 1939. Bez ISBN. S. 166. 27 TamtéÏ. S. 166. 28 HOJDA, Zdenûk; POKORN¯, Jifií. Pomníky a zapomínky. Praha / Litomy‰l : Paseka, 1996. Bez ISBB. S. 46. 29 âesk˘ pfieklad parafrázován dle: ZATOâIL Z LEVENBURKU, J., cit. v pozn. 1. S. 94–95. Viz také VLâEK, P., cit. v pozn. 6. S. 128. 30 ·ORM, A., cit. v pozn. 13. S. 27. 31 KRAJâA, Antonín. Dûjiny poboÏnosti u Mariánského sloupu na Staromûstském námûstí. In ·ORM, Antonín; KRAJâA, Antonín (eds.). Mariánské sloupy v âechách a na Moravû. Pfiíspûvky k studiu barokní kultury. Praha : Antonín Danûk péãí Mariánsk˘ch druÏin praÏsk˘ch, 1939. Bez ISBN. S. 40. 32 Tomuto aspektu se podrobnûji vûnuji v samostatné studii (VLNAS, Vít. Hus versus Panenka. Popis jednoho zápasu o vefiejn˘ prostor. In KUTHANOVÁ, Katefiina; SVATO·OVÁ, Hana (eds.). Metamorfózy politiky. PraÏské pomníky 19. století. Praha : Archiv hlavního mûsta Prahy ve spolupráci s Noemi Arts&Media a se spolkem Scriptorium, 2013, s. 106–117. ISBN 978-80-86852-52-2), jejíÏ nûkteré závûry sumarizuji v dal‰ím textu. 33 ROYT, J., cit. v pozn. 12. S. 28. 34 ·ORM, A., cit. v pozn. 13. S. 27; HOJDA, Z.; POKORN¯, J., cit. v pozn. 28. S. 29–30. 35 ·ORM, A., cit. v pozn. 13. S. 29–30. 36 K této otázce probûhla svého ãasu zajímavá debata mj. na stránkách tohoto ãasopisu, viz zejm. SR·E≈, Lubomír. Je proveditelná rekonstrukce mariánského sloupu na Staromûstském námûstí v Praze? Zprávy památkové péãe. 1999, roã. 59, ã. 7, s. 233–240. ISSN 1210-5538; ·TULC, Josef. Památková péãe a tolerance: K pfiípustnosti rekonstrukce mariánského sloupu na Staromûstském námûstí v Praze. Zprávy památkové péãe. 2000, roã. 60, ã. 1, s. 1–7. ISSN 1210-5538; SOLA¤, Milo‰. Je rekonstrukce mariánského sloupu na Staromûstském námûstí proveditelná? Ano, je. Zprávy památkové péãe. 2000, roã. 60, ã. 1, s. 11–12. ISSN 1210-5538. Srov. dále: SR·E≈, Lubomír. O mariánském sloupu na Staromûstském námûstí zcela otevfienû (2000). Dostupné z WWW: http://www.srsen.wz.cz/nepublik.doc [cit. 22. kvûtna 2015]. 37 BOROVIâKA, Michael. Mistr Jan Hus na ãeském zemském snûmu v roce 1889. Husitsk˘ Tábor: sborník Muzea husitského revoluãního hnutí 9. Tábor : Muzeum husitského revoluãního hnutí, 1986–1987 [vyd. 1987], s. 249–270. Bez ISSN; GALANDAUER, Jan. 6. 7. 1915. Pomník Mistra Jana Husa. âesk˘ symbol ze Ïuly a bronzu. Praha : Havran, 2008. ISBN 978-80-86515-81-6. S. 21–27. 38 K obecnému kontextu viz URBAN, Otto. âeská spoleãnost 1848–1918. Praha : Svoboda, 1982. Bez ISBN. S. 390–400. O „sociálních dûjinách“ praÏského Husova

223

tím Velk˘m, spí‰e vyh˘bal. âasto uvádûn˘m dÛvodem byl právû mariánsk˘ sloup. Napfiíklad malífi Emanuel Krescenc Li‰ka se podle zápisu ze schÛze v˘boru Spolku dne 9. dubna 1891 vyslovil „stran Velkého námûstí, Ïe kdyÏ se jednalo o pomník Husa ze strany umûleckosti a finanãní, fieklo se, Ïe je v pr vní fiadû nejv˘hodnûj‰í. Ale hned se fieklo, kdyby se poãalo sahati na sloup Mariánsk˘, Ïe by hned v zárodku mohl b˘t pûkn˘ poãátek zniãen, jen pro39 to Staromûstské námûstí vynecháno (…)“. UvaÏovalo se proto o námûstích Václavském, Karlovû a zejména Betlémském. Dále pfiicházely v úvahu staromûstsk˘ „Ryneãek“ (Malé námûstí), dne‰ní Smetanovo nábfieÏí, Stfieleck˘ ostrov, ba dokonce pfiímo KarlÛv most, na nûmÏ by mistr Jan z Husince pfiedstavoval ide40 ov˘ protipól sv. Jana z Nepomuku. V roce 1895 mladoãesk˘ radní a starosta Sokola Jan Podlipn˘ (1848–1914) na pÛdû Spolku zfiejmû poprvé naznaãil moÏnost odstranûní mariánského sloupu z námûstí. Rozhodnû ne‰lo o v˘zvu k nûjakému radikálnímu obrazoborectví, i kdyÏ to katolické zdroje tak interpretovaly. Podlipn˘ poãítal s moÏn˘m pfiesunem (nikoliv zniãením!) sloupu nejdfiíve v roce 1915, tedy u pfiíleÏitosti ãtyfistého v˘roãí Husova upálení. Souãasnû konstatoval, Ïe podle jeho osobního názoru by se pak Staromûstské námûstí hodilo spí‰e pro pomník Jifiího z Podûbrad, a proto se on sám pfiiklání k my‰lence umístit Husa buì na Betlémské, nebo na Václavské námûstí. Staromûstské Malé námûstí nepfiipadalo nadále v úvahu, neboÈ pfies nûj 41 mûla vést tramvajová traÈ. Valná hromada Spolku tudíÏ v létû roku 1895 pfiesvûdãivou vût‰inou rozhodla o vybudování pomníku v dolní ãásti Václavského námûstí. Zde ov‰em narazil zámûr budovatelÛ Husova pomníku na skuteãnost, Ïe na témÏe námûstí mûla b˘t podle rozhodnutí z roku 1893 vztyãena monumentální jezdecká socha sv. Václava. ·lo o reprezentativní zakázku Zemského v˘boru, podporovanou staroãesk˘mi a katolick˘mi kruhy, tedy silami stojícími v politické opozici vÛãi mlado42 ãechÛm. Rozpoutal se dal‰í „pomníkov˘“ zápas o praÏsk˘ vefiejn˘ prostor, ne nepodobn˘ tomu o Staromûstské námûstí, neboÈ vût‰inové vefiejné mínûní vnímalo zam˘‰len˘ svatováclavsk˘ monument jako vyhranûnû katolick˘. Tento ideov˘ nesoulad mezi obûma pomníky si zfiejmû uvûdomovala i mûstská rada, která na dané téma vyhlásila v únoru 1896 odbornou anketu mezi vybran˘mi sochafii, malífii a architekty. Josef Václav Myslbek jasnû konstatoval, Ïe „dvû sochy [tj. Václav a Hus], pfiedstavující nejrÛznûj‰í smûr y náboÏenské, na témÏ námûstí by se nedaly srovnati“. Pokud ‰lo o Husa, „vyslovil se rozhodnû pro Velké námûstí staromûstské, jeÏto v Praze je beztoho málo pomníkÛ, a staví-li se nûjak˘, tfieba jej postavit

224

43

na takové místo, kde by byl dobfie vidût“. Myslbek byl v té dobû jiÏ smluvnû povûfien vytvofiením pomníku sv. Václava a jistû by se mohlo zdát, Ïe jeho rezolutní stanovisko motivovala obava, aby monument HusÛv nekonkuroval na Václavském námûstí jeho vlastnímu dílu. Pro Staromûstské námûstí se ale v anketû vyslovili i jiní renomovaní umûlci, mezi nimi architekti Josef Schulz a Josef Zítek, malífii Franti‰ek Îení‰ek a Karel Liebscher a také dal‰í sochafii, vedle Josefa Maudera i MyslbekÛv mladoãesk˘ konkurent Bohuslav Schnirch. V‰ichni jmenovaní se hlásili k fiímskokatolickému vyznání. Jedin˘ evangelík mezi respondenty ankety, architekt Osvald Polívka, navrhl umístit monument Jana Husa na Betlémské námûstí. S ohledem na vût‰inov˘ úradek umûleck˘ch autorit rozhodl v˘bor Spolku pro zbudování Husova pomníku o umístûní budoucího památníku na spojnici mezi stfiedem balkonu 44 Staromûstské radnice a osou T˘nské uliãky. Z hlediska hierarchie praÏského vefiejného prostoru nemohlo b˘t zvoleno místo prestiÏnûj‰í. Tím spí‰e, Ïe Staromûstská radnice, sídlo národnostnû ãeské samosprávy hlavního mûsta království, tehdy hrála stále ãastûji zástupnou roli neoficiálního ministerstva zahraniãí neexistujícího suverénního ãeského státu. Jedinou slabinou bylo, Ïe zde, pfiímo pod okny mladoãesk˘ch primátorÛ, jiÏ jeden pomník stál. Mariánsk˘ sloup. Proto se poãínaje rokem 1896 stále ãastûji objevovaly úvahy o nezbytném pfiesunu sloupu buì nûkam úplnû jinam, nebo alespoÀ blíÏe k T˘nskému chrámu, pokud by v budoucnu do‰lo k demolici domÛ pfied jeho západním prÛãelím (na‰tûstí neuskuteãnûné!). Pro katolíky, ktefií apriori nesouhlasili s vybudováním Husova pomníku jako takového, ov‰em zÛstávala nedotknutelná jak sama Immaculata, tak i místo, na kterém stála. „Proti kaÏdému buì odstranûní anebo posunutí památné sochy Mariánské jménem katolíkÛ praÏsk˘ch a katolíkÛ z cel˘ch âech protestujeme co nejrozhodnûji,“ nechal se sly‰et katolick˘ deník âech (2. 5. 1896) v komentáfii, podle nûhoÏ je nesl˘chané, aby snad Panna Marie pfiekáÏela Janu 45 Husovi. Radikální nálady sílily i na stranû budovatelÛ nového pomníku. „AÈ se tato socha [P. Marie] odstûhuje nûkam jinam: na nádvofií paláce arcibiskupského, nebo nûkam do ra46 kousk˘ch kasáren!“, hfiímal jist˘ Jan KukáÀ na schÛzi Spolku. Jako by stále více úãastníkÛ onûch pohnut˘ch debat vzru‰oval moment boje a zápasu o jedinou moÏnou pravdu a o v‰eobecnû závazné pojetí národní minulosti více neÏli vûc sama. „Hus na Velkém námûstí bude se vyjímati jako stra‰idlo,“ kontrovali prorocky katolíci. Tent˘Ï komentáfi v âechovi vyjádfiil obavu, Ïe ãe‰tí i fií‰‰tí Nûmci pochopí takovéto uctûní reformátorovy památky jako provokaci

a jako podnût k nastolení naprosté anarchie: „HusÛv pomník na nejreprezentativnûj‰ím místû âech hlásal by v‰emu svûtu totiÏ jeho nauky, jeÏ v âechách v‰echno pfievrátily vzhÛru noha47 ma.“ Katolická strana zapojila do kampanû za Pannu Marii a proti Husovi i antisemitismus: o odstranûní mariánského sloupu podle ní nejvíce usilovali Îidé z PfiíkopÛ. UráÏelo je údajnû, kdyÏ se cestou do synagogy v Du‰ní ulici mu48 seli dívat na Neposkvrnûnou. Cesty ke smífiení a ‰patné konce Ve vfiavû dr yáãnick˘ch v˘kfiikÛ a apriorních argumentÛ mnohdy zanikaly hlasy realistické a rozumné. Tomá‰ Garrigue Masar yk pfiipomnûl budovatelÛm Husova pomníku, Ïe jejich prvotní zásadou bylo „neuráÏeti citÛ náboÏensk˘ch a neprovokovati odpÛrcÛ“. Ve snaze ovládnout prostor Staromûstského námûstí spatfioval pouze prázdné prestiÏní gesto a rozhodnû se zasazoval pro námûstí Betlémské, 49 pfiímo spojené s pÛsobením Mistra Jana. MnoÏily se, ov‰em nikoliv na stranû katolíkÛ, také poukazy na skuteãnost, Ïe historick˘ Hus upfiímnû ctil Pannu Marii. To ov‰em tehdy, stejnû jako v souãasnosti, nijak nezdÛvodÀovalo kontroverzní souÏití obou pomníkÛ na jednom námûstí, problematické nejen z hlediska ideového, ale i v˘tvarného a urbanistického. Katolicko-politická jednota pro království âes-

■ Poznámky pomníku zejm. FORMAN, Stanislav. Dûjiny spolku pro vystavení pomníku Mistra Jana Husi v Praze. Praha : Spolek pro vystavení pomníku Mistra Jana Husi v Praze, 1903. Bez ISBN; HOJDA, Z.; POKORN¯, J., cit. v pozn. 28. S. 79–91; ZITA, Stanislav. Boj o pomník Jana Husa v Praze v období 1889–1903. Husitsk˘ Tábor: sborník Husitského muzea 14. Tábor : Husitské muzeum, 2004, s. 113–143. Bez ISSN; GALANDAUER, J., cit. v pozn. 37; HOJDA, Zdenûk. Zadavatelé a mecená‰i aneb Kdo pomníky stavûl a kdo je platil. In KUTHANOVÁ, K.; SVATO·OVÁ, H.; cit. v pozn. 32. S. 36–69. 39 Cit. GALANDAUER, J., cit. v pozn. 37. S. 41. 40 TamtéÏ. S. 40. 41 TamtéÏ. S. 42–43. 42 V souhrnu HOJDA, Z.; POKORN¯, J., cit. v pozn. 28. S. 107–110. 43 Cit. MYSLBEK, Josef Václav. Korespondence (ed. Alois Lodr). Praha : SNKLHU, 1960. Bez ISBN. S. 186. 44 GALANDAUER, J., cit. v pozn. 37. S. 44–45. 45 TamtéÏ. S. 46. 46 Jan GALANDAUER, AÈ se tato socha odstûhuje nûkam jinam: Pomníkov˘ zápas o Staromûstské námûstí. Dûjiny a souãasnost. 2002, roã. 24, ã. 4, s. 18–22. ISSN 0418-5129. 47 GALANDAUER, J., cit. v pozn. 37. S. 59. 48 TamtéÏ. S. 60. 49 MASARYK, Tomá‰ Garrigue. HusÛv pomník. âas. 1896, ã. 10, s. 481–483. Bez ISSN.


5

Obr. 5. Nerealizovan˘ návrh na HusÛv pomník na Staromûstském námûstí (heslo „Hus“), 1899, Archiv hl. m. Prahy, sbírka kreseb, sign. VI 5–9. (Reprofoto: Archiv hl. m. Prahy, 2015) Obr. 6. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), HusÛv pomník a mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí, fotografie Franti‰ka Finka (mezi 1915–1918), Archiv hl. m. Prahy, sbírka fotografií, sign. I 8900. (Reprofoto: Archiv hl. m. Prahy, 2015)

ké v roce 1899 jasnû deklarovala: „Ïe památník Mariánsk˘ a pomník HusÛv na jednom a témÏe námûstí mysliti si nelze, je tak jasno, jako nelze srovnat v jednom ãlovûku zásady 50 katolické s protikatolick˘mi.“ Jan Podlipn˘, tehdy jiÏ praÏsk˘ starosta, pfiesto uji‰Èoval znepokojené zástupce laick˘ch katolick˘ch spolkÛ, Ïe mariánsk˘ sloup stavbou pomníku dotãen nebude a Ïe chystan˘ památník pfiipomene Jana Husa pfiedev‰ím jako ãeského vlastence, nikoliv jako náboÏenského reformátora. Ve stejném smyslu vyznûlo i hlasování v mûstské radû dne 16. ledna 1899. Sbor obecních star‰ích (t. j. mûstské zastupitelstvo) se vyslovil tûsnou vût‰inou (45 ku 39) pro zbudování pomníku na Staromûstském námûstí, ov‰em za podmínky zachování mari51 ánské statue. Takovéto fie‰ení pfiijali i v˘tvarní umûlci. SoutûÏ z let 1899–1900, která poãítala s umístûním pomníku na jeho souãasném místû, tehdy je‰tû v prostorové vazbû na mariánsk˘ sloup, byla obeslána dvaadvaceti návrhy. Vût‰ina úãastníkÛ konkursu fie‰ila své návrhy, zatíÏené více národní neÏli náboÏenskou symbolikou, jako v˘raznû ver tikální kompozice. Vynikal zde moment prostorové konfrontace s mariánsk˘m sloupem, snaha vyznaãit na námûstí jeho nové, dominantní ideové ohnisko. V˘tvarn˘ kritik Karel Boromejsk˘ Mádl si toho pov‰iml hned po zvefiejnûní soutûÏních návrhÛ: „Místo pro pomník […] leÏí v mrtvém trojhranu mezi cestami pfii severním boku a na pfiíã námûstí vedoucím, tam, kde se protínají prodlouÏené osy

Kinského paláce a jiÏní strany námûstí. V této poslední stojí také Sloup Mariansk˘. Pfies to pomník HusÛv v tomto bodu, místo co by mûl dominovat prostranství, bude muset zápolit se Sloupem. Dfiíve by musel tento zdolat a pak, 52 vystaãí-li síla, nad nûj v dojmu se vypnout.“ Mnozí se o to pokusili, napfiíklad soutûÏní návrh Josefa Kvasniãky (1868–1932) a Aloise Dryáka (1872–1932), jak správnû konstatuje Zdenûk Hojda, „vyuÏíval náboÏenskou sémantiku a postavil Husa na zemûkouli, ãímÏ jej pfiipo53 dobnil k Pannû Marii Neposkvrnûné“. Historik Josef ·usta pozdûji navrhoval, aby se fyzickou souãástí pomníku, situovaného ov‰em na Karlovo námûstí, staly originály kompaktátních desek. HusÛv památník se tím mûl promûnit v sekulární svatyni a jeho v˘znam mûly podtrhnout husitské „relikvie“. Analogie s mariánsk˘m sloupem, v jehoÏ podnoÏi byl uctíván milostn˘ 54 obraz, snad uÏ nemohla b˘t dÛslednûj‰í. Vítûzn˘, po fiadû peripetií a zmûn nakonec uskuteãnûn˘ model sochafie Ladislava ·alouna (1870–1946) a architekta Antonína Pfeif55 fera (1879–1938) se vydal jinou cestou. ·aloun sice symboliku a poslání Husova pomníku jakoÏto svého Ïivotního díla hluboce prom˘‰lel, av‰ak jeho ideov˘ vztah k marián56 Husova skému sloupu v˘slovnû nefie‰il. bronzová postava nicménû dodnes hledí smûrem k nûkdej‰í Immaculatû a motto Milujte se, pravdy kaÏdému pfiejte, vytesané do piedestalu na pfiíslu‰né stranû, obráÏí ducha smífiení obou pomníkÛ. PÛsobí jako sumarizace fieãi, kterou pfii slavnosti poloÏení základního kamene Husova monumentu (5. 7. 1903) pronesl Jan Podlipn˘. Zcela v rozporu s konfrontaãními stereotypy let devadesát˘ch vyslovil pfiání: „KéÏ tedy povstane brzo na vzne‰ené postati, na vûkopamátném tomto místû velebná postava Mistrova pfied tváfií matky Krista, jiÏ Hus v neskonalé úctû mûl!“ Z jeho slov i z projevÛ ostatních fieãníkÛ vypl˘valo pfiesvûdãení, Ïe mladoãesk˘ Jan Hus a protireformaãní Panna Marie by mohli na jednom námûstí existovat nejenom vedle sebe, ale dokonce i spolu. Také


6

na katolické stranû zaznûly hlasy upozorÀující na Husovo ãeské vlastenectví a na skuteãnost, Ïe historick˘ Mistr Jan je lidem vûfiícím koneckoncÛ bliÏ‰í a pochopitelnûj‰í neÏli tûm, kdo si obraz stfiedovûkého náboÏenského myslitele 57 formují podle aktuální politické potfieby. Poslední fáze pomníkového boje o Staromûstské námûstí nastala, kdyÏ po zkou‰kách s ka‰írovan˘m Husov˘m pomníkem v roce 1907 a s jeho obrysovou ‰ablonou v roce 1911 zjistili obránci starobylého rázu vnitfiní Prahy a umûlecky cítící lidé vÛbec, jak bude monument reálnû pÛsobit v rámci svého okolí. Tepr-

■ Poznámky 50 GALANDAUER, J., cit. v pozn. 37. S. 64. 51 TamtéÏ. S. 64–70. 52 MÁDL, Karel B. HusÛv pomník. (Denníkové záznamy). Volné smûr y. 1901, roã. 5, s. 51–69. Bez ISSN. S. 62. SoutûÏní návrhy reprodukovány tamtéÏ, s. 51–69, v˘bûr z nich viz KUTHANOVÁ, K.; SVATO·OVÁ, H.; cit. v pozn. 32. S. 228–237, 244. 53 HOJDA, Z.; POKORN¯, J., cit. v pozn. 28. S. 90. 54 ·USTA, Josef. Kaple BoÏího Tûla… Za starou Prahu. 1911, roã. 2, ã. 1–2, s. 3. Bez ISSN. 55 K tématu nejnovûji ·ÁMAL, Petr. Od podobizny k podobám symbolu. Pomníková tvorba Ladislava ·alouna do pr vní svûtové války. In KUTHANOVÁ, K.; SVATO·OVÁ, H.; cit. v pozn. 32. 2013, s. 95–105. ISBN 978-80-86852-52-2. Zde citovány prameny a star‰í literatura. 56 HOJDA, Zdenûk. Filozoficko-dûjinné pfiedstavy Ladislava ·alouna a pomník Mistra Jana Husa na Staromûstském námûstí. Husitsk˘ Tábor: sborník Muzea husitského revoluãního hnutí 4. Tábor : Muzeum husitského revoluãního hnutí 1981, s. 209–214. Bez ISSN; PACES, Cynthia. Prague Panoramas. National Memory and Sacred Space in the Twentieth Century. Pittsburgh : University of Pittsburgh Press, 2009. ISBN 978-082294375. S. 37–55. 57 GALANDAUER, J., cit. v pozn. 37. S. 88–129; PACES, Cynthia. The Battle for Public Space on Prague’s Old Town Square. In CZAPLICKA, John J.; RUBLE, Blair A.; CRABREE, Lauren. Composing Urban History and the Constitution of Civic Identities. Washington D. C. : Woodrow Wilson Center Press, 2003. ISBN 978-0801873850. S. 170–175.

225

7

Obr. 7. Franti‰ek Tavík ·imon, StrÏení mariánského sloupu na Staromûstském námûstí, (1918), kresba tuÏkou, Národní galerie v Praze, inv. ã. K 35278. (Reprofoto: Archiv hl. m. Prahy, 2015)

ve nyní pfieváÏila umûlecká, historická a také památkáfiská argumentace nad dosavadní polemikou mezi pokrokáfii a klerikály. Popr vé bylo jasnû fieãeno, Ïe Staromûstské námûstí jako místo pro HusÛv pomník bylo zvoleno mylnû. O pfiesouvání mariánského sloupu jiÏ váÏnû neuvaÏoval snad nikdo. Nikdo také nechtûl, aby se nov˘ památník nestavûl vÛbec, Ïádalo se pouze o jeho nové umístûní. „Je nepopíratelno, Ïe k umístûní Husova pomníku na Staromûstském námûstí nemálo pÛvodnû pfiispûl motiv demonstrace proti Mariánskému sloupu, jenÏ postaven k potupû a hanbû ãeského národa, na dÛkaz vítûzství ¤íma nad ním,“ napsal neznám˘ glosátor v ãasopise Samostatnost (14. 1. 1911). „O umûleckém fie‰ení, o rozmûrech pomníku Husova a pod. ve vztahu ke Staromûstskému námûstí tehdy je‰tû mnoho neuvaÏováno. Byla to chyba, jeÏ se dnes poãíná mstíti, jiÏ v‰ak je posud ãas odãiniti. – Mariánsk˘ sloup je uráÏka a potupa, jíÏ urazili jiní nás. Dnes, kdy chceme stavûti pomník HusÛv na místû estheticky nevhodném, je otázka, zda vûky pozdûj‰í neodsoudí nás pro nedostatek nepochopení esthetického v˘znamu tohoto ãinu a zda tak neuráÏíme sami sebe a neuráÏíme-li památku velikého Mistra, 58 vykazujíce jeho pomníku místo nevhodné.“ Tento soud ukazuje, Ïe i kdyÏ vût‰inovû negativní pohled na mariánsk˘ sloup nedoznal v˘razné zmûny, forma nového pomníku zaãala b˘t koneãnû chápána jako hodnota adekvátní 59 jeho obsahu a smyslu. Je‰tû v roce 1911 vûcnû shrnul architekt a v˘tvarník Vlastislav Hofman (1884–1964)

226

dÛvody, pro nûÏ se ·alounÛv pomník nehodí na Staromûstské námûstí. Poukázal na rozpor mezi charakterem souso‰í a povahou architektonické kulisy, do níÏ mûlo b˘t zasazeno. Pfiíli‰ hmotn˘ pomník podle Hofmana hrozil, Ïe sv˘m mûfiítkem a sv˘m patosem „pfieplní“ intimní prostor historického námûstí. Souso‰í na vysokém piedestalu se navíc nemÛÏe uplatnit v prostorovém tûÏi‰ti rynku, kde stojí mariánsk˘ sloup, tvofiící harmonickou dominantu urbanistického celku. Podnûty k jeho pfiesunutí nebo odstranûní ve prospûch Husova monumentu nahlíÏel autor jako logické, ov‰em z památkáfiského hlediska nepfiípustné. Navrhoval proto pfiesunout naopak ·alou60 nÛv pomník, ideálnû na Karlovo námûstí. KoneckoncÛ, politicky motivovan˘m umístûním památníku mistra Jana Husa nebyl nad‰en ani sám jeho tvÛrce. Sochafi jiÏ v roce 1902 poukazoval na ztrátu pÛvodního uzavfieného charakteru prostranství po zbofiení Kren61 nova domu a prÛrazu PafiíÏské tfiídy. ·ífikové pojetí celého souso‰í, které v kontrastu k jin˘m návrhÛm „nekonkurovalo“ mariánskému sloupu a dopomohlo i proto ·alounovi k vítûzství, 62 nyní kritiky naopak iritovalo. Pfies v‰echny nesouhlasné hlasy v‰ak byl HusÛv pomník dne 6. ãer vence 1915 odhalen. Ti‰e, bez proslovÛ a oslav, neboÈ váleãn˘ stav a vojenská správa 63 nepfiipou‰tûly masová vefiejná shromáÏdûní. Pouhé tfii roky Ïili bronzov˘ Jan Hus a pískovcová Immaculata nikoliv spolu, ale vedle sebe. Jak ukazují zachované fotografie i souãasné poãítaãové simulace, jejich krátká koexistence nebyla z urbanistického hlediska ‰Èastná. PfiestoÏe masivní monument o pÛdor ysné rozloze ãinÏovního bloku nakonec nedokázal námûstí zcela „zniãit“, obavy z nepfiíznivého úãinku rozloÏitého, expresivnû rozvlnûného souso‰í na pfiev˘‰eném podstavci v sousedství ‰Èastnûji umístûné vertikály filigránsky cizelovaného mariánského sloupu se naplnily. Tím samozfiejmû nelze ospravedlnit strÏení sloupu, k nûmuÏ do‰lo v nedûli dne 3. listopadu 1918. Byl to projev promy‰leného vandalství, které se zbabûle maskovalo jako akt revoluãního kácení mo64 del. Podstatou kaÏdého obrazoborectví je v‰ak skuteãnost, Ïe obrazoborec pfiikládá niãen˘m modlám stejnou, ne-li vût‰í dÛleÏitost jako ten, kdo tytéÏ modly uctívá. Pfiedsudky a stereotypy, jeÏ podnítily tragick˘ konec staromûstské Immaculaty, pramenily ze zfiídel co do v˘znamu adekvátních jak pfiecitlivûlosti katolíkÛ, tak i husovskému horlitelství jejich volnomy‰lenkáfisk˘ch oponentÛ. Rozhodující roli zde sehrál diktát svrchovanû prestiÏního vefiejného prostoru, do nûhoÏ musely kaÏdá doba a kaÏdá ideologie vtisknout své vlastní viditelné symboly. Ti, kdo zde nedokázali postavit kulisy ke své vlastní slávû, spokojili se alespoÀ slávou herostratovskou, kdyÏ strhli deko-

race z pfiedchozího, právû uzavfieného dûjství. Lze se snad divit tomu, Ïe dal‰í jednání boje o Staromûstské námûstí, boje na‰tûstí jiÏ nekr vavého a neniãivého, se odehrává pfiímo pfied na‰ima oãima?

■ Poznámky 58 Cit. dle: O umístûní Husova pomníku… Za Starou Prahu. 1911, roã. 2, ã. 1–2, 2. s. obálky. Bez ISSN. 59 Srov. PACES, C., cit. v pozn. 57. S. 179–181. 60 V. H. [HOFMAN, Vlastislav]. HusÛv pomník se nehodí na Staromûstské námûstí. Za Starou Prahu. 1911, roã. 2, ã. 1–2, s. 1–2. Bez ISSN. 61 HOJDA, Z.; POKORN¯, J., cit. v pozn. 28. S. 88. Srov. ·VÁCHA, Rostislav. Historismus druhé poloviny 19. století. In VLâEK, Pavel (red.). Umûlecké památky Prahy. Staré Mûsto, Josefov. Praha : Academia, 1996, s. 39–41. ISBN 80-200-0563-3. 62 ·ÁMAL, P., cit. v pozn. 55. S. 101–102. 63 GALANDAUER, Jan. Velká ãeská slavnost se nekonala. Pomník Mistra Jana Husa na Staromûstském námûstí. Dûjiny a souãasnost. 2007, roã. 29, ã. 12, s. 12. ISSN 0418-5129; PACES, C., cit. v pozn. 56. S. 74–84. 64 K dûjinám mariánského sloupu, k okolnostem jeho strÏení a zejména k pokusÛm o jeho „obnovu“ existuje dnes jiÏ ob‰írná bibliografie vãetnû elektronick˘ch zdrojÛ. Vedle v˘‰e citované literatur y viz zejména: GOTTFRIED, Libor. „Kterak socha Marianská byla strÏena“. Dûjiny a souãasnost. 1994, roã. 16, ã. 5. S. 29–30. ISSN 0418-5129; PACES, Cynthia. The Fall and Rise of Prague’s Marian Column. In WALKOWITZ, Daniel J.; KNAUER, Lisa Maya (eds.). Memory and the Impact of the Political Transformation in Public Space. Durham : Duke University Press Books, 2004, s. 47–64. ISBN 978-0822333647; BRADNA, Jan; KAVIâKA, Karel. Mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí. Velehrad : Historická spoleãnost Star ˘ Velehrad, 2008. ISBN 978-80-86157-23-8; MOLT, ·tûpán. Bílá hora a strÏení mariánského sloupu v roce 1918. Praha 2008, 144 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra dûjin a didaktiky dûjepisu,13-052008. Dostupné online na WWW: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/60354/?lang=cs [cit. 23. kvûtna 2015]. ¤adu ãlánkÛ a materiálií k tématu prÛbûÏnû pfiiná‰í http://www.marianskysloup.cz/ [cit. 22. kvûtna 2015], zatímco na adrese http://veritas.evangnet.cz/marianskysloup [cit. 23. kvûtna 2015] lze nalézt pfiedev‰ím texty, které se k my‰lence „obnovy“ sloupu staví negativnû. O „obrazoborecké“ vlnû po vzniku âeskoslovenska se zfietelem k jejím ideov˘m pfiedpokladÛm a historick˘m pfiedstupÀÛm podrobnû BEDNÁ¤, Milan. Po‰kozování drobn˘ch sakrálních památek po vzniku âeskoslovenské republiky. Brno 2012, 99 s. Diplomová práce (Mgr.) Masarykova univerzita v Brnû, Filozofická fakulta, Historick˘ ústav, 08-02-2011. Dostupné z WWW: http://is.muni.cz/ th/179689/ff_m/dipl_prace.txt [cit. 23. kvûtna 2015]. Srov. BRADNA, Jan. âasová posloupnost strÏení mariánského sloupu na Staromûstském námûstí. Dostupné na: www.marianskysloup.cz/clanky/historie-1./. [cit. 23. kvûtna 2015].


Sloupy zbofiené a znovu postavené. Ikonoklasmus jako pomysln˘, ale vûãn˘ soupefi památkové péãe Vratislav NEJEDL¯ Pfiíspûvek se pokou‰í o ‰ir‰í pohled na dobovou a místní situaci v âechách v souvislostech s pokácením a zatím nevztyãením mariánského sloupu na Staromûstském námûstí v Praze. Pfii pokusu o zobecnûní je nutné poãítat s tím, Ïe v âesku se po celá staletí skr˘valy latentnû pÛsobící a Ïivota schopné ikonoklastické názory a ãiny – mûnily se pouze metody a postupy niãení i rehabilitace sloupÛ a pilífiÛ. Diskuse o tomto tématu proto pfierÛstá rovinu zji‰Èování a ochrany památkov˘ch hodnot. Pfiíspûvek je ilustrován obrazovou dokumentací zniãen˘ch a znovu obnoven˘ch sloupÛ v âechách.

A N O TA C E :

1

Mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí, kter ˘ roku 1652 nechal vztyãit císafi Ferdi1 nand III., je i tfii a pÛl století od svého vzniku a století od svého zániku pfiedmûtem Ïiv˘ch, nûkdy aÏ pfiíli‰ vyhrocen˘ch sporÛ. Z traumatu, které kolem sloupu v Praze vzniklo, by se mohlo zdát, Ïe ‰lo o jedinou památku, která se stala zbyteãnou obûtí na‰ich neklidn˘ch dûjin. ·lo nepochybnû o zniãené dílo umûleckohisto2 ricky z nejhodnotnûj‰ích, v záplavû argumen-

Antonín; KRAJâA, Antonín. Mariánské sloupy v âechách a na Moravû. Praha : Antonín Danûk péãí Mariánsk˘ch druÏin praÏsk˘ch, 1939. S. 45. Bez ISBN. 2 Základní literatura k dûjinám sloupu a jejich umûlecko-

Obr. 1. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), snímek strÏeného Mariánského sloupu na Staromûstském námûstí, autor neznám˘, 3. 11. 1918. Muzeum hl. m. Prahy, inv. ã. H 090 036. (Reprofoto: Muzeum hl. m. Prahy, 2015)

historickému zhodnocení: HLADÍK, Tomá‰. Sochafiství doby Karla ·kréty. In STOLÁROVÁ, Lenka; VLNAS, Vít (eds.). Karel ·kréta 1610–1674. Studie a dokumenty. Praha :

norama, 1988. Bez ISSN. S. 471; BLAÎÍâEK, Oldfiich J.

Národní galerie, 2011, s. 207–222. ISBN 978-80-7035-

Jan Jifií Bendl. Tfii sta let od smrti zakladatele ãeské baro-

-469-8. S. 217–218; BRADNA, Jan; KAVIâKA, Karel. Mari-

kové plastiky. Umûní. 1982, roã. 30, ã. 2, s. 97–116.

ánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí. Velehrad : His-

ISSN 0049 5123; BLAÎÍâEK, Oldfiich J. Italské podnûty

torická spoleãnost Star ˘ Velehrad, 2008. ISBN 978-80-

a ohlasy v barokovém sochafiství âech. Umûní. 1980,

-86157-23-8; KALINA, Walter F. Die Mariensäulen in Wern-

roã. 28, ã. 6, s. 493–503. ISSN 0049 5123; BLAÎÍâEK,

■ Poznámky

stein am Inn (1645/47), Wien (1664/66), München

Oldfiich J. Sochafiství baroku v âechách. Praha : SNKLHU,

1 Dokládal to nápis vysekan˘ na jeho soklu: „VIRGINI

(1637/38) und Prag (1650). Österreichische Zeitschrift für

1958. Bez ISBN. S. 72; BLAÎÍâEK, Oldfiich J. Jan Jifií Ben-

GENITRICI SINE OROGINIS LABE CONCEPTAE, PROPUG-

Kunst und Denkmalpflege. 2004, roã. 58, ã. 1, s. 43–61.

dl, praÏsk˘ sochafi ãasného baroka. Památky archeologic-

NATAE ET LIBERATE URBIS ERGO CAESAR PIUS ET

ISSN 0029-9626; BOECKL, Christiane M. Vienna’s Pest-

ké. 1934–1935, roã. 42, s. 61–94. Bez ISSN; NEUMANN,

IUSTUS HANC STATUAM PONIT“ (tj. „Pannû, Rodiãce bez

säule: The Analysis of a Seicento Plague Monument.

Jaromír. âesk˘ barok. Praha : Odeon, 1974. Bez ISBN.

poskvrny prvotní poãaté, za obhájení a osvobození mûsta

Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte. 1996, roã. 49, ã. 1,

S. 51; ·TECH, Václav V. Die Barockskulptur in Böhmen.

zboÏn˘ a spravedliv˘ císafi tuto sochu staví.“) Latinské

s. 41–56. ISSN 0083-9981; KO¤ÁN, Ivo. Sochafiství. In

Prag : Artia, 1959. Bez ISBN; ·ORM, A.; KRAJâA, A., cit.

znûní pfiepisu nápisu bylo pfievzato z publikace: ·ORM,

POCHE, E. (ed.). Praha na úsvitu nov˘ch dûjin. Praha : Pa-

v pozn. 1. S. 7–56.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / I N M E D I A S R E S | V r a t i s l a v N E J E D L¯ / S l o u p y z b o fi e n é a z n o v u p o s t a v e n é . Ikonoklasmus jako pomysln˘, ale vûãn˘ soupefi památkové péãe

227

tÛ, zda jej „obnovit, ãi neobnovit“, ale zapadá skuteãnost, Ïe rozhodnû nezaniklo jako jediné. Skácení staromûstské mariánské památky v fiíjnu roku 1918 nebylo v˘jimeãn˘m a bezprecedentním ãinem divok˘ch vandalÛ, ale pouze jednou – a nikoliv poslední – epizodou v dlouhé historii ikonoklasmu, kter˘ je trvalou souãástí na‰ich dûjin a kter ˘ o sobû obzvlá‰tû v revoluãních ãasech dává dÛraznû vûdût. ProtoÏe posláním památkáfie je rozpoznávat a chránit historické a umûlecké hodnoty bez ohledu na aktuální zmûny politického a ideologického poãasí, tvofií ikonoklasmus vlastnû pfiím˘ protiklad památkové péãe. Proto je namístû vûnovat tomuto fenoménu, kter˘ vykazuje mnoÏství souvislostí také s v˘vojem Staromûstského námûstí v Praze, dÛkladnûj‰í pozornost. Mariánské, trojiãní a dal‰í svûtecké sloupy a pilífie zaujímají v rámci ãeského památkového fondu v˘znamnou pozici. Vedle umûleck˘ch a památkov˘ch hodnot, které v nich nachází aÏ moderní doba, památková péãe a dûjiny umûní, je moÏné pozorovat promûny v˘znamu a role tohoto typu památek vzhledem k lokaci, ãasovému zafiazení apod., a to speciálnû pokud se jedná o území habsburské monarchie v 17. a 18. století. Pro tu ãást mocnáfiství, která byla v pfiímém kontaktu s osmansk˘mi vojsky, byla jako pfiím˘ podpÛrce a pfiímluvce urãena pfiedev‰ím Nejsvûtûj‰í Trojice, zobrazovaná v podobû kamenného sochafiského monumentu. Pro území typu âech, které nebylo v pfiímém kontaktu s muslimsk˘mi vojsky (byÈ eventuální kontakt tu byl moÏn˘ prakticky kdykoli od druhé poloviny 17. století do poloviny století následujícího), byla tou hlavní pfiímluvkyní naopak Panna Marie ve sv˘ch nejrÛznûj‰ích ikonografick˘ch typech, zobrazená rovnûÏ sochafisk˘mi v˘tvarn˘mi prostfiedky. Úcta k Pannû Marii v‰ak mûla v âechách ‰ir‰í, hlub‰í a také pevnûj‰í vazby. Je s nadsázkou moÏné fiíci, Ïe âechy své Pannû Marii rozumûly a ona jim to odplácela mnoh˘mi zázraãn˘mi 3 událostmi. âechy jako „mariánskou zemi“ sice máme spojeny aÏ s barokem, první mariánské zázraky a projevy hluboké úcty k Bohorodiãce zde v‰ak byly pfiipomínány jiÏ v hluboké minulosti a pfiinejmen‰ím od vrcholného stfiedovûku také v souvislosti s v˘znamn˘mi osobnostmi dûjin. Velk˘m ctitelem Panny Marie byl napfiíklad císafi Karel IV., coÏ nakonec dokládá i v˘tvarná v˘zdoba hradu Karl‰tejna. Tato hluboce zakofienûná úcta se samozfiejmû bohatû projevovala prostfiednictvím kultury, v první fiadû té hmotné, v˘tvarné. Úcta ale má svÛj protiklad – neúctu, zavrhování a hanûní, které se rovnûÏ mohou projevit v hmotné podobû; jako odmítání, zesmû‰Àování, ãi dokonce likvidace jednotliv˘ch dûl, ba i celého druhu umûní a vzniku kategorie zavrÏeného, 4 „zvrhlého“ umûní „Entartete Kunst“.

228

Svût umûleck˘ v tûchto sporech a rozporech pfiitom jen odráÏí pomûry svûta spoleãenského. KaÏdá sociální skupina odÛvodÀuje svoje ekonomické a spoleãenské postavení a zájmy pomocí vlastní soustavy názorÛ, idejí a teorií, kter˘mi si vysvûtluje pfiírodní a historické procesy tak, aby odpovídaly dobovému vûdeckému diskursu, jejím materiálním zájmÛm a spoleãensk˘m cílÛm. Vzniká tak kultura ve v‰ech sv˘ch základních formách – politice, právu, filozofii, náboÏenství, morálce, umûní a tak podobnû. V rámci rozsáhlého souboru názorÛ a postojÛ jednotliv˘ch spoleãensk˘ch skupin a vrstev k rÛzn˘m otázkám spoleãenského a ekonomického bytí je moÏné zkoumat také názory na v˘tvarné umûní – a to nejen na jednotlivá díla, ale na v˘tvarné umûní jako takové. Ikonoklasmus, souãást evropsk˘ch kulturních dûjin Téma ikonoklasmu, niãení umûleck˘ch dûl zÛstává pro historiky umûní stále nesamozfiejmé. Vychováni v dobré a aktuální vífie v nezastupitelnost umûní a jeho nepostradatelnou úlohu v Ïivotû spoleãnosti, zvyklí zab˘vat se tvorbou a zachoval˘mi díly, musejí si teprve pracnû hledat, 5 v ãem tkví smysl zkoumání negace umûní. Stejnû tak jsou na tom související obor y, památková péãe a restaurování – i ony by mûly bádat o niãení v˘tvarn˘ch dûl, jeho pfiíãinách a dÛsledcích, právû proto, Ïe ochrana a péãe jsou samozfiejmou antitezí destrukce. Ikonoklasmus pfiedstavuje specifick˘ pfiípad vztahu spoleãnosti k v˘tvarnému umûní. Tento termín v západním civilizaãním okruhu oznaãuje programové niãení obrazÛ a soch jako dÛsledek realizace (hmotn˘ projev) my‰lenky, Ïe obrazy jsou na závadu pravému správnému uctívání boÏské osoby. V pfieneseném v˘znamu je moÏné tento termín pouÏívat také pro oznaãování projevÛ rozsáhlého programového niãení umûleck˘ch dûl, vût‰inou v‰ak v souvislosti s uskuteãÀováním nûjak˘ch ideologic6 k˘ch cílÛ. V Malé Asii, kde se od nepamûti st˘kal kfiesÈansk˘ Ïivel s muslimsk˘m, kter˘ byl rozhodnû proti zobrazování boÏsk˘ch osob, se objevil jiÏ v 7. století siln˘ odpor proti uctívání obrazÛ. Císafi Lev III. (717–741) ediktem z roku 726 nafiídil, aby bylo bránûno v povûreãném dot˘kání se obrazÛ. To vyvolalo velkou boufii odporu mezi vûfiícími, na jejichÏ stranu se postavil i papeÏ ¤ehofi II. (ten v‰ak pfiedev‰ím z mocensk˘ch a formálních dÛvodÛ, protoÏe císafi s ním edikt pfiedem nekonzultoval). V roce 727 vypuklo v Helladû povstání, které Lev III. potlaãil a v následujícím roce 728 nafiídil, aby z kostelÛ byly odstranûny v‰echny sochy a obrazy svat˘ch. Celá byzantská spoleãnost se v té dobû rozdûlila na dva tábor y – ikonoklasty a ikonoduly. Ikonodulové mûli podporu fiímské kurie, proto-


Ïe v roce 732 papeÏ ¤ehofi III. exkomunikoval jednoho z pfiedních teologÛ té doby Jana z Dama‰ku, kter˘ patfiil mezi odpÛrce obrazÛ. ¤ímské centrum tak de facto odsoudilo ikonoklasmus. Byzantská svûtská moc v‰ak ikonoklasty podporovala. Nástupce Lva III., jeho syn Konstantin V. (741–775), pokraãoval v ikonoklastické politice svého otce. V roce 754 svolal synodu 338 biskupÛ, která se zcela jasnû postavila na stranu ikonoklastÛ. AÏ KonstantinÛv syn Lev IV. (775–780) si zaãal poãínat v otázkách spojen˘ch se ctûním obrazÛ ponûkud smífilivûji. Snad za to mohl vliv jeho manÏelky, která po smrti Lva IV. vládla jako poruãnice jejich syna Konstantina VI. Za její vlády totiÏ nastal nejen pfiechod k tolerování obrazÛ, ale posléze i pfiíklon ke stranû ctící obrazy. V roce 787 byl dokonce svolán koncil do Nice, na kterém byly závûry synody z roku 754 odmítající obrazy odsouzeny a uctívání obrazÛ bylo opût schváleno s odÛvodnûním, Ïe úcta vzdávaná obrazu se vztahuje ke svat˘m, které obrazy pfiedsta-

■ Poznámky 3 Viz kapitolu Milostn˘ obraz a legenda, in ROYT, Jan. Obraz a kult v âechách 17. a 18. století. Praha : Karolinum, 2011 (2., doplnûné a pfiepracované vyd.). ISBN 978-80-246-1691-9. S. 89–112. 4 O fenoménu „zvrhlého umûní“ pfiehledovû viz napfi. ROH, Franz. „Entartete“ Kunst. Kunstbarbarei im Dritten Reich. Hannover : Fackelträger-Verlag Schmidt-Küster, 1962. Bez ISBN; BARRON, Stephanie (ed.). ‘Degenerate Art:’ The Fate of the Avant-Garde in Nazi Germany. New York : Harry N. Abrams, Inc, 1991. ISBN 0-8109-3653-4; ZUSCHLAG, Christoph. Entar tete Kunst. Ausstellungsstrategien im Nazi-Deutschland. Worms : Werner, 1995. ISBN 3-88462-096-7. 5 KRÁSA, Josef. Husitské obrazoborectví: poznámky k jeho studiu. Husitsk˘ Tábor: sborník Muzea husitského revoluãního hnutí 8. Tábor : Muzeum husitského revoluãního hnutí, 1985, s. 9–17. Bez ISBN. Naposledy o husitsk˘ch a pfiedhusitsk˘ch ikonoklastick˘ch snahách rozsáhle pojednal UHLÍ¤, Zdenûk. Tzv. amúziãnost ãeské pfiedhusitské a husitské reformace. Estetika. âasopis pro estetiku a teorii umûní. 1989, roã. 26, ã. 3, s. 164–174. Bez ISSN. Z ponûkud odli‰ného pohledu, i kdyÏ v jist˘ch bodech se dot˘kajícího obecného tématu ikonoklasmu – „obrazoborectví“ – se tímto spoleãensk˘m jevem ve své diplomové práci zab˘val Milan Bednár: BEDNÁR, Milan. Po‰kozování drobn˘ch sakrálních památek po vzniku âeskoslovenské republiky. Brno, 2011, 99 s. Masar ykova univerzita v Brnû, Filozofická fakulta, Historick˘ ústav. 08-02-2011. 6 V nedávné minulosti je moÏné za ikonoklastické tendence povaÏovat napfiíklad niãení umûleck˘ch dûl nûjak spojen˘ch s katolickou církví v âechách po roce 1918, nacistické klasifikování a následné niãení moderního umûní v Nûmecku ve 30. letech 20. století, niãení náboÏenského umûní v âechách po roce 1948, ale i odstraÀování pfiipomínek socialistického zfiízení v téÏe zemi po roce 1989.

2

3

4

vují. KdyÏ se ale v roce 813 ujal vlády císafi Lev V., zaãaly opût pfievládat ikonoklastické tendence. Císafi svolal v roce 815 novou synodu, která zru‰ila usnesení niceského koncilu a obnovila staré zákazy uctívání obrazÛ. Pronásledování ikonodulÛ pokraãovalo i za císafiÛ Michala II. (820–829) a Theofila (829–842). Byla to shodou okolností opût císafiovna, vdova po Theofilovi Theodora vládnoucí za svého syna Michala, která svolala v roce 842 novou synodu, jeÏ naopak obnovila usnesení ikonodulského niceského koncilu. Vleklé boje o uctívání obrazÛ tím na V˘chodû skonãily. Obrazy u Husa a husitÛ V západní Evropû, pokud je známo, se byzantsk˘ spor o obrazy projevil jen okrajovû. Synody francké církve v roce 794 ve Frankfurtu a roku 825 v PafiíÏi se sice vyslovily proti úctû k obrazÛm, ale nezavrhly je docela, vidûly v nich prostfiedek ke zvy‰ování zboÏnosti. Nesouhlas se zobrazováním svat˘ch a úctou, která je obrazÛm vûnována, se zde ale projevil s nemen‰í silou, byÈ o mnoho staletí pozdûji – pro západní kfiesÈanstvo otevfiela otázku po uÏiteãnosti obrazÛ reformaãní hnutí; celá debata,

nebo spí‰ série sporÛ, zde probíhala s rÛznou intenzitou od sklonku 14. aÏ do 18. století. V poãátcích se do ní v˘raznû zapsali duchovní a myslitelé pÛsobící v âechách, ktefií se v rámci sv˘ch pokusÛ o v˘klad svûta snaÏili podrobnûji vysvûtlit otázku obrazÛ a jejich uÏívání. Byli to zejména Matûj z Janova a jeho Ïák Jakub Matûj z Kaplic. O obrazech Janov uvaÏuje ve dvou sv˘ch spisech. Jednak v nûkter˘ch ãástech Regulae Veteris et Novi Testamenti 7 (z let 1389–1393), jednak v odvolací fieãi pfied praÏskou synodou, kterou pronesl dne 9. fiíjna 1389. O tom, jak oba uãenci sm˘‰leli o obrazech, svûdãí také listina papeÏe Bonifá8 ce IX. ze dne 13. listopadu 1390 – je z ní patrné, Ïe oba radikálnû odmítali obrazy, a zastávali tedy ikonoklastické stanovisko, rozporné s doktrínou církve. Mistr Jan Hus vycházel, jak je v‰eobecnû známo, pfii fie‰ení mnoh˘ch vûrouãn˘ch otázek 9 z dûl anglického reformátora Johna Wiklefa. Stejnû jako ve Wiklefovû díle je tak i v Husov˘ch my‰lenkách tfieba rozli‰ovat sociálnû kritické 10 postuláty od postulátÛ ideov˘ch a vûrouãn˘ch. V pfiístupu k obrazÛm a v˘tvarnému umûní vÛbec vycházeli oba z názorÛ sv. Augustina a zastávali


Obr. 2. Hofiice (okres Jiãín), celkov˘ pohled na námûstí s mariánskou státuí od Josefa Rychtery z roku 1824. Historick˘ snímek pofiízen˘ kolem roku 1870. Národní památkov˘ ústav. (Foto: Národní památkov˘ ústav, 2015) Obr. 3. Hofiice (okres Jiãín), pohled na vrcholovou statui Panny Marie od Josefa Rychtery, v dílnû po Kamenicko sochafiské stfiední prÛmyslové ‰koly v Hofiicích. (Foto: Milo‰ Suchomel, po 1980) Obr. 4. Hofiice (okres Jiãín), jednotlivé bloky mariánské státue. která byla nafiízením MV Hofiice roku 1951 rozebrána, provizornû uloÏené za místním kostelem. (Foto: Milo‰ Suchomel, po 1980)

■ Poznámky 7 KYBAL, Vlastimil. Matûj z Janova. Jeho Ïivot, spisy a uãení. Brno : L. Marek, 2000 (reprint vydání z roku 1905). ISBN 80-86263-05-3. 8 KROFTA, Kamil. Z Vatikánu. âesk˘ ãasopis historick˘. 1900, roã. 6, ã. 4, s. 320–340. Bez ISSN. 9 LECHLER, Gotthard. Johann von Wiklif und die Vorgeschichte der Reformation. Leipzig : Fleischer, 1873. Bez ISBN. 10 Hus se zab˘val obrazy a jejich uÏíváním v nûkolika sv˘ch pracích. Byly jimi napfiíklad: Super quater Sententiarum (ed. V. Flaj‰hans, Praha 1905), Expositio decalogi (ed. V. Flaj‰hans, Praha 1903), V˘klad Vier y, Desatera a Pátefie (ed. K. Erben, Praha 1865–1867) z roku 1412, O ‰esti bludiech (ed. B. Ryba, Praha 1951) z roku 1413 ad.

229

Obr. 5. Hofiice (okres Jiãín), detail nápisu z roku 1824 na soklu mariánské státue. (Foto: Milo‰ Suchomel, po 1980)

5

tak vlastnû názory platné pfied nástupem vlny aristotelismu do stfiedovûkého my‰lení. Podle verze, kterou zastával sv. Augustin, má b˘t zobrazení pouze náznakem vy‰‰í skuteãnosti. To byla my‰lenka protikladná ke v Husovû dobû pfievládajícímu scholastickému názoru sv. Tomá‰e Akvinského (1225–1274), kter˘ ve sv˘ch v˘vodech povaÏoval vûci, tedy i obrazy, za je11 den z projevÛ boÏské existence. Hus nicménû obrazy nezavrhoval, chtûl v‰ak, aby pomáhaly vûfiícím na cestû ke spasení. Nacházel sice nedostatky, které bylo tfieba odstranit (napfiíklad malování profánních a erotick˘ch scén na zdech domÛ, v tomto bodû jeho kritika úzce souvisela s kritikou hfií‰ného Ïivota vÛbec). Vidûl ale i klady obrazÛ, v‰ímal si zejména didaktick˘ch a propagaãních moÏností, které sk˘taly. Jak ostatnû víme, i pfiímo na stûnách kaple Betlémské v Praze, hlavního Husova pÛsobi‰tû, byly namalovány obrazy pfiíbûhÛ z bible nebo rozsáhlé citáty z ní pro ty, kdo umûli ãíst. HusÛv postoj ve v˘sledku asi nejlépe shrnuje citát, ve kterém praví: „Pfied obrazem Kristov˘m ctím samého Krista, protoÏe obraz ten mne sv˘m pfiedmûtem vzdûlává, k náboÏnosti povzbuzuje, vÛbec dojímá, nesmím jej v‰ak ctíti jako Krista, neboÈ to není 12 Kristus, n˘brÏ obraz KristÛv.“ Tímto relativnû smífiliv˘m postojem k uctívání obrazÛ se tedy HusÛv pfiístup nijak nevymykal ze v‰eobecného dobového názoru, kter ˘ byl i pfies dílãí kritiku 13 obrazÛm spí‰e naklonûn. Po Husovû muãednické smrti se stal vedle Jakoubka ze Stfiíbra jednou z nejv˘znamnûj‰ích postav husitského my‰lení Mikulá‰ z DráÏìan.

230

Tento JakoubkÛv pfiední spolupracovník vycházel ve svém uãení o obrazech jak z Husa, tak z pfiedhusitsk˘ch myslitelÛ. Ve sv˘ch spisech fie‰il mimo jiné i problém obrazÛ. V traktátu De imaginibus (pochází pravdûpodobnû z kon14 ce roku 1415, datace Nechutové) vycházel pfiedev‰ím ze znalosti spisu Matûje z Janova Regulae Veteris et Novi Testamenti. Z kostelÛ podle nûj má b˘t odstranûno v‰e, co odvádí vûfiící od pravého uctívání svátosti oltáfiní. Mikulá‰ v‰ak nezÛstává pouze u konstatování hfií‰nosti obrazÛ a nutnosti jejich odstranûní. SvÛj postoj dále rozvádí a dokládá na pfiíkladech z biblick˘ch dûjin a dochází ke konstatování, Ïe Antikrist pfiivádí skrze uctívání obrazÛ obecn˘ lid na scestí. Mikulá‰Ûv spis je jedním z pfiíkladÛ postupného narÛstání odporu proti obrazÛm v dobû po Husovû smrti. Tato tendence ale vzbuzovala i protireakce – umírnûná strana husitství, která tehdy ovládala PraÏskou univerzitu, se napfiíklad pokou‰ela obrazy chránit. Dne 25. ledna 1417 byl napfiíklad vydán univerzitní nález, kter˘ se staví na obranu umûleck˘ch dûl: „Obrazové také spasitele na‰eho a jeho svat˘ch […] a v‰elijací obyãejové od dávna v církvi svatej zachovávaní, ktefiíÏ se s boÏím zákonem sjednávají, Ïe v zákonu kfiesÈanském nemají zatraceni 15 b˘ti, ale Ïe mají trpûni a drÏeni b˘ti, …“ Odpovûdí radikálního kfiídla husitství na tyto smífilivé názory bylo kázání De Imaginibus Jakoubka ze Stfiíbra v kostele Panny Marie pfied 16 T˘nem dne 31. ledna 1417. Byl to právû Jakoubek ze Stfiíbra, kdo se ve sv˘ch spisech nejrozsáhleji zab˘val otázkou obrazÛ. K odporu proti obrazÛm dospûl pfies své my‰lenky o nádhefie a o nutnosti vym˘cení v‰eho, co je nad nutnou potfiebu. Pro pochopení tohoto postoje je tfieba znát kontext stfiedovûkého my‰lení, pro nûjÏ existuje skuteãnûj‰í skuteãnost, neÏ je skuteãnost postiÏitelná lidsk˘mi smysly, a to fiád nad vûcmi, fiád boÏí. Obrazy v na‰em slova smyslu jsou husitsk˘mi ikonoklasty zatracovány právû proto, Ïe pÛsobí prvoplánovû na lidské smysly a neumoÏÀují proto pfiiblíÏení se vûfiícího k Bohu. Umûní a obrazy tak vlastnû stály v cestû prvotnímu principu husitství, jeho snaze o bezprostfiednûj‰í vztah k Bohu, obrodu církve a její reformu umoÏÀující dosaÏení boÏí milosti a spasení. Jakoubek ze Stfiíbra pfii kategorizaci postupuje v duchu stfiedovûké scholastické filozofie. V prvé fiadû to znamená, Ïe za obraz se nepovaÏuje pouze v˘tvarné umûlecké dílo v dne‰ním slova smyslu, obrazy jsou pro nûho v‰echny projevy tvofiivé ãinnosti boÏí. Takto chápané


obrazy jsou pak rozdûleny podle dvou kritérií. Pr vním je hmotnost obrazu, podle níÏ mohou b˘t obrazy viditelné a neviditelné. Druh˘m kri-

■ Poznámky 11 Zatímco bÛh je „actus purus“ (ãisté uskuteãnûní) a „ens realissimum“ (plné bytí, jemuÏ je cizí jakákoli zmûna), jsou jednotlivé vûci stvofieného svûta (vznikl z absolutní boÏí v‰emohoucnosti) spojením látky a formy; ãistá látka existuje pouze v abstrakci. Pfiistoupením formy k látce stává se vûc existující pouze v moÏnosti vûcí skuteãnou (jde o tzv. aktualizaci); jako smûs pouhé moÏnosti a skuteãnosti mÛÏe se v‰ak mûnit, ztrácet a získávat nové vlastnosti – pfiípadky. Otázku individuaãního principu, kterou se Tomá‰ jako umírnûn˘ realista musel v této souvislosti zab˘vat, fie‰í tezí o tzv. „látce urãené“ – látka svou kvantitativní dûlitelností urãit˘m zpÛsobem rozmnoÏuje téÏ formu. (Obecné existuje pfied jednotlivinami v boÏském rozumu a pak v jednotliv˘ch vûcech sam˘ch, ãlovûk obecné poznává svou schopností abstrahovat.). Viz GABRIEL, Jifií. Heslo Tomá‰ Akvinsk˘. In Kol. aut. Struãn˘ filosofick˘ slovník. Praha : Svoboda, 1966. Bez ISBN. S. 458. 12 BIDLO, Jaroslav (ed.). Akty Jednoty bar trské, sv. II. Brno : Historická komise pfii Matici moravské, 1923. Bez ISBN. S. 76. 13 Je zajímavé, Ïe ochranû obrazÛ v dobû váleãného konfliktu byla v té dobû vûnována pozornost dokonce v nejstar‰ím dochovaném ãeském váleãném fiádu Jana Hájka z Hodûtína. Mimo jiné se v nûm uvádí: „[…] aby posvátn˘mi vûcmi, jakoÏto vornáty, kalichy, zvony, knihami i jin˘mi okrasami kostelními […] nikakéÏ nebylo h˘báno.“ Za vybití klá‰tera nebo kostela byl stanoven drastick˘ trest useknutí ruky, vysypání hostií se dokonce trestalo smrtí upálením. Upraven˘ fiád Jana Hájka z Hodenína. In HAVRÁNEK, Bohuslav; HRABÁK, Josef; DA≈HELKA, Jifií (ed.). V˘bor z ãeské literatury doby husitské. Díl 1. Praha : Nakladatelství âeskoslovenské akademie vûd, 1960. Bez ISBN. S. 512. Viz také SVEJKOVSK¯, Franti‰ek (ed.). Staroãeské vojenské fiády: Hájek – Vlãek: ÎiÏka, listy a kronika. Praha : Orbis, 1952. Bez ISBN. S. 36. 14 NECHUTOVÁ, Jana. Traktát Mikulá‰e z DráÏìan „De imaginibus“ a jeho vztah k Matûji z Janova. Sborník prací Filozofické fakulty brnûnské univerzity. E, ¤ada archeologicko-klasická. 1964, roã. 13, ã. E 9, s. 149–162. ISSN 0231-7915. 15 PALACK¯, Franti‰ek (ed.). Archiv ãesk˘ ãili staré písemné památky ãeské i moravské VI. Praha : Tiskárna dr. Edvarda Grégra, 1872. Bez ISBN. S. 30–37; FAJT, Jifií. Pozdnû gotické fiezbáfiství v Praze a jeho sociální pozadí (1430–1526). PrÛzkumy památek. 1995, roã. 2, pfiíloha. ISSN 1212-1487. S. 6, 7. 16 NEJEDL¯, Zdenûk. Dûjiny husitského zpûvu. Díl IV; Tábofii. Praha : âeskoslovenská akademie vûd, 1955. Bez ISBN. S. 105–116. SEDLÁâKOVÁ, Krist˘na. Jakoubek ze Stfiíbra a tzv. T˘nské kázání z 31. ledna 1417; Názor y pfiedhusitsk˘ch a husitsk˘ch „reformátorÛ“ na obrazy. Opuscula historiae atrium; Studia minora Facultatis philosophicae Universitatis Brunensis (F 48). Brno : Masarykova univerzita, 2004, 7–43. ISBN 80-210-3622-2.

tériem je pak vznik obrazu, podle nûhoÏ jsou obrazy stvofiené a nestvofiené. Neviditeln˘ a nestvofien˘ obraz je podle Jakoubka vrcholem v‰ech obrazÛ, je to Slovo, jeÏ bylo na poãátku u Boha Otce. Dal‰ím stupnûm je obraz neviditeln˘, ale stvofien˘ – to jsou andûlé a v‰ichni lidé obdafiení boÏskou milostí. Poté následuje obraz viditeln˘, postiÏiteln˘ smysly. K tomuto druhu obrazu Jakoubek poãítá poznateln˘, pfiirozen˘ svût, skrze nûjÏ mÛÏeme poznávat obrazy neviditelné. Patfií sem také viditelné obrazy (odrazy) lidí, zvífiat nebo vûcí v zrcadlech a jin˘ch vyle‰tûn˘ch plochách. Jakoubek zná i obrazy nadpfiirozené – jsou to obrazy boÏí ctnosti utvofiené andûlsk˘m mystériem. S jejich pomocí svatí proroci, apo‰tolové a jiní svatí vidûli neviditelné jako enigmatickou vizi. Pfiíkladem tohoto druhu obrazu je Apokalypsa. Potom podle Jakoubka následují obrazy umûlé, ne zcela pfiirozené, které nevznikly jako pfiím˘ v˘tvor boÏí, ale jako v˘tvor lidsk˘. I zde je v‰ak tfieba rozli‰ovat. U nûkter˘ch obrazÛ se ãlovûk drÏel moudrosti a uãení boÏího. Sem patfií obrazy Starého a Nového zákona (dvanáct b˘kÛ v chrámû ·alamounovû, svátost chleba a vína). Jiné obrazy jsou v˘tvorem malífiÛ. Ty nemají Ïádné opodstatnûní v boÏím zákonû, jsou ze v‰ech obrazÛ nejhor‰í a nejposlednûj‰í, hor‰í neÏ obrazy v zrcadle. Jakoubek tedy rozdûlil obrazy na nûkolik druhÛ. Z tohoto dûlení jednoznaãnû vypl˘vá Jakoubkova hierarchizace „obrazÛ“. Od nejhodnotnûj‰ího aÏ po ten nejménû hodnotn˘ to 17 jsou obrazy: 1. invisibilis, increata (slovo), 2. invisibilis, creata (andûlé, lidé obdafiení boÏí milostí), 3. sensibilis, visibilis 3a. sensibilis, visibilis – naturalis (pfiirozen˘ svût, skrze nûjÏ lze poznat obrazy neviditelné), 3b. sensibilis, visibilis – supernaturalis (obrazy boÏí ctnosti vytvofiené andûlsk˘m mysteriem, Apokalypsa) 4. arteficialis (skrze nû lze poznat Boha), 5. ar teficialis manu pictorum voluntaris confictum (neumoÏÀují poznání Boha). ProtoÏe je lep‰í zlu pfiedcházet, vidí Jakoubek jako nejlep‰í fie‰ení situace zavrhnout obrazy, které jsou podle uveden˘ch kritérií tûmi nejménû hodnotn˘mi, tedy obrazy malované lidskou rukou. Kristus pr˘ církev k obrazÛm nezavázal, nezmiÀuje se o nich ve svém zákonû. Podle Jakoubka je bezv˘znamné, Ïe sv. Luká‰ byl malífiem, protoÏe zpráva, Ïe maloval Pannu Marii, není kanonická, jedná se o apokr yfní tradici. Také skuteãnost, Ïe Kristus mûl oti‰tûním své tváfie na roucho sv. Veroniky zavázat kfiesÈany k obrazÛm, podle nûj není v souladu s boÏím zákonem, kter ˘ o tom, Ïe by snad

kfiesÈané mûli mít ve sv˘ch kostelech obrazy, mlãí. Jakoubek také zdÛrazÀuje, Ïe obrazy nejenÏe odvádí vûfiící od BoÏího tûla, ale jejich uctívání je pfiímo modlosluÏbou. Vûfiící totiÏ mnohdy neÏádají a neoãekávají pomoc od Boha a jeho svat˘ch zobrazen˘ch na obrazech, ale pfiímo od tûchto obrazÛ. V roce 1417, kdy pfiednesl své kázání De imaginibus, se Jakoubek ze Stfiíbra fiadil ve stále se vyvíjejícím husitském hnutí mezi radikály. Nebyl v‰ak ve svém radikalismu dÛsledn˘. Brojí sice proti umûl˘m obrazÛm, které nejvíce odvádûjí kfiesÈana od Boha, stále v‰ak pfiipou‰tí, Ïe i umûlé obrazy mohou v kostele b˘t, protoÏe svatí muÏi v minulosti je dobfie vymyslili. Ohrazuje se také proti údajnému nafiãení, Ïe by snad chtûl zniãit v‰echny obrazy. ¤íká ale, Ïe v kostelech jsou pouh˘ zvyk lidí, kter˘ se drÏí 18 jen díky tradici. Jak˘m zpÛsobem tedy chtûl Jakoubek ze Stfiíbra dosáhnout cíle, kter ˘ ve svém kázání vytyãil, tedy odstranûní obrazÛ vytvofien˘ch lidskou rukou z kostelÛ? Z poãátku se dovolával moci královské. Domníval se, Ïe král Václav IV. bude po vzoru biblického krále Ezechiá‰e osvícen a osvobodí poddané své zemû jak od obrazÛ, tak od modlosluÏebnictví. Po Husovû upálení v‰ak ztrácí víru v oãisÈující poslání krále. Vyz˘vá vûfiící, aby si nápravu s boÏí pomocí zjednali sami a vyãistili chrámy, v nichÏ má vládnout pouze slovo boÏího zákona. Vûfiící totiÏ má ctít pouze obraz nejvy‰‰í hodnoty, nestvofien˘ obraz Boha, Krista ve svátosti oltáfiní. Pro Jakoubka ze Stfiíbra se tak kult BoÏího tûla vlastnû stává ideálem kultu obrazÛ. KdyÏ uÏ chce vûfiící ctít obraz stvofien˘ a viditeln˘, aÈ tedy uctívá nejvy‰‰í pfiípad tohoto druhu obrazÛ – bliÏního svého, Ïiv˘ a viditeln˘ obraz Boha samého. Po Jakoubkovû kázání De imaginibus prosloveném v kostele Panny Marie pfied T˘nem v Praze v roce 1417 nastává zásadní obrat v pfiístupu husitství k otázce obrazÛ v kostelech. V‰echny radikálnûj‰í skupiny hnutí pfiijaly boj proti obrazÛm za souãást svého programu. A tento program také uskuteãÀují. Tak je‰tû za Ïivota Václava IV. byl vyplenûn kostel sv. Mikulá‰e na Starém Mûstû, 17. srpna 1419 kar tuziánsk˘ klá‰ter v Praze, 20. srpna 1419 klá‰ter mnichÛ kazatelÛ v Písku, 21. ãervna 1420 klá‰ter kfiiÏovníkÛ na Zderaze, klá‰ter sv. Klimenta u mostu a klá‰ter na Zbraslavi. To je jen nûkolik ze stovek poniãen˘ch objektÛ a areálÛ.

husitsk˘ch vojsk. Niãení obrazÛ se vÏilo, a nebylo proto potfieba ho nûjak zvlá‰tû propagovat. Tím spí‰, Ïe tehdy jiÏ byla vût‰ina kostelÛ a klá‰terÛ v zemi vyplenûna. Po skonãení válek pfietr val husitsk˘ ikonoklasmus v âechách – stejnû jako samo husitství – v umírnûné formû, která pfiipomíná pÛvodní Husovy my‰lenky, podle nichÏ lze uvaÏovat nejen o ‰kodliv˘ch úãincích obrazÛ pro pravou víru, ale také o jejich kladn˘ch stránkách, napfiíklad o moÏnostech, které dávají negramotn˘m vûfiícím pro poznání 19 slova BoÏího. Jeden z Ar tikulÛ smluven˘ch na zdrÏenie kompaktat v âechách, které fie‰ily politickou situaci a vztahy mezi katolíky a utrakvisty v ãesk˘ch zemích po poráÏce husitÛ v bitvû u Lipan, znûl následovnû: „Item aby obrazowé w kostelech byli pána Krista a panny Marie i jin˘ch swûtic i swat˘ch, a knûÏie uãte lid podlé ustawenie cierkwe swaté, kteráÏ die de consecrat. dist. III: poctiwé obrazy kfiesÈané ne bohy naz˘wají, ani jim slúÏie jako bohóm, ani w nich kladú nadûje spasenie swého, ani od nich súdu ãekají budúcieho, ale pro pamût pfiedkuow swat˘ch we cti je mají, ale ani jim ani kterému stwofiení slúÏie jakoÏto bohu; ale podlé fieãi swatého ¤ehofie i jin˘ch swat˘ch doktoruow, obrazy pfied oãima mámy, aby wezdaj‰ie tûlesné widûnie námi h˘balo, Ïe kdyÏ malowánie widíme, aby nás to wezdaj‰ie widûnie k tomu na‰i mysl pozdwihalo, ãíÏto obraz widíme, a my jistû w ãas jako pfied boÏstwím klekáme, ale tomu se modlíme; kohoÏ skrze obraz narozeného, umuãeného aneb na prawici sedícieho zpomínáme; a nûkdy malowan˘m jako písmem syna boha ku pamûti pfiiwodíme, mysl na‰e zamúcenie, Ïalost, né ze 20 zkfiie‰enie má radost.“ Obrazoborectví nicménû v âechách s husitsk˘mi válkami nekonãí. Jist˘ ikonoklasticky motivovan˘ odpor k obrazÛm byl latentní, ale pevnou souãástí spoleãenského vnímání v˘tvarné-

■ Poznámky 17 „Imago sive figura, quod in proposite idem voco, est multiplex […]. Imago invisibilis increata est ipsum verbum icreatum […] hominum in templis christianorum constitutum, quod nulliti in lege domini est expressatum vel ad cultum divinum approbatus. […] Quecumque imago naturalis hominis vel alterus rei in spectaculis ets melior […]. De imaginibus, fol. 194b aÏ 195b. 18 „Imagines […] esse in ecclesiis est sola causuetudo humana et tradicio hominum.“ De imaginibus, fol. 201b.

Pohusitské obrazoborectví V prÛbûhu 20. let 15. století se otázka obrazÛ v dílech husitsk˘ch myslitelÛ i ostatní literární produkce té doby dostává do pozadí. Husitství je v té dobû jiÏ relativnû siln˘m hnutím. Po zahájení ozbrojen˘ch bojÛ se poÏadavek odstraÀování obrazÛ stává bûÏnou souãástí ãinnosti


19 Napfi. obrázkové bible apod. 20 PALACK¯, Franti‰ek (ed.). Archiv ãesk˘, ãili Staré písemné památky ãeské i moravské. Díl III. Praha : Stawy Královstwj ãeského, 1844. Bez ISSN. S. 454. Text dostupn˘ také na WWW: http://www.psp.cz/eknih/snemy/ac/vol03/1432_39/t0026_00.htm [cit. 20. ãer vna 2015].

231

umuãení Pánû. Druh˘ díl ukazuje zniãení ohromného krucifixu na trámu v triumfálním oblouku, pfii jehoÏ pádu ‚se chrám otfiásl, jako by se mûl zfiítit‘ […] dál je rozbíjena socha P. Marie a na závûreãné scénû bofiení hrobu sv. Jana Nepomuckého je zobrazen i v˘jev odná‰ení tûla jednoho z kalvinistÛ, stiÏeného pfii vstupu na svût24 cÛv hrob stra‰n˘m záchvatem.“ Obrazoborecké tendence v ãesk˘ch dûjinách v‰ak s Bílou horou a vyhnáním nekatolíkÛ nevyhasínají. Naopak, jsou stále Ïivé a zejména na poãátku 18. století se dokonce zprávy o niãení v˘tvarn˘ch dûl zaãínají mnoÏit. I v té dobû existovaly v âechách regiony, kde byla – zfiejmû pouze jednotlivci – z vûrouãn˘ch, tedy ikonoklastick˘ch dÛvodÛ odpírána úcta obrazÛm a sochám svat˘ch. V˘znamn˘m terãem odpÛrcÛ obrazÛ se stal sv. Jan Nepomuck˘; v souvislosti se snahami o jeho svatofieãení rostl na druhé stranû odpor k jeho zobrazování, kter ˘ byl zfiejmû podporován také protes25 tanty z ciziny. Jeden z nejstar‰ích dokladÛ tohoto „barokního“ ikonoklasmu je pfiípad

6

Obr. 6. Turnov (okres Turnov), námûstí âeského ráje s dominantou v podobû pískovcové ka‰ny se sochou Panny Marie. (Foto: Národní památkov˘ ústav, 2002)

ho umûní v prÛbûhu celého 15. a 16. století. V˘raznou roli pfii tom sehrál lutersk˘ vliv, kter˘ se projevil uÏ roku 1519 v T˘nském kostele. Faráfi Podu‰ka tu zru‰il procesí, kázal proti obrazÛm, oltáfiÛm a ornátÛm, sám zkazil malovanou tabuli na hlavním oltáfii a jinou „starou malovanou s Marií fiezanou dobr ˘m dílem“ zatarasil star ˘mi kfiídly, nadav jí „hoffar t“ (nevûstek). Na jinou tabuli s obrazem Panny Marie házel kamení, aÏ roh oltáfie urazil. Následujícího roku v T˘nû „selsk˘ knûz“ Václav kazil obrazy, „ktefiíÏ byli pozÛstalí po Tábofiích“, a kdyÏ byl vyhnán ke kostelu sv. KfiíÏe, tam „ani toho krucifixu nenechal s pokojem a ruku mu urazil“. Roku 1521 pfiijíÏdí do Prahy radikální Ïák LutherÛv Thomas Münster a také jiÏ 6. ãervence na svátek Jana Husa dochází k útoku na klá‰ter y u Sv. Jakuba a u Panny Marie SnûÏné, pfiiãemÏ byly niãeny sochy a obrazy 21 svat˘ch. Jedna z nejznámûj‰ích ikonoklastick˘ch epizod na na‰em území je spojena s neklidn˘m poãátkem 17. století a je jistou ironií osudu, Ïe se nám o ní zachovalo svûdectví v podobû umûleckého zobrazení. Jde o niãení kostelního zafiízení v katedrále sv. Víta v roce 1619, které je spolu s útûkem „Zimního krále“ Fridricha Falckého z Prahy po prohrané bitvû na Bílé hofie zobrazeno na dvou dfievûn˘ch reliéfech Ka‰para Bechtelera, uloÏen˘ch dnes v katedrále. 22 K celé akci do‰lo v pfiedveãer Vánoc 1619.

232

Mezi dvofiany Fridricha Falckého se tehdy nacházela fiada pfiísn˘ch kalvinistÛ, jejichÏ postoj k obrazÛm byl radikálnû odmítav˘, tento názor navíc sdíleli i s ãástí ãeskobratrské ‰lechty. Brzy zde proto vznikl návrh na „reformaci“ hlavního svatostánku království, tj. oãi‰tûní od ve‰keré v˘zdoby. Váhající král dal nakonec k celé akci svolení (vymínil si, aby nejcennûj‰í pfiedmûty byly u‰etfieny, na coÏ ale nebylo dbáno) a 21. prosince tak probûhlo pusto‰ení katedrály, zahrnující pr˘ nejen bourání oltáfiÛ, vyná‰ení soch a obrazÛ nebo pálení relikvií, ale dokonce i otevírání hrobÛ. Skuteãn˘ rozsah ‰kod se stal posléze jednou z kapitol sporu mezi konfese23 nicménû událost, které se aktivnû mi, úãastnili i vynikající vzdûlanci – králÛv dvofian Abraham Scultetus, snad hlavní iniciátor reformace katedrály, nebo ãe‰tí pánové Vilém z Roupova a Václav Budovec z Budova – ukázala, Ïe protestantsk˘ odpor k obrazÛm má v âechách své limity. „Odstrojování“ chrámu zpÛsobilo zdû‰ení svornû mezi katolíky i protestanty a pfiipoãetlo se na seznam váÏn˘ch politick˘ch chyb Fridricha Falckého a jeho spojencÛ. Hloubku odporu, kter˘ tato událost zpÛsobila, dokládá i její zpodobnûní na zmínûn˘ch reliéfech: „Pohled do chrámu na pravé desce je rozdûlen pilífii chóru na nûkolik samostatn˘ch scén, vyprávûjících (stejnû jako soudobé psané popisy) o postupu devastace: vlevo je zbavována fiezan˘ch soch kazatelna, dílo Ka‰para Berchtelera, provedené je‰tû roku 1618 ve formách severského man˘rismu. Pacholek sráÏí dlouhou tyãí sochu Krista, korunující lehkou architekturu stfií‰ky, na zemi se uÏ válí nûkolik andílkÛ, jimÏ vypadly z rukou nástroje


■ Poznámky 21 KO¤ÁN, I., cit. v pozn. 2. S. 152. Vztahem k „obrazu“ v 15.–17. století se recentnû zab˘val zejména Jan Chlíbec v úvodní kapitole své monografie o italském renesanãním sochafiství v âechách – CHLÍBEC, Jan. Italské renesanãní sochafiství v ãesk˘ch státních a soukrom˘ch sbírkách. Praha : Academia, 2006. ISBN:80-200-1371-7. 22 O události podrobnû, vãetnû edice souvisejících pramenÛ, viz KRAMÁ¤, Vincenc (ed. ·RONùK Michal). Zpusto‰ení Chrámu sv. Víta v roce 1619. Praha : Artefactum, 1998 (= Fontes historiae atrium 6). ISBN:80-902279-4-5. 23 Pavel Skála ze Zhofie, kter˘ pÛsobil v kanceláfii Fridricha Falckého a kter˘ katedrálu nav‰tívil bezprostfiednû po plenûní, v Historii ãeské tvrdí, Ïe ‰kody byly daleko men‰í, neÏ jak popisovala katolická strana. Hlavní oltáfi se pr˘ dochoval na místû vyjma nûkolika „soch a maÀasÛv“, cennûj‰í obrazy pr˘ byly pouze sejmuty a zamãeny do „jisté komory nad kostelem“. Skála se také ostfie vymezuje vÛãi obvinûní z pusto‰ení hrobÛ. RovnûÏ relikviáfie – „svaté popelnice“ – podle nûj byly zniãeny jen dva, pr˘ proto, Ïe byly fale‰né a obsahovaly kosti „nelidské, spí‰eji hovadské“. Celá pasáÏ viz TamtéÏ. S. 103–106. 24 KO¤ÁN, I., cit. v pozn. 18. S. 436. Autorem reliéfÛ byl zfiejmû dvorní fiezbáfi Ka‰par Bechteler (v Praze 1605–1639), kter˘ dostal v roce 1630 zaplaceno za dvû velké tabule a stoly v chrámu 1420 kop mí‰eÀsk˘ch. ¤ezba byla urãitû dokonãena do podzimu roku 1623, kdy byl nafiãen stavitel Petr Piscina z Milána, Ïe „s ãeládkou svou v kostele sv. Víta plundrovati pomáhal“ a na reliéfu „vytesan˘ jest“. 25 Podrobn˘ v˘ãet pfiíkladÛ tupení svûtce pfied i po jeho svatofieãení pfiiná‰í VLNAS, Vít. Jan Nepomuck˘. âeská legenda. Praha : Paseka, 2013 (2. pfiepracované vydání). ISBN 978-80-7432-278-5. S. 238 ad. Z Vlnasova pfiehledu jsou vybrány i následující pfiíklady.

Obr. 7. Turnov (okres Turnov), detail mariánské statue. Pískovcová ka‰na z roku 1842 byla z námûstí nesmyslnû odstranûna za totalitního reÏimu v roce 1953. ¤ízením osudu se v‰ak zachovala socha právû Panny Marie od Josefa Maxe. (Foto: Národní památkov˘ ústav, 2002) Obr. 8. Turnov (okres Turnov), námûstí âeského ráje s ka‰nou a statuí. Z iniciativy Spolku rodákÛ a pfiátel Turnova a díky velkorysému daru místního mecená‰e B. J. Horáãka byla zhotovena replika ka‰ny a v roce 1998 znovu instalována na pÛvodní místo s pÛvodní zrestaurovanou zlacenou sochou Panny Marie. (Foto: Národní památkov˘ ústav, 2002)

z roku 1710, kter˘ se stal v Hlinsku, kde dva muÏi odnesli v noci svatojánskou sochu z námûstí do hospody a povûsili jí na krk pivní 26 sklenici. ZávaÏnûj‰í pfiípad se zcela jednoznaãn˘m ikonoklastick˘m úmyslem se odehrál 25. fiíjna 1717 v âernoÏicích u Jaromûfie na smifiickém panství. Kálovéhradeck˘ obãan Jan Karhánek pfiistihl skupinu dûtí, jak házely kameny a hlínu na sochu svûtce a prozpûvovaly 27 si o svûtci potupnou písniãku. Karhánek v‰echno, co vidûl a sly‰el, udal v jezuitské koleji v Hradci Králové. Pfii vy‰etfiování vy‰lo najevo, Ïe rouhavá slova kluci sly‰eli od star‰í mládeÏe a Ïe sochu tupili jiÏ dfiíve. Jedenáctilet˘ Jan Kaãirek pomazal sochu blátem, namazal jí zvlá‰tû ústa, zpíval pfii tom potupnou písniãku a dal jí, tedy so‰e, do ruky kytici kopfiiv se slovy „Janku, tu má‰ kytku, abys mûl k ãemu vonût“. Jindy bil sochu do obliãeje biãem a mlátil ji klackem nebo ulomil so‰e ruku s krucifixem a hodil ji do Labe. Jin˘ jí strkal do úst klacek, fiíkaje: „Janku, já ti nadûlám vût‰í hubu, abys mohl lépe jíst.“ Kaãírek pak nadûlal z bahna syreãkÛ a strkal je so‰e do úst se slovy: „Musím Jankovi nadûlat homolek, aby mûl co jísti.“ Devítilet˘ âern˘ urazil so‰e nos, pomazal jí obliãej blátem, pak na ni vylezl a noÏem jí holil a píchal do zadní ãásti tûla jako poraÏeného vepfie. Jak˘si Krbas pak navedl ãtrnáctiletého Paseãku, aby místo pozdravu naplil so‰e k nohám, ale on jí naplil pfiímo do tváfie. Nejhor‰í ze v‰ech byl pr ˘ patnáctilet˘ Václav Tomá‰ek zvan˘ Vanûk, kter˘ navádûl a nutil druhé, aby házeli po so‰e kamením, Ïe je to jen dfievo. Ten si pfied sochou stáhnul kalhoty a dûlal na ni grimasy a fiíkal: „Tak ho‰u, Janek hledí jako já, v‰ak je jen dfievo: kdybych to dfievo vyzdvihnouti mohl, hodil bych ho do Labe.“ Také na sochu házel shnilé zelí a mlátil ji klackem se slovy: „Co bysme se mu klanûli, takovému maÀasovi, jak hledí jako dráb z lesa.“ Vrcholem sprostoty byl ãin patnáctiletého ·tûpána ¤eháka, kter˘ na podstavci sochy udûlal svou potfiebu a pak sochu pomazal. Dal‰í vy‰etfiování pak ukázalo, Ïe v kraji jsou ikonoklastické my‰lenky velmi roz‰ífieny.

7

Bylo to zfiejmû také vlivem protestantÛ ze Saska, odkud se také dováÏely zakázané knihy. Mezi odpÛrce obrazÛ patfiil pfiedev‰ím kantor a krejãí Václav Franti‰ek Andr˘sek, kter˘ dûti uãil rÛzné popûvky a fiíkal, Ïe socha a obrazy se nemají ctít. KdyÏ misionáfi vykládal v hospodû mládeÏi katechismus a potom zkou‰el, „kolik je BohÛ“, kantor sedící ve vedlej‰í svûtnici s jin˘mi sousedy na to fiekl: „Ve Vlkovû dva, v Plesu pût, to pr ˘ se fiídí velikostí vsí. âím vût‰í ves tím vût‰í poãet BohÛ.“ Myslel pr˘ tím sochy v obci. Také v KfiiÏanovû na âeskomoravské vysoãinû se v roce 1724 vy‰etfiovalo zhanobení sochy sv. Jana Nepomuckého. Tady v‰ak vesnická, lépe fieãeno malomûstská komunita drÏela pohromadû a vy‰etfiovatelé se nic nedozvûdûli. Ve tfietím desetiletí 18. století obrazoborecké tendence na ãeském venkovû narÛstají. Nejvíce zpráv o poniãení soch sv. Jana Nepomuckého se objevuje krátce pfied jeho svatofieãením. Pfii v˘slechu dvou „lutersk˘ch heretikÛ“ na nepomûfiickém panství u âáslavi bikansk˘ faráfi R. J. Werner a misionáfi P. Fr. Fleischer oznamovali praÏské konzistofii, Ïe se luteráni dopou‰tûjí posmûchu vÛãi Pannû Marii, vÛãi so‰e a úctû sv. Václava, vÛãi kfiíÏÛm, ale také vÛãi sv. Janu Nepomuckému. Pûtadvacetilet˘ Nigr˘n, jinak Hejduk, mlynáfisk˘ tovary‰ v Kutné Hofie, byl obvinûn, Ïe mluvil rouhavû o Marii, a kdyÏ mu kdosi fiekl, aby pfied sochou sv. Jana Nepomuckého smekl, fiekl pr˘, Ïe není Ïádnej


8

svatej, co by pfied ním smekal. KdyÏ jeli dále, tak pr˘ klobouk smekl, posmû‰nû s ním mával proti so‰e a fiíkal: „Audiat ·ustek.“ Podobn˘ch skutkÛ samozfiejmû existovalo mnohem víc, ale byly si dosti podobné a není proto tfieba se u nich déle zdrÏovat. Také za válek prusk˘ch v polovinû 18. století docházelo k niãení památek, soch, obrazÛ atd. Jen zfiídka v‰ak byly tyto snahy kvalifikovány jako ikonoklasmus, ‰lo pfiedev‰ím o krádeÏe se zi‰tn˘mi cíli. Tehdy uÏ ale ikonoklasmus dávno získával novodobé formy – pojem, kter˘ patfiil v˘hradnû do vûrouãné oblasti, v sobû postupnû zaãíná zahrnovat celé spektrum pfiíkladÛ zámûrného niãení v˘tvarn˘ch dûl. V zásadû negativnû se k uctívání obrazÛ svat˘ch stavûli rámci své ideologie také propagátofii josefínsk˘ch reforem. Podle tehdej‰í ideologie mûly b˘t duchovní otázky kultu opro‰tûny od ve‰ker ˘ch vedlej‰ích pfiídavkÛ, a tedy i od zobrazení svat˘ch osob. Doklady o takovém pohledu na uctívání obrazÛ a soch se dochovaly

■ Poznámky 26 Pfiípad uvádí Historia residentiae Kossumbergensis: Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomy‰li, PozÛstalost Franti‰ka Jelínka, Historia Residentiae Kossumbergensis Societatis Jesu (1669–1773), opis Fr. Jelínka z roku 1843, karton ã. 3, inv. ã. 15. 27 Svat˘ Jene Nepomuck˘, pojedem do hor na cucky.

233

Obr. 9. Nejdek (okres Karlovy Vary), sloup se sochou Archandûla Michaela u domu ãp. 127, na námûstí Karla IV., práce neznámého autora z 1. ãtvrtiny 18. stol. PoblíÏ sochy se nacházela i malá mariánská státue, zniãená v 70. letech a obnovená 1988 u kostela v Nov˘ch Hamrech. (Foto: Národní památkov˘ ústav, 2003) Obr. 10. Nejdek (okres Karlovy Vary), detail postavy sv. Archandûla Michaela na sloupu. Památka, která u‰la nejdeckému obrazoborectví, byla ironií osudu v roce 2005 zniãena snûhovou kalamitou. Dnes stojí restaurovaná opût na svém místû. (Foto: Národní památkov˘ ústav, 2003)

9

10

na ãetn˘ch místech. Po vydání toleranãního patentu se totiÏ v obcích, kde se pfiedpokládal urãit˘ podíl obyvatelstva nekatolick˘ch vyznání, zji‰Èovalo, jak˘ je jeho poãet, aby mohla b˘t zavedena nekatolická duchovní správa. V písemnostech komisí, které tato zji‰Èování provádûly, se dochovaly také poznámky o vûrouãné podstatû protestansk˘ch vyznání na na‰em území, neboÈ obãané pfiedvádûní pfied komisi museli odpovídat na otázky t˘kající se jejich víry. Vût‰inou uvádûli, Ïe nectí svaté a z vûrouky uznávají pouze kfiest a veãefii Pánû. Napfiíklad Dorota Kulí‰ková z obce Zubfií uvedla, Ïe ji k herezi pfiivedla touha po pfiijímání podobojí a nesouhlas se ctûním obrazÛ. Ikonoklasmus na ãesk˘ zpÛsob UÏ z tohoto struãného pfiehledu je patrné, Ïe strÏení mariánského sloupu na Staromûstském námûstí v Praze roku 1918 nebylo jevem v ãesk˘ch dûjinách nijak v˘jimeãn˘m a Ïe niãení v˘tvarn˘ch dûl jimi prostupuje kontinuálnû. V âechách byl jist˘ ikonoklasticky motivovan˘ odpor k obrazÛm latentní souãástí spoleãenského vnímání v˘tvarného umûní a ideologic-

234

kého rozvrstvení ãeské spoleãnosti zhruba od 15. století dosud. KaÏdá doba pfiitom mûla k obrazoborectví své dÛvody. Mûnil se pfiedmût útokÛ, rozliãnû se formovaly a v dobovém kontextu byly modifikovány cíle ikonoklastické ãinnosti i její obhajoba. Ikonoklasmus pfiitom nezÛstal vûcí minulosti. Ani doba moderní, doba prÛmyslu, vûdy a nov˘ch sociálních vizí v sobû obrazoboreck˘ proud nepopfiela. Sochy a obrazy byly niãeny i ve 20. století. Nová vlna ideologicky motivovaného niãení zobrazení svat˘ch osob, tentokrát vût‰inou zobrazení sochafisk˘ch, k nám pfii‰la na poãátku existence samostatného ãeskoslovenského státu po roce 1918. AÈ uÏ z dÛvodu odporu proti katolické církvi, která byla povaÏována za nepfiítele ãeské nacionality a vûrnou sluÏku Domu habsburského, nebo v pfiímé souvislosti s odporem proti rakouské monarchii byly niãeny nebo odstraÀovány vedle zobrazení svûtcÛ také symboly starého rakouského mocnáfiství. Nejznámûj‰ím pfiíkladem je rozbití mariánského sloupu na Staromûstském námûstí v Praze (pfiiãemÏ namále mûly i sochy na Karlovû mostû – pÛvodním terãem útoku se mûla stát ze-


jména socha sv. Jana Nepomuckého od Jana 28 Brokoffa), nebo odstranûní pomníku mar‰ála Radeckého z Malostranského námûstí v Praze. K niãení svûteck˘ch soch tehdy ale docházelo v daleko vût‰í mífie, a to v Praze i v men‰ích mûstech a na ãeském venkovû. âast˘m terãem útokÛ byl hlavnû svat˘ Jan Nepomuck˘. Po‰kozeny byly jeho sochy sochy v Pardubicích, Ostromûfii, v Praze Na Franti‰ku, v Libni a Hole‰ovicích, v Hostivicích, Vojkovû u ¤íãan, âeské Skalici, Hradci Králové, v Semilech a na desítkách dal‰ích míst. Poniãena byla také slavná nepomucenská statue v Sedlci u Kutné Hory. I dal‰í svûtci, poutní kfiíÏe ãi sloupy se ale stali terãem rÛzn˘ch projevÛ novû nabyté „vlastenecké chrabrosti“, která se projevovala kácením soch, uráÏením jejich hlav, jejich zamazáváním a potupn˘m pfiebar vováním a dal‰ími zpÛsoby (napfiíklad socha sv. ·ebestiána na Vy‰ehradû byla po‰kozena kamenováním!). Na v˘ãet tûchto ‰kod by nestaãil rozsah celého ãísla Zpráv. Ikonoklasmus se posléze vracel s kaÏdou zmûnou reÏimu. Na obrazoborectví obzvlá‰tû „bohatou“ a v krutosti vÛãi památkám vynalézavou érou bylo období po roce 1948, kdy si nov˘ reÏim vyfiizoval úãty nejen s reÏimy pfiedchozími, ale i s náboÏenstvím jako takov˘m. Tehdy bohuÏel ne‰lo o jen o krátkodobé vzkypûní revoluãních vá‰ní, se kter˘mi se vÏdy na povrch vyplaví to, co se jinak nûkde hluboko skr˘vá pfied svûtlem, ale o systematick˘ a desítky let oficiálnû podporovan˘ pfiístup. A zatímco pfiedtím byla vût‰ina soch „pouze“ potupena a po‰kozena, socialistické obrazoborectví nechalo desítky a desítky památek zcela zniãit ãi beze stopy zmizet. Rokem 1989 ov‰em obrazoborectví na na‰em území nekonãí. I poslední politick˘ pfievrat pfiinesl vlastní vlnu ikonoklasmu, kdy byly od-

■ Poznámky 28 ZAHRADNÍK, Pavel. Tfii kapitoly z dûjin sochy sv. Jana Nepomuckého na Karlovû mostû v Praze. Zprávy památkové péãe. 2012, roã. 72, ã. 6, s. 504–506. ISSN 1210-5538. S. 505.

straÀovány nejen zcela zjevné symboly padlé epochy v podobách soch Gottwalda, Lenina a dal‰ích komunistick˘ch a sovûtsk˘ch veliãin, ale téÏ nûkterá díla ideologicky relativnû nevinná, která mûla tu smÛlu, Ïe vznikla ve ‰patn˘ 29 ãas na ‰patném místû. Za ‰est století, kdy se u nás s ikonoklasmem setkáváme, nicménû pro‰el tento druh vztahu k umûleck˘m dílÛm v˘vojem. Za husitsk˘ch boufií mûlo niãení obrazÛ jasn˘ ideologick˘ smysl a bylo také zdÛvodnûno v rozsáhl˘ch dílech tehdej‰ích uãencÛ. Odmítáním obrazÛ mûli b˘t vûfiící vedení tou správnou cestou k Bohu bez naru‰ování cesty nemravn˘mi obrazy krásn˘ch panen nebo dokonce panen helembrechtn˘ch. âistû náboÏensk˘ aspekt ale ikonoklasmus brzy ztratil, stal se nástroje obecnûji ideologick˘m. Niãení obrazÛ se stalo jednou ze souãástí politického boje jednotliv˘ch proti sobû stojících a o moc bojujících skupin. âin, kter ˘ vedl ke zniãení kamenosochafiské památky, poãítal s tím, Ïe niãitel a jeho politick˘ názor bude po zásluze zviditelnûn – a od zavedení památkového zákonodárství u nás mûl b˘t také po zásluze potrestán. JenÏe zde se ukazuje dal‰í dÛleÏit˘ posun – nemûnily se jen v˘chodiska a dÛvody ikonoklasmu, ale i jeho formy. Od roku 1918 aÏ do konce minulého reÏimu totiÏ – jako v mnoha jin˘ch pfiípadech v oblasti památkové péãe – platilo, Ïe po‰kozování památek se ãasto obe‰lo bez trestu. Ikonoklasmus vlastnû fungoval stále, jenom byl zasazen do jiné spoleãenské struktur y a neprojevoval se jen konkrétní akcí, ale naopak také zámûrnou neãinností, tolerancí k urãitému druhu 30 vandalismu. PfiíkladÛ takového niãení by bylo moÏné uvést mnoho. Scénáfi byl v uplynul˘ch zhruba sto, sto padesáti letech vÏdy témûfi shodn˘. Pfievládající komunistická nebo jiná moc, která „vûdûla a mohla v‰echno“, buì ti‰e, nebo dokonce oficiálnû a v plném lesku schvalovala a podporovala nûkteré pfiípady niãení kamenosochafisk˘ch dûl, zejména tûch v˘znamn˘ch, napfiíklad mariánsk˘ch sloupÛ a pilífiÛ v centrech mûst. Nûkdy do souso‰í narazil nákladní automobil, jindy památka podlehla chátrání ãi nové v˘stavbû atd., atd. ·lo o obrazoborectví na „ãesk˘ zpÛsob“, souãást imaginárního tfiídního nebo jiného „spoleãenského boje“ v rámci zrovna vládnoucí ideologie. Jen sochafisk˘ch sloupÛ a pilífiÛ byly ve 20. století poniãeny desítky, dost na to, aby bylo moÏné popsat spoleãné rysy tûchto pfiípadÛ a obecnû platné závûry pro jednotlivé regio31 ny ãi období. Je proto zajímavé, Ïe pfii podrobném popisu a anal˘ze jednotliv˘ch kauz se nic, co by bylo moÏné takto zobecnit, neukázalo. Zjistilo se naopak, Ïe tfií‰È jednotlivostí ãiní v podstatû kaÏd˘ pfiíbûh sloupÛ jedineãn˘m.

A Ïe spoleãné rysy jednotliv˘ch pfiípadÛ zÛstávají na té nejobecnûj‰í moÏné rovinû (v tom smyslu, Ïe vzniknou úvahy o postavení sloupu, dojde k jeho zhotovení, po urãité dobû poniãení, hledají se dÛvody, proã jej obnovovat, dojde k obnovû…). Jedno konkrétnûj‰í a paradoxní pravidlo pfiece jen charakterizovat lze. Je zajímavé, Ïe ãím pozdûji ikonoklastická událost probûhla, tím men‰í je poãet informací vztahujících se k podrobnostem pfiípadu, jeho pfiíãinám, vzniku a pouÏit˘m prostfiedkÛm. Zatímco z husitsk˘ch dob máme k dispozici dlouhé traktáty, záznamy o vûrouãn˘ch sporech i svûdectví o jednotliv˘ch ztrátách, ve 20. století nejsou v˘jimkou pfiípady, kdy jsou jedin˘m svûdectví pouze samotné rozvaliny sloupu. Zcela obecnû je moÏné fiíci, Ïe s rostoucím mnoÏstvím prostfiedkÛ a pfiedmûtÛ daného typu, které ãlovûka obklopovaly, klesal u nûho zájem o nû. Také zpracování teoretick˘ch základÛ a v˘kladÛ, proã se vlastnû musí právû tyto obrazy a sochy zniãit, se stávalo stále vût‰í v˘jimkou. Pfii srovnání obyãejn˘m perem pí‰ících profesorÛ ve stfiedovûku, kdy byla produkce psaného slova nepfiedstavitelnû pomalá, a podmínek v dobû, kdy existuje moÏnost vydat ti‰tûné publikace v poãtu milionÛ, s pfiekvapením zjistíme, Ïe v úãinnosti i podrobnosti popisu jednoznaãnû vedou stfiedovûcí uãenci. Bytí, nebo nebytí obrazÛ uÏ není spor, kter˘ by byl na pofiadu dne. Obrazy dnes ostatnû slouÏí jin˘m cílÛm neÏ kdysi. Prohrávají pomysln˘ boj s audiovizuálními médii, fungujícími na základû digitálních informací – právû na jejich pÛdû se dnes odehrávají nové stfiety o roli a místo „zobrazení“ v na‰em svûtû.

ny, jsou tak – ve zkratce fieãeno – nakonec z podobn˘ch dÛvodÛ, jen s obrácen˘mi znaménky, obnovovány. Je dobfie, Ïe se po‰kozen˘m památkám vrací dávná sláva, a není pochyb o tom, Ïe záchrana zniãeného sloupu je chvályhodnûj‰ím a kulturnûj‰ím ãinem neÏ jeho pobofiení. Je nicménû dobré mít na mysli, Ïe i zásah zachránce – laika i památkáfie ãi restaurátora – je do velké míry v˘slednicí sloÏenou z nûjakého svûtonázoru a preferované ideologie, osvojené metody i rÛzn˘ch spoleãensk˘ch souvislostí. Je zejména úkolem nás odborníkÛ toto pozadí svého konání reflektovat a vyvarovat se toho, Ïe se na‰e touha obnovovat stane jen pfievrácen˘m odrazem zatvrzelé a dogmatické touhy niãit. Staromûstské námûstí se pro tento úkol jeví jako mimofiádnû vhodná pfiíleÏitost.

■ Poznámky 29 Viz práce projektu Vetfielci a volavky sledující v˘tvarnou tvorbu ve vefiejném prostoru po 2. svûtové válce – http:// www.vetrelciavolavky.cz/ [cit. 28. kvûtna 2015]. 30 Pokud napfiíklad za minulého reÏimu do‰lo k po‰kození památky s církevním obsahem, ãasto se nedûlo nic, protoÏe z hlediska vládnoucí ideologie bylo vlastnû v‰e v pofiádku. Památkové péãi navíc ubyla starost s tím, jak se zbavit údajnû velkého poãtu náboÏensk˘ch památek. To byl úkol, se kter˘m v âechách bylo dost potíÏí, protoÏe ve zdej‰í civilizované krajinû bylo skuteãnû památek s náboÏenskou tematikou hodnû, coÏ souviselo s ãetností jejich vzniku a trvání. V pfiípadû náhodné autohavárie se nemusel vytváfiet nûjak˘ hodnotící systém, proã je dotãená památka ménû hodnotná neÏ ty ostatní. V‰e bylo hned lehãí. Jen památkáfii si s tím lamáli ve sv˘ch pfiehledech a statistikách hlavu.

Obrazoborectví a jeho protiváha Proã vlastnû má b˘t pro nás, památkáfie, restaurátory a historiky umûní, ikonoklasmus tématem? V prvé fiadû proto, Ïe niãení umûleck˘ch dûl je stejnû nedílnou souãástí dûjin na‰í kultury jako jejich tvorba. DÛleÏitá je ale také skuteãnost, Ïe obrazoborectví a jeho pozadí tvofií zajímavé zrcadlo ãinnosti na‰eho vlastního oboru, tedy snahám o záchranu hmotného kulturního dûdictví a o obnovu a restaurování po‰kozen˘ch památek a dûl. Sledujeme-li, jak je ikonoklasmus svázán se spoleãensk˘mi pohyby, náladami a ideologiemi, nemÛÏe nám ujít, Ïe i jeho protiváha má vÏdy podobnû komplexní pozadí. Obnovy poniãen˘ch a zchátral˘ch památek nejsou objektivnû danou nutností, ale vycházejí z dosaÏeného stavu poznání, dostupn˘ch metod a teorií, úrovnû dané kultury a témûfi vÏdy i z aktuálních spoleãensk˘ch poÏadavkÛ ãi jen doãasn˘ch hnutí a atmosfér, které urãují, co a jakou metodou má b˘t pfiivedeno k obnovû. Obrazy, sloupy a pilífie, které byly z náboÏensk˘ch a ideologick˘ch dÛvodÛ zniãe-


31 Základy pro podobné statistické a zobecÀující pfiehledy byly v nûkter˘ch regionech poloÏeny i v podobû publikovan˘ch studií. Recentnû viz napfi. KOVA¤ÍK, Viktor; ZAHRADNÍK, Pavel. Zaniklé ãi torzálnû dochované mariánské, trojiãní a dal‰í svûtecké sloupy i pilífie v Poohfií. In Poohfií 2: památky a spoleãnost. Sborník z konference konané v Îatci 8. – 9. záfií 2011. Îatec : Regionální muzeum K. A. Poláka v Îatci, 2012, s. 95–115. ISBN 978-80-905-007-1-6.

235

Krocínova ka‰na. Její sláva, barbarsk˘ zánik a nemoÏnost obnovy Katefiina BEâKOVÁ Krocínova ka‰na na Staromûstském námûstí byla mimofiádnû cenn˘m sochafisk˘m dílem z konce 16. století. V roce 1862 byla z námûstí ne‰etrnû odstranûna. Tento doslova barbarsk˘ ãin v‰ak znamenal pro ãeskou kulturní spoleãnost trvalé trauma, které se projevuje opakovan˘mi pokusy o vytvofiení repliky ka‰ny a její osazení na Staromûstském námûstí. Objektivní technické pfiekáÏky a umûlecká úskalí v‰ak zámûr ãiní neprovediteln˘m.

A N O TA C E :

Krocínova ka‰na nese, jak je v‰eobecnû známo, jméno praÏského primátora Václava Krocína z Drahobejle, kter˘ zastával tento úfiad v blahobytném období rudolfínské Prahy v letech 1584–1605. Z jeho popudu byla staromûstskou obcí zfiízena na námûstí ka‰na s neb˘vale vysok˘mi ambicemi, co se t˘ãe rozmûrÛ díla, kvality a bohatosti umûlecké v˘zdoby i zábavnû technického efektu (vodotr ysk). V plné kráse v‰ak PraÏany ka‰na netû‰ila dlouho. Nev˘hodou pouÏití barevnû zajímavého a zároveÀ dobfie opracovatelného materiálu, kter ˘m byl ãerven˘ sliveneck˘ mramor, umoÏÀující v rukou skuteãného mistra vykouzlit z masy kamene i pfiekvapivé plastické detaily, bylo jeho rychlé zvûtrávání. JiÏ k roku 1614 je zaznamenáno, 1 Ïe voda crãela ven jinudy, neÏ mûla. Pravidelnou údrÏbu v‰ak z pochopiteln˘ch dÛvodÛ zanedbala i neklidná pobûlohorská doba a zdá se, Ïe i doby dal‰í, protoÏe v roce 1790 pr˘ jiÏ 2 ka‰na neudrÏela vodu Ïádnou. Tehdy se stalo samotné tûleso ka‰ny pfiedev‰ím sochafisk˘m ar tefaktem, praÏskou pozoruhodností. Bezdûãné svûdectví o neutû‰eném stavu ka‰ny kolem roku 1810 podává litografie Samuela Prouta s pohledem na gotick˘ ark˘fi Staromûst3 ské radnice, kde v mírnû romantickém duchu tvofií popfiedí obrazu právû ãást vnûj‰ího plá‰tû ka‰ny, kter˘ je v‰ak doslova v rozvalinách. Alarmující technick˘ stav Krocínovy ka‰ny a jisté politické uklidnûní první poloviny 19. století sk˘taly nadûji, Ïe dojde k zásadní opravû díla, které bylo stále povaÏováno za jednu z velk˘ch praÏsk˘ch pozoruhodností. Návrh na fie‰ení technick˘ch problémÛ ka‰ny vãetnû sochafiského vyspravení projednávala mûstská rada v roce 1839, av‰ak z dÛvodu nákladnosti byl zámûr 4 odloÏen ad acta. Od roku 1853 pak spekulovalo mûsto s moÏností ka‰nu sice zachovat, 5 ale pfienést na jiné místo v Praze. Na Staromûstském námûstí byla totiÏ vydána napospas trhovcÛm s trakafii i pobudÛm, ktefií si u ní zfiídili odpoãívárnu, a zároveÀ byl její alarmující stav stálou v˘ãitkou „otcÛm mûsta“.

236

1

MoÏnost pfiemístûní jako krajní fie‰ení pfiipou‰tûl ve vyÏádaném dobrozdání i Jan Erazim Vocel jako uznávan˘ znalec staroÏitn˘ch pfiedmûtÛ a pfiedstavitel archeologického odboru Národ6 ního muzea. Proti pfiemístûní se v‰ak nekompromisnû vyjádfiila 11. ledna 1854 vídeÀská ústfiední komise, která tak vyslovila na svou dobu obdivuhodnû avantgardní památkáfisk˘ názor, Ïe takto v˘znamné dílo musí b˘t zacho-

Obr. 1. Andreas Groll, Celkov˘ pohled na v˘chodní prÛãelí Staromûstské radnice s dosud stojící Krocínovou ka‰nou, 1856. Archiv hl. m. Prahy, sign. V 71/4. (Reprofoto: Archiv hlavního mûsta Prahy)

3 Facsimiles of Sketches made in Flanders and Germany and Drown on Stone by Samuel Prout. London : Charles Joseph Hullmandel, 1820. Bez ISBN. Kolorovaná verze litografie: Archiv hl. m. Prahy, sign. 302a; nekolorovaná verze: Muzeum hl. m. Prahy, inv. ã. H 012 407.

■ Poznámky

4 TEIGE, J., HERAIN, J., cit. v pozn. 1. S. 228–242.

1 TEIGE, Josef; HERAIN, Jan. Staromûstsk˘ rynk v Praze,

5 TamtéÏ.

díl I. Praha : Spoleãnost pfiátel staroÏitností ãesk˘ch,

6 TamtéÏ.

1908. Bez ISBN. S. 228–242. 2 TamtéÏ.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / I N M E D I A S R E S | K a t e fi i n a B E â K O VÁ / K r o c í n o v a k a ‰ n a . J e j í s l á v a , b a r b a r s k ˘ z á n i k a n e m o Ï n o s t o b n o v y

Obr. 2. Vilém Kandler, Krocínova ka‰na, oceloryt. Muzeum hl. m. Prahy, inv. ã. HV 002 663. (Reprofoto: Muzeum hl. m. Prahy, 2015)

7

váno na místû, pro nûÏ bylo komponováno. Od poãátku roku 1856 byly opût intenzivnû hledány zpÛsoby, jak ka‰nu co nejlevnûji opravit a zprovoznit. Náklady byly sice vyãísleny, ale sborem obecních star‰ích opût shledány 8 nepfiijatelnû vysok˘mi. Tím byla zhacena dal‰í nadûje a pfiiblíÏil se osudn˘ rok 1862. Je‰tû v lednu navrhl znám˘ ãesk˘ politik a toho ãasu i praÏsk˘ obecní star‰í Franti‰ek August Brauner, aby byla kolem ka‰ny zfiízena ochranná mfiíÏ, ale jiÏ 23. kvûtna bylo mûstskou radou rozhodnuto, Ïe ka‰na bude pfiece jen rozebrána a druhotnû vyuÏita pro zfiízení fontány v mûstském parku na hradbách pfii hostinci 9 Bohemia. O tom, jak ne‰etrnû byl verdikt vykonán a jak nepietnû bylo naloÏeno se souãástmi ka‰ny, svûdãí aktuální glosa v ãasopise Lumír. Historik umûní, Ïurnalista a dramatik Ferdinand Bfietislav Mikovec pí‰e s rozãarováním: „Kusy ka‰ny jiÏ vidûti na ba‰tû a tak ‰patnû se stfieÏí, Ïe nezbedníci pfied na‰ima oãima 10 poãali otloukati mramorové ozdoby.“ F. B. Mikovec, kter˘ je jedním z prÛkopníkÛ aktivní ochrany památek v âechách, je rovnûÏ autorem prvního podrobného popisu umûlecké v˘zdoby Krocínovy ka‰ny, kter ˘ zpracoval krátce pfied jejím brutálním rozebráním pro druh˘ svazek sborníku StaroÏitnosti a Památky 11 zemû âeské. Tento popis, publikovan˘ v‰ak z dÛvodu aktuální naléhavosti jiÏ pfiedem v uvedeném ãísle Lumíru, byl v dal‰ích letech podkladem pro fiadu ãlánkÛ o Krocínovû ka‰nû, 12 které vycházely v obrázkov˘ch ãasopisech. âásti Krocínovy ka‰ny mûly neradostn˘ osud obtíÏného bfiemene. O tom, zda vÛbec byly nûkteré z nich pouÏity pro ka‰nu pfied kavárnou Bohemia na hradbách, nemáme Ïádné zprávy, ale nejspí‰ nikoliv. Ostatnû praÏské hradby byly jiÏ po roce 1875 zbofieny a s nimi zanikly i promenádní parky vãetnû obou kaváren Bohemie a Viktorie. DoloÏeno naopak je, Ïe ãásti rozebrané ka‰ny „podle zprávy archiváfie Dra Teige s námûstí pfievezeny do obecního dvora a odtud poãátkem záfií 1864 ãasnû zrána dopraveny na 34 dvouspfieÏn˘ch vozech na stave13 ni‰tû obecní plynárny na ÎiÏkovû“. Zde poslouÏily velmi prozaicky, a to jako materiál do základÛ stavby. Nûktefií autofii ãlánkÛ o Krocínovû ka‰nû uvádûjí, Ïe zásluhou Umûlecké besedy v‰ak byly nûkteré kusy pfied poniÏujícím osudem zachránûny a pfiedány do sbírek zem14 ského muzea. Které z kusÛ ka‰ny putovaly na ÎiÏkov oklikou pfies úloÏi‰tû u Nové brány, kde je vidûl roku 1862 F. B. Mikovec, které pfies Staromûstsk˘ obecní dvÛr a které moÏná obû-

2

ma i dal‰ími cestami, nepátrejme. S jistotou v‰ak mÛÏeme tvrdit, Ïe kolem roku 1870 se obû monumentální vertikální ãásti pÛvodní ka‰ny, tedy erbovní sloup s Neptunem a plasticky bohatû zdobená stfiední podnoÏ s horní nádrÏí, nacházely na dvofie zemského muzea v b˘valém Nostickém paláci Na Pfiíkopû a ostatní kusy, degradované na pouh˘ stavební materiál, byly zazdûny v základech ÏiÏkovské plynárny. V souvislosti s pfiemístûním Národního muzea do nové budovy na Václavském námûstí byly zachránûné kusy ka‰ny pfiedány do lapidária mûstského muzea, které mûlo v té dobû své sbírky umístûny v kostele sv. Václava na Zde15 raze. ProtoÏe v‰ak i Museum královského hlavního mûsta Prahy v roce 1898 dostavûlo svoji novou budovu v mûstském parku Na Pofiíãí, byly ãásti ka‰ny pfiemístûny právû do pfiízemí této nové budovy, kde se ocitly ve spoleãnosti dal‰ích kamenn˘ch a sochafisk˘ch torz 16 z bouran˘ch praÏsk˘ch památek. O tom, Ïe trauma z ne‰etrnû zbofiené Krocínovy ka‰ny bylo v praÏské spoleãnosti stále Ïivé, svûdãí návrh sboru obecních star‰ích na ob-

8 TamtéÏ. 9 TamtéÏ. 10 MIKOVEC, Ferdinand Bfietislav. Feuilleton. Lumír. 1862, roã. 12, ã. 22, s. 524–526. Bez ISSN. 11 MIKOVEC, Ferdinand Bfietislav: StaroÏitnosti a Památky zemû âeské. Díl 2. Praha : L. Kober, 1865. Bez ISBN. S. 61–64. (TéÏ v nûmecké verzi jako Alterthümer und Denkwürdigkeiten Böhmens, Teil 2. Praha : L. Kober, 1865. Bez ISBN. S. 66–69.) PfiestoÏe dílo v obou verzích bylo vydáno aÏ roku 1865, o popisu ka‰ny pfied jejím odstranûním v kvûtnu 1862 svûdãí glosa autora v ãasopisu Lumír (viz pozn. ã. 11) a bohuÏel i skuteãnost, Ïe F. B. Mikovec v záfií roku 1862 zemfiel. 12 Napfi. ãlánky: Anonym. B˘valá staromûstská ka‰na. Kvûty. 1869, roã. 4, ã. 8, vydáno 22. 2. 1869. Bez ISSN (ãlánek je doplnûn vyobrazením ka‰ny v kresbû Antonína Levého); V. W. B˘valá tak zvaná „Rudolfinská“ ka‰na na Staromûstském námûstí v Praze. Zlatá Praha. 1884, roã. 1., ã. 46, vydáno 14. 11. 1884. Bez ISSN (ilustrováno nesignovanou perokresbou); Anonym. Mramorová ka‰na na Staromûstském námûstí v Praze. Svûtozor. 1885, roã. 19, ã. 10, vydáno 20. 2. 1885. Bez ISSN (ãlánek, doplnûn reprodukcí akvarelu Rudolfa Alta a kresbou Viléma Kandlera). 13 K. H. [HERAIN, Karel]. Po stopách Krocínovy ka‰ny. Umûní [·tenc]. 1929, roã. 2, s. 505. Bez ISSN.

■ Poznámky

14 TamtéÏ.

7 TamtéÏ. Jedná se o komisi K. k. Zentralcommision für

15 HARLAS, Franti‰ek X. Krocínova ka‰na. Národní politi-

Erhaltung und Erforschung der Baudenkmale (C. k. Cent-

ka, 9. 12. 1932. Bez ISSN.

rální komise pro v˘zkum a zachování stavitelsk˘ch pamá-

16 TamtéÏ.

tek) ve Vídni, která byla zfiízena roku 1850.


237

Obr. 3. Václav Merklas pode Vincence Morstadta, Krocínova ka‰na na Staromûstském námûstí, oceloryt, 1847. Muzeum hl. m. Prahy, inv. ã. H 132 236. (Reprofoto: Muzeum hl. m. Prahy, 2015)

skepse, ale i osobní v˘hrady. „Prof. Dr. Sixta je pfiírodopisec, jehoÏ dfiíve zajímala zoologie, pak mineralogie, pozdûji geologie a koneãnû – vûdy historické lákají dodnes fiadu diletantÛ v‰eho 22 druhu – dûjiny umûní.“ Stanovisko tehdy publikované ve vûstníku Klubu Za starou Prahu Karlem Guthem k obnovû Krocínovy ka‰ny má zcela univerzální platnost a nepozbylo aktuálnosti ani dnes. „Nemáme-li ka‰ny v tom rozsahu, jak byla v roce 1862, nebo aspoÀ nejvût‰í ãást její zachovánu, takÏe by sestavení její neãinilo zvlá‰tních obtíÏí, pak nelze o Krocínovû ka‰nû vÛbec mluviti. Ba nelze mluviti ani o její kopii, ponûvadÏ neexistuje ori23 ginál.“ Dal‰í zajímavé dûjství úzce se dot˘kající osudÛ kamenn˘ch fragmentÛ ka‰ny nastalo pfii bourání ÏiÏkovské plynárny v roce 1932. F. X. Harlas, tehdej‰í fieditel mûstského muzea, dohlédl na to, aby byly základy opatrnû rozebírány a pozÛstatky ka‰ny vyhledány. K tomu mûl k dispozici dokonce plán, na nûmÏ údajnû sám architekt Antonín Wiehl zakreslil, kde v‰ude byly fragmenty zazdûny, a jako uvûdomûl˘ ãlen kuratoria mûstského muzea jej 24 v tomto ústavu i deponoval. I díky tomu mohl

■ Poznámky 17 ERBEN, Josef (red.) Administraãní zpráva obce královského hlavního mûsta Prahy … za rok 1895. Praha : Statistická kommisse královského hlavního mûsta Prahy a spojen˘ch obcí, 1898. Bez ISBN. S. 77–79.

3

18 TamtéÏ. 19 FABIÁN, Václav. Lapidarium Musea král. âeského. Svû-

novu ka‰ny na novû zfiizovaném námûstí pfied 17 Rudolfinem v roce 1895. Odborná komise v reprezentativním sloÏení (sochafi Josef Mauder, malífi Max Pirner, architekti Josef Schulz a Josef Zídek) ohledala torzo ka‰ny a zpracovala své dobrozdání. To muselo konstatovat nám známou skuteãnost, Ïe fragmentÛ slavné ka‰ny zb˘vá tak málo, Ïe by stejnû vût‰ina hmoty musela b˘t novû vytvofiena podle vyobrazení, v tom pfiípadû by ale bylo v˘hodnûj‰í udûlat kopii celé ka‰ny z trvalej‰ího materiálu, neÏ je sliveneck˘ ãerven˘ mramor. JenomÏe pak by vznikl úplnû nov˘ objekt, kter˘ by nemohl b˘t povaÏován za obnovu historické památky, coÏ by se úplnû minulo s pÛvodním úmyslem sboru obecních star‰ích. Proto komise radûji doporuãila vytvo18 fiit pfied Rudolfinem fontánu novou.

238

Po roce 1905 se stalo torzo Krocínovy ka‰ny souãástí pr vní expozice Lapidária Národního 19 muzea na praÏském V˘stavi‰ti. Zfiejmû pfii jeho náv‰tûvû se zrodil nápad, kter ˘ pfierostl v druh˘, velmi váÏnû mínûn˘ pokus o obnovu Krocínovy ka‰ny v roce 1915. Jeho autorem byl stfiedo‰kolsk˘ profesor Václav Sixta, kter ˘ na obnovu ka‰ny upnul svÛj zájem v roce 1915 a v ãetn˘ch popularizujících ãláncích na nûj upo20 zornil i vefiejnost. Pro zámûr získal sochafie Bohumila Vlãka. Ten byl my‰lenkou sám nad‰en natolik, Ïe zhotovil i desetinov˘ model ka‰ny a neváhal hájit svÛj samostatn˘ badatelsk˘ podíl na pfiipravované rekonstrukci ka‰ny novinov˘m dementi, kdyÏ se mu zdálo, Ïe nebyl Six21 tou dostateãnû zdÛraznûn. K zámûru dvojice Sixta – Vlãek v‰ak existovala nejen odborná

tozor. 1910, roã. 41, ã. 5, s. 956–960. 20 SIXTA, Václav. Ka‰na Krocínova. Národní politika. 29. 7. 1915, v rubrice Feuilleton, s. 1, 2; SIXTA, Václav. Primátor praÏsk˘ Václav Krocín s Drahobejle a jeho renesanãní ka‰na. Národní listy, 5. 9. 1915, v rubrice Z kulturního Ïivota, s. 9; SIXTA, Václav. Renesanãní Krocínova ka‰na na Staromûstském r ynku v Praze. âesk˘ svût. 1915, roã. 12, ã. 1, vydáno 10. 9. 1915. Bez ISSN. 21 Národní listy. 8. 9. 1915, rubrika Denní zprávy, s. 4. Bez ISSN. Model ka‰ny zhotoven˘ sochafiem Bohumilem Vlãkem je dnes souãástí expozice Krocínovy ka‰ny v Lapidáriu Národního muzea. 22 K. G. [GUTH, Karel]. Krocínova ka‰na. Za starou Prahu, Vûstník pro ochranu památek v âechách. 1915, roã. 6, ã. 1, s. 6 (v rubrice Drobné zprávy). Bez ISSN. 23 TamtéÏ. 24 HARLAS, F. X., cit. v pozn. 15.


fieditel Harlas radostnû zvûstovat: „Za dozoru správy mûstského muzea bylo pátrání zahájeno, kdyÏ jiÏ ãtyfii postranní desky byly nalezeny, a nyní je kofiist jiÏ tak bohatá, Ïe vydala tfii ná25 klady tûÏk˘ch automobilÛ.“ Vyzvednutí fragmentÛ ze zbofiené ÏiÏkovské plynárny v‰ak nebylo jedin˘m zdrojem pr vkÛ Krocínovy ka‰ny ve sbírkách muzea. F. X. Harlas uvádí, Ïe jiÏ dfiíve byly od jednotlivcÛ vykupovány úlomky ka‰ny vãetnû hlav figur, které si pravdûpodobnû pfii jejím Ïivelném bourání v roce 1862 ãi nestfieÏeném uloÏení fragmen26 tÛ u Nové brány odnesli na památku. Na jedné z hlaviãek, které se takto do muzea dostaly, byla nalezena i signatura LW a letopoãet 27 1596. Souãasn˘m azylem Krocínovy ka‰ny je stále Lapidárium Národního muzea na praÏském V˘stavi‰ti. Tam jsou dochované fragmenty ka‰ny sestaveny a rozmístûny tak, aby podávaly obraz o pÛvodním rozsahu a vzhledu ka‰ny. Kdokoli tam pfiijde dnes s pfiedstavou, Ïe je staãí jen kosmeticky vyspravit a pfieskládat na nov˘ fundament na Staromûstském námûstí, jiÏ na první pohled musí pochopit, Ïe v tomto zámûru nelze uspût. Vezmûme si nyní k ruce popis Krocínovy ka‰ny, jak jej zaznamenal obdivuhodn˘ F. B. Miko28 vec v roce 1862, kdy stála je‰tû in situ na Staromûstském námûstí, a pojìme jej porovnat s dochovan˘m fragmentem ka‰ny v Lapidáriu. MikovcÛv popis je pro tento úãel vybrán nejen z dÛvodu autenticity pfiímého svûdectví, ale i pro svou originální ãe‰tinu neohroÏenû hledající nedostatkové lexikum. „Roubení, na nûmÏ spoãívá jednoduch˘ kruh leÏin, rozdûleno jest v tfiináctero polí, mezi nimiÏ stojí vÏdy Ïenská allegorická postava mezi dvûma sloupky. Tyto figurky vypadají trochu stísnûné a jsou vût‰ím dílem porouchány, nûkteré aÏ tuze zohaveny. Dvanácte polí obsahuje znamení zvífietníku, velmi bedlivû pracovaná, nûkdy pÛvodnû pojatá (jako napfi. vodnáfi, panna) veskrze v ozdobn˘ch od pole k poli rozmanitû se stfiídajících renaissanãních rámcích.“ Z celé této ãásti, tedy tfiináctistûnu hlavního tûlesa ka‰ny, kde se Ïádn˘ ornament neopakoval [!], je z medailonÛ zvûrokruhu zachováno vcelku jediné pole a dal29 ‰í dvû pole jsou sestavena z úlomkÛ. Stejnû ‰patnû, ne-li hÛfie, dopadly Ïenské figurky, které mûly znázorÀovat alegorie obãansk˘ch ctností a tvofiily vÏdy „nároÏí“ mezi dvûma medailony stojícími vzájemnû v tupém úhlu. Není proto divu, Ïe nûkteré byly jiÏ za Mikovce „porouchány“ a „zohaveny“, neboÈ jejich plastické souãásti vystupovaly pfiíli‰ v˘raznû do prostoru. F. B. Mikovec pokraãuje: „Nejpûknûj‰í je pole tfiinácté jakoÏto ãelní. Po obou stranách jsou ochechule, drÏev‰i druhdy bronzové pfiíznaky, a na hofiej-

‰ím kraji vinou se dva delfíni, ktefií vyhazovali vodu; hlavní vyobrazení toho pole ale jest erb primátora Václava Krocína z Drahobejle.“ BohuÏel dnes není památky ani po ochechulích, tedy mofisk˘ch pannách, ani po Krocínovû erbu, zbyli nám alespoÀ, a to je slabá útûcha, jen dva vinoucí se delfíni. Zato nyní se jiÏ dostáváme v popisu k ãásti, která je dochována témûfi kompletnû, jde o tzv. erbovní sloup. „Nad polem ãelním vzná‰í se pfiimûfien˘ nástavek, na jehoÏ pfiední stranû drÏí dva lvové bedlivû vyveden˘ znak Starého Mûsta. Na zadní stranû nástavku nalézá se so‰ka sv. Václava, levicí o ‰tít s orlicí se opírajícího. Vrch nástavku tvofií dva delfíni s tûly zapleten˘mi, na nichÏ obkroãmo sedí Neptun. Tato figura jest dosti dobfie pracována; druhdy mûla v ruce trojzubec, kter˘ se uÏ dávno ztratil. Jedna hlava delfínova je obrácena dovnitfi, druhá ven, kde právû pod erbem primátorov˘m umístûna byla mramorová káì k nabírání vody.“ MikovcÛv popis zde není tfieba nikterak komentovat, v‰e lze v jím popsané podobû v Lapidáriu uvidût. Tfietí a poslední velk˘ soubor sloÏen˘ch úlomkÛ patfiil k stfiední ãásti ka‰ny, která je popsána takto: „Jádro ka‰ny tvofií jakési osudí, pfiedstavující nádrÏ hofiej‰í, jeÏto spoãívá na podnoÏi, o které se opírají ãtyry, vût‰ím dílem nahé muÏské a Ïenské postavy. Tyto jsou nejkrásnûj‰í ãásti fiezby, duchaplnû a pravdivû nakreslené a v˘bornû, s prav˘m citem pro formy provedené. … Pánvité osudí, kter ˘m jde hlavní trouba vodometu, jest bohatû ozdobené grotesky a téÏ velmi krásné práce; ãtyfii tritoni v celé postavû a ãtyr y velké pitvorné hlavy vzná‰ejí se tu vysoko co chrliãi vody. Nad osudím vystupuje mal˘ mramorov˘ nástavek s ozdobou akantového listí, jenÏ dfiíve nesl pûkn˘ závûrek ka‰ny, z nûhoÏ vysoko stfiíkala voda; nejspí‰e byl to panák, jaké druhdy stavûli na ka‰ny (mannequin), kter˘ snad pozdûji kvÛli slu‰nosti byl odstranûn. Nyní uzavírá kus˘ nástavek nepfiimûfiená ozdoba z pískovce, na níÏ nastrãen velik˘, dobfie v renesanãním slohu vyveden˘ dvouhlav˘ orel z plechu, nyní jiÏ silnû zrezivûl˘. Na jedné stranû orla vymalován byl âesk˘ znak, na druhé C. VI., coÏ znamená Karla VI.“ Mikovcovo ohodnocení ãtyfi figur na podnoÏi horní nádrÏe jako nejkrásnûj‰ích ãástí fiezby lze bez zaváhání sdílet. Jde o ãtyfii symbolické postavy, které b˘vají interpretovány jako Jupiter ãi Vulkán, Pomona ãi Ceres, Neptun a Diana, pfiípadnû jako ãtyfii Ïivly nebo ãtyfii roãní doby. Prohlédnutí hyperrealistick˘ch detailÛ jejich ztvárnûní (napfi. „prÛsvitné“ roucho Diany, „sametov˘“ plá‰È a páskové opánky Pomony), které umoÏÀuje muzejní vystavení z absolutní blíz-

kosti, pfiiná‰í nev‰ední záÏitek z virtuozity plastického zpracování. Krocínova ka‰na, aã zachována v neúplnosti, bez pÛvodní funkce a v náhradním umístûní, je dílem hodn˘m vysoké pozornosti a nesmírného obdivu. Co se v‰ak t˘ãe jejího zam˘‰leného obnovení na Staromûstském námûstí ãi kdekoliv jinde, jiÏ tfietím v historii, je odsouzeno k nezdaru stejnû jako obdobné pokusy z let 1895 a 1915. Fyzické fragmenty ka‰ny nemohou b˘t pouÏity jako základ díla, k nûmuÏ by byly chybûjící ãásti sochafisky doplnûny, protoÏe by to byl hazard s cenn˘m a jiÏ tak kfiehk˘m originálem. Pokud by v‰ak mûla vzniknout ka‰na celá novû jako kopie pÛvodního díla, nelze hovofiit o seriózním zámûru, protoÏe pfii neexistenci kompletního originálu lze místo kopie vytvofiit jen pfiibliÏnou nápodobu. Pfies smutek z absence slavné ka‰ny na Staromûstském námûstí a s vûdomím nároku na spravedlivé spoleãenské zadostiuãinûní, kterého by se tomuto dílu mohlo po sto padesáti letech dostat, je tfieba si pfiiznat, Ïe obnovit Krocínovu ka‰nu na Staromûstském námûstí Ïádn˘m seriózním technick˘m ani umûleck˘m zpÛsobem nelze.

■ Poznámky 25 TamtéÏ. 26 TamtéÏ. Takto se do sbírek Muzea hlavního mûsta Prahy dostaly hlaviãky dvou figur ze stfiedního pilífie, a to kvûty a plody bohatû zdobená Ïenská hlava (Pomona ãi Ceres) – inv. ã. H 019 304 –, která je dnes vystavena ve stálé expozici renesance v hlavní budovû muzea Na Pofiíãí, a dále muÏská hlava s knírem (Vulkán ãi Jupiter) – inv. ã. H 014 098. 27 Do jaké míry tato skuteãnost naru‰ila pÛvodní a dále v‰eobecnû tradovan˘ pfiedpoklad Z. Wintra, Ïe tvÛrcem ka‰ny byl kamenick˘ mistr Jindfiich PraÏák, zvan˘ Beránek, a zároveÀ i nejãastûji uvádûn˘ letopoãet jejího zhotovení 1591, pfiípadnû 1593, si autorka tohoto ãlánku netroufá odhadnout. 28 MIKOVEC, F. B., cit. v pozn. 12. 29 Dosud neznám˘m ikonografick˘m pramenem je lavírovaná kresba pÛdorysu a fiezu Krocínovy ka‰ny s mûfiítkem na listu 450 × 580 mm, kter˘ je podél svisl˘ch okrajÛ navíc lemován kresbou jednotliv˘ch medailonÛ zvûrokruhu v ornamentálních rámcích. Z neznámého dÛvodu v fiadû chybí znamení Panny a tfiináct˘ medailon s Krocínov˘m znakem. Originál kresby je uloÏen ve sbírkách Muzea hlav. mûsta Prahy, inv. ã. H 040 120. Signováno perem: Aufgenommen und gezeich. von Gustav Kunze.


239

Archeologie Staromûstského námûstí. K problematice památkové hodnoty historického podzemí vefiejného prostoru Jan HAVRDA, Jaroslav PODLISKA Pfiíspûvek shrnuje základní údaje o archeologickém poznávání v˘voje podoby Staromûstského námûstí, které patfií k nejv˘znamnûj‰ím vefiejn˘m prostranstvím na‰eho hlavního mûsta. Historické podzemí námûstí pfiedstavuje dosud v˘raznûji nepopsanou památkovou hodnotu, která v sobû obsahuje celou fiadu dÛleÏit˘ch informací a pozÛstatkÛ t˘kajících se jeho vzniku, podob a promûn v prÛbûhu nûkolika století samotné existence. Archeologick˘ pohled na historii námûstí je doplnûn úvahou o památkovém potenciálu historického podzemí místa, moÏnostech jeho smysluplného odborného v˘zkumu, ale i zpÛsobech preventivní památkové ochrany klíãov˘ch historick˘ch komponent.

A N O TA C E :

27

936

929

'O

26

1075

25

609 930

935

VNi

1074

1073

1049

24

934

QiPďVWt 606 18

19

17

1093

605 20

2

85DGQLFH

14

21

13

604 22

12

6WDURPďVWVNpQiPďVWt

1093

1/2 603

11 1090

10 9 8

1/1

LFH

UDGQ

VWVNi

PČ 6WDUR

7

1

1

In POLANSK¯, Lubo‰; Sláma, Jifií; T¤E·TÍK, Du‰an (eds.).

554

i ]Q OH

roslav. PraÏská sídelní aglomerace v 10. a 11. století.

457 458

553

æH

456

479 460 459

552

485 480

0DOp QiPďVWt

ISBN.

Pfiemyslovsk˘ stát kolem roku 1000. Na pamûÈ kníÏete

3

143

Praha : Nakladatelství politické literatur y, s. 36. Bez

2 âIHÁKOVÁ, Jarmila; DRAGOUN, Zdenûk; PODLISKA, Ja-

481

4

551

548 483

1091

142

550

549

5

■ Poznámky

602

&HOHWQi

6

k Praze slovanské. In JANÁâEK, Josef a kol. Dûjiny Prahy.

608

932

138

1 BORKOVSK¯, Ivan. Od poãátkÛ pravûkého osídlení

RX

Ki

1076

3DĢtç

I. Úvod Staromûstské námûstí pfiedstavuje z pohledu náv‰tûvníkÛ Prahy tradiãní historick˘ stfiedobod mûstského centra, kter˘ je ãasto mylnû vnímán jako místo samotného poãátku mûsta Prahy (obr. 1). Byla to pfiedev‰ím archeologie, která prostfiednictvím sv˘ch terénních v˘zkumÛ jiÏ v prÛbûhu 60. let 20. století definitivnû vyfie‰ila otázku priority podhradního osídlení ve 1 prospûch malostranského areálu. Vznik staromûstského osídlení byl tak posunut o nûkolik století dále na poãátek 11. století, kdy se po etapû star‰ích volnû roztrou‰en˘ch pohfiebi‰È z 9. a 10. století na plo‰e praÏského pravobfieÏí zaãíná dynamicky vyvíjet trvalé osídlení s pfie2 vahou fiemeslnick˘ch a obchodních aktivit. V prÛbûhu dvou staletí tak byla postupnû osídlena plocha tfií pfiíhodn˘ch údolních vltavsk˘ch teras, a to smûrem od nejníÏe poloÏené k nej3 vy‰‰í. Impulzem pro roz‰ifiování staromûst-

461

462

486 487

478

488

1094 S

2

3

0

4

50 m

1

Boleslava II. († 7. února 999). Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 139–141. ISBN 80-7106-272-3; HRDLIâKA, Ladislav. Centrum ranû stfiedovûké Prahy. Wratislawia Antiqua 2. Centrum sredniowiecznego miasta. Wroc∏aw a Europa srodkowa. Wroc∏aw : Uniwersytet Wroc∏awski, 2000, s. 191n. ISBN 83-915048-0-8. 3 HRDLIâKA, Ladislav. Jak se mûnila a rostla stfiedovûká Praha. In KOVANDA, Jifií a spol. NeÏivá pfiíroda Prahy a jejího okolí. Praha : Academia, 2001, s. 205–206. ISBN 80-

240

Obr. 1. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí a jeho okolí, v˘fiez z katastrální mapy Prahy s vyznaãením památkovû chránûn˘ch a hodnotn˘ch komponent území. Vysvûtlivky: 1 – národní kulturní památka Staromûstské námûstí pã. 1090, 2 – národní kulturní památka Staromûstská radnice pã. 1/1 (zastavûná i nezastavûná plocha), 1/2, 1/3, 1/4, 1/5, 1/6 (nezastavûná plocha),

3 – okolní domovní zástavba vãetnû kostelÛ, 4 – v˘znamná archeologická plocha Staromûstské námûstí ã. 69 (verze 2015). (Graficky zpracovali Stanislava Babu‰ková a Jakub Hlavat˘)

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / I N M E D I A S R E S | J a n H AV R D A , J a r o s l a v P O D L I S K A / A r c h e o l o g i e S t a r o m û s t s k é h o n á m û s t í . K problematice památkové hodnoty historického podzemí vefiejného prostoru

'O 188

,5 187

18

9

18 8,5

VIIc

VNi 3DĢtç

VIIb

02

85DGQLFH

,5 189

QiPďVWt )UDQ]H.DIN\

S-J

189

,5 190

6WDURPďVWVNpQiPďVWt 189

V

191

03

&HOHWQi PČVWV

9,5

6WDUR

J

Z-V

01

0DOp QiPďVWt

191

190,5

i

Z

190

18

189

H

GQLF NiUD

]Q OH æH

ského sídelního areálu se stalo pfiesunutí centrálního trÏi‰tû do míst dne‰ního Staromûstského námûstí a zaloÏení T˘nského dvora (Ungeltu) jako panovnické instituce pro správu trhu a v˘bûr trÏních a celních platÛ s velkou 4 pravdûpodobností na poãátku 12. století. Nová poloha ústfiedního trÏi‰tû praÏského podhradí podmínila vytvofiení nové urbanistické sítû staromûstského osídlení, kterou charakterizují radiální pr vky cest sbíhajících se v jejím 5 centru na Staromûstském námûstí. V prÛbûhu 12. století se postupnû vytvofiila obvodová zástavba námûstí, v níÏ na poãátku této etapy domy netvofiily souvisle zastavûnou frontu jako dnes (obr. 2). Prakticky v‰echny strany dne‰ního námûstí obsahují ve své hmotû pozÛstatky nejstar‰í kamenné zástavby, tvofiené domy tzv. kvádfiíkového typu, které jsou situovány po ob6 vodu vefiejného prostranství. Jejich vznik kladen˘ rámcovû do poslední ãtvrtiny 12. aÏ první tfietiny 13. století svûdãí o stabilizaci základní urbanistické podoby Staromûstského námûstí jiÏ pfied právním ustanovením Starého Mûsta 7 ve 30. letech 13. století. V prÛbûhu 13. století se jeho pÛdor ysná podoba dotvofiila do takfika souãasného stavu. Pro nejstar‰í, ranû stfiedovûké období námûstí jsou jedin˘mi zdroji informací prameny archeologické povahy, které pfiib˘vají takfika pfii kaÏdém stavebním zásahu pod souãasnou úroveÀ povrchu (obr. 3 a 4). Jejich v˘povûì obsahuje cenné údaje nejen o jeho stavebních promûnách, ale také napfi. informace o pfiírodním prostfiedí místa a materiální kultufie jeho obyvatel. Zcela zásadní komponentu historického podzemí námûstí dnes pfiedstavují místy aÏ pût metrÛ mocné antropogenní terény. Na jejich struktufie a vzhledu se podepsaly zpÛsob a podmínky, za kter˘ch vznikaly. Dal‰í neménû dÛleÏitou komponentou jsou vlastní objekty a konstrukce vypovídající o podobû zástavby. Jejich mnoÏství a funkce se v prÛbûhu ãasu v˘raznû mûnily. Odraz uveden˘ch dûjÛ pfiedev‰ím pro star‰í období písemné prameny nezachycu-

RX Ki

S

Obr. 2. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí a jeho okolí, rekonstrukãní plán s vyznaãením ranû stfiedovûk˘ch sídelních a stavebních komponent, znázornûním pÛvodní morfologie terénu. Vysvûtlivky: 1 – vrstevnice s v˘‰kou pfiírodního podkladu/povrchu podloÏí pfied osídlením prostoru, v˘‰kov˘ rozdíl vrstevnic ãiní 0,5 m (dle HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 196), 2 – dochované románské kvádfiíkové domy (dnes v pfievaze suterény), 3 – ranû stfiedovûká pohfiebi‰tû 2. pol. 9. stol. aÏ 11. stol., 4 – zbofiené historické objekty, 5 – generální a dílãí fiezy terény (fiezy Z-V, S-J, 01, 02 a 03), 6 – pfiedpokládaná vodoteã, 7 – plo‰n˘ rozsah vltavsk˘ch terasov˘ch stupÀÛ (VIIa, VIIb a VIIc). (Graficky zpracovali Stanislava Babu‰ková a Jakub Hlavat˘)

,5

191

VIIa

192

S

1

2

3

4

5

6

VIIc

VIIb

VIIa

7

0

50 m

2

jí. Archeologie se sv˘mi metodami v˘zkumu tak v uveden˘ch pfiípadech sehrává zcela nezastupitelnou roli pfii procesu jejich rekonstrukce. II. Pfiírodní rámec námûstí (Geomor fologické pomûry) Plocha Staromûstského námûstí byla v prÛbûhu v˘voje mûsta v˘raznû upravována. V˘‰kové pomûry se zde bûhem staletí promûÀovaly a postupnû vyvíjely. Dnes se cel˘ prostor jeví jako znaãnû rovinat˘ se sklonem od jihov˘chodu k severozápadu. Nejvy‰‰í ãást námûstí se nalézá u vyústûní Celetné ulice, nejniÏ‰í nadmofiskou v˘‰ku má prostranství u kostela sv. Mikulá‰e u ústí ulice PafiíÏské. Na délku 155 m ãiní v˘‰kov˘ rozdíl necelé dva metr y (190,86 m n. m. u ústí PafiíÏské ulice a 192,70 m n. m. u Celetné ulice). V raném stfiedovûku v 10. a v pr vní polovinû 11. století, tedy v dobû, kdy lidsk˘ faktor nebyl pfii utváfiení geomorfologick˘ch pomûrÛ praÏského pravobfieÏí rozhodující, byl pÛvodní reliéf znaãnû odli‰n˘ od souãasného. Geologick˘ podklad zde tvofií písãité ‰tûrky, které se tu usadily bûhem poslední doby ledové. Archeologické a geologické v˘zkumy doloÏily, Ïe se na katastru Starého Mûsta nad pomûrnû úzk˘m pásem nivy podél vltavského bfiehu nalézají celkem tfii terasové stupnû (obr. 2). V˘‰kov˘ rozdíl


mezi nimi se pohybuje okolo dvou metrÛ. Právû na území Staromûstského námûstí, pfii jeho jiÏním okraji, se nalézá hranice mezi stfiedním

■ Poznámky -200-0835-7 a dále viz HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 199. 4 DRAGOUN, Zdenûk. Místo domu U zvonu a jeho okolí v nejstar‰í praÏské minulosti. In BENE·OVSKÁ, Klára (ed.). Královsk˘ sÀatek. Eli‰ka Pfiemyslovna a Jan Lucembursk˘ – 1310. Praha : Galler y, 2010, s. 78. ISBN 978-80-86990-55-2; GOLI¡SKI, Mateusz. Ku rekonstrukcji pierwotnych funkcji Tynskiego dworu w Pradze. In PIEKALSKI, Jerzy; WACHOVSKI, Krystof (red.). Âredniowieczny Âlàsk i Czechy. Centrum Êredniowiecznego miasta. Wroc∏aw a Europa Ârodkowa. Wroc∏aw : Uniwersytet Wroc∏awski, 2000, s. 127–138. ISBN 83-915048-0-8; HRDLIâKA, Ladislav. K promûnám stfiedovûké Prahy. In Prague. A Hub of European Culture. International Symposium ICOMOS 2000. May 16–19, 2000. Praha : ICOMOS, 2000, s. 52. Bez ISBN; HRDLIâKA, Ladislav. T˘nsk˘ dvÛr a stfiedovûká Praha. Praha : Archeologick˘ ústav AV âR, 2005. ISBN 80-86124-60-6. S. 13. 5 Viz HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 52. 6 Viz DRAGOUN, Z., cit. v pozn. 4. S. 71–74. 7 DRAGOUN, Zdenûk; ·KABRADA, Jifií; TRYML, Michal. Románské domy v Praze. Praha : Paseka, 2002. ISBN 80-7185-427-1. S. 355.

241

Àov˘ch stavÛ, a to i po v˘stavbû praÏsk˘ch jezÛ, a tedy v˘razném vzdutí hladiny Vltavy. V raném stfiedovûku voda ani pfii nejvût‰ích povodních nevystoupila na terasov˘ stupeÀ VIIb, kam patfií území od Malého a Staromûstského námûstí po ‰ir‰í okolí Dlouhé ulice a Ha‰talského námûstí. Po zv˘‰ení hladiny fieky v dÛsledku v˘stavby jezÛ v 13. století je ze stfiedovûk˘ch zpráv známá pouze jedna povodeÀ (roku 1432), 15 pfii které voda dosáhla na ãást stupnû VIIb. PovodeÀ z roku 1432 je povaÏována za vÛbec nejvût‰í ze v‰ech historick˘ch povodní v Praze. Vzdutá hladina této povodnû byla pfiibliÏnû 16 o metr vy‰‰í neÏ u povodnû v roce 2002. Plocha námûstí tak byla bezpeãná ve v‰ech historick˘ch obdobích a voda na ni nedosáhla ani pfii nejextrémnûj‰ích povodÀov˘ch událostech.

3

Obr. 3. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí, archeologická dokumentace historického nadloÏí odkrytého na v˘chodní stûnû v˘kopu pro plynovod vyhloubeného pfied T˘nskou ‰kolou. Archeologick˘ v˘zkum NPÚ Praha ã. 2015/19. (Foto: Jakub Hlavat˘, 2015)

a nejvy‰‰ím z tûchto tfií stupÀÛ, a to mezi tzv. terasou újezdskou na severu (pojmenovanou podle malostranského Újezdu, kde byla poprvé popsána; dnes je oznaãována jako terasa VIIb) a vy‰‰í terasou maninskou (oznaãovanou 8 jako VIIa) na jihu. Vliv staromûstsk˘ch teras na postup osídlení dÛkladnû analyzoval ve 9 sv˘ch pracích praÏsk˘ archeolog L. Hrdliãka. Terasové akumulace pfiekr ˘vají vrstvy svûtle hnûdé silnû písãité hlíny mocné obvykle nûkolik decimetrÛ. Tyto sedimenty tvofiily substrát, na nûmÏ vznikly málo humózní pÛdy typu arenosolu. Pod hranou vy‰‰í terasy je moÏno oãekávat i splachové písãitohlinité sedimenty. Na Staromûstském námûstí svahové uloÏeniny zaznamenány nebyly, byly v‰ak snad zachyceny na sousedním Malém námûstí pfii archeologic10 kém v˘zkumu v roce 1993. Pfiímo na pfiíkfie se svaÏující hranû terasy VIIa nebyly písãité hlíny aÏ zahlinûné písky dokumentovány. Jejich absenci je moÏno patrnû vysvûtlit erozními pochody, pfii nichÏ do‰lo k transportu jemnûj‰ího materiálu smûrem k severu, k povrchu terasy 11 VIIb. Na v˘chodní a centrální ãásti námûstí kromû zmínûného svahu maninské terasy se v pÛvodní pfiirozené morfologii neprojevily Ïádné znatelné deprese ãi elevace a nebyly zde zji‰tûny Ïádné prokazatelné stopy po ãinnosti drobn˘ch vodoteãí, které tímto územím mohly protékat. SloÏitûj‰í geomor fologické pomûr y byly odhaleny v místû radnice a jiÏnû od ní. PÛvodní terén zde byl mírnû zvlnûn˘. L. Hrdliãka v tûchto místech pfiedpokládá vodoteã smûfiující od jihu k severu. Po rekonstrukci pÛvodní-

242

ho povrchu se zdá, Ïe v místû v˘chodní fronty se nalézal erozní záfiez, jehoÏ vznik by byl vy12 svûtliteln˘ právû existencí drobné vodoteãe. S tímto útvarem by mohl souviset nález ‰edého bahnitého jílu dokumentovaného ve více neÏ ãtyfimetrové hloubce pod severov˘chodní ãástí radnice (archeologick˘ dokumentaãní bod, dále jen ADB 401). Dal‰í informace, hlavnû stáfií a pfiesn˘ prÛbûh eventuální vodoteãe, by bylo tfieba ovûfiit dal‰ím v˘zkumem. Nelze vylouãit, Ïe se jedná o potÛãek, kter˘ tekl v˘chodnû od Václavského námûstí a v raném stfiedovûku musel smûfiovat pfies území Starého Mûsta. Hypoteticky mohla tato zaniklá vodoteã tvofiit pÛvodní západní hranici nejstar‰ího staromûstského trÏi‰tû. PÛvodní pfiesná poloha severní a v˘chodní hranice trÏního prostoru zÛstává otevfiena a bude snad moci b˘t fie‰ena budoucím v˘zkumem. JiÏní hranici tvofiila hrana ma13 ninského terasového stupnû s tím, Ïe na povrchu maninské terasy patrnû probíhala hlavní v˘chodozápadní komunikace. Je‰tû v raném stfiedovûku do‰lo k roz‰ífiení trÏní plochy smûrem k jihu, a to asi o 10 aÏ 25 m, místy aÏ o 40 m, a hranice trÏi‰tû se vysunula na povrch maninské terasy. Je moÏno konstatovat, Ïe dne‰ní zakfiivená jiÏní fronta námûstí obsahující románské kvádfiíkové domy se pfiibliÏnû shoduje s prÛbûhem hrany terasy. Odraz pÛvodního reliéfu jiÏní ãásti trÏi‰tû se tak projevil v ná14 sledném uspofiádání stfiedovûké zástavby. Na základû znalostí geomor fologick˘ch pomûrÛ území a archeologick˘ch dat je moÏno odhadnout i pÛvodní rozlohu trÏi‰tû vymezeného erozní r˘hou na západû a hranou terasy na jihu. Jeho plocha by zaujímala pfiibliÏnû jeden hektar (obr. 2). Otázkou zÛstává funkce prostoru, na kterém byl pozdûji postaven radniãní blok. Pro vyuÏití území je dÛleÏité, Ïe poloha byla dostateãnû chránûna i za mimofiádn˘ch povod-

III. Historie poznávání Plocha Staromûstského námûstí a pfiiléhající zástavby se vzhledem ke svému historickému

■ Poznámky 8 âíslování teras ZÁRUBA, Quido; BUCHA, Václav; LOÎEK, Vojen. Significance of the Vltava terrace system for Quarternary chronostratigraphy – Terasov˘ systém Vltavy a jeho v˘znam pro chronostratigrafii kvartéru. Rozpravy âSAV, MPV 87/4. Praha : Academia,1977. Bez ISBN. 9 Napfi. HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2 a 3; HRDLIâKA, Ladislav. Praha – podrobná mapa archeologick˘ch dokumentaãních bodÛ na území mûstské památkové rezer vace. Praha : Archeologick˘ ústav AV âR, 2005. ISBN 80-86124-10-X. 10 HUML, Václav; STAREC, Petr. K osídlení areálu kostela sv. Michala a Malého námûstí na Starém Mûstû praÏském. In Îivot v archeologii stfiedovûku. Sborník pfiíspûvkÛ vûnovan˘ch Miroslavu Richterovi a ZdeÀku Smetánkovi. Praha : Peres, 1997, s. 253–262. ISBN 80-902465-0-8; STAREC, Petr. K problematice ranû stfiedovûk˘ch komunikací v prostoru praÏského Malého námûstí a fie‰ení jeho vzniku. Archaeologia historica 23. Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost v Brnû, Archeologick˘ ústav AV âR, 1998, s. 27–34. ISSN 0231-5823. 11 BURE·, Michal; DRAGOUN, Zdenûk. Archeologické v˘zkumy na trase Královské cesty. In Staletá Praha 21. Praha : Panorama, 1991, s. 265–284. ISBN 80-7038-215-5. 12 HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 202, obr. 11; STAREC, Petr; HOUFKOVÁ, Petra; BERNARDOVÁ, Alexandra. Pfiíspûvek k poznání pfiírodních podmínek Nového Mûsta – v˘zkum v Panské ulici ãp. 1308/II. Staletá Praha. 2012, roã. 28, ã. 2, s. 149–164. ISSN 0231–6065. 13 HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 196, obr. 11. 14 Více tamtéÏ. 15 ELLEDER Libor. Sucha a povodnû, historie hydrologické sluÏby. In AUGUSTA, Pavel(ed.). Praha a Vltava: fieky, potoky a vodní nádrÏe Velké Prahy. Praha : Milpo media ve spolupráci s Vyd. a nakl. MILPO, 2005, s. 167. ISBN 80-903481-2-2. 16 TamtéÏ.


1926

1076 936

929

'O

26

1075

1074

25

609 930

935

631 1614

963

1073

932

1049

960

24

345

629

358

630

17

1093

19

625

85DGQLFH

100

22

1177

433 439

96

6

456

459

457 458

1

1

1181

483

481

862

2

616

617

615

461

480 479

462

2346 1640

478 1639

3

4

603

760

1180

2510

&HOHWQi 553

552

551

550

602

2014/19

1161

204

549

3243

485

460

620

548

1178

1154

1170

670

1155

3

1921

267

1179

1157

1711

0DOp QiPďVWt

619

618

554

180

1345

1183 2614

547

i

1922

2216

400

2905

4

1923

399

621

]Q OH æH

437

435

434

6

5

GQLFH

1439

iUD ČVWVN

WDURP

1091

143 436

1090

828 623

2218

622

401

1/1

438

142

2217

402

7

1175

624

68

8 138

3244 1176

2010/33

386

604


1/2

1093

2012/06

1173

2220 2219

2177 215911 2116 1956 1954 10 2115 1958 9

2118

605

584

382 2012/06

1177

21

2598

12

2114

1940 1955

1919

2375

20 13

1149

2299

2599

14

2600

606 1175

18

258

2172 357

1486

2009/07

265

257

2366

2173

628

934


256

608

626

259

2

RX Ki

27

VNi 3DĢtç

v˘znamu dostaly do hledáãku zájmu archeologÛ velice záhy, a to jiÏ v prÛbûhu první poloviny 20. století. Nejstar‰í evidovaná archeologická akce v blízkém kontextu Staromûstského námûstí probûhla jiÏ v roce 1936 v interiéru Staromûstské radnice, kde byl Ivanem Borkovsk˘m dokumentován ver tikální fiez terény (obr. 4: 17 68). První a zatím jedin˘ plo‰n˘ v˘zkum v prostoru námûstí se uskuteãnil na podzim roku 18 1943. Vyvolán byl hloubením protipoÏární nádrÏe situované jiÏnû od pomníku mistra Jana Husa (obr. 4: 100). Kvalita v˘zkumu v‰ak byla znaãnû ovlivnûna podmínkami jeho realizace. Podle zpráv autorÛ v˘zkumu v˘kopové práce pokraãovaly tak rychle, Ïe se archeologická dokumentace musela omezit na dílãí úseky, nûkteré ãásti plochy byly odstranûny 19 bez dohledu archeologÛ. Tento v˘zkum byl zatím publikován pouze pfiedbûÏnû. Popsán byl hlavnû soubor nálezÛ, zahloubené jímky a jámy s ãásteãnû dochovan˘mi dfievûn˘mi konstrukcemi, z nichÏ vût‰ina vrcholnû aÏ pozdnû stfiedo20 vûk˘ch artefaktÛ pocházela. V dané souvislosti tak lze litovat nevyuÏité ‰ance pfii realizaci technického suterénu pod Husov˘m pomníkem o rozmûru takfika 300 m2 a dosaÏené hloubce 3,26 m, která probûhla o nûkolik desetiletí 21 dfiíve, v roce 1911. Obû akce tak vytváfiejí dosud nejvût‰í plo‰n˘ zásah v samotném stfiedu námûstí, bohuÏel bez náleÏitého odborného vyhodnocení. Dal‰í archeologická dokumentace na plo‰e námûstí byla provedena aÏ za více neÏ dvacet let. Zpoãátku se na ní podílel Ladislav Hrdliãka z Archeologického ústavu âSAV v Praze (nyní AV âR), od roku 1980 i Zdenûk Dragoun, nejdfiíve pracovník Muzea hl. m. Prahy, následnû archeolog PraÏského památkového ústavu, a pozdûji i dal‰í archeologové. V roce 1975 byl proveden nevelk˘ v˘zkum v r ˘ze pro inÏen˘rské sítû pfied domem U Kamenného zvonu 22 ãp. 605 (obr. 4: 382). V následujícím roce byla provedena dokumentace ve ãtyfiech v˘kopech ve v˘chodní ãásti Staromûstské radnice 23 (obr. 4: 399–402). Dal‰í archeologicky sledované v˘kopové práce postihly terén námûstí v roce 1980, kdy do‰lo k vyhloubení r˘hy vyvolané rekonstrukcí plynovodu pfied severní, jiÏní a v˘chodní frontou námûstí (obr. 4: 615–631). Pfii této akci bylo dokumentováno zvrstvení te24 rénÛ na celkem 16 místech. Velmi pfiínosná byla dokumentace vertikální stratigrafie pfied románsk˘m domem ãp. 548 pfii jiÏní frontû námûstí (obr. 4: 670; 5), která probûhla po vyko25 pání vodovodní pfiípojky v roce 1981. Následující archeologické práce jsou spjaty s v˘kopy vznikl˘mi pfii tzv. regeneraci Královské cesty, která probûhla v letech 1986 a 1987. Zkoumány byly r˘hy pro vodovodní a plynovodní fiad pfii v˘chodní frontû námûstí a v˘kop pro kanali-

2613

1975 1182

2174

486

1976

487

1638

488

1637

1094

1896

S

0

50 m

4

zaci pfied b˘val˘m Krennov˘m domem a severním kfiídlem zbofiené radnice. Dokumentace byla provedena i pfii hloubení tûÏebních ‰achet raÏeného kolektoru a vlastní raÏbû jeho tunelu, kter˘ se nalézá pfii jiÏní frontû námûstí. Pfii tûÏbû bylo naru‰eno ranû stfiedovûké pohfie26 bi‰tû. V následujících letech byla provádûna archeologická dokumentace pfii opravách inÏen˘rsk˘ch sítí ãi budování nov˘ch. Za pozornost

■ Poznámky 17 HRDLIâKA, Ladislav. Praha: databáze podrobné mapy

Obr. 4. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí a jeho okolí s vyznaãením archeologick˘ch dokumentaãních bodÛ a znám˘ch tras inÏen˘rsk˘ch sítí vãetnû kolektoru. K zobrazení bodÛ byla pouÏita aktualizovaná Databáze podrobné mapy archeologick˘ch dokumentaãních bodÛ na území PraÏské památkové rezervace (HRDLIâKA, L. cit. v pozn. 17). Stav k polovinû roku 2015. Vysvûtlivky: 1 – archeologické dokumentaãní body (plochy, linie i bodové sondy), 2 – souãasná zástavba, 3 – trasa raÏeného kolektoru, pfii jeho budování do‰lo k naru‰ení spodní partie historického nadloÏí vãetnû ranû stfiedovûkého hfibitova, 4 – trasy inÏen˘rsk˘ch sítí (vodovodu, plynovodu a kanalizace). (Graficky zpracovali Stanislava Babu‰ková a Jakub Hlavat˘)

archeologick˘ch dokumentaãních bodÛ na území PraÏské památkové rezer vace: (aktualizace k 31.12.2005) [CD-ROM]. Praha : Archeologick˘ ústav AV âR, 2009. ISBN

památky Prahy, Staré Mûsto, Josefov. Praha : Academia,

978-80-87365-19-9. S. 94, ADB – archeologick˘ doku-

1996. ISBN 80-200-0563-3. S. 545.

mentaãní bod ã. 68.

22 HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 17. S. 127, ADB 382.

18 LI·KA, Antonín. Z minulosti Staromûstského námûstí.

23 HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 17. S. 128, ADB 399–402.

In PraÏskou minulostí I. Praha : PraÏ. nakl., 1949, s. 9–40.

24 DRAGOUN, Zdenûk. Praha 1 – Staré Mûsto, Staro-

Bez ISBN.

mûstské nám. In PraÏsk˘ sborník historick˘ 17. Praha :

19 TamtéÏ. S. 37.

Panorama, 1984, s. 151. Bez ISSN; HRDLIâKA, cit. v po-

20 TamtéÏ; dále LI·KA, Antonín. Historick˘ profil pÛdy Sta-

zn. 11. S. 153, ADB 615–631.

romûstského námûstí v Praze. Památková péãe. 1963,

25 HRDLIâKA, Ladislav. Praha 1 – Staré Mûsto, Staro-

roã. 23, ã. 3, s. 68–83. Bez ISSN; HRDLIâKA, L., ADB

mûstské nám. In PraÏsk˘ sborník historick˘ 17. Praha :

100 cit. v pozn. 17. S. 97.

Panorama, 1984, s. 151–152. Bez ISSN; HRDLIâKA, L.,

21 Samotn˘ pomník byl osazen v roce 1915, LI·KA, A.,

cit. v pozn. 11. S. 158, ADB 670.

cit. v pozn. 20. S. 69, 81; VLâEK, Pavel (ed.). Umûlecké

26 BURE·, M.; DRAGOUN, Z., cit. v pozn. 11.


243

5

6

Obr. 5. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí. ¤ez komunikaãním souvrstvím a kvádfiíkov˘m domem ãp. 548 (upraveno z HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 207). Vysvûtlivky: A – recentní úprava povrchu a zásypy inÏ. sítí, B1 – naváÏky a násypy patrnû z prÛbûhu 13. – 14. stol., B2 – kamenité komunikaãní horizonty, C1 – stavební úroveÀ a v˘kop pro kvádfiíkov˘ dÛm, patrnû 2. pol. 12. stol., C2 – kamenité komunikaãní horizonty náleÏí patrnû ke spodnímu stratigrafickému komplexu historick˘ch terénÛ z 12. – 1. pol. 13. stol., D – písãité ‰tûrky vltavské terasy VIIa. Situování fiezu viz obr. 2, fiez 01. (Graficky zpracovala Stanislava Babu‰ková) Obr. 6. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí. Pfii dokumentaci historického nadloÏí v roce 2009 byl v místû Krennova domu u zaniklé Mikulá‰ské uliãky objeven románsk˘ kvádfiíkov˘ dÛm. Archeologick˘ v˘zkum byl vyvolán v˘mûnou vodovodního fiadu (HAVRDA, J.; SEMERÁD, M. cit. v pozn. 27). Vysvûtlivky: A – recentní úprava povrchu a zásypy inÏ. sítí, B – stratigrafick˘ komplex historick˘ch terénÛ z prÛbûhu 13. – 14. stol., C – spodní stratigrafick˘ komplex historick˘ch terénÛ z 12. – 1. pol. 13. stol., D – písãité ‰tûrky vltavské terasy VIIb. Situování fiezu viz obr. 2, fiez 02. (Graficky zpracovali Stanislava Babu‰ková a Jakub Hlavat˘)

244

stojí v˘zkum realizovan˘ v roce 2009 z dÛvodu v˘mûny vodovodního fiadu u kostela sv. Mikulá‰e (obr. 2), pfii kterém byl objeven neznám˘ ro27 mánsk˘ dÛm (obr. 6). Archeologové monitorují situaci na Staromûstském námûstí prÛbûÏnû. Dokumentace se v posledních letech omezila na sledování v˘kopÛ vyvolan˘ch obnovou inÏen˘rsk˘ch sítí. ProtoÏe v˘kopové práce probíhají v jejich star ˘ch trasách, nedochází zpravidla k naru‰ení historického nadloÏí. Archeologická dokumentace se tak omezuje jen na vyhodnocení dochovan˘ch ver tikálních profilÛ na stûnách v˘kopÛ (obr. 7). Zatím poslední archeologick˘ v˘zkum na námûstí se uskuteãnil 29 v dubnu 2015. Tehdy byl v dÛsledku havárie vykopán dva metry dlouh˘ v˘kop, kter˘ byl po opravû vodovodního fiadu hned druh˘ den zasypán. Pfiesto se podafiilo odkrytou situaci archeologicky prozkoumat. Do souãasnosti tak máme na plo‰e námûstí evidováno 60 archeologicky dokumentovan˘ch akcí, z nichÏ vût‰ina je bodového charakteru, tedy v˘kopÛ do velikosti odkr yvu 2 × 2, následovaná v˘kopy liniové povahy (obr. 4).

Pro pfiedstavu rozsahu prozkoumanosti námûstí tak bylo do souãasnosti archeologicky dokumentováno pouze 7 % z jeho celkové plochy (obr. 9). IV. V˘povûì archeologick˘ch pramenÛ K nejstar‰ím lidsk˘m aktivitám zji‰tûn˘m v prostoru námûstí náleÏejí aktivity pohfiební (obr. 2). V roce 1986 bylo pfii raÏbû kolektoru v jihov˘chodní ãásti námûstí pfii vyústûní Ce-

■ Poznámky 27 HAVRDA, Jan; SEMERÁD, Matou‰. Neznám˘ románsk˘ dÛm na Staromûstském námûstí v Praze. PrÛzkumy památek. 2010, roã. 17, ã. 2, s. 93–102. ISSN 1212-1487. 28 V˘zkum NPÚ Praha ã. 2015/13, vedoucí v˘zkumu J. Havrda. 29 Akce uskuteãnûné do roku 2005 jsou uvedeny v práci Ladislava Hrdliãky: Praha – podrobná mapa archeologick˘ch dokumentaãních bodÛ na území mûstské památkové rezer vace viz cit. v pozn. 17, informace o akcích z let 2006–2015 pocházejí z archivu Odboru archeologie NPÚ ÚOP HMP.


8 7

P2)

Obr. 7. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí. ¤ez pfied T˘nskou ‰kolou pofiízen˘ ve v˘kopu pro plynovod. V˘zkum NPÚ Praha ã. 2014/19, vedoucí v˘zkumu J. Havrda. Vysvûtlivky: A – recentní úprava povrchu a zásypy inÏ. sítí, B – stratigrafick˘ komplex historick˘ch terénÛ z prÛbûhu 13. – 14. stol., C – spodní stratigrafick˘ komplex historick˘ch terénÛ vãetnû zahlouben˘ch objektÛ z 12. – 1. pol. 13. stol., D – písãité ‰tûrky vltavské terasy VIIb. Situování fiezu viz obr. 2, fiez 03. (Graficky zpracovali Stanislava Babu‰ková a Jakub Hlavat˘) Obr. 8. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí, archeologická dokumentace historického nadloÏí odkrytého na v˘chodní stûnû v˘kopu pro plynovod. Archeologick˘ v˘zkum NPÚ Praha ã. 2015/19. (Foto: Jan Havrda, 2015) Obr. 9. Graf s vyznaãením struktury historického podzemí Staromûstské námûstí ppã. 1090, jehoÏ celková plocha ãiní 15 869 m2. Vysvûtlivky: 1 – archeologicky dokumentované body/plochy/linie, 2 – inÏen˘rské sítû archeologicky nedokumentované, 3 – podzemní podlaÏí (pomník Mistra Jana Husa), 4 – plocha zanikl˘ch staveb (napfi. KrennÛv dÛm). 5 – nenaru‰ená plocha námûstí. (Podle podkladÛ autorÛ zpracoval Jakub Hlavat˘)

letné ulice naru‰eno nejménû sedm hrobÛ. Archeologicky byl dokumentován pouze hrob pfied domem ãp. 551, kter˘ obsahoval zbytky dfievûného vûdérka zpevnûného Ïelezn˘mi obruãemi, datovan˘ do rozmezí druhé poloviny 30 9. aÏ pr vní poloviny 10. století. Dal‰í ãtyfii hroby, ov‰em bez nálezÛ, které patrnû náleÏí k tomuto pohfiebi‰ti, byly zji‰tûny na parcele 31 domu ãp. 553. Ve stejné dobû se pohfibívalo i severozápadnû v prostoru mezi námûstím Franze Kafky a Staromûstsk˘m námûstím. Zde byly na dvofie domu ãp. 12 nalezeny tfii 32 hroby, z toho jeden téÏ s vûdérkem. Nelze vylouãit, Ïe toto pohfiebi‰tû zasahovalo aÏ ke kostelu sv. Mikulá‰e. Dal‰í, ale jiÏ o nûco mlad‰í ranû stfiedovûké nekostelní pohfiebi‰tû bylo zji‰tûno na Malém námûstí, kde se poda33 fiilo prozkoumat více neÏ sto hrobÛ. Poslední starobylé pohfiebi‰tû v blízkém okolí se nalézalo severov˘chodnû od námûstí, v západní ãásti

34

Dlouhé ulice. Tato dvû pohfiebi‰tû jsou datována do konce 11. a eventuálnû prÛbûhu první poloviny 12. století. Mocnost historického nadloÏí se v prostoru námûstí pohybuje od 1,5 aÏ do 5 m. Je moÏno ho rozdûlit do dvou odli‰n˘ch poloh (obr. 10a a 10b). Star‰í, spontánnû vzniklá poloha je tvofiena hlinit˘mi vrstvami s v˘raznou pfiímûsí organiky (odpadkÛ) a vrstvami kamenÛ zpevÀujícími povrch vefiejného prostoru. Její vznik mÛÏeme spojit s poãáteãním stádiem rozvoje staromûstského osídlení v prÛbûhu 12. aÏ pr vní poloviny 13. století, bûhem nûhoÏ vyprodukovan˘ odpad zÛstával v prostoru sídli‰tû, podoba zdej‰í zástavby nebyla dosud konsolidována a rychle se promûÀovala. Svrchní, mlad‰í poloha nadloÏí obsahuje pfieváÏnû nesoudrÏné písãitûj‰í zeminy v nepÛvodním uloÏení. Jde vesmûs o naváÏky a násypy, které ukazují na v˘raznû narÛstající stavební ãinnost spojenou se zásahy do podloÏí (v˘stavba sklepení domÛ, opevnûní mûsta apod.). Tato ãást historického nadloÏí zcela zfietelnû ilustruje proces dotváfiení terénního reliéfu mûsta, zmûnu v zacházení s odpadem a zavr‰ení procesu transformace podhradního osídlení v mûsto vrcholnû stfiedovûkého typu v prÛbûhu druhé poloviny 13. a ve 14. sto35 letí. Kromû horizontálnû ukládan˘ch vrstev známe z plochy námûstí i objekty rÛzné funkce. Jediná kamenná stavba odhalená pfii archeologickém v˘zkumu se nalézala v jeho centrální ãásti. Pfii v˘zkumu v místû budované nádrÏe v roce 1943 bylo v její v˘chodní ãásti nalezeno kamenné nároÏí, interpretované jako zbytek stfiedovûké

P2)

P2)

P2)

P2)

1

2

3

4

5

9

Ïení kolektoru v r. 1986. Archiv AÚ Praha ãj. 453/02. Praha 1994. Za upozornûní dûkujeme Petru Starcovi. 31 BURE·, Michal; FINKOVÁ, Katefiina; KA·PAR, Vojtûch; PET¤ÍâKOVÁ, Jitka; VA¤EKA, Pavel. V˘zkum parcely domu U SixtÛ ãp. 553/I na Starém Mûstû praÏském. Archeologické rozhledy. 1998, roã. 50, ã. 4, s. 605. ISSN 0323-1267; DRAGOUN, Zdenûk 1991. Praha 1 – Staré Mûsto, Celetná ãp. 551. In DRAGOUN, Zdenûk a kol. Archeologick˘ v˘zkum v Praze v letech 1988–1989. PraÏsk˘ sborník historick˘ 24. Praha : Panorama 1991, s. 199. ISBN 80-7038-241-4. 32 HAVRDA, Jan. Pohfiebi‰tû z 9. – 1. pol. 10. stol. západnû od Staromûstského námûstí v Praze. In Archaeologica Pragensia 16. Praha : Muzeum hlavního mûsta Prahy, 2002, s. 53–66. ISBN 80-86360-31-8. 33 STAREC, Petr. Praha 1 – Staré Mûsto a Josefov, Malé námûstí. In DRAGOUN, Zdenûk a kol. Archeologick˘ v˘zkum v Praze v letech 1992–1994. PraÏsk˘ sborník historick˘ 28. Praha : Koniasch Latin Press, 1995, s. 238. ISSN 0555-0238, ISBN 80-58917-15-7; dále HUML, V.; STAREC, P., cit. v pozn. 10. S. 253. 34 DRAGOUN, Z., cit. v pozn. 4. S. 76; tam i dal‰í literatura.

■ Poznámky

35 HRDLIâKA, Ladislav. From spontaneous to controlled

30 BURE·, M.; DRAGOUN, Z., cit. v pozn. 11. Na základû

development of the land relief of the Old Town of Prague –

informací získan˘ch od raziãÛ kolektoru zobrazil ve své

Od spontánního v˘voje k regulaci terénního reliéfu Starého

zprávû Zvonimír Dragoun celkem ‰est orientovan˘ch hro-

Mûsta praÏského. In KUBKOVÁ Jana a kol. Îivot v archeo-

bÛ. Jeden na pomezí pfied ãp. 548/I a 549/I a dva pfied

logii stfiedovûku: sborník pfiíspûvkÛ vûnovan˘ch Miroslavu

ãp. 549/I; dal‰í tfii hroby pfied ãp. 555/I, DRAGOUN, Zvo-

Richterovi a ZdeÀku Smetánkovi. Praha : Archeologick˘

nimír. Slovanské kostrové pohfiebi‰tû na Staromûstském

ústav AV âR, 1997, s. 246–252. ISBN 80-902465-0-8;

námûstí a v Celetné ulici. Nálezová zpráva o dohledu pfii ra-

HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 210.


245

10a

Obr. 10a, b. Generální fiezy Staromûstsk˘m námûstím ve smûru sever – jih /S-J/ (upraveno z HRDLIâKA, L., s. 202 – cit. v pozn. 2), v˘chod – západ /V-Z/ (upraveno z BURE·, M.; DRAGOUN, Z., cit. v pozn. 11. s. 275) s vyznaãením základních stratigrafick˘ch komplexÛ historického nadloÏí a pfiírodního podloÏí. Vysvûtlivky: recentní vrstva samostatnû zobrazena není. B – svrchní stratigrafick˘ komplex historick˘ch terénÛ z prÛbûhu 13. – 14. stol. C – spodní stratigrafick˘ komplex historick˘ch terénÛ z 12. – 1. pol. 13. stol. D1 – písãité ‰tûrky vltavsk˘ch teras. D2 – skalní podklad. (Graficky zpracovali Stanislava Babu‰ková a Jakub Hlavat˘)

stavby. Ve stfiední a západní ãásti v˘kopu pro nádrÏ bylo odkr yto mnoÏství dubov˘ch kÛlÛ a sloupÛ, které dokládají existenci dfievûn˘ch staveb, interpretovan˘ch jako souãásti mûst36 ského trÏi‰tû. Z plochy námûstí je dnes známo nûkolik vût‰ích zahlouben˘ch objektÛ, jejichÏ poãet nepfiesahuje dvû desítky. Jedná se nejãastûji o jímky a odpadní jámy. U nûkter˘ch objektÛ je jejich interpretace nejistá. V. Archeologick˘ potenciál prostoru a památky skryté pod zemí Ze srovnání pÛvodního reliéfu a dne‰ní podoby rovinatého, k severu a západu se mírnû svaÏujícího, nepatrnû zvlnûného povrchu námûstí je zfiejmé, Ïe mocnost historického nadloÏí je zde znaãnû promûnlivá, kolísá v prÛmûru od 1,5 m po 3 m s tím, Ïe v místech zahlouben˘ch objektÛ, eventuálnû pfiirozen˘ch depresí je samozfiejmû vût‰í. Pod v˘chodní partií radnice dosahuje aÏ pûti metrÛ (obr. 11).

246

Pfii jiÏním okraji námûstí se pohybuje pouze okolo 1,6 m, místy dokonce 1,2 m – sonda 37 pfied domem ãp. 548. To je dáno vysoko vystupujícím povrchem maninské terasy (obr. 5). Smûrem k severu se mocnost nadloÏí náhle skokovû zvy‰uje. V centrální ãásti plochy (obr. 7), kde se pÛvodnû nalézal rovinat˘ povrch újezdské terasy, je mocnost souvrství vytvofien˘ch ãlovûkem okolo tfií metrÛ (2,9 m pfied 38 domem U Kamenného zvonu – ãp. 605, 39 2,8 m pfied palácem Kinsk˘ch – ãp. 606 a aÏ 3,0 – 3,1 m u pomníku mistra Jana Hu40 sa). V severní ãásti námûstí se v˘‰ka antropogenních uloÏenin sniÏuje a pohybuje se okolo 41 42 1,6 m, 1,6 m pfied ãp. 608 aÏ 1,7 m v místû b˘valého Krennova domu v SZ ãásti námûstí 43 (obr. 6). DÛleÏité poznatky t˘kající se mocnosti historického nadloÏí byly v roce 1976 získány ve tfiech hlubok˘ch sondách situovan˘ch ve v˘chodní ãásti historické radniãní budovy. K závaÏnému zji‰tûní náleÏí skuteãnost, Ïe podloÏí zde bylo zachyceno v hloubce 4,3 aÏ 44 5,1 m. Pro rekonstrukci historického nadloÏí na Staromûstském námûstí a v jeho nejbliÏ‰ím okolí (obr. 11) bylo vyuÏito 65 bodÛ z celkem 143 archeologicky zamûfien˘ch bodÛ ve zvoleném mapovém v˘fiezu, jenÏ zaujímá 70 000 m2. Záznamy k vyuÏit˘m bodÛm obsahovaly relevantní údaje o povrchu geologického podloÏí a niveletu dne‰ního povrchu. Údaje byly pfievzaty ze soupisu ADB, kter˘ obsahuje základní informace o praÏsk˘ch archeologick˘ch v˘zku45 mech do roku 2005, a následnû byla provedena aktualizace o data z v˘zkumÛ NPÚ ÚOP HMP z let 2006–2015. Zajímavé je srovnat

46

novû sestavenou mapu mocností historického nadloÏí s vrstevnicovou mapou rekonstruující pÛvodní reliéf území (obr. 2). Je nutno zdÛraznit, Ïe ne v‰echny ãásti námûstí byly dostateãnû prozkoumány; chybí nám dostatek dat z radniãního bloku, hlavnû z jeho severní ãásti, tj. z plochy, kde se nalézaly patrnû podsklepené stfiedovûké domy. Ty byly v 19. století nahrazeny novogotick˘m radniãním kfiídlem, zbouran˘m v roce 1945. Absence archeologick˘ch akcí nám neumoÏÀuje charakterizovat detailní podobu památek skryt˘ch pod dne‰ním parãíkem v západní ãásti námûstí. A právû uvedená plocha s pozÛstatky

■ Poznámky 36 LI·KA, A., cit. v pozn. 18. S. 21. 37 HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 207; HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 17. S. 145, ADB 670. 38 HAVRDA, Jan. Praha 1 – Staré Mûsto, Staromûstské námûstí ppã. 1090. In DRAGOUN, Zdenûk a kol. Archeologick˘ v˘zkum v Praze v letech 2011–2012. PraÏsk˘ sborník historick˘ 41. Praha : Scriptorium, 2013. ISSN 0555-0238, ISBN 978-80-87271-99-5 (Scriptorium), ISBN 978-80-86852-59-1 (Archiv hl. m. Prahy) a HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 200. 39 BURE·, M.; DRAGOUN, Z., cit. v pozn. 11. 40 LI·KA, A., cit. v pozn. 18. S. 22. 41 BURE·, M.; DRAGOUN, Z., cit. v pozn. 11. 42 HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 17. ADB 631, s. 153. 43 HAVRDA, J.; SEMERÁD, M., cit. v pozn. 27. S. 98. 44 HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 17. ADB 399, s. 401 a 402. 45 HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 17. 46 HRDLIâKA, L., cit. v pozn. 2. S. 196, obr. 5.


10b

velice sloÏité historické zástavby bude obsahovat fiadu problematick˘ch situací, které není moÏné bez podrobné interdisciplinární pfiípravy adekvátnû vyhodnotit. Dostateãné údaje nemáme ani z prostoru, na kterém stál sousední KrennÛv dÛm v severozápadní ãásti dne‰ního námûstí. Nedávn˘ nález pozÛstatkÛ románského suterénu nás v‰ak nenechává na pochybách, Ïe jeho stavební v˘voj pro‰el sloÏitou cestou od románsk˘ch a gotick˘ch domÛ po barokní palác. Absence dokumentaãních bodÛ je zpÛsobena skuteãností, Ïe v˘kopy pro inÏen˘rské sítû, které byly archeologicky sledovány na plo‰e námûstí, v místech pÛvodní zástavby zpravidla nebyly realizovány. Otázka charakteru a vzhledu pÛvodních staveb na plo‰e námûstí pfiedstavuje i z pohledu archeologie dosud detailnû nepoznané téma, k jehoÏ komplexnûj‰ímu fie‰ení se nám stále nedostává odpovídajících informací. Z v˘sledkÛ archeologick˘ch v˘zkumÛ na námûstích domácích i zahraniãních historick˘ch mûst je zcela zfiejmá znaãná rÛznorodost vyuÏití vefiejn˘ch prostranství v prÛbûhu rané fáze jejich existen47 ce. Dne‰ní reprezentaãní podoba volného prostoru je v fiadû pfiípadÛ znaãnû vzdálená od podoby stfiedovûké, kdy zde nalézáme neregulované stopy fiady ãinností, provozÛ a staveb. Novovûké ikonografické v˘jevy z doby pfied asanaãními a modernizaãními úpravami mûsta mohou pouze naznaãit umístûní star‰í zástavby na plo‰e námûstí. Názorn˘m pfiíkladem nám mÛÏe b˘t v˘fiez námûstí na perspektivním plánu Prahy od Josepha Daniela Hubera z roku 1769, zachycující na jeho plo‰e fiadu dnes jiÏ neexistují-

48

cích staveb (obr. 12). Jejich stavební povaha a funkãní vyuÏití byly rÛznorodé. Spoleãn˘m jmenovatelem tûchto staveb je situování do rÛzn˘ch míst vefiejného prostoru, kde po urãitou dobu plnily svou úlohu. Po jejich zru‰ení do‰lo k odstranûní jejich nadzemních ãástí, základové partie, eventuálnû zasypané sklepy se v‰ak stále nalézají pod souãasn˘m povrchem a zcela zfietelnû vypovídají o historii místa, jejich vzniku a funkci. Ve v‰ech pfiípadech tyto pozÛstatky reprezentují jednu z mnoha archeologick˘ch vrstev minulosti sledovaného místa.

nû dnes nezastavûné ãásti, kde se nalézalo 49 jedno z radniãních kfiídel. (obr. 1) Spoleãnû s poãetn˘m souborem historické zástavby po jeho obvodu tak vytváfií zcela jedineãn˘ a spoleãností respektovan˘ památkov˘ celek. Integrální souãástí památkov˘ch hodnot je bezesporu i archeologické patro, pfiestoÏe v administrativní specifikaci památek není jmenovitû uvedeno. Souãasná platná památková legislativa zde sice umoÏÀuje nastavit reÏim aktivní ochrany jejich hodnot, v pfiípadû archeologie je v‰ak z vût‰í ãásti fie‰í formou záchranného archeologického v˘zkumu, tedy zpÛsobem asistovaného odborného odstranûní, pfiedev‰ím pfii stavebních aktivitách. Postupn˘, av‰ak zcela zfieteln˘ úbytek archeologick˘ch terénÛ v historickém centru mûsta vede k úvaze, jak systémovû fie‰it trend nevratného úbytku památkov˘ch hodnot mûsta. Urãitou moÏnost nabízí aktivnûj‰í aplikace domácím právním fiádem akceptované mezinárodní úmluvy o ochranû archeologick˘ch památek, tzv. Maltské konven50 ce. Její uplatnûní v praxi v‰ak ãasto naráÏí na obtíÏe pfii predikci a následné definici moÏn˘ch archeologick˘ch nálezÛ, které splÀují kritéria v˘znamn˘ch hodnot. V fiadû pfiípadÛ jiÏ napfi. stavební ãinností odhalen˘ archeologick˘ nález ãi kontext postupnû ztrácí svou autenticitu, vãetnû v‰ech terénních souvislostí. Následná úfiední administrace uvedeného sta-

■ Poznámky 47 Napfi. NOVÁâEK, Karel; ·IROK¯, Radek. Námûstí v Plzni ve stfiedovûku a raném novovûku. Wratislavia antiqua. Studia z dziejów Wroc∏awia 2. Wroc∏aw : Uniwersytet Wroc∏awski, 2000, s. 291–297. ISBN 83-915048-0-8; PROCHÁZKA, Rudolf. Ulice a námûstí Brna ve 13. století. Wratislavia Antiqua 13. Ulica, plac i cmentarz w publicznej

VI. Památková péãe (rizika, budoucí v˘zkum, prevence a ochrana) Jednou ze základních komponent podzemí hlavního mûsta Prahy je terénní zvrstvení zpÛsobené tisícilet˘m v˘vojem zdej‰ího osídlení. Jde v zásadû o pomyslné kofieny mûsta ãi podnoÏ pro jeho vlastní architekturu, sloÏenou z fiady antropogenních vrstev, které obsahují velké mnoÏství nálezÛ movité i nemovité povahy. Obecnû na nû nelze nahlíÏet pouze jako na konvolut památek, ale pfiedstavují téÏ zdroj unikátních informací potfiebn˘ch pro poznání historie mûsta v ‰irok˘ch souvislostech. Jejich hodnotu nelze hledat jenom ve funkci nenahraditelného zdroje informací, ale právû v dochovan˘ch nálezov˘ch souvislostech. Staromûstské námûstí o celkové rozloze 15 869 m2 bylo z dÛvodu svého historickému v˘znamu jiÏ v minulosti zahrnuto na prestiÏní seznam národních kulturních památek (NKP), obdobnû jako plocha Staromûstské radnice, a to vãet-


przestrzeni Êredniowiecznego i wczesnonowozytnego miasta Europy Êrodkowej. Wroc∏aw : Uniwersytet Wroclawski 2011, s. 179–194. ISBN 978-83-61416-52-4. 48 WIRTH, Zdenûk. Praha v obraze pûti století. Praha : Jan ·tenc, 1932. Bez ISBN. Obr. 58. 49 Staromûstské námûstí je od roku 2002 zapsáno jako národní kulturní památka v Ústfiedním seznamu kulturních památek âR pod rejstfiíkov˘m ã. 174, Staromûstská radnice byla zapsána jiÏ v roce 1998 pod ã. 105. 50 V uvedeném pfiípadû jde o zodpovûdné hospodafiení s archeologick˘m dûdictvím; ochrana autentick˘ch terénních situací, zachování archeologick˘ch nálezÛ „nejlépe na pÛvodním místû“ (ãl. 4, odst. ii/ Maltské konvence) a maximální zhodnocení archeologick˘ch nálezÛ jakoÏto jedineãn˘ch a nenahraditeln˘ch pramenÛ poznání je cílem, k nûmuÏ smûfiuje Úmluva o ochranû archeologického dûdictví Evropy, tzv. Maltská konvence, k níÏ âeská republika pfiistoupila v roce 2000. Maltská konvence je nejen na‰ím mezinárodním závazkem, ale ve smyslu ãl. 10 Ústavního zákona ã. 395/2001 Sb. je souãástí na‰eho právního fiádu a v pfiípadû nesouladu se zákony âR je jim nadfiazena.

247

RX Ki 'O VNi 3DĢtç

85DGQLFH



&HOHWQi GQLFH

NiUD

PČVWV

6WDUR

i

]Q OH æH

0DOp QiPďVWt

1 11

2

3

4

0RFQRVWQDGORåt 1–1,5 m

1,5–2 m 2–2,5 m 2,5–3 m

3–3,5 m 3,5–4 m 4,5–5 m

S

0

50 m

Obr. 11. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1). Rekonstrukãní mapa mocnosti historického nadloÏí na plo‰e Staromûstského námûstí a v jeho nejbliÏ‰ím okolí. Pod novodobou úpravou povrchu námûstí se nalézá historické souvrství o promûnlivé v˘‰ce. Barevnou ‰kálou jsou vyjádfieny rozdíly mocnosti antropogenního nadloÏí vÏdy po 0,5 m. V mapû jsou zobrazeny v‰echny podsklepené prostory, pfii jejichÏ budování do‰lo k odstranûní podstatné ãásti historického nadloÏí (viz cit. pozn. 54). ·rafovanû jsou vyznaãeny historické stavby zbofiené na konci 18., v prÛbûhu 19. a na poãátku 20. století. Vysvûtlivky: 1 – souãasná zástavba nepodsklepená, 2 – první patro sklepÛ, 3 – druhé patro sklepÛ, 4 – odstranûné historické stavby, ãásteãnû podsklepené. (Podle podkladu autorÛ sestavil Jakub Hlavat˘, grafická úprava Stanislava Babu‰ková) Obr. 12. Staromûstské námûstí na v˘fiezu z perspektivního plán Prahy od Josepha Daniela Hubera z roku 1769 s vyznaãením dnes jiÏ neexistujících staveb na jeho plo‰e. Zaniklé stavby a objekty: 1 – radniãní stráÏnice (Burgert Wacht Haus), pÛvodnû objekt solnice / stráÏnice, jednopodlaÏní domovní objekt pfied prÛãelím radniãního domu, vznikl kolem roku 1560, odstranûn v prÛbûhu 80. let 18. století; 2 – kupecké krámce, vznik jiÏ v prÛbûhu 14. století, pozdûji stavebnû upravované, zbofieny kolem roku 1838; 3 – v˘chodní radniãní kfiídlo sloÏené pÛvodnû z nûkolika domÛ stfiedovûkého pÛvodu, zbofien˘ch roku 1838. Volné místo následnû zaplnûno novogotickou novostavbou dokonãenou roku 1848, která byla odstranûna po roce 1945; 4 – Mariánsk˘ sloup (Saule) z roku 1650, zbofien 1918; 5 – Krocínova ka‰na (Brunn), postavena 1591–96, odstranûna 1862; 6 – hlavní zbrojnice (Haubtwacht), domovní objekt, odstranûn v závûru 30. let 19. století; 7 – KrennÛv dÛm ãp. 936, mû‰Èansk˘ objekt s románsk˘m jádrem, zbofien 1901; 8 – severní fronta námûstí, mû‰Èanské domy stfiedovûkého pÛvodu ãp. 935, 934, 933, 932, 931, 929 zbofieny v rámci asanace v letech 1896 – 1899, následnû nahrazeny vût‰ími novostavbami. Ze severní strany námûstí dodnes zachováno pouze uliãní ãást domu ãp. 930 (b˘val˘ Paulánsk˘ klá‰ter), 9 – mû‰Èansk˘ dÛm ãp. 609 zbofien v roce 1904 a nahrazen prostorovû redukovanou novostavbou. Plánov˘ podklad pfievzat WIRTH, Z., cit. v pozn. 49. Obr. 58. (Graficky zpracovala Stanislava Babu‰ková)

12

248


vu se tak velice ãasto dostává pod tlakem rÛzn˘ch okolností k fie‰ení, které neodpovídá v˘znamu nálezu a není optimální pro ochranu 51 uvedeného druhu památek. Urãitou odpovûdí na tento stav byla na sklonku 90. let 20. století definice souboru v˘znamn˘ch archeologick˘ch ploch v PraÏské památkové rezer vaci, u kter ˘ch je vzhledem k jejich hodnotû poÏadována minimalizace, pfiípadnû celkov˘ zákaz 52 zásahu do historick˘ch terénÛ. Staromûstské námûstí bylo zafiazeno na seznam v˘znamn˘ch archeologick˘ch ploch v PraÏské památkové rezervaci jiÏ v první vlnû jeho tvorby 53 v roce 1999 a v souãasnosti je vedeno pod 54 ãíslem 69 (obr. 1). Vzhledem k jeho v˘znamu je u plo‰n˘ch zásahÛ zaveden nejv˘raznûj‰í, takzvan˘ bezzásahov˘ reÏim. V opaãném pfiípadû u stavebních realizací men‰ího rozsahu je odbornou organizací památkové péãe prosazováno nejdfiíve provedení zji‰Èovacího v˘zkumu, kter˘ urãí rozsah osídlení na daném místû a stav dochování nemovit˘ch a movit˘ch 55 archeologick˘ch nálezÛ. Na základû jeho v˘sledku je pak stanoven dal‰í postup prací. V pfiípadû zji‰tûní mimofiádn˘ch archeologick˘ch nálezÛ není realizace dal‰ích zemních zásahÛ doporuãena, a to s ohledem na v˘‰e citovanou pasáÏ Úmluvy o ochranû archeologického dûdictví Evropy (ãl. V, odst. ii) prosazující princip zachování archeologického dûdictví, tj. movit˘ch a nemovit˘ch archeologick˘ch nálezÛ na pÛvodním místû, tj. v pÛvodním kontextu terénu bez naru‰ení. Uveden˘ zpÛsob je aplikovateln˘ i na prostor dnes nezastavûné plochy severního kfiídla Staromûstské radnice. Obzvlá‰tû v uvedeném pfiípadû velice precizní pfiedstihová zji‰Èovací sondáÏ umoÏní definovat zcela zásadní informace o povaze historického podzemí, které pak mohou b˘t vyuÏity pfii fie‰ení otázky, jak naloÏit s dochovan˘mi archeologick˘mi a architektonick˘mi nálezy v místû bu56 doucí stavby. Staromûstské námûstí je na základû souãasn˘ch znalostí územím s archeologick˘mi nálezy nejvy‰‰í kategorie. Jeho v˘znam jak v nadzemní, tak podzemní vrstvû bez nadsázky pfiesahuje hranice na‰eho státu. Pfii ohlédnutí do minulosti lze tak zcela souhlasit s první generací archeologÛ, ktefií mûli tu moÏnost se podívat pod jeho dlaÏbu a uvedli, Ïe „…Velk˘ v˘skyt památek v pÛdû Staromûstského námûstí si pak zaslouÏí i dal‰í pozornosti, neboÈ jde o tûÏi‰tû mûsta, na nûmÏ se soustfieìoval jeho ruch, proud jeho Ïivota… V˘skyt historického materiálu lze podle tûchto zku‰eností pfiedpokládati ve v‰ech prostorách a je tedy tfieba pamatovat i pfii dal‰ích pozemních pracích, které se budou na Staromûstském námûstí konat, Ïe v pÛdû námûstí památky dosud jsou a Ïe je nutné, 57 abychom je v nejvût‰í mífie zachovali…“

Obr. 13. Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí, archeologická dokumentace historického nadloÏí v˘kopu pro plynovod pfied T˘nskou ‰kolou. Archeologick˘ v˘zkum NPÚ Praha ã. 2015/19. (Foto: Jan Havrda, 2015).

■ Poznámky 51 PODLISKA, Jaroslav; TOMÁ·EK, Mar tin. Na okraj archeologické památkové péãe. Zprávy památkové péãe. 2014, roã. 74, ã. 3, s. 250. ISSN 1210-5538. 52 Souhrnnû k historii projektu v˘znamn˘ch ploch naposled PODLISKA, Jaroslav; TRYML, Michal. Ochrana archeologick˘ch památek v PraÏské památkové rezervaci. Zprávy památkové péãe. 2012, roã. 72, ã. 2, s. 104–105. ISSN 1210-5538. 53 OMELKA, Martin et al. Archeologicky chránûné plochy na území PraÏské památkové rezer vace: nepublikovan˘ katalog a digitální mapa (Grantov˘ projekt MK âR PK00P04OOP012). Praha: PraÏsk˘ ústav památkové péãe, 1999. 54 PODLISKA, Jaroslav a kol. V˘znamné archeologické plochy na území PraÏské památkové rezer vace. Praha : Národní památkov˘ ústav, územní odborné pracovi‰tû v hl. m. Praze, 2010, ãj. NPÚ – 311/11213/10. 55 BohuÏel tento zpÛsob se v souãasné dobû nedafií aktivnûji uplatnit pfii akcích men‰ího rozsahu, v˘kopech a opravách inÏen˘rsk˘ch sítí. 56 Pouãení pfii fie‰ení odkryvu a vyuÏití archeologick˘ch památek situovan˘ch pod vefiejn˘m prostranstvím v historickém centru mûsta je moÏno najít pfii náv‰tûvû památkové rezervace Podzemní námûstí (Rynek Podziemny) v polském Krakovû. V roce 2010 byla otevfiena rozsáhlá, modernû pojatá expozice památek „in situ“ nalézajících se pod hlavním krakovsk˘m námûstím (Rynek Glowny). Zpfiístupnûny byly v 19. století zasypané rozsáhlé suterény kupeck˘ch krámÛ, které byly po lokaci mûsta postaveny uprostfied námûstí.

13

Celé akci pfiedcházel mnohalet˘ archeologick˘ v˘zkum (FIRLET, ElÏbieta. Krakovská rezervace Námûstí v podzemí: v˘zkum, konservace, projektovaní. Zprávy památkové péãe. 2008, roã. 68, sv. 4, s. 268–272. ISSN 1210-5538). Expozice, která funguje jako poboãka Historického muzea mûsta Krakova, je pojata velmi poutavû, s vyuÏitím nejmodernûj‰ích prostfiedkÛ vãetnû holografick˘ch rekonstrukcí budov a technologicky nároãn˘ch multimediálních prezentací. Z památkového hlediska se jeví jako problematick˘ velk˘ rozsah zásahu do nenaru‰ené ãásti námûstí, mimo zmínûné zasypané stavby. 57 LI·KA, A., cit. v pozn. 18. S. 23–24.


249

Staromûstské námûstí jako slovník památkové péãe Ondfiej ·EFCÒ Staromûstské námûstí chápeme jako nedílnou souãást Starého Mûsta a obecnû staré Prahy, jako jakousi konstantu, která je zde od nejstar‰ích etap v˘voje mûsta (ãi snad je‰tû dfiíve) a která tu bude i nadále. Ov‰em jiÏ hlub‰í nahlédnutí do v˘voje námûstí, a to zejména v posledních 200 letech, ukazuje, jak hluboké zmûny se zde odehrály, ale pfiedev‰ím mohly odehrát, a jak mnohdy pouze pozoruhodná shoda okolností pfiispûla k tomu, Ïe námûstí zÛstalo témûfi celistvé a pÛsobí i dnes, pfies ve‰kerou devastaci, vyvolávanou nepfiíli‰ zvládnut˘m masov˘m turismem, pfiesvûdãivû a dÛvûryhodnû, jak má svûdek nejstar‰ích dûjin Prahy pÛsobit. Ve zkoumání novodob˘ch kfiiÏovatek v˘voje námûstí si pro zajímavost a lep‰í pochopení mÛÏeme vypomoci sefiazením dûjÛ do formy jakéhosi malého slovníãku pojmÛ z památkové péãe. Staromûstské námûstí k tomuto zkoumání poskytuje skvûl˘ materiál. 1

A N O TA C E :

Integrita Tento moÏná ponûkud naduÏívan˘ památkáfisk˘ pojem má vyjadfiovat celistvost díla, a to nejen architektonickou ãi umûleckou, ale i obsahovou, spoleãenskou apod. I kdyÏ i dne‰ní podoba Staromûstského námûstí nese stále znaky urãité celistvosti, opravdu utû‰en˘ obraz integrity námûstí musíme hledat pfied rokem 1838. Tehdy totiÏ byla zahájena postupná demolice celého v˘chodního kfiídla staré radnice, vãetnû nûkolika dodateãnû pfiikoupen˘ch domÛ. Byl to pr vní krok, jímÏ byla naru‰ena celistvost námûstí, a vzhledem k dal‰ím okolnostem, které pfiineslo 20. století, je v tûchto místech naru‰ena jeho integrita dodnes. Je sice moÏné, Ïe se jednou tato ãást zacelí zdafiilou dostavbou, zároveÀ v‰ak nemÛÏeme vylouãit, Ïe právû dostavba provedená na základû chybn˘ch politick˘ch ãi odborn˘ch rozhodnutí mÛÏe prostor námûstí fatálnû naru‰it. Nepfiíli‰ znám˘m faktem je, Ïe byla naplánována i demolice jiÏního kfiídla radnice, které mûlo b˘t nahrazeno podobnou neogotickou novostavbou. Realizaci toho niãivého zásahu zabránily revoluãní události roku 1848 a nedostatek finanãních prostfiedkÛ.

1

■ Poznámky 1 PouÏitá literatura: BEâKOVÁ, Katefiina. Zmizelá Praha, Staré Mûsto. Praha : Paseka / Schola ludus Pragensia, 2005. ISBN 80-902505-4-8; DOSKOâIL, Karel. Srdce Prahy v plamenech. Praha : Universum â. A. T., 1946. Bez ISBN; HORSK¯, Zdenûk. PraÏsk˘ orloj. Praha : Panorama, 1988. ISBN 402-22-858; LÍBAL, Dobroslav; MUK, Jan. Staré Mûsto praÏské. Architektonick˘ a urbanistick˘ v˘voj. Praha : Lidové noviny, 1996. Bez ISBN; VLâEK, Pavel (red.). Umûlecké památky Prahy. Staré Mûsto, Josefov. Praha : Academia, 1996. ISBN 80-200-0563-3.

250

Obr. 1. Staromûstské námûstí z T˘nského chrámu, V. Morstadt, 1825. NG, inv. ã. K 22589. (Reprofoto: Národní galerie v Praze, 2015) Detailní kresba V. Morstadta pfiipomíná velmi pfiesvûdãivû integritu Staromûstského námûstí v polovinû 20. let 19. století, zejména jeho západní ãásti se starou radnicí, Krennov˘m domem a související zástavbou. Plochu námûstí v té dobû pfiíznivû ãlenily drobné krámky, mariánsk˘ sloup a Krocínova ka‰na.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / S TA R O M ù S T S K E F O R U M | O n d fi e j · E F C Ò / S t a r o m û s t s k é n á m û s t í j a k o s l o v n í k p a m á t k o v é p é ã e

Obr. 2. Reprodukce návrhu P. Nobileho na dostavbu jiÏního kfiídla radnice. Tyto plány, vãetnû demolice historick˘ch budov, nebyly na‰tûstí realizovány. (Reprofoto: Ondfiej ·efcÛ, 2015) Obr. 3. Obrázek probíhající demolice severní strany Staromûstského námûstí. Akvarel V. Jansy z roku 1896. MMP, inv. ã. 11299. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015)

Demolice, novostavba Na místo zbofien˘ch radniãních domÛ byla vyprojektována novogotická novostavba radniãní budovy. PÛvodní projekt, kter˘ zahrnoval jak v˘chodní, tak jiÏní kfiídlo, zpracoval vídeÀsk˘ stavební rada Petr Nobile. Nepfiíli‰ invenãní projekt vyvolal znaãn˘ odpor vefiejnosti. Ten byl vyjádfien zejména pamûtním spisem, kter ˘ vypracovala Spoleãnost vlasteneck˘ch pfiátel umûní v âechách a Spoleãnost vlasteneckého muzea v Praze v roce 1841. Je zajímavé, Ïe protestní pfiípis byl odeslán 13. bfiezna 1841 a jiÏ 20. bfiezna téhoÏ roku byla stavba zastavena. V roce 1844 byly plány na novou radnici pfiepracovány Pavlem Sprengerem, coÏ se projevilo zejména na hlavním, v˘chodním prÛãelí smûrem do námûstí, dostavûném v roce 1848. Asanace Zdánlivû nevinn˘, ãi dokonce pozitivní v˘znam slova asanace, znamenající doslova ozdravûní, mÛÏe nab˘t aÏ hroziv˘ch rozmûrÛ, pokud se za tímto pojmem schová plo‰ná demolice. PraÏská asanace byla pfiipravována jiÏ od poloviny 19. století a fakticky byla zahájena zákonem ã. 22 ze dne 11. 2. 1893. V rámci této asanace byla zbofiena vût‰ina zástavby praÏského Ïidovského ghetta a posléze ãásti zástavby Starého i Nového Mûsta. Z hlediska na‰eho tématu je podstatné, Ïe asanace zasáhla i severní stranu Staromûstského námûstí, kde zanikly v‰echny stavby s v˘jimkou prÛãelí paulánského klá‰tera ãp. 930. Patrnû nejvût‰í ztrátou tohoto zásahu byla demolice barokního paláce pánÛ z Lissau ãp. 935 (stál v ústí dne‰ní PafiíÏské ulice) a zejména rozmûrného Kfienova (Krennova) domu, kter ˘ vyplÀoval severozápadní kout námûstí. Tímto zákrokem do‰lo k naru‰ení dosavadní „uzavfiené“ dispozice námûstí, zaloÏené na rostlém stfiedovûkém pÛdorysu. Do‰lo tak k odkrytí pfiímého pohledu na monumentální prÛãelí kostela sv. Mikulá‰e. To bylo pÛvodnû koncipováno pfiedev‰ím na prÛhled pfies úzké námûstíãko, skr yté za zadním prÛãelím v˘chodního kfiídla radnice. V minulosti byla tato ãást námûstí oznaãována jako Kurn˘ trh. Na novou zástavbu realizovanou po asanaci pozdûji navázaly, zejména ve 20. a 30. letech 20. století, úvahy o dal‰ích zásazích do urbanismu Starého Mûsta, spoãívající zejména

2

3

v propojení Staromûstského a Václavského námûstí bulvárem navazujícím na PafiíÏskou tfiídu. Aãkoliv na fiadû tûchto návrhÛ pracovali vynikající architekti a jejich vize byly jistû promy‰lené, je moÏné konstatovat, Ïe vyvolané ztráty by byly sotva novou v˘stavbou uspokojivû nahrazeny. Anastylóza Anastylóza je oznaãení pro pomûrnû fiídce uÏívanou techniku památkové obnovy, pfii níÏ jsou torza poru‰ené stavby umísÈována dÛslednû na pÛvodní pozice ve stavbû. Nej‰ir‰í uplat-


nûní této metody lze najít pfii obnovû rozvalen˘ch antick˘ch chrámÛ, u objektÛ poru‰en˘ch v dÛsledku pfiírodních katastrof ãi pfii váleãn˘ch konfliktech. V pfiípadû Staromûstského námûstí lze takto oznaãit napfi. obnovu gotického ark˘fie Staromûstské radnice, kter ˘ byl znovu sestaven ãásteãnû z pÛvodních ãástí, ãásteãnû z prvkÛ vyroben˘ch jako kopie pÛvodních. PoÏár Staromûstské radnice pfii kvûtnov˘ch bojích v roce 1945 vedl nejen k velk˘m ‰kodám na vlastní stavbû, ale zcela zásadní ztrátou bylo zniãení zde uloÏeného Archivu hl. mûsta Prahy. Zde zanikly nenahraditelné poklady, jak˘mi byly mûst-

251

6

4

5

Obr. 4. Pohled na vyhofielou a rozstfiílenou Staromûstskou radnici, vãetnû gotického ark˘fie radniãní kaple. (Obr. 4. – 6. – reprodukce z knihy Srdce Prahy v plamenech. Praha : Universum â. A. T., 1946. Foto: Oldfiich Smola) Obr. 5. Detail po‰kozeného orloje. Naru‰ení orloje v kvûtnu roku 1945 vedlo témûfi k zániku jeho pÛvodní podoby, vãetnû jeho slovutného stroje. Obr. 6. Pohled na prÛãelí domÛ lemujících jiÏní stranu námûstí v roce 1945. PrÛãelí vlevo patfií domu ãp. 552, tzv. ·torchovu domu, sousední objekt je dÛm U Kamenného beránka, ãp. 551. Aãkoliv velká ãást vnitfiních konstrukcí tûchto objektÛ shofiela, byly po válce obnoveny.

252

ské trhové knihy, historická peãetidla, sbírky rytin, map, plánÛ, historick˘ch fotografií a pozÛstalosti praÏsk˘ch historikÛ a archiváfiÛ. PoÏár v roce 1945 postihl i jiÏní kfiídlo a nevynechal ani radniãní vûÏ s orlojem. Míra po‰kození figur, ãíselníkÛ a vlastního stroje vedla po skonãení 2. svûtové války dokonce k úvahám pfiestavût orloj úplnû. Hlavním propagátorem tûchto my‰lenek byl sochafi a fiezbáfi Vojtûch Sucharda. Zpracoval za tímto úãelem ideové návrhy, poãítající s novou v˘zdobou, ideov˘m programem i hodinov˘m strojem. PÛvodní alegorické figur y mûly nahradit jiné, napfi. matka s dítûtem, pradlena, krejãí, ‰vec, ale také architekt, truhláfi nebo zedník. Tuto v˘zdobu mûla doplÀovat pestrá mozaika, ozáfiená v noci neonov˘m svûtlem. Jak by mohly takové úpravy vypadat, je moÏno si pfiedstavit podle orloje v Olomouci, kter˘ byl pfiebudován rovnûÏ kvÛli po‰kození v prÛbûhu 2. svûtové války. MÛÏeme mluvit o velkém ‰tûstí, Ïe praÏsk˘ orloj byl nakonec zachován ve své pÛvodní podobû. Jeho záchrana a obnova do pfiedchozího stavu se povedla díky obûtavosti a pracovitosti nûkolika mechanikÛ a hodináfiÛ (je moÏno jmenovat alespoÀ Rudolfa Veseckého a bratry Jindfiicha a Miroslava Krajníka), ktefií stroj odvezli do dílny v Hole‰ovicích a zde jej bez velké publicity uvedli do funkãního stavu. To byl velmi dÛleÏit˘ moment, díky nûmuÏ byla Praze zachována tato unikátní památka. Je zajímavé, Ïe orloj byl blízko zkáze nûkolikrát jiÏ dfiíve. Napfi. v roce 1787, kdy jej nûktefií nevzdûlaní kon‰elé chtûli odstranit kvÛli zchátralému stavu. Jako zdÛvodnûní zaznûlo: „aby se kola ze stroje prodala za staré rezavé Ïelezo.“ Tehdy se o jeho obnovu zaslouÏil prof. Antonín Strnad z kle-


Obr. 7. V˘fiez ze Sadelerova prospektu Prahy z roku 1606. Detail rytiny dobfie ukazuje podobu v˘chodní strany námûstí zaãátkem 17. století. Velmi exaktnû je zpracováno západní prÛãelí T˘nského chrámu, lemované objekty ãp. 603 (U Bílého jednoroÏce) a ãp. 604 (T˘nská ‰kola). Vlevo od této skupiny se dobfie vyjímá dÛm U Kamenného zvonu ãp. 605. Na grafice je naznaãeno jeho gotické prÛãelí i vysoká dlátová stfiecha. Dále vlevo je dobfie patrná dvojice renesanãních palácÛ, pfiestavûn˘ch v polovinû 18. století na palác Goltz-Kinsk˘ch. Obr. 8. Snímek v˘chodní strany námûstí s palácem GoltzKinsk˘ch a domem U Kamenného zvonu ãp. 605 je‰tû v baroknû-klasicistní podobû. Fr. Fridrich, kolem roku 1875. MMP, inv. ã. 203410

mentinské obser vatofie ve spolupráci s praÏsk˘m hodináfiem Janem Landespergerem. Vedle budovy radnice byly v dÛsledku stfielby a poÏáru blízko zániku i cenné domy lemující jiÏní stranu námûstí. Na rozdíl od novogotického Sprengerova kfiídla radnice byly tyto budovy rekonstruovány a zachovány. Rekonstrukce, analytická obnova a autenticita Nejzachovalej‰í objekty Staromûstského námûstí tvofií jeho v˘chodní stranu. Je to pfiedev‰ím kostel Panny Marie pfied T˘nem, vãetnû související T˘nské ‰koly. Mimofiádnû dobfie dochované jsou zejména kamenné kruÏby a zdivo v podloubí, lemujícím objekty ãp. 603 a 604. Z hlediska na‰eho zkoumání metod památkové obnovy je v‰ak nejzajímavûj‰í dÛm U Kamenného zvonu ãp. 605. Tento objekt byl zbudován jako velkolepá gotická rezidence nûkdy v pr vní polovinû 14. století. DÛm byl posléze upravován v 15. i 16. století. K jeho podstatné pfiestavbû do‰lo na konci 17. století, kdy byla odstranûna dlátová stfiecha, pfiední vûÏová ãást byla sníÏena, byla otluãena plastická v˘zdoba a dvû horní podlaÏí byla pfiedûlena na tfii. S tím souvisela i zmûna oken. Dal‰í zásadní úpravy fasád i interiérÛ probûhly je‰tû v 18. a 19. století. Na základû podrobn˘ch stavebnûhistorick˘ch a restaurátorsk˘ch prÛzkumÛ v 60. letech 20. století byla v 70. a zejména v 80. letech postupnû provádûna mimofiádnû nároãná a zcela zásadní rekonstrukce smûfiující k obnovû domu do „pÛvodní“ gotické podoby. Ta byla koncem 80. let 20. století zavr‰ena rekonstrukcí dlátové stfiechy, jejíÏ nosnou kostru v‰ak tvofií ocelov˘ krov, související atikov˘ ochoz je betonov˘. V roce 1988 byla budova pfiedána k uÏívání Galerii hl. m. Prahy jako v˘stavní objekt a k tomuto úãelu slouÏí dosud. Tato obnova je mimofiádná jak sv˘m rozsahem a mírou zásahÛ, tak i kombinací metod konzervaãních, rekonstrukãních a nov˘ch intervencí. Aã byla provádûna za úãasti pfiedních od-

7

8

borníkÛ a pfieváÏnû ve vynikající (alespoÀ na svou dobu) kvalitû, je dodnes vnímána jako realizace sporná, ukazující problematické momenty vûdecko-analytického pfiístupu a sotva vybízející k následování. Rozhodnû nás vede ke znaãné opatrnosti v úvahách o takto radikálním postupu u jin˘ch památek, a to i v pfiípadû, Ïe je dostatek podkladÛ pro vytvofiení pÛvodní podoby. Na stranu druhou je moÏno pfiipustit, Ïe objekt po témûfi 20 letech uÏívání pro galerijní úãely pÛsobí jaksi zabydlenûji a pfiirozenûji neÏ záhy po dostavbû a zejména v interiérech je jeho v˘raz mnohdy celkem pÛsobiv˘ a pomûrnû pfiesvûdãiv˘.


Staromûstské námûstí je pfies ve‰keré rány osudy a zásahy vhodné i ménû vhodné stále oním pomysln˘m „srdcem“ historické Prahy. Jednou patrnû dojde i k zástavbû prázdné parcely, vzniklé po odstranûní vyhofielého v˘chodního kfiídla. MÛÏeme závûrem vyslovit pfiání, aby k tomu do‰lo na základû velmi dobfie promy‰lené spoleãenské objednávky, s jasn˘m a smyslupln˘m zadáním funkãní náplnû a v podmínkách, které dovolí realizovat stavbu respektující související architekturu, urbanistické hodnoty námûstí i celé PraÏské památkové rezervace.

253

Rizika obnovy mariánského sloupu na Staromûstském námûstí Lubomír SR·E≈ Pfiíspûvek se vrací k dosavadní diskusi o pfiípadné obnovû mariánského sloupu na Staromûstském námûstí a snaÏí se shrnout nejzávaÏnûj‰í památkové i ideové argumenty, které vedou k pochybnostem o celém zámûru a jeho dosavadním naplÀování.

A N O TA C E :

Neumíme vést konstruktivní diskusi. A to ani ãtvrt století po politickém pfievratu, kter˘ nám umoÏnil probírat nejrÛznûj‰í témata zcela svobodnû. Na‰e debaty obsahují zkreslené argumenty, neb˘vají vÏdy fundované, vracejí se znovu a znovu k problémÛm uÏ vyfie‰en˘m, sklouzávají snadno do osobních invektiv, anebo náhle konãí, kdyÏ se protistranû znelíbí. Nemohou tedy vést k v˘sledné pozitivní dohodû diskutujících, která sloÏitou problematiku fie‰í. V tom je jedna z hlavních pfiíãin toho, Ïe se mnohé akce neb˘vale dlouho vleãou a navzdory pomalé realizaci nakonec mohou skonãit nezdarem. Tento osud hrozí i snaze postavit znovu na Staromûstském námûstí mariánsk˘ sloup. UÏ od poãátku obnovené diskuse o tom, zda je moÏné zniãenou Bendlovu mariánskou statui na námûstí vrátit, tedy od jara 1989, jsem povaÏoval tento nápad za pfiíli‰ blouzniv˘, v podstatû za nereáln˘. UpozorÀoval jsem pfiíznivce této my‰lenky, od roku 1990 sdruÏené ve Spoleãnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staromûstském námûstí, na v‰echny pfiekáÏky i problémy (z nichÏ nûkteré jsem povaÏoval za nepfiekonatelné) a vyz˘val je k pokusu o jejich fie‰ení dfiíve, neÏ zaãnou do realizace sloupu vkládat práci a peníze. Pfiipomínal jsem, Ïe je nutné ujasnit si památkáfiské a v˘tvarnû-technologické problémy rekonstrukce, ale Ïe je také nezbytné hledat odpovûdi na závaÏné otázky spoleãenského, tedy náboÏenského, filozofického, etického a politického 1 charakteru, které s tím souvisejí. EntuziastÛm ze Spoleãnosti pfiipadaly nepochybnû moje pfiipomínky znaãnû pedantické, snad i malicherné, a tak je v netrpûlivé touze po brzkém dosaÏení cíle nechtûli pfiíli‰ vnímat. Domnívám se, Ïe pokud by se uÏ od poãátku snaÏili poctivû jednotlivé naznaãené problémy fie‰it, mohli si u‰etfiit mnohá trápení, v˘buchy emocí na v‰ech stranách i obavy z moÏného krachu celé akce. Snad mohlo b˘t jejich pfiedsevzetí jiÏ úspû‰nû naplnûno. V roce 2000 se redakce tohoto ãasopisu zaslouÏila o rozproudûní odborné diskuse o moÏnosti obnovení mariánského sloupu oti‰tûním tfií závaÏn˘ch ãlánkÛ, které vesmûs reagovaly 2 na mÛj pfiíspûvek z pfiedchozího roku. Podnítilo

254

1

2

mne to tehdy k tomu, abych se znovu k tématu vrátil, nûkteré podnûty sv˘ch kolegÛ promyslel a nakonec navrhl nové fie‰ení sporné problematiky. Mohlo vyvést Spoleãnost ze slepé uliãky, do níÏ dle mého mínûní mífiila. MÛj ãlánek (s názvem O mariánském sloupu na Staromûstském námûstí zcela otevfienû) uÏ ale nebyl redakcí pfiijat, nejspí‰e pro pfiíli‰nou rozsáhlost

Obr. 1. Mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí v Praze, nedatováno, fotograf neznám˘. Muzeum. hl. m. Prahy, inv. ã. H 090 027 (Reprofoto: Muzeum hl. m. Prahy) Obr. 2. P. Marie Neposkvrnûná, torzo sochy z vrcholu mariánského sloupu, na pÛvodní korintské hlavici. Dílna Jana Jifiího Bendla, Praha 1650. Hrubozrnn˘ pískovec z Kamenn˘ch Îehrovic, v˘‰ka sochy 254 cm. Národní muzeum, inv. ãís. H2-38 147/a1,2. (Foto: Jarmila Kutová)

■ Poznámky

si o mariánském sloupu, uspofiádané v Emauzském klá‰-

1 SR·E≈, Lubomír. Mariánsk˘ sloup. Tvorba. T˘deník pro

tefie KfiesÈanskou akademií v prosinci 1993.

politiku, vûdu a kulturu. 1989, ã. 14 (5. 4. 1989), s. 7.

2 ·TULC, Josef. Památková péãe a tolerance: K pfiípust-

ISSN 0139-5513; SR·E≈, Lubomír. Otazníky kolem obno-

nosti rekonstrukce mariánského sloupu na Staromûst-

vy. Perspektivy: pfiíloha Katolického t˘deníku. 1994, roã. 5,

ském námûstí v Praze. Zprávy památkové péãe. 2000,

ã. 5, s. I a IV. ISSN 0862-5557; SR·E≈, Lubomír. Je‰tû

roã. 60, ã. 1, s. 1–7. ISSN 1210-5538; SOLA¤, Milo‰. Je

jednou k mariánskému sloupu. Perspektivy: pfiíloha Kato-

rekonstrukce mariánského sloupu na Staromûstském ná-

lického t˘deníku. 1994, roã. 5, ã. 31, s. VIII. ISSN 0862-

mûstí proveditelná? Ano, je. Zprávy památkové péãe.

-5557; SR·E≈, Lubomír. Je proveditelná rekonstrukce

2000, roã. 60, ã. 1, s. 11–12. ISSN 1210-5538; BRADNA,

mariánského sloupu na Staromûstském námûstí v Praze?

Jan. Zpráva o rozpracovanosti rekonstrukce mariánského

Zprávy památkové péãe. 1999, roã. 59, ã. 7, s. 233–240.

sloupu ze Staromûstského námûstí v Praze. Zprávy pa-

ISSN 1210-5538 (zde i v˘bûr základní star‰í bibliografie

mátkové péãe. 2000, roã. 60, ã. 4, s. 113–119. ISSN

k tématu). Ústnû jsem své pfiipomínky pfiednesl na disku-

1210-5538.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / S TA R O M ù S T S K E F O R U M | L u b o m í r S R · E ≈ / R i z i k a o b n o v y m a r i á n s k é h o s l o u p u n a S t a r o m û s t s k é m n á m û s t í

textu. Dal‰í pfiíspûvky oti‰tûné vzápûtí na stránkách ZPP, respektující maximální moÏn˘ rozsah rukopisÛ stanoven˘ redakcí, pfiiná‰ely nové faktografické poznatky, ale vlastní diskusi nijak 3 podstatnû nerozvíjely. Diskuse tak skonãila dfiíve, neÏ mohla dospût k nûjak˘m fie‰ením. Dal‰ích debat jsem se uÏ neúãastnil a následující dûní kolem sloupu jsem dlouho jen rezignovanû sledoval. Byl jsem pfiesvûdãen o tom, Ïe i kdyÏ Spoleãnost na mnohé vznesené otázky nedokáÏe odpovûdût, takÏe jí Magistrát hl. m. Prahy opakovanû její Ïádosti zamítá, nakonec souhlas s postavením sloupu pfiesto získá. Nezb˘valo neÏ s obavami oãekávat, jakou v˘slednou podobu pak mariánská statue dostane. V bfieznu 2012 zvefiejnil praÏsk˘ primátor Bohuslav Svoboda své kladné stanovisko k obnovû mariánského sloupu a o rok pozdûji, dne 26. 3. 2013, vydala Rada hlavního mûsta Prahy usnesení ãís. 434, jímÏ rekonstrukci sloupu povolila. PfiestoÏe musí celá akce získat je‰tû souhlas od mûstského zastupitelstva a desítky dal‰ích schválení od rÛzn˘ch orgánÛ státní správy, zdá se, Ïe hlavní pfiekáÏka byla zdolána. Téma resuscitace zniãené barokní statue se tedy stalo opût aktuálním. PfiestoÏe bylo od roku 2000 publikováno mnoho dal‰ích studií a ãlánkÛ zab˘vajících se ideou obnovy marián4 ského sloupu, nûkteré principiální otázky, jeÏ jsem kdysi vznesl, zÛstaly dodnes bez uspokojiv˘ch odpovûdí. Proto jsem do‰el k závûru, Ïe bude nezbytné se znovu k problematice vrátit. Je tfieba si uvûdomit, Ïe souhlas se vztyãením sloupu nevydal primátor Svoboda na základû toho, Ïe by uÏ byly v‰echny problémy po tolika letech vyfie‰eny, ale spí‰e proto, Ïe od sv˘ch poradcÛ nedostal úplné informace. Pfiivítal jsem tedy nabídku nynûj‰í redakce ZPP k oti‰tûní svého ãlánku, kter ˘ pfied patnácti lety nevy‰el. Text jsem podstatnû upravil a v nutné mífie i aktualizoval, nezmûnûné jsem ponechal ty pasáÏe, které povaÏuji stále za uÏiteãné a Ïivé. V ãem tedy vidím i dnes hlavní nevyfie‰ené problémy? Pfiedev‰ím je to nevyjasnûná ideová funkce novû stavûné statue. Za druhé není dosud shoda v tom, jakou roli má sloup sehrát v procesu revitalizace Staromûstského námûstí. A tfietí otevfienou otázkou zÛstává, jak vlastnû máme nov˘ sloup chápat z hlediska praxe památkové péãe. Ideové poslání nového sloupu Abych ãelil plan˘m podezfiením ze zaujatosti, povaÏuji za nutné zaãít pfiipomínkou, která v odborném památkáfiském ãasopise pÛsobí dost nepatfiiãnû. Aãkoliv bych si to mohl nechat pro sebe jako svou zcela privátní záleÏitost, prohla‰uji, Ïe jsem ãlenem âeskoslovenské církve husitské. Konfesijní pfiíslu‰nost hraje bohuÏel v diskusích o mariánském sloupu nûkdy skrytou, jindy zcela otevfienou roli a dokáÏe snadno

pokfiivit r yze odborné pojímání problematiky. SnaÏím se proto od poãátku vûdomû této chyby vyvarovat a posuzovat kauzu mariánského sloupu v˘hradnû z pozice své profese historika umûní, nûkdej‰ího specialisty na ranû barokní sochafiství v âechách a dlouholetého kurátora kamenosochafiské sbírky Lapidária Národního muzea. Pokud jde o ideov˘ pohled na staromûstsk˘ mariánsk˘ sloup, zastávám stanovisko, Ïe by v srdci hlavního mûsta âech mûly b˘t spravedlivû prezentovány vedle sebe oba pomníky symbolizující roz‰tûpení kfiesÈanské víry v na‰ich dûjinách, tedy pomník mistra Jana Husa i statue Panny Marie Neposkvrnûné. Ke vzájemné ohleduplnosti nás ostatnû nabádá HusÛv citát vytesan˘ do soklu jeho pomníku: „Milujte se, pravdy kaÏdému pfiejte.“ Doporuãení k spravedlivé a vyváÏené bipolaritû v‰ak dnes uÏ patrnû jako rozhodující argument pro návrat sloupu na námûstí neobstojí. Nikoli kvÛli tomu, Ïe by takové tolerantní sousedství sv˘ch v˘sostn˘ch symbolÛ souãasní katolíci ãi nekatolíci povaÏovali za nesnesitelné, ale kupodivu spí‰e kvÛli tomu, Ïe pÛvodní ideové podnûty, jeÏ ke vzniku obou pomníkÛ vedly, uÏ pro oba tábory ztratily svou nûkdej‰í naléhavost a sílu. Leto‰ní akce pfiipomínající 600. v˘roãí Husova upálení mají spí‰e odbornû

3

■ Poznámky

4

3 RYBA¤ÍK, Václav. Zde stával (a bude stát?) mariánsk˘ sloup. Zprávy památkové péãe. 2002, roã. 62, ã. 1, s. 19–21. ISSN 1210-5538; STACH, Jaromír. Podoba Panny Marie z praÏského Mariánského sloupu. Zprávy památkové péãe. 2002, roã. 62, ã. 2, s. 35–36. ISSN 1210-5538. 4 Z odborn˘ch pfiíspûvkÛ k tématu, vydan˘ch po roce 2000, pfiispûly dále nov˘mi fakty napfi.: PUK, Miroslav. Mariánsk˘ sloup a památník Mistra Jana Husa na Staromûstském námûstí v Praze. Res Musei Pragensis: Mûsíãník Muzea hlavního mûsta Prahy. 2001, roã. 11, ã. 11, s. 1–6. ISSN 0862-4984; GALANDAUER, Jan. AÈ se tato socha odstûhuje nûkam jinam: Pomníkov˘ zápas o Staromûstské námûs-

Obr. 3. Hlava P. Marie Neposkvrnûné z mariánského sloupu. Dílna Jana Jifiího Bendla, Praha 1650. Hrubozrnn˘ pískovec z Kamenn˘ch Îehrovic, se zbytky zlacení, v˘‰ka 50 cm. Koupeno v prodejnû staroÏitnostmi v Praze v r. 1957. Národní muzeum, inv. ãís. H2-48 147. (Foto: Jarmila Kutová) Obr. 4. PÛvodní korintská hlavice mariánského sloupu (v roce 1904 nahrazena na sloupu kopií). Dílna Jana Jifiího Bendla, Praha 1650. Hrubozrnn˘ pískovec z Kamenn˘ch Îehrovic, v. 72 cm. Národní muzeum, inv. ã. H2-38 147/a2. (Foto: Jarmila Kutová)

tí. Dûjiny a souãasnost. 2002, roã. 24, ãís. 4, s. 18–22. ISSN 0418-5129; NAUMAN, Pavel. Pfiíli‰ Ïivá památka: K historii snahy o obnovu Mariánského sloupu po roce

-5921; BERNÁ, Veronika. „Sochu staví zboÏn˘, spravedli-

1989. Vûstník Klubu Za starou Prahu. 2005, roã. 35 (6),

v˘ císafi“: Návrat mariánského sloupu na praÏské Staro-

ã. 2, s. 22–27, a tamtéÏ, 2006, roã. 36 (7), ã. 1, s. 32–37.

mûstské námûstí se odkládá, na opravu Husova pomníku

ISSN 1213-4228. Z popularizaãních prací a novinov˘ch

se hledá firma. Lidové noviny. 2012, roã. 25, ã. 247

ãlánkÛ pfiinesly nové informace ãi aktuality napfi.:

(22. 10. 2012), s. 5. ISSN 0862-5921; HRUB¯, Dan. Ces-

JELÍNKOVÁ, Martina. Spolek usiluje o návrat mariánského

ta a cíl: Pfiíbûh sloupu, pfiíbûh sochafie. Pátek Lidov˘ch no-

sloupu na námûstí. âeské slovo. 2000, roã. 92, ã. 149

vin. 2013, roã. 17, ã. 13 (29. 3. 2013), s. 12–17. ISSN

(27. 6. 200), s. 11. ISSN 1211-6416; Cesta kamene Mari-

0862-5921; HO¤ENÍ, Monika. VyuÏijí pánové z ODS své

ánského sloupu. b.m. : b.n., 2003. Bez ISBN; KLAPALOVÁ,

páky? Haló noviny. 2013, roã. 23, ã. 149 (28. 6. 2013).

Martina; MUDROVÁ, Ivana. Mariánsk˘ sloup budí opût vá‰-

ISSN 1210-1494 ([cit. 19. dubna 2015] dostupné na:

nû. Veãerník Praha. 2003, roã. 13, ã. 258, s. 8. ISSN

http://www.halonoviny.cz/ar ticles/view/7137544);

1210-1117; KLAPALOVÁ, Mar tina. Vrátí se mariánsk˘

HOLZER CHATT, Jakub. A pfiece se tyãí. Nov˘ prostor.

sloup? Primátor pfiipustil, Ïe by se na Staromûstské ná-

2013, roã. 13, ã. 421 (8. 8. 2013), s. 10–11. ISSN 1213-

mûstí mohla socha vrátit. Teì ale mlÏí. Lidové noviny.

-1911 ([cit. 19. dubna 2015] dostupné na: http://novy-

2007, roã. 20, ã. 278, (29. 11. 2007) s. 5. ISSN 0862-

prostor.cz/clanky/421/a-prece-se-tyci.html).


255

Obr, 5. Andûl pfiemáhající ìábla, torzo (nejlépe dochovaného) levého pfiedního souso‰í mariánského sloupu. Dílna Jana Jifiího Bendla, Praha 1650. Hrubozrnn˘ pískovec z Kamenn˘ch Îehrovic, v˘‰. 165 cm. Národní muzeum, inv. ãís. H2-38 147/c. (Foto: Jarmila Kutová) Obr. 6. Vyobrazení pravého pfiedního souso‰í andûla pfiemáhajícího ìábla, zniãeného r. 1757, na mûdirytinû neznámého rytce. Detail z ilustrace v knize Jana Norberta Vyskoãila, Leto- a denopis… Praha 1685. (Foto: Jarmila Kutová)

5

6

badatelsk˘ ãi osvûtov˘ ráz, takÏe se po citové stránce nemohou srovnávat s mnohem emotivnûj‰í atmosférou pûtistého jubilea, kdy byl ·alounÛv pomník – v tûÏkém váleãném roce 1915 – odhalován. S pfiekvapivû vlaÏn˘m postojem se mÛÏeme setkat i u oficiálních pfiedstavitelÛ fiímskokatolické církve, pokud jde o snahu oslavit vztyãením sloupu Neposkvrnûnou Pannu Marii. Kardinál Vlk svûtil 3. listopadu 2003 kopii staromûstské Immaculaty instalovanou provizornû pfied boãní vchod do T˘nského chrámu se zjevn˘mi rozpaky a s obavami pfied reakcí nekatolické vefiejnosti. KdyÏ jsem si dovolil upozornit v dubnu 2013 kardinála Duku na o‰emetnost nûkdej‰í protireformaãní ikonografie ve v˘zdobû pfiipravovaného sloupu, dostal jsem od nûho struãné vyrozumûní, Ïe obnova sloupu není v kompetenci církve, ale je záleÏi5 tostí dohody Magistrátu a památkáfiÛ. Patrnû jde ze strany katolické církve spí‰e o obezfietnost posilovanou i souãasn˘mi polemikami o církevních restitucích neÏ o lhostejnost, ale atmosféru nejistoty a jejího nedostateãného sebevûdomí z toho lze vycítit. Opatrnost zodpovûdn˘ch církevních pfiedstavitelÛ je v‰ak zcela na místû. Právem se obávají toho, Ïe budou muset vysvûtlovat, proã je obnovována památka tak v˘razného protireformaãního charakteru. Problém spoãívá hlavnû v motivu ãtyfi soch andûlÛ, rozmístûn˘ch u paty sloupu. Dynamicky pojatí Bendlovi andûlé tu s vervou a militantním nad‰ením poráÏeli a dobíjeli kopími a meãi své protivníky, nestvÛrné ìábly a draky. Ve ãtyfiech variantách se tu opakoval tehdy velmi roz‰ífien˘ ikonografick˘ motiv archandûla Michaela vítûzícího nad ztûlesnûním pekla a zla. Tento miles christianus, patron vojákÛ, inspirovan˘ proslul˘m

256

bronzov˘m souso‰ím od Huber ta Gerharda z roku 1588 na fasádû kostela sv. Michaela v Mnichovû, se stal roz‰ífien˘m a v‰eobecnû srozumiteln˘m symbolem vítûzné protireformace. V‰em nekatolíkÛm bylo zfiejmé, Ïe v nestvÛrách odsouzen˘ch k nemilosrdné poráÏce mají vidût sami sebe. Ideové poselství mariánského sloupu bylo jednoznaãné. Nebyla to sice oslava Bílé hory (jak se znovu a znovu káravû pfiipomíná), ale nepochybnû to byl jeden z v˘znamn˘ch symbolick˘ch mezníkÛ vítûzného a úspû‰ného taÏení za rekatolizaci zemû, zahájeného roku 1620 Bílou horou, posíleného roku 1648 poráÏkou protestantsk˘ch ·védÛ dob˘vajících Prahu a vrcholícího v roce 1729 svatofieãením Jana Nepomuckého. Pokud dnes uÏ nevnímáme brutální otevfienost a nekompromisnost ikonografického sdûlení militantních andûlÛ obklopujících patu sloupu, je to zpÛsobeno na‰í neznalostí dobov˘ch reálií a milosrdn˘m zapomínáním na tragická období na‰í minulosti. Je tedy zfiejmé, Ïe proklamované úsilí Spoleãnosti o vytvofiení pfiesné kopie Bendlova mariánského sloupu se dostává do nefie‰itelného rozporu se stejnû naléhavû vyjadfiovanou touhou téhoÏ sdruÏení po zbudování pomníku, kter ˘ bude vyjadfiovat ekumenické smífiení a toleranci. Z této pasti, kterou si Spoleãnost sama pfiichystala, jsou jen dvû cesty. Pr vní moÏností je, Ïe se Spoleãnost bude i nadále drÏet svého hlásaného cíle postavit pfiesnou kopii sloupu – a pak ov‰em bude muset pfiiznat, Ïe obnovuje ryze katolick˘ pomník, silnû poznamenan˘ ideou nesná‰enlivé protireformace. V tom pfiípadû riskuje, Ïe se od ní bude fiímskokatolická církev distancovat. Druhou moÏností by bylo, Ïe Spoleãnost od pfiedstavy

otrocké kopie upustí a zmûní ikonografickou náplÀ soch tak, aby vyjadfiovaly ideje obnovené náboÏenské svobody a smífiení v na‰í zemi, jak si to pfiál na konci svého Ïivota kardinál To6 má‰ek. Nová idea obnovované statue by zfiejmû dokázala s nov˘m sloupem smífiit i nekatolíky a patrnû by byla pfiijatelná i vût‰inou na‰í spoleãnosti. Ke zvolení správné cesty by Spoleãnosti urãitû pomohlo, kdyby vûdûla, jak dnes ideové poslání novû budovaného mariánského sloupu vût‰ina bûÏn˘ch lidí vnímá. Aãkoli se nám pfii ãtení nûkter˘ch polemik v novinách ãi v internetov˘ch diskusích zdá, Ïe vá‰nivé spory o mariánsk˘ sloup mají velkou celospoleãenskou sílu, nemûli bychom b˘t pfiekvapeni, pokud by nezávisl˘ sociologick˘ prÛzkum do‰el k závûru, Ïe vût‰inu na‰í spoleãnosti tato problematika vÛbec nezajímá. Pokud by se to prokázalo, pfiesunulo by se v˘znamové tûÏi‰tû obnovovaného mariánského sloupu z konfliktní oblasti duchovní ideje do klidnûj‰í sfér y v˘tvarného umûní. TvÛrcÛm nového sloupu by se uvolnily ruce, neboÈ by nemuseli uÏ tak pfiísnû dodrÏet prvotní ideu sloupu a jeho symboliku, danou nûkdej‰í protireformaãní ikonografií. Odpovûì na otázku, zda pfiedstavuje pfiipravovan˘ mariánsk˘ sloup pro vût‰inu na‰í spoleãnosti v˘znamn˘ ideov˘ symbol, nebo jde jen o dÛleÏit˘ v˘tvarn˘ doplnûk Staromûstského námûstí, povaÏuji tedy za klíãovou. K jejímu nalezení mÛÏe vést standardní prostfiedek, objektivní sociologick˘ prÛzkum. Neb˘vá levn˘, ale v tomto pfiípadû by mohl b˘t velmi uÏiteãn˘. Impuls, ãi doplnûk revitalizace Staromûstského námûstí? Pokud bychom se dokázali oprostit od ideového nazírání a v obnovovaném mariánském sloupu vidûli pouze v˘tvarn˘ doplnûk Staromûstského námûstí, mÛÏeme akt rekonstrukce

■ Poznámky 5 Dopis kardinála Dominika Duky z 15. 4. 2013, odpovídající na mÛj dopis z 5. 4. 2013. 6 List vûfiícím z 25. ledna 1991, pfieti‰tûn˘ napfi. v publikaci Mariánsk˘ sloup v Praze. Praha : Spoleãnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staromûstském námûstí v Praze, 1996, nestr. Bez ISBN.


statue hodnotit ze dvou odli‰n˘ch stanovisek. Buìto v nûm budeme vidût „tfie‰niãku na dortu“, která se jednou stane závûreãn˘m aktem úspû‰ného vyfie‰ení tolik potfiebné urbanistické obnovy námûstí, anebo budeme chápat vztyãení sloupu jako pr vní impuls k celkové rekonstrukci námûstí. Za logicky správnûj‰í povaÏuji první cestu, která postupuje od celku k detailu, ale vylouãit nelze a priori ani druh˘ postup. Ten doporuãila primátoru Bohuslavu Svobodovi v roce 2013 pracovní skupina architekta Václava Králíãka, historika umûní Jifiího T. Kotalíka 7 a historika Václava Ledvinky, jeÏ pro plánovanou revitalizaci Staromûstského námûstí doporuãovala pouÏít „rekonstrukãní princip“. PovaÏuje jej za vhodnûj‰í neÏ „princip modernistick˘“, kter˘ zatím pfii kaÏdé soutûÏi o dostavbu Staromûstského námûstí selhal. Navrhované fie‰ení spoãívá v tom, Ïe se na námûstí vrátí nejen mariánsk˘ sloup, ale i Krocínova ka‰na, zbofiená neogotická Nobileho radnice se nahradí rekonstrukcí nûkdej‰ího parléfiovského kfiídla radniãní budovy, zbofieného v roce 1838, a pfied chrámem sv. Mikulá‰e a vyústûním PafiíÏské tfiídy bude rekonstruován (popfi. hradbou vzrostl˘ch stromÛ zastoupen) KrennÛv dÛm, zbofien˘ v roce 1903. Tento postup má ale mnohá úskalí. Pfiedev‰ím je pfiíli‰ konzervativní a pfiezírav˘ vÛãi schopnostem dne‰ních architektÛ. Domnívám se, Ïe ve svobodné spoleãnosti by v˘sledky architektonické soutûÏe na dostavbu Staromûstského námûstí – zvlá‰tû pokud by ‰lo o soutûÏ mezinárodní a pokud by byla pfiedem urãena funkce navrhovan˘ch objektÛ – nemusely nutnû dopadnout ‰patnû. Pfiedstava, Ïe se budou znovu stavût budovy, zbofiené uÏ pfied sto ãi dvûma sty lety, mi pfiipadá hodnû romantická a na poãátku 21. století stûÏí pfiijatelná. Nápad rekonstruovat pro námûstí Krocínovu ka‰nu na základû nûkolika torz a zlomkÛ dochovan˘ch v Lapidáriu Národního muzea je nereáln˘. Narazil by na mnohem vût‰í obtíÏe neÏ obnova mariánského sloupu, a nelze jej proto 8 brát vÛbec váÏnû. Magistrát jej mohl schválit jen proto, Ïe nemá dostatek informací o nefie‰iteln˘ch problémech, které by pfiinesl. Nedostateãné podklady, opomíjející nûkterá rizika, vedly k pozitivnímu pfiijetí snahy Spoleãnosti pro obnovu mariánského sloupu i Radu hlavního mûsta Prahy, kdyÏ 26. bfiezna 2013 rekonstrukci sloupu povolila. Úfiedníci patrnû vÛbec nevûdûli, Ïe Spoleãnost hodlá postavit statui v nedokonãené podobû, pouze jako architekturu se sochou Panny Marie, ale bez ãtyfi souso‰í andûlÛ, která tvofií dÛleÏitou ãást její v˘zdoby. Sokly mají zÛstat zatím prázdné (!) – neÏ se vyfie‰í, jak si s problematick˘mi andûly poradit. Tuto závaÏnou skuteãnost obsahoval rozhovor sochafie Petra Váni, oti‰tûn˘ tfii dny po rozhodnutí Rady. Sochafi v nûm uvádí, Ïe místa na soklech zÛstanou zatím prázdná a na

7a

jejich obsazení by mûla b˘t vyhlá‰ena soutûÏ. Pfiedpokládá, Ïe „fragmenty jsou dostateãné, aby vznikla pfiesná kopie, Ïádná napodobeni9 na“. Na riziko, Ïe nov˘ sloup mÛÏe zÛstat dlouho nedokonãen˘m a rozporupln˘m torzem, jsem primátora Svobodu upozornil dopisem z 5. dubna 2013. Pfiipomnûl jsem, Ïe tak mÛÏe na Staromûstském námûstí vzniknout podobnû obtíÏnû fie‰iteln˘ pfiípad, jak˘ pfiedstavuje stále nedofie‰ená dostavba radnice. Bohuslav Svoboda mûl v‰ak v té dobû jiÏ jiné starosti, 23. kvûtna 2013 byl z funkce odvolán. Hrozící riziko, Ïe na námûstí bude postaveno pouhé nedokonãené torzo statue, není Magistrátem vnímáno, neví o nûm ani ‰ir‰í vefiejnost. Z televize (âT24) jsme se mohli 10. fiíjna 2014 dozvûdût, Ïe „pfiesná replika Mariánského sloupu je prakticky hotová“, a „aby byl sloup úplnû dokonãen, k tomu jsou potfieba je‰tû asi dva mûsíce práce“. Navrácení sloupu má podle této zprávy zaãít na jafie 2015 zahájením archeologického prÛzkumu místa, kde sloup pÛvodnû stál. Problém rekonstrukce ãtyfi uveden˘ch souso‰í není v‰ak dosud vyfie‰en, jak mi 17. bfiezna 2015 potvrdil sochafi VáÀa.

7b

Obr. 7.a, b Hlava ìábla, jedin˘ dochovan˘ fragment z pravého pfiedního souso‰í andûla pfiemáhajícího ìábla, zniãeného r. 1757. Dílna Jana Jifiího Bendla, Praha 1650. Hrubozrnn˘ pískovec z Kamenn˘ch Îehrovic se dvûma Ïelezn˘mi ãepy na upevnûní plechov˘ch kfiídel, v. 60 cm. Fragment byl nalezen r. 1901 pfii bourání zdûn˘ch lavic v pfiízemí Staromûstské radnice. Národní muzeum, inv. ãís. H2-180 484. (Foto: Dagmar Landová)

ka srozumitelná, a pfiesto Spoleãnost dodnes 10 na „pfiesné kopii“ trvá, vysvûtluji si tuto tvrdo‰íjnost jen snahou úãinnûji propagovat své úsilí pfied vefiejností. Jistû zní lépe pojem „kopie“ (pfiípadnû módnûj‰í „replika“), neÏ by znûlo oznaãení „hypotetická“ ãi „volná rekonstrukce“. Nakolik je zámûrnû nesprávné oznaãení urãené vefiejnosti eticky pfiijatelné, nechÈ zváÏí

■ Poznámky 7 KRÁLÍâEK, Václav; KOTALÍK, Jifií T.; LEDVINKA, Václav. Kostel sv. Archandûla Michaela a rehabilitace prostoru Staromûstského námûstí. Praha : Kanceláfi památky svûtového dûdictví UNESCO Praha, leden 2013 [interní tiskovina Magistrátu hl. m. Prahy].

Sloup pohledem památkové péãe Vûnoval jsem ve sv˘ch star‰ích ãláncích trpûlivou pozornost tomu, abych vysvûtlil lidem ze Spoleãnosti, Ïe jejich proklamovaná snaha zhotovit „co nejvûrnûj‰í kopii Bendlova mariánského sloupu“ je nonsens. Nikdy sice neupfiesnili, zda má jít o kopii statue z doby jejího dokonãení v roce 1650, ãi kopii sloupu z doby pfied jeho strÏením 3. listopadu 1918, ale na tom vlastnû nezáleÏí. ProtoÏe tam, kde není pfiedloha celistvû dochovaná, nelze exaktní kopii stavu z roku 1918 (natoÏ z roku 1650!) zhotovit. Vzhledem k tomu, Ïe pfiinejmen‰ím sochafiÛm ve Spoleãnosti musela b˘t moje v˘t-

8 BEâKOVÁ, Katefiina. Krocínova ka‰na 1862–2012 aneb jak snadné je niãit a nesnadné obnovovat. Sborník Národního muzea v Praze, fiada C – Literární historie. 2012, sv. 57, ã. 1–2, s. 146–149. ISSN 0036-5351. Viz téÏ blog Katefiiny Beãkové: http://blog.aktualne.cz/blogy/katerina-beckova-.php a pfiíspûvek autorky v tomto ãísle ZPP. 9 HRUB¯, D., cit. v pozn. 4. 10 Karel Kloud, místopfiedseda Spoleãnosti, napfi. prohlásil, Ïe uÏ prodiskutovali s architekty, restaurátory, kunsthistoriky a památkáfii snad kaÏd˘ milimetr vznikající kopie a Ïe „v‰e pro‰lo dÛkladn˘mi oponenturami a z jejich strany se uÏ neobjevují námitky“. (HOLZER CHATT, J., cit. v pozn. 4).


257

Obr. 8.a, b Andûl pfiemáhající ìábla, torzo volnû rekonstruovaného pravého pfiedního souso‰í mariánského sloupu. Kamil Böhm, 1858. Jemnozrnn˘ pískovec, v. 180 cm. (Foto: Jarmila Kutová)

8a

8b

pfiedstavitelé Spoleãnosti sami. V odborném památkáfiském ãasopise bychom ale mûli umût definovat a pojmenovat pfiipravovan˘ ar tefakt pokud moÏno správnû a pfiesnû. Co tedy soukromá Spoleãnost pro vefiejn˘ prostor Staromûstského námûstí iniciativnû chystá, respektive z velké ãásti uÏ pfiichystala? Hotové a k sestavení pfiipravené jsou uÏ v‰echny jednotlivé díly architektury a kopie vrcholové sochy Immaculaty. ProtoÏe hrubozrnn˘ pískovec (arkóza z Kamenn˘ch Îehrovic na Kladensku ãili tzv. Ïehrovák), z nûhoÏ byl BendlÛv originál zhotoven, se uÏ netûÏí, nahradil jej vût‰inou stfiednû zrnit˘ pískovec od BoÏanova na Náchodsku. Stfiední v˘klenek dole, kter ˘ slouÏil pro uloÏení obrazu Panny Marie Rynecké, je zhotoven˘ z mrákotínské Ïuly. Sokl sloupu nad ním je z italského kamene od mûsta Vitorchiano a dfiík s korintskou hlavicí jsou z narÛÏovûlého pískovce, dovezeného aÏ z indické lokality Bansi Paharpur ve státû DÏajpur. Není zatím zcela jisté, zda mají b˘t sochy opatfieny i kfiídly ze Ïeleza a mosazného plechu, jejichÏ ãasté vyvracení vûtrem originální sochy opakovanû po‰kozovalo – drak pod nohama rekonstruované sochy Panny Marie je zatím nemá. PfiestoÏe socha Bohorodiãky byla pÛvodnû zlacená, jak i dodnes dokládá dochovaná hlava Panny Marie, její kopie bude bez zlacení. RovnûÏ ostatní ãásti statue, jejichÏ pÛvodní polychromie imitovala barevné mramor y, zÛstanou bez nátûrÛ. UÏ tato fakta vypovídají o tom, Ïe závazek vûrné kopie Bendlova originálu nemÛÏe b˘t brán doslova. TvÛrci nové statue dokonce obohatili své dílo o novou, zajímavou ideu: základy by mûly b˘t sestaveny z kamenÛ pocházejících z ãesk˘ch mûst, kde dosud stojí mariánské

258

sloupy, a uÏití kamene z âech, z dal‰í evropské zemû (Itálie) a z dal‰ího svûtadílu (Asie) by mûlo symbolizovat my‰lenku mezinárodního pfiátelství. Pfiísná sebekázeÀ, nutná v pfiípadû, kdy se pofiizuje opravdu exaktní kopie, je tu – nepochybnû spí‰e ku prospûchu vûci – pfiekonávána pfiirozenou kreativitou souãasn˘ch tvÛrcÛ. VraÈme se znovu k nejproblematiãtûj‰í otázce, jak vyfie‰it rekonstrukci ãtvefiice souso‰í andûlÛ bojujících s ìábly a draky. Pfiipomínám, Ïe tfii z tûchto skulptur mají podobu silnû po‰kozen˘ch torz a ze ãtvr tého, které stávalo vpfiedu vpravo, se dochovala jen hlava ìábla. Souso‰í zaniklo pfii zásahu pruskou kulí v roce 1757 a po sto letech bylo nahrazeno volnou parafrází akademického charakteru, zhotovenou roku 1858 Kamilem Böhmem. I tato náhradní skulptura byla pfii strÏení sloupu silnû poniãena. Lidé ze Spoleãnosti a jejich pfiíznivci dosud tvrdí, Ïe rekonstruovat tyto sochy nebude obtíÏné. Disponují pr˘ velmi bohatou fotografickou a kresebnou dokumentací sloupu vãetnû detailních pohledÛ na sochy andûlÛ 11 z doby pfied rokem 1918. NepovaÏuji toto tvrzení za spolehlivé, neboÈ grafiky a snímky, které se podafiilo dosud shromáÏdit, zachycují vût‰inou jen celkové zábûr y na námûstí ãi sloup jako celek. Neexistují bohuÏel kvalitnûj‰í fotografie, jeÏ by zachycovaly jednotlivé sochy 12 andûlÛ pfied zniãením v roce 1918. Ani dnes, ãtvrtstoletí po vzniku Spoleãnosti, není stále jasné, jak provést rekonstrukci nedochovaného pravého pfiedního souso‰í. Bude to umûlecká reinterpretace podle neexistujícího originálu? âi rekonstrukce podle torzální volné rekonstrukce Kamila Böhma z roku 1858? Nebo zatím blíÏe nespecifikovaná mo-

derní kompozice? Spoleãnost se nepokusila ani o rekonstrukci levého pfiedního souso‰í, jeÏ je zachováno ze ãtyfi andûlsk˘ch skupin nejlépe a jeÏ je jí uÏ léta k dispozici ve dvou odlitcích z umûlého kamene. Pfiitom na tomto úkolu by se uÏ muselo jasnû ukázat, k jak diskutabilním v˘sledkÛm lze dojít. Zvlá‰tû kdyby se Spoleãnost nebála konfrontovat v˘sledky rekonstrukce dvou nebo více sochafiÛ, ktefií by pracovali nezávisle na sobû. Pochopitelnû, byly by to argumenty zpochybÀující vûrohodnost rekonstrukce a bylo by nelogické, kdyby je sama Spoleãnost dodávala. Vyh˘bá se tomu tedy tvrzením, Ïe je nejprve tfieba fie‰it vûci jednoduché a tepr ve potom, bûhem procesu, i ty sloÏité. To je stejnû nepfiesvûdãivé a mylné, jako bychom tvrdili, Ïe pro v˘stup na Mont Blanc je podstatné se dopravit do Alp – a pak uÏ se na místû uvidí, jak dál. Nemohu se zbavit dojmu, Ïe hlavním cílem Spoleãnosti je, aby uÏ na místû stál sloup s Pannu Marií, a na tom, jaké sochy pak budou dodány na spodní sokly, vlastnû moc nezáleÏí. Pokusme se vznikající novotvar odbornû definovat a pojmenovat. Pokud by si Spoleãnost troufla vrátit se pfii rekonstrukci statue do doby jejího vzniku v roce 1650 a sochafi by dostal za úkol vytvofiit svoji pfiedstavu o podobû pravého pfiedního souso‰í z dílny Jana Jifiího Bendla, pÛjde o volnou rekonstrukci, jiÏ bychom mohli oznaãit také pojmem umûlecká reinterpretace, jak takov˘ postup kdysi v˘stiÏnû charakterizo13 val Josef ·tulc. U ostatních tfií souso‰í andûlÛ by ‰lo o hypotetickou rekonstrukci, neboÈ by bylo nutné novû vymyslet podoby nedochovan˘ch ãástí, a v pfiípadû sochy Panny Marie lze uÏít kombinovaného pojmu exaktní a analogická rekonstrukce, neboÈ sochafi pouÏil odlitku dochovaného torza a chybûjící ãásti doplnil podle obdobn˘ch dvou mariánsk˘ch soch zhoto-

■ Poznámky 11 ·TULC, J., cit. v pozn. 2. S. 2 („Byl shromáÏdûn soubor více neÏ 350 historick˘ch fotografií námûstí, z toho 105 detailních pohledÛ na sloup prakticky ze v‰ech stran a úhlÛ /…/“); SOLA¤, M., cit. v pozn. 2. S. 11 („Lze se opfiít /…/ o velmi bohatou fotografickou a kresebnou ikonografii /…/“); BRADNA, J., cit. v pozn. 2. S. 115 („Máme soustfiedûno více neÏ sto pohledÛ na sloup v kresbách nebo fotografiích /…/“). 12 Sr v. dokumentaci, kterou zvefiejÀuje Spoleãnost pro obnovu mariánského sloupu na sv˘ch webov˘ch stránkách [cit. 19. dubna 2015]: http://www.marianskysloup.cz/fotoalbum/historicke-snimky-a-graficke-listy/. 13 ·TULC, J., cit. v pozn. 2. S. 4.


Obr. 9. Andûl pfiemáhající draka, torzo (nejhÛfie dochovaného) levého zadního souso‰í mariánského sloupu. Dílna Jana Jifiího Bendla, Praha 1650. Hrubozrnn˘ pískovec z Kamenn˘ch Îehrovic, v˘‰. 164 cm. Národní muzeum, inv. ãís. H2-38 147/e. (Foto: Jarmila Kutová) Obr. 10. Andûl pfiemáhající draka, torzo pravého zadního souso‰í mariánského sloupu. Dílna Jana Jifiího Bendla, Praha 1650. Hrubozrnn˘ pískovec z Kamenn˘ch Îehrovic, v˘‰. 130 cm. Národní muzeum, inv. ãís. H2-38 147/d. (Foto: Jarmila Kutová)

ven˘ch J. J. Bendlem (pro praÏsk˘ kostel Nejsvûtûj‰ího Salvátora a pro sloup v Lounech). Pouze v pfiípadû soklÛ, kuÏelek a pilífikÛ, jeÏ se v originále dochovaly, lze mluvit o exaktní rekonstrukci. ZvaÏujeme-li tedy moÏnost obnovy mariánského sloupu, mûli bychom ji naz˘vat exaktní aÏ volnou rekonstrukcí. Milo‰ Solafi navrhl pfied lety ãtyfii kritéria, podle nichÏ lze posoudit pfiípustnost rekonstruk14 ce zaniklé památky. Pokusím se je struãnû vlastními slovy interpretovat: 1) rekonstrukce nesmí b˘t budována za cenu nutného odstranûní toho, co na pÛvodním místû mezitím novû vzniklo; 2) rekonstrukce mÛÏe vzniknout jen na základû silné spoleãenské potfieby; 3) rekonstrukci mÛÏeme provést jen na základû dobré znalosti podoby zaniklé originální památky; 4) musí b˘t vysoce pravdûpodobné, Ïe rekonstrukce bude vûrohodná, tj. velmi podobná zaniklému originálu. Stanovení tûchto kritérií povaÏuji za velmi uÏiteãn˘ krok nejen pro konkrétní pfiípad mariánského sloupu, ale obecnû pro v‰echny podobné pfiípady. K 2. bodu bych chtûl jen doplnit, Ïe sílu oné spoleãenské touhy po rekonstrukci zaniklé památky lze posoudit relativnû snadno. Pozná se podle toho, zda spoleãnost obûtuje na rekonstrukci potfiebné peníze. O mohutnosti této síly není tfieba pochybovat, jestliÏe finanãní podporu zajistí v demokratické spoleãnosti stát ãi obec, ménû prÛkazné je to jiÏ u soukromé iniciativy obãanského sdruÏení, které pfiedstavuje jen urãit˘ v˘sek spoleãnosti, a nejménû zfietelné je to tehdy, kdyÏ akci platí jedinec. K uveden˘m ãtyfiem bodÛm bych v‰ak chtûl pfiipojit je‰tû jeden, kter˘ povaÏuji pro ná‰ konkrétní pfiípad, ale i pro analogické pfiípady dal‰í za podstatn˘. M. Solafi mûl nepochybnû pfii stanovování sv˘ch kritérií na mysli pfiedev‰ím památky z oboru architektury, kter˘ je mu nejbliÏ‰í. Pokud bychom v‰ak chtûli aplikovat jeho pravidla na dal‰í druhy památek, nemohli bychom s nimi vystaãit. Napfi. pokud bychom se pokusili o rekonstrukci b˘valé obrazárny PraÏského hradu (na základû archivních inventáfiÛ a po svûtû rozpt˘len˘ch obrazÛ), nenarazili bychom asi pfii hodnocení zámûru podle uveden˘ch kritérií na Ïádnou pfiekáÏku. JestliÏe bychom se v‰ak rozhodli originální obrazy, které by nám dne‰ní

9

vlastníci pochopitelnû nechtûli prodat, nahradit „co nejvûrnûj‰ími kopiemi“ (coÏ by nebyl technick˘ problém), nepochybnû bychom se setkali s nepochopením. Vefiejnost by prostû neakceptovala, Ïe jí místo originálních TizianÛ, BrueghelÛ a RubensÛ nabízíme jejich novodobé kopie. Na druhé stranû by asi nevzbudilo takov˘ odpor, pokud bychom napfi. grafické listy nahradili jejich nov˘mi otisky nebo kdybychom dali odlít a patinovat kopie bronzov˘ch plastik. Chci tím fiíci, Ïe hodnota pÛvodnosti (tedy originality), potaÏmo stáfií, se u jednotliv˘ch druhÛ památek oceÀuje rÛznû. Velmi na ní záleÏí napfi. právû u malovan˘ch obrazÛ, zatímco podstatnû men‰í roli hraje u památek technick˘ch (jeÏ mnohdy vznikaly sériovû) nebo u architektur y. Obecnû bych doplÀující pát˘ bod kritérií formuloval takto: rekonstrukce je bez vût‰ích problémÛ pfiijatelná u památek technického a fiemeslného charakteru, u památek vznikl˘ch standardním, opakovateln˘m postupem ãi pfiímo sériovou v˘robou a u památek snadno reprodukovateln˘ch. Pfiipustit ji lze – po individuálním uváÏení – u památek umûleckofiemeslného charakteru. U památek umûleck˘ch, vytvofien˘ch individuálním poãinem tvÛrce, tedy jedineãn˘ch a nesnadno napodobiteln˘ch by mûla b˘t rekonstrukce spí‰e v˘jimkou, uplatÀovanou jen v krajních pfiípadech. Skulpturální díla sochafiská – abychom se vrátili k mariánskému sloupu – bych rozhodnû fiadil mezi ty památky, na jejichÏ pÛvodnosti a stáfií záleÏí pomûrnû hodnû. Nemûli bychom tyto základní vlastnosti památek, vytváfiející jejich autenticitu, podceÀovat. Svolení k rekonstrukci mariánského sloupu pro Staromûstské námûstí by mohlo omluvit jen zdÛvodnûní, Ïe

10

jde o v˘tvarnû dÛleÏit˘ drobn˘ doplnûk památkovû chránûného urbanistického celku Staromûstského námûstí. Takovéto zdÛvodnûní by pak ov‰em pfiipou‰tûlo i moÏnost, Ïe sloup bude realizován v podobû moderní statue, jeÏ zachová rozmûry nûkdej‰ího originálu a musí mít vysoké v˘tvarné kvality. Navrhované fie‰ení Nalézt pfiijatelné fie‰ení naznaãené sloÏité problematiky není vÛbec jednoduché. Argumenty proti rekonstrukci sloupu jsou poãetné a závaÏné. Patfií k nim bojovnû protireformaãní, dnes uÏ pro svou netolerantnost nepfiijatelná idea statue, v praxi obtíÏnû proveditelná rekonstrukce pÛvodní podoby díla, odpor vzbuzuje i zpÛsob prosazování celé akce Spoleãností v rozporu s bûÏn˘mi pravidly: formou nátlaku na Magistrát, stavûním jeho úfiedníkÛ pfied hotovou vûc, ignorováním standardní diskuse, obcházením problémÛ atd. Na druhou stranu nelze pfiehlíÏet neménû závaÏné skuteãnosti, které k obnovû sloupu smûfiují. V‰echny ãlánky architektur y statue jsou jiÏ vyrobeny, z pûti skulptur v˘zdoby je hotová kopie vrcholové postavy Immaculaty. Primátor uÏ dal s obnovou sloupu souhlas a v bfieznu 2013 rekonstrukci povolila i Rada hlavního mûsta Prahy. Lze pfiedpokládat, Ïe i dal‰í nutné schvalovací fiízení dfiíve ãi pozdûji probûhne. Ve‰keré finanãní náklady na akci dosud hradila soukromá Spoleãnost z pfiíspûvkÛ sv˘ch pfiíznivcÛ, nov˘ sloup chce mûstu darovat. A aãkoliv si Spoleãnost poãíná

■ Poznámky 14 SOLA¤, M., cit. v pozn. 2. S. 12.


259

Obr. 11. NároÏní pilífi z balustrády zábradlí mariánského sloupu. Dílna Jana Jifiího Bendla, Praha 1650. Hrubozrnn˘ pískovec z Kamenn˘ch Îehrovic, v˘‰. 74,5 cm. Národní muzeum, inv. ãís. H2-180 632. (Foto: Jarmila Kutová) Obr. 12. KuÏelka z balustrády zábradlí mariánského sloupu. Dílna Jana Jifiího Bendla, Praha 1650. Hrubozrnn˘ pískovec z Kamenn˘ch Îehrovic, v˘‰. 74,5 cm. Národní muzeum, inv. ãís. H2-180 637. (Foto: Jarmila Kutová)

11

12

nûkdy zpÛsobem dost neobratn˘m aÏ nepfiijateln˘m, je tfieba uznat, Ïe zanícení, s jak˘m se pustila do tak nároãného podniku, si zaslouÏí obdiv. Zejména úctyhodná je mnohaletá aktivita sochafie Petra Váni, pro kterého se od roku 1997 stala obnova mariánského sloupu smyslem jeho Ïivota. Vûnoval jí nejen spoustu energie, ale i vlastních penûz. Strhující étos tohoto katolického kfiesÈana nelze pfiehlédnout. Pokud budeme k uplynulému v˘voji kauzy velkorysí a tolerantní a pfii konstatování nynûj‰ího stupnû jejího stavu zvolíme vûcn˘ nadhled, je tfieba se vyrovnat s my‰lenkou, Ïe mariánsk˘ sloup bude dfiíve nebo pozdûji znovu vztyãen. Varianta, Ïe by jeho postavení na Staromûstském námûstí nebylo nakonec povoleno, takÏe by musel b˘t sestaven na jiném, náhradním místû, není moc pravdûpodobná. Pokud tedy má jednou znovu stát tam, kde stál, bylo by podle mého názoru nutné, aby mûl hned pfii zbudování definitivní podobu. Zdá se mi nepfiijatelné, aby byl po tolika letech pfiíprav postaven jako pouhé torzo, bez ãtyfi skulptur v dolní partii. Velice se tedy pfiimlouvám za to, aby byly nejprve odborn˘mi diskusemi probrány a zodpovûzeny v‰echny dosud otevfiené otázky, jeÏ jsem zde uvedl. V˘sledky takov˘ch diskusí nelze s jistotou pfiedem odhadnout. Pfiesto si dovolím nastínit zde svoji pfiedstavu, jeÏ by snad mohla b˘t jedním z pfiijateln˘ch fie‰ení. Odhaduji, Ïe sociologick˘ prÛzkum, jehoÏ uskuteãnûní vfiele doporuãuji, prokáÏe, Ïe pÛvodní idea staromûstského mariánského sloupu je vût‰inû na‰ich spoluobãanÛ dnes uÏ lhostejná. To by umoÏnilo ji pozmûnit a dát jí nov˘ obsah, kter˘ by lépe vyjadfioval ideály, pfiedstavy a hodnoty souãasn˘ch lidí. Konkrétnû by to usnadnilo zamûnit sochy bojovn˘ch andûlÛ napfiíklad za alegorie míru, lásky, odpu‰tûní a smífiení. JestliÏe diskuse dojde k závûru, Ïe je mariánsk˘ sloup pouh˘m

260

drobn˘m, byÈ v˘znamn˘m dekorativním doplÀkem Staromûstského námûstí, nebude tfieba trvat na tom, Ïe jeho obnova musí b˘t zafiazena hned do pr vní etapy revitalizace námûstí. Tím by byl získán potfiebn˘ ãas na vyfie‰ení problému jeho ãtyfi sporn˘ch skulptur. A pokud se diskutující shodnou na tom, Ïe u kompoziãního a dekorativního doplÀku námûstí, jak mariánsk˘ sloup zfiejmû mÛÏeme chápat, je pfiípustná i jeho novodobá varianta, pak by bylo moÏné uvaÏovat i o alternativû moderních sochafisk˘ch doplÀkÛ namísto barokních andûlÛ. Jsem pfiesvûdãen o tom, Ïe ãtyfii moderní sochy, instalované na okopírovanou architekturu barokní statue, by mohly dopadnout v˘tvarnû lépe neÏ sporné rekonstrukce barokních soch. Zvlá‰tû pokud by na jejich zhotovení byla vyhlá‰ena otevfiená, popfiípadû i mezinárodní sochafiská soutûÏ. Navíc by dávaly zfietelnû najevo, Ïe nová statue je v˘tvarn˘m poãinem 21. století, kter˘ je v podstatû pomníkem pfiipomínajícím nûkdej‰í existenci barokního monumentu, ne‰Èastnû 15 v roce 1918 zniãeného. Oãekávan˘m námitkám, Ïe není vhodné kombinovat barokní dílo (byÈ v novém hávu) se souãasn˘m umûním, lze snadno ãelit. Takováto kombinace by se naopak vracela ke staré tradici, jiÏ shodou okolností reprezentoval i staromûstsk˘ mariánsk˘ sloup. Pfiipomínám, Ïe tato statue, jeÏ byla v roce 1650 velmi moderním umûleck˘m dílem, uchovávala ve v˘klenku pod vlastním sloupem mnohem star‰í uctívan˘ obraz Panny Marie Rynecké, pocházející z poãátku 15. století. Barokní umûní ãasto navazovalo na stfiedovûkou minulost tím, Ïe staré kultovní sochy a obrazy – jak originály, tak jejich kopie – zasazovalo do nového (tedy barokního) prostfiedí, do kaplí, kostelÛ, na oltáfie apod. Uctívanou barokní Immaculatu by na novém sloupu pochopitelnû pfiipomínala její sochafiská rekonstrukce, Madonu Ryneckou by tu

reprezentovala kopie obrazu. Pfiipomínám pro jistotu znovu, Ïe toto je moje pfiedstava o moÏném fie‰ení, formovaná snahou o pohled nezávisl˘ na Ïádném z táborÛ. Nejde o návod, jímÏ 16 by bylo tfieba se fiídit. PfiestoÏe se zdá, Ïe na dal‰í diskuse o obnovení mariánského sloupu je uÏ pozdû, povaÏuji za dÛleÏité, aby pokraãovaly a byly dovedeny ke konkrétním v˘sledkÛm dfiíve, neÏ se k novému sloupu zaãnou kopat základy. Jsme-li dnes ãasto svûdky toho, jak necitliv˘m zpÛsobem je prostor historicky nejcennûj‰ího ãeského námûstí s benevolentním pfiihlíÏením magistrátu zneuÏíván, mohou na‰e uãené debaty o podobû jeho jednoho drobného doplÀku pfiipadat smû‰né. Pfiesto bychom nemûli z vysoké nároãnosti slevit. Snad jednou pfiijde doba, kdy se opût budeme ke Staromûstskému námûstí chovat citlivûji a ohleduplnûji. A mûli bychom mít na pamûti, Ïe se nyní pfiipravuje zbudování sloupu, kter˘ mÛÏe stát na Staromûstském námûstí tfieba i nûkolik pfií‰tích staletí. Jednejme tedy s maximální zodpovûdností, sub specie aeternitatis. Sloup zde bude stát jako pomník na‰í (!) doby je‰tû dlouho poté, co se na vá‰nivé diskuse, jeÏ pfiedcházely jeho postavení, dávno zapomene.

■ Poznámky 15 My‰lenka, Ïe by bylo moÏno nahradit sochy bojovn˘ch andûlÛ moderními skulpturami s novou ikonografickou náplní, nachází postupnû opatrné pfiíznivce. Viz BRADNA, J., cit. v pozn. 2. S. 114; COUFALOVÁ, Iveta. „Pln˘m jménem protestuji…“: Spoleãnost pro obnovu mariánského sloupu. Dûjiny a souãasnost. 2008, roã. 30, ã. 12, s. 11. ISSN 0418-5129. K tomuto názoru inklinuje i sochafi Petr VáÀa, jak mi sdûlil 17. 3. 2015. 16 Zatímco mnozí katolíci ze Spoleãnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staromûstském námûstí mne uÏ léta povaÏují za jednoho z hlavních oponentÛ své snahy, s obdobn˘m nepochopením jsem se setkal u pfiíslu‰níkÛ Církve ãeskoslovenské husitské, kdyÏ jsem 21. 6. 2013 mûl v staromûstském chrámu sv. Mikulá‰e pfiedná‰ku „Co bude symbolizovat nov˘ mariánsk˘ sloup pfiipravovan˘ pro Staromûstské námûstí?“ v rámci Pietního shromáÏdûní k uctûní památky 27 popraven˘ch pfiedstavitelÛ ãeského odboje. Moji snahu o nalezení pfiijatelného fie‰ení tehdy odmítli i dva pfiítomní politici, europoslanec Jan Zahradil (ODS) a starosta Prahy 1 Oldfiich Lomeck˘ (TOP 09), ktefií se jednoznaãnû postavili proti obnovû sloupu (viz HO¤ENÍ, M., cit. v pozn. 4).


Memorandum k obnovení mariánského sloupu na Staromûstském námûstí v Praze Pavel KALINA Mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí v Praze nebyl jen znamením vítûzné protireformace, ale komplexním v˘tvarn˘m dílem. Vzhledem k jeho urbanistickému v˘znamu a vzhledem k tomu, jakou roli hraje Staromûstské námûstí jako místo globální i lokální spoleãné pamûti je umístûní repliky sloupu na jeho pÛvodní místo nejen moÏné, ale pfiímo Ïádoucí.

A N O TA C E :

PraÏsk˘ mariánsk˘ sloup nesmíme vidût jen zúÏen˘m prizmatem „lokálních“ dûjin. Takové dûjiny konec koncÛ neexistují – existovat mÛÏe právû jen lokálnû zúÏen˘ pohled. PraÏsk˘ mariánsk˘ sloup musíme vidût v jeho globálním kontextu. Nejstar‰ím sloupem nesoucím sochu Panny Marie byla Colonna della pace u kostela Santa Maria Maggiore v ¤ímû, kterou vztyãil Carlo Maderno pro papeÏe Pavla V. 1 roku 1614. Maderno pouÏil poslední dochovan˘ sloup z Maxentiovy baziliky, která byla v jeho dobû pokládána za VespasiánÛv Chrám míru. Podle Gigliho mûla b˘t souãasnû otevfiena nová ulice vedoucí k bránû sv. Jana tak, aby ti, kdo vstupují touto branou, vidûli na vrcholu sloupu sochu Madony od Guillauma Ber thelota a mohli ji uctívat. Monumentální úãin díla dokládá i Giovannoliho rytina z roku 2 1619. Mariánsk˘ sloup na námûstí pfied fiímsk˘m kostelem Santa Maria Maggiore samozfiejmû usiloval o napodobení antiky. Úãelem antick˘ch sloupÛ nesoucích sochu bylo pozvednout zobrazeného nad ostatní smr telníky, coÏ si 3 v podstatû mohl dovolit jen císafi. Panna Maria tak zaujala místo, které kdysi bylo vyhrazeno jen imperátorÛm. ¤ímsk˘ model po nûkolika desetiletích do‰el ohlasu ve stfiední Evropû. V Mnichovû nechal mariánsk˘ sloup postavit kur fifi t Maxmilián v letech 1637–1638 dle fiímského vzoru jako ex voto na pamûÈ odvrácení ‰védského nebezpeãí. Na sloup byla umístûna star‰í bronzová socha Immacolaty od Huber ta Gerharda z roku 1598. Roku 1639 byly k podstavci sloupu pfiipojeny sochy ãtyfi bronzov˘ch putti od Georga Petela, pfiemáhající draka (hlad), lva (válku), bazili‰ka (mor) a hada (hereze), vztaÏené k mariánské4 mu v˘kladu Ïalmu 90, 13. ·védská hrozba se v‰ak nad stfiední Evropou vzná‰ela i nadále. Po bitvû u Jankova (1645) byla ohroÏena i VídeÀ. Císafi Ferdinand III. se tehdy rozhodl zasvûtit celou zemi Neposkvrnûnému Poãetí Panny Marie a slíbil na její poãest postavit sloup po vzoru Mnichova. Kamenné skulptur y sloupu, Immacolatu a opût

1

ãtyfii obrnûné putti, tesal Johann Jacob Pock. Roku 1667 byl tento sloup pfievezen do Wernsteinu na Innu. Mezitím roku 1658 bylo novû upraveno prÛãelí kdysi karmelitánského, nyní jezuitského kostela Devíti andûlsk˘ch chórÛ, jeÏ sloupu vytváfií ideální pozadí. Architekt (zfiejmû Filiberto Lucchese) tímto prÛãelím vytvofiil dÛstojnou kulisu pro sloup a mariánské poboÏnosti, jeÏ se u nûj odehrávaly. Znovu vidíme, Ïe sloup byl podobnû jako v ¤ímû chápán jako podstatná souãást mûsta s jeho v‰ednodenním i rituálním Ïivotem: mûsto se sloupu pfiizpÛsobuje, sloup má mûstotvorn˘ rozmûr. V letech 1665–1667 pak vzniká ve Vídni nov˘ mariánsk˘ sloup, tentokrát nikoli s kamenn˘mi, ale s bronzov˘mi figurami od Balthasara Herolda. PraÏsk˘ mariánsk˘ sloup tedy pfiedstavoval ãlánek v fietûzu památníkÛ, jenÏ pfiekraãoval Dunaj i Alpy. Jeho umístûní na nejv˘znamnûj‰í praÏské námûstí a skuteãnost, Ïe byl objednán nikoli zástupci mûsta, ale pfiímo císafiem Ferdinandem III., jej samozfiejmû spojují s panovnickou mocí nad ranû moderní spoleãnos-

Obr. 1. Mnichov, Mariánské námûstí s mariánsk˘m sloupem. Matthäus Merian, Topographia Bavariæ das ist Beschreib. und Aigentliche Abbildung der Vornembsten Stätt und Orth…, 1644, dvoustranná ilustrace za s. 50. (Reprofoto: Pavel Kalina, 2015)

■ Poznámky 1 CAFLISCH, Nina. Carlo Maderno. Ein Beitrag zur Geschichte der römischen Barockarchitektur. München : F. Bruckmann, 1934. Bez ISBN. S. 116; HIBBARD, Howard. Carlo Maderno, ital. pfiekl. Milano : Electa, 2001 (pÛv. 1971). ISBN 978-0-271-01112-7. S. 281–282. 2 CAFLISH, N., cit. v pozn. 1. Tab. XXIX. 3 ONIONS, John. Classical Art and the Cultures of Greece and Rome. New Haven – London : Yale University Press, 1999. ISBN 0-300-075533-2. S. 186. 4 KALINA, Walter F. Die Mariensäulen in Wernstein am Inn (1645/47), Wien (1664/66), München (1637/38) und Prag (1650). Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege. 2004, roã. 58, ã. 1, s. 43–55. ISSN 0029-9626; BRUGGER, Walter; GEORGE, Rudolf (Hg.). 300 Jahre Freisinger Mariensäule 1674–1974. Eine Festschrift. Freising, b. n., 1974. Bez ISBN.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / S TA R O M ù S T S K E F O R U M | P a v e l K A L I N A / M e m o r a n d u m k o b n o v e n í m a r i á n s k é h o s l o u p u n a S t a r o m û s t s k é m n á m û s t í v P r a z e

261

Obr. 2. PafiíÏ (Francie), Place Vendôme po pádu Vendômského sloupu. Ateliér Franck, 1871. Stfiíbrotisk ze sklenûného negativu. Metropolitan Museum of Art, New York, ã. 53.704.8. (Pfievzato z: http://www.metmuseum.org/collection/the-collection-online/search/269671)

■ Poznámky 5 Základní informace k sloupu viz ·ORM, Antonín; KRAJâA, Antonín. Mariánské sloupy v âechách a na Moravû. Praha : Antonín Danûk, 1939; BRADNA, Jan; KAVIâKA, Karel. Praha. Mariánsk˘ sloup na Staromûstském námûstí. Velehrad : Historická spoleãnost Star˘ Velehrad se sídlem na Velehradû, 2008. ISBN 978-80-86157-23-8. 6 Kalina nicménû zdÛraznil smífilivé gesto v podobû umístûní pfiedhusitského obrazu Paládia zemû ãeské na bázi sloupu, viz KALINA, W., cit. v pozn. 4. S. 61. Mûl na mysli obraz tzv. Rynecké madony, jenÏ je kopií Svatovítské madony, která byla vzorem boleslavského paládia. 7 ·védská agrese byla financována Francií, viz ALBRECHT, Dieter. Richelieu, Gustav Adolf und das Reich. München – Wien : R. Oldenbourg, 1959. Bez ISBN; FARR CHURCH, William. Richelieu and Reason of State. Princeton : Princeton University Press, 1972. ISBN 0-691-05199-2; LOCKHART, 2

Paul Douglas. Sweden in the Seventeenth Century. Basingstoke : Palgrave, 2004. ISBN 9780333731567. RichelieuÛv postup nebyl zdaleka samozfiejm˘, fiada vlivn˘ch osob

5

tí. K tomu se pfiipojuje jeho na první pohled v˘raznû katolick˘ charakter. I Walter F. Kalina chápal praÏsk˘ sloup jako vítûzné znamení pro6 tireformace. V kaÏdém pfiípadû byla mariánská socha na sloupu vztyãena jako upomínka na záchranu Prahy pfied ·védy, podobnû jako tomu bylo v Mnichovû a ve Vídni. Je proto zfiejmé, Ïe pfii interpretaci praÏského sloupu nevystaãíme s mechanicky aplikovan˘m pojmem protireformace – ‰védská invaze do stfiední Evropy totiÏ nebyla dána jen náboÏensk˘mi motivy, ale byla souãástí soupefiení mezi Habsburky a katolickou Francií, která za kardinála Richelieua razantnû usilovala o zlomení habsburské 7 hegemonie na evropském kontinentu. Je zajímavé sledovat osudy stfiedoevropsk˘ch mariánsk˘ch sloupÛ po roce 1918. KdyÏ byla v Mnichovû vyhlá‰ena Bavorská republika rad, její ministr ‰kolství, anarchista Gustav Landauer, zru‰il v˘uku dûjepisu na ‰kolách. Pfiesto se mnichovského sloupu nikdo nedotkl. Podobnû svrÏení HabsburkÛ nemûlo vliv na stav mariánského sloupu ve Vídni. Zajímav˘ je i osud Vendômského sloupu v PafiíÏi z roku 1806. Tento sloup, oslavující francouzské vítûzství u Slavkova a nesoucí sochu Napoleona I., byl strÏen komunardy v roce 1870. Po obnovení republiky a volbû konzervativního mar‰ála MacMahona prezidentem (1873) byl sloup znovu vztyãen, pfiiãemÏ náklady byly pfiipsány na vrub údajnému iniciátoru jeho strÏení 8 – malífii Gustavu Courbetovi. Je zfiejmou chybou právního systému pr vní ãeskoslovenské republiky, Ïe mariánsk˘ sloup v Praze nebyl

262

rovnûÏ obnoven bezprostfiednû po svém strÏení a náklady na jeho obnovu nebyly uhrazeny jeho skuteãn˘mi niãiteli. Právû srovnání se situací v jin˘ch zemích nám mohou dát jistou pfiedstavu, jak˘mi cestami by se fie‰ení Staromûstského námûstí mohlo ubírat. V loÀském roce byla dokonãena historizující obnova královského paláce v Postupimi (zbofien 1959–1961) a probíhá ‰iroce diskutované znovuvybudování královského paláce v Berlínû (zbofien 1950). Postupimsk˘ palác, nûkdej‰í klenot friedrichovského rokoka od Georga Wenzeslaa von Knobelsdor ff, byl znovu postaven pro potfieby braniborského zemského snûmu. Rekonstrukci pÛvodního paláce si sami obãané odhlasovali v referendu. Financování projektu tak bylo z velké ãásti zaji‰tûno státem, pfiesto zde zÛstal velk˘ prostor i pro soukromou iniciativu. Královsk˘ palác v Berlínû – nûkdej‰í renesanãní sídlo braniborsk˘ch kur fifi tÛ, pozdûji prusk˘ch králÛ z rodu HohenzollernÛ, roz‰ífiené do souãasné podoby Andreasem Schlütterem a dále nûkolikrát upravované v 18. a 19. století – má slouÏit jako Humboldt-Forum: pfiedpokládá se, Ïe se do jeho prostor nastûhuje nûkolik muzeí a dal‰í kulturní instituce. Proti nové v˘stavbû královského paláce v Berlínû se celkem pfiedvídatelnû ozvala fiada kritikÛ. Jejich argumenty se toãily kolem nûkolika základních témat: jeden názor hlásal, Ïe pÛjde o rezignaci na souãasnou architekturu; podle jiného stavba pÛjde proti zásadám památkové péãe, protoÏe jejím v˘sledkem bude jen atra-

naopak podporovala dohodu s Habsburky, srov. TZIAMPIRIS, Aristotle. Faith and Reason of State. Lessons from Early Modern Europe and Cardinal Richelieu. New York : Nova Science Publishers, 2009. ISBN 98781607419495. S. 70–72; K¯R, Karel. Sask˘ vpád do âech (1631–1632) [online]. Martin Koláãek – Eknihy jedou, 2014. ISBN 978-90-8756-80-2. 8 Courbet jako pfiedseda komise na ochranu památek zaslal vládû 14. záfií 1870 petici poÏadující odstranûní Vendômského sloupu, jenÏ byl 12. dubna 1871 na základû dekretu Komuny strÏen. CourbetÛv postoj v‰ak není zcela jasn˘ a není ani jisté, zda byl pfii strhávání sloupu pfiítomen. Srov. MÍâKO, Miroslav (ed.). Gustave Courbet. Dokumenty. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umûní, 1958. Bez ISBN. S. 95–104; WALTER, Rodolphe. Un dossier délicat: Courbet et la colonne vendôme. Gazette des beaux-arts. 1973, roã. 81, s. 173–184. ISSN 0016-5530; BOUDAILLE, Georges. Gustave Courbet. Painter in Protest. New York : Graphic Society, Grenwich, Connecticut 1969. ISBN 8212-0343-6. S. 117–130; Gustave Courbet (1819–1877). Paris : Éditions de la Réunion des musées nationaux, 1977 [katalog v˘stavy]. ISBN 2-7118-0071-7. S. 46–47; TILLIER, Ber trand. La Commune de Paris. Révolution sans image? Politique et représentations dans la France républicaine (1871–1914). Seyssel : Champ Vallon, 2004. ISBN 2-87673-390-0. S. 39–58. K osudÛm sloupu bezprostfiednû po Napoleonovû pádu viz SCHMITZ, Edgar. Das Trojanische Pferd und die Restauration: die Auseinandersetzung um die Colonne de la Place Vendôme als Paradigma der gescheiterten Restauration, in: GERSMANN, Gudrun; KOHLE, Hubertus (Hg.). Frankreich 1815–1830. Trauma oder Utopie? Die Gesselschaft der Restauration und das Erbe der Revolution, Stuttgart : Steiner, 1993, s. 187–195. ISBN 3-515-05831-1.


3

v 19. století, a to v reakci na romantické „úpravy“ napfiíklad stfiedovûk˘ch hradÛ. Rekonstrukce historick˘ch objektÛ jsou nicménû daleko ãastûj‰í, neÏ vût‰ina lidí tu‰í. Pfiíkladem celkovû obnovené stavby mÛÏe b˘t mnichovská Rezidence, jeÏ byla tûÏce po‰kozena náletem v roce 1944, a samozfiejmû dal‰í památky po‰kozené za 2. svûtové války. V DráÏìanech také neobnovili jen Frauenkirche. I Zwinger byl zcela zniãen. Semperova opera byla znovu vystavûna v letech 1977–1985, od roku 1985 pak probíhala obnova dráÏìanského zámku. Lze v‰ak najít i souãasnûj‰í pfiíklady rekonstrukcí, jako je slavné benátské divadlo Fenice, které znovu postavil Aldo Rossi po poÏáru v roce 1996. Problém koneãnû mÛÏe b˘t i to, Ïe od strÏení sloupu uplynula jiÏ del‰í doba. Zde je ov‰em tfieba poukázat, Ïe v Moskvû byl za starostování Jurije LuÏkova znovu postaven nejen mediálnû znám˘ Chrám Spasitele, strÏen˘ roku 1931, ale také celá fiada dal‰ích staveb, jako

■ Poznámky 9 Srov. zejm. HENNET, Anna-Inés. Die Berliner Schlossplatzdebatte. Im Spiegel der Presse. Berlin : Verlagshaus Braun, 2005. ISBN 3-935455-65-8; ELLRICH, Har tmut. Das Berliner Schloss. Geschichte und Wiederaufbau. Petersberg : Michael Imhof Verlag, 2008. ISBN 978-3-86568-397-7; BINDER, Beate. Streitfall Stadtmitte: der Berliner Schlossplatz. Köln – Weimar – Wien : Böhlau Verlag, 2009. ISBN 978-3-412-20040-4; RETTIG, Manfred (ed.). Rekonstruktion am Beispiel Berliner Schloss aus kunsthistorischer Sicht. Ergebnisse der Fachtagung im April 2010. Essays und Thesen. Stuttgart : Franz Steiner Verlag, 2011. ISBN 978-3-515-09826-7. 10 BlíÏe viz HOFFMANN, Günther. Ist die Rekonstruktion 4

ein Tabu?, in: RETTIG, M., cit. v pozn. 9. S. 49–54. Dlouholet˘ pfiedseda ICOMOS Andrzej Tomaszewski nedlouho pfied svou smrtí popsal západní památkovou péãi jako sil-

Obr. 3. Berlín (Nûmecko), Mûstsk˘ zámek/Stadtschloss, stav kolem roku 1900. Dobová pohlednice. (Reprofoto: Pavel Kalina, 2015) Obr. 4. Berlín (Nûmecko), ãásteãná maketa na místû mûstského zámku, stav jaro 2013. (Foto: Pavel Kalina, 2013)

pa pÛvodní architektury. Nechybûly ani ideové v˘hrady: palác je údajnû symbolem monarchie a jako takov˘ má nedemokratick˘ a protimo9 derní charakter. Na první pohled se zdá, Ïe tyto v˘tky nepostrádají racionální jádro. Královsk˘ palác ve své v˘sledné podobû, jeÏ je ov‰em dílem aÏ 19. století, v podstatû kombinoval nûkolik základních prvkÛ. Jedním byla typologie vrcholnû barokního zámku. Druh˘m byla vysoká kupole, jeÏ naopak pfiipomene sakrální architekturu: kostel sv. Petra v ¤ímû, stfied katolického svûta, ãi jeho anglikánsk˘ protûj‰ek v kostele sv. Pavla

v Lond˘nû. Prusk˘ král byl skuteãnû zároveÀ nejvy‰‰ím zemsk˘m biskupem. Palác jako by symbolicky vyjadfioval toto nejvy‰‰í spojení duchovní a svûtské moci. Symbol v‰ak není realita, a vláda HohenzollernÛ prostû byla souãástí nûmeck˘ch dûjin. Jedním z dÛvodÛ odmítání rekonstrukcí mÛÏe b˘t pokrokáfiské, lineární vnímání ãasu. Podle nûj je událost, k níÏ jednou do‰lo, nevratná. Jak˘koli návrat je pfiedem diskvalifikován jako nemístn˘ „historismus“. Takové pojetí ãasu a dûjin je ale sporné. Dûjiny jsou ve skuteãnosti plné návratÛ, i kdyÏ jde pokaÏdé o návrat na jiné úrovni. Zniãenou stavbu je moÏné obnovit, pokud jsou dochovány plány nebo jiné zdroje, 10 které umoÏní její rekonstrukci. Právû v Berlínû se historizující pfiístup uplatnil jiÏ dfiíve a je11 ho v˘sledky nelze pokládat za neuspokojivé. Je tfieba pfiipomenout, Ïe pÛvodní námitky proti rekonstrukcím byly formulovány je‰tû

nû materialistickou, coÏ podle nûj odpovídá tradici katolického kultu ostatkÛ, kde je kladen velk˘ dÛraz na pravost materiální substance. Na v˘chodû se autenticita vztahuje na formu, funkci a tradici, ne na materiální substanci. Viz TOMASZEWSKI, Andrzej. Materielle und immaterielle Wer te von Kulturgütern in der westlichen Tradition und Wissenschaft. TamtéÏ, s. 55–62. 11 Je‰tû pfied pádem Ïelezné opony byl úspû‰nû obnoven mûstsk˘ okrsek kolem kostela sv. Mikulá‰e, viz STAHN, Günter. Das Nikolaiviertel am Marx-Engels-Forum. Ursprung, Gründungsort und Stadtkern Berlins. Ein Beitrag zur Stadtentwicklung. Berlin : Verlag für Bauwesen, 1986. ISBN 9783345001697. Dále srov. URBAN, Florian. Neohistorical East Berlin. Architecture and Urban Design in the German Democratic Republic 1970–1990. Farnham : Ashgate Publishing, Ltd., 2009. ISBN 978-0-7546-7616-4. BRICHETTI, Katharina. Die Paradoxie des postmodernen Historismus: Stadtumbau und Denkmalpflege vom 19.–21. Jahrhundert: Berlin & Beirut. Berlin : Verlag Hans Schiller, 2009. ISBN 978-3-89930-257-8.


263

5

6

7

Obr. 5. Aldo Rossi a dal‰í (Marco Brandolisio, Ghego da Pozzo, Edoardo Guenzani, Massimo Scheurer, Michele Tadini), studie pro rekonstrukci Teatro La Fenice v Benátkách, 1997. Centro Archivi MAXXI Architettura, MAXXI Museo nazionale delle arti del XXI secolo, Roma. Pfievzato z: http://www.architetti.san.beniculturali.it/web/architetti/progetti/scheda-progetti?p_p_id=56_INSTANCE_ hIz4&articleId=16372&p_p_lifecycle=1&p_p_state=nor mal&groupId=10304&viewMode=normal ) Obr. 6. DráÏìany (Nûmecko), stfied mûsta po náletu v únoru 1945. Bundesarchiv, Bild 183-Z0309-310 / G. Beyer / CC-BY-SA 3.0. (Reprofoto: Bundesarchiv, 2015) Obr. 7. Moskva (Rusko), Chrám Krista Spasitele pfied zniãením v roce 1931. Autor neznám˘. (Pfievzato z: https:// en.wikipedia.org/wiki/Cathedral_of_Christ_the_Saviour #/media/File:OldMoscow_archive_img07_Christ_Saviour_Cathedral.jpg)

napfiíklad KazaÀsk˘ chrám ãi Voskresenskije (Iverskije) vorota, zniãen˘ch za vlády bol‰evi12 kÛ. Soulsk˘ Gyeongbokgung, palácov˘ komplex zniãen˘ bûhem japonské okupace Koreje (1910–1945), je uÏ po fiadu let postupnû obnovován. Znovu byla v letech 2006–2010 po-

264

stavena brána Gwanghwamun, destruovaná 13 bûhem korejské války. Toto jsou samozfiejmû pfiíklady rekonstrukcí motivovan˘ch v˘raznû politick˘mi dÛvody. „Politika“ je tu ale jen reakcí na dûjiny. Rekonstrukce mûly zacelit rány úmyslnû zasazené kulturní pamûti národní komunity. Dal‰ím dÛleÏit˘m aspektem rekonstrukcí je tedy my‰lení mûsta a dûjin jako celku. Stavby, jako jsou královské zámky v Berlínû a Postupimi, dominovaly celé fiadû prÛhledÛ pfiilehl˘mi ulicemi. DráÏìanská Frauenkirche tvofiila neodmyslitelnou souãást mûstského panoramatu i podoby Nového trhu, zvûãnûnou na fiadû vedut. Pokud jako chránûn˘ útvar chápeme nejen jednotlivé stavby, ale celé mûsto nebo jeho ãást, pak je logické rekonstruovat v˘znamnou dominantu i po jejím úplném zniãení. Toto je také dÛvod, proã má smysl obnovit mariánsk˘ sloup v Praze ne pouze náznakovû, ale formou repliky. Mariánsk˘ sloup za dvû a pÛl století své existence zanechal v˘raznou stopu v pamûti praÏsk˘ch mûst. Je absurdní redukovat ho zpût na ãistû náboÏensk˘ rozmûr. Konec tfiicetileté války právû tak jako Staromûstské námûstí v Praze je pfies v‰echnu hofikost pfiedmûtem spoleãné pamûti v‰ech, kdo se narodili v hranicích nûkdej‰ích Zemí koruny ãeské, podobnû jako

je Zeì komunardÛ na pafiíÏském hfibitovû Père Lachaise místem spoleãné pamûti v‰ech Fran14 couzÛ. Toto místo nelze nahlíÏet oãima moderního liberalismu ãi úzce materialisticky pojaté památkové péãe.

■ Poznámky 12 Je tfieba dodat, Ïe fiada historick˘ch staveb byla za LuÏkova strÏena a postavena znova, vãetnû slavného hotelu Moskva. Viz MICHAJLOV, K.; LOTAREVA, D.; RACHMATULLIN, R.; STERLINA, V.; FEDOROV, B. Chronika uniãtoÏenija staroj Moskvy 1990–2006. Moskva : b. n., 2006. ISBN 5-903228-01-1. S. 63. Kniha podává pfiehled po stovkách zanikl˘ch objektÛ. 13 HOON, Shin Young. The Royal Palaces of Korea: Six Centuries of Dynastic Grandeur, angl. pfiekl. Singapore : Stallion Press; 2008. ISBN 978-9810808068. 14 K pojmu místa pamûti srov. zejm. NORA, Pierre (ed.). Les Lieux de mémoire 1–3, 2. vyd. Paris : Gallimard, 1997 (pÛv. 1986–92). ISBN 9782070749027; ISNENGHI, Mario (ed.). I luoghi della memoria 1–3, 2. vyd. Roma-Bari : Laterza, 2010 (pÛv. 1996–98). ISBN 978-88-420-9375-6. 978-88-420-9376-3. 978-88-420-6099-4; CSÁKY, Moritz; CELESTINI, Federico; TRAGATSCHNIG, Ulrich (ed.). Barock. Ein Or t des Gedächtnisses. Interpretament der Moderne/Postmoderne. Böhlau Verlag : Wien – Köln – Weimar, 2007. ISBN 3-205-77468-X.


Znovuzrození monumentálního díla vrcholného stfiedovûku na Staromûstském námûstí. Jeden z ocenûn˘ch návrhÛ z poslední soutûÏe na Staromûstskou radnici a dostavbu námûstí. Franti‰ek KA·IâKA, Milan PAVLÍK Byli jsme poÏádáni garantem tohoto ãísla Zpráv památkové péãe K. Kibicem o pfiipomenutí na‰eho návrhu na dostavbu Staromûstské radnice z poslední soutûÏe z roku 1987. Na‰e koncepce vycházela z my‰lenky pfiísného zachování historick˘ch uliãních ãar a respektování kvalit prostoru. Po fiadû soutûÏí jsme pfiedstavili návrh, navazující na tfietinu zachovaného stavu stfiedovûké radnice se v‰emi detaily i s kaplí. Autorem pÛvodního návrhu byl s velkou pravdûpodobností architekt svûtového v˘znamu Petr Parléfi a realizátorem parléfiovská huÈ.

A N O TA C E :

1

Stfiedobodem v‰ech dosud vyhlá‰en˘ch soutûÏí byl objekt Staromûstské radnice, konkrétnû její v˘chodní kfiídlo, zniãené závûrem 2. svûtové války v kvûtnu 1945. Ke zvládnutí tohoto mimofiádnû nároãného úkolu povaÏovali autofii zde pfiipomínaného soutûÏního návrhu za nutné studium nejrÛznûj‰ích cest, zvlá‰tû tûch, které byly doposud opomíjeny a profesionálnû nebyly brány v úvahu. Jednou z tûchto cest je kombinace vûdecké rekonstrukce, anal˘zy a novotvaru, zaloÏené pokud moÏno na hlubokém poznání konkrétního díla. Tato metoda se v Evropû pouÏívá pfii obnovû staveb historick˘ch (Berlín, var‰avsk˘ zámek, kostel, palác v DráÏìanech), ale i novodob˘ch (V˘stavní pavilon v Barcelonû nebo vila Tugendhat v Brnû od Miese van der Rohe).

O historii Staromûstské radnice a jejích promûnách bylo jiÏ napsáno mnoÏství základních studií (v tomto ãísla Zpráv se tématu vûnuje studie Karla Kibice), postaãí zde proto struãná charakteristika její historické podoby. Dne‰ní radniãní vûÏ zfiejmû tvofiila pÛvodnû nároÏí star‰í zástavby. Teprve vrcholnû gotické v˘chodní kfiídlo, pfiipisované nûkdy Petru Parléfii, povystouplo do dne‰ní úrovnû. V pfiízemí tvofiilo Parléfiovo kfiídlo podéln˘ dvojtrakt. UÏ‰í trakt, pfiedloÏen˘ radniãní vûÏi, pfiedstavovalo podloubí o ‰esti polích kfiíÏové Ïeberné klenby. Zadní trakt, ‰ífikovû navazující na obr ys vûÏe, obsahoval vût‰í, patrnû aÏ dodateãnû pfiedûlen˘ prostor a uÏ‰í prÛjezd na radniãní dvÛr pod valenou klenbou. Odtud také vedlo schodi‰tû do sklepÛ. V 1. patfie vytvofiila parléfiovská v˘-

Obr. 1. Milan Pavlík, Franti‰ek Ka‰iãka, soutûÏní návrh radniãního bloku z r. 1987 – nárys v˘chodního prÛãelí s radnicí. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015)

stavba nad pfiilehl˘m dílem loubí radniãní kapli, obohacenou vysunut˘m ark˘fiem. Cel˘ zb˘vající díl pÛdorysu patra zabírala rozmûrná radniãní síÀ se sedmi lomen˘mi okny do námûstí. V pozdní gotice, v níÏ vznikl také dne‰ní honosn˘ portál do star‰ího jiÏního kfiídla stavby radnice, byla patrnû radní síÀ zaklenuta ‰esti poli hvûzdicové Ïeberné klenby na dva stfiední pilífie (jak bylo jiÏ dfiíve graficky rekonstruováno). MoÏná, Ïe uÏ tehdy vyrostlo nad novou klenbou sálu niÏ‰í uÏitné patro s obdéln˘mi okénky a nad ním strm˘ pozdnû gotick˘ krov.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / S TA R O M ù S T S K E F O R U M | F r a n t i ‰ e k K A · I â K A , M i l a n PAV L Í K / Z n o v u z r o z e n í m o n u m e n t á l n í h o d í l a v r c h o l n é h o s t fi e d o v n û k u na Staromûstském námûstí. Jeden z ocenûn˘ch návrhÛ z poslední soutûÏe na Staromûstskou radnici a dostavbu námûstí

265

2

Obr. 2. Milan Pavlík, Franti‰ek Ka‰iãka, soutûÏní návrh radniãního bloku z r. 1987 – perspektivní pohled na v˘chodní prÛãelí a navazující zástavbu. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015) Obr. 3. Milan Pavlík, Franti‰ek Ka‰iãka, soutûÏní návrh radniãního bloku z r. 1987 – perspektivní nákres piazetty pfied prÛãelím kostela sv. Mikulá‰e. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015)

V této stfiedovûké hmotû s fiadou dochovan˘ch detailÛ a prvkÛ zdobila radnice námûstí aÏ do novogotické pfiestavby v 19. století. Tvofiila námûstí pfiirozenou hlavu (caput regni). Klasicistní pfiepatrování gotického radního sálu se na prÛãelí projevilo pouze vloÏením men‰ích oken do sálov˘ch oken gotick˘ch, mezi respektovan˘mi parléfiovsk˘mi pfiíporami s fiálami. Teprve Nobileho pfiestavba radnice v 19. století – po pfiedchozím odstranûní dílu parléfiovského kfiídla a navazující historické zástavby – zde dala vzniknout nové, rozmûrovû pfiedimenzované budovû, která od poãátku nevrostla dobfie do prostfiedí Staromûstského námûstí a vedla zanedlouho k vyhla‰ování soutûÏí na v˘mûnu Nobileho budovy.

266

Autofii tohoto pfiíspûvku a ocenûné studie z roku 1987 zdÛrazÀují skuteãnost, Ïe parléfiovské prÛãelí k námûstí je nadále dochováno z jedné tfietiny i po odstranûní Nobileho novostavby. ZÛstala ãást pÛvodního prÛãelí s ark˘fiem radniãní kaple se v‰emi ãlánky prÛãelí a klenbami loubí. Dnes tedy chybûjí dvû tfietiny v˘chodního prÛãelí, které ov‰em opakovaly ãlánky dílu dochovaného. Existuje pak také fotografie otisku strmého stfiedovûkého krovu na radniãní vûÏi. Dal‰í dÛleÏité zji‰tûní nás informovalo, Ïe Nobileho radnice v plo‰e radnice stfiedovûké a k severu navazující historické zástavby nemûla suterén, neboÈ staré sklepy byly zasypány. Nezbytné archeologické v˘zkumy zde tudíÏ bezesporu naleznou konstrukce zanikl˘ch staveb. MoÏná se objeví je‰tû románské suterény a v jejich zásypech bezpochyby dal‰í cenné ãlánky a fragmenty pÛvodní historické zástavby. Skreslení pÛdorysu pfiízemí Parléfiovy radnice s Nobileho pÛdor ysem dokládá fakt, Ïe stfiedovûké základové konstrukce byly jen z malé ãásti pouÏity pro Nobileho novostavbu a Ïe mohou b˘t z velké ãásti u‰etfieny i klenby star˘ch podzemních prostor.

3


4

V‰echna takto soustfiedûná poznání pfiivedla autory k vypracování soutûÏního návrhu do té doby nezvaÏované podoby – návrhu parléfiovského pojetí radnice ve své jedineãné vrcholné stfiedovûké podobû, ve svém v˘razu dokládající vysokou hodnotu praÏsk˘ch staveb v dobû, kdy byla Praha centrem Svaté fií‰e fiímské. Vzhledem k pfiipomenut˘m dochovan˘m dílÛm stfiedovûké radnice by byla rekonstrukce prÛãelí nepochybnû snadnûj‰í a pravdivûj‰í, neÏ se to podafiilo u protûj‰ího domu U Kamenného zvonu, vãetnû doplnûní podloubím v pfiízemí. Zdá se rovnûÏ, Ïe rekonstruovaná hmota stfiedovûké radnice s vysokou strmou stfiechou je úmûrná k vûÏi, která ji za sebou táhne. VyuÏitelnost prostoru za podloubím se sousedním prÛjezdem na nádvofií by nemûla pfiedstavovat problém. Úpravy v 1. patfie si ov‰em vyÏádají dal‰í úvahy, ovlivnûné mimo jiné nálezy v zásypech suterénÛ. Je moÏné jít napfiíklad cestou, která vedla architekta Fragnera k dne‰nímu v˘razu slavnostní sínû Karolina. Autofii také pfiipomínají moÏnost vybudování (ãi obnovení) dvorního chodbového traktu pfii dvorní stranû obnoveného radniãního sálu.

Pfiemr‰tûné poÏadavky na vyuÏití navrÏen˘ch novostaveb vedly pfii minul˘ch soutûÏích ke vsunutí rozmûrného shromaÏìovacího sálu a dal‰ího zafiízení magistrátu za radniãní blok. Tûchto podmínek by mûly b˘t dal‰í soutûÏe v prostoru národní kulturní památky na Staromûstském námûstí u‰etfieny. Nicménû – zástavbu navazující na severní ãelo radnice, jak zhruba naznaãuje studie, a také na radniãní pfiíãné kfiídlo povaÏujeme za nezbytnou pro opûtné zformování intimní piazzetty, ze které osovû komponoval K. I. Dientzenhofer hlavní prÛãelí barokní novostavby kostela sv. Mikulá‰e. Opûtovná dostavba – a uzavfiení rámce námûstí – by také zv˘raznila monumentalitu Parléfiovy koncepce radniãního prÛãelí. Autofii tohoto pfiíspûvku ve své studii poãítali s vyuÏitím dostavby zejména pro doplÀující zázemí k radniãnímu sálu, kde by mohly b˘t pfiístupy pfiedsedajících a úãinkujících v sále. PfiedloÏen˘ soutûÏní návrh z r. 1987 – s rekonstrukcí prÛãelí, hmoty a základního pÛdor ysného rozvrhu Parléfiovy radnice – se tû‰il mocn˘m sympatiím vefiejnosti. Opatrnûj‰í porota ocenila studii jako jednu z moÏn˘ch a zafiadi-

Obr. 4. Milan Pavlík, Franti‰ek Ka‰iãka, soutûÏní návrh radniãního bloku z r. 1987 – pÛdorys. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015)

la ji mezi 10 odmûn. V komentáfiích k v˘sledkÛm soutûÏe se vedle kladného hodnocení objevily i ojedinûlé hlasy tvrdo‰íjnû propagující názor, Ïe souãasná doba se musí vyjadfiovat pouze souãasn˘mi v˘razov˘mi prostfiedky, a oznaãující autor y bezmála za nepfiátelské k tehdej‰ímu zfiízení. Pfii striktním uplatÀování tohoto dogmatu by se asi nerealizovaly rekonstrukce takov˘ch dûl v˘znamné evropské architektury jako dráÏìanská Frauenkirche, kterou si pamatujeme jako hromadu stavebního rumu, nebo obnova var‰avského ãi berlínského zámku (které po válce nahradilo parkovi‰tû ãi dláÏdûná plocha námûstí). Je aÏ s podivem, Ïe podobné negativní názory se bez hlub‰ího zamy‰lení objevují dodnes. Jak uÏ bylo naznaãeno, autofii pfiíspûvku povaÏovali za nutnost zab˘vat se i otázkou uzavfiení prostoru piazzetty pfied vynikajícím barokním prÛãelím kostela sv. Mikulá‰e, která se ztratila


267

5

6

Obr. 5. Samuel Prout, ark˘fi Staromûstské radnice s navazující ãástí pÛvodního v˘chodního kfiídla, 1820. Litografie dokládá existenci parléfiovsk˘ch ãlánkÛ aÏ do zbourání v˘chodního kfiídla v 19. století. Reprodukce ze sbírky autorÛ. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015). Obr. 6. Milan Pavlík, Franti‰ek Ka‰iãka, soutûÏní návrh radniãního bloku z r. 1987 – rekonstrukce prÛãelí v˘chodního kfiídla Staromûstské radnice. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015)

po zbofiení Krennova domu. S ní do znaãné míry zmizely i náznaky perspektivních (iluzivních) fie‰ení prÛãelí kostela, ãímÏ prÛãelí ztratilo znaãnou ãást své monumentality. Do Staromûstského námûstí se kostel nyní pfieváÏnû obrací bokem. Kvalita neobarokní úpravy se pfiitom nedá srovnat s pÛvodní monumentalitou hlavního prÛãelí. Dne‰ní celkov˘ pohled z námûstí prozrazuje po probourání PafiíÏské tfiídy a odstranûní Krennova domu urãitou bezradnost, která je tím vût‰í, Ïe dílo K. I. Dientzenhofera vyniká naopak urbanistick˘m citem, umûním vloÏit své v˘tvory do krajinného celku ãi mûstského interiéru. Novû vznikl˘ prÛhled nespornû kvalitní PafiíÏskou tfiídou aÏ na protilehlou jiÏní stranu Staromûstského námûstí navíc konãí – po odbourání Krennova domu – pohledem na perspektivou zmen‰ené mû‰Èanské domy, coÏ PafiíÏské tfiídû a jejímu vyznûní ‰kodí. Na‰e fie‰ení v soutûÏi z r. 1987 spoãívalo v my‰lence co moÏno nejvíce respektovat historické uliãní ãáry, které jsou nejen nositeli dÛleÏit˘ch informací o historickém v˘voji pro-

268

storu námûstí, ale i základní podmínkou fie‰ení prostorové skladby námûstí. Studie respektuje pohledové kvality mezi námûstím a kostelem sv. Mikulá‰e, kter ˘, stejnû jako dal‰í hmoty kostelÛ kolem námûstí, pfieãnívá v druhém pohledovém plánu za mû‰Èansk˘mi domy (kostel Panny Marie pfied T˘nem, kostel sv. Michala, kostel sv. Salvátora). Samostatn˘m tématem je fie‰ení problémÛ ve spojitosti s odstranûn˘m Krennov˘m domem. Pod dlaÏbou je zfiejmû jeho cel˘ stfiedovûk˘ suterén i s klenbami. Jeho tvarosloví je vrcholnû barokní, blízké tvarosloví K. I. Dientzenhofera ãi F. M. KaÀky. Pfiisuzujeme mu proto (po detailním studiu fotografické dokumentace) hodnotu pr votfiídního architektonického díla. Tvofií téÏ zadním prÛãelím stûnu piazzetty pfied slavn˘m prÛãelím kostela sv. Mikulá‰e, které dle posledních v˘zkumÛ poãítalo s hodnotami perspektivních barokních iluzí (se‰ikmení pÛdorysn˘ch tvarÛ piazzetty i rytmick˘ch hodnot nástupu uliãkou od Staromûstské radnice ke kostelu). Zachovalo se navíc i pfiesné a úplné zamûfiení Krennova domu. V˘kresy pro kanalizaci potvrdily zachování celého suterénu Krennova domu pod dlaÏbou i s klenbami. Bohatá fotografická dokumentace domu umoÏÀuje pomocí fotogrammetrie pfiesnou obnovu v‰ech fasád. Na‰e soutûÏní studie z r. 1987 proto zam˘‰lela KrennÛv dÛm znovu vystavût. Na moÏnost obnovy hmoty Krennova domu, kter ˘ by zaclonil PafiíÏskou tfiídu a dolní ãást chrámu sv. Mikulá‰e, není dnes ve vefiejnosti názorová shoda. A pokud bychom mûli je‰tû

moÏnost zúãastnit se dal‰í soutûÏe, fie‰ili bychom problém Krennova domu a domÛ navazujících na parléfiovskou radnici alespoÀ ve dvou variantách. Opûtné vztyãení mariánského sloupu v prÛhledovém ohnisku námûstí, kter ˘ je dnes jiÏ k instalaci pfiipraven, jsme v soutûÏní studii plnû podpofiili. Vedle jeho umûlecké a urbanistické hodnoty ho lze oznaãit jako symbol usmífiení mezi kdysi znepfiátelen˘mi duchovními smûry. Souãasnû jsme plnû doporuãili rekonstrukci nádherné Krocínovy ka‰ny na pÛvodním místû (dnes torzo v lapidáriu V˘stavi‰tû). Problémy, na které narazí odborníci, jsou dle na‰eho názoru fie‰itelné. Závûrem bychom chtûli zopakovat ná‰ názor, vysloven˘ jiÏ v publikovaném rozhovoru 1 s redaktorkou Zpráv památkové péãe. Soudíme, Ïe rehabilitace Staromûstského námûstí by mûla probíhat po etapách. Na jejím zaãátku by mûla b˘t dostavba parléfiovské radnice základním fie‰ením problému dne‰ního námûstí jako ústfiedního historického prostoru Prahy, kterému nespornû patfií pojem „genius loci“.

1 BEâKOVÁ Katefiina. Dostavba Staromûstské radnice ãeká na nové koncer tní provedení. Rozhovor s architekty Franti‰kem Kasiãkou a Milanem Pavlíkem. Zprávy památkové péãe. 2004, roã. 64, ã. 5, s. 398–400. ISSN 1210-5538.


Hlavolam, na kter˘ je tfieba více ãasu. Nûkolik poznámek k diskusi o budoucnosti Staromûstského námûstí Jakub BACHTÍK

Tento esej je polemick˘m pfiíspûvkem k debatû o dostavbû a rekonstrukci námûstí. Jeho cílem je upozornit na problematické roviny ideje návratu ke stfiedovûké podoby radnice, a to jak z pohledu památkového tak urbanistického. Vûnuje se také hodnocení ãasto zmiÀovan˘ch zahraniãních pfiíkladÛ a pfiedloh a v závûru se snaÏí vysvûtlit, proã dostavba Staromûstského námûstí za stávajících podmínek není na pofiadu dne.

A N O TA C E :

V‰echny debaty o budoucnosti Staromûstského námûstí, aÈ vefiejné nebo ãistû odborné, budou asi vÏdy naráÏet na stejné úskalí – je to téma, ke kterému lze jen obtíÏnû pfiistupovat objektivnû a nezaujatû. Na Staromûstském námûstí se totiÏ ãeské dûjiny zkoncentrovaly do obzvlá‰È silného roztoku, kter˘ není moÏné vypít najednou. Témûfi kaÏdé vítûzství ãi trauma na‰í historie – od tragick˘ch pobûlohorsk˘ch poprav k rozpustil˘m hokejov˘m oslavám – se na tomto prostoru nûjak podepsalo, ãasto dost ne‰Èastnû; jeho souãasná podoba a vyuÏití jsou navíc z mnoha dÛvodÛ neuspokojivé. Námûstí je proto uÏ z podstaty spojeno s mnoha vrstvami sentimentu, kter ˘ pfiitom má, jako v pfiípadû mariánského sloupu, pfiekvapivou sílu na základû starobyl˘ch kfiivd rozdûlit PraÏany do nesmifiiteln˘ch táborÛ. KdyÏ k tomu navíc pfiipoãteme skuteãnost, Ïe vnímání námûstí a pfiístup k nûmu se s kaÏdou generací trochu promûní (v˘mluvnû o tom svûdãí dosavadní série architektonick˘ch soutûÏí), vyjde nám z toho závûr, Ïe Staromûstské námûstí je zanedbané a skomírající jen navenek. V rovinû interpretace a hledání jeho identity jde naopak o prostor, kde je Ïivota, ale ta1 ké tápání a hledání aÏ aÏ.

■ Poznámky 1 Víceménû v‰echny hlavní názorové pfiístupy k budoucnosti námûstí z hlediska památkovû architektonického

1

(byÈ s v˘raznou pfievahou zastáncÛ rekonstrukãního pfiístupu) zachycuje poslední obsáhlá debata o Staromûstském námûstí, na které se se‰li zástupci v‰ech sloÏek dotãené odborné vefiejnosti – 3. Beseda Revue Beau! z 5. kvûtna 2011. Podrobn˘ zápis redigovan˘ Tomá‰em Víchem a Martinem Horáãkem je dostupn˘ na WWW: http://www.archiweb.cz/blog.php?blog_id=54177&id_article=152 [cit. 22.

Obr. 1. Praha-Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí – pohled na historickou (?) budovu radnice. Fotografie F. Fridricha z doby kolem roku 1870. Muzeum hl. m. Prahy, inv. ã. H 135 988. (Reprofoto: Muzeum hl. m. Prahy)

ãervna 2015].

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / S TA R O M ù S T S K E F O R U M | J a k u b B A C H T Í K / H l a v o l a m , n a k t e r ˘ j e t fi e b a v í c e ã a s u . N û k o l i k p o z n á m e k k d i s k u s i o budoucnosti Staromûstského námûstí

269

Obr. 2. Berlín (Nûmecko), rozestavûné torzo tzv. Berlínského zámku – historická kopie, nebo moderní novostavba? (Foto: Jakub Bachtík, 2014)

2

Jin˘mi slovy, ve vztahu ke Staromûstskému námûstí se dnes nacházíme v pozici, kdy je velmi o‰emetné pfiicházet s definitivními plány na jeho budoucnost a kdy Ïádná z odpovûdí nemÛÏe b˘t s klidn˘m svûdomím oznaãena za objektivnû správnou. Pfiesto se takové zdánlivû definitivní varianty objevují. Zejména idea rekonstrukce námûstí v jeho historické podobû s gotickou radniãní frontou (pfiípadnû alespoÀ my‰lenka dostavby samotné parléfiovské radnice) je zastánci prezentovaná jako odbornû nezávislé, „vûdecké“ fie‰ení, které z desítek let pokusÛ vychází jako jediná moÏná, ne2 sporná varianta. Domnívám se ale, Ïe takové hodnocení je pfiedãasné a ponûkud pfiehnané, a Ïe i tato varianta stále zÛstává nikoliv nejlep‰ím ani nejhor‰ím, ale prostû jedním z moÏn˘ch fie‰ení. Pokusím se vysvûtlit proã. Radnice ve mûstû duchÛ V prvé fiadû je tfieba pfiedeslat, Ïe celá otázka dalece pfiesahuje rozmûr památkov˘ a umûleckohistorick˘ a nelze na ni získat uspokojivou odpovûì bez ‰ir‰ích, v tomto pfiípadû aÏ celomûstsk˘ch souvislostí. Jejich zapoãtení totiÏ v˘raznû mûní perspektivu celého problému. V prvé fiadû se bude odli‰nû jevit jeho naléhavost. Z hlediska celopraÏského urbanismu se totiÏ dostavba Staromûstského námûstí nejeví jako aktuální nebo pr vofiad˘ praÏsk˘ problém, na kter ˘ by se mûli architekti a urbanisté soustfiedit. Tím nechci fiíci, Ïe je jedno, jak námûstí dopadne, ani nemám v úmyslu zpochybÀovat váÏnost problému a míru odpovûdnosti, se kterou je k nûmu potfieba pfiistupovat. V realitû Prahy roku 2015 ale prostû není rehabilitace Staromûstského námûstí na pofiadu dne. Praha má v této oblasti daleko základnûj‰í problémy a dÛleÏitûj‰í otázky k fie‰ení. Mûsto

270

se teprve uãí svÛj urbanistick˘ v˘voj plánovat koncepãnû a ve spolupráci s odbornou i ‰irokou vefiejností. Stále naléhavûji musí fie‰it nové i dlouhou neãinností zdûdûné problémy, jako jsou Ïivelnû zastavovaná rozvojová území, dopady budování mûstského okruhu na organismus mûsta, developerská v˘stavba nov˘ch ãtvrtí apod. Jako pr vofiadá a dosud zanedbávaná otázka se také ukazuje kvalita vefiejného prostoru a péãe o nûj – nejde jen o námûstí Staromûstské, víceménû Ïádné z námûstí v centru mûsta nefunguje jako kvalitní a plnohodnotn˘ vefiejn˘ prostor. Z pohledu v‰ech tûchto velk˘ch urbanistick˘ch úkolÛ se situace Starého Mûsta, tedy stabilizované a fiídce obydlené oblasti historického jádra, jeví jako ménû naléhavá. Stejnû to ale vypadá i z hlediska památkové péãe v Praze. Mûsto dosud nemá platné regulace, které by chránily jeho nejcennûj‰í lokality. Neexistuje vlastnû ani jasná spoleãenská shoda na tom, Ïe právû historické dûdictví je klíãová hodnota Prahy a Ïe jeho ochrana je prvofiad˘m vefiejn˘m zájmem: v PraÏské komunální politice se stále pouÏívá protipamátková rétorika, dochází zde pravidelnû k památkov˘m excesÛm, nedodrÏují se závazky vÛãi UNESCO a stále Ïivé jsou úvahy o omezení 3 rozsahu zdej‰í plo‰né památkové ochrany. Praha je zkrátka dodnes mûstem, které si své památkové hodnoty neváÏí. Dostavba námûstí se z tohoto hlediska jeví jako „luxusní problém“, na jehoÏ zodpovûdné fie‰ení zatím mûsto není pfiipraveno. Je ale je‰tû jeden, mnohem dÛleÏitûj‰í dÛvod, proã se na definitivní rozhodnutí o Staromûstském námûstí mÛÏe – a mûlo by – poãkat. Námûstí dnes postrádá jasnou identitu a pfiípadná dostavba obsah. Jen tûÏko je ale

moÏné pfiipravovat rehabilitaci námûstí, kdyÏ není jasné proã, pro koho, za jak˘m úãelem a posláním. Pouhé zacelení mûstsk˘ch jizev je jako dÛvod málo, alespoÀ pokud se nechceme spokojit s budováním ka‰írovan˘ch kulis – jinak pfiece bude vypadat projekt radnice, jinak ‰koly, jinak obchodního domu. V otázce, co má vlastnû na námûstí b˘t a jakou to má v rámci mûsta hrát roli, zkrátka musíme mít jasno dfiív, neÏ se pustíme do malování projektÛ. Bylo by pfiece ponûkud ironické, kdyby mûsto pod dohledem odborníku mûlo vybudovat prázdnou skofiápku, do které by pak developersky shánûlo nájemce. Jak uÏ bylo fieãeno, cel˘ problém se navíc net˘ká pouze obsahu novû postavené radniãní budovy ãi Krennova domu (o jejichÏ pfiípadné vyuÏití zatím Ïádná instituce neprojevila váÏn˘ zájem!), ale zahrnuje v sobû Staré Mûsto jako takové. Okolí Staromûstského námûstí je dnes turistick˘m ghettem, mûstem duchÛ, jehoÏ Ïivotabûh neurãuje nevelká komunita stál˘ch obyvatel, ale intenzivní a vnûj‰ími projevy dosti agresivní turistick˘ byznys. Nevypadá to navíc, Ïe by se tato situace mûla mûnit, jak svûdãí napfiíklad nedávné schválení dal‰ího velkokapacitního luxusního hotelu U SixtÛ v Celetné ulici. Úvahy o budoucnosti námûstí tím ale dostávají komplikované pozadí: Chceme provést jeho rehabilitaci, abychom vybudovali kulisu pro turistické v˘pravy? Nebo nám jde spí‰ o to, vytvofiit Ïivé a smysluplnû fungující centrum historického jádra? Pokud má platit druhá moÏnost, bude potfieba pfied vlastní promûnou námûstí provést nûkolik dobfie promy‰len˘ch krokÛ celomûstského v˘znamu (zejména k podpofie tr valého bydlení v lokalitû).

■ Poznámky 2 Dostavba radniãního bloku v gotické podobû (ale bez Krennova domu) je jako preferovaná varianta uvedena také v oficiální metodice NPÚ. KIBIC, Karel; KUâA, Karel; KUâOVÁ, Vûra. Novostavby v památkovû chránûn˘ch sídlech. Praha : Národní památkov˘ ústav – ústfiední pracovi‰tû, 2004. ISBN 80-86234-54-1. S. 148–151. 3 Dokonce i jinak nadûjnû fungující Institut plánování a rozvoje Prahy téma historické hodnoty mûsta ignoruje, respektive neví si s ním pfiíli‰ rady. K diskusi o pfiipravované novele PraÏsk˘ch stavebních pfiedpisÛ, které má IPR na starosti, napfiíklad nebyl oficiálnû pozván ani jeden zástupce památkové péãe. RovnûÏ koncept pfiipravovaného Metropolitního plánu bere historickou hodnotu mûsta na vûdomí zatím jen velmi okrajovû.


3

Obr. 3. Frankfurt nad Mohanem (Nûmecko), pohled na staveni‰tû Dom-Römer-Projekt s betonov˘mi skelety, které dají základ nové ãtvrti mezi hlavním námûstím a katedrálou, napodobující zbofiené stfiedovûké centrum. (Foto: Jakub Bachtík, 2015) Obr. 4. Frankfurt nad Mohanem (Nûmecko), pohled na staveni‰tû Dom-Römer-Projekt. (Foto: Jakub Bachtík, 2015)

Dnes je pfiitom zfiejmé, Ïe shoda na tom, kam by tyto kroky mûly vést a jak˘m zpÛsobem je uskuteãnit, se bude hledat velmi tûÏko, protoÏe v Praze dosud neexistuje kontinuální a moderovaná vefiejná debata o dal‰ím rozvoji památkové rezervace. Bezradnost pfii zacházení s námûstím zkrátka není náhodná, vûrnû kopíruje bezradnost nad Prahou jako takovou. A není moÏné spoléhat se na to, Ïe rychlá dostavba námûstí tento stav vyfie‰í – pfii neuváÏeném postupu spí‰e hrozí, Ïe se stane jedním z jeho symptomÛ. Hodnota nedokonãenosti Byla by osudná chyba pou‰tût se do promûny námûstí pfiedtím, neÏ se tyto otázky vyfie‰í a neÏ budeme vûdût, co vlastnû od námûstí oãekáváme. CoÏ mÛÏe tr vat také jednu, dvû i více generací. Nelze to ale povaÏovat za prohru, ale spí‰ za daÀ, kterou promûna tak cenného místa, jako je Staromûstské námûstí, nese. Domnívám se navíc, Ïe právû generaãní rozmûr, kter˘ neb˘vá v diskusích vÏdy reflektován, mÛÏe pfii rozhodování o budoucnosti námûstí hrát zcela rozhodující roli. Generaãní rozdíly v pfiístupu k námûstí lze totiÏ – s jist˘m zjednodu‰ením – charakterizovat uÏ dnes. Star‰í generace má proluku na místû radnice autenticky spojenou s konkrétní historickou

ztrátou, a nutnost jejího zacelení proto bere 4 zcela pochopitelnû jako samozfiejm˘ fakt. Mlad‰í generace na druhou stranu námûstí nezaÏila jinak a, alespoÀ co mohu pozorovat, jeho stávající podoba je pro ni pfiirozená a samozfiejmá – víc neÏ dostavba ji ãasto trápí spí‰ nevhodné vyuÏití a nízká kvalita zdej‰ího vefiejného prostoru. Je to myslím pfiirozené, kaÏd˘ památkáfi ví, Ïe vztah lidí k jednotliv˘m památkám se v prÛbûhu ãasu mûní a Ïe i nûkdej‰í nevhodné zásahy a ztráty mohou b˘t s odstupem ãasu hodnoceny smífilivûji. Je proto tfieba pfiipustit nejen moÏnost, Ïe námûstí zÛstane nedostavûno, ale také to, Ïe jeho ãásteãná nebo úplná „nedokonãenost“ pfiestane b˘t vnímána jako chyba. Jizva uprostfied Staromûstského námûstí se moÏná natr valo stane historick˘m svûdectvím, které má specifickou pamûtní hodnotu – napfiíklad proto, Ïe pfiipomíná drastické události konce 2. svûtové války – a které spoluutváfií charakter mûsta stejnû v˘znamnû jako dal‰í ‰vy a kontrasty, jeÏ dûjiny ve staré Praze zanechaly. Popustíme-li uzdu spekulativní fantazii, není vylouãené, Ïe idea dostavby námûstí moÏná bude za nûjak˘ ãas povaÏována za nepfiípustn˘ zásah do historické pamûti mûsta. Historická rekonstrukce, nebo historick˘ omyl? Pfii vûdomí v‰ech tûchto otazníku je myslím zfiejmé, Ïe debata o tom, jak má vypadat dostavba radniãní fronty a zda se má vrátit KrennÛv dÛm, ka‰na ãi sloup, je ryze akademická. Staromûstské námûstí je dnes územím rozporÛ, které nebude lehké pfieklenout a ke kter˘m nevyhnutelnû povedou i sebelépe mínûné návrhy na fie‰ení. Nejnázornûj‰í ilustraci pfiedstavuje paradoxnû koncept, kter ˘ se, jak o tom

4

svûdãí i toto ãíslo Zpráv, u fiady osobností z obce historikÛ a památkáfiÛ tû‰í nejvût‰í podpofie – a sice návrat námûstí zpût co nejblíÏe k jeho historické podobû, v nûkter˘ch variantách dokonce aÏ zpût k pÛvodní parléfiovské gotické radnici a baroknímu Krennovu domu. Toto fie‰ení má na pr vní pohled svou logiku – nikdo nemÛÏe rozporovat, Ïe k nejcennûj‰í ãásti historického mûsta by se mûlo pfiistupovat s maximální pietou a ohledem k historickému kontextu. A co je pietnûj‰í, bliÏ‰í místnímu geniu loci neÏ stavba, která zde v minulosti stála? Navíc, jak se pfiipomíná, podobné rekonstrukce mají celou fiadu precedentÛ, od jednotliv˘ch památek (berlínsk˘ zámek, dráÏìanské stavby) po celá mûstská jádra (Var‰ava, jejíÏ nové-staré centrum se dokonce stalo památkou UNESCO). JenÏe tato srovnání paradoxnû ukazují spí‰e trhliny uplatnûní podobné koncepce v Praze. Mezi nejváÏnûj‰í patfií kontext. Jak uÏ jsem se snaÏil ukázat, u nás vlastnû chybí pro dostavbu námûstí zfietelnû zformulovaná spoleãenská zakázka. Ale Var‰ava, DráÏìany, Mnichov i Berlín ji mûly zcela jasnou – celá jejich historická centra byla zdevastovaná válkou. Úsilí o obnovu historické podstaty mûsta zde proto má jinou roli, jinou symboliku i spoleãenskou váhu neÏ ve válkou témûfi nezasaÏené 5 Praze. Zmínûné rekonstrukce byly navíc ãas-

■ Poznámky 4 Zajímav˘m svûdectvím o tomto generaãním postoji je v˘‰e zmínûná debata (cit. v pozn. 1.), kde se se‰el nejen v˘razn˘ poãet zastáncÛ vytvofiení kopie Parléfiovy radnice, ale pfiekvapivû ãasto zde zazníval názor, Ïe jde o dostateãnû „prokázané“ fie‰ení, o kterém uÏ není tfieba debatovat a mûlo by b˘t bez dal‰í soutûÏe provedeno.


271

Obr. 5. Praha-Staré Mûsto (Mâ Praha 1), prÛhled PafiíÏskou tfiídou, historická (?) situace námûstí zachycená na anonymní fotografii z doby pfied rokem 1918. Fotografie Muzeum hl. m. Prahy, inv. ã. H 039 921. (Reprofoto: Muzeum hl. m. Prahy) PrÛhled PafiíÏskou tfiídou, autor neznám˘, pfied 1918.

historické podstaty mûsta! Nevyhnutelnû tak dochází ke vzniku nefie‰iteln˘ch paradoxÛ. Máli totiÏ b˘t obnova skuteãnû dÛsledná, je tfieba zaslepit PafiíÏskou tfiídu a sníÏit a pfiestavût severní frontu námûstí. Pokud na tom ale nebudeme tr vat a vystaãíme si s obnovením základního pÛdor ysu námûstí, proã b˘t v jin˘ch aspektech obnovy dÛslední a obnovovat napfiíklad historické tvarosloví? A k jaké historické fázi bychom se vlastnû mûli vracet? Rekonstrukce by totiÏ dávala smysl pfii návratu do posledního zachovaného stavu pfied násilnou destrukcí, tedy do roku 1945, a to i proto, Ïe k Nobileho / Sprengerovû radnici máme uspokojivé mnoÏství podkladÛ. Cokoliv dal‰ího uÏ není plnohodnotná obnova historického stavu, ale pouze velmi hypotetická rekonstrukce, která u radnice, sloupu, Krennova domu i ka‰ny pfiechází do volné tvorby na motivy star‰ích

■ Poznámky 5 Navíc zde rozhodující roli hrály i dal‰í faktory – ekonomické, lokaãní apod. V debatách o moÏnostech rekonstrukcí zanikl˘ch památkov˘ch objektÛ bylo ostatnû mnohokrát poukázáno na skuteãnost, Ïe iniciativa k tûmto akcím u nás ani v zahraniãí témûfi nikdy nepochází od památkáfiÛ, ale od laické vefiejnosti, pfiiãemÏ památková péãe si k nim ponechává opatrné, nûkdy pfiímo odmítavé 5

stanovisko. Viz napfiíklad ·TULC, Josef. Autenticita památky a problém její rekonstrukce (nûkolik poznámek k vûãnû aktuálnímu tématu památkové péãe). Zprávy pa-

to zahájeny záhy po válce, nebo aspoÀ probíhaly s úsilím o maximální historickou vûrnost a na základû solidních ikonografick˘ch a plánov˘ch podkladÛ a také po dlouhé vefiejné debatû. Pfiípady, kde tomu tak nebylo, se pak ukazují i v zahraniãí jako problematické. V˘stavba historické ãtvrti ve Frankfurtu, kde budou na betonové skelety nalepeny hrázdûné fasády, pÛsobí spí‰e jako ka‰írovan˘ Disneyland, kter ˘ nemá s památkovou obnovou nic spoleãného (byÈ cel˘ zámûr je vzhledem k okolnostem pochopiteln˘ a míra otevfienosti a poctivosti, se kterou byl diskutován s odborníky i vefiejností, pro Prahu pfiedstavuje nedostiÏn˘ 6 vzor). A u nás tolik pfiipomínan˘ berlínsk˘ zámek není historickou kopií, ale koncepãnû a památkovû hluboce problematick˘m projektem – návrh Franca Stelly je pfiiznanou novostavbou, která pouze vychází z nûkdej‰í hmo-

272

tové dispozice a na vût‰inû prÛãelí nese repliku pÛvodní fasády. Navíc je to poãin, kter˘ provázejí kontroverze, neboÈ pfies nad‰ení v poãátcích pfiíprav dnes jeho podpora u odborné a ‰iroké vefiejnosti není jednoznaãná a v nûmeckém tisku se objevují zprávy o tom, Ïe je7 ho realizaci provázejí váÏné potíÏe. Situace Staromûstského námûstí je ale od tûchto pfiíkladÛ odli‰ná v tom nejpodstatnûj‰ím bodû. Idea obnovy jeho historického stavu totiÏ není vázána na zacelení konkrétních váleãn˘ch ztrát, ale sahá dále do minulosti. Úvahy o návratu nikoliv Nobileho / Sprengerovy, ale rovnou Parléfiovy radnice, o v˘stavbû Krennova domu a vztyãení Krocínovy ka‰ny, to není náprava Ïivelních katastrof a ran utrÏen˘ch válkou, ale snaha o revizi architektonick˘ch a urbanistick˘ch zásahÛ, které uÏ se staly moÏná problematickou, ale zcela legitimní souãástí

mátkové péãe. 2001, roã. 61, ã. 8, s. 242–247. ISSN 1210-5538. S. 245–246; ·VÁCHA Rostislav. „Novostavba památky“ – nonsens, nebo nevinn˘ protimluv? Odpovûì do ankety. Zprávy památkové péãe 2004, roã. 64, ã. 5, s. 395–396. ISSN 1210-5538; ad. 6 Zevrubné informace o jinak veskze pozoruhodném projektu s názvem „Dom Römer“, vãetnû vizualizací a virtuálních prohlídek lze najít na WWW: http://www.domroemer.de/ [cit. 22. ãervna 2015]. 7 Debatû pfied zapoãetím projektu se u nás vûnovala: BEâKOVÁ Katefiina. Mimozem‰Èané v Berlínû? K zámûru znovupostavení berlínského zámku. Zprávy památkové péãe. 2004, roã. 64, ã. 5, s. 383–388. ISSN 1210-5538. Zámûr byl ale schválen aÏ o tfii roky pozdûji, kdy vznikl první, pozdûji nûkolikrát pfiepracovan˘ projekt Franca Stelly. Základní kámen stavby byl poloÏen teprve v roce 2013. Souãasn˘ stav projektu je moÏné sledovat na http://berlinerschloss.de/ a http://www.sbs-humboldtforum.de/ [cit. 22. ãervna 2015].


staveb. Z hlediska urbanistického celku pak jde v kaÏdém pfiípadû o vznik úplného novotvaru, neboÈ konfigurace gotické radnice s asanovanou severní frontou a PafiíÏskou ulicí neodpovídá Ïádné historické fázi. Koncepãnû tedy nejde o pietní památkovou obnovu, ale o pfiístup, kter ˘ je zcela srovnateln˘ s vytvofiením nové urbanistické a architektonické podoby námûstí soudob˘mi prostfiedky. Chtûl bych zdÛraznit, Ïe pfiestoÏe osobnû mám k tomuto fie‰ení v˘hrady, povaÏuji je za zcela legitimní variantu k debatû a návrh Milana Pavlíka a Franti‰ka Ka‰iãky za dosavadní vyvrcholení rekonstrukãní linie ãeské památko8 vé péãe. Je ale problematické, pokud je tato varianta nepatfiiãnû a bez hlub‰í argumentace srovnávána s ideovû i kontextuálnû odli‰n˘mi pfiíklady a vydávána za nûco, ãím není – tedy za nápravu památkov˘ch ‰kod a návrat k ideálnímu historickému stavu. Ve skuteãnosti Ïádná z moÏn˘ch variant „obnovy“ neznamená nic jiného, neÏ vytvofiení zcela nové koncepce námûstí, které je pouze více ãi ménû opfieno o prvky pfiedchozích dûjinn˘ch etap. A podobné je to i s jednotliv˘mi stavbami. Napfiíklad u Parléfiovy radnice lze jen tûÏko mluvit o vûdecké rekonstrukci, kdyÏ k vût‰inû zaniklé ãásti – vãetnû ústfiední obecní sínû – existují jen velmi omezené podklady. Pokus o její doplnûní nutnû skonãí jako více ãi ménû historizující novostavba s více ãi ménû vûrnou replikou star‰í fasády. Lze pfiitom poznamenat, Ïe pfii trpké zku‰enosti, kterou má památková péãe s praÏsk˘m developersk˘m fasádismem, je realizace tohoto snu velmi diskutabilní. V kontextu „konzer vativní varianty“ dostavby je proto daleko pfiijatelnûj‰í – protoÏe ve v˘chodiscích poctivûj‰í –, mluví-li se napfiíklad o kombinaci rekonstrukce a novostavby v duchu Fragnerov˘ch úprav Karolina, jakou v debatû navrhoval 9 napfiíklad Josef ·tulc. KdyÏ nic není dost dobré Co tedy s námûstím dál? Mají se úpravy omezit jen na zlep‰ení vefiejného prostranství a mobiliáfie? Nebo máme frontu dostavût prostfiedky a formami souãasné architektur y a pfiipravit se tak o jedno z posledních reprezentativních prostranství stfiední Evropy, kde se moderní tvarosloví vÛbec neuplatÀuje? V‰echny varianty vãetnû „rekonstrukce“ jsou nyní otevfiené. Osobnû napfiíklad nesdílím nedÛvûru vÛãi souãasné architektufie. Jsem pfiesvûdãen, Ïe i zcela nové fie‰ení dokáÏe námûstí dÛstojnû doplnit, dokonce Ïe to mÛÏe b˘t právû soudobá tvorba, která najde k budoucnosti námûstí klíã. Ostatnû, pfiíklady dostavby historick˘ch mûst v historické podobû se uvádûjí ãasto, uÏ ménû se ale zmiÀuje, Ïe pozitivní precedenty

existují i k opaãnému pfiístupu, a to dokonce i pfiímo v Praze – staãí zmínit dostavbu Emauz nebo Tanãící dÛm. I pohled na postupy ovûfiené v minulosti zkrátka nakonec ukazuje, Ïe Ïádn˘ z pfiístupÛ – ani „konzer vativní“, ani „progresivní“ – není moÏné oznaãit za univerzálnû platn˘; problematické i následováníhod10 né pfiíklady lze nalézt na obou stranách. V tuto chvíli je to ale stejnû vûc teorie, která nemífií k podstatû vûci. Stávající debata o budoucnosti radnice a námûstí totiÏ nezaãíná od nuly, ale navazuje na století intenzivního hledání, které získalo podobu fiady oficiálních a moÏná je‰tû vût‰ího mnoÏství neoficiálních architektonick˘ch soutûÏí. Toto hledání b˘vá nûkdy povaÏováno za neúspû‰né, ba dokonce za projev selhání soudob˘ch architektÛ a dÛkaz, Ïe genius loci Staromûstského námûstí novou tvorbu nepfiijme. Myslím ale, Ïe soutûÏe ve skuteãnosti ukázaly nûco jiného. Pfiednû není pravda, Ïe by v nich nebyly dobré projekty – fiada návrhÛ by pro námûstí neznamenala velkou újmu, a nûkolik by jej dokonce mohlo obohatit. Poslední oficiální soutûÏ navíc probûhla pfied bezmála tfiemi desetiletími, takÏe se mÛÏeme jen dohadovat o vizích, které sem mohli vnést tvÛrci mlad‰ích generací. Problém zde ale není s architekty a architekturou. Je obsaÏen v na‰em vztahu k místu samotnému. Staromûstské námûstí je zkrátka pro Prahu tak v˘znamné, tak Ïivû otisknuté do na‰í historické pamûti, Ïe nám – zatím – Ïádné fie‰ení na jeho dal‰í úpravy nepfiijde dost dobré. U kaÏdého návrhu se bojíme, Ïe to bude promarnûná pfiíleÏitost. S jakoukoliv realizací, historizující i novodobou, bychom byli nakonec hluboce nespokojení a na Ïádné se proto v souãasné dobû nemÛÏeme shodnout. Toho sentimentu je zde zkrátka stále mnoho, hofik˘ roztok dûjin bude potfieba je‰tû nûjak˘ ãas fiedit, aby bylo moÏné jej ve zdraví vypít. I proto je myslím potfieba smífiit se s tím, Ïe v˘slednému or telu nad Staromûstsk˘m námûstím je tfieba dát ãas. A ten je tfieba nepromarnit snûním o dávné slávû místa (nebo ãekáním na geniální architektonick˘ návrh), ale vyuÏít jej k pfiem˘‰lení o tom, jakou roli má námûstí hrát v celku mûsta a jak˘ smysl a obsah by mûly jeho úpravy nést. Pak by moÏná mohlo mít celé dilema jasnûj‰í v˘chodisko.

Obr. 6. Praha (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí, pohled na jiÏní pfiedpolí radniãního bloku pfied tím, neÏ bylo pohlceno masov˘m turismem. Snímek ze 60. let 20. století. Sbírka fotografické dokumentace NPÚ, Gn¤, inv. ã. 126.436. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015)

■ Poznámky 8 Jejich v˘chodiska a argumenty jsou srozumitelnû a pfiesvûdãivû zachyceny v rozhovoru z roku 2004: BEâKOVÁ Katefiina. Dostavba Staromûstské radnice ãeká na nové koncer tní provedení. Rozhovor s architekty Franti‰kem Kasiãkou a Milanem Pavlíkem. Zprávy památkové péãe. 2004, roã. 64, ã. 5, s. 398–400. ISSN 1210-5538. 9 Viz debatu citovanou v pozn. 1. Tento postup ostatnû pfiipou‰tûjí i autofii „rekonstrukãního“ návrhu F. Ka‰iãka a M. Pavlík ve svém pfiíspûvku pro toto ãíslo ZPP. 10 Jako podnûtn˘ a z více stran naãat˘ vstup do celé problematiky lze doporuãit anketu tohoto ãasopisu z roku 2004: „Novostavba památky“ – nonsens, nebo nevinn˘ protimluv? Anketa a vybrané pfiíklady (v anketû odpovídají Mojmír Hor yna, Jifií ·kabrada, Josef ·tulc, Rostislav ·vácha). Zprávy památkové péãe. 2004, roã. 64, ã. 5, s. 388–397. ISSN 1210–5538.


273

Pfiipomínka k obnovû ‰títÛ na prÛãelí domu ãp. 603/I na nároÏí Staromûstského námûstí a Celetné ulice Jifiina MUKOVÁ

Pfiíspûvek se vûnuje domu ãp. 603/I na Staromûstském námûstí, pfii jehoÏ rekonstrukci v 80. letech minulého století byly na stfiechu vráceny repliky pÛvodních stfie‰ních ‰títÛ, snesené pfii pfiestavbû v roce 1858. Pfiíspûvek pfiipomíná stavební dûjiny objektu a charakteristiku jeho dispozice a ãlenûní.

A N O TA C E :

DÛm „U Bílého jednoroÏce“, ãp. 603/I (podle dfiívûj‰ích majitelÛ téÏ Pelechovsk˘ ãi Trãkovsk˘) je situován na jednom z pohledovû nejcitlivûj‰ích míst historického jádra Prahy. Nachází se na základech dvou románsk˘ch domÛ, v gotice byl v˘znamnû pfiestavûn, rovnûÏ v pozdûj‰í dobû pro‰el renesanãní a pak pozdnû barokní úpravou (1770), kdy byla prÛãelí v celé délce ukonãena atikov˘mi ‰títky s volutov˘mi kfiídly i ve dvouosé ustupující ãásti, jak dokládá bohatá ikonografie. V rámci adaptací proveden˘ch podle plánÛ arch. Jana Bûlského v roce 1858 bylo zv˘‰eno tfietí patro, sneseny atikové ‰títy, vloÏeno nové schodi‰tû a provedeny dal‰í zásahy v jeho okolí uprostfied dispozice – nadále dÛm kryla nízká sedlová zvalbená stfiecha aÏ do rekonstrukce Královské cesty v 80. letech minulého století, kdy byla atika se ‰títy provedena jako replika. Jejich absence v prÛbûhu více neÏ sta let v˘raznû naru‰ovala mimofiádné kompoziãní fie‰ení západní strany bloku T˘nského chrámu. Historie objektu Podle archivních pramenÛ je dÛm popr vé pfiipomínán k roku 1363, kdy jiÏ mûl za sebou sloÏitou v˘vojovou etapu. Jeho základem je totiÏ románsk˘ dÛm, jehoÏ pfiízemí mÛÏeme dosud spatfiit ve sklepû pfii nároÏí; dal‰í objekt románského pÛvodu stál v místû pravého dvorního kfiídla. Oba domy pocházejí patrnû aÏ z 13. století, ranû stfiedovûkého pÛvodu je zfiejmû i obvodové zdivo pfiízemí. Po polovinû 14. století byly domy roz‰ífieny ve dvojici gotick˘ch domÛ s podloubím, gotická jsou v základu i dvorní kfiídla a sklep, nacházející se pod prav˘m románsk˘m domem, dodateãnû vyhlouben˘. DÛkaz o pozdnû gotické podobû domu, jehoÏ radikální pfiestavba probûhla nûkdy v první tfietinû 16. století pfii zachování star‰ího gotického podloubí, byl zji‰tûn objevem zazdûn˘ch oken v rámci opravy prÛãelí pfii rekonstrukci 1 Královské cesty. Nálezová zpráva ãi plánová dokumentace k prÛzkumu prÛãelí ale nebyly nalezeny. Jan Muk zmiÀuje bohatû zachovaná

274

1

ostûní oken ve druhém patfie se spolehlivû urãiteln˘m rytmem okenních otvorÛ sdruÏen˘ch po dvou a v trojici. V prvním patfie mûla okna odli‰n˘ rozvrh. Horní okna (druhého patra) nenáleÏela obytnému podlaÏí, n˘brÏ fale‰nému patru, snad stfie‰nímu polo‰títu, kter˘ byl souãástí dvou sedlov˘ch stfiech s polovalbami, s hfiebeny kolmo k prÛãelí. Podobu tohoto prÛãelí s pozdnû gotick˘mi okny, av‰ak jiÏ s mlad‰ími renesanãními ‰títy zachytil pohled na Sta2 romûstské námûstí z roku 1667, dokládající i rÛznou ‰ífiku arkád loubí – levá dvojice uÏ‰í neÏ pravá. Tento prospekt Staromûstského námûstí je velmi cenn˘ svou spolehlivostí a pfiesností vyjádfiení detailu. V˘raznû zasáhlo do organismu budovy období renesance, jemuÏ náleÏí zv˘‰ení hlavní budovy o atikové ‰títy, kdy byly oba do té doby samostatné domy spojeny a zv˘‰eny; atikové patro nebylo je‰tû vyuÏíváno jako obytné. AÏ roku 1770 bylo do atikového podlaÏí vloÏeno obytné polopatro a fasáda upravena zhruba do dne‰ní podoby.

Obr. 1. Vincenc Morstadt, Staromûstské námûstí – v˘chodní strana v roce 1852. Kolorovaná rytina (Pfievzato z HLAVSA, Václav. Praha oãima staletí. Praha : Orbis, 1984. Bez ISBN).

■ Poznámky 1 LÍBAL, Dobroslav; MUK, Jan. Staré Mûsto praÏské: Architektonick˘ a urbanistick˘ v˘voj. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN80-7106-167-0. S. 232. 2 ROUBÍK, Franti‰ek. Iluminace praÏsk˘ch mûst v XVII. a XVIII. století. S prospektem Staromûstského námûstí. âasopis spoleãnosti pfiátel staroÏitností ãesk˘ch. 1931, roã. 39., ã. 1. Bez ISSN. S. 145, pfiíloha I.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / S TA R O M ù S T S K E F O R U M | J i fi i n a M U K O VÁ / P fi i p o m í n k a k o b n o v û ‰ t í t Û n a p r Û ã e l í d o m u ã p . 6 0 3 / I n a n á r o Ï í Staromûstského námûstí a Celetné ulice

2

Stfiechu zakr˘vala fiada ‰títÛ, které byly sneseny v roce 1858 v souvislosti s pozdnû klasicistní pfiestavbou domu Janem Bûlsk˘m. V interiéru bylo vybudováno pfiedev‰ím hlavní schodi‰tû a zaklenut prostor v levé ãásti pfiízemí (plány pfiestavby, údajnû uloÏené ve stavebním archivu Prahy 1, nebyly aktuálnû k dispozici). Poté následovalo období, kdy objekt kr yla pouze sedlová zvalbená stfiecha. Do dne‰ní podoby s atikov˘mi volutov˘mi ‰títy byl objekt obnoven v souvislosti s rekonstrukcí Královské cesty v 80. letech podle projektu SÚRPMO z roku 1983. Struãné zhodnocení prÛãelí a dispozice DÛm je zaloÏen na pfiíãnû obdélné parcele se dvûma dvorními kfiídly po stranách nevelkého dvorku, s pfiedloÏen˘m loubím, které v rozsahu dvou okenních os nedosahuje aÏ k nároÏí. Hlavní tfiípatrové prÛãelí je situováno do námûstí s rozvrhem oken 3–4–2, v patrech je v zásadû jednotné, v pfiízemí oddûleném kordonovou fiímsou se ãtyfimi lomen˘mi arkádami gotického loubí, prozrazujícími dosud dvojici gotick˘ch domÛ v rozsahu tfií os se dvûma uÏ‰ími arkádami, vpravo ‰ir‰ími. PrÛãelí pater zdÛrazÀují prÛbûÏné parapetní fiímsy prvního a tfietího patra, okna obou spodních pater se nacházejí ve stuhovém rámování s plastick˘mi suprafenestrami, nízké tfietí patro je prolomeno okny rámovan˘mi pouze ‰ambránami. Sklepy jsou situovány ve dvou v˘‰kov˘ch úrovních. Dispozici pfiízemí tvofií hloubkov˘ ãtyfi trakt. Pod nároÏními prostor y pfiízemí se nachází prostor zaklenut˘ dvûma poli kfiíÏové klenby pozdnû románského pÛvodu oddûlen˘mi dodateãnû vloÏen˘m pasem. Z tohoto prostoru je pfiístupn˘ dal‰í sklep, prohlouben˘ v gotice. Pfii vstupu je osazen pÛlkruhov˘ románsk˘ portálek. Dal‰í fragment románského

sklepa se zachoval pod prav˘m dvorním kfiídlem s pravou hloubkovou zdí a zadním ãelem vyzdûn˘mi z kvádfiíkového zdiva. Ve zb˘vající dispozici sklepÛ se dochovaly pfieváÏnû gotické valené klenby poru‰ené vloÏením mlad‰ích schodi‰È v období baroka a novodobû. Nejsevernûji poloÏen˘ sklep pfii levém okraji parcely je zaklenut cihelnou, patrnû barokní klenbou. Pfiízemí je v rozsahu tfií traktÛ zleva pfiedloÏeno kfiíÏovû zaklenuté loubí s Ïebr y s profilací hru‰kovce, ve vrcholu s terãov˘mi svorníky s rozetami a erby a s profilovan˘mi konzolami. V loubí se dochoval gotick˘ por tál s profilací hru‰kovcem a v˘Ïlabky, ostatní otvory v loubí s novodobû upravenou profilací. Prostor vlevo od prÛjezdu je zaklenut v pfiední ãásti zrcadlovou klenbou z doby pfiestavby v roce 1858. Navazující klenba barokního pÛvodu byla doplnûna v klasicismu dvojicí toskánsk˘ch sloupkÛ. V prÛjezdu jsou pozdnû barokní oplechované dvefie v tesaném pískovcovém por tálu s uchy a kapkami. Vpravo se nachází prostor s renesanãní v˘seãovou klenbou s hfiebínky, kter˘ byl zkrácen vloÏením visutého klasicistního schodi‰tû. Renesanãní klenby s v˘seãemi s hfiebínky na hranách se zachovaly i v prostorech pfii nároÏí. Fragmentárnû zde byla obnovena v okenních nikách renesanãní fresková malba. Dispozice pater je plochostropá, navazující na rozvrh pfiízemí, s v˘jimkou prostorÛ dvorních kfiídel s ãásteãn˘m zaklenutím pozdnû barokními klenbami.

3

4

Obr. 2. Iluminace na Staromûstském námûstí v r. 1667, kolorovaná rytina (pfievzato z ROUBÍK, Franti‰ek. Iluminace praÏsk˘ch mûst v XVII. a XVIII. století. S prospektem Staromûstského námûstí. âasopis spoleãnosti pfiátel staroÏitností ãesk˘ch. 1931, roã. 39., ã. 1. Bez ISSN, S.. Pfiíloha I.) Obr. 3. Praha-Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí, pohled od orloje k T˘nskému chrámu. Stav po snesení ‰títÛ (pfievzato z PLICKA, Karel. Praha ve fotografii. Praha : Orbis, 1960. Bez ISBN). Obr. 4. Praha-Staré Mûsto (Mâ Praha 1), dÛm ãp. 630/I, hlavní fasáda do námûstí, souãasn˘ stav. (Foto: Jifiina Muková, 2014)

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / S TA R O M ù S T S K E F O R U M | J i fi i n a M U K O VÁ / P fi i p o m í n k a k o b n o v û ‰ t í t Û n a p r Û ã e l í d o m u ã p . 6 0 3 / I n a n á r o Ï í Staromûstského námûstí a Celetné ulice

275

V ˘ z d o b a K l e n o t n i c e v e s t á t n í m z á m k u Te l ã a její pfiedlohová v˘chodiska Jan SALAVA

âlánek pojednává o sgrafitové v˘zdobû tzv. Klenotnice na státním zámku Telã s dÛrazem na hledání jejích pfiedlohov˘ch v˘chodisek. Na základû srovnání rÛzn˘ch pfiedloh a realizací se zab˘vá také otázkou datace v˘zdoby a jejího ikonografického a funkãního v˘znamu v rámci zámeckého komplexu.

A N O TA C E :

Zachariá‰ z Hradce a jeho stavební aktivita na zámku Telã 7. listopadu 1550 pfiijíÏdí Zachariá‰ z Hradce do Telãe a oficiálnû se tak ujímá svého dûdického podílu. Následujícího roku se spoleãnû s dal‰ími ‰lechtici âeského království úãastnil cesty do Janova k uvítání nového krále Maxmiliána II. a jeho manÏelky Anny ·panûlské. 15. ledna 1553 se na hradû Polná oÏenil s Katefiinou z Vald‰tejna a na Polné. Z manÏelství vze‰el syn Menhart Lev, jehoÏ narození se nejnovûji klade do doby kolem poloviny 50. let. Katefiina zemfiela roku 1571, moÏná pfii dal‰ím porodu, a pohfibena byla v kostele sv. Jakuba, kter ˘ sousedí se zámeck˘m areálem. V rozmezí let 1574–1576 se Zachariá‰ oÏenil s Annou Hedvikou ze ·lejnic. Roku 1579 zemfiel jedin˘ syn a pfiípadn˘ dûdic panství Menhart Lev. Z druhého manÏelství vze‰la dcera Katefiina, která se roku 1591 provdala za Ladislava Berku z Dubé. Zachariá‰ zemfiel 6. února 1589 na svém sídle v Telãi, kde je také pochován ve funerální kapli V‰ech svat˘ch. Dle závûti byly ostatky první manÏelky a jejich syna pohfibeny v kapli spoleãnû s ním. Za svého Ïivota zastával fiadu v˘znamn˘ch stavovsk˘ch funkcí. Roku 1557 zasedl na moravském zemském soudu, následující rok se stal nejvy‰‰ím komorníkem a roku 1567 zemsk˘m hejtmanem. Jako ãlen zastupující Moravu se zúãastnil roku 1575 praÏ1 ské korunovace Rudolfa II. Pfiestavba starého hradu na nov˘ palác je spojena se jménem Leopolda Estreichera. Rodina EstreichrÛ byla usazena v nedalek˘ch Slavonicích (mûsto patfiilo k panství Zachariá‰e) a pÛsobila na pomezí âech, Moravy a Rakouska. Bûhem jejího pÛsobení byly upraveny prostory v pfiízemí, Divadelní sál v patfie a uzavfiené 2 nádvofií starého paláce. Rokem 1554, vepsan˘m na erbovní kartu‰i se znakem Zachariá‰e z Hradce, je datována spojovací chodba mezi star ˘m palácem a b˘valou kuchyní, která se následnû stala souãástí tzv. severního paláce. Z nádvorní strany je chodba nesena arkádou o dvou travé. Samo nádvofií je od zb˘vajícího

276

areálu oddûleno zdí s oboustrann˘m por tálem, kter ˘ má vroãení 1556 a mistrovskou znaãku Leopolda Estreichera. Nádvofií bylo na v˘chodní a jiÏní stranû prolomeno gotick˘mi lomen˘mi oblouky, které byly bûhem Zachariá‰ov˘ch pfiestaveb zazdûny; v˘chodní stûna byla prolomena trojdíln˘m pravoúhl˘m por tálem a obû stûny doplnûny pravoúhl˘mi profilovan˘mi okny. Nádvofií tak dosáhlo uzavfiené formy s roz3 ‰ífien˘m prostorem v interiéru. Kaple sv. Jifií, která se nachází v pfiízemí starého hradu vedle Klenotnice, má ve ‰tukové v˘zdobû dataci 4 1564. Novû postavené schodi‰tû na nádvofií nese na fasádû vroãení 1563. Toto jsou letopoãty, jeÏ se dochovaly v této zámecké ãásti in sittu. Jak ‰tuková v˘zdoba kaple, tak architektura schodi‰tû se jiÏ sv˘m pojetím vymykají pfiedchozímu umûleckému cítûní, dá se tedy s urãitostí tvrdit, Ïe od první poloviny 60. let na zámeckém areálu pracovala nová dílna. Na starém paláci se taktéÏ dochovala fiada autentick˘ch krovÛ, které ilustrují jeho podobu a prÛbûh stavebních prací. Pomocí dendrochronologie jsou datovány roky 1552–1555 na hlavní budovû paláce a 1572 a 1573 na vestavûném scho5 di‰ti. Palác byl osazen na dvou krat‰ích stra-

1551–1552. âeské Budûjovice : Veduta, 2003 (2. dopl. vyd.). ISBN 80-903040-8-7; BÒÎEK, Václav; HRDLIâKA, Josef. Rodinn˘ Ïivot posledních pánÛ z Hradce ve svûtle jejich korespondence. In Opera historica 6: Poslední páni z Hradce. âeské Budûjovice : Jihoãeská univerzita, 1998. S. 145–271. ISBN 80-7040-267-9; PAPROCK¯ Z HLOHOL A PAPROCKÉ VÒLE, Bartolomûj. Zrcadlo slavného Markrabství moravského, v kterémÏ jeden kaÏd˘ stav, dávnost, vzáctnost i povinnost svau uhléda, krátce sebrané a vydané roku 1593 skrze Bartolomûje Paprockého… Ostrava : Genealogická agentura, 1993. ISBN 80-900647-1-X; LEDVINKA, Václav. Rezidence a dvÛr Zachariá‰e z Hradce v Telãi (1550–1589). In Opera historica 3: Îivot na dvofie a v rezidenãních mûstech posledních RoÏmberkÛ. âeské Budûjovice : Jihoãeská univerzita, 1993. S. 199–213. ISBN 80-7040-073-0; KRATINOVÁ, Vlasta; SAMEK, Bohumil; STEHLÍK, Milo‰. Telã: historické mûsto JiÏní Moravy. Praha : Odeon, 1992 (= Památky. Mûstské památkové rezervace ã. 39). ISBN 80-207-0381-0. 2 RADOVÁ Milada; RADA Oldfiich. Mistr Leopold Estreicher a jeho slavonská stavební dílna. Umûní. 1970, roã. 18, ã. 4, s. 358–382. ISSN 0049-5123; SEDLÁ¤, Jaroslav; SEDLÁ¤OVÁ, Jitka. Slavonice. Praha : Odeon, 1973. (= Památky. ¤ada Mûst. památkové rezervace; sv. 25). Bez ISBN. 3 RICHTER, Václav. Telã: mûstská památková reservace a státní zámek. Praha : Sportovní a turistické nakladatelství, 1958, 43 s. Publikace Státního ústavu památkové

■ Poznámky

péãe a ochrany pfiírody. Bez ISBN.

1 Samotné datum narození Zachariá‰e z Hradce se nedo-

4 Text na klenbû ve znûní: „TATO KAPLA GEST WOKRZTAL-

chovalo, pouze dle nepfiím˘ch údajÛ je klademe do zim-

TOWANA / ZA UROZENEHO PANA PANA ZACHARIASSE

ních mûsícÛ pfielomu let 1527 a 1528. Pr vorozen˘ Já-

HRADECSKE(H)O Z HRADCE/A NA TELCI NAIWISSI(H)O /

chym dosáhl plnoletosti roku 1546 a ujal se rodového

KOMORNIKA MARKGRABSTWI MORAVSKEHO / LETHA

panství i za dosud nezletilého Zachariá‰e. Poté co dosáhl

PANII 1564 W NEDIELI DEN/SVATE(H)O GIRI RITIRZE

plnoletosti i on, do‰lo mezi bratry k úmluvû o rozdûlení ro-

BOZI(H)O.“

dového majetku. Dûlení bylo následnû potvrzeno smlou-

5 BLÁHA, Jifií; KYNCL, Tomá‰. Pfiínos dendrochronologie

vou z 26. záfií 1550, kdy star‰í Jáchym získal ãeské domi-

pro poznání stavebních památek mûsta Telãe. PrÛzkumy

nium s Jindfiichov˘m Hradcem a Zachariá‰ moravskou

památek. 2008, roã. 15, ã. 2, s. 99–118. ISSN 1212-

ãást panství s Telãí. BliÏ‰í literatura napfi. KOUKAL, Petr.

-1487. Konkrétnû se jedná o roky 1552–1553 nad hlav-

Narození, sÀatky, manÏelky a dûti Zachariá‰e z Hradce a na

ním sálem, Divadelním sálem, 1552–1555 nad tzv. Zbroj-

Telãi. Vlastivûdn˘ sborník Vysoãiny. Oddíl vûd spoleãen-

nicí, 1554–1555 nad spojovací chodbou, 1552–1553

sk˘ch. Jihlava : Muzeum Vysoãiny Jihlava, 1997, sv. 10,

nad b˘valou ãernou kuchyní a krovy 1572–1573 nad ve-

s. 41–63. ISSN 0507-1992; PÁNEK, Jaroslav. V˘prava

stavûnou novostavbou schodi‰tû na nádvofií. Autofii také

ãeské ‰lechty do Itálie v letech 1551–1552 = Die Reise

uvádûjí stavební praxi na Vysoãinû, kdy dfievo kácené

des böhmischen Adels nach Italien in den Jahren

v zimních mûsících slouÏilo jiÏ pro pfií‰tí stavební sezónu.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | J a n S A L AVA / V ˘ z d o b a K l e n o t n i c e n a s t á t n í m z á m k u v Te l ã i a j e j í p fi e d l o h o v á v ˘ c h o d i s k a

V tûchto sv˘ch poãátcích slouÏilo pfiedev‰ím jako náhrada architektonick˘ch stavebních ãlánkÛ. O sgrafitu jako druhu malífiství se zmiÀuje Giorgio Vasari (1511–1574) v traktátu Le tecniche artistiche: „O sgrafitech odoln˘ch proti vodû, kdo se zab˘vá jejich provedením a jak se dûlají grotesky na fasádách. Malífii mají je‰tû jeden zpÛsob malby, kter˘ je souãasnû kresbou i malbou a naz˘vá se sgrafito. PouÏívá se v˘luãnû k v˘zdobû fasád domu a palácÛ, je rychle proveditelné a odolné proti vodû, neboÈ oproti kresbû jsou zde linie ryty Ïelezn˘m nástrojem do omítkové vrstvy probarvené uhlím nebo jin˘m podobn˘m materiálem.“ V ãeském prostfiedí se tato technika roz‰ífiila ve druhé polovinû 16. století, nejstar‰í datované sgrafito na na‰em území je novû pfiifiãeno slavonickému domu ãp. 454. Jeho kvádrovaná fasáda nese letopoãet 1545. Rokem 1547 je datováno sgrafito slavonického domu ãp. 522 (Besídka, dfiíve ãp. 90). Rokem následujícím je datováno dal‰í sgrafito na slavonickém domû ãp. 518 (FárÛv dÛm, dfiíve ãp. 86). Takto ãasnû se sgrafito objevuje i ve Znojmû, kde je na domû ãp. 333 (dfiíve ãp. 160) datováno rokem 1549, sgrafito je v‰ak dochováno torzálnû. Tyto pfiíklady zapadají ãasovû do umûleckého dûní v bavorsko-ãeské oblasti. V Eggenburku je na domû ãp. 1 (Gemaltes haus) datováno sgrafito rokem 1547. Radnice ve Zwettlu má sgrafitem ozdobenou fasádu datovanou 1549. V tomto bohatém umûleckém dûní se v krátké dobû zaãalo i s pfiestavbou starého hradu v Telãi, a proto nepfiekvapí, Ïe Zachariá‰ povolal stavebníky a umûlce, ktefií v oblasti mûli v˘znamné postavení. âerpáno z: NEJEDL¯, Vratislav; PAVELEC, Petr. K historii a metodologick˘m otázkám restaurování sgrafit. Zprávy památkové péãe. 2003, roã. 63, ã. 6, s. 373–388. ISSN 1210-5538; PAVELEC, Petr. „Vo v‰elijakém r ˘sování“ v roÏmberském dominiu. In BALOG, Peter et al. RoÏmberkové: rod ãesk˘ch velmoÏÛ a jeho cesta dûjinami. âeské Budûjovice : Národní památkov˘ ústav, územní odborné pracovi‰tû v âesk˘ch Budûjovicích, 2011. ISBN 978-80-85033-31-1. K ‰ífiení sgrafitové techniky z Itálie pfies ·v˘carsko do Podunají a âech viz WAISSER, Pavel. Sgrafito, 1

úhel pohledu. Figurální v˘zdoba fasád 16. století v evropském kontextu determinujícím ãeská a moravská sgrafita.

Obr. 1. Telã (okr. Jihlava), zámek, Klenotnice, severní stûna po odkrytí, pfied restaurováním. 1940. (Pfievzato z V.D. [DVO¤ÁKOVÁ, Vlasta]. Opravy a konservace objeven˘ch sgrafit a maleb v zámku v Telãi. Zprávy památkové péãe. 1941, roã. 5, ã. 6, s. 86. ISSN 1210-5538.)

nách renesanãními ‰títy, z nichÏ jiÏní s trpasliãí 6 galerií nesl ve sgrafitu letopoãet 1553. Toto sgrafito bylo bûhem oprav v 80. letech 20. století oznaãeno za nepÛvodní a pfiekr yto. JiÏní ãást starého paláce s dne‰ní Zbrojnicí nesla ve své krat‰í ãásti ‰tít, kter˘ smûfioval do tehdej‰ího pfiedhradí. Torzo ‰títu je dochováno pod pultovou stfiechou souãasné arkádové chodby. ·tít je dûlen pilastr y a doplnûn sgrafity pfiedstavujícími puklicová okna a pole s arabes7 kou. Po této stavební fázi, která odpovídá pozdnû gotické tradici, se v 60. letech 16. století objevuje nov˘ pfiístup k samotné stavbû.

Areál se roz‰ifiuje a vznikají nové monumentální prostory. S tímto architektonick˘m poãinem je nejãastûji spojováno jméno Antonia Ericera Drizzana, po nûmÏ pfiichází pravdûpodobnû Baldassare Maggi. Rozsah prací obou architektÛ je vzhledem k absenci archivního materiálu neznám˘.

In ¤ÍHOVÁ, Vladislava (ed.). Sgrafito 16.–20. století: v˘zkum a restaurování: [pfiíspûvky ze semináfie Sgrafito 16.–20. století a workshopu Sgrafito Litomy‰lského zámku, konan˘ch 16. a 17. dubna 2009 v Kongresovém sále zámku Litomy‰l … Pardubice : Fakulta restaurování, Univerzita Pardubice, 2009, s. 7–24. ISBN 978-80-7395-228-0; DVO¤ÁKOVÁ, Vlasta; MACHÁLKOVÁ, Helena. Malovaná prÛãelí ãeské pozdní gotiky a renesance. Zprávy

Tzv. Klenotnice Místnost o ãtvercovém pÛdorysu se nachází v pfiízemí starého hradu. Stûny jsou zcela pokryty sgrafitem s iluzivní architekturou. V˘chodní stûna je prolomena oknem a schodi‰tûm, které vede do jihov˘chodní vûÏe se sklípkovou klenbou. Tato vûÏ byla pfiestavûna souãasnû se

památkové péãe. 1954, roã. 14, ã. 2–3, s. 33–73. ISSN 1210-5538. 7 Bûhem oprav v letech 1981–1982 bylo zji‰tûno, Ïe sgrafito na jiÏním ‰títû pochází z 19. století a v dÛsledku zchátralého stavu nebylo obnoveno. Mohlo v‰ak pfiedstavovat kopii pÛvodního dekoru. âlenûní torza ‰títu pod pultovou stfiechou není nepodobné domu ãp. 61 na nám. Zachariá‰e z Hradce. Pfievzato z KRATINOVÁ, V. et al., cit. v pozn. 1. K pÛvodnímu torzu ‰títu a jeho technice sgrafita blíÏe

■ Poznámky

TEJMAR, Lumír. K vym˘cení povûr o technice renesanãních

6 Technika sgrafita se rozvinula v Toskánsku, kde se do-

sgrafit. In ¤ÍHOVÁ, V. (ed.), cit. v pozn. 6, s. 99–110.

chovaly i její nejstar‰í doklady z druhé poloviny 14. století.

V publikacích i fotografie ‰títu.


277

2

8

star ˘m palácem. Západní stûna je otevfiena hlavním vchodem a jiÏní nese v˘klenek pravoúhlého skfiíÀového typu, kter˘ poru‰uje celistvost zobrazené architektury. Klenba se tradiãnû uvádí jako imitace pergoly, která má svÛj 9 pÛvod v italském umûní. Nicménû na na‰em území mûla silnou tradici v˘malba tzv. zelen˘ch svûtnic, kde klenba byla pojata obdobn˘m zpÛsobem, jako zmûÈ rozvilinov˘ch úponkÛ. Toto nám dokládá jak vedlej‰í Hodovní síÀ, tak v torzu dochované malby na chodbû starého hradu, z které se vstupuje do tûchto míst10 ností. V rozvilinách klenby se nachází nûkolik okfiídlen˘ch putti se ‰títy jednotliv˘ch erbovních znamení zámeck˘ch majitelÛ. Sgrafita byla objevena roku 1940 a restaurována akademick˘m sochafiem Antonínem 11 Zeithamerem. (obr. 1) Klenotnice je zmínûna v dobovém inventáfii z roku 1589, kter˘ nechal po Zachariá‰ovû smr ti zhotovit jeho synovec Adam II. z Hradce. V inventáfii se místnost naz˘vá Zlat˘ pokoj, kde se nacházela stfiíbrná stolice a mnoho dal‰ích stfiíbrn˘ch pfiedmûtÛ 12 a penûz. Dle této zprávy slouÏila místnost jako jakási kunstkomora, pÛvodní úãel v postupnû se rozrÛstajícím areálu mohl b˘t nicménû odli‰n˘. V˘zdoba je provedena technikou sgrafita a doplnûna malbou (sgrafito secco) v ‰ed˘ch tónech. Toto barevné provedení se objevuje i na klenbû tzv. Zbrojnice, která se také nachází v pfiízemí starého hradu a byla zdobena technikou fresco secco. Obdobnû je pojata i sgrafitová fasáda domu ãp. 61 na námûstí Zachariá‰e z Hradce v Telãi, která nese vroãe13 ní 1555. (obr. 3) Obdobná sgrafita jako na ãp. 61 zdobila i rohov˘ dÛm ãp. 25 na styku ulic Hradební a Palackého. Tento dÛm roku 1655 vyhofiel a byl pfiestavûn v barokním slohu. Po roce 1935 byla zb˘vající sgrafita od-

278

■ Poznámky 8 RICHTER, V., cit. v pozn. 3.

3

9 KRâÁLOVÁ, Jarmila. Sgrafitová v˘zdoba zámku v Telãi. Praha : STN, 1954 (= Publikace Státní památkové správy. Sbírky na státních hradech a zámcích). Bez ISBN. 10 K tomuto tématu blíÏe KRÁSA, Josef. Nástûnné malby Ïirovnické zelené svûtnice. Pfiíspûvek ke studiu pozdnû gotické profánní malby. Umûní. 1964, roã. 12, ã. 3, s. 282–300. ISSN 0049-5123; NEJEDL¯, Vratislav. K v˘znamu scény ze zvífiecích bajek v Zelené svûtnici blatenského hradu. Umûní. 1979, roã. 27, ã. 1, s. 81–82. ISSN 0049-5123; T˘Ï. K dobovému smyslu jihoãesk˘ch zelen˘ch svûtnic. Umûní. 1993, roã. 41, ã. 3–4, s. 206–209. ISSN 0049-5123. 11 V.D. [DVO¤ÁKOVÁ, Vlasta]. Opravy a konservace objeven˘ch sgrafit a maleb v zámku v Telãi. Zprávy památkové péãe. 1941, roã. 5, ã. 6, s. 86. ISSN 1210-5538. Ve zprávû se uvádí tvrdost a zdrav˘ stav renesanãní omítky, která byla poru‰ena pouze náseky a neãetn˘mi trhlinami. Do‰lo k vytmelení zásekÛ a trhlin a byly provedeny drobné retu‰e a doplÀky pro vzhledovou ucelenost. Horní vrstva omít-

4

ky (intonaco) byla místy v men‰ích plochách setfiena, ne v‰ak natolik, aby se nedala poznat souvislost kresby. Nápis na pamûtní desce pod oknem zní: Opraveno za Leopolda hrabûte / Pod‰tatzk˘ Lichtensteina, / Sochafiem Antoninem Zeithamerem / L.P. 1940. 12 HRDLIâKA, Josef. Novû objeven˘ inventáfi renesanãních interiérÛ v Telãi z roku 1589. Jihoãesk˘ sborník historick˘. 1994, roã. 63. s. 178–184. ISSN 0323-004X. 13 DÛm ãp. 61 na námûstí Zachariá‰e z Hradce koupil ro-

Obr. 2. Slavonice (okr. JindfiichÛv Hradec), dÛm ãp. 479, interiér patra, severní stûna. (Foto: Jan Salava, 2011). Obr. 3. Telã (okr. Jihlava), dÛm ãp. 61. (Foto: Gabriela âapková, 2015) Obr. 4. Moravská Tfiebová (okr. Svitavy), radnice ãp. 32. (Foto: Jan Salava, 2014)

ku 1532 pekafi Michal, kter˘ byl od roku 1556 aÏ do své smr ti kon‰elem, pfiípadnû purkmistrem; zemfiel roku 1590. Dcera Katefiina byla provdána za nûmeckého purkrabího na zámku Ka‰para Ondráãka. Michal dal dÛm pfiestavût a roku 1555 vyzdobit ‰tít sgrafity, ta byla nejspí‰e vytvofiena umûlci pÛsobícími na zámku. Sgrafita byla odkryta a renovována roku 1951 A. Zeithamerem. Pfievzato z KRATINOVÁ, V. et al., cit. v pozn. 1.


5

Obr. 5. Telã (okr. Jihlava), zámek, Klenotnice, severní stûna. (Foto: Gabriela âapková, 2015) Obr. 6. Wyssenbach, Rudolf, grafick˘ list. (Pfievzato z WYSSENBACH, R., cit. v pozn. 28)

stranûna pfii úpravû prostor a fasády pro ob14 chod firmy BaÈa. Pfiímou analogii k telãsk˘m malbám nalézáme ve slavonickém domû ãp. 479 (dfiíve ãp. 45). (obr. 2) DÛm byl postaven v letech 1543–1549 Jörgem Oesterreicherem; ve vstupní síni s valenou klenbou se nachází nástûnná malba sladovnického erbu s rokem 1546 a iniciálami stavebníka IKB. Plochostropá místnost v horním patfie má stûny rozdûleny iluzivní architektu15 rou s obrazy z cyklu ze Ïivota JeÏí‰e Krista. Nás nejvíce zaujme spodní vlys v podobû dfievûného táflování a systém pilastrÛ, které se sv˘m stylem podobají telãsk˘m sgrafitÛm. âlenûn˘ portál v místnosti má vroãení 1549, nad malovanou trojúhelníkovou edikulou je mezi erbovními znaky Zachariá‰e z Hradce a Katefiiny z Vald‰tejna vroãení 1556, kdy vznikly samotné malby. V kruhovém otvoru edikuly je mono16 gram MLE, monogram Leopolda Estreichera. Samotná technika kolorovaného sgrafita je 17 ostatnû telãsk˘m malbám nejblíÏe. Obdobnou technikou jsou vyzdobeny ve Slavonicích prostory domu ãp. 480 (dfiíve ãp. 46), kter˘ má v pfiízemí sgrafita pansk˘ch erbÛ Zachariá‰e z Hradce a Katefiiny z Vald‰tejna, Kalvárii a segmentov˘ pás pfii prÛãelí s mûlk˘m kazetováním doplnûn˘m pûtilist˘mi rÛÏemi, a b˘valé po‰tovní pfiepfiahací stanice ãp. 58, která má v prostoru se sklípkovou klenbou sgrafita pansk˘ch

18

erbÛ a Kalvárii. Nápadnou podobu nalezneme také v budovû radnice v Moravské Tfiebové. (obr. 4) Mûsto patfiilo témûfi celé 16. století pánÛm z Boskovic a radniãní budova byla postavena v poslední ãtvr tinû 15. století. Roku 1509 shofiela a poté byla postavena nová, zdûná, která je jádrem souãasné stavby. Po dal‰ím poÏáru roku 1541 pracoval na pfiestav19 bû Vlach Ondfiej Pfoff (Andrea Pfoff). Roku 1559 probíhaly stavební úpravy na dvorní ãásti budovy; letopoãet 1564 je vyryt na konzole síÈové hfiebínkové klenby horního mázhauzu a zaklenuty byly i dal‰í místnosti v patfie. Pfii této pfiestavbû vzniklo dvorní kfiídlo s arkádovou chodbou v patfie, datované sgrafitov˘m nápisem do roku 1565. Budova byla následnû roku 1569 roz‰ífiena o valenû klenut˘ prostor

6

15 Jedná se o didakticko-náboÏenské v˘jevy, které jsou v oblibû pfieváÏnû u protestantsk˘ch objednavatelÛ, napfi. Kfiest Krista, Svatba v Káni, Podobenství o dûlnících na vinici ãi Podobenství o rozsévaãi aj. V˘jevy vycházejí z frankfurtského vydání bible z roku 1551. 16 DVO¤ÁKOVÁ, V.; MACHÁLKOVÁ, H., cit. v pozn. 6; SEDLÁ¤, J.; SEDLÁ¤OVÁ, J., cit. v pozn. 2; B. a. Daãicko, Slavonicko, Telãsko. Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost, 2005 (= Edice Vysoãiny. Vlastivûda moravská. ¤ada topografická; sv. 70. Vlastivûda moravská. Nová fiada; sv. 2). ISBN 80-7275-059-3. 17 HOFTICHOVÁ, Petra. Slavonice: mûstská památková rezervace. Slavonice : Slavonická renesanãní spoleãnost, 1997. ISBN 80-238-4771-6. S. 20. 18 Oba domy jsou dílem Leopolda Estreichera, kter˘ zde zanechal svou mistrovskou znaãku i monogram MLE. Po‰tovní pfiepfiahací stanice ãp. 58 vznikla z dfiívûj‰ího panského dvora krátce pfied rokem 1560. SEDLÁ¤, J.; SEDLÁ¤OVÁ, J., cit. v pozn. 2. Autofii uvádûjí inspiraci

■ Poznámky

sgrafity ãp. 480 pro fasádu domu ãp. 460, pfiedev‰ím

14 RAMPULA, Josef. Domy v Telãi. Telã : Drdáck˘-Aristoc-

v pouÏití zelené a ‰edé ‰kály a obdobn˘ch architektonic-

rat, 1999 (= Historie a ochrana kulturního dûdictví; sv. 1).

k˘ch detailÛ. Ke srovnání architektonick˘ch prvkÛ na fa-

ISBN 80-901118-7-4. S. 118; BERINGER, Jan; JANOU-

sádû lze uvést je‰tû pfiíklady slavonick˘ch domÛ ãp. 518

·EK, Jaroslav. Mûsto a panství Telã. In DRDÁCK¯, Milo‰

(dfiíve ãp. 86) s datací 1548 a ãp. 522 (dfiíve ãp. 90) s da-

(ed.). Dûjiny Telãe v díle místních historikÛ. Telã : Drdáck˘-

tací 1547 nebo v Telãi s rohov˘m domem ãp. 15 na ná-

Aristocrat, 2004, II–5 (= Historie a ochrana kulturního dû-

mûstí Zachariá‰e z Hradce, ãasovû vfiazeném do druhé

dictví, sv. 2). ISBN 80-901118-8-2; RAMPULA, Josef. Telã

poloviny 16. století.

– pÛvod a v˘voj námûstí. In tamtéÏ, s. IV–26. Od roku

19 Ondfiej Pfoff byl souãasník Leopolda Estreichera, od

1541 byl majitelem domu Pavel Ruth, kter ˘ zaujímal ve

roku 1543 pÛsobil v Moravské Tfiebové, poddanském

správû mûsta od roku 1544 místo kon‰ela a purkmistra,

mûstû pánÛ z Boskovic. Na radnici zaklenul místnosti hfie-

v letech 1561–1564 byl mûstsk˘m ãi loÏním r ychtáfiem

bínkov˘mi klenbami síÈov˘ch a hvûzdov˘ch tvarÛ, práce na

a v letech 1571–1578 primátorem mûsta Telã. Sgrafita na

radnici byly skonãeny roku 1564. Do konce 60. let klenul

fasádû byla figurální s biblick˘mi nápisy, dÛm mûl ‰tít, kter˘

vstupní sínû mû‰Èansk˘ch domÛ. Pfievzato z RADOVÁ, Mi-

byl obdobou ‰títu domu ãp. 61, a sgrafita taktéÏ nesla da-

lada a RADA, Oldfiich. Kniha o sklípkov˘ch klenbách. Pra-

taci 1555.

ha : Jalna, 1998. ISBN 80-901743-7-X. S. 100.


279

7

9

8

10

Obr. 7. Telã (okr. Jihlava), zámek. Klenotnice, stûna mezi oknem a schodi‰tûm. (Foto: Gabriela âapková, 2015) Obr. 8. Wyssenbach, Rudolf, grafick˘ list, (Pfievzato z WYSSENBACH, R., cit. v pozn. 28) Obr. 9. Telã (okr. Jihlava), zámek. Klenotnice, západní stûna. (Foto: Gabriela âapková, 2015) Obr. 10. Wyssenbach, Rudolf, grafick˘ list, (Pfievzato z WYSSENBACH, R., cit. v pozn. 28)

dlnosti a síly a rozmûrná malba ·alamounova 21 soudu. Nás na tûchto malbách zaujmou pfiedev‰ím jejich architektonické ãlánky a forma iluzivního táflování, které jsou velmi blízké sgrafitÛm ze Slavonic a Telãe. Samotné zadatování maleb chybí, nalezen byl pouze fragment nápisové pásky ve stfiední lunetû s prvními ãíslicemi letopoãtu 15…

nad prÛchodem mezi radnicí a sousedním do20 mem ãp. 33. Roku 1954 byly v místnosti prvního patra objeveny (a téhoÏ roku restaurovány) renesanãní malby technikou fresco secco pfiedstavující alegorie víry, nadûje, sprave-

Grafické pfiedlohy Od 50. let 20. století se okruh ãesk˘ch historikÛ umûní soustavnû zab˘val hledáním pfiedloh pro nástûnné malby, sgrafita ãi ‰tuky. Ty byly nalézány pfiedev‰ím v dílech nûmeck˘ch kleinmeistrÛ (Hans Sebald Beham, Barthel Be-

■ Poznámky 20 KUâA, Karel. Mûsta a mûsteãka v âechách, na Moravû a ve Slezsku. Díl 4. Ml-Pan. Praha : Libri, 2000. ISBN 80-85983-12-5; KIBIC, Karel; FI·ERA, Zdenûk. Historické radnice âech, Moravy a Slezska. 1. díl. Praha : Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-438-8. Roku 1721 budova znovu vyhofiela a pût let nato vyhofiela vûÏ, která byla nejprve zastfie‰ena provizornû a následnû roku 1764 ji Johann Franz Breizinger opatfiil barokní bání.

280

21 SAMEK, Bohumil. Renesanãní radnice v Moravské Tfiebové. Zprávy památkové péãe. 1957, roã. 17, ã. 3–4, s. 174–180. ISSN 1210-5538.


Obr. 11. Wyssenbach, Rudolf, grafick˘ list, (Pfievzato z WYSSENBACH, R., cit. v pozn. 28) Obr. 12. Wyssenbach, Rudolf, grafick˘ list, (Pfievzato z WYSSENBACH, R., cit. v pozn. 28) Obr. 13. Telã (okr. Jihlava), zámek. Velk˘ hodovní sál (Divadelní sál), severní stûna s otopn˘m tûlesem. (Foto: TaÈána Binková, Jan Stárek, 2015)

Nad hlavním vstupem malované architektur y se nachází dvojice erbÛ Zachariá‰e z Hradce a Katefiiny z Vald‰tejna. Grafick˘ list, se kter˘m pracovala MÏyková, vy‰el v samostatné autorovû edici jiÏ roku 1561 v Zürichu u Jacopa a Thobiase Gessnera. (obr. 6) Cel˘ název knihy zní Wunderbarliche kostliche Gemält ouch eigentliche Contrafacturen mancherley schönen gebeüwen welcher etlich vormals jm truck außgegangen, etlich aber erst yetz neüwlich

11

12

■ Poznámky 22 LEJSKOVÁ-MATYÁ·OVÁ, Milada. Ohlas Solisov˘ch dfievorytÛ v ãeském renesanãním malífiství. In Umûní vûkÛ: sborník k 70. narozeninám profesora Dra Josefa Cibulky. Praha : ÚCN, 1957, s. 96–104. Bez ISBN; TáÏ. Je‰tû k pfiedlohám Virgila Solise. Umûní. 1959, roã. 7, ã. 1, s. 66–67. ISSN 0049-5123; TáÏ. K otázce pfiedloh pro sgrafita zámku v Telãi. Umûní. 1959, roã. 7, ã. 4, s. 402–403. ISSN 0049-5123. Zde upozornila na cyklus sedmi nefiestí od Heinricha Aldegrevera, kter˘ poslouÏil za vzor cyklu pro Hodovní sál v pfiízemí starého hradu; KRâÁLOVÁ, Jarmila. Grafika a na‰e renesanãní nástûnná malba. Umûní. 1962, roã. 10, ã. 3, s. 276–282. ISSN 0049-5123; LEJSKOVÁ-MATYÁ·OVÁ, Milada. Grafická pfiedloha a její v˘znam pfii restaurování maleb a sgrafit. Památková péãe. 1971, roã. 31, ã. 1, s. 4–16. ISBN 80-85787-61-X. 23 KRâÁLOVÁ, J., cit. v pozn. 9. Upozornila pfiedev‰ím na nûkteré pfiedlohy pro Hodovní sál v díle Virgila Solise. 24 MÎYKOVÁ, Marie. Sgrafitová architektonická v˘zdoba tzv. klenotnice zámku v Telãi. Zprávy památkové péãe. 1996, roã. 56, ã. 5/6, s. 145–153. ISSN 1210-5538.

13

V prÛbûhu psaní diplomové práce se mi podafiilo nalézt cyklus 16 grafick˘ch listÛ Rudolfa Wyssenbacha, kter˘ následnû upfiesÀuje samotn˘ vznik sgrafitové v˘zdoby.

ham, Georg Pencz, Heinrich Aldegrever ad.), Virgila Solise a holandsk˘ch grafikÛ (Cornelis 22 Cort, Philip Galle ad.). Jako první uvádí pro Klenotnici moÏnou pfiedlohu Jarmila Krãálová, která si pov‰imla shody v podobû hermovek na západní vstupní stûnû s grafick˘m listem 23 od Hanse Holbeina. My‰lenka pouÏití této pfiedlohy se následnû tradovala mezi dal‰ími badateli, ktefií se zamûfiili na urãení pfiedlohového materiálu. Jak si následnû ukáÏeme, je tato my‰lenka mylná. Roku 1996 publikovala dosud nejrozsáhlej‰í a nejobjevnûj‰í ãlánek ke Klenotnici Marie MÏyková, která v nûm shrnula v˘sledky vûdeckého úkolu z let 1985–1989. Jako první uvádí pfiedlohov˘ materiál pro sever-

ní stûnu místnosti v díle ‰v˘carského rytce Rudolfa Wyssenbacha. (obr. 5) Zdroj listu uvádí z titulu Contrafacture mancherley schönen gebeüwen s rokem vydání 1566. K tomuto roku následnû pfiihlíÏí jako k upfiesÀujícímu údaji pro 24 vznik samotn˘ch maleb. Do jejího objevu byly malby dávány do souvislosti s vedlej‰í Hodovní síní s vroãením 1553 a dopisem z roku 1554, v nûmÏ Zachariá‰ Ïádá svého bratra Jáchyma 25 o zpûtné poslání malífie Nikla (Mikulá‰e). Sgrafitáfi pfiedlohov˘ list pro stûnu Klenotnice rozdûlil a vyuÏil jeho v˘‰kovou dispozici pro roz‰ífiení malované architektury do stran. Nejvût‰í ãást stûny zaujímá spodní etáÏ se vchodem, která má podobu vítûzného oblouku.

SALAVA, Jan. Rodová a osobní prezentace Zachariá‰e z Hradce v zámecké rezidenci v Telãi. Praha, 2011. 241 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, Ústav dûjin kfiesÈanského umûní, 30-05-2011. 25 BÒÎEK, V.; HRDLIâKA, J., cit. v pozn. 1. V dopise bratru Jáchymovi z 11. 7. 1554 se Zachariá‰ zmiÀuje o malífii, kter˘ má na zámku v Jindfiichovû Hradci malovat nûjakou svûtnici. „O malífie, budete-li moci jej na tu svûtnici zjednati, postarejte se, prosím, a kdyÏ Vám dodûlá, vypravte jej zas ke mnû…“ 10. 8. 1554 posílá Zachariá‰ dopis Jáchymovi, ve kterém Ïádá o zaslání malífie zpût: „…Nykle malífie, prosím, tím spí‰ ke mnû vypravte, nebo ste mi pravili, Ïe jeho jen na tfii dny potfiebovati budete, … jiÏ ho na dvû nedûle máte, nebo mi ho taky potfieba jest…“


281

Obr. 14. Telã (okr. Jihlava), zámek. Klenotnice, jiÏní stûna. (Foto: Gabriela âapková, 2015) Obr. 15. Wyssenbach, Rudolf, grafick˘ list, (Pfievzato z WYSSENBACH, R., cit. v pozn. 28)

ma. Poté byl roku 1561 cyklus vydán samostatnû autorem jako exemplum. K pfiibliÏné dataci vzniku sgrafit nám mÛÏe poslouÏit list pouÏit˘ pro severní stûnu Klenotnice. Ten byl zfiejmû pfiedlohou k masivní architektufie otopného tûlesa Divadelního sálu (Velk˘ hodovní 31 sál) druhého patra starého paláce. (obr. 13) Pavel Kasík ãást v˘malby sálu, rodov˘ cyklus erbÛ obíhajících pod kazetov˘m stropem, klade do 32 rozmezí ledna 1556 a února 1557. Na otop-

■ Poznámky 26 Rudolf Wyssenbach. Wunderbarliche kostliche Gemält… Zurich, 1561. [cit. 12. února 2010]. Dostupné

14

z WWW: http://bildsuche.digitale-sammlungen.de/?c= viewer&bandnummer=bsb00006628&pimage=00001&v =100&einzelsegmentsuche=&mehrsegmentsuche=&l=e n Bez ISBN. 27 První, kdo spojil oba monogramy s bratry Wyssenbachov˘mi, byl Ernst May. MAY, Ernst. Hans Blum von Lohr am Main, Ein Bautheretiker der deutschen Renaissance, Studien zur deutschen Kunstgeschichte. Strasburg 1910. Bez ISBN. 28 MEISSNER, Günter (ed.). Saur allgemeines Künstler lexikon: die bildenden Künstler aller Zeiten und Völker. Bd. 11, Biklar-Bobrov. München : Saur, 1995. 680 s. ISBN 3-598-22861-9. Autor hesla Dankmar Trier. 29 TURNER, Jane (ed.). The Dictionary of Art. 4, Biardeau to Brüggemann. New York : Grove, 1996. 929 s. ISBN 1-884446-00-0. Autor hesla M. J. T. M. Stompé. 30 JESSEN, Peter. Der Ornamentstich: Geschichte der Vorlagen des Kunsthandwerks seit dem Mittelalter. Berlin : Verlag für Kunst und Wissenschaft, 1920. 384 s. Bez ISBN; ISLER DE JONGH, Ariane. Les cadres architectu-

15

raux dans les vitraux suisses aux 16 et 17 siécles: questions d’iconographie et de scénografie. In Zeitschrift für

herzu gethon vnnd an tag gegeben worden, allen Schreyneren, Steinmetzen, Maleren, Goldschmyden vnd anderen künstleren sehr 26 nutzlich vnd güt. Tento titul obsahuje ‰estnáct grafick˘ch listÛ zobrazujících rozliãné architektonické kompozice. Z nûho se podafiilo identifikovat dal‰í dosud nezji‰tûné pfiedlohy pro zb˘vající stûny místnosti. (obr. 7, 8) Tím byla také vylouãena dlouho tradovaná my‰lenka pouÏití grafického listu Hanse Holbeina pro západní vstupní stûnu. (obr. 9, 10) KniÏní titul z roku 1561 má na pfiedposledním grafickém listû monogramy spojen˘ch písmen RW a IW, s udáním roku vzniku 1558, kdy ãíslice 15 je nad monogramem RW a ãíslice 58 nad IW. Monogram RW udává jméno Rudolfa Wyssenbacha a monogram IW jméno bratra Jeremiá-

282

27

‰e Wyssenbacha. (obr. 11) Letopoãet nám udává vznik cyklu ãi jeho ãásti jiÏ v roce 1558. Zde se nám tedy moÏná hranice post quem posouvá aÏ na konec 50. let. V Allgemeines Künstler-lexikon je pod heslem Hans Blum uvedena spolupráce s bratry Wyssenbachov˘mi na titulu Antiquitates architectonicae, Allerley alte, wolbewärte architecturstück…, Archi28 tectura antiqua z roku 1558. Tato kniha byla 29 vydána u Jacopa a Thobiase Gessnera. Nicménû ani rok 1558 nelze povaÏovat za poãáteãní bod vzniku samotného cyklu, neboÈ jeden z listÛ nese na vstupním portálu architektur y vroãení 1545. (obr. 12) Do tohoto roku se kla30 de vznik deseti listÛ. Druhá ãást cyklu vznikla tedy nejspí‰e roku 1558 a kompletní série byla pouÏita pro zmínûnou knihu Hanse Blu-

Schweizerische Archäologie und Kunstgeschichte 2002, roã. 59, ã. 1, s. 25–40. ISSN 0044-3476. 31 KRATINOVÁ, V.; SAMEK, B.; STEHLÍK, M., cit. v pozn. 1. 32 KASÍK, Stanislav. Heraldická v˘zdoba velkého hodovního sálu na zámku v Telãi. Heraldika a genealogie: zpravodaj âeské heraldické a genealogické spoleãnosti. 1994, roã. 27, ã. 1, s. 1–48. ISSN 0232-0304. Autor ve své studii dokazuje, Ïe erbovní fiada pod dfievûn˘m stropem poãíná od Zachariá‰ova pradûda, Jana z Hradce, zv. „Teleck˘,“ kter˘ vládl samostatnû na Telãi v polovinû 15. století. V páru je zobrazen erb jeho manÏelky Katefiiny ze ·ternberka. Následuje jeho syn a Zachariá‰Ûv dûd Jindfiich, s manÏelkami Eli‰kou ze ·ternberka, Magdalenou z Gleichen, AneÏkou z Cimburka a Annou z Minsterberka. JiÏní stûna je jiÏ zapoãata rodiãi Zachariá‰ov˘mi, Adamem z Hradce a Annou z RoÏmitálu a dále rodiãi Anny. Následuje Zachariá‰Ûv bratr Jáchym se svou manÏelkou Annou


16

Obr. 16. Du Cerceau I., Jacques Androuet, grafick˘ list, (Pfievzato z DU CERCEAU I., J. A., cit. v pozn. 38). Obr. 17. Du Cerceau I., Jacques Androuet, grafick˘ list, (Pfievzato z DU CERCEAU I., J. A., cit. v pozn. 38).

ném tûlese se nachází velká erbovní kar tu‰e, kterou je zapoãata celá genealogická fiada. Díky jeho zji‰tûní se zdá b˘t pravdûpodobné vyuÏití prvotního Wyssenbachova cyklu z roku 1545. Ondfiej Jakubec v souvislosti s Klenotnicí uvádí grafické dílo Jacquese Androueta du Cerceau I. z jeho knihy Qvoniam apud veteres alio structurae genere templa fuerunt aedifi33 cata, vydanou roku 1550. V díle tohoto francouzského teoretika architektur y nalezneme u ‰estice listÛ shodu s listy r yt˘mi Rudolfem 34 Wyssenbachem. Tato shoda se vykládá jako 35 Wyssenbachova znalost díla Du Cerceaua. Uveden˘ titul byl vydán roku 1550 v Orléans jako Jacobus Androuetius du Cerceau lectoribus s. Qvoniam apud veteres alio structurae genere templa fuerunt aedificata, quam ea quae nostra aetate passim conspiciuntur : non inivicundvm fore studiosis antiquitatis, nec a meo instituto alienum existimavi si formam ipsam et tanqvam faciem illorvm viden36 dam quibvslibet exhiberem […]. Z ‰estice shodn˘ch listÛ poslouÏil pfiímo jeden jako pfiedlohov˘ obraz pro jiÏní stûnu Klenotnice. (obr. 14, 15) U Du Cerceaua má stavba pfiípis Templum Veneris (chrám Venu‰in), jedná se tedy o hypotetickou rekonstrukci chrámu antické bohynû lásky Venu‰e. (obr. 16) Na dal‰ím shodném listû ãteme pfiípis Templum Iovis (chrám JupiterÛv). (obr. 19) Ve Wyssenbachovû verzi se na kladí hlavního vchodu této stavby nachází letopoãet 1545. Shodu najdeme i v listû, kde bratfii Wyssenbachové zanechali své monogramy s letopoãtem 1558. (obr. 17) Oproti pfiedlohám obsahují sgrafita nûkolik zmûn, které nejsou dány pfiizpÛsobením prostoru stûny ani zjednodu‰ením pfiedloh. Odli‰-

nost se ukazuje pfiedev‰ím v pfiidání kruhov˘ch otvorÛ, tzv. okulÛ. Obdobn˘ch okulÛ si nicménû pov‰imneme na jin˘ch listech z cyklu. Oproti pfiedlohám je rozdíl i v hojném vyuÏití arabesky na plochách architektur, mnohde doplnûné o kvûty pûtilisté rÛÏe (erbovní znamení pánÛ z Hradce). Nejpodstatnûj‰í zmûnou jsou v‰ak uzavfiené dvefie, které nás navádûjí k urãitému osobnímu, aÏ intimnímu v˘znamu místnosti. K podobnému v˘kladu nás vede i putto vyobrazen˘ na západní stûnû. Ten drÏí kartu‰i s erbovním znamením Katefiiny z Vald‰tejna a druhou rukou se dot˘ká ko‰e s plody, kter˘ má na hlavû jedna z hermovek. Tento prvek vykládá MÏyková jako pfiání plodnosti pro 37 manÏelku. K symbolickému v˘znamu zavfien˘ch dvefií nás mÛÏou vést i místnosti, které jsou za onou zdí. Za jiÏní stûnou s vyobrazením chrámu se nachází hradní kaple sv. Jifií. Za severní stûnou s vyobrazením vítûzného oblouku je tzv. Hodovní sál se sgrafity lovÛ, sedmerem nefiestí, Herodovou hostinou se stûtím Jana Kfi titele a Or feem hrajícím zvífiatÛm. V místnosti si pov‰imneme dvou pr vkÛ, které nás mohou odkazovat k tradici zobrazování architektonické kulisy na na‰em území. Jsou jimi malovaná goticky pojatá Ïebra na klenbû, která jsou ve svém vrcholu pfieseknuta a pfiekfiíÏena. V okenní ‰paletû je na záklenku malba krouÏené klenby na reÏném zdivu. Tyto motivy se nenacházejí na Ïádném z listÛ Wyssenba-

17

k Evû z RoÏmberka, sestfie Jáchymovy manÏelky Anny. Poslední znak by mohl odkazovat k Václavu Mezifiíãskému z Lomnice, kter˘ byl druh˘m manÏelem Katefiiny ze ·ternberka, vdovy po Janu „Teleckém“ z Hradce. Dle autora musela v˘malba vzniknout mezi lednem 1556 a únorem 1557, mezi svatbami Bohunky z RoÏmberka s Janem z Lobkovic a Katefiiny z Brun‰viku s Vilémem z RoÏmberka, ktefií jsou zachyceni v genealogické fiadû. 33 KROUPA, Jifií; JAKUBEC, Ondfiej. Telã: historické centrum. Praha : Foibos Books, 2013 (= Svûtové památky UNESCO). ISBN 978-80-87073-70-4. Konkrétnû uvádí dva listy s vyobrazením Chrámu Venu‰e (Templum Veneris) a Chrámu Míru (Templum Pacis). Uvádí také ‰ífiení tûchto pfiedlohov˘ch listÛ prostfiednictvím bratrÛ Johanna a Rudolpha Wyssenbacha roku 1558. 34 Jacques Androut Du Cerceau I. (? PafiíÏ, kol. 1515–? Annecy, 1585) byl francouzsk˘ rytec, autor traktátÛ a architekt. V 30. letech 16. století nav‰tívil Itálii. Jeho pravdûpodobnû první knihou je Exempla arcuum s 25 tisky triumfálních obloukÛ, která byla vydána v Orléans roku 1549. Roku 1559 se usazuje v PafiíÏi a vydává knihy s antickou architekturou a ornamentem. TéhoÏ roku vûnuje Jindfiichu II., francouzskému králi, první ze tfií knih vûnovan˘ch architektufie. Tyto knihy v˘raznû pfiispûly k ‰ífiení nového slohu. TURNER, Jane (ed.). The Dictionary of Art. 9, Diploma work to Egypt, ancient. New York : Grove, 1996. ISBN 1-884446-00-0. Autorka hesla Naomi Miller. 35 ISLER DE JONGH, A., cit. v pozn. 32; BYRNE, Janet. S. Renaissance Ornament Prints and Drawings. New York : The Metropolitan Museum of Art, 1981. ISBN 0-87099-288-0. 36 Jacques Androuet De Cerceau. Jacobus Androuetius du Cerceau lectoribus s. Qvoniam […]. Orléans, 1550.

■ Poznámky

[cit. 16. kvûtna 2010]. Dostupné z WWW: http://bibliot-

z RoÏmberka a dvojice erbÛ jejích rodiãÛ. Západní stûna je

heque-numerique.inha.fr/collection/360-temples-antiqu-

zapoãata samotn˘m Zachariá‰em a manÏelkou Katefiinou

es-termes-et-cariatides/?n=3 Bez ISBN.

z Vald‰tejna a následnû jejími rodiãi. Erbovní fiada pokra-

37 MÎYKOVÁ, M., cit. v pozn. 26., zde také více o motivu

ãuje Zachariá‰ovou tetou Annou z Hradce a jejím druh˘m

zavfien˘ch dvefií. BARTLOVÁ, Milena; CHAMONIKOLA, Kalio-

a tfietím manÏelem. Pak erby pokraãují Zachariá‰ovou

pi (eds.). Od gotiky k renesanci: v˘tvarná kultura Moravy

sestrou AlÏbûtou z Hradce s manÏelem Divi‰em Slavatou

a Slezska 1400–1550. II. Brno : Moravská galerie, 1999.

z Chlumu a Ko‰umberka a pokraãují sestrou Jáchymovy

ISBN 80-7027-097-7. Autofii se v pfiíslu‰ném hesle odka-

manÏelky Bohunkou z RoÏmberka s manÏelem Janem ml.

zují k dataci MÏykové a v˘znam místnosti dávají do souvis-

Popelem z Lobkovic. Poslední dva erby se odkazují snad

losti s klauzurou ãi gynaeceem.


283

19

Obr. 18. Telã (okr. Jihlava), zámek. Klenotnice, celkov˘ pohled. (Foto: Gabriela âapková, 2015) Obr. 19. Du Cerceau I., Jacques Androuet, grafick˘ list, (Pfievzato z DU CERCEAU I., J. A., cit. v pozn. 38).

se nachází pûtilistá rÛÏe, v pr vním poli vavfiínov˘ vûnec s kvûty pûtilisté rÛÏe, druhé pole je pÛleno, tfietí nese majuskulní M s korunkou a ãtvr té pole kotvu. Pfiilbice je s fanfrnochy, v klenotu mezi kfiídly vavfiínov˘ vûnec. TotoÏn˘ erb s pûtilistou rÛÏicí v srdeãním ‰títku se nachází nad prÛjezdem tzv. jiÏního paláce s dedikaãním nápisem urãujícím stavbu do let 1566–1568. DÛvodem pov˘‰ení hradeckého erbu mohlo b˘t udûlení Zlatého rouna Jáchymovi z Hradce roku 1561.

18

chova cyklu a zavádûjí nás do pozdnû gotické tradice, v níÏ lze vytu‰it i umûlcovo ukotvení. Tato „historizující“ zobrazení v‰ak mohla mít je‰tû jeden zásadní v˘klad, kter˘ má vzhledem k ikonografii sídla své opodstatnûní. Tomá‰ Knoz ve své stati ·lechtická pamûÈ v umûleckém ztvárnûní moravsk˘ch renesanãních zámkÛ naznaãil, Ïe obdobné historické ãi archaické motivy souvisí s pamûtí sídla a ‰lechticem, kter˘ onu 38 pamûÈ pfiejímá za svou vlastní. Ve Velkém hodovním sále (Divadelní sál) je erbovní genealogická fiada zapoãata Janem IV. Teleck˘m z Hradce, Zachariá‰ov˘m pradûdem, pfied Zachariá‰em posledním samostatn˘m vládcem na Telãi. Zachariá‰ by zde tedy mohl navazovat na dûdictví svého pradûda, kter˘ na Telãi 39 vládl do své smrti roku 1452. Závûrem Díky novému ãasovému urãení pfiedlohového materiálu mÛÏeme s nadsázkou uvaÏovat, Ïe pro telãské malby bylo pouÏito primárního

284

desetilistého cyklu z roku 1545. TudíÏ hypotézu o autorství malífie Nikla (Mikulá‰e) lze stále povaÏovat za adekvátní. Zde musím uvést, Ïe nejsem obeznámen s tím, jaké listy tento pÛvodní cyklus obsahoval a zda v nûm byly obsaÏeny v‰echny architektury, které poslouÏily za vzor v Telãi. Reálnû se jeví vznik maleb na pfielomu desetiletí nebo poãátku let 60. K ukotvení vzniku sgrafit do první stavební fáze s vyuÏitím místních umûlcÛ nás mÛÏe zavést i podoba erbu Zachariá‰e z Hradce na severní stûnû, kter˘ je obdobou erbu z vedlej‰í Hodovní sínû (1553), vytesaného erbu na nádvofií starého hradu (1554) a erbu z místnosti slavonického domu ãp. 479 (1556), kdy ‰tít je ãtvrcen˘, v pr vním poli je pûtilistá rÛÏe, druhé pole je pÛleno, tfietí s majuskulním M s korunkou a ãtvr tém pole s kotvou. Na ‰títû je pfiilba s fanfrnochy a v klenotu mezi kfiídly vavfiínov˘ vûnec s pûtilist˘mi rÛÏemi. V kapli sv. Jifií (1564) je ve ‰tuku proveden˘ Zachariá‰Ûv erb, kter˘ doznal pov˘‰ení. V srdeãním ‰títku

■ Poznámky 38 KNOZ, Tomá‰. ·lechtická pamûÈ v umûleckém ztvárnûní moravsk˘ch renesanãních zámkÛ. In BÒÎEK Václav; KRÁL, Pavel (eds.). PamûÈ urozenosti. Praha : NLN, 2007, s. 23–36. ISBN 978-80-7106-928-7. 39 K tomuto tématu blíÏe K¤ÍÎOVÁ, Kvûta. K nûkter ˘m ãástem v˘zdoby renesanãních interiérÛ zámku v Telãi. Památky a pfiíroda: ãasopis státní památkové péãe a ochrany pfiírody. 1979, roã. 4, ã. 9, s. 534–540. ISSN 0139-9853; LEDVINKA, V., cit. v pozn. 1. Naposledy se k tomuto tématu vyjádfiili MACH, Pavel; SALAVA, Jan. Renesanãní sídlo Zachariá‰e z Hradce na Telãi v druhé polovinû 16. století. Zprávy památkové péãe. 2012, roã. 72, ã. 4, s. 258–264. ISSN 1210-5538; KROUPA, J.; JAKUBEC, O., cit. v pozn. 23


RÒZNÉ

Josef Krása a stfiedovûké n á s t û n n é m a l b y.

stavy císafie Karla IV. a krále Václava IV. V ryté kresbû

K 30. v˘roãí úmrtí pfiední osobnosti ãesk˘ch

modlícími se pod mandorlou s Kristem-Soudcem

dûjin umûní

a nad císafiem Karlem IV. a císafiovnou Eli‰kou Pomo-

kleãících postav spatfioval analogie s ãesk˘mi patrony,

fianskou. Svûtci se s dÛvûrou obraceli na Krista a proJosef Krása (9. 8. 1933 âáslav – 20. 2. 1985 Praha)

sili za spásu du‰í obou kleãících donátorÛ.

patfiil k nejv˘znamnûj‰ím badatelÛm stfiedovûkého

Josef Krása ve stejném roce publikoval i studii o ná-

umûní ve druhé polovinû 20. století nejen u nás, ale

stûnn˘ch malbách v kostele sv. Markéty v Loukovû

i v zahraniãí. Po maturitû na gymnáziu v Kutné Hofie

z konce 14. století, ve které po stránce slohové odli‰il

studoval dûjiny umûní na Filozofické fakultû UK v Pra-

od sebe dva smûry, z nichÏ první vedl „k idealizované

ze. Do Ústavu dûjin umûní AV âR pfii‰el po studiích

podobû figur krásného slohu a druh˘ k zdÛraznûní o‰kli-

v roce 1957. Jeho badatelsk˘m zájmem se stalo pfie-

vosti a naturalismu“. Toto odli‰ení, které zpravidla sou-

dev‰ím studium stfiedovûkého umûní, zejména díla

viselo s narativními v˘jevy, bylo moÏné aplikovat i na

nástûnné a kniÏní malby. Nebyl v‰ak jen v˘znamn˘m

kniÏní malbu a na deskov˘ epitaf Reinharta z Mühlhau-

specialistou na stfiedovûké umûní, ale se zájmem sle-

senu, dnes ve Stuttgartu. V roce 1964 publikoval ná-

doval také umûní moderní, psal kritiky na v˘stavy a re-

stûnné malby v Zelené svûtnici hradu Îirovnice, zafiadil

cenzoval v˘znamné knihy, ãlánky a ãasopisy od roku

je do kontextu evropského pozdnû gotického malífiství

1953 na stránkách ãasopisu Umûní, V˘tvarná práce

a specifikoval jejich poslání v profánních prostorách

a dal‰í. Svá studia na Karlovû univerzitû ukonãil diser-

pansk˘ch hradÛ. Souãasnû vy‰la i publikace Gothic Mu-

taãní prací o nástûnn˘ch malbách v kapli sv. Václava

ral Painting in Bohemia and Moravia 1300–1378, v níÏ

v katedrále sv. Víta v Praze, kterou ve struãnûj‰í verzi

V. Dvofiáková, J. Krása, A. Merhautová a K. Stejskal

publikoval v ãasopise Umûní v roce 1958, v˘tah s fo-

shrnuli poznatky publikované v prvním díle korpusu

o levoãsk˘ch moralitách, zamûfienou na kompozice

tografiemi pak v Galerii Obelisk roku 1971. Studii

Nástûnné malby v âechách a na Moravû 1300–1350

SkutkÛ milosrdenství a Smrteln˘ch hfiíchÛ, namalova-

charakterizoval Jaroslav Pe‰ina slovy: „jejím hlavním

(Praha 1958) a navázali na nû slohovou anal˘zou ma-

n˘ch ve farním a minoritském kostele v Levoãi. Dlou-

pfiínosem bylo nové, pronikavû ãasné datování maleb,

leb dvorského okruhu – Karl‰tejna, katedrály sv. Víta

holet˘ v˘zkum a soupis monumentálních maleb na Slo-

kterého se dosud nikdo neodváÏil. Malby tím nabyly

a klá‰tera Na Slovanech v Praze. J. Krása se vûnoval

vensku byl publikován v roce 1978 pod titulem

je‰tû více na v˘znamu jako jedna z nejranûj‰ích pamá-

podrobnûji malbám v katedrále sv. Víta v Praze a téÏ

Stfiedovûká nástûnná malba na Slovensku. Kniha je

tek ãeského renesanãního umûní a objevily se tak ve

malbám v prostfiedí mimopraÏsk˘ch farních kostelÛ

po stránce metodologické velmi instruktivní, po synte-

zcela nov˘ch v˘vojov˘ch souvislostech.“ V roce 1960

a klá‰terÛ ve druhé polovinû 14. století. Jednotlivé ka-

ticky zamûfien˘ch úvodech ke kaÏdé kapitole následují

napsal J. Krása v souvislosti s restaurováním mozaiky

pitoly obsahovaly úvodní studii a krat‰í katalogová

velmi propracovaná hesla k jednotliv˘m lokalitám. Kni-

v˘znamnou staÈ o mozaice na Zlaté bránû Svatovítské

hesla. Cizojazyãné vydání bylo základem pro poznání

ha dosud patfií nejen k základní literatufie o nástûn-

katedrály spolu s restaurátorem Josefem Nûmcem.

a studium monumentálních maleb v âechách a na

n˘ch malbách na Slovensku, ale stala se i vzorem pro

V jejím rámci podrobnû analyzoval dílo mozaicistÛ

Moravû badateli v zahraniãí.

mlad‰í badatele.

1

1

Obr. 1. Josef Krása, portrétní fotografie. Ústav dûjin umûní AV âR (Reprofoto: UDU AV âR, 2015)

a upozornil, Ïe v Itálii tito specialisté pÛsobili i v jin˘ch

Z kniÏní malby v roce 1964 autor publikoval ãlánek

Josef Krása prÛbûÏnû zpracovával také katalog ma-

mûstech neÏ v Benátkách, se kter˘mi se praÏská mo-

Astrologické rukopisy Václava IV., které se staly pfied-

leb pro II. a III. díl ãesk˘ch nástûnn˘ch maleb. V sou-

zaika zpravidla srovnávala. Císafi Karel IV. znal mozaiky

mûtem ‰ir‰ího badatelského v˘zkumu. Spolu s Kar-

vislosti s malbami v Levoãi upozornil na malby ve Zdû-

v Lucce a ¤ímû, v˘znamná katedrální dílna ve 14. sto-

lem Stejskalem napsali del‰í studii o stfiedovûk˘ch

tínû, jimÏ vûnoval nûkolik stran strojopisu. Podle Karla

letí byla napfiíklad v Orvietu, odkud jsou známé dobové

astrologick˘ch rukopisech v ãesk˘ch zemích. Proble-

Stejskala takov˘ch katalogov˘ch hesel k ãesk˘m ná-

úãty. Josef Krása komparoval mozaiku s díly dvorské

matiku astrologick˘ch a astronomick˘ch rukopisÛ kon-

stûnn˘m malbám Josef Krása napsal asi tfiicet. V roce

malby za Karla IV., upozornil na analogie s v˘jevy

zultovali s dal‰ími badateli, zejména se Z. Horsk˘m.

1968 vy‰el ãlánek Nástûnné malby v kostele sv. Jifií

z Apokalypsy namalovan˘mi v kapli Panny Marie na

Téma se stalo i jednou z kapitol v knize Rukopisy Vác-

v Kostoºanech pod Tríbeãom (1967). V románské ro-

Karl‰tejnû a s ojedinûlou technikou inkrustace polo-

lava IV. (1971).

tundû s dochovan˘mi stfiedovûk˘mi malbami probíhal

drahokamy, dochovanou v kapli sv. KfiíÏe a sv. Katefii-

Josef Krása paralelnû spolupracoval spolu s V. Dvo-

archeologick˘ v˘zkum od 90. let 20. století. Souãasní

ny; podobnou technologii pouÏil i umûlec ãinn˘ v kapli

fiákovou a K. Stejskalem na v˘zkumech nástûnn˘ch

archeologové povaÏují stavbu i malby za ranû román-

sv. Václava v PraÏské katedrále. Badatel doloÏil téÏ

maleb na Slovensku, zprávy z bádání publikoval pravi-

ské a datují je do 9.–10. století. V roce 1969 napsal

ãetná srovnání s malbami v ambitu klá‰tera Na Slova-

delnû od roku 1959 do roku 1967. Badatele zaujal

nech v Praze a upozornil i na souvislosti s umûleck˘mi

fond nástûnn˘ch maleb v jednotliv˘ch oblastech Slo-

díly zlatníkÛ, ktefií se podíleli na v˘zdobû ostatkového

venska, a to zejména pozoruhodn˘m stavem jejich do-

■ Poznámky

kfiíÏe papeÏe Urbana V. Ostatkov˘ kfiíÏ je zdoben˘ rytou

chování, kvalitou a orientací na severoitalskou, ale

1 PE·INA, Jaroslav. Za Josefem Krásou (1933–1985).

kresbou, zobrazující kleãícího papeÏe Urbana V., za

i ãeskou malbu. V rámci v˘zkumu maleb na Slovensku

Umûní. 1986, roã. 34, ã. 1, s. 2–10. ISSN 0049-5123.

ním kleãícího kardinála Belfor ta a vpravo kleãící po-

Josef Krása napsal v roce 1965 ikonografickou studii

S. 3.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / R Ò Z N É | Z u z a n a V · E T E â K O VÁ / J o s e f K r á s a a s t fi e d o v û k é n á s t û n n é m a l b y. K 3 0 . v ˘ r o ã í ú m r t í p fi e d n í o s o b n o s t i ã e s k ˘ c h d û j i n u m û n í

285

i vztahem k praÏské univerzitû, kam byli po jejím zaloÏení pozváni pfiedev‰ím profesofii z boloÀské univerzity. Na této univerzitû studovali ãetní ãe‰tí preláti, k nejv˘znamnûj‰ím patfiili arcibiskup Arno‰t z Pardubic a Jan Oãko z Vla‰imi. V rámci v˘zkumu umûní JagelloncÛ se Krása soustfiedil na pozdnû gotickou monumentální a kniÏní malbu, zejména v okruhu Kutné Hory. Na mezinárodním sympoziu v Poznani pfiednesl referát, v nûmÏ se zab˘val pohusitskou monumentální malbou; publikován byl v roce 1977, o rok pozdûji vy‰la kolektivní kniha o pozdnû gotickém umûní v âechách, do které pfiispûli také J. Homolka, V. Mencl, J. Pe‰ina a J. PetráÀ. Krása zde uvefiejnil syntetické statû k nástûnné a kniÏní malbû doby Jagellonské. V dal‰ím kolektivním díle, v Dûjinách ãeského v˘tvarného umûní I/1, 2, vydaném v roce 1984, roz‰ífiil a prohloubil kapitolu o pozdnû gotické nástûnné a kniÏní malbû. Jaroslav Pe‰ina ve v˘‰e citovaném ãlánku uvádí: „Badatel v syntetickém pfiehledu na malby pozdní gotiky vychá2

3

zel z poznatkÛ publikovan˘ch jiÏ dfiíve, pfiesto se pokusil vyfie‰it mnoho otázek spojen˘ch s umûním doby hu-

Obr. 2. Obálka knihy Josefa Krásy Rukopisy Václava IV; Praha, Odeon 1971. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015) Obr. 3. Obálka kolektivní monografie Jaromíra Homolky, Josefa Krásy, Václava Mencla a Josefa Petránû Pozdnû gotické umûní v âechách (1471–1526); Praha, Odeon 1978 (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015)

mem se lvem a sv. Augustinem, pfiedávajícím regule

sitské a pohusitské. Zaujaly jej pfiedev‰ím malby

fieholníkÛm, z doby kolem roku 1420. Trn v tlapû lva

kutnohorského okruhu, v˘zdoby chrámu sv. Barbory,

lze chápat jako moralitu, vytaÏení trnu z tlapy jako od-

zvlá‰tû pak Smí‰kovské kaple, jejíÏ vznik spojuje autor

stranûní nefiestí a hfiíchÛ. Jeron˘m se lvem se ãasto

nejen s nizozemsk˘mi, ale i s italsk˘mi renesanãními

objevuje v rámci kompozice ãtyfi církevních otcÛ, na-

podnûty, které blíÏe specifikoval. Nemen‰í pozornost

malovan˘ch napfiíklad na klenbû kostela sv. Klimenta

vûnoval i dal‰ím malbám tohoto dvorsko-aristokratic-

na Levém Hradci v 80. letech 14. století. Josef Krása

kého okruhu, k nimÏ patfiily i novû odkryté malby na

pfiedpokládal, Ïe existoval deskov˘ oltáfi v klá‰terním

Blatné a v hradní síni v Îírovnici. Jejich rané datování

kostele Na Slovanech, jehoÏ podoba mohla vycházet

objasnil také historick˘mi okolnostmi. Text jeho stati

J. Krása ãlánek o bibli Purkarta z Janovic a Zikmundo-

z dalmatské ikony. Jeho pfiedpoklad se potvrdil poté,

vycházel z jeho star‰ích zji‰tûní, ale syntetická studie

vû Comestoru, dílech, která se nacházejí v knihovnû

co byla v nevelkém kostelíku sv. Vavfiince na Újezdû

dostala novou formu v podobû logického a uceleného

v Záhfiebu a ve Vatikánu. Rukopisy lze zafiadit do rané

v Praze v 90. letech 20. století odkryta monumentální

pohledu na sloÏitou látku, v níÏ nechybûl nadhled

a pozdní fáze krásného slohu a jsou dokladem toho,

malba se svûtcem sedícím pfied pulpitem a o‰etfiují-

a schopnost proporãní vyváÏenosti.“

Ïe i v dobû nastupujícího reformního hnutí v˘zdoba ru-

cím tlapu lva. Na pozadí je namalovaná pozoruhodná

V 70. a 80. letech se badatelÛv zájem zamûfiil na

kopisÛ pokraãovala. V roce 1970 vy‰el katalog nerea-

iluzivní monumentální architektura chrámu, podobná

zpracování a interpretování umûní 13. století. Zfiejmû

lizované v˘stavy âeské umûní gotické 1350–1420, do

dalmatské ikonû, kterou ve svém ãlánku publikoval.

pod vlivem nov˘ch zahraniãních studií, ve kter˘ch se

nûhoÏ pfiispûl kapitolou o ãesk˘ch rukopisech z tohoto

V rámci dnes dochovaného fondu maleb patfií k ménû

v nûmeckém dûjepise umûní ustupovalo od pojmu tzv.

období. V roce 1974 publikoval velmi podrobn˘ ãlánek

ãast˘m, svûtec je zpravidla situován spí‰e do krajinné

„Zackenstilu“ k novému vymezení slohu ve smyslu

Studie o rukopisech husitské doby, do tehdy nepfiíli‰

kulisy. V letech 2000/2001 byla odkryta dal‰í malba

„alternativní“ gotiky, v níÏ jiÏ umûlecká díla nebyla

zpracované téma (vzpomenout lze pfiedev‰ím na Pavla

v kostele Panny Marie pfied T˘nem v Praze, kterou lze

chápána jako závûr románského umûní, ale jako syn-

Kropáãka a jeho knihu o deskovém malífiství doby hu-

spojit se zprávou o zaloÏení oltáfie sv. Jeron˘ma králo-

téza z Byzance se roz‰ifiujících principÛ pozdní fáze

v˘m podkomofiím Zikmundem Hulerem v roce 1394.

malby na jedné stranû a lineárního slohu, typického

Josef Krása napsal v roce 1975 v˘znamnou ikono-

Malba je intaktnû zachovaná, jemné pfiechody barev-

pro západoevropské gotické umûní, na stranû druhé.

grafickou studii, v níÏ se zab˘val dobovû velmi oblíbe-

n˘ch tónÛ odpovídají velmi kvalitním umûleck˘m dílÛm

Téma bylo aktuální pro celou stfiední Evropu. Josef

n˘m v˘tvarn˘m dílem – sv. Jeron˘mem, kter˘ o‰etfioval

z okruhu Mistra TfieboÀského oltáfie a Mistra Osvalda.

Krása recenzoval monografii Hugo Buchthala o Náãrt-

zranûnou tlapu lva. Za v˘chodisko povaÏoval dosud

Také v klá‰terním kostele dominikánek u sv. Anny

níku z Wolfenbüttelu v roce 1980, ale ovlivnûn byl ze-

ménû ãasté patrocinium slovanského klá‰tera Na Slo-

v Praze byla odkryta nevelká postava sv. Jeron˘ma se

jména Hansem Beltingem a jeho statí Zwischen Gotik

vanech v Praze, kter˘ Karel IV. zaloÏil ke cti Panny Ma-

lvem, kter˘ byl spolu s církevními otci namalovan˘ na

sitské).

2

3

4

rie, sv. Jeron˘ma a ãesk˘ch patronÛ. V rukopisech se

severní stûnû presbytáfie. Obliba svûtce za Karla IV.

motiv objevuje pfiedev‰ím v Jeron˘movû Prologu k Bibli,

a Václava IV. souvisela s dobovou pfiedstavou, Ïe

■ Poznámky

známe jej i z miniatury v Opatovickém brevífii (Krakov,

sv. Jeron˘m byl patronem SlovanÛ a pfieloÏil bibli do

2 KROPÁâEK, Pavel. Malífiství doby husitské: ãeská des-

Wawel, 1370/80) a v Officiu sv. Jeron˘ma od Jana ze

slovanského jazyka. Úcta mu byla vûnována pfiedev‰ím

ková malba prvé poloviny XV. století. Praha : âeská aka-

Îatce (Praha, Knihovna Národního muzea, XII A 18,

v Bologni, kde pÛsobil Johannes Andrea, profesor na

demie vûd a umûní, 1946. Bez ISBN.

1404). Do roku 1975 bylo téma známé z monumen-

univerzitû, kter˘ napsal kolem poloviny 14. století tfii

3 PE·INA, J., cit. v pozn. 1. S. 4.

tální malby situované na stûnû knihovny v augustini-

fiktivní dopisy svûtce, jeÏ do nûmãiny pfieloÏil Jan ze

4 KRÁSA, Josef. Hugo Buchthal, The „Musterbuch“ of

ánském klá‰tefie v Roudnici se sedícím sv. Jeron˘-

Stfiedy. Tûsné vazby mezi Bolognou a Prahou byly dány

Wolfenbüttel and its Position in the Art of the thirteenh

286


fotografickému doprovodu a grafickému zpracování nejkrásnûj‰í knihou roku. Za stejnû zdafiil˘ povaÏujeme I. díl kolektivní práce Dûjiny ãeského v˘tvarného umûní, kam pfiispûl kapitolami o nástûnné a kniÏní malbû a zároveÀ byl i jejím vûdeck˘m redaktorem. V rámci nástûnn˘ch maleb pak jednoznaãnû k nejdÛleÏitûj‰ím patfií Stfiedovûká nástûnná malba na Slovensku. V souãasné dobû se fond památek monumentálních maleb v˘raznû roz‰ífiil, zejména o díla z doby krále Václava IV. Jsem pfiesvûdãená, Ïe by se jim Josef Krása vûnoval se svou pfiíznaãnou erudicí a nad‰ením. Zuzana V‰eteãková

■ Poznámky centur y, Wien 1979. Recenze. Byzantinoslavica. 1980, roã. 41, ã. 1, s. 255–258. ISSN 0007-7712. 5 BELTING, Hans. Zwischen Gotik und Byzanz: Gedanken zur Geschichte der sächsischen Buchmalerei im 13. Jahr4

5

hundert. Zeitschrift für Kunstgeschichte. 1978, roã. 41, ã. 1, s. 217–257. ISSN 0044-2992.

Obr. 4. Obálka posmrtnû vydaného v˘boru studií Josefa Krásy názvem âeské iluminované rukopisy 13. – 16 století, Odeon, 1990. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015) Obr. 5. Obálka kolektivní monografie Umûní doby posledních PfiemyslovcÛ, Roztoky, Stfiedoãeské muzeum a Stfiedisko státní památkové péãe a ochrany pfiírody Stfiedoãeského kraje, 1982. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015)

5

und Byzanz z roku 1978. Z jeho podnûtu byla uspo-

6 KRÁSA, Josef (ed.). Die Handschriften König Wenzels IV.

le Die Parler und der schöne Stil 1350–1400.

10

Wien : Forum Verlag, 1971. Bez ISBN.

K tûmto dílÛm je ale tfieba pfiipoãítat celou fiadu dal-

7 BRAUNFELS, Wolfgang (ed.). Der Hedwigs-Codex von

‰ích cizojazyãn˘ch statí z kongresÛ a konferencí.

1353. Sammlung Ludwig. Berlin : Gebr. Man, 1972. 2 svaz-

V 70. a 80. letech se Josef Krása zab˘val peãetû-

ky, bez ISBN.

mi, pfiedev‰ím Karla IV., a také zlatnictvím této doby,

8 KRÁSA Josef. Die Reisen des Ritters John Mandeville.

coÏ jej postupnû vedlo k pfiípravû dal‰ího projektu, ve

München : Prestel Verlag, 1983. ISBN 978-3791306063.

kterém se chtûl zamûfiit na soupis Svatovítského po-

9 KRÁSA, Josef. The English Psalter in the Library of Kfii-

kladu spolu s pracovníky tehdej‰ího Ústavu teorie

voklat Castle. Umûní. 1972, roã. 20, ã. 3, s. 211–226.

a dûjin umûní AV âR. Projekt zÛstal nedokonãen˘, ale

ISSN 0049-5123.

fiada badatelÛ zpracované artefakty publikovala.

10 KRÁSA, Josef. Prag und Böhmen. Die Buchmalerei.

fiádána v˘stava Umûní doby posledních PfiemyslovcÛ

Krásovo studium monumentálních maleb není za-

In Die Parler und der schöne Stil 1350–1400: europäische

v roce 1981 v Roztokách u Prahy. V katalogu v˘stavy

stoupeno tolika poloÏkami jako kniÏní malba, zejména

Kunst unter den Luxemburgern: ein Handbuch zur Ausstel-

vypracoval úvodní studii a katalogová hesla pod ná-

doby Václava IV., ale badatelÛv v˘zkum pfiedstavuje

lung des Schnütgen-Museums in der Kunsthalle Köln.

zvem Nástûnná a kniÏní malba 13. století v ãesk˘ch

‰Èastnou symbiózu obou malífisk˘ch oborÛ. Josef Krá-

Köln : Museen der Stadt Köln, 1978–1980, sv. 2,

zemích. Nûkterá hesla nebyla do té doby publikována,

sa patfií k osobnostem, které v mnohém následují

731–757, sv. 3, s. 104–108. Bez ISBN.

jiná vidûl v odli‰n˘ch souvislostech. Téma pro nûj bylo

mlad‰í historikové umûní, zab˘vající se zejména ilumi-

aktuální aÏ do závûru jeho badatelské cesty, anal˘ze

novan˘mi rukopisy, ovlivnil v‰ak i badatele – specia-

byly podrobeny pfiedev‰ím rukopisy. Badatel se odklo-

listy na stfiedovûkou nástûnnou malbu. Pro jeho práce

Hlavní zhodnocení díla Josefa Krásy:

nil téÏ od pojmu „láman˘“ („pfiechodn˘“) sloh a hledal

byla pfiíznaãná vyrovnanost v‰ech úrovní bádání – slo-

1) PE·INA, Jaroslav. Za Josefem Krásou (1933–1985).

spí‰e slovní variantu pro „alternativní“ gotiku. Tématu

hové anal˘zy, vãetnû podílu jednotliv˘ch umûlcÛ na ilu-

Umûní. 1986, roã. 34, ã. 1, s. 2–10. ISSN 0049-5123.

vûnoval nûkolik metodologicky podnûtn˘ch studií.

minacích a monumentálních malbách, studium ikono-

2) HO¤EJ·Í, Jifiina. Bibliografie prací Josefa Krásy z let

V rámci v˘stavy uspofiádal na konci roku 1981 kolokvi-

grafie, historick˘ch pramenÛ a téÏ stav zachování

1953–1985. Umûní. 1986, roã. 34, ã. 1. 10–13.

um Umûní 13. století v ãesk˘ch zemích s pfiizváním za-

jednotliv˘ch památek i otázka technologií. Autorova

ISSN 0049-5123.

hraniãních hostÛ. âlánek Ranû gotická stylová varianta

brilantní schopnost analytického pohledu na umûlec-

3) WITTLICH, Petr. Josef Krása – Profil badatele. Umû-

stfiedoevropského malífiství pfied rokem 1300, její pra-

ké dílo v jeho kulturnûhistorickém kontextu se stala

ní. 1986, roã. 34, ã. 1. 14–19. ISSN 0049-5123.

meny a pÛsobení je jedním z pfiíkladÛ, jak badatele té-

základem pro syntetické statû, v nichÏ dokázal nastí-

4) STEJSKAL, Karel. Josef Krása a jeho práce o ilumi-

ma zaujalo. Zmínit mÛÏeme i ãlánek Dva rukopisy

nit ‰ir‰í kontex studovan˘ch dûl.

novan˘ch rukopisech. In KRÁSA, Josef. âeské ilumi-

z pozdního 13. století z roku 1984.

Domnívám se, Ïe korpusová forma zpracování ná-

nované rukopisy 13.–16. století (ed. K. Stejskal

Josefa Krásu v zahraniãí proslavila nejen anglicky

stûnn˘ch maleb v podobû syntetick˘ch úvodních statí

a kol.). Praha : Odeon, 1990, s. 425–429. Bez ISBN.

psaná kniha o gotické nástûnné malbû z roku 1964,

a katalogov˘ch hesel, napsan˘ch formou krat‰ích mo-

5) HLAVÁâKOVÁ, HANA. Krása, Josef. In HOROVÁ, An-

ale zejména nûmeck˘ pfieklad RukopisÛ krále Václa-

nografií, je dodnes velmi instruktivní. Josef Krása na-

dûla (ed.). Nová encyklopedie ãeského v˘tvarného

víc psal velmi ãtiv˘m a v˘stiÏn˘m jazykem, kter˘ umoÏ-

umûní. A–M. Praha : Academia, 1995, s. 400–401.

nil, aby byli osloveni nejen specialisté, ale i ‰ir‰í

ISBN 80-200-0521-8.

studie o anglickém Ïaltáfii nebo kapitola Prag und

odborná vefiejnost. Právem se jeho nejznámûj‰í dílo –

6) BREGANTOVÁ, Polana. Bibliografie Josefa Krásy.

Böhmen. Die Buchmalerei v objemném kolektivním dí-

Rukopisy Václava IV. z roku 1971 – stalo díky textÛm,

BUKOVINSKÁ, Beket; KONEâN¯, Lubomír. Ars longa.

6

va IV. z roku 1971, o rok mlad‰í nûmecké faksimilo7

8

vé vydání Kodexu sv. Hedviky, MandevillÛv cestopis, 9


287

Sborník k nedoÏit˘m sedmdesátinám Josefa Krásy.

kultury. Praha : Universita Karlova, 1975, s. 95–100.

Praha : Artefactum, 2003, s. 275–299. Bez ISBN.

Bez ISSN.

MyslbekÛv pomník s v a t é h o Vá c l a v a v o l á o p o m o c

17) Bemerkungen zur nachhussitischen Wandmalereien V˘bûr bibliografie Josefa Krásy ke stfiedovûk˘m ná-

in Böhmen. In Gotyckie malarstwo Êcienne w Europie

Pfied sto pûti lety, v létû roku 1910, byla v horní ãásti

stûnn˘m malbám

Êrodkowo-wschodniej: materia∏y konferencji naukowej

Václavského námûstí v Praze zahájena stavba Ïulové-

1) Renesanãní nástûnná malba kaple svatováclavské

Instytutu Historii Sztuki (Poznaƒ 20-23 X 1975). Poz-

ho podstavce Myslbekova monumentálního pomníku

v chrámu sv. Víta v Praze. Umûní. 1958, roã. 6, ã. 1,

naƒ : 1977, Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poz-

sv. Václava. Byla dokonãena, vãetnû osazení bronzové

s. 31–72. ISSN 0049-5123.

naniu, s. 109–124. Bez ISBN.

jezdecké sochy sv. Václava, 26. ãervna 1912, den

2) K nov˘m objevÛm stfiedovûk˘ch nástûnn˘ch maleb

18) Stfiedovûká nástûnná malba na Slovensku. Praha :

pfied zahájením VI. v‰esokolského sletu. V listopadu

na Slovensku. Umûní. 1959, roã. 7, ã. 2, s. 170–173.

Odeon, 1978. Bez ISBN. (Spolu s. V. Dvofiákovou

téhoÏ roku byly na podstavec osazeny bronzové sochy

ISSN 0049-5123.

a K. Stejskalem).

sv. Prokopa a sv. Ludmily, v fiíjnu 1914 socha sv. AneÏ-

3) Nástûnné malby v kostele sv. Markéty v Loukovû.

19) Nástûnná malba. HOMOLKA, Jaromír; KRÁSA, Jo-

ky a aÏ v roce 1924 socha sv. Vojtûcha.

Umûní. 1960, roã. 8, ã. 1, s. 25–30. ISSN 0049-

sef; MENCL, Václav; PE·INA, Jaroslav; PETRÁ≈, Josef.

MyslbekÛv pomník sv. Václava je nepochybnû nej-

-5123.

Pozdnû gotické umûní v âechách 1471–1520. Praha :

známûj‰ím a nejv˘znamnûj‰ím pomníkem u nás. Byl

4) Zpráva o prÛzkumu stfiedovûk˘ch nástûnn˘ch maleb

Odeon, 1978, s. 255–314. Bez ISBN.

spojen s pfielomov˘mi událostmi na‰ich dûjin, pfie-


20) Zu den Voraussetzungen der Synthese in der Male-

dev‰ím vznikem âeskoslovenské republiky, která by-

ISSN 0049-5123.

rei der Zeit Karls IV. Umûní. 1978, roã. 26, ã. 6,

la z jeho podstavce vyhlá‰ena 28. fiíjna 1918. Pro

5) Svatovítská mozaika. K restauraci obrazu Poslední-

s. 495–504. ISSN 0049-5123.

svoje mimofiádné v˘tvarné i ideové hodnoty byl po-

ho soudu na jiÏním portálu katedrály. Umûní. 1960,

21) Les rappor ts de Tomaso da Modena avec les

mník v roce 1958 prohlá‰en kulturní památkou

roã. 8, ã. 4, s. 374–386. ISSN 0049-5123. (S Jose-

pays transalpins. In GIBBS, Robert (ed.). L’occhio di

a pfied dvaceti lety, v roce 1995, národní kulturní pa-

fem Nûmcem).

Tomaso. Sulla formazione di Tomaso da Modena. Tre-

mátkou.

6) Zpráva o prÛzkumu slovensk˘ch stfiedovûk˘ch ná-

viso : b. n., 1981, s. 331–361. Bez ISBN.

stûnn˘ch maleb konaném v záfií 1960. Umûní. 1961,

22) Erwin Panofsky a jeho umûleckohistorická metoda.

v˘m centrem hlavního mûsta i celé zemû a tradiãním

roã. 9, ã. 2, s. 197–206. ISSN 0049-5123. (S Vlas-

In PANOFSKY, Erwin. V˘znam ve v˘tvarném umûní. Pra-

místem rÛzn˘ch shromáÏdûní, manifestací a demon-

tou Dvofiákovou).

ha : Odeon, 1981. Bez ISBN.

strací, ale i cílem a odpoãívadlem náv‰tûvníkÛ Prahy.

7) Zpráva o prÛzkumu stfiedovûk˘ch nástûnn˘ch ma-

23) Kat. ã. 44–56. In Antické tradice v ãeském umûní.

Stojí v jednom z turisticky a dfiíve i dopravnû nejexpo-

leb na Slovensku 1961. Umûní. 1962, roã. 10, ã. 3,

Praha : Národní galerie, 1982. Bez ISBN.

novanûj‰ích míst Prahy. Tyto i dal‰í vlivy se za sto let

s. 258–275. ISSN 0049-5123. (S Vlastou Dvofiáko-

24) Nástûnná a kniÏní malba 13. století v ãesk˘ch ze-

musely projevit negativnû na stavu jak jeho bronzo-

vou a Karlem Stejskalem).

mích. In KUTHAN, Jifií. Umûní doby posledních Pfiemy-

v˘ch sochafisk˘ch ãástí, tak a zejména i Ïulového pod-

8) The New Cathedral and the Subjects of its Pictorial

slovcÛ. Roztoky u Prahy : Stfiedoãeské muzeum / Stfie-

stavce samého. V minulosti byla realizována celá fiada

Decoration. In DVO¤ÁKOVÁ, Vlasta; MERHAUTOVÁ,

disko státní památkové péãe a ochrany pfiírody

restaurátorsk˘ch zásahÛ, které ale jeho závady jen po-

AneÏka; KRÁSA, Josef; STEJSKAL, Karel. Gothic Mural

Stfiedoãeského kraje, 1982, s. 23–67. Bez ISBN.

tlaãily, av‰ak neodstranily. Na nû se v poslední dobû

Painting in Bohemia and Moravia 1300–1378. Lon-

25) Umûní 13. století v ãesk˘ch zemích: pfiíspûvky z vû-

jaksi zapomnûlo, takÏe podstavec vlastnû od roku

don : Oxford University Press, 1964, s. 66–70. ISBN

deckého zasedání (2.–14. prosince 1981, Praha). Pra-

1992 nebyl dÛkladnû a celkovû restaurován a jeho de-

978-0887454509.

ha : âeskoslovenská akademie vûd, Ústav teorie a dû-

gradace pokraãuje.

9) Paintings in the Cathedral of St. Vitus. In TamtéÏ,

jin umûní, 1983. Bez ISBN. (Jako editor publikace).

s. 122–125.

26) Nástûnné malífiství. In Dûjiny ãeského v˘tvarného

ho mûsta Prahy, správce památky, rozhodla provést

10) Paintings outside the Court Circle, 1350–1378.

umûní I. Praha : Academia, 1984, sv. 2, s. 597–612.

dÛkladnou obnovu podstavce. V souãasné dobû pro-

In TamtéÏ, s. 126–129.

Bez ISBN. (TéÏ jako v˘konn˘ redaktor obou svazkÛ).

bíhají jednání o tom, jak˘m zpÛsobem mají b˘t res-

11) Stfiedovûké nástûnné malby na Slovensku. Dûjiny

27) Karel Chytil. In Kapitoly z ãeského dûjepisu umû-

taurátorské práce provedeny. Ty by mûly vycházet

a souãasnost. 1964, roã. 6, ã. 1, s. 24–29. ISSN

ní I. PfiedchÛdci a zakladatelé. Praha : Odeon, 1986,

z dÛkladné znalosti historie stavby podstavce, jeho

0418-5129.

s. 172–180. Bez ISBN.

konstrukce a materiálového sloÏení, coÏ se pfii dfiívûj-

12) Levoãské morality (Nástenná maºba v kostole mi-

28) Vincenc Kramáfi. In Kapitoly z dûjin ãeského dûje-

‰ích restauracích prakticky opomíjelo. Cílem tohoto

noritov). In VAROSS, Marian (ed.). Zo star‰ích v˘tvar-

pisu umûní II. Dvacáté století. Praha : Odeon, 1987,

pfiíspûvku je shrnout ve‰keré autorem zji‰tûné ar-

n˘ch dejin Slovenska. Bratislava : Slovenská akadé-

s. 118–125. Bez ISBN.

chivní a literární informace o vzniku a dal‰ích osu-

mia vied, 1965, s. 245–264. Bez ISBN.

29) Jan Kvût. In TamtéÏ, s. 298–300.

dech podstavce pomníku i o jeho souãasném stavu

13) Nástûnné malby v kostele sv. Jifií v Kostoºanoch

30) Humanistické a reformaãní my‰lenky v dvorském

a napomoci tak k jeho úspû‰né a nanejv˘‰ nezbytné

pod Tríbeãom. Monumentorum tutela. 1968, roã. 2,

umûní Václava IV. In KRÁSA, Josef. âeské iluminova-

obnovû.

s. 115–127. Bez ISBN.

né rukopisy 13.–16. století (ed. K. Stejskal a kol.).

14) Nové poznatky v prÛzkumu barevn˘ch vrstev nûkte-

Praha : Odeon, 1990. Bez ISBN.

r ˘ch obrazÛ v kapli sv. Václava. Památková péãe.

31) Husitsk˘ biblicismus. In TamtéÏ, s. 298–310.

1968, roã. 28 s. 11–21. Bez ISSN. (S Jifiím Josefíkem).

32) Ranû gotická stylová varianta stfiedoevropského

15) Svatováclavská kaple. Praha : Odeon, 1971. Bez

malífiství pfied rokem 1300, její prameny a pÛsobení,

■ Poznámky

ISBN.

In TamtéÏ.

1 Z nich napfiíklad ADÁMEK, Karel. K dûjinám Myslbekova

Pomník se od svého vzniku stal pfiirozen˘m ideo-

Ta nyní dosáhla takové míry, Ïe se Galerie hlavní-

1

O pomníku byla napsána celá fiada prací, ale ty se aÏ na v˘jimky t˘kají jen Myslbekovy jezdecké sochy

16) K ikonografii sv. Jeron˘ma v ãeském umûní. In

souso‰í sv. Václava. âeská revue. 1911–1912, srpen

PETR, Jan; ·ABOUK, Sáva (eds.). Z tradic slovanské

1912, s. 644–660. Bez ISSN; DVO¤ÁKOVÁ, Zora. Josef

kultury v âechách. Sázava a Emauzy v dûjinách ãeské

Václav Myslbek. Praha 1979. Bez ISBN; ROUâEK, Rudolf.

288

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / R Ò Z N É | Z u z a n a V · E T E â K O VÁ / J o s e f K r á s a a s t fi e d o v û k é n á s t û n n é m a l b y. K 3 0 . v ˘ r o ã í ú m r t í p fi e d n í o s o b n o s t i ã e s k ˘ c h d û j i n u m û n í Vá c l a v R Y B A ¤ Í K / M y s l b e k Û v p o m n í k s v a t é h o Vá c l a v a v o l á o p o m o c

Sborník k nedoÏit˘m sedmdesátinám Josefa Krásy.

kultury. Praha : Universita Karlova, 1975, s. 95–100.

Praha : Artefactum, 2003, s. 275–299. Bez ISBN.

Bez ISSN.

MyslbekÛv pomník s v a t é h o Vá c l a v a v o l á o p o m o c

17) Bemerkungen zur nachhussitischen Wandmalereien V˘bûr bibliografie Josefa Krásy ke stfiedovûk˘m ná-

in Böhmen. In Gotyckie malarstwo Êcienne w Europie

Pfied sto pûti lety, v létû roku 1910, byla v horní ãásti

stûnn˘m malbám

Êrodkowo-wschodniej: materia∏y konferencji naukowej

Václavského námûstí v Praze zahájena stavba Ïulové-

1) Renesanãní nástûnná malba kaple svatováclavské

Instytutu Historii Sztuki (Poznaƒ 20-23 X 1975). Poz-

ho podstavce Myslbekova monumentálního pomníku

v chrámu sv. Víta v Praze. Umûní. 1958, roã. 6, ã. 1,

naƒ : 1977, Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poz-

sv. Václava. Byla dokonãena, vãetnû osazení bronzové

s. 31–72. ISSN 0049-5123.

naniu, s. 109–124. Bez ISBN.

jezdecké sochy sv. Václava, 26. ãervna 1912, den

2) K nov˘m objevÛm stfiedovûk˘ch nástûnn˘ch maleb

18) Stfiedovûká nástûnná malba na Slovensku. Praha :

pfied zahájením VI. v‰esokolského sletu. V listopadu


Odeon, 1978. Bez ISBN. (Spolu s. V. Dvofiákovou

téhoÏ roku byly na podstavec osazeny bronzové sochy

ISSN 0049-5123.

a K. Stejskalem).

sv. Prokopa a sv. Ludmily, v fiíjnu 1914 socha sv. AneÏ-

3) Nástûnné malby v kostele sv. Markéty v Loukovû.

19) Nástûnná malba. HOMOLKA, Jaromír; KRÁSA, Jo-

ky a aÏ v roce 1924 socha sv. Vojtûcha.

Umûní. 1960, roã. 8, ã. 1, s. 25–30. ISSN 0049-

sef; MENCL, Václav; PE·INA, Jaroslav; PETRÁ≈, Josef.

MyslbekÛv pomník sv. Václava je nepochybnû nej-

-5123.

Pozdnû gotické umûní v âechách 1471–1520. Praha :

známûj‰ím a nejv˘znamnûj‰ím pomníkem u nás. Byl

4) Zpráva o prÛzkumu stfiedovûk˘ch nástûnn˘ch maleb

Odeon, 1978, s. 255–314. Bez ISBN.

spojen s pfielomov˘mi událostmi na‰ich dûjin, pfie-


20) Zu den Voraussetzungen der Synthese in der Male-

dev‰ím vznikem âeskoslovenské republiky, která by-

ISSN 0049-5123.

rei der Zeit Karls IV. Umûní. 1978, roã. 26, ã. 6,

la z jeho podstavce vyhlá‰ena 28. fiíjna 1918. Pro

5) Svatovítská mozaika. K restauraci obrazu Poslední-

s. 495–504. ISSN 0049-5123.

svoje mimofiádné v˘tvarné i ideové hodnoty byl po-

ho soudu na jiÏním portálu katedrály. Umûní. 1960,

21) Les rappor ts de Tomaso da Modena avec les

mník v roce 1958 prohlá‰en kulturní památkou

roã. 8, ã. 4, s. 374–386. ISSN 0049-5123. (S Jose-

pays transalpins. In GIBBS, Robert (ed.). L’occhio di

a pfied dvaceti lety, v roce 1995, národní kulturní pa-

fem Nûmcem).

Tomaso. Sulla formazione di Tomaso da Modena. Tre-

mátkou.

6) Zpráva o prÛzkumu slovensk˘ch stfiedovûk˘ch ná-

viso : b. n., 1981, s. 331–361. Bez ISBN.

stûnn˘ch maleb konaném v záfií 1960. Umûní. 1961,

22) Erwin Panofsky a jeho umûleckohistorická metoda.

v˘m centrem hlavního mûsta i celé zemû a tradiãním

roã. 9, ã. 2, s. 197–206. ISSN 0049-5123. (S Vlas-

In PANOFSKY, Erwin. V˘znam ve v˘tvarném umûní. Pra-

místem rÛzn˘ch shromáÏdûní, manifestací a demon-

tou Dvofiákovou).

ha : Odeon, 1981. Bez ISBN.

strací, ale i cílem a odpoãívadlem náv‰tûvníkÛ Prahy.

7) Zpráva o prÛzkumu stfiedovûk˘ch nástûnn˘ch ma-

23) Kat. ã. 44–56. In Antické tradice v ãeském umûní.

Stojí v jednom z turisticky a dfiíve i dopravnû nejexpo-

leb na Slovensku 1961. Umûní. 1962, roã. 10, ã. 3,

Praha : Národní galerie, 1982. Bez ISBN.

novanûj‰ích míst Prahy. Tyto i dal‰í vlivy se za sto let

s. 258–275. ISSN 0049-5123. (S Vlastou Dvofiáko-

24) Nástûnná a kniÏní malba 13. století v ãesk˘ch ze-

musely projevit negativnû na stavu jak jeho bronzo-

vou a Karlem Stejskalem).

mích. In KUTHAN, Jifií. Umûní doby posledních Pfiemy-

v˘ch sochafisk˘ch ãástí, tak a zejména i Ïulového pod-

8) The New Cathedral and the Subjects of its Pictorial

slovcÛ. Roztoky u Prahy : Stfiedoãeské muzeum / Stfie-

stavce samého. V minulosti byla realizována celá fiada

Decoration. In DVO¤ÁKOVÁ, Vlasta; MERHAUTOVÁ,

disko státní památkové péãe a ochrany pfiírody

restaurátorsk˘ch zásahÛ, které ale jeho závady jen po-

AneÏka; KRÁSA, Josef; STEJSKAL, Karel. Gothic Mural

Stfiedoãeského kraje, 1982, s. 23–67. Bez ISBN.

tlaãily, av‰ak neodstranily. Na nû se v poslední dobû

Painting in Bohemia and Moravia 1300–1378. Lon-

25) Umûní 13. století v ãesk˘ch zemích: pfiíspûvky z vû-

jaksi zapomnûlo, takÏe podstavec vlastnû od roku

don : Oxford University Press, 1964, s. 66–70. ISBN

deckého zasedání (2.–14. prosince 1981, Praha). Pra-

1992 nebyl dÛkladnû a celkovû restaurován a jeho de-

978-0887454509.

ha : âeskoslovenská akademie vûd, Ústav teorie a dû-

gradace pokraãuje.

9) Paintings in the Cathedral of St. Vitus. In TamtéÏ,

jin umûní, 1983. Bez ISBN. (Jako editor publikace).

s. 122–125.

26) Nástûnné malífiství. In Dûjiny ãeského v˘tvarného

ho mûsta Prahy, správce památky, rozhodla provést

10) Paintings outside the Court Circle, 1350–1378.

umûní I. Praha : Academia, 1984, sv. 2, s. 597–612.

dÛkladnou obnovu podstavce. V souãasné dobû pro-

In TamtéÏ, s. 126–129.

Bez ISBN. (TéÏ jako v˘konn˘ redaktor obou svazkÛ).

bíhají jednání o tom, jak˘m zpÛsobem mají b˘t res-

11) Stfiedovûké nástûnné malby na Slovensku. Dûjiny

27) Karel Chytil. In Kapitoly z ãeského dûjepisu umû-

taurátorské práce provedeny. Ty by mûly vycházet

a souãasnost. 1964, roã. 6, ã. 1, s. 24–29. ISSN

ní I. PfiedchÛdci a zakladatelé. Praha : Odeon, 1986,

z dÛkladné znalosti historie stavby podstavce, jeho

0418-5129.

s. 172–180. Bez ISBN.

konstrukce a materiálového sloÏení, coÏ se pfii dfiívûj-

12) Levoãské morality (Nástenná maºba v kostole mi-

28) Vincenc Kramáfi. In Kapitoly z dûjin ãeského dûje-

‰ích restauracích prakticky opomíjelo. Cílem tohoto

noritov). In VAROSS, Marian (ed.). Zo star‰ích v˘tvar-

pisu umûní II. Dvacáté století. Praha : Odeon, 1987,

pfiíspûvku je shrnout ve‰keré autorem zji‰tûné ar-

n˘ch dejin Slovenska. Bratislava : Slovenská akadé-

s. 118–125. Bez ISBN.

chivní a literární informace o vzniku a dal‰ích osu-

mia vied, 1965, s. 245–264. Bez ISBN.

29) Jan Kvût. In TamtéÏ, s. 298–300.

dech podstavce pomníku i o jeho souãasném stavu

13) Nástûnné malby v kostele sv. Jifií v Kostoºanoch

30) Humanistické a reformaãní my‰lenky v dvorském

a napomoci tak k jeho úspû‰né a nanejv˘‰ nezbytné

pod Tríbeãom. Monumentorum tutela. 1968, roã. 2,

umûní Václava IV. In KRÁSA, Josef. âeské iluminova-

obnovû.

s. 115–127. Bez ISBN.

né rukopisy 13.–16. století (ed. K. Stejskal a kol.).

14) Nové poznatky v prÛzkumu barevn˘ch vrstev nûkte-

Praha : Odeon, 1990. Bez ISBN.

r ˘ch obrazÛ v kapli sv. Václava. Památková péãe.

31) Husitsk˘ biblicismus. In TamtéÏ, s. 298–310.

1968, roã. 28 s. 11–21. Bez ISSN. (S Jifiím Josefíkem).

32) Ranû gotická stylová varianta stfiedoevropského

15) Svatováclavská kaple. Praha : Odeon, 1971. Bez

malífiství pfied rokem 1300, její prameny a pÛsobení,

■ Poznámky

ISBN.

In TamtéÏ.

1 Z nich napfiíklad ADÁMEK, Karel. K dûjinám Myslbekova

Pomník se od svého vzniku stal pfiirozen˘m ideo-

Ta nyní dosáhla takové míry, Ïe se Galerie hlavní-

1

O pomníku byla napsána celá fiada prací, ale ty se aÏ na v˘jimky t˘kají jen Myslbekovy jezdecké sochy

16) K ikonografii sv. Jeron˘ma v ãeském umûní. In

souso‰í sv. Václava. âeská revue. 1911–1912, srpen

PETR, Jan; ·ABOUK, Sáva (eds.). Z tradic slovanské

1912, s. 644–660. Bez ISSN; DVO¤ÁKOVÁ, Zora. Josef

kultury v âechách. Sázava a Emauzy v dûjinách ãeské

Václav Myslbek. Praha 1979. Bez ISBN; ROUâEK, Rudolf.

288

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / R Ò Z N É | Z u z a n a V · E T E â K O VÁ / J o s e f K r á s a a s t fi e d o v û k é n á s t û n n é m a l b y. K 3 0 . v ˘ r o ã í ú m r t í p fi e d n í o s o b n o s t i ã e s k ˘ c h d û j i n u m û n í Vá c l a v R Y B A ¤ Í K / M y s l b e k Û v p o m n í k s v a t é h o Vá c l a v a v o l á o p o m o c

Obr. 1. Praha-Nové Mûsto (Mâ Praha 1), Václavské námûstí, MyslbekÛv pomník sv. Václava – národní kulturní památka. (Foto: Václav Rybafiík, 2015)

sk˘ v˘bor království âeského 14. kvûtna 1909. Firma záhy zaãala s v˘robou pfiíslu‰n˘ch kamenn˘ch dílÛ podstavce, ale kvÛli zmûnám v jeho plánu bylo nutno pÛvodní smlouvu nahradit stejnojmennou smlouvou novou z 8. ãervna. Podle ní mûla b˘t obruba podstavce ze „Ïuly hlinecké“ a podstavec z le‰tûné „Ïuly po7

Ïárecké svûtlej‰í“. Vnitfiek podstavce, pokud nebyl vybetonován anebo postaven z cihelného zdiva, mûl b˘t vyzdûn „kvádr y Ïulov˘mi nebo ze Ïehrovického hrubozrnného pískovce“. V roce 1912 pak Ví‰kova firma dodateãnû zhotovila i desky pro dlaÏbu kolem pomníku a ãtyfii ozdobné patníky za ním. Podstavec pomníku byl dokonãen 8. ãervna 1912 a osazování jezdecké sochy sv. Václava na nûm 26. ãervna 1912, den pfied zahájením VI. v‰esokolského sletu v Praze (27. ãervna aÏ 4. ãervence 1912). Dodateãné okolní úpravy (dlaÏba, ozdobné patníky) byly dokonãeny 5. listopadu 1912 a 18. listopadu na podstavec osazeny bronzové sochy sv. Prokopa a sv. Ludmily. Kolaudace podstavce, chodníku i patníkÛ pak probûhla 18. ledna 1913. Stavba podstavce i pomníku probíhala z le‰ení, postaveného firmou Josefa Ví‰ka, a za prkennou ohra1

8

dou. Le‰ení bylo odstranûno koncem ãervna 1912, ohrada 23. listopadu téhoÏ roku.

sv. Václava a ãtyfi nároÏních svûteck˘ch soch. Proto by-

ce na základû smlouvy se Zemsk˘m v˘borem králov-

lo nutno podrobnûj‰í informace o vzniku podstavce hle-

ství âeského z 21. ãervence 1908 poãátkem roku

■ Poznámky

dat v archivech, zejména v archivu Zemského v˘boru

1910 dokonãil. Bronzové ozdoby podstavce, tj. ãtyfii

Pomník sv. Václava. Praha 1941. Bez ISBN; RYBA¤ÍK,

království âeského, kter˘ byl zadavatelem díla, v Ná-

ornamentální vlysy a bronzov˘ nápis po v‰ech ãty-

Václav. PraÏské sochy a pomníky sv. Václava. Vûstník Klu-

rodním archivu v Praze a v pozÛstalosti architekta

fiech stranách podstavce (a také svatováclavskou

bu Za starou Prahu. 2009, roã. 39 (10), ã. 1, s. 23–30.

Aloise Dryáka, projektanta podstavce, v archivu archi-

orlici na bronzové podnoÏi samotné jezdecké sochy

ISSN 1213-4228; VOLAVKA, Vojtûch. Soupis sochafiského

sv. Václava), na základû smlouvy se Zemsk˘m v˘bo-

díla Josefa Václava Myslbeka. Praha 1929. Bez ISBN.

rem z 31. ledna 1912 navrhl profesor UmûleckoprÛ-

2 Fond Zemsk˘ v˘bor království âeského, karton ã. 5258.

myslové ‰koly Celda Klouãek a podle jeho modelÛ je

3 Fond Alois Dryák – pozÛstalost.

v ãervenci 1913 odlila spoleãnost Mettalurgie s. r. o.

4 Zlatá Praha 29. 9. 1899, s. 565.

(dfiíve K. Bendelmayer).

5 Zlatá Praha 31. 1. 1896, s. 136–137.

2

3

tektury Národního technického muzea. Návrh podstavce pomníku

První návrh pomníku vãetnû podstavce vypracoval 4

sochafi Josef Václav Myslbek v roce 1894, ale na Ïádost Zemského v˘boru ho pfiepracoval a dokonãil 5

v srpnu 1895. Pojal ho pfiitom zcela odli‰nû od pfied-

6 Zde uvádûné údaje aÏ na v˘jimky obsahují písemnosti

Stavba podstavce pomníku

6

v archivu Zemského v˘boru království âeského, citované

chozího návrhu, kter˘ se tak do znaãné míry podobá

Základy pro podstavec podle smlouvy se Zemsk˘m

podstavci souãasnému. Na základû poÏadavku Zem-

v˘borem království âeského z 23. srpna 1910 zhotovi-

7 Tehdy obãas pouÏívané synonymum pro Ïulu poÏárskou,

ského v˘boru z 18. listopadu 1902 byl ke spolupráci

la firma stavitele Eduarda Sochora. Má podobu ro‰tu,

lámanou v arcivévodsk˘ch lomech konopi‰Èského panství

na umístûní a architektufie pomníku vyzván tehdy v Pra-

tvofieného v zásadû ãtyfimi podéln˘mi 75 cm siln˘mi

u Proseãnice v Dolním Posázaví (blíÏe RYBA¤ÍK, Václav.

ze pÛsobící rakousk˘ architekt Friedrich Ohmann. Ten

a ãtyfimi pfiíãn˘mi 100 cm siln˘mi betonov˘mi pásy

U‰lechtilé stavební a sochafiské kameny âeské republiky.

také navrhl ozdobn˘, na ãelech zaoblen˘ podstavec.

o prÛmûrné hloubce 2,5 m, pfiekrytého 75, v˘jimeãnû

Hofiice v Podkrkono‰í, 1994). Její tûÏba probíhala s rÛz-

V roce 1906 byla v‰ak spolupráce z dÛvodu Ohmanno-

i 100 cm silnou betonovou deskou. Jeho betonáÏ byla

nou intenzitou a obãasn˘mi pfiestávkami aÏ donedávna,

va odchodu do Vídnû a pravdûpodobnû i z dÛvodÛ

dokonãena 24. ãervna 1911.

naposledy spoleãností PraÏsk˘ kamenoservis, s. r. o., od

jin˘ch ukonãena.

Samotn˘ podstavec pak zhotovila kamenická firma

v pozn. 2.

roku 2013 v likvidaci.

K dokonãení návrhu umístûní pomníku i jeho ar-

Josefa Ví‰ka z Královsk˘ch Vinohrad. Stalo se tak na

8 Anonymní fotografie z roku 1912 v broÏufie FOJTÍK, Pa-

chitektur y byl tehdy pfiizván OhmannÛv Ïák a jeho

základû Smlouvy o dílo v pfiíãinû práce kamenické

vel; PRO·EK, Franti‰ek. Václavské námûstí: historie do-

nejbliÏ‰í praÏsk˘ spolupracovník architekt Alois Dry-

a zfiízení le‰ení pro podstavec pomníku sv. Václava na

pravy. Praha : Spol. mûstské dopravy 1991. Bez ISBN.

ák. Ten také návrh umístûní pomníku a jeho podstav-

Václavském námûstí v Praze, kterou s ní uzavfiel Zem-

S. 24.

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / R Ò Z N É | Vá c l a v R Y B A ¤ Í K / M y s l b e k Û v p o m n í k s v a t é h o Vá c l a v a v o l á o p o m o c

289

kopa a sv. Vojtûcha. Plochy mezi nimi jsou vyplnûny dvûma (zadní strana) nebo pûti (boãní strany) 47 cm siln˘mi deskami. Ty jsou v horní ãásti ubrány tfiemi stupínky (8 × 13 cm) a nad nimi ozdobeny 40 cm vysok˘mi bronzov˘mi ornamentálními pásov˘mi vlysy. Horní stupeÀ podstavce pod samotnou jezdeckou sochou sv. Václava má pÛdorys 5,30 × 2,25 m a v˘‰ku 3 m. Na pfiední a zadní stranû jej zdobí vystoupl˘ trojúheln˘ ‰tít a na bocích konkávnû projmuté pásy, ohraniãené na obou stranách tfiemi svisl˘mi stupínky. Po v‰ech stranách nese nápis, sestaven˘ z 20 cm vysok˘ch bronzov˘ch písmen. Na ãelní a zadní stranû je to „SVAT¯ VÁCLAVE“, na pravém boku „VÉVODO âESKÉ ZEMù KNÍÎE NÁ·“, na levém „NEDEJ ZAHYNOUT NÁM I BUDOUCÍM“, pfiiãemÏ jednotlivá slova jsou oddûlena 10

mal˘mi bronzov˘mi teãkami.

Celková plocha kamenného plá‰tû podstavce mûfií 2

3

asi 215 m a celkov˘ objem podstavce cca 1 220 m . Podstavec je obdivuhodn˘m dílem nejen pro své rozmûry a architekturu, ale i svojí konstrukcí a provedením. V‰echny kamenné prvky jsou masivní, o objemu 3

aÏ 2,75 m , navíc v‰echny spojovány ozuby („falce“) a bronzov˘mi hmoÏdinkami a skobami. 2

Okolí podstavce Souãástí stavby podstavce a pomníku byla i dlaÏba

Obr. 2. Alois Alois Dryák, pfiíãn˘ fiez podstavce pomníku sv. Václava z roku 1910. Archiv architektury Národního technického muzea, fond Alois Dryák. (Reprofoto: Národní technické muzeum, 2015)

2

11,08 × 6,85 m a plo‰e 75,69 m a má prÛmûrnou

kolem nûho na plo‰e max. 20,43 × 9,35 m, na uÏ‰ích

v˘‰ku 6,61 m. Jádro podstavce je zãásti z betonu,

stranách kruhovitû ukonãená. Byla sestavena z 20 cm

zãásti z cihel a zãásti z kamene a jeho plá‰È z kvádrÛ

siln˘ch desek z poÏárské Ïuly, dodan˘ch firmou Josefa

a siln˘ch desek z le‰tûné poÏárské Ïuly.

Ví‰ka. PoloÏila ji firma stavitele F. Schlaffera a upravi-

Tato Ïula je z petrografického hlediska biotitick˘

la firma Ferdinanda Dvofiáka.

leukokratní kfiemenn˘ diorit, sloÏen˘ pfiedev‰ím z Ïiv-

Dodateãnû byly do ní pfii zadní stranû pomníku

Celková cena za zhotovení podstavce podle úãtu ar-

ce, kfiemene a biotitu. V ãerstvém vylomeném stavu je

umístûny ãtyfii ozdobné patníky z téÏe Ïuly, zhotovené

chitekta Dryáka z 8. srpna 1914 ãinila 158 274,82 Kã,

svûtle ‰edá s v˘jimeãn˘mi tmav˘mi biotitov˘mi uzavfie-

rovnûÏ Ví‰kovou firmou. Byly ‰estiboké, asi 90 cm

jeho 7,8% honoráfi pak 12 345,44 Kã.

ninami. Vûtráním biotitu získává Ïluté aÏ svûtle hnûdé

(nad dlaÏbou) vysoké, nahofie kulovitû ukonãené, s vy-

Je zajímavé a ponûkud nepochopitelné, Ïe budování

a pozdûji, jako právû na podstavci, tmavûji narezavûle

ryt˘m kruhem a s dal‰ími dvûma kruhy na protilehl˘ch

podstavce i pomníku probíhalo (kromû struãn˘ch zpráv

hnûdé zabarvení. Typická poÏárská Ïula je stfiednû zr-

stranách. Pfii úpravû tramvajov˘ch tratí a jejich pfiiblíÏe-

v denním tisku) bez vût‰ího zájmu tehdej‰ích ilustrova-

nitá, ale obãas, a rovnûÏ právû na podstavci, obsahuje

ní k pomníku v roce 1928 musely z nich b˘t dva krajní

n˘ch periodik. Napfiíklad v populárním t˘deníku Svûto-

nepravidelnû omezené partie hrubûji zrnité aÏ hrubo-

odstranûny a pozdûji (snad po dokonãení z povrchu

zor ve vydáních od poãátku stavby v ãervenci 1910 do

zrnné s vût‰ími zrny Ïivce, tzv. Ïabáku.

hloubené sousední stanice metra Muzeum C v roce

prosince 1913 byla nalezena pouze jediná malá foto-

Spodní stupeÀ (podnoÏ) má podobu hladkého kvád-

grafie v ãísle z 8. srpna 1913. Na ní jsou ale hlavnû zo-

ru o délce 11,08 m, ‰ífice 6,85 m a v˘‰ce (podle teré-

brazeni úãastníci protestního tábora 3. srpna 1913

nu od SV k JZ) 0,65 aÏ 1,20 m, v prÛmûru 0,96 m.

a jen v prÛhledu mezi nimi pomník bez le‰ení. Ve stej-

âelní strana má na rozích dva mohutné 1,2 m vysoké

a 27. fiíjna odhalen bronzov˘ nápis „28.X.1918“. Za

nû populárním ãtrnáctideníku Zlatá Praha byla od roku

kvádry o pÛdorysu 1,20 (ãelo) × 1,84 (bok) m a mezi

okupace musel b˘t odstranûn, ale v fiíjnu 1968 byl

1910 první a malá fotografie pomníku oti‰tûna aÏ

nimi vloÏené schodi‰tû se ãtyfimi monolitick˘mi stupni

osazen znovu. Pfiitom bylo osm pÛvodních desek pod

v ãísle z 19. záfií 1913. Zobrazuje pomník se sochou

4,46 × 0,40 (nástupnice) × 0,30 (podstupnice) m.

jednotliv˘mi písmeny vymûnûno za nové z namodralé

sv. Václava a s pfiedními nároÏními sochami sv. Ludmily

Zadní stranu spodního stupnû tvofií nároÏní kvádr y

Ïuly.

a sv. Prokopa (v popisce chybnû blah. AneÏky). DÛka-

1,72 × 0,65 × 0,65 m a mezi nimi jedna 55 cm silná

zem urãitého laxního zájmu bylo i to, Ïe pomník vlastnû

deska. Na boãních stranách spodního stupnû pod-

nebyl nikdy slavnostnû odhalen ãi vysvûcen a Ïe byl do-

stavce je takov˘chto stejnû siln˘ch desek vÏdy pût.

konãen aÏ po dvanácti letech osazením sochy sv. Vojtû-

9

1973) umístûny na trávníky pod rampou Národního muzea. V roce 1935 byl do dlaÏby pfied pomník osazen

■ Poznámky

Stfiední, vÛãi ãelnímu schodi‰ti ponûkud dozadu

9 Tyto i dal‰í délkové údaje odeãteny z plánu spárofiezu

posunut˘ stupeÀ má pÛdorys 7,40 × 4,45 m a v˘‰ku

podstavce od Aloise Dryáka v jeho pozÛstalosti v archivu

2,05 m. Od spodního je kolem dokola oddûlen dvûma

architektury NTM.

schodi‰Èov˘mi stupni o rozmûrech 40 (nástupnice) × 30

10 V souãasné dobû je z ãelního nápisu odpadlé písme-

Podstavec pomníku sv. Václava stojí na parcele

(podstupnice) cm. Jeho nároÏí tvofií ãtyfii monolitické

no E, ze zadního nápisu písmeno T a z nápisu na severo-

ã. 2306/10 v katastrálním území Praha-Nové Mûs-

hranoly o základnû 1,15 × 2,00 m a v˘‰ce 2,00 m,

západní stranû háãek nad písmenem S.

to. Je tfiístupÀov˘ s obdéln˘m pÛdor ysem max.

nesoucí bronzové sochy sv. Ludmily, sv. AneÏky, sv. Pro-

cha v roce 1924. Situace, podoba, konstrukce a materiál podstavce

290


vrstviãky jen na nûkolika málo místech zejména stfiedního stupnû. PostiÏeny jsou v˘hradnû svislé, spí‰e horní plochy, a ne, jak by se dalo spí‰e oãekávat, plochy vodorovné. Samostatn˘mi a stále se opakujícími závadami podstavce jsou i uvolnûná tûsnûní jeho spár a uvolÀování a nûkdy i opadávání bronzov˘ch písmen nápisu. ÚdrÏba podstavce V minulosti byl pomník i jeho podstavec mnohokrát restaurován. BohuÏel o tûchto pracích na tak v˘znamné kulturní památce se zachovala jen ãást zpráv, navíc rozpt˘len˘ch po rÛzn˘ch archivech. K prvnímu ãi‰tûní, eventuálnû i pfiele‰tûní podstavce pomníku do‰lo jiÏ v únoru 1915 a pak v letech 1916–1919, pfieváÏnû dvakrát roãnû, a to vesmûs firmou Josefa Ví‰ka. Dal‰í doklady o ãi‰tûní podstavce, stejnou firmou, se dochovaly z fiíjna 1922 (vãetnû vyspárování odkr yt˘ch mezer a pfiipevnûní nûkter ˘ch uvolnûn˘ch písmen nápisu) a záfií 1923 (vãetnû pfiele‰tûní).

14

Doklady o restaurování podstavce v dal‰ích ãtyfiiceti letech se nepodafiilo objevit, i kdyÏ k nûmu nepochyb3

nû muselo docházet, napfiíklad pfii pfiípravû zabezpeãení (nakonec nerealizovaného) pomníku pfied leteck˘mi nálety v roce 1944.

Obr. 3. Alois Dryák, Plán spárofiezu podstavce pomníku sv. Václava (podéln˘ fiez) s nedokonãen˘m horním stupnûm z roku 1910. Archiv architektury Národního technického muzea, fond Alois Dryák. (Reprofoto: Národní technické muzeum, 2015)

15

Pfii nich byla mj. v pravé zadní

byl ãin dvou vandalÛ, ktefií v noci na 29. srpna 2001

noze konû zji‰tûna asi 1 m dlouhá rozestupující se

na oba boky napsali malífiskou barvou emotivní vzkaz

‰tûrbina, která byla vzápûtí vyspravena bronzov˘mi zá-

zemfielému zpûvákovi Karlu Krylovi.

13

Nápis bylo nut-

platami. MoÏná, Ïe právû dík tomu se jezdecká socha

no odstraÀovat dokonce nadvakrát. Následnû (nezná-

sv. Václava pfii nûmeckém bombardování jejího okolí

mo kdy a k˘m) byl podstavec opatfien antigrafitov˘m

7. kvûtna 1945, kdy bylo mj. zasaÏeno Národní muze-

nátûrem. Hlavní pfiíãinou degradace jsou ov‰em rozdíl-

um a zniãen blízk˘ rohov˘ dÛm ãp. 812 (pozdûj‰í DÛm

V dubnu 1979 byl pomník k zamezení neÏádoucího

né chemické a fyzikální (tepelná roztaÏnost) vlastnosti

potravin, nyní hotel), nezfiítila a podstavec nepo‰kodil.

pfiístupu na jeho podstavec podle architektonického ná-

minerálÛ, tj. pfiedev‰ím Ïivce a biotitu pouÏité poÏár-

vrhu akad. architektky Marie Wagnerové obepnut

ské Ïuly.

První zji‰tûná pováleãná restaurátorská zpráva se t˘ká celkové restaurace pomníku pfied tfietí celostátní

ozdobn˘m bronzov˘m fietûzem, zavû‰en˘m na 22 bron-

Podstavci neprospíval ani nûkdej‰í tramvajov˘ pro-

spar takiádou v roce 1965, provedené Jaroslavem

zov˘ch sloupcích. ¤etûz, sestávající ze 174 ãlánkÛ

voz v jeho tûsném sousedství. NejbliÏ‰í kolejnice byla

Archalousem, Lubomírem Klasem, Ale‰em Rozehna-

a o celkové délce 45 m, navrhl akad. sochafi Zdenûk

od jeho okrajÛ vzdálena pÛvodnû 3,1 m, ale po úpravû

lem a Ladislavem ·obrem.

Koláfisk˘ a odlil kovolijec Jifií Faltus. 8. ãervna 2005 byl

v roce 1928 byla posunuta do vzdálenosti zhruba po-

na nesmysln˘ poÏadavek recesistické Balbínovy poetic-

loviãní, navíc se zastávkami tûsnû u pomníku. Pfii stav-

ké strany a za osobního pfiispûní tehdej‰ího primátora

bû stanice metra Muzeum C v letech 1970–1973 byl

■ Poznámky

Pavla Béma odstranûn. Po osmi letech byl ale restauro-

provoz veden stfiídavû po pravé nebo levé stranû pod-

11 Viz restaurátorské zprávy ZdeÀka Koláfiského a Marie

11

ván (Ivan Houska) a 25. dubna 2013 opût zavû‰en.

14

stavce, 13. prosince 1980 byl ale zcela zru‰en.

Projevy degradace Ïulového plá‰tû mají v zásadû tfii Degradace podstavce

16

Co se t˘ãe podstavce,

Wagnerové z 2. 5. 1979 a Ivana Housky z 2. 5. 2013 v archivu Galerie hlavního mûsta Prahy.

podoby. První a nejroz‰ífienûj‰í jsou drobné prohlube-

12 OPPELT, Rober t. Svatého Václava ãeká po revoluci

Podstavec stojí na Václavském námûstí uÏ víc neÏ

niny, vzniklé povrchov˘m vûtráním ÏivcÛ v hrubozrn-

oãistná kÛra. Metro. 2014, ã. 45, 7. 3. 2014, s. 2. Bez

sto let. Za tu dobu vlivem povûtrnosti (dé‰È, sníh, mráz,

n˘ch partiích, doprovázené ztrátou lesku. Takové jsou

ISSN.

stfiídavé oslunûní) i jin˘ch nepfiízniv˘ch vlivÛ (holubí

nejnápadnûj‰í zejména na horním nároÏí podstavce

13 Nápis „KARLE KRYLE, UÎ ZASE RYJEME DRÎKOU V

trus, prach, oxidy aj.) na povrchu pÛvodnû svûtle ‰edá

sochy sv. AneÏky. Druh˘m typem jsou puch˘fiovitû od-

ZEMI“ (malífiskou barvou Primalex plus) musel b˘t odstra-

Ïula v˘raznû zhnûdla a místy ãásteãnû zkorodovala.

chlíplé, ale víceménû souvislé vrstviãky, patrné zejmé-

Àován dokonce nadvakrát, podruhé (spolu s restaurací

Na degradaci podstavce se negativnû podepsalo

na na severozápadní zdobené ãásti horního stupnû.

stfiedního stupnû) na pfielomu let 2001–2002 akad. so-

i jeho vyuÏívání (a ãasto i zneuÏívání) jako tribuny nej-

Koneãnû tfietím typem jsou místa, kde se povrchové

chafiem Martinem Pokorn˘m (viz jeho restaurátorská zprá-

rÛznûj‰ích pietních shromáÏdûní, manifestací i demon-

vrstviãky od podstavce samy odlouply, nejvût‰í

va z 10. 2. 2002 v archivu GHMP).

strací, jeho olepování plakáty a obkládání hofiícími

o max. rozmûrech 10 × 7 × 0,2 cm na jihov˘chodní

14 Podrobnûji o historii tramvajové dopravy na Václav-

svíãkami. Dûlo se tak zejména v letech 1968–1969,

stranû stfiedního stupnû. Celkovû je moÏno konstato-

ském námûstí a v okolí pomníku FOJTÍK, P.; PRO·EK, F.,

1989 a naposledy, a to masivnû, tak ãinili u nás pob˘-

vat, Ïe nejãetnûj‰í a nerovnomûrnû rozmístûné jsou

cit. v pozn. 8.

vající ukrajin‰tí obãané pfii událostech v jejich vlasti na

defekty prvního typu, druh˘ typ je prakticky jen na

15 Viz archiv Zemského v˘boru království âeského v Ná-

ãásti severozápadní strany horního stupnû a odpadlé

rodním archivu, k. ã. 5258.

pfielomu února a bfiezna 2014.

12

Zvlá‰È bezohledn˘


291

4

5

Obr. 4. Praha-Nové Mûsto (Mâ Praha 1), Václavské námûstí, MyslbekÛv pomník sv. Václava, ohrada a le‰ení kolem stavby pomníku z let 1911–1912. (Foto: archiv autora) Obr. 5. Praha-Nové Mûsto (Mâ Praha 1), Václavské námûstí, MyslbekÛv pomník sv. Václava; odpadlá Ïulová vrstviãka na jihov˘chodní stranû stfiedního stupnû podstavce. (Foto: Václav Rybafiík, 2015)

vrstviãky kamene na jihov˘chodním boku stfiedního

a jen zbûÏnû pfii pfiíleÏitosti restaurace bronzov˘ch

stupnû podstavce. Dal‰í dvû zprávy pocházejí z let

soch, coÏ je samozfiejmû víc neÏ nedostateãné.

1979 a 1980 a jejich autorem byl akad. sochafi Franti-

Podstavec pomníku sv. Václava je robustní dÛkladná a staticky bezpeãná stavba, které ani po stu letech

‰ek Cihláfi, kter˘ podstavec oãistil a nakonzervoval. Spoleãn˘m znakem tûchto zpráv je jejich zcela neú-

nehrozí Ïádné po‰kození. Jinou otázkou je v‰ak stále

mûrná struãnost (vesmûs jen jeden list textu, ãasto

se zhor‰ující stav povrchu jeho le‰tûného Ïulového

neúpln˘) bez specifikace prostfiedkÛ pouÏit˘ch na ãi‰-

obkladu, kter˘ vyÏaduje urychlené fie‰ení. 19

Jedním z navrhovan˘ch zpÛsobÛ

tûní a konzervaci podstavce.

je obrou‰ení ce-

Struãná, ale co se t˘ãe specifikace pouÏit˘ch pro-

lého povrchu podstavce. Pfii souãasn˘ch technick˘ch

stfiedkÛ pfiece jen konkretní, je jen zpráva firmy John

moÏnostech je to ov‰em zcela neproveditelné, navíc

konstatuje zpráva vysokou obtíÏnost jeho oãi‰tûní:

a Nosek o oãi‰tûní a konzervování podstavce v roce

nelze vylouãit Ïe by pfii tom nebylo odhaleno lokální

„Na celém povrchu, zvlá‰tû pak na vodorovn˘ch plo-

1992.

podpovrchové zvûtrání a zabarvení Ïuly podél drob-

chách, vytvofiila se hutná vrstva ‰píny, speãené z usa-

Od fiíjna 2001 do února 2002 ãistil a le‰ticí

n˘ch prasklin do hloubky, a tím i barevná nejednot-

zeného uliãního prachu. Podstatnou a stmelující sloÏ-

a ochrannou pastou Bellinzoni konzervoval stfiední stu-

nost nového povrchu. Jediná souãasnû proveditelná

kou této vrstvy byla rez, vzniklá z drobn˘ch ãásteãek

peÀ podstavce (s bíl˘mi nápisy na boãních stranách)

metoda je konzervativní, tj. podstavec dÛkladnû oãis-

Ïeleza, které se obru‰uje z kol a brzdn˘ch ‰palkÛ

akad. sochafi Martin Pokorn˘,

tramvají, které projíÏdûjí tûsnû kolem pomníku. Po od-

val bronzov˘ nápis na podstavci René ·efr.

17

o rok pozdûji obnovo-

tit a následnû se pokusit odpadlé nebo zvlá‰È zpuch˘fiovatûlé partie zakonzervovat za pouÏití chemick˘ch 20

stranûní ‰pinavého nánosu se ukázalo, Ïe nûkteré

Pfii restauraci bronzov˘ch soch pomníku v letech

ãásti le‰tûné plochy na Ïule jsou jiÏ navûtrány. Vûtrání

2004–2005 a v roce 2010 byl podstavec restaurátory

nována i dotmelení otevfien˘ch spár a upevnûní pís-

má v poãáteãním stadiu charakter puch˘fiÛ, vystupují-

akad. sochafiem Andrejem ·umberou a René ·efrem

men nápisÛ.

cích nad úroveÀ le‰tûné plochy. V dal‰ích stadiích se

oãi‰tûn a konzervován voskov˘m nátûrem. Z té první

Obnova podstavce je‰tû v leto‰ním roce by byla zá-

puch˘fie odlupují a lesk se tím poru‰uje.“ Kromû zají-

rozsáhlé akce se v archivu GHMP kupodivu zachoval

sluÏnou pfiipomínkou 1 080. v˘roãí pfiedpokládané

mavého zji‰tûní o zneãi‰tûní pomníku ãásteãkami Ïe-

jen jednostránkov˘ zápis z kontrolního dne 20. ãer-

smrti sv. Václava v roce 935.

leza z provozu tramvají je zde poprvé konstatováno, Ïe

vence 2005, samotnou restaurátorskou zprávu se ne-

Ïula podstavce na povrchu vûtrá a degraduje.

podafiilo vyhledat (a asi ani nebyla vypracována!).

Dal‰í, ale zprávou nedoloÏenou restauraci pomníku pr˘ provedl v roce 1966 Oldfiich Drahotu‰sk˘. V archivu Galerie hlavního mûsta Prahy se zachova-

prostfiedkÛ.

Nemen‰í pozornost musí b˘t pfiitom vû-

Václav Rybafiík

18

V archivu GHMP se nachází také jen jednostránková a bez jak˘chkoliv pfiíloh (!) restaurátorská zpráva z druhé akce, datovaná 25. fiíjna 2010.

■ Poznámky

la fiada zpráv, t˘kajících se restaurování celého pomní-

Celkovû lze konstatovat, Ïe obnova podstavce i ce-

16 SCHNEIBERG-HORA, Z. Mnoho nechybûlo a zfiítil se po-

ku, nebo jenom sochy, soch, nápisu nebo ochranného

lého pomníku za více neÏ sto let jeho existence byla

mník sv. Václava. Vûstník hlavního mûsta Prahy. 1945,

fietûzu.

provádûna sice ãasto, ale zcela nesystematicky v rÛz-

roã. 48, ã. 19, 13. 10. 1945, s. 361–362, 376. Bez

Nejstar‰í z nich pochází z roku 1970, kdy akad. so-

n˘ch ãasov˘ch intervalech. Obnova obvykle spoãívala

ISSN.

chafi Pavel Michailov restauroval samotn˘ podstavec,

v oãi‰tûní podstavce a jeho nakonzervování rÛzn˘mi

17 Archiv âeského fondu v˘tvarn˘ch umûlcÛ, Národní ar-

tj. pomocí saponátÛ a odma‰Èovaãe ho oãistil a vyãis-

nespecifikovan˘mi pfiípravky, nûkdy v opravování me-

chiv Praha, karton ã. 205, sloÏka 343.

til a opravil spáry. Autorkou dal‰ích restaurací a zpráv

zer ve spárách, nûkdy a opakovanû v obnovû pfiipevnû-

18 Viz téÏ HOFTICHOVÁ, Petra. Restaurování souso‰í sv.

byla akad. sochafika Jana Hanáková, která v roce

ní jednotliv˘ch písmen nápisu a nûkdy i v nahrazování

Václava pokraãuje. Listy Prahy 1. 2004, ã. 9, s. 1. Bez

1976 a znovu v roce 1977 podstavec oãistila, sÀala

tûch odpadl˘ch a ztracen˘ch nov˘mi. Za posledních

ISSN.

uvolnûná písmena nápisu a znovu je upevnila a pod-

dvacet let od vyhlá‰ení pomníku národní kulturní pa-

19 Viz posudek Ing. Ivany Kopecké (oddûlení preventivní

stavec nakonzervovala. Obû zprávy jsou doplnûny fia-

mátkou v roce 1995 byl podstavec pomníku restauro-

konzervace NTM) z 24. 10. 2014 v archivu GHMP.

dou fotografií, dokumentujících mj. extrémní zneãi‰tûní

ván (doloÏenû) jen tfiikrát, z toho jednou jen jeho stfied-

20 Takov˘to postup naznaãuje restaurátorsk˘ zámûr Ri-

podstavce holuby a u druhé zprávy i detailem odpadlé

ní stupeÀ (Pokorn˘ 2002) a dvakrát (2005 a 2010)

charda Kracíka z 18. 11. 2014 v archivu GHMP.

292


RESUMÉ

RESUMÉ 3/15

corresponding solution to the renovation of the Town

harmoniously, and unfortunately very few are even

Hall as part of the overall completion of the Old Town

able to handle an architectural task of a public

Square.

building in a historic environment without slipping into purposeless historicism or generally into

Old Town Square (essay on the site’s importance) Václav LEDVINKA Keywords: Old Town Square, historical development, archeology As a historical essay, the article outlines the history and development of Prague’s Old Town Square from the oldest preserved evidence to the present. As part of a chronologically arranged survey, it highlights the major events that not only formed the area but also held significance and importance for the entire location. Based on a summary of developments, it attempts to formulate what the main heritage and commemorative values are for this site and to create a basis for considering the future of the square.

Old Town Hall – an exceptional building of medieval Prague’s past Karel KIBIC Keywords: Old Town Hall, Karel IV, Nuremberg Town Hall, town square renovation This article summarizes findings concerning the historical and architectural development and the quality of the Old Town Hall. Historical/construction research was exhaustively worked up for the Old Town Hall and the neighboring houses (Dobroslav Líbal), city administration in the Old Town under Charles IV was newly assessed (Václav Ledvinka), and crests of distinguished members of the city council up to 1365 under Charles IV were ascertained from the facade of the chapel (Rostislav Nov˘). In the article, both issues are reflected in the development of the Town Hall building, while the question of whether the tower was already created during the time of the Volflin House or later during the Town Hall is left open. It does however point out the possibility that the unique layout of the Town Hall came about under the influence of Charles IV – the municipal hall was assumed from the Town Hall in Nuremberg, completed shortly before, as an important room for city administration, but in the Old Town the layout continued in the central link of the council and municipal hall to the chapel, located in the tower between them. A new layout therefore occurred in medieval European town hall architecture which has still been preserved to an important degree – the municipal hall, however, was demolished in 1838. In the second part of the article the author deals with the consideration of the possibilities of a historically

architectural bad taste. Heritage approaches at the peak of the modern era: third competition for the reconstruction of the Old Town Hall in 1909

The Marian Column and its square

Ladislav ZIKMUND-LENDER

(notes on meaning and place)

Keywords: Old Town Square; Pavel Janák; Josef

Vít VLNAS

Goãár; Theodor Petfiík; Antonín Wiehl; architectural

Keywords: Old Town Square, Marian Column,

competition; Town Hall; building typology

Jan Hus Monument, iconography, nationalism

This article deals primarily with competition

The article describes the history of the creation

proposals selected in the third contest for

and destruction of the Marian Column on the Old

the completion of the Old Town Hall and

Town Square. The first part summarizes the history

the historicisms, traditionalisms, romanticisms, and

of the preparation, production, and erection of

classicisms that allowed their heritage conformity.

the Marian Column. It goes on to closely examine

Even though only the historicist and conservative

its iconography and seek out artistic and ideological

proposal of Antonin Wiehl in the Neo-Renaissance

drafts for its final design, which has, among others,

won, notable contributions to the inclusion of

a distinctive anti-Lutheran emphasis. The second

survivalism and revivalism in modernism were mostly

part is devoted to later reflections concerning

from the proposals of Pavel Janák, Alois Dryák,

the monument, especially in the 19th century when

Bohumil Hübschmann (Hyp‰man), and Antonín Engel.

it became the subject of nationalist sentiments and

The proposal of Theodor Petfiík, awarded second

one of the centers of the increasingly aggravated

prize, also integrated the palatial type with a high

dispute between nationalities, faiths, and political

pilaster order and arcade loggias as well, but

currents. The article closely covers the period debate

the greatest quality was achieved by the very precise

on the Column, especially in the context of the “fight

respect to the existing visual and communication

for the Old Town Square” associated with efforts to

axes, the existing materials, and the most significant

erect the Hus monument and thus attempts to

points (the Marian column, the planned Hus

characterize the causes that led to the demolition of

monument, and the westwerk Tyn Cathedral).

the statue in 1918.

The issue of why the megalomaniac competition project, designed by Josef Goãár, was unsuccessful in its acceptance is also addressed. Other competitions in 1938, 1946, 1963,

Columns demolished and re-built. Iconoclasm as an imaginary but eternal rival of heritage preservation

1966/1967, and 1987 showed a gradual divergence

Vratislav NEJEDL¯

of original creative opinions on what is contemporary

Keywords: Marian Column on the Old Town Square,

and what is historically acceptable in such

iconoclasm, Jan Hus, demolished monuments

a symbolically exposed historic environment. This was demonstrated particularly in the last and

The article uses the example of the destruction

eighth event in 1987 which included proposals of

!of the Marian Column to address the history of

contemporary, abstracting symbolic forms (proposal

iconoclasm as a latent component of cultural identity

of Emil Pfiikryl and the team of Alena ·rámková), and

within the framework of the Czech lands. It first

historicist proposals that complemented the original

briefly recalls the Christian roots of iconoclasm, after

appearance (proposal of the Pavlík spouses and

which it focuses on domestic sources of the icono-

Franti‰ek Ka‰iãka, or of Václav Alda and Pavel

clastic tradition related to pre-Hussite thinking and

Kolíbal). The third competition in 1909 is inspiring

later to the actual Hussite movement (although ironi-

for the present mainly in the fact that the proposals

cally not with the teachings of Hus himself). It conti-

were (perhaps except for the winning Wiehl’s

nues by recalling iconoclastic events associated

proposal) utterly contemporary and original while

with the conflict between Protestants and Catholics

simultaneously historically conformist, and managed

in the 17th and 18th centuries. The article also

to moderately capture the symbolic and represen-

commemorates lesser known iconoclastic events

tative form, corresponding to the constructional type

that did not avoid Bohemia in the 18th and 19th

of the Town Hall and the historical significance

centuries. The demolition of the Marian Column in

of the site. Few from the contemporary architectural

this context does not appear as a singular event,

scene are able to design this sort of connection

but as a culmination of a long-term cultural tradition

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 / RESUMÉ | SUMMARY

293

which also did not mean its end – the interwar period

With the exception of not very quality research on

ted to the fact that the square has remained almost

and post-war periods, as well as that after 1989,

the site of a fire tank in 1943, no major surface

complete and, even today, despite all the devasta-

each have their own iconoclastic episode. It makes

archaeological research has taken place on the Old

tion resulting from the weakly managed phenomenon

the point that iconoclasm is a phenomenon that can

Town Square. Most of the archaeological data was

of mass tourism, stands as convincingly and credibly

not simply be condemned as a manifestation of

obtained during the documentation of excavation

as a witness to the earliest history of Prague should

barbarism, but is a far more complex phenomenon

walls for utilities. As of now, we have 60 registered

stand. When examining the modern intersections

closely related to the current social ideas and needs

archaeological documented points and lines on

of the development of the square, for interest and

and which, in this sense, creates an interesting

the Old Town Square.

better understanding, we deepen our knowledge

counterbalance to fields such as conservation and restoration.

After a preliminary evaluation, it is clear that

by sorting out the processes into a kind of a small

the original georelief was considerably different from

glossary of conservation. The Old Town Square

the current one. The oldest human activities identi-

provides great material for this type of examination.

fied in the square are of a funeral nature, with graves Krocín fountain. Its fame, barbaric demise

from the 9th-10th centuries. The graves are covered

and the impossibility of recovery

over by textured medieval layers from the remains

The risks of renovating the Marian Column

Katefiina BEâKOVÁ

of various buildings. The question of the character

on the Old Town Square

Keywords: Old Town Square, Krocín Fountain, monu-

and appearance of the historic buildings on

Lubomír SR·E≈

ment demolition, reconstruction

the square represents a hitherto unknown detailed

Keywords: Marian Column, reconstruction,

topic. The historical situation existing below today’s

iconography, Old Town Square

The Krocín Fountain on the Old Town Square was

surface can be seen as the imaginary foundation The article returns to the current debate on

an extremely valuable sculptural work from the late

of the city. These periods consist of a series of an-

16th century. In 1862 it was unceremoniously remo-

thropogenic layers that contain a large number o

the possible renewal of the Marian Column on

ved from the square on the justification that its tech-

f findings of both a movable and immovable nature.

the Old Town Square and attempts to summarize

nical and sculptural repair was too expensive for

Generally, they may be viewed not only as a convolu-

the most important heritage and ideological argu-

the city council. Some of the pieces were also used

te of heritage sites, but they also represent a source

ments that lead to doubts about the entire project

secondarily as building material for the foundations

of unique information necessary for understanding

and its hitherto implementation. The introduction

of the gasworks in ÎiÏkov. This literally barbaric act

the history of the city in a broad context.

deals with an analysis of the ideological mission

For a reconstruction of the thicknesses of the ar-

of the demolished statue which forms the core of

community which led to attempts at the restoration

chaeological terrains of the Old Town Square and its

the disputes in the public debate, the main points

of the fountain torso and its renewal in the public

immediate surroundings, a map has been drawn up

of which are summarized in the article. The main

environment in 1895 and 1915. Each time, however,

of the thicknesses of its historic overlying layers

focus, however, is on the actual heritage and restora-

the intention proved unfeasible since it would have

which oscillate between 1.5 to 5 meters. The map

tion aspects of the problem. It reminds the reader

been impossible to build the complete fountain from

is supplemented by clear and partial cross sections

of the obscurities regarding whether the renovation

preserved torsos and debris, but at the same time

of the square.

should be about restoration, reconstruction, or

resulted in lasting trauma for the Czech cultural

it is not possible to make a copy of the non-existent

The deepening of our knowledge about the Old

a loose imitation based on the older model. It also

original. Yet still today, there are proposals to create

Town Square is possible only through the systematic

draws attention to the very limited extent of preser-

a replica of the Krocín Fountain. The torso of

collection and assessment of archaeological data,

ved documentation on the column which apparently

the original fountain is now part of the exhibition

possibly targeted probes, and interdisciplinary coo-

would not permit the execution of the thus-declared

of the Lapidary of the National Museum at

peration in the reconstruction of its historical appea-

faithful copy of the demolished column monument.

the Prague Exhibition Grounds.

rance and development.

Archaeology of the Old Town Square. The issue

Old Town Square as a dictionary for heritage

Column on the Old Town Square in Prague

of heritage values of the historic underground

preservation

Pavel KALINA

of a public space

Ondfiej ·EFCÒ

Keywords: Prague, the Virgin Mary, Old Town Square,

Jan HAVRDA, Jaroslav PODLISKA

Keywords: Old Town Square, anastylosis,

Marian Column, Baroque

Keywords: Prague, public space, archaeological

reconstruction, conservation

Memorandum on the restoration of the Marian

The Prague Marian Column must be seen in its

research, archaeological potential, heritage conserThe Old Town Square is perceived as an integral

vation

global context. The oldest pillar bearing the statue

part of the Old Town and Old Prague in general, as

of the Virgin Mary was the Colonna della Pace at

a kind of constant element that has been here from

the Church of Santa Maria Maggiore in Rome,

mely high historical value. In addition to the visible

the earliest stages of the city's development (or per-

erected by Carlo Maderno for Pope Paul V in 1614.

monuments, however, there are hidden monuments

haps even earlier) and which will always be here.

After several decades, the Roman model became

of an archaeological nature concealed beneath

But a deeper insight into the development of

popular in Central Europe. In Munich, Elector Maximi-

its tiles. Information from archeological research

the square, especially over the last 200 years,

lian had a Marian Column built in 1637 to 1638.

is nearly the sole source for their identification and

shows what kind of deep changes took place here

After the Battle of Jankov (1645), the Swedish army

evaluation.

and could have taken place, and how sometimes

even threatened Vienna. Emperor Ferdinand III then

it was just a remarkable coincidence which contribu-

decided to dedicate the entire country to the Imma-

Prague’s Old Town Square is a site with an extre-

294


culate Conception of the Virgin Mary and promised

and was realized by the Parléfi workshop of Wences-

Wyssenbach himself. Du Cerceau provided the name

to build a column modeled after Munich in Vienna in

las (Václav) IV.

of the particular structure on some of his sheets. In one case, this is the sheet that served from

her honor. The Prague Marian Column, also ordered

Wyssenbych’s work as a model for the southern wall

by the Emperor after the Thirty Years War and the aversion of the Swedish threat, therefore repre-

A conundrum requiring more time. Several

and represents the Temple of Venus. Behind this wall

sents a link in the chain of monuments which

comments on the debate on the future

is the private chapel of St. George. Behind

crossed the Danube and the Alps. An interpretation

of the Old Town Square

the northern wall depicting the triumphal arch

of the column would be inadequate in mechanically

Jakub BACHTÍK

is located the Banquet Hall with sgraffito images of

applying the concept of the Counter-Reformation –

Keywords: Old Town Square, completion,

the seven vices, Herod's banquet with the beheading

the Swedish invasion of Central Europe was not

reconstruction, modern interventions

of John the Baptist, Orpheus playing to the animals and a variety of hunting scenes. The concept of

carried out only with religious motives. In the Czech environment, a "materialistic" approach to heritage

The essay is a polemical contribution to the deba-

the Treasury seems to be a homogeneous part

preservation is strongly applied, one which a priori

te on the completion and reconstruction of the Old

of the sophisticated iconography of the ground floor

disqualifies the reconstruction or replica of historic

Town Square. Its aim is to highlight, on a problematic

of the old castle and in its very beginning it probably

structures. Initial objections to reconstructions were

plane, the idea of returning to the medieval form

served as the bedroom for Catherine of Wallenstein.

already formulated in the 19th century in response

of the Town Hall, both from a heritage and urban

According to period inventories, at the end of

to the romantic "modifications" of, for example,

perspective. It also covers the evaluation of frequent-

Zachariá‰’ life it served as a kind of a Kunstkammer,

medieval castles. The reconstruction of historic

ly mentioned foreign examples and drafts, in conclu-

where Zachariá‰ often lingered.

buildings, however, are quite common (the Munich

sion attempting to explain why the completion

Residence, badly damaged by bombing in 1944,

of the Old Town Square under current conditions

and of course other monuments damaged during

is not a necessary solution at the present time.

the Second World War: not only the Frauenkirche in Dresden, but also the Zwinger, the Semper Opera, and Dresden Castle). Contemporary examples of res-

Reminder on the restoration of the shields on

torations may also be found, however (Venice’s Feni-

the facade of house no. 603 I at the corner

ce theater, rebuilt by Aldo Rossi after a fire in 1996).

of Old Town Square and Celetná Street

The problem may also be that a long time has pas-

Jifiina MUKOVÁ

sed since the demolition of the column. In Moscow,

Keywords: Old Town Square, house no. 603,

however, not only was the media-famous Church

construction history research, reconstruction

of the Savior rebuilt after having been torn down in 1931, but also were a number of other buildings

The article focuses on house no. 603/I on the Old

destroyed during the rule of the Bolsheviks. Also,

Town Square, during the renovation of which in

Seoul’s Gyeongbokgung, the palace complex

the 1980’s replicas of the original gables were

destroyed during the Japanese occupation of Korea

returned to the roof, previously taken down during

(1910–1945), has been gradually restored for many

the reconstruction in 1858. The text recalls

years. Therefore there is no reason why the Marian

the construction history of the building and

Column, as a site of collective memory, should not

the characteristics of its layout and structure.

be replicated in the Old Town Square. Decoration of the Treasury in the Telã State Rebirth of the monumental work of Peter Parléfi

Chateau and its draft basis

on the Old Town Square. One of the winning designs

Jan SALAVA

from the last contest at the Old Town Hall Square

Keywords: Telã, castle, Treasury, graphics, sgraffito

and completion of the square. Milan PAVLÍK, Franti‰ek KA·IâKA

The article discusses the sgraffito decoration

Keywords: Old Town Square, competition, 1987,

in the Treasury room at the State Telã Castle,

completion

elaborating on the hitherto identified draft material in the work of Rudolf Wyssenbach. It now dates

In the article, the authors recall their proposal for

the decorations to the early 1560’s, possibly to

the completion of the Old Town Hall from the last

the end of the 1550’s. It takes into account

competition of 1987. Its design was based on the

the existing knowledge on the drafts and possible

idea of the strict conservation of historic street lines

similarities to sgraffito decoration in nearby

and a respect for the qualities of the space. After

Slavonice, from where workshop of Leopold

a series of competitions, the authors then presented

Estreicher worked in Telã and in the historically

a proposal related to a third of the preserved state

and architecturally identical Town Hall in Moravská

of the medieval Town Hall with all the details, inclu-

Tfiebová. On the possible iconography of the room,

ding the chapel. The author of the original proposal

a similar work can be seen by Jacques Androueta

was likely the world-renowned ar0chitect Petr Parléfi

Du Cerceau I, whose works inspired Rudolf


295

Z P R ÁV Y P A M ÁT K O V É P É â E

Do ãísla 3/2015 pfiispûli

roãník 75 / 2015 / ãíslo 3

âasopis státní památkové péãe ISSN 1210-5538 Praha, záfií 2015 Recenzovan˘ ãasopis Vydává Národní památkov˘ ústav, generální fieditelství, Vald‰tejnské nám. 3/162, 118 01 Praha 1 s finanãní podporou Ministerstva kultury âeské republiky. Vychází 6x roãnû. Rozsah jednoho roãníku vãetnû pfiíloh ãiní pfiibliÏnû 500 stran. Vedoucí redaktor: Mgr. Luká‰ HyÈha Redakce: Mgr. Jakub Bachtík Pfieklad do angliãtiny: Bryce Belcher Grafická úprava, sazba: MgA. Jan Hora Redakãní rada: PhDr. Katefiina Beãková (pfiedsedkynû), PhDr. Zuzana Blahová-Sklenáfiová, Ph.D., Mgr. Bohdana Fabiánová,Mgr. Karel Foud, Mgr. Martin GaÏi, prof. Ing. arch. akad. arch. Václav Girsa, doc. PhDr. Martin Horáãek, Ph.D., Mgr. Luká‰ HyÈha, Ing. arch. Petr Chotûbor, CSc., prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc., Mgr. Jifií KfiíÏek, Ing. arch. Karel Kuãa, Ing. arch. Vûra Kuãová, doc. PhDr. Ing. arch. Milo‰ Matûj, Ph.D. et Ph.D., Ing. Dagmar Michoinová, Ph.D., PhDr. Ivan Prokop Muchka, PhDr. Vratislav Nejedl˘, CSc., Mgr. Marta Sedláková, Ing. Jan Sommer, doc. PhDr. Josef ·tulc, PhDr. Martin Tomá‰ek, Ph.D., PhDr. Michal Tryml Adresa redakce: ZPP, Vald‰tejnské nám. 3, 118 01 Praha 1, tel.: 257 010 144–5, e-mail: [email protected], web: http://zpp.npu.cz Tisk: Tiskárny HavlíãkÛv Brod, a. s., Husova 1881, 580 01 HavlíãkÛv Brod Objednávky pfiedplatného pfiijímá redakce. Roãní pfiedplatné roãníku 75 je 510 Kã. Cena jednotlivého ãísla roãníku 75 je 95 Kã. Pokyny pro autory pfiíspûvkÛ naleznete na http://zpp.npu.cz Registrace povolena pod ã. MK âR 5993. MIâ 47 992 Podávání novinov˘ch zásilek povoleno RPP Bratislava, ã. j. 465 – RPP/952 ze dne 18. 1. 1995. âasopis je zafiazen v Seznamu recenzovan˘ch neimpaktovan˘ch ãasopisÛ (periodik) vydávan˘ch v âeské republice, vedeném Radou pro v˘zkum, v˘voj a inovace. âasopis je zafiazen v databázi European Reference Index for the Humanities (ERIH) vedené European Science Foundation. Pfiíspûvky v rubrikách In medias Res (s vyjímkou pfiíspûvku V. Ledvinky), Materiálie, studie a Obnova památek jsou recenzované, pfiíspûvky v ostatních rubrikách jsou nerecenzované. NevyÏádané rukopisy nevracíme. Za pÛvodnost a vûcnou správnost uvefiejnûn˘ch pfiíspûvkÛ odpovídají autofii. Obsah pfiíspûvkÛ nemusí souhlasit se stanoviskem vydavatele. V‰echna práva k obsahu pfiíspûvkÛ a oti‰tûné dokumentaci náleÏejí autorÛm. Jakékoliv dal‰í pfievzetí obsaÏen˘ch údajÛ musí b˘t doloÏeno uvedením pramene (§ 31 autorského zákona). Vydavatel Ïádá o zaslání pfiípadné recenze ãi publikace citující z ãasopisu Zprávy památkové péãe. Vydavatel neodpovídá za obsah inzerátÛ a jejich pravdivost (viz § 5 tiskového zákona). Podle § 2914 obãanského zákoníku nenese odpovûdnost za zpÛsobené ‰kody. PouÏití inzerovan˘ch v˘robkÛ ãi sluÏeb v jednotliv˘ch pfiípadech nezakládá souhlasné stanovisko v˘konného orgánu státní památkové péãe. Uzávûrka ãísla 3/2015 byla ke dni 15. 5. 2015.

Obr. na 1. stranû obálky – Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí, pohled na radnici a dosud stojící mariánsk˘ sloup, poãátek 20. století. Sbírka fotografické dokumentace Národního památkového ústavu, inv. ã. F1704. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015) Obr. na 2. stranû obálky – Praha – Staré Mûsto (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí, pohled od Malého námûstí s dosud fungující tramvajovou dráhou. Fotografie je dochovaná v autenticky „surovém stavu“ s patrn˘m razítkem a rámeãkem pro v˘fiez a retu‰i. Její podoba tak odráÏí podobnû nehotov˘ stav souãasného Staromûstského námûstí. Meziváleãn˘ snímek neznámého autora. Sbírka fotografické dokumentace Národního památkového ústavu, inv. ã. F24.363. (Reprofoto: Národní památkov˘ ústav, 2015) Obr. na 4. stranû obálky – Praha (Mâ Praha 1), Staromûstské námûstí, Nobileho radnice a KrennÛv dÛm. Autor neznám˘, kolem r. 1895. Muzeum hl. m. Prahy, inv. ã. H 037 667. (Reprofoto: Muzeum hl. m. Prahy, 2015) Obr. u editorialu – J. Wechter podle P. van den Bossche, Pohled na Prahu, tzv. SadelerÛv prospekt, v˘fiez se Star˘m Mûstem, 1606. Národní galerie v Praze, inv. ã. R 78031-78039. (Reprofoto: Národní galerie v Praze, 2015)

296

Zprávy památkové péãe / roãník 75 / 2015 / ãíslo 3 /

Mgr. Jakub BACHTÍK, NPÚ, Gn¤, [email protected] / PhDr. Katefiina BEâKOVÁ, Muzeum hl. m. Prahy, [email protected] / Mgr. Jan HAVRDA, NPÚ, ÚOP v hlavním mûstû Praze, [email protected] / prof. PhDr. Pavel KALINA, Ph.D., Fakulta architektury âVUT, [email protected] / doc. Ing. arch. Franti‰ek KA·IâKA, CSc., [email protected] / prof. Ing. arch. Karel KIBIC, DrSc., [email protected] / doc. PhDr. Václav LEDVINKA, CSc., Archiv hlavního mûsta Prahy, [email protected] / Ing. Jifiina MUKOVÁ, [email protected] / PhDr. Vratislav NEJEDL¯, NPÚ, Gn¤, [email protected] / prof. Ing. arch. Milan PAVLÍK, CSc. / PhDr. Jaroslav PODLISKA, PhD., NPÚ, ÚOP v hlavním mûstû Praze, [email protected] / Ing. Václav RYBA¤ÍK, [email protected] / Mgr. Jan SALAVA, [email protected] / PhDr. Lubomír SR·E≈, Národní muzeum, [email protected] / Ing. arch. Ondfiej ·EFCÒ, NPÚ, ÚOP v hl. mûstû Praze, [email protected] / prof. PhDr. Vít VLNAS, Ph.D., Národní galerie v Praze, [email protected] / PhDr. Zuzana V·ETEâKOVÁ, [email protected] / PhDr. Ladislav ZIKMUND-LENDER, Vysoká ‰kola UMPRUM, [email protected]

Prodejní místa Knihkupectví NPÚ a informaãní centrum / Na Per‰t˘nû 12, Praha 1 Eshop NPÚ / http://eshop.npu.cz Redakce ãasopisu / Vald‰tejnské námûstí 3, Praha 1 Klub Za starou Prahu / Mostecká 1, Praha 1 Knihkupectví KAROLINUM / Celetná 20, Praha 1 Knihkupectví Academia / Václavské námûstí 34, Praha 1 / Národní tfiída 7, Praha 1 Knihkupectví Academia / Námûstí Svobody 13, Brno Knihkupectví Academia / Zámecká 2, Ostrava Knihkupectví STUDENTCENTRUM / Tfiída Svobody 26, Olomouc

EDITORIAL

Recommend Documents