Editorial. Vážení čtenáři,

Editorial Vážení čtenáři, špatná životospráva a nemoci s ní spojené jsou častým problémem většiny populace. Proto jsme se rozhodli věnovat hlavní téma zimního čísla Vademeca zdraví právě životosprávě a jejímu správnému nasměrování. Odborníci na výživu a zdravý životní styl vám objasní, proč je dodržování pitného režimu tak důležité, co vyvolává ve vašem těle pohyb, a proč je pro zdraví nepostradatelný. MUDr. Milan Kvapil, přední český odborník v léčbě diabetu, zase představí novinky ve svém oboru. Jak nebezpečné je podceňovat chřipku a jaké důsledky může mít pro váš organizmus, se dočtete v dalším článku. Zaměříme se i na bolesti hlavy, které se již řadí mezi běžné civilizační choroby. Docentka Lenka Veverková se ve svém článku věnuje komplikacím spojeným s tzv. chronickou žilní nedostatečností a modernímu způsobu jejich léčby. Představíme vám i pojem biopotraviny. Poradíme, jak je bezpečně poznat a dokážeme, že nejde pouze o módní trend posledních let. Ekologické zemědělství (a tím pádem i jeho produkty) je oficiálně uznávaným prostředkem tzv. trvale udržitelného rozvoje a od poloviny 90. let je součástí zemědělské politiky Evropské unie. O úspěších české transplantologie si můžete přečíst v rozhovoru s přednostou Transplantcentra IKEM MUDr. Pavlem Trunečkou, který vede jednu z nejlepších transplantační klinik v České republice. Příjemné čtení vám přeje redakce

3

12

Pohyb je základní vlastností živé hmoty a je nutný pro správný vývoj každého živého tvora. Je i prostředkem komunikace, díky němuž člověk vnímá a poznává okolí. V pohybu, ač si to neuvědomujeme, se odráží celý člověk – myšlenky, emoce, city a fantazie.

16

Moderní zemědělství bohužel využívá mnoho pro přírodu nešetrných látek. Pokud vám záleží na tom, jak produkt, který jíte, vznikl, jestli obsahuje nežádoucí látky a zda jeho vypěstování nepoškozovalo přírodu, měli byste se začít zajímat o bioprodukty a biopotraviny.

4

Když nás bolest paralyzuje natolik, že nejsme schopni se soustředit na práci, je namístě hledat příčinu v podráždění nervů, ve stresu nebo špatném životním stylu.

32

Obsah

38 Špatný spánek je trvalým problémem mnoha lidí. Usínají unavení a brzy, i po několika málo hodinách, se probouzejí. Trápí je nespavost, která může být způsobena spánkovou apnoe.

44 Periorální dermatitída je onemocnění velmi nepříjemné, zejména svým dlouhodobým průběhem a sklonem k recidivám. Nejprve bylo toto onemocnění pozorováno u letušek, zejména díky jejich vysoké spotřebě kosmetiky.

8

Správná životospráva

9

Komplexní péče o tělo i duši

10

Vyvážená strava

12

Pohybem ke zdraví

16

Krokem ke zdravému životu jsou biopotraviny

18

Deprese a obezita

20

Vánoce bez újmy na váze

21

Málo pijete? Nezhubnete

22

Co je nového v diabetologii?

24

MUDr. Pavel Trunečka: O dárcovství by se mělo vědět

28

Transplantace jater

29

Revmatoidní artritida ohrožuje více ženy

30

Problémy se žlučníkem

32

Ulevte si od bolestí hlavy

34

Chronická žilní nedostatečnost

37

Měsíček lékařský

38

Syndrom spánkové apnoe

39

Pro zdraví očí nejen vitamin A

40

Antikoncepce

42

Nádory děložního hrdla

44

Nemoc letušek

46

Chřipku je nutné léčit

47

Akupresura prověřená tisíciletími

48

Příběh: Boj s nemocí nevzdávám

5

Foto čísla

ŽIJETE ZDRAVĚ? V žádném ročním období bychom neměli zanedbávat správné složení našeho jídelníčku. Dostatek zeleniny, čerstvého ovoce, ryb a celozrnných produktů je klíčem k úspěchu. Zdraví vám zajistí i pravidelný aktivní pohyb.

8

Téma čísla

SPRÁVNÁ ŽIVOTOSPRÁVA

Komplexní péče Názory odborníků se různí. Extrémní názor hlásá, že správná

o tělo i duši

životospráva ovlivňuje naše zdraví až z 90 %. Jiní tvrdí, že nejméně z poloviny; druhou polovinu tvoří genetické dispozice a prostředí, ve kterém žijeme.

T

ermín „správná životospráva“ se už dlouhou dobu skloňuje ve všech pádech. Mluví se o něm v médiích a lifestylové časopisy pravidelně uveřejňují nespočet osvědčených receptů jak zdravě žít. Nakolik je s naším zdravím opravdu propojena, je otázkou. Velké množství lidí si pojem správná životospráva navíc stále spojuje jen se svým jídelníčkem. Přitom je v ní zahrnut celý komplex opatření, která mají podporovat zdraví našeho těla. Nejde tedy jen o to zdravě jíst, počítat kalorie a kontrolovat údaje o složení na obalech výrobků. Protože ať už na nás současné tendence „kultu těla“ působí jakkoli, štíhlý člověk ještě nemusí být zdravý. Jde také o stav svaloviny, biologický věk vnitřních orgánů (tedy vlastně o jejich opotřebovanost) a další důležité faktory.

Stěžejní je správný pitný režim, který nespočet lidí, aniž by si to uvědomovalo,

Téma čísla

nedodržuje. Dále pohyb, duševní rovnováha a zvládání stresu a samozřejmě vyloučení škodlivých závislostí. Klasickým argumentem, proč nejde dodržovat všechna pravidla správné životosprávy, je nedostatek času. Ale měli bychom si uvědomit, že k životu – k práci i k zá-

bavě – svoje tělo potřebujeme, a proto bychom o něj měli pečovat. Jen půl hodina pohybu denně stačí, abychom udrželi tělo v kondici. Důležité je také najít si každý den alespoň několik minut na relaxaci a osvěžení mysli. Jen tak se naše tělo může zregenerovat a sloužit nám co nejdéle. (iso)

9

Vyvážená strava

P

ropojení mezi stravou a zdravím je velmi silné. Lid ský organizmus má totiž, stejně jako jiné živé organizmy, velmi vyvinutou schopnost přizpůsobit se. Špatné životní prostředí, stres nebo nekvalitní či nezdravé potraviny tak po jistou dobu pokorně snáší. Přijímá je a přizpůsobuje se jim, takže vše vypadá na první pohled v pořádku, ale jen do určité doby. Nakonec necitlivost

10

k potřebám těla vždy vyústí v nemoc, přitom okolnosti nemusí působit nijak dramaticky. Stačí, že se příliš nešetříte, pijete hodně kávy a jste neustále v pracovním stresu, který nikde neventilujete. Pravděpodobně se u vás za několik let (někdy i desetiletí) objeví problémy s imunitou nebo psychické problémy jako je například syndrom vyhoření. Ty pak mohou přerůst v ještě daleko vážnější komplikace.

Civilizační choroby

Špatná strava má přímou souvislost s civilizačními chorobami jakými jsou cukrovka nebo kardiovaskulární a nádorová onemocnění. Česká republika je například trvale na prvním místě ve výskytu rakoviny tlustého střeva v Evropě. Pravděpodobně je naše neslavné prvenství i důsledkem nezdravé české kuchyně bohaté na tuky, vepřové maso, knedlíky, uzeni-

ny apod., stejně jako běžné konzumace alkoholu od poměrně mladého věku. K českým zlozvykům se pak přidávají i problémy sužující celou tzv. vyspělou společnost – vyšší příjem energie než její výdej, přejídání, závislost na jídle a strava bohatá na tzv. rychlé cukry, konzervanty a jiná chemická aditiva. Prvními důsledky bývá vysoký krevní tlak a obezita, postupně se přidávají další, například diabetes a po desítkách let také

Téma čísla

kardiovaskulární onemocnění a rakovina.

Správné složení stravy

Pro výživu lidského organizmu je nejdůležitější pravidelně doplňovat sedm základních složek. Patří mezi ně voda, protože je jedním z hlavních stavebních materiálů našeho těla. Důležité jsou sacharidy (cukry), které jsou součástí skupiny uhlohydrátů (dále pak škroby a vlákniny), bílkoviny, tuky a také vitaminy a minerály. To, že mezi nepostradatelné látky patří i sacharidy a tuky, může být pro některé matoucí, ale je to tak. Záleží totiž velmi na druhu tuku či cukru, který požíváme. Například klasický rafinovaný bílý cukr není zdravý. Tělo jej totiž složitě spaluje. Nerafinovaný tmavý cukr, med nebo přírodní hroznový cukr je pro lidský organizmus lépe zpracovatelný. S rozmachem obchodů s racionální výživou je možné sehnat i jiné přírodní alter-

nativy sladidel – například extrakt z tropické rostliny stevie. Stevia rebaudiana je léčivá rostlina s drobnými bílými kvítky, kterou lze pěstovat i v našich středoevropských podmínkách. Je 200–300 krát sladší než běžný cukr, takže k oslazení stačí opravdu malé množství. Je vhodná pro diabetiky a jedince, kteří špatně spalují běžné cukry. Ale i pro lidi redukující váhu, protože je nízkokalorická.

Má antibiotické účinky, takže ji lze používat i jako kloktadlo při zánětech v ústech, aftech apod.

Vhodné potraviny

Základem zdravé stravy by měly být celozrnné obiloviny jako jsou pšenice, žito a oves

v ořeších a luštěninách. Bílkoviny živočišného původu – například bílek či maso – nejsou tak zdravé jako ty pocházející z rostlin, proto bychom je v jídelníčku měli omezit. V rozporu s míněním starších generací není životně důležité ani

Řekni mi, co jíš a já ti povím, jaký jsi – tento výrok v sobě skrývá mnoho pravdy.

a výrobky z nich – klasický český chléb, obilné kaše, neslazené muesli apod. Ti, kteří chtějí kvůli dobré průchodnosti střev omezit příjem lepku, mohou využívat jáhly, rýži, kukuřici nebo soju. Stejně zásadní je i zelenina a ovoce bohaté na tzv. fytolátky, tedy léčivé látky obsažené v rostlinách. Bílkoviny rostlinného původu najdeme

Téma čísla

mléko. Naopak může být zdrojem zvýšené produkce hlenu v organizmu. U části populace se také projevuje alergie na laktózu (tedy mléčný cukr), nemívá tak dramatické účinky a u velkého procenta nemocných zůstává celý život neodhalena. Mléko a mléčné výrobky mohou mít souvislost i s opakovanými gynekologickými záněty, stejně jako bílé

pečivo, plísňové sýry a rychlé cukry. Tzv. rychlé cukry se používají v běžných cukrovinkách, sušenkách a čokoládách na trhu a mají velmi negativní vliv na imunitu našeho těla, protože ničí přirozené prostředí ve střevech a vyživují kvasinky a jiné nežádoucí organizmy.

Vláknina v jídelníčku

Co je to vlastně ta všemi proklamovaná a stále připomínaná vláknina? Tvoří ji převážně polysacharidy, které najdeme v ovoci, zelenině, luštěninách, bramborách, rýži, v cereálních výrobcích a v kvalitním celozrnném pečivu. Sama o sobě nemá téměř žádnou výživovou hodnotu, přesto je životně dů-

ležitá pro naše zdraví. Vláknina má příznivé účinky na zažívání a trávicí systém. Můžeme díky ní regulovat trávicí potíže, zácpu, průjem, syndrom dráždivého tračníku a používá se i jako prevence hemoroidů. Vláknina hraje významnou roli i při redukci váhy. Naplňuje žaludek, prodlužuje trávicí proces a způsobuje pocit sytosti. Navíc snižuje hladinu krevního cukru i cholesterolu a pomáhá vylučovat z těla nebezpečné toxiny. (iso)

11

P

ohyb je základní vlastností živé hmoty a je nutný pro správný vývoj každého živého tvora. Je i prostředkem komunikace, díky němuž člověk vnímá a poznává okolí. V pohybu, ač si to neuvědomujeme, se odráží celý člověk – myšlenky, emoce, city a fantazie. Je důležitý k harmonickému vývoji a formování osobnosti, ovlivňuje nejen stránku fyzickou, ale i psychickou, což má vliv na vývoj vlastností, ctižádosti a vůle.

Význam pohybu

Dostatečná pohybová stimulace vede k rovnoměrnému růstu a vývoji organizmu po celý život. Dokonale se vyvíjí nosný aparát, kosti jsou pevné a hutné, šlachy pevné a svaly silné. Upevňuje se svalový aparát, utváří svalový korzet a správně vyvíjí kostra. Pohybová činnost zajišťuje správné postavení jednotlivých obratlů páteře a její esovité zakřivení. Malým dětem pomáhá cvičení k vývoji silných kostí a starší osoby chrání před řídnutím kostí – osteoporózou. Kosti reagují na mechanickou námahu, kterou jim pohyb způsobuje, tím, že vytvářejí více základní hmoty – vápníku a kolagenu. Čím více kolagenu se vytvoří, tím více jsou kosti silnější a pevnější. Díky cvičení se zvětšuje objem svalů, jsou lépe zásobovány a vyživovány. Zvětšuje se pevnost vazů (stabilizují klouby) a šlach (upínají svaly ke kostem) v tahu.

Detoxikace a další procesy

Optimální pohyb podněcuje přes nervový a hormonální systém celý organizmus k vý-

12

POHYBEM Téma čísla

raznější látkové přeměně. Podporuje činnost srdce a snižuje klidovou tepovou frekvenci, čímž srdce pracuje efektivněji. Zvyšuje dechový objem a vitální kapacitu plic, napomáhá odstraňovat toxické látky z těla, stimuluje produkci endorfinů v mozku a harmonizuje vegetativní nervový systém. Pohybová aktivita je nutná ke zdravému růstu a je preventivním prostředkem péče o zdraví. Při nedostatku pohybu dochází ke vzniku svalových dysbalancí projevujících se vadným držením těla s vývojem ortopedických potíží. Absence pohybu přispívá ke vzniku kardiovaskulárních, respiračních či endokrinologických nemocí a podporuje nadváhu a obezitu.

Vadné držení těla

Správné držení těla je výsledek nepodmíněných a kladně podmíněných reflexů a ovlivňuje jej řada faktorů. Držení těla je odrazem vnějšího a vnitřního prostředí, odpovídá tělesným a duševním vlastnostem jedince a momentálnímu stavu psychických procesů. Nejdůležitějším faktorem držení těla je však tělesná stavba a stav svalstva. Formování správného držení těla je důležité již od dětství. Vadné držení těla je porucha posturální funkce, která je charakteristická odchylkami od parametrů držení těla. Aktivním svalovým úsilím a zařazením pohybu do každodenního činnosti lze těmto odchylkám předchá-

zet a vyrovnávat je. Příčinami vadného držení těla mohou být např. nedostatek pohybu, asymetrické zatěžování, nadměrné zatěžování, ale také únava a aktuální psychický stav. Pohyb se postupně vytrácí a začíná převažovat sedavý způsob života. Časté sezení u počítače, televize nebo v dopravních prostředcích nepřiměřeně snižuje tělesné zatížení organizmu. Postupně se oslabuje svalový aparát a zhoršuje se celková zdatnost. Mezi vadné držení těla řadíme tzv. chabé držení těla (nižší napětí ve svalech), plochá záda (nedostatečné zakřivení páteře), zvětšenou hrudní kyfózu se zvětšeným vyklenutím hrudní páteře (kulatá záda, odstávající lopatky),

zvětšenou bederní lordózu se zvětšeným prohnutím bederní páteře a skoliotické držení těla s vychýlením páteře do stran.

Vliv na nadváhu a obezitu

Díky zvýšenému rutinnímu i aktivnímu pohybu dochází ke zvýšení energetického výdeje a zvýšenému spalovaní tuků v organizmu. Strava a pitný režim zajišťují dostatečný příjem energie. Energetický výdej není jen o pohybu (i když je to pro nás nejdůležitější složka), zajišťuje jej více složek. Celkový energetický výdej se skládá z klidového energetického výdeje, z energetického výdeje při pohybové aktivitě a z postprandiální termogeneze.

KE ZDRAVÍ Téma čísla



13



Největší část energetického výdeje tvoří klidový energetický výdej 55–70 %, který slouží k zajištění základních životních funkcí organizmu a k udržení tělesné teploty. Energetický výdej při pohybové aktivitě se podílí na celkovém výdeji 20– 40 %. Postprandiální termogeneze je spojena s trávením, vstřebáváním a metabolizmem živin po požití potravy. Podílí se na celkovém energetickém výdeji 8–12 %.

Správný energetický výdej

Velikost energetického výdeje při pohybu závisí na objemu

14

Hranice vhodné pro spalování tuku

Dolní hranice tepové frekvence

(220 – věk) x 0,6

Horní hranice tepové frekvence

(220 – věk) x 0,8

pohybové aktivity, který je charakterizován FIT = frekvencí, intenzitou a délkou trvání. Frekvence je četnost a pravidelnost pohybové aktivity. U člověka, který nikdy necvičil je nutné začínat pozvolna, vybírat lehčí cvičení a vkládat odpočinkové cviky. Frekvence by se měla zvyšovat postupně, aby si tělo zvyklo na tělesnou zátěž. Optimální frekvence je 3 – 5x týdně. Intenzita je úsilí vynakládané při cvičení. Toto

úsilí by mělo být přiměřené, tedy ani vysoké a ani ne nízké, ale takové, aby vyvolalo dlouhodobé změny v organizmu a neuškodilo. Správnou intenzitu cvičení vypočítáváme z tepové frekvence. Je důležité znát svou maximální tepovou frekvenci a z ní si následně vypočítat, jakou hodnotu by měla dosáhnout tepová frekvence v jednotlivých zónách či pásmech. Důležitá je aerobní zóna frekvence pohybu, tedy zóna za přístupu

kyslíku. Hranice aerobní zóny jsou dány 60–80 % maximální tepové frekvence. Maximální tepová frekvence se vypočítá takto: 220 – věk. Tuto tepovou frekvenci bychom neměli překročit.

Zvolte správnou intenzitu

Jestliže se zvolí intenzita příliš nízká, nedochází k úbytku váhy, jelikož neovlivňuje látkovou přeměnu a nevyvolává trvalé změny v organizmu. Pokud se naopak zvolí intenzita příliš vysoká, dostane se člověk do anaerobního pásma a spaluje převážně sacharidy, velmi br-

1. Pásmo pohyb ke zdraví

2. Pásmo regulace hmotnosti

3. Pásmo rozvoje kondice

4. Pásmo zvyšování výkonnosti

50–60% tepové frekvence. Při pohybové aktivitě v tomto pásmu nedochází ke spalování tuků a nezvyšuje se ani zdatnost. Pro představu je to chůze přibližně 6 km/h. Toto pásmo je pro začátečníky a starší osoby.

60–70% tepové frekvence. Toto pásmo je již pro pohybově aktivní jedince. Při cvičení v tomto pásmu je posíleno srdce, které se stává výkonnější. Postupně se zesilují svaly a dochází k efektnímu zapojení energetických systémů.

70–80% tepové frekvence. Toto pásmo je pro osoby, které chtějí být zdatnější a výkonnější. Zefektní se práce plic, zlepší se schopnost přenášení kyslíku do krve a odstraňuje se CO2 z krevního oběhu. Dochází také ke zlepšení činnosti srdce.

80–90% tepové frekvence. Toto pásmo využívají pouze zkušené osoby. Doba cvičení v tomto pásmu je pouze několik minut.

5. Závodní pásmo

90–100% tepové frekvence. Toto pásmo je určeno pro mimořádně zdatné a velmi trénované jedince.

Téma čísla

Víte, že... zy nastupuje únava a dostavuje se nechuť pokračovat v započaté pohybové aktivitě. Intenzitu pro vhodnou pohybovou aktivitu lze zvolit také podle pracovních pásem zatížení. Podle Soumara existuje 5 pracovních pásem zatížení. Každé pásmo ovlivňuje odlišné tělesné funkce a odlišné orgány. Jednotlivá pásma jsou odvozena od tepové frekvence. Základ pro výpočet je maximální tepová frekvence, která představuje 100 %. Pásma jsou rozdělena podle hrazení energie. V každém pásmu se do krytí potřeb organizmu zapojují jiné orgány, což se promítá v hodnotách tepové frekvence.

Co pohyb přináší?

Ke spalování tuků při pohybové aktivitě dochází až po 20 minutách, proto by měla pohybová aktivita trvat minimálně tuto dobu, optimálně však 60 minut. Pravidelně prováděná pohybová aktivita ovlivňuje energetický výdej dvojím způsobem. Ovlivňuje jak klidový energetický výdej, tak i postprandiální termogenezi. Jestliže je pohybová aktivita dostatečně intenzivní a její trvání je delší, zvyšuje se klidový metabolizmus. Dlouhodobý klidový metabolizmus se v prvních 12 hodinách po pohybové aktivitě zvyšuje asi o 20 % a následně po 48 hodinách asi o 10 %. Díky intenzivní pohybové aktivitě se zvyšuje zdatnost a svalová síla člověka, která ovlivňuje energetický výdej zásadním způsobem, jelikož je 90 % energie vydáváno prostřednictvím svalů. Vlivem cvičení se zvětšuje množství svalstva v těle na úkor předešlé tukové vrstvy a zvyšuje se dlouhodobý metabolizmus. Pohybová aktivita také zvyšuje funkční kapacitu jednotlivých systémů v těle, tedy oběhového i dýchacího. Mgr. Jitka Gajdošová Státní zdravotní ústav Ústav preventivního lékařství, LF Masarykovy Univerzity

Téma čísla

Mýty a fakta o kofeinu Pití kávy a jiných kofeinových nápojů je oblíbené po celém světě. V tom jsou téměř všechny kultury stejné. Zatímco na východě, takřka po celé Asii, je oblíbeným nápojem čaj, na západě je to téměř výlučně káva. I když pití čaje si zde získává značnou oblibu zejména díky novým trendům a atraktivnosti východních náboženství. Paradoxem je, že klasické kavárny údajně vynalezli Turci, ne Evropané. Jsou země, jejichž obyvatelé se bez oblíbeného šálku ranní kávy neobejdou. A tak marketingoví specialisté vymýšlejí další a další nové výrobky na bázi kofeinu. Suverénně největšími pijáky kávy jsou údajně Finové. Kofein má podle výzkumů větší účinky na muže než na ženy. Zpravidla se projevují už po deseti minutách po konzumaci. Maximální koncentrace kofeinu v krvi je pak po 45 minutách. Kofein nabuzuje organizmus a bystří smysly. Jeho nevýhodou je, že způsobuje větší produkci moči a patří mezi látky, které tělo odvodňují. Zvyšuje také hladinu cholesterolu v krvi. Podle některých vědců má kofein blahodárný vliv na regeneraci svalů po vyčerpání či nadměrné zátěži. Velkým omylem je pak tvrzení, že zvyšuje riziko onemocnění rakovinou prsu. Při pokusech se studenty se ukázalo, že nemalou roli hraje při konzumaci kávy i určitý rituál a očekávání. Osvěženi se cítili i ti, kteří měli ve svém nápoji jen zlomek množství kofeinu než ostatní. Což souvisí s dalším mýtem. Nejsilnější kávy totiž zpravidla nebývají ty malé, ale naopak ty větší. Kofein se rozpouští ve vodě. Množství vody a čas rozpouštění přitom hrají velkou roli. Do velké kávy se tak logicky rozpustí více stimulující látky. (iso)

15

Krokem ke zdravému životu jsou

BIOPOTRAVINY P

ečovat o své zdraví je prioritou čím dál tím většího počtu lidí. Sedavá, fyzicky nenáročná zaměstnání nás naučila vyhledávat pohybovou aktivitu ve fitness centrech a hlídat si množství tuků a sacharidů ve stravě. Někteří volí cestu vegetariánství či veganství. Většina lidí ovšem není tak radikální a spoléhá na to, že stačí požívat všeobecně známé „zdravé“ potraviny. Nahradit bůček světlým masem a zeleninou ale často nestačí. Moderní zemědělství bohužel využívá mnoho pro přírodu nešetrných látek, ať už to jsou průmyslová hnojiva pro rostliny nebo směsi k dokrmování dobytka. Pokud vám záleží na tom, jak produkt, který jíte, vznikl, jestli obsahuje nežádoucí látky a zda jeho vypěstování nepoškozovalo přírodu, měli byste se začít zajímat o bioprodukty a biopotraviny.

16

Co jsou biopotraviny

Biopotraviny jsou vyrobeny výhradně z bioproduktů, tedy produktů vznikajících v rámci kontrolovaného ekologického zemědělství. Tento způsob hospodaření se de facto vrací ke kořenům zemědělství, i když je v současnosti brán jako velmi pokrokový a moderní. Eko-zemědělství si zakládá na kladném vztahu k půdě, rostlinám a zvířatům. Znamená to,

že se řídí pevně danými pravidly a upřednostňuje kvalitu vyprodukovaných komodit a ekologickou výrobu před kvantitou a navyšování zisku prostřednictvím neekologických zásahů do přírody. Bioprodukty mohou být jakékoliv produkty ekologického zemědělství – například obiloviny, ovoce, zelenina, nezpracované mléko, vejce, olejniny a maso zvířat. Lze

je nakupovat přímo na farmě. V běžných obchodních řetězcích je najdete zatím jen v omezeném množství. Důvodem může být to, že například chemicky ošetřovaná zelenina vypadá často na pohled lépe než ta ekologická. Není to ale pravidlem. Nepopiratelnou výhodou biopotravin je jejich chuť a minimalizace nežádoucích látek. Proto jsou vyhledávány kulinářskými mistry. Bioprodukty jsou výchozí surovinou pro biopotraviny. Ty už lze běžně koupit v obchodech. Jejich výroba se řídí přísnými pravidly, zakázáno je například umělé bělení, používání syntetických sladidel, mikrovlnný ohřev, použití chemikálií a konzervace pomocí nevhodných látek. Povoleny jsou naproti tomu některá přírodní konzervační „éčka“ typu oxidu uhličitého, kyseliny mléčné nebo karubinu.

Téma čísla

Jak je poznáme

Všechny potraviny označené slovem bio nesmíme automaticky řadit mezi biopotraviny. Biopotraviny jsou v České republice certifikovány nevládní neziskovou organizací Kontrola ekologického zemědělství (KEZ, o.p.s.). Jsou označeny jednotným grafickým logem BIO (tzv. biozebrou) a nápisem „Produkt ekologického zemědělství“. Oficiální seznam certifikovaných biopotravin je zveřejněn na stránkách www. kez.cz. Tyto potraviny mají mít navíc na obalu identifikační kód kontrolního orgánu (CZ-KEZ). Ten kupujícímu zaručuje, že byla kontrolována celá výroba až ke konečnému produktu. Pravidla ekologického zemědělství a výroby jsou vymezena zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Díky tomu z českého trhu zmizela řada klamavě označovaného zboží, které nepocházelo z ekologického zemědělství. Produkty běžného zemědělství totiž jako bio či eko označovány být nesmí. Některé z tzv. pseudobioproduktů jsou stále sledovány organizací KEZ o.p.s. a jejich výroba je předmětem správního řízení. V zahraničí není zatím jednotné označení zavedeno. Biopotraviny poznáme mimo jiné i podle ceny, protože ještě stále platí, že jsou zpravidla dražší než běžné potraviny. Podíl na tom má náročnější výroba. V loňském roce bylo v České republice oficiálně zaregistrováno 214 výrobců biopotravin.

Ekologické zemědělství

Ekologicky šetrné zemědělství se vyznačuje propracovanou koncepcí hospodaření. Jeho základem je zdravá půda. Ke hnojení se používají zásadně jen organická hnojiva. Průmyslová hnojiva, pesticidy nebo herbicidy jsou zakázané. Nesmí být používány ani žádné růstové regulátory a geneticky modifikované organizmy. Ně-

Téma čísla

kteří zemědělci navíc nechávají půdu odpočinout, aby se v ní přirozeně obnovili potřebné mikroogranizmy a nezatěžují ji pravidelným výsevem. Hnojí pak jen hnojem, kompostem a dalšími organickými hnojivy. Při pěstování nejsou využívány žádné chemické přípravky a postřiky. Zvířata jsou chována v přirozených podmínkách. Mají zajištěný volný pohyb a dostatek životního prostoru. Krávy a ovce se pasou volně na loukách po většinu roku. Krajina není zatěžována odpady z chovu a zvířata mají pravidelný pohyb bez stresu. Právě stres má podle řady zemědělců výrazný vliv na chuť masa. Proto musí být kontrolován celý řetězec zpracování masa, tedy i porážka, konzervace atd. Volný pohyb navíc zajišťuje maso s minimem tuku a dobrý zdravotní stav zvířete. Právě oslabený organizmus dobytka ve velkochovech často nutí chovatele dopovat je růstovými hormony a preventivně také antibiotiky. Tyto látky se pak ukládají v mase zvířat a spolu s například hovězím steakem se dostávají i na náš talíř. Stejně je na tom i drůbež. V ekologickém zemědělství jsou podobné postupy zakázány. Stejně jako přikrmování masokostní moučkou. Ta neblaze proslula v souvislosti s přenášením tzv. „nemoci šílených krav“, kdy právě nepřirozené dokrmování bylo původcem nemoci. Podpora bioproduktů ze strany zákazníků má často také etický význam. Nejen, že bioprodukty nejsou zatíženy chemikáliemi, stresovými hormony a dalšími nežádoucími látkami, ale zákazník zároveň s výrobcem podporuje ochranu přírody a životního prostředí. V roce 2008 bylo v České republice oficiálně zaregistrováno na 1054 ekologických zemědělců, 15 výrobců ekologických krmiv a osiv a dva samostatně registrovaní ekologičtí včelaři. (iso)

17

Pokud bychom hledali slova charakteristická pro jedenadvacáté století, jistě by se mezi nimi vyskytlo slovo „epidemie“. Přestože velké epidemie infekčních chorob už snad patří minulosti, hovoříme často o epidemiích nových, moderních a ve svém důsledku také pro zdraví populace poměrně nebezpečných.

DEPRESE Z aměříme se na dvě onemocnění, která se podle některých odborníků vyskytují v populaci tak často, že se dá bez nadsázky hovořit o epidemii. Jsou to deprese (která se dá definovat jako patologický smutek) a obezita. Deprese snižuje kvalitu života a může vést k sebevraždám, obezita je zase rizikovým faktorem řady dalších onemocnění (např. diabetu mellitu 2. typu, ischemické choroby srdeční apod.).

18

Nežádoucí účinky antidepresiv

Vyřešit zdánlivě jednoduchý problém, totiž, jestli je deprese spojená s obezitou, se zatím lékařům nepodařilo. Jedná se o téma, na které byla vypracována již řada studií. Za snahou zodpovědět tuto otázku není jen zvědavost, ale také praktické využití těchto dat, například při vývoji léků. Pacienti, kteří berou léky na depresi (antidepresiva), si často stěžují, že po těchto lécích přibírají. U některých

psychofarmak je jako jeden z nežádoucích účinků uváděn právě přírůstek na váze, a to zejména u tzv. tricyklických antidepresiv, což je jedním z nejčastějších důvodů k jejich vysazení. Z léků proti depresi se jedná např. o účinnou látku mitrazapin a amitriptylin. Přírůstek na váze právě některé pacienty odrazuje a klesá tak jejich ochota spolupracovat s lékařem. Tyto léky je pak možné nasazovat u pacientů, u kterých je deprese provázena nežádoucím snížením hmot-

nosti. Až 50 % pacientů, kteří vysadili užívané psychiatrické léky, udává, že jedním z hlavních důvodů, proč léky vysadili, bylo přibírání.

Řešení vedlejších efektů

Výrobci léků mají zájem na tom, aby jejich výrobky měly co nejméně nežádoucích účinků. Z opačného úhlu pohledu tabletka, která má více žádoucích účinků najednou (např. působení proti depresi a navíc ještě redukce nežádoucí nad-

Téma čísla

váhy), je pak snem snad každé farmaceutické společnosti. Jedno z úspěšných antiobezitik je například používáno i k léčbě epilepsie. U obézních pacientů, kteří trpí depresemi, se nejčastěji používají inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), některé z nich pomáhají depresivním pacientům snižovat nadváhu. Tento efekt je však asi v horizontu půl roku často vystřídán efektem opačným – pacienti pak naopak zase přibírají. Extrakt z třezalky tečkované, který má známé antidepresivní účinky, nevede rovněž k vzestupu tělesné hmotnosti.

mají menší riziko pro rozvoj depresivních symptomů. Před několika lety byly publikovány výsledky rozsáhlé studie, která probíhala ve Finsku. Ta sledovala 8 451 osob (4 029 mužů a 4 422 žen) ve věku 14 a 31 let. Podle této studie měli abdominálně obézní muži (tzv. typ jablíčko – odvozeno podle tvaru postavy) 1,76 krát větší riziko depresivních pří-

Rozdíl mezi pohlavími

Zmapování vztahu mezi depresí a obezitou je tedy v zájmu všech. Pokusili se o to například vědci, kteří použili data 8 410 osob uložená v tzv. databázi NHANES III (Third National Health and Nutritional Examination Survey). Výzkumníci z těchto dat spočítali, že deprese je spojena hlavně s těžkými případy obezity. Tyto výsledky nepotvrzuje další studie, která tuto hypotézu

Vztah tohoto indexu k depresi, sebevražedným myšlenkám a sebevražedným pokusům byl zkoumán na velkém populačním vzorku 40 086 Američanů. U žen byl vyšší BMI asociován s depresí a sebevražednými myšlenkami, zatímco u mužů byl nalezen opačný vztah, tedy nižší BMI ve vztahu k depresi a sebevraždě. V databázi získané z populačního vzorku o podobné velikosti (44 800 osob ze studie nazvané Behavioral Risk Factor Surveillance Survey) nacházíme statisticky významný vztah mezi obezitou a depresí. Ve věkové skupině 18 – 64 let se depresivní nálada vyskytovala častěji u osob s nadváhou, a to v případě obou pohlaví, u žen i v souvislosti s obezitou. Ve věkové skupině nad 65 let nebyl vztah mezi depresivní náladou a obezitou potvrzen.

Dobré vyhlídky

Z uvedených výsledků vyplývá, že vztah mezi depresí a obezitou bude nejspíše poměrně složitý a bude v něm hrát roli množství faktorů. Je možné, že někteří lidé trpící depresí tento svůj smutek spíše „zajídají“, někteří zase chuť k jídlu ztráce-

a obezita

spíše vyvrací. Kalifornská studie provedená na populačním vzorku 2 245 obyvatel ve věku 50 – 89 let potvrdila souvislost mezi obezitou a depresivitou pod hranicí statistické významnosti u žen. Muži s nadváhou a obezitou v této věkové skupině měli naopak nižší výskyt depresivních příznaků. Tento inverzní vztah podporuje tzv. „jolly fat“ (volně by se dal tento název přeložit snad jako „šťastný tuk“) – hypotézu ve shodě s dalšími studiemi, které naznačují, že dospělí jedinci s nadváhou a obezitou

znaků, 2,07 krát větší riziko lékařem diagnostikované deprese a počet mužů užívajících antidepresiva byl 2,63 krát větší. Souvislost mezi abdominální obezitou a depresí nebyla potvrzena ve skupině žen.

BMI a jeho vliv na depresi

Jelikož samotná váha udávaná v kilogramech nemusí přesně vyjadřovat obezitu, je jedním z měřítek obezity tzv. BMI (body mass index), který se vypočítá jako hmotnost dělená výška v metrech na druhou.

Téma čísla

jí. Kromě těchto tzv. behaviorálních faktorů mohou hrát roli i faktory endokrinní odehrávající se na molekulárně-biologické úrovni organizmu. Živočišná tuková tkáň není pouze nečinnou zásobárnou energie, ale je také v podstatě endokrinně činným „orgánem“, který citlivě reaguje na hladiny některých hormonů, jako je například serotonin, což je hormon plnící mnoho důležitých rolí v mozkové tkáni. Tento hormon je pravděpodobně zodpovědný také za případnou depresivitu člověka. Ovlivnění určitých

druhů serotoninových receptorů je pak spojováno i s přírůstkem hmotnosti. To vysvětluje příznivý efekt některých psychofarmak ovlivňujících metabolizmus serotoninu v mozku (např. SSRI) na obezitu. Vývoj těchto léků vzhledem ke své značné komerční úspěšnosti pokračuje skutečně mílovými kroky a tak lze počítat se stále dokonalejšími léky proti depresi s minimem nežádoucích účinků, které budou schopny příznivě ovlivnit více metabolických pochodů lidského těla. MUDr. Zdeněk Hess, Ph.D.

19

Vánoce

bez újmy na váze V ánoce jsou tradičním „strašákem“ pro všechny, kteří se snaží shodit nadbytečná kila nebo si svou hmotnost alespoň udržet. Dají se ovšem zvládnout i bez toho, abychom se báli po svátcích postavit na váhu. Základní zásadou je, že příjem energie by měl být stejný jako před svátky nebo jen o málo větší. Energii bychom měli přijímat rovnoměrně během celého dne. Není proto vhodné držet půst a večer se pak přejíst různých dobrot.

Důležitý je výběr surovin

Nahrazením některých surovin vhodnějšími můžeme nejen zmenšit kalorickou hodnotu vánočních dobrot, ale i vykouzlit zajímavé chuťové variace. Místo máslových krémů je vhodné vyzkoušet pudingové, tvarohové nebo želatinové. Náplně lze nahradit ovocem, bílá mouka zase moukou celozrn-

20

nou a cukr sladidly. K přípravě chlebíčků je příjemnou a zdraví prospěšnou změnou nahrazení bílé veky celozrnným pečivem. Chlebíčky můžeme namísto kupovaných tučných salátů namazat tvarohovými sýry a ozdobit zeleninou. Na obloženou mísu se pak hodí zelenina v kombinaci s libovou šunkou a sýry s obsahem tuku do 40 %. Kalorický příjem můžeme snížit například i tím, že namísto klasické přílohy jíme zeleninu. Tvrdý alkohol a sladké míchané nápoje obsahují taktéž velké množství energie.

Rohlíček vydá za dietní oběd

Snad největší kalorickou bombou je klasické vánoční cukroví. Například sto gramů rohlíčků z máslového krému, oříškového základu s čokoládovou polevou má energetickou hodnotu 1 100 kJ, což je srovnatelné s dietním obědem. Vhodné je proto zdravější cu-

Tradiční smažený kapr s bramborovým salátem Smažený kapr, 150g

1 750 kJ

Bramborový salát, 400 g

3 160 kJ

Celkem

4 910 kJ

Kapr smažený na minimu tuku a bramborový salát, kde místo majonézy použijeme jogurt Smažený kapr, 150g

1 100 kJ

Bramborový salát, 400 g

1 280 kJ

Celkem

2 380 kJ

Pečený kapr s bramborovým salátem bez majonézy i jogurtu Pečený kapr, 150g

780 kJ

Bramborový salát, 400 g

1 000 kJ

Celkem

1 780 kJ

Rybí filé s bramborovou kaší a zeleninovou oblohou Rybí filé, 150g

450 kJ

Bramborová kaše, 150 g

450 kJ

Zeleninová obloha, 100 g

200 kJ

Celkem

1 100 kJ

kroví, například kuličky ze sušeného ovoce, želé s granátovým jablkem nebo jednohubky z ovoce lehce máčeného v čokoládě. Cukroví ale není jediné nebezpečí, také tradiční jídlo českého vánočního stolu – kapr s bramborovým salátem – je nejen chutné, ale i velmi tučné. Jednoduchými úpravami přitom můžeme docílit radikálního snížení jeho kalorické hodnoty (viz tabulka).

Plán vánočního jídelníčku

Důležité je naplánovat si stravování ještě před Vánoci. Nestačí si jen říci, že si chcete svoji váhu udržet. Je nutné si stanovit, co si o svátcích dovolíte sníst. Ten, kdo si stanoví předem zásady stravování, má pak větší přehled o příjmu a složení potravin a více si věří, že dokáže svátky zvládnout bez újmy na váze. Kristýna Galová výživová poradkyně

Téma čísla

Málo pijete?

Nezhubnete S

travujete se správně podle redukčních zásad, ale nedaří se vám shodit nadbytečná kila? Překážkou v hubnutí může být špatný pitný režim. Pokud totiž vypijete málo tekutin, je téměř nemožné zredukovat váhu.

Zadržování vody v těle

Jakou roli tedy voda plní při snižování tělesné hmotnosti? V počátcích redukčního období můžeme pomocí správného pitného režimu shodit hned několik kilogramů, protože organizmus vyloučí zadržovanou vodu. Pití během jídla dále napomáhá zaplnit žaludek a navodit pocit sytosti. Málo lidí také ví, že bez vody nebude plnit své funkce vláknina, tolik doporučovaná při redukční dietě. A nedostatek tekutin v neposlední řadě zpomaluje látkovou výměnu i přenos nervových impulsů, což způsobuje únavu

a neklid, které se mnoho lidí snaží zahnat jídlem. Častým problémem souvisejícím s nedostatečným pitným režimem bývá zadržování vody v tkáních našeho organizmu. Pokud totiž člověk dlouhodobě přijímá malé množství tekutin, tělo přechází do úsporného režimu a schraňuje si tekutiny do zásoby. Většina lidí, kteří se snaží zhubnout, hubne nejrychleji v prvních týdnech redukčního programu. Je to dáno mimo jiné tím, že navyknou pravidelnému pitnému režimu v doporučeném množství a jejich tělo pak nemusí nadbytečné tekutiny zadržovat, což se kromě harmonizace všech tělesných pochodů projeví i na zmenšení tělesných obvodů a poklesu hmotnosti.

Nepostradatelná vláknina

Během redukčního období se doporučuje zvýšený příjem vlákniny formou celozrnných

Téma čísla

produktů, zeleniny a ovoce. Vláknina je schopna absorbovat velké množství vody. Tím vytváří v žaludku a ve střevech měkkou houbovitou hmotu, která zpomaluje využití cukrů a způsobuje pocit sytosti. Vláknina tedy představuje přirozenou obranu proti přejídání, ale bez vody zůstanou její pozitivní funkce nevyužity. Vláknina kromě toho urychluje střevní pohyby, proto dokáže odstranit zácpu, se kterou se často lidé při redukční dietě potýkají. Správně by člověk měl vypít 30 mililitrů tekutiny na kilogram své tělesné hmotnosti a neměl by čekat na pocit žízně, ale dodávat tekutiny pravidelně během dne. Mnoho lidí si neuvědomuje, kolik vody lidské tělo denně spotřebuje. Močí se vyloučí 1–1,5 litru, viditelným i neviditelným pocením kolem jednoho litru, při fyzické aktivitě samozřejmě více. Dýcháním unikne dalšího čtvrt litru vody,

k menším ztrátám dochází také stolicí.

Ideální je nesycená voda

Pro redukční dietu je nejideálnější tekutinou obyčejná voda, protože nemá žádnou energetickou hodnotu. Doplnit ji můžeme nesycenými minerálními vodami nebo čaji. Denní příjem minerálek by neměl překročit půl litru a je také potřeba si všímat obsahu sodíku (maximálně 150 mg/l), protože jeho nadbytek způsobuje zadržování tekutin v těle. Naopak nejvíce energie obsahují džusy, sladké limonády, pivo a tvrdý alkohol. Těmto nápojům by se měli lidé, kteří chtějí snížit svou váhu, vyhýbat. Nejen že jsou vysoce kalorické, ale navíc zvyšují chuť na sladké. Pokud člověk neodolá, pak jsou nejlepší čerstvé ovocné nebo zeleninové šťávy vydatně zředěné vodou. Gabriela Knosová výživová poradkyně

21

Co je nového v diabetologii? K át Krátce a jednoduše: j d d š velmi l i mnoho. h Změnily Z ě il se cíle íl léčby léčb di diabetu, b t změnila se léčba, změnil se počet nemocných a diabetes je jedním z nejzávažnějších problémů současné medicíny. Stejný zůstává pouze významný podíl pacienta na úspěchu či neúspěchu léčby. Chronické komplikace

Se zlepšující se kvalitou léčby ustoupila do pozadí problematika akutních komplikací diabetu, které jsou životu nebezpečné, a jsou známy pod názvem diabetické kóma. Prostě, při kvalitnějších lécích, kterými jsou nyní pacienti léčeni, tyto situace a život ohrožující komplikace nastávají méně často. Jednoznačně se život nemocných s diabetem prodloužil. Se svou nemocí žijí déle, a proto má také nemoc delší čas, aby poškodila organizmus. Do popředí se nyní dostávají tzv. chronické komplikace diabetu. Jsou to ty, které mohou mít za následek například ztrátu zraku, selhání

22

ledvin, amputaci nohy či srdeční infarkt. V posledních letech bylo rozpoznáno a jednoznačně prokázáno, že právě snížení glykémie (hodnoty krevního cukru) u pacienta s diabetem je základním cílem a předpokladem úspěšné prevence chronických komplikací. Cílem léčby by u většiny nemocných mělo být dosažení glykémie blízké hodnotě zdravého člověka. Léčba, která toho dosáhne, je pacientům prospěšná a výrazně snižuje riziko vzniku chronických komplikací. Snižuje tedy pravděpodobnost, že diabetes zkrátí nemocnému život nebo jej významně omezí v běžných životních aktivitách. Ještě více

než kdykoliv dříve tedy platí, že pacient s diabetem by měl mít pravidelně monitorovánu glykémii a také tzv. dlouhý cukr (glykovaný hemoglobin) – toto vyšetření nám ukáže, jaká byla v posledních 3 měsících průměrná hladina glykémie.

Léčba diabetu 2. typu

Jestliže máme nyní správný cíl – normální hodnotu glykémie jako základ prevence komplikací diabetu – potřebujeme mít k dispozici správnou léčbu. Nejnovější typy léků a inzulínů, které zlepšují výsledky léčby a snižují riziko komplikací, jsou nyní dostupné i v České republice. Bylo prokázáno, že u nemocných diabetem 2. typu

je velmi důležité, aby se hodnoty glykémie začaly upravovat co nejdříve po zjištění nemoci. Proto se doporučuje ihned po zjištění diagnózy předepsat kromě dodržování správné životosprávy i metformin. Lék je znám déle, nicméně právě pro jeho lety prověřené vlastnosti byl postaven na první místo volby. Cukrovka 2. typu se však v průběhu času pozvolna horší, proto je po určité době nutné rozšířit léčbu a podat další léky v kombinaci.

Moderní léčba

Nejnovějším výdobytkem výzkumu je léčba založená na nově objeveném systému hormonů, které se nazývají inkretiny. Bylo prokázáno, že

Diagnóza

tyto hormony pomáhají inzulínu k regulaci glykémie. Využití tohoto účinku je možné dvojí cestou. První cesta je zablokování odbourávání inkretinů v těle, což vede ke zvýšení jejich hladiny. První látkou, která byla uvedena do běžné praxe, byl sitagliptin. V naší zemi je možné jej již rok předepsat na recept. Je určen pro léčbu pacientů s diabetem 2. typu, v kombinaci s jinými léky. Nemá prakticky žádné nežádoucí účinky, je tedy velmi bezpečný a dobře tolerovaný. Stačí jedna tabletka denně. Nenahradí však inzulín. Pokud je jím léčba započata, obvykle se stabilizuje tělesná hmotnost a pacienti dále nepřibírají. Druhá cesta využití inkretinů je vytvoření podobné molekuly a její umělá výroba. I u nás je toho možné docílit za pomoci látky, která se nazývá exenatid. Zajímavostí je, že exenatid byl objeven ve slinách jedovatého mexického ještěra korovce. Látku je nutné píchat do podkoží dvakrát denně. U některých pacientů pak vede tato léčba ke snížení tělesné váhy.

Inzulínová léčba

Léčba inzulínem je nezbytná u pacientů s diabetem 1. typu, je však také velmi přínosná u řady nemocných s cukrovkou 2. typu. Tzv. inzulínová analoga jsou bezpečnější než humánní inzulíny, protože léčba jimi vedená není tak často provázena hypoglykémií (přestřelením účinku a poklesem glykémie pod normální hodnoty). Inzulínová analoga mají také, a to je velmi důležité, konstantnější účinek, což znamená, že pacient může lépe předpovídat účinnost píchnutého inzulínu.

Konec poškozování ledvin

Volba zdravotní pojišťovny patří jednoznačně mezi důležitá životní rozhodnutí. Je tedy dobré zajímat se o to, co svým klientům jednotlivé pojišťovny nabízejí a jaké záruky, servis a jistoty u nich pojištěnci nacházejí. Všeobecná zdravotní pojišťovna proto zahájila na začátku léta kampaň „Otestuj si svoji zdravotní pojišťovnu“, která se snaží upozornit veřejnost na důležitá kritéria při volbě pojišťovny. Na webových stránkách www.testpojistovny.cz jsou v dotazníku zformulovány otázky tak, aby si klient každé pojišťovny mohl své odpovědi na otázky zjistit nebo ověřit. Test například napovídá, zda jsou všechny pojišťovny schopné pokrýt i ty nejnáročnější zákroky, nebo zda svým klientům nabízejí zázemí a podporu za každé situace. Současně pak reaguje kampaň na nekalé praktiky některých pojišťoven, které získávají klienty za úplatu na ulicích.

Prevence je nutností

Další vlna kampaně s názvem „Už jste si otestovali svoji zdravotní pojišťovnu?“ byla zahájena v listopadu a má také podporu od rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, která je tváří VZP. Zkuste si vyplnit test a zjistěte, zda je vaše pojišťovna tím správným partnerem pro život.

Počet nemocných roste celosvětově, proto je věnována velká pozornost nejen léčbě, ale zejména prevenci. Platí, že prokazatelně nejúčinnější prevencí cukrovky 2. typu (90 % všech nemocných s diabetem) je pohyb, zdravá výživa a udržování normální tělesné váhy. Je to sice stále opakované, ale stále málo respektované doporučení. Pro vlastní léčbu diabetu platí, že bez spolupráce nemocného nelze dosáhnout žádného velkého úspěchu. I když se doporučovaná strava prakticky shoduje se stravou racionální, zdravou, je pro řadu nemocných velmi obtížné se řídit zásadami správné životosprávy. Velmi dobře chápu, jak to je obtížné, nicméně, jenom léky nezmohou samy o sobě nic. Jejich plný účinek se projeví právě tehdy, když pacient pochopí, že jeho osud, respektive osud jeho cukrovky je zejména v jeho vlastních rukou.

VZP – stabilní a silný partner našeho zdraví Hradit zdravotní pojištění je povinností každého z nás. Které pojišťovně budeme pojištění platit, je ale už na uvážené volbě jednotlivce. Je to zodpovědné rozhodnutí, které by pro nás mělo být prioritou – zdraví je totiž to nejvzácnější, co máme. Největší českou zdravotní pojišťovnou je Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR. Existuje již od roku 1992 a dlouhodobě patří k základním pilířům systému zdravotnictví v České republice. Její služby využívá více než 6 milionů klientů. Je partnerem renomovaných odborných sdružení a uznávaným členem Mezinárodní asociace neziskových zdravotních a nemocenských pojišťoven. VZP je pro své klienty silným, stabilním, seriózním partnerem, který jim poskytuje kvalitní služby a informace související se zdravotním pojištěním v rámci platné legislativy. Vlastní hospodaření orientuje na efektivitu, a jelikož hospodaří vyrovnaně, má dostatek peněz na úhradu zdravotní péče. Všeobecná zdravotní pojišťovna je silným a spolehlivým partnerem, a to i díky největšímu počtu smluvních lékařů a zdravotnických zařízení – má smluvní vztah s více než 24 tisíci zdravotnických subjektů. Svým klientům hradí ročně péči přesahující v celkovém objemu 113 miliard korun.

prof. MUDr. Milan Kvapil, Csc., MBA, předseda České diabetologické společnosti INZERCE

Jednou z nejzávažnějších komplikací diabetu je poškození ledvin. Prvním signálem, že jsou ledviny postiženy v dů-

Už jste si otestovali svoji zdravotní pojišťovnu?

sledku cukrovky, je zvýšené množství bílkoviny v moči. Doposud užívaná léčba mohla další vývoj poškození funkce ledvin zpomalit, ale ne zastavit. Proto je velmi důležité, že před několika měsíci byl pro Českou republiku schválen i nový lék (látka se nazývá aliskiren), který prokazatelně dovede ještě více zpomalit poškozování ledvin v důsledku diabetu. Mohou jej předepsat diabetologové a nefrologové. V blízké budoucnosti mají přijít do rukou lékařů nové léky, očekáváme, že se vylepší možnosti trvalého sledování glykémie, že budou zlepšeny možnosti náhrady slinivky břišní. Pevně věřím, že v brzké budoucnosti budeme moci úspěšně léčit všechny pacienty, ale…

Diagnóza

23

MUDr. Pavel Trunečka, CSc. je přednostou Transplantcentra IKEM (Institutu klinické a experimentální medicíny) a předním odborníkem na transplantace v České republice. Jeho tým v současnosti připravuje u nás zatím ojedinělou transplantaci střeva. V prosinci pak vyjde kniha Transplantace jater, kterou napsal ve spolupráci s prof. Adamcem a dalšími kolegy.

První transplantace v Československu proběhla už v roce 1961, šlo o transplantaci ledviny. Nebylo to ani deset let po celosvětovém prvenství. Jak si vede česká transplantační medicína dnes? Také tak úspěšně? Vždy se jedná o otázku měřítek. Podíváme-li se na počet

dárců orgánů a počet transplantací ve vztahu k počtu obyvatel, leží Česká republika vysoko nad evropským průměrem a jako jediná ze zemí bývalého východního bloku je s rozvinutým světem více než srovnatelná. Nejlépe si vedeme v oblasti transplantace slinivky břišní, kde jsme na vrcholu světového žebříčku. Dosaho-

vané výsledky měřené přežíváním pacientů po transplantacích jsou u všech orgánů se západním světem plně srovnatelné. Co všechno se dnes již dá transplantovat? V České republice se transplantují ledviny, játra, srdce, pankreas, plíce a ostrůvky pan-

kreatu. To jsou hlavní „solidní orgány“. Můžeme transplantovat i různé kombinace: blok srdce – plíce nebo játra a ledvina, samozřejmě standardně pankreas a ledvina. Také se běžně transplantuje rohovka a kostní dřeň. Ze standardně prováděných transplantací orgánů se v ČR dosud neprovádí transplantace střeva.

O dárcovství by 24

Rozhovor

Lze transplantace rozdělit podle náročnosti? Které podle vás patří mezi ty nejproblémovější a proč? U transplantací všech orgánů je vždy možné narazit na nějaká úskalí, jsou zde limity dané onemocněním příjemce, případně stavem dárce. Myslím, že hlavní rozdíl je v míře standardizace výkonu. Srdce, ledvina, játra, pankreas, dnes i plíce, to jsou orgány, kde je možné očekávat standardní výsledek, který je charakterizován mnohaletým přežíváním a víceméně plnou nebo dostatečnou funkcí orgánu. Transplantace ostrůvků slinivky břišní dosud takový efekt přináší ojediněle. Také transplantace střeva je metoda mnohem náročnější, i když dnes už zdaleka ne experimentální. Tou jsou transplantace kompozitních tkání – obličej, končetiny, břišní stěna atp. Zde je každá transplantace víceméně unikátním výkonem. Jste přednostou Transplantcentra IKEM, patrně nejlepšího pracoviště v České republice. Co vše tato instituce zastřešuje? V Transplantcentru IKEM se provádějí transplantace jater u dospělých i dětí a transplantace ledvin. Společně s Centrem diabetologie IKEM provádíme transplantace slinivky břišní a ostrůvků slinivky břišní. Zajišťujeme také dárce pro Kardiocentrum IKEM, kde se provádějí transplantace srdce a bloku srdce – plíce. Celkově se jedná přibližně o 350–400 transplantací ročně. V současné době připravujeme program transplantace střeva. Můžete konkurovat jiným klinikám i ve světovém měřítku? Co je v českých poměrech překážkou?

V oblasti transplantace ledvin, jater a slinivky břišní patříme ke středně velkým až velkým centrům v evropském i světovém měřítku. Problémem bude udržet kvantitu i kvalitu v současných podmínkách ekonomické úhrady. Ve srovnání se zahraničními centry máme velké rezervy v zajištění zázemí pro naše programy, určitě na nich pracuje i méně lékařů a ostatního personálu. Úroveň zdravotních služeb v ČR po léta nepochybně předbíhá ekonomické možnosti státu a transplantace orgánů nejsou výjimkou, spíše naopak. Jakou máte metu, které byste chtěl dosáhnout? Rád bych, aby výsledky našeho centra byly nadále nad průměrem evropských zemí. A aby tyto výsledky nezávisely pouze na enormním nasazení pracovníků centra, ale byly podpořeny i infrastrukturou srovnatelnou s centry v zahraničí. O tom, že bych byl rád, aby nám zbyly zdroje na výzkum a výuku, ani nemluvím. Přál bych si také, aby transplantační programy a dárcovství orgánů mělo konečně adekvátní ekonomickou i celospolečenskou podporu. Co se nových programů týká, rádi bychom v brzké době zahájili program transplantace střeva a podpořili program transplantace srdce – plíce. Transplantace střeva u nás zatím není rozšířená. Co je na ní tak náročné? Je to výkon, který leží na pomezí experimentální transplantace a standardního výkonu. Jedná se o technicky velmi obtížnou transplantaci s možnostmi imunologických komplikací. Žádný jiný orgán nemá takový sklon k odhoje-



se mělo vědět Rozhovor

25

 ní, navíc se tato komplikace pravidelně kombinuje s infekcí. Také se zpravidla provádí u nemocných ve velmi těžkém stavu.

Čím vlastně procházejí pacienti, kteří absolvují transplantaci? A jak probíhá pooperační léčba? Léčba spojená s provedením transplantace probíhá velmi organizovaně dle protokolu. Na většinu okolností jsou pacient i jeho rodina připraveni před vlastním výkonem. Po transplantaci, tak jako po jiné operaci, probíhá pooperační léčba a rehabilitace. Po zhojení je pacient propuštěn domů. Hlavní odlišností je potřeba brát celoživotně léky, které brání odhojování transplantovaného orgánu. S tím jsou spojeny pravidelné kontroly včetně biopsií. Ideální je celoživotní sledování v transplantačním centru.

26

Jak dlouho může pacient s transplantovaným orgánem žít? Věříme, že po transplantaci některých orgánů prakticky neomezeně. Nejlepší je přežívání po transplantaci jater – několik desetiletí (i více než 30 let) není výjimkou.

no u malých dětí, z toho tři byly mladší než jeden rok. V minulosti bylo nutné tyto děti odesílat do zahraničí a úspěšnost nebyla zdaleka tak vysoká jako je v současnosti u nás. Jedná se o velmi náročný mikrochirurgický výkon. Chirurgická erudice a anesteziologické zázemí

Věříme, že po transplantaci některých orgánů může pacient žít prakticky neomezeně. Nejlepší je přežívání po transplantaci jater – několik desetiletí není výjimkou. V Transplantcentru IKEM proběhlo i několik zatím ojedinělých operací malých dětí. V čem se transplantace u dětí liší? Tady v TC IKEM jsme provedli téměř 50 transplantací jater u dětí a mladistvých. Více než deset výkonů bylo provede-

hraje podstatnou roli. Hlavním problémem zůstává vhodný dárce malých jater nebo jater, u kterých je možno použít jejich část. Jste jedním z iniciátorů osvětové kampaně na podporu dárcovství orgánů.

Proč dárců v České republice ubývá? V posledních třech letech po sobě ubývá dárců orgánů celosvětově. O příčinách mohu jen spekulovat. V Čechách se celkově počet dárců v posledních letech nezměnil, došlo ale k velmi dramatickému poklesu v prvním pololetí roku 2008 – a na to reagovala naše televizní kampaň. V první polovině letošního roku byl vývoj v dárcovství spíše příznivý, nyní dochází ke stagnaci. Myslíte si, že za to může nedůvěra dárců k českému zdravotnictví? Máte na mysli tzv. živé dárcovství? Ne, spíš se jedná o neinformovanost. Ve světě tvoří až polovinu dárců ledvin živí lidé, u nás je to jen 10 %. Lidé o této možnosti prostě neví. Přitom u párových orgánů nebo i u transplantace jater je žijící dárce možný.

Rozhovor

Jak jsou vlastně nastavena pravidla dárcovství v ČR? U zemřelého dárce se počítá s automatickým souhlasem k dárcovství. Dotyčný se ovšem může za svého života nechat zapsat do registru osob, které s posmrtným darováním orgánů k transplantaci nesouhlasí. V tom případě nemáme právo jeho orgány k transplantaci použít. Stejně se postupuje i v případě, kdy s odebráním orgánů nesouhlasí rodina. Setkal jsem se ale už několikrát s případem, kdy příbuzní bezprostředně po ztrátě blízkého možnost odběru jeho orgánů odmítli a následně toho litovali. Uvědomili si, že ho připravili o možnost ještě po smrti někomu pomoci. Jak lze dárce motivovat? O podmínky pro dárcovství orgánů je třeba se starat, stejně jako je třeba trvale kultivovat celospolečenské klima

Rozhovor

ve státě. Dárcovství by se mělo celospolečensky podporovat. Je důležité, aby o něm lidé měli povědomí. Bylo by dobré dostat zmínku o dárcovství do učebnic. Jen stručnou větu o tom, že selhávající orgány lze nahradit transplantací, a že darováním orgánů lze zachránit lidský život. Akce jako osvětová kampaň, na které jsme se podíleli, jsou důležité, ale nestačí. Pro získávání dárců orgánů k transplantacím je třeba v naší zemi ještě velmi mnoho udělat na straně zdravotních pojišťoven i centrálních orgánů. My – lékaři bychom se měli věnovat své práci. Naším primárním úkolem není ovlivňovat veřejné mínění. To by měli dělat jiní. Máte informace, kolik pacientů v ČR právě čeká na orgán? Čekatelů registrovaných na listinách v ČR bývá 600–800. Číslo samozřejmě kolísá.

V souvislosti s trvalým nedostatkem orgánů se nabízí transplantace kmenových buněk nebo xenotransplantace. Můžete tyto metody přiblížit? Myšlenka xenotrasplantace je stará přibližně jako samotná transplantační medicína. Možnost náhrady orgánové funkce transplantací zvířecího orgánu, tj. orgánu s potenciálně neomezenými zdroji (předpokládám, že je lidský život hodnocen nade vše i ochránci zvířat), je velmi atraktivní. Čím více se ale tato oblast zkoumá, tím vzdálenější se jeví její realizace. Bariér je patrně příliš mnoho. Praktická aplikace zatím není a v blízké budoucnosti (třeba 10 let) se s realizací počítat nedá. Jak dlouho podle vašeho názoru potrvá, než lékaři sami „vypěstují“ v laboratořích potřebné orgány?

Už se zdařila transplantace tkání vypěstovaných z kmenových buněk a transplantace některých jednoduchých orgánů bude asi v budoucnosti také možná. U orgánů s komplexní stavbou jako je srdce, plíce, játra, ledvina… ale úspěšnou realizaci asi v blízké době očekávat nelze. Jednou z opravdu fascinujících operací je transplantace obličeje. Nedávno se té sedmé na světě, která proběhla v americkém Bostonu, zúčastnil jako hlavní operatér i český lékař. Berete to jako národní úspěch? Medicína a transplantologie především je mezinárodní obor. Moc to jako národní úspěch nevnímám, i když jsem rád, že se naše národní příslušnost spojuje také s něčím pozitivním a progresívním. Irena Soukupová

27

Transplantace jater J

átra jsou nepárový pro život nezbytný orgán, jehož funkci neumíme žádným přístrojem – na rozdíl třeba od ledvin – nahradit. Přesto moderní medicína nabízí takto nemocným lidem jedno velmi účinné řešení: transplantaci jater. Jak se lidem po transplantaci žije?

Kdy se transplantuje

Transplantace je náročná operace, která sice největší problémy řeší, ale jiné zase vytváří. Její rizika nejsou zanedbatelná, proto se ke zvažování výkonu lékaři uchýlí až tehdy, kdy konzervativní terapie selhává a stává se ohrožující a neúčinnou. Jedním z kritérií je i věk pacienta, nad 65 let věku silně klesá úspěšnost zákroku. Důležitý je i psychický stav pacienta, je důležité zajistit spolupráci pacienta po operaci.

Odmítnutí štěpu

Operace spočívá v odstranění nefunkčních jater nemocného a vložení a „připojení“ nového orgánu nebo jeho části od mrtvého nebo i živého dárce. Mimo nutnost zvládnout samotnou chirurgickou techniku (předejít ztrátě krve, správně připojit játra na cévy, žlučové cesty a mechanické závěsy) komplikuje transplantaci také imunitní systém příjemce. Dárce a příjemce musí být nositeli řady shodných znaků, podle nichž se imunitní systém orientuje v tom, kdo je v těle „domácí“ a kdo „cizí“. Shodu ve všech znacích není prakticky možno kromě ojedinělých případů transplantace mezi jednovaječnými dvojčaty zajistit. Ve všech ostatních případech hrozí nebezpečí odmítnutí nebo odhojení štěpu, při němž imunitní systém příjemce vyhlásí novému orgánu doslova válku. Válka může být vleklá nebo bouřlivá, může vzniknout ihned nebo s odstupem.

28

Virová hepatitida, která má

chronický průběh, může vést k nenávratnému a s životem neslučitelnému poškození jater. Imunosupresiva

Aby nedocházelo ke konfliktům mezi bílými krvinkami a novými játry, pacientům se po transplantaci podávají léky zvané imunosupresiva. Funkcí těchto léků je oslabit imunitní systém a jeho chuť bojovat. Účinnost a vedlejší efekty imunosupresivní léčby jsou naprosto rozhodující pro úspěšnost transplantačních programů. Moderní léky zabezpečují velmi dobrou šanci na kvalitní život po transplantaci. Podle potřeby se tyto léky podávají v různém množství a existuje několik léků, mezi nimiž je možno volit. Podrobnější popis imunosupresivní léčby přesahuje rámec tohoto textu. Transplantovaná játra oproti ostatním orgánům imunitní systém příjemce dráždí málo.

Život poté

Devadesát procent pacientů přežije rok od operace, 75 % přežije pět let a více, což jsou optimistická čísla. Kvalita života většiny pacientů je vysoká, umožňuje normální funkci v rodině i zaměstnání, do práce se po 9 měsících vrací více než 40 % pacientů. Každý desátý pacient se musí vrátit na operační sál k řešení komplikací časně po transplantaci. Imunosupresivní léky zabraňují odhojení jater, ale zvyšují riziko infekce, která se tak stává další možnou komplikací. Nová játra mohou mít nejrůznější obtíže – nemusí jednoduše fungovat, mohou se ucpat jejich cévy i žlučové cesty, mohou se navrátit předchozí nemoci (virus žloutenky, alkoholizmus apod.). Každá transplantace je samozřejmě náročným výkonem, který také vzhledem k navazující léčbě značně poznamená život postiženého pacienta. Na druhou stranu je transplantace jater jednou z nejúspěšnějších operací tohoto oboru a většina pacientů má v životě s novými játry snesitelné obtíže, které je neinvalidizují a nevyřazují z běžného života. zdroj: www.virova-hepatitida.cz

Diagnóza

Revmatoidní artritida ohrožuje více ženy

P

acientky – ženy – údajně trpí mnohem výraznějšími příznaky nemoci než pacienti – muži. Důvodem je pravděpodobně jejich slabší tělesná konstituce a ztráta svalové hmoty, hlavně ve vyšším věku. To jsou alespoň závěry finské studie. Finská lékařka Dr. Tuulikki Sokka z Jyvaskyla Central Hospital zkoumala data 6 000 pacientů s revmatoidní artritidou z pětadvaceti zemí světa. Spolu s kolegy zjistila, že muži i ženy mají obdobný stupeň poškození kloubů i podobnou aktivitu onemocnění, ale ženy nepříjemné příznaky doprovázející revmatoidní artritidu subjektivně vnímají mnohem hůře. Problematické je pro lékaře i hodnocení aktivity onemocnění. Hlavním kritériem jsou totiž u revmatoidní artritidy rentgenové snímky, které hod-

notí pouze stupeň poškození kloubů. To však není pro léčbu příliš

směrodatný ukazatel, a tak je třeba spoléhat na subjektivní pocit pacienta.

Ženy mají větší bolesti

Data byla pro účely studie získána prostřednictvím dotazníku, který nemocní vyplnili, a lékařského vyšetření. Ženy v dotaznících udávaly mnohem nepříjemnější a více omezující příznaky. Podle finských lékařů je možnou příčinou i menší množství svalové hmoty u žen. Problémy se navíc stupňují u starších pacientek, u kterých dochází k úbytku svalové hmoty. Ženy se stejným stupněm poškození jako muži také častěji zanechávají každodenních aktivit a přenechávají je svým synům nebo manželům, kteří mají více síly. Studie potvrdily, že ženy trpí revmatoidní artritidou častěji než muži. Více než 70 % případů revmatoidní artritidy připadá právě na ženy. Důležité ale je, nakolik se věnují cvičení a rehabilitaci a jak aktivní samy chtějí být. zdroj:www.revmaticke-nemoci.cz

INZERCE

Chronické bolesti páteře a kloubů trápí většinu starších osob. Užívání analgetik a protizánětlivých léčiv limitují jejich vedlejší nežádoucí účinky, někdy do té míry, že je postižení již vůbec nemohou užívat. Doplněk stravy DL-PA (dextro/levo-fenylalanin) stimuluje aktivitu přirozených tělesných opiátů, jejichž posláním je potlačit bolest a udržovat dobré náladové rozpoložení. Sklíčenost a deprese jsou jak známo důvěrnými společnicemi chronické bolesti. DL-PA rovněž tělu poskytuje surovinu pro výrobu tyrozinu, dopaminu a epinefrinu, což jsou látky dodávající tělu energii. Ve většině případů DL-PA snižuje i otoky kloubů a zvyšuje jejich pohyblivost. Značnou předností DL-PA je bezpečnost souběžného užívání se všemi druhy léčiv včetně alangetik. V případech těžkého poškození páteře nebo kloubů je vhodné kombinovat DL-PA s analgetiky s tím efektem, že je možné dávkování analgetik snížit natolik, aby jejich nežádoucí účinky tělo nezatěžovaly. DL-PA není určen dětem, těhotným a kojícím ženám a fenylketonurikům.

Žádejte ve své lékárně.

Doplnìk stravy. Schválen Ministerstvem zdravotnictví ÈR.

D L - PA – P o m o c o d b o l e s t i

Problémy se žlučníkem Pokud vás už někdy po tučném jídle sužovala nepříjemná a silná bolest v horní oblasti břicha, pocítili jste pravděpodobně vaše žlučové kameny. Nejen ledviny totiž dovedou způsobit koliku. Kameny se v případě špatného stravování tvoří i ve žlučníku.

Ž

lučníkovou kolikou údajně nejčastěji trpí lidé s krevní skupinou A. Žlučník má za úkol rozmělňovat tuky v těle a pomáhat při trávení. Najdeme jej na spodní straně jater, jedná se vlastně o váček, ve kterém se ukládá žluč, kterou játra produkují. Žluč je zpravidla žlutozelená tekutina. Denně se jí

30

vytvoří až půl litru. Její hlavní funkcí je rozklad potravy, která prochází dvanáctníkem. Hraje také velkou roli při neutralizaci jedovatých látek procházejících trávicí soustavou.

Žlučové kameny

Žlučové (nebo také žlučníkové) kameny neboli cholelithiáza se tvoří ve žlučníku nebo

žlučovodech. Vznikají při špatném složení žluči, například pokud žlučové kyseliny nejsou schopné zpracovat nadbytečný cholesterol. Ten se začne shlukovat v malé krystaly. Kámen pak může uvíznout ve žlučovodu, což způsobí žlučníkovou koliku, která je charakteristická palčivou bolestí v nadbřišku. Jedná se o bolest vel-

mi intenzivní a nepříjemnou, u některých pacientů vystřeluje i dále do zad. Další komplikací je žloutenka, ta vzniká v případě, že se ve žlučovodu zaklíní několik kamenů a zamezí odtoku žluči. Přítomnost žlučových kamenů signalizuje řada příznaků. Patří mezi ně pocit předčasné plnosti, říhání, nadýmání a průjem. Tyto

Diagnóza

příznaky se ale objevují i u řady jiných onemocnění. Směrodatná je tedy prudká bolest v nadbřišku a podžebří, ztráta chuti k jídlu a nevolnost. Při žlučníkovém záchvatu je žluč dávena z dvanáctníku do úst a dochází ke zvracení. Nejprve nemocný vyzvrací zbytky potravy, poté hlen a žluč, v některých případech i malé žlučové kamínky.

Rizikové skupiny

Na vznik žlučových kamenů má vliv řada faktorů, jedním z nich je věk. Obecně platí, že se objevují častěji s přibývajícím věkem. Souvisí to zejména se životosprávou a s tím, jak se tělo v průběhu let vyrovnává s přemírou cukrů a tuků. Statistické odhady říkají, že tímto onemocněním trpí až 40 % lidí starších 40 let. Paradoxně o tom mnoho z nich ani neví a příznaky se u nich často nikdy neprojeví. To ovšem neznamená, že je vše v pořádku. Je nutné upozornit, že výskyt žlučových kamenů není výjimkou ani u malých dětí, v některých případech i u kojenců, protože svou roli hraje i genetická predispozice. Tvorba žlučových kamenů také souvisí s hormonálními změnami v těle, proto jimi častěji trpí ženy. Hladiny hormonů v ženském organizmu se výrazně mění v těhotenství, v době klimakteria, ale i při menstruaci. Jak už bylo řečeno, je nutné dávat si pozor i na to, co jíme. Žlučové kameny jsou totiž dvojího druhu: tzv. pigmentové, ty obsahují kalcium a soli a jsou viditelné na rentgenových snímcích a tzv. cholesterolové. Těmi trpí převážná většina pacientů a jak již název napovídá, tvoří se z cholesterolu, který ve žlučovodu mění své skupenství. Přemíra tučných a sladkých jídel zapříčiňuje, že tělo není schopné udržet cholesterol v kapalném stavu. Dalšími faktory, které zvyšují riziko onemocnění, jsou nemoci jater, cukrovka a obezita. Na vzniku žlučníkových kamenů se údajně podílí i vysoká míra stresu.

Diagnóza

Léčba a prevence

Některé žlučové kameny se dostanou do střev a pacient je pak samovolně vyloučí spolu se stolicí. Známé jsou i lidové recepty na vypuzení žlučových kamenů, které je možné použít v případě nezánětlivého onemocnění. Některé kameny ale zůstávají ve žlučovodu nebo žlučníku a způsobují bolest či zánět, ty je zpravidla nutné

čových kamenů nepřispívá jen špatná životospráva a obezita, ale i redukční diety. Pokud pacient výrazněji zhubne (v hodnotách desítek kilogramů), je to častá daň za štíhlost. Proto je pro zdraví žlučníku důležitá vyvážená a pravidelná strava. U nemocného by jídla měla být připravována pokud možno bez tuku, toleruje se trocha másla či olivového oleje jako dochucení již hotového jídla.

chirurgicky odstranit. Součástí terapie je i žlučníková dieta. Skládá se z několika jednoduchých pravidel. Pacient se musí vyvarovat potravin bohatých na cholesterol, tedy zejména živočišných tuků a cukrů v kombinaci s tuky. Zcela nevhodné je tučné maso, majonézy, smetany, uzeniny, vaječné žloutky a cukrářské výrobky. Zajímavé je, že ke vzniku žlu-

Pokud se dostaví akutní potíže, znamená to, že se projevila žlučníková kolika. V té chvíli nastupuje velmi striktní dieta. Pacient může při obtížích požívat jen slabý černý čaj, suchý rohlík nebo suchary. Později, podle vývoje situace, může jíst i bramborovou kaši (bez másla a tučného mléka), rýži nebo vařenou mrkev. Až když se trávení stabilizuje, můžeme

přejít i k masu, nejlépe kuřecímu (protože obsahuje jen malé množství tuku).

Lékařský zásah

Pokud máte problémy se žlučníkem, je nejlepší obrátit se na odborníka. U lékaře vás čeká standardní vyšetření, které se skládá z pohmatu břicha a zpravidla i vyšetření konečníku. Běžnou součástí vyšetření je i ultrazvuk břicha, případně endoskopické vyšetření či rentgen, které spolehlivě odhalí žlučové kameny. Lékař se může pokusit žlučové kameny rozpustit pomocí léků, bohužel se obvykle po ukončení farmakoterapie znovu objeví. Možné je i rozdrcení kamenů pomocí ultrazvuku. Daleko častější je ale chirurgické řešení. Při něm lékaři odstraní celý žlučník. Nejčastějším chirurgickým zákrokem v léčbě žlučníkových kamenů je laparoskopie. Má nesporné výhody, protože na rozdíl od jiných metod je minimálně invazivní. Lékaři provedou na pacientově břiše několik malých řezů, kterými zavedou do břišní dutiny nástroje a malou kameru. Pooperační bolestivost je tedy snížena na minimum a i kosmetické poškození kůže je nesrovnatelně menší než při klasickém řezu. S menšími komplikacemi se snižuje i doba pracovní neschopnosti pacienta. Pokud se nevyskytnou žádné další komplikace, je pacient propuštěn už čtvrtý den po operaci. Laparoskopie ovšem není vhodná u všech pacientů, lidé s neléčeným vysokým tlakem či břišními srůsty budou pravděpodobně léčeni jinou metodou. Součástí pooperační terapie je samozřejmě žlučníková dieta. Pacient navíc většinou v průběhu času sám vypozoruje, které potraviny jsou pro něj rizikové, a v zájmu svého pohodlí se jim vyhýbá. Zdravá životospráva totiž není v konečném důsledku tak „bolestná“ jako žlučníková kolika. (iso)

31

Někteří lidé považují bolest hlavy za banální onemocnění, které doprovází chřipku a nachlazení. Dutiny v hlavě jsou zanesené hlenem, a tak bolí. Více je ale těch, kteří trpí bolestmi hlavy pravidelně bez dalších zjevných příznaků nějakého onemocnění.

Ulevte si od bolestí

K

dyž nás bolest paralyzuje natolik, že nejsme schopni se soustředit na práci, je namístě hledat příčinu v podráždění nervů, ve stresu nebo špatném životním stylu.

Druhy bolesti

Existují desítky druhů bolestí hlavy. Základní dělení je na primární a sekundární. Primární jsou ty, které se vyskytují samy o sobě bez jiných příznaků. Řadí se mezi ně klasická migréna a také tenzní bolest hlavy. Naopak sekundární bolest hlavy je spojena s dalším onemocněním a je vlastně

32

jedním z jeho příznaků. V celkovém počtu jasně vedou primární bolesti hlavy, které tvoří tři čtvrtiny případů. Dnes už se bolest hlavy řadí mezi civilizační choroby spolu s cukrovkou, vysokým krevním tlakem, obezitou atd. Je prokázáno, že některý typ bolesti hlavy zasáhl někdy v životě přes 90 % populace. Přitom bolestivost hlavy u žen je o několik procent vyšší.

Proč hlava bolí?

U primární bolesti je důvodů nespočet. Významnou roli hrají například změny počasí a změny tlaku vzduchu, stres a shon, přepracování a únava, nedo-

statek spánku nebo naopak jeho přemíra, dědičnost nebo hormonální výkyvy (menstruace u žen). Důležité je i životní a pracovní prostředí. Nesmí být příliš hlučné a prašné. Vliv mají i intenzivní a nepříjemné pachy nebo kouření.

Migréna

Řadí se mezi nejintenzivnější a nejnepříjemnější bolesti hlavy. Je charakteristická nesnesitelnou pulsující bolestí, nejčastěji v oblasti čela, pocitem na zvracení, světloplachostí a citlivostí na zvuky. Bolest se může v průběhu času zesilovat či zeslabovat.

Pacienti trpící migrénou často popisují, že před začátkem bolesti prožívají zvláštní pocity. Jedná se zpravidla o euforii nebo naopak melancholické až depresivní stavy, podrážděnost nebo ospalost. Mívají stavy nechutenství nebo naopak pociťují velkou chuť na nějaký konkrétní druh potraviny. Migréna může přetrvávat od několika hodin do několika dnů. Bolest je tak nesnesitelná, že je nutné vzít si prášek, ale ani tak není zaručeno, že pomine. Účinné mohou být léky s látkami jako ibuprofen, paracetamol a kyselina acetylsalicylová nebo tzv. triptany. Je bezpodmínečně

Diagnóza

nutné užít lék již při prvních příznacích migrény. Při již spuštěném záchvatu většinou nepomáhají. Je tedy nutné poskytnout tělu první pomoc cílenou péčí. Někomu může pomoci navlhčený studený ručník přiložený k čelu a klid na lůžku, případně masáž krku a spánků. Mezi jednoduchá a účinná pravidla patří klid v nehlučném prostředí, v chladné místnosti, přítmí bez výrazných vůní a pachů. Teprve při dodržení všech těchto podmínek máte naději, že si od pravé migrény ulevíte. Známá je také skutečnost, že migrénu mohou způsobovat i některé druhy potravin, například čokoláda nebo plísňové sýry.

Tenzní bolest

Tenzní bolest hlavy bývá tupá a postupně nabývá na intenzitě. Pacienti ji popisují jako pocit svírání obručí kolem hlavy. Mají také citlivé hlavové svaly a je jim nepříjemné například česání vlasů. Je klasickým produktem moderní uspěchané doby.

tech není léčba příliš náročná. Zpravidla zaberou běžná analgetika, nutné je také vyvarovat se stresujících a emočně náročných situací. U trvale se opakující bolesti přistupují lékaři k celkové terapii, ve které jsou zahrnuty jak medikamenty, tak relaxace a snaha o zlepšení psychického stavu.

U lékaře

Základem stanovení správné diagnózy je pro lékaře rozhovor s pacientem. Je na místě informovat jej o okolnostech vzniku obtíží i o jejich průběhu. Pacient by si měl pamatovat přibližnou délku trvání bolesti, kde přesně se bolest vyskytuje, prostě vše, co může lékaři pomoci ke stanovení správné léčby. Často je bolest spojena i s řadou doprovodných příznaků jako je pocit na zvracení, roztěkanost, špatné vidění apod. Pokud je na bolesti hlavy něco anomálního, může lékař přistoupit krom běžného vyšetření v ordinaci i k dalším metodám

HLAVY Hlavním spouštěčem bývá stres, emoční vlivy a únava organizmu. Jaká je objektivní příčina ale lékaři zatím nevědí. Nebyly prokázány souvislosti s genetikou ani hormonálními změnami. Bolest je velmi výrazná a nepříjemná a může trvat od několika minut po několik dnů. Na rozdíl od migrény má ale zpravidla kratší trvání. Pokud se tenzní bolest objevuje častěji, je stejně jako u migrény nutné vyhledat pomoc lékaře. Odborník bere v úvahu i další možné faktory vzniku nemoci – například předešlý úraz, zánět dutin, defekt páteře apod. Při občasných tenzních boles-

Diagnóza

– například počítačové tomografii hlavy (CT), snímání aktivit mozku prostřednictví EEG, rentgenu páteře nebo k magnetické rezonanci. Důvody bolestí hlavy jsou ale většinou zcela banální a lékaři ke složitějším vyšetřením nemají důvod přistupovat. Bolesti tak úporné, že je nutné vyhledat lékaře, většinou vyžadují celkovou terapii. Její součástí je stoprocentní dodržování pitného režimu, protože i nedostatek tekutin bývá často spouštěčem bolestí. Dále jsou to medikamenty a vyvarování se rizikových potravin, prostředí a situací. (iso)

Posilujte zrak oční jógou! Problémy s očima lékaři označují jako syndrom suchého oka a považují jej za jednu z civilizačních chorob. Jeho lehčí stádia zpravidla nevyžadují návštěvu lékaře. Mohou pomoci vhodné oční kapky, nejlépe bez vysušujících a alergizujících konzervantů (na českém trhu například Oxyal) a také pravidelné cvičení oční jógy. Každé oko pomalu stárne a oční cvičení dokáže tento proces zpomalit, některé z nich vám tady nabízíme:

Před cvičením Nejprve se uvolněte a protáhněte. Cviky provádějte ve chvílích, kdy se na ně můžete plně soustředit, a zásadně bez brýlí. Zavřete oči a kývejte hlavou – dopředu, dozadu, ze strany na stranu a kolem dokola. Tím si uvolníte ztuhlou krční páteř a necháte oči odpočinout. Intenzivnější uvolnění spodní části krční páteře dosáhnete kroužením ramen. Nejprve směrem dozadu, potom dopředu. Cvičení opakujte alespoň 15 krát v každém směru.

Očima nahoru a dolů Pohybujte očima pomalu nahoru (pohled k nebi) a dolů. Zopakujte desetkrát.

Očima do stran Pohybujte očima z jedné strany na druhou. Hlavu mějte pořád v klidné přímé poloze. Na každou stranu se dívejte až tak daleko, jak je to možné. Opakujte desetkrát.

Očima do úhlopříčky Nejdříve pohybujte očima šikmo do levého dolního rohu, poté pravého horního rohu. Opakujte desetkrát.

Kroužení očima Nejprve kružte očima na jednu stranu, opakujte pětkrát a poté na druhou stranu se stejným počtem opakování. Pokud během cviků zavřete oči, budete si zároveň masírovat i oční bulvu.

Ostření Natáhněte před sebe ruku, ve které držíte svisle tužku. Zaostřete na horní konec tužky a ruku pomalu přibližujte. Pořád mějte zaostřeno na tužku. Obdobně můžete pohledem přecházet z tužky vzdálené od očí asi třicet centimetrů na libovolný předmět ve větší vzdálenosti (nejméně pět metrů), například strom za oknem. Zaostřete oko na tužku, pak na vzdálený předmět. Vše desetkrát opakujte. Potom na několik vteřin zavřete oči a proveďte celý postup ještě jednou. Cvičení provádějte rychle, ale důkladně, aby si oční bulva i čočka na podobnou činnost zvykly.

Po cvičení Na závěr nezapomeňte oči opět uvolnit. Přiložte na ně dlaně tak, aby oči zakrývaly, ale nedotýkaly se jich. Ujistěte se, že nikudy neprochází světlo. Myslete na pozitivní události a maximálně se uvolněte. Toto cvičení by mělo trvat alespoň tři minuty. Během dne udržujte svěžest očí vhodnými očními kapkami. Ty by měly vaše oči nejen chránit, ale také poskytovat dostatek živin a neměly by obsahovat konzervanty, protože ty oči vysušují. Jedny z takových jsou kapky Oxyal s kyselinou hyaluronovou, která napomáhá obnovovat epitel oční rohovky. V oku udržuje správné vlastnosti sklivce, jeho plnou průhlednost a stabilní obsah vody. O tom, jak dobré oční kapky pomáhají vašim očím a jak správně cvičit oční jógu se dozvíte na www.ocnijoga.cz. PR

33

Chronická ŽILNÍ nedostatečnost Jak vznikají křečové žíly

Žilní hypertenze vede k rozšíření a poškození žilní stěny, což způsobuje nedostatečnou funkci žilních chlopní a vede k žilnímu refluxu (zpětnému toku krve). Na tuto změnu směru krevního proudu často navazuje rozvoj varixů (křečových žil), které sice nepředstavují nejzávažnější stádium nemoci, ale vedou v rámci trvalé progrese chronické žilní insuficience, tedy nedostatečnosti (dále jen CVI), ke vzniku bércových vředů. Dlouhé stání, následná žilní stáza s žilní hypertenzí navíc způsobují prosakování kapilár. Výsledkem

34

Na počátku 21. století mají lidé díky změně životního stylu stále méně tělesné námahy. Právě fyzická aktivita lýtkových svalů je nezbytná pro udržení správného žilního oběhu. Nedostatek fyzické aktivity, dlouhodobé stání a vysoká okolní teplota zvyšují přirozeně vznikající žilní hypertenzi, k čemuž ještě přispívají genetické faktory.

těchto změn je vznik otoku, který může být trvalý nebo se objevovat pouze večer. Přirozeným klinickým výsledkem rozvoje tohoto onemocnění je poškození kůže a podkoží vedoucí ke vzniku žilní dermatitidy a bércových vředů, které jsou nejzávažnější komplikací onemocnění. S různými typy či stádii žilních abnormalit se setkáváme u celých 25–50 % dospělých Evropanů ve věku mezi 30–70 let. U 10– 15 % této populace jsou znatelné varixy. Prevalence chronické žilní nedostatečnosti v Evropě se pohybuje mezi 5–15 %, přičemž u 1 % vyústí v žilní bércové vředy.

Diagnóza

Výskyt a rizikové skupiny

Žilní onemocnění se projevuje již v raném věku. Výzkum například ukazuje, že u 10 % studentů na Bachum High School ve věku mezi 10–12 roky byl pozorován náznak drobných varixů. Za 4 roky byl pozorován výskyt již znatelných varixů u 30 % studentů. S věkem prevalence CVI stoupá – u mužů ve věku 30 let od 3 % a ve věku vyšším než 70 let do 20–50 %. U žen je obecně výskyt žilních onemocnění 2–3x vyšší: vyskytuje se u 20 % třicetiletých žen a až u 50 % žen starších 70 let. Ve studii RELIEF, největší studii, která kdy na poli CVI byla v Evropě organizována, byl zjištěn důležitý a jistě trochu zarážející fakt, že z více než 5 tisíc pacientů s CVI, kteří se studie zúčastnili, bylo na CVI léčeno jen 22 % pacientů, ačkoli všichni vykazovali příznaky a projevy tohoto onemocnění.

Co CVI ovlivňuje

a vyvolává jak morfologické tak funkční změny – od změn v reologii a zvýšení kapilární permeability (propustnosti) až k poruchám metabolizmu fibrinogenu. Strategie léčby žilního onemocnění se proto musí zaměřit na poruchy obou oběhových systémů – jak makrocirkulace, tak i mikrocirkulace.

Vyšetřovací metody

Žilní onemocnění jsou výjimečně složitou oblastí se spoustou rozmanitostí. Určení diagnózy žilního onemocnění je mnohem těžší než v případě tepenného systému. Příčinou jsou obtíže pacienta, které jsou

nespecifické a klinický obraz je velmi proměnlivý. Stanovení diagnózy se opírá o anamnestické údaje. Klinické vyšetření se provádí vleže i ve stoje. Sledujeme zbarvení kůže na obou dolních končetinách, náplň podkožních žil, lokální kožní změny včetně přítomnosti otoků, jizev, varixů a venektazií. Měření obvodu končetin v oblasti kotníku, lýtek a stehen, včetně hluboké palpace lýtek a palpace pulzů, patří mezi standardy klinického vyšetření. Ve stoji se u většiny pacientů manifestují varikozity na dolních končetinách. Screeningovou metodou k průkazu obstrukce žil i reflu-

xu je dopplerovské vyšetření. Jeho předností je dostupnost, kapesní provedení a relativní jednoduchost s okamžitou znalostí výsledků. Duplexní a barevná duplexní sonografie umožňuje zobrazit cévní struktury a současně i zhodnocení směru a rychlosti krevního toku v nich. S vysokou spolehlivostí určuje přítomnost žilní obstrukce a lokalizaci a kvantifikaci žilního refluxu. Duplexní sonografické mapování celé dolní končetiny je přesnější metodou než jiné způsoby vyšetření žilního systému; není však stále ještě akceptováno všemi všeobecnými a ani cévními chirurgy, neboť jde o časově náročné a nákladné vyšetření. Podle mého názoru však u primárních varixů nestačí vyšetřit končetinu klinicky a pomocí ručního doppleru, duplexní vyšetření považuji za standard. U recidivy varixů je vyšetření duplexní ultrasonografií naprosto nezbytné.

Hospitalizace a její aspekty

Bylo prokázáno, že žilní hypertenze poškozuje mikrocirkulaci. Významnou roli hraje adheze (přimknutí) leukocytů na endothel (vnitřní výstelku

Některé formy žilního onemocnění si vyžadují hospitalizaci. Například léčba primárního varikozního komplexu si

žíly), která vede k rozvoji zánětlivých změn. Zvýšená aktivita leukocytů vyvolává uvolňování škodlivých složek (cytokiny, leukotrieny, volné leukocytární kyslíkové radikály, proteolytické enzymy a faktor aktivující destičky-PAF), které dramaticky poškozují mikrocirkulaci a ve svém důsledku vedou až ke vzniku bércových vředů. Mikrocirkulace je oblastí, která se stává předmětem mimořádného zájmu u mezinárodního flebologického výzkumu. Zpětný tok žilní krve vyvolává u nemocných s CVI vzestup žilního tlaku. Soustavně zvýšený tlak v žilní makrocirkulaci se přenáší i do mikrocirkulace

vyžádá průměrně 1–2 dny. Pokud je přítomen bércový vřed, délka hospitalizace se prodlužuje na 2–4 týdny na rozdíl od hluboké flebotrombózy (hlubokého zánětu žil), která si vyžaduje nejméně 4–5 dní hospitalizace v závislosti na nastavení účinné antikoagulační terapie. Navzdory vysoké frekvenci hospitalizace pro všechna venózní onemocnění je mortalita u hospitalizovaných pacientů nízká. Výskyt CVI v naší republice nyní představuje třetí nejčastější diagnózu. Celkově trpí příznaky CVI na 3 miliony obyvatel ČR, ale léčeno je jen 11 % z nich. Ani ekonomické hledisko léčby není zanedba-

Diagnóza



35

 telné,

celkové roční náklady na léčbu žilního onemocnění představují 1–3 % celkových výdajů na zdravotní péči. Největší část těchto výdajů jistě připadá na léčbu žilních bércových vředů, ale i na léčbu všech symptomů CVI, které vyžadují chronickou dlouhodobou léčbu. Je nutné brát v potaz i sociální aspekty, jako je pracovní neschopnost pacientů nebo nižší produktivita.

Pacient s příznaky CVI před operací

Léčba

Léčba nemocných s CVI se odvíjí od jednotlivých stádií nemoci a musí být vždy komplexní. Rostoucí nároky na léčebný a kosmetický efekt po operaci varikozity dolních končetin přivedly všeobecné a cévní chirurgy ke konzervativnějšímu postoji vůči chirurgické intervenci. Základním principem léčby je přerušení všech insuficientních komunikací mezi hlubokým a povrchovým žilním systémem. Proto je stripping, tedy odstranění vena saphena magny a odstranění nedostatečných žilních větví a perforátorů, hlavním postupem u pacientů s primárními varixy. Při operování kmenových žil je v současné době v popředí snaha o zachování všech částí, které jsou suficientní (dostatečné) vzhledem k možnosti jejich použití v případě potřeby k revaskularizačním výkonům (tj. použití žíly k tepennému bypassu). Snaha o minimalizaci výkonů se zavedením endoskopických metod se projevuje i v této oblasti. Endovenózní terapie VSM je metodou léčby refluxu VSM (vena saphena magma) se slibnými střednědobými výsledky; má však také svá úskalí, proto není vhodná pro všechny pacienty.

Farmakoterapie

Farmakoterapie chronické žilní nedostatečnosti prodělala v posledních letech značnou přeměnu umožněnou mnoha faktory objasňujícími pochope-

36

Varikozita na bérci se zn. CEAP VI. stupně a insuficientními perforátory v oblasti bérce

Operace SEPS, zavedení nástrojů do pracovního kanálu

ní podstaty tohoto tak častého onemocnění. V současné době je u nás registrováno 14 druhů těchto léků, z nichž 6 se může vydávat bez lékařského předpisu. Většina přípravků obsahuje látky přírodního původu nebo jejich deriváty, extrakty různých rostlin a plodů, v menší míře jde o syntetické látky. Moderní chirurgické způsoby léčby varikózních žil jsou založeny na zásadě, že se provádí excize pouze postižených úseků. To určuje funkční a hemodynamické nálezy, ne pouze anatomický stav. Krosektomie (tj. podvaz VSM v oblasti ústí do stehenní žíly) a klasický stripping zajisté i nadále zůstanou vhodnou léčebnou metodou pro určitou skupinu pacientů. Dlouhodobé výsledky zcela jasně hovoří pro tento způsob léčby. Endovaskulární metody jsou dobrými alternativními metodami strippingu a studie toto již zcela jasně prokázaly. Rovněž skleroterapie má své nezastupitelné místo v léčbě varikozity dolních končetin. Mozaiku léčby křečových žil dolních končetin doplňují venotonika (tj. léky na žilní onemocnění) a nezbytná řádná kompresivní terapie.

Výběr způsobu léčby

nahoře: Znázorňuje vypreparovaný inkompetentní perforátor, tak jak jej vidíme na obrazovce před koagulací a následným protětím.

vpravo: Operace SEPS – přerušený perforátor

Zlepšením diagnostiky máme nyní k dispozici dokonalejší přehled o hemodynamice, anatomii a patofyziologii žilního systému dolní končetin a toto poznání by mělo přispět ke správné volbě léčebné metody. Při rozhodování o způsobu léčby CVI je třeba mít vždy na mysli pacienta. Jemu a jeho anatomických poměrům v oblasti žilního systému dolních končetin je nutné se přizpůsobit a zvolit tu či onu danou léčebnou metodu, provést optimální zákrok na žilním řečišti tak, aby došlo ke zlepšení kvality pacientova života. Doc. MUDr. Lenka Veverková Ph.D. a kolektiv

Diagnóza

Měsíček lékařský Čeleď: Hvězdnicovité – Asteraceae Lidové názvy:

sluníčko, slunovrat, umrlčí květ

Sbíraná droga:

květ s kalichem – Ros calendulae cum calyce, květ bez kalichu – Ros calendulae sine calyce

a propustných půdách. Vysévá se v březnu nebo v dubnu. Je výhodné každoročně měnit pěstitelskou plochu a používat šlechtěné osivo plnokvětých sytě oranžových kultivarů.

ně se hojících a hnisavých ran. Výborná je měsíčková mast na záněty žil, bércové vředy a proti plísni na nohách.

Původ a výskyt:

Jeho původ není s určitostí zjištěn, někdy se uvádí Orient. Je domácí v Evropě a dnes se vyskytuje prakticky po celém světě. U nás se odpradávna pěstuje a zřídka zplaňuje.

Čas a způsob sběru:

V poledních hodinách za suchého počasí od června do srpna se sbírají buď úbory („květ“) se zákrovem („kalichem“) nebo jen jednotlivé obvodové květy bez lůžka a zákrov. Suší se rychle ve stínu, neboť na slunci ztrácejí barvu. Při sušení umělým teplem za silného větrání nesmí být teplota vyšší než 60 °C. Sesychací poměr je 6–7 : 1. Droga se přechovává v plechovkách nebo polyetylenových sáčcích, chráněná před vlhkem a sluncem (bledne). Výnos jazykovitých květů je 8–12 kg a květů se zákrovem kolem 25 kg z 1 aru.

Způsob pěstování:

Měsíček potřebuje k dobrému růstu teplé podnebí, slunečnou a chráněnou polohu a přiměřenou vlhkost. Nejlépe se mu daří ve výživných

Nejdůležitější obsahové složky:

Droga obsahuje hlavně silici, saponin, hořčiny kalenden a kalendulin, různé karotenoidy, flavonoidy, kyselinu salicylovou a polyacetylenové sloučeniny.

Praktické využití:

Vnitřně se užívá jako spasmolytikum a choleretikum ke zvýšení sekrece žluči při žloutence a jaterních chorobách. Velmi účinný je zvláště u zánětlivých stavů, u gynekologických onemocnění, u nemocí slinivky břišní. Traduje se, že působí i proti rakovině. Obvyklou čajovou formou je odvar. Zevně se užívá v obkladech a mastech k ošetření špat-

Kromě masti doporučuje rakouská bylinářka Maria Treben připravit i tinkturu. Tato tinktura, ředěná převařenou vodou, se užívá

na obklady při poraněních, pohmožděninách, výronech, přetažení svalů, otevřených proleženinách, při otocích a dokonce i při rakovinových vředech. Formou sedací koupele se používá k léčení těžších forem hemoroidů. Pro přípravu koupele se používá nadzemní část rostliny. z knihy Příroda léčí vydané nakladatelstvím Granit

Calendula officinalis

Zelená lékár na

37

Syndrom spánkové á k é apnoe

U

lidí postižených spánkovou apnoe dochází během jejich spánku ke krátkodobým zástavám dechu – zpravidla na několik sekund. To se děje i několiksetkrát po celou dobu jejich spánku.

Příčiny

Mezi možné příčiny spánkové apnoe lze zahrnout několik variant. V menším míře je příčina spánkové apnoe v centrální nervové soustavě, většinou se však jedná o problém, kdy dochází během spánku k obstrukci dýchacích cest kvůli zapadajícímu kořeni jazyka. Tím dochází i k většímu odporu v dýchacích cestách. Lidé trpící syndromem spánkové apnoe mají vyšší nemocnost i úmrtnost. Po nějaké době od počátku jejich obtíží se u nich začne objevovat vyšší krevní tlak, onemocnění kardiovaskulárního aparátu, bolesti hlavy, poruchy soustředění, paměti a další nemalé potíže.

38

Chrápání jako příznak

U většiny lidí trpících tímto syndromem je možné pozoro-

a častější během dne atd. V nedávné době potvrdila skupina vědců přímou souvislost mezi syndromem spánkové apnoe

Špatný spánek je trvalým problémem mnoha lidí. Usínají unavení a brzy, i po několika málo hodinách, se probouzejí. Trápí je nespavost, která může být způsobena spánkovou apnoe. vat chrápání. To často signalizuje právě obstrukci – špatnou průchodnost dýchacích cest. Mezi dalšími příznaky je možné pozorovat zvýšenou činnost slinných žláz (slinění), noční pocení, krátký spánek v noci

a vznikem závažných mnohdy až život ohrožujících stavů. Jmenovitě prokázala souvislost se vznikem akutního infarktu myokardu. Podle této studie tak dochází během apnoe k narůstání krevního tlaku, což mů-

že vyústit ve zmiňovaný infarkt případně v zástavu oběhu.

Léčba

Léčbou tohoto syndromu se zaobírá plicní lékařství. V dnešní době je možné tyto obtíže s pomocí vhodných léčiv a pomůcek odstranit. Základem pro včasnou léčbu je však to, aby si nemocný uvědomil své potíže a navštívil odborníka věnujícího se této problematice. Mezi základní opatření k potlačení syndromu je možné zahrnout i léčbu případné obezity a nadváhy, omezení kouření a pití kávy nebo snížení příjmu alkoholu. Jako hlavní léčebná opatření pak lékaři často volí přetlakovou ventilaci, tedy léčbu pomocí přístrojů. Tyto přetlakové ventilátory má nemocný u sebe v domácnosti. Prostřednictvím speciálně přizpůsobené masky na obličej je vháněn pacientovi kyslík do dýchacích cest přímo v průběhu spánku. Tím je potlačeno riziko vzniku obstrukce. Michal Šebek

Diagnóza

Pro zdraví očí nejen vitamin A Užíváním kombinace vitaminů B6 a B12 je možné snížit riziko vzniku takzvané věkem

podmíněné makulární degenerace. Tímto objevem prokázali vědci dobrou službu všem lidem, kterým není jejich zdraví zcela lhostejné, protože makulární degenerace představuje i v dnešní době těžko léčitelnou chorobu nezřídka vedoucí k úplné slepotě.

Vysoká hladina homocysteinu

Věkem podmíněná makulární degenerace je vedoucí příčinou slepoty u starších lidí v mnoha vyspělých zemích. V současné době sice existují určité možnosti léčby, ty však vždy nepřinesou uspokojivý výsledek. Jediná až dosud známá forma prevence je vyvarovat se kouření, které vznik makulární degenerace rovněž podporuje. Nejnovější studie přinesly informace o tom, že rozvoj makulární degenerace úzce

souvisí s hladinou aminokyseliny homocysteinu v krvi. Je známo, že tato aminokyselina je zodpovědná také za poškození cév a kardiovaskulárního onemocnění. Vysoké hladiny homocysteinu totiž poškozují výstelku krevních cév, což může zprostředkovaně způsobit také vznik makulární degenerace. Podle odborníků léčba vitaminy B6, B12 a kyselinou listovou pomáhá snižovat hladiny homocysteinu v krvi a tím brání rozvoji nebezpečného očního onemocnění.

Užívání vitaminů pomáhá

Skupina odborníků z nemocnice a lékařské fakulty Harvardské univerzity v Bostonu se před časem rozhodla provést studii, která by definitivně potvrdila nebo vyvrátila příznivé účinky vitaminu B6 a B12 v prevenci věkem pod-

míněné makulární degenerace. Této studie se zúčastnilo více než pět tisíc žen ve věku 40 let a starších. Většina z těchto žen na začátku studie neměla žádné příznaky počínající makulární degenerace. Ženy ve studii byly náhodně rozděleny do dvou velkých skupin: první kontrolní skupina užívala po dobu sedmi let pouze neúčinné a neškodné placebo, zatímco druhá skupina během sedmi let užívala kombinaci vitaminu B6, B12 a kyseliny listové. V kontrolní skupině se během sedmi let objevilo významně více případů s věkem spojené makulární degenerace než ve skupině žen, které pravidelně užívaly vitaminy. Celkem bylo

riziko makulární degenerace u žen užívajících vitaminy sníženo o 34 % a riziko závažných případů dokonce o 41 %.

Prospěšné karotenoidy

Z nejnovější klinické studie Carma zveřejněné letos v létě vyplývá, že sítnici a ostrému vidění jednoznačně prospívají: karotenoidy lutein a zeaxanthin, vitaminy C, E, zinek a selen, a to ve vysokých dávkách. Chceme-li se o oči skutečně správně starat, je potřeba vyhledávat potraviny, kde se karotenoidy jako přirozené barvivo vyskytují. Jen zelenina však dostatečný přísun živin pro oči nezaručí. Je nutné také dodržovat zdravý životní styl. Od středního věku, kdy pomalu slábnou obranné mechanizmy v našem těle, se doporučuje přidat ke zdravé stravě také doplňky stravy obsahující karotenoidy. zdroj: www.zeleny-zakal.cz

Doplněk stravy

INZERCE

DOPORUČENO OČNÍM LÉKAŘEM K DOSTÁNÍ VE VAŠÍ LÉKÁRNĚ

Jedním z důsledků stárnutí je slábnoucí zrak a neostré vidění. Speciální výživa očí s klinicky prokázaným účinkem chrání Váš zrak. www.ocuvite.cz

Ocuvite ® – PRO OSTRÝ ZRAK PO CELÝ ŽIVOT

Antikoncepce V

dnešní době existuje celá řada antikoncepčních metod, které se v mnohém od sebe odlišují. Kromě názvu antikoncepce se používá i jiný termín, kontracepce.

Mužská a ženská antikoncepce

Metody antikoncepce rozdělujeme do dvou velkých skupin: na antikoncepci mužskou a antikoncepci ženskou. Mezi mužské antikoncepční metody patří přerušovaný pohlavní styk, prezervativ neboli kondom a sterilizace. Antikoncepční metody ženské zastu-

40

Antikoncepce je ochrana proti oplodnění při pohlavním styku. Účelem antikoncepčních metod je zabránit setkání vajíčka se spermií, která vnikla do pohlavního ústrojí ženy a může způsobit oplodnění. pují jednak přirozené metody antikoncepce – tzv. plodné a neplodné dny, dále pak bariérové a chemické metody, nit-

roděložní tělísko, hormonální antikoncepce, hormonální antikoncepce po pohlavním styku a nakonec i sterilizace ženy.

Při výběru antikoncepční metody je třeba vzít v úvahu řadu aspektů, aby její použití bylo pro konkrétní ženu co nejvýhodnější. Každá žena by se měla nejprve sama informovat o možnostech nabídky a pak by se měla poradit se svým lékařem. Ženský lékař posoudí její požadavek a každé ženě by měl zcela individuálně poskytnout odbornou radu a doporučení.

Jak vybírat antikoncepci

Při výběru antikoncepce je nutné posoudit celou řadu faktorů:

Poradna

Spolehlivost metody Spolehlivost účinnosti antikoncepční metody je dnes běžně hodnocena způsobem podle Pearlové (Pearl index neboli PI), což je číslo, které udává počet nechtěných těhotenství na „100 ženských roků.“ To znamená, kolik by otěhotnělo žen, kdyby jich sto používalo celý rok jednu konkrétní metodu. Ke spolehlivosti je třeba dodat, že je vždy nutné dodržovat všechny podmínky, které ta či ona metoda vyžaduje, v případě firemně dodávaných přípravků bývají podmínky obvykle přiloženy v letáčku, a to vždy v každém balení a v českém jazyce.

Bezpečnost Antikoncepční metody jsou hodnoceny nejen podle spolehlivosti, ale i podle výskytu nežádoucích účinků na organizmus. V tomto případě vám vždy poskytne cenné informace váš lékař. Ženy bývají často vystrašené po přečtení příbalového letáčku. Není divu, neboť se dočítají všechny možné, dokonce i velmi kuriózní nežádoucí účinky. Farmaceutické firmy se tím právně jistí proti eventuálním stížnostem a soudním procesům. Aplikační komfort: Čím je použití jednodušší, tím je metoda pochopitelně u žen oblíbenější. Ale například ženě s velmi nízkým intelektem nemůže lékař předepsat hormonální tabletovou antikoncepci, protože není záruka, že by žena respektovala příslušná doporučení.

Poradna

Vedlejší účinky Některé vedlejší účinky mohou být dokonce pozitivní, pro zdraví ženy prospěšné, a proto bývají někdy lékařem předepisovány ze zdravotních důvodů. Prožitek z pohlavního styku K čemu by ženě sloužila antikoncepce, kdyby jí nebo jejímu partnerovi znepříjemňovala prožitek z pohlavního styku? Psychické zábrany Některé metody nelze použít pro psychické zábrany ženy nebo jejího partnera, někdy se tak stává například při používání kondomu. Jsou ženy, které sice na jedné straně striktně

odmítají další dítě a jejich věk již slabě překročil i čtyřicítku, a přesto odmítají laparoskopickou sterilizaci, i když se její spolehlivost blíží 100 % a je bez vedlejších účinků na zdraví ženy. Náboženské postoje Je nutno přijmout i názor žen, které z důvodů svého náboženského přesvědčení odmítají jakoukoli antikoncepční metodu. Pak je třeba spoléhat se pouze na metody přirozeného plánování rodičovství. Lékařské kontroly Některé metody vyžadují častější lékařské kontroly. I z tohoto důvodu některé ženy někdy volí metodu, u které po-

třeba pravidelných preventivních prohlídek odpadá. Plánování dalšího těhotenství Jiná metoda je vhodná pro ženu, která je bezdětná a je rozhodnuta plánovat v dohledné době těhotenství, a jiná antikoncepce bude vhodnější pro ženu, která si dítě již nepřeje. Věk Antikoncepce u teenagerů vyžaduje obvykle jinou taktiku než u dospělých a psychicky zralých partnerů. Četnost pohlavních styků Pro ženy, které mají pohlavní styk ojediněle, lze bezpečně využít jednorázovou hormonální antikoncepci, na druhé straně u žen s častou pohlavní aktivitou je vhodné doporučit trvalou antikoncepci (hormonální, nitroděložní tělísko). Promiskuita U žen, které vedou promiskuitní způsob života, je lépe doporučit kombinaci antikoncepčních metod s používáním kondomu, který omezuje přenos pohlavních chorob. Zdravotní stav ženy Jsou choroby, které ženě předem nedovolují užívání některé antikoncepce. Hormonální antikoncepci nelze použít např. u žen s některou chorobou srdce, u žen s opakovanými záněty gynekologických orgánů je nevhodné zavádět nitroděložní tělísko. Cena Finanční náklady na hrazení metody mohou být pro některou ženu limitujícím faktorem. MUDr. Antonín Pařízek, Kniha o těhotenství @ porodu

Víte, že... Nová generace léků může nahradit antibiotika

P

raktické lékaře i infektology děsí rostoucí odolnost nebezpečných mikrobů a bakterií vůči antibiotickým lékům. Obávají se ničivých pandemií, které by mohly zasáhnout nezanedbatelnou část světové populace. Vědci z univerzity v německém Mnichově mají za sebou první důležité výzkumy, které monitorují proces rozmnožování bakterií tuberkulózy a malárie. Během dvanácti let proběhla řada pokusů, které odhalily, že množení patogenů (tedy nositelů nemocí), probíhá jinak než u běžných lidských či zvířecích buněk. Jde o jinou isoprenovou reakci. Vědci vystopovali místo, kde k reakci dochází a také enzymy, které se na ní podílejí. Mohou nyní vyvíjet látky, které by zamezily bakteriální syntéze. Tím cíleně zlikvidují patogeny nemoci. Výhodou těchto látek by mělo být to, že nebudou mít žádné vedlejší účinky. K léčbě totiž použijí enzymy, které nejsou přítomny v těle savců, tudíž nezpůsobují špatné reakce organizmu. Nové léčivé látky by měly působit na bázi podobné antibiotikům. (red)

41

NÁDORY

děložního hrdla Výskyt a příčiny nemoci

Nádorových onemocnění všeobecně narůstá. Důvodů je mnoho, často jsou zmiňovány civilizační faktory, prodloužení lidského věku a antiselekční působení medicíny. Na celkový výskyt nádorů má vliv mnoho obtížně specifikovatelných faktorů nejen životního stylu, ale i regionální povahy. Výskyt nádorů děložního hrdla v posledních letech mírně poklesl, avšak v České republice vzhledem k neexistujícímu systematickému screeningu (systém preventivních vyšetření směřujících k záchytu přednádorových změn a časných forem choroby) patří mezi nejvyšší v Evropě. Ročně se diagnostikuje kolem dvaceti případů na sto tisíc žen. Z gynekologických nádorů se tak nádory děložního hrdla řadí na druhé místo za nádory děložního těla,

42

které jsou nejčastějším gynekologickým nádorem. Oproti nádorům děložního těla, které postihují většinou ženy po padesátém roce věku, nádory děložního hrdla se bohužel většinou objevují u mladších žen s maximem výskytu mezi čtyřiceti až padesáti lety věku. Nejčastějším nádorem je tzv. karcinom, který vzniká nádorovou přeměnou buněčné výstelky povrchu děložního hrdla (tzv. dlaždicobuněčný karcinom). Při vzniku nádoru je zřejmá souvislost s infekcí tzv. lidským papiloma virem (HPV – human papilomavirus). Infekce HPV je v současnosti považována za nejčastější pohlavně přenosné onemocnění. Nakazit se může kdokoli, muž i žena. HPV, zejména některé jeho typy, působí patrně jako spouštěč kaskády změn vyúsťujících ve vznik zhoubného nádoru spolu s dalšími faktory.

Příznaky a určení diagnózy

Počáteční stádia nemoci jsou zpravidla bez příznaků, u pozdějších stádií jsou hlavními obtížemi krvácení z pochvy, postkoitální i spontánní výtok. Mohou se objevit bolesti v podbřišku nebo v křížové krajině, obtíže při močení nebo změny ve vyprazdňování stolice. Další příznaky mohou být způsobeny přidruženou infekcí. Při stanovení diagnózy má stěžejní význam gynekologické vyšetření s tzv. histopatologickým vyšetřením vzorku tkáně odebraného z postiženého místa děložního hrdla (tzv. biopsie). Lékař – histopatolog prohlédne buňky tkáně pod mikroskopem a jejich charakter popřípadě upřesní tzv. imunohistochemickým vyšetřením. Na základě závěru histopatologa je stanovena diagnóza nádoru a jeho typu. Při stanovení

diagnózy má klíčový význam stanovení tzv. stádia nemoci (rozsahu postižení). K určení stádia je nezbytné provedení zobrazovacích vyšetření (ultrazvukové vyšetření pánve a břicha, vyšetření pánve magnetickou rezonancí, popřípadě CT vyšetření břicha, rentgenový snímek hrudníku a podle potřeby další vyšetření). Je třeba také doplnit informace o stavu organizmu a funkci orgánů pomocí laboratorních vyšetření krve.

Léčba

Léčba se řídí stádiem nemoci s přihlédnutím k histopatologickému typu nádoru. V časných stádiích nádoru má dominantní postavení chirurgická léčba. U přednádorových změn a nejčasnějšího stádia je léčebným výkonem tzv. konizace hrdla, kdy se odstraní pouze postižená část děložního hrdla. U časných stádií choroby

Diagnóza

u mladých žen je vyvíjena snaha o zachování možnosti otěhotnění, proto je možno provést tzv. fertilitu zachovávající operaci. Od určitého stádia je pro splnění podmínky radikálního léčení nádoru nutné odstranění děložního hrdla s celou dělohou a odstranění pánevních, popř. nitrobřišních uzlin. Zásada provedení tzv. radikálního chirurgického výkonu pro dané stádium nemoci je klíčová, protože přináší největší šanci na trvalé vyléčení. Po operaci je odstraněná tkáň s nádorem vyšetřena opět histopatologem a stanoví se tak definitivní – tzv. pooperační stádium nemoci. Pokud se pooperačním vyšetřením potvrdí rizikové faktory pro možný vznik recidivy nádoru, doporučuje se radikální operaci doplnit další léčebnou modalitou. Pooperační léčba zvyšuje protinádorový účinek operace a jejím cílem je zničit případnou „neviditelnou“ zbytkovou nádorovou populaci. Používá se pooperační lokální ozáření či ozáření v kombinaci s chemoterapií. Od určitého stádia nemoci je hlavní léčebnou metodou lokální ozáření – radioterapie. Tzv. zevní ozáření (teleterapie) je pro dosažení lepší účinnosti kombinováno s tzv. vnitřním ozářením (brachyterapie). Pomocí kombinace těchto metod ozáření je možné dosáhnout vyšší dávky ozáření v oblasti maximálně postižené nádorem. Předpokládá se, že dostatečně vysoká dávka záření bude mít na nádorové buňky smrtící efekt. Tato taktika činí radioterapii u nádorů děložního hrdla vysoce účinnou léčebnou metodou. U daných stádií nemoci je radikální radioterapie nejvýhodnější léčebnou metodou, protože oproti operaci může léčit větší oblast pánve, popřípadě nitrobřišních uzlin. Také odpadají pooperační komplikace rozsáhlé operace, která by musela být provedena jako alternativní řešení. Nevýhodou ozáření jsou možné pozdní ne-

Diagnóza

Nejznámější rizikové faktory pro vznik karcinomu děložního hrdla  infekce HPV  časné zahájení sexuálního života (před 16. rokem věku)  větší počet sexuálních partnerů (10 a více)  rizikový (promiskuitní) mužský partner  kouření (včetně pasivního kouření)  větší počet porodů  nízký věk při prvním porodu  nízký socioekonomický status  poruchy obranyschopnosti organizmu (tzv. imunodeficience)  rodinná zátěž (onemocnění matky či sestry)  absence cytologického screeningu žádoucí účinky (např. zánět konečníku, zatuhnutí ozářených tkání – tzv. fibróza). Ke zvýšení účinku záření se používá současné podání chemoterapie (radiochemoterapie). Chemoterapie (podání chemických látek – tzv. cytostatik s cílem usmrcení nádorových buněk) se u nádoru děložního hrdla dříve používala zejména ke zmírnění příznaků a prodloužení života u pokročilejších forem nemoci. Oproti lokálním metodám léčby – operaci a radioterapii může ovlivnit i formy nemoci postihující více orgánů

(metastatické formy nemoci). V posledních desetiletích se dosáhlo pokroku díky obohacení palety používaných cytostatik o nové látky. Chemoterapie se dnes používá také ke zvýšení účinnosti radikálních lokálních metod – operace či radioterapie (předoperační chemoterapie, radiochemoterapie). U závažných a pokročilých forem nemoci nelze dosáhnout vyléčení. I když nemoc nelze vyléčit, vždy by měli lékaři klást důraz na potřebnou péči o pacienta a úlevu od obtíží (tzv. symptomatická léčba). Mezi je-

jí důležité součásti patří léčba nádorové bolesti. V současné době existuje široká škála účinných léků proti bolesti v různých formách včetně tabletových a náplasťových forem.

Následná péče

Ženy po radikální léčbě nádoru děložního hrdla by měly být po léčbě pravidelně sledovány. Toto sledování na specializovaném pracovišti (oddělení onkogynekologie, onkologie, radioterapie) je nejdůležitější především po dobu 2–3 let po léčbě, kdy je výskyt recidiv onemocnění nejčastější. Pak je možná nejlepší šance na tzv. záchrannou léčbu. Důležité je také sledování případných pozdních nežádoucích účinků terapie. V poslední době je kladen důraz na kvalitu života po určité protinádorové léčbě. Případné trvalé nežádoucí účinky léčby jsou však většinou opodstatněny vyléčením z vážného a život ohrožujícího onemocnění, jakým nádory děložního hrdla bezesporu jsou.

Prevence

V posledních letech významný pokrok v prevenci karcinomu děložního hrdla přineslo očkování proti nejčastěji se vyskytujícím typům papiloma viru. Toto očkování má největší význam u mladých dívek, které se ještě s HPV infekcí nesetkaly. Vakcíny jsou velmi bezpečné a rizika jejich podání jsou minimální. Očkování provádějí praktičtí lékaři pro děti a dorost a gynekologové. Každá žena, která byla očkována, má výrazně snížené riziko vzniku karcinomu děložního hrdla, přesto se u ní nádor může objevit, protože vakcína nechrání proti všem typům HPV. Je tedy nutné, aby i očkovaná žena dále docházela na pravidelné gynekologické preventivní kontroly. Kombinace očkování a pravidelných gynekologických kontrol je nejspolehlivější metodou v prevenci. MUDr. Věra Tomancová

43

P

eriorální dermatitída je onemocnění velmi nepříjemné, zejména svým dlouhodobým průběhem a sklonem k recidivám. Nejprve bylo toto onemocnění pozorováno u letušek, zejména díky jejich vysoké spotřebě kosmetiky. Odtud plyne také jeho český název. Jistě jde o pojmenování poetičtější a vyslovitelnější než latinské – dermatitis perioralis nebo dermatitis rosaceiformis. Projevuje se zánětem kůže obličeje. Postihuje zejména ženy mezi dvacátým až třicátým rokem věku. Množství postižených lidí se odhaduje až na 1 % populace.

Jaká je příčina?

Nemoc letušek 44

I přesto, že přesný mechanizmus vzniku tohoto onemocnění není znám, jsou známy okolnosti, za kterých toto onemocnění nejčastěji vzniká. Podle vyvolávajícího faktoru můžeme rozdělit periorální dermatitdu na dvě hlavní skupiny. Periorální dermatitída, která se objeví po předchozí lokální aplikaci kortikoidů. V rukách odborníka jsou kortikoidní externa (tj. masti, krémy, gely, roztoky) velkými pomocníky, pokud se však použijí nesprávně – zejména při jejich špatně zvoleném typu, době aplikace nebo diagnóze, pro kterou jsou předepsány – může dojít ke vzplanutí tohoto svízelného onemocnění. Vznik se vysvětluje především oslabením imunity kůže a změnami kožní mikroflóry. Druhou skupinou je periorální dermatitída, při které je kůže podrážděna kosmetickými přípravky – pleťové krémy, mléka, make-up, mýdla, čisticí vody, zubní pasty s obsahem fluoru, ústní vody, spreje, papírové kapesníčky. Mezi další faktory vzniku patří sluneční záření, umělé UV záření (solária), hormonální antikoncepce, poruchy střevního bakteriálního osídlení, poruchy mazových žláz a labilita kožních cév. Kůži dráždí i silice uvolňované při loupání kůry

Diagnóza

Víte, že...

Mrtvice

hrozí více pesimistkám citrusových plodů, chlorovaná voda, prašné prostředí, vousy partnera apod.

Jaké jsou příznaky

Projevem onemocnění jsou drobné růžové pupínky (papulky) o velikosti 1–2 mm a šupinky lokalizované na obličeji. Mohou svědit či pálit, ale také nemusí. Může dojít ke splynutí jednotlivých projevů a vznikají tak zánětlivě změněné červené zduřelé plochy. Nejčastější místo výskytu je okolí úst a brada, ale mohou se vyskytovat i na víčkách, v okolí nosu a někdy i na tvářích. Při těžkém postižení je zánětlivě změněn celý obličej. Nejtěžší průběhy má periorální dermatitida, která vznikne po dlouhodobém lokálním podávání kortikoidů. Pokud Vám vznikne cokoliv „nepěkného“ na obličeji a problémy přetrvávají, obraťte se na lékaře. Samoléčba drobných podráždění v obličeji vede k těžkým výsledným zánětům celého obličeje, které přetrvávají velmi dlouhou dobu a někdy si vyžádají i hospitalizaci na nemocničním lůžku. Zrádné je zejména přechodné zlepšení počátečních projevů periorální dermatitidy po použití kortikoidních extern. Pokud si chcete zkusit pomoci sami, vysaďte kortikoidy i za cenu přechod-

Diagnóza

ného zhoršení projevů. Zakupte v lékárně borovou vodu určenou k obkladům (ne tu, která je do očí) nebo Jarischův roztok a dělejte si obklady obličeje. Působí protizánětlivě a zklidní podráždění. Nepoužívejte žádné kosmetické přípravky. Pokud je obličej vysušen, promažte ho některým nedráždivým externem (synderman, ambiderman, cutilan, vazelína), poradí vám jistě v každé lékárně. K mytí obličeje používejte nechlorovanou vodu. Pasty na zuby kupte bez fluoru. Pokud nedojde při této léčbě ke zlepšení, jistě vyhledejte lékaře.

Co vás čeká u lékaře

Při typickém postižení postačí lékaři podrobná anamnéza, kterou získá rozhovorem s vámi, a pohled na obličej. Někdy může provést stěr vatovou štětičkou na mikrobiologické vyšetření, aby se zjistila případná přítomnost bakterií. Vzácně se při těžších postiženích provede v lokálním znecitlivění malý odběr kůže k mikroskopickému vyšetření (tzv. histologické vyšetření). Po zhodnocení stavu pokožky a stupni postižení vám lékař doporučí vhodnou nedráždivou zevní léčbu. Řada těchto preparátů obsahuje ichtamol, který působí protizánětlivě. Některá externa mohou

obsahovat antibiotika, osvědčila se i externa s obsahem pimekrolimu a takrolimu. Při těžším postižení může doporučit celkové podání antibiotik nebo zcela výjimečně retinoidů.

Nutná je trpělivost

Léčba a návrat zpět ke krásné a zdravé pokožce trvá mnohdy až 8 týdnů. Předpokladem je neolupování, nepeelingování a žádné mechanické zasahování do postižených partií. Jako všude hrozí i zde zanesení infekce a poškození pokožky. Zabránit vzniku periorální dermatitidy není někdy snadné. Přesto je zde několik obecných rad. Snažte se o střídmé používání kosmetiky, kontrolujte zejména dobu expirace. Nezapomeňte, že ne vždy nejdražší je nejlepší. Vždy obličej šetrně odličte. Omývejte ho pokud možno nechlorovanou vodou. Opatrně s pastami s obsahem fluoru. Nikdy nepoužívejte kortikoidní masti bez souhlasu dermatologa! Častěji periorální dematitídou trpí lidé s mastnější kůží (sklonem k akné) anebo naopak se suchou kůží (sklonem k ekzému) a obvykle v období jara a podzimu. Nejčastěji se vyskytuje u žen od 20–30 let, u mužů a dětí jen velmi zřídka. zdroj: www.ordinace.cz

D

eprese, frustrace a stres nemají vliv jen na duševní zdraví. Mohou zásadně ovlivnit i zdraví fyzické. Konkrétní důkaz našli američtí vědci, kteří sledovali několik stovek žen ve věku okolo padesáti let. Ten zpravidla pro ženu představuje velmi náročné období. Děti pomalu dorůstají a odcházejí z domu, v práci už ženy často nemusí být tak produktivní, manželský život neklape jako za mlada a k tomu všemu přichází menopauza, kterou doprovází nepříjemné příznaky. Vše se zdá být těžší a úspěchy přicházejí pomaleji. Není divu, že ženy často propadají dlouhodobému pocitu beznaděje. Pesimismus a skeptický přístup k životu však podle výzkumu způsobují zesílení stěn tepen. Každá z žen, které se zúčastnily výzkumu, vyplnila dotazník týkající se jejího duševního rozpoložení a byla vyšetřena odborníkem. Posléze následovalo vyšetření ultrazvukem. Ten ukázal, zda a o kolik jsou krční artérie silnější. Melancholické ženy mají údajně stěny silnější až o dvě setiny milimetru. Důsledkem této abnormality jsou kardiovaskulární onemocnění, tepny se totiž snadněji ucpávají. Klasickým vyústěním je pak mozková mrtvice a další kardiovaskulární onemocnění. (red)

45

CHŘIPKU

je nutné léčit M

ezi námi je bohužel více těch, kteří jak nachlazení tak i chřipku neberou příliš vážně a léčbě nevěnují dostatečnou pozornost. Na vzniku chřipky se podílí virus influenza, který je pro člověka velmi nebezpečným, protože se usídluje v průduškách a plicích. Tím se riziko komplikací a zdravotních následků zvyšuje.

Jak rozeznáme chřipku od nachlazení

Při nachlazení se nejčastěji objevují kašel, rýma, kýchání a slzení očí. Průběh samotného nachlazení zpravidla nebývá závažný. Přesto však vyžaduje naši pozornost a především léčbu. Pokud ale onemocníte chřipkou, příznaky, které se objevují, jsou závážnější. Nejčastěji se objevují zvýšené teploty, někdy dokonce i horečky nad 39 °C, bolesti ve svalech i kloubech, kašel, celková slabost. S průběhem chřipky se k nim přidružují i další příznaky, jakými jsou rýma a bolesti hlavy.

46

S plískanicemi a zimou přichází i nejrůznější zdravotní potíže, nejčastěji v podobě nachlazení a chřipky. Mnoho lidí je zaměňuje. Chřipka, na rozdíl od nachlazení, je virové onemocnění, které může způsobit závažné komplikace. Léčba je na místě

K tomu, aby se chřipkou nebo nachlazením napadený člověk vyléčil, je zapotřebí odpočinek, klid na lůžku a podávání vhodných léků a nápojů. Lidé, kteří se řádně léčí, mají jistě méně komplikací než ti, kteří léčbě nevěnují dostatečnou pozornost. Při chřipce či nachlazení je důležité užívání vitaminů. Mezi nimi nesmí chybět vitamin C. Ten posiluje imunitní systém a napomáhá ke zvýšení obranyschopnosti

organizmu. Pokud nemocný trpí i kýcháním a rýmou, pak je dobré užívat léky k jejímu potlačení. Mezi vhodná léčiva tak patří lék obsahující účinnou látku xylometazolin. Při léčbě chřipky je nutné navíc podávat i léky snižující tělesnou teplotu a horečku. Vhodné jsou například léky s obsahem látky paracetamol. Pokud je však nemocný na tuto látku alergický, pak je možno použít k tlumení horečky i léky s obsahem kyseliny acetylosalycilové, které však nikdy nepodáváme dětem.

Přecházet chřipku se nevyplácí

Pokud není chřipka řádně léčena, mohou se snadno objevit i komplikace, na jejichž konci mohou být dokonce i doživotní následky. Chřipka tak může být hlavním zdrojem a původcem mnoha závažných, nezřídka i zdraví a život ohrožujících komplikací. Mezi nejčastější komplikace patří záněty průdušek nebo plic. Chřipkové pneumonie jsou buď primární (často smrtící hemoragická pneumonie nebo intersticiální pneumonie) nebo sekundární. Ty jsou způsobené bakteriální superinfekcí (stafylokokem, pneumokokem). Jsou však případy, kdy chřipkový virus může napadat i další orgány, kde způsobí rozsáhlou bakteriální infekci. Nejčastěji se jedná o srdce. V případě, že by virus pronikl až do tohoto orgánu, hrozí pak zánět srdečního svalu nebo zánět osrdečníku, případně kombinace obojího. Michal Šebek

Poradna

AKUPRESURA prověřená tisíciletími

A

kupresura, tedy čínská tlaková masáž, vychází ze stejných principů jako akupunktura. Jde o terapii starou několik tisíc let. Je založena na stimulaci akupresurních bodů, které jsou rozmístěny po celém těle. Pracuje s energiemi. Čínská medicína věří, že lidským tělem proudí v určených drahách energie. Ta se může zablokovat, což má negativní vliv na psychické i fyzické zdraví.

zpravidla tvrdí, že moderní medicína je velmi účinná při akutních stavech a úrazech, tradiční pak většinou pomáhá jako prevence a při léčbě chronických obtíží.

cient. Na akupresuru se specializuje i řada fyzioterapeutů. Stanoví diagnózu a často využívají k určení dalšího postupu i počítačem sestavený individuální program. Pacienti, kteří

Čemu akupresura pomáhá

Energetické dráhy

Akupresurní body jsou rozmístěny na jednotlivých drahách tzv. meridiánech, kterými proudí energie. Každý takový energetický kanál souvisí s některým orgánem v lidském těle. Pokud se bod zablokuje dochází k nerovnováze a zdravotním problémům. Body se mohou pomocí akupresury odblokovat a energie začnou znovu proudit. Tělo se znovu dostává do rovnováhy a zbavuje se bolesti a psychických problémů. Je to tradiční pojetí lidského zdraví propojené s filosofií východních náboženství. V současné době se bohužel příliš neshoduje s pravidly moderní medicíny. Mnoho klasicky vzdělaných lékařů podobné techniky léčby odmítá jako nesmysly a přežitek. Úspěchy tradiční čínské medicíny jsou ale nepopiratelné, proto se najde i mnoho odborníků, kteří zvolili zlatou střední cestu a kombinují tradiční i moderní medicínu v závislosti na jednotlivých případech. Lidé zběhlí v oboru

Poradna

Tlak může být vyvíjen v určitém čase například až jednu minutu v kuse nebo přerušovaně. Působit se dá pouhým stlačením nebo masážními krouživým pohyby. Střídat se může také intenzita tlaku od jemného až po intenzivní a hluboký.

Stimulace bodů

Akupresura je velmi účinná preventivní metoda. Navíc uvolňuje napětí, podporuje funkci vnitřních orgánů a zmírňuje bolesti. Pomocí této metody se dá zregenerovat také celý pohybový aparát, uvolnit svalstvo a úpony svalů. Akupresura má blahodárný vliv na nervový systém a lymfatické řečiště. Navíc se dá praktikovat i doma a úlevu od bolesti si tak může zajistit každý informovaný pa-

vyhledávají podobnou pomoc, jsou nejčastěji sportovci, lidé po úrazech a jedinci se sedavým způsobem zaměstnání. Akupresura skvěle pomáhá lidem, kteří při zaměstnání trvale zatěžují jen určité partie těla jako jsou například kadeřnice, řidiči nebo zubaři. Na akupresurní body se dá působit různými způsoby. Nejčastější je stimulace tlakem bříškem palce nebo prstu. Pokud je zapotřebí větší tlak, dá se využít i loket.

Tento typ terapie je vhodný pro léčbu velkého množství obtíží. Léčí se s ním poúrazové stavy a stavy po operaci, protože je výborným doplňkem rehabilitace. Odstraněním bloků v energetických drahách se sval, který prošel svalovým šokem nebo je ochablý, znovu zapojí do svalového řetězce a může se lépe regenerovat. Akupresura pomáhá i při přetížení svalů, kdy dochází ke křečím a namožení. Dalším využitím akupresury je úleva od bolestí páteře jakéhokoliv druhu, ať už se jedná o bolesti krční páteře, bederní páteře, kříže či jiné. Tato metoda pomáhá od akutních a často velmi bolestivých blokací, ale i od blokací způsobených dlouhodobou nevhodnou zátěží. Dobré výsledky má i ve využití při zlepšování stavů při skolióze páteře. Akupresuru často využívají sportovci, a to jako prevenci svalových zranění při tréninku, ale také jako optimální způsob doladění a přípravy organizmu před sportovním výkonem. Mimo jiné se akupresura postupně vžívá i jako prostředek k úlevě od bolestí hlavy, únavy očí, přetížení, únavy, menstruačních bolestí nebo k navození pocitu klidu. (iso)

Poradna 47

Boj s nemocí

nevzdávám T

řes těla, maskovitý výraz v obličeji, nekoordinované pohyby. Tak se projevuje jedna z nejzákeřnějších neurologických nemocí – Parkinsonova choroba. S nemocí, kterou trpěl například papež Jan Pavel II., se již několik let potýká i Mária Opltová z Prahy. Jak s nemocí bojuje a jaké problémy v každodenním životě jí choroba způsobuje?

Změna zaměstnání

První příznaky zákeřné nemoci se u Márie Opltové začaly projevovat krátce po čtyřicítce. Zpočátku nenápadným kulháním, jemuž nevěnovala příliš pozornosti, později pak neočekávaným, zato však úplným ztuhnutím těla. To už nebylo

48

možné přehlédnout a mávnout nad tím rukou. „Po všemožných vyšetřeních se mě lékař zeptal, jestli nemáme v rodině někoho, kdo trpěl Parkinsonovu chorobu. V první reakci jsem ze sebe vyrazila, že ne a já že ji také nemám,“ vzpomíná na osudný den ze začátku roku 2000 Mária Opltová. Lékařská diagnóza však zněla neúprosně a tak nezbývalo, než se s nemocí postupně naučit žít. Zpočátku, když se nemoc ještě nijak výrazně neprojevovala, se rozhodla nechat si své tajemství pro sebe. Pracovala však jako zdravotní sestra a po čase začala mít obavy, aby se v důsledku nemoci nedopustila nějakého profesního selhání, a tak se nakonec rozhodla svou práci opustit. „Byla

to velká chyba. V krátké době jsem prošla třemi různými zaměstnáními, ale ani jedno mi nevyhovovalo. Tak jsem se nakonec rozhodla zůstat doma, bohužel se ale můj stav začal zhoršovat,“ říká.

Věřím, že se najde lék

Vedle problémů s chůzí se postupně začaly dostavovat mimovolné pohyby končetin, levá ruka se jí začala nezvladatelně kroutit, později přibyly i problémy s polykáním a nakonec i mluvením. Ze všeho nejvíc jí však život komplikuje ztuhlost končetin. Léky musí Mária Opltová užívat pravidelně každé tři hodiny. „Začíná to už ráno, když vstanu z postele. Když je člověk ztuhlý, tak věci, které normálně dělá deset mi-

nut, provádí ve ztuhlosti dvě hodiny.“ Potíže s tuhnutím končetin bohužel občas ústí až v trapné situace. „Jednou jsem takhle ztuhla na Václavském náměstí. Vůbec jsem se nemohla pohnout, jako bych měla místo nohou kameny. Takhle jsem tam stála dvacet minut a lidé kolem mě chodili a mysleli si, že jsem opilá. To mi bylo po psychické stránce opravdu těžko,“ dodává Mária Opltová, podle níž je psychika u člověka trpícího Parkinsonovou chorobou pod silným tlakem. Sama se dokonce jednou pokusila o sebevraždu. „Když vidíte, k jakým koncům tato nemoc vede, a že na ni není žádný lék, tak je to opravdu hodně depresivní. Přesto věřím, že se ještě za mého života objeví lék, který by mohl průběh nemoci

Příběh

alespoň zbrzdit,“ doufá Mária Opltová.

Snažím se pomáhat ostatním

Černé myšlenky se paní Opltová snaží zahánět prací pro stejně nemocné lidi. Ve sdružení osob trpících Parkinsonovou chorobou pomáhá jako poradkyně pro oblast zdravotnictví. V posledních dvou letech také organizovala výstup parkinsoniků na horu Říp. „Přijeli nemocní z celé republiky, pro mnohé je to ideální příležitost se vzájemně poznat. Tato nemoc nás totiž všechny strašně sbližuje. Chtěli bychom proto z tohoto setkání udělat tradici,“ říká žena, která vedle pomoci svým stejně vážně nemocným kolegům stihla v le-

Příběh

tošním roce zachránit i jeden lidský život. Jako obyvatelka pražského Černého mostu byla svědkem dopravní nehody, při níž se zde ze srázu zřítilo nákladní auto. „Když jsem to viděla, běžela jsem k autu. To bylo vzhůru nohama, řidič v něm byl úplně modrý v obličeji a crčela z něj krev. Nějaký pán mi pomohl otevřít dveře, a tak jsem mohla řidiče společně s dalšími vytáhnout z kabiny, položit do stabilizované polohy a tím uvolnit dýchací cesty. Po návratu domů mi volal lékař Záchranné služby a řekl mi, že jsem řidiči zachránila život,“ říká skromně Mária Opltová, pro níž se pomoc ostatním stala životním posláním, na čemž nic nezměnilo ani její vlastní vážné onemocnění. Jiří Prinz

49

Hlavní téma dalšího čísla:

Vydavatel: Granit, s.r.o., Číslo: Zima 2009 Redakce: Jiří Prinz, Dis, Bc. Irena Soukupová Jazyková redakce: Mgr.Tereza Bláhová www.vademecum-zdravi.cz e-mail: [email protected] inzerce: [email protected]

Potíže seniorů



Vademecum zdraví OBJEDNÁVKA

Pokud se Vám časopis Vademecum zdraví líbí a chtěli byste ho dostávat pravidelně, máte možnost si ho objednat. Jestliže máte přístup k internetu, nejjednodušší způsob je navštívit www.vademecum-zdravi.cz a vyplnit objednávku. Když přístup k internetu nemáte, vyplňte tuto objednávku (i okopírovanou) a zašlete poštou n a adresu: Granit, s.r.o., Vademecum zdraví, Novorossijská 16, 100 00 Praha 10 Časopis bude dodáván od nejbližšího vydaného čísla. Objednávám si závazně předplatné časopisu Vademecum zdraví (4 čísla) za manipulační poplatek 120 Kč.

Příjmení (firma): Jméno: Ulice, č. p.: PSČ: Město: Telefon: E-mail: Datum:

50

Redakční rada: Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně PharmDr. Jan Horáček, člen představenstva České lékárnické komory MUDr. Milan Kudyn, 1. místopředseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost MUDr. Jiří Pekárek, prezident České stomatologické komory MUDr. Zdenka Poláková, předsedkyně OS České lékařské komory Praha 10 Prof. MUDr. Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN v Praze Fotografie: Markéta Bursíková, Photos, archiv autorů a institucí Příspěvky: Materiály přijímáme pouze v elektronické formě. Vydavatel si vyhrazuje právo na úpravu textu i obrázků. O umístění reklam a propagačních materiálů rozhoduje vydavatel. Evidenční číslo: MK E 16125 ISSN 1802-3959 Distribuce: Časopis je distribuován zdarma. Zasílání jednotlivých časopisů poštou je možné na základě objednávky (4 čísla). Upozornění: Upozorňujeme, že všechny příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jejich další použití, jakož i jejich částí, je podmíněno písemným souhlasem vydavatele. Texty i reklamy mají výhradně informativní charakter, v žádném případě nenahrazují vyšetření a stanovení diagnózy či léčebného postupu odborným lékařem. Užívání léků a přípravků musí být vždy konzultováno s příslušným odborným lékařem. Za případné škody způsobené nedodržením tohoto doporučení nenese vydavatel žádnou odpovědnost. Vydavatel neodpovídá za obsah inzerce a reklamy. © Vademecum zdraví 2009

Odborná spolupráce: Světová zdravotnická organizace v České republice – WHO Ministerstvo zdravotnictví ČR Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR – ÚZIS ČR Česká televize

Ústní voda meridol® HALITOSIS Nové řešení při problémech se zápachem z úst Tří týdenní in vivo studie prokázala, že nový produkt je schopen významně snížit zápach z úst

NOVINKA

Hlavní příčinou zápachu z úst (halitózy) je bakteriální rozklad organických látek. Výsledkem rozkladu je uvolňování těkavých sloučenin síry, které jsou primární příčinou zápachu z úst. Proto mají pacienti s halitózou často zvýšené hodnoty při organoleptickém posuzování zápachu. Organoleptické posuzování zahrnuje posouzení zápachu odborníkem v různých vzdálenostech. Zápach z úst může postiženým lidem způsobit významné omezení sociálních kontaktů. Metodologie studie: Studie se účastnilo 174 jedinců, byli rozděleni do jedné testované skupiny a tří kontrolních o shodné velikosti. Všichni testovaní měli jak zvýšené organoleptické hodnoty, tak i zvýšenou koncentraci sirovodíku v dechu – zastoupení v jednotlivých skupinách bylo na počátku studie shodné. Randomizovaná, dvojitě zaslepená studie ověřovala účinnost ústní vody meridol® HALITOSIS u subjektů postižených halitózou. Byl hodnocen ranní dech pacienta na počátku studie, po 1, 7 a 21 dnech, a to jak organolepticky, tak instrumentálním měřením těkavých sloučenin síry. Jedinci ve všech skupinách si čistili zuby zubním kartáčkem meridol® a standardní zubní pastou s obsahem fluoridu 1400 ppm. Navíc všichni účastníci vyplachovali příslušnou ústní vodou (15 ml, 60 s) dvakrát denně po čištění zubů. Nebyly poskytnuty žádné další instrukce k orální hygieně.

bez alkoholu

Testované produkty: Testovaná skupina:

ústní voda meridol® HALITOSIS (250 ppm F- z aminfluoridu/ fluoridu cínatého, laktát zinečnatý a složky proti zápachu z úst) Kontrolní skupiny: antiseptická ústní voda 1 (0,05 % chlorhexidin, cetylpyridinium chlorid, laktát zinečnatý) antiseptická ústní voda 2 (0,12 % chlorhexidin) Negativní kontrola: voda Žádný z produktů neobsahoval alkohol.

Výsledky: Významné snížení zápachu z úst již po první aplikaci ústní vody meridol® HALITOSIS Hodnoty organoleptického posuzování in vivo Průměrná diference proti počáteční hodnotě

Wigger-Alberti et al. 2009

0.5

*p < _ 0.05 diference proti poč. hodnotě 0

*

*

*

*

*

*

*

*

• Významné snížení hodnot zápachu z úst již po první aplikaci ve skupině užívající meridol® HALITOSIS proti negativní kontrole. • Účinnost ústní vody meridol® HALITOSIS byla potvrzena i po celou dobu trvání studie - demonstrováno daty po 7 a 21 dnech měření.

- 0.5

- 1.0

- 1.5

1

7

ústní voda meridol® HALITOSIS antiseptická ústní voda 1 (srovnávací)

21

Den

• Hodnoty meridol® HALITOSIS jsou srovnatelné s hodnotami získanými ve skupinách aplikujících ústní vody obsahující chlorhexidin

antiseptická ústní voda 2 (pozitivní kontrola) negativní kontrola

Vynikající výsledky dosažené použitím ústní vody meridol® HALITOSIS lze přičíst obsahu účinných látek – aminfluoridu/fluoridu cínatého, laktátu zinečnatého a složek proti zápachu z úst. Tato kombinace účinných látek aktivně bojuje s bakteriemi a těkavými sloučeninami síry, které jsou považovány za hlavní příčinu zápachu z úst. Navíc fluorid obsažený v ústní vodě meridol® HALITOSIS poskytuje účinnou ochranu před zubním kazem. K dostání výhradně v lékárnách

Ústní voda meridol® HALITOSIS účinně chrání před zápachem z úst