Drahelčice 1115–2015 900 let od první písemné zmínky o obci Drahelčice
Drahelčice
Obec Drahelčice leží ve Středočeském kraji, v okrese Praha-západ, v nadmořské výšce 367 m. n.m. a má katastrální výměru cca 478 ha. Svou západní hranicí sousedí s Přírodním parkem Povodí Kačáku. Územím protékají dva potoky, Radotínský a Drahelčický. V obci se nachází rybník Pančák. Počet obyvatel k 1. 1. 2015 je 759, z toho 380 mužů a 379 žen. Kulturu, společenský život a sport vede Obec Baráčníků, SK Slávie Drahelčice, Sbor dobrovolných hasičů Drahelčice a Příroda
pro Drahelčice. V obci je veřejná knihovna, 2 hostince – U Drdů a Na Hřišti. Drahelčice jsou plně plynofikovány, s veřejným vodovodem i splaškovou kanalizací. Působí zde 140 podnikatelů, dalších 10 zařazených mezi svobodné povolání a 20 obchodních společností.
První zmínka
První zmínka o obci pochází ze Zbraslavské kroniky sepsané v roce 1115. Dávám také Zbraslav se vším příslušenstvím, to jest: Lubenec (Libeň) celou obec, Šlovice celou obec a část řeky, Černošice celé, co jsem koupil u Goscama. V Lahovicích tři rybáře Čekana, Maršíka, Blažka, navíc jednoho rybáře, kterému se lidově říká pstružník a tam rozdělenou řeku, která se zve Mže od řeky Vltavy až po říčku Chotečskou (Radotínský potok). U kaple sv. Havla je ustaveno pět strážců ve vsi Drahelčicích, jejichž jména jsou: Mutiš, Radek, Nepřívad, Mířata, Kojata. Ve vsi Lipany dušníka Tena s jeho pozemkem. Ve vsi Žabovřesky kravaře Ramoše s jeho pozemkem. V obci Vidim (Závist?) Trebatu s jeho pozemkem. Ve vsi Jirčany dva soustružníky Petra a Kočáma…
Původ názvu Drahelčice
Název obce Drahelčice vznikl na základě vybírání poplatků za udržování stezky tehdejším pánem Jiřím z Dražé tak, že němečtí kupci nazvali poplatek „drah“. Od husitských dob, kdy byl mistrem Janem Husem nahrazen spřežkový pravopis čárkou a háčkem, nese obec název Drahelčice. Je jednou z obcí na území ČR, která v podstatě nezměnila svůj původní název.
Historie
Drahelčice patřili v letech 1186–1239 mezi statky kláštera Kladrubského. Roku 1239 byly potvrzeným statkem tohoto kláštera papežem Řehořem IX. Stávala zde tvrz, která zanikla za válek husitských, pravděpodobně v místech dnešního bývalého císařského statku. Roku 1357 přešli do majetku Jordana Rechcera, pražského měštana. V roce 1366 daruje obec Karel IV. Karlově univerzitě. V roce 1730 přenechává obec výměnou za statek Malešický Karlu Jáchymovi, hraběti z Bredova. Obec byla v držení univerzity do roku 1730. V roce 1732 koupila rozsáhle panství Tachlovice Anna Marie Františka, velkovévodkyně Toskánská, a tím naše obec vstoupila do majetku nejvyšší evropské šlechty. V letech 1751–1777 jsme byli v majetku bavorských kurfurstů – Klementa Františka a Maxmiliána Josefa. Poté jsme se dostali do majetku Karla Augusta, vévody Zweiburského, Kristiana Augusta, kníže Valdeckého. V roce 1805 přešly Drahelčice do majetku arcivévody Františka, salcburského Kurfirsta, až v roce 1814 jsme se dostali do majetku Leopolda II., arcivévody rakouského. Za vlády Leopolda II. byl veškerý český majetek toskánské linie Habsburků převeden v roce 1824 na císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, posledního korunovaného českého krále. Po jeho úmrtí se stal majitelem panství s Drahelčicemi v roce 1875 jeho synovec, rakouský císař František Josef I. Drahelčice jsou jeho soukromým jměním, nikoliv tedy císařským, po jeho smrti v roce 1917 přešly do majetku císaře Karla. A císařským statkem byly Drahelčice až do roku 1918. Poté jsme byli svobodnou obcí a statek připadl republice Československé. Dle popisu v Království českého od Palackého měly Drahelčice 309 obyvatel bydlících v 35 domech. V roce 1890 je uváděno již 42 domů a 403 obyvatel. V roce 1940 640 obyvatel, a dále zde žije 300 obyvatel německé národnosti. K úbytku obyvatel dochází po 2. světové válce. Počet obyvatel roste až po roce 2000, kdy se v obci začíná s masivní výstavbou.
Pro zajímavost uvádíme jména z roku 1840, s některými se setkáme i dnes: Kotouč Josef, Příhoda Václav, Kučera Jan, Sulanský Václav, Wolf František, Kuber Josef, Rybář Antonín, Kotouč Matěj, Humpl František, Kokrda Antonín, Kotouč Matěj (byli zde dva téhož jména), Kokrdová Anna, Wolf Matěj, Blažek Matěj a Blařek Václav, Kučerová Alžběta, Holeček Václav, Holeček Jan, Rabochová Anna, Skořepa Jan. Farou patřily Drahelčice do Hořelic. Poštou do Dušník. Od 17 století je katastr Drahelčic protkán řadou cest, které jsou dosud zachovalé. U nich byly 3 kříže. První u památné lípy, druhý u č. p. 31 a třetí v Bitýni. Od 19 století obcí prochází silnice, tzv. Hořelická, od státní silnice u Hořelic přes Drahelčice k Hájku. Od roku 1982 je v části katastru obce zprovozněna dálnice D5 v úseku Praha – Zličín – Beroun.
Historie znaku a vlajky
Znak a vlajku Drahelčic vytvořil heraldik Stanislav Kasík v roce 2004 a v následujícím roce byl znak a vlajka uděleny předsedou sněmovny. Pan Kasík při návrhu znaku vycházel z historie obce a zde bych zmínil pár důležitých faktů. V 18. století, kdy Drahelčice byly v majetku univerzity, jsou známa vyobrazení pečetí čtyř fakult pražské university. Společným znakem pečetí bylo vyobrazení císařského orla v pečetním poli držícího před sebou kotvu. Je možné spekulovat o významu kotvy v teoretické rovině jako o kříži „Vykoupení“- zn. crux dissimulata, který měl tvar kotvy a byl používaný jako tajný symbol u raných křesťanů. To posloužilo heraldikovi Stanislavu Kasíkovi jako podklad pro vypracování návrhu na znak a vlajku Drahelčic. Znak byl položený na žlutý list vlajky, čímž prostřednictvím městských barev vyjádřil souvislost obce s Prahou. Tak taková je historie znaku Drahelčic: ve zlatém štítě červeného orla s modrou zbrojí přeložený černou kotvou, kterou drží pařáty za ramena.
Rodáci
Slavní rodáci z Drahelčic – František Max Kníže V tomto článku bychom rádi připomněli jméno rodáka z Drahelčic Františka Max Knížete, po kterém je pojmenovaná jedna z ulic naší obce. František Max Kníže byl český hudební skladatel. Narodil se 7. září 1784 v č. p. 5 v Drahelčicích a zemřel 23. července 1840 na selhání srdce v Praze. Jeho otec byl šafářem na Tachlovickém panství, kam patřily i Drahelčice. Některé prameny uvádějí, že byl ovčákem. Hudební vzdělání získal František v Praze u Václava Jana Tomáška, významného propagátora české písně, skladatele a pedagoga. Ve vlastní tvorbě byl František Max Kníže ovlivněn příkladem Carl Maria von Webera, který v letech 1813–16 vedl operu Stavovského divadla. Tam si také Kníže vydělával nejdříve jako vokalista a později dlouhá léta jako fagotista a violista. Našel zde i svou životní partnerku, přední herečku Stavovského divadla Theresu Brunetti, rozenou Frey. V roce 1833 se stal ředitelem kůru u sv. Ignáce v Praze a pak byl od 1834 až do své smrti ředitelem kůru u sv. Havla v Praze. Kníže zpíval a hrál dobře na několik hudebních nástrojů. K již zmíněnému fagotu, viole patřila i kytara. Hře na kytaru se věnoval teoreticky i prakticky. V roce 1820 napsal první českou školu
hry na kytaru. Pro tento nástroj složil řadu skladeb, cvičení a úpravy operní hudby Stal se tak průkopníkem české kytarové hry a jeho dílo znají i dnešní kytaristé s klasickým vzděláním. Jako hudební skladatel potřeboval pro své české písně dobré texty. Svůj ideální protějšek našel ve významném českém obrozenci Václavu Hankovi. Zhudebnil celou řadu jeho textů. Své první české písně „Patero písní pro jeden hlas při kytaře neb fortepianu v hudbu uvedených a obětovaných svému Příteli a Vlastenci Václavovi Růžkovi“ (Op. 18) vydal v roce 1819. Jeho druhý sešit českých písní obsahuje baladu Břetislav, která zněla na obrozeneckých shromážděních, vyšla v mnoha desítkách vydání a nakonec zlidověla. Podle jedné písně z třetího a zároveň posledního sešitu českých písní nazval v roce 1981 Spirituál kvintet svou gramofonovou desku Soužení lásky. Deska s dvanácti obrozeneckými písněmi uvádí čtyři skladby F. M. Knížete. Představení, ve kterém je Spirituál kvintet hrál, režíroval Vladimír Merta. František Max Kníže se věnoval i chrámové hudbě. Napsal tři pastorální mše in D, in F a in G, dále dvě velké mše in F a in G a malou mši in B. Složil také několik menších chrámových skladeb, offertorií a graduále. Napsal i řadu didaktických děl a skládal hudbu k divadelním hrám. Jako muzikant se osobně podílel na řadě skvělých premiér, např. Weberova Čarostřelce. Jeho písně si podle svědectví K. Sabiny často zpíval i avantgardní básník K. H. Mácha.
Pomístní jména
Pokud se podíváme na mapu Drahelčic, najdeme zde mnoho pomístních jmen. U cihelny – v místě, kde se vyskytuje chráněné ložisko kaolinu. Pravděpodobně zde bývala cihelna za keltského osídlení. Archeologické nálezy. U kříže nad vsí • Pod hliništěm • Hořice • Na moklinách • Zemanův les • Višnovka – za první republiky zde byla vysázena obecní Višnovka, dále zde byla i soukromá Višnovka • Bitýň – pravděpodobně název získala díky bitvě u Loděnice (1185), která se táhla až k naší obci. Místo, kde se vojáci bili. Dle pověsti po této bitvě v Kačáku 5 dní tekla krev. • U kapličky • Na Brocích vedle průhonu • Humna • Malá Růže • Na Francouzi – místo v Bitýni, kde tábořili za války o rakouské dědictví Francouzi pod vedením maršálka Louise Charlese Auguste Fouquete, vévody Belle-Isle, budoucího francouzského ministra války • Místní plac U mnoho z nich dnes nevíme, jak vznikl pomístní název. Ale počet těchto názvů svědčí, že historie naší obce není malá.
Archeologie
U studánky Vručka nalezeno v roce 1854 mnoho jam na polích, zvláště pak za humny u č. p. 19, tzv. Kosovo pole, nalezena rozsáhlá žároviště a pohanská pohřebiště z doby knovízské kultu-
ry. Největší nálezy uskutečněny archeologem Krolmusem při stavbě Kladensko-nučické dráhy v letech 1854–1857. Objeveny pozůstatky nejen knovízké kultury, ale i lidí popelnicových polí. Z novější doby při stavbě rodinných domů nálezy hrobů datované opět kulturou knovízskou.
Památky
Pomník V roce 1926 chtěli občané Drahelčic vzdát hold a úctu padlým v 1. světové válce, a tak ze svých vlastních prostředků a svými silami postavili pomník, který byl 18. července toho roku slavnostně odhalen. Na vybudování pomníku byl ustanoven výbor, který měl dle záznamů v kronice předsedu, místopředsedu, jednatele, pokladníka a několik členů. Pomník byl vybudován nákladem 6000 Kč a dne 28. října 1926 byl předán do správy obce. Nyní o tuto památku pečuje Obec Baráčníků, která každým rokem na výročí vzniku samostatného československého státu organizuje k pomníku lampionový průvod. Na pomníku jsou uvedena jména těchto občanů: Jaroslav Korecký, Jan Vobora, Karel Anděl, František Havlín, František Raboch, František Vacek, František Pankrác, Josef Vorel, František Janáček, Václav Horák, Jaroslav Holeček, Josef Eliášek, Jaroslav Černý, Josef Fišer, Václav Kokrda. Dne 9. 5. 1948 byla na pomníku odhalena deska padlým obětem nacismu, a to Jaroslavu Koreckému, Františku Kotoučovi a Josefu Haškovi. Kaplička V kronice Drahelčic je první zmínka o naší kapličce zaznamenána v roce 1835, kdy rychtář Drahelčic s ostatními přísedícími učinili prohlášení, ve kterém se zavazují o nově vystavenou kapličku pečovat a pro všechny budoucí časy ji v dobrém stavu zachovat. Kaple tedy historicky nebyla ve vlastnictví církve, ale obce Drahelčice, na jejíž náklad byla vystavěna. Uvádím zde pro zajímavost některá jména účastníků uvedeného prohlášení: Matěj Kotouč–rychtář, Antonín Kokrda–soused, Václav Sulánský–soused, Jan Skořepa – soused, pan Holeček–soused; Kaplička byla 29. 6. 1884 zasvěcena sv. Janu Nepomuckému, jehož socha je uvnitř stavby. Dále z kroniky: „Na této kapličce jest umístěn zvonek, který každý den oznamoval poledne a večer klekání a poslední hodinku zemřelého občana Drahelčic, kterou vyzváněla občanka Alžběta Pankrácová, která dříve měla za zvonění zadarmo od obce kousek obecního políčka, v dnešní době malou odměnu od obce baráčnické.“ Dne 23. 3. 1942 byl 16kg zvon sňat a odvezen k využití pro válečné účely. Obec tak na 8 let přišla o jediné signalizační zařízení v případě požáru, úmrtí občanů apod. Dle záznamu z kroniky obce baráčníků proběhla v Drahelčicích dne 21. 5. 1950 velká slavnost k posvěcení a zavěšení nového zvonu za účasti obyvatel místních, ale i ze sousedních vesnic. Jako kmotři zvonu jsou zde uvedeni Josef Kotouč a Helena Karmazínová, družičky zvonu Božena Sulánská, Hana Kettnerová, za sbor dobrovolných hasičů Josef Kučera a František Karmazín a dále rychtář František Fidlman. Světiteli zvonu byli tachlovický farář
Martin Tůma a farář z Úhonic Karel Stuchlík. Dále zde byli rychtáři za obec baráčníků Hořelice, Dušníky, Úhonice a Ptice. Památná lípa Lípa patří mezi významné pamětihodnosti naší obce. Stáří stromu je odhadováno na cca 230 let. Mezi občany se traduje, že Lípa byla zasazena za třicetileté války. Stojí na uměle navršeném kopečku, mohyle a rozcestníku. Dle získaných informací mohla lípa sloužit i k zastrašování poddaných, neboť prostranství kolem ní bylo pravděpodobně využíváno také jako popraviště. Mohyla pod Lípou je spojována s pobytem francouzských vojsk, která zde opakovaně tábořila v letech 1741 až 1743 a ve zdejším kraji způsobila značné škody. Vedle Lípy stával křížek, dnes je tam pouze jeho torzo. Podstavec stojí, ale sokl leží opodál a kovaný kříž je zničen zcela. V minulém století byl opakovaně opravován místním kovářem, panem Patákem. V kronice obce Drahelčice z roku 1936, jejíž opis je též v příloze, stojí: „Lípa je zasazena nad společným hrobem francouzských vojáků, kteří prý zde zemřeli na epidemickou nemoc při tažení zdejším krajem. V r. 1873 byl dřevěný kříž u lípy stojící obnovován. Při kopání jámy na vrcholku mohyly přes poledne děti hrály si pod stromem a našly v jámě 8 lebek, které vyrovnaly na kořeny lípy. V tu dobu jel MUDr. Kotouč, obvodní lékař z Dušník, který při obhlídce zjistil, že jsou to lebky mladých mužů, jelikož mají všechny zuby. Mezi dětmi byl Josef Holeček, okresní cestář, čís. 21, a Antonín Kos, rolník č. 19. Usnesením obecního zastupitelstva dne 3. března 1936 k poctě 86. narozenin presidenta Osvoboditele lípa pojmenována Masarykovou, o čemž poslán dopis do Lán s projevem holdu. Kancelář presidenta zaslala písemné poděkování.“ Při této příležitosti se konala u Lípy slavnost, Lípa byla též vysvěcena. Pokud se podíváme do kroniky obce Baráčnické, zjistíme, že ani zde není Lípa opomenuta. Na straně 48 první kroniky baráčníků se píše, že „drahelští si své lípy vždy dokázali vážit“. A na straně 46 se dočteme, že „májový průvod se vždy u staleté lípy otáčel“. V období před válkou dle kroniky do lípy uhodil blesk, dokonce v ní i hořelo. Toto vše bylo bráno obyvateli Drahelčic jako znamení budoucí zlé doby. V knížce vydané v roce 1948 k 50 letům nové školy v Hořelicích se píše: „Drahelčičtí pochovávali svoje oběti moru na levé straně silnice vedoucí k Úhonicům v místě, kde stojí kříž a veliká lípa.“ Další zmínka o naší lípě je v knize Jindřicha Haška, sedláka z Úhonic, Úhonické vzpomínky aneb Rok na vsi, str. 19. Zde se uvádí, že úhonický rodák pan Karel Šidlík, narozen roku 1871, vystudovaný architekt, též působící na dvoře rumunského krále Carola v Bukurešti, namaloval krásný obraz památné lípy u Drahelčic. Dále je zde uvedeno, že právě na arch. Šidlíka si pan Hašek vzpomene kdykoliv, když jede přes Drahelčice a míjí naší velikou lípu. Dále v kronice z roku 1962 je další zmínka o tom, že děti chodily k lípě na velikonoce s řehtačkami a klepačkami. Lípa má statut památného stromu dle zákona o ochraně přírody a kra-
jiny. V roce 2015 se získala 11. místo v anketě Strom roku pořádané Nadací Partnerství pod záštitou Ministerstva pro životní prostředí. Kladensko-nučická dráha Kladensko-nučická dráha (zkratka KND) byla železnice určená od počátku pro nákladní dopravu, a to železné rudy z Nučic, později také vápence z lomů Mořina a uhlí (odbočka na dolu Max) do kladenských železáren. Do provozu byla uvedena 7. ledna 1858. Pozoruhodností této tratě bylo její úrovňové křížení na širé trati s Buštěhradskou dráhou poblíž obce Pletený Újezd, které bylo jedním ze dvou takových křížení v Evropě. Dráha patřila firmě Pražská železářská společnost (PEG). Úsek Kladno – Hořelice byl zrušen 31. prosince 1968, úsek Hořelice – Mořina byl předán tehdejšímu těžebnímu podniku vlastnícímu mořinské lomy, který na trati zrušil všechny stanice a odbočky kromě stanice Kuchař a zrekonstruoval ji. Vlečka z Nučic k lomům Mořina včetně nučického nákladového nádraží, ležícího na území Rudné-Hořelic, je dosud provozována. Zajímavostí je, že pro přepravu lidí dráha fungovala pouze v době 2. světové války. Budova obecního úřadu Nejprve se představený obce jmenoval rychtář. Zpravidla to býval jeden ze sedláků. Nebyl volen, ale dosazován vrchností. Ze staré literatury se můžeme dozvědět, že v roce 1654 to byl Jan Mařanec a v roce 1790 Matěj Kotouč. Potomek Matěje Kotouče, opět Matěj Kotouč byl rychtářem i v 19 století. Rychtářem býval většinou některý ze sedláků, který měl ve vesnici největší slovo. Jednalo se o člověka přímého, charakterního, jehož rozhodnutí všichni respektovali. Vždyť byl také spojen duší i srdcem s drahelčickou půdou, jenž v minulosti byla tolik důležitá i pro jeho předky. Bylo proto jisté, že bude dbát, aby se vesnice rozvíjela. Polovina 19 století přinesla změnu. Představitel obce se začal nazývat starostou a byl volen občany. Celou administrativu svého úřadu míval starosta ve svém domě. To přinášelo mnoho problémů, celý úřad se zpravidla musel neustále stěhovat, starostové se u nás každé volební období měnili. To se ale změnilo 26. října 1948. Obecní pastoušku, tehdy již zcela zchátralou, která byla jediným reprezentativním místem Drahelčic, bylo třeba zbořit. Na jejím místě pak drahelčičtí svépomocí vybudovali úřad tak, jak jej známe dnes. Dřevo z místních lesů bylo rozřezáno v Úhonicích, písek se těžil v cihelně v Dušníkách, kámen byl použit ze zásob zbylých po nedokončené regulaci radotínského potoka. Na konci léta 1947 byla hrubá budova hotova. V tuto chvíli bylo třeba, aby místní občané přispěli na vybavení i vlastní finanční částkou, což všichni rádi udělali, protože se jednalo o blaho Drahelčic, a tedy i jejich vlastní. I díky této pomoci se náš úřad, který tehdy vedl předseda MNV pan Jan
Vašátko, stal jedním z prvních plně vybavených v kladenském okrese. Otevření doprovázela velká sláva, kterou přenášel i tehdejší rozhlas. Úřad dostavený v roce 1948 slouží dobře naší obci dodnes. Přehled starostů a předsedů MNV v 20 a 21. století 1914–1918 1919–1922 1922–1923 1923–1928 1928–1932 1932–1938 1938–1945 1946–1952 1952–1954
Matěj Kotouč František Zůza Jan Anděl Václav Šrotýř Josef Rybář Bohumil Podzemský Jaroslav Kotouč Jan Vašátko Miroslav Chýský
1954–1964 1964–1967 1967–1976 1976–1981 1981–1990 1990–1998 1998–2014 2014–
Štětka František Šrotýř Jaroslav Cihelka Jaroslav Wais Miroslav Šrotýř Ladislav Rajtora Jiří Humlová Jitka Spáčil Robert
Spolky působící v obci
Baráčníci Obec baráčnická založena v Drahelčicích v roce 1932. Současným rychtářem je A. Čipera. V obci pořádají Staročeské máje, starají se o pomník a kapličku na návsi. Pořádají lampionový průvod k příležitosti vzniku republiky a Mikulášskou zábavu pro děti. http://www.drahelcice-obec.cz/obec-baracniku/ds-2995/ p1=1337 Ochotníci Tradice ochotnického divadla v naší obci je veliká. Hlavně v dobách mezi světovými válkami a po 2. světové válce byl rozmach ochotničení v obci obrovský. S moderní dobou tento fenomén
výrazně opadl, ale zdá se, že v posledních letech si divadlo – ochotníci v Drahelčicích nachází své nové příznivce. Příslibem opětovného nastartování je i nově se tvořící dětská pěvecká skupina Slavíčci z Drahelčic. Sbor dobrovolných hasičů Náš sbor byl založen 18. června 1922 v hostinci p. Antonína Plódra a zakládajícími členy byli tito pánové: Matěj Kotouč, Karel Konvalinka, Josef Herget, Josef Kos, Josef Kotouč, František Pézl, Josef Pézl, Karel Humpl, Jarolím Podzemský, Bohumil Podzemský, Antonín Podzemský, Antonín Burka, Antonín Plódr, Antonín Volf, Josef Vršecký, Jan Cihelka, Václav Choc, Václav Skočil, Karel Štorek, Josef Fišer, Josef Humpl, Josef Pospíšil.
Ustavující schůze sboru dobrovolných hasičů v Drahelčicích se konala 30. července 1922. Začátky nebyly snadné, sbor se potýkal s nedostatkem financí, chyběla technika i výzbroj. Byl zařazen do 2. okrsku župy Podkožov Ždar spolu se sbory Úhonice, Litovice, Hostivice, Ptice a Velká Jeneč. Ve zprávě z Valné hromady konané 17. ledna 1926 se můžeme dočíst, že „náš sbor konal za uplynulá tři léta 12 výborových, 8 členských a 3 valné hromady. V pokladně se nalézá Kč 799,31. Sbor náš pořádal za uplynulá tři léta dva plesy. Od svého vzniku se sbor snažil o pořízení požární stříkačky a vyzbrojení družstva, což se mu dlouho nedařilo… První stříkačku s příslušenstvím získal sbor 27. června 1926 od firmy R. A. Smekal na Smíchově za 29 000 Kč a jednalo se o ruční čtyřkolovou dvouproudní taženou koňmi. Jelikož v té době neměl sbor hasičskou zbrojnici, byla dočasně umístěna u velitele Karla Konvalinky. Hasičskou zbrojnici (dříve nazývanou jako hasičské skladiště) předalo obecní zastupitelstvo sboru v červenci 1928. Dle zprávy dozorce náčiní přítele (takto se hasiči oslovovali až do 12. února 1928, kdy bylo na župní schůzi usneseno oslovení bratr), Jaromíra Podzemského z valné hromady konané 15. ledna 1928 vlastnil sbor: čtyřkolovou stříkačku, dvoukolový naviják, 6 m savic a 100 m hadic, 16 členů jest ve výzbroji a 15 jich má pracovní oblek, 1 hák na strhování, 2 plechové nádoby, 1 přístroj do kouře, 1 petrolejovou svítilnu, 4 smolné pochodně, 4 tabulky, 1 zvonek do schůzí, 1 houbu, 1 kartáč, 4 žebříky. V listopadu 1933 byla svolána mimořádná valná hromada k projednání koupě kombinované stříkačky a v únoru roku 1934 byla stávající stříkačka odeslána do firmy R. A. Smekal k zmotorizování. Sbor dobrovolných hasičů Drahelčice mimo svoji pravidelnou činnost, kdy napomáhá v celé řadě oblastí v obci, pořádá každoroční akce Hasičský ples, pálení čarodějnic aj.. Starostou SDH Drahelčice je pan Martin Palivec a velitelem jednotky SDH je pan Míla Nouzák ml. Více viz http://hasici.drahelcice.cz/ Sportování v Drahelčicích Sport a sportování má v Drahelčicích dlouholetou tradici. Dříve se hrál v zimních měsících hokej na rybníku Pančák, kde se celá řada z nás učila první krůčky na bruslích, tehdy spíše „šlajfkách“. Pančák jsme v posledních letech vyměnili za hasičskou nádrž (když zrovna zamrzne). Od jara do podzimu se hrál fotbal na hřišti. Celoročně je v provozu obecní tělocvična, kde si dávají pravidelně dostaveníčko příznivci volejbalu, nohejbalu, stolního tenisu či moderních cvičení. SK Slavie Drahelčice Klub byl založen roku 1931 a za více než 80let se v Drahelčickém dresu vystřídala pěkná řádka fotbalistů a fotbalistek, kteří srdnatě zápolili o góly a body ve prospěch našich barev. Naši
„slávisté“ pořádají pro občany obce každoroční akce mj. maškarní ples, dětský den, Pivson cup, drakiádu a další. Předsedou klubu je pan Petr Ševít.
Ne vždy měl drahelčický fotbal na růžích ustláno. Vše se k lepšímu změnilo až v roce 1983, kdy si členové oddílu a občané Drahelčic svépomocí vybudovaly fotbalové kabiny a hospodu Na Hřišti. První gól vstřelený s novými kabinami v zádech Tománek – Pausa – Tománek GÓL!!! 18. 9. 1983 Drahelčice – Černošice 2:2 V současné době má klub fotbalový tým dospělých mužů ve IV. B třídě okresu Praha–západ a dvě skupiny přípravky, která také hraje svoje soutěže. Sportovní klub vlastní fotbalové hřiště. Někteří hráči, trenéři, funkcionáři i diváci jsou pojmem v celém okrese. Hlavně diváci si vydobyli pověst věrných a hlasitých fanoušků svého týmu v dobách „dobrých i zlých“. http://www.sk-drahelcice.cz/
Trochu jiné historické zdroje….
Otevřete-li Staré pověsti České od Aloise Jiráska a nalistujete pověst Lucká válka, můžete se dočíst: … I byly zástupy z mužů kolika rodů, byly i zástupy z jednoho rodu ve zbrani mocného i počtem hlav silnějšího, jenž táhl sám pod znamením svého rodu.Tak Netvořící a Tuřané, tak Čjaradiců rod i Drahelčiců, jimž říkali Holonohy, tak Běchovici, Úhonici, tak Buděhostici a i Nahorubů rod, tak Žínané a Božkovici a nejudatnější a bohatstvím nejčelnější Vršovici a Munici a starého Těpty rod. I táhlo vojsko „velikou cestou“ na Lysolaje a dál přes Kozí hřbety tmavých skal, a nechavše Levý Hradec vpravo, brali se chvatně proti Lučanům, aby stavili jejich zádavy a zhouby. Ale když došli na Tursko, širou pláň, zastavil je Čestmír, neb doslechl, že se Lučané již blíží….
Ať rod Drahelčiců čeká v dalších letech jen to dobré. A do dalších 900 let hodně štěstí!
Vydáno obcí Drahelčice při příležitosti oslav 900 let od první zmínky o obci v počtu 300 kusů. Autoři příspěvků: P. Ďuranová, J. Staňková, M. Tušlová, J. Ruda, A. Stolz Za poskytnutí fotografií děkujeme občanům Drahelčic a paní Vlaďce Bereczové Zdroj: A. Jirásek: Staré pověsti české Kronika zbraslavská Fr. Melichar: Paměti okresu Unhošťského www.risy.cz https://cs.wikipedia.org/wiki/Drahel%C4%8Dice Kroniky obce Drahelčice http://www.drahelcice-obec.cz http://www.hostivickahistorie.cz/ Grafika a tisk: Petr Pacner, www.tiskpip.cz
