Dramatický a Divadelní kroužek
Vytvořila: Mgr.Obluková, Paeddr..J.Šmejkalová Grantový projekt OPVK - Už vím,čím budu? Aneb co se v mládí naučíš…, CZ.1.07/1.1.32/01.0038 ZŠ a MŠ Jince
Sešit obsahuje zpracování tří pohádek: Sněhurka Červená Karkulka Perníková chaloupka
MANUÁL
Divadelní představení
Sněhurka a sedm trpaslíků
Potřeby: Scénář Kostýmy Kulisy
Scénář Využili jsme volně přístupné scénáře z internetu. Scénář jsme upravili pro vlastní potřebu (Podle věkového složení souboru a dále dle toho, pro jakou věkovou skupinu jsme chtěli hrát. Také jsme připsali další role, aby se mohli zúčastnit všichni zájemci.) Scéna 1 – zrcadlo, hrad, královna je ve své komnatě KRÁLOVNA
Zrcadlo, zrcadlo řekni mi, kdo je v zemi zdejší, kdo je nejkrásnější?
ZRCADLO
Tys královno nejkrásnější, tys nejkrásnější v zemi zdejší.
KRÁLOVNA
nahlas, mrazivě se zasměje I bez tebe bych věděla, že jsem nejkrásnější! A až si zítra vezmu krále za manžela budu i nejbohatší. Znovu ledový, krutý a bezcitný smích. -
zakryje zrcadlo a odchází
Scéna 2 – kulisy hradu, zámecká hostina ŠAŠEK
Za sedmero lesy a desatero horami, na jednom zámku kdesi,
co tyčí se tam nad námi Tam slávu dnes mají – nad ni není, král se znovu s kráskou žení. Všude znějí fanfáry, všichni pějí chorály! Však krása této nevěsty nic dobrého nevěstí – král láskou slepý, přešťastný rek – nic nevnímá kolem, že mu zůstal sirotek. S tváří krásnou anděla dívka se v hadříčkách krčí. Však krásou svou – ač je nesmělá – královnu hravě do kapsy strčí. Líčka bílá jako sníh, až dech se tají. Srdce milé, samý smích, Sněhurka ji nazývají. KRÁL
Pospěš si má krásná paní, všichni už na nás čekají. Jsi nejkrásnější v této zemi a dnes nám svatbu chystají.
KRÁLOVNA
Vím, že jsem krásná, nejkrásnější v té zemi zdejší. Každého, kdo spatří moji tvář, omámí ta spanilá zář.
A ta tvoje dcera nesmělá ať mi dnes hanbu nedělá! KRÁL
Nebuď na ni krutá, bolest v srdci má, svou milovanou maminku před lety náhle ztratila.
KRÁLOVNA
Pche, ať na mne si teď zvyká, nebude jen v koutě stát, svojí nové královně teď musí úctu vzdát.
KRÁL
Nech ji, však služku k ruce máš. Stačí, když na ni jen zavoláš!
KRÁLOVNA
Tak kde tedy ta služka je?!?! ať šat mi upraví a vlečku nastaví!
SLUŽKA
K službám, má paní, již tu jsem. Och, jak jste krásná a s tím účesem! Každý Vás musí obdivovat!
stranou
Však krása samotná nestačí, když je srdce chladné, zlé. Pro lid to dobré nebude!
odchází ŠAŠEK
Svatba je to veliká, vína číše přetéká, stoly jsou plné jídel a lahůdek, všichni se těší na život bez půtek.
Tak všichni slaví, pijí a jedí moc, až svatebčany zastihla černo černá noc. Tak slavná svatba skončila, ale náš příběh teprv začíná.
Scéna 3 – královna ve své komnatě, zrcadlo KRÁLOVNA
mluví k zrcadlu, prohlíží se v něm, maže se krémem, dělá pleťovou masku, hledá vrásky... Jsem bohatá a mocná, všechno mám. Však kdo je v zemi nejkrásnější, to zrcadla se opět ptám. Zrcadlo, zrcadlo na stěně řekni mi, kdo je v zemi zdejší, kdo je nejkrásnější?
ZRCADLO
Tys královno krásná, překrásná, nade všemi. Ale Sněhurka, králova dcera je nejkrásnější v této zemi.
KRÁLOVNA
zlostí dupe, rozčiluje se, hází okurkami z obličeje Rozbila bych tě na tisíc střípků, však dříve zabiju tu ustrašenou bledou slípku! MYSLIVČE!!!! volá do dálky
Scéna 4 – královna volá myslivce Přichází myslivec a pokleká k nohám královny. KRÁLOVNA
Sněhurka musí zemřít
MYSLIVEC
Královno?!?! vyděšeně
KRÁLOVNA
Vezmi ji do lesa a nech ji tam, ať už ji nikdy nepotkám. Zabij ji a v lese zakopej, avšak její srdce pro mne uchovej, a do truhlice vlož. To bude důkaz, že už nežije.
MYSLIVEC
Má královno, prosím, toho po mě nežádej, jiný, snažně prosím, jiný úkol mi dej. Má vládkyně, má krásná paní, měj se Sněhurkou slitování, hodné Sněhurka je děvče, zabít ji se mi opravdu nechce.
KRÁLOVNA
Zabiješ Sněhurku a rád! nebo si na tobě pochutná kat! Nechám ti srazit tvou hlavu hned! Nebo ti naleju do jídla jed!
MYSLIVEC
Dobrá královno, rozumím tomu, není pomoci Sněhurce ani mně k tomu. Provedu tedy, jak jsi poručila. Dnešní den poslední Sněhurka žila.
Scéna 5 – v lese – myslivec, Sněhurka Sněhurka se nic netušíc prochází s myslivcem po lese. Myslivec ji láká hlouběji do lesa, náhle na ni namíří zbraň, Sněhurka se otočí a velice se lekne. SNĚHURKA
Ach, myslivče, proč míříš na mě zbraň? A proč ten nůž?
Snad vidíš za mnou laň? MYSLIVEC
Musím tě zabít, jak královna řekla. A ten nůž? Tvé srdce přinesu jí už.
SNĚHURKA
Myslivče, ušetři života mého! Uteču do lesa hlubokého! Mám já nápad skvělý, udělej, jak královna ti velí. Však nepřineseš srdce člověčí, bude to srdce zaječí.
MYSLIVEC
To se mi jako nápad skvělý zdá, královna nic nepozná. Vrahem nestanu já se dnes a tebe pohltí hluboký tmavý les. Tak běž, ať už tě nevidím, tebe, ani tvůj stín.
SNĚHURKA
prodírá se lesem Utíkám, běžím přes kaluže. Běžím tak daleko, kam královna za mnou nemůže, znovu a znovu její zlost mě leká, vím, že krutá tmavá noc na mě čeká, Bojím se, bojím... lekne se Tam letí vrána, s úlevou nevím, kam schoulím se, kde dočkám se rána...
ZAJÍC
Nebuď smutná, Sněhurko, však tě dobře známe, za tvoje dobré srdce ublížit ti nenecháme!
SRNA
Teď už v klidu můžeš být, v zimě jsi nám jídlo nosila, a my se teď postaráme, abys tu noc v lese přežila!
ZAJÍC
Mohu tě vzít do své nory, mám tam teplo, mrkvičku.
SRNA
ale no tak, zajíčku... Sněhurka sic štíhlá je, však do tvého pelíšku nevejde se ani trošičku. Vím o jedné chaloupce, ta trochu větší zdá se.
ZAJÍC
A my půjdem také s tebou, už ničeho se neboj.
Sněhurka padá únavou k zemi, chvíli leží, pak zvedne oči a uvidí chaloupku
Scéna 6 – trpasličí chaloupka SNĚHURKA
Jé, chaloupka, kde se tu vzala? A není tak trochu, no, tak trochu malá? Zaťukám, poprosím o vody hrníček, poprosím o pomoc těch dobrých lidiček.
ťuká, ale nic zevnitř neslyší, opatrně otvírá dveře, rozhlíží se, za dveřmi uvidí kocoura...
zvířátka se zdraví s kocourem KOCOUR
Mňau, mňau, mňau. Ahoj! Mňau, tak tam nestůj, ničeho se neboj!
Sněhurka váhavě vchází dovnitř, hned se spřátelí s kocourkem, pohladí ho SNĚHURKA
Ahoj kocourku malý, jak jsi krásný, jak jsi milý, A mě zlá macecha z domu vyhnala zabít by mě ráda nechala.
vzpomene si Sněhurka a začne vzlykat, pak se ale rozhlédne po místnosti, zapomene na pláč a udiveně říká... Jéé, to je malý stoleček a kolem sedm židliček, na stolečku sedm talířků, u talířků sedm lžiček, a na plotně vidím teplou polévku. A sedm malých hrnečků, jak pro sedm skřítečků?! Ach, jak jsem hladová, jak ta polívčička voní. Já tak dlouho jsem nejedla.... KOCOUR
Mňau mňau, jen si dej a hlavně...taky mně do misky trochu nalej! Mňau!
SNĚHURKA
Alespoň trošičku ochutnám, do jednoho talířku trošičku si dám.
kocourek se snaží na sebe při nalévání upozornit co nejvíc, aby také dostal KOCOUR
Mňáááu, já mám mističku pod stolem, honem do ní taky něco dej!
kocourek dostal také, Sněhurka si sedá ke stolečku a jí, kocourek strašně mlaská a Sněhurka taky, nakonec se napije také z hrníčku, utře si pusu rukávem, kocourek se olizuje a čistí si kožíšek, stočí se do klubíčka a usne pod stolem, po chvíli začne chrápat SNĚHURKA
uvidí dveře do další místnosti Vida, ještě jedny dveře, copak tam asi je? Sedm malých postýlek, sedm malých peřinek, sedm malých polštářků
posadí se na postýlku, začne zívat, natáhne se přes všech sedm postýlek a usne, taky začne jemně chrápat
Scéna 7 – Trpajzlíci se vrací z práce, zpívají si E
Hej-hou, hej-hou, hej-hou, hej-hou
Hej-Ahou, hej-F#mihou a Hmitrpaslíci Ejdou, a DzpíváAme si DveseAle, hej-F#mihou, hej-Ehou Hej-hou, hej-Ahou, hej-F#mihou, když Hmimáme starost Ezlou, vždy Dvrásky Az čela D vymaHmiže hej-Ahou, Ehej-Ahou. H7
ZazpíEváme H7jak to Eznáme, H7 hej-hou, Ehej-hou, H7 hej-hou, Ehej. E Hej-hou, hej-hou, hej-hou. Hej-hou, hej-hou a trpaslíci jdou a zpíváme si vesele, hej-hou, hej-hou Hej-hou, hej-hou, hej-hou, když máme starost zlou,
vždy vrásky z čela vymaže hej-hou, hej-hou. Hej-hou, hej-hou, hej-hou, hej-hou. odkládají si nářadíčka a myjí se ve studni studenou vodou Šmudla se snaží proplížit se domů bez mytí. PRÓFA Kampak, Šmudlo, ty se pojď taky umýt! REJPAL On to nepotřebuje, stejně moc nepracoval. Štístko a Dřímal běží za Šmudlou a dotáhnou ho ke studni. Pak vcházejí do chaloupky. KEJCHAL
Hepčí, tady někdo byl!
DŘÍMAL
Kdo by tady byl, sem se nikdo nedostane!
ŠTÍSTKO
Kdepak! Podívejte!
ŠMUDLA
Kdo to seděl na mé židličce!
STYDLÍN
Kdo to jedl z mého talířku!
REJPAL Kdo to pil z mého hrnečku! Z ložnice vyjde ospalý kocour. KOCOUR
Mňau! Tiššee, ať ji nevzbudíte!
TRPAJZLÍCI
Koho?
KOCOUR
Pojďte za mnou, ale potichu!
ŠMUDLA
Jéééééé
PRÓFA
Kdo to je?!?! Co tu dělá?
ŠTÍSTKO
Ta je krásná!
REJPAL
Ale spí v našich postýlkách!
KEJCHAL
Héééépčííííííkk!
Sněhurka se probouzí, protahuje se, zívá, najednou uvidí trpajzlíky. Kocour se k ní přitulí, Sněhurka ho hladí. Stydlín se stydí a schovává se.
DŘÍMAL
Kdo jsi a co tu děláš?
SNĚHURKA
Nezlobte se, mužíčkové Že jsem k vám tak vpadla. Královna mě zabít chtěla, myslivce jsem uprosila. Ten mi tedy milost dal. A srneček mi radu dal se zajíčkem mi cestu sem ukázal. Nechte mě tu s vámi žít, Dokážu vám uvařit, Vyprat, zašít, uklidit I chaloupku opravit.
Trpajzlíci dají hlavy dohromady PRÓFA
Tak tě tady vítáme, Nikomu tě nedáme.
Sněhurka vstane z postýlek a přivítá se s trpajzlíčky. Scéna 8 - odchod do práce a loučení PRÓFA
Milá Sněhurko, my teď musíme do práce. Zůstaneš tu přes den sama.
ŠTÍSTKO
Tak se tady hezky měj
ŠMUDLA
NIKOMU neotvírej!
REJPAL
Připrav něco dobrého!
KEJCHAL
Sladkého i slaného.
DŘÍMAL
Jen ne žádnou zeleninu!
Jinak vlezu pod peřinu. STYDLÍN
Tak jo!
Scéna 9 - Královna a zrcadlo KRÁLOVNA
Zrcadlo, zrcadlo řekni mi, kdo v zemi zdejší, kdo je nejkrásnější?
ZRCADLO
Tys královno krásná, Ale Sněhurka, tvá nevlastní dcera. Ta je mnohem krásnější.
KRÁLOVNA
To ne!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ona žije?!?! Co je to za chaloupku? Ihned se tam vypravím, všechnu zkázu napravím. Služko!!! Kde zas vězíš?!?!
SLUŽKA K Vašim službám, moje paní. Přejete si přinést šaty? KRÁLOVNA
Hloupá, nejdu do plesu! Přines mi můj starý plášť a šál! Chystám se na karneval.
SLUŽKA Mám zase zlé tušení, královna že něco chystá. Co však zlého v srdci má, to si nejsem vůbec jistá. Co mám jenom udělat,
jak a koho varovat?
Scéna 10 - Trpajzlíci odešli, Sněhurka vaří, pozpěvuje si, kocour se jí plete pod nohama, náhle někdo klepe. BABIZNA
Ťuk, Ťuk, Ťuk, Je někdo doma?
KOCOUR
Mňaau! Neotvírej Sněhurko!
SNĚHURKA
Dobrý den, babičko! Nemáš žízeň nebo hlad? Co ti mohu přichystat?
BABIZNA
Ty jsi hodná, děvenko Chci jen trochu vody. Za to ti dám krásné jablíčko Pak zčervená tvé líčko.
KOCOUR
Mňau, mňau! Zahoď to jablko! I když tolik krásné zdá se, Neprospěje tvojí kráse!
BABIZNA
Kuš! Ššššššššššš Mlč!
Ohlédne se a s přetvářkou To je milý kocourek! Odchází Sněhurka se zakousne do jablka a padne k zemi jako podťatá. Kocour pláče. Scéna 11 Trpajzlíci přicházejí z práce a nalézají Sněhurku na zemi z dálky volají, těší se na Sněhurku Už jsme doma, hola hola kdepak je naše Sněhurka milá?
Celý den jen pracovat, máme vskutku velký hlad! ŠMUDLA
Jo, kručí nám v bříšku! Copak jsi nám připravila naše Sněhurko přespanilá? Já bych snad i kámen sněd Co to? Nikdo neotvírá, žádný zpěv? Vesele nás nevítá? Něco se tu nemilého, něco zlého přihodilo... Sněhurko! Sněhurečko!!! Kristapána! Tady leží. Co jen se tu zlého stalo? Nedýchá! Snad mrtvá je! Kdo jen jí mohl ublížit? Kdo to tady mohl být?
Pláčou a odnášejí Sněhurku do rakve, sedí okolo. Scéna 12 Královna a zrcadlo KRÁLOVNA
Zrcadlo, zrcadlo řekni mi, kdo je v zemi zdejší, kdo je nejkrásnější?
ZRCADLO
Tys královno nejkrásnější, tys nejkrásnější v zemi zdejší.
Scéna 13 U trpajzlíků, přijíždí princ PRINC
Celý den tu bloudím lesem,
cestu najít nemohu, jak jen já bloud zabloudil jsem, snad se odsud dostanu! Ukaž mladý zajíčku, kde mám hledat cestičku? OŘ
On ptá se na cestu zajíce, toho se bojím velice. Což zajíc se vyzná v lese?!?
ZAJÍC
Cestu tvoji domů neznám, však jinou tobě ukážu.
OŘ
Hele, srna, to bych se divil, kdyby se do toho nepletla. Ale aspoň má delší nohy než zajíc, víc toho obejde.
SRNA
Přejedeš přes tu mýtinu, projedeš přes hluboký les, tam najdeš malou chaloupku a hustý rudý vřes.
OŘ
To jsem tedy zvědavý, jestli se u chaloupky zastaví. Jedem už celý den, ale mě nožky bolí.
PRINC
Děkuji vám, zvířátka, snad najdu dobré lidi, co cestu domů ukáží, já poradím se s nimi.
Jede, přijíždí k chaloupce. PRINC
Vidím chaloupku, je to určitě ta, co o ní mluvila zvířátka.
OŘ
Jaká jiná chaloupka by to asi měla být, v takhle hustém lese. Jsem zvědavý, jestli mi někdo něco k jídlu přinese.
Princ seskočí z koně, klepe, nikdo neotvírá. PRINC
Dobrý den, milí lidičkové, Ztratil jsem se v lese. Zvířátka mi ukázala cestu k vám, tak vás teď o radu požádám. Ale vidím na vás smutek, copak se vám přihodilo? Bože, tak je krásá! A jak se ve spánku usmívá!
TRPAJZLÍCI
Nespí, je mrtvá. Tak náhle zemřela.
ŠMUDLA
To zlá královna ji zabila.
PRINC
Tak krásnou dívku Jsem v životě neviděl. Cožpak nemohu ji zachránit? Pohladím její dlouhé vlasy, Obejmu ji, políbím!
Nadzvedne Sněhurku, vypadne jablko, Sněhurka vzdychne
SNĚHURKA
Aaaachhhh
PRINC
Ona žije!
TRPAJZLÍCI
Žije! Sněhurka žije! Nezemřela! Hurá! Je zachráněna!
Scéna 14 Na zámku. Král a královna sedí, přichází Sněhurka s princem Služka přiběhne SLUŽKA Sněhurka se vrátila A vede si ženicha KRÁL
radostně Sněhurko moje milá Dceruško! Tolik jsem se tě nahledal.
Sněhurka se obejme s králem. KRÁL
Kam jsi odešla?
SNĚHURKA
Neodešla, tatíčku. To zlá macecha mě Chtěla zabít v lese.
Král se otočí na královnu, ta kleje. KRÁLOVNA
Sakra …………….. a chce utéci
KRÁL
Stráže! Zavřít! Odvést! A koho jsi to přivedla?
SNĚHURKA
To je můj princ, Ženich a zachránce.
Našel mě u sedmi trpajzlíků, Kteří se mě ujali. KRÁL
Děkuji Ti za záchranu Mé jediné dcery. Byl jsem tak slepý…
PRINC
Dovol proto králi, Abych tě požádal o ruku Tvé jediné dcery Sněhurky. Miluji ji z celého srdce A bude vlídnou královnou.
KRÁL
Rád vám dám své požehnání Sněhurka ať je Tvou paní Teď vám ale vystrojím velikou svatbu.
SNĚHURKA
A pozveme všechny trpajzlíky a zvířátka, Co mi pomohla v nouzi.
ŠAŠEK A byla zase svatba! Byla veselá a šťastná. Všichni v království se radovali, Poháry vína přetékaly. A všichni šťastni byli. Nejvíc Sněhurka a princ. Tak jako v každé pohádce, Princezna našla zachránce. Král zase šťastný byl, Po zlé královně už netoužil. Tu za její nenávist, zlobu a lež Chladí temná černá věž!
Dříve snad se krásná zdála, Teď ošklivá je jako noc. Ten, kdo dobré srdce má, Pak i krásou oplývá.
Končí naše pohádka, Můžete jít v klidu spát. A o našich hrdinech Můžete si nechat zdát.
Kostýmy Potřeby a pomůcky pro výrobu: látky, šicí stroje, nitě, nůžky, špendlíky, jehly, krejčovská křída, střihový papír, rýsovací potřeby, krejčovský metr, střihy (využili jsme a upravili si pro své potřeby hotové střihy z časopisů jako Burda, Neue Mode, internetové zdroje a náměty). Kostýmy pro trpaslíky byly navrženy tak, aby každý trpaslík měl svou barvu, děti ušily z praporoviny kalhotky a čepičky v sedmi barvách pro sedm trpaslíků, trička byla bílá. Nepodařilo se nám sehnat hnědou praporovinu, proto jsme bílou látku sami obarvili barvami na látky.
Vlastní šití V prvé řadě je třeba brát v úvahu, že „švadlenky“ musí nejdříve projít základním vyškolením, protože jsou všechny švadlenky začátečníci. Zaučení se zúčastnil každý člen kroužku, každý něco ušil. 1. Seznámení se s funkcemi a bezpečným zacházením s šicím strojem. Správné sezení u šicího stroje, zraková hygiena. Ovládání šicího stroje. Jednoduché výrobky (pouzdro na mobil). 2. Braní míry na střih. 3. Správné kopírování střihu, velikosti, úprava střihu do odpovídající velikosti. 4. Nastřižení látky. 5. Vlastní šití kostýmů.
Kalhotky, čepičky, polštářky pro trpaslíky Potřeby: praporovina, příp. bavlněná látka jednobarevná (7 barev podle počtu trpaslíků, každý trpaslík má svoji vlastní barvu), šicí potřeby. Pro kalhotky použijeme libovolný střih na volné kalhoty v pase do gumy. Čepička má velmi podlouhlý trojúhelníkový střih, dolní okraj čepičky je možné ohrnutím zvětšovat či zmenšovat podle velikosti hlavy daného „trpaslíka“. Ze zbytků jsme každému trpaslíkovi ušili polštářek v jeho barvě (polštářek měl k“trpaslík“ ve své postýlce). Kostým jsme doplnili bílým tričkem. Postup: 1. Vezmeme míry, zapíšeme do nákresu.
2. Vypracujeme papírový střih, obkreslíme na látku. 3. Nastřihneme látku, dbáme na úsporné a účelné rozložení jednotlivých dílů na látce. 4. Našpendlíme boční švy kalhot, nastehujeme, sešijeme, obentlujeme. 5. Vypářeme stehovku. 6. Našpendlíme a nastehujeme střed kalhot. Ušijeme, začistíme, odstraníme stehovku. 7. Vypracujeme tunýlek na gumu. Nezapomeneme nechat otvor pro protažení gumy. 8. Provlékneme gumu a sešijeme. 9. Švy sežehlíme.
Poznámka: Většina dětí nikdy nežehlila, je tedy nejdříve třeba ukázat jim, jak se žehlí, dbát na zvýšenou bezpečnost práce.
Sněhurka Potřeby: látka spíše prostší, buď jednobarevná nebo nenápadný vzor, jednodušší nevýrazný střih, šicí potřeby Pro střih jsme použili střihovou přílohu v časopise Burda, použili jsme jen základ střihu na společenské šaty, aby Sněhurka působila skromně. Postup: 1. Vezmeme míry, zapíšeme do nákresu. 2. Vypracujeme papírový střih, obkreslíme na látku. 3. Nastřihneme látku, dbáme na úsporné a účelné rozložení jednotlivých dílů na látce. 4. Našpendlíme boční švy, nastehujeme, sešijeme, obentlujeme. Začistíme spodní okraj. 5. Sešijeme rukávy, našijeme na hlavní díl. 6. Vypracujeme výstřih. Král Potřeby: fialový samet, potahová látka pro královský hermelín, šicí potřeby.
Pro střih jsme použili střihovou přílohu pro karnevalové kostýmy v časopise Burda, vyrobili jsme nabírané královské kalhoty s šerpou v pase a jednoduchý královský hermelín. Kalhoty jsme v pase udělali na gumu, aby byly univerzálně použitelné pro různé velikosti. Dolní okraj nohavic jsme kvůli zjednodušení šití také udělali na gumu.
Kulisy Potřeby: kartony, barvy, štětce, látky, odlamovací nůž, hřebíčky, kladívko, tužky, latě
Chaloupka pro trpaslíky Pomůcky: velká lepenka (papundekl), nůž s odlamovacími hroty, nůžky, tužky, barvy (červená, žlutá, modrá, zelená, hnědá, bílá, černá), stojan, štětce různé tloušťky 1. Karton přeložit a ohbím přehodit přes stojan, aby z přední strany byla co největší plocha. 2. Předkreslit tužkou chaloupku (okna, dveře, komín, střecha, květiny v okně, zdobení ve štítu). 3. Rozvrhnout barvy. 4. Vymalovat a černě obtáhnout.
Obrázky trpaslíků Pomůcky: čtvrtky (7 velkých, 7 malých), tempery, štětce, tužka, nůžky, lepidlo na papír, hřebíčky, kladívko.
Postup: 1. Namalovat na malou čtvrtku 7 portrétů každého trpaslíka. 2. Čepičky a oblečky vybarvit dle příslušných barev. 3. Z velkých čtvrtek udělat papírové rámečky. 4. Obrázky zasadit do rámečků a přilepit. 5. Obrázky pověsit na scéně nad postýlky trpaslíků – podle barev polštářků.
Koruna pro krále a prince Pomůcky: čtvrtka velká, nůžky, zlatá a měděná barva, štětce, tužka, sešívačka. Postup: 1. Nakreslit na čtvrtku královskou korunu. Větší trojúhelníky pro krále, menší pro prince. 2. Vystřihnout. 3. Vybarvit zlatou a měděnou barvou. 4. Sešívačkou spojit dle velikosti hlavy dětí. Kůň pro prince Pomůcky: Karton, nůžky, plakátové barvy, provaz. Postup: 1. Nakreslit na dva papundekly (zrcadlově) hlavu koně. Vystřihnout. Vybarvit. 2. Obě části hlavy koně spojit pásy čtvrtky, aby bylo možno nasadit hlavu herci na hlavu. 3. Vyrobit z provazu uzdu. a upevnit na koně. 4. Z prostěradla vyrobit tělo koně, na zadní část připevnit ocas. Poznámka: Koně hrají dva herci, jeden tvoří hlavu a druhý „zadek“ koně.
Stromy (3 kusy) Pomůcky: lepenkové kartony, hřebíčky, kladívka, barvy, štětce, dřevěné latě, odlamovací nůž, tužka. Postup: 1. Na karton nakreslit obrys stromu, různé velikosti. 2. Vyříznout z kartonu. 3. Na zadní stranu přibít latě a druhou šikmo tak, aby se strom dal opřít a snadno přenášet. 4. Vybarvit zelenou barvou.
Zdroje: http://www.bezmez.cz/, Burda Moda, Neue Mode
MANUÁL
Divadelní představení
O ČERVENÉ KARKULCE
1. Příprava a dopisování scénáře. Záměrem je, aby každé dítě navštěvující kroužek dostalo nějakou roli. Podle schopností konkrétních členů kroužku dopisujeme role např. lesních zvířat, která rámcují a vysvětlují děj, případně vypravěče či jakéhosi uvaděče. Načrtneme základní rysy, děti vedeme k tomu, aby si přidávaly vlastní text. Podporujeme jejich vlastní kreativitu a fantazii. 2. Navrhování kostýmů, doplňků a pomůcek, kulis.
Šicí potřeby: -
látky, krejčovské špendlíky a nůžky, pravítka, krejčovská křída, nitě, šicí stroje, jehly, navlékátka, krejčovský metr, pasovka, knoflíky, střihy (upravujeme běžné střihy z módních časopisů – učíme se číst a porozumět střihovým přílohám, vzít správně míry, upravit střih podle našich požadavků), zipy, guma, zažehlovací vliselin, vata
Kostým Karkulky -
suknička, čepeček, pláštík
Suknička: -
jednoduchá obdélníková skládaná či řasená sukně nad kolena nebo do půli lýtek (podle přání „herečky“) podle pokročilosti „švadlenky“ buď na gumu nebo do opasku
Postup: 1. Vezmeme míry, zapíšeme do nákresu. 2. Vypracujeme papírový střih, obkreslíme na látku. 3. Nastřihneme látku, dbáme na úsporné a účelné rozložení jednotlivých dílů na látce. 4. Našpendlíme boční šev sukně, nastehujeme, sešijeme, obentlujeme. 5. Vypářeme stehovku. 6. Našpendlíme a nastehujeme spodní okraj. Ušijeme, odstraníme stehovku. V případě potřeby (podle druhu látky) před šitím sežehlíme pro usnadnění šití. Poznámka: Většina dětí nikdy nežehlila, je tedy nejdříve třeba ukázat jim, jak se žehlí, dbát na zvýšenou bezpečnost práce. 7. Podle rozhodnutí buď našpendlíme a nastehujeme sklady v pase nebo stehovkou nařasíme a prošijeme.
8. Buď našijeme pásek s pasovkou nebo vypracujeme tunýlek na gumu. http://www.bezmez.cz/
Čepeček: -
jednoduchý třídílný čepeček s vázacími tkaničkami
Postup: 1. Vezmeme míry, zapíšeme do nákresu. 2. Vypracujeme jednoduchý papírový střih (obdélník, zadní hlavová část, podlouhlý pás na kanýrek, tkaničky na zavazování), obkreslíme na látku. 3. Nastřihneme látku. Střiháme dvojitě, nastřihneme obdélník a zadní hlavovou část i z vliselinu. 4. Na rubovou část jednoho obdélníku nažehlíme vliselin. 5. Nařasíme kanýrek stehovkou. 6. Sešpedlíme obdélník s vliselinem s druhým obdélníkem a nastehovaným kanýrkem, sestehujeme, sešijeme. 7. Nařasíme zadní část obdélníku a přistehujeme k zadní hlavové části, sešijeme, obentlujeme. 8. Vypracujeme tkaničky. Přišijime.
Pláštík Postup: 1. Vezmeme míry, zapíšeme do nákresu. 2. Vypracujeme střih (obdélníkový s vykrojením krku), krční podsádku, vázací tkaničky nebo mašličku. 3. Obkreslíme na látku, vystřihneme. 4. Založíme boční a dolní švy. 5. Vypracujeme tkaničky na zavazování, či mašličku. 6. Přišijeme tkaničky či mašličku na okraj krku. 7. Vypracujeme krční podsádku.
Kostým Babičky -
zástěra, čepeček jednoduchý třídílný čepeček s vázacími tkaničkami
Čepeček pro babičku Postup: 1. Vezmeme míry, zapíšeme do nákresu. 2. Vypracujeme jednoduchý papírový střih (papírová kružnice), tunýlek na gumu, obkreslíme na látku. 3. Nastřihneme látku. 4. Začistíme okraj. 5. Nastehujeme a našijeme tunýlek na gumu. 6. Provlékneme gumu a sešijeme.
Zástěra pro babičku Postup: 1. Vezmeme míry, zapíšeme do nákresu. 2. Pro jednoduchost není třeba vypracovávat papírový střih, Použijeme dva obdélníky, jeden na dolní část, druhý na náprsenku, dlouhé pásy na lacly a dva pásy na kanýrky k laclům, 2 zadní vázačky (pásy). 3. Střihneme díly. 4. Nařasíme kanýry, nastehujeme do laclů a sešijeme po rubové části. Otočíme rubové části na líc, sežehlíme a dvojitě prošijeme po okrajích. 5. Vypracujeme náprsenku a dolní část zástěry. Sešijeme vázačky. Sežehlíme. 6. Sešijeme náprsenku a dolní část zástěry. 7. Našijeme lacly. 8. Našijeme vázačky na záda.
Kostým Vlka -
v případě zručnějších dětí z papírové hmoty v případě méně zručných dětí ze čtvrtky či papírové lepenky ocas ušít z šedé látky, vycpat vatou
Výroba z papírové lepenky: Buď pomalovat plakátovými barvami nebo polepit látkou či plyšem.
Kostým myslivce -
vyrobit doplňky – pušku z papírové lepenky, sekyrku nebo velký nůž
Kostým maminky -
jednoduché dlouhé splývavé šaty
-
zástěra (obdobná jako u Babičky, ale bez kanýrů, velké kapsy)
Kulisy potřeby – papírová lepenka, laťky, plakátové barvy, štětce, látky, nůžky, odlamovací nože, tužky 1. Interiér babiččiny světničky Postel, peřina, dveře, stůl. Dveře z papírové lepenky vyztužíme laťkami, měly by být otevírací. 2. Interiér domova Červené Karkulky 3. Les s květinami a houbami.
Scénář
Pro děti, které se rády usmívají Červená Karkulka Krátká jednoaktovka – děti hrají dětem Karkulka Maminka Vlk Babička Myslivec 1. Karkulka: (Vejde na scénu, loudavě, všimne si košíčku opřeného někde na zemi) Co to tady máme? (Dívá se do něj, prohlíží si obsah) Uzené, marmeláda, lesní med, pecen chleba ... Maminko, nám na podlaze vyrostlo jídlo! Maminka: (Vejde) Co říkáš, holčičko? Karkulka: Podívej, na podlaze nám vyrostlo jídlo i s košíčkem! Maminka: Ukaž mi to? (Bere si košík, prohlíží si ho) Kdepak se to tady vzalo ... Ajaj, já hlava dubová, to jsem přece ráno nachystala pro babičku! Karkulko, vezmi ten košíček a odnes ho babičce, co bydlí za lesem. Babička je nemocná a ráda tě uvidí. Karkulka: Já mám radost, já půjdu za babičkou! Maminko, můžu jít zkratkou přes les? Maminka: To ať tě ani nenapadne. Jen jdi hezky po cestě a nic se ti nemůže stát. Karkulka: Tak dobře. Ahoj, mami, já už jdu. (Odchází) Maminka: Ahoj, a ne abys šla zkratkou! 2. Vlk: (Vyjde na scénu) To je život, to je nuda. Nikde ani živáčka. Takovou pěknou zkratku tady máme a nikdo po ní nechodí. (Ulehá, podepře si tvář dlaní) Já se nudím, jak já se nudím ... Karkulka: (Za scénou) Tralala , tralala ... Vlk: Někoho slyším, někdo si zpívá, někdo jde! Rychle, rychle, já se musím schovat, kde já se jenom ... tady se schovám! (Napůl zaleze za nějaké plátno)
Karkulka: (Vyjde na scénu, zpívá si) Maminka se nedoví, že jsem šla zkratkou, maminka se nedoví, že jsem šla zkratkou, tralala, tralala ... Hraje si na louce, trhá květiny, objevují se zvířátka a varují ji před Vlkem, ať se nezastavuje a jde rychle dál... (Vidíme, jak vlk zacítí vůni z košíku a když Karkulka prochází kolem něj, nenápadně se vyplíží ze svého úkrytu, jde za Karkulkou a snaží se jí něco z košíčku vzít. Nedaří se mu to) Karkulka: ((Všimne si vlka) Necháš ten košík, potvoro? To je pro babičku, ne pro tebe! Vlk: (Vylekaně od košíku odskočí, potom uraženým tónem) Já nejsem žádná potvora, já jsem vlk. Karkulka: Ale chtěl jsi sníst něco, co patří babičce, a to žádný slušný vlk nedělá. Vlk: (Mluví k divákům) Ona se mě vůbec nebojí a ještě mě poučuje, to jsou dneska lidi ... (Obrátí se ke Karkulce) Kterápak ty jsi? Karkulka: Já jsem Karkulka a jdu navštívit nemocnou babičku. Vlk: Nemocnou babičku? Tak to tě nesmím zdržovat, Karkulko, to musíš jít za babičkou. A hezky ji ode mně pozdravuj! Karkulka: Tak dobře, já jí budu pozdravovat. A ty příště nelekej slušné lidi, vlku. (Odejde) Vlk: (Mluví k divákům) Když je babička nemocná, tak to asi bude slabá. Mňam! A já vím, kde babička bydlí, a já musím být rychlejší než Karkulka. Rychle, vlku, oběd čeká. (Rychle odběhne) 3. Babička: (Vyjde na scénu v místě, kde je postel, opírá se o hůlčičku) Ty moje nohy mi nějak neslouží, já si musím odpočinout. (Ulehá do postele) Kdyby mě tak přišla navštívit aspoň Karkulka. Mám tady pro ni jahody, ta by si určitě pochutnala. (Ozve se zaklepání) Někdo klepe! (Nahlas) Kdopak je tam? Vlk: (Za scénou, pisklavým hláskem) Tady je Karkulka, tvoje drahá vnučka! Babička: Karkulka přišla! Tak pojď dál, Karkulko! Vlk: Babičko, ty jsi zamkla, musíš mi odemknout dveře! Babička: (Mluví k divákům) Já jsem zamkla? Nějak si nevzpomínám. (Nahlas) Počkej chvíli, Karkulko, už tam jdu! (Vyleze z postele, bere hůlčičku) To je divné, vždyť bylo otevřeno ... (Odejde)
Vlk: (Za scénou) Dobrý den a dobrou chuť. Babička: (Za scénou) Jéje, vlk! Vlk: (Za scénou) Mňam, mňam ... (Za chvíli vyjde na scénu, je oblečený jako babička, hladí se po břichu) To jsem si ale pošmáknul. Hned mám lepší náladu. Tak, a teď si počkám na tu malou hubatou holku. Dobrý zákusek po dobrém obědě, to je príma věc. (Uloží se do postele) (Vlk usíná, začíná chrápat a spokojeně oddechovat, pak se ztiší) 4. Karkulka: (Vyjde na scénu poblíž postele) Babičko, kde jsi? Babičko, to jsem já, Karkulka! To je zvláštní, předsíň je celá rozházená, jako by tam myši hrály fotbal, a babička nikde. A nebo ... (jde k posteli) ... že by babička byla v posteli? No jasně, vždyť je přece nemocná! (Vlk začíná v posteli znovu chrápat, Karkulka chvíli poslouchá) Té naší babičce se nějak zašmodrchaly hlasivky, že tak divně chrápe, ona asi bude hodně nachlazená. (Už je u postele a mluví hlasitým šepotem) A já babičku překvapím, ať má radost. (Teď co nejhlasitěji) Baf!! Vlk: (Vyděšeně se na posteli posadí, oči vytřeštěné před sebe, zatím ještě Karkulku nezahlédne) Jééééé, strašidlo! (Rychle si lehne a celý se schová pod peřinu) Karkulka: Babičko, to není strašidlo, to jsem já, Karkulka! Vlk: (Ustrašeným třaslavým hlasem, pořád celý pod peřinou) To není strašidlo? Je to opravdu Karkulka? Karkulka: Opravdu, já jsem Karkulka! Vlk: Já ti nevěřím, ty strašidlo jedno. Do-dokaž mi, že jsi opravdu Karkulka, a potom možná vylezu. Karkulka: (K divákům) Babičku ta nemoc nějak vzala ... (Vytáhne z košíčku velikou sklenici a strčí ji pod peřinu) Podívej, něco ti ukážu. Vlk: Hm..hm.. (Vidíme, jak sklenici pod peřinou osahává) Karkulko, pročpak máš tak velikou ruku? Karkulka: Abych všechno lépe chytila, babičko. Vlastně co to plácám, to není ruka, babičko, to je sklenice s medem! Vlk: (Odkryje peřinu těsně pod svůj nos, prohlédne si Karkulku) Sklenice s medem, to by souhlasilo. Ukaž se.
Karkulka: (Napřímí se a hezky se babičce předvede, jako modelka, když předvádí nějaké šaty) Blůzička v moderních barvách s lehkým nádechem léta, na hlavě odvážný výtvor z dílny francouzských návrhářů ... Vlk: (K divákům) Nemám rád módní přehlídky. (Ke Karkulce) Hm...hm... dobře, Karkulko, jsi to ty, už tě poznávám. Přinesla jsi mi něco dobrého? Karkulka: Samozřejmě, babičko, třeba tu sklenici s medem, co máš pořád pod peřinou. Vlk: (Vytáhne zpod peřiny sklenici s medem a zašklebí se) Fuj, já nechci lepidlo, já mám chuť na nějaké dobré masíčko! (Nevšimne si přitom, že ho peřina poodkryla trochu více, než asi chtěl) Karkulka: (Zaraženě) Babičko, jak se jmenuje tvoje nemoc? Vlk: Moje nemoc se jmenuje hlad! Karkulka: Aha, já myslela, že ušizmus, protože máš tak veliké uši! Vlk: To je proto, abych tě lépe slyšela, děvenko! Karkulka: Babičko, a proč máš tak veliké oči? Vlk: Přece abych tě lépe viděla, děvenko! Karkulka: A babičko, proč máš tak veliké zuby? Vlk: Zuby? (Přemýšlí) Pročpak mám tak veliké zuby ... Aha, už to mám! Pojď se mnou do jídelny, tam ti to řeknu! (Zvedá se z postele, bere si hůlku) A pomoz mi, vidíš přece, jaká jsem nemocná. (Karkulka jí pomáhá, zajdou do zákulisí, slyšíme vlka) Abych tě lépe snědla! Mňam, mňam, mňamiky mňam ... (Přibelhá se na scénu, drží se za břicho, odfukuje) Uf, to bylo ale sousto, tahle Karkulka. Já už nemůžu, já jsem celý zchvácený, já si musím odpočinout, já se musím napít. (Sedne si těžce na postel, v košíku vyhledá láhev nějaké limonády, napije se) Karkulka: (Za scénou, slyšíme ji jako z břicha) Babičko, já budu celá mokrá, tady prší limonáda! Vlk: (Poklepe si na břicho) Ticho tam bude, já chci spát. Babička: Hlavně si nelehej na břicho, ať nás nerozmačkáš! Vlk: Ještě si budou vybírat, babizny jedny. (Zívne si) A já jdu sladce spát. Dobrou noc. (Lehne si, usíná a začne chrápat) 5. Myslivec: (Vyjde ze zákulisí, prochází se po scéně, zpívá si) Já jsem malý mysliveček, sotva flintu nesu ... (Sundá si pušku ze zad, otírá si čelo) Uff, to je ale
dneska horko. Sluníčko, ty mi to děláš schválně! (Zarazí se, naslouchá) Á, bude bouřka, v dálce hřmí. Asi dneska zmokneme. (Pušku si dá zpět na rameno, vykračuje po scéně a zpívá dál) Hodím si ji přes rameno a pospíchám k lesu ... (Zarazí se, znova naslouchá) To je zajímavé hřmění, jako by někde v křovisku chrápal vlk s plným panděrem ... Ale ne. To vychází tady od chaloupky. Babička asi v noci nemohla usnout a tak spí přes den. (Jako že nakoukne přes okno do chaloupky) To je zvláštní, ta babička má nějaké divné uši, takové dlouhé, to jsem si na ní nikdy nevšiml, a ty zuby, takové obrovité ... Ha, to je vlk! Jen počkej, potvoro, už jdu dovnitř! (Zajde do zákulisí a hned vyjde zpět na scénu u postele) Vlk si klidně spí v babiččině posteli. Kdo to kdy viděl? Ale kde je babička? Babička: (Za scénou, slyšíme ji jako z břicha) Tady jsem! Myslivec: Odkud ta babička volá, kde jen může být? Babička: No přece tady, dole! Myslivec: Aha, už to mám, Babička se asi schovala pod postel! (Kleká si na zem, dívá se pod postel) Tady nikdo není, vidím tu jen košíček, ale ten je asi od Karkulky. Vida, je tady i Karkulka. Kdepak je? Karkulka: Já jsem taky tady! Myslivec: (Zadívá se na peřinu, odhrne ji, přiloží ucho vlkovi na břicho) Babičko, jste tam? Babička: Ano a je tady tma! Karkulka: A vůbec se nám tady nelíbí. Myslivec: To vám věřím. Nebojte se, hned s tím něco udělám. (Postaví se) Hej, spáči, vstávej! Vlk: (Lenivě, zívá) Chce se mi spát, kdo mě to budí? Myslivec: Otevři oči a uvidíš. Vlk: Jééé, myslivec, pomoc! (Schová se pod peřinu) Myslivec: Vlku, utíkej! Vlk: Už běžím! (Vyhrabe se z postele, je těžký, nejde mu to, těžkým pomalým krokem se plouží do zákulisí) Já utíkám, já běžím, já letím! Myslivec: Jen běž, daleko mi neutečeš. (Odejde za scénu) Už tě mám, vlku! Vlk: (Za scénou) Jauvajs, to bolí, to je horší než u zubaře! Myslivec: (Za scénou) Nestěžuj si. Až budeš místo babiček a Karkulek pojídat zeleninu, tak tě nebude nic bolet! Tak, tady je babička a tady Karkulka.
(Babička, Karkulka a myslivec vyjdou na scénu) Babička: Děkujeme vám, pane myslivče, už jsem měla strach, že v tom břichu zůstaneme navěky. (Zkouší se hýbat, skoro tancuje) Hele, podívejme se, mi se v tom břichu dočista ztratilo revma! Myslivec: Vypadá to, že břicho je lepší než bahenní lázně. Ale co uděláme s vlkem? Karkulka: Zavřeme ho do chlívku a uděláme z něho kozu! Myslivec: Já mám lepší nápad. Dáme ho do zoo, tam si ho celého sešijí a budou ho ukazovat dětem. Babička: Tak. To aby děti věděly, že nemají chodit zkratkou, když jim to maminka nepovolila. Viď, Karkulko? Karkulka: (Pípne) Tedy ...ano ... Myslivec: Jdeme do zoo. Karkulka: Jdeme do zoo, hurá! (Všichni odběhnou do zákulisí)
Zdroje: http://www.i-creative.cz/2008/11/13/karnevalove-masky-sablony-k-vytisknuti/, http://www.bezmez.cz/, módní časopisy se střihy, agatinsvet.cz
MANUÁL
Divadelní představení
PERNÍKOVÁ CHALOUPKA
1. Příprava a přepisování scénáře. Záměrem je, aby každé dítě navštěvující kroužek dostalo nějakou roli. Podle schopností konkrétních členů kroužku dopisujeme role např. lesních zvířat, která rámcují a vysvětlují děj, případně vypravěče či jakéhosi uvaděče. Načrtneme základní rysy, děti vedeme k tomu, aby si přidávaly vlastní text. Podporujeme jejich vlastní kreativitu a fantazii. 2. Navrhování kostýmů, doplňků a pomůcek, kulis.
Šicí potřeby: -
látky, krejčovské špendlíky a nůžky, pravítka, krejčovská křída, nitě, šicí stroje, jehly, navlékátka, krejčovský metr, knoflíky, střihy (upravujeme běžné střihy z módních časopisů – učíme se číst a porozumět střihovým přílohám, vzít správně míry, upravit střih podle našich požadavků), zipy, guma, spínací špendlíky, krepový papír (bílý a modrý)
Jeníček a Mařenka
Vypravěč: V jedné malé chaloupce žily děti s tatínkem. Maminka jim zemřela, tolik dětem chyběla. Táta přived macechu, ta však hodně zlá byla, Děti ráda neměla a zbavit se jich chtěla.
Mařenka:
Jeníčku, já mám hlad.
Jeníček:
Mařenko, já taky. Co budeme dělat?
Mařenka:
Poprosíme o kousíček chleba.
Macecha:
Nic vám nedám. Holoto hladová! Jenom tu překážíte. Zbavím se vás! Na vždy! Táto, zaveď děti do lesa a už se s nimi nevracej nebo bude zle!
Táta:
Dětičky moje zlaté, vezměte si hrnečky. Já půjdu do lesa n dříví a vy budete trhat borůvky a jahody.
Vypravěč: Mařenka: Jeníček:
Děti odešly s tatínkem do lesa. Nevěděly, chudinky, že je tam otec nechá, aby je v noci roztrhala divoká zvířata. (Vyjde na scénu) Jeníčku, kde jsi! Kde ses mi ztratil? (Vyjde na scénu) Já jsem se neztratil, já jsem se právě našel, Mařenko. (Tahá za sebou kbelík a vypadá velni unaveně, jako by ten kbelík byl hodně těžký)
Včely
Bzz, bzz, bzz…. My jsme lesní včely, tančit krásně umíme. To jste neviděli?
Mařenka:
Jeníčku, ty už máš kyblíček plný?
Jeníček:
Úplně. Uff, to byla šichta.
Mařenka:
Ukaž? (Podívá se do kbelíku) Tam nic není. (Jeníček se zasměje a dá se na útěk, Mařenka za ním na jevišti pobíhá, prázdný kbelík v ruce) Já ti dám plný kyblíček, ty jeden nezbedníku! Já ti dám šichtu! Vždyť tam nejsou ani ty borůvky, které jsem nasbírala já.
Jeníček:
(Běží) Byly moc dobré, Mařenko, mňam, takové sladké!
Mařenka:
(Běží) On je snědl! Jen počkej, až tě chytím! Já ti ukážu, co je to šichta, já ti ukážu plný kyblíček! (Zastaví se, oddychuje) Já už nemůžu. Já už se ani nehnu. (Svalí se na zem)
Jeníček:
Já taky ne. (Také se svalí na zem) (Chvíli je klid)
Mařenka:
Jeníčku?
Jeníček:
Ano?
Mařenka:
Je tatínek daleko?
Jeníček:
Není. Tatínek je tady kousek. (Sedne si, rozhlíží se, ukazuje směry) Tatínek je támhle ... ne, támhle ... ne, tatínek bude tímhle směrem ... anebo tímhle směrem ... (Postaví se a nahlas) Tati, kde jsi?
Mařenka:
(Z lehu si sedne a začne fňukat) Tatínek se nám ztratil, co my jenom budeme dělat...Já mám strach, že mě tu uvidí nějaké strašidlo!
Duch: Jeníček:
Proběhne kolem. Hůůůůůůůůůů Já ti poradím, Mařenko. Když si dáš kbelík na hlavu, tak tě neuvidí vůbec nikdo. A pokud tě uvidí, tak se tě lekne a uteče!
Mařenka:
(Uraženě, postaví se) Jeníčku, ty si mě nepřej. Já se ale vůbec nebojím a jsem jenom zvědavá, jak najdeš cestu domů. To jsem tedy opravdu zvědavá.
Jeníček:
Já si poradím, Mařenko. (Rozhlíží se, uvidí někde na boku židli) Sleduj! (Jde k židli, vyleze na ni, dělá, že je to náročné. Pak se začne rozhlížet) Támhle je světýlko!
Mařenka:
Kde?
Jeníček:
Támhle přece!
Mařenka:
Ale já nic nevidím!
Jeníček:
Až přijdeme domů, Mařenko, tak tě pošlu k očnímu.
Mařenka:
(Dupne si) Já nehraju, ty jsi na stromě a tam je lepší výhled!
Jeníček:
(Seskočí ze židle) Správně, sestřičko, máš dobrý postřeh. Jdeme! (Jde za scénu, Mařenka zamračeně za ním)
Ježibaba:
Co to cítím? Malé děti. Ztratily se v lese. A čeká je nebezpečí!
3.
Ježibaba:
(Vyjde na scénu,, v ruce koště, sedne si na zem a zamračeně si koště prohlíží) Co zase s tebou je? Převodovka je dobrá, jojo, tadyhle se dívám, paliva je dost, startér funguje, tak proč nefunguješ ty? Fáry kapy myš má drápy, já babička nebohá abych teď chodila pěšky. (Postaví se a začne s koštětem zametat podlahu) Vidíš? To máš za to. Kdyby jsi nestávkovalo, tak s tebou nebudu zametat. Mňau, už se zase vzteká. Má rozbité košťátko.
Kočka: Zametá a zpívá si: Když košťátko nefunguje to mě vůbec nebaví chodit pěšky, to je hrůza, to mě vždycky unaví. (Zametá a zajde za scénu) (Za chvíli vyjdou Jeniček a Mařenka) Mařenka:
Jeníčku, podívej, tady je nějaká chaloupka!
Jeníček:
Chaloupka? Spíš mi to připadá jako nepovedená kůlna (obchází, prohlíží), tady to je nakřivo, tady se rozpadá zeď (sehne se, zvedne perník) podívej, tady se po zemi válí kus střechy... (zarazí se, přičichne k perníku), Mařenko, ten došek voní!
Mařenka:
Ukaž? (Vezme perník, přičichne k němu) Jako bych cítila perník. (Malounko uždibne) Jako bych ochutnávala perník... (Pořádně se zakousne) Jako bych jedla perník!
Jeníček:
(Mluví k divákům) Vidíte? Ani mi nedá kousnout. Ale já si poradím. Já se podívám na střechu a možná ještě nějaký perník najdu. (Obchází okolo) Kde já jen na tu střechu vylezu ... Aha, tady bych mohl ... tady ... hop ... (vyleze na střechu, tj. stůl apod.) Jé, perníková střecha!
Mařenka:
Perníková střecha? Já ji chci taky vidět!
Jeníček:
(Už do sebe láduje perník, mluví plnými ústy) Ty jsi holka. Ty nahoru nevylezeš!
Mařenka:
No dovol? Náhodou vylezu, podívej. (Vyleze nahoru) Jejda, samý perník!
Vítr:
Zase sem někdo leze, nenechá mě v klidu na mé střeše spát. Zafoukám a shodím je dolů! (Oba dva pojídají perník a slastně u toho vzdychají)
4.
Ježibaba:
(Vyjde na scénu, zamyšleně se škrábe po rozcuchané hlavě) To je ale divné, jako by mi někdo lozil po střeše a olupoval perníček. (Volá směrem na střechu) Kdopak mi to loupe perníček?
Mařenka:
To nic, to je jen Jeníček!
Ježibaba:
(Udiveně) Jeníček? Jaký Jeníček?
Vítr:
A ještě ten kluk lže!
Jeníček:
(Vyleká se, dělá na Mařenku škaredé obličeje a ťuká si na čelo) To nebyl žádný Jeníček, to byl jen větříček!
Ježibaba:
Větříček, aha. Já jsem si hned říkala, že se mi jen něco zdá. (Protáhne se, zívne) Jdu se trochu natáhnout. (Odejde)
Kočka:
Bába už je stará, hluchá, to necítí toho kluka?!
Jeníček:
Ty jsi ale hloupá, vždyť jsi nás mohla prozradit!
Mařenka:
(Udělá na Jeníčka andělsky nevinný obličej) Jen tebe, Jeníčku...
Jeníček:
(Oči v sloup, teatrálně vzdychne) Ach jo... (Oba dále obírají střechu)
Ježibaba:
(Za chvíli vyjde na scénu, naštvaně) Fáry kapy myš má drápy, tady se nedá spát! Kdo mi to zase loupe perníček?
Jeníček:
To nic, to je pořád jenom větříček!
Vítr:
A už toho mám dost! Zase na mě něco svádí!
Ježibaba:
(Mluví přehnaně) Aha, větříček! To je dobře, aspoň můžu klidně odpočívat. (K divákům, výrazně se přitom šklebí) Já ti dám větříček! Vítr přece nemluví... Fáry kapy myš má drápy, já se nachytat nenechám. (Nahlas směrem ke střeše) Jdu si lehnout! (Tišeji k divákům) Tůdle! Jdu na průzkum. (Nahlas směrem ke střeše) Už odcházím, už spím... (Jde a tříská nohama do země, těsně předtím, než by zašla za scénu se zarazí, otočí se, dá si prst na ruku, udělá na diváky výstražné pssst a pak se pomalu plíží kolem střechy. Jeníček ani Mařenka si jí nevšimnou. Ježibaba obě děti opatrně obejde a pak na ně vybafne) Ha! Už vás mám!
Mařenka:
Pomoc, loupežníci!
Ježibaba:
Dovol, vypadám snad jako loupežník? Ne, já jsem baba ježibaba.
Vítr:
Fí, fí……..
Jeníček:
(Opatrně) My ... jsme ... větříček ...
Ježibaba:
Já vám dám větříček, já vám dám perníček! (Zarazí se, přemýšlí, k divákům) To není špatný nápad. Já jim dám perníček a perníček a perníček a (ukazuje na sobě) oni budou kynout a kynou a kynout... Mňam mňam, už se těším, bude hostina! (Mluví k Jeníčkovi a Mařence, najednou je sladká jako med) Dětičky moje, zlatíčka moje, pojďte k ježibabičce na návštěvu, perníkem vás pohostím, sladkostí vám dopřeji, modré z nebe vám snesu...
Mařenka:
A kdo snese mě ze střechy?
Jeníček:
Hohoho, holka, neumí slézt ze střechy, hohoho, holka, neumí slézt ze střechy...
Mařenka:
(Uraženě) Umím, abys věděl! (Sleze, naštvaně) Já půjdu k babičce na návštěvu a tebe tu nechám!
Ježibaba:
Jen pojď, holčičko, jen pojď. (Obě zajdou za scénu, ježibaba se za chvíli vrátí) A co ty chlapečku, půjdeš taky na návštěvu?
Jeníček:
(Slezl mezitím ze střechy) Proč bych nešel? Když se nebála Mařenka, nebojím se ani já. Podívejte, už jdu. (Zajde za scénu)
Vítr:
(Zafouká a Jeník spadne.)
Ježibaba:
To mám radost, velkou radost... (Zpívá nebo jen tak přednáší) Velkou radost z toho mám, na dětech si pochutnám, až přiberou trochu více, podusím je na paprice, zapráším je moukou lehce, ať chutnají hodně křehce, ať chutnají ještě více přidám vývar z borovice. (Zarazí se, pauza) Nebudu čas přece ztrácet, bylo by s tím hodně práce. Tak si říkám, že je stačí upéct pěkně na pekáči! (Odběhne za scénu)
5. (Chvíli je klid) Mařenka:
(Za scénou) Jeníčku, já už nikdy nechci vidět ani jeden bonbón, já už nemůžu.
Jeníček:
(Za scénou) Já už taky nemůžu!
Ježibaba:
(Vyjde na scénu) Ty dnešní děti jsou nějaké divné. Místo aby pořádně jedly perníček a hezky tloustly, pořád se mě ptají na zeleninu a na nějaké vitamíny. Co to je? ...Jeníčku, chlapečku můj sladký, ukaž mi svůj prstíček...
Jeníček:
(Za scénou) Já nejsem žádný sladký chlapeček.
Ježibaba:
Tak dobře. Jeníčku, chlapečku můj zeleninový vitamínový, ukaž mi svůj prstíček... (Odněkud se vysune prst, ježibaba ho prozkoumá, naštvaně) Schovej si to párátko, vždyť mi s tím propíchneš ruku! (Prst zmizí, ježibaba k divákům) Tak dlouho už je krmím a děti jsou pořád jako vyžlata. Ale já už čekat nebudu, já už mám na ně chuť. (Dívá se někde jako do pece) Ohýnek krásně hoří, to jsem ho ale pěkně rozpálila, to mám radost, a teď si půjdu dělat večeři. Už se mi sbíhají sliny. (Zajde za scénu, hned vyjde zpět, za ruce s sebou vede Jeníčka a Mařenku)
Kočka: Mňau. Chudáci děti. Nevědí, co je čeká. Jeníček:
Co s námi chcete dělat?
Ježibaba:
Nic se neboj, chlapečku, já si vás jenom upeču a sním.
Mařenka:
Jeee...
Ježibaba:
Počkejte tady, já si zajdu pro nějaké koření. (Zajde za scénu)
Mařenka:
Co budeme dělat?
Jeníček:
Musíme rychle něco vymyslet.
Ježibaba:
(Vyjde na scénu, v ruce drží lopatu) Podívejte, dětičky, co mám!
Jeníček:
To je lopata. No a?
Ježibaba:
To je lopata na vás, holenkové, na té vás pěkně šoupnu do pece. Já totiž lopatu používám místo pekáče.
Jeníček:
(Nenápadně mluví k Mařence) Mařenko, já mám nápad, ale musíš dělat všechno podle mě. Ano? (Mařenka jen kývne)
Ježibaba:
(Odloží lopatu, vytáhne sáček) Hezky se skloňte, ať si vás můžu pěkně posolit. (Děti se skloní, ježibaba dělá, že je solí, po hlavě, po rukou ...) Sůl, to je základ, bez ní by to nešlo. A tady ještě mám jiné koření, (vytahuje, opakuje totéž co se solí) moje nasušené bylinky, ještě trochu po kapsách (sype dětem koření do kapes) a je to. (Vezme lopatu) Dětičky, nasedat!
Jeníček:
My to prosím neumíme.
Mařenka:
(Jako ozvěna) My to prosím neumíme.
Ježibaba:
Vy neumíte sedět na lopatě?
Jeníček:
Ne.
Mařenka:
Ne.
Ježibaba:
Co vás v té škole učí? To přece nejde, taková základní znalost a oni to neumí.
Jeníček:
Ukažte nám to, babičko...
Mařenka:
Ukažte nám to, babičko...
Ježibaba:
To je dneska mládež, člověk by nevěřil. (Podá Jeníčkovi lopatu) Podrž to. (Sedá si na lopatu) Ajajaj, moje záda... Vidíte? Takhle se usadíte, pořádně, abyste nespadli, až vás budu strkat do pece.
Jeníček:
A jak se strká do pece?
Mařenka:
Jak se strká do pece?
Ježibaba:
Přece úplně normálně! Já to nechápu, to za našich mladých let nabývalo, my jsme byli učenlivé děti. To se musí otevřít pec (Mařenka na okraji scény dělá, že otevírá pec) a pak se lopata do pece vrazí. A hotovo.
Jeníček:
Johó, do toho! (Strká lopatu i s ježibabou do pece, Mařenka přiskočí a pomáhá mu)
Ježibaba:
Co to děláte? Nechejte toho, lekce už skončila! (Je zasunutá za scénu) Tady je horko, já hořím, já se opálím, fuj, já se nerada opaluji, pomoc!
Mařenka:
Nebude ji to bolet?
Jeníček:
Bude, a bude mít puchýře a bude opálená jak topinka. To má za trest, že nás chtěla sníst. Ale když si potom lehne do vody, tak ji to všechno přejde.
Ježibaba:
(Za scénou) Do vody ne, fujtajbl!
Jen.+Mař. (Rozesmějí se) Hurá, jdeme domů! (Odběhnou) Kočka:
Mňau, mňau to je smrad, jak se baba pálí v peci. Musím ji zachránit, kdo by se o mě staral.
Ježibaba:
(se vydrápe z pece)
Au, au, to to pálí. Ty hnusné děti musím chytit. (Vybíhá, bere koště)
Zase ten křáp nefunguje. Běžím, rychle běžím. (Baba na poli)
(Babička na poli okopává) Ježibaba: Babička:
Osobo, neviděla jsi tu běžet děti? Okopávám zahrádku.
Ježibaba:
Osobo, ptám se tě, neviděla jsi tudy běžet děti?
Babička:
Až okopu, zasadím, až zasadím, budu zalévat.
Ježibaba:
Ta baba je asi blázen. Běžím dál.
Strašák:Pozor, ježibaba! Děti musím zachránit! Ježibaba:
Ukaž, ukaž strašáku, kam ty děti běžely?
Strašák:(otočí se jiným směrem) Tudy, tudy na sever. Tak a baba běží na druhou stranu. Děti jsou v bezpečí. Včely:
Bzzz, bzzzzzzzz
Děti už jsou zachráněny, mají radost lesní včely. Včely, všechna zvířátka, dobře končí pohádka. Vypravěč: Děti se vrátily domů a už se nemusely bát. Tatínek zlou macechu vyhnal. Mařenka povyrostla, starala se o domácnost a Jeníček s tatínkem chodili pracovat do lesa. A tak si v chaloupce šťastně žili.
Kostýmy Mařenka -
jednoduché šaty bez rukávů
Postup: 1. Vzít míry, zapsat do nákresu. 2. Vyrobit papírový střih, obkreslit na látku, vystřihnout. 3. Našpendlit, nastehovat a sešít vrchní a spodní díl předního i zadního dílu. 4. Začistit, vypárat stehovku. 5. Sešít přední a zadní díl.
6. Vypracovat průramky a výstřih.
Vítr -
kostým z bílých a bleděmodrých proužků krepového papíru
Postup: Nastříháme pruhy z krepového papíru cca 4cm široké. Delší pruhy sahají od krku k patám, jsou přivázány k provázku, který se zaváže okolo krku. Kratší pruhy jsou dlouhé od vrcholu hlavy do poloviny zad. Pruhy se připevní na látkový pásek, který pak přivážeme na hlavu.
Jeníček -
jednoduché oblečení obyčejného kluka
Ježibaba -
tmavé oblečení
-
dlouhá sukně s „babským“ vzorem
-
Sukně je jednoduchého rovného střihu do gumy.
Včelky -
křídla (z tvrdého kartonu vystřihnout či vyříznout křídla, vybarvit, připevnit provázky na uchycení na tělo (stejným způsobem jako u batohu), je třeba dbát na to, aby provázky byly ve správné vzdálenosti od sebe, aby křídla neklouzala dolů
Strašidlo -
prostěradlo, ve kterém prostřihneme díry na oči, případně na ruce
Kulisy Perníková chaloupka Chaloupku vyřežeme z velkého kartonu a vybarvíme. Potřebujeme otevírací okno.Dále vyrobíme několik kusů perníčků, které jedí Jeníček s Mařenkou.
Pec Pec vyrobíme z krabice. Na zadní stěnu namalujeme oheň, aby bylo vidět, jak moc to bude ježibabu pálit (na obrázku výše vlevo). Chlívek nebo domeček, kde jsou Jeníček s Mařenkou zavřeni a vykrmováni Vyrobíme opět z velké krabice, podmínkou jsou okýnka, ze kterých mohou Jeníček s Mařenkou mluvit, musí jim být vidět do obličeje (na obrázku výše vpravo).
Zdroje: http://www.bezmez.cz/, Burda Mode
