Dubínek Vedle hřiště stál velký dub. Na hřišti si hrála holčička. Děti si s ní nechtěly hrát, protože byla zlá. Na podzim z dubu spadl list a holčička mu dala jméno Dubínek. Začaly si spolu hrát a stali se z nich kamarádi.
1
Tématem druhého čísla jsou „Děti“. Dětská fantazie je široká a někdy dospělými nepochopená. Děti nedokáží ještě odhadnout důsledky svého počínání. Žijí si ve svém světě a je třeba jim ho usměrňovat. Míru – kam až zajít, co je pravda a co ne- jim vytváří rodiče, škola, ale i televize a celý svět kolem. Co z nich bude záleží na nás i na nich samotných. Své práce posílejte na adresu:
[email protected] nebo je můžete nosit svým vyučujícím.
Na titulní stránce je obrázek dětských skřítků vytvořených dětmi z 2.C, text napsala Pavlína Mašková z 2.C
Obsah 1. PŘÍPRAVKA…………………………………………………………………………….3 2. PRVNÍ ROČNÍK…………………………………………………………………….5 3. DRUHÝ ROČNÍK……………………………………………………………………7 4. TŘETÍ ROČNÍK…………………………………………………………………….8 5. ČTVRTÝ ROČNÍK…………………………………………………………………10 6. PÁTÝ ROČNÍK………………………………………………………………………11 7. DĚTSKÁ FANTAZIE…………………………………………………………..12 8. DOPRAVNÍ VÝCHOVA…………………………………………..…………….15 9. TROCHA Z ANGLICKÉHO JAZYKA………………………………….17 10. POMOC DĚTEM NA ŠKOLE………………………………………………..18
Zpracovala : pí uč. Š.Vondrášková, V.Borovanová Za příspěvky děkujeme žákům z 1.stupně a jejich vyučujícím.
2
Téma našeho druhého čísla je „ Děti“. Tématem třetího čísla bude „Rodina“.
Přípravka Děti z přípravky 0B nakreslily slunečnice. Sice podle vzoru paní učitelky, ale jednou díky těmto vzorům budou moci nakreslit i květinu podle své fantazie.
Karel Tomíšek
Jakub Holas
3
Vařila „myšička – přípravka“ kašičku – vlastně ne kašičku, je tam ovoce a zelenina. Co to asi bude? Až rozmotáte tu spoušť fotek, tak na to určitě přijdete.
4
První ročník
.
1.A Děti dětem Dne 7.listopadu strávili žáci I.A příjemné dopoledne s žáky 9.ročníku. Ti pro ně připravili výtvarné dílny, pracovali společně s přírodninami, malovali, stříhali. Vytvořili POHÁDKOVÝ STROM, vyrobili krmítka pro ptáčky. Moc se jim to líbilo, oslavili tak Mezinárodní den EKOŠKOL.
1.B Už jsou z nich skuteční školáci
5
1.C A jak trávily děti z I.C 7.listopad? Opravdu bychom měli jejich kamarády z devátých ročníků pochválit. S jakou péčí se věnují svým mladším spolužákům. Klobouk dolů, deváťáci! A výsledek. Jen se podívejte na tu nádheru!
6
Druhý ročník
Markéta Zákonová 2.A
A jak slavili žáci z druhých ročníků?
Dne 7.11. jsme se společně setkali u soutěže Ekoriskuj, kterou pro nás připravila paní učitelka Benešová. Soutěž byla zábavná i poučná zároveň a nám všem druhákům se moc líbila a moc jsme drželi palce svým spolužákům. Ve třídách jsme si pak povídali o ochraně přírody, utvářeli jsme si kladný vztah ke svému okolí, vytvářeli jsme si svůj Ekokodex a také jsme malovali vodu - důležitý zdroj pro život lidí. Zúčastnili jsme se tak Světového dne Ekoškol, který právě na 7.11. připadl.
7
Třetí ročník Vybavení jízdního kola Tereza Blažková, 3.A Než vyjedu na silnici, musím si vždy zkontrolovat, jestli moje kolo má dvě funkční brzdy, přední odrazku bílé barvy, zadní odrazku červené barvy, oranžové odrazky na obou pedálech a na drátech kol. Když je venku tma nebo mlha, musí být ještě kolo vybaveno vepředu světlometem bílé barvy a vzadu červené barvy. Jak se máme chovat v MHD Patrik Skala, 3.C Každý z nás by měl vědět, jak se má chovat v MHD. Většina lidí základní pravidla zná. Na mnoha místech v přepravních prostředcích jsou umístěny plakáty a letáky s návodem slušného chování pro ty, kteří to ještě nevědí. Proto bych vám i já připomněl pár základních bodů slušného chování v MHD. 1. Když nastupuji, nechám nejprve ostatní vystoupit. 2. Uvolním místo starým a postiženým lidem. 3. Nejsem hlučný. 4. Nemaluji v dopravních prostředcích a po nich. 5. Jsem opatrný na jezdících schodech. Stojím vpravo, přidržuji se madel a neběhám. 6. Nedělám nepořádek. Zakázána je konzumace jídla a pití Toto jsou pouze ty nejdůležitější pokyny jak se správně chovat v MHD. Každý z nás by je měl dodržovat, protože i tak ukážu, že jsem slušný člověk.
Takhle teda ne! Barbora Vašková
Tak ano.
8
Třeťáci si mohli vyzkoušet cestování hned v praxi. Jakpak jim to asi šlo? Dodržovali všichni pravidla? A co poznávali? Prahu.
Že by třeťáci? A na kterém obrázku? ☺ Zaznamenala Michalka Hellerová 3.C
9
Čtvrtý ročník
Nikola Valentová 4.A Děti jsou ta největší radost rodičů. I když je občas zlobí, mají je velice rádi. Když jsou děti malé, začínají opakovat slova. Také se učí chodit. Malé děti chodí do školky a v šesti začínají chodit do školy. Ve školce si hrají, ale ve škole se učí číst, psát a počítat. Podle toho, co děti baví, chodí do kroužků. Jiné děti jsou raději venku s kamarády nebo si hrají doma počítačové hry. Já stihnu jak kroužek, tak kamarády i počítač. Až budu velká, děti budu chtít taky.
Tomáš Kotrla 4.A Každé dítě je vizitkou svých rodičů. Není snad vůbec možné, aby dítě, které vyrůstá v aktivní rodině, bylo jen povaleč, který celý den leží na pohovce u televize. Děti jsou vlastně něco, co se nechá inspirovat a tvarovat svým nejbližším okolím. Takže jen těžko z rodiny „televizožroutů“ vyjde mistr světa v lyžování a z rodiny sportovců - pecivál. Samozřejmě, že každé dítě je jiné, ale přesto, když se někomu hodnému a pracovitému narodí zlé a líné dítě, dá se z něho vychovat hodnotný člověk. Někdy by mě zajímalo, jak to, že dítě z nějaké chudé rodiny nebo země, která trpí, se chová ke každému mile, přestože prožilo moc katastrof, ať už rodinných nebo nějakou živelnou pohromu. A naopak dítě žijící v blahobytu je ke svému okolí zlé a neohleduplné. Ať už je dítě jakékoliv, určitě ho jeho rodiče mají rádi.
4.A vyráběla roboty
10
Monika Hrušková 4.C Než se narodí dítě trvá to většinou devět měsíců. Když se miminko narodí, tak se hlásí na svět křikem. Pak se musí opláchnout vodou. Maminka si vezme miminko do pokoje. Po třech nebo čtyřech dnech, když je miminko zdravé, maminka si ho může vzít domů. Když dobře jí, přibývá na váze a za chvíli je z něho batole. Začíná lézt, chodit, mluvit. Ve třech letech už dítě může jít do školky. A tam se učí novým věcem. Zde začíná příprava pro život. Jan Hrabal ze 4.C Děti jsou všude na světě. Mnoho dětí se však nemá moc dobře, například děti z Afriky. Africké děti nemají dostatek léků, dost často trpí hladem a podvýživou. Proto jsou částečně nemocné. U nás je možno adoptovat africké děti na dálku. To znamená, že adoptivní rodiče finančně přispívají na jejich vzdělání, zdravotní pojištění, hračky a podobně. Problémem je i to, že se některé děti z velmi chudých oblastí afrického venkova nemají kde učit. Proto jsou různé projekty, které podporují výstavbu škol. Jsou i děti, které do školy chodit nemohou, protože musí doma pracovat. Děti u nás by si měly vážit toho, že nemají hlad, mohou chodit do školy, nemusí pracovat a mají si s čím hrát.
Pátý ročník Lidice
Karolína Peričevičová 5.A Jednoho krásného dne jsme se vydali do Lidic. Ráno byla zima, později, když jsme dorazili na místo, se oteplilo. Nejdříve jsme navštívili Památník, koukli na fontánu a po svačině vyrazili k sousoší malých dětí, které byly odtrženy od matek. Některé děti z Lidic byly dány na převýchovu, jiné zahynuly v plynových komorách. Také jsme doťapali do Lidické galerie. Tady se podívali na obrázky dětí z různých koutů světa a zahráli hru ve skupinách. Pak nám průvodkyně ukázaly sochy. V tom dětském sousoší bylo 82 dětí, které se nevrátily domů. Doporučuji návštěvu Lidic i jiným třídám, ať si prožijí to co já. Ivan Liška 5.A Dne 18.září jsme jeli do Lidic. Počasí bylo klidné. Nejdříve jsme šli do Lidické galerie. Potom jsme zamířili k sousoší, kde bylo 82 dětí, ke kostelu a škole. Celá třída poznávala sochy připomínající ženy. Původní kostel ve starých Lidicích byl postaven roku 1352. Lidice byly vyhlazeny roku
11
1942. Potom jsme dorazili ke statku, kde bydlívala rodina Horákova. Poznali jsme pozůstatky domu. V jedné místnosti se dochovala podlaha. Tento výlet se mi líbil. Chtěl bych ho doporučit kamarádům.
Dětská fantazie
Martin Peprný 4.A Být dítětem má své výhody i nevýhody, stejně tak být dospělým. Dítě se může ve svých hrách stát kýmkoliv. Například kosmonautem, pirátem, agentem, hasičem nebo policistou. Většina dospělých si už takhle hrát neumí. Ale zato mohou v dospělosti dělat to, co v dětství nemohli. Děti spoustu věcí dělat nesmí. Třeba řídit auto, chodit spát, v kolik se jim chce a koukat se na televizi až do noci. Myslím, že by bylo zajímavé, kdyby si děti a dospělí na nějakou chvíli vyměnili své světy. Děti by si vyzkoušely, jaké je to být dospělým a dospělí by se vrátili do svého dětství. Barbora Nováková 5.A Půda a já Jmenuji se krtek obecný . Jsem černý a bohužel slepý. ale zato mám dobrý čich, místo prstů lopatky a těmi si odhrabávám hlínu a dělám cestičky. Živým se velice dobrou a chutnou potravou - například hmyzem. Mám rád hlinitou půdu, nemám rád půdu kamenitou, písčitou a jílovitou. Prospívám tím, že kypřím zem, ale zahradníci mě nemají rádi, protože jim na zahradě dělám krtiny. Když si dělám cestičky pod zemí, tak hodně často narazím na kořeny stromů a kytek, taky na 12
kosti, odpadky a hodně na žížaly. Až umřu, tak se stanu součástí humusu, který bude prospívat rostlinám a všemu, co tam zasadí.
Kája Dvořáková 5.A Život lišky Jsem liška a mám zrzavou srst, huňatý ocas a mazanou povahu. Ráda si vyhrabávám nory a ještě raději z nich lezu. Jsem všežravec, i když rostliny jím jen příležitostně, třeba v létě. Maso mám moc ráda! Nežiji přímo v půdě, mám v ní jen nory. Mám ráda hlinitou půdu, protože se v ní dobře hrabe. Nemám ráda kamenité půdy, protože tam nevyhrabu ani malou noru. Půdě prospívám, protože v ní vlastně ani nežiji. V půdě na nic nenarazím, protože potravu hledám spíše venku. Někdy si ale ráda počíhám na nějakou tu myšku či zajíčka u jiné půdní nory. Až umřu, tak se ze mě stane humus. To je nejúrodnější část půdy, která je navrchu a je tmavá.
Julie Klečková 5.A – živočichové na jiné planetě – používají naše větrné elektrárny
13
Milana Naoda ze 5.B uchvátil výklad jeho paní učitelky o parním stroji natolik, že se ho pokusil vyrobit doma a předvést nám ho. Šikulka – pochvala veliká!!
Popis batikovaného trička Alžběta Šťásková 5.C Na táboře jsme vyráběli batikované tričko. Teď vám popíši, jak se to dělá. Nejdříve jsem si na tričku udělala s pomocí špagátu pár uzlů. Potom jsem tričko dala do horké vody, kam jsem po chvíli přisypala barvu. Vše jsem zamíchala a nechala triko ve vodě 20 minut, aby se barva dobře chytla. Poté jsem tričko dala do octu a pak pořádně vyprala. Na triku mi vyšla kolečka. Na táboře jsme použili i jiný způsob – sypaný, který dělala sestra. Nejdříve si vystřihla šablonu. Udělala si smajlíka. Pak si vzala barvu a dala ji do umyté cukřenky. Tričko pocukrovala, zabalila ho a svázala špagátem. Nakonec ho dala do octa a pak pořádně vyprala. Trička se nám povedla a dělala nám radost celý zbytek prázdnin. Psi z toaletních ruliček Pavla Větrovcová 5.C Psi z toaletních ruliček jsou krásní, protože si je můžeme vyzdobit a vybarvit, jak chceme. Já už jednoho mám a dělám si druhého. Jeden je hnědý a druhý černý. Hlavu i ocas má z papíru. Nohy můžou být natřené temperou nebo nalepené z papíru. Nejdříve jsem si nasbírala 6 ruliček od toaletního papíru. Nabarvila je temperovou barvou a sestavila jsem tělo psa. Nakonec mi zbývalo jen vystříhat
14
ocásek a vršek těla. Nakonec jsem je také nabarvila temperovou barvou a dolepila tělo. Pěkný pejsek. Dopravní výchova
Jennifer Ličartovská 5.A Celá třída, kromě jedné holky jsme šli na dopravní hřiště na Prosek. Šli jsem tam, abychom se naučili bezpečně chovat ve městě. Před školou nám paní učitelka rozdala žluté reflexní vesty, aby nás bylo dobře vidět a nezajelo nás auto. Reflexní vesty se dají nahradit reflexními medvídky, které se mohou zavěsit na aktovku nebo bundu. Můžeme mít také pásky s odrazkou. Na dopravním hřišti jsme se naučili dopravní značky. Dohlížela na nás policistka z Městské Policie. Ale pozor! Byly tři a všechny měly reflexní bundy. Měly je proto, aby dbaly na bezpečnost. Jízda na kole mi šla dobře. Jezdila jsem částečně rychle. Šlo mi dávat znamení na pravou stranu. Musím si zlepšit dávání znamení na levou stranu. V metru i v autobuse jsem dbala na bezpečnost.
Dopravní značky vyrobené dětmi z 2.C
15
Lucie Svatoňová 3.B Ondřej Hotový 5.A Dne 19. říjne jsme jeli na dopravní hřiště na Prosek, kde jsme se učili poznávat značky. Co kdy udělat a po jaké straně jezdit. Měli jsme na sobě dopravní vestičky, aby nás řidiči viděli. Mohli bychom je nahradit nějakými reflexními aktovkami nebo bundami. Když jsme tam dojeli, tak nás tam už čekala paní policistka. Ta nám vysvětlovala, jaká značka co znamená a jak ta značka vypadá. Potom jsme jezdili na kolech. Při jízdě na nás dohlížely tři policistky. Měly na sobě výrazně žluté bundy a reflexními pásy, aby byly lépe vidět. Jízda na kole mi celkem šla. Sem tam jsem chybičku udělal. Při jízdě na kole musím dbát na dopravní značky a na ukazování rukou tam, kam budu zatáčet. Při jízdě v metru jsem moc nedbal na svoji bezpečnost. Opíral jsem se o dveře a sáhl na ně, když se metro pomalu rozjíždělo. Hrozilo. že se dveře mohly otevřít a já jsem mohl vypadnout. Příště už vím, že se nemám opírat o dveře a sahat na ně, když se metro rozjíždí. K ostatním cestujícím jsem byl z půlky ohleduplný a z půlky ne. S kamarády jsme si hlasitěji povídali a to mohlo ostatním vadit. Mohl jsem je například vyrušit ze čtení nebo z odpočívání. Příště nebudu mluvit moc nahlas, abych ostatní spolucestující nerušil. Aspoň, že jsem se držel madla na pohyblivých schodech a stál přitom na pravé straně. Velmi se mi na hřišti líbilo a doporučil bych ho ostatním dětem.
16
Trocha z anglického jazyka
Sabina Fojtíková 5.C
17
Eliška Charouzková 5.C
Pomoc dětem na škole Na naší škole se snažíme přistupovat k dětem individuálně. Některým žákům prospívá speciální péče v menším kolektivu. Školní poradenské pracoviště (ŠPP) je tu k dispozici rodičům, dětem, ale i učitelům. K tomu, aby ti zde pomohli, není potřeba žádné doporučení. Pokud máš nějaké problémy – je tu od toho.
18
Na koho se můžeme obracet? Vedoucím Školního poradenského pracoviště je Mgr. Dagmar Komínková – na fotkách jsme ji zastihli při práci s dětmi v menším kolektivu. Tuto práci odvádí pravidelně a pomáhá dětem dohnat vrstevníky. Aby měla práce smysl, musí se děti připravovat též doma a s rodiči si probrané učivo společně osvěžit. Výsledky se poté dostaví. Speciální péči poskytuje též Mgr. Renáta Kašičková, která odvádí svou práci také v přípravné třídě. Výchovnou poradkyní je u nás na škole PaedDr. Hana Vohralíková. Sleduje děti po výchovné stránce, odborně pomáhá žákům při vyhledávání vhodných stylů učení, řeší problémové situace. Na škole máme také školního psychologa, na kterého se můžeš obracet, když je ti ouvej. Je jím laskavá PhDr. Věra Semerádová. Myslím, že tvé slzičky utěší a společně najdete způsob, jak s problémem naložit, aby tolik nebolel. MÁŠ-LI PROBLÉM – NEVÁHEJ A NECH SI PORADIT!!!
19
Listopadové číslo časopisu vydala ZŠ Generála Janouška, Černý Most, Praha 9
20
