ENVIRONMENTÁLNÍ
MANAGEMENT RESPEKTUJÍCÍ STAKEHOLDERS
Štěpánka Boušková1
ABSTRAKT Článek pojednává o pojmu „stakeholders“ pro oblast environmentálního managementu, popisuje stakeholder-koncept, ve kterém jsou obsaženy vztahy podniku s jeho okolím, resp. se zájmovými skupinami. V druhé části jsou pak charakterizovány jednotlivé složky podnikového systému environmentálního managementu.
ÚVOD V současné době se problematikou environmentálního managementu a jeho prováděním zabývá stále větší počet průmyslových podniků, které již úspěšně konkurují na evropském trhu. Environmentální management má význam nejen pro podnik samotný, ale i pro jeho okolí, proto mluvíme o tzv. zájmových skupinách neboli „stakeholders“. Je tedy důležité si uvědomit, kdo všechno patří mezi zájmové skupiny, a na základě tohoto zjištění nastavit systém pro jednotlivé složky podniku, definovat politiku, cíle a nástroje environmentálního řízení.
VLASTNÍ
TEXT
Vymezení pojmu „Stakeholder“ (akcionář, partner, spotřebitel) Termín označuje všechny aktér, kteří ovlivňují naši organizaci a které ovlivňujeme my. Zároveň sem patří všichni, kteří s námi přišli do přímého nebo nepřímého kontaktu. Skupina stakeholder se skládá z těch, jejichž zájem o firmu přesahuje finanční dimenzi. Jedná se o všechny aktéry, kteří stojí s firmou v přímé nebo nepřímé výměně a kteří mají materiální nebo nemateriální požadavky (Stake) na firmu - dodavatelé, obchodní partneři, zákazníci, zaměstnanci a nepřímo také komunita, veřejnost, média a vláda.2
1
2
Ústav ekonomiky,
[email protected]
BLF SK Newsletter 2004-09, dostupné na www.blf.sk, červen 2005; D. Schöffmann,
Wenn alle gewinnen. Bürgerschaftliches Engagement von Unternehmen. Hamburg 2001
Stakeholder-koncept Ekologické požadavky, které vyplývají především z rostoucího uvědomování nutnosti ochrany životního prostředí, představují relativně nový společenský jev. Tento vývoj je částí zrychlující se přeměny hodnot v mnoha oblastech. Podnik je ekologicky ovlivňován z několika různých hledisek. Přitom podniky nejsou konfrontovány s vlastními ekologickými problémy, jako např. znečišťování ovzduší, zatěžování půdy apod., ale tyto problémy jsou relevantní teprve v okamžiku, kdy jsou transformovány společenskými nároky, právně-politickou regulací nebo tržními změnami do ekologických požadavků. Rozhodující roli přitom hrají zájmové skupiny. Z tohoto pohledu vyplývá pro každý jednotlivý podnik nutnost uvědomělého „stakeholdermanagement“. Ekologické a společenské vývojové tendence obecně, stejně tak jako technický pokrok, hospodářské strukturální změny a změny pracovních a spotřebních zvyklostí vyžadují neustavné přizpůsobování podniku. Realizovatelnost, resp. úspěch ekologicky vázaného vedení podniku nezáleží pouze na tom, do jaké míry zájmové skupiny akceptují současné ekologické nastavení, ale především jak striktně vyžadují jeho dodržování. Takové konfrontace se společenskými zájmovými skupinami je nevyhnutelná zejména v oblastech týkajících se životního prostředí, neboť zájmové skupiny nesměřují své požadavky přímo na konkrétní osoby či podnikové funkce, ale na podnik jako celek. Pro ekologicky orientované vedení podniku představuje formulace stakeholder důležitý koncept, neboť ekologické požadavky vůči podniku ke zlepšení ochrany životního prostředí nevyplývají bezprostředně z ekologického prostředí, tzn. podniku se netýkají přímo jím způsobené ekologické škody, ale prostřednictvím stakeholder, kteří hájí ekologické zájmy. Proto je potřeba zpracovat stakeholder-koncept, ve kterém jsou obsaženy vztahy podniku s jeho okolím, resp. se zájmovými skupinami.
Pod pojmem „stakeholder“ se rozumí jakýkoli jedinec nebo skupina, která může ovlivnit jednání, rozhodnutí, politiku a cíle podniku. Vyznačují se tím, že zastávají rozdílné zájmy vůči podniku. Každá zájmová skupina musí disponovat určitou mocí, aby mohla mít rozhodovací vliv a použitím určitých prostředků dosáhla vytyčeného
výsledku. Mezi důležité zájmové skupiny patří státní instituce, politické strany, zaměstnanci , zákazníci, konkurenti, společenská seskupení, investoři a dodavatelé. Formulace stakeholder odpovídá institucionálnímu pojetí podniku a jeho okolí. Stavební kameny řízení orientovaného na životní prostředí jsou znázorněny na následujícím obrázku.3
Obrázek 1: Složky podnikového systému environmentálního managementu
Stavební kameny řízení orientovaného na životní prostředí jsou znázorněny na obr. Lze rozlišit jednotlivé nástroje podle stanoveného cíle a podle objektů, k nimž se vztahují, v operativní, příp. strategické, environmentálně orientované nástroje řízení, a tím zřetelně významově vymezit nástroje řízení mezi sebou navzájem a mezi klasickými ekonomickými nástroji řízení. Podnikové environmentální informační systémy umožňují cílený a rychlý přístup nejen k problematice odpadních vod, emisí do ovzduší nebo ochrany půdy, příp. hospodaření s odpadem (recyklace) nebo energií, nýbrž i přístup k funkčním komplexům přesahujícím rámec běžných informačních médií, tj.: • k technickým věcným údajům (informace o zařízení a jeho umístění), • údaje o vodě (texty zákonů, normy, údaje o látce nebo produktu),
3
Wagner /Janzen, 1994, s. 575
• správní údaje (příslušné úřady, kontaktní osoby, schvalovací informace, podmínky, výklad atd.), • klasifikace (katalog dat o životním prostředí).
Model informačního systému o životním prostředí je uveden na následujícím obrázku.4
Cílová skupina Interní představenstvo vedoucí pracovníci zmocněnec pro životní prostředí odborní pracovníci pro otázky bezpečnosti zaměstnanci
Externí úřady dodavatelé zákazníci dopravci veřejnost
↓ Interní zdroje
Externí zdroje
množství náklady organizace procesní údaje cíle zákony nařízení technické směrnice pojmy limity
↓ Výsledky Programy Databáze
→ → →
Informace orientované na určitou skupinu Zpravodajství
Obrázek 2: Environmentální informační systém
Podnikové informační systémy tak poskytují podporu při: • úkolech na nejvyšším stupni řízení (např. formulace environmentální politiky, příprava rozhodnutí významných pro životní prostředí, stanovení cílů, rozhodnutí o druzích výrobků nebo o použití pokrokových technologií),
4
Landesanstalt für Umweltschutz Baden-Württemberg, Umweltministerium Baden-Württemberg, 2004
• úkolech pověřených pracovníků podniku (např. vnitropodnikový dohled a vypracování zpráv o současném reálném stavu úseků významných pro životní prostředí), • údaje operativní evidence (např. vydávání prohlášení o emisích, evidence hodnot odpadní vody a údaje o emisích, vypracování směrnic pro bezpečnost práce).
Nakonec se informace orientují na cílové skupiny pracovníků (viz obr.č. 3.) uvnitř podniku (představenstvo, odborní ředitelé, pověření pracovníci pro ochranu životního prostředí, další zaměstnanci), příp. se předávají adresátům mimo podnik (úřady, veřejnost, zákazníci, obchodní partneři). Cílová skupina Představenstvo Vedoucí pracovníci Zmocněnec pro životní prostředí
Odborní pracovníci pro otázky bezpečnosti práce Zaměstnanci Úřady Dodavatelé Zákazníci Dopravce odpadů Veřejnost
Informace k podnikové ochraně životního prostředí Množství a náklady látek relevantních pro životní prostředí, potenciální rizika, příručka životního prostředí Množství a náklady látek významných pro životní prostředí, potenciální rizika pro jejich oddělení, návody na postupy i pro práci daného úseku Má k dispozici všechny environmentálně významné informace a údaje o látkách, procesech a výrobcích, příručku životního prostředí, všechny návody na postupy i pro práci podniku Mají k dispozici všechny informace a údaje o látkách, procesech a výrobcích významných pro svou činnost a příslušné návody na postupy i pro práci Informace a údaje o látkách a procesech s příslušným postupovým nebo pracovním návodem, lexikon pojmů životního prostředí Údaje a výkazy o emisích, odpadech a odpadních vodách Environmentální požadavky podniku z hlediska jeho postupových návodů Environmentální vlastnosti a parametry produktu, vlivy používané technologie na životní prostředí, možnosti vrátit produkt po ukončení užívání, recyklace atd. Vlastnosti a složení odpadu, výkazy Environmentální prohlášení, zpráva o životním prostředí, údaje o odpadech, emisích, spotřebě energie atd.
Obrázek 3: Informace k podnikové ochraně životního prostředí dle jednotlivých cílových skupin
ZÁVĚR Z uvedeného vyplývá rostoucí důležitost environmentálně orientovaného řízení podniku. Každý podnik by si měl nejprve nadefinovat své zájmové skupiny, které se jeho působení dotýkají a ovlivňují jeho rozhodování a chování. Na základě toho je třeba rozlišit jednotlivé nástroje podle stanoveného cíle a podle objektů, k nimž se vztahují, v operativní, příp. strategické, environmentálně orientované nástroje řízení, a tím zřetelně významově vymezit nástroje řízení mezi sebou navzájem a mezi klasickými ekonomickými nástroji řízení. LITERATURA (1)
DIRNER, V.: Ochrana životního prostředí. VŠB TÚ Ostrava, 1997. ISBN: 80-7078-490-3
(2)
GROßE, H.: Spezielle Aspekte des Umweltmanagement. In: Fiedler, H. J., Große, H., Lehmann, G., Mittag, M. (Hrsg.): Umweltschutz – Grundlagen, Planung, Technologien und Management, Gustav Fischer, Jena/Stuttgart, 1996.
(3)
WWW.BLF.SK
(4)
Landesanstalt 2004
für
Umweltschutz
Baden-W.,Umweltministerium,
RECENCE ŠKOLITELE
Článek v úvodu popisuje oblast environmentálního managementu, popisuje stakeholder-koncept, ve kterém jsou obsaženy vztahy podniku s jeho okolím, resp. se zájmovými skupinami. Předkládaný příspěvek je velice aktuální v současné době, kdy ochrana životního prostředí se stává důležitou oblastí environmentálního podnikového managementu. Příspěvek vychází ze zaměření disertační práce doktorandky. Pojednává o základních teoretických východiscích a ukazuje na důležité faktory environmentální managementu z hlediska ekonomického informačního systému. Vzhledem k aktuálnosti příspěvku - doporučuji k publikování.
