IV.
Důvodová zpráva I. Obecná část A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen Vnitrostátní právní úprava je (kromě obecné úpravy v zákoníku práce) v současné době obsažena v nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č. 353/2009 Sb. Stávající úprava nezohledňuje směrnici 2014/112/EU. Současná právní úprava není diskriminační ani nemá dopady na rovnost žen a mužů. Podrobnější informace k tomuto bodu jsou obsaženy v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace.
B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen B. 1 Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy Hlavním cílem navrhované právní úpravy je bezpečnost a ochrana zdraví pracovníků v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, odpovídající reakce na jejich specifické pracovní a životní podmínky a implementace zvláštních pravidel, která jsou pro tyto zaměstnance obsažena ve směrnici 2014/112/EU. Návrh v souladu s unijním právem upravuje rozvržení pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců ve vnitrozemské vodní dopravě, obsah evidence pracovní doby a vztah navrhované právní úpravy k zákoníku práce. Nejpodstatnější změnou oproti stávajícímu právnímu stavu je nová úprava poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu. Podle stávající úpravy nařízení vlády č. 589/2006 Sb. nemusí zaměstnavatel poskytovat nepřetržitý odpočinek každý týden, ale nejpozději po 9 týdnech (63 dní) v rozsahu 315 hodin. Směrnice 2014/112/EU a na ni navazující transpoziční úprava počítá s tím, nepřetržitý odpočinek v týdnu (směrnice zde hovoří o „dni odpočinku“) rovněž nemusí být poskytnutý každý týden, ale nejpozději po 31 dnech (ca 4,5 týdne) v rozsahu 225 hodin. Zkracuje se tedy na polovinu doba, po kterou zaměstnavatel nemusí zaměstnanci poskytnout nepřetržitý odpočinek v týdnu (den odpočinku) a zároveň se navyšuje dobu odpočinku, na který má zaměstnanec nárok. Do doby předpokládaného zrušení hlavy VIII nařízení vlády, kde je obsažena úprava pracovní doby člena posádky plavidla, bude dočasný překryv v právní úpravě řešen s využitím standardních výkladových pravidel předností zákonné úpravy s vyšší právní silou a pozdějším datem nabytí účinnosti. Poté, co nabude účinnosti, uplatní se tedy navrhovaná zákonná úprava, která bude mít přednost před aplikací stávajícího nařízení vlády č. 589/2006 Sb. Nad rámec transpozice směrnice 2014/112/EU je součástí předkládaného návrhu novely i úprava a doplnění některých nevyhovujících ustanovení platného zákona o vnitrozemské plavbě, jejichž stávající znění způsobuje problémy v aplikační praxi.
1
Podrobnější informace k tomuto bodu jsou obsaženy v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace. B. 2 Zhodnocení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen Na zákaz diskriminace a na rovnost žen a mužů byl při zpracování materiálu brán ohled. Materiál se týká postavení fyzických osob, upravuje pracovně-právní podmínky zaměstnanců, tedy fyzických osob, na plavidlech vnitrozemské vodní dopravy. Postavení žen a mužů v oblasti, které se materiál dotýká je rovné. Ženy a muži pracují na plavidlech za rovných pracovních podmínek. Směrnice, která je navrhovanou právní úpravou transponována, byla navržena a přijata právě s cílem zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců na plavidlech vnitrozemské vodní dopravy. Rovného postavení žen a mužů se netýká, taková ustanovení upravuje zákoník práce (odlišné zacházení, které reaguje na zvláštní pracovní podmínky žen v době těhotenství a mateřství). Materiál cílí svá opatření na obě skupiny, muže i ženy, stejně. Materiál má tedy neutrální dopad na rovnost žen a mužů.
C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Jedná se o transpoziční návrh, jehož nepřijetí sebou nese veškerá rizika spojená s neplněním závazků plynoucích pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii. Podrobnější informace k tomuto bodu jsou obsaženy v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace.
D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou České republiky, ústavními zákony a zákony České republiky.
E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie Navrhovaná právní úprava představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). Transpoziční lhůta směrnice 2014/112/EU uplyne 31. prosince 2016. Návrh odpovídá rovněž principům směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Vzhledem k tomu, že se jedná o transpoziční návrh zákona, lze jej hodnotit jako plně slučitelný s právem Evropské unie.
F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně zhodnocení slučitelnosti
2
navrhované právní úpravy s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod F. 1 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. F. 2 Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod Navrhovaná úprava je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
G) Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel a dopady na životní prostředí Hospodářský a finanční dopad Na straně státního rozpočtu návrh nepřináší zvláštní náklady či přínosy oproti stávajícímu stavu, náklady na provádění kontroly dodržování zákonné pracovněprávní úpravy nebudou vyšší než dnes, přičemž ani rozčlenění úpravy nebude jiné (obecná úprava v zákoníku práce – dílčí speciální úprava ve zvláštním předpise). Dopad na podnikatelské prostředí, na životní prostředí a sociální dopady Navrhovaná úprava s sebou přináší na straně zaměstnavatelů – provozovatelů vnitrozemské vodní dopravy nutnost přizpůsobit organizaci práce na palubě lodi, popř. i jejich osazení posádkou, což s sebou může přinášet náklady administrativní nebo i finanční povahy. Přesné vyčíslení těchto nákladů ovšem není možné, neboť jejich vznik a výše závisí na řadě konkrétních a proměnlivých aspektů jako je doba plavby, velikost plavidla, početnost posádky apod. Dopady na životní prostředí ani sociální dopady se neočekávají.
H) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Navrhovanou právní úpravou (novelizační body 6 a 7) dochází k rozšíření údajů ze základního registru obyvatel a z agendového informačního systému cizinců, které mají být v souladu s § 48a zákona č. 114/1995 Sb. poskytovány Ministerstvu dopravy a Státní plavební správě Ministerstvem vnitra nebo Policií České republiky. Navrhuje se rozšířit výčet poskytovaných údajů o datum úmrtí a je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil. V případě agendového informačního systému cizinců se pak bude poskytovat datum úmrtí, popřípadě den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil.
3
Uvedená změna je navrhována nad rámec transpozice 2014/112/EU, vychází nicméně z požadavků aplikační praxe. Státní plavební správa vydává průkazy způsobilosti vůdců plavidel a členů posádek, s čímž souvisí nutnost evidování těchto průkazů. V současné době Informační systém Státní plavební správy (dále jen „IS SPS“), jehož součástí tato evidence je, splňuje podmínky významného informačního systému veřejné správy ve smyslu vyhlášky č. 316/2014 Sb. o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). Součástí IS SPS je i veřejný seznam Plavební rejstřík a rejstřík malých plavidel. IS SPS bude v nejbližší době v souladu s výzvou Ministerstva vnitra napojen na centrální registry. V souvislosti s touto skutečností, kdy IS SPS bude čerpat data uvedená v zákoně č. 114/1995 Sb. z těchto registrů, je nezbytné, aby mezi těmito údaji byl i údaj o smrti držitele průkazu vůdce či člena posádky plavidla, tak aby tento mohl být z evidence držitelů průkazů vydaných Státní plavební správou, po smrti vyřazen. V současné době dochází na základě novely zákona č. 114/1995 Sb. k plošné výměně všech průkazů způsobilosti vůdců a členů posádek plavidel vydaných Státní plavební správou do 31. 12. 2014, čímž dojde k „vyčištění“ této evidence. Je naprosto žádoucí, aby evidence po výměně průkazů dále netrpěla tím, že v ní zůstávají v platnosti průkazy způsobilosti, jejichž držitel zemřel. S ohledem na charakter poskytovaných údajů se nicméně riziko jejich zneužití nebo nechtěných zásahů do soukromí jeví jako velmi malé. Problematiky poskytování osobních údajů se dále pouze okrajově dotýká ustanovení § 36d, kde je v souladu s odst. 12 přílohy směrnice 2014/112/EU upravena evidence pracovní doby a doby odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě. Nad rámec obecné úpravy obsažené v § 96 zákoníku práce dochází k rozšíření obsahu této evidence o rozpis dnů odpočinku zaměstnance, jméno vůdce plavidla, poznávací znaky plavidla a případně jméno lodi. Poskytování těchto údajů je primárně součástí pracovněprávního vztahu a riziko jejich zneužití nebo nechtěných zásahů do soukromí se s ohledem na povahu poskytovaných údajů jeví jako velmi malé.
I) Zhodnocení korupčních rizik Jakákoli regulace, tj. jakékoli ukládání povinností, resp. omezování práv, a jejich vynucování orgány veřejné moci s sebou nese korupční riziko. Proto je při jejich zhodnocení namístě zaměřit se zejména na přiměřenost navrhované úpravy, stejně jako jejích jednotlivých institutů, ve vztahu k jejímu účelu, tj. na otázku, zda byl z dostupných prostředků způsobilých k dosažení daného účelu zvolen ten s nejmenším korupčním potenciálem. Pro daný účel jde o nezbytnou právní úpravu, tj. nelze jej dosáhnout mimoprávními prostředky. Rozsah ukládaných povinností odpovídá danému účelu, tj. nepředstavuje pro adresáty právní úpravy nadměrnou zátěž a nevyžaduje vynaložení nepřiměřených nákladů na přizpůsobení. Nedochází k excesivnímu rozšíření kompetencí orgánu veřejné správy. Jednoznačná právní úprava poskytuje větší míru právní jistoty a usnadňuje kontrolu nad aplikační praxí ze strany orgánů veřejné moci. Snižuje tedy reálný prostor pro korupci. Právní úprava obsahuje jasné vymezení práv a povinností všech dotčených orgánů a osob. Odchylky od stávajících, s povahou dané regulace souladných postupů (obsahujících i osvědčené kontrolní mechanismy a další prostředky eliminace korupčních rizik) mohou zvýšit korupční potenciál navrhované úpravy a je vždy žádoucí zvlášť posoudit jejich nezbytnost. Jednotlivé instituty navrhované úpravy jsou zakotveny do již existujícího režimu zákoníku práce. Nejsou zaváděny zcela nové instituty nekonzistentní s právními úpravami obdobného předmětu regulace. Všechny případné
4
odchylky od stávajících analogických postupů jsou dostatečně odůvodněny odlišností navrhované úpravy. Navrhovanou právní úpravou nedochází k podstatnému zvětšení rozsahu povinností dotčených osob (a tím i zvýšení nákladů na jejich splnění). V dané oblasti nepředpokládá předkladatel korupci jako systémový jev. Rozhodování o právech a povinnostech jiných osob, resp. s jakýmikoli dopady výlučně na jiné osoby, vykazuje značný korupční potenciál již z podstaty věci. Proto je ve zhodnocení korupčních rizik nezbytné soustředit se na konkrétní aspekty příslušného rozhodovací procesu, jež jsou pro míru těchto rizik relevantní, tj. na ty, které usnadňují či ztěžují korupční jednání, popř. mají vliv na jeho odhalitelnost či nápravu jeho důsledků. Konkrétně jde zejména o vymezení subjektů s rozhodovací pravomocí (na úrovni příslušných orgánů či jednotlivých osob), kontrolovatelnost rozhodnutí, odpovědnost, efektivitu opravných prostředků. Je zřejmé, podle zákoníku práce, který orgán je příslušný v dané věci rozhodovat. Pravomoc tohoto orgánu, popř. i konkrétní rozhodující osoby, je k vydání rozhodnutí v jednotlivém případě nezávislá na jejich vlastní volbě i na volbě subjektu, o jehož postavení se rozhoduje. Není předem známo, která konkrétní osoba bude v jednotlivé záležitosti rozhodovat. Transparentnost výkonu veřejné moci, popř. nakládání s veřejnými prostředky, umožňuje veřejnou kontrolu nad příslušnou agendou a zvyšuje riziko odhalení případného korupčního jednání; výrazně tudíž přispívá ke snížení korupčních rizik. Navrhovaná právní úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že významnost korupčních rizik navrhované právní úpravy je extrémně nízká.
J) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu Návrh nepředpokládá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu
II. Zvláštní část K čl. I (Změna zákona o vnitrozemské plavbě): K bodu 1 (§ 1 – poznámka pod čarou) Vzhledem k tomu, že předmětný návrh novely zákona transponuje do vnitrostátního právního řádu směrnici 2014/112/EU, dochází k doplnění referenčního odkazu, resp. poznámky pod čarou č. 1 o příslušný unijní předpis. K bodu 2 (§ 2) Dochází k rozšíření definičního aparátu, které reflektuje začlenění nové pracovně právní problematiky do úpravy části VI zákona č. 114/1995 Sb. Aby se předešlo výkladovým nejasnostem, vymezují se v souladu s odst. 2 přílohy směrnice 2014/112/EU pojmy „zaměstnanec ve vodní dopravě“ a „den odpočinku“. K bodům 3 a 4 (§ 7odst. 5 a § 8a odst. 8): Dochází k terminologickému sjednocení tak, aby v celém textu zákona bylo konzistentně užíváno pojmu „posádka plavidla“. K bodu 5 (§ 9 odst. 4) 5
Návrh řeší definiční problém, kdy stávající úprava v § 9 odst. 4 písm. b) definuje jako malé plavidlo, plavidlo „jehož délka trupu nepřesahuje 20 m“. Rezoluce EHK/OSN č. 24, o pravidlech plavebního provozu na vnitrozemských vodních cestách v Evropě (dále jen „CEVNI“) však za malé plavidlo považuje pouze plavidlo s délkou trupu menší než 20 m. Ve stejném duchu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS uvádí, že se vztahuje na plavidla o délce L 20 m a více. Plavidlo s délkou přesně 20 m je tedy ve smyslu směrnice 2006/87/ES a CEVNI je považováno již za „velké“ plavidlo, ale v naší právní úpravě spadá pod režim malých plavidel. Navrženou legislativně technickou úpravou se tak znění zákona dostane do souladu se směrnicí 2006/87/ES a mezinárodní rezolucí CEVNI. K bodu 6 (§ 32c odst. 9) Návrh reaguje na nežádoucí stav, kdy v současné době není možné předávat informace z českého národního systému Říčních informačních služeb (dále jen „RIS“) týkající se přepravovaného nákladu, místa počátku a cíle přepravy a rovněž data o poloze a pohybu plavidel automaticky orgánům dalších členských států EU, popř. Švýcarské konfederace. Toto nečinilo problémy v testovací fázi systému, nicméně za účelem umožnění plnohodnotného provozu je jednou ze základních podmínek umožnění mezinárodní výměny uvedených dat. Navrhovaný stav přinese následující pozitiva: -
Provozovatel plavidla zadá údaje o realizované plavbě pouze jednou před jejím zahájením, data se automaticky ihned po jejich zadání předají správcům RIS ve státech, kterými plavidlo bude proplouvat. Odpadne tak nutnost opětovného zadávání stejných dat – jedná se o významné snížení administrativní zátěže.
-
Umožnění mezinárodní výměny dat významným způsobem přispěje ke zkvalitnění plánování a koordinace plavebního provozu, a to včetně aspektů bezpečnosti plavby.
-
Dojde k umožnění automatického generování statistických dat – opět se jedná o snížení administrativní zátěže provozovatelů vnitrozemské plavby.
Navrhovaná právní úprava nebude spojena s personálními ani technickými náklady. Příslušná údržba bude řešena v rámci již v současné době probíhající údržby systému Říčních informačních služeb. K bodu 7 (§ 36b - § 36e) Jedná se o provedení transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF). K § 36b Ustanovení § 36b upravuje v souladu s odst. 3, 4 a 9 přílohy směrnice 2014/112/EU maximální délku pracovní doby pro zaměstnance ve vodní dopravě. Podle časového období se rozlišuje maximální pracovní doba denní, týdenní a roční. Odstavec 2 stanoví pravidlo pro výpočet maximální délky pracovní doby u pracovních poměrů uzavřených na dobu kratší, než je referenční období (tzn. 12 měsíců po sobě jdoucích). Odstavec 3 obsahuje speciální úpravu týkající se noční práce (odstavec 9 směrnice 2014/112/EU). 6
K § 36c Navrhovaná právní úprava provádí odst. 5 a 13 přílohy směrnice 2014/112/EU, pokud jde zvláštní úpravu doby odpočinku. V odstavci druhém je upravena možnost zaměstnavatele zkrátit nepřetržitý odpočinek zaměstnance mezi směnami v nouzových situacích za stanovených podmínek. Odstavec třetí obsahuje zvláštní úpravu nepřetržitého odpočinku v týdnu, a to poskytováním dnů odpočinku, které jsou nově definovány v § 2 návrhu novely zákona. V souladu s unijní úpravou mohou zaměstnanci ve vodní dopravě odpracovat nejvýše 31 po sobě jdoucích dní, po kterých musí být zaměstnanci poskytnut odpočinek počítaný ve dnech odpočinku podle pravidel uvedených v písmenech a) až c) odst. 3. Po sobě jdoucí odpracované dny jsou rozděleny na tři úseky, přičemž v každém úseku se zaměstnanci přiznává za každý odpracovaný den určitý násobek dne odpočinku. Za 31 odpracovaných dní odpočinku tak zaměstnanci náleží minimálně 9,4 dne odpočinku. Odstavec pátý upravuje pravidla pro poskytování dnů odpočinku v případě, že zaměstnanci náleží v závislosti na odpracovaných dnech neúplný počet dní odpočinku. Dny odpočinku lze poskytnout pouze v celých dnech, tzn. v rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích, úprava má zároveň zajistit, aby zaměstnanci byl den odpočinku poskytnut v přiměřené lhůtě potom, co na něj sečtením poměrných částí dne odpočinku vznikne nárok. Úprava doby odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě je speciální ve vztahu k zákoníku práce, proto se ustanovení § 90 a § 92 zákoníku práce na tyto zaměstnance neuplatní. K § 36d Ustanovení § 36d upravuje v souladu s odst. 12 přílohy směrnice 2014/112/EU evidenci pracovní doby a doby odpočinku zaměstnance ve vodní dopravě. Odstavec 1 odkazuje na obecnou úpravu zákoníku práce obsaženou v § 96. Kromě údajů uvedených v § 96 zákoníku práce musí evidence pracovní doby u zaměstnanců ve vodní dopravě obsahovat ještě rozpis dnů odpočinku, jméno vůdce plavidla, poznávací znaky plavidla a případně jméno lodi. V souladu s unijní úpravou obsahují odstavce 2 a 3 pravidla pro kontrolu a potvrzování výpisu z evidence pracovní doby a dobu uchovávání tohoto výpisu. K § 36e Ustanovení § 36e upravuje vztah k zákoníku práce, který je obecnou právní úpravou. Zákoník práce se tedy v případě zaměstnanců ve vodní dopravě použije v rozsahu, v němž není nahrazen speciální úpravou novely zákona. Výše popsanou aplikovatelnost zákoníku práce lze demonstrovat např. na úpravě doby přesčasů v návaznosti na odst. 3 bod 2 přílohy směrnice 2014/112/EU. Ustanovení odst. 3 bodu 2 přílohy směrnice lze považovat za plně transponované prostřednictvím § 79 odst. 1 a § 93 odst. 2 a 4 zákoníku práce, a to tím, že délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně, přičemž práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně za období 26, případně 52 týdnů. Nestanoví-li tedy zákon o vnitrozemské plavbě jinak (což v daném případě nestanoví), použije se plně úprava zákoníku práce. K bodům 8 a 9 (§ 48a odst. 2 a 4) Navrhovanou právní úpravou dochází k rozšíření údajů ze základního registru obyvatel a z agendového informačního systému cizinců, které mají být v souladu s § 48a zákona č. 114/1995 Sb. poskytovány Ministerstvu dopravy a Státní plavební správě Ministerstvem vnitra nebo Policií České republiky. Navrhovaná změna vychází z požadavků aplikační praxe. 7
Státní plavební správa vydává průkazy způsobilosti vůdců plavidel a členů posádek, s čímž souvisí nutnost evidování těchto průkazů. V současné době Informační systém Státní plavební správy (dále jen „IS SPS“), jehož součástí tato evidence je, splňuje podmínky významného informačního systému veřejné správy ve smyslu vyhlášky č. 316/2014 Sb. o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). Součástí IS SPS je i veřejný seznam Plavební rejstřík a rejstřík malých plavidel. IS SPS bude v nejbližší době v souladu s výzvou Ministerstva vnitra napojen na centrální registry. V souvislosti s touto skutečností, kdy IS SPS bude čerpat data uvedená v zákoně č. 114/1995 Sb. z těchto registrů, je nezbytné, aby mezi těmito údaji byl i údaj o smrti držitele průkazu vůdce či člena posádky plavidla, tak aby tento mohl být z evidence držitelů průkazů vydaných Státní plavební správou, po smrti vyřazen. V současné době dochází na základě novely zákona č. 114/1995 Sb. k plošné výměně všech průkazů způsobilosti vůdců a členů posádek plavidel vydaných Státní plavební správou do 31. 12. 2014, čímž dojde k „vyčištění“ této evidence. Je žádoucí, aby evidence po výměně průkazů dále netrpěla tím, že v ní zůstávají v platnosti průkazy způsobilosti, jejichž držitel zemřel. K čl. II (Změna zákoníku práce) Navrhuje se zrušení pododstavců f) a g) v ustanovení § 100 odst. 1 zákoníku práce, které obsahují zmocnění pro vládu ke stanovení odchylek úpravy pracovní doby a doby odpočinku členů posádky plavidla a zaměstnanců obsluhujících plavidlo v přístavu. Odchylnou úpravu pracovní doby a doby odpočinku členů posádky plavidla stanoví hlava VIII stávajícího nařízení vlády č. 589/2006 Sb., která bude v souvislosti s navrhovanou novelou zákona č. 114/1995 Sb. zrušena při nejbližší novelizaci předmětného nařízení vlády. Do té doby bude dočasný překryv v právní úpravě řešen s využitím standardních výkladových pravidel předností zákonné úpravy s vyšší právní silou a pozdějším datem nabytí účinnosti. Pracovní doba a doba odpočinku zaměstnanců obsluhujících plavidlo v přístavu není součástí předmětu úpravy nařízení vlády č. 589/2006 Sb. a zákonné zmocnění tedy nebylo nikdy naplněno. Z tohoto důvodu se navrhuje i zrušení písmene g). K čl. III (Účinnost) Účinnost zákona se navrhuje stanovit patnáctým dnem po jeho vyhlášení.
8
