duben 2011

LESU ZDAR – březen/duben 2011

internetový časopis lesníků a přátel lesa souhrn publikovaných článků

Foto-obálka:petr grepl

1



Problematika černé zvěře Prase divoké (Sus scrofa), mysliveckou mluvou nazývané černá zvěř, je odpradávna součástí naší přírody. Za dob Marie Terezie byla tato zvěř z důvodu narůstajících škod na zemědělsky obdělávaných pozemcích

zavřena

do

obor

a

prakticky

vyhubena. Tento stav, kdy bylo potkat „černého rytíře“ ve volné přírodě svátkem, se pomalu začal měnit

po

druhé

světové

válce,

kdy

stav

finančních a materiálních prostředků pro opravu obor byl na bodě mrazu. „Divočáci“ se pomalu ale jistě začali znovu vracet do našich lesů. Ještě od našich dědů a otců můžeme slýchávat historky, kdy ulovení „divočáka“ bylo událostí, kterou žil celý okres jestli ne kraj, a velikost skoleného kance narůstala souměrně s počtem lidí, kteří průběh tohoto lovu předávali dál. V dnešní době už není výjimkou potkat se s touto zvěří i za bílého dne, a to nejen v lese, ale v době nouze především v zimním období také u našich obydlí, jak si pochutnává na různých zbytcích potravy. Jakožto všežravec nepohrdne prase divoké obilím či kořenovou zeleninou, ale má také velice rádo maso a kosti. Za normálního stavu černá žije v tlupách, kdy bachyně vodí svá selata. V některých případech tvoří tlupu i více bachyní se selaty a lončáky. Staří kňouři žijí jednotlivě. Chrutí by mělo za obvyklých podmínek probíhat od listopadu do ledna, kdy vodící bachyně svoje potomky (bachyňky) nepřipustí do chrutí a tím zajišťuje, aby nezabřezly a tím pádem nerodily slabá a „podražená“ selata. Bachyně se oselí v březnu až květnu. Před oselením většinou bachyně odežene od svojí tlupy loňská selata kňourky (lončáky), kteří potom tvoří samostatnou skupinu. Bachyňky (lončačky) zůstávají v tlupě s bachyní. V současnosti je tato harmonie narušena a černá se chruje prakticky po celý rok. To má za následek, že zabřeznou i jedno až dvouleté bachyňky (jsou i případy zabřeznutí selat do jednoho roku věku), které potom rodí mladé v období, kdy je nevlídné počasí a nedostatek potravy. Tato selata, i když přežijí zimu, stejně již nikdy nenaberou takovou kondici a váhu, aby byla nositeli kvalitního genu pro další generaci. Pamětníci uvádí, že dříve v Lužických horách nebyl problém ulovit lončáka o váze až 80 kg a sele dosahující až k 50 kg, o kňourech a bachyních nemluvě. Dnes jsme rádi za lončáka o hmotnosti 50 kg. To, že se černá páří celý rok, má velký podíl na jejich současném přemnožení a v tomto důsledku i nedostatek přirozené potravy, jako jsou různá semena lesních dřevin (buk, dub), ale i různé kořínky rostlin a v neposlední řadě i živočišná složka jejich jídelníčku, jako jsou hlodavci, brouci a jiní živočichové žijící v lesích, polích a na pastvinách. V tomto období, kdy les poskytuje málo potravy, tlupa ale i jednotlivci vyráží s přicházející nocí na pole a louky ukojit svůj hlad. Zde místním

2



zemědělcům způsobují nemalé škody na plodinách a pastvě pro dobytek. Odlov v polích je velice náročný, protože divočáci nemají potřebu z lánu kukuřice případně jiných plodin, které se u nás pěstují, vycházet. Poskytuje jim bezpečný kryt a dostatek potravy až do žní. Při nich často vidíme, jak před žacím strojem vybíhá vláček i několika desítek „štětináčů“. Po tomto období přichází čas, kdy nejeden myslivec vyráží za jasných úplňkových nocí ke strništi nebo louce s očekáváním, že on bude mít to štěstí a že se ve stěně lesa objeví rozmazaný černý flíček, který značí příchod tohoto tajemného tvora. Závěrem bych chtěl říci, že „černá zvěř“ je zvěří krásnou, houževnatou a tajemnou, která je pro nejednoho myslivce, fotografa i laika z řad široké veřejnosti úžasnou zvěří, která patřila a patří do našich lesů. Ale i její stav se musí udržovat v takové míře, aby jedinci, kteří zakládají další generaci, byli správnými nositeli genů, které právě v sobě skrývají přednosti a jedinečnost těchto tvorů. David Ruth LS Rumburk

Černá Hora spolupracuje na výzkumu lesního ekosystému Lesní správa Černá Hora spolupracuje s Ústavem ekologie ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Na revíru Kuničky se poblíž obce Němčice nachází výzkumná stanice Rájec - Němčice. Stanice byla vybudována pro studium lesního ekosystému smrkového lesa v roce 1975. Bylo oploceno přibližně 11 hektarů lesa a stanice byla vybavena potřebnou měřicí technikou. Instalována byla zařízení pro měření vodní bilance, opadoměry – zařízení, která zachycují opadané jehličí, listí a větvičky a čidla pro měření porostního

klimatu

a

další

přístroje.

Byly

provedeny základní průzkumné práce, změření všech stromů, rozbor půdy a pokračoval již dříve započatý výzkum lesního hmyzu.

Člověk a biosféra V letech 1975 až 1980 probíhal ve stanici dílčí projekt programu UNESCO Člověk a biosféra, který se zabýval důsledky intenzívní mechanizace a holosečí v čistých smrkových lesích na stanovištích středních nadmořských výšek. Pro studium byla vybrána čistá smrková monokultura v oblasti Drahanské vrchoviny. Hodnoceny byly ekologické důsledky holosečné obnovy lesa na půdu, stabilitu a ochranu ekosystému a jeho produkční schopnosti. Výsledky byly zveřejněny v odborných publikacích. V roce 1981 byl zahájen další experiment, tentokrát se založením porostu na holině řadovou výsadbou směsi smrku a buku v různých poměrech a směsi buku s modřínem. Vyhodnocování produkce tohoto porostu pokračuje i v současné době, kdy je sledován také vliv různých způsobů výchovy.

3



Příprava výzkumu Po změně společenských poměrů v roce 1989 a transformaci lesního hospodářství v roce 1992 byla činnost ve výzkumné stanici méně intenzívní. V posledních letech ale došlo k oživení kontaktů mezi pracovníky univerzity a lesního provozu a k navázání na předchozí spolupráci. Výzkumní pracovníci zpracovávají záměry lesnických zásahů ve výzkumné stanici a jejím těsném sousedství vždy na rok dopředu. Záměr je projednán s lesní správou a zapracován do projektů lesnických činností. Revírník pak ve spolupráci s pracovníkem univerzity provede vyznačení zásahů v terénu a zajistí realizaci naplánovaných zásahů dodavatelskou firmou, která provádí lesnické práce v příslušném území. Zásahy jsou vždy prováděny za přítomnosti pověřeného výzkumného pracovníka i revírníka.

Les a dřevo V současné době je ve stanici realizován výzkum Les a dřevo. Zaměřuje se na vliv výchovných zásahů na porostní prostředí, obnovu smrkové monokultury vzhledem k přeměně druhové skladby, monitoring mikroklimatu lesa i místního klimatu, monitoring vývoje vlastností půdy a také na koloběh uhlíku v ekosystému různých vývojových fázích lesa Formou umělé obnovy malými kotlíky byly do mýtně zralé smrkové monokultury vnášeny buk a jedle. Poté byl doplňován přirozenou obnovou smrk a vtroušené douglasky. Na podporu přirozené obnovy bylo provedeno i prosvětlení porostu. V porostu byl proveden také výchovný zásah směřující k podpoře buku a modřínu na úkor smrku s cílem dalšího sledování vývoje porostu. V letošním roce budou založeny dva nové kotlíky zalesněné douglaskou.

Zimní kolo fotografické soutěže V zimě nás vyráží do lesa méně než na podzim a to se projevilo i v naší fotografické soutěži.

4



Ubylo soutěžících, ale na kvalitu příspěvků si stěžovat nemůžeme. Zimní fotky sice nehýří barvami jako ty z ostatních období, přesto mají svoji jiskřivou atmosféru. Protože jistě netrpělivě očekáváte výsledky, o ceny v podobě fotoaparátů se podělí tito soutěžící: Michal Tuška, Tuška Horní Úlehla ( kategorie Zvířata v lese) lese Lydie Fuchsová, Fuchsová Opava v (kategorie Náladová fotografie) fotografie Petr Ježek, Ježek Merklovice (kategorie Les a turistika) turistika Nejsou to jenom vítězné snímky, které rozhodně stojí za vidění. Nezapomeňte se podívat do fotogalerie na nejlepší snímky tohoto kola. Některé autory již znáte, protože jste jejich díla mohli vidět ve fotogaleriích v minulých kolech, někteří už dokonce stáli na pomyslných stupních vítězů. Jarním kolem se na konci května uzavře naše fotografická soutěž „ROK V LESE“. Doufáme, že potvrdí vysoký standard a sluníčko vytáhne do přírody hodně nadšených fotografů.

Vítězné fotografie: Zvířata v lese - Michal Tuška, Horní Úlehla

Náladová fotografie - Lydie Fuchsová, Opava

5



Les a turistika - Petr Ježek, Merklovice

Lesy ČR brání šíření invazních rostlin na Karlovarsku Od 19. století ohrožuje přírodu Karlovarského kraje rostlina z čeledi miříkovitých, která dosahuje úctyhodných rozměrů. Jedná se o Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). ). Dorůstá výšky až ( pěti metrů a její květenství mívá průměr půl metru. Jedná se o velmi nebezpečný invazní druh, který je schopen ničit původní ekosystémy na místech, která osídlí.

Z okrasné rostliny agresorem Tento rostlinný druh pochází z oblasti Kavkazu. Do Evropy byl zavlečen jako okrasná rostlina pěstovaná v parcích a botanických zahradách. V Čechách se poprvé objevil na počátku 19. století. V roce 1815 nechal kníže Metternich do zahrady zámeckého parku v Kynžvartu vysadit semena bolševníku získaná darem od ruského cara Alexandra I. Bolševníku se zde výborně dařilo. O šedesát let později se již začal volně šířit širokým okolím zámeckého parku a v roce 1907 byl jeho výskyt zaznamenán až na Moravě. V padesátých letech byl potvrzen výskyt bolševníku ve volné přírodě na pouhých devíti lokalitách v ČR a v současnosti je jich dokonce více než pětset.

6



Bolševník postupuje krajinou Invaze bolševníku probíhá nejčastěji podél cest a vodních toků za pomoci větru a vody unášejících semena či dopravních prostředků, na kterých se semena zachytila. Díky tomu, že semena klíčí brzy na jaře, získává bolševník náskok před svými konkurenty. Velmi rychle roste a díky velikosti zastiňuje svými listy ostatní rostliny. Po několika letech vytvoří souvislý porost, který pohltí většinu slunečního záření a tím zahubí velkou část rostlin, které jsou nižší než on. Jediná rostlina vytváří kolem 30 000 semen, díky kterým se porost bolševníku dokáže ročně rozšiřovat o desítky metrů a ničit další části původních ekosystémů.

Rostlina se umí bránit Bolševník však není nebezpečný pouze pro rostliny u nás původní. Dokáže ohrozit i člověka a proto je nutné s rostlinou zacházet velmi obezřetně. Obsahuje totiž kromě kyselin a alkoholů také toxické látky – furanokumariny, které se po styku s pokožkou aktivují UV zářením. Výsledkem kontaktu s bolševníkem často bývá velmi vážné poleptání kůže spojené se vznikem puchýřů, srovnatelné s působením nechvalně známého bojového plynu Yperit.

Dlouhý boj s vetřelcem Díky tomu, že u nás nemá prakticky žádného přirozeného nepřítele, musí proti této rostlině zasahovat člověk. Do boje proti tomuto vetřelci vstupují i lesníci, protože se bolševník dokáže zabydlet prakticky všude, kde má dostatek světla. Vyhovují mu louky i okraje lesa nebo okolí lesních cest či potoků a svou rozpínavostí brání v růstu nejen lesním rostlinám, ale i semenáčkům a sazenicím stromů. Lesy ČR v souladu s platnou legislativou soustavně likvidují bolševník na pozemcích, které spravují. Likvidace bolševníku je velmi zdlouhavá, protože jeho semena dokážou vyklíčit i po dvanácti letech strávených v půdě. Napadené plochy je také nutno sekat několikrát ročně, aby rostliny nemohly vykvést a vysemenit, další možností boje je chemický postřik rostlin těsně před květem. Likvidace je však bez ohledu na způsob provedení náročná i finančně. Lesy ČR na Karlovarsku vynakládají každoročně desítky tisíc korun z Programu 2000 na boj s touto agresivní rostlinou a ošetřují desítky hektarů napadených ploch. V letošním roce bude bolševník likvidován na třiceti hektarech pozemků a na práce bude vynaloženo téměř čtvrt milionu korun. Ing. Svatopluk Šedivý

Jarní zalesňování začalo také na Lesní správě Náměšť nad Oslavou Práce na zalesňování holin po nahodilých ale i úmyslných těžbách vzniklých v období předchozích dvou let a vylepšování uhynulých sazenic na dříve obnovených plochách započaly již na přelomu měsíce března a dubna.

7



Úkol jarního zalesnění je na lesní správě Náměšť nad Oslavou projektován v plošném rozsahu 155 ha, což představuje 955 tisíc kusů semenáčků a sazenic. Kromě umělého zalesňování očekáváme asi 20 ha tzv. přirozené obnovy, kdy se pod nebo vedle mateřského porostu samovolně zmladí porost ze spadlého semene. Umělá obnova se realizuje a v budoucnu bude nedále provádět v intencích zákonných lhůt a rovněž s významným podílem listnatých dřevin a jedle. Velice obecně – ve vyšších polohách a příhodných expozicích, s ohledem na požadavky (zastínění) se nadále bude zalesňovat buk, v nižších polohách jižních expozic zalesňujeme dub. Celkem bude vysázeno 530 tisíc ks listnatých dřevin. Ve vyšších polohách, převážně severních revírech, je dominantní dřevinou smrk, kterého letos na jaře vysázíme 262 tisíc kusů. S ohledem na zvyšování podílu zastoupení ohrožených dřevin jsme přistoupili k podpoře přirozeného zmlazení jedle. Tuto dřevinu obnovujeme i umělou výsadbou. Této stinné dřeviny zalesníme přes 16 tisíc jedinců, převážně na revírech Velká Bíteš a Košíkov. Nyní, v půli dubna, máme zalesněno asi 6 ha a to především ve vylepšování v již dříve obnovených plochách. Očekáváme posílení kapacit a maximální úsilí smluvního partnera, aby byl nemalý úkol splněn. Především si přejeme jarní vláhu, včasnost zalesňovacích prací a jejich kvalitní provedení, což ve výsledku bude předpokladem minimálních ztrát a včasného zajištění kultur v budoucnu. Z. F. Rauš Lesní správce

Lesníci si se svými kolegy připomněli 70. výročí úmrtí kancléře Přemysla Šámala. Dne 9.března 2011 jsme si připomněli 70 let od tragického úmrtí Dr. Přemysla Šámala (4. 10. 1867 – 9. 3. 1941) , kancléře prezidentů T.G. Masaryka a krátce i E.Beneše , účastníka prvního i druhého odboje, rybáře a myslivce. V roce 1919 nastupuje jako dvaapadesátiletý na hrad jako kancléř prvního prezidenta republiky. Pokud to náročná práce dovolí, intenzivně se věnuje až do roku 1938 myslivosti. Právě tato záliba Dr. Šámala přivádí do Jizerských hor. Dr. Přemysl Šámal se myslivosti začal věnovat poměrně pozdě. Až v době 1. světové války, téměř padesátiletý, se zúčastnil prvních polních honů.

8



Opravdové myslivecké nadšení v kancléři vzplanulo až zakoupením velkostatku Lány se zámkem a oborou pro prezidenta T.G. Masaryka roku 1920. V Lánské oboře pak strávil nejkrásnější léta svého mysliveckého života, získával bohaté zkušenosti a zdejší honitbu významně zvelebil. Ještě dvě místa si myslivec Šámal zamiloval. Kromě obory Topolčianky na Slovensku i Clam-Gallaský lovecký „Zámeček“ na Nové Louce v Jizerských horách. Dne 9. 3. 2011 se v dopoledních hodinách na Nové Louce v Jizerských horách sešli v úzkém kruhu lesníci, ochránci přírody i pamětníci kraje, aby společně uctili památku umučeného kancléře. Nechyběli ani starosta obce Bedřichov, zástupci Jizersko-ještědského horského spolku či horské služby. Přítomné u pomníku Dr. Šámala přivítal ředitel Krajského ředitelství Lesů ČR v Liberci Ludvík Řičář. V krátkosti přiblížil život kancléře a připomněl jeho osobní vlastnosti i zásluhy o československý stát. Poté se ujal slova spisovatel a znalec zdejších hor Miloslav Nevrlý, který vzpomenul pestrý osud pomníku. V šedesátých letech 20. století byl pomník surově vytržen ze země a odvezen do rochlického lomu k likvidaci, protože vadil těm, kteří byli tehdy u moci. Právě doktoru Nevrlému vděčíme za záchranu bronzové plakety i pamětní tabule. Vedoucí správy CHKO Jizerské hory Jiří Hušek se zamyslel nad vztahem lidí ke zdejší krajině a návrat k německé i prvorepublikové historii označil za klíčový k pochopení všech souvislostí. Doktora Šámala vnímá jako skvělý příklad této historie.

Účastníci aktu Libor Dostál z Krajského ředitelství Lesů ČR v Liberci poté podrobněji přiblížil jizerskohorské cesty Dr. Šámala. Z historických dokumentů dnes víme, že Jizerské hory lovecky navštívil minimálně čtrnáctkrát, známe i jeho zdejší oblíbená místa. Často sem přijížděl se svou manželkou Jarmilou i synem Jaroslavem. Na závěr přítomní uctili minutou ticha památku umučeného kancléře. Ing. Libor Dostál KŘ Liberec

Máte rádi přírodu a historii? Navštivte Rabštejn nad Střelou Tentokrát vás zveme do romantické krajiny na pomezí Karlovarského a Plzeňského kraje, do hlubokého kaňonu řeky Střely. Nad ní se na skalním ostrohu rozkládá městečko Rabštejn, které upoutá milovníky časů dávno minulých pestrou

škálou

historických

staveb

lidové architektury, zbytky gotického městského opevnění, zříceninou hradu, barokním zámkem i klášterem servitů.

9



V okolí řeky byl zřízen Přírodní park Horní Střela, jehož součástí je přírodní rezervace Střela, po které vás provede zeleně značená turistická stezka. Na ni můžete vykročit například od kamenného mostu, který stojí pod branami města již od 14. století. Budete míjet několik informačních tabulí, ze kterých se dozvíte mnoho zajímavostí o místní přírodě i bohaté historii tohoto krásného kouta přírody Západních Čech. Zdejší lesy a břidlicové skály jsou bohaté na rostlinné i živočišné druhy. Nyní, v jarním období, jsou stráně nad řekou plné různobarevných květů. Na trase naučné stezky nemůžete minout také několik objektů československého pohraničního opevnění vybudovaného těsně před druhou světovou válkou. Pokud tedy nevíte, kam na víkendový rodinný výlet, zamiřte do okolí Rabštejna. Tento malebný kout naší země vás zaručeně okouzlí.

Přírodní park Údolí Bílého potoka V roce 1978 bylo údolí Bílého potoka vyhlášeno přírodním parkem. Park je tvořen více než 15 km dlouhým tokem Bílého potoka v sevřeném skalnatém údolí. Nemalé procento zdejších lesů je přírodě přírodě blízkého charakteru. Především jde o bučiny, suťové lesy a doubravy. Je zde mnoho mohutných starých stromů, javorů klenů, buků lesních nebo babyk obecných. Největší chloubou zdejšího údolí jsou však porosty jedle bělokoré. Ve zdejších lesích a skalách hnízdí řada významných druhů ptáků jako například výr velký nebo čáp černý. V současné době probíhá ve spolupráci

LČR

s

Českou

společností

ornitologickou vyznačování doupných a dalších stromů významných pro hnízdění ptáků. Tyto stromy budou ponechány v porostech k úplnému dožití a následnému rozpadu, což má význam nejenom pro ptáky, ale i pro řadu další lesních organismů vázaných na staré a odumírající stromy. Jarní počasí umožnilo zahájení lesních prací, zejména zalesňování. V údolí Bílého potoka se veškeré práce musí provádět s ohledem na zdejší extrémní podmínky. Půda na zdejších svazích je silně ohrožena erozí, proto je nutné využívat šetrné dopravní technologie, šetřící zmlazení a půdní povrch, jako jsou koně a lanovky. Pří následném zalesňování musí být vysázeno minimálně 30 % melioračních a zpevňujících dřevin např.: buk lesní, dub zimní, javor klen nebo habr obecný. Jen tímto způsobem je možné zachovat zdravé a stabilní porosty, které plní nejen hospodářské ale i ekologické funkce. Součástí údolí je osada Šmelcovna. První osídlení zde bylo již ve 13. století založením osady Podolí. Dnešní název osady pochází až z roku 1794 a vzniklo z německého ,,schmelzen‘‘, tj. tavit. První písemná zmínka o štolách je z roku 1575. Tavilo se zde hlavně železo, ale také stříbro. Vypráví se

10



pověst o dvanácti stříbrných sochách apoštolů v životní velikosti, které jsou uchovány někde v okolí hradu Veveří. Na Šmelcovně se nacházely hamry a mezi lety 1722-1850 zde stála Veverská huť, majetek pánů z nedalekého hradu Veveří. Po uzavření hutě a hamrů se do konce 19. století místní ruda vozila k tavbě do blízkých hutí v Zastávce a Štěpánovicích. V té době byla upravena cesta z Kosov přes Kubův most, která je nazývaná Báňská horská cesta. Posledním majitelem hutí byl baron Klein, který doufal, že údolím povede železnice. Když se tak nestalo, byly odvezeny stroje a budovy strženy. Dnešní osada je tvořena několika usedlostmi a množstvím chat a chalup. Dominantou je kaplička z 19. století a hospoda U Čadíků. Park láká stále více návštěvníků, kteří jsou ohromeni nejenom krásnou přírodou, ale i bohatou historií zdejšího regionu. Milan Šalplachta, revírník reviru Okrouhlík

Pověstmi opředená skála Nedaleko Karlových Varů najdete přírodní památku Šemnickou skálu, která je výraznou dominantou revíru Olšová Vrata, patřící k Lesní správě Toužim. Znělcová skála je místem výskytu vzácných rostlinných a lesních společenstev i ohrožených druhů

rostlin.

Okolí

skály

je

domovem

ohrožených druhů živočichů, například výra velkého. Východní stěna skály strmě spadá do zhruba stometrové hloubky. Z vrcholu skály se návštěvníkům nabízí úchvatný výhled do krajiny středního Poohří, Krušných a Doupovských hor a na nezaměnitelnou siluetu hradu Andělská hora. K Šemnické skále se váže romantická pověst o mladé dívce, která se ukryla na vrcholku skály před svým pronásledovatelem, zlým rytířem z Andělské Hory. Ten se i se svým koněm ze skály při pronásledování dívky zřítil. Dívka byla zachráněna. Na památku této události byl na Šemnické skále, nazvané tehdy Panenský skok, postaven kříž, který se však do dnešních dnů nedochoval. Ke skále se dostanete z Karlových Varů či Kyselky po červené turistické značce nebo po žluté z Andělské Hory. Na úpatí skály si můžete odpočinout na lavičkách, které pro vás Lesní správa Toužim vybudovala v rámci Programu 2000.

11



Zimní přejezd Orlických hor „po lesnicku“ Zimní „Přejezd Orlických hor“ je tradiční sportovněsportovně-společenskou akcí pořádanou LČR, s. p., lesní správou Rychnov nad Kněžnou, ve spolupráci se sportovním klubem Lesy Janeček pravidelně poslední pátek v únoru. Letos se běžel již jeho 35. ročník. Na trase Šerlich – Orlické Záhoří měří v běhu na běžkách klasickým stylem síly pravidelně více než 80 účastníků snad ze všech sfér napříč lesním hospodářstvím: státní, soukromé, obecní, OSVČ, studenti i rodinní příslušníci. Nejde jen o heroické výkony do roztrhání těla, ale především o společné setkání lesníků z různých majetků, různých koutů republiky, zasportování, posezení u guláše a piva a udržení společné sounáležitosti a hrdosti patřící k lesnickému stavu.

Letošní ročník díky krásnému slunečnému počasí nabídl nádherné výhledy do kraje a špičkově připravené stopy jen umocnily lyžařský zážitek pro všech 89 lesníků. Na startu, tak jako každý rok, nechyběli tradiční a letití účastníci. Někteří z nich se účastnili téměř všech ročníků tohoto závodu a jsou jeho opravdovými veterány, například pan Antonín Špinler, emeritní revírník z Orlického Záhoří. Tak trochu o návrat ke kořenům a zajímavé zpestření akce se postaral Tomáš Kubias, který trasu absolvoval na dřevěných, jasanových, „skijích“. Na samotném hřebeni byly podmínky dobré, ale v dolních partiích a Orlickém Záhoří chyběl sníh. Proto jsme byli nuceni trasu o téměř 3 km zkrátit. To ovšem nic neubralo na pohodě celé akce, která byla jako tradičně dobře připravena a vyvrcholila předáním diplomů a cen nejlepším a přátelským posezením všech účastníků. Jirka Beran , LS Rychnov nad Kněžnou

12



13



110 lesnických pamětních knih Od vzniku LČR, s.p. (od roku 1992) bylo dopsáno a dáno do vazby 110 lesnických pamětních knih. Být lesníkem, to není jen povolání, ale také ne vždy lehké životní poslání. Práce lesníků má vedle hospodářského využívání lesů hlavně veliký vliv na harmonii krajiny, od níž se odvíjí duševní i fyzické zdraví celé přírody, včetně lidí. Snad nejvíce během posledních tří století si

14



uvědomovali nejen lesníci, že není možné svévolně využívat les, aniž by se o něj pečlivě starali. Bylo uzákoněno (viz lesní zákon č. 250/1852 říšského zákoníku, zákon č. 11/1893 českého zemského zákoníku) hospodaření podle lesního hospodářského plánu. Lesní hospodářský plán /LHP/ je rozvrh hospodářské úpravy lesů pro lesní hospodářský celek /LHC/. Zpracovatel vypracovává LHP na období deccenia. Součástí LHP se staly i lesnické pamětní záznamy. Píše se v nich o způsobech hospodaření v lesích i o životě lesníků. Své odborné zkušenosti sem zaznamenávali pro příští generace „lesní páni“ během svého života i na sklonku své kariery. Postupně již veškeré významnější události a zkušenosti v lesním hospodářství začali psát do samostatných lesnických pamětních knih. Doba, na kterou je záznam psán, zůstala totožná s dobou platnosti LHP. Údajně již kolem roku 1854 bylo psaní pamětí řešeno legislativně. Nám se zachoval „Cirkulář ve věci zavádění lesnických pamětních knih“ vydaný 15. června 1897 knížecím dvorním radou J.U.Dr.. Hermannem Hampe, ve kterém se nařizuje od roku 1897 zakládat a psát lesnické pamětní knihy. Pro vypracovávání lesnické pamětní knihy je v „Cirkuláři…“ uvedeno 19 témat. Tato témata se obsahově téměř neliší od kapitol v současné osnově, podle které se píší lesnické pamětní knihy nyní. Současná osnova pro psaní lesnických pamětních knih je jen citlivě aktualizovaná tak, aby odpovídala dnešním trendům. Paměti jsou zaznamenávány dle skutečnosti do 16 kapitol v předepsaných bodech. Záznamy jsou stručné, encyklopedicky řazené, doplněné potřebnými snímky, grafy a tabulkami s krátkými komentáři. Informace doplněné číselnými hodnotami umožňují lesníkům v každé době vytvářet si vlastní názor na způsob hospodaření v lesích i poučit se. Je např. důležité vědět, jaké biologické či chemické prostředky byly v dané době použity při pěstování a ochraně lesa, jejich vliv na přírodu, popřípadě i důsledky, kterých je třeba se příště vyvarovat. To, že je zaznamenáván způsob hospodaření v lesích, je dar pro současnou i příští generaci lesníků. Ve státních lesích v současné době hospodaří státní podnik Lesy České republiky. Obhospodařuje více jak polovinu lesů České republiky. Psaní lesnických pamětních knih je zde ošetřeno legislativně. Paměti zapisují vedoucí organizačních jednotek nebo lesníci jimi pověření. Knihy se píší jen na organizačních jednotkách, které přímo obhospodařují lesní půdu, tedy na lesních správách, na lesních závodech, a na semenářském závodě. Lesnická pamětní kniha je rovněž vedena na správách toků i na Ředitelství LČR. Od vzniku LČR, s.p. (od roku 1992) bylo dopsáno a dáno do vazby 110 lesnických pamětních knih. A to pamětní knihy z LS Město Albrechtice 1992 – 2001, LS Bruntál 1992 – 2001, LS Janovice 1992 - 2000, ST Frýdek-Místek 1992 – 2001, ST Brno 1992 – 2002, ST Teplice – Dubí 1992 – 2003, ST Hradec Králové 1992 – 2001, LZ Vimperk 1992 – 1996, LZ Vimperk 1997, LZ Boubín 1998 – 2004, LZ Prachatice 1995 – 1997, LZ Kladská 1993, LZ Kladská 1994 – 2003, LZ Židlochovice 1992 – 1999, LZ Kašperské Hory 1992 – 1996, LZ Harrachov 1992 – 1996, Semenářský závod Týniště nad Orlicí 1992 – 2002, LS Jaroměřice nad Rokytnou a LS Třebíč 1990 – 1999 (v roce

1998 došlo ke změně názvu na LS Třebíč), LS Třebíč 2000 – 2009, LS Přibyslav 1992 – 1993, LS Jihlava 1992 – 1997, LS Rájec nad Svitavou 1991 – 2000, LS Račice 1993 – 1995, LS Luhačovice 1992–1993, LS Buchlovice 1992 – 1994, LS Ruda nad Moravou 1992 – 1996, LS Ruda nad Moravou 1997 – 2002, LS Zábřeh na Moravě 1945 – 1992, LS Zábřeh na Moravě 1992 – 1996, LS Šternberk 1992 – 1999, LS Hanušovice 1992 – 1994, LS Lanškroun 1992 – 1996, LS Lanškroun 1997 – 2006,

15



LS Loučná nad Desnou 1992 – 1995, LS Litovel 1992 – 1996, LS Bystřice pod Hostýnem 1992 – 2001, LS Vítkov 1992 – 2002, LS Frýdek-Místek 1992 – 2000, LS Frenštát pod Radhoštěm 1992 – 1993, LS Frenštát pod Radhoštěm 1994 – 2003, Rožnov pod Radhoštěm 1992 – 1996, LS Vsetín 1992 – 1996, LS Velké Karlovice 1992 – 1995, LS Velké Karlovice - LS Vsetín 1996 – 2005 ( LS Velké

Karlovice 1996 – 2000, v roce 2001 změna názvu na LS Vsetín), LS Jeseník 1992 – 1996, LS Opočno 1992 – 1995, LS Opočno 1996, LS Vlašim 1992 – 1996,LS Třeboň 1992 – 2002, LS Jindřichův Hradec 1992 – 1995, LS Jindřichův Hradec 1996 – 2005, LS Milevsko 1992 – 2000, LS Milevsko 2001 – 2004, LS Kácov 1992 – 2000, LS Vodňany 1992 – 1997, LS Vodňany 1998 – 2007, LS Vysoký Chlumec 1992 – 1993, LS Vysoký Chlumec 1994 – 1996, LS Rožmitál pod Třemšínem 1992 – 1996, LS Nové Hrady 1992 – 1993, LS Pelhřimov 1992 – 1999, LS Hořice v Podkrkonoší 1992 – 1998, LS Rumburk 1996 – 2005, LS Mělník 1992 – 1996, LS Mělník 1997 – 2006, LS Chlumec nad Cidlinou 1992 – 1995, LS Polička 1992 – 1996, LS Nymburk 1992 – 1995, LS Moravská Třebová 1993 – 1996, LS Vysoké Chvojno 1992 – 1994, LS Vysoké Chvojno 1995 – 2002, LS Křivoklát 1992 – 1994, LS Broumov 1992 – 1996, LS Mladá Boleslav 1992 – 1994, LS Stříbro 1992 – 1996, LS Stříbro 1997 – 2006, LS Planá u Mariánských Lázní 1992 – 1998, LS Planá u Mariánských Lázní 1999 – 2007, LS Plasy 1992 – 1999, LS Vyšší Brod 1992 – 1998, LS Kaplice 1992 – 2003, LS Kaplice 2004 – 2005, LS Spálené Poříčí 1992 – 2000, LS Spálené Poříčí 2001 – 2004, LS Nýrsko 1992 – 1996, LS Nýrsko 1997 – 2004, LS Plzeň 1992 – 1994, LS Domažlice 1992 – 1994, LS Františkovy Lázně 1992 – 1993, LS Františkovy Lázně 1994 – 1998, LS Žatec 1992 – 1997, LS Ještěd 1992 – 2002, LS Kraslice 1992 – 2000, LS Tábor 1992 – 2001, LS Nové Město pod Smrkem 1992 – 1996, LS Klášterec 1992 – 1998, LS Česká Lípa 1992 – 1993, LS Harcov 1992 – 1995, LS Znojmo 1992 – 1995, LS Ostravice 1992 – 1994, LS Ledeč nad Sázavou 1992 – 1993, LS Nové Město na Moravě 1992 – 1996, LS Sněžník 1992 – 1994, LS Svitavy

1992 – 1998, LS Dvůr Králové nad Labem 1997 – 2001, LS

Opava 1998, LS Opava 1999 – 2008, LS Plasy 2000 – 2009, LS Nižbor 1992 – 1997, LS Horšovský Týn 1991 – 2000. Ve všech organizačních jednotkách LČR, s.p., které obhospodařují lesní půdu, pokračují lesníci v psaní pamětních záznamů do lesnických pamětních knih. Rozepsané knihy jsou uzavírány a dávány do vazby vždy až po ukončení platnosti LHP, nebo při zrušení organizační jednotky. Nad jejich precizním a úplném odborném vypracováním bdí, tak jako před staletími, lesník – vedoucí organizační jednotky, lesní inženýři na Ř LČR a vrchní archivář LČR. A tak lesnické pamětní knihy, jejichž vazba, připomínající kůru stromů, i zlaté písmo na hřbetě a obálce, budou po generace lákat zvědavost moudrých lesníků k prostudování informací v nich zachovaných. Po dopsání jsou lesnické pamětní knihy evidovány v celostátní evidenci archiválií. Aby se dochovaly pro příští generace i byly přístupné pro současné využívání, jsou lesnické pamětní knihy vyhotovovány ve třech originálních vyhotoveních (1x autorská organizační jednotka - LS, LZ, SZ, ST, ŘLČR, 1x Archiv LČR, 1x Lesnické a rybářské muzeum Ohrada v Hluboké nad Vltavou). Zdá se nám, nebo si to namlouváme, že je dnešní doba jiná? Je taková, jakou si ji spolu s přírodou vytváříme. A tak se nám nabízí odpověď na otázku: Proč vlastně píší lidé paměti, v tomto případě lesnické pamětní knihy? Je v tom určitá pokora i úcta k minulým generacím, rovněž i povinnost předat

16



naše zkušenosti příštím generacím. Je otázka, zda v době obrovského toku informací dokážeme zachovat alespoň tu část hodnot tak, jak to dokázali naši dědové. V Lesnických pamětních knihách jsou zaznamenány události v daném čase, i trocha lesnické moudrosti. Je to proto, aby nové a nové generace lesníků vnímali, co je to lesnická čest, a že není nic, za co by člověk nemusel zaplatit, či si to nemusel vybojovat. Jde o to, aby to byl boj poctivý. V přírodě to tak platí. Proto píší i dnešní „lesů páni“ své paměti dál a dál pro příští generace lidí. Libuše Jaklová Hlavní archivář LČR

Zamyšlení - Náš les Mám ráda ticho. To ticho, které můžu poslouchat. Mám ráda chvíle, které přetrvají. Mám ráda les. Náš les. Poslouchám, vdechuji zhluboka a dívám se. Těch barev a tvarů v nekonečném souznění. Podívám se blíž, ještě blíž, kolik je života na každé větvičce, stéblu, jehličí. Podívejme se, maličký brouček, jde si svou cestičkou mezi stébly. Jak to, že se nebojí, jak to že se neztratí? Ví docela jistě, kam jde. A já najednou také vím. Vím, že se neztratím. Neztratím se na pěšince v lese. Neztratím se ani v tom širém, složitém světě, kde nic není, jak se zdá. Šťastnou cestu a děkuji, broučku. Už také běžím, odnáším si kousek ticha, kousek lesa. Tu chvilku, která přetrvá ve mně. Děkuji za les.

Text a grafika: Dagmar Kalina

17



Nové odborné publikace a knihy – březen - duben 2011 z oboru lesnictví a příbuzných oborů

Nízký a střední les jako plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa Jan Kadavý a kolektiv (Michal Kneifl, Michal Servus, Robert Knott, Václav Hurt a Martin Flora)

Předkládaná monografie má především otevřít prostor pro odbornou debatu a být tak výchozím bodem k rehabilitaci lesa nízkého a středního v podmínkách České republiky. Autoři zde předkládají dílčí výsledky projektu NAZV ČR č. QH 71161 "Nízký a střední les - plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa" a projektu MŽP ČR č. SP/2d4/59/07 "Biodiverzita a cílový management ohrožených a chráněných druhů organismů v nízkých a středních lesích v soustavě Natura 2000". Formou obsáhlé literární rešerše se autoři zamýšlí nad možnostmi znovuzavádění nízkého a středního lesa na území našeho státu. V jednotlivých kapitolách se snaží přinést co nejobsáhlejší a přitom ucelený soubor informací, které byly o nízkých a středních lesích publikovány, Čerpali především z historických literárních pramenů a dále z literatury zahraniční - především německy mluvících zemí. Na úvod kapitoly přináší soubor základních pojmů, které jsou pro dané téma klíčové a jejichž dvojznačné nebo víceznačné chápání by mohlo snížit informační potenciál knihy. Následující kapitola, dotýkající se historického rozšíření nízkých a středních lesů v Evropě a v českých zemích, dokládá oprávněnost přídomku "tradiční", který se s tvarem nízkého a středního lesa pojí. Pro mnohé čtenáře bude jistě překvapující zjištění, kde všude a na jakých rozlohách se nízké a střední lesy v minulosti vyskytovaly. Lesnicky nejzajímavější a nejdůležitější jsou kapitoly o pěstování, produkčním potenciálu, ekonomice a hospodářské úpravě nízkých a středních lesů. Obsahují podrobné historické a zahraniční poznatky o dané problematice. Jak čtenář jistě sám zjistí, je nutno předkládané informace správně zasadit do skutečného časového (historického) nebo regionálního (zahraničního) kontextu. Především ekonomické informace historického charakteru jsou se současnými podmínkami v ČR poměrně málo kompatibilní. I přesto však lze, s přihlédnutím k těmto omezením, získat o problematice základní přehled. Poměrně diskutovaným tématem je dnes ve spojení s nízkými a středními lesy biodiverzita. Četné práce především zahraničního charakteru dokládají vyšší druhovou bohatost zmíněných hospodářských tvarů. Jako důvod se uvádí světlý charakter těchto lesů, podmíněný kratším obmýtím a rychlejším postupem sečí. V kapitole věnované biodiverzitě nízkých a středních lesů se autoři nad tímto tématem podrobně zamýšlí. Při pročítání kapitoly se čtenář jistě často zastaví a zamyslí na smysluplností současného českého lesnictví. V závěru autoři předkládají analýzu právních aspektů hospodaření v nízkém a středním lese ve středoevropském kontextu. Při srovnání zahraniční a tuzemské legislativy je možno si udělat představu o tom, kterých ustanovení naší legislativy se případné zavádění nízkých a středních lesů týká a jak je podobná problematika řešena v zahraničí.

18



Vyd. Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, 2011

/zakoupeno u vydavatele pro technickou knihovnu LČR HK/

Strategie managementu lesních území se zvláštním statutem ochrany - Obecná část I. Jaroslav Simon a kolektiv

Publikace, která vychází z rozsáhlého cíleného výzkumu a která je první obecně metodickou částí řešení strategií managementu území se zvláštním

statutem

ochrany,

je

příspěvkem

k

řešení

naznačené

problematiky. Cílem je seznámit jednak s celou složitostí problematiky z různých akceptovatelných hledisek a jednak nastínit obecně metodické postupy

uplatnění

pro

řešení

problematiky

v

diferencovaných

a různorodých podmínkách ČR s ohledem na složitou společenskoekonomickou situaci. Dlouhodobost vývoje lesních ekosystémů vyžaduje pečlivý postup při stanovení zásad a forem péče o lesní území se zvláštním statutem ochrany. Na základě současného stavu poznání struktury a dynamiky vývoje lesních ekosystémů je v publikaci rozebrána problematika podkladů a východisek a navržen postup volby speciálních strategií managementu včetně doporučené technologie a ekonomického posouzení. Publikaci doplňují čtyři přílohy: Seznam lesních biotopů České republiky, Charakteristiky přírodních podmínek pro růstové simulace (ve vazbě skupin typů geobiocénu a souboru lesních typů), Výkonnost vybraných systémů těžby dřeva a Lesy ve velkoplošných chráněných územích. Vyd. Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, 2010


Květena České republiky 8 editoři: Jindřich Chrtek jun., Zdeněk Kaplan a Jitka Štěpánková

Květena České republiky je koncipována jako moderní, kriticky pojatá květena středního rozsahu, shrnující současné poznatky o druhové skladbě vegetace cévnatých rostlin (kapraďorostů, nahosemenných a krytosemenných). Rozsahem a společenskou závažností představuje jeden z významných výstupů grantových projektů, podpořených Grantovou agenturou ČR. Na jeho řešení se podílí Botanický ústav AV ČR a další botanické instituce v České republice. Dílo zahrnuje všechny domácí druhy cévnatých rostlin, dále druhy zdomácnělé, zplanělé a častěji pěstované. Formou poznámek jsou zachyceny i druhy přechodně zavlékané, dále méně často pěstované rostliny okrasné a užitkové, jakož i rostliny, jejichž výskyt na území ČR lze s určitou pravděpodobností očekávat. Hlavní důraz je kladen na druhy

19



domácí, zdomácnělé a v zemědělství a lesnictví běžně pěstované, které jsou zpracovány nejpodrobněji. Podstatnou náplní jejich zpracování jsou charakteristiky taxonomické a chorologické (včetně základní synonymiky, zhodnocení variability a karyologických poměrů). Velká pozornost je věnována i údajům o ekologii a cenologii druhů, dynamice změn v jejich šíření a výskytu (včetně ohrožení civilizačními vlivy) a jejich praktickému významu jako zdrojů potravin, surovin, léčiv, jako okrasných rostlin, plevelů apod. Rostliny pokojové, skleníkové a akvarijní nejsou do Květeny zahrnuty. Obrazovým doprovodem přehledně členěného textu jsou původní kresby, znázorňující většinu druhů jak v celkovém vzhledu, tak v detailech usnadňujících správné určení. Celé dílo je rozvržena do devíti svazků. Osmý svazek, navazující na svazky vydané v letech 1988, 1990, 1992, 1995, 1997, 2000 a 2004, zahrnuje jeden rod dvouděložných rostlin - pampelišku (Taraxacum) z čeledi čekankovitých (Cichoriaceae) se 179 druhy zpracovanými podrobně a dalšími, zpracovanými poznámkovou formou. Dále obsahuje klíč k určení všech čeledí jednoděložných rostlin, z nichž je zde zpracováno 27 (Acoraceae až Amarylliadaceae) se 75 rody a 199 číslovanými druhy a mnoha dalšími, uvedenými v Poznámkách. Z rozsáhlejších čeledí jsou zastoupeny např. Potamogetonaceae, Liliaceae,

Orchidaceae, Iridaceae, Convallariaceae a Hyacinthaceae. Text je doplněn 104 celostránkovými obrazovými tabulemi. Na přípravě svazku se podílelo 29 autorů. Květena České republiky je dílo široké využitelnosti a velkého společenského významu. Je určeno výzkumným pracovníkům teoretických i aplikovaných oborů botaniky a dalších biologických odvětví, odborníkům v otázkách životního prostředí a ochrany přírody, odborným pracovníkům v zemědělské a lesnické praxi, učitelům biologie na školách všech stupňů i studentům, jakož i ostatním zájemcům o flóru z řad široké veřejnosti. Svým celkovým pojetím a hloubkou zpracování je v české literatuře nejpodrobnější flórou našeho státního území. Jako jedna ze základních flór středoevropského prostoru je důležitým zdrojem informací i pro botaniky v zahraničí. Vyd. Nakladatelství Academia, Středisko společných činností Akademie věd České republiky, v.v.i., Praha, 2010

/zakoupeno v síti knihkupců pro technickou knihovnu LČR HK/

Stromy. Velký obrazový průvodce /z anglického originálu Trees z roku 2008/ Tony Rodd a Jennifer Stackhouse

Stromy jsou nedílnou součástí přírodního prostředí a mají mimořádnou hodnotu nejen jako zdroj materiálu pro mnoho výrobků, počínaje stavebním dřevem a konče léčivy. Jsou také klíčovými prvky mnoha ekosystémů a přírodního prostředí po celé zeměkouli. Tento obsažný průvodce zkoumá stromy ze všech úhlů, včetně jejich botanického zařazení, rozmanitosti tvarů a účasti v rostlinných společenstvech, jejichž jsou kostrou. Kniha je přehledem pozoruhodných stromů z celého světa, popisuje vztahy mezi lidmi a stromy v průběhu staletí a pojednává o nebezpečích, kterým stromy čelí, i o způsobech, jak

20



můžeme tyto velkolepé organismy pro budoucí generace chránit. Kapitoly, které jsou napsány srozumitelnou formou, jsou systematicky uspořádané do tematických celků. Knihu provází množství barevných fotografií, přehledná schémata, grafy, mapky a tabulky. Závěr knihy obsahuje fakta o stromech (tvary stromů a jejich korun, tvary a postavení listů, květy a květenství, tvary květů, typy plodů, hlavní lesní biomy světa, důležité čeledi a rody stromů, kriticky ohrožené stromy a rekordy stromů), slovníček pojmů a rejstřík. Vyd. Rebo Productions CZ, s.r.o., Čestlice, 2010 /zakoupeno v síti knihkupců pro technickou knihovnu LČR HK/

Výcvik psů loveckých plemen Retrívři, ohaři, španělé, teriéři, jezevčíci, honiči a barváři. Karel Zelníček

Psi loveckých plemen jsou velmi společenští, přátelští a bezkonfliktní, a proto si je často pořizují i ti, kteří o jejich výcviku nebo myslivosti nic nevědí. Nicméně i pes, který se svým pánem žije ve městě a plní úlohu především společenskou, se potřebuje důsledně naučit pravidla chování. A právě výcviku a výchově psů loveckých plemen je věnována kniha cvičitele Karla Zelníčka. Autor zastává názor, že drilování loveckého psa na oploceném cvičišti nikam nevede, neboť je mu zapotřebí právě lovecké výchovy, s jejíž pomocí jej lze nejsnáze dovést k poslušnosti a ovladatelnosti. Někteří chovatelé se zpočátku obávají, že se pes vycvičený k lovu naučí zabíjet vše, co se kde pohne. Je tomu ale právě naopak: loveckou výchovou se pes naučí klidu před zvěří, poslušnosti a ovladatelnosti za všech okolností, trpělivosti a spolupráci s člověkem, s nímž pak tvoří sehraný tým. Kniha je určena hlavně nemyslivecké veřejnosti, a proto obsahuje některá zjednodušení, zkratky, které jsou zde použity kvůli lepší srozumitelnosti, a podrobnější pasáže se "samozřejmostmi" pro myslivce. Vyd. Nakladatelství PLOT, Praha, 2010 /zakoupeno v síti knihkupců pro technickou knihovnu LČR HK/

Výchova malých psů - Malí psi, velcí přátelé /z německého originálu "Die Kosmos Welpenschule"/ Petra Führmann, Nicole Hoefs a Iris Franzke

Psi malých plemen jsou ideální kamarádi - cítí se dobře v městském bytě, jsou bezproblémovými průvodci na cestách a potřebují méně pohybu než ti velcí. Ale i oni jsou opravdoví psi. Znalost odlišností malých psů je nutná, máme-li se naučit s nimi správně zacházet. Díky tomu se z nich určitě stanou velcí kamarádi. Kniha se postupně věnuje těmto tématům: jaký malý pes se hodí k majiteli, vycházky a cestování, malí psi a děti, bezpečné prostředí pro malého psa, hry a psí škola, základní principy

21



komunikace, výživa z výchovného hlediska, zachovávání čistoty, navykání na samotu, nepřiměřené chování a jeho kontrola a výchova krok za krokem slovem i obrazem. Vyd. Vydavatelství Víkend, s.r.o., Praha, 2010 /zakoupeno v síti knihkupců pro technickou knihovnu LČR HK/

Katalog biotopů České republiky editoři: Milan Chytrý, Tomáš Kučera, Martin Kočí, Vít Grulich a Pavel Lustyk

Biotop je prostředí přirozeného výskytu rostlin a živočichů. Základním předpokladem účinné ochrany ohrožených druhů je právě péče o jejich biotopy, a proto je systém ochrany přírody v Evropské unii založen převážně na principu ochrany biotopů. Směrnice Evropské unie předepisují členským státům povinnost vytvářet soustavu chráněných území Natura 2000 a jedním z hlavních kritérií pro zahrnutí určitého území do této soustavy je právě přítomnost vybraných biotopů. Katalog biotopů je příručka, která vymezuje jednotky používané pro mapování biotopů v České republice. Po jejím prvním vydání v roce 2001 bylo zahájeno rozsáhlé mapování biotopů, během kterého se shromáždily podrobné podklady pro vytvoření národního návrhu evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000. Po dokončení základního mapování v roce 2004 se mapy biotopů průběžně aktualizují a zpřesňují opakovaným terénním mapováním. Druhé vydání Katalogu biotopů shrnuje nové a upřesněné poznatky o biotopech získané při terénním mapování, odráží pokrok v základním výzkumu vegetace a biotopů na našem území za poslední desetiletí a zohledňuje změny v evropských systémech klasifikace biotopů. Kvůli zachování návaznosti na dosavadní mapování biotopů však zůstává základní klasifikace biotopů stejná jako v prvním vydání s výjimkou některých podjednotek na nejnižší hierarchické úrovni. Celkem je v Katalogu rozlišeno a popsáno 173 biotopů, z nichž 60 je hodnoceno jako typy přírodních stanovišť soustavy Natura 2000. Katalog biotopů je nejen základním odborným podkladem pro vymezení biotopů, ale také shrnující příručkou o českých biotopech a vegetaci pro širší veřejnost. Je využíván jak profesionálními ochránci přírody a přírodovědci, tak středoškolskými a vysokoškolskými studenty i dalšími zájemci o bližší poznání naší přírody. Vyd. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha, 2010 /2., upravené a rozšířené vydání/


22



Tradice a současnost v myslivosti Sborník z XVI. ročníku odborného semináře (Dvůr králové nad Labem, 25. 3. 2010), který pořádal Řád svatého Huberta se sídlem na Kuksu za finančního přispění Ministerstva zemědělství České republiky. Vyd. Řád svatého Huberta ser sídlem na Kuksu, 2011

/darováno vydavatelem technické knihovně LČR HK/

Lov zvěře v našich honitbách honitbách Josef Drmota

Publikace

komplexně

postihuje

problematiku

současného

lovu

v podmínkách naší myslivosti. Vyčerpávajícím způsobem se zaobírá rozdělením aktuálních loveckých metod s přihlédnutím ke zvláštnostem lovu vybraných druhů zvěře. Zároveň přináší bohaté odkazy na historii celého oboru, včetně popisu metod používaných myslivci v průběhu předchozích staletí. Publikace neopomíjí ani další souvislosti lovu zvěře, který chápe jako významný prvek v životě současného venkova, vymezuje jeho postavení v rámci ostatních mysliveckých aktivit a zdůrazňuje jeho krajinářský, ekologický, kulturní a ekonomický význam. Autor klade důraz na chovatelské funkce lovu, který je nedílnou součástí péče o zvěř žijící v kulturní krajině a dotvářející životní prostředí celé společnosti. Kniha je primárně určena aktivním myslivcům, uchazečům o první lovecký lístek i studentům mysliveckých oborů. Svým obsahem však oslovuje všechny přátele myslivosti a přírody, držitele honiteb, majitele honebních pozemků, organizátory veřejného života na venkově i zájemce o reálné dění v jejich bezprostředním okolí. Vyd. Grada Publishing, a.s., Praha, 2011 /zakoupeno v síti knihkupců pro technickou knihovnu LČR HK/

23



Revitalizace toků - Příspěvek k problematice úprav vodních toků Miloslav Šlezingr

Publikace je zaměřena na problematiku revitalizace vodních toků, která byla vyvolána nevhodným antropogenním působením (např. nevhodnou úpravou v minulosti, nevhodnými zásahy v břehové zóně aj.) i působením přírodních sil (úpravy po povodních a jiných přírodních katastrofách). Základní členění vychází z postupného seznamování čtenáře s danou problematikou. V úvodu je nastíněn celkový přístup k úpravám vodních toků a revitalizacím vodních toků, včetně názvosloví, dále se autor zaměřuje na výčet základních důvodů revitalizací a představení možných revitalizačních zásahů na toku. Součástí publikace je i obsáhlý přehled vhodných

biologických

a

biotechnických

stabilizačních

postupů

respektujících přirozený (přirozenému stavu blízký) vývoj říčního koryta v podmínkách silně antropogenně ovlivněné oblasti střední Evropy. Součástí publikace je i představení metody QBR (metoda posouzení současného stavu toku a jeho okolí) včetně ukázkové aplikace. V závěru autor obrací pozornost na problematiku vegetačního doprovodu vodních toků, jakožto nedílnou součást revitalizačních zásahů, a problematiku návrhu migračních cest pro vodní organismy. Publikace je doplněna desítkami barevných fotografií z realizací, schématy břehových opevnění, grafy, výpočtovými metodami aj. Kromě podrobného obsahu a vysvětlení vybraných použitých pojmů prezentuje obsáhlý seznam použité a doporučené literatury a přehledný rejstřík. Publikace je určena všem zájemcům o danou problematiku, inženýrům, technikům, studentům středních i vysokých škol a na 255 stranách poskytuje základní informaci o revitalizaci vodních toků včetně odborných nástaveb, určených ke stabilizaci břehů, a hydraulice říčních koryt. Vyd. Vysoké učení technické v Brně - Nakladatelství VUTIUM, 2010


Horské rostliny Daniel Dítě, Pavol Eliáš a Daniel Hrčka

V této knize se autoři snažili alespoň trochu přiblížit krásu více než 250 druhů běžných i vzácnějších horských rostlin. Úvod obsahuje přehled o horských oblastech České republiky a Slovenské republiky, o jejich klimatických podmínkách, geologickém podloží a zejména biotopech horské květeny. Fotografie celé rostliny s biotopem a jejího květu či soukvětí jsou doplněny krátkým popisem, informacemi o ekologii, rozšíření druhu a možnostmi záměny s podobnými rostlinami. Závěr knihy obsahuje použitou literaturu a český, slovenský a latinský rejstřík. Vyd. Mladá fronta, a.s., Praha, 2010 /zakoupeno v síti knihkupců pro technickou knihovnu LČR HK/

24



1000 bylin Léčivé rostliny od A do Z řazené podle latinských jmen. /z německého vydání "1000 Kräuter"/ Léčivé rostliny nás fascinují od nepaměti a jejich účinné látky jsou v současnosti důležitou složkou mnoha léků a různých přípravků pečujících o naše tělo i duši. Stále více lidí věří v léčivou sílu přírody a chtějí se o jejích možnostech dozvědět více. Tato kniha obsahuje více než 1000 detailních barevných

ilustrací znázorňujících charakteristické znaky

jednotlivých druhů a důležité informace o každém druhu včetně určovacích znaků. Představuje obsáhlý přehled léčivých rostlin celého světa, které našly své uplatnění i v Evropě. Počínaje léčivou aloe a konče chutným cicimkem tato kniha obsahuje nejen všechny léčivé druhy důležité v současnosti, ale i ty, které již upadly v zapomnění. Abecední řazení podle latinských jmen přitom umožňuje srovnání blízce si příbuzných druhů. U každé rostliny čtenář nalezne klíčové údaje - český název, čeleď, další běžně používaná jména, oblast původu, velikost, charakteristické znaky, terapeutické účinky a způsob využití v léčitelství i ve farmaceutickém průmyslu. Závěr knihy obsahuje český a latinský rejstřík jmen. Vyd. nakladatelství Svojtka & Co., s.r.o., Praha, 2007 /zakoupeno v antikvariátu pro technickou knihovnu LČR HK/

Koření a jeho užití v ilustracích Zdenky Krejčové Dagmar Lánská

Užitkové rostliny poskytovaly člověku nejen nezbytnou potravu, ale také oděv, stavební materiál, různá důležitá léčiva atd. V neposlední řadě i nejrůznější pochutiny, jako např. koření, které je většinou bez výživné hodnoty, ale zato má výraznou chuť, vůni nebo barvu a především povzbudivé účinky na trávicí ústrojí nebo psychiku konzumentů - v lidovém léčitelství se uplatňuje dodnes. Téměř všechny druhy koření uváděné v této knize, ilustrované akademickou malířkou Zdenkou Krejčovou, byly nejdříve užívány jako léčiva. Byla jim připisována kouzelná moc, používaly se k přípravě různých "nápojů lásky" i k obětem bohům. V poslední době dochází k návratu ke klasickému koření a kořenících směsí, které se používají nejen při přípravě jídel v kuchyni, ale také jako ochrana proti rychlému rozkladu jídel při konzervaci masa, ryb, ovoce, zeleniny a hub. Rovněž je významné používání koření při výrobě cukrovinek, léků a v kosmetice (např. voňavky), takže lze říci, že bez koření se zkrátka neobejdeme. A záleží jen na nás, aby nám koření a různé pochutiny neškodily, ale zpříjemňovaly náš život. Po úvodních kapitolách (Co je koření, Rozdělení koření, Původ a zeměpisné rozšíření koření a Historie

25



používání koření) následují bloky kapitol věnované koření a zdraví a koření a kuchyním světa. Nejrozsáhlejší část publikace obsahuje obrazovou část; k ilustraci rostliny jsou připojeny popis, původ a rozšíření, pěstování a sklizeň, obsahové látky a působení, užití jako koření. Závěr knihy obsahuje rejstříky českých a odborných jmen. Vyd. nakladatelství AVENTINUM, s.r.o., Praha, 2010, v edici Artia /zakoupeno v Lesnické práci, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, pro technickou knihovnu LČR HK/

Celoroční průvodce houbaře aneb na houby od jara do zimy Radomír Socha a Jiří Baier

Kniha si neklade nárok být odbornou mykologickou příručkou ani kompletní monografií hub. Není ani obsáhlým a uceleným klíčem k určování všech u nás rostoucích druhů hub. Její cíl je mnohem prostší. Je totiž určena hlavně praktickým, začínajícím houbařům. Jejím záměrem je nabídnout praktickému houbaři přehled u nás hojněji se vyskytujících druhů hub se zřetelem na dobu jejich výskytu a roční období. Z tohoto důvodu je tato knížka koncipována odlišně než většina již vydaných atlasů hub. Autoři nechtějí praktického houbaře zbytečně zatěžovat nějakými složitými metodami určování hub, ani mikroskopickými znaky, ani detailním studiem barvy výtrusného prachu. I když se v některých případech o těchto znacích stručně zmiňují, knížka je nicméně koncipována tak, aby i bez těchto údajů mohl praktický houbař zde vyobrazené druhy hub co nejlépe rozpoznat. Jak čtenář z knihy pozná, je možné houby nasbírat v průběhu celého roku, což je pro praktického houbaře velmi výhodné, neboť si může přinést z lesa téměř vždy čerstvé houby pro přípravu chutného pokrmu, dokonce i za ne vždy zcela příznivých podmínek. Po úvodních všeobecných kapitolách o houbách, houbařích a sběru hub následuje jádro knihy s fotografiemi hub věnované sběru hub od jara do zimy. Závěr knížky obsahuje tabulku časového rozpětí výskytu hub, rejstříky a stručnou informaci o autorech. Vyd. nakladatelství AVENTINUM, s.r.o., Praha, 2010 /zakoupeno v Lesnické práci, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, pro technickou knihovnu LČR HK/

Bohemia docta - K historickým kořenům vědy v českých zemích editoři: Alena Míškoví, Martin Franc a Antonín Kostlán

Kniha jako první mapuje celkový vývoj české mimouniverzitní vědy od počátků v humanistických a barokních učených společnostech až po transformaci Československé akademie věd na Akademii věd ČR, to je v období let 1747-1992. Tým zkušených autorů poutavě a zasvěceně přibližuje dějiny takových významných vědeckých institucí, jako byla

26



například Královská česká společnost nauk, Česká akademie věd a umění, Masarykova akademie práce a v poválečném období dominantní Československá akademie věd. Opomenuty nejsou ani vědecké instituce Němců z českých zemí. Součástí bohatě ilustrované publikace jsou také biografické medailony osobností, které českou vědu v minulosti ovlivnily nejvýrazněji. Vedle toho obsahuje kniha i průřezové kapitoly věnované vývoji vědy v devatenáctém a dvacátém století. Čtenáři se tak nabízí možnost poznat zajímavé i dramatické peripetie jedinečného příběhu české vědy, která musela tolikrát zápasit o svoji pozici a uznání. Vyd. Nakladatelství Academia, Středisko společných činností Akademie věd České republiky, v.v.i., Praha, 2010

/zakoupeno v síti knihkupců pro technickou knihovnu LČR HK/

Slovník pomístních jmen v Čechách. V (Bra(Bra-Buc) Jana Matúšová a kolektiv

Pomístní jména - jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest - v sobě skrývají nespočetné zajímavé a přitažlivé informace. Představují nejen unikátní jazykové útvary, ale i zdroj poznatků pro regionální historii, archeologii, etnografii, přírodovědu i jiné vědní obory. V pátém svazku Slovníku pomístních jmen v Čechách jsou představena pomístní jména, která začínají písmeny Bra-Buc nebo obsahují slova začínající těmito písmeny. Vyd. Nakladatelství Academia, Středisko společných informací Akademie věd ČR, v.v.i., Praha, 2010

/zakoupeno v síti knihkupců pro technickou knihovnu LČR HK/ Jiří Uhlíř

27

duben 2011

Recommend Documents