G4 EDITOR!AL Je spousta dějů, které se odehrávají pořád a my je už tím pádem vnímáme jako jevy normální. Gravitace nás normálně přitahuje k povrchu Země, v červnu je v našich šířkách normálně teplo a Géčko také vychází normálně. Jak se ale nyní zdá, tak je Géčko se svou pravidelností mnohem normálnější než červnové sluníčko. Alespoň letošní začátek června nebyl zrovna nejslunečnější… Třeba tady ale přece jen sluneční úsměv byl pořád – a to i v době, kdy se na nás z oblohy šklebily jenom mraky. Slunce se skrývalo se tam, kde celou zimu – na stránkách našeho časopisu, odkud vám to dlouhé a pochmurné období podzimu a zimy projasňovalo. Nyní si sluníčko konečně uvědomilo, že má být jinde a svítit na obloze, ale v Géčku již stejně napořád zanechá své jasné stopy. Na vás už je posoudit, jak je tomu doopravdy, a my vám proto v posledním Géčku tohoto školního roku předkládáme pro snadnější posouzení další várku zajímavých článků, které opět zpestřuje další z Anežčiných příběhů o Slunečkovic rodině (str. 16). Pro inspiraci před nevšedním prázdninovým putováním si můžete přečíst zážitky kvartánů a kvintánů z jejich výměnného pobytu v Anglii a v Německu (str. 3 – 5). Cestovatelský nádech mají i Martinova storka s Tomášem Hřebenem, který od letošního školní roku studoval ve Francii (str. 13),a Renatin rozhovor s Tomášem Kafkou, jenž loni pobýval v Anglii (str. 8 – 9). Aneta a Petra se ohlížejí za týdenním výměnným pobytem příbramských a kutnohorských Na přípravě červnového Géčka se spolupodíleli: Anežka Dundáčková, Petra Chvátalová, Martina Kotenová, Jiří Marek, Gabriel Obrtel a vybraní studenti kvarty A, Renata Neprašová a vybraní studenti kvinty B, Ladislav Palán, Aneta Pavlíčková, Martin Sita, Bára Žáčková, vybraní studenti 1.A, Žaneta Hávová.
2
Na cestách za poznáním Každý rok mají kvartáni, studující angličtinu, doplněni jinými zájemci, možnost „cestovat za poznáním“ do Londýna. Koncem dubna jsme se podívali na pár zajímavostí, o které se s vámi podělíme… Ve stejném termínu kvintáni a několik septimánů, vládnoucích německým jazykem, pobývali ve Wießenhornu. Jak je z následujících zážitků patrné, účastníci obou akcí řešili na různých místech podobné problémy (a to nejen jazykové)… Šestidenní pouť po Anglii začínala v přístavu Dover, kam jsme dorazili po dvaadvacetihodinové cestě autobusem. Hrad Dover jsme si vyfotili z úctyhodné vzdálenosti asi 1,5 km. Po návštěvě Canterbury se většina těšila na nákupy - hadry, McDonald´s. Po příjezdu do Londýna jsme se setkali s našimi host – rodinami (jak tomu sami Angličané říkali). Těšil jsem se, že konečně uslyším ten pověstný anglický humor. Posuďte. Náš host – otec byl Malťan. To byl teda „joker“. Jeho žena – Britka se vždy jen tak suše pousmála. Vybaví se mi „vtipná příhoda“, kdy on – Padrino stál u auta s prsty u dveří. Já zabouchl dveře. On zrudl. Já se omlouval, bledý strachy, že jsem mu přivřel prsty. On se začal smát. Anglická host – matka nic. Jen se suše ptala, jestli zvracím, když jsem šel směrem k popelnici. Chápete ten anglický humor?... Program následujících čtyř dnů měl podobný scénář: dopoledne výuka v anglické „škole“ a odpoledne nějaký výlet (Greenwich, Brighton a podobná vzdálenější místa). Po těchto čtyřech dnech jsme navštívili samotný Londýn a jeho skvosty – London eye, Tower of London, Tower Bridge a jiné známé i neznámé zajímavosti. So have a look at it. -goubiV RODINĚ Kdo asi jsou ti naši Bryantovi? Že by ta menší paní s piercingem v nose, která na nás křičí "Hello!" a mává rukou, abychom šly za ní? Tak jsme tedy s Bárou posbíraly tašky a kufry a šly za ní. Hned nám bylo trochu divné, že by měla auto zaparkované na tramvajové zastávce... Po třech zastávkách vystupujeme a k přechodnému domovu se ubíráme po svých. Čas od času se Heather (tak se totiž jmenuje, čte se to nějak jako Hadr... nebo Hedr... nebo tak nějak) otočí a křikne: "OK?!" "Jo," odvětíme a jdeme dál. Ve čtvrti, kde jsme bydlely, byly všechny domy stejné. Až na jeden, který upoutal naši pozornost na první pohled. Nikdy jsem nevěděla, že existuje tolik druhů chipsů a tyčinek. Kompletní sbírka jejich obalů se nacházela přímo před tím domem. Byl to náš dům. Další část sbírky, s několika exempláři plechovek a PET lahví, se nacházela na zahradě, úplně zasypané něčím, co vypadalo jako popel. (pokračování na další straně)
3
Na cestách za poznáním (pokračování z předchozí strany) Dům byl celkem malý, a jeho nejmenší část se stala naším pokojem, na jehož půdorys metr krát dva byla vtěsnaná postel s palandou, pračka (po zavření se roztočil buben, takže jsme ji nezavíraly, což dost omezovalo už tak dost omezený prostor), nad postelí byl ještě hezký růžový papírový lustr. Dveře neměly kliku, ale to nevadí, protože měly hezkou malou dírku, akorát tak na prst. Část tapet ještě držela. Takže opravdu doporučuji bydlení v anglické rodině střední vrstvy, člověk se aspoň zase něco přiučí, že jo? :-) -dokA pro srovnání konverzace v německé rodině: Představte si, že sedíte u stolu několik stovek kilometrů od domova v úplně cizím domě, s úplně cizí rodinou a ta rodina na vás mluví německy. Už se němčinu učím šest let, ale mezi třemi lidmi, kteří spolu mluvili (nebo spíš blábolili) švábsky a z češtiny neznali ani slovo, jsem si říkala: ,,Co já tady vlastně dělám?“ Deset minut večeře mi připadalo jako tři nekonečné hodiny. Chvíle trapného mlčení se střídaly s pokusy vypravit ze sebe souvislou větu. ,,Maminka“ mě ujišťovala, že německy mluvím dobře, ale jedno je mi jasné - : ,,Miluju češtinu.“ -repO JÍDLE 3... 2... 1... Je to tady, dámy a pánové! Čeští borci se utkají s anglickou večeří na její vlastní půdě! Naservírujeme vám čerstvé zprávy z fronty: Hosté právě dorazili k místu utkání, tedy stolu. Ha! Zdá se, že večeře zahájí protiútok v pohoří špaget! No ne, přátelé! Div se vrcholky této hory jídla nedotýkají stropu! Ale k věci, čeští vojáci se neohroženě vrhli vpřed! To je podívaná! Češi už pozbývají sil, ale nevzdávají se! Něco takového jsme neviděli od německé ofenzívy v Ardenách! A je to tady! Naši vítězí! Plni k prasknutí, ale vítězí! Ale co to? Blíží se posily! Zmrzlina přichází! Cha, naši borci se nedají zahanbit pouhým zákuskem! Tento zoufalý krok anglické večeři nevyšel. Hrdinové čeští zvítězili beze ztrát! A nyní reklama, zůstaňte s námi... … abychom se skamarádili s Paige, nabídly jsme jí nějaké sušenky. Ona nám za to chtěla taky něco dát, ale k naší smůle se rozhodla pro křeččí stravu. Semínka z dýně a slunečnice jsme ještě zvládaly, ale když nám nabídla granule šedozelené barvy, opravdu jsme se musely zeptat, co to je a jestli to Paige jí taky. Paige odpověděla, že to samozřejmě jí taky, a že je to alfalfa. I když jsme vůbec netušily, co to je, rozhodly jsme se granuli ochutnat. No, řeknu vám, nic zvláštního. Zbývající dny jsme prožily ve strachu, co jsme to asi mohly sníst. Doma jsem zjistila, že alfalfa znamená vojtěška. To není zas tak hrozné, ale už si to asi nikdy nedám. -majA jaká byla strava v Německu? K obědu na jedné základce ve Weißenhornu nám naservírovali typickou německou polévku „Eintopf“ s plovoucími kousky mrkve, papriky, rajčat, hrachu a jiné zeleniny, která nám chutnala jako lečo zalité vodou. Jako druhý chod se podával štrúdl se sladkou polevou. Mně to docela chutnalo, ale Danova otázka „A kdy bude hlavní jídlo?“ mi přišla trefná… (pokračování na další straně) 4
Na cestách za poznáním (pokračování z předchozí strany) Naštěstí jsme odpoledne jeli s našimi německými kamarády do nedalekého Ulmu a pro některé to tu byl nákupní ráj. Já si tedy nic nekoupila, ale Renča s Katkou si domů odvezly náušnice, přívěšky i ozdoby a ostatní holky se zase vyžívaly v obchodech s oblečením. Pro kluky to tady musela být nuda, kterou zaháněli žvýkáním gumových bonbónů. Když jsme večer společně navštívili restauraci „Nudelloper“, bohatě jsme si oběd vynahradili. Konkrétně Dan si to užíval nejvíc, měl 4 pizzy a navrch ještě špagety. Není se ale čemu divit, protože po zaplacení 7 Euro směl každý sníst vše, na co měl chuť. -brmNA VÝLETECH V Brightonu, když jsme měli rozchod, jsme já a Honza Schwarz nevěděli, kam jít. Slečna průvodkyně nám řekla, ať jdeme pořád rovně a u něčeho neobvyklého zatočíme doleva. Problém byl v tom, že neobvyklých věcí tam bylo hodně; uprostřed silnice stál velký sloup, kousek za ním dům, který dělil vozovku na dvě části, a mnoho dalších. Když už jsme si nevěděli rady, narazili jsme na vchod do garáží Churchillova nákupního centra. Řekli jsme si, že když po Anglii jezdí tolik luxusních aut, tak tady jich bude hodně. Po chvíli uvažování bylo rozhodnuto, kde strávíme odpoledne. Kdo by si řekl, že u okukování a někdy i focení aut není žádná legrace, mýlil by se. Nakonec, protože jsme měli hlad, jsme šli nahoru do restaurací ve čtvrtém patře. Potom, co jsme vyběhli do druhého patra, nás bolely nohy, a tak jsme se rozhodli pro jízdu výtahem. Nastoupili jsme a stiskli tlačítko RESTAURANTS. Zavřely se dveře, chvilka napětí a byli jsme… V garážích! Dodnes nevím, jak je to možné, ale to odpoledne jsme se opravdu pobavili. rakA prohlídka německé firmy? Po průchodu vrátnicí firmy Voith, která vyrábí turbíny pro vodní elektrárny, nás obdarovali ochrannými pomůckami helma, brýle. K tomu nám ještě přidali sluchátko s radiopřijímačem, do kterého průvodci – inženýři mluvili. Bohužel německy. Takže někteří spojili sluchátko s discmanem. Expedice pak byla příjemnější. Po skončení jsme si mohli nechat ochranné brýle, takže můžu prohlásit: "Z této exkurze jsem si něco odnesl." -krvTakže celkově? VÝZO Jídlo – za jedna! (Fakt? V Anglii?) Pokoj – za dvě (Mohl být větší.) Výlety – trojka (Kdyby nám tak dali víc času na prohlídky.) Výjimka – Brighton – TEN DEN STÁL ZA TO! Ceny – za čtyři (Na Británii asi akorát, ovšem pro českého turistu…) A co kule? – Hmm – určitě cesta autobusem, obzvláště tam(spánek – nulový). Pochvala – cesta lodí(žúžo tam i zpět). -ham-
5
Těsně před půlnocí s Hobitem ve škole Před hlavním vchodem gymnázia stojí řada lidí. Přesto, že je sobota, přesto, že jen dvě hodiny scházejí do půlnoci. A nebo právě proto. Divadelníci z Hobita totiž naplánovali premiéru své nové hry na sobotu 13. května. Týden před premiérou hobiťáci zkoušeli od odpoledních až do večerních hodin v krčku školy jednotlivé výstupy, dost nápaditě ozdobili také nástěnky. Takže se diváci těšili na nevšední zážitek. Místo tradičního vstupu nás čeká jen úzká tmavá chodba z černého igelitu. Žádné světlo. Docela úzkostlivý pocit vyvolávají ještě zvláštní zvuky, kterými nás Hobit „mučil“ celou dobu před začátkem představení (z toho vyplývá doporučení pro čtenáře trpící strachem ze tmy, hluku a uzavřených prostorů: příště přijďte raději chvíli po začátku hry☺). Jak jsem usoudila podle reklamy a z plakátů, obsah hry asi bude patřit k těm trochu „méně slušným“. To hra sice částečně byla, ale výrazněji spíš zapůsobilo celkové téma. Publikum je doslova připoutáno na lavičky (případně karimatky) a s naprostým soustředěním se snaží vstřebávat každou větu. Studenti hrají ohromně přesvědčivě. Snad každý musel příběhu o Anne uvěřit. A tak na závěr všichni ne z povinnosti bouřlivě tleskají a plácají rukama tak, že by takový aplaus potěšil i leckteré profesionály. Pokusy popsat ji? Pokusy zničit ji? Nebo pokusy zničit se sama? Je Anne objekt násilí? Nebo jeho děsivý uplatňovatel? -apa-
6
Proměny Anne nutí diváka přemýšlet Martin Crimp Pokusy o její život Přeložil David Drozd Studentský divadelní soubor Hobit převedl premiéru ne tak úplně známého představení Pokusy o její život. Zavedli diváka do neosvětlené místnosti, tuto tajemnou až děsivou atmosféru doplňovala ještě hlasitá, měnící se „hudba“. Najednou se ozve telefon. „Anne ? To jsem já. Volám z Vídně.“ A postupně se diváci dostávají do dynamického děje. Hlavní postava, Anne, se ukazuje v různých tvářích. Obrazy se poměrně často střídají, vidíme Anne se stromy s lidskými jmény, Anne teroristku, na letišti s dítětem rozsekaných v nákupních taškách, také jako pornoherečku… Ovšem už na začátku hry dávají herci najevo, že problémy, se kterými se zde setkáváme, nejsou jen uzavřenou záležitostí ve hře Davida Crimpa, ale mohou se odehrávat v hlavě každého člověka a týkat se nás všech. Určitou realitu nad černou scénou, kde vystupují herci v jednoduchých převlecích stejné barvy, navíc v tmavých brýlích a s pomalovaným obličejem, dodává promítání dívčích tváří či poměrně dost morbidních fotek nebo také záběry hrajících si dětí. Vše ještě podtrhuje hudba Filipa Konvalinky z Jižních Pionýrů. S měnícím se obrazem, kterých je celkem dvanáct, místem děje a dějem samotným se střídají i role. Jedou jsme někde na louce, pak v kadeřnictví, na letišti … Dvě ze scén se odehrávají ve španělštině a finštině. Přestože hra má celkem drsný obsah, např. výraznou postavou představuje Manipulátor, který mě zaujal hlavně v podání kvintánky Bětky – tahající za provazy kolem krků zdrogovaných obětí – je nutné brát některé situace v určitých detailech tak trochu s nadhledem.. Skvěle působí i role mladších dětí. Návštěvník se v průběhu devadesáti minut dokáže vystrašit, hluboce se zamyslet i pobavit. Myslím si, že Pokusy o její život by určitě stály za to vidět ještě jednou. I na podruhé v nich divák může najít něco, co ho dokáže zaujmout a objeví v nich věci, kterých si předtím nevšiml. Aneta Pavlíčková
7
I Angličané jsou o přestávkách hluční, Po maturitě v roce 2004 sice Tomáš Kafka úspěšně složil zkoušky na Matematickofyzikální fakultu Univerzity Karlovy, ale před nastoupením na vysokou školu upřednostnil roční pobyt jako asistent v Blundell´s School. Tomáš měl možnost předvést svůj talent v oboru učitelství výtvarné výchovy v Devonu. V současné době studuje první ročník informatiku na MFF UK. Na roční pracovní návštěvu Anglie rád vzpomíná. „Vybavení tamních studií by bylo snem každého umělce. Na druhou stranu mi přišla příliš odbytá výuka dějin umění, souvislý výklad chyběl, jen občas měl některý student referát o daném umělci. Téměř všechna pozornost byla soustředěná na poválečný vývoj v umění, a překvapilo mě, že se nikdo neinspiroval starými mistry,“ srovnává vyučovací pojetí výtvarné výchovy. Kam přesně jsi jel a kde jsi bydlel? Působil jsem v Tivertonu, což je malé městečko, asi velikosti Havlíčkova Brodu, v zemědělské oblasti Devon, takže to byl trošku zapadákov :). Bydlel jsem u jedné rodiny, která pronajímala část domu škole. Žil jsem tam ještě s Dominikem - mladým dějepisářem. Jaké věci tě zaujaly v tamní škole? Blundell´s je klasická internátní škola, zaujalo mě, jak moc času věnovali náboženství (kromě předmětu náboženství měli všichni každý den ráno povinnou mši), a také kolik času trávili žáci ve škole. Můžeme jim sice závidět, že začínají až v devět hodin, ale Angličané chodí ze školy domů až před šestou, jak žáci, tak učitelé. Po obědě totiž výuka pokračuje a později odpoledne se dostane na povinné aktivity - sport, zájmové kroužky, kterých je sice více, než může nabídnout většina našich škol, ale méně, než kolik jich najdete třeba v Jihlavě. Šachisté, orienťáci či florbalisté by měli v Blundell´s smůlu. Můžeš srovnat studenty v Anglii s českými? Angličané mi přišli více sebevědomí než my. Určitě i díky tomu, že jsou bráni jako více rovnocenní s učiteli, z čehož jsem měl smíšené pocity. Našli se tam totiž i tací, kteří větší volnost chápou, jako že je vše dovoleno. Mladí Britové jsou více zvyklí pracovat, ale myslím, že i když strávíme méně času ve škole, naše znalosti jsou hlubší (což dokládají i výsledky různých mezinárodních soutěží). Jistě ale máme i spoustu věcí společných, třeba hluk o přestávkách :). Kolik žáků jsi vlastně učil? Kolik jim bylo let? Vzhledem k tomu, že jsem byl asistent, většinu času jsem pomáhal ostatním učitelům, jednak s přípravou, jednak i s vedením hodiny. Samostatně jsem učil jen suplování, ve třídě bylo většinou do dvaceti lidí, což mi asi čeští učitelé mohou závidět. Učil jsem ale většinou ty mladší (naše prima až sexta), 'maturantům' jsem pomáhal akorát s realizací jejich semestrových projektů. A občas jsem pomohl 'kolegům' usmířit se s počítačem, to by se do učení také mohlo počítat :). 8
říká o pobytu v Blundell´s Tomáš Kafka Ty jsi učil výtvarnou výchovu. Je pravda, že jejich vyučovací metody jsou odlišné od těch našich? Určitě, britští studenti mají ve výtvarné výchově velkou volnost, pokud se chtějí vydat vlastním směrem, mohou přijít pracovat na svých dílech i po vyučování. Jaké vyučovací pomůcky a metody jste nejvíce používali? Štětce a tužky :). To se asi jednoduše říct nedá, to, co je u nás výtvarka, bylo rozdělené na fotografii, malování, filmovou tvorbu, a každý předmět má svá specifika. Zaujalo mě ale, že škola měla například temnou komoru na vyvolávání filmů, se studenty jsme zkoušeli dělat i animované filmy. Chodili jste i do plenéru? Ano, ale jen s mladšími. Byla to taková škola hrou, dobře věděli že mají něco, co většina ostatních ne a dovedli to ocenit, a tak to byly jedny z nejpříjemnějších hodin. Myslíš si, že můžeš nově získané zkušenosti zúročit i doma? Angličtinu jistě, a přiznám se že mě bavilo učit ty nejmenší, i když nevím, jestli se k tomu vrátím. Zaujal jsi žáky i tím, že jsi cizinec? Pokud ano, myslíš si, že tím byla ovlivněna výuka? Zaujal, ale asi nevypadám dost česky, nejčastěji mě tipovali na Francouze. Stejně jako u nás, žádná záminka není dost malá, aby se s ní nedala strávit alespoň čtvrthodina, a tak si snad několik Blundellianů bude umět říct v Praze o pivo :). Měl jsi vůbec čas navštívit nějaké památky nebo zajímavá místa, nebo jsi pořád pracoval? Kam ses všude podíval a kde se ti nejvíc líbilo? Na poznávání byl čas jen o týdenních prázdninách uprostřed 'trimestru' (prázdnin mají během roku Angličané šest - letní dvouměsíční, a pak tři týdny mezi 'trimestry' a jeden týden uprostřed trimestru ). Severní pobřeží Devonu se skalami trčícími z moře bylo nádherné, stejně jako 'anglická riviéra' - konec Cornwallského poloostrova, ale nejvíc se mi samozřejmě líbil Londýn, jeho galerie, výhled z Greenwiche a supermoderní město v Docklands. Přišlo mi zvláštní, jak jsou Angličané zvyklí cestovat, jednou jsme jeli se školou na jednodenní výlet do čtyři sta kilometrů vzdáleného Londýna a nikdo se nad tím nepozastavoval. Rok je dlouhá doba, zvykl sis na tamní život a lidi? Nestýskalo se ti občas? Na stýskání nebyl moc čas a internet také vzdálenost domů o hodně zmenšil. Na život v Blundell's se zvyká lehce, ale zároveň je to trochu takový uzavřený skleník, ve kterém je třeba nezapomínat na svět okolo. Renata Neprašová
9
Fotografie Daniela Reynka ovlivnil i otcův smysl pro poezii Jméno Bohuslav Reynek(1892-1971) zná snad většina z nás. Český básník, překladatel a grafik z Petrkova vesničky u Havlíčkova Brodu, kde strávil celý svůj život, nepočítáme-li válečný exil ve Francii. Zde také poznal svou budoucí manželku básnířku Suzanne Renaud, se kterou měl dva syny Daniela (1928) a Jiřího (1929). Rodina Bohuslava Reynka byla typickým příkladem venkovského idylického života, ve kterém jsou popírány konvence všedního dne nebo třeba klasické vzdělání. Jak sám Daniel Reynek uvádí: ,,Co je nabiflovaný text proti rozoranýmu poli?“ Zásadně zamítal školu a školské prostředí jako příklad světa postrádajícího imaginaci. I přesto se oba synové prosadili v oborech jim vlastních. Jiří jako skvělý překladatel jeho oblíbeného Henriho Pourrata a Daniel jako fotograf. A právě jeho výstavu fotografií můžete zhlédnout až do konce července v jihlavském Knihkupectví a čajovně K&P a také v Galerii Výheň. Dozajista jsou fotografie Daniela Reynka výsledkem tohoto netradičního, poetického a uvolněného způsobu smýšlení, stejně jako popíráním teoretického a nastudovaného umění. Přestože jsou fotky pořízeny digitálním fotoaparátem a náměty jsou spíše klasické (kočka, kytka, květináč), nepůsobí všedně nebo jako z rodinného alba. Působí na nás podzimní venkovskou náladou, čistotou přírody, ale i fotografickými triky nebo stylizací. Fotografie zaujmou autentičností, zemitostí, smyslem pro poezii a venkovanstvím. Náměty výhledu z okna se tak shodují s jeho tvrzením: ,,Okno či dveře jsou samy o sobě orámované, je to výsek reality, okno navíc osvětlované mnoha druhy světel. Každé okno je trochu obraz." Vy, komu je tento typ fotografií blízký svojí romantikou a malebností, nenechte si výstavu ujít. Výstava „Mezi psem a vlkem“ je v čajovně Kuba a Pařízek zpřístupněna ve všední dny od 12.00 do 22.00, v sobotu od 14.00 do 22.00 a v neděli od 14.00 do 19.00, v Galerii Výheň je výstava přístupná ve všední dny od 14.00 do 17.00. Výstava trvá do 21. července. Kdo by se ale chtěl o samotném Bohuslavu Reynkovi prostřednictvím jeho synů dozvědět víc, má možnost si zakoupit knihu Kdo chodí tmami. Knihu napsal stylem rozhovoru v roce 2004 Aleš Palán. -žaba-
10
Studentský parlament vysílá do Kyjeva družstvo jihlavského gymnázia I za přesvědčivost přesvědčivost v diskusi o vojenských zbraních v Iránu získali studenti jihlavského gymnázia (František Jůzl, Roman Nováček, Markéta Simkovičová, Ladislav Sobotka, Karolína Somrová, Sylva Vachovcová) kladné body na 8. národní výběrové konferenci. Evropský parlament mládeže České republiky, který soutěž uspořádal od 20. do 23. dubna v Kutné Hoře, vyhlásil jihlavský tým jako vítěze. Družstvo Gymnázia Jihlava společně s družstvem z Gymnázia Na Vítězné pláni budou reprezentovat Českou republiku na mezinárodním zasedání v Kyjevě. Studentského Parlamentu se zúčastnily týmy z celé země. Každé družstvo dostalo sestavené rezoluce, které muselo obhájit a na jednu z nich zaútočit. „Později jsme v komisi pro zahraniční záležitosti diskutovali o vojenských zbraních v Iránu. Hledali jsme mírové řešení, nakonec jsme sepsali rezoluci a tu jsme obhajovali,“ objasňuje studentka druhého ročníku Sylva Vachovcová. Soutěže v Kutné Hoře se družstvo gymnázia zúčastnilo zcela samostatně, i když tam jiné delegace svůj dozor měly. „Jsme na sebe docela pyšní, že jsme si vystačili a sami si se vším poradili,“ pochvaluje si Sylva. V soutěžním týmu gymnázia se sešli tři dívky a tři kluci. „Kluci možná více věděli, protože se zajímají o politiku, ale holky se zase na věc dokázaly dívat z opačné strany, takže jsme se celkově dobře doplňovali,“ tvrdí Sylva. Dorozumívacím jazykem Parlamentu byla angličtina, ale při výběru do týmu nehrála její vysoká znalost prvořadou roli. Parlamentu se mohl zúčastnit ten, kdo se do jeho činnosti už v minulém roce zapojil nebo kdo projevil zájem se na soutěži podílet. Ovšem ostatní školy, jejichž žáci přijeli na Parlament, uskutečňovaly velký výběr. „Byla to pro ně akce roku. Mluvila jsem s jedním druhákem, a ten projevoval velké nadšení, že se dostal na soutěž takhle mladý,“ usmívá se Sylva. Na soutěž se připravoval každý samostatně. Hodně čerpali z internetu a encyklopedií a před odjezdem se několikrát sešli v čajovně, kde okrajově probrali i svoje téma. „Pak nás docela překvapilo vítězství, už jenom proto, že naše konkurence byla opravdu silná. Když jsme se dozvěděli o Kyjevě, vtipkovali jsme, že se sejdeme až dva dny před ním,“ směje se Sylva. Aby mohli gymnazisté do Kyjeva skutečně vyrazit, musejí nejdříve sehnat peníze na zaplacení cesty a pobytu tam. Zatím neoslovili žádného sponzora a o pomoc požádali rovnou Kraj Vysočina, pro který na oplátku budou například konat besedy po školách o EU. „Část peněz již máme tedy jistých a nyní doufáme, že to tak dopadne i se zbytkem. Na Kyjev se zatím nějak zvlášť nepřipravujeme a veškerý čas věnujeme získávání peněz,“ sděluje Sylva. Účast na soutěži byla i dobrou zkušeností. „Rozhodně mě to obohatilo morálně i jazykově a už teď se moc těším do Kyjeva, kde se sejdou lidé z celé Evropy,“ prozrazuje Sylva. -pal-
11
Pokud byste se chtěli dozvědět něco o filmech a rádi si kupujete DVD, stránka www.filmopolis.cz vám poskytne solidní přehled. I když je pochopitelné, že ne všichni studenti si můžou dovolit utrácet peníze za DVDčka, přesto stojí tato stránka za pozornost, protože můžete získat i informace o filmech a o hercích. Stránky Filmopolis.cz fungují od listopadu roku 2004 a měsíčně je navštíví přes 40.000 uživatelů. Jak nám sdělil Daniel Sedláček z týmu Filmopolis.cz vzhledem k rozsahu celého serveru jsou stránky aktualizovány denně. Třikrát týdně tvůrci zveřejňují na serveru aktuality ze světa DVD titulů. Registrovaní zájemci každé pondělí přijímají přehled novinek pro aktuální týden do svých emailových schránek, aby byli stále v obraze. Na stránkách naleznete více jak 3.500 filmů na DVD a tvůrci během března nově doplnili nabídku o několik tisíc hudebních DVD. Stránka hned po vstupu upoutá moderním designem a vcelku přehledným úvodem, obsahujícím informace o nově vyšlých filmech na DVD. Vše je v kombinaci šedé, bílé a růžové. I to, dalo by se říct, přispívá k pocitu určitého stupně modernosti. V levé části se nachází lišta s možností výběru žánru filmu, který hledáte, osoby, o které se chcete něco dozvědět. Součástí je i vyhledávač a „cenový seznam DVD“. Tam si můžete vybrat, že si například chcete koupit film do 199 Kč, nebo naopak za více než 1499 Kč. U katalogu žánrů je sice někde posunutý růžový „puntík“ (něco jako odrážka), ale to vám celkový dojem ze stránky téměř vůbec nekazí. Nahoře pod „nadpisem“ je možnost registrace nového uživatele a hned vedle ikonka nákupního košíku, který vám kontroluje počet a cenu objednaných filmů. I když si zrovna nechcete žádný film koupit, seznam vás může inspirovat třeba k návštěvě půjčovny. Součástí je samozřejmě i kontakt, kdybyste se chtěli na něco zeptat, a souhrn těch nejdůležitějších informací a nejžhavějších tipů. Vaši pozornost také neupoutává přílišné množství reklam, což je jenom dobře (žádné reklamy, které se bez požádání a bez varování roztáhnou skoro přes celou obrazovku). -mar-, -pech-
12
www.doporucujeme.kouknise-doporuc.kouknemese.cz
www.filmopolis.cz
Ve Francii se Tomáši Hřebenovi splnil sen - hraje americký fotbal Jihlavskému studentovi Tomáši Hřebenovi se poštěstilo studovat ve sladké Francii. A to přímo v jedné z jejích „nejsladších“ částí – v Burgundsku, kraji vína. Konkrétním místem „působiště“ je město Dijon. Než se ale sedmnáctiletý Tomáš do Francie vydal, čekaly ho nelehké přijímací testy. „Prvním krokem ke studiu bylo sepsání motivačního dopisu, samozřejmě ve francouzštině. Pak následovalo přizvání k písemnému testu z francouzštiny a matematiky. „Francouzská část se skládala z textu o fast foodech a z vlastní slohové práce na toto téma. Po úspěšném složení testů stál v cestě jen ústní pohovor,“ popisuje úskalí Tomáš. Celkem bylo ke studiu vybráno sedm studentů, tři dívky a čtyři kluci. Tomáš studuje v sekundě, která odpovídá našemu „druháku“. Úvodní rok jeho studia ve Francii slouží především k tomu, aby se dostatečně zdokonalil v jazyce. Tomáš poukazuje na několik nejzásadnějších odlišností studia ve Francii oproti České republice. Jednou z nich je absence estetické výchovy, což Tomášovi, jak sám potvrdil, docela vyhovuje. Další odchylností je spojení zeměpisu a dějepisu. Zeměpis se pojí v oblasti geologie ještě s biologií. To ale nejsou jediné rozdíly. „Hodina má padesát pět minut a někdy ani nemáme přestávky. Stane se taky, že jsem ve škole třeba do sedmi večer. Do školy se chodí i v sobotu dopoledne, takže páteční večery nebývají zrovna moc bouřlivé,“ sděluje těžkosti studentského života v zemi galského kohouta Tomáš. Víkendy tráví čeští studenti, kterých je ve všech ročnících zhruba dvacet, ve francouzských rodinách, jež pro ně mají připravený program. „Příprava na školu jde tedy stranou, což pak musím dohánět po večerech,“ vypráví. Tomáš se v Jihlavě aktivně věnoval lehké atletice, ale vždycky snil o americkém fotbalu. A tak uvítal, že si jako povinný sport mohl zvolil právě americký fotbal, který hraje za svou školu. „Je to pro mě skvělý způsob, jak se odreagovat a zbavit se stresu,“ líčí obránce klubu místní univerzity. Za těch několik měsíců, co Tomáš ve Francii pobývá, už dostatečně poznal nejen samotný Dijon, ale částečně i Burgundsko a potvrzuje, že kraj je opravdu vínu zaslíbený. „Sousedé jedné z rodin, u které jsem někdy o víkendu, vlastní vinice a produkují nejdražší víno na světě – jedna láhev stojí asi tisíc euro a na jeho nákup se musí čekat v pořadníku,“ líčí. Samotný Dijon Tomáš popisuje jako nádherné historické město s mnoha kostely a krásnou radnicí (bývalým vévodským palácem). Procházka městem prý působí jako skvělý balzám na duši. Škola je přímo ve středu města, v bývalých napoleonských kasárnách. „Vojenský režim ale vytrval dodnes,“ uzavírá Tomáš s úsměvem. Martin Sita
13
Hornická města Poznat jiné město bylo cílem projektu „Hornická města“, kterého se první červnový týden účastnili gymnazisté z Jihlavy, Příbrami a Kutné Hory. Jihlavu navštívila skupina kutnohorských a příbramských studentů, jihlavští kvartáni odcestovali opačným směrem. Autorem projektu je Jiří Posselt, gymnaziální učitel z Kutné Hory. V Jihlavě se o náplň akce staraly především profesorky Iva Málková a Eva Hurychová. Hornická stezka, tajemné katakomby, prohlídka skláren, exkurze do ZOO. To je jen malý výčet akcí, které příbramští a kutnohorští studenti v Jihlavě absolvovali. V den příjezdu na ně čekala prohlídka po Hornické naučné stezce v Jihlavě. „Dozvěděli jsme se něco o dolování stříbrné rudy a ještě k tomu jsme zhlédli pár přírodních zajímavostí,“ sdělila své zážitky Monika z Kutné Hory. Nejvíc je ale zaujaly katakomby: „Katakomby byly nejlepší. To u nás nemáme,“ shodli se všichni. „Nejzajímavější byla určitě světélkující chodba. Bylo to supr,“ řekl David z Příbrami. Kromě vycházek po okolí a exkurzí do zajímavých míst si návštěvníci z Příbrami a z Kutné Hory vyzkoušeli, jaké je to být studentem na jihlavském gymnáziu. Učitelé se snažili příliš neodbíhat od tématu, a tak se třeba v chemii věnovali stříbru, v dějepisu historii Jihlavy a v hudební výchově si zazpívali písničky z Jihlavska. „Probrali jsme chráněné krajinné oblasti v okolí Jihlavy a taky trochu geologii,“ svěřila se paní profesorka Fasorová. V rámci výuky češtiny hostující studenti vydali Hornický list. Také jihlavští kvartáni měli v Kutné Hoře a v Příbrami pestrý program. Ti, co se vydali do Příbrami si mohli prohlédnout například místní skvost Svatou Horu, Hornické muzeum, důl Marie a z novodobé historie třeba bývalý tábor nucených prací Vojna. Všichni, co se výměny zúčastnili se shodli, že „program byl opravdu nabitý a neuškodilo by, kdyby se tempo trochu zvolnilo“. V Kutné Hoře mohli gymnazisté z Jihlavy a z Příbrami zase obdivovat tamní Kostnici, Chrám sv. Barbory nebo Vlašský dvůr. -pech, apa, mar-
14
makaronský verš Wenn ich Tennis spiele, tak je mi fakt krásně. Das ist super Spiel, hlavu si pročistím. *** Dass du mich liebst, to jsou krásná slova. „Ich liebe dich,“ chtěla bych slyšet zas a znova. *** Schola ludus – škola hrou jazyky se nepletou. Ich bin in der Schule, kde pětka se zve kule. I´m in the school, Komenský byl … borec. -alo*** Bezahlen Sie die Spielsachen an der Kasse, nebo budete brzy v base!!! Da kann es schon sein, dass Ihre Zukunft, změní se už navždy v luft!!! -daš-
Sluničko svítí und Vögel singen. Jaro se probouzí und alle aufblühen. -eko*** Nejraději ze sportů mám hokej, because sie – hockey is OK! Do jiných sportů se nechci plést, because sie – hockey is best! -lah*** Die Ferien sind schon da, zpívejme si, hopsajda! Dva měsíce volna čekají nás, das ist aber guter Spass! -zva-
*** Frühling ist es schon, chytám správný tón. Menchen sind sehr verliebt. Každý chce po boku někoho mít. Und ich bin unbeschreiblich zufrieden, když nejsem sama v hezký jarní den. -brenner-
15
