MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy Učitelství estetické výchovy pro střední školy
DĚTSKÉ VÝTVARNÉ SOUTĚŢE: Jejich parametry, cíle a organizování MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
BcA. Lenka Sýkorová
Vedoucí práce: Mgr. Karla Brücknerová, Ph.D.
2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v mé práci a práce v tištěné podobě se shoduje s prací v elektronické podobě. V Opavě dne 16. 5. 2013
BcA. Lenka Sýkorová
Poděkování Děkuji Mgr. Karle Brücknerové, Ph.D., za podporu, cenné rady, které mi pomohly dokončit mou diplomovou práci. Děkuji své rodině za roky podpory při studiu. Dále bych chtěla poděkovat Bc. Magdaléně Hájkové za trpělivost, kterou se mnou měla.
OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................................... 6 1
FENOMÉN DĚTSKÝCH VÝTVARNÝCH SOUTĚŢÍ................................................. 8
1.1 Pojem dětské výtvarné soutěţe ............................................................................................ 8 1.1.1 Organizace soutěţí v České republice ............................................................................. 10 1.2 Dětské výtvarné soutěţe a jejich cíle................................................................................. 12 1.2.1 Dětské výtvarné soutěţe s vyšším pedagogickým rozměrem .......................................... 14 1.2.2 Dětské výtvarné soutěţe s niţším pedagogickým přesahem ........................................... 18 1.3 Výtvarné soutěţe a jejich přínosy pro ţáka ....................................................................... 20 1.4 Účast na výtvarných soutěţích jako součást práce pedagoga ........................................... 22 1.5 Shrnutí parametrů kvality dětských výtvarných soutěţí ................................................... 23 2
PROCES HODNOCENÍ DĚTSKÝCH VÝTVARNÝCH SOUTĚŢÍ ......................... 25
2.1 Měřítko hodnocení a norma ve výtvarných soutěţích ....................................................... 26 2.2 Hodnoticí kritéria soutěţí .................................................................................................. 27 2.3 Porota jako hodnotící orgán dětských výtvarných soutěţí ................................................ 28 2.3.1 Typy porot dětských výtvarných soutěţí ......................................................................... 30 2.3.2 Poroty otevřené ................................................................................................................ 30 2.3.3 Poroty uzavřené ............................................................................................................... 31 2.3.4 Sloţení poroty dětských výtvarných soutěţí ................................................................... 31 2.3.5 Rozdělení rolí ve skupině porotců ................................................................................... 33 2.4 Výsledky hodnoticího procesu .......................................................................................... 34 2.5 Fáze vyřazovacího a hodnoticího mechanismu na dětských výtvarných soutěţích .......... 35 2.6 Shrnutí procesu hodnoticího mechanismu......................................................................... 36 3
MANAGEMENT DĚTSKÝCH VÝTVARNÝCH SOUTĚŢÍ ..................................... 37
3.1 Ujasnění záměru a cíle dětské výtvarné soutěţe ............................................................... 38 3.2 Plánování jednotlivých aktivit a kroků dětské výtvarné soutěţe....................................... 39 3.3 Časový rozvrh dětských výtvarných soutěţí ..................................................................... 39 3.4 Zdroje dětské výtvarné soutěţe ......................................................................................... 40 3.5 Propagace dětských výtvarných soutěţí ............................................................................ 42 3.6 Vnější a vnitřní organizování dětských výtvarných soutěţí .............................................. 45 3.6.1 Vnější organizace dětských výtvarných soutěţí .............................................................. 45 3.6.2 Vnitřní organizace dětských výtvarných soutěţí ............................................................. 46 3.7 Shrnutí zásad managementu dětských výtvarných soutěţí ............................................... 47
4
PŘÍKLAD DOBRÉ PRAXE ORGANIZOVÁNÍ DĚTSKÉ VÝTVARNÉ
SOUTĚŢE................................................................................................................................ 48 4.1 Aktivity galerie .................................................................................................................. 49 4.2 Didaktická činnost galerie ................................................................................................. 53 4.3 Soutěţe Galerie výtvarného projevu v Polské Toruni a její parametry ............................. 53 4.3.1 The International Biennial of Children´s and Young People´s Graphic Works .............. 54 4.3.2 The International Children´s and Young People´s Art Competition „Always Green, Always Blue“ ................................................................................................................ 54 4.4 Shrnutí ............................................................................................................................... 55 5
MODELOVÁ SOUTĚŢ PRO ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY........................... 57
5.1 Propozice modelové dětské výtvarné soutěţe pro základní umělecké školy .................... 58 5.2 Pokyny pro organizátora modelové soutěţe pro základní umělecké školy ....................... 61 5.3 Zdroje pro uspořádání modelové soutěţe pro základní umělecké školy ........................... 64 5.4 Shrnutí ............................................................................................................................... 65 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 67 RESUMÉ .................................................................................................................................. 68 SUMMARY .............................................................................................................................. 69 SEZNAM LITERATURY ........................................................................................................ 71
ÚVOD Jádro problému tkví v otázce: Jak udělat didakticky kvalitní dětskou výtvarnou soutěž? Ve své diplomové práci popíšu dětské výtvarné soutěţe z více hledisek. Primárně mě bude zajímat soutěţní systém v uměleckém vzdělávání, které je v Evropě jedinečné. Mimo naši republiku můţeme zaznamenat četná výtvarná soutěţní klání, která mají vysokou úroveň i přesto, ţe školský systém těchto zemí nepočítá se systematickým výtvarným vzděláváním dětí od útlého věku. Ke zpracování tohoto tématu mě přivedla nejen osobní zkušenost, ale i snaha přispět k rozvoji v této oblasti. V prvních kapitolách zaměřím pozornost k fenoménu dětské výtvarné soutěţe, jejím obecným i pedagogickým cílům. Budu řešit otázku, jaký je přínos dětských soutěţí pro ţáka a pro práci pedagoga. Z velké části pracuji s internetovými zdroji, katalogy a články z časopisů. K získání potřebných informací jsem pouţila slovník spisovné češtiny a slovník cizích slov, a to uţ při prvotní definici samotného výrazu „soutěţ“. Klíčovým zdrojem pro mě byl časopis Talent1, především články Věry Roeslerové, a Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké školství, vycházela jsem z jeho nové kurikulární reformy. Vyuţívala jsem i dalších titulů české pedagogické literatury, dále webové stránky Ústřední umělecké rady ZUŠ, webové stránky Alšovy země, mezinárodní dětské výtvarné soutěţe Lidice a Turčianské galerie v Martině, dětské výtvarné soutěţe Shankar´s Children International Competition. V poslední kapitole první části veškeré uvedené informace shrnu. Následovat budou další kapitoly, které se jiţ budou zabývat uţším pojetím dětských výtvarných soutěţí. Půjde o hodnocení výtvarných soutěţí, práci poroty, management, časovou, finanční i personální propagaci. Čerpat budu zejména z knih Jana Slavíka, Jaromíra Uţdila a Hany Kasíkové. Pro management jsem vyuţila publikací Marty Smolíkové a Radky Johnové aj.
1
Časopis Talent byl určen učitelům a příznivcům základních uměleckých škol. Přináší odborné články
z oblasti metodiky, rozhovory s významnými osobnostmi kulturního ţivota v ČR i dalších zemích, aktuální reportáţe ze soutěţí, kurzů, přehlídek i ze ţivota základních uměleckých škol. Vydavatelem časopisu bylo Sdruţení pro umění a výchovu Talent, o.s, v současné době je z finančních důvodů vydávání a distribuce pozastavena.
6
V závěru své diplomové práce se pokusím demonstrovat dobrou a efektivní praxi v organizování dětských výtvarných soutěţí na fungujícím modelu práce Galerie a střediska dětského výtvarného projevu v polské Toruni (GIOPTD - Galeria I Ośrodek Plastycznej Twórczości Dziecka). Představím galerii a její činnost, aktivity a dvě soutěţe pořádané pod jejich záštitou. Zde jako zdroj informací poslouţily hlavně katalogy, které galerie vydává, a jejich webové stránky. V poslední kapitole práce vytvořím modelovou soutěţ pro základní umělecké školy (ZUŠ). Specifika budou vycházet předem mnou stanovených kritérií. Tato modelová soutěţ bude jakýmsi vyústěním všech zpracovaných poznatků, o kterých diplomová práce pojednává. Přínos mé práce má poslouţit potenciálním organizátorům dětských výtvarných soutěţí, zejména pedagogům, školským institucím i jiným organizátorům těchto soutěţí.
7
1 FENOMÉN DĚTSKÝCH VÝTVARNÝCH SOUTĚŢÍ V úvodní kapitole vymezím pojem soutěţ z obecného pohledu. Výtvarné soutěţe však mají svá specifika, hlavně z hlediska vyhlašování úspěšných účastníků, čímţ se liší od běţných soutěţních aktivit. Tato kapitola dále popisuje organizování dětských výtvarných soutěţí v našem vzdělávacím systému, ale i aktivity jiných subjektů organizujících výtvarné soutěţe. Vyústěním bude hodnocení dětských výtvarných soutěţí z hlediska jejich pedagogických cílů. Pedagogický cíl je jedním z kritérií kvalitní dětské výtvarné soutěţe. Je-li jasně stanoven, obohacuje tato aktivita pedagoga i ţáka v jeho znalostech, přináší jim oběma nové poznatky pro další rozvoj jejich osobnosti, i kdyţ kaţdému z jiného hlediska. Kapitola vytváří přehled současné úrovně domácí i zahraniční výtvarné soutěţe, jejich dlouhodobá praxe odhaluje dobře nastavené fungující parametry. Výtvarné soutěţe s vyššími cíly mi poslouţily v závěru této kapitoly k určení stěţejních parametrů pro kvalitní a funkční dětskou výtvarnou soutěţ.
1.1 Pojem dětské výtvarné soutěţe Klíčovým se zde stává samotné slovo „soutěţ“. Slovník spisovné češtiny (Filipec, 1998, s. 403) charakterizuje soutěţ jako „úsilí o předstiţení druhých, o dosaţení úspěchu, úsilí o prvenství". Ve Slovníku cizích slov nacházíme termín „kompetice“, coţ je latinský výraz pro soutěţení, soupeření nebo také rivalitu. Kompetice je zde popsána jako „snaha dvou nebo více jedinců či skupin o dosaţení téhoţ cíle". (Kraus, 2006, s. 404) „Tento cíl není chápán jako společný, ale jako cíl, o který sice usilují všichni účastníci soutěţe, ale kterého nakonec dosáhne pouze jeden z nich.“ (Prýmasová, Lukavská, 2008) Soutěţí se také obecně označuje aktivita, akce, při které se závodí, měří výkony v disciplínách a jsou předem daná pravidla. Kaţdá soutěţ má své specifické zásady, podle kterých se řídí. Zároveň je obecně chápána jako jakési vyvrcholení přípravy a tréninku, ale i jako prokázání talentu, schopností a také psychické vyrovnanosti soutěţícího. Všechny soutěţe přinášejí nutnost konfrontace. Je proto nutné, aby měly jasně stanovená pravidla. Bohatým inspiračním zdrojem v otázce fenoménu soutěţe
8
je práce Barbory Knotkové (2008). Zabývá se podstatou soutěţí, pojmy s ní svázanými, obecnými pravidly soutěţe neboli kompetice. I kdyţ se zaměřuje především na jiný druh soutěţí, neţ je předmětem mé práce, lze v některých obecných pojmech naleznout shodu. Pro různé aktivity má výraz soutěţ i jiný významový obsah. Soutěţ v pohybových dovednostech není totoţná se soutěţí týkající se intelektuálních schopností apod. Ne všechny definice a pojetí tohoto fenoménu lze chápat jako pozitivní. Soutěţ často nahlíţíme jako hru, ale můţe se jednat i o konkurenci, kdy je například vybrán nejlepší reprezentant nebo nejlepší uchazeč o zaměstnání apod. Zkrátka za soutěţ můţeme povaţovat kaţdé srovnávání, při kterém se nejlepší stává vítězem. (Prýmasová, Lukavská, 2008) Výtvarné soutěţe se z hlediska vyhlašování úspěšných účastníků liší od běţných soutěţních klání. Nelze u nich jasně stanovit pořadí soutěţících. Poměřování výtvarných aktivit dětí a mládeţe lépe vystihuje pojem konkurz. Konkurz je podle Nováčkové (2011) situace, která je podmíněna kritérii, jeţ se během hodnotícího procesu posuzují, a při nesplnění mohou mít za důsledek, ţe nebude oceněn ţádný ze soutěţících. Takto popsaný model prakticky funguje v posuzování dětských výtvarných prací v současnosti, i kdyţ se aktivita nazývá soutěţí. Přestoţe jsou názvy hodnocení výtvarných aktivit rozlišné, v další části práce setrvám u termínu nejvíce pouţívaného, obecně vţitého - soutěţ. Podobně o stanovení pořadí úspěšných soutěţících uvaţuje i Věra Roeselová. „Soutěţe dětských prací jsou příčinou mnohých nedorozumění. Vnášení soupeření tam, kde pro ně chybí základní předpoklady – dětský výtvarný projev není klasifikovatelným nebo srovnatelným výkonem. Rozdělování medailí jednotlivcům odráţí subjektivní názory lidí a svým způsobem i subjektivní rozhodování skupiny porotců. Za této situace je udělování prvního, druhého, a třetího místa eticky neomluvitelné.“ (Roeselová, 1997, s. 39). V dětských výtvarných soutěţích, o kterých se budu zmiňovat, jsou udělována ocenění bez označení číselného pořadí (kapitola 2.4). Ze všech popsaných situací jasně vyplývá, ţe soutěţ je primárně pořádána pro účastníka soutěţe, toho kdo soutěţí. V případě dětských výtvarných soutěţí jsou to tedy děti a mládeţ zabývající se výtvarnou tvorbou.
9
Soutěţe mohou být organizovány jako jednorázové akce, mohou být periodicky se opakující, probíhají často v několika kolech (oblastní kolo, okresní, krajské, celorepublikové). Nejvyšším typem soutěţních klání jsou soutěţe mezinárodní. Jelikoţ náš školský systém zahrnuje základní umělecké vzdělávání, budu se dále zabývat tímto soutěţním systémem, který je mi z hlediska mé odbornosti nejbliţší. 1.1.1 Organizace soutěţí v České republice Přehlídka (přehlídka dětské výtvarné tvorby) je specifická pro základní umělecké vzdělávání. Je-li jakákoliv výtvarná soutěţ primárně orientovaná na kaţdého jednotlivého soutěţícího, můţeme konstatovat, ţe nevznikla za účelem konkurenčního poměřování účastníků. Jde spíše o nacházení cesty k úspěšnému a kvalitnímu výtvarnému vzdělávání. O této aktivitě se proto zmíním podrobněji, neboť je zajímavou činností typickou pro naše jedinečné základní umělecké vzdělávání.2 „Přehlídka nemá soutěţní charakter. V krajském kole je otevřeným dialogem, který umoţňuje rozvíjení myšlenek a metodických postupů. Jeho záměrem tedy není hodnocení 1., 2., nebo 3. místa, ale srovnávání postojů, postupů a výsledků, které směřuje k poznání. Cílem není hledat to nejlepší, ale přivést kaţdého učitele na jednu z cest, po níţ dokáţe samostatně dojít co nejdál.“ (Roeselová, 2005, s. 8-9). Přehlídky se konají pravidelně, avšak mají větší časový odstup, aby bylo moţno prokázat schopnost utřídění poznatků z rozboru předchozích ročníků. Jednotlivé podněty, které aktivují práci uměleckého vzdělávání, mají na starosti orgány sestavené z ředitelů, učitelů, vedoucích výtvarných sekcí na škole. Vzdělávací systém v České republice je jedinečný v tom, ţe základní umělecké školy napříč obory jsou jeho součástí, mají své vedení i rady. Ve světě není situace v uměleckém vzdělávání stejná jako u nás. Podobný systém má ještě Slovenská republika, se kterou máme společné politické kořeny. Rady působící v uměleckém vzdělávání jsou třístupňové. Jejich existence je důleţitá pro uměleckou činnost, ustanovení pravidel v aktivitách škol, jejich prezentaci atd. Ale nedílnou součástí je i korekce výtvarných soutěţí. Na republikové i krajské úrovni se rady ZUŠ pokouší udrţet pravidla a standardy soutěţí. Dbají na dodrţování ustanovení a kompetencí rámcově vzdělávacích plánů pro základní umělecké vzdělá2 Není myšleno, ţe se obecně přehlídky nekonají nikde jinde ve světě, jen nemají mnohdy ryze edukativní charakter.
10
vání. Následující dělení je moţné naleznout na webovém portále Ústřední umělecké rady základních uměleckých škol České republiky. Zde se také můţeme dovědět detaily o fungování těchto rad v jednotlivých regionech i o jejich celkovém personální sloţení. Třístupňová koncepce Uměleckých rad: 1. Ústřední umělecká rada (ÚUR) - na úrovni republiky, 2. Krajská umělecká rada (KUR) - na úrovni kraje, 3. Umělecká rada školy (URŠ) - na úrovni ZUŠ. Ústřední umělecká rada (ÚUR): Ústřední umělecká rada je poradním sborem náměstka odboru uměleckého školství příslušného ministra. Je vrcholným orgánem uměleckých rad (UR) zřizovaných na základních uměleckých školách v ČR. Členy ÚUR jsou: a) předsedové republikových sekcí, b) pověření předsedové KUR. Poradní sbor ÚUR je sloţen z pedagogů a odborníků profesně spjatých s příslušnou problematikou. Členy poradního sboru jmenuje a odvolává na návrh vedoucího pracovníka odboru uměleckého školství náměstek ministra. Ústřední umělecká rada se dělí do jednotlivých sekcí podle uměleckých oborů. Předsedové jednotlivých sekcí jsou zodpověděni za vypracování soutěţních podmínek. Krajská umělecká rada (KUR): Je odborným poradním orgánem pro krajské odbory školství, mládeţe a tělovýchovy v oblasti základního uměleckého vzdělávání. Kaţdý kraj zastupuje v rámci KUR jeho předseda. Krajská umělecká rada můţe iniciovat vznik a práci regionálních uměleckých rad (RUR). Ty mají na starosti oblast organizace regionálních přehlídek a soutěţí. Umělecká rada školy (URŠ): Je odborným poradním orgánem ředitele školy. Členy URŠ jsou vedoucí jednotlivých uměleckých oborů na škole. Hlavními úkoly školních rad jsou: výběr výtvar-
11
ných prací do soutěţí, posuzování výtvarných prací u přijímacího řízení, zabezpečení výstavy a prezentace školy na veřejnosti aj. (ÚUR ZUŠ ČR, 2013) Působení rad na všech úrovních je nedílnou součástí našeho uměleckého vzdělávacího systému. Napomáhá k rozvoji a kvalitě uměleckého vzdělávání u nás a má podíl i na kvalitě soutěţí a výtvarné práci s dětmi obecně.
1.2 Dětské výtvarné soutěţe a jejich cíle Definovat cíle dětských výtvarných soutěţí není z hlediska jejich mnoţství a rozvrstvení organizátorů jednoduché. Na dětskou výtvarnou soutěţ můţeme nahlíţet jako na činnost, která nepřináší následné zpětné vazby. Vypsat soutěţ znamená zakončit ji nějakým atraktivním měřitelným cílem, který bude mít přínos nejen pro soutěţící. Z tohoto hlediska dělím soutěţe na ty, které mají smysluplné vyústění a pedagogické cíle, a ty, které jsou v tomto ohledu slabé. Tedy nemají další vliv na dětské výtvarné umění ve smyslu rozvoje výtvarného cítění, myšlení a komunikace, na rozvoj výtvarného jazyka. I takové soutěţe ale podrobím následné analýze. Cílem výtvarné soutěţe pro děti je rozvíjet jejich kreativitu, dovednosti a znalosti v kaţdém věku. Kaţdá soutěţ tedy musí mít jasně stanovená pravidla a formulovaný cíl. Jako jsou například: -
podmínky účasti,
-
kategorie,
-
struktura soutěţe,
-
esteticko-výchovné cíle,
-
sociálně-kulturní cíle.
Ambicí obecně pedagogického přístupu je vzdělávací výsledek. Vyjadřuje účel, metody, principy, prostředky k dosaţení zadaných úkolů. Nejdůleţitější je tedy správná formulace. Formulované cíle musí odpovídat těmto kritériím: reálnost, splnitelnost, soudrţnost, kontrolovatelnost, celistvost, přiměřenost. „Cíle zahrnují: 1. hodnoty a postoje, 2. produktivní činnost a praktické dovednosti, 3. poznatky a porozumění.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s. 34).
12
V současném vzdělávaní jsou cíle formulovány v rámcových vzdělávacích programech (RVP) v podobě dosahovaných klíčových kompetencí ţáků. V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní umělecké vzdělávání jsou stanoveny cíle: -
utvářet a rozvíjet klíčové kompetence ţáků, kultivovat tím jejich osobnost po stránce umělecké a motivovat je k celoţivotnímu učení,
-
poskytnout ţákům základy vzdělání ve zvoleném uměleckém oboru s ohledem na jejich potřeby a moţnosti,
-
připravit ţáky po odborné stránce pro vzdělávání ve středních a vyšších odborných školách uměleckého nebo pedagogického zaměření a na konzervatořích, případně pro studium na vysokých školách s uměleckým nebo pedagogickým zaměřením,
-
motivovat ţáky k učení a spolupráci vytvořením příznivého sociálního, emocionálního a pracovního klimatu. (RVP ZUV, s. 13)
Celý vzdělávací, tvůrčí proces a cíle vyučování či tvoření závisí na vzájemné spolupráci ţáka a učitele. Oba směřují k jistým závěrům, i kdyţ kaţdý ze svého pohledu k jiným. Z didaktického hlediska součinnost obou aktérů při práci musí naplňovat všechny součásti vyučovacího procesu. Tyto cíle se mohou objevit i v procesu, kdy vznikají výtvarné práce pro soutěţní účely. Takovýmito součástmi tvořivého procesu jsou: -
cíle procesu,
-
obsah,
-
součinnost učitele a ţáků,
-
metody, organizační formy a didaktické prostředky, jichţ se pouţívá,
-
podmínky, za nichţ proces vyučování probíhá. (Skalková, 2007, s. 118)
Cíle vzdělávacího procesu, při kterém vznikají soutěţní výtvarné práce, musí mít jasně formulovaný výstup. Výsledek, ke kterému učitel se ţákem směřují. Má-li být výsledek co nejlepší, musí učitel působit na všechny stránky osobnosti ţáka. Na jeho úroveň biogenní, psychickou, ale i co se týká sociálního zařazení v kolektivu. Cíl takovéhoto tvůrčího procesu musí naplňovat cíl samotného zadání soutěţe, aby byly splněny podmínky pro účast. Pedagog při výtvarné práci s dětmi musí dbát na zformulování cíle (alespoň pro své účely), který má hlubší význam. Ten by měl vést k rozvoji ţákovy osobnosti,
13
k rozvoji jeho poznatků o výtvarné tvorbě, ale v neposlední řadě i k pochopení smyslu jeho práce a tvorby. Pokud ţák pochopí všechny tyto součásti práce, interakce učitele a ţáka funguje a pedagogické cíle mají poţadovanou úroveň. Z těchto důvodů se v další kapitole zmíním o soutěţích s vyššími pedagogickými cíli. Tedy takových, kdy vyhlašovatel dětské výtvarné soutěţe předem jasně stanoví, proč soutěţ pořádá, co by mělo být jejím přínosem k rozvoji dětského výtvarného projevu a dětské osobnosti jako takové. Představím kvalitní soutěţe, do nichţ má smysl vkládat pedagogické schopnosti a s ţáky na nich pracovat. Poté uvedu i méně zdařilé soutěţe s niţšími pedagogickými cíli. 1.2.1 Dětské výtvarné soutěţe s vyšším pedagogickým rozměrem V podkapitole zabývající se vyšší úrovní dětských výtvarných soutěţí se chci zmínit o několika kvalitně zorganizovaných soutěţích s dobrou pověstí a obecným uznáním. Za léta své existence se vyznamenaly v oblasti naplňování pedagogických cílů. Za zmínku stojí tvorba a práce uměleckého a pedagogického týmu v polské Toruni, kde vytvořili jedinečnou galerii dětské tvorby. Jejich devětačtyřicetileté úsilí perfektně mapuje dětskou tvorbu nejen v Polsku, ale i ve světě. Soutěţe se kaţdoročně účastní téměř třicet tisíc prací, zastoupena bývá také Česká republika, například opavská Základní umělecká škola, která s Toruní spolupracuje jiţ 20 let. Společně kooperují nejen na poli výměny výstav, ale i v otázce propagace světové dětské tvorby. Vystavováním výtvarných prací dětí z celého světa propagují dětské výtvarné umění obecně. Toruňská galerie dále spolupracuje s tamní univerzitou Mikuláše Koperníka, fakultou výtvarných umění a pedagogickou fakultou. Studentům jsou k dispozici všechny archivované práce dětí z celého světa k následné didaktické práci (kapitola 4.2). Podobný charakter má i nejstarší dětská výtvarná soutěţní přehlídka v republice Alšova země (45. ročník, 2012). Jejím vyhlašovatelem je MŠMT ČR, organizační záštitu poskytuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze – Katedra výtvarné výchovy. V akademickém roce 2012/2013 přehlídku převzal nový realizační tým Alšovy země, který bude pořádat i následující ročníky za dodrţení stávajících podmínek, se stejnými pravidly, pouze v jiném personálním sloţení. Kritérii určujícími kvality dětské práce v této soutěţi je například autentický dětský projev. Můţe být 14
hodnocen i výběr prací z dlouhodobějšího projektu, v takových souborech lze kombinovat techniky, jen je nutné dodrţet maximální počet zaslaných prací (15 v souboru). Účastnit se mohou děti a mládeţ ve věku od 4 do 18 let. V soutěţi jsou udělovány ceny: cena, čestné uznání, cena pedagogické fakulty. (Alšova, 2013) Hlavním organizátorem přehlídky je doc. ak. mal. Ivan Špirk. Další změnou, kterou můţeme zaznamenat oproti ročníkům předchozím, jsou nové výstavní prostory. V minulosti se přehlídka prezentovala na půdě Parlamentu České republiky. Nově bude probíhat přímo na dané fakultě. Na Alšově zemi se neobjevují pouze práce z naší republiky, ze základních škol, středních škol, ze ZUŠ, ale obesílají ji také speciální školy. Všechno, co zůstává v archivu soutěţe, vyuţívají stejně jako v polské Toruni jako studijní materiál pro budoucí výtvarné pedagogy. Díky pracovitosti a kontaktům organizátorů soutěţe nezůstávají práce pouze v archivu ke studiu, ale jsou zasílány jako velmi ceněný výstavní artikl především na západ od naší republiky. Jedná se tedy také o jistý druh propagace naší země a práce dětí. Další prestiţní dětskou výtvarnou soutěţí je Mezinárodní dětská výtvarná soutěţ Lidice (41. ročník, 2013). MDVV Lidice v době svého vzniku byla známá, jako Výstava dětského výtvarného projevu s tématem Naše dětství je jiné. Na výstavě byly v minulosti zastoupeny výhradně práce dětí s českých škol. Aţ v roce 1973 se stala soutěţ mezinárodní. V prvním roce přišly dětské práce z 15 zemí světa a oceněno bylo 224 z nich. Od té doby se výstavy pravidelně zúčastňují děti ve věku 4 - 16 let z více neţ 60 zemí světa. V současnosti přichází do soutěţe okolo 25 000 prací, oceněno bývá kolem 1200 – 1400 z nich. Děti jsou oceňovány formou diplomu a dvaceti nejlepším dětským výtvarníkům je udělována medaile - Lidická růţe. Vernisáţe a slavnostní předávání cen se konají v prostorách Lidické galerie a Památníku Lidice. Hlavní expozice a prostory pro depozitáře, archiv apod. se nacházejí v Památníku Lidice. Výstava má putovní charakter, po skončení je instalována po galeriích a výstavních síních v České republice, ale i v zahraničí. Celá soutěţ byla zaloţena na památku dětských obětí z obce Lidice zavraţděných fašisty, ale i všem dětem, které zahynuly ve válečných konfliktech. Cílem výstavy je prezentovat a ocenit dětské práce a tím přispět k rozvoji a kreativitě v oblasti výtvarné tvorby a mezinárodní spolupráce. Celá soutěţ je tak zaměřena
15
nejen na výtvarný projev, ale i projev úcty k válečným obětem. Výstava má tedy estetický i kulturní a sociální dopad na mládeţ po celém světě. Na rozdíl od Alšovy země je tato soutěţ tematicky zaměřená. Oceněné práce jsou taktéţ součástí putovních výstav. Mezinárodní porota hodnotí práce ve dvou kolech. Udělena bývají tato ocenění: Čestné uznání (diplom), Lidická růţe pro jednotlivce (diplom a medaile), Lidická růţe pro školy za kolekce prací, Cena poroty pro školu z České republiky a Cena poroty pro školu ze zahraniční. Počet ocenění a medailí není přesně stanoven, o všem se rozhoduje v jednotlivých ročnících dle kvality zaslaných prací. (Lidice, 2008 - 2013) Mezinárodní soutěţ a výstava dětské výtvarné tvorby Bienále fantazie v Martině, Slovenská republika (20. ročník, 2012, další ročník se uskuteční v roce 2014). Pořadatelem je Turčianská galerie, která je městskou výstavní galerií. Mimo to ve městě působí i dvě základní umělecké školy, které jsou v dětských výtvarných soutěţích velmi úspěšné. Vzhledem k výstavní tradici kniţní tvorby v Turčianské galerii zvolili pro soutěţ pohádková témata, která jsou v poslední době transformována a široce rozvíjena. Stejně jako v toruňské galerii se pokusili blíţe proniknout do dětské výtvarné tvorby prostřednictvím edukativní činnosti. Při galerii zaloţili výtvarný dětský ateliér Kocúr, který je určen dětem tvořícím v dílnách Turčianské galerie a Teen Art Centru pro mladé lidi ve věku od 11 do 19 let. Pořádají různé přednášky, diskuze, výtvarné aktivity a workshopy, akce typu Noc muzeí a galerií a také mnoho komentovaných prohlídek. V galerii najdeme stálou expozici umění, aktuální výstavy a pravidelné projekty galerie jako je Socha ve městě, Umění knihy, Open galerie a námi zmíněné hlavní Bienále Fantazie. Po letech, kdy pro představitele města nebyla tato činnost obzvláště ţádoucí, znovu oţívá a výtvarná soutěţ se tak dostává do povědomí škol, institucí zabývajících se výtvarnou práci s dětmi i mimo Slovenskou republiku. (Turčianská, 2009- 2011) Shankar´s Chidren International Competition (SCIC, zaloţeno 1949) organizuje Shankarova nadace v Indickém Dillí. Informací, které je moţno získat o této soutěţi, není mnoho. Webové stránky jsou málo propracované a bez detailů, katalogy, které mimo jiné nezasílají pravidelně, neobsahují více informací neţ aktuální vítěze soutěţe. O porotě a organizační struktuře se nezmiňují. Prostorová vzdálenost tak charakter soutěţe i samotné poroty z pohledu českého vnímatele halí do jakéhosi tajemství
16
a nejistoty. Kaţdopádně se ale jedná o známou a zajímavou soutěţ, která posuzuje nejen práce dětí z Asie, ale i jiných rozličných světových kultur. V tomto ohledu je moţné spatřovat přínos a vyšší cíl tohoto soutěţního klání. Dochází ke konfrontaci dědictví a tradic různých kultur ve výtvarném vyjadřování z pohledu dětí a mládeţe celého světa. Soutěţní práce vyhodnocuje odborná mezinárodní porota, jejíţ členy a počet určuje a jmenuje vyhlašovatel. K. Pillai Shankar (1902 - 1989) byl slavný indický karikaturista. Zaloţil politický časopis "Shankar’s Weekly". Pod záštitou tohoto časopisu zaloţil mezinárodní soutěţ pro děti v roce 1949. Soutěţ má dvě části výtvarnou a literární. Na počátku byly zasílány práce dětí z Indie, bylo jich asi 3000 kusů. V následujícím roce se soutěţ prudce rozšířila do celého světa. Dnes se účastní asi 160 000 prací z více neţ 130 zemích světa. Mezi další aktivity organizátorů patří také vydávání dětského časopisu, nakladatelství podporuje dětskou knihu, mají také muzeum a dětské centrum pro rozvoj kreativity. Hlavním hostem slavnostního předávání cen bývá prezident, víceprezident nebo ministerský předseda Indie. Ministerský předseda Jawaharlal Nehru předával ceny SICC konané v letech 1949 aţ 1963. Podle něj je pojmenovaná dnes udělovaná zlatá a stříbrná Nehruova medaile. (Shankar, 2013) pravidla soutěţe: 1. Soutěţ je otevřená pro děti z celého světa ve věku do 16 let. 2. Neexistuje ţádný vstupní poplatek. 3. Soutěţící si mohou vybrat téma. 4. Kaţdá práce by měla být označena rodičem nebo zákonným zástupcem, učitelem. Soutěţní práce by měla být výsledkem úsilí předchozího roku. Musí být individuální, nelze posílat kolektivní práce. 5. Kaţdý záznam by měl nést následující informace v angličtině, hůlkovým písmem, na zadní straně obrazu, výkresu nebo na konci písemné práce: jméno, příjmení, pohlaví, datum narození, státní příslušnost, poštovní adresa. 6. Neoznačené práce budou vráceny a nebudou akceptovány. 7. Všechny řádně označené práce se posílají přímo na adresu soutěţe. malby a kresby: - Výkresy mohou být vytvořeny jakýmkoliv médiem. - Velikost práce by neměla být menší neţ 30 x 40 cm. - Soutěţící můţe předloţit aţ 6 prací, bez adjustace.
17
ceny: Práce budou posuzovány dle kritérií soutěţe odbornou mezinárodní porotou a rozhodnutí poroty je konečné. - udělované ceny: - The President of India's Gold Medal za nejlepší malbu nebo kresbu, - The Shankar's Award za nejlepší literární dílo, - nejúspěšnější získají 24 Jawaharlal Nehru Memorial Gold Medals za další nejlepší malbu, kresbu a literární práci, - je udělováno okolo 400 Silver Medals - stříbrných medailí a 400 cen, - Certificates of Merit – čestné uznání. Výsledky soutěţe jsou vţdy vyhlašovány v termínu, který si vyhrazuje organizátor, výherci jsou s výhrou obeznámeni poštou. Nevyzvednutá ocenění jsou distribuována za pomocí ambasád jednotlivých zemí. (SICC, 2013) Všechny zmíněné soutěţe, o kterých bylo pojednáno v rámci této kapitoly, splňují kritéria, která byla výše předeslána. Mají definovaný cíl, prostřednictvím kterého je rozvíjeno výtvarné myšlení dětí a mládeţe. Hana Kasíková uvádí, ţe účast na soutěţích je vhodným výukovým postupem, který podporuje osobnostně sociální výchovu ţáků. Jde o aktivaci mezilidských vztahů. Z uvedeného vyplývá, ţe má zásadní význam tyto soutěţe podporovat, propagovat a zúčastňovat se jich. (Kasíková, 2007, s. 124) 1.2.2 Dětské výtvarné soutěţe s niţším pedagogickým přesahem V předešlé kapitole byla pozornost věnována soutěţím s širším zaměřením. Těm, které hledají smysl dětské tvorby, její souvislosti a způsoby pouţití výtvarného jazyka. Existuje ale velké mnoţství dalších soutěţí, které postrádají v mnoha ohledech smysl a jsou samoúčelné. Na základě pozorování těchto soutěţí je jasné, ţe nemají pevně stanoveny cíle ve smyslu rozvoje výtvarných kritérií, která jsou definována v dnešních školních vzdělávacích plánech výtvarných škol. Mnohdy sice podporují tvořivost dětí a mládeţe, často ale podněcují také potřebu vítězit a soupeřit, neboť jsou organizovány subjekty s dobrým finančním zázemím. Proto mají také lepší věcné i peněţní ceny. Výtka je ale vedena zejména směrem k tématům takovýchto sou-
18
těţí. Ta se často opakují, postrádají ideu, nepodporují rozvoj dětského myšlení či jiné hodnoty, které by tyto soutěţe mohly zařadit do „vyšší kategorie“. Jako ukázka a materiál pro demonstraci výše uvedených hodnocení poslouţí dva příklady. Poţární ochrana očima dětí – soutěţ má sice dobré propozice, obsahové zaměření tématu je bohuţel 30 let staré. Materiály k soutěţi jsou také dobře zpracované a jasné. Porota se skládá z členů rady prevence hasičského sboru, doporučena je i přítomnost odborného výtvarného pedagoga. Jeho účast však není samozřejmostí. Mělo by docházet k obměně, konkretizaci a rozšiřování tématu soutěţe, i kdyţ by zůstala stále zaměřena na hasiče a jejich činnost. Např. světové poţáry, záchrana historických památek, záchrana zvířat, povodně aj. Roeselová (1996) uvádí, ţe pro tvořivého učitele výtvarné výchovy vyvstává problém s opakováním zadávaného tématu soutěţe, učitel je vyčerpán uţ při prvním zadávání tématu. Pokud se námět tématu soutěţe opakuje kaţdoročně beze změn, setkává se u ţáků i učitele s neúspěchem z pohledu motivace. Podobný názor zastává Hana Kasíková (2007). Jestliţe nejsou jasně definovány a splněny podmínky soutěţe, je soutěţ destruktivní. Ţák i učitel ztrácí motivaci a do dalších soutěţí se nepouštějí. O cenu primátora města – jedná se o úzce regionální stagnující soutěţ. Sniţující se počet přijatých prací odráţí nezájem škol a institucí pracovat na stále stejném tématu, které se nevyvíjí. Stejně jako u výše jmenované soutěţe je práce dětí a učitele na opakujícím se tématu nepřínosná, inspirace je vyčerpána, jak o tom hovoří Věra Roeselová v knize Techniky ve výtvarné výchově. Propozice má dobře sestaveny, ale jsou pozdě zasílány k soutěţícím a subjektům pracujícím s dětmi, není zde dostatek času pro zpracování prací. Nebudu dále jmenovat konkrétní subjekty, které soutěţe s nízkou kvalitou vyhlašují. Jedná se často o soukromé subjekty a osoby nebo o výtvarné soutěţe obchodních řetězců či supermarketů, jejichţ původ a celý průběh je nejasný. Tyto soutěţe většinou pořádají organizace, které s danou problematikou mají velice málo společného. Nejsou zde zastoupeni odborníci, kteří mají zkušenosti s posuzováním výtvarných prací. Jedná se často o firmy bojující o přízeň veřejnosti, které 19
takto usilují o vylepšení svého profilu. Někdy také můţeme hovořit o setrvačném vypisování soutěţí, které byly vyhlašovány jiţ dříve a jejichţ úroveň je mnohdy dávno překonaná a zastaralá. Nově vznikají i soutěţe, které jsou koncipovány pouze pro prostředí internetu. Práce dětí v tomto případě hodnotí a posuzuje laická veřejnost. Výsledky mohou být často zkreslené, bez profesionálního přístupu. Organizátor ani porotce se s výtvarným dílem nesetká osobně, hodnotí pouze jeho kopii vloţenou na portál či stránky internetové soutěţe. Povrchní hodnocení prací širokou veřejností nezohledňuje všechna kritéria, která dokáţe odborná porota rozeznat a pracovat s nimi. Většina soutěţí pořádaných neziskovými organizacemi si nemůţe dovolit drahá ocenění výsledných prací. Například Alšova země, kterou mimochodem zaštiťuje Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, se jiţ několik let potýká s nedostatkem finančních prostředků nejen na organizaci, ale také právě v otázce cen pro úspěšné účastníky. Přesto odborníci a výtvarní pedagogové stále zůstávají věrni tradici a pokračují v pořádání této soutěţe na odborné úrovni. Problematické body, o kterých byla výše řeč, mají tedy kořeny zejména v nekvalitní organizaci a v chybách pramenících z neznalosti komponentů a mechanismů, na kterých dětská výtvarná soutěţ musí stavět, má-li být profesionálně vedena.
1.3 Výtvarné soutěţe a jejich přínosy pro ţáka V předešlých kapitolách byla řeč o pojmech, cílech soutěţí, představili jsme si pedagogicky více i méně kvalitní soutěţe. Nyní je třeba objasnit, co přináší výtvarné soutěţe ţákům. Motivace ţáka zapojujícího se do výtvarné práce je důleţitým prvkem pro výsledný efekt výtvarné činnosti. Je zřejmé, ţe prvotním impulsem musí být zájem o výtvarnou seberealizaci. Jednoduše, tato činnost musí být pro dítě zábavná. Dalším určujícím prvkem je spolupráce učitele a ţáka, jejich vzájemná důvěra, vstřícnost a respekt. Vznikne-li mezi nimi tato symbióza, ţák snáze přijímá pokyny vyučujícího a plní úkoly rozvíjející jeho výtvarné schopnosti se zálibou. Učitel musí umět ţákům vysvětlit, z jakého důvodu se rozhodl pro určitou dětskou výtvarnou soutěţ, co dítěti tato zkušenost přinese. Přínosem pro ţáka je osvojení si a zdokonalení získaných výtvarných dovedností a znalostí. Zároveň je dítě donuceno hlouběji se zabývat danou problematikou a pře-
20
mýšlet o zvoleném tématu. Je rozvíjena kreativita soutěţících, realizací zadaného projektu vytváří něco nového, nachází nové způsoby řešení. (Čáp, Mareš, 2001, s. 153) Jakmile ţák pochopí zadané téma a je dostatečně motivován k práci, nastává čas pro samotnou výtvarnou tvorbu. To v sobě zahrnuje promyšlení námětu, kompozice, mnohdy i volbu techniky. Ţáci pracují obvykle v kolektivu, coţ pro ně můţe být dobrým stimulem, neboť zároveň pozorují i práci svých vrstevníků a mají moţnost srovnání. V tomto případě nejde o napodobování ostatních, ale o nasměrování a inspiraci při individuální tvorbě. Kooperace motivuje k co nejlepšímu výsledku. Tvořivá spolupráce ve skupině můţe být základem konstruktivnějšího pojetí soutěţe. (Kasíková, 2007, s. 124) Hana Kasíková v rozhovoru pro časopis Gymnasion uvádí, ţe konstruktivní soutěţ má navodit sociální situaci, „ (…) kdy jedinec můţe dosáhnout svého cíle tehdy, kdyţ ostatní účastníci situace svého cíle nedosáhnou.“ (Kasíková, 2007, s. 124) Jde o takzvaný „homogenní matching“, soutěţící musí věřit, ţe má šanci vyhrát. Z tohoto pohledu jde o růst jeho sebevědomí, které však musí být vystavěno na jeho znalostech a dovednostech. Ţáky by tedy měla motivovat přiměřená a zdravá snaha uspět, být v něčem dobrý, neměl by se bát, a měl by získat sebedůvěru. Moţnost porovnat své nadání a kreativitu se stejně starými dětmi, jako je on sám, je dalším motivačním prvkem. Většina dětí a mládeţe ocení, kdyţ jejich práci mohou vidět diváci nebo, a to především u dětských tvůrců, kdyţ se mohou pochlubit a v jistém smyslu poměřit své síly s vrstevníky. Učitel musí ţáky ve všem plně podporovat a být jim nápomocen jak ve věci technického provedení práce, tak při korekci a usměrňování jejich nápadů a fantazie. Velkou motivací je i moţnost získání odměny ve formě diplomu, čestného uznání, nejlépe předaného na veřejném fóru, nebo záštita akce některými prestiţními subjekty. Jedná se například o ministerstva, univerzity, fakulty, krajské, okresní a městské orgány. Mezi přínosy účasti ţáka na soutěţích patří i to, ţe se musí naučit prohrávat. Prohra je také impulsem k sebezdokonalení, ke koncentraci schopností při plnění příštích úkolů. Na závěr bych všechny přínosy účasti na výtvarných soutěţích z pohledu ţáka shrnula do několika bodů. Být lepším, úspěšným, být kreativní, učit se něčemu novému.
21
Ocenění ze soutěţe podporuje sebevědomí ţáka. Neméně důleţitou roli hraje veřejná prezentace jeho výtvarné práce.
1.4 Účast na výtvarných soutěţích jako součást práce pedagoga Účast na výtvarné soutěţi má přínos pro rozšíření obzorů a schopností učitele z několika pohledů. Pedagog je povinen ve své práci vykonávat několik funkcí najednou. Jak uvádí Jan Průcha ve své knize Učitel (2002), jsou pedagogičtí pracovníci povinni: -
vychovávat ţáky ve smyslu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie,
-
svědomitě se připravovat na svou práci,
-
dále se vzdělávat. (Průcha, 2002, s. 34)
Vzhledem k tomu, ţe tato diplomová práce je víceméně věnována činnosti základních uměleckých škol, měla by zde zaznít ještě jedna funkce učitele, a tou je schopnost umět do své práce vhodně zařadit motivaci k výtvarným soutěţím. Umět pracovat i s těmito příleţitostmi prezentace ţáka, přestoţe není povinnosti učitele se striktně dětských výtvarných soutěţí zúčastňovat. Se vznikem rámcově vzdělávacích programů ve školství došlo k jakési liberalizaci učitelovy práce. Je jen na něm, jak si svůj učební plán sestaví. Musí pouze dodrţovat školní vzdělávací plán, jeho obecná ustanovení, podle kterých učí a řídí svou činnost po celý školní rok. „O tom, jakou cestou se v prostoru vymezeném učebními osnovami bude pedagog ubírat, rozhoduje sám.“ (Roeselová, 1996, s. 19) Značný počet vypisovaných soutěţí by měl umět pedagog redukovat na ty, které přinášejí jemu i ţákům smysluplné vyústění jejich snaţení. Výtvarné soutěţe nemají ohroţovat plynulou výuku na základní umělecké škole a získávání klíčových kompetencí ţáka. Snaha obeslat veškerou soutěţní nabídku můţe vést k tomu, ţe práce učitele je úzce svázána s tvorbou pro dětské výtvarné soutěţe a výstavy, avšak odklání jeho výchovně vzdělávací práci a mění ji na tvorbu efektních kreseb, maleb či objektů. (Roeselová, 1996, s. 13) Proto je nutné stanovení prioritních soutěţních klání hned v začátku tvorby vlastního učebního plánu na školní rok. To znamená, ţe je zcela v kompetenci vyučujícího, jakou filozofii zvolí a zdali do svých vyučovacích osnov výtvarné soutěţe vůbec zařadí.
22
Pro pedagoga můţe být jednou z motivací právě moţný úspěch ţáka či ocenění jeho vlastní pedagogické práce pramenící z dobrého vedení a správné volby typu soutěţe. O oceněních pedagogických pracovníků bude pojednáno v dalších kapitolách. Ta učitelům nebo celým školním institucím uděluje stejně jako dětem odborná výtvarná porota. Práce, kterou pedagog vykoná pro úspěch své skupiny, jednotlivých ţáků, celé školy nebo sebe, podporuje i jeho vlastní pedagogický růst. Odbornost učitele se odráţí i v jeho schopnosti zhodnotit výsledky svého snaţení a také zodpovědně vybrat výtvarné práce pro dětské soutěţe. „V příznivém případě výsledky vyučování potvrzují kvalitu přípravy učitele i jeho výtvarnou intuici, znalost psychologie, i schopnosti ţáků, plynulou návaznost studijní látky v úlohách a vhodnost volby námětů a vyjadřovacích prostředků. V opačném případě je zapotřebí, aby hledal příčiny neúspěchu především u sebe.“ (Roeselová, 1991, s. 65) Tyto záleţitosti musí pedagog zohlednit při bilanci výsledků výtvarné soutěţe, musí si umět klást otázky v případě úspěchu i neúspěchu. Přínosem je vţdy analýza vlastní práce, přístupu k dětem, námětů i odbornosti vedení. Výstupem ze soutěţe bývá v mnoha případech výstava, ta by měla být pro učitele zdrojem poučení pro další jeho pedagogickou činnost. Přínosy plynoucí z účasti na výtvarných soutěţích z pohledu učitele by se daly shrnout následovně. Učitel se učí schopnosti motivovat ţáky a kreativně myslet. Je schopen plánovat práci s ţáky a prezentovat ji. Prostřednictvím autoevaluace poznává své moţnosti.
1.5 Shrnutí parametrů kvality dětských výtvarných soutěţí V první kapitole jsem se věnovala pojmu dětská výtvarná soutěţ, představila jsem některé pedagogicky zdařilejší i méně zdařilé soutěţe a jejich přínosy pro ţáka i pedagoga. Na základě tohoto popisu nastíním parametry dětských výtvarných soutěţí důleţité pro organizátory, ale i zúčastněné osoby. Dětská výtvarná soutěţ musí mít nastaveny standardní parametry, které by měly organizátoři dodrţovat, aby nebyl ohroţen statut kvality a serióznosti soutěţe. Standardní pravidla mají stanovit jakési mantinely, které dovolí institucím organizujícím dětské výtvarné soutěţe ujasnit si rozsah a charakter práce na výtvarné
23
soutěţi. Je to popis činností, které musí organizátor zajistit před soutěţí, během soutěţe a po soutěţi. Jedná se o soubor organizačních opatření, která si sami určí, ale jsou povinni je během celého procesu dodrţovat. Nejdůleţitější fází přípravy dětské výtvarné soutěţe je zhodnocení vlastních moţností. Je třeba si uvědomit všechna rizika, která mohou nastat při organizování dětské výtvarné soutěţe. Finanční i personální zabezpečení je jedno z největších rizik. Dále je nutné zajistit osoby pro hodnoticí proces – porotu. Jedná se o důleţité manaţerské činnosti, bez kterých by nebylo moţné soutěţ zvládnout (kapitola 3). Nezbytou součástí je i stanovení si cíle. Tedy jakým směrem se má soutěţ ubírat, jak se chce profilovat, co chce podporovat (kapitola 1.2.). Pokud jsou všechny tyto předpoklady naplněny, můţe začít příprava samotné dětské výtvarné soutěţe, sestavení harmonogramu prací, časový rozvrh. To vyţaduje přizvání soutěţících, ale také stanovení termínu zaslání prací k hodnocení. Následuje fáze sběru, hodnocení, vyhlášení výsledků, vernisáţ výstavy aj. Jedním z moţných ţádoucích následných kroků je i další pouţití výtvarné soutěţe pro propagaci dětského umění jako didaktického prostředku pro studenty pedagogických fakult či reprezentace naší republiky na mezinárodním poli. Parametry kvality dětských výtvarných soutěţí: - posouzení rizik (zvládnutí role organizátora, personální a finanční zajištění), - stanovení cíle soutěţe (proč je dobré soutěţ uspořádat), - přínos pro osobnostní a sociální výchovu ţáka (pomocí cíle naučit něčemu novému), - přínos pro profesní růst učitele, - harmonogram prací (sestavení časové osy soutěţe), - prezentace úspěchů (na republikovém i mezinárodním poli). Jsou-li nastaveny parametry dětské výtvarné soutěţe reálně, pak i práce na soutěţi bude jednodušší a pochopitelná pro všechny osoby, které se na ni podílí. Práce organizátora je stěţejní, neméně důleţitý je i hodnoticí proces poroty. To je pak předmětem druhé kapitoly.
24
2
PROCES HODNOCENÍ DĚTSKÝCH VÝTVARNÝCH SOUTĚŢÍ
Kapitola dvě je jednou ze stěţejních kapitol mé práce, popisující způsob a průběh hodnocení dětských výtvarných prací. Stanovení měřitelných parametrů je důleţitým prvkem pro práci výtvarné poroty a celého hodnoticího procesu ve výtvarné soutěţi. Hodnocení dětských výtvarných soutěţí koresponduje s předem stanovenými cíly. Uspět, být úspěšný ve svém oboru, dosáhnout pochvaly a pochopení, to je hlavní motivací k podání kvalitního výkonu. „Obecně vzato hodnocení je porovnávání „něčeho“ s „něčím“, při kterém rozlišujeme „lepší“ od „horšího“ a vybíráme „lepší“, nebo se snaţíme najít cestu k nápravě či aspoň zlepšení „horšího.“ (Slavík, 1999, s. 15) Hodnocení je jedna z nejvíce diskutovaných záleţitostí jak ve školství, tak v jiných příbuzných oborech. Je ale nedílnou součástí této praxe z hlediska nutné klasifikace ţáků. Ve školní praxi si postupně vydobylo místo takzvané slovní hodnocení, které je výhradním typem posuzování výtvarných prací dětí na soutěţích. Klasifikace prací pomocí bodového ohodnocení či jiného měřitelného způsobu se jeví jako nevhodná. Výtvarná práce dítěte má v sobě mnoho atributů, mnoho zvláštností, které nelze jen tak oznámkovat či obodovat. O této problematice se zmiňuje i Barbora Knotková (2008) ve své diplomové práci nazvané Typologie soutěţních situací, kde rozebírá hodnocení soutěţí, které definuje z hlediska uskupení soutěţících, počtu vítězů, kritérií výběru vítězů. Rozděluje je na subjektivní (názor poroty umělecké soutěţe) a objektivní (dosaţený čas při závodu automobilů) a další kriteriální hlediska. (Knotková, 2008, s. 24) Zdůrazňuje ryze subjektivní aspekt hodnocení ve výtvarné soutěţi, lze se ale domnívat, ţe porotce se snaţí o vyjádření objektivního stanoviska, avšak subjektivně podbarveného. „(…) subjektivitu, na níţ podobné hodnotící pokusy nutně musí naráţet, se snaţí překonat práce s přesně vymezenými kritérii pro tu kterou oblast, či alespoň výčet kvalit, jichţ vynikající dílo mělo dosáhnout.“ (Brücknerová, 2010, s. 88) Proto je velmi důleţitou součástí stanovení kritérií při vyhlašování soutěţí 25
a hodnocení výtvarných prací. Ta mohou být dalším významným korektivním prvkem hodnocení porotců, aby nedocházelo k ryze subjektivním postojům hodnotitelů. Přesto však musí celá porota dojít ke konsenzu, který vznikne na základě diskuze mezi jednotlivými členy poroty, a to výhradně slovní cestou. Neţ dojde k diskuzi nad závěrečným hodnocením a udělováním ocenění, musí veškeré práce projít vyřazovacím mechanismem, který má více kol. Celý tento selektivní proces je odstupňovaný. Jakékoliv hodnocení ve všech oborech je obtíţnou záleţitostí. V našem případě jde o naleznutí správné cesty v posuzování výtvarné práce, ale i o to, kým je práce hodnocena. Závěr musí být kompromisem názorů podloţených profesními znalostmi.
2.1
Měřítko hodnocení a norma ve výtvarných soutěţích
„Norma je tematizované (vymezené) a závazné měřítko, podle kterého posuzujeme určité jevy jako přijatelné, tedy normální, tj. v souladu s normou, jiné jako nepřijatelné, nenormální, vymykající se z normy. Proč je norma při hodnocení důleţitá? Vyplývá to z nutnosti při hodnocení porovnávat kvality. Norma v rámci určitého kritéria nebo souboru kritérií vymezuje jakési pásmo, interval nebo rozmezí, do kterého závazně musí spadat zjištěné konkrétní hodnoty, aby mohly být povaţovány za normální.“ (Slavík, 1999, s.53) Tak, jak si stanovíme normu hodnocení, je i důleţité najít základní měřítko hodnocení. Pro mou práci půjde konkrétně o měřítko hodnocení dětské výtvarné tvorby. Věra Roeselová (1997) v úvodu své knihy Řády a projekty ve výtvarné výchově jasně zmiňuje dvě základní stanoviska důleţitá jako měřítka při hodnocení výtvarné tvorby dětí a mládeţe. Nejzákladnější měřítko by mělo vycházet ze znalostí věkového a psychologického vývoje člověka. Bez těchto vědomostí můţe docházet k chybným závěrům či poškození dalších soutěţících. Podrobně se zabývat psychologickými aspekty dětské výtvarné tvorby nebudu. Bylo by to velmi zdlouhavé a ne příliš efektivní, přesto kaţdý, kdo chce posuzovat a hodnotit výtvarnou tvorbu dětí, musí mít základní vědomosti v této sféře psychologie. Bez výše uvedených znalostí nemůţe hodnotící orgán soutěţe pracovat. Nebude umět docenit spontánnost raného období dětské výtvarné tvorby a adekvátně ji srovnat s poučeným výtvarným projevem starších ţáků. Nebude například schopen
26
ani odhalit tzv. krizi dětského výtvarného projevu3 apod. Poučení o těchto stádiích vývoje dětského výtvarného projevu lze získat například z prací prof. Jaromíra Uţdila Čáry, klikyháky, paňáci a auta nebo Výtvarné umění ve výchově mládeže. Přínosné jsou i publikace a poznatky Jeana Piageta, Herberta Reada, Jana Slavíka atd.
2.2 Hodnoticí kritéria soutěţí Práce poroty spočívá v respektování kriterií v souladu s vyhlašovanou soutěţí. Například jsou-li omezena pravidla na některou z výtvarných technik, budou práce provedené jinými technikami na počátku hodnocení vyřazeny. Další sledovanou oblastí je výtvarná úroveň zaslaných prací do soutěţe. Nastavení tohoto kritéria je odlišné u jednotlivých porot lišících se odbornou úrovní. Hodnocení dětských prací má respektovat autenticitu dětského výtvarného projevu, práce by neměla nést stopy cizího zásahu. Někteří pedagogové, jak vyplývá z práce Karly Brücknerové (2010), nemají problém se zasahováním do dětské výtvarné práce, jiní při motivaci pouţívají vzory, některým je tato praxe úplně cizí. Hodnocení kreativity je sloţitější záleţitostí, ta je spjata s motivační činností pedagoga, který dítě vede. Brücknerová (2010) sestavila čtyři základní alternativy při práci se vzorem. Z pohledu práce s nadanými dětmi v uměleckém školství je akceptovatelný bod číslo čtyři: „ (…) absence vzoru, vysvětlování či iniciace se dějí jiným způsobem.“ (Brücknerová, 2010, s. 67). Totéţ můţeme tvrdit o jakémkoli zasahování do spontánního projevu dítěte, například vlastní tvořivá činnost pedagoga. Tyto aspekty zkreslují autentičnost dětské práce. Důleţitou součástí hodnoticího procesu je znalost stádií vývoje dětského výtvarného projevu. Alespoň část členů porotců by měla znát vývojové znaky dětské výtvarné tvorby, aby byla práce posouzena objektivně i z tohoto hlediska (kapitola 2.3). „Jestliţe je dětská kresba způsobem výpovědi o mnoţství a určitosti představ, které dítě o světě má, a jestliţe se dětské zobrazování vyvíjí i co do své formální stránky
3
“Objevuje se v období dospívání, kdy dochází k „ oslabování výrazu výtvarných znaků a pokusy
o jejich náhradu jinými způsoby vyjadřování doprovází pocit vnitřní nejistoty, který vyvolává komunikační zábrany.“ (Roeselová, 1997, s. 24) V tomto období je důleţité působení učitele na ţáka, který jej můţe posunout v jeho výtvarném vývoji.
27
spolu s přibývajícím věkem dítěte, pak je zcela nasnadě myšlenka, ţe by se z ní dal vyčíst vývojový stupeň dětské psychiky.“ (Uţdil 2002, s. 62) Podobným způsobem lze nahlíţet na hodnocení výtvarné práce z hlediska technického provedení. Tady je také třeba přihlíţet k věkovým moţnostem dítěte, například technické provedení grafických prací je podmíněno motorickými vlastnostmi. Výše uvedené poţadavky lze sestavit jako hodnoticí kritéria, kterých se má soutěţní porota drţet. Hodnotící porota bude posuzovat dle následujících kritérií: 1. soulad s poţadavky zadání, 2. originalita, celková výtvarná úroveň, 3. kreativita, autenticita práce, 4. úroveň vzhledem k věku, 5. technické provedení.
2.3 Porota jako hodnotící orgán dětských výtvarných soutěţí Porota je skupina kooperujících členů, kteří usilují o jednotný cíl, a to o úspěšné hodnocení dané soutěţe. „Aby skupina pracovala efektivně, musí mít tyto charakteristiky: -
členové skupiny vystupují s více neţ jedním pohledem na sledovanou otázku nebo úkol, a tak dochází ke konfrontaci těchto názorů;
-
členové skupiny jsou přinejmenším nakloněni zkoumat tyto různé názory a být k nim vnímaví, citliví, reagovat na ně;
-
interakce napomáhá vývoji skupinového vědění, porozumění a posuzování záleţitosti.“ (Kasíková, 1997a, s. 24)
Pravidla pro dobré fungování poroty: „Řekni svůj názor. Naslouchej druhým, dej kaţdému šanci hovořit. Ptej se druhých na jejich názory, zdůvodňuj svůj názor, diskutuj o dalších názorech (…)“ (Kasíková, 1997b, s. 70) Protoţe porota není sloţená jen z jedné profesní skupiny, členové mají různé argumentace k jednotlivým pracím. Dochází mezi nimi k diskuzi, vysvětlování postojů, coţ vede ke skupinovému konsenzu. Proto je důleţité, aby si skupina porotců stanovila pravidla a těch se drţela. „Seřadit si aktivity. Drţet se programu činnosti. Umět pracovat s časovými moţnostmi. Revidovat program. Rekapitulovat kroky.“ (Kasíková, 1997c, s. 68)
28
Hodnocení dětských výtvarných soutěţí můţe probíhat pouze za přítomnosti všech členů poroty. Je-li členem poroty zástupce subjektu, který zaslal výtvarné práce do soutěţe, nehodnotí výkony dětí z jeho působiště. Pro odborníky přizvané do poroty je účast prestiţní záleţitostí a odrazem kvality organizace, jíţ jsou členy. „Účast v porotě je povaţována za činnost (…) významnou, neboť při rozhodování soutěţe nebo přehlídky musí kaţdý porotce prokázat své odborné kvality a současně respektovat základní principy etiky a mravnosti.“ (Organizační řád soutěţí a přehlídek ţáků základních uměleckých škol. Č.j.: MŠMT46702/2012-210) Porota často pouţívá metodu rozboru prací (ţáka) soutěţícího, analyzuje jeho výsledek práce. Tato metoda rozboru prací se pouţívá obecně u výtvarného projevu, ale není jediným kritériem. Porota sleduje, jak bylo pouţito dovedností, myšlenkového záměru díla, tvořivosti a originality, jakým způsobem uţíval ţák výtvarný jazyk. Obtíţnější je analyzovat práce z hlediska interpretačního, jednodušší je práce rozebrat z pohledu výtvarné techniky. Problematické můţe být i to, kdyţ má porota k dispozici pouze výsledek aktivity ţáka, tedy samotné dílo, a nemá moţnost pozorovat ţáka při práci. Tím se jim sniţuje moţnost objektivnějšího hodnocení. Je moţné, ţe pokud by porotci viděli celý tvůrčí proces, přehodnotili by svůj názor a výsledek hodnocení. Úskalím soutěţí je proto anonymita a nejasnost průběhu vzniku výtvarné práce. Zkušený pedagog uţ při vzniku dětské výtvarné práce pozná její kvality, ty průměrné by neměl prezentovat na výtvarných soutěţích a ţáka tak stavět do role neúspěšného. Je tedy nutné se spoléhat na dobře provedou práci pedagoga v motivaci a částečné korekci práce ţáka. Jak uvádí Lubomír Mojţíšek ve své knize Vyučovací metody (1988), odborná analýza prováděná výtvarníkem můţe být z tohoto pohledu poněkud nespravedlivá, necitlivá. To vše je často spojeno s negativní motivací ţáka. V takovém případě je nutný zásah pedagoga, který musí následně své neúspěšné studenty inspirovat jiným způsobem a dát jim moţnost se znovu projevit. Stejně tak musí pedagog ocenit úspěšné děti. Vše musí provádět s citem a zkušeností. Porotce musí ve své hodnoticí práci sledovat a dodrţovat stanovená kritéria pro samotný proces. Hlavním důvodem, proč v porotách musí být zastoupeni odborníci, je to, ţe porota nemůţe pracovat pouze na základě metody rozboru samotné práce. Odborníci mají širší pohled na věc váţící se k jejich oboru. Opak však nastane u většiny dětských výtvarných soutěţí s niţšími pedagogickými cíly. Porotci z řad odborníků 29
často zastoupeni nejsou, tím úroveň a objektivnost soutěţe klesá. Laik nezhodnotí práci dítěte z takových hledisek jako výtvarný pedagog, teoretik umění aj. Míra erudice poroty se pak odrazí i v podobě výstavy. 2.3.1 Typy porot dětských výtvarných soutěţí Porota je hodnotícím orgánem dětských výtvarných soutěţí, svou práci při posuzování musí dělat zodpovědně, kvalitně a s profesionálním úsudkem. Práce porotců se většinou odehrává bez přítomnosti veřejnosti, tzv. uzavřená porota. Organizátor soutěţe má právo si vybrat porotce a taky ručí za to, ţe bude rozhodovat spravedlivě a objektivně. Existují i hodnocení dětských výtvarných prací, při kterých se veřejnost, především ta pedagogická, můţe účastnit procesu posuzování, tedy poroty otevřené. Dětské soutěţe můţeme klasifikovat také z hlediska odbornosti. Primární v tomto případě bude rozdělení na poroty odborné a neodborné. Zde není nutné blíţe vymezovat konkrétní parametry, rozdíly u jednotlivých soutěţí z toho úhlu pohledu spočívají v míře odbornosti. 2.3.2 Poroty otevřené Tyto poroty jsou součástí českého uměleckého vzdělávání. Většinou se uplatňují u příleţitosti přehlídek výtvarných oborů základních uměleckých škol. Na hodnocení poroty mohou nahlédnout učitelé, ředitelé škol, školští inspektoři, členové Ústřední umělecké rady, ovšem bez moţnosti zasahovat do hodnocení. „V některých regionech je slabý zájem o veřejné poroty – učitelé přicházejí jen na svá vystoupení, nemají zájem o kolekce ostatních, nejsou uvolňování řediteli škol. Didaktici z Pedagogických fakult nejsou o porotách informováni, a také proto poroty jen velmi málo navštěvují, ředitelé škol a pracovníci školní inspekce nenavštěvují jednání porot a často ani krajské výstavy.“ (Roeselová, 2002) V mnoha regionech se však pořádají v rámci výtvarných přehlídek nejen veřejné poroty, ale i kulaté stoly nad dětskými pracemi, výtvarné salóny, společné granty a výstavy, přednášky a semináře a jiná setkávaní, která obohacují pedagogickou a didaktickou výtvarnou činnost.
30
2.3.3 Poroty uzavřené Pro většinu dětských výtvarných soutěţí je příznačná spíše porota uzavřená, bez účasti pedagogické i laické veřejnosti. Jde o soutěţe, které nemají ze zásady didaktickou a analytickou funkci. Tedy primárně neslouţí pedagogům ke zhodnocení jejich výchovně vzdělávacího úsilí a práce s dětmi a mládeţí. 2.3.4 Sloţení poroty dětských výtvarných soutěţí Porota má lichý počet členů, před zahájením si zvolí svého předsedu. Jednání je vţdy uzavřené (za účelem neovlivnitelnosti poroty), hodnocení probíhá většinou ve více kolech. Z jednání se pořizuje tzv. Zpráva z poroty. Zprávu z poroty musí vţdy svým podpisem stvrdit pro pořádek předseda a kurátoři výstavy. Členové podepisují pouze prezenční listinu. Vhodné sloţení poroty výtvarných soutěţí je podmíněno profesionální různorodostí jejich členů. Sloţení by si měl organizátor soutěţe navrhnout velmi pečlivě. Přičemţ by měl dodrţovat několik zásad, stanovit si mnoţství porotců, jejich profesní různorodost a kvalitu. Podle profesního zaměření by ideální sloţení poroty mělo obsahovat lichý počet porotců se zaměřením: -
výtvarný pedagog,
-
kunsthistorik,
-
psycholog,
-
kurátor,
-
galerista.
Výtvarný pedagog je v porotě nutný z důvodu jeho pedagogického vzdělání, znalostí psychologie a didaktiky, má potřebné znalosti pro práci s dětmi. Jeho odborné výtvarné zaměření a znalost procesů dětské výtvarné tvorby, pouţívaných materiálů, technik, stylů kresby a malby, znalost prostorové tvorby atp. mu umoţňují lépe analyzovat proces vzniku výtvarné práce. Můţe jím být například pedagog základní školy, ale také výtvarný pedagog střední odborné výtvarné školy či gymnázia, kde se vyučuje estetická výchova. Z hlediska potřeby práce v porotě není vyloučen ani vysokoškolský výtvarný pedagog. Co se týká poměru zastoupení odborníků v porotě,
31
měli by se objevit alespoň dva výtvarní pedagogové na jednu hodnotící skupinu. Není výjimkou, ţe odborná porota bývá sloţena pouze z výtvarných pedagogů. Kunsthistorik je historik umění, tedy absolvent dějin umění na filozofické fakultě. Je znalcem výtvarných děl, orientuje se v dějinách umění, také ve stylech a typologiích výtvarných technik aj. Můţe být přínosným právě v otázce rozpoznávání technik, jejich náročnosti, umí ohodnotit zvládnutí pouţití výtvarných prostředků. Psycholog je osoba, která se zaměřuje na jeden z oborů psychologie, v němţ získal kvalifikaci prostřednictvím vysokoškolského studia. Je vhodné, aby v porotě pracoval psycholog se zaměřením na dětskou psychologii, psychologii umění nebo terapeut praktikující např. arteterapii. Tento odborník musí rozumět nejen vývoji dětského výtvarného projevu, ale okrajově by se měl zajímat i o umění. Kurátor „ (…) je profesionál, který vyhledává umělecká díla, která spojuje nějaká konkrétní idea a která jsou potom vystavena, aby koncepce byla zřejmá návštěvníkovi výstavy. Kurátor rovněţ ovlivňuje podobu výstavy, rozloţení děl ve výstavních sálech a řídí se také architektonickým plánem galerie.“ (ABC, 2013) Pro potřeby dětské výtvarné soutěţe a její prezentace také vytváří koncepci a podobu výstavy, navrhuje rozloţení v daném prostoru. V porotě nemusí být nutně tato profese zastoupena. Z hlediska další prezentace soutěţe prostřednictvím výstavy můţe vyhledávat jiţ při samotném výběru a hodnocení dětských výtvarných prací ty, které budou působit reprezentativně v závěrečné prezentaci. Kurátor je znalec současného výtvarného umění a můţe být také nápomocen při tvorbě kvalitní archivní sbírky vznikající po samotné soutěţi. Galerista je odborník, který provozuje výstavní prostor. Je zodpovědný za to, co se v galerii vystavuje, a má na starosti veškeré finanční a personální zajištění chodu galerie. Seznamuje veřejnost se současným uměním a jeho zprostředkovateli. Tato funkce můţe být v porotě velmi důleţitá z důvodu orientace v prostředí a znalosti umění obecně. Podobně jako u předešlé profese není nutná jeho přítomnost v hodnoticím procesu, ale znalosti uměleckého prostředí a kontakty na jiné galerie či propagátory „mladého umění“ mohou být přínosem.
32
„Hodnocení samo o sobě nemůţe být zárukou správného rozpoznání dobra. To znamená, ţe i kdyţ se nám přece jen podařilo dostatečně přesně „změřit“ výsledek hodnocení, není jasné, zda jej máme povaţovat za obecně správný, či naopak. Potíţ s objektivním „měřením hodnot“ je mimo jiné v tom, ţe vztah k hodnocení můţe být u různých lidí různý vzhledem k jejich schopnostem a zkušenostem. To, co člověk povaţuje za bytostně kladnou hodnotu, můţe být pro druhého lhostejné, a pro třetího dokonce odporné. Kdo z nich má pravdu? Za jakých podmínek?“ (Slavík, 1999, s. 31) Předpokladem sestavení kvalitní poroty je především zastoupení členů z širokého spektra osobností. Ti zároveň musí rozumět dětské výtvarné tvorbě, umění obecně, sociálnímu hledisku, psychologii atp. Objektivita porotce je ţádána všeobecně, avšak ani organizátor ji nemůţe vţdy zaručit. Je to jen na osobnosti a morálních vlastnostech člena poroty. Další dobrou vlastností je pohotovost, schopnost reálného úsudku, diplomatické chování ve vztahu ke kolegům a tolerance ke kulturním rozlišnostem. Tato ideální varianta by měla zaručit objektivní výsledek soutěţe. Není však bezvýhradně nutné, aby byly všechny profesní skupiny zastoupeny tak, jak byly výše popsány. Na druhé straně je mnoho tzv. soutěţí, které tato kritéria nesplňují. Soutěţe bez vyšších pedagogických cílů mají většinou velmi špatné renomé, hodnocení není adekvátní a nemají předem stanovené smysluplné cíle. Jedná se většinou o špatně zvolené téma, techniku, parametry soutěţe, špatné profesionální zázemí. Co se týče porotců, jsou velmi často bez profesionálních zkušeností vybráni z laické veřejnosti (např. vedení města, sponzorské firmy atd.). 2.3.5 Rozdělení rolí ve skupině porotců Optimální sloţení skupiny porotců můţe být šest členů, jejichţ funkce vyplývají z poţadavku kategorizace: 1. koordinátor, 2. předseda poroty, 3. členové poroty, 4. sekretář (zapisovatel), 5. pomocný personál.
33
Koordinátor je členem domovské instituce. Je vyhlašovatelem, který zná prostředí, orientuje se, zajišťuje technické podmínky, finanční prostředky a jejich vyúčtování, prostory atd. Předseda poroty je jmenován vyhlašovatelem soutěţe, je odpovědný za hladký průběh soutěţe, zaručuje regulérnost průběhu. V nerozhodných situacích, při absenci některého člena poroty nebo při sudém počtu členů má rozhodující slovo právě předseda. Členové poroty plní všechny předepsané funkce, vyjadřují se a diskutují nad hodnocenými pracemi. Sekretář (zapisovatel) pracovník s informacemi, podstatné zapisuje do počítače, ručí za správné zapsání a uchování informací, také sepisuje Zprávu z poroty. Pomocný personál manipuluje s hodnocenými pracemi a zodpovídá za řádně připravené prostoty pro práci poroty
2.4 Výsledky hodnoticího procesu Výsledkem práce poroty je udělování ocenění úspěšným soutěţícím. Jedná se o závěrečnou fázi v práci hodnotícího orgánu poroty a zároveň je pro soutěţící očekávaným ukončením soutěţe. Jelikoţ se nedá přesně určit pořadí jednotlivých výtvarných prací jako v jiných odvětvích, ustálila se praxe označování na tomto názvosloví: -
CENA (jednotlivec/kolektiv),
-
ČESTNÉ UZNÁNÍ (jednotlivec/kolektiv),
-
ZVLÁŠTNÍ OCENĚNÍ (jednotlivec/kolektiv),
-
OCENĚNÍ ZA PEDAGOGICKÝ PŘÍNOS,
-
DIPLOM ZA ÚČAST NA VÝSTAVĚ.
Ocenění si organizátoři soutěţe stanoví dle svých moţností, povětšinou se však jedná o výše uvedené typy ohodnocení. Všechna ocenění na soutěţích jsou motivací pro děti.
34
Cena je ocenění vyššího typu, cenou má být zhodnocena práce na vysoké úrovni v porovnání s věkem účastníka soutěţe. Ceny se udělují jednotlivcům za jejich příspěvek, mohou být uděleny i pro kolektivy, které předloţí soubor vynikajících prací. Čestné uznání je jakýmsi oceněním kvality posuzované práce, opět se přihlíţí k věkové kategorii účastníka, práce však nedosahuje takových kvalit jako ty, které obdrţely tzv. Cenu. Čestná uznání se udělují jednotlivcům i kolektivům podobně jako Ceny. Zvláštní ocenění často získávají práce posuzované z jiných hledisek, jako jsou kategorie dětí s postiţením atp. Mohou jej získat i práce, které přinášejí nové výtvarnětechnické a myšlenkové postupy. Do zvláštních ocenění spadají i ta, která jsou udílena institucemi, které převzaly záštitu nad výtvarnou soutěţí. Mohou to být například představitelé státní správy měst či krajů. Ocenění za pedagogický přínos je určeno pedagogům, vţdy má návaznost na kolektivní ocenění, neboť na souboru prací jsou nejlépe rozeznatelné jeho pedagogické kvality. Diplom za účast na výstavě je ocenění výtvarné práce, která sice nedostala ani jedno z výše jmenovaných ohodnocení, ale zaujala porotu, proto byla vybrána k výstavě či jiné prezentaci (např. webová prezentace). Je však málo obvyklé, není udělováno ve všech výtvarných soutěţích. Porota má právo v jednotlivých věkových kategoriích neudělit ani jednu z těchto jmenovaných ocenění, pokud shledá, ţe příspěvky byly nízké kvality nebo bez estetické úrovně.
2.5 Fáze vyřazovacího a hodnoticího mechanismu na dětských výtvarných soutěţích 1. Fáze organizace spadající do kompetence pořadatele. Odborníci vytřídí zaslané práce na vhodné k posouzení porotou a nevhodné. Jsou seřazeny dle organizátory vypsaných věkových kategorií. Toto věkové rozvrstvení se dodrţuje po celou dobu konání.
35
2. Fáze vyřazování prací, které neodpovídají poţadavkům soutěţe na základě hodnocení jednotlivých členů poroty. 3. Fáze konkrétní selekce prací k výstavě4. Tedy těch, které jsou jiţ kvalitativně na vyšší úrovni. 4. Fáze práce se souborem vybraných příspěvků k výstavě, kterou porota opět probere. Jednotliví porotci si dle svého zaměření vyberou práce, které by rádi ocenili. Práce vybrané k výstavě zůstanou v souboru, který pak společně s oceněnými pracemi zhlédne veřejnost. 5. Fáze výběru prací, které by měly být potenciálně oceněny. Porota pomocí svého interního systému vyčlení práce, které se líbí většímu počtu členů poroty, avšak ani z těchto prací nemusí být všechny výhradně oceněny. 6. Závěrečná fáze odborné licitace nad udělováním konkrétních ocenění dle věkových kategorií. Fáze tohoto mechanismu vychází z pozorování průběhu několika hodnocení dětských výtvarných soutěţí a také z konzultací s dlouhodobou organizátorkou výtvarné soutěţe Alšova země, pořádané Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze, paní PhDr. Janou Skarlantovou.
2.6 Shrnutí procesu hodnoticího mechanismu Na závěr kapitoly je nutné říci, ţe organizátor a hodnotící orgán, tedy porota, musí mít zejména jasně vymezeny způsoby, měřítka a kritéria při hodnocení dětských výtvarných prací. To slouţí k objektivizaci výsledku. Hodnocení dětských výtvarných prací provádí odborná porota, nejdůleţitější článek tohoto procesu. Organizátor vhodným výběrem jednotlivých členů poroty zaručuje kvalitní výstup z dětské výtvarné soutěţe. Porota by měla v ideálním případě pracovat podle výše uvedených fází vyřazovacího procesu. Fáze jsou odpozorovány z dětských výtvarných soutěţí s vyššími pedagogickými cíly, ale nejsou závazné. Kvalitně fungující soutěţ se nesmí omezit jen na výtvarnou stránku, ale musí mít na paměti i reálný rozměr pořádání, čímţ se myslí zvládnutí manaţerských dovedností.
4
Výstavou je myšlen porotou vybraný soubor kvalitních prací ze všech zaslaných příspěvků.
36
3
MANAGEMENT DĚTSKÝCH VÝTVARNÝCH SOUTĚŢÍ
Ve třetí kapitole popíšu procesy, které ovlivňují průběh dětských výtvarných soutěţí z hlediska jejich organizace, řízení a plánování, časový rozvrh, zdroje na propagaci dětské výtvarné soutěţe. Je to souhrn manaţerských dovedností, které nelze při organizaci a celém průběhu dětské výtvarné soutěţe zanedbat. Vymezené manaţerské dovednosti jsou přímo specifikovány v souvislosti s dětskou výtvarnou soutěţí. Johnová (2008) definuje publicitu jako neplacenou formu marketingové komunikace. Definice platí v ojedinělých případech pro neziskové organizace, proto je nejuţívanější a nejúčinnější formou v marketingové komunikaci. U působení na veřejnost (dále jen PR) je důleţitá vzájemná spolupráce mezi organizacemi a veřejností. V našem případě se jedná o organizátora a účastníka soutěţe. PR obecně zajišťuje důvěru, prestiţ a celkovou podobu organizace a pořádajícího subjektu navenek. Je nedílnou součástí marketingové komunikace. PR působí na přijímatele důvěryhodněji neţ placená reklama. Náklady na tuto publicitu jsou menší neţ v případě reklamních kampaní, coţ je pro neziskové organizace důleţitým faktorem. Pro zviditelnění organizace je nejvíce vyuţíváno pořádání událostí (např. vernisáţe), dále vztahy s médii, veřejná oznámení, tiskové zprávy, broţury (katalogy), obrazový materiál. To vše bude předmětem dalších podkapitol. K dosaţení cílů jakékoliv práce, aktivity či projektu, ale i dětské výtvarné soutěţe je třeba mít jasnou představu, jak jich dosáhnout. Potřebné je umění vést a působit na ostatní lidi, aby bylo dosaţeno vytyčeného cíle, stanovit si priority a pravidla, která nás dovedou k úspěšnému konci. To vše je součástí manaţerských dovedností. Aby bylo dosaţeno uspokojivého cíle, je třeba sladit veškeré procesy: - plánování, - organizování, - personální zabezpečení,
37
- vedení, - kontrola. Takto manaţerský proces popisuje ve své knize Management v umění M. Smolíková (Smolíková, 2008, s. 41 – 60). Výše uvedená pravidla se hodí i organizátorům dětských výtvarných soutěţí. Můţou z nich vycházet při přípravě svých aktivit. Pořádání soutěţí, hlavně těch mezinárodních, nemůţe být chaotické. Subjekt organizující soutěţ musí tedy ovládat základní manaţerské dovednosti, aby jeho aktivita byla efektivní. Stěţejní při přípravě dětské výtvarné soutěţe z hlediska manaţerského zvládnutí akce je upřesnění “stavebních kamenů”, z kterých bude organizátor vycházet. Jde o tyto činnosti: - ujasnění záměru a cíle dětské výtvarné soutěţe, - plánování jednotlivých aktivit, kroků soutěţe, - časový rozvrh dětské výtvarné soutěţe, - zdroje - personální, finanční, materiální. V závěru budou sepsány vnější a vnitřní podmínky organizace dětské výtvarné soutěţe. Jednotlivé body jsou shrnutím všech poţadavků, na které by organizátoři soutěţe neměli zapomenout. Dodrţení takovýchto předpokladů by mělo zaručit kontinuitu celého projektu a objektivní posuzování soutěţe.
3.1 Ujasnění záměru a cíle dětské výtvarné soutěţe Před konáním jakéhokoliv podniku si musí manaţerský tým stanovit jasné otázky, definovat myšlenky, musí umět pojmenovat to, čemu se chce věnovat a s jakým záměrem organizátoři do dětské výtvarné soutěţe vstupují. Má-li být soutěţ smysluplná a má-li přinášet nové poznatky v rozvoji dětského výtvarného umění, musí mít stanovený cíl, na základě kterého pojmenovává poţadavky na účastníky. Bez toho postrádá dětská výtvarná soutěţ smysl. Mezi takové cíle můţe patřit například srovnávání úrovně výtvarného projevu v různých lokalitách či regionech
38
z hlediska tradice, materiálového zajištění, sociologických aspektů aj. Nebo můţe jít o hledání nových výtvarných technik, či vyuţití dětských výtvarných prací pro pedagogicko-psychologické analýzy. Některé soutěţe mohou zaujmout účastníky i myšlenkou, kterou mají propagovat. Neméně atraktivním záměrem můţe být i snaha přimět mladou generaci, zatíţenou technickým světem, k vlastní výtvarné tvorbě, rozvoji své invence a osobnosti. Ve výsledku je po skončení kaţdé výtvarné soutěţe realizován základní cíl těchto aktivit – výstava dětských výtvarných prací, prezentace umělecké činnosti dětí a mládeţe. Jde o propagaci dětského umění v různých formách. Jedná se o místní výstavy, putovní výstavy, internetové prezentace aj.
3.2
Plánování jednotlivých aktivit a kroků dětské výtvarné soutěţe
Celý proces dětské výtvarné soutěţe musí být velmi pečlivě naplánován, neboť spontánní vedení není efektivní a nevede k vytyčeným cílům. Organizátor musí mít jasně stanovenou strukturu, kterou postupně realizuje. Plánování jednotlivých činností začíná vypsáním tématu či pravidel soutěţe. Je třeba rozvrhnout časové úseky, plánování a realizace hodnocení výtvarných prací. Je nutné počítat i s ukončením soutěţe a dalšími následnými fázemi, které bude organizátor realizovat. Plánování je nejdůleţitějším momentem, ze kterého čerpá organizátor po celou dobu své práce, sleduje jednotlivé kroky a kontroluje jejich plnění. (Smolíková, Johnová, Zlámal) Naplánovat znamená uvědomit si své moţnosti z hlediska časových dispozic, ale je třeba zhodnotit i zdroje, ze kterých můţe subjekt čerpat. Jde zejména o materiální zajištění soutěţe, personálního obsazení, ale i finanční stránky, bez čehoţ by ţádná výtvarná soutěţ nemohla proběhnout.
3.3 Časový rozvrh dětských výtvarných soutěţí Stanovení časových limitů, na kterých závisí průběh dětské výtvarné soutěţe aţ do jejího zakončení, musí být srozumitelné, jasně dané, podporující regulérní průběh. Takto organizátor stanovuje meze veřejnosti, pro kterou je soutěţ organizovaná. Pro své vnitřním potřeby má taktéţ vytyčeny termíny a časová období, která dodrţuje.
39
Jsou to naplánované časové úseky, pomocí nichţ kontroluje průběh výtvarné soutěţe. (Smolíková, Johnová, Zlámal) Výtvarná soutěţ pro děti začíná vypsáním podmínek a propozic, tedy vyhlášením. Ne vţdy je téma nosným pilířem, ale u většiny soutěţí bývá vypisováno. Nemusí ale být hlavním hodnoticím kritériem, jen se k němu přihlíţí. Současně s vypsáním soutěţe je určena časová osa, kterou se musí soutěţící řídit. Je to jednak časová lhůta dodání prací pořádajícímu subjektu, dále by měly propozice obsahovat termíny, kdy se bude pracemi zabývat výtvarná porota, ale také kdy budou vyhlášeny výsledky a předána ocenění, kdy se bude konat následující výstava. Pro své vnitřní potřeby má organizátor stanoven časový rozvrh zejména pro přijímání výtvarných prací, jejich třídění. Dále musí mít stanoveny termíny hodnocení prací, dny ve kterých bude probíhat tzv. porota, dobu na instalaci vystavených prací a ukončení celé dětské výtvarné soutěţe včetně následných aktivit, například putovní výstavy. Organizátor soutěţe, především ten, který má na starosti koordinaci časového průběhu a zadávání práce spolupracovníkům, musí provádět kontrolní činnost a sledovat dodrţování naplánované struktury.
3.4 Zdroje dětské výtvarné soutěţe Jak bylo výše uvedeno, proces, jímţ dětská výtvarná soutěţ prochází, je od začátku plánován. Je sestavena struktura po sobě jdoucích fází, které tvoří harmonogram soutěţe. Kromě daných termínů je však nutné, aby si organizátor ujasnil a vymezil prostředky pro materiální a finanční zajištění. Mezi základní prostředky zaručující hladký průběh dětské výtvarné soutěţe na straně organizátora patří zdroje personální a materiálové podmínky, se kterými subjekt do soutěţe vstupuje, ale neméně důleţité jsou i finanční zdroje, jeţ pokryjí náklady dětské výtvarné soutěţe. (Zlámal, Bačík, Bellová, 2011) Kvalitní personál, pracovní skupina pracující formou týmové spolupráce, zaručuje hladký průběh všech kroků dětské výtvarné soutěţe. Subjekt musí zváţit, má-li dostatek zodpovědných pracovníků, kteří mu zajistí chod naplánovaných procesů
40
v průběhu soutěţe. Z vlastních zdrojů vybere ty, kteří budou schopni zaslané práce přijímat, třídit, ale někdy musí provést i prvotní selekci, aby byly vyčleněny nevhodné práce, které dále nebudou zatěţovat výtvarnou porotu během samotného hodnoticího procesu. „Podobně nelze přivézt hromadu práce a očekávat, ţe se jimi bude porota hodiny probírat. Schopnost prezentovat vlastní práci a zdůraznit její zvaţované kvality je nutná součást profesionality a je nezbytné s tím počítat.“ (Roeselová, 2009, s. 2-5) Důleţitou funkci má koordinátor, většinou se jedná o vedoucího pracovníka, který řídí své pomocníky při organizaci dětské výtvarné soutěţe. Koordinátor dohlíţí na práci zapisovatele i pomocného personálu, který se stará v průběhu hodnocení o rozkládání prací, úklid a třídění budoucí výstavy. Nedílnou součástí personálního obsazení soutěţe je i zajištění kvalitních, erudovaných a kompetentních porotců (kapitola 2.3.5). Vstupuje-li subjekt do pořádání dětské výtvarné soutěţe, musí mít dobré materiální zajištění. Tím se myslí například dostatečné prostory pro shromaţďování přijatých výtvarných prací, prostory pro samotné hodnocení porotou – místnosti kde hodnocení probíhá, ale i moţnost následné výstavní činnosti. Neméně důleţité je tedy i finanční zázemí pořádajícího. Většinu kvalitních dětských soutěţí pořádají neziskové organizace, subjekty ţijící ze státních příspěvků, které jsou v současné době v celé Evropě velmi omezené. „Nejvýznamnějším donátorem neziskových organizací v našich podmínkách jsou instituce a místní samosprávy, proto se PR zaměřují i na tyto instituce.“ (Johnová, 2008, s. 222) Přesto se daří těmto organizátorům shánět finanční prostředky na pořádání dětských výtvarných soutěţí. Je totiţ moţné získávat peníze i od sponzorů. „Veřejné rozpočty nikdy nebudou neomezené a kultura nikdy nebude na prvním místě v centru pozornosti, proto mají svou nezastupitelnou úlohu i sponzoři a potenciální sponzoři.“ (Johnová, 2008, s. 222) Mnoho organizací se snaţí získávat peníze jak z evropských, tak z regionálních grantů. Pokud nechce organizace s financemi improvizovat v průběhu soutěţe, musí si zajistit příjmy z výše popsaných zdrojů. Veškeré finanční poloţky je třeba strukturovat a sestavit rozpočet, ale i načasovat jejich pouţití. I organizátor dětské výtvarné soutěţe by měl mít pod kontrolou příjem i výdej financí. 41
Do výdajů na organizaci musí subjekt započítat kromě provozních nákladů (energie, materiálové zajištění, pozvánky, katalogy, pronájmy atd.) i osobní náklady, mzdy zaměstnanců, honoráře porotcům. Jakmile jsou tyto poloţky vyčísleny, organizátor realisticky posoudí, má-li šanci se získanými prostředky soutěţ uspořádat. Své vlastní finanční zdroje, příjmy ze samosprávy, granty, dotace ministerstva kultury a jiné musí následně vyúčtovat, doloţit finanční zprávou. Ta můţe být pro organizaci evaluačním nástrojem při určování, zdali se podařilo soutěţ zvládnout a zdali má pokračovat i v dalších ročnících. (Smolíková, 2008, s. 41 – 60)
3.5 Propagace dětských výtvarných soutěţí Kaţdá vyhlašovaná soutěţ či soutěţní přehlídka by měla mít v prvé řadě motivační účinek pro potenciální účastníky ve formě tzv. široké motivace. Jde o důleţitou součást práce organizátora, neboť takto si můţe zajistit široké spektrum účasti soutěţících na vyhlášené akci. Dobrou tradicí při prezentaci vyhlašované soutěţe jsou propagační materiály ve formě pozvánek, katalogů, plakátů, reklamy v tisku a jiných médiích. Ty mají slouţit nejen jako informace o charakteru soutěţe, ale mají zde být zahrnuty veškeré údaje důleţité či povinné pro soutěţící. Patří sem například věkové kategorie, omezení technik výtvarné práce, velikost prací, zvolení formy výtvarných prací, termíny zaslání a způsob, jakým se budou prezentovat vyhodnocené práce. Obecně lze širokou propagaci dětské výtvarné soutěţe shrnout do následujících bodů: Pozvání dětí k účasti v dětské výtvarné soutěţi obsahuje: -
hlavní téma a podtéma soutěţe následujícího ročníku,
-
podmínky soutěţní účasti,
-
harmonogram výstavy (termín uzávěrky, zasedání poroty, vyhodnocení spojené s předáním ocenění),
-
poţadavky na identifikaci děl,
-
adresa pro odevzdání či zaslání výtvarných prací do soutěţe,
-
informace o souhlasu s vyuţitím prací pro propagaci soutěţe (rozmnoţování, výstava a další výstupy v rámci soutěţe).
U většiny tradičních dětských výtvarných soutěţí se takovýto materiál ve formě tištěné „pozvánky“ k soutěţi objevuje. Pro všechny tyto soutěţe je to také prestiţní
42
záleţitost, kdyţ o sobě dávají veřejnosti vědět klasickou formou. Jsou to většinou materiály velmi dobře graficky zpracované. Výstup dětské výtvarné soutěţe a jeho úroveň mají vliv i na podobu následujících ročníků. Kvalitní výstava po skončení práce poroty, katalog, pozvánka a plakát jako přizvání a ohlédnutí se za dětskou výtvarnou soutěţí je předpokladem, ţe účastníci znovu projeví svou podporu dalšímu ročníku dětské výtvarné soutěţe a její tradici. Propagační materiály jsou většinou součástí prezentace instituce na jejich webových stránkách. Webové stránky jsou v posledních letech hlavním médiem pro sdělování informací. Výstupem, následným propagačním prvkem dětské výtvarné soutěţe, je výstava oceněných, ale i porotou vybraných prací. To by mělo být nedílnou součástí kaţdé soutěţe, přehlídky či soutěţního konkurzu. Je to jedna z forem odměny pro účastníky soutěţí a přehlídek. Svůj výtvor najdou na výstavě a mohu se prezentovat svému okolí. Přizvání k výstavě by mělo být oznamováno opět plakátem a pozvánkou, které obdrţí nejen úspěšní soutěţící, ale i ostatní účastníci, neboť výstava můţe být pro ně poučením a zpětnou vazbou, jak svou práci vylepšit. Vyučující zde navíc mohou najít odpovědi na otázky, proč jejich ţáci neuspěli, a mohou hledat nové formy práce. Katalogy nevydávají všechny instituce, které pořádají výtvarné soutěţe a přehlídky. Fungují jako jakési shrnutí a ohlédnutí za posledním ročníkem soutěţe, pokud se jedná o tradiční víceročníkovou dětskou výtvarnou soutěţ. Katalogy by mohly alespoň v minimalistické podobě vydávat i jednorázové soutěţe. Je to ukázka práce poroty, kurátora, ale i managementu dětské výtvarné soutěţe (Smolíková, 2008). Jedná se ale i o určitou formu uchování. Před nástupem rozvoje digitálních technologií šlo o jediný způsob redukované archivace a záznamu ze soutěţe. Bez těchto katalogů bychom neměli dnes šanci nahlédnout do minulosti některých velmi zdařilých ročníků dětských výtvarných soutěţí. Katalogy nejsou „ohroţeným druhem“ jen ve smyslu zavedení digitalizace uchovávání dat, ale pro mnoho dnes pořádaných soutěţí jsou velkým luxusem z hlediska finančních prostředků. Pokud organizátor neseţene dostatek financí, nebude realizováno ani vydání katalogu. Například jiţ zmiňovaná Alšova země, spolufinancovaná MŠMT a pod odborným dohledem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nemá prakticky ţádné finance na to, aby mohla vydávat adekvátní a solidní katalog oceněných prací, coţ bylo v minulosti samozřejmostí. Současný stav Alšovy země je 43
limitován i finančními moţnostmi našeho státu. Tato situace je nepříjemná jak pro samotné výherce, školy, porotce, tak pro studenty Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ti soutěţ a její výstupy vyuţívají k další didaktické činnosti. Některé organizace jsou na propagační aktivity lépe připraveny, mají lépe zvládnuté manaţerské mechanismy, umí si zajistit finanční prostředky z jiných neţ vlastních zdrojů. Stále větší podíl na financování dětských výtvarných soutěţí mají granty z Evropské unie, ale také příspěvky významných regionálních či státních sponzorů. Propagační materiály pak mají nadprůměrné parametry, mohou být obsáhlejší, obsahovat například přehled o mnoţství přijatých prací, ze kterých zemí práce dorazily a jiné zajímavé informace či statistiky. Významným propagačním počinem jsou pohlednice s dětskými výtvarnými díly. S tímto nápadem přišli organizátoři Alšovy země. „Reklamní dárky a dary jsou součástí marketingové komunikace (…)“ (Johnová, 2008, s. 220). Byl to velmi zajímavý artikl, působivý dárek jak pro oceněné děti, tak pro širokou veřejnost, která o soutěţi neměla informace, ale prostřednictvím těchto pohlednic jí byly zprostředkovány. Vznikla tak moţnost zhlédnout díla, která byla oceněna i vystavena na výstavě. Ani na vydávání tohoto propagačního materiálu uţ Alšově zemi nezbývají peníze. Oproti tomu webové stránky jsou dnes standardem jakékoliv instituce. Je tedy běţné, ţe kaţdá škola, galerie či tvůrčí centrum má svůj web. Co se týče soutěţí, není tomu jinak. Samotná soutěţ má většinou svou samostatnou webovou stránku nebo ji najdeme jako součást webových stránek instituce, která soutěţ zaštiťuje. Tam také běţně najdeme instrukce k soutěţi, plakáty, katalogy, webovou prezentaci, seznam oceněných, digitalizaci výtvarných prací a jiné podrobnosti. Téměř neexistují galerie zaměřující se na dětskou tvorbu, které by mohly být zpětnou vazbou jak pro děti (motivace), tak pro školy a pedagogy (reflexe vlastní práce). Činnost takovýchto galerií odborníkům přináší poučení o vývoji dětského výtvarného projevu, učitelům posouzení vlastních výtvarných postupů, pedagogických schopností, hodnocení vlastního působení na ţáky. Laikovi umoţní estetický záţitek, který je dokladem výtvarného nadání a umu dětí a mládeţe, ujištění se o kvalitách volnočasových aktivit a smysluplném vyuţití volného času mládeţe. V roce 2012 byla v Praze otevřena Galerie umění pro děti (GUD). Je podobně zaměřena jako Galerie výtvarného projevu v Polské Toruni a Turčianská galerie s podobně specifikovanými aktivitami. Pořádají výstavy zaměřené výhradně na dětského diváka, ateliéry pro 44
děti, workshopy, komentované prohlídky a výtvarné tábory. (Galerie, 2012) I u nás se tedy konečně začíná rozvíjet galerie podobného typu jako v Polsku a na Slovensku a v jiných evropských zemích. Časem se moţná dočkáme i samostatných výstav ve výhradně dětské galerii prezentující dětské uměním. Všechny tyto projekty jsou jiţ dnes přínosem pro rozvoj dětské fantazie. Na závěr uvádím v základních bodech, co by měla propagace zahrnovat: 1. pozvání dětí k účasti v soutěţi, 2. plakát (jak pro přizvání k soutěţi, tak při vyhlášení výsledků a vernisáţe), 3. webové stránky, kde je umístěna i zpráva ze soutěţe, 4. reklama v tisku, jiných médiích, TV.
3.6 Vnější a vnitřní organizování dětských výtvarných soutěţí V této kapitole popíšu podmínky, které organizace dětské výtvarné soutěţe stanovuje směrem k veřejnosti a k pořadatelům, porotcům, personálu zajišťujícímu průběh soutěţe. Jsou sestaveny v bodech jako poţadavky či upřesnění soutěţních standardů, které musí být dodrţovány. 3.6.1 Vnější organizace dětských výtvarných soutěţí Tato organizační struktura je určena účastníkům soutěţe a jejich pedagogům. Podle ní se budou orientovat při samotné výtvarné práci. Veřejnost dostává informace o celém průběhu soutěţe od vyhlášení aţ po samotný závěr. Typ soutěţe: - regionální, - republiková, - mezinárodní. Téma: - tematicky zaměřená, - bez tématu. Technika: - technicky neomezeno, - technicky omezeno.
45
Forma prací: - plošné, - prostorové, - video art, - bez omezení. Typ vzdělávacího zařízení: - MŠ, ZŠ, SŠ, - ZUŠ, střední umělecké školy, - speciální školy, - volnočasová zařízení, - bez omezení. Věkové kategorie: - kategorie 4 – 6 let, - kategorie 7 – 9 let, - kategorie 10 – 12 let, - kategorie 13 – 15 let, - kategorie 16 – 18 let. Termín ukončení sběru prací: - je určován dle poţadavku pořádající instituce. Výstup: - výstava, - katalog, - didaktický materiál pro studenty vysokých škol a pedagogy. 3.6.2 Vnitřní organizace dětských výtvarných soutěţí Informace jsou určeny všem, kteří se podílí na samotném průběhu soutěţe od přijímání prací přes třídění, hodnocení a závěrečnou propagaci. Zvláště poslední bod této organizace je důleţitý v procesu hodnocení. Z hlediska posuzování dětských prací porotou můţou stanovená pravidla rozhodnout o objektivnějším výsledku. Časová náročnost posuzování prací: - odpovídá rozsahu a typu soutěţe. Sloţení poroty: (kapitola 2.3.4) - výtvarný pedagog,
46
- kunsthistorik, - vysokoškolský pedagog, - výtvarný teoretik, - psycholog, - kurátor. Vnitřní pravidla hodnocení: - musí být stanoven lichý počet porotců a vybrán předseda poroty. - pravidla selekce prací: (kapitola 2.4 a 2.5) - základní vyřazování, - rozdělení prací k výstavě a na ocenění, - udělování ocenění: čestné uznaní - niţší stupeň ocenění, cena - vyšší stupeň ocenění. - přístup porotce k hodnocení jednotlivých prací: - úroveň vzhledem k věku, - etnická příslušnost, - autenticita práce, - technické provedení, - pedagogické vedení.
3.7 Shrnutí zásad managementu dětských výtvarných soutěţí Výtvarná soutěţ je pracovní projekt, který musí být připraven se všemi náleţitostmi, plánováním, organizováním, personálním zabezpečením, časovým rozvrhem, propagací i finančními zdroji. Jsou zde shrnuty základní informace o organizování procesu od vyhlášení soutěţe aţ po ukončení, včetně vypořádaní se s finančními prostředky a další propagací soutěţe. V závěru kapitoly se věnuji přímo pořádání výtvarných soutěţí z hlediska organizátora - vnitřní organizace, a z hlediska soutěţících - vnější organizace dětské výtvarné soutěţe. Vše je přehledně sepsáno ve stručných bodech. Podle toho má management soutěţe moţnost utvoření standardu své vlastní soutěţe.
47
4
PŘÍKLAD DOBRÉ PRAXE ORGANIZOVÁNÍ DĚTSKÉ VÝTVARNÉ SOUTĚŢE
V úvodu kapitoly věnované činnosti polské instituce bych chtěla upřesnit zdroj informací, z něhoţ jsem v této otázce čerpala, jelikoţ se z velké části jedná o osobní zkušenost z praxe. Prvotní byla spolupráce Základní umělecké školy v Opavě s polskou Toruní, kterou započal výtvarný pedagog a dlouholetý ředitel této školy pan Mgr. Miloš Kačírek5. Zajistil prvotní kontakty s mnoha galeriemi a institucemi v Česku i v zahraničí. Polskou Toruň pravidelně navštěvoval jako váţený člen poroty po mnoho let. Tuto praxi po svém odchodu do důchodu předal spolu s vynikajícími kontakty nastupující nové ředitelce školy paní Mgr. Ivaně Sýkorové, kterou zasvětil do práce porotce a připravil ji vynikající pozici. Nová ředitelka Ivana Sýkorová v jeho činnosti s úspěchem pokračuje dodnes. Při posuzování této činnosti vycházím z osobních zkušeností. Vzhledem k mému rodinnému poměru vůči zmiňované Ivaně Sýkorové jsem od útlého dětství měla moţnost pohybovat se v tomto prostředí. Úspěšně jsem také reprezentovala ZUŠ na soutěţích i kláních mezinárodního charakteru. V polské Toruni jsem obdrţela několik medailí za svou dětskou tvorbu. Poznatky v této části tedy vychází z mého přímého pozorování. Měla jsem moţnost několikrát navštívit polskou Toruň a zúčastnit se jako pozorovatel procesu hodnocení soutěţe i činnosti celé galerie.
5
Mgr. Miloš Kačírek (1935 - 2005) Po absolvování vysoké školy pedagogické v Olomouci působil od
roku 1958 v Opavě, kde zaloţil Lidovou školu umění (1963), výtvarnou skupinu X (1967), vynalezl grafickou techniku papírorytu (1970). Inspirací jeho tvorby je příroda, přirozená krása polního kvítí a stromů. Organizoval plenéry, ilustroval knihy pro děti, svá díla vystavoval doma i v zahraničí. Je autorem portrétů svých přátel. Přírodními motivy ilustruje kroniku svého rodného Tasova. Kromě mnoha uznání obdrţel i cenu Petra Bezruče (1999) za výtvarnou, pedagogickou a veřejně prospěšnou práci pro město Opava. Zdroj: URL< http://www.natura-opava.org/opavsko/glossary/milo-c5-a1-ka-c4-8d-c3-adrek.html> [cit. 2013- 14- 03]
48
Velkým přínosem této soutěţe je následné didaktické vyuţití dětských prací. Slouţí například studentům vysokých pedagogických škol, ale i samotným pedagogům a teoretikům. To je hlavním důvodem, proč bude v této práci pozornost věnována především spolupráci s polskou Toruní. Ve většině případů je ve světě i u nás primární snahou uspořádat soutěţ, vyhodnotit ji a odměnit výherce cenou. Sekundární prací výše zmiňované galerie je však další přínosné vyuţití dětské výtvarné práce pro následné výstupy, jejich zprostředkování pro studentské analýzy či zkoumání odborníků. Polská Toruň je jednou z mála evropských institucí, která má toto poslání. Konkrétně u nás se takový způsob práce objevoval také při republikové soutěţi Alšova země. Hodnoticí a didaktickou činnost mají i přehlídky výtvarných oborů ZUŠ, ale ty byly zaloţeny právě pouze pro porovnávací účel. Aktivity, které galerie v Toruni vyvíjí, mají široký záběr. Na počátku jejího působení byla základem výstavní činnost. Dnes se do popředí dostává vzdělávací záměr. Jde o výtvarnou práci s dětmi, ale i o organizování volného času dětí a jejich rodičů. Značnou energii galerie věnuje soutěţní činnosti, vypisuje mnoţství soutěţí jednorázových, základem však zůstávají tradiční prestiţní mezinárodní dětské výtvarné soutěţe. GIOPTD slouţí i jako výuková galerie pro pedagogickou fakultu tamní univerzity. Vzhledem k dlouholeté tradici samotné galerie a také díky účasti na mezinárodních soutěţích mají pracovníci vypracované a léty ověřené standardy a postupy při organizaci dětských výtvarných soutěţí. Ty mi poslouţily jako příklad dobré praxe pro vypracování modelových propozic (kapitola 5).
4.1 Aktivity galerie Z webových stránek (GIOPTD, 2013) se můţeme dočíst o činnosti galerie a centra GIOPTD. Její padesátiletá tradice je dlouhodobě zásluţnou činností na poli prezentace dětského výtvarného umění. Galerie a středisko dětského výtvarného projevu v Polské Toruni funguje od roku 1964. Centrum navštěvuje 260 studentů ve věku 5-18 let. V čele stojí velmi schopný ředitel této instituce Dariusz Delik, který řídí výtvarné pedagogy, kurátory, teoretiky umění a správní zaměstnance. Instituce se soustřeďuje na unikátní metody, rozvíjí kreativitu, talent a umělecké cítění v dětech a mladých lidech. Toto je poslání celé
49
instituce, která prvořadně působí v Polsku, ale svou činnost rozprostírá po celém světě. Základním programovým plánem celé instituce je: - vzdělání a záţitková činnost (aktivita), - prezentovat umění dětí a mladých lidí v dočasných putovních výstavách, - sbírka uměleckých prací (archiv). Soutěţí, které GIOPTD pořádá, je mnoho. Mezi nejvýznamnější patří: -
The International Biennial of Children´s and Young People´s Graphic Works (Międzynarodowe Biennale Grafiki Dzieci i Młodzieży),
-
The International Children´s and Young People´s Art Competition „Always Green, Always Blue“ (Międzynarodowy Konkurs Twórczości Plastycznej Dzieci i Młodzieży „Zawsze zielono, zawsze niebiesko“),
-
„Colours of Kujawy and Pomerania“,
-
Frederic Chopin,
-
„Frog, gingerbread and Copernicus“.
Aktivity galerie: -
odpolední umělecké třídy v ateliérech,
-
skupinové aktivity,
-
sobotní ráno s uměním,
-
plenéry, akce a workshopy,
-
umělecké a vzdělávací programy,
-
umělecké soutěţe,
-
výstavy,
-
archivování prací (sbírka kolekce prací),
-
spolupráce.
Odpolední umělecké třídy v ateliérech jsou jednou z hlavních aktivit GIOPTD. Odpolední třídy se pořádají kaţdý týden, v současné době je navštěvuje více neţ 300 studentů od 5 do 18 let. Hlavním cílem uměleckých tříd je příprava dětí a rozvíjení jejich představivosti. Zaměřují se na malbu, kresbu a grafické techniky, dále mají k dispozici moderně vybavenou grafickou učebnu a jiná média pro vzdělávací aktivity. Tento typ činnosti by se dal přirovnat k programům našich základních uměleckých škol (ZUŠ) či výtvarných krouţků při domech dětí a mládeţe (DDM) aj.
50
Skupinové aktivity jsou doplňkem běţných odpoledních uměleckých tříd. Jsou to aktivity, které většinou vyuţívají skupiny ze škol, školek, ale i tělesně postiţení mladí lidé. Hlavní úděl skupinové práce je seznámení se s reálnými i profesionálními uměleckými činnostmi. Sobotní rána s uměním jsou adresována dětem od 3 do 4 let a jejich rodičům. Opět je zde dbáno na uměleckou činnost korigovanou učitelem. Jsou speciálně připravovány aktivity, které jsou určené právě věkové skupině 3 - 4 let a celá sobotní rána jsou tomu přizpůsobena. Plenéry, akce a workshopy galerie iniciuje a organizuje pro děti a mládeţ. Tyto vzdělávací aktivity jsou často pořádány ve spolupráci s jinou kulturní organizací a událostmi s tím spojené. Jsou velmi populární mezi mladými nejen v Toruni. Umělecké a vzdělávací programy jsou jednou ze zájmových aktivit galerie. Jedná se o experimentální vzdělávání a umělecké programy pro děti a mládeţ. Tyto programy jsou pořádány většinou ve formě workshopů za podpory Ministerstva kultury a národních památek v Polsku. Vyučování probíhá ve třídách nacházejících se v galeriích a jsou určeny školkám, základním i středním školám v Toruni a dalších blízkých městech a vesnicích v Kujawsko-Pomořanském regionu. V posledních letech galerie realizovala následující programy: -
„Ecosystem“ (2005-2007),
-
„The Space of Nature“ (2005-2007),
-
„The Green Cow“ (2008),
-
„Have fun with Graphic“(2009).
Umělecké soutěţe jsou organizovány v hojném počtu na národní a mezinárodní úrovni. Nejvíce obesílané a jediné svého druhu na světě jsou dvě hlavní soutěţe, a to: The International Biennial of Children´s and Young People´s Graphic Works (Międzynarodowe Biennale Grafiki Dzieci i Młodzieży) a The International Children´s and Young People´s Art Competition „Always Green, Always Blue“ (Międzynarodowy Konkurs Twórczości Plastycznej Dzieci i Młodzieży „Zawsze zielono, zawsze niebiesko“). Kromě těchto dvou velkých soutěţí galerie pravidelně připravuje mnoho dalších. Jsou to například výstavy související s ţivotem a prací Frederica Chopina,
51
doprovodný program Toruně k evropskému městu kultury v roce 2016 – „Frog, gingerbread and Copernicus“ a soutěţ „Colours of Kujawy and Pomerania“, jejímţ cílem bylo popularizovat Kujawsko-Pomořanský region mezi mladými lidmi. Právě tato část aktivit galerie je velice zajímavá, protoţe po celém světě zviditelňuje Toruň i celé Polsko. Galerie organizuje i mnoho malých dětských výtvarných soutěţí regionálního charakteru. Výstavy - galerie organizuje okolo 30 výstav ročně. Na programu jsou jiţ kaţdoroční výstavy z pořádaných soutěţí, ale i jiná rozličná témata související s dětskou a mladou tvorbou. Archivování prací (sbírka kolekce prací) probíhá v polské Toruni v úctyhodných rozměrech. Galerie má ve svých sbírkách okolo 550 tisíc dětských uměleckých prací z 98 zemí světa. Je to největší sbírka tohoto typu v Polsku, pravděpodobně i v Evropě. Slouţí k studijnímu a estetickému výzkumu. Nejstarší dílo pochází z roku 1960. Pro tyto účely je speciálně upravená místnost, vše je pečlivě popsáno, katalogizováno v systému a díla je moţné tedy snadno vyhledat a pouţít k jakékoliv pořádané výstavě v galerii nebo spřátelené instituci. Digitalizace celého archivu sbírek začala v roce 2007, umoţňuje tak zájemcům o dětskou výtvarnou tvorbu nahlíţení také na internetu. Spolupráce je jedním z velmi podstatných faktorů práce galerie. Spolupracuje s dalšími institucemi a kulturními centry v Polsku i v cizině. Spolupráce a výměnná zkušenost s centry jako jsou: Regionální centrum v Toruni, Chopinovo centrum v Syafarnii, Dětské výtvarné centrum v Poznani nebo Tručianská galerie v Martině na Slovensku. Jedním z hlavních a dlouhodobých kontaktů je spolupráce s Fakultou umění univerzita Mikuláše Koperníka. Studenti fakulty v galeriích realizují svou praxi, rozvíjejí vzdělávací aktivity, učí se poznávat dětské výtvarné umění a uskutečňují zde i své vlastní výstavy. Spolupráce s univerzitou je přínosná pro obě strany. Studenti zde získají praxi, ale jsou také přínosem v otázce nových metody, trendů v didaktice a současné pedagogice.
52
4.2 Didaktická činnost galerie Nedílnou součástí aktivit GIOPTD je didaktická činnost. Všechny materiály, výtvarné práce, jeţ instituce obdrţí na soutěţích a přehlídkách, je archivována a posílána na Univerzitu Mikuláše Koperníka v polské Toruni. Studenti fakult mohou do archivu nahlédnout, pracovat s ním a vyuţívat poznatky například ke zpracovávání témat diplomových prací. Smysl archivu tkví v poskytnutí moţnosti nahlédnout do vývoje společnosti i jednotlivých etnik doma i ve světě, v souvislosti s výtvarným projevem a v návaznosti na společenský a technický rozvoj. V teoretické rovině lze spolupráci toruňské galerie a univerzity Mikuláše Koperníka srovnat s výzkumem Eliota Eisnera (2009), který se zabývá činností pedagogických fakult a kateder umění na poli výzkumu uměním. Zejména pak v práci s názvem Má výzkum uměním budoucnost? Obecně je moţné tvrdit, ţe význam dětského výtvarného projevu ve střední Evropě je oslabován v důsledku růstu významu techniky. Přesto však prestiţ české a slovenské dětské tvorby pozvedávají právě základní umělecké školy. Jde o činnost, která přispívá ke vzdělávání nových či studujících pedagogů a je nedílnou součástí jak výzkumné části studia, tak praktických činností povinných pedagogických praxí. Studenti provádějí didaktickou analýzu: -
rozbor obsahu dětských děl,
-
rozbor výtvarné činnosti dětí (tvůrčí činnost),
-
rozbor výtvarných technik,
-
rozbor sociálních vztahů,
-
rozbor psychologie dětského výtvarného projevu, ikonografie,
-
rozbor z hlediska etnického původu prací.
4.3 Soutěţe Galerie výtvarného projevu v Polské Toruni a její parametry Zásadní roli při pořádání soutěţe hraje podpora a záštita instituce s dobrým postavením. Ta má k dispozici prostory, které slouţí umělecké činnosti a soutěţní výstavě prací. Jedná se tedy o místní galerii, která umoţňuje prezentaci zajímavých a originálních prací dětí a mládeţe z rozdílných zemí světa. Dále GIOPTD ve své činnosti
53
zahrnuje umělecké třídy pro děti a dětské umělecké tvůrčí centrum, vše při místní galerii. V objektu galerie a instituce je také moderně vybavená počítačová učebna, která je financována Ministerstvem kultury a národního dědictví z roku 2008. GIOPTD nabízí dopolední vyučování pro školy, školky, ale také pro celé rodiny s dětmi. To v českém vzdělávacím systému běţné není. Obecně je velký rozdíl mezi naším uměleckým vzděláváním a polským. Existuje u nás sice řada základních uměleckých škol, coţ v Polsku není běţné stejně jako nikde jinde v Evropě, ale naopak postrádáme dětská tvůrčí centra takovýchto kvalit, která jsou financovaná většinou městem. 4.3.1 The International Biennial of Children´s and Young People´s Graphic Works The International Biennial of Children´s and Young People´s Graphic Works (Międzynarodowe Biennale Grafiki Dzieci i Młodzieży) je jedinou soutěţí tohoto druhu na světě. Nikde jinde se podobná soutěţ s takovou tradicí nepořádá. Bienále je uměleckou přehlídkou pořádanou vţdy v intervalu dvou let. Poslední se konalo v roce 2012 (18. ročník) v Toruni. K účasti na 18. ročníku bylo zasláno 13367 soutěţních prací ze 44 zemí. 1139 prací z 36 zemí se kvalifikovalo na výstavu. Bylo uděleno 39 cen, 41 čestných uznání a 2 ceny pro kolektivní dílo, práci. (Delik, 2010) Děti a mládeţ z celého světa posílají do Toruně své práce zaměřené na grafickou tvorbu, jako jsou linoryty, suché jehly, papíroryty, litografie, sítotisk aj. Kaţdý z příspěvků je aktuální výpovědí o grafické tvorbě v současné dětské a mládeţnické grafice. Porota posuzuje, analyzuje, reflektuje práce, ale především má divákovi nabídnout příjemný pocit z umění. Vysoký počet účastníků dokazuje úspěch samotné soutěţe. 4.3.2 The International Children´s and Young People´s Art Competition „Always Green, Always Blue“ The International Children´s and Young People´s Art Competetion „Always Green, Always Blue“ (Międzynarodowy Konkurs Twórczości Plastycznej Dzieci i Młodzieży „Zawsze zielono, zawsze niebiesko“) je pořádána jiţ od roku 1981 a má také velkou prestiţ ve světě. Kaţdoročně je do soutěţe zasíláno mnoho prací z celého světa, přibliţně kolem 25 tisíc. Hlavním záměrem této soutěţe je rozvíjet kreativitu, citlivost a uměleckou představivost u dětí a mládeţe.
54
U obou mezinárodních soutěţí jsou vypisovány tyto kategorie: 1. kategorie: 5 – 7 let, 2. kategorie: 8 – 10 let, 3. kategorie: 11 – 13 let, 4. kategorie: 14 – 16 let, 5. kategorie: 17 – 20 let. Napříč všemi kategoriemi se udělují čestná uznání jako niţší typ ocenění. Vyšším typem ocenění je cena, jsou udělovány dvě speciální ceny, vţdy se jedná o ocenění kolektivních prací. Jedná se o cenu Arward og the Masrhal of the Kujawsko – Pomorskie Voivodeship, druhou cenu uděluje primátor města Toruně - Award og the President of Toruń.
4.4 Shrnutí Kapitolu o galerii, která se zabývá výhradně dětskou výtvarnou tvorbou, jsem zařadila do své diplomové práce proto, ţe chod této v Evropě výjimečné instituce můţe být v mnohém inspirující a poučný. Všechny instituce, které pořádají soutěţe či projekty a vzdělávací aktivity jako GIOPTD, se od nich mohou mnohému přiučit. Praxe této instituce mi pomohla také k vytvoření modelové soutěţe. Čerpala jsem z poznatků organizace, inspirovala jsem se způsobem jejich práce před soutěţí i během ní. Galerie má jasně stanovená pravidla, rozděleny pracovní funkce, které zaručují hladký průběh nejen soutěţních, ale i vzdělávacích aktivit. Organizace je úspěšná ve všech směrech, navenek působí kompaktně, v místě svého působiště i ve světě je vyhledávaná pro své kvality. GIOPTD zvládá pořádání soutěţí jak z hlediska organizace, tak i v otázce managementu. K propracovanému systému činnosti zaměstnanců a porotců při organizování veškerých aktivit dospěli po letech pořádání soutěţních klání. Jejich systém sběru a třídění dětských výtvarných prací je velmi efektivní a hoden následování. Z práce galerie můţeme čerpat i poučení v otázce získávání finančních prostředků. Jejich zaměstnanci mají znalosti v čerpání evropských fondů a jsou úspěšní i ve shánění finančních sponzorů.
55
Kontakty této organizace zaručují nejen výjimečnou spolupráci na poli dětské výtvarné tvorby (výstavy, workshopy, soutěţe, happeningy aj.), ale i spolupráci s osobnostmi výtvarné pedagogiky a uměleckého světa. Ve zkratce lze říci, ţe má velmi dobře nastaveny všechny parametry k propagaci dětského výtvarného umění ve všech směrech (webové stránky, plakáty, katalogy, publikace propagující galerii, spolupráce s univerzitou Mikuláše Koperníka v Toruni aj.).
56
5
MODELOVÁ SOUTĚŢ PRO ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY
Poslední kapitola je vyústěním veškerých poznatků shromáţděných v částech předchozích. Z těchto teoretických informací jsem sestavila modelovou dětskou výtvarnou soutěţ. Ta je určena základním uměleckým školám v celé České republice, je tedy republikovým typem soutěţe. Umělecké vzdělávání v našem státě je jedinečné6 a poskytuje našim ţákům moţnost se umělecky rozvíjet jiţ od věku 5 let. Proto jsem modelovou soutěţ koncipovala právě pro skupinu ţáků vzdělávaných na ZUŠ. V dětských výtvarných soutěţích je nutné rozlišovat mezi běţnou (např. základní) školou, kde je rozdíl v hodinových dotacích výuky výtvarné výchovy jiný, něţ v systému základní uměleckých škol. Ty se naplno věnují pouze přípravě ţáků v určitém uměleckém oboru. V soutěţích, kterých se účastní všechny skupiny dětí napříč vzdělávacím systémem naší republiky, tedy ZŠ, SŠ a ZUŠ, je nutné, aby se při hodnocení prací postupovalo se zřetelem k rozlišným moţnostem ţáků časovým i materiálním. V našem případě na tyto časové dispozice nemusíme přihlíţet. V mnou zvoleném modelu se budu zaměřovat na výtvarnou soutěţ napříč obory základního uměleckého vzdělávání. Cílem modelového příkladu je porovnání úrovně většiny základních uměleckých škol v České republice, tedy zjištění zaujatosti a odborného vedení práce na základních uměleckých školách. Dále půjde o porovnání práce pedagogů a jejich zapojení do veřejných aktivit. Dalším důvodem volby modelové soutěţe pro ZUŠ je vyšší esteticko-výchovná úroveň vzdělávání neţ na běţné škole. Pokud tomu tak není, tato soutěţ by měla nedo6
Základní umělecké školy umoţňují podchytit a vzdělávat většinu mimořádně nadaných jedinců
a odborně je připravit na neprofesionální uměleckou činnost, popřípadě na studium na středních a vysokých školách uměleckého nebo pedagogického zaměření a na studium na konzervatořích. Umělecká tvorba je jedním z nejznámějších produktů naší země a většina našich světově uznávaných umělců a dalších kvalitních profesionálů získala základy svého uměleckého vzdělání právě v základních uměleckých školách. Jejich struktura, široká síť a provázanost v systému uměleckého vzdělávání nemá dnes v evropském ani světovém měřítku obdobu. (RVP ZUV, 2010, s. 8)
57
statky odhalit a odborně pedagogům poradit v jejich další práci. „Výsledky soutěţí nelze chápat jako prostředek k hodnocení práce učitele nebo výtvarného oboru (…) přínos soutěţí vidíme v moţnosti porovnat vlastní přístupy s přístupy učitelů ostatních, ujasnit názory tam, kde si nejsme svými výsledky jisti, nebo obohatit motivační či technologické přístupy k výuce“. (Roeselová, 1991, s. 66) V podkapitolách poslední části diplomové práce jsem vypracovala propozice a pokyny pro soutěţící a jejich hodnotitele. Podle takovéhoto materiálu je moţno přistupovat k uspořádání dětské výtvarné soutěţe na poţadované kvalitní úrovni, která by měla být standardní pro podobné aktivity.
5.1 Propozice modelové dětské výtvarné soutěţe pro základní umělecké školy Propozice jsou sestaveny jednoduše, heslovitě a přehledně. Přizvání k účasti na dětské výtvarné soutěţi musí obsahovat všechny náleţitosti (kapitola 3.5). Tedy téma výtvarné soutěţe, veškeré podmínky soutěţní účasti, harmonogram, termíny odevzdání prací, poţadavky na identifikaci díla, adresáta a případně informace o souhlasu vyuţití práce pro další propagaci nebo výstavu a do katalogu. Všechny tyto potřebné informace k účasti v soutěţi přichází poštou nebo elektronicky do příslušných institucí, jejichţ členové se stávají potenciálními účastníky soutěţe. Je jiţ na zváţení vedení a působícího pedagoga, zdali se pro účast v soutěţi se svými ţáky rozhodne. Pozvánka k účasti – propozice: Téma soutěţ: MEZIPROSTOR Obsahové zaměření soutěţe: …lidský meziprostor, architektura, komunikační meziprostor, energetický meziprostor, vnitřní dvůr, ulice, zahrada, skleník, venkovní prostor, uţitkový meziprostor, obytný meziprostor, vnitřní meziprostor, vnější meziprostor, skalní meziprostor, dramatický meziprostor, městský meziprostor, meziprostor virtuálního světa, mezi nebem a zemí, meziprostor mezi světlem a tmou, energie, vesmír, galaxie, karma…
58
Vyhlášení: -
říjen 2013.
Sběr prací: -
březen 2014.
Vyhlášení výsledků: -
bude upřesněno v pozvánce.
Cíl soutěţe: Cílem soutěţe je porovnat rozvoj dětského výtvarného projevu a kvality práce výtvarných oborů základních uměleckých škol (VO ZUŠ) v České republice. Dále: - podpora tvořivosti, - rozvoj talentu, - moţnost se veřejně prezentovat, - osobnostní rozvoj. Poslání soutěţe: Posláním je rozvíjet se kulturně, mravně a eticky, také po osobnostní a sociální stránce nebo v umělecké komunikaci. Ţáci aktivně pomocí výtvarného jazyka mohou komunikovat se světem, tedy prezentovat se a utkat se o uznání. Mohou pomocí vlastní výtvarné tvorby naplnit své touhy a dosáhnout ocenění nejen známkou nebo pochvalou, ale také oceněním v soutěţi. Ţák můţe všechny své zkušenosti, které nasbíral po dobu studia7 na ZUŠ, vyuţít a předvést. Ţák má moţnost seberealizace, soutěţ motivuje všechny mladé lidi k práci a přispívá k rozvoji jejich talentu. Soutěţ je určená pro:
7
-
základní umělecké školy,
-
republiková.
Studium na ZUŠ je rozděleno do dvou stupňů (I. stupeň – 7 ročníků a II. Stupeň – 4 ročníky), ţák
ZUŠ po ukončení kaţdého stupně musí prokázat předem očekávané výstupy. Očekávané výstupy z jednotlivých stupňů jsou sepsány v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní umělecké vzdělání (RVP ZUV, 2010).
59
Věkové kategorie: 1. kategorie 5 – 7 let, 2. kategorie 8 – 11 let, 3. kategorie 12 – 15 let, 4. kategorie 15 – 18 let. Soutěţ se vypisuje v oborech: KRESBA, MALBA, GRAFIKA, PLASTIKA / OBJEKT, FOTOGRAFIE / FILM / POČÍTAČOVÁ GRAFIKA / ANIMACE. Očekávané formální parametry vašeho souboru: - počet prací v souboru od jednoho učitele maximálně 15 ks, - formáty plošné maximálně A1 a více, - plošné techniky – kresba, malba, grafika, fotografie, film, počítačová grafika, animace, - prostorová technika - plastika, objekt, rozměr - bez omezení, - kvalitní dokumentace výtvarných akcí, např. fotografie, film, počítačová grafika, apod., - výtvarné práce nesmí byt starší neţ 2 roky, - kaţdá práce musí být na zadní straně čitelně označená údajem. Údaje nutné pro označení práce: a) JMÉNO AUTORA NEBO AUTORŮ, JDE-LI O KOLEKTIVNÍ PRÁCI, b) VĚK, c) POHLAVÍ, d) ADRESA BYDLIŠTĚ, e) NÁZEV PRÁCE A ROK VZNIKU, f) NÁZEV ŠKOLY NEBO INSTITUCE, ADRESA, TELEFON A E-MAIL, g) JMÉNO UČITELE, h) TECHNIKA. 60
Práce v pevném obalu posílejte nebo osobně doručte do konce března 2014 na adresu: ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA OPAVA Solná 8 Opava 746 01 Česká republika tel: 553 714 526, mob: 739 937 307 e-mail:
[email protected] web: www.zusopavasolna.cz Přihlášené práce zůstávají majetkem organizátorů a slouţí ke studijním a výstavním účelům. Vyhlašovatel je také oprávněn uţít bezplatně soutěţní práce k vydání publikací. Soutěţící přihlášením soutěţní práce vyslovují svůj souhlas s bezplatným uţitím své práce ve smyslu příslušných ustanovení autorského zákona. Vyhlašovatel není povinen výše uvedeným způsobem dílo uţít a je oprávněn zčásti nebo zcela toto oprávnění poskytnout třetí osobě.
5.2 Pokyny pro organizátora modelové soutěţe pro základní umělecké školy Pokyny k organizaci samotné soutěţe jsou určeny organizátorům a porotcům. Tento interní materiál je určen pouze jim, pro vnitřní potřebu zúčastněných pracovníků. Na rozdíl od pozvánky k účasti na dětské výtvarné soutěţi, kterou obdrţí potenciální účastníci soutěţe, není nutné interní organizační informace veřejně sdělovat. Jsou zde například popsána kritéria pro výběr prací, dle kterých se porota řídí. Porota má taky v těchto interních pokynech určena pravidla oceňování, výběru k výstavě a jiné praktické poţadavky. Pokyny dále obsahují časový plán, aby nedocházelo ke zpoţdění v práci organizačního týmu. Jsou zde rozděleny a popsány funkce jednotlivých pověřených osob. V závěru pokynů se objevují návrhy na ocenění a konkrétní jména porotců, vybraných dle profesí v souladu s podkapitolou 2.3.4.
61
Kritéria pro Váš promyšlený výběr prací: Tato obecná kritéria jsou určená všem členům organizačního týmu i pracovníkům provádějícím prvotní selekci výtvarných prací. Jsou to obecná pravidla, na nichţ se pořádající instituce dohodla a pracovníci je respektují. - Hledáme autentický dětský výtvarný projev. - Soubor můţe být výběrem prací z dlouhodobějšího projektu. - Výběr můţe obsahovat špičkové práce v jedné konkrétní technice. - Můţete výběr sestavit z jednotlivých výjimečných prací v různých technikách. - Jednotlivé moţnosti můţete i kombinovat, dodrţte však celkový počet max. 15 prací v souboru. Následující hodnoticí kritéria jsou určena výhradně porotcům samotným, je nutné, aby se s nimi porota blíţe seznámila. Pomocí těchto kritérií také korigují svá subjektivní hodnocení. Hodnotící porota bude posuzovat dle následujících kritérií: 1. soulad s poţadavky zadání, 2. originalita, celková výtvarná úroveň, 3. kreativita, autenticita práce, 4. úroveň vzhledem k věku, 5. technické provedení. Časový plán soutěţe: Podle časového plánu, v našem případě tabulky, je nutné se řídit. Je na koordinátorovi soutěţe (kapitola 2.3.5), aby dohlíţel na plnění časového rozpisu soutěţe. Koordinátor seznamuje s časovým plánem i porotu.
Časové období
Činnost v období
od – do
Zajištění propagace a publicity soutěţe ve školách a mimoškol-
říjen 2013
ských zařízeních. Organizátor soutěţe seznámí soutěţící s organizací soutěţe, obsahovým zaměřením soutěţe, způsobem hodnocení...
od – do
Proběhnou hodnoticí práce soutěţních děl na úrovni jednotli-
únor – březen 2014 vých škol. Probíhá tedy selekce prací, kterou provádí pedagog dle svého úsudku a za dodrţení poţadavku uznání maximální-
62
ho počtu zaslaných prací. od – do
Porota začne pracovat dle vyřazovacího a hodnoticího mecha-
březen – duben
nismu (kap. 2.1).
2014 od – do
Porota zveřejní výsledky soutěţe a organizátor sepíše oznámení
květen 2014
o ocenění, adresované všem účastníkům, pozve je na předávání cen s vernisáţí výstavy.
od – do
Vyhlašovatel soutěţe provede instalaci a přípravu na vyhlášení
květen 2014
výsledků a předání cen oceněným.
od – do
Základní umělecká škola v Opavě zajistí vyhlášení výsledků
květen 2014
soutěţe a uspořádá vernisáţ výstavy vybraných prací, kde dojde k předání cen a diplomů.
od – do
Proběhnou přípravné práce a vyhlášení dalšího ročníku soutěţe
červen 2014
na rok 2014.
Pořádající instituce: Základní umělecká škola Opava Koordinátor a autor soutěţe: Koordinátor (kapitola 2.3.5) je členem pořádající instituce. Je nutné, aby znal prostředí, ve kterém se hodnocení soutěţe bude konat, stará se o veškeré technické záleţitosti, hlídá dodrţování pravidel a časového plánu. Před začátkem soutěţe je na něm, aby zajistil veškeré finanční prostředky a personální sloţení poroty. Organizační tým soutěţe: V organizačním týmu soutěţe pracují koordinátor, sekretář (zapisovatel), který pořizuje zápisy a výslednou Zprávu z poroty. Pomocný personál, jako součást organizačního týmu, zodpovídá za řádně připravený prostor pro porotce. Připravují technické zázemí soutěţe. Porota: Podle kapitoly číslo 2.3.4 jsem volila lichý počet porotců. Porota si zvolí svého předsedu. Ten má hlavní slovo v nerozhodných situacích. Porotu tvoří: – výtvarný pedagog - dvě zastoupení (ZUŠ, popřípadě ZŠ, SŠ, SUPŠ), – kunsthistorik, – teoretik umění a kurátor,
63
–zástupce Ústřední umělecké rady ZUŠ. Porota udělí několik typů ocenění: -
CENA (jednotlivec/kolektiv),
-
ČESTNÉ UZNÁNÍ (jednotlivec/kolektiv),
-
ZVLÁŠTNÍ OCENĚNÍ (jednotlivec/kolektiv),
-
OCENĚNÍ ZA PEDAGOGICKÝ PŘÍNOS,
-
DIPLOM ZA ÚČAST NA VÝSTAVĚ.
Porota si vyhrazuje právo neudělit všechny typy ocenění. Počet a mnoţství ocenění se bude odvíjet od počtu zaslaných prací a jejich estetické kvality.
5.3 Zdroje pro uspořádání modelové soutěţe pro základní umělecké školy Zdroje jsou nedílnou součástí kaţdého projektu, tedy i vyhlášení soutěţe. Nejedná se jen o finanční prostředky, ale také o zdroje lidské, materiální a informační, které jsou neméně důleţité pro přípravu a průběh soutěţe. Všechny zdroje mají stejnou úroveň postavení v hierarchii přípravy soutěţe, nelze opomenout ani jeden z nich. Samozřejmě, ţe velkou roli hrají finanční prostředky, finanční zajištění celého projektu. Důleţité je připravit si odhadované náklady. Do finančních zdrojů soutěţe se mohou zapojit jak peníze získané z grantů, sponzoringu, tak i peníze z vlastního rozpočtu organizace, která se podílí na soutěţi. Finanční prostředky se pak dělí na dvě základní skupiny - náklady a příjmy. Na počátku je nutné udělat analýzu výdajů na celou organizaci soutěţe a naplánovat si mnoţství prostředků, které potřebujeme na jejich pokrytí. V dnešní době je obvyklé ţádat o peníze na podporu aktivit formou grantů městských, krajských, ale i dotací z ministerstev kultury nebo školství či evropského společenství. Dalším zdrojem je i podpora firem, sponzorů nebo mecenášů umění. Moje modelová soutěţ poţádá o příspěvek Ministerstvo školství mládeţe, tělovýchovy a sportu i magistrát města za účelem reprezentace města. V nákladech je nutno počítat se mzdou pro porotce a ostatní pracovníky. Musíme také brát v potaz provozní náklady na samotnou soutěţ, jako jsou cestovné pro porotce, kteří přijíţdějí z jiných měst, provozní náklady na výstavní prostory, pokud je organizace nevlastní, energie, údrţbu, poštovné, náklady na tisk propagačních materiálů atd.
64
Koordinátor soutěţe je zodpovědný za vyúčtování grantů, vlastních zdrojů, účtování cestovních a jiných nákladů. Je také zodpovědný za chod soutěţe a zajištění porotců a organizačního týmu soutěţe. (Smolíková, 2008, s. 41 – 60) Finanční rozvaha se můţe lišit jednotlivými poloţkami, ty jsou závislé na velikosti soutěţe, mnoţství zaslaných prací, počtu porotců vyuţívajících nocleh, cestovních náhradách a jiných započitatelných poloţkách. Záměrně jsem do rozpočtu neuváděla peníze sponzorů a prostředky získané z grantů a dotací. Organizátoři dětské výtvarné soutěţe tak mají před sebou reálný rozpočet, aby měli představu o mnoţství potřebných finančních prostředků. Je jasné, ţe takovéto peníze nemůţe škola či jiná organizace poskytnout z vlastního rozpočtu. Nutnost finanční pomoci (granty, dotace, sponzoring) při organizování je nasnadě. Při sestavování cen jsem vycházela z cenových nabídek blízkých firem a hotelů. MATERIÁLOVÉ ZABEZPEČENÍ plakáty katalogy pohlednice diplomy, medaile jiné náklady (papíry, tiskárny, aj.) PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ cestovné honorář porotě ubytování stravování JINÉ NÁKLADY pronájem místnosti- výstava občerstvení - vernisáţ CENY PRO SOUTĚŢÍCÍ
1. varianta Kč 5 000 20 000 5 000 5 000 500
2. varianta Kč sponzor bez katalogů bez pohlednic
5 000
10 000 5 x 1 500 4 x 1500
5 000 500
bez medailí
10 000 7 500 6 000
5 x 1 500 4 x 1 500
5 000
5 000
5 000 3 000
5 000 3 000
20 000 97 000
20 000 62 000
7 500 6 000
knihy, hračky, výtvarné potřeby dle uváţení organizátora
CELKEM
5.4 Shrnutí Veškeré teoretické i praktické poznatky jsem vyuţila k sestavení modelové soutěţe, tedy k sepsání poslední kapitoly mé diplomové práce. Vypracovala jsem propozice,
65
vymyslela téma dětské výtvarné soutěţe a rozpracovala veškeré praktické záleţitosti nutné k tomu, aby soutěţ mohla proběhnout. Sledovala jsem výtvarnou kvalitu, např. dobře zvolené téma soutěţe, jasně stanovená pravidla, propozice, časovou osu celého projektu. Velmi důleţitou sloţkou je i finanční rozvaha. Finanční stránka takových projektů je důleţitým faktorem úspěchu. Zpracování rozpočtu můţe být ukazatelem úspěšnosti organizátora, zda soutěţ zvládne, či naopak. Rozpočet pro mnou navrhovanou dětskou výtvarnou soutěţ není malý, je třeba si uvědomit, ţe právě finanční prostředky byly mnohdy důvodem zániku i v případě dobrých a kvalitních soutěţí nebo je oslabily. Pozitivum mnou navrhované soutěţe je dobré zázemí školské organizace, mající zkušenosti s uměleckým vzděláváním. Dobře a funkčně zpracované pokyny pro účastníky i pro vnitřní potřebu jsou jasně nastaveny, neměly by komplikovat průběh soutěţe. Výběr poroty je proveden na základě znalosti odborníků z blízkého i vzdálenějšího okolí. Slabší stránkou modelové soutěţe můţe být právě pořádání prvního ročníku. Soutěţ nemá vybudovanou tradici a organizátoři se poprvé setkávají se situacemi, které doposud ještě neřešili. Shánění finančních prostředků můţe také negativně ovlivnit start a průběh soutěţe. Propozice a rozpis parametrů v páté kapitole slouţí jako praktické vodítko k zorganizování dětské výtvarné soutěţe.
66
ZÁVĚR V závěru mé diplomové práce se vracím opět k otázce vytyčené v úvodu. Jak udělat didakticky kvalitní dětskou výtvarnou soutěž? Sestavila jsem kapitoly dle jednotlivých témat, která jsou důleţitá pro vytvoření standardů kvalitní dětské výtvarné soutěţe. Hledala jsem odpovědi váţící se k atraktivnosti dětských výtvarných soutěţí a k tomu, jak dětskou výtvarnou soutěţ prezentovat, aby vznikl zájem ze strany učitelů i ţáků. První kapitola specifikovala přínos soutěţení pro ţáky i učitele. Vyústila v sepsání parametrů dětských výtvarných soutěţí. Pokusila jsem se zahrnout vše, co můţe ovlivnit vznik a průběh soutěţe. Jde o analýzu a zhodnocení moţností organizace. Podrobila jsem objektivnímu rozboru kritéria posuzování dětských výtvarných prací, která mohou mít korektivní úlohu při hodnocení porotců. Dotkla jsem se manaţerských záleţitostí a otázky posuzování rizik při pořádání dětských výtvarných soutěţí. Je nutné říci, ţe bez těchto dovedností by dnes ani jinak kvalitní soutěţ neuspěla. Někteří organizátoři soutěţí neumí racionálně posoudit své moţnosti, jejich práce jim následně nepřináší uspokojení a nemá proto přínos ani pro soutěţící. Celá práce tedy vyústila ve vytvoření modelové soutěţe pro základní umělecké školy. Při tom bylo pouţito veškerých dostupných teoretických i empirických poznatků z praxe známých soutěţí dětské tvorby. Prováděla jsem analýzu způsobu pořádání dětské výtvarné soutěţe u nás i v Evropě. Modelová soutěţ je aplikovatelná nejen v případě základní umělecké školy. Je standardním materiálem i pro ty, kteří se chystají výtvarnou soutěţ připravit a zrealizovat. Není však „jediným správným návodem“. Je mnoho aspektů a specifik, které mohou ovlivnit organizování soutěţe. Je třeba podrobně promyslet veškerá rizika i hledání nejlepších řešení, která jsou popsaná v jednotlivých kapitolách mé diplomové práce. Nelze spoléhat pouze na „návody“. Přínosem mojí diplomové práce je tedy zmapování a sepsání těch nejdůleţitějších poznatků v oblasti dětského výtvarného soutěţení. Přispěla jsem tak k prohloubení v našich podmínkách ne příliš rozvinutého teoretického poznání dané problematiky.
67
RESUMÉ Magisterská diplomová práce na téma Dětské výtvarné soutěže: Její parametry, cíle a organizování pojednává o dětském výtvarném soutěţení a jeho přínosu pro rozvoj kreativity u dětí. Práce je zaměřena na soutěţní aktivity základního uměleckého školství. Je členěna do pěti kapitol. V první kapitole se věnuji dětským výtvarným soutěţím z hlediska přínosů pro ţáky i učitele. Výsledkem je sepsání parametrů, to je stanovení si činností vedoucích ke kvalitně uspořádané dětské výtvarné soutěţi. Druhá kapitola se zabývá procesem hodnocení v dětských výtvarných soutěţích. Je popsán hodnotící orgán soutěţí – porota z hlediska sloţení i z pohledu typologie hodnoticích kritérií. Třetí kapitola zpracovává téma managementu dětské výtvarné soutěţe. Zaměřuje se na mechanismy organizování a plánování. V předposlední kapitole popisuji galerii pracující s dětským uměním. Kapitola se soustřeďuje na aktivity galerie a popisuje její dvě nejvýznamnější mezinárodní dětské výtvarné soutěţe. Veškeré teoretické poznatky uvedené v mé diplomové práci mi poslouţily k sepsání propozic modelové dětské výtvarné soutěţe pro základní umělecké školy. Tyto informace mohou být standardním materiálem pro ty, kteří se chystají výtvarnou soutěţ připravit a zrealizovat.
68
SUMMARY Master´s Diploma thesis on the topic of Children´s art competitions: It´s characteristics, goals and organisation deals with children´s art competitions and its benefits for children creativity development. It is aimed at competitive activities of Elementary Art Education. The thesis is divided into five chapters. The first chapter is devoted to children´s art competitions in terms of benefits for pupils and teachers. The result is listing of characteristics; that is the determination of activities leading to a well-organised children´s art competition. The second chapter deals with the process of evaluation in children´s art competitions. The evaluation body of the competitions is described – the jury, both in terms of its composition and in terms of evaluation criteria typology. The third chapter processes the topic of management of the children´s art competition. It focuses on the mechanisms of organisation and competition planning. In the last but one chapter the gallery dealing with children´s art is described. The chapter focuses on gallery’s activities and describes its two most important international children´s art competitions. All the theoretical findings written in my thesis served to propose a model children´s art competition for the Elementary Art Schools. These can serve as a standard material for those preparing and organising an art competition.
69
РЕЗЮМЕ Магистерская дипломная работа на тему «Конкурса детского творчества: Его параметры, цели и организация» занимается конкурсами детского искусства и их вкладом в развитие творчества у детей. Она сосредоточена на соревновательные деятельности базового искуственного образования. Работа разделена на пять глав. Первая глава посвящена детским конкурсам искусства с точки зрения выгоды для учеников и учителей. Результатом является составление параметров, т.е. определение
деятельностей,
ведущих
к
качественно
организованному
художественному конкурсу детей. Вторая глава посвящена процессу оценки в соревнованиях детского творчества. Она описывает деятельность оценивающего органа соревнований жюри, как в ее составе так и с точки зрения типологии критериев оценки. В третьей главе разработывается тема менеджмента конкурса детского творчества. Она сосредоточена на механизмы организации и планирования конкурса. В предпоследней главе описывается работа Галереи детского творчества. Глава посвящена деятельности галереи и описывает ее два самые крупные конкурса международной детской деятельности. Все теоретические знания составленные в моей дипломной диссертации помогли мне составить перечень правил модельного детского художественного конкурса для начальной школы искусства. Это может быть стандартным материалом для тех, кто планирует подготовку и осуществление художественного детского конкурса.
70
SEZNAM LITERATURY ABZ.cz: slovník cizích slov [online] URL
[cit. 2013-01-05] Alšova země. [online] URL< http://tarantula.ruk.cuni.cz/KVV-1.html> [cit. 2013-04-05] BRÜCKNEROVÁ, K.; RABUŠICOVÁ, M. Skicy ze současné estetické výchovy: Termín, kontext, praxe a teorie. Brno, 2010. s. 58-99, s. 88 ČÁP, J. MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. s. 153. ISBN 807178-463-X DELIK, D. Children´s Creative art Centre and Gallery in Torun. Torun: Artis Poligrafia, 2010. ISBN 978-83-60861-48-6 EISNER, E. Má výzkum umění budoucnost? [online] URL< http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/3011/MA-VYZKUM-UMENIMBUDOUCNOST.html/> [cit. 2013-05-09] FILIPEC, J. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 1998. s. 403. ISBN 80-200-0493-9 Galeria I Ośrodek Plastycznej Twórczości Dziecka. [online] URL [cit. 2013-04-02] Galeri umění pro děti. [online] URL< http://www.galeriegud.cz/> [cit. 2013-05-09]
71
CHALUPSKÝ, A. Ústřední umělecká rada základních uměleckých škol České republiky. Poradní sbor náměstka pro skupinu 2, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Praha, 2011. JOHNOVÁ, R. Marketing kulturního dědictví a umění. Praha: Grada, 2008. s. 220 – 223. ISBN 978-80-247-2724-0 KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997. s. 24., s. 70., s. 68. ISBN 80-7178-167-3 KNOTKOVÁ, B. Fenomén soutěže v současné české škole. Brno: 2008. s. 11 KRAUS, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov A - Ž. Praha: Academia, 2006. s. 404. ISBN 80-200-1415-2 MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 1996, s. 143. ISBN 807178-085-5 Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice. [online] URL[cit. 2013-04-05] Miloš Kačírek. [online] URL [cit. 2013-04-05] MOJŢÍŠ, L. Vyučovací metody. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. s. 284-315, s. 308. NEUMAJER, O. Desatero pro organizace soutěží o nejlepší DŮM, článek z Učitelského spomocníka. [online] URL
72
PAULUSOVÁ, Z. Spolupráce a (nebo) soutěž. Rozhovor s doc. Hanou Kasíkovou. Gymnasion, 2007, č. 7, s. 124 PRŮCHA, J. Učitel. Praha: Portál, 2002. s. 34. ISBN 80-7178-621-7 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995. s. 34. ISBN 80-7178-029-4 PRÝMUSOVÁ,
L.,
LUKAVSKÁ,
E.
Co
je
soutěž?
[online]
URL<
http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/2328/CO-JE-SOUTEZ.html/> [cit. 2013-30-03] Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. URL
73
ROESELOVÁ, V. Před přehlídkou výtvarných prací ţáků VO ZUŠ „Oči dokořán“. 2002. Talent. 2002, č.2. ISSN 1212-3676 Shankar's International Children's Competition (Sicc). [online] URL< http://www.childrensbooktrust.com/sicc.htm>[cit. 2013-01-05] SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. s. 71-197. ISBN 978-80247-1821-7 SLAVÍK, J. Hodnocení v současné škole. Praha: Portál, 1999. s. 15, s. 31, s. 53. ISBN 80-7178-262-9 SMOLÍKOVÁ, M. Management umění. Praha: Nakladatelství VŠUP, 2008. s. 41 – 60. ISBN 978-80-86863-24-5 Turčianská galerie. [online] URL[cit. 2013-04-05] UŢDIL, J. Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Praha: Portál, 2002. s. 62. ISBN 80-7178599-7 Ústřední umělecká rada základních uměleckých škol České republiky. [online] URL< http://www.uur-zuscr.cz/uur>[cit. 2013-02-05] UŢDIL, J., ZHOŘ, I. Výtvarné umění ve výchově mládeže. Praha: Pedagogické nakladatelství, 1966. 14-876-66 ZATLOUKAL, T. Organizační řád soutěží a přehlídek žáků základních uměleckých škol. Č.j.: MSMT-46702/2012-210. Praha, 2012. s. 4 Základní umělecká škola Opava. [online] URL< http://www.zusopavasolna.cz/ >[cit. 2013-14-03]
74
ZLÁMAL, J., BAČÍK, P., BELLOVÁ, J. Management. Praha: Computer Media, 2011. s. 104. ISBN 978-80-7402-083-4
75
