DR USE IN LIBRÁM ONLY

DR USE IN

LIBRÁM ONLY

.

STAROESKÁ KNIHOVNA, . =====

—

II.

VÁCLAVA HÁJKA

Z

LIBOAN

kronika eská. I.

UVOD.

R.

644—904.

DOBA POHANSKÁ.

ZVLASTM VÝTISK PRO MATICI ESKOU. spis musejních íslo

clxxviii.

V PRAZE. NÁKLADEM ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMNÍ. I9I8.

I*

/ VÁCLAVA HÁJKA Z LIBOAN

KRONIKA ESKÁ. PODLE ORIGINÁLU

Z R. 1541

VYDAL

V. Flajšhans.

5/.

ÚVOD.

I.

R.

644—904.

DOBA POHANSKÁ.

V PRAZE. ESKÉ NÁKLADEM AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA PRO VDY, SLOVESNOST A UMNÍ. I9l8.

JOSEFA

1)1 '2.04

TÍBÁRÝ 752777 UNIVERSITY OF TORONTO

Tisfeem ldrarda Leschlngr* v Praze.

Knz

Václav Hájek

z

Liboan.

i. Mimo jméno Husovo není snad v literatue eské jména znám jšiho, ale zárove i proslulejšího nebo povstnjšího, podle doby a strany, nežli jméno kronikáe Hájka z Liboan. Již jeho

vrstevníci kladli jeho ješt nenarozené dílo hned do rukou královských a hned zase odsuzovali je na hranici; a první jeho tenái brzy ho stavli na místo Liviovo (opatrn tak iní i sám povážlivý Veleslavín),* brzy ho zase pokládali za neužiteného pleticháe a dokonce palie starých dobrých pramen historických. tak se stídali lidé i doby

A

v svých soudech; bylo-li celkem celé století XVII. a první polovice XVIII. Hájkovi píznivo, druhá polovice XVIII. a celé takka XIX. století pinášejí jenom odsudky dále tím nepíznivjší. teprve v dob nejnovjší, v posledním tvrt-

ím

A

soudí se o Hájkovi opt spravedlivji. byl tento jist pohyblivý a inný muž? A odkud tento protichdný nesouhlas úsudk? vysvtlí nám a život jeho doby Jeho život mnoho; jeho dílo (nebo máme vlastn od nho práv jenom Kroniku) poví nám ostatek. A tená bude soudcem sám.

století,

Kdo

—

—

—

*

Doklady

textem. Kronika.

k

tvrzením

úvodu

jsou

položeny

za

ÚVOD.

H 2.

KNZ

Václav Hájek

V.

HÁJEK.

(jméno

to

nebylo v šlech-

tických rodech ídké) pocházel z drobné šlechty Na jeho znaku vidí vladycké kraje žateckého. tená jestába a týž znak nese i v letech 1534 až J 537 jiný len této rodiny, Jindich Hájek, purkrabí mladoboleslavský. Oba se psali podle Liboan, menší vsi, nyní znmilé, v Žatecku, rozloa v ní prý se, žené pi ústí Liboce do podle místní tradice, v . 37 kroniká Hájek z Liboan narodil. Kdy, není nám známo; ale nepochybn ješt v XV. stol., ježto již aspo

Ohe

—

dom

r.

1520 jest 3.

knzem,

Jeho mladá

kališným, rozumí

léta

se.

pipadla do doby úplného

rozvratu církevního, politického i spoleenského. snad i nejníže upadl tou dobou, poát-

A nejhe

kem XVI.

stol., stav knžský; Winter' (v Život církevním) výmluvn líí, jak knz pod obojí i luteránský byl pokládán za eled panskou, takka za pacholka, jak s eledí jídal, s ní bit býval atd. Hájek, pocházeje sám ze šlechty, teba drobné, cítil toto ponížení ješt silnji, teba že vyššího vzdlání neml. 4. Nkdy r. 1520 nacházíme, podle výpovdí soudních, Hájka již knzem na fae v Budyni, na patronátu pán z Hazmburka. Ale r. 1521 odešel odtud do Zlonic a dal se v ochranu p. Viléma z Ilburka. Došel k na hrad Lemberk a ped svdky pijal jeho poddanství, vyžádav si však ochranu ped mistry pražskými, kteí hledli se jeho osoby zmocniti. Tu slíbil také panu Ilburkovi, jehož kaplanem v Zlonicích se stal, že koupí faru Chržínskou. Odebral se odtud do Zvoleovsi k Tlburkovu hejtmanu Zeidlicovi a ten mu ale Hájek, podal tyicet lidí na sthování

—

—

nmu

—

PRVNÍ

LTA

PSOBENI. HÁJEK KATOLÍKEM.

111

znav zatím bydlo na statcích ilburských, ušel odtud. Hejtman mu proto zabavil veškery jeho svršky ve tyech truhlách a dal je zavézti do

Litomic. 5.

Zatím

se

Hájek

—

—

nevíme kdy a kde s administrátorem

(podle zpráv prý pro neshody

mnozí jiní) pokatoliil. Aspo výslovn vrstevník jeho Václav Rosa (ve svých Zápiskách) a pozdjší výtky z apostatství. Ale ani se svým novým administrátorem, Janem Žákem (151 1 1525), nežil v lepší shod

Caherou, jako

svdí

tak

—

Caherou; na jeho žádost práv prý mu hejtman Zeidlic ty svršky zabavil. Marn Hájek jednal o jejich vydání na Budyni s p. Ilburkem, až konen r. 1526 pistoupil na rozhodí výrok pán Karla, knížete z Minsterberka, tehdy hejtmana v království eském, a p. Jana z Vartennežli s

berka. ani nebyl 6. Ale statku svého se nedomohl; vydán výrok rozhodí, ani naízení nového krále Ferdinanda mu nebylo nic plátno. Naopak: když se v únoru r. 1524 odvážil do Prahy, jal ho tehdy asi po vli obou dvou administrátor, utrakvisty Cahery katolíka Žáka v dom U kozla novomstský rychtá Matj Boršík (1523/4), vsadil do vzení, šacoval ho na 7 kop groš a nepustil z vzení díve, dokud mu na neudlal listu dlužního s vlastní peetí. I tu ovšem musil Hájek teprve tžce svého práva dobývati. A tak nacházíme hned na samém poátku veejného psobení Hájka jako ttinu poád osudem zmítanou a stálého klienta rozliných soud

—

i

—

n

zemských, brzo jako žalobce, jindy jako žalovaného, asto také jako svdka Zvykl si tak .

.

.

úvod. knEz

iv

v.

hájek.

v soudním ovzduší, navykl záhy spoléhati více na píze osob nežli na spravedlnost své vci (ml s prvními pemi dlouholeté a velmi pouné zkušenosti), a tak ho shledáváme ped šraky panskými až do konce jeho života. mla s panem z llburka 7. První pe prbh tehdy zcela pirozený. Hájek nemoha se

—

—

dokati výroku pán rozhodích a nemoha pomoci ani královskému slovu k platnosti proti panu Ilburkovi, žaloval r. 1527 hejtmana Zeidlice formáln na vydání pobraného statku. Prohrál správn, nebo Zeidlic jednal jenom podle píkazu pán Ilburkova a svou pi s panem Ilburkem

—

Hájek svil rozhodím. Tím pouen, Hájek do-

máhá

se svého

práva

r.

1533 proti

p.

Ilburkovi;

1540, naízení pán Ilburkova, aby hejtman Zeidlic zabavené vci vydal teprve skoro po 20 letech domohl se svého

a

domže

se

konen,

r.

—

práva!

\

Druhé pe, s obojí konsistoí, Hájek vede takka celý život. Konsistoi dolejší, utrakvistické, vymkl se pestoupením ke katolictví; konsistoi hoejší uniká konen protekcí mocných pán katolických. Po Žákovi vedl konsisto Schleinic as tím se Hájek snášel celkem dobe. Až zase za nového administrátora Jana z Puchová nastávají mu boje nové. Tetí pi, s Matjem Boršíkem rychtáem, vede Hájek r. 1528. Dobývá konen svého práva a nejenom nezaplatil svého dlužního listu,

—

—

nýbrž

Boršík dochází náležitého potrestání a dlužný vydati. pi vede Hájek již jako 8. Tuto poslední fará v Rožmitále, jímž jej nalézáme nejprve

musí

list

FARÁ

V R02MITALR.

Bylo to na panství všemohoucího tehdy purkrabí, pana Lva z Rožmitála, s nímž spatujeme pohyblivého Hájka v podivném spežení. Tam nkde na Rožmitálsku bylo za pana Lva poato s dolováním; jak Palacký správn myslí, šlo asi o doly ušlechtilé, zejména na stíbro (a ani dobývání zlata, podle informace p. dra. Slavíka, není vyloueno). Tohoto dolování byl Hájek, nepochybn již od r. 1524, njak úasten; ale šlo ztžka, bylo potebí »cupus« (doplatk), a oba, mocný pan Lev malý fará-vladyka, hledali njakých .jiných nákladník'. Zdá se, že všemu tomu dolování uinil náhlý konec finanní úpadek rodu pán Lvova, jenž nejspíše uinil konec úasti Hájkov. Tam tedy v Rožmitále byl sice Hájek fara em. ale mnoho »pi témž kostele pi ádech ke sfanských obmeškával«, jak si stžuje po tech letech celá osada rožmitálská. Mžeme tuto jer.

1524.

nejvyššího

i

i

jich stížnost r.

jenom potvrditi. Hájek horliv

1524 je již

Nebo a ke

od téhož spokojenosti

konventu inný jako eský kazatel pi Tomáše na Menším Pražském: nemohl tedy, zejména v nedle a svátky, konati na obou místech své povinnosti ke spokojenosti obojí osady. Hledl si záhy opatiti njaké nbroí. 9. Nevíme urit, jak a kdy, ale nkdy kolem pan Lev Rožmitála asi por. 1527 stává se mohl nepokojný knz Václav Hájek dkanem na Karlštejn. Opouští proto faru rožmitálskou, nástupcem, knzem ale má nesnáze se svým - nkdy obcí msteka. Stžují si Jindichem, zvláštním pana podáervenci u v Lva 1527

osadník

kláštee

i

mst

sv.

—

—

i

/.

—

ví

úvod. kn£z

v.

hájek.

ním, že více vzal, nežli zasloužil; že stoupil svému nástupci nežli pijal

—

mén

oda že prý

majetek kostelní odnesl. Jest nám dochována jenom tato žaloba; pan Lev žádal od Hájka vyjádení o ní, jež se nám nedochovalo. Ke skutenému ízení soudnímu nedošlo; Hájek se patrn se svými osadníky i s nástupcem náležit vypoádal. Musíme ovšem pi tom míti na pamti, jak ubohý býval inventá farní tch dob: Winter (Život církevní, 540 541) ukazuje na p., že v Králové Dvoe (mst vtším a lepším než Rožmitál) mla fara r. 1520 všeho všudy q pein, 6 ubrus (stl žádný), kotel, (z nich »ti horší«), židli

—

2 kotlíky, vidlici, rošt, rožeí, moždíek (bez paliky), cedník, 2 konvice, 8 mis (a talí) a slánku: to bylo všecko jmní. Nemla ani postele, Praze, u sv. Miani stolu, ani lžic, ani nož. kuláše na St. mst, mla fara r. 1499 aspo postel se 4 peinami a polštáem, 2 okíny, 8 mis a talí, plechový cedník, plechový »duršlák«, 2 rožny, rošt, škopek, necky, troj nožku železnou, mosazný ep a sekyrku: bylo toho (bylo-li skuten) nemnohem více nežli v Kr. Dvoe. Ani tento A takový knz neml lžic ani nož ani stolu

—

V

—

Muinventá býval ješt asto velmi chatrný síme proto tyto okolnosti míti na pamti, abychom nesoudili pespíliš píke, scházel-li skuten Hájkovi pi pebírání inventáe snad nkterý ten »horší« ubrus nebo dokonce nkterý cedník nebo škopek 10. Hájek se tedy s Rožmitálskými vyrovnal, ale v novém svém psobišti, na Karlštejn, upadl do nových nesnází a nových soud. Tou dobou byl purkrabím na Karlštejn pan Jan Bechyn .

.

.

.

.

.

DÉKAN KARLŠTEJNSKÝ. TETlN.

VII

Lažan; jeho manželka, urozená vladyka Katenakládala z Komárova a na Pín, po tehdejším nechvalném zvyku panském se mi služkami velmi surov. Nkolik jich v pravém slova smyslu umuila. A kdy/ karlštejnsky dkan nekesanskému hospodái se proti tomuto ozval, žalovala jej paní Kateina pro hanní a její manžel, pan Jan Bechyn, jej vznil, vyvedl hradu, udával u konsistoe jinde a do edl kotoho, že byl následujícího roku (1533) Hájek karlštejnského dkanství zbaven. 11. Píznivci jeho snažili se mu opatiti náhradu: ješt téhož roku, v nepítomnosti a na míst králov, královští hejtmani Jind. Berka a podkomoí Wolfart Planknar svují mu po smrti dkanov správu kostela vyšehradského, míníce patrn jej tak uriti za budoucího dkana. Ale opt se postavila proti tomuto ustanovení konsisto, a Hájek, na rozkaz zatím se vrátivšího krále, musil prý »s hanbou a ostudou«, podle z

—

ina

/.

i

nen

—

pozdjší žaloby

—

se tohoto beneficia zíci. proti také kapitola vyšehradská sama, jejíž lenové byli by bývali zkráceni v postupu.

slov

nmu

Byla

Ale podailo se mu pece téhož ješt roku nabýti skromného beneficia poblíž Karlštejna. Stal se faráem na Tetín r. 1533 a po šest let, až do r. 1530, vykonává zárove úad tento a kazatelský u sv. Tomáše v Praze, jehož nezanedbával ani jako dkan karlštejnský.

Nkdy

—

v tchto dobách (1527 1533) pojímá hlavní plán svého života, sepsati totiž Kroniku eskou. Xa Karlštejn tehdy si již uiní opisy nkterých listin a spisu, na Tetín pak

Hájek

již

1

ÚVOD.

Vlil

KNZ

V.

HÁJEK.

peliv

obchází kolem po zíceninách hrad a stopách dívjších sídliš. Sám vzpomíná v Kronice svého šestiletého tetínského pobytu a pozorujeme jej touce také zeteln. Již proto se nepodobá pravd, že by jej byl ke spisování Kroniky

—

piml

teprve píklad

Kuthenv.

Vzdálenost Tetína od Prahy není tak veliká, aby Hájek své malé osad nebyl mohl aspo ponkud vyhovti. Nedoslýcháme aspo v tomto smru stížností a konsisto po letech ve své nenávistné žalob na tchto šest let Hájkova psobení zapomnla nadobro. Ale stálý byt má Hájek pece v Praze; nejprve zajisté v konventu tomášském, pak si však zakoupil proti klá-

—

dm

sousedem malostranským a 23. kvtna 1539 si vyprosil od augustinián kus zahrádky ke svému domku. 12. List, jímž konvent sv.-tomášský mu tento kousek zahrádky vnuje, jest jinak zajímavý. Konvent dosvduje, že to iní též na pímluvu »nkterých pán a pátel« Hájkových (jmenují se dva »urození vladykové Václav z Kamenice a Jiík Strakonický z Ploškovic«), ale hlavn se zešteru, stal se tak

i

telem na služby, jež inil klášteru v>od let patnácti sloužením mší sv. a slovem Božím .« Odtud tedy vidíme, že již od r. 1524 Hájek pobývá trvale u sv. Tomáše a, což zvíme i jinak, že se tšil oblib jak u lidu malostranského, tak .

.

—

u šlechty nižší

Tak

i

mu

vyšší.

zvlášt naklonni mocní páni Jan st. Popel z Lobkovic, pozd. nejv. hofmistr, a Jind. Berka z Dube na Devnicích, jenž se r. 1534 stává sudím zemským, dále známý mecenáš stavu rytíského místosudí Jan Hodjovbyli

KAZATEL U

S.

TOMASE. KRONIKA.

IX

— —

ský z Hodjova (1496 1566), pak purkrabí královéhradecký (1530 1542) Jan Litoborský z Chlumu, vladyka Petr Bohdanecký z Hodkova a j. Z ostatních pátel sluší zvlášt jmenovati královského prokurátora Petra Vencelíka z Vrchoviš a proslulého mistra Brikcího z Licka, toho asu písae soudu komorního. S tmito muži (vtšinou rozmanitými soudními hodnostái) seznámil se Hájek patrn pi svých etných soudech a svdí v jeho prospch, že tito mužové, rozliného vyznání, postavení i stavu, kteí mli

—

píležitost

pesvditi

se o

nm

z akt

i

výpovdí

svdeckých, Hájkovi zstali trvale pátely. Také

— podle sám

úmysln nejasných

král byl prý

mu

slov

Hájkových

—

naklonn.

Tito pátelé zvdli také asi záhy o jeho rozmanitých výpiscích historických a mli ho k tomu, aby napsal konen úplnou eskou kroniku, které nebylo vlastn, nepoítáme-li pokus nedokonených a cizích (jako na p. Kroniky Sylviovy), již od dob Karla IV. Hájek nkdy kolem r. 1533 se skuten do práce dal, ale ovšem vyžádal si podporu panskou, bez níž nebylo vbec

možno

pracovati.

Nejznamenitjší byla pomoc obratného prokurátora Vencelíka; vymohl pi stavích dlejímž se naizovalo radám mstžité snesení, ským, královským hejtmanm a jednotlivým purkrabím, aby zasílali nejenom psané kroniky jednotlivé a zápisy, pokud se zachovaly, nýbrž povsti a zprávy ústní. Krom toho opatil Vendležité výpisy z desk, jež mu celík Hájkovi konali na konec ti písai (dosti nedbale, opisy ale nkteré z nich jejich jsou velmi chybné 13.

i

i

—

:

ÚVOD. KNÉZ

V.

HÁJEK.

K purkrabímu LitoborskéHájek sám zevrubným listem; ponho, že Hájek pistupoval k práci

dnes nenahraditelné). mii se obrátil

zorujeme

z

nejlepšími úmysly. Peje si totiž, aby purkrabí se poptával po všech mstech, hradech, vesnicích a kostelích, mají-li jaké listiny o svém pvodu, a ne-li, tedy aspo njaká vyprávní; dále, mají-li njaké djiny, aby mu je se zárukou osobní, že je vrátí pjili co nejdíve; aby nezapos

—

—

mínal na hrady opuštné a zboené; není-li

vbec

písemností, aby dal svolati nejstarší lidi tch míst a zvídal, co vdí od pedk. 14. Kronika sama ukazuje, že mnoho takových zpráv Hájek vskutku obdržel a potvrdil to také nejnovji historický rozbor moderní. Máme o tom ostatn také zprávu jakéhos historika eského z konce XVI. stol., jenž Hájka

—

—

—

neprávem pomlouvá, že pjené kroniky spálil. Nejmenuje arci žádných a také nevíme o žádných, jež by byl spáliti mohl. Naopak — vidíme, že mnohých neznal, které tou dobou byly v echách chovány: neznalna p. Vincence, Jarlocha,

—

Riskupce, Bartoška (podle šetení Šimákova), neznal mnohých legend o domácích svtcích atd. A zase vidíme, že se nám dochovaly i listiny kapitoly pražské, jichž užil, i texty Starých Letopis, podle nichž pracoval atd. Ano, Hájek dokonce zachoval nám mnohé spisy nyní ztracené podle výkladu Šimákova na p. neznámou nyní legendu o sv. Ivanu, naízení o mrách, poad emesel atd. Ona pomluva vznikla asi neporoz.

.

.

umním zpráv, že mnoho Hájkových pramen zaniklo ohnm a to je správno, byl to požár hradu :

a

Malé strany

r.

1541, jejž

Hájek sám

vylíil.

PODPORA, CKNSURA A TISK KRONIKY.

XI

Kroniku svou skládal šest let, podle vlastního piznání a byl zhruba hotov na poátku

—

r.

a

Toho roku však se rozhlásilo, že jízlivý prospcháský Martin Kuthen vydá eskou

1539.

kroniku (stalo se zklamala obsahem viska kališnického

tak, i

—

hubená knížka

ale

vlastní

straníky)

a tu dál se od jednou na Hájka nátlak, aby dílo Hájek tedy požádal o královskou dílo jeho nemohlo býti patištno

—

jeho

se stáno

panstva pod své

uspíší'.

výsadu,

ab) tuto výsadu

(na deset let) mu král udlil 27. kvtna t. r. (je otištna ped dílem) a zárove mu uril staré píznivce, Jana z Lobkovic a Jana Hodjovského (spolu s Hemanem Sedleckým od Dubu) za korrektory, »aby na té kronice s pilností posedli, ji bedliv pehledli a cožby v ní nepoádného našli, to petrhli a vymazali«. Vlastní práci tuto vykonal asi sám pan Hodjovský, jenž ješt po vytištní do svého exempláe Kroniky mnohé poznámky vpisoval (znal je Balbín, v. níže), odpo vdnost pejal asi pan z Lobkovic (Hájek mu

potom

z

vdnosti vnoval svj peklad Rampe-

golovy Zlaté bible). () této censue byly rozšíeny také pomluvy, jichž pozdjší formu poznamenal Slavata. Jisto jest

ovšem, že v Kronice jeví

se

stop)

náboženského. tehdejšího stavu ech politického Husovi vyslovuje se tu Hájek velmi mírn, mnohem lépe, nežli nkteí jeho kališní pedpanstvu a jeho zásluhách píše hojn a chdci. s patrnou tendencí; možno dokonce nalézti, že místa uritá jsou vypotena pro urité rody pani

O

(? ovšem nalezneme pípady opané: pan Vrábský na p. pjil na dotištní Kroniky peské

i

ÚV OD.

XII

KNZ

V.

HAJEK.

níže a pece rod Vrábských u nho je zostuzen dokonale, jako rod vražednický a pomstou Boží stíhaný) a jist král sám ani jeho dstojnost nemají dokonce tolik ochrany a pocty u Hájka jako stav panský a jeho výsady. 15. Zatím vyšla kronika Kuthenova, a konsisto kališná, vidouc naprostou neschopnost tohoto historika, obávala se tím více Hájka i vyžádala si tedy také censuru jeho knihy. Ale Hájek odepel, povdv, že byli k censue ustanoveni jiní korrektoi; pes to ochotn jim pedložil výklad o Husovi a konsisto neshledala nic závadného. Nicmén šíily se zprávy poplašné o tomto chystaném díle dále a 17. kvtna 1541 sešla se prý obojí obec, staromstská i novomstská, na radnici staromstské a vyslechši zprávu konsistoe, ustanovila prý po tyech deputovaných z konsistoe a z university, k nimž mli pistoupiti zástupci obce, aby si vyžádali censuru chystané Kroniky. Ta komise mla se o tom do-

—

—

—

hodnouti s nejv. hofmistrem. K jednání vlastnímu nedošlo, ježto zatím Kronika byla již vytištna. Hájek opativ si v kvtnu 153Q privilegium královské a zjednav si tiskae i devorytce (byli to Pavel Severín a Kubeš z Žepv), hledal nakladatele. Trvalo dosti dlouho panstvo katolické mlo sice pro Hájka

—

—

pochvaly, ale upiaté mšce nežli se mu podailo 8. prosince 1539 sjednati smlouvu o vydání díla s Václavem Halasem z Radimovic, á-

hojn

,

slavanem maarského pvodu. Hájek ml nadji, že celou Kroniku snadno do pl léta vytiskne ale tato smlouva stala se mu píinou mnohých a

—

tžkých nesnází.

NAKLADATEL HALAS, VYDÁNI

DlI.A.

XIII

totiž dal všeho všudy na Kroniku aby se figury ezaly«, a odjel do Polska, nestaraje se o nic. A tak až do ervna [540 práce stála. Ale i potom, vrátiv se, platil Halas neochotn a tiskai stále nabíhali na Hájka o peníze. Ten konen .sel s nimi k panu Janu z Lobkovic, nejv. hofmistrovi; ale hofmistr mu jen radil, aby si nkde peníze vypjil. Pjkou i<>.

»tyry

Halas

zlatá,

Adama Vrábskho konen Než

anský, jímž že se musilo tisíc

i

»nco znovu

exemplá

dotištno

v tisku

pokraováno.

ervnu,

veliký požár hradlis, tak té kronik}- shoalo« dotiskovati. tak

tu vznikl 1541, v

i

A

teprve v

íjnu

1541

konen

dotištno;

nevydáno. Halas nechtl vydati Hájkovi potu ani exemplá, nýbrž chtl prodávati sám. J lájek soudem se musil svého práva domáhati; do té doby všechen náklad uložen do úedního opatrování ve sklepu berkovském »na vápenici«. Po smrti p. Jind. Berky (1541) však nový majitel 17.

sice, ale

Nebo

—

žádal sklepu Hájek tedy, se svolením nejv. hofmistra, dal exempláe (1542) penésti ]). k sob, je vázati a prodával je, aby kryl svou škodu, kterou si poítal na 50 kop groš. Nové soudy z toho vedly k výroku rozhodích, aby llalaš zaplatil Hájkovi 25 kop a ten aby mu Kroniku vydal. Ale Halas neplatil, nicmén stále žádal exemplá. Až teprve r. 1543 odmrštn Halas konen a odevzdán pro nezbednost ku potrestáni králi. Ani to ovšem nebylo nic plátno; odpykav si trest roznášel o Hájkovi pomluvy týkající se jeho spor karlštejnských a byly o to ješt potom soudy r. 1544 a 1545, ostatn ne jediné, jež v tch

—

letech

Hájek ml.

ÚVOD.

XIV

KNZ

V.

HÁJEK.

Tak tžce

tedy picházela ».Kronika« na svtlo 1543 mohl Hájek požívati ovoce své práce. Šla asi dobe na odbyt; již r. 1585 píše exemplá nedostává, již Veleslavín, že se r. 1596 zjevuje se peklad nmecký a hned po vydání stává se Hájek autoritou nejen doma (i uený Dubravius r. 1553 mu podléhá ve svém díle latinském, opisuje ho i neznámý bratr, jenž ho pes to pomlouvá), ale i v cizin. Již v druhé polovici XVI. stol. opisuje z nho ve své .eské kronice' Nmec Boregk, skoro všechny jeho dopi svém skonání mysly pijímá Polák Bielski Hájek skuten jest již »eským Liviem«.

a teprve

r.

—

—

Kronika ješt nebyla vydána a Hájek k tomuto prvnímu svému plodu literárnímu

18.

již

pipojil druhý. Popsal velice pesn a zevrubn onen osudný požár hradanský dne 2. ervna r. 1541; jeho popisu (vydal jej u tiskae Netolického) drželi se potom skoro všichni historikové

—

je to vždy dkaz, že (posledn sám Tomek) Hájek dbal o zjištní historické pravdy. Knížka tato je v našem vydání pipojena jako pirozený doplnk Kroniky a ukázka Hájkova vyprávní o djích souasných. Mnoho pi Kronice mu pomohla píze nejv. hofmistra (1534— 1553) pana Zdislava Berky z Dube a nejv. sudí, p. Jana st. z Lobkovic. Tomuto poslednímu vnoval z vdnosti peklad

»Biblí zlaté« Antonia

de Rampegolis (v pvodbiblicarum«), se zabýval a jejž vydal

ním názvu »Compendium figurarum jímž v tchto letech r. 1543. Byl to první jeho peklad prací již neskládal.

— a pvodních

OBLIBA KRONIKY. KANOVNÍKEM U »Kronika«

—

totiž

sé

zalíbila,

S.

V

pinesla

(TA.

X\

autoru

slávu ale hmotný její výtžek byl asi nepatrný. také viditelné uznání shry >e nedostavovalo. Aby mohl lépe psáti, vzdal se Hájek již r. 1530 svého faráství tetínského ale nového Eicia nedostával. Ucházel se sice o kanovnictví ve St. Boleslavi a v kapitole svatovítské, ale byl dvakrát odmrštn. Dostalo se mu sice titulu »královského kaplana« (tím se nazývá 543 ve zmínné hned listin o hledání poklad), tedy snad estné kanovnictví svatovítské; ale ten vyklad není nutný, titul se táhnouti k jeho hodnosti karlštejnské. Netšil se tedy oblib dkana a kanovník svatovítských, jak o tom ostatbrzy budeme míti dkazy; že však r. 1550 kanovníkem svatovítským již byl, prese všechny rozpory, o tom svdí jeho titul na pepracování

A

—

'

i

ml

mže

n

Snáe Vavince

z

Bezové

(v.

M.

[862, 239).

Že se jinak se svým vlastním pedstaveným, administrátorem Janem z Puchová dobe snášel. toho svdectvím je zajímavá podrobnost. R. 543. dne 27. ervence, vymohli si (viz o tom otisk pí1

slušného dokumentu z archivu místodržitelského v asop. esk. Mus. 1884, str. 298 299, od Fr. Dvorského) Jan z Puchová, administrátor kostela pražského, a Lukáš, kanovník téhož kostela, spolu s V. Hájkem královské povolení, aby smli v celém království eském hledati poklady (král >i vymioval polovici nálezu a svým komisaem

—

jmenoval Jana Boka z Boku). Hájek ovšem v celé své Kronice jeví zvláštní peci o podzemní bohatství zem eské, možná tedy, že ho administrátor arcidiecese pibral jen jako znalce: ale vždy je zajímavo, že pedstavený vstupuje do

ÚVOD.

XVI

KNZ

V.

HÁJEK.

nmž

ani ne po tyech letech že od dvacíti let byl vzpurný, neposlušný atd. a do podniku, jejž s písnými církevními pedpisy lze sice srovnati,

spolku

s

mužem, o obrnná

píše králi

ale

jist až na

Nkdy

slova,

—

míst nejposlednjším

kolem

r.

.

.

.

1544 král udílí Hájkovi, jako

patron kapitoly staroboleslavské, proboštství pi tamním kostele, tou dobou velmi pokleslém. Stalo se to, jak praví Palacký, po trojí kandidatue Hájkov patrn se nelíbil tehdejšímu dkanu

—

Mnoho ovšem (kostel tou dobou vyhoel a lenové kapitoly hospodaili vtšinou do vlastní kapsy; sám pedstavený Hájkv, kaZikmundovi.

novník pražský Jan, neostýchal se, rovnž jako Hájek, bráti píjmy také z kanovnictví boleslavského, tam neresidoval) Hájek tam nepsobil; za ti léta sloužil prý tam mši jednou nebo

a

dvakrát. ig.

S

dkanem Zikmundem

dostal se

Hájek

záhy do sporu. Pán krajiny, Arn. Krají, dal zatknouti jakous kmetinu kapitolní, žalovanou z arodj st ví. Dkan nedorozumv se však s proboštem vytrhl tuto kapitolní poddanou rychtám pán z rukou a porušil tak poad práva, ehož si ovšem mocný pan Krají líbiti nedal. Dkan ml z toho veliké nepíjemnosti a pozdjší zápis administrátor viní pímo Hájka, že prý toho všeho byl pvodcem a poštívaem. Kdo zná tehdejší smýšlení panstva o knžstvu vbec a postavení tehdejšího duchovenstva, nebude práv ochoten viti, že bylo k tomuto zakroení pán Krajíovu potebí práv štvaní Hájkova. Dne 9. ervna 1545 byl dkan pohnán ped soud zemský pro výboj, piveden mocí, odsouzen a

—

—

—

PROBOŠTSTVI BOLE SLAVSKÉ. SPORY.

XVII

dkanství vsazen do žaláe. Musil se pak vzdáti 3. kvtna 1546 volí kapitola na jeho místo dkana nového, m. Václava. Administrátor žádal od Hájka jako probošta, aby se svého dkana ujal a za mluvil ped sous panmaje již své zl dem. Jlájek proto, tu naprosto odepel, jisté stvem nižším že .se s dkanem nesnášel, ale také proto, jak tvrdil, že za vci, jež bez jeho vdomi se staly, i

a

— —

i

i

nechtl bráti odpovdnost. A ježto vskutku dkana nehájil, dala jej kapitola do klatby, suspendovala ho »ab divinis« a zakázala mu všechny kostely pod jednou. Hájek se bránil ped kapitulou

—

z panstva

však se proti kapitole odvážil

za nho. Za to však, když se král 8. srpna 1545 vrátil do Prahy, ujímali se Hájka nkteí bratí, Jind. Domousický a Lorenc Smek; nepochybn také mšane malostranští. Hájek ovšem nemlel; a pro neuctivé mluvení jakož i neposlušnost konsistoe byl vsazen do Bílé vže na hrad pražském, »kdež nkolikonácte dní u vzení byl«. Ale i tu domohl se práva; naízením královským byl z vzení propuštn na revers hejtmanu, že chce své povinnosti boleslavské plniti, pražské kapitoly býti poslušen a ve sporných vcech že se podrobí roz-

jenom Volf Smeenský pímluvy

hodnutí královu. slovo královo uklidilo spory mezi a hradanskou kapitolou jen na as. Jak jen mohla, kapitola tohoto málo pelivého probošta (i potom stále Hájek zu v Praze) tiskla a nutila k tomu. aby nechal ecírského kazatelství u sv. Tomáše a podle Mšané malokevních residoval v Boleslavi. 20.

Mocné

nepokojným Hájkem

ád

Kronlka.

XVIII

ÚVOD. KNÉZ

V.

HÁJEK.

stranšti se ujímali svého kazatele u krále; a král naídil kapitole, aby podala o tchto sporech

svou zprávu. Tato zpráva, je vzor

úední

nkdy

listiny

r.

1547 (bez data) podaná,

stranící a žalující.

Nemá

ani správných informací: Hájek zajisté psobil déle než 20 let; na jeho psobení tetínské zapomíná vbec; vytýká-li mu sesazení s úadu karlštejnského, víme, že se tím konsisto nemusila zrovna chlubiti; že by byl býval násilím uveden

na Vyšehrad svtskou mocí po vyhnání kanovník, není již proto pravda, ježto Hájek byl dosazen po smrti proboštov námstky královskými, zákonnou mocí, zcela legáln za zatímního správce. Tito žalobci, kteí prý po dvacet let v vidli vzpurného odbojníka, ješt ped temi lety se s ním spolovali na hledání poklad a oni, kteí nutili k residenci jeho, sami užívali prebend boleslavských rovnž neresidujíce. Výtka neresidence byla jist správná ale v je-

nm

—

—

neoprávnná. To všechno ovšem vdla nejenom rada krá-

jich ústech zcela

lovská, nýbrž také král sám. Stížnost zstala beze všeho výsledku a Hájek dále drží proboštství boleslavské. Ale konsisto pece zmaila jiný plán Hájkv. Hájkovi nepochybn i proboštství boleslavské, bližší nežli fara tetínská, bylo pece ješt pí-

a

liš vzdáleno, i ucházel se o pražskou prebendu, dotud jenom mistrm universitním vyhrazenou. R. 1548 uchází se (zprávu o tom z akt uveejnil T847 Tomek v I, 626) o proboštství kolleje Všech Svatých, snad spoléhaje na svou slávu jako autor Kroniky; neml ovšem píslušné kva-

M.

STAÍ. NEMOC. SMRT A POHftEB. lifikace

a

XIX

tedy nebylo konsistoi nesnadno jeho

jmenování zameziti. 21.

Ve

své

prázdni

zabývá

se

zpracováním

jichž však nevydal. Oba tyto texty neSná m. Vavince a Solfernus svdí lichotivé o jeho vkusu ani umlostech; ale vyšly až po jeho smrti. 2e by se byl zabýval njakými jinými pracemi, není povdomo.

text staroeských,

—

—

22. Zatím doléhá na Hájka pomalu již stáí. (Je v této dob již nejmén padesátiletý.) ka/.a Unavují ho konen spory s konsistoi telství u sv. Tomáše a 16. ledna 1549 neúnavný sudi odkládá svou poslední hodnost církevní. Toho dne vydává pražské konsistoi a svému nástupci Cyprianovi poet z proboštství staroboleslavského. Mohl míti njaký msíc pozdji zai

i

dostiuinní, že konsisto pražská s jeho nástup cem hned zavedla ízeni o podvodech pi prodeji k<

»stelního

díví

.

.

.

23. Stáí pináší také nemoc. Hájek patrn pro lepší opatrování uchyluje se do kláštera do-

mst

minikánek u sv. Anny na Novém pražském a tu po dlouhé a tžké nemoci, jak souhlasn vypovídají Balbín Reckovský, umírá dne [9. bezna 1553, jest téhož dne pohben a hrob jeho ozdoben pamtní deskou s jeho podobiznou (sni mek její jest piložen k pozdjšímu svazku našeho vydání). Dvojí verše Kollinovy velebí jeho životní dílo, Kroniku, »jejíž ohromný svazek od nikoho ped tím .« tak piln nebyl a tak úpln sepsán i

i

.

.

IV

KRONIKA ESKÁ. Nikdy nebylo pochybnosti

—

—

nemže

a

-

Hájkovým Kronika eská, akoli vskutku, pes

býti,

že životním dílem

jich

jest jeho to že její

osudy naplují hezký díl jeho života, Hájek celým svým životem veškerými svými snahami historikem ani v tom smyslu, jak mu rozuml i

—

•

—

vku nikterak nebyl a také nepokládal. Výpisky, které si na Karlštejn poizoval, byly asi jenom náhodné, nikoli soustavné a všímal-li si krajiny tak zevrubn, jak o tom svdí Kronika, bylo to spíše humanismus XVI. se ani za

nho

—

se

zetelem k ukrytým pokladm nebo opuštným

dolm

na zlato nebo na stíbro

svým založením spíše dosti drsn

praktik,

.

.

.

Byl

nikoli theoretik;

celým

muž

a s jistým úspchem se rvoucí s lidmi a vcmi dneška, nežli zanícený pítel stainy a historických památek. Pro nho historie nebyla ani soudem svta, ani svtlem pravdy, nýbrž spíše vhodným pouením o stáí a dležitosti jednotlivých rod a mst, po pípad také

pípadnou výstrahou nebo dobrým nauením pro dnešní praksi. Dívá se tedy na djepis

ná místa, odjinud opsaná že-li posloužiti

— prese všecka ozdob— ist prakticky. M-

njakému pánu uvedením njaké

lichotivé historky

nebo njakou divokou etymo-

HÁJKOVY NÁZORY NA DJINY.

XXI

logií datovati pvod jeho rodu hodn daleko do a zrovna tak neostýminulosti, iní tak rád chav, jako soudobí historikové cizí nebo u není jist lepší, slabý a malý Kuthen. V té Pokládá za své ale také ani horší nežli ostatní. právo datovati události podle své vle, zrovna tak asi, jako dnes mnozí archeologové a geolo

—

-

píin

—

arci v tisíciletích a gové budují zcela podobné chronologie libovolné.

stoletích

—

Musíme dále míti na pamti vznik jeho díla vdeckou pípravu. Jeho píprava mu byla nesmírn žeme-li o ní vbec mluviti

a jeho

—

—

Latinsky uml velice bídn, citáty býchybné: špatný jest na p. hned první citát dedikace z Cicerona o djepise atd.; Metelka ukázal, jak špatn pekládá Tacita (»fines in»položili se na mezech«), ale i peklady gredi« z Kosmy. Neplacha a j. nejsou lepší. Staré písmo etl velice špatn; jména jeho pramenu nejsou sice tak špatn tena jako u Kuthena (mívá naopak tení správnjší), ale pes to te velmi chybn: tená af srovná jen jeho jména onch 57 pánu. kteí podepsali eský protest 2. záí 1415. s originálem, vydaným v 1. sv. St. knihovnv. A jiných znalostí vbec neml: povsti o jeho akademickém vzdlání jsou pouhou nesprávnou domnnkou. Vezmme k tomu, že byl svrchovan povrivý (jak byla jeho doba povrivá, ukazuje nám na p. velmi zeteln nemnohem starší bosák

chatrná. vají

=

Jan

Vodanský, muž

ve

mnohém Hájkovi

po-

dobný), nepítel radikálních stran v nábožei v politice, nevybíravý ve slovich výrazích (vzpomeme jen, jak se tou dobou vyjadoval v Nmcích Luther a jeho stoupenci) a opati i

i

.

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

XXII

ml nkolikeré choulostivé zkusoudy panskými, mstskými i královvzpomeme, že psal s ohledem na dvojí

v jednání, ježto šenosti se

skými. A censuru

— katolickou

i

kališnickou; obojí musila

Kronika aspo njak vyhovti.

Akoli tento inlivý a praktický duchovní ml jist nejlepší vli napsati kroniku co nejdokonalejší, pece tato snaha ztroskotala jednou dobrou jeho myšlenkou, o níž nkolik slov nebude od místa. Hájek pochopil, snad první ze všech historik eských v tomto rozsahu, že dobrý a úplný djepis možno psáti jen na základ co možná nejhojnjších pramen. A neomezil se jen na histou. nás první k historikm riky domácí; šel polským a uherským, všímal si piln djin bavorských a íšských vbec, užil klassik a historik církevních bohatost tch pramen je vskutku úctyhodná. A jak bohaté jsou jeho pomcky pro djiny domácí!

—

—

—

Ve svém seznamu pramen ped Kronikou uvádí sice jen 7 domácích autor, jichž všech užil: ale jak vyšetil Šimák, ve skutenosti užil krom mnohých listin aspo 23 pramen známých a mnohých neznámých. Znal (mimo tch 7) Kristiána, Neplacha, Krabici, Staré letopisy, staré legendy (mezi nimi ztracenou dnes legendu o sv. Ivanu) atd.;

mnoho

ml

z

nkterých sborník (Dobner

to

ukázal o sborníku s kronikou Boguphalovou, jehož užil z rukopisu pana Hodjovského, Šimák tak ukázal o Brazidinov rukopise Starých letopis), mnoho prostednictvím jiných. »Ve svých výmyslech« píše Šimák (na m. u. 213) »nešel tak daleko, jak se za to má vybájil sice jména

—

:

HOJNI:

PRAMENY ZNÁMI;

I

NKZNAMfi.

XXIII

kolika kroniká, ale aspoí v nkterých pikla dech kryje jejich jmény prameny dobré a poZachoval nám nkteré texty ztracené ctivé.« ustanovení o niérách v Cechách z r. 1267, porad

emesel z r. 1350, písahu kr. Jiího atd. I žil arci také nkterých text padlaných: na p. t. zv. Práv sobslavských« nebo zakládacího listu biskupství olomuckého z r. 1086 a j. Mnohých textu vzácných ovšem neznal: na p. legend o sv. Cyrilu a Metodji, o sv. Prokopu a j., kroniky Vincenciovy, Jarlochovy, Bartoškovy atd. z toho však tžko jej mžeme viniti. A krom tchto textu známých nepochybn Májek spoustu text nám neznámých; o tom si ješt povíme. Vidli jsme nahoe, jak se domáhal u jednotlivých kronik, zápis i ústní tradice. Je zcela jisto a máme také dosvdeno že takové píspvky dostával: a tu práv pichá-

—

ml

úad

—

—

zíme k oné pohrom, jakou myšlenka.

na

uvalila jeho

dobrá

—

žádný historik ped ním nepistouJe jisto ke spisování eských djin s materiálem menným tak rozsáhlým a bohatým, jako Hájek; a vzhledem k pozdjšim pohromám, jaké naše historické prameny utrply, íci, že \\ jmeme-li Paprockého neml niani po kdo tak hojných pramen jako on. A ani Paprockému, jako cizinci, nebylo ústní podání tak pístupno, jako proboštu boleslavskému, jenž otevenu cestu do archiv klášterních a jako clen snmu království pístup také do archivu

p

pil

—

1

mžeme

nm

ml

ml

k deskám zemským. Ze starších historik mžeme s ním - a to srovnání se vtíralo již Palackému srovnati jenom Dalimila.

panských

i

—

XXIV

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

A

u Dalimila také vidíme touž vadu, která znetvoila kroniky obou tchto kroniká. Oba podlehli množství svých pramen, žádný z nich neml daru kritiky ale kdežto vážný a myslivý Dalimil neupadl pece tak hluboko do smlých fantasií (kronika jeho jest ovšem menší), povrivý, lehkovrný a povrchní Hájek v tomto množství materiálu zcela utonul. Vidli jsme, jak málo byl Hájek ke psaní djin povolán; kdyby se byl omezil ve svých pramenech, mohl se ješt snad pevnji zachytiti. Ale v tom nesmírném množství nevdl si rady. Mnoho bylo tam falešného: vzpomeme jen na peetn podvrhy listin jednotlivých klášter a kapitol; takový byl také padlaný list Alexandra tak

:

Slovanm (Šimák sice tvrdí, že jej Hájek »sám urobil«, ale myln); taková byla zcela jist padlaná »žatecká« kronika »Tobiáše Kivojena Budka z Falkmbergka«, »dkana v Žatci i2Ó9«, z níž Hájek uvádí Libušina proroctví o horách Vel.

1.

rudonosných, kterou však »objevil« teprve Paprocký (Diadochus, O stavu mstském, 254 255) z podvrhu Budeciova. Ty skládány i pozdji ješt koncem XVI. stol. »objevil« tak Jan Kla tovský starou kroniku klatovskou jakéhosi Rádimilá nebo Rothomana (v. Volf, 1906, str.

—

158

— 160)

M.

atd.

Bylo by bývalo zázrakem, aby tento prostý, a naprosto nepipravený svatotomášský kazatel byl v tomto zmatku zpráv pravdivých, mylných, pochybných, falešných a lživých mohl jíti zcela bezpen. Musil vedle ryzí pravdy vybrati také báchorky nejnesmyslnjší, neml bezpeného kriteria ani nja-

povrivý, jen polovzdlaný

PRAME NY NEP RAVÍ:. BÁCHORKY.

XXV

kého rádce. Jeho rádcové -- Hodjovský, Brik cí jeho vzory jeho Aventin, Irenikus

—

,

pedchdcové

—

—

—

—

,

Kuthen ti všichni vzeli v týchž názorech a omylech jako on, ale mi nemli daleko takové massy fakt ped sebou, Sylvius,

,

•

v.

nichž

mli

jako

vybírati,

práv

náš

neuený

kroniká.

A tu picházíme k hlavním výtkám písných historik mohutn] ícího racionalismu. Dobner, Dobrovský. Palacký abych jen toto troj hvzdí naší nov zrozené historické vdy jmenoval všichni s odporem a opovržením se odvraceli od tohoto neumlého bidila; Dobner první s ostrým odporem reformátora, jenž vybídá poprvé z blud a s hrzou poznává, jak hluboko byl v nich svl zaboen Palacký poslední, s mravním rozhorlením soudce, jenž prošel touž dobu jako Hájek, jenž erpal z pímých prmen a jenž viní svého prvního pedchdce (nebo Hájek psal první podle všech pramen) pímo z falšování djin, vv-

—

—

—

i

Ihávání

dj

i

djepisc

a úmyslného snižování

vznešeného úkolu historie. Jediný Dobrovský má, jak uvidíme, aspo njaké slvko omluvy a vysvtlení, ano dokonce tu a tam pochvalu jazykovou. Tato výtka úmyslného falšování týká se ovsem nejprve neznámých nám dnes pramen historických, Hájkem uvádných pak jeho i

—

>zmanitých báchorek. Pokud se tchto báchorek týe, týž Palacký. který tak oste ve Wúrdigung- 286— 2()_> vytkl Hájkovi nesprávná Uení (i v tomto, zcela sprá\ ném jinak vytení kivdí mu Palacký, ježto on uvedených událostí nelíil podle pvodních pra menu, jemu neznámých, nýbrž podle pozdjších, r<

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

XXVI

tehdy uznávaných), v témž díle báchorkách Dalimilových »Jak by bylo mohlo jeho dílo nalézti tolik úasti u národa a mohlo ji tak dlouho podržeti, kdyby nebylo zastihlo píbuzných cit, jež musily býti založeny v reálních pomrech. Pouhé pedivo lží nemže se na dlouho udržeti a bylo by pošetilé domnívati se, že je možsice kalných, ale

ni — 112 píše o mnohem spravedlivji na

str.

:

no tak zvaným bulikováním (»blauer Dunst«) národ šáliti po staletí. Musíme lépe znáti zvláštního národního ducha eského, jak se ješt dnes projevuje, chceme-li o Dalimilových a Hájkových < tak píše tu Palacký; slovo to mu patrn jen uklouzlo > báchorkách správn soucelý

—

—

nechceme-li býti nespravedliví k

diti a

—

tmto mu-

—

šlím < na to pozdji na str. 286 zapomnl >. Velice živá, lehce pohyblivá fantasie, hloubka citu a talent historické výklady vymýšlející jsou vlastMoravanm ní i jejich nejmilejší rozprávka jest domácí povst, kterou pokládají za souznanou s djepisem, netušíce ani rozdílu < mezi nimi Palacký uvádí pak píklady ze své vlastní zkušenosti Odtud se vykládá > obecn známé bohatství a Moravan pokud se týe podivuhodných povstí národních, jež však muž z lidu skoro veskrze pokládá za djiny odtud konen ona zvláštní sms povry a ostrovtipu, zvídavosti a nevdomosti u našeho národa. S toho stanoviska musíme posuzovati také Dalimilovy a Hájkovy povsti a báchorky < >. správn píše Palacký Ne oni sami byli pvodci a nálezci jich Výtka, kterou jim nutno uiniti, jest ta že neumli ati rozdílu mezi djinami a národní povstí a že tyto povsti

echm .

.

.

.

—

—

.

.

.

echv

.

.

.

—

—

.

.

.

.

.

.

d

1

I'\I.\CKÝ O

POVSTECH

MlSTNlCH.

X.W

II

podle svých subjektivních názor, podle výt své fantasie dále šperkovali. Nezatracujme jich bezpodmínen jenom proto« Nemohu, než úpln s tímto ocenním Palackého (arci pi Dali milovi) souhlasiti. A zbývá jen výtka o onch vymyšlených kro nikáícli. ITájek uvádí ped svou Kronikou se znám 36 autoru, z nichž erpal. Víme již, že jich v Kronice samé uvádí daleko více. Palacký odbyl »vyhletyto neznámé autory zkrátka (str. 202) dejme jen místa, jež mají oni neznámí pánové zaruovati, a poznáme ex ungaie leonem vlka v rouše beráním!« Než mýlil se pece. Pokládá za takovou vymyšlenou kroniku »neznámou opatoviskou kroniku k r. 900 a t337«, ale již Metelka ukázal, že zpráva k r. [337 je erpána z Neplacha, jeho mínní potvrzuje Šimák: nejnovji pak ukázal Mir. Jeábek (v 504"), že Neplach své záznamy erpal TQ02, 501 z neznámé kroniky opatovické, z téže. kterou cituje v úvod také Dalimil; skepse Palackého je tedy neoprávnna. Šimák pak ukázal, že asto Hájek povrchn, jak iníval cituje kroniku nkterou bud jménem vydavatele nebo opisovae atd. .

.

.

:

—

-

M.

pkn

—

—

—

Tak je zcela jisto, že cituje pod jménem Féjern vym kroniku Thuróczovu; a, ehož si Šimák nepovšiml, Metelka ukázal, že rovnž tak pod jménem KalHmaehovým cituje Díugošovu kroniku. kde

se

práv

v

prvod

praotce

echa

vyškytá

onen zástup šlechty, který všichni noví soud cové Hájkovi vytýkají jemu jako jeho vlastní výmysl. Nejnovjší rozbor Metelkv a Šimákv vbec ve mnohém omezil píkré vvtkv Palackého Hájkovi kivdí. a tu ješt Šimák nkolikrát iiž

—

XXVIII

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

Míní na p., že Hájek asi neužil pímo Tacita, Ptolemaia, Eusebia a ]., akoli již Metelka ukázal, že Tacita nkde chybn pekládá, podle mapy Ptolemaiovy že lokalisuje msta markomanská a podle Eusebia že datu e vládu panovník ímských. Zstalo by vskutku tedy jen nkolik jmen kroniká opravdu nedoložených (jako Racek Dobrohorský, Jan Klipta Nemáme-li však .). dnes skuten zachováno jméno Tobiáše Kivojena Budka' Zateckého, jehož Hájek cituje, ale neuvádí jménem jehož však cituje i jmenuje Paprocký a jenž je vskutku vymyšlen, jak by i

.

.

,

—

—

Palacký ovšem hned ekl ale pece ne HájA nevíme-liž, jak si Klatovský vymýšlel Radimila ili Rothomana? Nevíme-liž, jak vymyšlené jsou letopisy pán z Kounic, jichž užil Hájek tak stídm, z nichž však Paprocký cituje celé desítky verš? Krátce eeno: možno, že takový Racek Dobrohorský nebo Jan Klipta jsou pouhé výmysly ale tím nikterak ješt není dokázáno, že by to byly pouhé výmysly Hájkovy Naopak: na mnohých a mnohých místech mžeme takka hmatati lidovou tradici, znan ovšem pokaženou a již v rozkladu, kterou nám poprvé Hájek zachovává. Sotva kdo ekne, že si povst o Horymírovi celou vymyslil povst o Ivanu mže se zakládati nejen na ztracené legend, nýbrž také na místní tradici tetínské; povst o pánech Vrábských je potvrzena pozdji testamentem jejich v XVII. století a také povst o Drahomíin propadení do zem sotva prohlásíme za pouhý výmysl ... Je pravda, tyto povídaky mají mnohdy formu velmi ubohou: ale vzpomeme jen, v jaké form v této dob,

kem?

—

.

—

—

.

.

I

II

»'

»\

\

[RADÍCE U HAJKA.

XXIX

na po. X\ I. století, žily v lidu vzpomínky na nejslavnjší, nedávnou, jeho dobu husitskou! A tu máme kus skuten positivní zásluhy Fíájkovy, již o jeho umlosti a schopnostech

a

soudíme

jakkoliv.

Z

této tradice

kolem

lidové

1500 zachoval nám mnoho, velmi mnoho cenného. iní to mnohdy jazykem, velmi pipomír.

najícím mluvu dnešních loutká; mluva ta má kazatelský spád a dryánický tón: ale nepochybse hodí ke všem tm, nkdy hrzostrašným

n

historkám a je sama takka vnitrním potvrzením jejich celkem správného /tlumoeni. O tom, jak Hájek si své dílo rozlenil a provedl, tená pouí se z Kroniky sám. \<\v rok za rokem, ist kronikásky povrchn, ani sám svého dila znovu neta. Svatopluka v úvod nechává umíti r. 902, v textu r. 900; k r. 909 nechává naroditi se Boleslava Boivojovi místo Vratislavovi; Metelka již ukázal, jak popletl v úvod dje markomanské mezi sebou atd. Všus tmi de se ukazuje autor, jenž látky neovládl souvisí ovšem také nedostatky slohové, nepesné

—

—

—

peklady (pi listinách nkdy pokraovaní kronikáské pibírá do textu listiny) a nkteré, ale ídké, chyby jazykové. Vlastní úmysl Hájkv v oboji

prediniuv

a

pkn

je jej

zeteln vyložen vylíil

Dobner

e 18): »zachovati všecky pamti v chách odkudkoli sehrané a uvésti je do poádku

t^Annales

1,

(.

pod urité vévody, krále a roky. A kdož b} chyboval, že v tomto trnitém a nesnadném osení, o nž se první mezi eskými spisovateli pokusil, muž tento nejvíce pracoval a jako druhý Ile-

XXX

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA

rakles se

osvdil stateným

.

rázným pi ištní

a

chlévu Augiova?«

Toho úmyslu ovšem Kronika

mu

Hájkovi prost

K

to-

Ale víme,

že

nesplnila.

síly nestaily.

—

nestaily ani žádnému z jeho vrstevník a vidli jsme, jak pozdji nejmenovaný jeho tupitel nedovedl sám nic jiného, než z nho opisovati. mluviti Daniel Adam Za všecky vrstevníky z Veleslavína, sám professor djepisu, humanista protelého vkusu; jeho úsudek ve »Dvou kronikách« z r. 1585 (nov otištn Rozumem v St. bibl. 1853, II, 115133), asto citovaný, jest dokonale vyvážen a zcela spravedlivý. »Po M. Kuthenovi« píše »tetí též jazykem eským nejobšírnji a mohu íci nejpilnji a nejhojnji psal historii knz V. Hájek z Lib. a dedikoval ji cis. Ferdinandovi slavné pamti Mnozí z echv toho asu i potom málo ji sob vážili pro nkteré píiny: jako žeby nkde strany pod obojí dotýkal, mnohé bezpotebné, asem i básnivé vci vmšoval a vtrušoval. Ale nyní, když se již exempláv nedostává a žádný po ta všecka léta se nevyjevil, ještoby nco lepšího a gruntovn jšího na svtlo vynesl, ne jedni by ji za dosti veliké peníze rádi koupili .... Ze pak vedle zdání mnohých Hájek nkteré básnivé a neužitené rozprávky do své kroniky pimísil, býti, že v tom následoval poetv Tak i on chtl tenáe o vcech pominulých vyuiti a zpraviti a asem i rozsmíšiti, aby sob nestýskal. Avšak i v tom má tovaryše neposledního jména historiky ecké i latinské, jako Diodorum, Herodotum a Livium íkával Plinius ... že žádná kniha není tak neužitená a /Já, aby se z ní tená vždy do-

mže

—

.

.

.

mže

.

.

.

.

nemu

.

.

D.

ADAM

O HÁJKOVI. XXXI

Z YI-lLESLAVlNA

brému nenauil. Tak my aspo o Hájkov Kro nice sume. Akoli podle sprostného zdáni mého i

nemže

ta práce jeho v poctu neužitených a zlých knih položena býti, ponvadž nad ni užitenjší,

hojnjší a spravenjší v jazyku našem ani snad v jiném nemáme. Nebo pedn nachází se v Kronice Hájkov poádek let od prvního pitažení knížete echa s jeho komonstvem do této druhé, obšírn vypravuje zem až do 1. P. 1527 králích eských o knížatech tetí, bedliv vypisuje, v jakém zpsobu kterého vku stála zem eská... tvrté nepominul Hájek pilné poznamenati všelikých promn, které se v Cechách budto v správ a regimentu obecném... hudto pi náboženství a církevních vcech duchovních asto krát zbíhaly páté oznamuje, kdy i jakým zpsobem echové z bláta bludv pohanských vytrženi... jaká se v uení a v ádích církevních promna stala za kr. Václava, když 111. J. z Husince kázati poal a jaký s tovaryšeni svým Jeronýmem konec vzal, co se po upálení jejich v eské zemi dalo, jak vznikly bouky, nevole, hádání, lepši,

.

i

.

.

.

.

.

.

.

.

mordové co krajin pohubeno... lipomordováno a krve kesanské vylito,

války,

.

du...

.

.

nesnáze k spokojení a porovnání najde tená v Kronice Hájkov všelijaké pamti o stavu panském, rytíském a mstském, kterak jsou ti vždycky vrní králm a pánm svým bývali a k zvelebení koruny eské snažn napomáhali sedmé vyhledal prvé

nežli ty

svému pišly;

šesté,

.

Hájek

.

.

poznamenal mnohých starožitných rodv s stavu panského i rytíského titule jména, základy a zaátky zámk, hradu, tvrzi, mst, msteek, vsí, kostelv a klášterv, obzvláštn pak a

(/

ÚVOD. HÁJKOVA KR ONIKA.

XXXII a s

nejvtší péí

hledal

poátky,

zrst, stavení,

promny

a všelijaké štstí i neštstí msta Pražského Ty a jiné pamti, kteréž ped tím porznu rozmetány byly, shromázdiv a spoádav v jednu knihu V. Hájek nemálo historii eskou vysvtlil a nám k známosti a vdomosti její posloužil, jichžby se snad nyní z tisíce jeden nedoptal: protože ne každý té píležitosti užíti mže, aby takový dostatek starých letopisv a kronik .

.

ml jako

.

on«

.

.

.

na uvedeném míst se hlásí k novému vydání díla Hájkova; hodlá z nho vybrati »což má podstatného a potebného«, opraviti jeho chyby a doplniti jeho nedostatky. Ale ukázalo se, že pražský mistr své síly pecenil. Díla nevydal a ani materiál k nezanechal. Nicmén v XVII. stol. se pokusil neznámý Hradean v Hájkov Kronice pokraovati: r. 1688 došel až k r. 1546, tedy nepíliš daleko, a díla nedokonil; zstalo rukopisem. Zprávu o podal s ukázkami r. 1845 Stárek (v XIX, 335 až Veleslavín také

nmu

M.

nm

345)-

Vlastního pokraování a nového zpracování dokala se Kronika Hájkova teprve v Poselkyni kižovníka Jana Fr. Beckovského (1658 1725).

V

letech 1690

— 1699

—

nov

zpracoval celou kroniku v poádku Hájkov a vydal tento díl r. 1700; díl druhý, vlastní pokraování (od r. 1526 1715) Beckovského, zstalo v rukopise a vydal je ve tech svazcích teprve r. 1879 1880 Ant. Rezek. Pkný rozbor dílu prvního a zevrubné srovnání s Hájkem provedl Ant. Truhlá r. 1884 (Sborník historický II, hlavn str. 218 219, 290 292). Tu zejména ukázal, jak chatrn, 150 let po Háj-

—

—

—

—

ZPRACOVÁNÍ POZD JŠÍ. POKRAOVATELE. kovi pracoval sice

V

XXXIII

ueny

pedmluv

tento kižovník. Jmenuje 50 spisovatel, jichž prý užil,

hlavním jeho pramenem jest Hájek, vedlejšími Balbín a Pšina; vedle nich užil pr<> podrobnosti 12 autor a (snad?) tu a tam ješt

ale

dalších. () njakém skuteném pokroku nad Hájka mluviti nelze; Hájek píše lépe. Teprve v XIX. stol. Pekl by byl svou Novou kronikou nahradil Kroniku probošta boleslav5

ského; ale ježto (v tisku) nedošel dále nežli do dob Václavových, zstal lid opt odkázán na Hájka. A tak r. 1810, vychází Hájkova Kronika v novém vydání, jakého do té doby se snad žádná eská kniha nedokala. Nákladem rytíe ze se Schónfeldu byla celá ta veliká kniha všemi obrázky, v téže velikosti a úprav, týmiž literami a ádky znova vydána; tak pesn, že na první pohled iní úpln týž dojem, iako tisk pvodní. A v této krásné úprav Schonfeldov dobyl si Hájek nové a veliké obliby: naši archeoužílogové, hornici, theologové, ethnografové vají jeho Kroniky stále velmi piln. Teprve Palacký svými Djinami nahradil

vrn

.

.

Hájka djepiscm

a

.

pátelm djin úpln;

lidu

má

nahraditi Zapova eskomoravská kronika, kterou až do XIX. století dovedli noví pokraovatelé. Dnes tedy Hájkova Kronika své historické ceny úpln pozbyla; máme za ni náhradu v každém smru, vdeckém i populárním. Slou-

pak

žila

ji

však

O

pes 300

její

oblib

let,

jako bible Kralická také peklady.

.

.

.

svdí

Již r. 1500 vydal její peklad s novými obrazy psal žlutický rodák Jan Sandel (posledn o Zítek ve Vstníku král. . spolenosti nauk. [905,

nm

Kronika.

.

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

XXXIV

.

VI.); a tento

peklad,- jinak

pozmnný, vydán

(bez

znan

obrázk) ješt

r.

volný a 1697 a

7 18. Hájek psal v duchu národním; trojí nmecké vydání jest samo tedy již výmluvným sv1

dectvím vážnosti Kroniky. A podobn jako nmecký peklad vážnosti

také

— 1730),

peklad

latinský.

svdí

o její Jevina Victorinus a

Piarista

jménem díl Hájkovy Kroniky do latiny a hrab Berka z Dube vnoval znanou sumu penz na vydání tohoto pekladu. Jeho pe(1672

klášterním

S. Cruce, peložil

nejvtší

—

klad dokonil jiný piarista Richter (1714 1772), eholním jménem Florus a S. Juliana, ale k vydání došlo teprve prací Dobnerovou r. 1761. Dobner na pání svých pedstavených pojal úmysl vydati peklad s poznámkami. Ale poznal záhy, že peklad Jevinv je zcela libovolný: množí, krátí, stahuje, vkládá tvrzení Balbínova, Pešinova, Krugerova a j. Hájkovi do úst, nedbá textu pvodního vbec. Vznikla tak Dobnerovi nový samostatný mrzutá práce dvojnásobná peklad byl by býval snadnjší než tato »úprava« »úpravy« Jevinovy. Konen, na radu hr. Eug. z Vrbna, Dobner »peklad« Jevinv vbec vy-

—

pustil

:

a tak

díla

latinský

peklad kroniky Hájkovy

1093; ve svazku VI. (a posledním) Dobnerova (od r. 7004) je již pouze text

jde jen do

Dobnerv Job

jménem

r.

.

.

—

Felix Dobner (1715 1790), eholním Gelasius a S. Catharina. uinil však svým

vydáním (»Wenceslai Hajek a Liboczan Annales Bohemorum e bohemica editione latine redditi et asto krátce jenom quibusdam noti illustrati« »Annales Hayeciani«) konec nejenom sláv pe-

—

PEKLAD NMECKÝ

XXW

A LATINSKÝ.

kladu Jevinova, nýbrž také sláv Hájka sai Mentiendi finem fecit« »uinil konec lhaní« povdl o tomto jeho spise F. F. Procházka. Dob ner poprvé mistrným historických rozborem literatura o tom až do našich dn\ jest nepehledná stanovil nejenom v úvod pesné zásady kritické, nýbrž také jimi veden pramen pvodních kontroloval údaje Hájkovy a picházel ovšem k odsudku stále ostejšímu, tak že nejen ani díla nedokonil, ale ani napsané ásti úpln nevydal. V >esti dílech, zakládajících novou dobu eského djepisu 1761 1/84) a doprovázených bohat nejenom pílohami a doklad}originál, nýbrž parallelními šesti díly (1764 1785), oti skujícími »Monumenta historica Boemiae nusquam antehac edita«, Dobner vyložil rovnomrn

—

—

-

/.

l

—

/.

—

i

Hájkova »commissa« (chyl)}- a omyly) »ommissa« (co vynechal a spatn datovali. V tchto výkladech poslednjších jeví se zvlášt zeteln positivní zisk práce Dobnerovy, akoli ovšem práv v nich historie moderní odstoupila od Dob nera nejvíce Ale výklad o tom, jak byl) nalezeny a vyteny i

.

nesprávnosti

.

a

.

nespolehlivosti

1

laikovy,

náleží

vlastn do eské historiografie. Úkolem tohoto vydání není mistrovati autora, nýbrž pouze jej vydati. Nemohlo tedy býti úkolem našeho vydání sestaviti snad o prvních desíti listech Hájkova úvodu knihu o [92 stranách, jako to uinil Dob

m

ner ve svém »Prodromu« (a these její. dnes téodmítnuté, hájil proti odprcm. !'. Duchovskému a 1'. Athanasiovi, novými spisv o ^ -.x. iS a 48 stranách .). Dnes, jak praveno, je Kronika Hájkova nahrazena Palackým a Zapem: .

.

[II*

X XXVI

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

úkolem vydání

mže

býti

práv

toliko spolehlivý

otisk textu.

Jen pro návod tenái, jak asi Hájek své dna zaátku (podle Dobnerova Prodromu, Metelkova rozboru a Šimákovy studie) ukázána na nkolika píkladech jeho technika a methoda. Zvlášt krásná práce Metelkova mže tenái, jenž by snad byl žádostiv pouení dalšího, posloužiti informací hlubší a zevrubnjší. Pokládal jsem za zbytené modernímu tenái ukazovati a dokazovati, že na p. všechno to, co Hájek tak zevrubn o knížatech pohanských (našich i cizích) vykládá, jsou pouhé báchorky, jež se zakládají jednak na jeho pedchdcích, jednak na domácí tradici (nkdy mylné, nkdy falšující), jednak konen na jeho domyslech, k nimž se zdá míti oprávnní od svých vrstevníkv i pedchdc. Praví sám v úvod, že se do Kroniky »pustil jako bez vesla na moe«; to je doslova pravda. A tam, kde mínil, že má bezpené základy v tak zvané etymologii lidové (po jejímž vzoru vyrábl pak sám), práv tam zabedl snad nejhloub a nejhe. asto ovšem nalezneme výtku, že Hájek vymýšlel své pohádky z prospcháství (Vlek, Djiny, str. 420: »aby porazil theorii konkurrenta Kuthena«, pidal prý již do družiny echovy panstvo; tato podrobnost [nehled k tomu, že Hájek má ve vci proti Kuthenovi pravdu, ponvadž šlechta je starší než stav mstský v echách] je však pejata již z Díugosze). Jest pravda: nalezneme takové pípady jednotlivé. poznámkách jsem upozornil (podle Metelky a Sedláka), jak Hájek osady Lanškroun, Krin a j. klade již do doby markojiny vyrábí, jest

V

VÝT10 A NÁMITKV PROTI POLITICE. XX.Wll Tacitova Tudra udlal Tur/a jen proto z Pernštejna držel práv tehdy ty osady a byl ženat se šlechtinou Thurzovou. Ale ovšem tžko lze dokázati, že oekával anebo dokonce snad obdržel za tuto lichotící pozornost njaké skutené výhody hmotné. Upozornil jsem taktéž, že pipomíná již za dob Libušiných »na vápenici«, náležící p. Berkovi z Dube, v nmž ml sklad svých »Kronik«: ale ani z toho nemohl ekati a také neml hmotných výhod. A zajisté se takových pípad nalezne naskytne více, sotva však jediný, kde Hájek vskutku ml kdybyz teto své pozornosti njaký zisk. Ale chom nalezli takových pípadu vskutku nkolik, jako dosud není žádného, a kdybychom jich nazstanou vždy pece jenom nelezli ješt více patrným procentem v ohromném množství takových »pozorností« (nebo Hájek je práv nevyerpatelný v tchto podrobnostech), za nž nemohl vuhec cekati odmny... Naopak, najdeme mnohé pípady, kde svta znaly Hájek zcela jist musil jenom ekati hnv, nepíze a nepátelství

manské,

asi, že

z

mocný Jan

—

dm

i

i

—

—a

tch je nepochybn více nežli dívjších... tch »pozornostech« Hájek platil jen da dob; to hýla tehdy móda, nejenom u Májka

V své a

nejenom

že jde

Pes míru mžeme íci. Hájkova jen v jednom pípad: a

u nás obvyklá.

píze

a

rada mstská nebyla mu nebyl rodilý Pražan a nikdy a nijak naklonna, píše vždy S láskou a úctou o hlav eských mst, více a zevrubnji nežli v pramenech svých nalézal. To všechno je nám dnes ovšem patrnjší, nežli Palacký bylo Dobnerovi. Dobner asto (a po jiní) hledal zlou vli u Májka, kde byla pouhá

—

nm

i

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

XXXV1I1

nevdomost,

nepipravenost a neschopnost pro vznešený úad historikv. Dobner asto mil Hájka Mabillonem, neohlížeje se, jak psali a spisovali vrstevníci Hájkovi; vytýkal Hájkovi, že chybuje proti Kosmovi, akoli Hájek ml vedle Kosmy padesát pramen jiných, podle mínní jeho autorit pesnjších, úplnjších a lepších než

Kosmas. Kde Hájek psal o své dob (jako o požáru desk, hnutí pražském atd.), je velmi spolehlivý, tak jako Kosmas o dob své .

.

.

Nicmén druhý,

posudek Dobnerv ovládl. Zejména 1784 na konec práce, velmi oste od-

r.

suzující.

R. 1830 pidal se Palacký (Wúrdigung- der bóhmischen Geschichtschreiber 284; dvacítistránková úvaha v tomto díle [273 292 náleží k nejpounjším a nejlepším lánkm celé knihy)

alten

—

1

úpln k druhému, ostejšímu odsudku Dobnerovu

nm

ješt dále; praví, že musí mluviti o einem noch hár teren Tone, als alle meine Vorg"ánger« vyložil, že se Hájkovi nedostává historického smyslu a taktu, úcty k pravd (286), všeho vyššího svtového názoru atd. R. 1848 tento odsudek (v prvním lánku první knihy svých »Djin«) stupuje dále, dokládaje: »djepis eský nezná vtšího škdce nad muže tohoto, který dav se do spisování obšírné kroniky eské,

a zostil jej

»in

—

neslýchanou nestoudností jal se nejen vymýšleti a na drobno líiti dle udání svého píbhy nebývalé, ale podkládati jim za prameny spisy rovnž smyšlené a od nikoho, ani od spisovatele sai

mého nevídané. A toto ve^ké pásmo lží a klam chyte ukrytých,, za kteréžto my na míst spisovatelov stydti se musíme« ... A r. 1864, vydá-

PALA CKÉHO A TOMKfl V ODSUDEK. XXXIX vaje

zmínný

list

pán Lvv

esk. Musea XXXVIII,

z

15},

r. [527 (v asop. dodává, že úloha

jeho života dala 11111 prozkoumati krok za krokem znovu celý obor djin Hájkem vzdlaný, a že nabyl jen nového pesvdení: »vše, co potud Hájkovi co historickému svdku nechvalného piítáno bylo, jak od Dobnera jiných, tak i ode mne, bylo ješt píliš mírn eeno« ... a že si vepsal do své Wurdigung: »Také naprosto není tak nevinen, jak se staví. Nebo pi vší nemotorné neohrabanosti a zdánlivém klidu pi vypravování nebije úmyslný, k jedinému centru, i

mimo nž mu

není nic sváto, se schylující plán

do oí jen tm, kteí v podrobnostech eského djepisectví jsou naprosto neorientováni. Slovem: á jek jest nejomezenjší fifikus, nejnaivnjší šarlatán a zdánliv nejnevinnjší na cti utrha, jaký se mi v djinách vbec naskytl« O líení doby vrstevní pak dí-, že tu »llájek zrovna nepoctiv si poínal, nemaje ani nejmenšího smyslu pro historickou pravdu a spravedlivost« V. Y. Tomek srovnávaje se docela s Palackým, vytýká (pi posudku Djepisu Malého v 1X40, 254) Hájkovi »jisté patrn úmyslné sesprosování dj, dušení ve tenái všeho povzneseni ducha pi pomnní na velké události, více oklamávání tenáe O tó, ím vlastn historie jemu býti má, než otvírání jemu náhledu v ni. Májek budto byl nešastnou náhodou tak sprostý, že to inil nevdomosti, anebo se z úmyslu dlal tak sprostým; pedí jasností své ei. která se naskrze s myšlením jeho srovnáván... (My ovšem dnes, majíce na pamti Hájkova takka blížence, v jeho díle

1

1

.

.

.

.

.

CM.

/.

.

.

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

XL

bratra bosáka Vodanského, mžeme pisvditi jen k první alternativ Tomkov .) Proti tomuto svornému úsudku všech nejvtších našich historik se ztrácejí jednotlivé nesmlé zmínky filolog a jiných odborník. Josef Jungmann r. 1846 v 2. vydání své Historie literatury (IV, 418a) zná a uvádí sice »dkladné u vážení « Palackého ve Wúrdigung, ale cituje tenái slova Veleslavínova, shora uvedená, a Dobrovského, že Kronika Hájkova »vždy vzácnou .

.

—

-

našeho jazyka památkou zstane«. J.

(M.

1873, XLVII, 411) uvádí Veleslavína známé slovo, že Hájek achtl tenáe rozveseliti, dokládaje zcela

Jireek

rovnž

z

sem správn: »Tím tuším pípadn naznaena povaha díla Hájkova a spolu vytena i jedna z píin, pro se stalo tak oblíbeným tením, pes všecky odsudky vcné, jakých mu od prvopoátku ne-

Druhá

djv

píin tch

jest jist spsob njaké hlubší souvislosti marn bys u Hájka hledal; on každou udá-

scházelo.

vypravování. lost líí

z

Vdomí

i

o

o sob, tak že Kroniku jeho

nati lze s

dobe

porovvelkých nahodily, sklá-

hrubou mozaikou, porznu

z

malých kamenv, jak se práv danou. Ale líení jeho jest prosté, snadno srozumitedlné, bez zbytených okras i hledaného šperku. Hájek tením starých letopisv a kronik osvojil sob jejich spsob, anobrž po jistou míru jej i zdokonalil. On mluvil k lidu eskému zcela jeho a brzo se utvoila mezi spisem i tenáona shoda a srozumlost, na které se všecka oblíbenost literární zakládá. S touž chutí, s kterou do rukou brávali povídky o Štilfridovi a Bruncvikovi, saháno i ku kronice probošta bolei

eí

em

.

ÚSUDEK JIREKI Týž

síavskcho.

\

\

pods'at

\

.

HRABAKI

XI.

V.

teme

úsudek

I

[881

jeho Anthologii (II. 4. vyd., str. [08): »Jak-i koliv pak pemnoho nepodstatného do díla svého pijal, té mu však nikdo zásluhy neodepe, že hlavn skrze nho zachovalo a rozmohlo se zalív

bení, jež lid

eský

(O tom, Hájka Vinaický,

v

djinách domácích má« úsudku Palackého ujal .

.

jak se proti

byla

e

již shora.)

Hrabák Podobn praví r. Hornictví a hutnictví v království eském< str. 7 8) o Hájkových znalostech hornických: [902 dv. rada Josef

(

—

I

lájek byl v

píin

té

pomrn

dosti

obeznámen

hledl pradávnou dobu s dobou tehdejší na základ svých kronikáských pramen a lidových tradic dle svého zpsobu vyrovnati a všecky me zery v eské historii vyplniti... Slovutný eský historiograf Fr. Palacký Májka v pemnohých vcech úpln zavrhuje a se svého kritického stanoviska má zajisté pravdu. Možno však také íci: »Ut desint vires, tamen est laudanda volunt Byl-li Hájek u vcech jinak nedoložených a po pípad nepravdivých klamaným lehkovrcem anebo vymýšlivým lháem, to jeho vc! V každém pípad kronika jeho obsahuje velice mnohu pravdy, má smr veskrze šlechetný a vykonala v eském národ úlohu znamenitou« (otiskuje pak na str. 9—14 veškerá místa z Májka, jedna jící o hornictví dob nejstarších). a

lesu-

r.

[917

ujal

Májka

se

A.

Tomíek

XLVII, 679 a j.) (( Isvta Bylo by ovšem snadno lze tyto a podobné výroky rozmnožiti, ale pece mžeme vždy íci, že zstával) výminkou, že platil pevn rozsudek .

.

ÚVO D. HÁJKO VA KR O NIKA.

XLJI_

Palackého a Tomkv, merita výtek samého.

nevývratný pokud se týe Lalackeho a Tomkov zni úpln pisný posudek Jar. Vlka 1897 v Djinách eské literatury I, 420 (a již znal práci Metelkovu), r. 191 1 ortel Jakubcv v Djinách eské literatury 225 (a znal již také práci Šimákovu) a posledn teme v témž duchu naprostý odsudek A. Krausv 1917 (Husitství v literatue .. 1, 210 211), jenž (mimo zevrubný obsah a ocenní Hájkova líení husitství) praví: »Dvr a vše, co na záviselo, mocná šlechta pod jednou a církev ze všech sil podporovaly

V duchu

—

—

.

nm

—

.

.

.

Kroniku eskou. Listin, výpis z desk, knih, hmotných prostedk, všeho bylo mu poskytnuto a již r. 541 zrodila se jeho objemná »Kronika eská«, pijatá s naivní radostí od tenástva velmi málo zhýkaného veliká ropucha z pohádky se položila na zdroj pravdy o eské minulosti a dusila jej po staletí. Kdo by neznal »e1

—

—

ského Livia«, pro kterého minulost nemá žádných, ale pražádných záhad, dda vševda, který dovede íci, co se stalo v kterémkoli roce vlády Libušiny Sta jeho list mají ve své dkladnosti a pragmatinosti, v bohatství zpráv, .

.

.

.

.

.

každému vysokému rodu, každému mstu a mnohé menší obci pinesly plno lichotivých a pe-

které

kvapujících zmínek, vedlejších úel dosti; hlavní však byl promniti historii ve velkou pohádku, které se naslouchá s plnou dvrou. A té bylo teba pro vlastní úel knihy. husitské

—V

dob

dvry

tkvlo tžišt Hájkových djin; vštípit národu své nazírání na nejslavnjší dobu jeho bylo jejich úkolem. Vším, co pedcházelo, tená ml býti ukolébán ... a nepozorovat, jak po tm ruka

.

ÚSUDEK KRAUSV

A

METLKI

XLII1

V.

koná své emeslo a znechucuje a snižuje vtšin národu kýla svatá« Tu jest úsudek Palackého domyšlen a doplnn. Májek je raffinovaný falšovatel djin: k tomu ovšem neml ani píklad ani vzdlání; za takového raffinovaného znalce ho nevydávají nekalá

historii, která

.

.

Sná

ani jeho ani Solfernus. A pak: neml vbec co falšovati; jaké byly tehdejší znalosti utrakvistu husitství, vylíil velmi jasn praxe Kraus

sám (na

208

str.

—210). —

dokázati, ale ím dále djepokraovalo, tím více se ukazovalo nemožným dokázali onu raíinovanost Hájkovu, vytenou Palackým. Písný a píkrý odsudek Palackého, jenž prodlením doky se jen stupoval, zstal pes nkteré nesmlé poznámky J. Jirekovy v nezkrácené platnosti sice plné tvrtstoletí. Teprve r. 1889 podjal se .Metelka úkolu »vystihnouti Hájkovu zásluhu —- a kladnou a zápornou kterou si jako syn své doky získal... vzhledem Ic jiným spisovatelm souasným«. Jeho práce »( úvodní stati Kronik} e ské' Václava Hájka z Liboan«, vyšla »úryvkem z rozpravy o celé kronice« ve Výroní zpráv

Všecko

možno

je

pisectví naše

— —

—

)

(

c.

k.

str.

. 3

reálky pražské

—

poprvé

K))

mnohdy kivdilo; v

opatrných,

omlouváme

ale

,

r. [88g dokázala,

str.

že

3

— 24 se

a

t8oo

Hájkovi

celý obsah je shrnut ke konci

pece

výmluvných

slovech:

chyby Hájkovy) tedy pouze s relativního stanoviska... mžeme pak vzhledem k úvodu laikovu pisvditi slovm, která Kar. Yinaický. an dí: celé kronice pronáší Kronika Hájkova zdá se nám býti taková, jaká mohla býti ped 300 lety< (asopis katol. duchov, je (totiž

I

«

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

XL1V

A

slova Metelkova podávají vskutku 1864, 142). « toho, co rici lze; Metelka se výslovn

minimum

—

omezil na ocenní pouze »úvodu« Hájkova ale lze dodati, že tu byla vskutku práce Hájkova nejtžší. 1 to, co Metelka ješt vytknouti Hájkovi, že priorita náleží Kuthenovi (tebas Hájek píše zevrubnji a nkdy správnji), znasvou pozdjší prací o Kronice Kuthenov omezil Šimák (v 1914, 404: »podrobnjŠí rozbor ubée mu < Kuthenovi) i to, co ješt zstavováno mu bylo zásluhou, prioritu zkumu o djích pedšlo vanských«). A po Metelko vi picházejí spravedliví oceovatelé historití další. R. igoó v » Sborníku na poest Jar. Golla« praví úvodem ke své zevrubné studii o pramenech Hájkových J. V. Šimák (»Prameny a pomcky Hájkovy«, 195 až 213): »Hájkovu kroniku nesmíme posuzovati moderním mítkem. Jest jen dítkem svého prostedí, naivní, mravn laxní, povrchní, fantastické

mže

n

CM.

.

.

a

.

tendenní íenaissance, knihou

všecky

.

o nic horší nešli

djepisectví evropského. A prese hrubé své vady jest epochálním zjevem

souasná starší

.

.

díla

eské

historiografie,

stejn hodným

studia,

jako kterákoli jiná památka. Šimák k svému ocenní cituje již starší slova Metelkova a sám pispl dkazy dalšími z celé Kroniky, jež ovšem daleko ješt nejsou úplné. Je vidti vskutku, jak nekritická a povrchní, fantastická a naivní je tato práce ubohého kazatele svatotomášského; snad ve všem tom mžeme ji odsuzovati ješt lépe nežli Dobner Dobrovský, Palacký- Tomek. Ale tolik je jisto: hlavní výtku, kterou inila historie XVIII XIX. stol., onu ne-li víc,

—

—

—

—

ÚSUD1

K

SIM \Ki

Y.

\

^SLEPEK

XI.

\

—

tu porota výtku raffinovaného falsátorství dnešních historik zamítne jednomysln. »Fecit,

quod potuit«

.

tená má

.

.

Kroniku ped sebou;

nech soudí

>ám.

téže poteby, jak o ní \ ydání naše vznik'0 asi a mluvil Veleslavín. Kronika je dnes vzácná potebná. Podává nám texty zaniklé, tradici ztra/.

—

a vyniká svým jazykem, nkdy tak naivn Lidovým, jako byl sáni Májek. Dobrovský psal o jejím jazyce již 22. listopadu [790 Ribayovi (ve vydání této korrespondence eské Akademie na str. 178 179, ve vydání Ruské Akademie str. 566): »Hájkovo pesunování slov po zvyku latinnicmén má Hájek veském není pirozené liké bohatství slov a affektuje asto archaismy za jeho doby již nezvyklé; jest proto slovnikái dobrým pramenem« Dobrovský jej proto také prohlásil (viz shora) za vzácnou památku našeho pece ustoupil filologovi), jazyka (historik v a cele jeho úsudek pijal, jak jsme vidli, Jungmann. Jungmann se také ídil tmi slovy a vyerpal Kroniku Hájkovu pro svj Slovník velmi piln. Ovšem ani jeho výpisky nejsou úplné: novjší píspvky Soukupovy (v Pro^r. Rakovu. reálky 1014 1016) doplnily také Jungmanna

cenou

.

.

.

.

.

.

nm

—

práv

Kroniky Hájkovy. Jazyk Kroniky charakterizoval z

již

Jungmann

(Historie 2 152a") správn dále slovy: »v ástkách samých sloh rozdílný jest dle toho, jak Tláiek nco z eských pramenu vypisoval, bud z latiny nebo pekládal, konen sám

bu

nminy

bu

XLVI

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

vypravoval«. Nalezneme tedy (srovn. shora slova Dobrovského) etné archaismy (Hájek své mládí žil ješt v XV. století, u nho ješt aj, ú, ó je v pevaze proti novjšímu cj, au, uo u), k nimž byl ostatn jako kazatel veden již hojnými citáty biblickými a historickými (takové archaismy jsou na p. jeho ,smolníky' ,prošívanice' atd.), ale nalézáme také, jak již rovnž Dobrovský pozoroval, v slovosledu i v tvorb slov leckterý latinismus a germanismus. Mnoho podle Jungmanna sám vypravoval; tu vidíme dvojí tvánost jeho jazyka jako pi jeho zprávách. Nkterá slova si totiž sám vymýšlí k vcem vymyšleným vymýšlí názvy: s úadem vymyslil si i lopoty'; jinde si vytvoí sloveso: ,kivati kolena'; jinde substan-

—

—

—

:

i

,

tivum ,kovkop'; jinde adjektivum ,(lid) zbiný' [str. (VIII \)] atd. Nkde mu vidíme takka do duše: když krvelanému Vlastislavu dává jmenovati dravé ptáky (nohy, supy, gryfy), fantasie jeho najednou vytváí ,krvosteby' a .blozory'; a zeteln to vidíme pi rozmanitých jeho jménech boh pohanských (,Tasany' si udlal ze Satan' pesmyknutím) nebo osobních. Tato jsou obecn známa a ist hájkovská: takový ,ikrúch' ,Chobol' ,Sudiroh' ,Prostislav' atd. nebo Nastavila' .Brzena' atd. zdaleka se hlásí k svému otci. Je to táž stránka naivn fantastická, jako v celé Kronice - ale nespatujeme v ní nic raffinovan dmyslného. I v tom, vidíme, má pedchdcem bosáka Vodanského, jehož Lactifer hemží se podobnými slovy jednak nov tvoenými, jednak od starších pejatými. Vedle této stránky znamenáme však druhou, nám nejcennjší, lidovou. Na mnohých místech jest ten tón lidový patrný již ze spádu ,

,

JAZYK KRONIKY. JEHU L1DOVUST.

XLV11

ei; to, co mu Tomek právem vytýká, ono ,se sprosování' reci, dodává práv jeho jazyku života a barvy: vytýká-li svým lidem, že žili »jako bludné ovce« nebo že Pražané utíkající.' »sprášili se žitem«, nezni tó sice historicky vážn, ale slyšíme živý jazyk lidu malostranského dosti po dobný souasné kronice Bartoše písae, mravn ovšem daleko výše stojícího. Jako pramen jazyka našeho vychází také toto vydání Kroniky. ídí se /cela pesn týmiž zásadami, jako i. íslo této sbírky. Jest tedy užito (jako ^t našeho, jest, zkratky pravopisu ého, |" pra atd.) jsou rozpuštny, velikých e" písmen (krom nkterých odchylek jako pi jménech odvozených od jmen vlastních atp.) užito po zpsobu našem (Majek píše asto substantiva po nmeckém zpsobu písmenem velikým, ano uprosted slova mívá písmeno veliké jako: zLickoatp.), verše jsou po našem zpsobu psány ve zvláštních ádcích atd. Naproti tomu užito zkratek našich, svatý. I'. kde Hájek stále vypisuje (sv. Pán Bh, ni. mistr atd.), užito íslic místo jeho neustálých íslovek (pi datech a citátech; kde však má íslovka tvar vzácnjší, zstala vy psána), text rozlenn na odstavce po našem zpsobu (ped položeny krátké obsahy), vynechaná v tisku písmena doplnna v závorkách (špiatých), myln vysázená uzavena do [rohatých] závorek (o všech chybách tiskových pak podán v/adu úplný pehled), po stran doplnna (data): data nesprávná, ale opravená, oznaena vykiníkem <'): jednotlivé stránky oznaeny árkou a k té árce na okraji udáno íslo stránky a listu v originálu (ísla úvodu, jež se opakují, uzavena do (okrou-

—

tu

=

=

=

i

=

=

n

=

Bh

ÚVOD. HÁJKOVA KRONIKA.

XLVIII

hlých) závorek) a dvoulisti s erby soudc, nepoítané v originále, poítáno jako list (Via) a (VIb). Pravopis Hájkv možno poznati z piložených (v dalších dílech) snímk zevrubn; je to celkem týž pravopis jako na p. »Evangelia Petrova« v . I. a jako vbec pravopis pedbratrský. Po c, s, z, , š, ž Hájek i y neliší; jinde rozlišuje dosti pesn, asto však, zvlášt po /, chybuje. slovích cizích píše -dy- -ty- -ny- -ry- (kronyka, ;

—

V

Délky slabik nepravideln a neúpln tytul atd.).

:

sice ie

oznauje,

=.

ale velmi Kvantita u nho,

jako podnes, asto kolísá: píše Jích' a Jich', ,ní' ,ni' atd. Nkteré zvláštnosti, tehdy obvyklé, nalézáme u nho: píše ,oppatrný' ,radda' ,masso' ,zlattý' atd., ale také ,maso' zlato' atd.; píše ,devnný' i .hlinný', ,vyžší' i ,vy(š)ší', .oteven' ,odeven-' atd. Nkde vidíme psobiti mylnou

a

i

,

i

analogii: píše stejn Jsem' i ,sem', Jsi' a ,si' atd.; podle toho píše pak i Jsem' (= semhle) a Jse' (=sebe). Jinde jsou to již zvláštnosti hláskové, píše sice pravideln ,byšte\ ale také ,by jste', patrn tak si tvar ten rozkládal; píše ,šasn' patrn tak vyslovoval; píše ,z skoen' (vyvrátiti),

—

jako máme tohoto dvojení sykavek pípad více. Atd. ;i5^|P Latinská dedikace králi položena do poznámky^ do textu pojat peklad eský. Rejstíky, k poslednímu svazku (bude jich šest) pipojené, jsou v závorkách doplnny a opraveny podle našich nynjších požadavk. Místo ímských cifer položeny pro pohodlí arabské. Jinak jest otisk upraven zcela tak, jako pi nalezne tená i. ísle této Knihovny a o pouení tamže na str. 103 106. Úkol nynjšího ;

—

—

nm

ÚPRAVA UDANÍ.

XI. IX

vydání jest ovšem snazší; máme ped ^c-1 m dílo autorem redigované a korrigované (jesl vidti, že jest to Elájkovo dílo první; korrektue se teprv ><

uiti; na prvních stránkách je nejvíce chvi) tiskových a slohových, pozdji se zdokonalil), zbývá tedy konjekturám vydavatelovým pole jen krom interpunkce; úzce omezené. >všem lájek nenauil do smrti a také tehdejší umní úpravní tiskaské ješt neumlo tak smyslu tiskaskou hovti, jak toho žádáme dnes. V té pokládal vydavatel za nutné, aby se ídil pravidly a zvyky nynjšími, akoli nkdy nebylo snadno smysl správn spoádati. iniisil

<

I

—

—

i

píin

V. F.

IV

POZNÁMKY A DOKLADY. Posledn veškera data

sebral o Hájkovi a jeho Jireek; pednášel o v Král. . spol, nauk (zmínka o tom v jejích Zprávách 1874, str. 147; i.

díle

1874

nm

J.

zmínky o pednášce bývá pak v bibliografiích a eské Zíbrtov, polské Finkelov slovnících nauných Ottov a j. vyvozováno myln zvláštní dílo) a výklad svj otiskl 1875 v Rukovti z

této

—

historických

k a

djinám

—

literatury

nejpesnjší sbírka

se

uném

eské,

I,

látky k

výklady

—313

I,

216

v

mém

Písemnictví

v

Jakubcových

191

a

v

—

Na nm Ottov Slovníku naVlkových Djinách eské

— 756; 1897 ve — 420, 428; 1901 snímky); výatky eské 224 — 226; a

Djinách liter, A. Krausov, Husitství

to nejlepší

jest

1896 v

417

(s

—222;

Hájkovu ocenní.

X, 755

literatury

311

pak

zakládají

—

—

1

konen

literatue

I,

210

1917 v knize

— 218.

Zprávy o Hájkovi a jeho rodu sebral

2.

M. Kolá v Ottov

Slovníku

nauném

X,

s.

posledn tam

v.;

také o jiných lenech.

Že by byl Hájek studoval v Ingolstadte, jak míní

3.

(Rukov

216), není ani proto pravdpodobno, Zprávu od utrakvist již jako knz. o jeho apostatství zachoval Rosa (Zápisky, vyd. Meník, 1879 str. 18), jeho vrstevník, prav o Caherovi (jenž byl r. 1523 1529 administrátorem konsistoe podobojí), že ->>za toho administrátora poali knží mnozí apostato-

Jireek

odstoupil

ježto

—

vati

.

.

.

,

jako

njaký Hájek, knz

Václav,

brán

své po-

.

ZPRÁVY O POÁTCÍCH HAJKu\M_M mu

jcšto

ctivosti,

bez viny pobral míti.

lek

a

nic,

a

niusil

I

nm

o

pan

(ti

Ciblic

/.

1

I

Zeidlii

Havel administrátor chtl v tom mu ion pan vrátit tek a zlého

mluvili

Kanovníci rádi

administrátorem,

tím

s

mli

jej

nei

potom proboštem bo-

a

leslavským uinili. «

Winter

4.

mitálského v

(v

Rožmitále;

ale

Nauk

že

uvádi

612)

cirk.

Živ.

/právu,

byl

sice

ji/,

rkp

z

151

r.

rož-

fai

1

vzhledem ke /práváni ostatním, nkosoudním bezpen zajištným, mu-

svdectvím

likerým

síme tuto zprávu pokládati za njaký omyl. 5.

nám

Data o tchto jeho starších komorního soudu (VI

psobištích podávaji

GA

i_\), piná Ilburka a jeho výpovdi svdk o jeho pi s panem hejtmanem Zeidlicem. Tato akta /.pracoval již F. Bernau: W. Hajek auf der Burg Lámberg (v Paudleronordbóhm. Excursionsclubs, vých Mittheilungen des i88j. V, 52—53), zevrubn o nich podal zprávu F. drý (naped v Níethodu 1808, XXIV, 78—79, pak ve

akta

/.

Sborníku

histor.

kroužku

m

výslechm vytištné p.

Vojt.

v

CCM.

Nco

z 7.

»register

olog.

10

1850,

III,

21

1— 102 od

z

r.

Museu) také 325—329v

r.

tmi" 1

5

_'

7

fialových

Axx

fol.

A.

k

J.

b)

Vrtátka.

1533 a 1540 nale

Wintrov Život církevním

soudních akt (nyní

Doplky

nálezových

mus.

(sign.

XXXVIII,

zpráv o tchto soudech

také ve

253).

1.

nejprvnjších

Pcrnštejna«

1804.

1900,

podávají obsílky k soudu

503 a v

j..

výtahy ze

Památkách arehae-

Zprávu o Hájkov »dluhu« rychtái Boršíkovi podává jeho vlastnoruní úpis, na hrubém papíe s pe etí v tmavém vosku (nyní porušenou), daný 15. únor,. (nyní cho »na rathze« staromstském [524 6.

v za

knihovn laskavost

kláštera

pi

Strahovského;

prácí poskytnutou

dkuji p.

bibl,

tuto

optovn

Cyr. Strakovi)

IV

ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY.

Lil

—

nm

zprávu o

a

Štdrý

F.

kov

otiskl

podal 1900 ve Sborníku histor. kroužku

pozdjší žalob Háj-

253). Výpis z akt o

(I,

CM.

Vrfátko v

1864,

Dležitý ten list pana Lva ervence 1527 nalezl Fr. Palacký Mareš, Památník Fr. Palackého,

110.

teboském

ervnu

v

1898,

str.

31.

(viz

1863 v

124)

ar-

nm

poznav jeho dležitost, etl o února 1864 v sezení Král. . spolenosti nauk »s roz-

chivu 8.

Rožmitála ddto

z

9.

a

ilením stále stoupajícím«, v nmž konen nazval Hájka »drzým lháem a pfifikusem«, proti emuž se ohradil pítomný ve schzi A. Vinaický. Výtah z pednášky vyšel ve feuilletonu »Národa« (1864, . 47), celá otištna v 16; list sám pak znovu 1864, str. 11 otištn 1890 v Archivu eském X, 210 211. O Hájkovu obranu se pokusil A. Vinaický 1864 v asopise katol.

M.

duchov. V, jíti

cím

—

134

o pouhé a

—

—

mže v tomto pípad útování mezi faráem odstupují-

ukázav, že

142,

neúplné

nastupujícím.

Palacký v

úvod

závrku

a

svého

tohoto

otisku

podává nkteré zprávy a úsudky o Hájkovi; praví, posavad velmi málo jest známo«. že o jeho »živobytí

listu

.

Skuten tím,

že

si

.

.

jeho jsou velmi chudá.

také data

výtah

nepovšiml

z

Stalo

se

otištných

akt,

to

1859

Památkách archaeologických a neprohrál zevrubnji Ani Vinaický si Thomaeus« u augustinián. tchto vcí nepovšiml, omeziv se úpln na výklad otištné listiny. Teprve Vrfátko potom, hned v následujídoplnil údaje Palackého nkterými cím svazku

v

»codex

M.,

dalšími 10.

ostatku.

ského

výatky Tyto Ztratil

svatý

z

pramen.

spory

prst:

kaple veliká díra

týkají

tehdy

se

ale

díve

(r.

se

Hájek nežli

pedn

1532)

on

z

ztráty

byla

ukázal,

že

se

dkanem

eistcr otiskl Winter, Kulturní obraz

svatého

pokladu karlštejn-

stal

eských

mst

ve

zdi

(z

re-

1,

467

HÁJknU až

SPOR} v/ne-]

žalobu

i')Si:

KARLŠTEJNSKÉ.

nho

na

purkrabí

I.1II

pro

patrní

Hájkovy výroky o jeho manželce. hanlivého naeni Endresa krejího (;ikia utiskl Vrfátko, Sem tam nyníko [864, 103), jenž kdesi vyprávl: Karlštejnský s Bukovským, byl, kdy/ se vadil dkan 1

I

i

M.

pravil

na

nebyl

jíž

je

jeho

spor

další

ského

Bukovský, že proto pravdivý, -

Hustian,

/

lotrovství

já

Václav Halas

z

(r.

ekl:

provedu.<

ovšem nedokázal, tak jako zal

t

—

jich

to

a

Bukov-

Petra

1532)

»Ty louíš manžely, to svých slo> Bukovský 10 let pozdji nedoká-

Radimovic, jenž zase tvrdil o Háj-

t

IVo tvé lotrovství vzali

kovi:

uloudik: výrok ten

ponvadž Hájek ^ám

žaloval

ježto

t

na

-

—rvu

mu k

podvázaného

pod

kuo

jako lotra

a

Karlštejna

do Pí Obojí tyto náky ml} asi také vznik v hlavním sporu karlštejnském, s paní purkrabnkou. Akta soudní o Butak

kovském

otiskl

tamtéž 107

níže

pinesli

z

Vrfátko na m.

u.

\oz

— 103,

o

Halašovi

— 108.

Akta o sondu Hájkov s paní Kateinou z Kománkterá vydal opt A. J. Vrfátko v CCM. 1864, 103 105; jiné výtahy (ze svdectví komorního soudu) Tu otiskl Winter, Kulturní obraz eských mst II, 409. ped soudem vypovídá kožišník Prok. Papež z Nového Msta: »toho jsem svdkem, že paní Kateina zabila sestru mii a druhu zabila z Piína kováinu dceru, íkali Dorota... tu Kateinu když zabíjela, povsila jí ji pes bidlo a moždí k hlav pivázala .. .« Jinou, njakou Hedviku, kázala do smrti ubiti. A teba k tomu rova

—

dodati, vídali,

veky

že

nepišli

nkteí závi>li svdkové vbec ped soud — a jiní vypovdli,

zemely

nemocí (jakou

II.

O

dosazení

vydaná

v

a

jak

si

ji

nevypože

d-

získaly,

ne-

ekli).

jeho

Památkách

na

arch.

Vyšehrad 1850,

lil,

vyprávjí 321

m,

akta, že

ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY

L1V

»cum rubore

vcreeundia«

et

konsistoe

nost

stoe,

II,

po

14

»cedere coactus«

(Borový,

letech

píše

Jednání

stíž-

konsi-

Podle téže stížnosti dostal prý se v tu

51J.

správu

»explosis

contra

capituli

.

.

canonicis

.

voluntatem

et

.

.

.

per saecuiares dominos

ecclesiae

libertatem«.

Zprávu o tomto postupu klášterské zabrady má již Jos. Jireek (Rukovt 217) z inventáe kláštera u sv. Tomáše. Pvodní zápis o tom podává »codex Thomaeus« na fol. IÓ3T Svdí tam o tom darování kusu zahrady »k tomu domu, kterýž jest sob kaupil na gruntích kláštera našeho« pevor, ti bratí a celý konvent; dávají nui ji bez úroku (jeho nástupci mají však platiti úroku 24 groš eských) a Hájek se zavazuje, že ji na svj náklad zdí ohradí a že on (i jeho nástupci) bude po12.

.

—

Z Kodexu

vinen tu zed opravovati a pikrývati.

mášského pevzal

r.

1756 tu

to-

zprávu Theob. Gruber do

svého rukopisného »Surnrnana«, odtud pak pešla do in-

ventáe klášterního. (Dkuji tuto P. T. pp. provinciálu Bertholdu Hejhalovi a pevoru Tomáši Randovi za mnohou laskavost, pi práci mi prokázanou.) Výklad o tom všem erpáme z Hájkova listu 13purkrabímu hradeckému (Litoborskému), zachovaného necelen) Bergrov exemplái Kroniky Hájkovy. List v ten nalezl a v latinském peklade otiskl 1763 Dobner (Annal. Hayec. II, 354 356), z Dobnera pak znovu (Wrdigung der alten bóhm. Ge1830 Fr. Palacký

—

sebichtschreiber, 276).

Tato »Kronika o založení zem eské« neznájakéhos, dochovaná necelá v rukopise kdysi rožmberském (zprávu o ní zevrubnou podává 179C) Reise nach Nachrichten von Literar. Dobrovský, 61 Schweden 65), má sice ostrou kritiku V. Hájka, 14.

mého

bratra

.

.

.

.

otištnou u Palackého, jiny

eské

.

.

—

liter.

Wrdigg.

420 a

j.,

ale

281, pak u Vlka, Dsám nedovede nic, než

HÁJKOVY P RAMENY. CCNSURA. Hájka plagovati zahlet,

(»was

doch

i-t

voní

er

nur aus der

schen Chronik entlehnet

700

J.

LV 900..

his

herabgesetzten

so

Hageki-

správn Dobrovský). Vytýká mezi jiným »tu pletichu, že mnozí túce tu kroniku jeho za to mají, že národ eský teprva se kdes vzal po nkolika stech letech od Božího narození, jakž tam pouk' mejlky na potích poznamenáno^ u nho pichází Cech ovšem (podle Kuthena) již r. 639 do Cech... Podlí nho také Hájek když spisoval tu kroniku, onde onde z mnohých míst pjkau dostávše znamenitých spis pamtí historických a zvlášt tch, kteréž za asu válek Zisky a Tábor se daly též za potomních král a co se junu líbilo, to do svý pletichy vlepil a což užiteného a pamti hodného bylo, to vypustil a potom ty vypjpraví

—

i

i

ený

kroniky všecky

pouhá pomluva, patrno:

n

kapitolám,

opt ruil osobn Hájek takovém

jednání.

povsti, jež ho tatní,

1 '

mu

ruili královští úednici osob-

pánm a mstm, úedníkm sám — nemáme vbec stopy po

a

ml

hýly

tuším,

hojn

Hájek nkteré místní k tomu právo: byl

snad

Spálil-li

pátelé sehráli,

materiál, jichž tak

tvrzení

toto poslední

je

Hájkova panu Litoborskému

listu

vypjené vci

z::

klášterm,

Ze

spálil. «

z

je

asi

jako

rázu

téhož

užil.

15. O censue Kroniky Hájkovy hlasní zprávy, ale patrn pehnané, zachoval Slavata v 35. kn. svých llistorií. Podstatný výtah z jeho sepsání otiskl 1857 Lumír (I. 180 181), pak Jirekova Rukov (_m8 219). Jist neprávem píše Slavata, že Kronika tak jest vymustro-

—

vána

od 1

a

ztenena, že sotva

knze

'.ožno,

Y.

co píše dále,

castratus

to

t>

Hájka... psána

neboližto

'/a

ní

eeno

jesl

býti >1

mu

však

»skrze to od nkterých tyž

vykleštným

ení pokusu pražské obce, n< ní asi ve všem sprá\ né.

jak

jest

se

1.

Také

nazván*.

pokoušela

ovšem

o

lí-

censuru,

ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY.

LVI

Obrázky Kroniky, oznaené písmenem PS, ezai

16.

XIV, r.

II,

prmysl

ne všecky,

ale

492),

1892,

ukazuje Winter,

jak

e-

nkteré obrázky Kroniky vzaty potom 1565 odtud do Oksových Novin o Turkovi (v. Winter 555)- O tisku (druhý tiska Kubeš vedl pak od r. 1543

ský

*•

Kvtech

Pavel Severin 'Jak vyložil Klement, v

asi

547;

svj podnik sám) zevrubn informují soudní

M.

Yrfátko,

že obrázky

nn.)

105

1864,

ím

tiskem se ke konci

i

akta

(v.

Kronika sama. Ukazuje,

i

dále tím více šetí

zaátku bývá obrázk nových hojn, ke konci jich tém mimo podobizny panovník vbec není; ano vyrábjí se také umle: obrázek knížecího pohbu jeden vznikl pouze odíznutím hory ípu atd.). Klement dí o nich: » vidti, že si (rytec) pojmutím látky as píliš' (ns

—

—

hlavy nelámak.

O

Hájkov

Halasem, jenž má nkolik vždy však Hájkovi píznivých, jsou zprávy hojné a velmi podrobné. První výklad podal již v XVIII. stol. Beckovský (Poselkyn II, 203 až 204, ed. Rezek), pak Lumír 1853, 689. Ze soudních akt 17.

doplky pak v

sporu

nkolik

a

fasí

Dundr

otiskl

M.

1860,

zevrubn pak

a

1859

nich vylíil

ten

O

nátlaku

(s

M.

soustavn Vrfátko v

nkdy

spor posledn

kov, 219 — 220); uvádím soupe — jen tyto dv: mu Kroniky

Pam. III, 325, nkterými omyly);

v Archaeol.

86 a 1861, 390

Podrobnosti ty jsou

108.

s

lozhodnutí,

Halašov

—

vydal

—

z

v

zevrubn

nich

1543

ujednání

soudnímu vypovídá pod písahou Hájkova, takto: »Knz Václav ekl, dati)

xjedne chceteli

kterých jsau

A

]>.

Václav

mezi

povdl

mi,

p.

105 až

—

podle

Jireek (Rupro srovnání obou

—

únoru

proti

1864,

velmi zajímavé J.

Hájka, aby výroku Marta, kuchaka

že

na

i

proti

chce rád

/vy-

tch 25 kop dáti, komisai vejpovd«.

Václave,

námi udieli že »nedám

pp.

a nechci«.

A knz

Václav

HÁ.1KMW SPOR\ Nemáteli

ekl:

n

i

priu'/,

HALASEM.

-

mi

udlejte

A on ekl pokám vám do Jií. chci, nejsem vám nic dlužen. « A kn. sv.

»

:

I.\ll

sebe

na

Neudlám

Václav ekl:

sím vás, nechme tch hadrunkuov; udlejmi mezi námi.« A mu ekl: spravedlivé,

— ;i-i

Naproti tomu

ho

že

a

l<>tr

r.

—

mne

co dlužen, žalujte na

1545

I

Karlštejna

-

tom

a v

lála-

ekl

bú za

šel

ním nesrovnávají

-

na

koni

by

to

kázal,

pinesen,

byl

svázanéhi

pivezli

nevdí o tom /a

že

hanlivá

slova

jiní

nemž,

býti

Hajek nedo-

že

(akoli

Halas tak vyjádil

jako by se byl

Halas

se

ješto

Také, kdyby

nic.

Soud potom rozhodl,

mluvil...*

sám tch Tyto ale

a

z.

Hájkovi, že

<>

konm. Svdci toho Halašovi nedosvdili a tu hráni ped soudem: »Také jest jeden svdek, se

ne-

Pro-

>Jsemli

'

Vám

list,

a

Halas

sluv nepopel;.

podobné

a

pro náš Úel

významu

jsou

Rovn/,

dležité.

soud

další

jesl

podrobnosti

mén

Hájkv

r.

sice

zajímavé,

tak

celkem bez židem Žal-

se

1543

rovnž vydal Vrtátko v CCM. 1 10. Novomstský mšan Jan Benátský a [864, 108 Mandaléna z Drchlavy pjili židu Abrahamovi 50 kop; penzi. Nemohouce se jich dos /id odešel ze zem

manem Mukou,

jehož akta

—

i

.

postoupili

snmovního

v

a

ten

vzájemném rueni Praze pozstalé, jménem

usneseni

o zapláceli židy

Hájkovi

tento dluh

o

pohnal, podle

všech jich

židu.

Zahnaná

Muku. Soud dal sice Hájkovi na vli, ahy se dluhu domáhal na statku po Abrahamovi zbylém, ale židy zbylé nieni za Abrahama sprostil. která 18. »Kniha o neštastné píhod, skrze

ohe

Václava

i

v

na

Menším mst Pražském a na hrad -v. Hradanech (Vytišt. od Bartolo1541.41

Netolického,

Opisy

\\\m\\

!.

4",

V.

1541.)

Mikovec

(v.

níže);

d

ubný

OVOD. POZNÁMKY A DOKLADY.

LVI II

pináší také Beckovský, Poselkyn 2, I, 92 1111., nejnovji Tomek, Djepis Prahy XI, 202 210 a j. Nový otisk (z dohy kolem r. 1600) »nyní v nov z starého exsempláe vytlaeno«) uvádí . Zíbrt (BH, III, . 6809); (exemplá v Museu, sign. 31 D 10). vydání od Vav. Žežhule, novom. mšana (de3. dikováno Divišovi ernínovi z Chudenic), vytišf. u Sam. výtah

—

i

(

k

Adama

z Veleslavína

Poslední otisk 1074

— 1078,

1094

r.

1.

1614.

1852

— 1101

s

v

Lumíru,

pozn.

a

II.

ron.,

závrkem

2.

sv.,

F.

B.

M(ikovce).

O

19.

tchto sporech

Hájkových

s

kapitolou bole-

máme

zevrubné zprávy jednak v ervenkov Historii (viz Jireek, Rukov I, 220 221), jednak v »Jednáních a aktech konsistoe«, vydaných Borovým (díl II., 1869, konsisto pod jednou). I do slavskou a pražskou

—

tchto

výkladíi,

omyly.

Borový

tak bezpen myln zprávy

clavovi

(II,

34 a

anonym

v

24,

j.)

doložených,

vloudily

se

dkanovi mistru Vávykládal o našem Hájkovi. A o

Památkách archaeologických r. 1870 (VIII, 547—548), podávaje struný obsah tchto konsistorních akt,

z

pejal také a rozmnožil tento omyl, patrný a jasný, A z Památek putuje tento omyl pak dále.

Borového.

(Zpráva o domnlém štvaní Hájkov te se v týchž Aktech . 560, str. II, 24; zpráva o klatb a pízni Bratí u ervenky, Histor. 326; o nové volb dkana v týchž Aktech . 570, str. II, 34. Mimochodem poznamenávám, volený dkan m. Václav dlouho ve že ani tento nov stallu nesedl; 20. ervna 1547 na jeho místo jmenuje v týchž Aktech . pražská kapitola již zase Cypriana

—

596, str.

II,

55/6).

20. O tchto dalších sporech s obojí kapitulou máme nkolik nedost zetelných zpráv: podle zpráv v ervenkov Historii 326 (která však práv na rozhodném míst

E

SPOR)

OBOJI

S

pestává

nedokonena)

stížnosti

konsistorní

Jednání

ek

konsist.

li.

Rukovti

v

r.

49

v

ním

31.

<

dm

i

stížm -1

konsistoe,

ik ní

administrátoi

annis

bellem

msisti

.

1

itiskl

.

propter

.

Bon již

akt

Jire-

archivu

z

Život

v

cir-

podepsáni dkan,

pkné úvahy

velmi

conferuntui

officia

XX

»novimua hune hominém a institutis semper fuisse

canonum

ss.

ct

re-

perturbatorem<

ecclesiarum

sinistro tramite praeter

ecclesias

nenávistné u

1

51;

Má

kapitola).

inobedientem

ac

ie

I.IX

spor

úedních ásti Winter

z

jej

drazn

Hájkovi tvrdí

ft-rme

tento

590, str. 49

celá

a

»benef icia

cítkevní: <>

1.'

.

II,

vypsal

221); podle

(220

místodržitelského vylíil k(

(otištné

15.17

50J

LOU.

pozdjší

podle

a

z

UMU

K

ordinem

iuris canonici

molestare non erubescit« atd.

Knížku

21.

pepracoval vytištn

r.

Riss

v

J.

»Solfernus«

Sixt

1553

M.

1

a

l66);

165

v

teprve

zprávu o tom tisku 1861.

ásten

potom opt

Ottersdorfa

z

této

1

úprav

rozborem

s

jinak

viz

p

literaturu

ní u Jar. Vlka, Djiny . liter, a J. Jakubec Dj. liter. . na píslušných místech. Sna« m. Vavince z Bezové v úprav Hájkov

O

nován Vilému

z

Vickova

a

rychtéi markr. Moravského)

íka Daického tové

(na již

7

str.

dáni

je

XXXVI,

r.

teprve

Zíbrt

v

u

1581

r.

Ji-

1908 Zibrt

tomto oti>ku také

dokazuje, že stará data. jakoby byl vyšel

jsou

mylná.

pokládá za vydání

/.

Cimburce, nejv. ho

Praze; nový petisk poídil

knihovn Ottov.

—8)

1550.

r.

koli

v

na

vyšel

1614)

Rozbor vydaní z

r.

z

r.

1581

1550 a neví o dalším

(avy-

Hanuš i8(>j (v CM. ukazuje tam nkterými obi

napsal

í.

J.

239—241); ukázkami mravní laxnost Hájkovu. 22. Zápis o jeho útech proboštských 1860 (Jednání konsistoe . 657. 11, str.

nimi

1

i

otiskl -'

11.O.

Hájek

ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY.

LX

poet novému dkanu boleslavskému Cyprianovi kanovníkm Vavinci Zikmundovi a Ondejovi ped ad-

vydal a

ministrátorem Janem z Puchová a Valentinem scholastikem. v.

níže)

a

—

160,

Poselkyn

vyerpal Rezek v

jež

II,

(Boh. 202-

2,

CM.

1878,

jsou sice hojné, ale všecky podružné.

Rok

24.

smrtí mají Balbín

Beckovský,

zprávy Beckovského, 159

ped

Zprávu o nemoci

23.

docta,

máme pesn

Hájkova

a den úmrtí

—

udán,

dokonce nkolikrát svdectvími bezpenými a pece udává se velmi rozlin. Pesn a urit udává náhrobní deska (kdysi v kláštee sv. Anny) za den jeho pohbu 19.

bezen

vený

1553,

mladší

»Ephemeris«

rovnž jeho

totéž

tak

urit

datum;

pesn dobe

a

Prokop

nástupce,

taktéž

zpra-

Lupá, ve

své

po Lupáovi, kalendái a j. Touž

ovšem,

n. p. Veleslavín v Historickém patrn zprávu mly vlastnoruní poznámky pana Hodjovského k Hájkov Kronice. Pan Hodjovský, kdysi

censor a stálý píznivec ven, ale psal trochu

Hájkv,

nejasn;

pro Balbína Fab. Blovský; a tu

bezna

jist

byl

jeho

dobe

poznámky

nkde

zpra-

opisoval

ze správného

19.

omylem tení (bud Blovského nebo Balbína nebo vydavatel) vzniklo pak (mylné) datum 15. bezna 1553

1553 (Balbín, Boh. docta ed. Ungar,

II,

59).

Rovnž

ne-

zeteln psával pan Slavata; jeho rovnž správné datum 19. bezna 1553 peetl sice Mikovec 1857 v Lumíru (I, 380) dobe, ale J. Jireek (v Rukovti I, 221) myln jako náhrobním bezen. (viz snímek íslice na nápise nezetelné; Dobnera, Annales, I, 30) jsou ponkud proto Beckovský v Poselkyni (II, 1, 202/3) etl myln

9.

u

—

a neznámý pvodce o^tiny pozdjší (uvePrusíkem v Zlaté Praze 1888, str. 184, text 190 etl zase myln den 14. bezna. Tyto omyly 1) všechny, jasn patrné tenái pozornému, daly r. 1889 Prusíkovi podnt k úvaze o tomto datu v Kroku (111,

rok

1552

ejnné

—

D ATUM SMRTI HÁJKOVY. .:'

360),

i

ni;

\

\

sak

nep<

ichi

I

ipitelným

omylu Balbínova ani Jirel položil úmrtí k 15. beznu. Ale oprava jeho se neujal jeho vývody vyvrátil ve své rukopisi Truhlá zcela správn poznal

171

1913,

kde

•

Mus.

[73).

Mú" ;i

XI

pijmouti

itum

nalézáme

nové odchylky,

mžeme

zcela

vyložiti

je

-i

omyly staršími: tak na p. Vlek (I, \2o), Kola X. 751.1 a pejímaji mylné datum dne Jirekovi bezna), u Jakubce (226) mylný rok [555 jest patrné jen omyl tiskový atd. Datum náhrobni desk) láhne jenom ke dni pohbu; ale ježto déle trvalo, nežli i.

deska

byla

epitafiem

-

zhotovena

(verše

na

složil

ní

nepochybné, že datum to vyjaduje též datum úmrtí Hájkova. Byl Hájek již stár a dlouho stonavý; smrt jeho nepišla neoekávané, uinil ádn

slavný

i

ECollin),

—

závt

kládáno;

a

jest

tak

nepochybn

kláštere pak byl

v

i

pohbem hrol)

jeho nebyl

nepochybn

1-

díve

ji/,

tém

a tedy penesení tla v téže budov - místa jednoho na druhé neinilo nijakých obtíží ani nežádalo

uren pí

utahu.

Veškeren svj majetek (byl asi dosti znaný, nebol Májek byl opatrný hospodá) odkázal náš kroniká konventu dominikánek; o pozdjších osudech tohoto jmni •

zpráv.

e

Bibliograficky

(zárove

pesná

píslušnou

s

Bibliografie

eské

data o Kronice

literaturou historie,

II.

do str.

r.

atd.

1901)

580

C.

582,

podává Zíbrt, i'

nového vydáni a nmeckého pekladu tam také bibliografie zpráv o pekladapopi-, teli vydáni Sandelovi. Zevrubný Dobnerova Annal, spolu - bibliografií o Hájkovi samém, p

popis

podává

originálu,

.

1S51;

LXII

ÚVOD. POZNÁMKY A DOKLADY

.

Nove doplky nalezne tená eské historie, posledn za

1852.

v

.

Kazimourové

1914 pi eském asop. historickém 1915 pak ve Filologii v literatue eské, posledn za r. 1914 a 1915 pi Sborníku filologickém 1917 (VI); konen v Tumpachových a Podlahových Djinách a bibliografii eské katolické literaBibliografii

r.

;

tury náboženské od 1912

— 1914,

do

str.

r.

1826 až do nynjší doby (v Praze,

1440)

a

j.

KNZ

V.

HÁJEK Z LIBOAN

KRONIKA ESKÁ. DÍL

I.

(DOBA POHANSKÁ).

£ mn gracía ítprrártcsie ^cgíc aíaícftatis

!

DEDIKACE. Nejmocnjšímu

a

Ferdinandovi,

žeti

nejjasnjšímu vladai, ímskému, Uherskému,

kní-

skému atd. králi, infantu ve Španlích, arciknížeti Rakouskému atd., králi a pánu mému nejmil \

jšímu z Liboan, Vaší Královské Venejoddanjší kaplan, prospch v kralomír a spásu v Pánu

Václav Hájek lebnosti ání,

\

Mimo

nauku

tu

pedpisy

se

vla.lv a života,

filosofickými, jest

má

(nebo piklad))

zkušenost

vykládá

jež

Potentissimo

Romanorum,

Pcrdinando, Regi, c(

Infanti

Domino

jakousi

/.vlastni

Ungaroruni,

Liboan, Maiestatis Regnandi prosperitatem,

Regie

nus, >>

imim

l

i

etc,

Hajek ex

deditissimus

Pacem

I

Boemorum

Venceslaus

clementissimo Vestre

I

r i

Prim

Monarche,

Hyspaniarum, Arehiduci Austrie

tneo

/'

známo, že

Dedicatoria. illustrissimoque

l

atque

Sacela-

Salutem

in

i.

PReter eam

.

inflamman.que

institucionem 1>

.

philozophicis

ciam seu exempla,

movendi

vivendique

regnandi ,

preceptis

,

traditur)

non

constat

expei

módo docendi, verum quam

affectus

et

ntihtati

V.

HAJEK, KRONIKA

ESKÁ.

úinnost nejenom pouovati, nýbrž

sílu a

hnouti a rozplameovati

city.

Nebo

ze

i

po-

skutk

poznává pravda, dstojnost a úkol vychováváni ctnosti, jimiž jako obrazy jsme k nabytí ctnosti, moudrosti, vzdlání i píhodnosti a po píkladu jiných mžeme jak své vci soukromé tak veejné dobe vésti a iny ty i rady si za pravidla bráti a napodobovati. Nebo moudejšími nás inívá historie a cizí nebezpeenství opatrnjšími, poskytujíc i nám látku životní ze zkušenosti, uitelky vcí, v lecem pak nás svou rozmanitostí obveselil jíc. Proež již od pírody radji chceme spíše píklady než nauení. Ne nevhodn tedy Cicero djepis uruje jako svtlo as, svdka ctnosti, život pamti a nejvíce

se

i

i

vim

cnergiam.

et

vmíni,

dignitasque

irr.aginibus

Namque ac

ex

officium

factis

maxim

virtutis,

cernitur

quibus

ad virtutem, sapientiam,"doctrinam,

velud

commo-

consequendam erudimur et aliorum exemplo rem tum privatam tum publicam bene gerere neone consilia, leges admovere nobis ac imitari possufacta, mus. Prudenciores enim nos reddere solet historia atque caucioreš periculum alienum; materiam nobis etiam vivendi ex experientia rerum magistra submini stran do, Quare non nihil etiam nos varietate sua exhilarando. nátura plus exempla quam documenta malimus. Non ab re Cicero Historiam temporum lucem, testem igitur virtutis, vitam memorie, nuncciam vetustatis definit, ubi liominum mores, studia, causas rerum, eventuum tanditatem

quam

in

tabula

videre

licet.

|)!.DIK\CI

kk'\l.l

FERDINANDOVI.

posla starobylosti, kde lze jako na obraze vidti

mravy

lidi

i

•

velikých

ni

v

elo

píin) vcí

snah) a

A akoliv nemá

muž

výsledk.

tch, kteí velikým zízením

a

jsou stavni,

i

kniha djin probírána le

býti

pec znamenitý

zvláš krá

a

lovský úkol to bude cviiti se v djinách, ab) tak

spíše

iny

než stíny

výmysl

Tam

obírali.

totiž asto se dje /minka o knížatech, o pvodu válek, o píinách a výsledcích jich; tam smny íší a zemí; tam (o tch), jimiž obec šastn stála a sílela. Proež král tím podporován podobné

píhody

práce,

jeho

dve

a

výsledky

svené

píhodnji vede

svou

a (lidi)

šastnji

opatrnosti

ídí a spravuje, ježto práv se piházejí vždy >k<>n> podobné denn píležitosti. Píkladem

(.hráni,

quanquam

nonnisi

nim-

preficiuntur,

debel

tanuti

preclarum

Et

exerceri

in

iacionum riuens

lit

umbras mencio

ubi

regium res

ipsorum; item,

tia,

casus,

Ibidem

principibus,

eventibus

conservabatur

singulare

ibi

quibus

magnis

qui

et

liber

pocius gestas

sectarentur.

de

viriš

Historiarum

provinciarum,

causis,

rum,

atque

Eiistoriis,

magnis

a

amplecti,

munus erit quam specu-

namque

de origine

fre-

bellorum,

commutaciones feliciter

constabat

-

«.

t

Unde rcx eo adiutus sirailia eventus commodius tractat el suae fidei

res

publica.

commissos providentia sua felitius tuetur, regil <•: deratur, quandoquidem incidant semper similes in dies occasiones. Exemplo esl rex Vsuerus, qui lectione Historiarum intellexil fraudem Aman el salvavit Marcheuin gentemque fsraeliticam. Hestei

'

V.

ESKÁ.

HÁJEK, KRONIKA

tením djin prohlédl lest Mardochea a lid Israelský

jest král Asver, jenž

O stavu duchovním.

Amanovu

a

(Esther

kap.).

6.

spasil

První tedy ze všeho v této historii eské jest ,...., v „ hledti k stavu církevnímu duchovnímu, jak rise .

,

Boha

a obce od

.

,

.

.

,

spíše než lidským

.

,

dmyslem

zachovávají — a že od knížat nemohou

se

býti chrá-

nny, le zvláštním dobrodiním Božím; podle onoho: »Neosteželi Pán msta, nadarmo bdí, kdo ho steže. « Toho píklad nám nynjší as

—

pinesl movi,

atd.

Totéž dávno

podivuhodn drosti,

jest

zejmo

Davidovi a Ezechiášovi obránil,

dvru

pro

na Abraha-

králích, jež

Bh

nad pochopení lidské mou-

v zaslíbení, jejichž víra v po-

kušeních nejvíce se zastkvla a od Boha nejvíce

De

státu

Spintuali /

(

'

Primm videre

igitur

de

est

regnum et res mano ingenio

omnium

státu

in

publicc

divini

c.onservantur

—

Boemorum módo magis quam hu-

hac Histona

ecclešiastico

spirituali,

/ tus

quo

nec a principibus posse

illud: »Nisi Dominus custodiverit civitatem, frustra vigilat, qui custoHuius exemplum nobis presens etas attulit dit eam.« etc. Atquc hec eadem clara šunt dudum in Abrahamu, Dauide, Ezechia regibus, quos Deus mirabiliter defendit,

tueri nisi

Dei singulari beneficio, iuxta

—

humane sapientie, propter fidutiam in proquorum fides in tentationibus potissimum et enituit et a Deu maxim spectabatur (4a Reg. 19 Esai. videndum est in hac historia, Similiter 37°) quombdo tranqr.iiitatem communem, sepe dissimilitudine doctrine Evangelice contigerat tumultuari etc. Unde supra captum

missionem,

\U

Dl MIK

l»_\la

spatována

dobn

jest

KRÁLI

RD1N AND0V1.

l

kn. Král.

(4.

vidti

l

i
.1

této historii, jak

v

Izai.

7

37

pokuj

ob<

asto pro nepodobnosl uení evangelického, se

ume

bouiti atd. Proež

se

z

píklad

;

báti

« 1 1 i

t

i

nm

se a v

se

mo

Boha, viti Bohu, slovem rozum opatrovati,

doufati, aby škody cizí na nás se

nepenesly anebo minulé aby nám nebyly

nkdy

pítomnými, a, pišlyli by které, aby byly cviením naší víry. Ostatn pohlédnouti jest na stav svtský, pánu, rytí, mst a zárove jest je napomenouti,

1

>

-tavu

kém.

aby hledli tak jako v zrcadle na hrdinské svých <>*ru.

Cech,

tém

ctnosti a

Bohu, vrnost

nost k

discamus exemplis tiraere tionem corrigere, orare extranea

in

aliquando fidei

mírnost

rozumnost,

spravedlnost,

et

obrovské iny, zbož-

knížatm, pak moudros

Deum, in

fiderc

a

Deo,

ipso sperare, ne

toho

jiné

verbo ra-

incommoda

nos transferantur vel préterita ne sim

presentia

-i

et,

o,

" <-

venerint,

ut

sint

ii'

>l>i-

nostre

exercitamenta.

Ceterum introspiciendus est status secularis, Kar"num, militarium, civilium, simulque admonendi šunt, ut patrm suorum Boemorum Herroicas virtutes et plane Gigantea facta, pietatem erga Deum, fidelitatem erga principes,

deninue

sapientiam,

temperantiam aliaque negotia

tanquará

doquidem ita

etate

affligente),

morabiliaque

in

prudentiam,

iustitiam,

genus virtutum

speculo

hac

tabule

igne

i
intueantur,

officia,

presertim

res

nostra (Deo regnun omneš denique annaJes me-

infelici

regni,

exusta

et

quan-

šunt.

Mu- igitur

vetustas

De

státu

secutan.

V.

(2.

ceryna 1541)

ESKÁ.

HÁJEK, KRONIKA

druhu ctností úkoly, iny a jednání, zvlášt když v tomto nešastném ase našem (z dopuštní bo-^ na na£ e království) desky zemské a pak „ v v všechny zápisy a pamti ohnm byly spáleny. Zde tedy bude se vyhledávati starobylost, zde hledati pvod majetk a titul nkterých, privilejí, domu, umní, klášter a chrám v; zde které v tom.

r

,

v

zmny osud

to království

promny

a nejtžší

nešváry stav, obcí vnitní nepokoje, pomluvy, shluky a spiknutí pro pipadly, které se pihodily

prospch nebo

vlastní

ze skrytého záští.

Jichž

n-

rozmanité konce a zhoubné výsledky nastaly,

kdy klamnou tváností spravedlnosti ošálené nebo vášnmi pokažené. Opt také v nebezpeenstvích tíž echové jak bývali ducha ilého, nepetenda, hic querenda possessionum,

rum, pivilegiorum, edifitiorum, rum, templorum origo; hic, quae tudines

qnae

rcrum

.statuím;

calumnie,

et

gravissime

dissensiones,

simultates,

eventus

specie

delusi

aut

ícbus

árduis

iidem

senti,

infracto,

commutationes

conspiratiunes,

contigerunt, affectibus

Boemi,

monasterio-

hoc Regno vicissi-

in

civitatum

vel occultis odiis acciderunt.

nitiosi

titulorum nonnulloartium,

diversi exitus, per-

nonnunquam corrupti.

intrepidoque uon

nisi

tumultus,

commodis

propriis

Quorum

quam

inciderunt,

intestini

iustitie

Rursus

fuerant coacti

falsa

etiam

animo bella

in

pre-

suase-

monimenta ruirr&ium luic usque plane per totum regnum declarant), sepe tamen disšimulatione iniuriarum pacem retinebant. Denique in hac presenti Historia reperitur plebeio-

runt (bella, inquam, horrida bella, prout

DEDIK w\. K RÁLI

zlomného

válk)

—

ukazují

udrž*

I

\M

HN

kl

neohroženého, válk)

a

tém

asto však

>,

>\

><

tu-

pravím, hrozné

.

mátk) zícenin až posud ^t\i

I

I.

-

álk)

\

po celém

kr;

kivdu mír

snesše

»vali.

Konen povaha

v

pítomné

této

spiknutí,

lidu.

lsti

historii

shledává

se

toho druhu ne

a jiné

esti a také nkterých dobrých soukromé it borné, vrnost a jednání; /

poínáni

jichž

j

si

minulosti poznávati, pobízeti, mírniti, varovati

pedstihnouti uch" napraviti.

-c.

Tuto tedy Kroniku, Nejjasnjší králi. Veleb.....'., Kra' n< >>i Vaši jako panu svému nejmilostivjšímu Velebn vnuji a posvcuji (a vydávám ji na veejnost ..

.

i

pod jménem Vaší Velebnosti) jakožto téhož kráruin

atque

vel

et

propulsare,

noscere,

mitigare,

alia

el

quorundam bonorum negotia, quorum conatus

etiam

tides

íacta, ritis

fraudes

conspirationes,

conditio,

\itia

id

i

pri

ex

licet

pí

ani

evitare,

corrigere.

Han stati

tanquam

atque consecro

blicum

Historiam

igitur

vestre

exire

Monarche,

/

facio)

tum

velud

quia

eiusdem

vestre

tu-,

quapropter

suscepi,

peto

ipiatur.

limu-

studii

I

humillime,

.iect

auctores,

habuit

totidcmque

ut

a

Bocmia lii-

1

Mm

pu-

•

ill

;

singulari

privilegio

m

Dedi

i

Vestre

Maiestatis

uirti- correctoribus adhibitis) hanc colligendi

obsequiosissimus

Maie-

gratiosissii

nominc Maiestatis

sub

(et

Rex)

(Serenissime

Domino meo

pí pí

f

i

Id

V.

nejvyššímu

lovství

ESKÁ.

HÁJEK, KRONIKA

vladai

proto,

i

pí-

na

že

mluvu Vaší Velebnosti (pibrav jisté korektory) tento úkol sbratelský jsem velmi ochotn pevzal, zvláštním privilejem opaten, proež prosím nejpokornji, aby od Vaší Velebnosti vlídn byla

Akoli

pijata.

mly echy pedtím

tohoto oboru spisovatele, tolikéž

i

rozmanité

kronik roztrou-

—

šených po rozmanitých místech a asích

do

této knihy,

spolu (24.

února

íst)

tím, co

s

jako do jedné jakési

ped echem

hromady,

Lechem

a

ty já

bylo, až

G korunovace Vaší Královské Velebnosti (co nej..... N v .. ., pravdiveji a nejkratceji se stati mohlo) jsem ve

tj

,

.

,

.

,

svj poádek sebral, pak tak rozdlil, aby z obraz a rytin nakreslených, svou úpravou se i

stkvících (pro názor a

pamt), vše rozložené po

tempora sparsas, hec ego

loca et

in

unum

quandam congeriem, 1111a cum Cžechium et Lechium fuerant, usque in

unam

librum, velud

quae ante

iis,

Coronationem

Regie Maiestatis Yestre (quanto verius et brevius fieri potuit) in smím iustum collegi. Denique et ita digessi, ut ex caracteribus figurisque depictio sua dignitate splenet memorie gratia) capitibus interposita rem ipsam et negotium velud eloqui enarrareque videantur, in marginibus numerm adnotando annorum atque

dentibus (visus

titulis

suis

Curavi

Conclusio. dt-re

promptu historia

igitur

metu plausam

vel

(|uam

distinguendo.

omnia

fideliter

supprimere grácie

exemplaria

et

agere,

raallens

nil

studio

laudem

impetrare. Namque restant autorm nomina, quos in

velud testes imitatus sum.

ad-

veritatis in

hac

Dl hlK

vc samu

kapitolách a

vyprávti

rt

se zdálo,

rozdluje

a

lei

KRAl

\v_t

I

I

M

RDINANDOVI.

I

jednáni jak" vyslovovati

;i

na kraji poznamenávaje

i>"

svými.

je titul)

vrn

Snažil jsem se ted) vše

konati, nic

lá

z

cht pízn.

sky nepidávati nebo ze strachu potlaovati,

pochvaly pravdy než potlesku

radji

dojíti

Nebo

zbývají po ruce

exempláe a jména autor, kronice jak" svdky jsem napodobil.

jež v této

Pec a

ješt

zvlášt

bývá)

jak

i

lidi

pisci,

rznosti.

i

i

i

napsali

dosti

Adhuc

tanu

Kristus

ani

a

Confutatio

in

Nec etiam mirum, et

<.--t

nil.il

Christum

Cui

minus

Edere qui

huius regni et

si

divinos

quibusdam

i

>t<

ista

>

brevi

placent,

nescit,

fere

triplici

diffe-

eadem mihi contigermt;

historiographos,

nor

satis

locutum

sufficienter

moror, sed

emulos

emulorum.

rcntia.

instrumenti,

neet

^(.rtini

palam namquc

postaiteln expecto

solet)

fieri

hominum

tanta

že

rectum quidem placere potest), pe-

(ut

ii

(quibus nec

in\](lc>-

etiam

veteris

fuisse.

Unde

et

nec

seripsisse I

disticho absolvo: edat

claudat

et

meliora, precamur: <>ra

velim.

quempiam veodium paritura est, dignetur Maiestas vestra, tanquam Dominus meus gracíosissimus mihi namque habui ncmini v trocinari; conatum Proinde,

iita-

níku

takové tohoto království skoro trojná-

v

pihodí:

se to

i

nenávistníky Odmítnutí

A nic divného, jestliže mn nebo známo jest, že Boží dje Starého Nového zákona, nkterým ne

sobné

iiu\

oekávám

(jun/ ani pravé se limti nemuze),

zavistniky

nit

graciosissime

contigit)

rex,

-i

apud

Commen-

HÁJEK, KRONIKA

V.

12_

Proež

mluvil.

s

tmi

se nic

ESKÁ. nemeškám,

nýbrž

tímhle krátkým dvoj versím je odbývám:

komu

Jestliže

se nelíbí,

a

vydá, prosíme, lepší

pakli to nedovede, zavíti ústa svá

Poruení.

—

ra!

Proež, Nejmilostivjší králi, jestliže u nkoho pravda (jak se stalo) nenávist zrodí, raiž nejmilostivjší, Vaše Velebnost, jako pán mne chrániti. jsem snahu nikomu neškoditi, Zatím sebe Vaší Venemohlli jsem prospti. lebnosti jako pánu svému nejmilostivjšímu se vším statekem svým vždy porouím a svými modlitbami Boha všemohoucího denn prosím, aby Velebnost Vaši v šastném stavu milostiv utvrdil, íše rozmnožil, zachoval a jednotíivé podniky Vaší Velebnosti zdaiti ráil.

mj

Ml

—

—

Dáno
njna

ve vlastním

Pražském, dne

I54D

17.

dom

mst

na Menším

msíce íjna, J

léta

od Kristova

'

,

narozeni 1541.

—

Interim me Maiestati vestre velud meo graciosissimo cum omni facultate mea semper commendo, atque precibus meis omnipotentem prodesse non potui.

Domino

Deum felici

atque

in

,

dies

graciose singulos

sollicito,

ut

corroboret,

conatus

Maiestatem vestram

Regna

amplificet,

Maiestatis

vestre

in

státu

consc-vet fortunare

dignaretur.

Datum ex

edibus

propriis

in

minori

civitate

gensi, die 17. mensis Octobris, anno< a Cbristo nato

Pra1

54 1

(PRIVILEJ.)

MY

Ferdynand,

po všecky

ský.

ímský

Boží milosti

/.

asy

rozmnožíte] íše,

eský, Dalmatský, Charvatský

fant v Hispaní, arcikníže

Rakúské,

etc.

a

král. ,iiil

hor-

král. in-

markrab M

ravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický

markrab

)znamujem tímto listem Libo jako/ jesl poctivý knz Vacslav Májek mnohých knh a kronyk au. vrný náš milý, vybrav v knihy jedny o vcech eských sepsal pedstúpil jest ped nás oznamuje nám, že jesl takovú kronyku na svtlo zjevn vydati a tisketc.

.

.

.

v

<

/.

/.

i

nuli

dáti

umínil,

pi tom

nás

snažn

i

pokorn

abychom vzhlédnúce na jeho pilnú a pi témž spisování jemu milost uiniti ráili: k jehožto prosb naklonni jsúce a chtíce tomu, al>\ od toho asu, jakž též knih)

prose,

nú práci

ti

V.

14

HÁJEK, KRONIKA

ESK Á.

vydány budu, žádný v království našem eském,

zemch v íši tisknuti, ani vdomí nadepsaného Vácslava Hájka, až do let desíti poád zbhlých, nemohl a nesml. Pakli by kto pes toto naše roz-

ani v jiných okolních

prodávati bez vuole a

zúmysln

kázaní

každý

o to

sml, takový

pokusiti

se

hnv

v nemilost a v

náš aby upadl a knihy

takové, kteréž by tlail aneb prodával, aby

pobrány

jichžto polovice

byl}',

královské

a

druhá polovice k užitku svrchu psa-

ného Vácslava Hájka aby obrácena byla krát, kolikrát

by

se toho kdožkoli

a to toli-

než

dopustil;

aby všudy svobodn

knihy jeho, Hájka,

vány

jemu

do komory naší

prodá-

byly.

Však prvé než on, Hájek, ty knihy nuti dá, ráili sme k tomu urozeného Jana

tisk-

star-

šího Popela z Lobkovic a na Zbiroze, najvyžšího

sudího dvorského království eského, a slovutné

Jana

Hodjovského

eského, a Dubu, vrné naše milé,

království

s

pilností

v ní

A

posedli,

nepoádného

když

se to tak

bude moci

dáti

svobodn.

Tomu

ji

Hodjova, místosudího

z

Hemana

Sedleckého od

zíditi, aby na té kronyce

bedliv pehlédli

našli,

a což

by

to petrhli a vymazali.

vykoná, tehdy tepruv on Hájek

tu

na

kronyku

tisknuti a prodávati

svdomí peet

menší pitisknuti sme rozkázali.

naší královskú

—

KRALOV SK

\

VÝSADA

Dán na hrad Pražském léta

etc.

tisícího

království

v

15

úten

-

ptistého tidcátého devátého

našich

ímského

devátého

a

tináctého. ./(/;;

starší

Popel 2 Lobkovic a

na Zbiroze,

najvyžší sudi dvorský království

eského.

fan z

Hodjovský Hodjova, místosudí království Cesl

Heman Sedlecký '"1

a

jiných

Dubu.

/(iv

/

i

PEDMLUVA.

Vácslav Hájek z Liboan sv.

Tomáše

v

Menším

mst

ete.,

kazatel klášteru

Pražském, túcímu

kronyky tyto pozdravení v Pánu Kristu vzkazuje.

Písma i

šv.

když jsem

rozvažoval, tak jakž

ta

s pilností

úadu mému

ohledoval

nalézalo, nic

jiného spatiti sem nemohl, než že ty všecky vci, kteréž sú napsány v

nejsú než kronyky,

Zákon starém, nic jiného pedkem od Mojžíše

kteréž

od jivnuknutím Božským sepsány sú, potom ných pro vzdlání lidí budúcích, ješto ty a takové vci sú nám potebné znáti a vdti, ne pro sanit i

i

toliko našich srdcí potšení, ale

i

pro zprávu a

naše spasení, neb se tu nalézají netoliko pedešlé

píhody,

ale

i

budúcí zprávy a výstrahy.

Zákon pak Nový [kterýž] také nic jiného není, také skutkuov než kronyka složená z slov a eí Pána našeho Ježíše Krista a v pravd od evanjelistuov sv. bez omylu (nám pro zprávu obcování našeho) zstavená, kterúž bychom zpravujíce se i

života budúcího a

vného

(kterýž

zaslibovati ráil) mohli dosáhnuti.

nám Tán

náš

DMU Co pak dím

sob

v

obsahují

rozliných

lidí,

VA SPISOVATI L0\

svtských,

o kronykách

vci mnohé

také

i

17

\.

a

kteréž

píhody rozliné

znamenitých, jako císauov,

králv, knížat, hrabat, pánuov, rytíuov mnohých tch v svt povýšených, nicmén lidu obecného i

pípadnosti

obcování,

a

knížat a králuov sú 'hýly od

také

i

našich

domácich

eských nesísln píhody? A

mnohých

ty

dosti svtle popsány, ale však

pro nedbánlivost potomkuov byly jako na ruozno rozmetán}-.

nkterým osobám jako mi-

/dalo se

1

lovníkuom své vlasti ze všech ti stavv, aby takové vci v hromadu sneseny byly. A o to najvtší péci mli tito: Urozený pán, pán Jindich Berka z Dube, najvyžší sudí království eského dobré pamti. Jan Hodjovský z Hodjova, místosudí království eského, Petr Bohdanecký z

Ilodkova. mistr Brikcí z Zlicka, kteíž netoliko

mne za to (abych tu na madu poádn sepsal)

žádali,

ale

i

nutili.

Jich

nemoha se zpciti žádosti tomu nuceni obrániti, tu sem práci s povole-

snažné také ani

sebe vzal práci a to v hr

i

slušné

ním pánuov saudcuov zemských Jich Milostí na se vzal, pustiv se jako bez vesla na moe. Však s raddú a pomocí jich shromáždiv knh a kronyk nemalý poet cht tomu, aby se vli a žádosti jich dosti stalo a tím shromáždním vci pravých tato vlast naše

eská

aš vku mého

k

aby zvelebena byla. drahný

tomu oddliv

psal

sem

šest

lei

HÁJEK. KRONIKA

18

V.

poád mú

vší pilností,

ESKÁ.

vci pravé vyhledávaje

a

jako jádro vybíraje a plevy neužitené a básnivé nepravé vci jako epíky a kopivy z zahrady i

ven vymítaje

tak,

ta

aby každý

což pravého

to,

tím se zpraviti mohl.

jest,

tak jako nkteí pibhše v náhle a nepehlídše pravých kronyk'! na zlehení a potupu

Ne

národu eského psali, že bychom my echové byli pošli od njakého muže lehkomyslného a vražedlného, kterýž hanebného slavného

tohoto

mordu v Charvátské zemi dopustiv odtud

se

(njaké nikdýž

ádu

pokuty boje) svtle nenalézá.

by

že

se

Nad

panského a rytíského

ušel,

ješto se to

to také

k zlehení

smli,

psáti

že

by

mstský pede všemi první hned od založení Prahy býti ml, stav panský potom, když se jim jako auedníkuom od knížat lidé k zprastav

vování

poraueli,

odtu

skrze

njaké úinky

zaátek svuoj rytíský

by

že

potom pak po mnohých

vzal,

letech stav

a statenosti, že by jim kní-

žata na štítích znamení nositi dopustili, ješto to /

(IV v )

jedno v

i

druhé pravda není. Ale toto

pravd

zem

této

Týe

nalézá,

že kníže

ech

se

sem

uvedl netoliko pány ale

i

s

jist / a sebú do

hrabata, než

Kuthenovy, tehdy práv (1539) pedmluv (»kratice a va pospch sebraná«) sám Kuthen. Tam také vyfoceno o Cechu 1

se

kroniky

vydané, o níž to praví v a stavu

mstském

tak,

jak

nahoe

dále

Hájek vykládá.

KM l»MI

I

ti

\

SPISO\

\

protož

'>

nich

\

PELOV

panováni

/x sú nebyli žádostiví

ské,

o

l

\.

i''

ch>

;i

kronykái stednici pokládají.

stavích pak toto se nalézá, že od knížete B

vždycky byli dva svtský, ale když skrze

sláva Milostivého v této zemi

duchovní

stavové, sta\

války a ruoznice, slava.

syna Karlova,

stolice

arcibiskupství

trhána

byla

zboeni,

a

kteréž se daly i

/a

znamenití duchovni potuch! a

kostelové

a

tu stav

krále Vac-

/.a

Zikmunda, slavná Pražského hanebn roz-

též

i

klášterové

jak<> k

pádu

hlavy nkterakž podvihnúti nemohl

se nachýlil a

nemuož. Tu tepruv /.a slavné pamti krále Jiího stav svtský na tré se rozdlil tak. aby byl stav panský, rytíský a mstský, ješto prvé ti roz dílové sluli ádové, jako/ podnes íkáme: v pan

a

i

ském ádti.

v

rytíském ádu.

v

mstském ádu.

Ale snad. któž takové vci psal. inil tak omylu neb snad nedorozumní, aneb cht se tím nkomu obvláštn zalíbiti. Já zajisté nechtl sem se uchýliti na právo, ani na levo, než to aby

z

/.

se položilo

uznávám

neb psalo, což pravého

to.

od sebe, ani

že toto /

líbiti

málo.

ovšem sám

ale

vybrav

/.

jiných.

pravd na j podobnjšího,

hude

a to

rozumuov, duomysluov 1

a

jest,

psaní (které/, sou ne

svého smyšlení,

což mi se /.dalo k ne všem se

mé

a

psal

pro rozlinost lidských vuole.

Neb

ne všickni

20

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ.

za jedno smýšlejí a to proto, neb lid v království

eském

a markrabství

Moravském

lézá se rozdílu. Jedni drží tak,

ád

jakž sú od starodávna oni

v trojím na-

kostela i

ímského

pedkové

jich za-

tlo a krev Krista Pána pod jednu zpsob, chleba toliko, z víry pijímajíce. Jiní pak vedle litery zákona a dopuštní kompaktát tlo a krev Pána Krista pod zpsob dvojí, totiž chleba a vína, též z víry pijímají a ti obojí chtli by, náchyln k stran jich, tak jakž oni smýšlejí, aby se psalo. Nkteí pak jako ti, kteíž odtrhše se od jednch i druhých s Luterem, s Cvingliem, s Karolostadiem! smajšlejí[ce], také by snad chtli, aby se psalo to, což by se jim líbilo. I nemuož to nikterakž býti, aby jeden takové vci spisuje tm stiženi,

—

sob odporným všem mohl se zachovati. Ano evanjelistové sv. ti, kteíž dobrým a sva-

lidem

tým úmyslem spisovali slova a skutky Pána našeho Boha a jist to (tak jakž tomu z víry kesanské víme), což samo v sob bylo a jest a v pravd od Jeho milosti sv. mluveno a inno bylo, vsak proto mnozí, zvlášt

muže v tom napravují,

všetenjší, ty

pravíce, že sú

dobe

sv.

ne-

v tom, že by neho nedoložili. Jako kdež sv. Matúš píše v rozdílu dvadcátém a

psali a to

toho, 1

a

Jan

Míní

se

známí reformátoi M. Luthcr, O. Zwingli (také Drach nebo Vraeonites, rodilý

Karlstadt

v Karlstadtu, 1494

— 1566).

W
a

Marek

sv.

timecítmém,

patnáctém,

v

Barabáš

že

HELOVA.

SPISO\

byl lotr

sv.

—

a

Lukáš žádný

nich nepraví, co jest lotrovského inil; a že pro

kládá,

koho

vzeni

do

byl vsazen

vraždu

Opt,

zabil.

jest

poal

ten že se posadil a

rozdílu píše

Matúš

moe

do

pustiti udici

vyal

rozdílu

z úst

jí

ji

msta

mluviti, sv.

17.,

co jest

Xaini a

Lukáš

v 7.

mluvil. Sv.

Pán kázal Petrovi

že

on tak uinil a vytáhl rybu

a

peníz a dal clo za Tána a za sebe

a toho nedoložil,

e-li

/.

nedo-

Pán vzkísil

že by

nedokládá,

a

píše v

žádný

a

-

mládence, kterýž nesen byl mrtvý

a

21

kam

sú tu rybu podli, do mo-

zase uvrhli ili uvaili neb upekli a sndli.

Jiní také

napravují

Jana. kterak píše v roz-

sv.

apoštolov po nasycení zástupuov na paušti sebrali dvanáct košuov drobtuov a že nedokládá. kto jest ty koše dlal a neb kto jest je s tmi na tu paušf pinesl a neb kam sú ty koše

dílu

o.,

že by

i

drobty odnesli, ili jich tu nechali. tyto

kanclée Pána našeho,

ale

i

Netoliko pak

samého Pána na-

pravují, pravíce, že by mluvil pod podobenstvím o pozvaných a jeden

Lukáš

píše v rozdílu

puoduj, abych zle mluvil,

ale

puojdu,, abych

1

=

pjdu.

jí

že ji

z

nich

14.)

ohledal. «

ml

íci:

kaupil.

že se

vymlúval

ka: »Ves sem Praví, že by

»Ves

sem

(sv.

kaupil,

Pán

tu

ohledal.

V.

22_

A

HÁJEK, KRON IKA

ESKÁ.

ponvadž netoliko evanjelistuom sv., ale samému P. Bohu, svému Spasiteli (kterýž všecky vci dobe uinil) takoví ruhai neodpau/ st j nadto mnohem více mn pi tomt<> spisování tak

i

(V*)

í,

rozliné budu nápravy initi mnozí a zvlášt závistiví a

posmvai. Ty

upímnost

miluješ, jist

slem dobrým a srdcem

kom

pak,

kterýž

vz, ze sem

pravdu

já psal

a

úmy-

upímým, žádného sem

dtkliv, psal. Protož ty, když ísti budeš, srdcem kesanským (kteréž nehanl, ani o

i

co

nedostatky v dobré obracuje) to ode

pijmi

— za

Mjž

1

=r

se

to prosím.

dobe.

urážliv,

mne

vdn

(Doporuení m. Brikcího.)

iúcímu kronyky

tyto mistr

službu vzkazuje a pozdravení

Všickni to v jaké

vci

lin

v

tomto

jisu svt k

Brikcí z Licska

prospchu

i

poznáváme, kterak

žádá. vseli

veliké nestálosti a k roz-

promnitedlnosti od Pána Boha všemohú-

cího postaveny sú tak. že nic

tém

v celosti a stá-

nkteré vci míjejí, jiné nastávají a které sú pítomné, divným píhodám (nkdy nenadálým) jsú poddány, dlúho trvati nemuož,

své zde

losti

jakož den ode dne réž a

jednm

\

ídáme, že ty pípadnosti, kte-

jiným nastávají.

míjejí,

zetedln poznává pi

A

to se zbíhá

národech.

královstvích,

osobách všelijakého povoláni, stavích, auadech,

mstech, v etc.

stavení,

Protož výbornú

sú v tomto

svt

úincích pokoje

vc

sú

ped

kronyky o

té

i

nepokoje

sebe hráli

ti.

ktož

neustavinosti

a

o rozliných

té-

ta

píhodách pamti spisovali, ješto jediná vc jest naj potebnjší, aby

to,

mnohými

se

m

což jest

za

starodávna

stalo a dalo, lidem

bylo:

nho

což.

dalekost místa

ped

lety

potom pítomným zachováno

nkdy pro krátkosl vku a vdti bývá nemožné, to nám

neb kr

24

HÁJEK, KRON IKA

V.

ESKÁ.

nyky podávají a pítomné iní. A když známe ty píhody, býváme, jako bychom daleko byli a neb jako staí, jimžto pro mnohých vcí zbhlost

pivlastuje opatrnosti k

se opatrnost a tak tudy

nabajvá

se

zprávám a k píkladuom, buto k ná-

sledování a neb k uvarování.

ponvadž pak

I

mla

má

a

hody nám

tato

zem

eská,

vlast naše,

své znamenité kronyky a rozliné pí-

echm

k našemu obcování pirozené

a vlastn náležité, kteréžto sú po ruoznu od

mno-

hých kronykáuov jinde a jinde byly spisovány, [ješto] jest let

se

jist

s

podivením, že žádný od tolik

v to nikdá nedal, aby tak užitené vcí, kte-

réž byly po ruoznu jako rozmetány, pospolu do-

staten

ohledával.

Hájek

V áeslav i

z

Až

tento ctný a dobrý

Liboan,

sa

také stavu vládyckého, z milosti

osoba té,

muž

duchovní

kterúž k

e-

skému království jako k vlasti své má (jakž jest pilen byl Božských kronyk s strany duše, tak také tchto kronyk svtských, jakožto nápomocných k zpráv obecného dobrého a tomuto všemu království

ped

zemm

sebe

píslušejícím k poctivosti), to jest

pracn

vzal a velikú pilností z

tch

roz-

liných spisuov po ruoznu zbíral a spolu shromažoval a te v jednu tuto knihu sepsav pod

jménem

maje od Jeho Milosti korektory jmenované vuobec k prospchu obecnému dobrému

krále Jeho Milosti,

na to privilegium dané

vytlaiti

i

jisté

dopori cení i

k pohodlí a k

mu

jest dal

dav

tu

potšení, ano

i

k

podivení ka

nákladem urozeného vládyky Vac-

s

Halase

slava

i^kluim.

m.

/.

Radimovic, zídiv však

zp

a

prvé dostaten, pro snadnjší toho

vyhledání a vyrozumní.

() kterýchžto kronykách sem ped lety v pedmluv na Tráva mst k imprimování 2 napomínal. ská« zmínku uinil, i

já

i

Protož ml-li by i

a

jiné

obyejuom eským

kronyky ísti

a další

cizí

nevlastnjší, podobnji jest

slušnji, aby radji domácí své pirozené vlasti

ítal

a

neb

slýchal,

nebo

v

Kronyce

této

(

všecko, co se v jiných najíti by mohlo, zde se na-

množ.

jíti

/

Pedkem

eských, o eské, ím

jich

o knížatech

a najprvé

ím

v nepokoji stála a kte-

nkdy samým Božským zpuosobem

rak

králích

o raddách, o zemi

zpravování,

v pokoji a

a

lidským rozumem zachovávána bajvala.

více než <

>pt také

samého kázaní knžského a uení Božího nesvorného sú rznice povstávaly. slova svtských stavích, panském, rytíTéž najdeš ském a mstském, o svornostech nesvornostech, kterak

nkdy

z

«,

i

nepokoji. Z píin zbauení, pozdvihání, pokoji nkdy stranních žádostí, pajchy neb závisti, neb i

1

(vyd.

iní

tak

Jirekovo

r. r.

T536 : 1880,

pedmluv str.

ti.),

rad staromstské prav, že Hájek staré /.•

kroniky dostaten v hromadu sebral.

'-'

vytištní.

V.

26

z

nkdy

obmyšlování svého,

druhým

proti

Také

i

se

ní [ch]

dobí

i

znáti

jest

i

HÁJEK, KRONIKA

omylu jedni

úinkové, obyejové kteréžto všecky vci a pípadnosti potebí, ponvadž píhody podobné

má, snáze ten množ,

hned

z

jakožto

jako planetní speryx vuokol

zase se navracují. Jichžto

zlého,

i

obecního povaha a zpuosob zvlášt-

nachází,

píiny rovn

jich

také

povstávali.

lidu

zlí,

ESKÁ.

vdomost pedešlu

ktož

co dobrého, následovati, a co

píin se vyvarovati bude moci, neb pamt minulých vcí iní budú-

jest písloví, že

píhod

cích

vajstrahu.

Nadto pak

i

pro tuto

píinu

tyto

vku užitenjší vzáctnjší, dopuštní P. Boha všemohúcího tohoto roku deky, znamenitá sláva, poklad a pamt mnohé vci od mnoha tu potéto zem psané nám sú hrozn s zámkem, pední tohoto království ozdobu, žalostn náhlým ohnm zhynuly. Což se v této kronyce mnoho starožitností tch a pamtí, ano nco privilejí najde, najdau se rodové, tytulové. najdeš zámkuov, klášteruov, musejí býti našeho

ponvadž

v 541,

,

cervna)

kronyky

i

z

vkv

i

'

i

mst, msteek vsí nkteí, jiné rozliné

kosteluov zakládaní, najdeš

poet;

též držení, platové

vci užitené, divné Protož ktožkoli

1

—

sféry,

obhy.

i

i

i

k potšení se nacházejí.

tuto

kronyku teš,

neb

sly-

DOPORl CENl

ponvadž

budeš,

šeti

M. MWIKCIlIn.

27

m >xt -^ rozumti,

1 1 1

práce nadepsaného Vácslava Májka jest a

zemm

i

ím

poctivost,

tob prospch

vden

tehdy máš toho zlý neobraceti.

hází,

domácí

že

býti,

Ale však se to proroctví

i

tato

úmyslu

z

dobrému

nemalý obecnému království a jazyku tomuto

dobrého

že

užitek,

píslušejí

potšení

pináší,

úmyslu dobrého ve nám domácím pipotupnjší, než

jest

—

a tak musí to byli. mnohem vzácnjší dobrá, své protivenství nesla. aby každá vc A protož nkdy lepe jest pomlúvaní snésti, nežli

cizí

bývá

i

obecné dobré upustiti. chvála

Jakož

na tom nezáleží,

jiný chválil,

kdyby sama

UiéliD neukazovala, a

pak

že bych z

selíc

pro ten

této

kronyky

ji

hyzdil a

já

užitku chvaliteb

užitek-

zetedlný

a

zjevný chvály hodná nebyla.

Dán

v

Starém

Mst

Pražském

v pátek

slavnosti sv. Vácslava, léta od narozeni 1541.

1*.

po

Krista

*

záí.)

Této

páni Jich Milost, též ten

svtlo vyvedeni rytístva, kteíž tu na

kronyky k vydání i

z

a na

osobami svými v saudu zemském sedti také k tomu vedle Krále J. Mti. dáti ráili své povolení. I vidlo mi se za slušné, aby

as

ráili,

vdn

tuto erbové a

žena byla,

jména Jich Milostí zetedln

ponvadž

Jích Milost

mne

i

polo-

s tú

kro-

nykú v svú milostivu obranu pijíti ráí. i. Jan z Vartmberka

(VlaO

Petr z Rpzmbergka na Krumlov.

Zdislav Berka z Dube, na Lippém a Zákupí, najvyžší hofmistr království

eského.

na Zveticích, najvyžší

purkrab Pražský.

Jaroslav z Šelmberka a s Kosti etc,

najvyžší

komorník království eského.

"uulich Berka z Dube,

Devnicích, najvyžší sudí království eského. (Umel.)

na

lan

starší z Vartmberka na Strakonicích.

Vylém z Valdš tajná na

Rychmburce.

Volf starší z Krajku na Bystici, najvyžM kanclé království

eského.

lan Bezdružický z Kolovrat na Kosátkách.

Adam

z Stermbergka na Zelené Hoe.

(\

Hendrych z Švambergka na

(VIb r )

Bechyni.

Jan mladší z Lobkovic na Mašfov.

Hendrych,

sv.

.

íše hrab

z Hertštajna a z Plavná

Kašpar Pflugk na

z

Rabštajna

Benv.

Jan Bechyn z Lažiih na Píin, najvyžší písa království eského.

etc.

fiík mi

(

z

království

podkomoí

eského.

Jan Lithoboský z Chlumu na Pecce, purkrab kraje Hradeckého

Hodkova

z

Hrádku

na

N
purkrabí Karlšm

Karel Dubanský z na Libišicích

a

Duban

na Raudnici.

etc.

Kuneš Bohdanecký z

Umí Murkvart

Gerštorfu

holticich,

na Žlebích.

Pech z Ceštic na eštících.

Vylém

(VIb*)

Oldich Španovský

z Lisova

na Zeli.

(Vir)

Knz z

Vácslav Hájek

Liboan

etc.

Adam

Repický z Sudomie na epici.

Vácslav Halas z Radimovic.

O

a

pojití

poátku národu eského, {Úvod.)

OByejná vc jest v lidském pirození,



jenž se

eným a

rozumem od

I'.

Boha puoj-

pítomné

zpravuje, ptáti se na vci minulé,

budúcí; neb na tom trojím lidská záleží opatr-

nynjších hledali slušné jest, budúcích prorokové vnuknutím božským a pvodem Ducha sv. oznamovati nezmeškali, mi-

pítomných

nost:

nulých ovšem

M n<

u

lidí

psáti

lidská pilnost

nezanedbala.

v

pedk< >\ é naši. muži svícení, mil< istj svým budúcím svta tohoto obyvateluom majíce rozliných národích a rozlinými jazyky knihy

a

kronyky

k

i/.í

za jisté

spisovali, chtíce tím obecné dobré, bu-

dúcích svých a v kterýchž

i

jsú

námstkuov pošli,

s

ozdobiti a vlasti

ty.

pak

ti.

zvelebiti;

zvlášt

kteíž neb múdrostí, sob od svrchované dobro tivosti puojenú, neb ostrostí vtipu lidského aneb 1

Zevrubný rosbor tohoto úvodu

podal

J.

Metelka

v progr. . reálky v Pra

sem pejaty. Kronika

-

lásku.

8

=

nástupc, potomku.

34

V.

njakú

HÁJEK, KRONIKA

svatostí

nelitujíc,

ESKÁ, ÚVOD,

jiné pevyšovali,

snážnú pilností na

vcí, kteréž znáti a

vdti

žádných prací

to se vydali,

tak

1.

aby tch

potebné jako

uži-

tené jest, pamt a jako nesmrtedlnost zuostala a budúcím zstavena byla, na to se piln snaživše vydali. Neb který by lovk z lidu nynjšího poátek svta, let, msícuov, dní a asuov dostatený poet, kdo by obrv minulých, ukrutníkuov a tyranuov jiných králuov pernocných skutky, ekuov po moi blúzení, Trojanského msta zkažení, kto by Ejiptské, Syrské, Perské a Medské rozliné a pedivné vci a píhody mohl vdti, též ímského lidu pojití a poátky, Msta stavení, války a jích zprávce, krále, potom i císae znáti a jména jích vdti a kterakým oni zpuosobem svt všecken sob podmanili a k jeho panování pišli, kdyby to všecko poádn v kronykách sepsáno nebylo? Nadto pak kto by vtlení Syna Božího a skrze život duostojné Panny jeho pijití na tento svt, vuole božské oznamování a divy, kteréž initi ráil, jeho umuení, i

smrt tu ohavnú, vzkíšení, na nebe vstúpení a zase pi skonání svta k saudu živých i mrtvých navrácení,

neznajícím lidem a zvlášt pohanuom

sob všecko Zákon kdyby ty vci tak poádn od evanjelistuov popsány nebyly? Kdo by také pedešlého lidu našeho Slovanského a eského národu zpoznámiti mohl, tak jakž to v zavírá,

O KRONIKÁCH A KRONIKÁÍCH. sob a pojití, krále a knížata a jich rozliné oby z krajiny do kra též

eje, války a mnohé boje,

i

vdti

mohl, kdyby se pesthování, všecko v kronykách nám od pedkuov zuostaznáti a

jiný to

vených, nenalézaloj?

mnozí

Takové vci kronykách

v

kronyká

zbhli

a

lidí

rozliných národuov.

psali o pojití

fíchžto kníže a

rýž (psal) o

uených

z

první jest Mojžíš, kte-

najprvnjším lovku,

o

jenž byl dílo ruku Božích,

t.

Adamovi,

j.

kteréhož pošli

jiní

Po kteíž byli ped potop pak, když od vže Babel v rozliné lidi, národy a jazyky, lidské pokolení rozdleno bylo, potopou svta.

všickni,

jimiž všecky

zem

naplnny

býti

druhých vycházeli a množili Jsúce pak rozhojnni,

z

rody.

mly,

lidé.

tak jedni

rozliné ná-

se v

poali

jedni

se

na druhé velebiti a vyptávati, odkud by jeden

ml,

každý národ

pojíti

starožitnjší

byl a více

A odtud ských

1

rozliná

Celá

Buselliova

i>

pal s

iovi T485, -

-

který by

sebe vyvedl

z

nich

kmenuov.

jsú vznikly ruoznice Ejiptských, Židov-

Scityckých

a

žitnost

/.

také

tato

i

eckých národuov,

hadrování 2

úvodní ást

jest

pracována

pi vydáni kroniky Nauklerovy

Trithemia

r

149S.

podlí

r.

rj

Následující výklad

prvním kronikái sakláú /<•/'." 7' h(> uvedl seznamu hádky.

o staro-

jeden každý národ

:

Jak.

srých

<>

Filipm prim-

M

V.

36

HAJEK, KRONIKA

ESKÁ, ÚVOD,

nho

starším (a jako by jiní od

2.

své pojití

mli)

sebe býti pravil a nad starožitnost nic slavnjšího ani

(VI

hodnjšího

(Starší

!>)

by nebylo, domnívali

že

mínní

Ti pak, kteíž

<2.)

aby v tom

zadn jší

o

pvodu ech.)

eské kronyky pojití

nebyli,

eského od njakých Boemusuov i

tím národ ten

psali, chtíce

se.

i

spisovali,

toho

národu

býti

pravili

vlast zvelebiti.

N-

jiní opt odjinud pošlé Císa Karel, toho jména tvrtý, slavný král eský, horlivý jsa milovník své vlasti a národu eského pilný jsa rozmno-

kteí pak odjinud

echy

žitel,

býti

s

pilností

vajše to

rozkázal

mužuom

v kronykách

eských zbhlým, ptáti odkud by echové Boemové

Latinských dávati,

a

pravili.

i

se a vyhlesluli,

poniiv muži jednomu, nad

jiné

naj-

ue-

nému, jenž slul Jan Merignola, biskup Florentský^ Ten jako muž uený, hojnost knh maje. vší pilností se na to snáživ hledal, nic ovšem jiného nalézti nemohl, než že od Helisa Slováci,, a od Slovákuov Boemové pošli sú a Slováci od Slova, aneb od njakého Svtla, že by jmenováni 1

Správn: Marignola, biskup Bisignanský. Všechno,

co následuje, jest zakrytá polemika proti Eneáši Sylviovi,

jeii se posmíval starším našim

echa;

vis níže.

—

-

r— Slované.

kronikám

pro praotec

STARŠÍ MÍNNI O POVODU

ECHa.

37

mli. Neb praví, že Slováci po valní všeho svta potop s pole Sennar, skrze A/i do Evrop) býti

zem

tu

sstúpili a

nkteré, jako Bulgarý, Servi,

Dalmací, Charvaci, okolo Dunaje

neb Skalnatá, slov, množili.

A potom muž

jaký slavný

Bosnu, Korytany, Karnyoli,

blízko

a

moe,

Adriaticum,

jenž

se posadili a tu se velmi roz-

n

po nkterých asích že b) Charvát,

jménem ech, odtud ml a do té zem, jenž

nkterými jinými vyjeti Boemia slula, se pustiti a ji osaditi. Jiná kronyka také za dnuov téhož eísae Karla sepsaná, nalézá se, kteruož jeden ech, njaký mistr 'ras

—

1

ník Pulkava

z

Tradenína,

rektor

neb

zprávce

školní kostela sv. Jiljí, spisoval; ten také na žá-

dost císaskú vši pilností to vyhledav svtle, že (echové z Slovákuov a Slováci od vže Babel že

jsú pošli, píše.

—

Kozmas

pak,

dkan

kostela

Pražského, ten také o zvelebení národu a jazyku

poádnau kronyku ješt za dnuov života svého na svtlo vydal, v níž svého snažnú péi maje, velmi také také o

s

pedpovdnými

Vavinec

z

sláv echuov,

vyhledav

z

se

srovnává.

—

Njaký

Beziny!, mistr ncení Pražského,

Boemuov a Slovákuov mnoho kronykáuov sepsal a to tak

starých

Správn:

Bezové. Odtud byl ;; Vavince o ^la\ Cech... pod moka míní 7'uik- Hájek asi peklad (Vavinc* 1

ctiámý spis

/.

m.

;

1

kroniky Mart. Polona

38

V.

HÁJEK, KRONIKA

poádn,

každý

že

aneb slyše tomu

ESKÁ, ÚVOD,

2-3.

najhlaupjší to ta Jeden pak dosti

lovk

viru dáti musí.

—

uených lidí, jménem Eneas, syn Sylviuov, rodem z SeneSi, jenž byl muž velikého štstí, sekretá a orátor. Zigmunda císae, kterýž po az

sích byl

Senenským

uinn

biskupem a odtud* po-

malu dosáhl najvyžšího biskupství ímského, jemuž bylo dáno jméno Pius papež, toho jména ten také s pomocí Jana Tauška, kanDruhý clée Starého Msta Pražského, tu vzal na se

—

aby Alfonsovi, Aragonskému králi, o pojití národu Boemského kroniku sepsal. Pedepsané kronyky když jemu ped oi pišly, divný po-

práci,

(1458)

v svém spisování z toho uinil, prav, že jest nikdá tak pyšného národu nevidl, kterýž by se od samé vže Babylonské svým pojitím chlu-

smch

sml

biti

a tak že by od samého

ráje

Boemové

svým pojitím se vyzdvihovali a že by to pravda býti nemla, než že krajina ta byla Nmecká a pomalu

že

by do

echové

ce)

ní vjíti

mli

(vytiskše z ní

Nm-

domnním Strábopeširoký ná»Nmecký ka:

a toho dokazuje

vým, kterýž píše a

rod k Tatarskému vztahuje se pomezí y .« 1

Správné:

z

Corsignana; jen rod jeho byl ze Sieny.

Také nebyl ve službách císae Zikmunda, nýbrž císae s ~ = vyslanec. Bedicha III. To vše podle Sylvia a Tatai znamenají Gety nijakým (ale již nkolikátým neporozumním.

—

—

MÍNNI O

-I VRŠÍ

Z toho

starých

nemálo na tom

VODU CECH!

.

muož

ze všeho

vedle položení

Pl

se tomu vyrozun kronykáuov, že sú

zmajlili,

kteíž

psali,

že by

Dal-

matové, neb Slováci tu krajinu, v níž nyní chove obývají, hned po potop svta sob osobití

mli

i

neb

poádn

až

clo

dnešního dne obývají,

se muož skrze jmenování skuten poBoemus ech, to jest veliký rozdíl; Boe-

to

—

znati:

—

mia eská zem, to se velmi netrefuje, snad by radji mla sluti echia od echuov, jako Bavaria od Bavorv a Misnaj od Mišnaruov. Ale aby v

se

u>

obé

dobe

me

naší vlast

Slovákuov.

A

"d to se

mohlo,

trefiti

tom nkteí, takto pravíce,

Germánuov muož taktu

snášejí

se

my echové má-

že

a rod

i

jazyk od

ukázati^:

(První obyvatelé ech.)

Ptholomeus a

(3.)

jiní,

kteíž Germaný

neb

íši vymovali, naší zemi tuto v German; )n Ptholomeus dlúhost Germaný mezi dvma ekami, totiž Rajnem a Vislu, širokost pak od Korytanských hor k moi puolno ložili.

(

nímu. jenž Sarmaticum aneb Sabulosus pontus 1

a

—

= •.

Míšesko. má pedchdce

Volaterrana;

tuk,-

•

u

Co v

této a

Kuthena,

uiti)

ale

následující kap. tak,'-

ji

maty Ptolemaiovy.

u

—

K

40

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ, ÚVOD,

3.

eky

slov, býti pokládá. Strábo ovšem toliko do

Labe dlúhost Germaný býti praví. Ptholomeus také od Rajnu až do Labe Velikú neb Vysokú

Germaný

tu býti

jmenuje.

A

pon-

tak tehdy,

vadž eka Labe v této naší Boemí svuoj poátek má pi horách pomezních Slezských, z toho

muož porozumíno býti, že ta zem jest díl veliké Germaný a v ní jsú Germanové obývali, prvé než echovi a jiným pedkuom naším v držení vešla. První obyvatelé hned po potop svta té zem

eské v

té

kto by byli, praviti nejisté jest;

zemi

ped echem

dvojí

že by byl, nalézá

jakž staí kozmografové x a kronykái

se,

píší,

lid

neb

že by

jazykuov od vže Babel, když se do mnohých stran svta lidí, tu že by njaký Theuton, vnuk Theukadv, pojav lid npo rozdlení rozešli

který a sebe vuodcí jích uiniv, vedl je do zemí

západních a ten že by s lidem tím najprvé posadil se v krajin té, kteráž slov zem Bavorská, a ta že by

jméno od Bavora, syna Theutonova, [jmé-

no] obdržala a lid ten potom, když se rozmohl,

nkteí od Theutona Theutoniky, jiní od Bavora Bavory neb Bavoany jmenovali. Po nkterém pak asu z té krajiny vyšel njaký Beem, nemalý poet

lidu toho

chodu slunce 1

=

se

zempisci.

Bavorského obrátiv,

s

sebú maje,

pi ece,

kteráž

k výnyní

omv\ii

první slov,

Vhltava

se

1

Cech

1

rozkázal

posadil a tu

n

Kasurgim je jmenokronykái široké <) potom kterémžto mstu vati. /.minky inili, jakž se o tom mnoho nalézá v ,Hiv

jednom

údolí

tocius

storí,

'

založiti

a

íermanie'.

(O Hermundurech.) Lid pak druhý, kterýž také

<4.)

ml

zemi

v té

od njakého

sluli Hermundurové 2 Hermunda Švába (Strako je ovšem Eumundury

své obydlé,

jmenuje)

zem rách

a

,

ty

jest byl

pivedl a osadil tu.

záky od

llermund

týž

se

s

nimi v

kdež erný les slov, échuov dli. tak jakž

/.

zemi

té

kterýž

Švábské

pi

ho-

nyní Sle-

Cornelius Tacitus

Germánských pokládá a ka: »Y lermunduich Labe vychází, eka znamenitá.« A to se vskutku tak nalézá, že Labe mezi dvma pevysokými bórami, z nichžto jedna eská a druhá Slezská Krkonoš slov, z pramen-

o položení a

mravích

lidí

J

nkteí

ných neb drnových aneb. jakž

chtí, z

-

ných vod pocházeje, malý potek tom témuž Labi k rozhojnní jiné eky na pomoc iní. Ale po-

picházejí a do nebo vcházejí, jako Úpa, kteráž

1

Míní

se

tGermaniae exegesis

deseriptio pulcherrima«

—

-

U

Tacita Herminones;

také Sylvia a

~

r.

toho

mapy ech Klaudiat

nebo 1518

I1>'ijck

<>./

»Totius Fr.

ušívá hojí r.

1518.

'

Irenika.

HÁJEK, KRONIKA

V.

nho

ESKÁ, ÚVOD,

4—5.

Jaromíe, Methuje pod Jaromií u Plesu, Vorlice u Králové Hradce, Launá nad Pardubici, Chrudimka pod Pardubici, Cidlina u Libice, Mrlina u Nymburgka, Jizera u Taušen, Vhltava u Mlnika, Pšovka u Mlnického kláštera, Ohe nad Litomici, Bilina u Austi a ty všecky eky Labe s sebau ven z zem na západ slunce až do moe, kteréž Oceanus Germanicus do

vpaclá u

slov, vede.

(O Pany lov i.)

Když

pak Hermundové rozmnožili a jednoho muže jako nejslavnjšího z sebe vybravše, jemuž bylo jméno PanyhiSj, jej za krále vyzdvihli. Kterýž znamenav místo jedno, dosti na vysoké hoe, rozkázal tu zámek a msto postaviti, kterémuž dáno jméno (5.)

u veliký

se

lid vzrostli,

,Krylich' aneb ,Krulich': a to bylo (VIII r )

hlavnj/ší

zpuosob a 1

Celá

kapitola

báchorky

podává

ším, báchorkám Avcntinovým a

njakým

vznikla

o

,Krulich'

naj-

spletením

podobné

tehdej-

Báchorka o .Landskron' Karlštejnem, báchorka

j.

s

njakou lidovou etymologií na základ etoho jména (.Králíky')- Kr z nmeckého

ského

tvaru

Gurtz

jest

Krin. dobou

A Krin, p.

msto

krajin Hermundurské, jehožto zíceniny až do dnešního dne se ukav

etymologie

ist

Landsberg

hájkovská, a

Janovi z Pernštejna;

míní

Lanškroun v.

níže,

kap.

se

náležely 12.

však tou

O

RM1 ND1

III

Koruna

zují.

jenž hýla

a

obvláštní byl

»c

><

|

jí

bylo JLantskron',

t i

i.

a

<

\

j.

1

>

>'

koruna".

.zemská

sepsána k zpravování týmž

a

Práva,

Panyla krále, muže pechytrého,

kteráž byla od

vydána

PANYLOVI.

výborného udlána zlata, ti mohla, hrad chována postaven, kterémuž jméno dáno

ryžovního

z

\

pak, kterúž byl Panylus korunován,

bezpen

aby

KM Lil

ruom, aby v své zvláštní píbytek

celosti

jich

mohla

Hermunduzachována,

býti

k chování

který slul .Lantsperk', vedle jich

byl

pipraven,

ei

Nmecké,

jako by eeno bylo, .obecní' neb ,zemská hora' neb .zem'.

Potom málo ped svú smrtí on Panylus. král korunovaný, kázal svým poddaným, hrad na vysoké skále postaviti prav, že tu chce svuoj život

Tomu hradu pro vysokost a krátkosl dáno bylo jméno ,(',urt/.' a jiní .Kur' a echové potom ,Krc' neb .Krin' jmenovali. vykonati.

skály

(O Jubiliovb.i (o.)

1

Panylov mezi týmiž

smrti

'o

lermun-

I

dury rozliné vznikl}- o volení krále nevole; však 1

Všechna

tuto

líení


pedchozí

kládají se sice také mi zprávách

popletena

navzájem,

Hájkovými,

tená ki;.

/..

.:<

-\

(/

by

správný

nalezne I.

se

bylo

3.

ti

u

i

následuj

Tacitových, ale jsou tak

správami jinými a marné Poínání je výklad

Novotného,

v fen.

Djinách /..

Id.

s.

výmysly i

/

a

3.

—

44

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ, ÚVOD,

6—7.

po mnohých rezepech a dluhem rokování Jubi
ij

llSi

n,

za krále byl vyzdvižen, kterýž

také

vozoval.

i

slavn a muž-

spravedliv své vci v tom národu pro-

Hermundurové

zpanilost skutkuov jeho

znamenavše, jemu piln, aby svú krajinu rozšioval,

radili.

Kterýž



raddy a ponuknutí lid jiný shromáždiv na jed-

z jich

netoliko domácí ale

i

noho dosti mocného (tak jakž Tacitus píše) a velmi pyšného krále Švábského Vannius eeného, kteréhož jim byl Claudius 2 císa ustanovil, se obrátil a jej z království vyhnal, zase pak navrátiv se a maje o tom zprávu, že by Kátové 3 v zemi jeho nad jeho lidem Hermundurským svú chtli vli provozovati. Týž Tacitus v Historí Actionum diurnalium 4 v knihách 13. píše, že by na ten as mezi týmiž Hermundury a Katy, kteíž za erným lesem, jenž Hercynia silva slov, bydlili, jenž nyní Slezáci slovu, ukrutný stal se boj; ale Katové v tom boji daleko potem

a

Hermundury pesahovali, však Hermundurové vítzství obdržali a bohm svým Marsovi a Merkuriovi obti veliké a mnohé vítzitedlné obtovali. Káthové pak, kteíž od njakého Slaného 1 Správn Vibilius (u Tacita); ale chyba tu byla již v rukopisích a také u pedchdc Hájkových. 2 Správn 3 Mají býti KváDrusus, jak sám Hájek níže praví.

dové; djiny tu popleteny.

—

—

—

*

Míní

se

Annaly.

O potoka,

JUI3ILIOYI A

jenž

MAKOHUJOVI.

Kátha slov,

jmenováni

tak

ztrativše vítzství, více o Jubilia a o lid

durský

se pokusiti

nesmli

byli,

Hermun

ani se jim protiviti.

(Marobud porazí Boemy.) (j.)

Lid pak

pedeený

také Bojové a od

totiž Bavoané, jenž nkterých Boemové a neb Bo-

joemové se jmenovali, ti sú jist tu, kdež uyni slov kraj Slánský a Kauimský, své obydlí mli,

asu spolu jistot povdti

tak jakž Tacitus píše; ale toboli

s

-

lei

I

neumí. mundúry, toho žádný v Než to se skutené! nalézá, že netoliko Ilennundurové ale Boemové sú pemoženi od Marob dusá, jinak Markvarta, krále Moravského, vytištni a jeho mocí zkaženi, tak jakž o tom dosti obšírn Strábo píše v 7. knihách Cpmentariorum a ka: »V té krajin leží Hercynia, t<>tiž erný i

les a

i

Švábský národ, i

Hermundurové

to jest

Bubiemové« 2 Marqbodus, pemocný

tu také

,

Boemové.

to jest král,

svú

stolici

A

—

tu

a

on

postavil

tu pivedl odjinud mnohé obyvatele a krajiny nkteré své k nim pidal a mnohé národy, jako Litvany3 Charváty, Dalmaty Šváby sob p<>d

a

i

,

1

Opravuje luk

Kuthena.

—

.

-

(

praveno

jmen

Bubienum. Nise z toho udlal Baubín. ovšem u Strabona není' Hájek si

omyly

upravil.

mrstíi

jmi

se •'

/

kými

46

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ, ÚVOD,

8—9.

Z toho muož vyrozumino býti, že vlast prve mla krále, Marobodusa neb Markvarta,

manil. tato

kterýž oblíbiv

sob

ji

pro zpanilost

její

rozšíil

Moravského království mezí ujav k Boemským koninám piinil.

ji

a

(Arminius porazí ímany.)

krále

Germánové neb íšané mli sú svého eeného Arminius, kterýž poal kra-

jinu

plnoní

(VI Mv)

<8.>

asu

toho

a západní

velmi rozšiovati.

mané o tom majíce zprávu, že be vede, jemu toho závidli a

í-

se

Arminiovi do-

z

toho obávajíce

dali raddu císai svému, bojovný poslal jej a skrotil pyšného Arminia. Augustus jich raddú a puovodem nemalá ti vojska do íše vypravil, nad nimi uiniv hajtmanem muže jednoho velmi stateného, jenž Arminius na rychlost slul Ouintilius Varrus. se,

aby se jim nezpíil,

aby zbera

sebrav

lid

vojsko,

táhl

nuom svým staten se (9

1

i

" K>->

bojovati rozkázal.

vojska v Saské zemi,

horami,

ímanuom

proti

blízko

kteréž Teutoburgky

bitva byla.

íšané

a I

Germápotkala

od Amisí

slovu, a tu

pod

hrozná

vítzství obdržali a císaští na

hlavu pemoženi. Ješto potom, když ty nevdné noviny císai byly oznámeny, jakož Orosius x píše, že z toho velmi teskliv 1

Cituje

Kuthenovu

Hájek

ze Suetonia,

i

žalostiv byl.

úmysln,

aby

se

vyhnul

citátu

O ARMIN10V1 A

ív'lM\M

47

Cil.

(Konce íše Marobudovy.) Ale Arminius na toru vítzství dosti ne

(().)

maje, umínil táhnuti na Marobodusa, krále

Mo

Hermundurského a Boemského. V tom poddaných Marobodusových neb Markvartových znamenavše statenost a štstí Arminiovo, odstúpili od Markvarta a pidržali se Arminia. Markvart zprávu maje, že jest jej Armi-

ravského,

nkteí

nius

chu

/.

potem a

pojav své bojovníky, obrátil

erného

nho

lidu daleko pevýšil, nebyl bez stra

lesu.

Tu opl nemalý poet

k

se

horám

lidu jeho

od

odstúpilo a on rozváživ své neštstí, opustiv

hrady

v

krajinách Boemských jemu k poctivosti

postavené (totiž Peherk, který/, byl postaven na jedné vysoké i

msta

skému

hoe

(která/,

nyní

též.

i

Hradišt)

toho zíceniny proti klášteru Zbraslavs

eky Yhltavy se ukazují, sob hrad Kaša, sestra

druhé strany

na kterémžto mštišti hýla

Libušina, dala postaviti a dala

eený

druhý hrad

šín;

hoe

na jedné vysoké

do Moravy zase

jemu jméno Ka

llauhín...

jehož pustotina

až do dnešního dne stojí),

se obrátil a Velehrad-,

piln opra-

vovati rozkázal.

1

Výmysl HájkVj ale na základ Ptolemaiova <m Výmysl Hájkv, na základ

Bergion.

,l'.rl>Hn.r

(a

udlal národ

/Mi//.-

Kuthena), z

Bubiem.

:;

nhoi

Popletl

vSak

(R.

'7)

48

HAJEK, KRONIKA

V.

Druhého pak roku

ESKA, ÚVOD,

9-10.

poslal své orátory i

do

íma

k císai Tiberiovi jeho proti Arminiovi a chlubným Cher uškm za pomoc žádaje. O to když byla

ímany

mezi císaem a toho

ímanuom

radda držána, nezdálo

ímanuom

dán sa proti témuž Arminiovi, aby

pomoc nic v

uinil, toho uiniti zanedbali.

Po odjezdu pak

z

íma

on Markvart (ponvadž

pišlo na mysl, aby

má pod

zdvihnúce)

ímanuom škody.

neinili

nesmluvil

se

nespuntovalj a

(proti

nim

vyslali

I

Mo-

svú zprávu

Hermundury a Boemy) Arminiem a s jeho Cherušky a

oba spolu aby jim

tak poslové, navrátili se.

orátoruov Markvar-

ímanuom nkterým

ravany, s

A

ím nezpsobivše, do Moravy

tových

se

uiniti, protože on Markvart, žá-

se po-

rychle

na

míst císae Tiberia od nho s plnu mocí jednoho muže velmi chytrého a plného lsti, jemuž bylo jméno DrusuS:; (a ten byl syn Tiberia císae), je-

mu

poniivše, aby jakž bude moci pod

zpsobem

pokoje a narovnání mezi Markvartem a Armi-

niem spolu je zkyselil a budeli moci, svadi Drusus tak dlúho sem tam jezdil, až veliká nevoli mezi Markvartem a Arminiem zpuosobil; v Hermunduích a v Boemích také semena ruozi

1

.

i

nic rozsíval tak dlúho, až spolu

Moravané

dil. 1

=

vyslance.

ten

as

—

—

-

-

byli

nespojil.

Moravany

i

sú

—

udán Claudius. Zde podle Kuthena.

lidu 3

sva-

ímského

Nahoe

nesprávné

RISK KA TVALDOVA. úhlavni

nepátelé,

že

ale

k

králi

Markvartovi,

pánu svému, ponuknutím Drusovým chuti mli, na ten as musili dáti pokoj Rimanuom.

(íše Kaivaldova.)
V tom njak}

nkdy Markvart svú mocí asu jsa jako pohostinu

znamenitého, kteréhož z

Catualdus, jenž byl rodu

jeho výtisk krajiny, toho

mezi Gotlanty, sebrav vojsko lidu rozliného a

zbinéhoi, položil se na mezech ravského cht se o to pokusiti,

2

Mo-

království

mohli by jakú

Markvartovi uiniti škodu a té kivdy, kteráž se jemu stala od Markvarta, ntCO sob ponapraviti. Drusus pedeený, spízniv se s Catualdem, tak spolu jednali, až to zpsobili, že všickni Moravané mli Markvarta krále v veliké ošklivosti. Markvart pak vida sebe ode všech opuštného, pojav malý poet svých dvoanuov táhl do krajiny Bavorské.

A

Catualdus rychle pospíšil

s

svý-

mi bojovníky k Velehradu, kdež královská stolice byla, a když v tom roztržení nebyl, kto by jemu odpíral, toho slavného msta se zmocnil. A Mark-

pepraviv

vart

se

beriovi uinil, od ten

pes Dunaj

nho

as ped Markvartem 1

=

Taciti Kronika

sebraný, es

pobhlický.

ingredi*

psaní k císai Ti-

raddy žádaje. Císa

(=

i

na

nejsa bez strachu, dal

—

-'

Nesprávn

,

/ *'A-/*í
vtrhnouti do zemi 4

i

l\n

50

V.

jemu

v

ESKÁ, ÚVOD,

HÁJEK, KRONI KA

11.

tom vuoli, chce-li tu ve Vlaších zstati, aneb jinam se obrátiti, že jemu toho peje. Markvart v tch krajinách zuostal, až cisa, pezvdv

mst

ho býti v po~Kr>

a

^

Ravenn,

odtu nemohl

osmnáct, až se tu

tak jej kázal opatiti,

odjeti,

i

byl v

tom vzení

Catualdus pak, zlaupiv

stolici

království

ravského, ješt umínil vtší initi škody, ale

ravané zdvihše se

let

sstaral.

i

jako laupežníka

jej

z

MoMo-

králov-

ství vyhnali.!

{íše »Moravská«.y
asu

dokavadž ješt

toho,

ímanuov

první král Moravský, od

oklamán

velmi

nebyl,

Markvart,

tak

podvodn

moc Moravanuov Neb

veliká

byla a jich síly obávali se okolní národové.

toho

širokost

slavného

vztahovala se od

mundurských, království

as Boemové

ten

eský Brod

Moravského Labe

Moravského

až do planin Her-

na

kteréž sú

kdež nyní

držali, tu

království

Ostehomu

a

slov. Meze také

Dunaj rozdloval

až do krajin Vlaských a Bavorských.

Také až do

i

Slovanské

moe

vanuom poddány 1

zem

v Trací a v Macedoný

Adriatického neb Skalnatého Morabyly,

jichž sú

s

Markvartem

Tu všude Markvart = Marobud a Moravané = to jišu Kuthena a ješt dnes nalézáme.

Markomani;

ÍŠE MORAVSKÁ.

ímanuom

statené proti

51

bránili a svú

moc

uka-

zovali, tak že jich Augustus císa pedešle nikdá pemoci nemoh[l], ani tch zemí a krajin k nim

náležitých opanovati, pokoj rozkázal ve všech kra-

jinách

svta oznámiti, snad cht tudy Moravany

oklamati; ale oni pokoje

pijíti nechtli.

Císa

do krajin

vojsko znamenité sebrav, vypravil je puolnoních, cht nezbedné zkrotiti. Moravané o tom tažení ímanuov uslyšavše, táhli k jed-

nomu kterýž

nuom

znamenitému eenému Valeria,. mezi Dunajem a Drávú, a tu se íma-

ostrovu leží

brániti umínili. Ale

menavše

a

chytrosti

ímané

užívajíce

moc znaMarkvartem

jich s

králem, kteréhož v své moci mli, smlauvu uinili

aby jim Slovanských zemí postaup k Labi pokojn své poddané zpravoval.

tak,

se

obrátil a tu

Tú smlúvú

jiní

jsúce Augustovi a dávali a pokoj

Nmeští

ímanm

zachovati

národové

zstrašeni

dobrovoln

slibovali

tak,

se pod-

aby

se

písma prorokuov sv. vyplnila, že ímskému panování poddáni budu všickni národové a pi narození Pána našeho Ježíše Krista, jakož dí prorok Ezaiáš v kap. 2.: »Nepozdvihne národ proti národu mee, ale pro pokoj mezi sebú uinný rozkují 1

ca

mee

Asi

ostrov

své na radlice a kopí svá na srpy.«

nynjší Mczimuí; Hájek omylem pokládal neporozumním zpráv Festov a podle map

souvkých. 4*

52

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ, ÚVOD,

ímany

Pokoj ten a smlúva taková mezi

íšany

i

Moravany uinná kterak dluhu

a

svtle se nepokládá, r.


96.)

až do

as

asu po

12.

nkteí

a

trvala,

že by trvala

píší,

Domiciana císae. Však proto v tom

narození Kristov v krajinách puolno-

ních nemalé byly nevole, neb Arminius, o kterémž

naped zmínka uinna, všecku svú moc sehrav bojoval, lid ten Moravský, Hermundurský a Káiský cht sob podmaniti. Skrze to jednak jest

všem

vsel v nenávist

poražen toho

nic, což

potom pak

ped

neštstím jsa sebe vzal, nemohl vyi

konati.

(Ríšc Vanniova.) !

(IX r )



varta od

Pro

ty a takové nevole, kteréž

ímanuov

pišly, za dlúhý

na Mark-

as Boemové

bez krále jako ovce bludné býti musili; v tom pak

ímané novili

skrze
pro zachování pokoje a poddanosti usta-

Boemuom a Káthuom neb Slezákm krále Drusa pedpovdného, jim jeho podavše,

jemuž bylo jméno Vannius, kterýž byl z rodu Markvartova. Ten jsa muož zuoivý mnohé nad svými poddanými provozoval ukrutnosti, až se proti

nmu

jeho,

totiž

1

U

Hájek od

jeho

poddaní podzvihli a sestenci

VandOi a Sido, tak

Tací ta

Yangio;

pedchdc.

ale

toto

mu mylné

se zprotivili.

tení

Tuto užívá hojné Nauklera.

pejal

—

R1ŠE VANNIOVA. Kterýžto Vannius sebrav

zemi a odtud poslal do

svým poddaným

za

do Slovanských

lid táhl

íma,

pomoc

toho uiniti nezdálo, aby

53

Claudia císae proti

žádaje. Ale císai se

ml

pánu na jeho pod-

dané pomáhati a on Vannius nepestával hubiti .svých poddaných, kteíž valem zbauivše se táhli z Boemí, z Slezí skrze Moravu až k Dunaji a tu

pod jedním hradem, eeným Pica^ sešla se bitva, v kteréž byl Vannius škodn rann a lid jeh<> jednak na hlavu poražen.»A tak Boemové, Hermundurové a Katové, neb Slezáci, po takovém vítzství do svých krajin se navrátili a Slováci, ti

Vanniovi žoldnéi, tu v Pannoný

zuostali.

v

Vzn

Morav

pak, kteréž

je zstavili,

Váh

osadili a tu

vají.

A

to

se

osadili a

sebú Boemové

s

kteíž

vedli,

behy eky eené

snad až do dnešního dne obýse dalo po tidcíti letech po zpravování

Markvarta, krále Moravského.

Druhého roku po takové porážce Vando a Sido majíce nápady po ujci svém Vanniovi kra-

Moravskú a Boemskú mezi sebe rozdlili. Sido po tom nkterém asu s nepátely svými bojuje s pti sty lidu svého v Dunaji utonul. Potom také Vando dobe a výborn své poddané za

jinu tu

dlúhý

as

zpravuje

vkem

suoj

život vykonav,

umel, syna po sob zuostaviv, jemuž bylo jméno

'

V

Jul.

Honoria správn Peuce.

— = -

následnictví.

(51 p

54

A

TurzOi.

Boemové ovšem -.8/89)

(902)

ESKÁ, ÚVOD,

HÁJEK, KRONIKA

V.

tak

krále

píší, že

13.

potom za dlúhý as Moravané a z rodu Markvartova: nkteí až do asuov Domiciana císae a

mli

Klimenta papeže; nkteí pak chtí tomu, že by Markvartuov, Vanniuov a Vanduov rod poádn trval až do Svatopluka, kterýž umel léta od narození Syna Božího devti stého druhého....

{Pvod »Slovák«.) £
národ odkud by své

ml, aby

pojití

tom vdomost mli. Co všickni kronykái o tom národu všickni z téhož národu pošlí též

píší,

s

pilností všecka

jich

i

jiní o

domnní

a popsání

vyhledávajíce nic jiného se (ješto by za pravú pravdu tuto položiti mlo) nalézti a vyhledati nemuož, než že echové od Slovákuov jsú pošli a to tímto zpuosobem. 1

týž,

z

U

Tacita slovc Tudrus;

jenž

po

bratru

Pernštejna, zddil

r.

ale

p.

Jan z Pernštejna,

svém,

nejv.

hofmistru

1534

zmínné

svrchu

Vojtchu Lanškroun,

Landsberg a Krin, niél za manželku Alžbtu Thursovnu a v téže dob (1496 1540) sed! na biskupském stolei olomuckém slavný uence a mecenáš Stanislav

—

Thurzó.

Mžeme

lhocení. V. kap. toplukovu k

r.

tedy 5.

yoo.

—

tuto -

zmnu

pokládali za úmyslné

Ale níže klade sám smrt Sva-

PVOD

»SLOVÁKÚ«.

55

Kdyžj bylo po potop všeho svta ráil se rozpomenuti

na Noé,

a na syny jeho Séma,

Cháma

a

Pán Buoh

služebníka svého, a Jafeta, nalézá se

v Knihách^ o stvoení svta, že Jafet

ml

tom též

Javán

obrátil se ort s

i

syny jinými

clo

lielisú.

s

syna

A

Javána, kterýž zplodil Helisu a bratí jeho.

po-

synem svým,

krajin puolnoních, to jest

do Ilyriku a osadil se pi moi, kteréž od téhož Javána nazváno moe Jonitské, neb Židé jazykem jich lid ecký, kterýž od javána pošel. Ja-

vány jmenují. Od Ilelisy pak syna Javánova, vnuka Jafetova, pravnuka Noe, pošli sú Slováci západní zem obdržali, a ti hned vedle jako Slovanská, Ráckú 3 Charvatská, Bulgarskú,

ekv

,

Rusku a Mozkevskú, mezi východem slunce a puolnocí.

Bosenská, Valášk, jsú v

zem

dlúhém

vku

tu obývajíce u veliký a

vzrostli a ty krajiny a

zem

Charvatskú a Slovanská plnili,

tak že jím

jenž

A

tak

mnohý

lid

zvlášt Dalmatskú,

velmi

hust lidem

tsné k obývání

byly.

A

na-

skrze

mnohé nevole a ruoznice mezi nimi a zvlášt mocnjšími a knížaty jích bývaly, bitvy morto

i

dové

z toho, že

ny osoboval

1

V vkládá

Mchovského.

Srb

každý

a k

sob ddiny,

luky a pastvi-

svému pivozovati chtl

užitku.

skoro vše podle polského kronikái

—

-

Arci

pravoslavných v

—

jiz.

—

Mojžíšova Genesis. (hrách a v Slavonii.

3

Mat.

Území

/

iXm

HÁJEK, KRONIKA

V.

5(3

ESKÁ, ÚVOD,

14.

(Píchod ech.)

Kronykái pak nkteí, muži

(14.)

jako Filip Kalimachusi a mistr

víry hodní,

Matj Mchov-

piln z starých kronyk vyhledavše vypisují, že asu jednoho v té krajin Charvatské byli dva bratí vlastní, knížata, jímžto byla jména jednomu Cech a druhému Lech. On Lech ský

i

ml

své sedni na

jiní,

to

hrad eeném

až do dnes stojí.

Krapina, kterýž

ml

ech.

Starší bratr, totiž

hrad eeném Psáry nad potokem

svuoj byt na

prudkým, kterýž

Kupá

slov. Ten hrad potom

njakého Hroše, jenž

byl z rodu knížat rozboen. Ale ves Psáry, kteráž pod ním byla, ta až do dnešního dne má v sob obyvatele. Hradu pedepsaného toliko gruntové

skrze

Dalmatských,

a

ech

zíceniny zuostaly. Oni pak bratí

vidúce takový neád, vády

nými o meze a ddiny, spolu

tch hadrukuov 2

a

mordv

vší krajiny postaupíce

a Lech,

mordy mezi píbuz-

i

se o to snesli,

aby se

uvarovali a jiným té

odtu

s

ženami

i

dtmi,

s

pátely a píbuznými, s komi, dobytky i se všemi nábytky 3 kteréž mli, do krajin na puol noci ,

aby se

obrátili.

níky, na

1

kon

Mini

se

a

I

svolavše rodinu

mezky

jích služeb-

vosly nakladše

i

tím asi Dlugosz,

Filip Callimachus úvod.

i

— = 2

k jehož

hádky.

jeli

kronice

— — 3

a

»šli

napsal

majetek

píchod echv.

57

do lesa« l3 jichžto byl poet okolo šesti set prostedku knížata Cech a Lech

z lesa

osob, mezi nimi v

na krásných koních, porec žlutý a na ný, kteréhož

nm

nimiž nesen byl pra-

štít bílý

užívali

i

z té

ohledovali,

v kteréž

až

i

nkdy Boemové

pibrali

po-

do

obývali; a

byli

ti

zna-

každém moty-

byla)

se

v tom

zem

lidu jich na

noclehu zemi (která by úrodnjší

kami

jeli

Charvatské

Auedníci a zprávce

i

er-

Yácslav, až do

sv.

Za nimi pak

Ukrutného.

haufu hrabata a páni menití.

a v štítu vorel

od starodávna pedkové jích

tomkové za znamení Boleslava

ped

krajiny,

jednak 2

všickni válkami a astými mory vyhynuli. Nkteí ovšem kronykái pokládají, že by ješt nkteí, ale velmi ídko, po všech z tch Boemuov :

..

od týchž bratí knížat Slovákuov zastiženi byli a

pomalu že jsú je s svými v vtiskli.

1

Verš

ten

vzat

táž knížata

z

kroniky

ech

Lech

a

Dalimilovy,

odtu

jinak

vše

Mechovského a Dulgosze, ale rozmnoženo domysly Hájkovými, tak jako Aventin pibájil do prvodu 2 Tviskonova knížata a šlechtu. tém, skoro. Míní se Sylvius, podle nhož Hájek píše dále. ostatní

z

—

::

=

i

(Prameny Hájkovy.) I

Pi

(Xv)

spisování této vší kronyky tchto ctných,

slavných a pravdomluvných

mužuov jsem

násle-

doval, jichžto

jména poád

— — —

— Pavel Orosius. — Tacitus. — Otto biskup Frisin-

tuto dole sepsaná jsú.

PtholomeuSi o zpuosobu vcí Germánských. Strábo kroniká. Cornelius

— — — — — — —

— Jan novník. — genský.

Nauclerus,

kostela

Tubingenského

ka-

— Rafael Volateranus. — Eneas Sylvius. — Jan Carion. — Achiles Garserus. — Theobald Fejher Uher. Eusebius Cesarienský. — Prosper Akvitanský. — Heman Contractus. — Matj Florencký. — Matj Palmerius Pisanský. — — František Irenicus, kronika Germaný. — — Vitichindus, mnich ádu svatého Benedikta. — Pavel Konstantyn.

2

vší

—

—

1 Výklad všech tch jmen následuje v rejstíku. Míní se uherská kronika Thuróczova, vydaná Féje-

?()>!

I488.

PRAMENY HÁJKOVY.

— Matj — Filip Kalimachus. Jakub paustenického. — Liutprandus, kronyká.

Filip,

59

z

-Mechová.

mnich

ádu

— —

Koznas, dkan kostely Pražského. Knihy privilejí kostela Pražského. Fridrich z Hrádku, kanovník kostela Pražského.

—

Mezeický, kanovník kostela

Dalimil

slavského. Jaroslav,

—

mnich kláštera Strahovského.

Bole-

-

Petr, opat kláštera Zbraslavského. — Kúnrád, opat kláštera Zbraslavského. Mistr Vavinec Beziny. — Vavinec Nymburgský, mistr uení Pražského. — Pibík Pulkava Tradenína, rektor školy — kostela Bohaboj, syn Dluhovojuov, Dobré Hory. Mikuláš Koná Hodiškova. — Martin Kuten Kuthnperku. — •

z

z

sv. Jiljí.

z

z

z

<

/


Píchod echv.) Éta od narození Syna Bo-

i r

žího

šestistého

.tyi-

>44>

dcátého tvrtého (a od stvoení svta již bylo

pt

tisíc

dcet

a

osm

set

tyi-

ti),

za

dn v

Konstantyna Tetího, císae KonstantynopoKtanského vedle potu dvacátého a tvrtého, za

ech a Lech knížata.

Jana,

toho

jmé-

na tvrtého, biskupa

ímského,

v potu sedmdesátého tvrtého, kníCharvátská Cech a Lech pibrali sú se s svými do zem Bohémské a pijeli až pod jeden veliký vrch a tu se posadivše, sob svým žata

i

dtem

i

dobytkuom aby odpoinutí

ohledavše,

že jest

úrodná,

uinili, zemi

znamenali.

Nazajtí

pak ráno ech, pojav Lecha, bratra svého, a jiné k tomu tyi, vstúpili sú na ten vrch a odtud spatili lesy a eky, hory roviny a navrátivše se i

k

svým

zase,

ekl

jest

ech: »Tuto máme

jeden

echa

p íchod

Slovanském jazyku vrch,

veliký Zipi, po

nho

hojné roviny a úrodnú zemi,

Druhého pak dne

porostlú.«

eky i

s

obú stran

navrátili sú se

všecken

zpsob

šli

lati tiá

ech

té

krajiny. z

hor vycházeti po-

povolav bratra a starších, rozkázal svo-

jednom paezu brate,

úastníci

sú okolo a nalezli

hory hojné a velmi rybné k svým opt a vypravovali jím

všecku rodinu

milý

a okolo

všecku lesy

ale

té

Nazajti pak, když slunce alo,

_6i

a lecha.

milí

jich služebníky a posadiv se

i

i

uinil jest

tuto:

pátelé a tovaryší,

mého putování

kterak ne jednu se

e

a této práce!

mnú tžkú

»Nuže,

jenž

Vidl

ste

sem,

snášeli jste práci,

jezdíce a chodíce po pustinách bezcestných a hustých lesích až do tohoto dne. Již

aspo

tuto va-

uite

odpoinutí a uite obt vzácnú tm, kteíž sú vás do této uvedli zem. To jest ta zem, o kteréž astokrát sem vám pravil a do ní vás uvésti slíbil, zem vám zaslíbená, zvi a ptákuov plná, medem a mlékem oplývající, jakož pak sami vidíte k obývání velmi píhodná, vody se všech strá hojné a nad obyej rybné. Tu vám se nebude nic nedostávati, nepátelé nebudau moci vám uškoditi. I ponvadž tak peutšená krajina a velmi úrodná již v vašim nohám

1 Slovo vytvoené Hájkem; ale ,íp' od ,zíti'. A Lupá (po slov že

puk vytvoil název

,Zí.

—

již

Dalimil

nm

tvrdí.

Stránský

.. .)

V.

62

ruku

šich

HÁJEK, KRONIKA jest,

ESKÁ,

rozvažte, prosím,

R. 644.

jakým

a jak

pí-

hodným jménem ta vlast jmenována by býti mla?« Kteížto hned jako Božským vnuknutím jsúce vzbuzeni: »I odkavad,« ekli jsú, »lepší a

píhodnjší od Ccsk-á

tebe,

té

zemi jméno dáno býti má, jediné

Ponvadž si ty eona aby echova zem slula,

kníže a pane náš?

zem. chem jmenován,

též

ech a hnut sa svého lidu napomenutím, vzhlédl vzhuoru a padl na zemi a líbal ji, z toho se velmi raduje, že od jeho jména má býti jmenována a vstav nahoru obú ruku poal k nebi pozdvihati a ka: »Vítaj, zem pesvatá, tisíci sliby od bohuov nám zaslíbená! asu pedešlého byla si lidí zbavena, ale již nyní si nám navrácena: nás zdravé zachová j a rozmnož od národu do národu až na vky a .« Tehdy povstav

slušné jest.«

(Prvotní mravy

ech.)

Jací pak jich obyejové, jaká sprostnost a jak

divného zpsobu na

vrní

a jeden

ádem

a

ten

as

ti

lidé a

sob

jak

k druhému milosrdní! Mezi jichžto

nynjším zpsobem

jest veliký rozdíl:

neb jist šastný byl jest ten vk, v kterémž tak

ádn

a

skrovn

poje, dlauho

lidé užívajíce

pokrmuov

byli živi, vína ani piva,

i

ná-

ani také

Skoro vše pedchozí i následující vyprávno podle Kosmy. Podle Lupáe pišel ech dne 15. ervence r. 639. 1

I'K'\()TNI

MRAVY

CESK1

obdy

kterého nápoje opiléhoj sú mli,

žaluduov

váli,

ovotce lesního

a

63

.

krátké mi

toliko

a

nkdy

pra massa zvíecího aneb rybího užívali, voda menuov jím za najzdravjší nápoj byla. Jako svtla sluneného a vody obecn, tak polí a lesuov sú požívali. Také ženy jím spolu obecné byly neb obyejem / hovadským k každé noci nkteí a zvlášt "lehce jší, nového manželství sú hledali. /.

i

Místu pein trávu

a listnaté ratolesti jsú mívali.

Pracovití a robotní byli a zvlášt zemi kopajíce z koen vy vracujíce, ddiny rozmnožopod stínem smrkovým a jedlovým po veliké práci chutný sen býti pravili. Lnného ani vlnného odvu žádného sú nemli, kožemi toliko, v lét lehejšími a zimního asu chlupatjšími jehntinami se odívali. Žádný z nich »to jest mé«

a

díví,

vali,

klášterským

neb mnichovským

živi jsúce »to jest

náše« ušty, srdcem

éci neuml,

zpsobem

ale

skutkem každý tak žádných dveí, brána

i

zavírala.

pravil. se

Do

chlévuov nebylo

nikdy potebujícímu

Závora u nich neznámá

vc

byla.

ne-

Žádný

hích pi nich zlodjství tžší nebyl. Žádné brané nemli než luišt a stely a tch toliko na potebovali a každý žních, ponvadž sám jinému kivdy initi neuml, od druhého ji trpliv snášel a koum by žaloval, neml, neb za dlauhý as

zv

1

=

opojného.

— = -

stromoví.

64

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

649—653.

R.

saudce mezi nimi nebyl usazen. Potom pak kdož-

kolivk v své pokolení, aneb rodu osobu, vkem neb mravy vzácnjší byl, bez závazku bez peeti dobrovoln k nmu jsú útoišt mli a v rozekivdách uinných svobodn se jeho pecb saudu a nálezu poddávali. i

i

Odchod Lechv.)

{Založení Klence.

Léta po narození syna Božího šestistého

(R. 649)

cátého devátého léta pátého,

t.

j.

jednom pod horau Klence první ves.

echov

eenú Zip

do

ech

kníže

les

té

zem

na míst

posekati a tu

sob duom nevysoký postaviti a od svého syna, v VT ,, V ., T ., kterémuž Klen jméno bylo, Klenec jmenovati. .

,

,

ruož

m

mli k echovi,

(neb Klenci) také

Léta 653, devátého,

.

•

zvlášt znamenitjší pro milost, kte-

Jiní také a


po v jití

rozkázal jest

tyid-

t.

j.

Lech

po

knížeti svému,

sob domy vjití jich

kníže,

do

mladší

pi témž

do-

a dvory stavlii. té

krajiny

bratr

léta

echuov,

maje velikú eled pod svú zprávu umínil se osaditi na východ slunce a té vší krajiny bratru svému staršímu postúpiti. Oblíbiv sob místo jedno od bratra ode všech odpuštní vzav a pátelsky se s nimi rozžehnav tam se obrátil. Oni i

1

slavín,

Vyprávní (Hájkovu Ln Pá a j.

smyšlenku?)

pejali

Vele-

LECH ZAKLÁDÁ KOUIM. pak,

a

neádi

65

snažn jeho

jej sú propustili,

pro-

aby daleko od nich neodcházel proto, jest-

síce,

liže by kdy ruka nepátelská chtla jím uškoditi, aby jim jako své rodin pomocníkem byl. A on

k ním

Zip

povdl: »Bratí milí všickni pátelé! dne, dív než dennice vzejde, vstupte na já toho asu v lese ohe nemírný uiním i

Tetího a

A

kdež uzíte blesk tu znajte

A

tu

mé

ohn

osazení

hned toho

a

dýmu kauení,

!«

asu poal

jest

msta

stavti

a velikými valy kázal je osypati a od toho kau-

ení

dal

jemu jméno Kaiinni}. (O Krokoví

Toho asu byl muž jeden, kterýž

jest

jiné

Kauim.

soudci.)

v lidu

echov

všecky

nalezen

starší a

saudce

maudrostí a vtipem daleko pesahoval, zboží 2 takteml, jménem Krok.

K

ké nad jiné hojnost

rémužto netoliko té lidé

ti

neb on,

z jeho rodu, ale ze vší krajiny

jako vely k

a

byl mlád,

aby je saudil, bžali, však od svého pirození

aulí,

Podle Dobnera jest toto vyprávní o založeni Kouvýmysl Hájkv. Ale k r. 652 založení Kouim klade r. 1535 Brikcí (Práva mstská, dedikace Starému 1

íme již

Mcstu, vyd. Tirek. starých eskýclm, že 2

—

str.

11),

dokládaje

zárove

»z kronik

tam byla první práva mstská.

bohatství.

Kronika.

5

—

Krok, první saudce.

66

zvláštní

daen

ESKÁ,

R. 657—661.

milostí a spravedlností

pi saudu

HÁJEK, KRONIKA

V.

byl.

ech

jeho velmi miloval a po

saudcí a zprávcí lidu ustanoviti

ob-

sob

slíbili.

(Zakládání nových osad.) (li.

657)

Léta 657. jeden s pátel echových, jménem Manuch, s svú eledí s dobytky obrátil se k západu slunce založil dvr a ves, kteréž dal jméno Charvatice. A tu se poal velmi množiti a zemi rádlem vorati a ta zem velmi úrodná byla. To vida syn Manuchuov, jménem Rábus, také tu blízko od otce svého ves založil a dal ji jméno i

i

Charvátce ves.

•*

r

.

,

,

Rábus,. /

2?

To/ho asu dva bratí, z jednoho života narození, Host a ernauš, vzavše odpuštní od knído krajiny východní

žete svého, chtli se

Ale kníže ech, kázav jich k

sob

obrátiti.

povolati, jich

žádaje, aby neodcházeli, pravil: »Zdaliž toho neznáte, že takové naše rozjití a jednch od druhých oddlení mohlo by nám všem pád zpsobiti ?

Neb špehýi

naši oznámili, že lid

njaký, kteréhož

my neznáme ani ei jeho rozumíme, od daleko má své obydlí; jest se obávati, nad nás vtší

lid

1

Podle Kosmy.

potem

—

-

Vše

nás ne-

aby ten

nebyl a nás z tohoto asi

výmysl Hájkv. Ale

ves Rábus, nyní neznámou, nalezl ješt Dobner na staré

map ech

XVI.

stol,

ECH. ZAKLÁDÁNÍ NOVÝCH OSAD. obydlí nechtl vyhnati pro dvoji že oni

sme

nám

niv se

píinu:

67

jedna,

my

jím nic nerozumíme; druhá, že k ním, ne oni k nám piblížili a snad a

v jejich ddictví vešli. Protož neoddalujte se, ale

zstate pi

mn

smrti, neb jist

a pi tomto svém lidu až do mé mne moji osudov brzo zavolati

Odpovdl ernauš: »Kníže a pane nás! sta se vle tvá!« A Host stoje /podepel se na

míni.«

e

dokonal ekl devOj a když kníže »Pravdu pravíš; pjdu a pojmu svú eled a od tebe nedaleko se posadím a budu tob, pánu mému, vždycky slúžiti.« Nazejtí opustiv své búdy málo odšed k stran puolnoní na jed-

jedlové

k

i

nmu:

dm

nom pívrší

krásny blíž od Zípu kázal sob vysoký a postaviti a ohradu svým dobytkm si rokau uiniti a dal jméno » Vysoký dvr«. To

—

vida niti,

ernauš k stran poledni tolikéž kázal uidav jméno dvoru svému ernauš.

Vysoký dvr.

Cemauš

(Smrt echova.) od toho asu. jakž jest vsel Cech do sedmnáctého a vku svého osmdesátého Šestého kníže Cech umel, jehož sú všickni jako otce svého plakali pravíce: »Ty si byl náš kníže Léta

zem,

661.,

léta

a náš otec, ty byl

si

pravý a

si

byl náš

vrný

vdce do

této krajiny a

zprávce své rodiny

i

všech

svých poddaných. Ach, auvech, kto nás bude zpra1

=

strom. 5*


68

V.

HÁJEK, KRONIKA

vovati a opatrovati

poheb.

íce se,

líbali

a tak je pohebili.

Tetího dne

nesli

Potom

to

místo a ten

as

asu

na tom míst ves postavili a pro pocti-

vost toho hrobu

Taková 2"

tak žádný mezi nimi ne-

navštvujíce plakali a klanli všelikú jemu iníce poctivost. Po nedlúhém

pak

/

R. 661—670.

sú jej málo od jeho píbytku na západ slunce a na jedné pláni tlo jeho všickni aupjíce a ki-

hrob za dlúhý

Ctioves.

A

kto by jeho smrti neželel.

byl,

echuov

!«

ESKÁ,

jilo, jil( dili

vc

Ctioves

jí

jméno

dali x

.

a to kvílení lidu když se upoko-

star/ší sšedše se

do Vysokého dvoru

ura-

aby po Lecha kníže, bratra echova, poa jeho, aby na se zprávu lidu toho pijal,

se,

slali

1

Tradice již tehdy (podle Veleslavína)

echv

brzy do Ctinvsi, brzy na

íp,

kladla

hrob

brzy ješt jinam.

smrt echova, volba kroková. žádali.

Lech odepel, praxe

svém

se na

knížetství

dosti míti, a tak ten lid osialý po smrti

bez zprávee byl

knížete

asu poali druhým

devt

neády, nátisk

veliké

initi

za

a najvíce

69

A

letí.

echa v

tom

kivdu jedni pi osobování ddin a i

mezí.

{Kroková volba.) Léta 670.

Modejší mezi nimi

nemilovali, rozkázali sú

všemu

a

hlaví sjíti se na místo, tu kdež bylo

pochováno, a tu sú

sob z

zprávci a pána

echovým

lidu, a

volili.

na

let

tlo

echovo

syna Hledova,

echovu, kterúž Ha-

v své moci choval, na hlavu

ml

obyej

také v ruku

jemu, jako Bohu, inili a kiva-

svá kolena vrnost a poslušenství

jíce

aby

jeho nad hrobem

Kroková vstavivše, htiol, kterúž se ech v svém starém vku zpodpierati, dali a poctivost

všickni

slibovali..

1

41

let.

Kosmas doby neuruje; Halinu

—

-

klade

75.

Puálka

Tradice o Krokoví jest nejnejistjší a nejroz-

manitjší; starý rukopis, Balbínem citovaný, klade jej k

Polák Kadlubek do doby Aventín do doby Attilovy atd. 350,

(R. 070.)

zvolili jsú všickni

I

stolici

posadivše epici

poctiv devt

kivdy

všecken na to navedli, aby

jednostejné Kroka,

vuole

on byl saudce lato

lid

jenž

ti,

lidu obojího po-

ped Alexandrem

r.

Vel.,

za zprávci volen.

70

V.

HÁJEK, KRONI KA

ESKÁ,

R. 671 —673.

(Zakládání osad.)
Bratí dva vlastní, jenž byli také rodu echova, jimžto jména byla Supán a Turesk, uinivše rozmluvení s Krokem, pánem Léta 671.

7.

svým, od jíti,

ale

však nedaleko,

javše ženy své a jinú eled

A

k stran polední.

devnný sob Tursko dvr.

umínili a po-

dobytky, obrátili se

nalezše zemi úrodnú,

duom

ohradu velmi širokú svým do-

a

bytkuom uinili I

i

a od Turska,

bratra mladšího,

urskOi nazvali.

Toho roku

sváda mezi eledí bratrv pedeených o pastvy, tak že sú jedni druhé kamením a kyji velmi zbili. Supán, jako starší bratr,

stala se

nestydl se mladšímu toho dvora postúpiti k stran východní blízko vody dvuor

a obrátiv se

krásný

ml Chajnov.

sob

dal postaviti a pro tu milost., kterúž

k Chajnovi,

jméno Chajnov x

synu

dal

tomu dvoru

krajiny

Kauimské,

svému,

.

(Krok a Lech.) (K. 673)

Léta 672.

znamená v,

že

Lech,

kníže

Krokoví pi jeho zpravování dobe

Toto všecko, jakož i pedchozí a následující, jsou ovsem báchorky; nkde na základe místních jmen, jindy podle kombinací uených (supán podle supanus = župan v listinách), jindy podle falešných listin. Jedna taková prý vydána pro pány c Chýnova od Xccamysla! - = láska. 1

KROK A LECH.

71

šastn vede, povolav jeho k sob, chtl vzdáti jemu své knížetství a sám se jinam obrátiti. Krok jako pán dobrotivý nikterakž toho se všecko a

nechtl uiniti,

ale že chce

na svém panství dosti

Lech vida, že Kroka, námstka bratra nemuož žádnými prosbami pemoci, umíslužebnil nkomu s raddau Krokovú z svých níkv toho knížetství postúpiti. Krok jako muž opatrný ponkud své ženy, jíž bylo jméno Boena, vštbami se zpravuje, žádal knížete, aby málo do nkterého asu prodlil, že mu on chce povdti, kto by z jeho služebníkv k tomu nejpíhodnjší byl. míti pravil.

svého,

(Odchod Lechv Léta 673. Lech, kníže slu

Kauimšt

v

obával, aby

z

ech.)

Kauimský, nemaje úmy-

zstali pro tu

ty krajiny,

totiž

píinu

Zípská

a

(R. 673)

(neb se

Kauim-

Charvát pošlým nenaposlal posly své vrné do krajin na vý-

ská, brzo se lidem tím z plnily)

i

chod slunce, aby spatili žení

ty krajiny a jich polo-

v nich obyvatele.

i

oznámili pánu a knížeti

Katské

(t.

i.

Slezské) kraiiny a obcování lidu toho J

.; 1

všecku jich povahu.

Pi

by za Katskými krajinami rýchž

Kteíž navrátivše se svému všecken zpsob

nkdy Vandalové

a

,

tom také oznámili,

zem

že

pusté byly, v kte-

Sarmatové

obývali, a

ti

SIez ska krajina.

72

V.

HÁJEK, KRONIKA

že sú válkami a /

3

r

ESKÁ,

mory astými

R. 674.

zhynuli.

A

zem

ty

úrodné a plodné i široké, / kteréž se vztahují až k moi, kteréž Sabulosus pontus slov, eky také velmi hojné a rybné, kteréž Viže sú velmi

stula aneb Visla svú spanilosti a prudkostí všecky

pevyšuje. Lech vyslyšav posly krajin rozváživ, povolav Kroka,

a chválu tch jemu svú mysl

oznámil, že nikoli tu nechce zstati.

hých radách a

mnohém

Tu po

dlú-

rokování na tom zstali,

aby Boislavovi, synu Svojovu, muži velmi opatrnému, to knížetství Kauimské k zpravování poruili.

Lech v Polsku. Založení Hnzdna.)

<


Lech kníže vzdav knížetství Kausvé pátely a své pacholky s jich ženami svú ženu thotnú, kteráž slula imislava, jenž byla dcera M[a]rázova, kázal na kuo kroitý vsaditi, též kon i krávy jiný dobytek naped hnáti. A rozžehnav se s Krokem, svým milým pítelem, také s Boislavem s jinými, kterýmž se v Kauimšt zstati líbilo, obrátil se do krajin východních tu, kdež sú jeho Léta 674.

imské Boislavovi, pojav i

i

i

i

poslové

pedeení

stých lesích

vedli.

as

Lech velmi

i

tak již dlúhý

pracujíce, pišli a pijeli

jedno, kdež uznali,

pišel

A

i

že

v hu-

na místo

lidé bydleli.

A

tu

imislava syna, kteréhož byl a uinil svým všem hodo-

porodila

vden

nkdy

as

LECH V POLSKU ZAKLÁDÁ HNEZDNO. vání a synu

Odtu

jméno Krok.

dal

73

nedaleko

bylo jezero velmi široké a díví lesní velmi ve-

na kterémž bylo mnoho hnzd vorlových, a tu odpoívali všickni za nkoliko dní. I zdálo se Leliké,

chovi místo to velmi šími, rozkázal tu

mnoho hnzd

tu t.

A

a uradiv se

msto

založiti.

msto

osadiv, dále se obrátil.

A

Gnízdno

opanovav Vislu

tu

svým

tu jse posadil a dále

dopustil.

s star-

protože

jemu jméno Gnízdno.

když se pibrali do Vandalí,

eku,

A

bylo, dal

hnízdo, a tu to

j.

píhodné

hrad a

ne-

jeti a jíti

jest, msto a nkdy Vanda-

spativ zemi, že úrodná

hrad na jednom vrchu, kterémuž

lové íkali Vavel, založiti kázal a pro milost, kte-

ml

rúž

sto a

k svému synu,

mstu tomu Krokovo

hradu Krokuovx hrad

Potom

lid ten

žete jich

za dlúhý

as

jméno

jiní

m-

,

dáti

Lecha Lechy sú nazývali

a

nkteí

až

mnozí, tak je jmenují. Potom pak když

Le-

vorných

Poláci sú

1

—

-

Míní

sob

mnoho

tíž

lesuov vyplánili a

nadlali, od nich Polané neb Poláci,

slulij.

se

Pibráno

ovšem msta polská podle kronik

chová a Dlugoszovy ;

Hnzdno a Krakov. — Matje z M-

polských

-

pozdji opt Martin

Bichki roz-

množil tmito výmysly Hájkovými kroniky polské. Jinak tuto tradici

má

j

kázal.

jiní

polí

k"v

r,

msto.

národové od kní-

do dnešního dne, jako Tatarové, Mozkvané a chové tu okolo Kroková

^

již Sylvius.

74

HÁJE K KRONIK A ESKÁ,

V.

,

675—677.

R.

(Založen Krakovec.)

Léta 675


sešli

echové ku pánu

sú se všickni

svému Krokovi a na tom zstali ponuknutím nmíst píhod-

jakého Jehon, aby zámek pevný v

postavili. Tu hned všickni snápiln stavli blízko ode vsi Stebdlali a živše se dokonali, Krokuov hrad jemu no f e ené. A když J j'i jméno dali, jinak Krokovec. Ale Krokoví nezdaiO se na bydliti neb chtl radji zstati mezi svýmii. I dán jest ten hrad Šímovi, synu Blehovu, muži velmi opatrnému, kterýž také Krokovi pi

ném pánu svému i

Krokoyec 11

rad.

nm

saudech a zpravování

Téhož suov

jest

léta

pomoen

byl.

Krokovým rozkázáním mnoho

ohnm

popáleno a z

zem

le-

vykopáno a

rozdláno na ddiny. To vidúce, všickni obyvatelé z

toho se velmi radovali.

(Vražda trestána) Léta 676. Chyrz, syn


Chyín 2 hnval

Mánv, svým dtem ves Man na se roz-

stavti poal a otec jeho

tak, až

jemu syna

zabil.

On Chyrz

loval.

A

jeho,

t.

j.

vnuka svého,

toho zlého skutku Krokovi ža-

Krok povolav Šímy

a jiných starších tak

aby mord bez pomsty zstati ml, rozkázal Krok, aby on Chyrz

rozsaudili: nechtjíce tomu,

1

2

Podle Veleslavína prý

Ves na Rakovnicku.

sídlil

na

Vladoi v Lucku.

—

VLÁDA KROKOVÁ. NÁLEZ ŽELEZA.

75

puol-

Syn otce

dne do pluhu vedle vola zapahal. \ iduce vsickni takovú pána svého spravedlivost piln se mord

zapahal.

Mana

otce svého

za

jeden

msíc každého

varovali.

'

/ Léta 677.

{Nález železa.)

lovk

jeden velmi starý

z

rodu j

j.

Kroková jménem Boták, šel, aby shlédl zemi, a pojal s sebú pt pacholkv a chlehuv, aby mli za dlúhý as, nabrali; také luiš svých doma nenechali,

v

neb

se obávali

tch pustinách asto

veliké hory

zvi,

se ukazovala.

zem,

I

pišli sú na

dne jednoho a na nich sú

nivše odpoívali a ohledujíce

asu

kteráž toho

ohe

ui-

motyku, úrodná-li

rudu železnú velmi užitenú. I nadar vrátili sú se k Krokoví, pánu svému, noviny jemu nesúce. A on toho vden sa hned poslal i

nalezli

i

více eledi, aby

rudu kopali

ohnm pepedeený nad

a lámali a

Boták nimi zprávcí byl a v svém dvoe, kterýž sob pod horami vnov postavil, choval, kterémuž Zdecho-

hánjíce železo

jméno

vicej

z ní dlali a

dal.

A

tu

on Boták

s

železem se obí-

raje a Krokoví jeho podávaje, až do své smrti

sedl.

1

Míní

se

patrn (podle výkladu Hrabákova) Zdecho-

vice v Železných horách.

ruda

Zdechovice.

76

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R.

678—680.

(Založení Budce.)
Léta 678. Lid ten eský,' velikú chut majíce

ku pánu svému Krokoví a vidúce jeho velikomocnost, jemu poctivost a bezpenost aby inili, všemi obyeji obmejšleli. Dne jednoho sešli sú se na dvr ernaušuov a odtu do Ctiovsi spolené pišli a pánu

svému mnohé vci budúcí skrze

Stavboje, syna Lesislavova,

konci jeho to snesli a

povdti

na tom

pedkládali.

rozkázali,

A pi

že sú se o to

aby v míst slušném a a hrad postavili, proto aby on

zstali,

bezpeném msto Krok jako pán jich na hrad sedl jako poddaní aby v

mst

a oni pod

obývali a

odtu

ním jich

aby žádný nepítel nikdá nemohl vytlaiti a nadto pánu jich aby se žádná škoda ani hanba nestala.

KROK. ZALOŽENI BUDCE.

Krok znamenav

77

jich býti slušný úmysl, dal jest

k tomu své povolení. Tu oni hned bez prodlévání vyvolivše místo jedno dosti na vysoké hoe všedše tam všickni píkopy lámali, valy dlali, domy, jimž ,búdy' íkali, i hrad z díví stavli. eé msto. Hradu mstu Bude pevzdlij. Léta 679. / Kroková eled u veliký svár byla (R. 679) uvedena skrze njakého Tuáka, syna Kamanova, až se mord mezi nimi pihodil. Krok o tom uslyšav, vinné trestati kázal. Ale Kaman pojav syna svého Tuáka, jenž byl najvtší toho skutku pvod, tajn odšel k stran východní a pod horu Blicí dvuor sob založil a dal jemu jméno Perov, t. j. první hrob. A tu jest Tuák Perov. druhého roku otce svého pohebil a sám s svú ei> tlt i

i

i

ledí za

dlúhý

Téhož

as

léta

tu bydlil.

Krok uinil

svú eledí a ženu a

poal

hnutí z Ctiovsi se vší

dcerami a vebral

Bude.

hrad, jenž slul

obecní

s

A

tu

se velmi okolo

{Prohlídka

se na nový poctiv sedl a lid

nho

saditi.

zem)

Léta 680. Krok napomenut sa od svých rádcv, aby jako pán mocný své rozeslal posly a služeb-

U Paprockého (Mest. 250) teme podle Šim. Tad. BudeskéhOj Se prý Bude založil jakýs Lešiu Budek 1

kouzelník a hrad

i

msto

nazval

Budiem.


S <>>

|>>

78

HÁJEK, KRONIKA

V.

niky na

tyi

E SKA,

R. 681—682.

strany svého bydleni, aby ohledali

zemi, a on tak uinil, pikázav jím, aby piln spatili hory i doly i všecken zpsob té vší zem, jaká by byla v svém položení. Kázal také piln ohledati eky a potoky, odkud' by mly své pojití, také kam by se vody z té krajiny obracely a tekly. To když jemu všecko od posluov vrných poádn oznámeno bylo, nemálo se tomu divil. I rozkázal to všecko poád na korách bezových poznamenati a

pamt

pro budaucí

a další zprávu schovati.

(Vštby Krokový.)
Týž Krok jako muž múdrý rozváživ, zprávci lidu, že to, aby ohledoval vci

Léta 681. co náleží

minulé

i

budúcí,

i

rozkázal, aby žádný k

nmu

za

poád zbhlé nechodil, tak sú se všickni zachovali. Tu on vstúpiv na vyžší ponebí domu a neb hradu svého, tu v Budi postaveného, inil ti dni

i

i

olc

*S5 vestec.

bohuom

lesním

bohuom horním

a v

bohuom mnohé odi

vodním vehke obti, od nichž ml povdi a zvlášt o vcech budúcích, kteréž jest od duchuov nauení maje pezval na svých vštbách. Ty všecky vci piln uváživ rozkázal sepsati a dcerám svým dal to schovati a pi tom ,

.

povdl ka: »Není tuto bytu mého tomto, neb msto toto nebude dlouho ného ovšem hledati.

s

na

míst

trvati,

raddú mých poddaných musím

ji-

po

VŠTBY KROKOVÝ.

79

(Další osady.)

Léta 682. Mnozí tjší a se

ti,

sadili

tu,

Rád. syn J

Labem

Pi

se,

a zvlášt znamení-

kdež jsú nyní Litomice.

Lubv, dvr sob

Tu njaký hoe nad

na vysoký ,

jemu jméno

postavil a Rádie,

dal.

duchv

oznámení, povolal na

Bude

svých

jim mnoho budúcího oznámil a tom doložil ka: »Moji milí pátelé! Vidí mi jako zprávci vašemu že nikdýž jinde tu

mn

vsi tu,

jest

nemohl

býti jediné ve

Ctio-

kdež jest kníže náš a otec milostivý 2

ech

pochován, abych já na jeho hrob vzhlédaje na t<», že mám také umíti, vzpomínal a po smrti aby

bohové nade

mnú

nemstili,

initi nutil. Ale když se

sem

spravedlnost

vám

tak

líbilo,

se

na vaši

žádost sem to uinil, že sem se odtud na

Bude

mého bytu není, neb já v brzkém asu toho msta uznávám zkažení. A oni odpovdli: »Rozkaž, náš milý ote, píbytek sob postaviti, kdež se koli tob líbí, našich obrátil;

ale

jist tu

nižádných prací v tom nelitu je. « 1

Kterýž

odpo-

Podle Dobnera fouklo neporozumním slovu Gra-

=

Hradec

—

nynjších Litomic.

a

ten

prý stál

— = -

tam

laskavý.

Kadíc u

tom asu Krok, vzpomínaje na své vštby

píhodnjší byt

dicz


kteíž vtší stáda mli dobytkv, obrátili kraje plnoního a pod horami se

poddaných a

pi

echv

Zipu do

od

a od

z

díve na míst

Litomcric.

V.

80

/

4

v

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

R. 683.

vdl: »Aniž mi / vašich žádostí oslyšeti slušné jest; uite jakž se vám líbí. Ale však toliko v tomto mé rady poslechnte: zítra ped východem slunce z tohoto msta vyjdte a na poledne obrate a pi ece místa píhodného hledejte. vás osudové pivedu a bohové na tu horu uvedu, kdež stavti slušné jest.« Tu oni vedle jeho rady šli sú, až pišli na jednu dosti vysokú se

Tu

a širokú

místo

to z

horu 1? kteráž mla nad eku píkrú skálu; dobe znamenavše kázali les posekati a

nho devnné

sruby dlati.

{Hrad Psáry.) Léta 683. Dostavli sú ten hrad místerným dí-

(R. 683)

lem tesaským a uvedli tu jej

posadivše

na

Kroka, pána svého, a

jeho ženu a

s

s

jeho dcerami, ve-

A pi

je-

tom otázali sú neb jakým aby ten hrad

likán jím inili poctivost.

kterým by chtl a jmenován jménem. A on odpovdl: »Jak ho,

sú asové, tak nestálá sú jména; nalezli toto

místo a tento na

ponvadž

nm

hrad

byl

nestálí ste

vy

postavili,

jemu jméno. « A oni uradivše se, poruili 2 sú ikrúchovi, aby jméno hradu vyhlásil. Kterýž stoje ekl »Pán náš Krok má velikú péi o vci minulé a budúcí, nám také není slušné midejtež vy

:

nulých dáti v zapomenutí. 1

Míní

se

Vyšehrad.

— = 2

Ponvadž pán svili.

a kníže

KROK. PSÁRY HRAD A VES. náš

otec,

i

ml

své

kterýž nás

v našich

nad Krupú eku,

8]_

pivedl do této krajiny, zemi posazeni na hrad

pedkv eeném

11'

Psáry, a ten jest opustil 11 i~ dobrovolné, tento hrad místo onoho Psary

jmenován. «

sta

»Bud

vzkikli všickni kúce:

I

Krok

se tak!«

iiht-i' bu

slyše

kik

a

vli

tak,

Psáry rad kde nyní Vyšehrad. li

tu,

lidu svého,

tomu povoleni.

také své dal k

(Ves Psáry.) Léta 684. Devoslav, pitel kterýž byl také starého vatské

vku

pidán

(neb

zem),

i

píbuzný Krokv,
muž

za saudci k Krokoví,

on byl pišel

ten rozváživ

echem

s

zpsob

z

Char-

a položeni oné

Charvatské, z kteréž sú vyšli a maje v pamti, že jest byla ves pod hradem, eeným

krajiny

Psáry, kteráž také Psáry jmenována byla, ložil

je

svú eledi a dal

jedné píkré skále

réhož by mohl všecky dvory ve vší vsi)

i

za-

jednom údoli a osadil ji jméno Psáry; sob pak na dal píbytek postaviti, s kte-

také dvory a ohradu v

shlédnuti.

Potom

ta ves za

té

ohrad

dlúhý

as

(neb stála

vždycky Psáry jmenována byla tu, kdež nyní slov Slup nad potokem Botickým, a za mnohá léta od knižat Vyšehradských k tomu hradu a

držána byla. Potom pak král Vratislav, kterýž Vyšehradský kostel ve jméno sv. Petra zakládal, dal tu ves

knžím

téhož kostela a oni

jí

v držení

byli tak, jakž registra téhož kostela ukazují, až Kronika.

6

6g 4 >

82

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKA,

R.

685—708.

do asv Zikmunda císae. Pi dobývání Vyšehradu od Pražanv jest vypálena a rozboena!. {Nález data.)
Zlato najprv

Léta 685. Dva synové Rohslavovi, Jícha a Domaslav, pistúpivše ped Kroka, pána svého, oznámili jemu, že sú nalezli v lukách Jasových* mnoho drobného zlata, kteréžto z písku vodu vypravše ohnm v hromadu spustili a Krokoví ukázavše darem dali. Kterýmžto on ekl: »Synové

Dajte

milí!

nalezeno,

bohm

lesním

chválu

oni

a

vám

zdraví proto, že ste vy první, kteí ste v této krajin za našeho bydlení nalezli v zemi bohatství. « A pohledv na zlato, vztah ruku jim je zase navrátil a ka: »Komuž co bohové dadí, aniž

mu

toho bráti slušné

a je

sob

hledá jte

jest.

Protož vezmtež zlato

schovajte a kde by jeho více bylo, piln a

svým pátelm nynjším

i

budúcím

oznamte !« (Poslední léta Kroková.) / Léta 686. Rozkázal /

5

Krok všemu

lidu v svých

r

krajinách, aby baudy lesní opustíce, sruby na mí-

píhodnjších pi vodách stavli a jedny k druhým aby pispoj ováli a tak vsi sob stavli stech

a okolo nich lesy vyplaujíc 1

Ves Psáe mela,

vodcch knížecích.

—

2

jako

i

ddiny

dlali a rží 3

,

u Polák, jméno po pso-

Místo neznámé.

— = 3

žitem.

POSLEDNÍ LÉTA KROKOVÁ.

ovsem šoovicí je osívali. A oni tak inili, chtíce pánu svému poslušenství zachovati. Protož od toho asu až do smrti Krokový za tch tímezcítma let nic se takového, ješto by bylo hodné pai

mti

(než že sú vsi stavli a lesy kopali) nenalézá.

Protož zdála mi se zbytení

vc

takové vci psáti.

(Smrt Kroková.)

muž pamti hodný, vykonav let zpravování svého tidcet a devt a vku svého osmdesát šest, umel, zstaviv po sob ti dcery Léta 709. Krok,

.

,

velmi krasne, kteréž jemu byla urodila žena jeho. jenž slula Niva,

krásné postavy.

kteráž

Když

byla

zrostu

uslyšal všecken

pán jejich umel, všickni sú

z

svých

velikého a lid,

že jest

píbytkm 6*


Kr5

) ,

umel.

84

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

jako vely k matce bželi a své líce kieli:

R.

nkteí

709.

derúce nehty

»Ach, auvech, pane náš,

již

si

umel, kto nás zpravovati bude? Nebude nalezen ve vsí zemi.« Dcery jeho pravily: »Ó Merote,

ve

po svtlé cest, ó Radamáši, vedle jeho

jej

spravedlivosti

su

nuonij zahubiti. «

malých Ctioves.

i

úpní

vedle

jeho hlavu, nedej jeho Tasatak byl velmi veliký

velikých až do dne tetího.

nesli sú jej a

A

jich

echa

velikým hmotem, až se po horách rozléhalo a tu knížete a vedle Nivy, ženy jeho, dary

do Ctiovsi

po lesích

s

i

rozliné jemu dávajíce

jej sú

veliký na hrob jeho uvalivše,

—

a tu

spálili.

kik od

tvrtého dne

odv

jeho

pohebili a kámen

ohe

na

nm

udlali

bohuom zemským obtujíce

SMRT KROKOVÁ.

85

(Dcery Krokový.) / Dcery jeho po

nm

zstaly ti,

z nich/, jed-

/

5V

liala.

svým daleko otce svého pesá Dcery KroPrvní slula Kaša, druhá Tetka a tetí Li- kovy: Kaša,

huse.

Kaša

na každá vtipem

z

nich nejstarší hýla a ta všeliktera-

kého hádaní kauzedlného plna

hýla.

t,

u g e-

Tak, jakž na

as povst šla, chtli tonut nkteí, že ani Médea v Cholchos^ jí v tom rovná nebyla, neb

ten

,

jest

'1

1

ona od svého

znala.

V

bolesti

i

k Kaši

'

pirození moci

t všech bylin 1

1

Kaša hadaka.

lékaství velmi dosplá, neduh}- lidské a

umla. Hádaní velmi nkto -nco ztratil, hned

slovy krotiti

neb

byla,

*•

šel

když a ona

pilná jest

jemu bez meškání, kde by Po smrti pak její, když

stráta byla, oznámila.

ta

se

nadje žádná k nalezení nebyla, echové za písloví mli íkajíce: »Kam se to podlo a od koho ukradeno, aniž by to Kaša ntco

ztratilo a

uhodla.

v

Druhá dcera Kroková jméno mla Tetka a tu svých áích mnoho divného provozovala. Neb

na ten

as

ti

lidé sprostní

ve všech a v lesích obý-

nkteiž ohni, jiní diví.., nkteí se kamením klanli. Ona vající

tejší a majíc od

1 -

duchv

Asi pesmyknuto

Míní

se

111.

ovšem Kolchis.

jiní

hvzdám

pak, jako chy-

vtší nauení,

Satanuom úmysln

— = 3

a

stromoví.

bohm

(vis str.84).

Tetka ar* >djnice.

86

HÁJEK, KRONIKA

V.

bohm

lesním,

vodním

vládnu, jiné a jiné obti se 'rlI

Tetí

v

,

„stkvne.

sestra jejich

a

ESKÁ,

R.

bohm,

rozlin

710.

jenž horami

je initi uila.

Libuše nazvána byla a

,

byla nejmladší dcera Kroková.

Ta

ta

.

súci

nejmoc-

njší v zbožíi po svém otci a dívka velmi opatrná a v rozeznání odporných vcí tak chytrá a vtipná
aby

Krokových, o to se snesli, aby panování a zpravování zemské pi dcerách Krokových zstalo a lid obecní aby od nich k rozšiování zem byl napomínán. Ale však sú jim toho oznámiti nesmli,

umní

obávajíce se jich

a vtipnosti 2

.

(Vláda dcer Krokových.) <

R

I0 >

-

/ Léta 710. Sestry tyto sjevše se na hrad Psáry,

J

všecken

obeslaly z

nich

za pána

krátkém potazu jako

1

=

A

a otázku uinily,

A

oni

kterú by

po malém a

odpov,

aby ony samy, mezi sebau losem rozv tom se zase na svá obydlé rozešli.

ddiky,

dlily.

lid

vzíti chtli. dali tu

to knížetství

bohatství.

—

2

Vyprávno hlavn

podle Kosmy.

VLÁDA DCER KROKOVÝCH.

O

nich žádný neví,

jakým zpsobem

87

losovaly, než

to se našlo, že na mladší z nich, kteráž slaula Libuše, vajchodní stranu toho knížetství i s hraj

dem, jenž

slaul Psáry, .

A

tak jest od

po jednom msíci za zprávci pijata sob poddaný pokojn zpravovala a spra-

lidu všeho

a tak lid

vedliv saudila.

{Hrad

Toho asu s

jistým

sestr,

v

ponuknutí duchuov vštích, také

vdomím

a povolením

i

raddau svých

Libuše pojavši svých deset panen a

lidu robotního tila

z

Libice.)

k východu slunce

a na místo

jedno

široké

Labe vchází, pibravši

se

s

se s

tu,

kon

mnoho

nimi obrá-

kdež

Cidlina

svého ssedši

Libice hrad.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

R. 711.

do hustých lesuov vešla a tu zastavivši se, prstem ukázala místo, na kterémž hned té hodiny hrad a msto založiti rozkázala; a ohradu hradovú vysokými a širokými valy osypati poniivši, dne

šasn

dvanáctého odjela a

se

vrátila.

Hotauš pak, jako muž

knžny

své

sob

hradu poruenu, pilen byl.

na hrad Psáry naoppatrný, maje od

práci a zprávu vší pilností

pi

stavení toho

náspy a sruby dlati

Msíce osmého, když

se dílo vykonalo,

Libuši to oznámil, kteráž v hrad nový uvázavši se, dobru a pilnú eledí jej osadila a od svého jména

jemu jméno Libec a msto aby Libice slaulo, rozkázala a tu mnohým, že má tu pohbena býti, dala

oznámila!.

Hra

/

6v

Kaša, sestra Libušina, s povolením Libuše, sestry své, rozkázala sob na jedné pevvs °ké hoe zámek postaviti tu, kdež nkdy prvé

L£ ta

711.

zámek a msto pevné bylo rozkázáním Markvarta, krále Moravského a Hermundurského, na hoe eené Peerk 2 po/staveno a dala jemu od svého jména jméno Kášín, kterýžto hrad a gruntové jeho nad ekau Vhltavú, proti klášteru Zbraslavskému, až do dnešního dne se ukazují.

Téhož léta Lech 3 kníže Polský, bratr nkdy echuov, již jsa muž velmi starý vkem, své dni ,

1

—

s

Snad podle

tradice.

*Tyto výklady

—

erpány

2

z

Viz o tom v úvode sir. 47. Mchovskcho a Dlugosze.

LIBUŠE. ZALOŽENÍ LIBICE A TETÍNA.

vykonav,

umel

a na

89

Lašotn pochován. Ten

po-

po sob syna, jménem Kroka, který/, hned rozkázáním svých poddaných, maje vku svého let šestnáct, zprávu lidu na se pijal. Mlázstavil

denec sa rozšafný, dosti opatrn

lid ten

sprostný

zpravoval.

Hrad

Tetín.)

Léta 712. Yidúc" Tetka, ano sestry její roz-

(R. 712)

šafn maude svj lid zpravují, v tom aby jim nic naped nedala, své služebníky poslala na zái

pad slunce, aby hledali místa k stavní hradu píhodného. Zchodivše hory mnohé a zvlášt okol ek a potokuov i oznámili sú jí místo jedno skal1

ekau Mízu, jinak Mží neb Mizkú, od vody jako nedobyté. Tu ona bez meškání poslavši dlníky, kázala les posekati a zámek na ten as naté nad

xétín hrad.

petvrdý postaviti a Tétin hrad jemu jméno dala. Po nedlúhém pak asu s svými pannami se vší svau eledí na ten hrad se pibrala a tu se posadila. Jsúci na tom hrad u veliké svobod divné a neobyejné vci provozovala. astokrát na tu horu, jenž nad Tetínem jest k západu slunce, i

kteráž

Pohle

kteráž

Klimbá

slov,

vstupovala a bohyni

slaula a na

jedné vysoké •

své,

skále

•>

postavena byla, velikou poctivost inila, modléci se a proséci,

zpravovala.

aby

jí

i

eled

její

všecku

ta

bohyn

v;

!

mV

bohyn.

90

V.

HÁJEK, KRONIKA {11

Téhož kratochvil

R.

712—713.

vad Libhrad.}

služebnice Libušiny

léta

pi

ESKÁ,

loveni

zvi

rozlin svú

provozovaly;

s

luišti a

stelami po hustých lesich chodíce, jeleny stílely. V tom dne jednoho náhodau na jeden vysoký a píkrý vrch vešly, kterýž se jím zalíbil, i žádaly hrad pevný jsau knžny Libuše, aby dala na

nm

z

srubuov hlinau oblepených postaviti.

Kteráž

spativši místo na žádost jích tak uiniti rozká-

ony pro

mly

k své paní, Libhrad. A ves, kteráž toho asu pi témž hradu u eky založena byla, též od Libuše Libice nazvána

zala a Lil

daly od jejího

lásku.

milost!, kterauž

jména jméno hradu

LIBUŠE. ZALOŽENÍ LIBEHRADU.

91

má v sob až do dnes obyvatele. Hradu na tento as píkopové a gruntové se vidí nad ekau pod Prahau jako za jednu míli, t. j. proti

byla, kteráž

Tursku. (Další osady.) / Léta 713. Libuše vsedši na svuoj javši

kuo

a po-

/l ;

•

sebau své panny, z Psár vyjela a na druhau

s

stranu eky,

se obrátila. t. j. k západu slunce, když na jednu vysokú a širokú boru, kteráž Petina (neb Petin) slaula, pijela, tu posadivši p e fín

A

se

ohe

veliký

Ony

lati.

svým služebnicem rozkázala ud-

viíoli a

rozkaz pani své vyplnivše od ní

pistúpivši k ohni mnohé a rozliné obti duchuom vštím (jakž od nich na-

se uchýlily.

uena

Tu ona

byla) inila a od nich vzavši

odpovd

více

na Libehrad se nenavrátila. Ale na ddictví otce svého pijevši, t. j. na hrad Psáry, všem, že tu

zjevn oznámila. Toho asu Domaboj a Haldan, dva bratí, synové Hruobovi, svadili se s Kasuany, jenž byli

bydliti chce,

Nmeckého rodu. I odešli jsau ku polední a v jednom suchém údolí oba dvuor jeden velmi vysokau a pevnau óhradau ohrazený sob postavili a zákopy pidruhánT, dlajíce, velmi veliké a hrubé velikosti v zemi radlici železnú nalezli.

ho

a 1

Od

ko-

neb kdy by tu zakopaná byla, nevdúce, velmi

=

kl, podpora.

hora.

92 6

dvr.

V.

HÁJEK, KRONIKA

se divili a z té

no

.dali.

ESKÁ,

714.

R.

píiny tomu dvoru

Radlice jmé-

Ale obávajíce se nkterých Kasuanuov,

svých nepátel, požádali sú Klen, strýce svého a

sob vedle nich dvory ponepátelm na pomoc byli.

syna jeho Sudiroha, aby stavili a

A

jim proti jich

oni to na žádost jich

slíbili

uiniti a uinili,.

(Psáry nazvány Libínem.) Léta 714. Libuše uznamenavši skrze své všt-


kde by jí nejpíhodnjší místo k obývání bylo, poala hrad Psáry velmi rozšiovati. A vedle na ten as jich obyeje rozkázala okolo všeho hradu tlustú a vysokú nad míru ohradu devnnú udby, i

/

7'

A

jednoho dne vstúpivši na nejvyžší skálu, ped svými pannami mnoho budúcího o tom hradu oznamovala, ale, že její pisák na ten as pítomen nebyl, protož mnoho, ješto by bylo hodné pamti, což tu bylo mluveno, dáno jest v zapomenuti. To jest toliko v pamti lati.

na

ní

se posadila a

zstalo, že jest rozkázala

pikázala, aby žádný hradu toho Psáry jmenovati nesml, ale od jejího jména aby byl Libínem jmenován: služebnice její, Smilka, Duobra, Vlastii

více od toho dne

l.iliín

hrad.

mila, Nastavila, 1

všemu

Dobner hledá

ty

lidu rozkázaly pravíce, že

Radii re v

Morav

a

v Rakousích. Hájek však Kasurgis ztotožoval a tedy míní Radlice na Smíchovsku, — Text

pipojuje obrázek týž jako na

sir.

76.

Kasuany s

1

'rahnu

originálu

LIBUŠ E. PSÁRY jest ta

vle

no Psáry

z

PEZVÁNY

knžny

LIBÍN E M

93

aby každý to jmésvé pamti vypustil a Libin hrad jmepani a

jich,

noval.

Toho asu

pišli sú k

knžn

Libuši

Druhan

Chobol, synové njakého Boryslava, jí od otce svého pozdravujíce, a pinesli stíbra velikú

a

Stíbn

i

nalezeni

spaustU] oznamujíce, že by v krajinách západních to nalezeno bylo.

Libuše od nich stíbro pijavši

podkování uinila a hned s nimi nkteré dlníky s špiáky a motykami poslala, kteíž asy potomními u veliké váze stíbro na dvr Libuše pinášeli.

{Obliba Libuše.)

Léta 715. Lid vobecný, kterýž bydlil po všech, po lesích a po pustinách, mnohá slyšíce od Libuše hádaní a nkterých vcí budúcích oznamování, spolu sú se scházeli; o

tom rozmlúvajíce

nkteí pak múdejší znamenavše, sestry

a

šla,

Kášu

a Tetku tím

divili se;

že jest ona své

umním

daleko pede-

blízko Tetky a Kaši obývali, však v svých

potebách

a

rozepech k saudu Libušinému

se utí-

kali a za nález spravedlivý žádajíce prosili. to vidúci, že

dobrovoln se

i

ti,

kteíž pod

Ona

zprávu nebyli,

saudu jejímu odpornými spra-

a z daleka picházejíce

poddávali,

mezi

stranami

Trochu ukvapený nález; dobnjší (podle Hrabáka). 1

její

zlato

by

bylo

pravdpo-


i.

94

HÁJEK,

V.

KRON IKA ESKÁ,

715—716.

R.

saudy a milostivá narovnání inila, také k nepátelm mluvila, pokojná slova ke všem služebnicem hojmilovala, poddané své skuten né dary dávala, pi své istot velikú zdrželivost jiné tomu uila a všem ctnostzachovávala, též vedlivé

i

i

ným z

toho veliká k ní od

jako svú a

pívtivá

a spravedlivým velmi

máte

lidí

byla.

láska byla, neb

ji

Také mnozí

milovali.

Toho asu ponuknutím njakého Charauše Prostislava shromáždno jest lidu velmi mnoho

na pole

Drahoovo

a tu bylo o zprávci té

toho lidu od starších pravili, že ten lid

mužského pohlaví

než

ten,

kterýž

a

mnoho rokováno. Nkteí

sprostný bez dobrého zprávci nikoli

když by nebyl obraován pravili, že lepší

zem

státi

zprávce lidu

má

nemuož

ped

nemž

budúcích

a zvlášt

nepátely;

jiní

býti nalezen,

vcí poznání

—

dlúhém zprávce vyhledávání, na tom zstali, aby Libuše, dcera Kroková, jako mocná knžna je saudila a jich vci mocn zpravovala. A hned spolen šedše jí sú poklonu uinili a poddanost a poslušenství vrnost slíbili. Kterážto lid ten sprostný a vorný pod svú zprávu pijavši, spravedliv k dobrým, písn ke zlým a milostiv k sprostným se zachovávala. Panny její, jaké k ní všecken lid má zení, znamenavše, hned poaly pede vším lidem ji vychvalovati a jméno její všudy rozšiovati. a tak, po sú

spolen

i

LIBUŠE KNE2NA. O BIVOJI.

Bivoj.)

<

Léta 716.

šova

Muž

jménem

3

95

jeden velmi silný z rodu Stro-

sob

Bivoj, syn Sudivojuov, aby

Kaí

horu šel a tu svini divzav ji na se, na Lilapil a voká utkav za uši ji bin hrad ji pinesl. To Libuše vidúci se všemi

kratochvil uinil, na

jinými velmi se divila a vzavši zlatu pipasku

jemu jako hrdin

a rytíi

darem dala a

sestra

její Kaša, kteráž toho asu z Kasina na Libin pijela, téhož Bivoje sob pro jeho mužství za

manžela 1

z

pojalaj..

Podle Dobnera zde Hájek,

aby se

zalíbil

p.

Jar.

Šelmberka, penesl vyprávní Dalimilovo do doby o 400

let

starší.

Buzovic na

štít

Podle Dalimila (kap. 60, v. 27) totiž Détíšek v lese divokou svini za uši a odtud pijal

chýlil

»hlavu vepovú«.

Hájek pozdji

toto



vyprávní

Bivoj svini lapil za uši.

96

/

V.

HÁJEK, KRONIKA

/ Téhož léta od

Sr

na Kasin

mnoho

ESKÁ,

kovkopv

zlata

(t. j

.

pineseno

R.

7 17.

havév)

k Kaši ona

bylo, kteréž

všecko seste své Libuši poslala, aby ona, ponvadž jest od lidu za saudci zvolena, z toho zlata Mincezlatá.

knžna

jako mocná

minci zlatau dlati rozkázala.

(Založení Prahy.)
Horšv, vnuk Lajchv, zbohaceného sebe vida, s mnohu eledi a dobytky vrátil se od Zipu na západ slunce a pi jedné ece, kteráž Ohe, t. j. teplá aneb ohivajicí, slov, luk mnoho sob nadlati rozkázal. A oblíbiv sob Léta 717. Svach, syn

místo jedno

na jednom

pívrší,

tu se

okopati

rozkázal a hradbu velikú z díví udlati dal a tu Pušfadla.

dobytek vpúštje a zase vypúštje to místo Pušadleni! nazval. Krajina ta že velmi zemi úrodnú

mla, s pilností Svach rozkázal lesy páliti a ven z skoen vykopávati, tím více luk a ddin aby nadláno bylo. Téhož roku Libuše na jednom vrchu, kterýž Brusky potok obchodí, pod Petínem, jemuž jméPražský

no Svinský vrch bylo, kázala v náhle les posekati a tu duom devnný nad míru vysoký postaviti. Jednoho dne pak na nejvyšší jeho ponebí vstúpivši

(a

piln

lesy a planiny

spatovala a posadivši

>vjinak pebírá z Dalimila vše) vynechává, za to vy

praví tuto

povst

vést rodovou.)

—

první. (Ale x

i

pro ni mohl míti atci po-

Nyní neznámé: snad

=

Zatec.

LIBUŠE. ZAL02ENÍ PRAHY.

devnné

na

se

stolici,

znamenána

ním vrchu

a

oznamovala,

97

kteráž byla jejím zname-

mnoho budúcího

tu

všecko to

kázavši

o

tom

písákovi

svému, kterémuž Žák jméno bylo, Slovanskými literami a slovy na korách bezových k tomu pipravených popsati a služebnici své Vlastimile pro budúcí

pamt

dala to schovati.

(Lucko založeno.} Léta 718. Svach pedpovdný nedaleko od Pušadla, kdež svuoj dobytek ohraditi rozkázal, znamenav místo jedno dosti píhodné také i široké nad Inkami, tu a

pro hojnost

jinu tu

msto devnné

luk, kteréž byly

Lucko nazval

založiti kázal

krajin, kraaby téhož jména

v

msto

a


té

Lucko, ^

užívalo, rozkázal. Ale ze jest byl brzo smrti za-

chvá/cen, obyvatelé

té

krajiny,

pro syna Sva-

jméno

bylo, Hlasislav

msto jmenováno aby bylo, chtli, že pod msto zátoka z eky blízko

zatékala (a neb

chová, kterémuž Hlasislav

Zate jemu íkali^ Toho také asu Halák, syn j

jiní

/

8v

pak proto,

tekla),

'

M lad v,

mistrný tesa, mlajn Svachovi pod lal,

kterýž voda táhla, takže sú tu mnozí z

picházeli tomu se divíce.

na

vod nauení 1

Od

brali a

Výmysly Hájkovy spola

Kronika.

ech

toho prvního mlajnu

na jiných s

velmi

mstem ud-

ekách

také

etymologií Kosmovou. 7

__ „;!? první na vod.

HÁJEK, KRONIKA

V.

98

ESK Á,

R

.

719.

sob mlýny

k tomu nápodobné strojili; neb pedtím všickni eští mlýnové na horách a na vtru

byli.

(Libec založen.)
Léta 719. Lapák, syn Bazáka, bratra Kroková,

lovk

nad jiné opatrný ale kulhavý, jemuž nkteí Klésavý Lapák íkali, znamenav v jednom položení úrodnú zemi a hojnost vody, na jednom pívrší sob krásný jako hrad založiti kázal a s velikú prací a nákladem jej stavl a Klecan jemu pezdl. Ten Lapák mnoho se své ženy vštbami zpravoval. Neb ta jeho žena, jménem Zvrat-

dm

Klecany

vštkyn a hadaka byla a mnoho buvcí Lapákovi jiným oznamovala. Pi tom asu knžna a paní lidu eského, mající njaké od bohv svých ponuknutí, rozkázala sob dvr krásný pod Svinským vrchem založiti, davši jemu jméno, od svého jména Libuše, Libec. A tu mnoho dobytkuv pnhnati kázala a asem nkterým také tu sama dvorem bývala a to místo

ka, veliká

dúcích

Libec dvuor.

i

11,10

nm

od duchv vštích mnohá mla oznámení. Ten dvr! potom byl dán od Vojéna knížete jednomu muži statenému, eenému Dumslav; potom málo ped návelmi milovala, pravcí, že by o

1

proto

V

tom

na

dom

byl uložen náklad

Chotkov (»Na

Vápenici«)

Hájkovy Kroniky

domy . 420 na M. Stran.

též pamatuje. Jsou to

a 421 v ulici

mi

asu

pán prokurátorv a za našeho nho uinna vápenice, potom pišel

byla z

Hynka

v ruce

90

dm

len

slul

ZALOŽE N.

L1 B EC

LI BUŠE.

Krabice,

místopísae

království

eského, kteréhožto pak dvoru a domu nyní v držení jest pán Jindich Berka z Dube, nej vyžší sudí království eského. (Další vláda Libušina.)

Uznavši

Léta 720. všecky

lidi

té

krav a volv

Libuše,

krajiny a

má

že

mohla v jednom

i

v

že jest

zem eské

nad jiné

<

R

<

720)

zbohacena,

veliká stáda, kteráž sú ne-

druhém dvoe zavína

býti,

dvr

nad eku Vhltavú postaviti a opt od svého jména Libe dvuor jemu jméno dáti. A tu jest také mnoho dobytkuov vpuštno a elecf mnohá uvedena, kteráž ustavin i

rozkázala

les}- z

koen

Z toho ji

ctil

vykopávajíc,

lid

jeden

ddiny

a luky množila.

všecken vida její oppatrnost velmi

znamenitjší k ní picházejíce »Tys naše paní a knžna, tys naše mát,

ctíti,

tebe chváliti

—

na vky.«

Téhož ského

ješt

a zvlášt

pravili:

tebe

jest

léta

ped

budeme my

sešlo se všecko

i

naši budúcí

množství lidu

e-

Libuší žádajíce, aby jím ukázala svý-

mi vštbami místo píhodné, pravíce, že by chtli msto veliké a pevné stavti, proto, jestliže by se kdy pihodilo nepátelm do jich zem vkroiti, tak že by chtli škodu initi a je z té

zem

vy-

1

V.

00

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

72 0.

R.

se tu mohli shrnuti spolen a brániti. pak mocnjší tomu na odpor byli chtíce, aby se nkolik mst stavlo; jestliže by jedno dobyto bylo, druhé aby se bránilo. Libuše jím od-

aby

hladiti,

Nkteí

povdla: »Moji vrní milí, žádám vás, mjte malé shovní. Až já k stavení as píhodný uznám a

místo slušné vyhledám,

aby mohlo

kteréž by jste založili, trvati až na

ukázati

také, kterého

i

asu by

se

to

msto,

vky, vám

mlo

chci

poíti sta-

vti, oznámiti. /

q

Toho asu Libuše uznavši toho

/

ádu

ného! a

lidu

hmot-

neznajícího velikú nezbednost,

zpravování jeho velmi

tesklivá

znamenitjších, svú práci

pi

byla a povolavši

pi tom

i

tžkost jim

oznamovala, žádajíc v tom raddy i pomoci. Kteížto vyslyšavše, do druhého dne protahu na od-

povd tvém

Uradivše se k Libuši knžn jsú »Ctná knžno Tebe sme všickni po

žádali.

povdli

:

!

otci za saudci zvolili, nikoli

jiného míti ne-

pomocníky toliko k zpravování zem nkteré chcme tob pidati. « A tu hned vyvolili jsú z sebe dvanáct mužuov najmocnjších a najsilnjších, jednoho z nich ovšem najznamenitjšího, jenž slul hrab Vršovský, nad nimi ustano-

chcme,

tak aby on

i oni raddau Libušinau se zpravojejímu saudu poddáni byli. A ti všickni od zpravování zem zemane slauli a nkteí od toho,

vili,

vali a

Zemane vládyky.

že jsú zemí vládli, vládyky je jmenovali.

VLÁDA LIBUŠINA.

101

Mezi týmiž zemany byl jest jeden dosti znamenitý a na dobytek velmi bohatý, jménem Domaslav, ten sob hrad postaviti rozkázal a nazval jej Domaslavín. Ten jest poslal své služebníky k Libuši, aby ji povdli, chtla-li by jeho za muže míti, že ji chce sto krav a ti sta


Léta 721.

voluov poslati. Kterážto jemu skrze jeho posly

odpov má

ona že

dala, že se

ona jemu nechce prodati, neb

sob za muže Domaslav umti lidi

sedláka vorného

bude lépe než

vzíti a ten

súditi.

(Libušin soud.)

Toho asu stala se sváda mezi Rohonm, synem Kalovým, a Milovcem, / synem Peslavov ým, ve vsi, kteráž

/

9V

slov Chuchel, o meze a o dmli. Jsúce znamenití a

diny, kteréž vedle sebe

jako zprávce jiných

lidí,

tak se proti

až jeden druhého za bradu chytil;

sob

rvaka

zazlili,

'

zemany,

a bitva

mezi nimi tak dlauho trvala, až jeden druhého prstem pod nos 2 pohanbil; mladší jích pibhše je jsú na rzno rozvedli. Kteíž hanebn sob domlúvajíce jeden druhý, k rozeznání na dvnor Iábuše jsú pišli a za spravedlivý rozsudek žádali. Kterážto na vyžší místo vstúpivši na koberci se na zemi posadila, loket na kolena a bradu na i

dla zpodepevši

=

—

tu

pi

jest slyšala a uznavši býti

ech

2 U starých surového. bývalo v obyeji na potupu protivníkovi prsty pod nos lusknouti. 1

-. ]

-

saudila

zeman -v

-

102

V.

HAJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 721.

ddiny odsaudila pokojn choval, rozkázala. Tu on vida, že jest svú pi saudem Libušiným ztratil, poal velmi hanebn o ženách mlukivého v té pi Rohon, a jemu pikukaVšii, aby

Hanní Libuše.

jej té

se

tikrát a tyikrát sebe samého pstí (neb

viti,

lánky) v hlavu

bíti,

vedle na ten

as

jích obyeje,

v zemi tikrát kyjem udeil a bradu nad obyej usliniv,

všem

zkikl a ka: »Ó kivda veliká

a

mužm

nesnesitedlná, že žena bídná nás súditi

Zdaliž nevíme, že žena

rozum: ona umí

má

má!

dlúhé vlasy a krátký

lépe písti a jehlau

šíti,

nežli

súditi. Jist pravím, že lépe jest mužuom zemíti, než takovau kivdu trpti. Neb my toliko

muže

sami jiným národuom sfne za posmch, zprávce 1

=

domluvivši.

LIBUŠIN SOUD. svého pohlaví nemajíce;

Ona pak

práva 1 .«

takové nemírné lostí

103

sužují ženská

nás

již

Libuše jsúci paní všeho

hanní

srdce svého to snášející,

a bolestí

mlením pominula

lidu,

a

v své uši slyšeci,

ža-

s

všecko

tch štípavých pe-

a jeho slov

trhnuti nechtla, ale jako by to dobrán myslí snášela,

»Tak

zasmávši se ekla:

žena sem a žensky živa. Snad se smyslíím,

proto

mrskám, jako

jiní

metlau

vás

málo

zdá, že

železnau

ne-

iní svým poddaným pi saudu;

bázn

vy bez

a jakož

že

jak pravíš,

jest,

vám

dobe

živi jste,

mnau

jest, že

pohrdáte, neb kde jest báze, tu jest

i

poctivost^.

Jist jest toho potebí, abyste mli zprávci nad ženu ukrutnjšího. Jako nkdy holubí luákem, kteréhož za krále sob zvolivše, jím pohrdali (tak i

mnu

vy

nyní pohrdáte) jestába

njšího sob jsú za zprávci

iny

viny

sob

na

volili,

mnohém

n smýšleje tak vinné,

vinné pokutu bezhrdelnú 4 tresce a od

do dnes

jích

massem

u

Nech

vám

e

—

i

:

toho

já za

muže

ejší jemu poddanost, než vy 1

chvíle až

té

Jdtež nyní do jiným den uložím,

se tuto na Libin k volení pána najdte. kohož vy za pána se vaše žádost vyplní

voliti budete,

kavy.

jako ne-

živ jest.

svých píbytkuov a když

mne

ukrut-

kterýž bez pí-

-

podle -—

budu a

míti

mn,

Dalimila; ostatek podle

rozumím.

— = 3

bezhrdlí, ztrátou hrdla, smrtí,

jina-

zachovám.

úcta, vážnost.

Kosmy

a

Pul-

— = trestem 4

104

HÁJEK, KRONIKA

V.

(Libuše volí

si

Léta 722. Libuše své k

R. <*22>

kteréž pro tauž

vc

hnvu, neb

se k

ESKÁ, R

722.

.

muže.)

sob

obeslala

tolikéž jako

srdce jich v

sestry,

ona popudily

i

umni

byla se po-

zdvihla, tak že jedna každá z nich o sob mnoho smajšlela. Libuše u vdni vci budúcich dosplá byla tak, že ani Sibyla Kumána ji rovná nebyla,

kteráž za dnuov Tarkvína Priška

imanuom

bu-

Druhá kauzedlná travika byla, aniž jest tolikéž tch vci Médea na ostrov Cholchos umla. Tetí sestra pílišná arodjnice a dúci

vci

popsala.

v zaklínání hotová: ona Circes a

tovaryše v hovada, a krále, jenž

ku promnila, nikdá svým

,

kteráž Ulixovy Pikus, v stra-

slul

umním

jí

rovná ne-

byla.

V

dív

tu noc,

než se muži ke dni uloženému

jakú jsú raddu mly, neb co jsú tajn svým

sjeli,

umním jednaly, to jest tajné bylo, však potom ráno zjevn se oznámilo. Skrze sestru jích Libuši i

místo, kde by byl,

zjevn

Snm o kníže.

Tu k ,

^..

.

maje

jméno knížete budúcího

i

jest vyhlášeno.

sesli

rozkázaní Libuše .

,

jsu se

^.

,

.

desátý .

.

,

vsickni obyvatele

ped

den

zemv

msíce x,

,

,

Ceske

hrad Libin na dvuor Libuše, tak malí jako zprávce i také robotní. Tu Libuše posadivši se na vysoké stolici drahým kobercem pivelicí,

1

Míní

se

ovšem Kirké,

LIBUŠE VOLÍ

MU2E.

SI

105

stené, rozkázala služebnicem svým dv poctivé! stolice postaviti a sestrám / svým se na nich po-

IQr /

odevevši ústa svá a rukau pokynutí uinivši, aby se lid upokojil, takto mluviti poala 2 JJjjH^ »Ó lide eský slavný, z na j znamenitjšího národu Charvatského a jazyku Slovanského pošlý, odkud tob taková hlúpost, že budúcího dobrého

saditi a

:

Neb všecka

svého neznáš?

knížete svého, kterýž jsi

Ó

v zapomenutí.

bodn

t

lide

živ býti neumíš!

zuivosti plná,

pro ped

slova veleslaveného

uvedl do této

Ó

n

želeti

rauje

Ó

neobyejné

slu-

blázni zpozdilí,

budete jako žáby, když jsú

za krále volily a on je

sob

svým nosem smrtedl-

poal. Nevíte, vy bídní, jakáž

trestati

sú práva knížat?

a

životem k smrti utíkáte

žebnosti svá hrdla poddáváte?

nadarmo

dal

nebožátka sprostná

a nesnesitelné jho na se berete a

ápa

zem,

bídný píliš, kterýž svo-

Maliko vám

je

oznámím. Snad-

né

jest jist kníže voliti, ale nesnadné jest voleného zase složiti. Neb ktož jest nyní pod vaši mocí, když volen bude, vy i všecky vci vaše budu pod jeho mocí. Ped jeho obliejem vaše tíšti se budu kolena, onmí jazyk, sklesnau se ústa. K jehožto hlasu pro veliký strach jedva budete moci íci: »Tak pane, ano, tak pane.« Ale on svým toliko pokynutím bez vaší raddy toho odsaudí, ji-

1

== estné.

—

2

Kec vtšinou erpána

z

Kosmy.

106

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 722.

ného vsaditi káže do vzení a jiného na šibenici rozkáže obsiti; též z vás nkteré uiní sob, kteréžkoli bude chtíti, služebníky: kuchae, pekae,

mlynáe, poplatníky,

mu

dobe nkteré sob

se (by

také

biice,

katy,

nebylo)

i

tak jakžkoli

bude;

líbiti

z vás setníky,

ustanoví

desátníky, ber-

úedníky, vinae, rozsévae, žence i mlatce: synové a dcery vaše bude chtíti tomu aby se je-

níky,

mu

z

jemu

nízká klanli,

budu,

líbiti

vinnicech

vci vaše, kteréž se bud na polích, na

nejlepší

bráti bude,

na lukách, ve všech, neb v stodolách,

i

v komorách

i

v truhlách; by

v zemi skryté byly,

i

vám odejme a k svému obrátí užitku. Poi toho za mne nebylo. Nu, pro prodlévám aneb pro toto (jako

bych vás

mluvím, jestliže vy všecko skutkem vy-

strašila)

na své mysli stojíte? to se plní. Nuže, zdáli se vám, a

jméno Poselství

k

Pemysloví.

i

jeho

Tu oni vzkikli velikým hlasem všickni jako jednmi pravíce: »Dej nám kníže, jmenuj

ušty

jrájjj

kníže

!«

Kteížto

zdvihši prst ukázala

»Hle, hyn2 za

potoku té vsi

1

blízko

když na hory

onmino

velmi píliš veliký Stadice ves.

vám oznámím

mí sto.

jest,

jest

aspo;

upokojili,

plnoní

snad, tuším.

ona

a ekla:

horami, kdež potok ne-

jménem Bílina, od toho jménem Stadice. Od jedno na dél na ší sto

ves,

nedaleko jest pole :=

se

i

— = -

tamto.

LIBUŠINO POSELSTVÍ K PEMYSLOVI.

107

divném položení mezi jinými pohni, však k žádnému tomu nenáleží poli;

a dvacet

kroejí a

dvma

tu kníže váš z

jest v

strakatými vore voly. jeden

pepásaný v ply

nich bílým

má

a bílú

hlavu,

na zadku, zadní nohy maje bílé; protož zdáli se vám, mu vezmúce dlúhú sukni a pláš (a to a jest promnné!, jakž na

druhý na ele

kníže sluší), a

bílý a

nkteí

z vás

mú muži tomu oznamte

mn

manžela.

jete

a

vli

a pineste

Muži tomu

jest

lidu tohoto

vám

kníže a

jméno Pemysl, Pemysl,

na vaše hlavy divná bude vymýšleti práva; jeho také rod bude v této kralovati zemi za pt set osmdesát a tyi léta.« jako pemyšlující,

kterýž

(Poselství k Pemyslovi.)

V

tom 2 hned sú mezi sebú

mužv

znameni-

tjších jako tidcet vyvolili, aby nemeškajíce toho knížete hledali. Ti chtíce poselství skutkem do-

brým vykonati, piln sú se na zpsob a osobu muže na Libuši vyptávali.' Kterýmiž ona ekla: »Neptejte se, jete bezpen. mj bílý, na kterémž já mám obyej jezditi, vezmte a ten bez uzdy ped sebú pusté a za ním jeti nemeškejte, neb on tu cestu dobe umí; ped kterýmž lovkem on zaehce a poklonu uiní, ten jest, o kte-

K

rémž mluvím. 1

i

=

barvou

ilimila-

z

p.,

pestré.

—

nho pejímány

-

i

Vypravování verse.

další podle

108

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 722.

Tu vy mi tepruv na ten as uvíte, když svého kníže na železném stole jísti uzíte.

Také vám toto oznamuji, že tetího dne bohové pokojní budu vám milostiví. Protož tam jedúce zase se navracujíce pokoj zachová jte. Na té cest budeteli se vaditi, vašim budúcím to škoditi. po tisíci letech bude vám i

i

/

io v

/

Tináctý den msíce máje jed

žádný Pro kníže jedau.

kon

z nich

kam

se obrátiti

poslové,

má, neví; štstí a

následujíce pospíchají, hory pejevše ke

vsi,

do kteréž je osud vedl již se. pibližují, o proroctví Libuše mezi sebú rozmluva jíce, má-li se to tak státi, jakž ona pedpovdla, rozvažujíce. To mládenec jeden jdúci ze vsi s nimi se potkal, kte-

rémužto oni ekli: »Slyš dobrý mládene! tato ves

jménem

Stadice, aneb jest-li v ní

Jest-li

muž,

PEMYSL ORÁ. jemuž jméno Pemysl ?« »Ta hledáte, ves. Dle, hyiu

109

jest«

muž Pemysl

ekl »kteréž nedaleko na

voly bode ostnem pospíchaje, aby dílo své

poli

vykonal. « Pistúpivše poslové k Pemyslovi, ekli sú

bu, muži

»Zdráv

:

kníže náš!«

A

šastný,

bohm vdný

on (jakž obyej sedlákm) nic jest oni opt: »Zdráv bud, kníže,

neodpovdl. Tu

zdráv bud, kníže, veliké hodný chvály! voly a v jiný oblec se

odv

k

a

Vypez

nemeškaje na tento

kun vsedni !« 2 A hned Libušin zaehtav ped ním na svá poklekl kolena. A oni postevše jemu knížecí ukázali odv, pravíce: »Paní naše Libuše a lid všecken od echa pošlý rozkázali sú, aby 3 bez meškání jel a sob i svým potomkm aby 3 pijal knížetství; všecky naše vci i my v tvých ruku sme, tebe za kníže, za saudci a zprávci za

k,

i

obránci, tebe

K

jichžto

samého nám za pára sme

ei

muž

vyvolili.

opatrný, jakoby budúcich ne-

znal vcí, zastavil se a osten, kterýž v ruce

ml,

v zemi vtekl a

odvázav voly: »Jdtež tam, odkudž ste vyšli« ekl. Kteížto pozdvihli se jako by zlétli a pod oblaky se vznášeti poali a odtud sníživše se, skála jedna pode vsí velmi veliká [ta] ukázala se, jako by se odevela a oni se tam vnesli, kteráž se po nich zavela; z kteréžto skály voda jako hnojná (aneb jakoby z chléva tekla) takovú vni i

=

tamhle.

—

e

kroniky Sylviovy 1510.

Slova vzata z

— = 3

abys.

Konáova pekladu

HO

má

až

V.

HÁ.T^KJCRONIK^ES KÁ,

clo

dnešního dne. Osten pak leskový do ze-

R. 722.

m vstrený ti

ratolesti vysoké z sebe zeleným a oechy obdýlnými vydal.

Muži

ti

ten div vidúce velmi stojíce divili se

mošnu

a on, obrátiv pluh radlicí nahoru, vzal

enú

listím

s

ly-

a vyložil z ní pecen chleba veliký plesnivý

a kus tvarohu. Posadiv se na pluh a chléb na radlici položiv, zval hosti

se

okolo

dlice a

nho

vodu

na drnu

pijíce ze

roctví Libuše, kterak

/

ii'

k svému obdu; poslové posadili, chléb

bánu

bude

s

jísti

na železném

pošepmo pipomínajíce. Na ratolesti také vyšlé piln vzhléda/li, kterak dv uschly

vzhru

rostla, diviti se nepestali.

divíte ?« ekl. » Vzte, že z

ním

je-

a tu mezi sebú pro-

A

on:

stole,

z ostnu

a jedna

»Co

se

mého rodu mnozí ponu

panovati, ale jediný pán toliko

zstane v králov-

PROROCTVÍ PEMYSLOVO. ství

vašem panující.

A

Ul

paní vaše v této vci

nebyla [tak] pospíšila tak,

l>yi

jako byste vy nyní od

Libuše vyjeli, po všecky dny

vkuov

hojnost chle-

ba v této zemi byla by. bych

Jediné

vidíte)

(kterúž

tuto

já

úlehlí

mohl

byl

dovorati,

vorúovi (neb ddinníku) nebyla by poteba chleba kupovati.

Ale pro tohoto díla nevykonání bude asto bývati v zemi hlad.

A

kolik ratolestí, tolik knížat

zem

e

Litato mela by2 .« Oni pak vzpomenuvše na bušinu otázali se jeho, pro on má obyej ne na zemi, ale na železe jísti? Odpovdl: »Proto: neb

muoj rod bude vás železnú metlu

(Pemysl

trestati.

a Libuše.)

Když pak od toho obdu

vstali, oblékli

jsú jej

jemu

v raucho dlauhé a jako knížetské, kteréž poslala Libuše,

tevíce neznámé 3

k

i

bujný vsedl Pemysl a Tu hned na v kterýchž sob rpodati tevíc lýených, *

nalézaly.

kázal

obyej ruku

ml

ušil

prvé choditi,

lýím

vloživ svuoj

kon

s

pedu

k i

z

s

kteréž

—

kdyby.

—

kroniky Dalimilovy.

byl

i

sám svú

adra

kor lipových, ty hned za obrátil a oni vsedavše

zadu

jed

okolo

cest rozliná jsú rozmlúvaní i

,

jako by králi

2

Opt

— = 3

vše

(i

nho.

na své na té

A

otázky iníce na

vyprávno hlavn

nenošené.

podle

devíce lycene.

V.

112

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 722.

Pemyslovi) mli. Jeden pak z nich jako múdejši otázal se jeho, pro by takové tevice, kteréž jsú malé vážnosti, s sebú na dvuor Libuše nesl? Pemysl odpovdl: »Na potomní as aby chovány byly a budúcím mým ukazovány, v

em

jest první kníže

zem

této

obyej

ml

choditi.

Potom ty tevice za dlúhý as od dkana a knží Vyšehradského kostela u veliké poctivosti vedle jiných klénotuov chovány byly a pi korunování krále vždycky králi každému lidu ukazovány. Pi dobývání pak císae Zikmunda Vyšehradu tu i

sú ztraceny^

1

Historka o stevících z Pulkavy, dodatek

kv. Podle Dobnera vsak

prý jeden z

asi

Háj-

tch stevíc

byl

S VATB A

Když

LIBUŠI NA.

jsú se pak pibližovali ke dvoru Libuše,

uhlédali jsú svú paní, ana proti

haufy

113

služebnic

ním

služebnikuov

a

s

vyšla,

velikými vítajíc

Pemysla, jemu dobrého a dlúhého zdraví na bo do píbytku svého jej uvedla. Tu

zích žádajíc, veliké

jest

veselí

všickni

bylo,

—

hodují,

chleba,

medoviny za Ten pak ctný muž, kterýž od

zvin}', ptákuov a ryb za nápoj požívajíce.

pokrm

a

Libuše za manžela a od lidu za kníže vyvolen byl,

nho

vydaná zachovávati jako divoký svému panství podmalid uil a ten nil; neb mnohá práva, od nho a od Libuše zízená a lidu eskému vydaná, zstávají v této zemi, nkterá až do této chvíle. Pemysl a Libuše lid

všecken práva od /


v

>

,-.-„1,1

, fimS

spolu v dobré lásce obývajíce, nic jiného nehledali,

než pokoje a vzdlání lidu svého.

(Založení Prahy.) Léta 723, zpravování

asu

Pemysla

knížete

léta

letního, vyšla

Libuše z Libinu a na

jedné vysoké a široké skále

pi pítomnosti Pe-

druhého,

mysla a jeho služebnikuov a svých služebnic »Vidím jící, své vštby oznamovala kúci :

sto,

jehožto

sto-

m-

povst nebe dosáhá. Hle, hyn místo

ješt ca dob jeho chován na hrade pražském a sám jej jako hoch vidl; kdys vsak jej chtl dáti zobraziti, nkápi zof

oprav

hradu.

Kroniku.

O


114

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 723.

pi té maliké vísce, k kte(a tu Brusský potok pichodí réž Vhltava blízko má své skonení) tu sú byli nkdy veliké msto stavti poali a Kasurka jemu jméno dálin. A ohlédši se na služebníky Pemyslovy ekla: » Rychle pospšte a tch (kteréž ani ntco dlají, najdete), co by dlali, optajte se. Z toho, což vám bude za odpov dáno, jméno mstu nazváno patnáct honuov v lese

:

bude.« Služebníci poslušní bez meškání Praha založena.

s

chvátáním

gjj a nedaleko od Kasursry se zastavily. Tof dva v v muzi jdu, sekery nesuce, a dív než do te visky vešli, devo poavše jeho tesati poali. Služebníci k nim pistúpivše jich se, co by dlali, otázali. Kteíž: »Práh tešem« odpovdli. Tesa ten ,

.

,

,

,

Kle, syn Zdesmluov

byl jest s

,

ze vsi Radlice

synem svým Sudirohem. Služebníci

Libuši

navrátivše se oznámili to všecko

Pemyslovi.

a

—

Libuše

odpovdla:

»Dobe jest tak. Jdte bez meškání a kažte jim tu msto založiti a od prahu dajte jemu jméno Praha. V nízkých dveích lidé obyej mají ped prahem sklánti hlavu, též budu initi poctiv poklonu mstu tomu. Neb v tom mst budu postaveny dv oliv, jichžto vuon sedmé pronikne 1

surgis

Vyprávno

podle Kosmy a Pulkavy; výklad o Kapidal oVsem Hájek (podle úvodu, v. t.), taktéž

jména osob

i

míst.

PEMYSL. ZALOŽENI PRAHY.

115

nebe a jich slavní skutkové jednaký budu všemu

Ty

oznámeni svtu.

budu

ctíti

všickni

sláva' a

a

eského

jedna z tch oliv sluti bude Vtší druhá Bojovné potšení' (totiž Vácslav

jazykiio lidé;

,

,

Voj tch).

Mnohém hned

šli

Prahau /

byla by

více

Libuše, by byl

od

oznamovala budúcího

duch vstí neodstúpil.

ní

sú dlníci a stavli je

(Kde

jmenujíce3

msto, Prahem neb

.

duom

jest první

Tu

postaven, toho hledá /

nazad, léta 1213.)

1

=

skoro, brzo.

založena v listopadu

— — -

r.

711.

národa.

—

3

Podle Kut lioni

12'

116

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

R. 724—725.

{Založen Liboduom.)

Léta 724. Libuše zprávu vzavši od svých kra-

(R. 724)

vauov,

má

že

mnoho krav

tak

a voluov, že jich

ve všech tech dvoích chlévové ani stáje obsáhnuti,

nemohu

poslavši své tesae rozkázala dvuor

i

velmi široký postaviti a dala jemu jméno od své-

jako Libušin duom.

ho jména Liboduom!,

Ten

míst výborném pi ece Vhltav postaven byl. Neb eka ta, kteráž nyní Vltava od nkterých

v Vltava pro slov.

.

.

jmenuje

»Hltava« aneb ku aneb žádostivá

,

•

od

jest

ta

se,

.

nich »Vhltava«

pití a hltání 2

slula.

jako

jim velmi zchopná^

Neb toho asu jiného

lidu

obecnímu nápoje nebylo, kníže také knžna téhož nápoje a nkdy asem medoviny požívali. Léta téhož Krok, syn Lechuov, bratra echova, kníže Polský, umel, zuostaviv po sob dva syny, totiž Kroka a Lecha, a dceru, jíž jméno i

knžna

^° Vanda

Polská,

s

velikým

4

.

A

oni sú otce svého

pláem

hoe, jenž

i

úpním

slula Lašatno,

kteráž již slov hora

Benedykta.

sv.

(Nález stíbra. Léta 725.

(R. 725)

lovk

Ráení

1

s

Osada neznámá.

=

chutná.

—

4

mince.)

jeden z rodu Hrabová, jmé-

nem Dd, maje mnoho krav

--

Kroka pohebili

všeho lidu na jedné

—

a

volv

s

povolením

Etymologie ryze Hájkovská. Podle kronik polských.

PEMYSL. NÁLEZ STÍBRA. PRVNÍ knížete svého a

sob Tu když

knžny

Libe, v

jenž slov

gruntové

117

nedaleko dvoru Libušina,

lesích

k stran puolnoní

postaviti rozkázal a Sedlo se

PENÍZE.

dvr

jemu jméno

kopali, nalezena jest

dal.

Sedlo dvr.

Ruda

ruda

Dd

nabrav, nesl na stíbrná velmi hojná, kteréž Libin knížeti svému, dar a poklad v jeho zemi nalezený dávaje. Osmého dne Libuše, oddavši se na hádaní a raddu s duchy vštími berúci, muži

svému, na tom míst že by mnoho stíbra býti mlo, oznamovala. Pemysl povolav dlníkuov. poslal je k Ddovi, aby jím místo ukázal. / Tu jsú hned

ti

kovkopové veliké skalé lámali a hojsvému podávali, z kteréhož

/

t2*

J^JJ^

nost stíbra knížeti

knžna

kníže a

dlati a peníze

rémž s jedné menána byla. s

i

rozkázali v trojím rozdílu minci

Xaj vtší peníz byl, na ktes druhé strany hlava mužská znaDruhý peníz byl menší, na nmž líti

T

.

Pemysla

jedné strany hlava knížete

byla na-

psaná a na druhé stran Libuše knžna, ana sedí na stolici. Tetí peníz dlán byl najmenší, na

nmž

s

obau strá žena, sedci na

vedle sebe peslici: a ten slul

bušin peníz.

—

Dne jednoho 1

I nález

vymyšlen, teprve sa

jako

lité,

i

sám (stílna mincovnictví.

Boleslava

a

stojící

I.

byly raženy.

Libuše

—

stolici

knžnin

ped

vraty dvoru

spíše by bylo

Mince

a mající

a jinak Li-

lomácí

mošno

sluto)

dosvdeny

Jsou špatné a vypadají vskutku

trn j e

118

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

svého ekla Pemyslovi sích budúcích tuto

a

Neb ale

:

v

a-

tuto stíbro vzajde,

že

.Sedle

budau kopati,

mvati,

jím mord uškodí

n

hdhy hnvivé na

(Nález

zlata.

Libuše

Léta 726.


má

dvakrát zase sejde,

budau jeho obihem ale

Dovo

» Sedlo

zemi obohatiti.

potom, kdežkoli tu na

a

R. 726—727.

vzbudí.,.

Nežamysl narozen.) z

naueni bohuov

lesních

kázala v Dalejském lese hlínu bráti a v Hlubonalezeno

erpském potoku ji práti a zlato z ní vybrati, kterýmžto zlatem manžela svého Pemysla velmi Neb Kolan, mládenec velmi silný a mezi kovkopy na j mužnjší, pramen zlata nalezl zbohatila.

A ten vykopav, s svými pomocníky svému na Libin pinesl a darem dal, kte-

velmi hojný. knížeti

rýmžto zlatem Pemysl rozkázal Nežamysl.

se pevážiti.

Toho asu Libuše syna Pemyslovi urodila, kterémuž dáno jméno Nežamysl. A tu hned on, Pemysl, s raddú ženy své Libuše, kázal hrad k poctivosti a na památku syna svého založiti a

Pemyšlen

(j

aj

Jj

hrad.

emL1

i

m no

od svého iména Pemyšlen ,

.

—

a

,

aby syn otce svého jméno pamatoval. Rozkázala také Libuše, aby syn její Nežamysl to proto,

na tom novém 1

=

hojn.

hrad Pemyšlenu chován

—

2

Míní tím Kutnou Horu kroniky Budkovy.

Verse snad 2 (falešné)

byl.

a její osudy.

PEMYS L.

ZLATO. NEZAMYSL NAROZEN.

119

Smrt Lechova.)

(Žitnice.

Léta 727. Sytn, syn Polkuov, veliká stáda dobytkuov v své moci maje, duoni velmi krásný

sob

postaviti rozkázal a

svj

do kteréž

dom,

jako na ,.

,

.

pi tom ohradu

širokú,

dobytek rozkázal vehnati a na tom

hrad

jemu jmé-

se posadil a dal

~

,

.

v

kníže

vymluviv pokojn

bratra

Lechitský neb Polskv,

tam

jej

.

tajn

,

zabil a navrátiv se lidu

by on, Krok, bže rychle na svém koni za jedním zvíetem, vtví ostrú se až naskrze probodl. To když povdl, plakal. Lid sprostný pravil, že

tomu uvivše, jej Lecha jsú sob za kníže volili. Ale to se v brzkém asu skrze jednoho myslivce, kterýž se z daleka skutku díval, jakau smrtí Krok zahynul, vyjevilo.

Když

tovn, co a kterak

se stalo, doptali a že jest

jsú se toho Poláci grun-

Lech

rukau zabil, to vyhledali, sšedše se spolu již druhého roku pro ten hanebný skutek Lecha ven z zem vyhnali. Kterýžto žalostí a teskností i hanbau sa utrápen, bídn v Sedmihradské zemi v mst eeném Brašuov umek.

bratra

1

svého

svau

=

—

2 Podle Žitnice u Litomic. Boguphala vyprávno. V textu následuje tý

Podle Dobnera

Ktitllubka a

obrázek jako na

str.

95.

v

.

dvr.

-~ / f svého staršího, jménem Kroka, toho jména Dru,

,

b
.

no od svého jména bytenicei. Téhož léta Lech toho jména Druhý,

hého, na lov,



polský kníže zabil bratra.

V.

120

HAJEK, KRONIKA

ESKÁ.

R. 728.

(Rouov.)
Léta 728. Rodislav, syn Bivoj uov, syna Sudivojova, jenž byl z Kaši, sestry Libušiny, narozený, kterémuž také nkteí Sviní hlava íkali

iy

neb byl otec je/ho divokú svini za uši chytil a živau na Libin pinesl a syn jeho vždycky na památku otce svého s povolením Libuše svi-

/

(proto,

skau hlavu za znamená

Rodislav v

nosil), týž

té

dožádal se na

krajin Kašínské zbohacen jsa, knížeti svém, aby jemu dopustil v krajin pl-

noní hrad

postaviti, že se tu chce

echuov nepáteluom hned

svolil a

brániti.

svým

i

všech

Pemysl k tomu

Rodislav na jedné vysoké

hoe

ka-

menný duom dosti vysoký postaviti rozkázal a dal jemu od svého jména jméno Rodov. Kterémuž potom, to jméno Rodov Cechové porušivše, íK° n ° v

Ronov.

káli

hrad.

(Vanda.)

Toho asu Lechové (neb ského pohlaví nemajíce, a

Yá ská t*'E°l~ knžna.

muž-

Poláci) knížete

dceru

nkdy Krokovu

sob

volili, jížto bylo jméno Vanda. nad dosplého a krásné postavy jiné ušlechtilá, lid ten pod svú zprávu pijavši,

za

pána

Panna

jej

vku

velmi

múde

i

zpravovala a spravedliv saudila,

takže se všickni její 1

Viz shora na

str.

múdrosti 95

i

s

obr.

pi inní saudu

POVÉST O VANDE.

"

O

divili.

byl

tom když

pán krajiny

121

uslyšal kníže Rythogorus, jenž

Nmecké,

tu

kdež sú nyní Pru-

manželku míti žádaje. Kteráž hned odepela pravcí, že ona muže nežádá, neb jest svú istotu bohm, jenž horami vodami vládnu, obtovati slíbila. I poslal podruhé s týmž poselstvím, nebo aby jej sob za muže vzala, aneb za nepítele, že on bez meškání hned se s ní vojensky potkati míní, tím se domnívaje, že knžnu Vandu bude moci ustrašiti. Kteráž nemeškavši, vojsko Lechv (t. j. Polákuov) sebrala a s nimi se proti Rythogorovi obrátila. Rythogorus posly své poslal Vandy žádaje, aby vojska svého sebe tak hanebn i svévoln na zašáci, poslal

k

ní snúbce, ji za

i

i

hubení

nevydávala;

že se jest

ona vítzstvím dobe se,

proti krásné

dliv i

lid

ujistila.

odpovd knžny oznámili domuov obrátil a navrátil, radili,

navrátivše

aby se

Vanda poslm odpovdla,

pann

Poslové a jemu,

protože

a výbornému lidu nesprave-

jest bojovati umínil; toho neuiní-li, že

on

jeho bude zahuben, pravili. Rythogorus vida,

že svých ani prosbami, ani hruozami, aby proti

Vand

nemuož, vytáh svuoj z pošvy v svuoj život jej pede všemi ukrutvstril a tu padev na zemi umel a lid jeho se domuov navrátil. Navrátila se také i s svými Poláky Vanda v dobrém pokoji a zdraví a tu u mbojovali, namluviti

Prušané.

me

n

sta

Krakova mnohé vít/zitedlné

bohm

svým

/

i3 v

122

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 729—730.

pak na ten as bludem svých boh a zlých duchuov zlú zprávu svedena a vedle rady jich chtj íc tomu, aby její panenský stav nebyl promnn a tlo porušeno, bohm vod-

obtovala obti.

Jsúci

ním se sama obtovala a s mostu do eky Visly dobrovoln vskoila a tu se utopila. Jejíž tlo ne-

Vanda se utopila.

daleko od

Dlubn

potoka nalezeno a tu v

hrob

pochováno, kteréž místo až do dnešního dne slov Mogila.

— Po

její

pak smrti za dlúhý

as

v tom

lidu knížete nebylo^

{Pemysl (R

a Vrš.)

Léta sedmistého bez jednoho tideátého.

729)

Léta

toho kníže Pemysl všech echuov na svuoj dvuor zavolati rozkázal, o rozšiování zem maje s nimi mnohé rozmlúvaní, jim, aby sob vsi, tvrze, hrady i msta stavli, netoliko radil, ale pikazoval, píinu oznamuje, jestliže by kdy nepátelé jim do zem mocí vešli, tu aby se mohli i

brániti a svého

plemene eského nedali vyhubiti.

Na tom zuostavši, knížeti z vali. Knžna Libuše chtíi

dobré raddy podkotomu, aby rada

její

dív než se rozešli, mezi n vkroivši k nim povdla kúci: »Toto vám dávám za nauení: Mjte to za obyej a pi svém osazování toho piln šette, abyste sob místo vy1 Tuto národní polskou povést o Vand a RitJwgarovi také poslední nebyla,

i

Ritigerovi)

vypráví Hájek podle Dlugoszovy úpravy.

PEMYSL. P VOD VRŠOVCO. volovali a tu se osazovali, kdež byste znali,

býti

a

dívíj k ohni dosti. Tuf

budu pastvy dobytkm, i

tyi

živly

zemi plodnú, vodu zdravu, po-

totiž

vtí píhodné

123

zv

a ptáci

vám za

také

pokrm

ryb bez nedostatku.

Léta 730.

Lechova,

Muž

jeden velmi silný z rodu ješt

echova, knížete knížetství potom Polského, jménem Vrš,

Kauimského

a

na Libin pišel a

ped

kníže

Libuši pedstúpiv žádal, aby

a

knžnu

dali své

k tomu

Pemysla

mu

povolení, že by chtl blíž od Libinu

duom sob

a

ves postaviti a tu že by se chtl s svými bratími a pátely osaditi, zakazuje se, že by chtl se vší svú eledí knížeti a knžn v každém skutku býti pomocníkem. Oni slyšíce jeho takové zakazování i

dali

k tomu své povolení a on stavl a tomu pí-

bytku

i

vsi

Vršovice jméno

dal.

A

byl jest knížeti

pi každém skutku, takže se jest tomu kníže Pemysl nemálo divik. Roku toho také Libuše, aby sob kratochvil jako první rádce a pomocník

svými pannami na vršek jeden, pi jejím kratochvílení pistúpil k ní duch vští. Kteráž opustivši kratochvil, prst svuoj vztáhla a na duom a ves Vršovice ukázala a ekla: uinila, vyšla

s

jenž slov Bezer 3 a tu

i

=

<

R

-

bratra

stromoví.

—

Vršovice v Žatecku,

-

Podle Dobnera lépe prý by se hodily 3 Místo neznámé.

—

Vrš.

730)

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

124

R. 731—732.

»Ach muže hanebného, kterýž v této zemi

zplodí

mnoho

zlého!

Z jeho rodu budu našeho kmene nenávidti, jeho synové budau naše dti mordovati. Do našeho píbytku pijali sme Vrše lstivého jako hada, skrze to bude v našem rodu veliká váda. Tif budu mých potomkuov krev vylévati a ta nehoda bude dlúhý as trvati.

Služebnice, když sú se

kterýž

myslovi,

památné

listy

(R. 73 1>

knižeti

Pe-

rozkázal to

tomu,

zapsati.

(Bude.)

' I

.

poádn

podiviv se

'

.

svú pani na Libin na-

všecko to oznámily

vrátily,

v

s

Léta 731. Služebnici Pemyslovi stojíce ped svým knížetem, kratochvilné vci jemu rozprávli,

pi tom oznamuj ice,

kterak kníže

ech

velmi

milován byl od lidu svého, také Krok, otec knžny Libuše, že jest byl muž velmi spravedlivý a lid /

141

jej velmi milo/val a pro tu milost, kterúž k nmu mli, duom slavný a msto, jenž Bude slov, ped léty padesáti jemu k poctivosti postavili a

on na

nm

slyšav o

jako mocný pán sedal. Pemysl vyvcech minulých, byl toho nemálo vden

a rozkázal s

Budec i

sob

k

svuoj

sebú své služebníky,

kterémž

ml

jel

bílý osedlati. s

nimi

zprávu, a ohledav

l"StO.

A

Pojav

na to místo.

Bude

a ieho

když se zase navracoval, pijeli sú všickni na jedno pívrší mezi velikými obyvatele, podivil se.

PE MYSL.

stránmi postavené; jeden

jménem Okrs, požádal

mu

to

místo

postaviti.

k Okrsovi,

dal, že

Kníže dal

TTÍNA.

ZALOŽENI

aby

jest knížete svého,

sob

hrad pevný

tu

kterúž

ml

v tom své povolení

a on

pro

hned pátého dne hrad

služebníkv jeho,

z

by chtl

milost

jemu

125

sob

tu

tu,

pevný

založil a

od

svého jména dal jemu jméno Okrs, kterýžto až

do dnešního dne od toho

asu

Oko

jmenuje

Oko.

se.

(Svatba Tetina. Tetín.)

nkdy

Léta 732. Tetka, dcera

Kroková, sestra

Libušina, Slavoše, syna Yhodbojova,

né postavy, jemuž

žádný rovný nebyl, i

ve vší

muže

za

sestry své Libuše též

té

i

muže

zemi osobu a pojala,


krássilu

Pemysla

Kaši na ten satek po-

Tu bylo veliké do tvrtého dne hodování, zviny, ptákuov ryb bez nedostatku; od medoviny a marce! žádná žíze nebyla; jedli a pili a hodovali, pokudž se komu líbilo. Po vykonání toho hodování Pemysl s Libuší, s služebníky a zvala.

i

služebnicemi na Libin se navrátili.

Toho roku brzo po vykonání toho hodování. Tetka rozkázala msto Tetín postaviti a širokými vysokými valy je osypati a vodu z jedné studnice prudkého pramene kázala až na rynk mstský s nemalým nákladem pivésti a tu s svým i

1

—

bezák, voda bezová, pozdji druh

piva.

Tetín

mst<

>.

126

V.

mužem Slavošem kojn sedla.

a

s

Léta 733

léta

po-

Libušiny.)

jsú se

sešli

R. 733.

svau eledí mnohá

(Vštby
ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

starší

a

znamenitjší

obyvatelé eské zem dosti u velikém potu, ponuknutím njakého Dolislava, jenž byl z rodu JI rabova, na dvuor knížete svého a žádali jsú

jeho též

i

knžny

Libuše,

ponvadž oba mají

bu-

dúcích vcí skrze jích bohy poznání, aby vštbami svými to jím oznámili, kde by v tajných místech kovové stíbra neb zlata své položení mli. Pemysl vyslyšav žádost, rozkázal všem, aby na svá obydlí odešli a v patnáctý den aby se zase navrátili.

puštni

Když

jsú pak pišli a na dvuor

na své stolici knížetské sedti uzeli a knžnu vedle nho, ana drží v své ruce zlaú žábu. I ekl jest kníže Pemysl k lidu Proroctví Libuše horách a o kovích.

byli,

kníže jsú

svému » Slyšte slova své matee, ta vás vaše potomky svau eí obohatí. « Tu povstavši Libuše málo dále poodešla a zastavila se na jedné vysoké i

:

nad ekau Vhltavau padu slunce i ekla: Bezový v rch

skále a obrátivši se k zá-

»Yidím vrch Bczovaj, kterýž jest stíbra vnit plnaj,

toho vy jestliže

i

váš rod budete užívati,

nedáte od západu slunce lidem nad ním panovati;

váš rod tudy bude se množiti a

cizí

národové budau

se

vám

klanti.

PROROCTVÍ LIBUŠINO O KOVECH.

1Ž7

Obrátivši se na levau stranu proti poledni ekla: Vidím vrch

Jilovaj,

Jilovaj.

ten

vám bude

jako svt nový,

tuf

jest veliká

hojnost zlata,

odtud bude vaše

To vám

zem

svatá.

nezhyne,

le láska mezi vámi mine, mord vám uškodí, reky bohy hnvivé na vás vzbudí. \

(

)pt

obrátivši

stranu

na levau

se

k východu

slunce ekla: »

Hora

Vidím horu tí hbet, ana .v,.

.,

,

Kutna,

,

stíbro z sebe vydava, hojnost jeho bude bez míry;

tu

má

ale že

ti hbety,

tikrát stíbro sejde a

zase tikrát vzajde;

mdi vám I

i

krásné pi tom vidím velikú oblohu, to

všecko

obrátivši

i

se

va/šim buducím

zaslíbiti

moh[a]u.«

<M

V

)

ješt k levé stran na puolnoci

ekla: »Hle, hyn vidím

ješt horu Krupnatú

Krupka.

na cajn a volovo velmi bohatá, tof

jsú

vám

skrze

mne bohové vdti

dali,

abyste se nevadíce toho v lásce a v pokoji

užívali..«

Obrátivši se zase na pravau stranu, nkolik kro-

ejuov

uinivši, na své místo se posadivši, ekla: »Zlatta, stíbra, železa,

mdi,

cajnu, volova,

litiny,

V.

128

ES KÁ,

HÁJEK, KRONIKA

tch všech sedmi kovv

R. 734.

dosti,

chleba budete míti do sytosti^

Z takového oznámení podkovavše knžn a svému rozešli jsú se každý na svá obydlé.

knížeti

{Zlato v Jílovém.)

valn echové na horách vci sob

Léta 734. Poali sú

(R. 734)

dlati, zlatta a stíbra dobývajíce a za to

potebné od Moravanv

a

Nmcv kupujíce

(neb

ehož v své vlasti nemli, odjinud musili Múdejší nkteí piln se na Libuši vy-

toho,

jednati). jí lovaj.

IJyl v svém zpuozpráv nkolik hojných pramenuov mnoho odtu knžn Libuši zlatta pi-

ptavše na vrch Jílovaj, jaký by sobu, po její nalezli a nášeli.

V esném

Hov,

vrchu pod Jílovým Rimboš,

po své eledi knížeti

poslal, kteréž

bylo vloženo, více než

knžna

vtí tak v a

syn

zlatto kopaje, velikú vrstvu jeho nalez a

knžna

velikú chválu vzdala

i

když na váhu

kníže vážilo.

Tu

bohm horním a v po-

obti inila pro tu píinu, že se jest pravd nalezlo, což ona pedpovdla. Kníže

veliké

knžna

uradivše

se

spolu

rozkázali

sú

ry-

Tyto vštby, v jiném poadu a hojnjší, uvádí pozdji Paprocký (v Diadocliu) z (podvržené) kroniky Tobiáše Kivojena Budka, dkana v Žatci r. i?6g. Jemu jí poskytl nejspíše známý podvodný alchymista doby rudolfínské Budecius. Že pocházejí teprve ze XVI. stol., svdí narážka na zlato americké slovy »svt nový«. 1

MODLA

ŽELU.

129

páka povolati, jemu zlatto ukázavše dali z nho veliký, k podobenství lovka sedícího na stolici udlati obraz. Rypáky jako muž mí sterny, velmi krásnu postavu uinil, knžna Libuše kníže Pemysl davše obvláštní píbytek tomu obrazu ui-

z zlata

i

v tom tajném

niti

jemu

poctivost

míst

jej postaviti dali a velikú

inili, vlasy a nehty

obezujíce na uhle kladli a

jemu

ped ním

asem pálili,

sobe Zelú 2 Zelú modla,

íkali.

(Smrt Libušina.) Léta 735. / Libuše vzavši

njaké od svých

bo-

huov skrze obt, kterúž inila ped mení žádala Pemysla, aby všech starších a vzáctnjších obyvateluov své zem na dvr ped Libin zavolati rozkázal. Kteíž když se sešli, Libuše, posadivši se vedle knížete svého všemu

Zelú, ozná-

lidu

pí sto jícímu na j prvé

nedostatek svého zdra-

osudové táhnau, aby opubohy nesmrtedlnými se ra-

ví oznámila, že jí její

smrtedlné,

stíc lidi

Pi tom

dovala, pravila.

všemu

s

veliké uinila

dkování

jsau k ní víru a poslušenství za-

lidu, že

chovali žádající, aby též inili Pemyslovi, knížeti

Pemyslovi pak mnoho dobrého budúcího, co se má jemu pihoditi, také

a pánu svému. i

zlého 1

=

plech a

socha.

nmecké

omylem

ji

jako na

str.

Kronika.

—

-

Modlu Želu

(Zely)

veršované letopisy XIV.

pokládal za výmysl.

V

pipomíná i Nestoletí; Dobner

originále dále obrázek

84.

9

j

jel

HÁJEK, KRONIKA

V.

130

ESKÁ,

R. 735

.

pi tom prosila, aby ml strpení, že vcí bude dobré skonení. Obrátivši se k synu svému Nezamyslovi, mládenekovi deset let majícímu, prstem pohrozila, otci svému aby oznámila a zlých

písn

poslušenství zachoval,

pikázala.

Služeb-

v

Libuše

umela.

jiným nohi nicem svým Vlastislav a astá sledám hojnau mzdu za službu zlattem a stíbrem zaplativši na zemi se položila a umela. Tu kik zšel od každého malého i velikého,

chudého

i

bohatého,

plakali a

všickni

rozlin

naíkali, každý chtje radji umíti, jediné aby

t^jv

Libuše.

Pemysl

nemálo teskliv jsa, kázal služebnicem jejím tlo její v drahý odv obléci a v truhlu vložiti; pt grošv zlatté mince do mšce usnnéhoj vloživ dal služebnicem, aby do její levé ruky mšec ten vložily, ka 2 »Toto ona má dnes bohu neznámému obtovati. Dáti jí rozkázal také dva groše mince stíbrné do ruky pravé, jeden vuodci a druhý plavci aby bez meškání dala. Kázav truhlu zavíti, dal ji dobe smolu a klím 3 oblepiti a do Libice vézti a poctiv ped vraty dvoru jejího (tak, jakž žádala) pohebiti a na najtvrdším kameni jejího Libuše živa byla.

také

.

:

dstojenství a prvního

zpravování nápis

roz-

kázal rypákovi napsati. i

snad

=

koženého.

aspo

klihem.

—

"

z ásti podle

Snad naprostý výmysl Hájkv, 3 — njaké zmatené tradice.

—

SMRT

LIBUŠINA.

131

(Díví válka.) Léta 736. Vlastislava jinak Vlasta, služebnice

nkdy

Libušina,

s

mnohými pannami

jinými

že po smrti Libuše již nejsau od Pemenavše mysla ani od žádného v žádné vážnosti, nébrž ani muži z nich své posmchy mají, pravice: »Kde jest vaše paní, kteréž jsme my se i vám klanti .

.

.,

musili? Hle,

již

jsú se

neb vy na tento

obrátily,

píbytku, ani obránce, i

vám vci

nazpátek

as nemáte

žádného

ty


znapannani radila.

jako ovce bludné jsem

ale

tam bháte. Vlasta to slyšeci,

ryšek k

sob

asu

povolala a

jenž Vidovle slov, vešla. posaditi a

sama

te

abychom sob rozvážily

Libuše

knžna nám

a tudy

a

svých tova-

s

nimi na jednu horu,

A

tu se

stojeci takto

»Nuže, milé panny,

umela

jarního

všem rozkázavši

k ním mluvila:

jsme vyšly na horu Vidovli, naší

velikú

paní

naše

naší svobody

nevoli.

již

jest

nám

nadje odata;

máme initi, radte prosím, kudy by ta svoboda mohla nám napravena a navrácena býti. Znám já jist, že Pemysl, kníže volený, jest muž v své mysli dosti zuoivý: by se byl ponkud neobával Libuše, Tetky Kaši, jích zvláštního umní, byl by zajisté divn svú moc ukazovati chtl a zvlášt našeho pohlaví nic by sob nevážil. Syn pak jeho Nezamysl jemu z Libuše naco

i

rozený, kterýž nyní porj jeho zprávau jest, budef 9*

hora

jeho

ESKÁ,

HÁJEK. KRONIKA

V.

132

potahovati a cviiti, aby

k tomu

on

R. 736.

nás

to, když sob ješt mén vážil. nyní uzná ješt knžna milostivá živa byla, vám, že nám zlé vci nastávají. Proto/ co initi

Seznala jsem já i

tuto uradíce jse vo/.namte. Zdáli jse

vám

tak nechati, já také nechám, pakli co jiného

ped

máme.

sebe vzíti chcete a té svobody

pi tom /

/ Stratka

15'

vstávši

A

stuoj.«

i

tak své

»Vlastislavo,

panno, nyní jsú tyto slov

vyrozumly

nám

pohledati, to

konec uinila.

múdejší po-

mezi jinými

jako

ekla:

ei

ctná

a

šlechetná

panny tomu

ctné

z tvých

já také, že nic jiného nehledáš,

i

aniž co jiného obmajšlíš, jediné naší poctivost

svobodu a

z této

a

nesvobody, v kterúž sme (však

ne svévoln) uvedeny, aby nás vyvedla, abychom

v

té,

jako prvé, svobod pebývaly. Paní zajisté

naše toho, kdož se

jí líbil,

za manžela

sob

volila

k tomu všecka zem jí povoliti musila. Mvši za muže, proto její poctivost a svoboda nebyla umenšena. Zdaliž nevíme, že Pemysla ona svau raddau zpravovala? Na tento as bez pochyby že Pemysl rod jeho budau sob chtíti a

jej

i

i

ženy

voliti: protož,

aby

nám

takové volení nebylo,

tudy odjato, vidí mi se za slušné, aby poslala k jovi, že

Pemyslovi a já tomu chcme, aby

Jestliže svolí

naší

svobody

ty,

oni naši manželé byli.

oni jako hlavnjší, již tu a

Vlasto,

také pošli k Ilynchvo-

poátek

toho volení bude, pakli nás ne-

DÍVÍ VÁLKA. VLASTINO POSELSTVÍ. chtním

tob

panno, odkud'

dobe

i

Hravku i

ta

radda, kteráž mi se velmi

tmto všem pannám

Tu hned '

odpovdla:

Vlasta

volení. «

jsú

t-.-

poslaly

-i

•

ním píinu. Svo-

míti k

nám vždycky na budaucí »0 šlechetná

jist vz, že bude

lili,

as

tt

budeme

potupí,

133

i/

tuto sedícím líbí?«

Budeslávku, Všemilu, i

i

'

•

'

1

i

,

a Petisilu, dívky velmi výmluvné, kterez

pokorn panenský stav a ženské pohlaví ped Pemyslem vychvalujíce to, což jím od jiných porueno bylo, mluvily. Pi tom vuoli velmi poctiv a

a Stratky oznamujíce,

a žádost Vlastislavy

milostivau

na

odpovd

to

žádaly.

Pemysl

za a

Hynchvoj

málo odstúpivše na to se poradili a hned pannám na jích poselství odpovd dali tmito slovy: »Panny krásné! Svým pannám, od kterýchž jste k nám s poselstvím pišly, povzte: Bude-li se Pemyslovi Vlasta a Hynchvojovi líbiti, že to budau moci uiniti. « Když se pak poslané navrátily a odpovd, kteráž jím dána,

Stratka

oznámily, z toho se Vlasta

jako

lítá

lvice

vcí: »Bíte, jsú se

asu 1

ped

zabité,

panny

ty

velmi

rozhnvala a

jinými pannami vala, pra-

žádného neživte J !«

na svá

obydlí,

Rozešly

píhodnjšího

a lepšího štstí oekávajíce.

Jest

ovšem

jsú boží bojovníci.

citát

;

pozdjšího

nní

písn

kdož

Dívky chtly muže voliti.

134_

V.

H AJEK, KRONIKA ESKÁ,

R. 7 37.

(Dívky dobyly Matula.) Léta 737.


Muž

jeden mezi jinými

nosti se veimi stkvl,

Ten maje

muž-

jemuž bylo jméno Motoli.

veliká stáda krav a voluov, kázal

asu pedešlého dvuor

byl

silu a

sob

krásný a velmi ohra-

zený v jednom údoli postaviti a dal jemu jméno Motol.

Motol a tu s mnohu eledi pokojn obýval. asu jednoho Vlasta s pannami pedeenými opt na horu Vidovli se vyvedla, kteréž mezi sebú mnohá a horlivá mly rozmlúvani, o záhubu mužuov všech jim odporných smýšlej ice. staly,

každá luištm hotovým.

stavily a nalézti daly, a

neb

s

s

meem

Sešly sú se ke dni uritému.

''°

a"

£

pipásaným

Opt

Vlasta i-

mnohá napomínáni od

jích srdci proti

i°

sú zuo-

poledne až do veera, svými slovy pozdvihajíc a v mužnosti je upevujíc. asu veerního šly sú všecky spolen až ke dvoru Motolovu; tajn do dvora všedše a hmotn do domu vskoivše Motola, toho muže stateného se zmocnily a jej zaD ^y> též i jeho eled všecku zmordovaly a pínila

r

Na tom

aby desátého dne tu na témž miste se po-

mužm

bytek ten sebú osadily.

Po nkterém pak asu ten hanebný skutek když byl Pemyslovi oznámen, tomu se nemálo 1

Toto vyprávní, Hájkovi

na místní tradici-

vlastni,

snad

se

zakládá

MOTOLA.

_t35

najvrnjšího

služeb-

D1VC1 VÁLKA. DOBYTI a

podivil

zavolav

svého

níka Pomnikvasa k Vlast do Motola, aby zval na hodování, poslal.

Ten chtje

jí

po-

své poselství

pi Vlast užiten zpuosobiti, ped ní se nízko uklonil a od Pemysla dobrého pátelství vzkazovati poal. Ona uslyšavši Pemysla jmenovati, hned se z toho hnvem rozpálila, kázavši Pomnikvasa chytiti, nos i rty jemu obezati rozkázala. Kterýž když se navrátil, / Pemysl toho neád vida, co se stalo, velmi litoval a Vlast po jedné

/

^

T

dobrému a poslu jí zase tauž vcí odhned rozkázala dvuor

dívce vzkázal, že jest toho muži

nemla platiti.

uiniti, že chce se

Vlasta zasmávši se

Motol pevnú zdí ohraditi tak, aby žádný nemohl dobýti.

ji

tu

Pemysl

ani jiný

(Stavba Dévína.) Léta 738. Vlasta v své pýše se velmi vyvyšo-

den ode dne o to srna j šle jící, kterak by Pemysla i jiné muže všecky pod svú moc pivedla. vála,

Mnohé slala,

tol

své tovaryšky po krajích a všech roze-

aby sprostné dívky namlúvaly a

pivedly.

Kdy pak nemalý poet

hromaždila, každé

se,

je

na

Mo-

dívek na-

co by na j lépe dlati

umla,

otázala.

Jednoho

asu

proti Libinu

rozkázala

s

uvedla je na jednu vysokú horu

druhé strany

nkterým díví

eky

Vhltavy a tu

veliké podtínati a

n-


136

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 738.

kterým kamení lámati, jiným vápno páliti a jiným písek voziti, jiným opt zdi dlati, jiným také píkopy lámati, takže sú tu velmi v brzkém velmi vysoký a pevný a na ten as jako nedobytý postavily, k kterémužto dílu žád-

asu hrad

ná ruka mužská se nepiinila. Vlasta uhlédavši

Dvín hrad.

hrad výborný dívíma rukama uinný, dala mu jméno Dvín proto, neb panny na ten

je-

as

device sluly.

Z toho hradu dívky okron na koních jezdíce poaly veliké škody mužm initi, s kteréž býti mohly, laupily je

ped hradem dívky

s

i

mordovaly. Kázala také Vlasta

široký plac udlati,

dívíinj na koních kopími.

tu

harcovati,

se

cviily

z

lukuov

DlVCl VÁLKA. s

pedu

DVlN ZALOŽEN mei užiten

zadu stéleti,

i

137

.

šermovati

a tak krátce, že žádný skutek rytíský jim ne-

známý

nebyl.

Jednoho pak dne na vyžsí místo toho hradu tu,

kdež byl široký palácj, Vlasta vstúpila a jako

knžna

na krásné

stolici se

pod oponau posadila

a dívky od najmenší až do najvtší lavši

všecky svo-

k ním takto mluviku

»Nužc milé panny, krásné stvoeni, nad vás v svte nic kražšího není. Pohlete/, na

mne na

Svaju

paní

vzte jist, že budete se mnou míti utšení. Víte dobe, že Libuše dokudž živa byla, všecku tuto zemi sama zpravovala; rozvažte, prosím, jaká jest z toho našemu pohlaví

a

/

poctivost byla.

Jist vzte, kdybych já spolu pivésti mohla, aby tato vána, jaká by na tento ráž by se den

Protož,

mé

as vám

vynaložiti. «

i

1

2

tm bradám =

byla zpravo-

chvála byla, kte-

prostranná

rozmáhala.

pomáhá jte, neb mého hrdla nebudu Panny odpovdly: »Ctná

milé sestiky, radte

knžno! Bojuj pro svú dem pomáhati a bohové proti

vámi k tomu

ode dne více a více

já pro vaši poctivost statku litovati

s

zem mnú

i

i

naši poctivost a naši také

budu

my s

bu-

námi

bojovati.«

pedsí

v

domech staroeských.

Verše dílem podle kroniky Dalimilovy.

—

i6v

138

HÁJEK, KRO NIKA

V.

ESKÁ, R

.

738.

Když pak hrad Dvín byl dokonán a pevnú dostaten obilím našpižován, od-

zdí ohrazen a

ním své

také

i

všelikteraká

umní všem dívkám

zbrojí

opaten, Vlasta

oznámila a uinivši slav-

ný kvas, po obd takto promluvila: »Mé milé družiky! Vím, že nkteré o. tom dobrau vdo.

most máte, že knžna Libuše, paní nkdy naše, lidi daleko pesahovala, takže jí žádná žena v poznání vcí budúcích rovna ne-

vštbami všeckny byla.

umím

Mne :

s

to taj no není; což

bohy

ona umla,

lesními, vodními,

vtrnými

to i

i

já

tem-

nými já mohu míti astá rozmlúvaní; kto mne z lidí smrtedlných chce oklamati ? Tetky pak, sestry Libušiny,

arování

i

všelikteraká kauzla,

navazováni,,

mn sú

zaklínaní,

u veliké známosti.

Kaša, sestra také Libušina, v lékaství a v poznání bylin i všelikterakého podzemního koení i

moci jich od

lidí

v tom dosplá

vena. Ale jist vzte, že jest

jest býti pra-

mn ona nikdá v tom

A tak krátce, co sú ony ti umly, sama umím nad to více.« A tu hned podala všem dívkám nápoje kauzlami pipraveného, rovna nebyla. to já

i

takže kteráž se jeho napila, každá na bratra

i

na

otce vlastního jako na vzteklého psa nevrazila a

všemu mužskému pohlaví se až do smrti protivila. I zkikly sú všecky jedním hlasem: »Výbor1

=

kouzelnictví.

DÍVÍ VÁLKA. PftEMYSLGV

ná

e,

jest

z

139

chcme potom

kterúž mluvila Vlastislava;

tak uiniti a

poaly

SEN.

vrn

pomáhati

!«

A

hned

toho hradu asté sjezdy initi a muže na

cestách mordovati.

(Pemyslv

remysh

kníže o tom,

sen.)

od svých

co se dje,

vrných gruntovní zprávu maje, všech echuov k

sob

snm

na

povolal, takovú neest, která se

všem oznámil a nad to, že toho má pijíti všem obyvatelm veliké nebez-

v jeho zemi páše, z

peenství, a »Yidl sem

u

ka: vidní noním, ana dívka jedna

tch pede

z

mnú a

krvavého mi nápoje

Muži

všickni

píti

v koflíku podávala.

tomu

se zasmáli a sen

stála

e

i

kní-

žete svého v smích obrátili a každý na své obydlé se rozjeli.

(Díví

lsti.)

Léta 739 veliká nešlechetnost se v páchala,

tak že dívky

velikú škodu inily.

muž

na hrad

1

tímto

zemi

obyejem

Když uslyšaly, že by nkterý dobe byl, toho jsú hned

svau ženau velmi

s

zvaly.

mužuom

eské

A

Dvín

jako pod glajtem bezpenosti pokdyž jemu hody uinily, hned jsú v tom

Vyprávno opt

výklady.

podle

Dalimila,

jakož

i

pedešlé


Díví

140

V.

HÁJEK, KRONIKA

její ji *

tam na

Dví n

úkladn

že

žen

k jeho

jiné dívky

EŠKA,

R. 739.

muž sob zásnubu je x a

poslaly pravíce, že

jinau ženu

zahubiti chce, protož aby ona jej

tajn zamorduj íc k ním se utekla, že tu bezpená Mnohé ženy tomu víru davše, tak jsú inívaly. Nkdy pak pozovúc mládence znamenitjšího, jísti a píti jemu dosti daly a potom s ním bude.

A

jednu chytejší k rozmlúvaní posadily.

mu

mluvila: »Milý mládene,

ona

je-

oznamuji svú tž-

trpím zde v tomto hluku*, neb já smutná dívka lstí, falšuov, ani mord neumím. kost, kterúž

Ráda bych tchto dívek prázdna byla: v tom žátvé raddy pomoci. Mžeš-li ty mne vy-

dám

i

svoboditi, chci tvá

žeš to

dobe

tímto

vrná až do smrti býti a mzpsobem uiniti. Mám já od

dnes tetí den od Vlasty sama pátá k jednomu

znamenitému tauto cestau

lovku

v desíti koních /

\r

s

poslána

velikými dary

býti;

ekati,

chceš-li

když na nás

skoíš, jiné dívky, / kteréž pi tebú uteku a já se zastavím a ty

sob

vzíti

vina

pitena

mn

tauto a

mne

ty

tu

z lesa vy-

budu,

ped

mne budeš moci

beze vší odpornosti a jim od Vlasty bude, že sú ode

mne

utekly. «

Mlá-

tomu svolil a to uiniti slíbil. To pirení 3 jeho ona hned Vlast oznámila a Vlasta tidcet neb tyidcet dívek tu v lese tajn denec

1

lsti

=

neznaje, k

namlouvá. --

2

=

zástup,

houf. --

«

=

slib.

DÍVÍ VÁLKA. CHYTROST

A

14 1

na toho mládence uinila. ekal, ta nešlechetná tudy sama

zálohu

a

postavila

DlVLK.

když on v

lese

pátá jela a mládenec

vyskoe

jí

vzíti chtl,

tu

hned mnoho dívek z tajného místa vyskoíc, toho mládence i s jeho pomocníky ukrutn zabij íc rozsekaly, kon a mee i luišt poberúc, na D-

ped

vín pinesúc

Vlastu laupež položily. Vlasta

uinivši podkování, dary jim veliké za to dávala.

nkteí

Mládenci

chtíce se toho jako

pímím

pomstíti

Dvín pijedúc tajn vyna Dvín pibýti. A ony jim pravily jako pod svením »Zítra v tuto hodinu má jich k nám tauto a tauto nkdy

za

na

ptávali se, má-li která dívka neb žena

-

.

cestau deset jezdecky pijeti. « slyšíce

n

hned na

tajn ve

A

mládenci to rádi

dvadcíti koních zá-

tajn ukrutn

lohu uinili a dívky padesát koní, neb více, z

Dvína

na

n

A

vyšlíce

ty

mládence

asto inívaly. Ženy pak, kteréž muže mly, velmi

zmordovaly.

mužuom

to sú

protivily,

ped byla.

spkyO

pátely jeho

A

tak

noži zkuchaných

i

—

i

ped každau

pokutau bezpená

mnoho mužuov mrtvých

žádný své ženy ve spaní.

svým

muž ženu trestal, ona jej tajn zamordujíc na Dvín utekla a tam

chovati. Jestliže

(neb ve

se

žádné nechtly povolnosti za-

nalézali trestati 2

— = •

na

ložích.

hanebn Toho asu a

nesml, žádný své žen,

kárati.

HÁJEK, KRONIKA

V.

142

ESKÁ,

R. 739.

by svatá byla, sebe samého viti nechtl, mnohé ženy na ložích a muži v lesích léhali. Každý své nechtl-li žen lahoditi a poddán býti musil, jest od ní tajn a úkladn, aneb když by spal, za-

a

mordován

býti.

Již taková nešlechetnost byla se

Toho

po vší

eské

nemohúce všickni obyvatelé té zem sjeli jsau se k Pemyslovi knížeti žádajíce, aby dívky ty nešlechetné bojem zkrotil a meem z zem vyhladil. Kníže jím odpovdl: »Mohli jsme to prvé uiniti a jiske, aby ohnm byla, nedopustiti. Ale když jsem já vám to zlé skrze vidní mého snu oznamoval, to zemi rozmohla.

vy v smích

jste

nkdo

snésti

obrátili;

již vidíte, že

toho dne

mužuov od tch sveepic! nebyl zamordován; jakž já mohu rozumti, jist že jest není,

aby

z

pt set mužv již od nich zhubeno. Prosím mjte malé strpení, neb jím nyní svdí vítzství; až já svuoj as uzím, tu se spolen

na

vás,

o

n

pokusíme. «

echové odpovd

žete svého vyslyšavše, pijíti

moslava strojili.

taj

sob

i

no nebylo. Neb kníže

=

kobyla.

umly

Dví nu

se

všecko, co se dalo, dívek

Pemysl dívky na svém

kteréž každý skutek

slovo vyšpehovati

1

nechtli, ale Sa-

za hajtmana vyvolivše k

Taková radda

dvoe ml,

jí

a raddu kní-

a na

i

každé mužské

Dvín

donesly.

DÍVÍ VÁLKA. UKRUTNOSTI

DÍVEK.

143

(Vítzství dívek.) Léta 740

msíce máje muži

se

ped Dvinem s tmi dívkami



na tom zstavše, aby se bud jezdecky a neb pšky potkali; pakli by se ony na hrad chtly brániti, aby jích šturmem dobývali. Vlast to když od špehéek oznámeno

položili,

bylo, všecky dívky svolati rozkázala a posadivši se

na své

(vedle

všecky hotové

Již

ctivosti.

to

mé

tm

proti

dnes

záhubcuom

pišel

Protož bojujtež bez strachu (neb máte tzství), nebudiž

pi

vás žádná

Od že

sob jména

tohoto dne až na

jisté ví-

lítost.

Bí každá jako vzteklého psa, bratra a dobývajte

po-

naší

as našeho vítzství; neb že dnes sob veliké dobudem posob osvobodíme eskau zemi.

jest

jist vzte,

ctivostio,

milé se-

každé z vás tvái, že strachu, neb vás vidím

to na jedné

žádného není

vás

k ním

takto

stolici,

»Nuže, milé tovaryšky a

mluvila!:

stiky, znám

pi

obyeje)

i

útce svého

dobrého.

vky

budem jako Amazonské

již

nám

paní,

svoboda, / skrze

kteréž

mužnost bojovných skutkuov Azí sob podmanily a poplatná uinily. Já jist držím místo Pantasilí

dnes.

:!

1

slávy.

Vtšinou

—

3

Míní

e se

opt

podle

Dalimila.

—

ovšem královna Amasonek

2

=

úcty,

Penthesilea.

/

17*

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

144

Kteráž mnoho vítzitedlnýeh skutkuov

R. 740.

ped

Trojí

provozovala

pannami mnoho ekuov zmordovala. s jeho haufy porazily, odní Hérkulesova málo sob vážily. tisíci

s

Onyí

toliko

Thesea

jsú

Zdaliž

i

Alexandr král jsa velikomocný, ne-

obával se jích moci, takže jích nikdá bojem utkati

nesml. Snad se toho strachoval, že jsú ony jednoho pemocného krále, jménem Cyrus, bojem penmhly a javše ho v krvi jej utopily pravíce: »Krve

žádal,

si

svt

a na

krev

více

lidí

pí

nebí.«

Nuže, vezmauce dobru mysl a v srdcích posilnní, rychle oblecte se v odní, berte luišt, stely,

pavézy,

mee.

i

V

brzkém asu

uhlédáte,

kterak z

K

krev potee. «

kozluov

bradatých

emdihy3

pukléei, sáp^,

oštípy,

rozkázaní hned všecky se pihotovily a na vsedaly. Vlasta

mezi nimi

dujíc, kterak jest jedna

pravena

a

pšky

tch

jejímužto

kon

chodila ohle-

každá v svém hávu piopatena. Když již

prosí vánicemi^

všecky na své hlavy pílbice vstavily, Vlasta také

na svuoj bujný

e

kuo

vsedla a zdvihši ruku, me-

sob podati rozkázala. dvée hradové jsú ode vi ny, šrak devnný v ohrad obrácen. Táhnau na pole dívky svého zjízveného s

V tom hned 1

4

=

=

kulatý

štít.

—

kruný, kyrys kožený.

2

=

dýka.

— = 5

zlý,

—

3

=

jedovatý.

palcát.

—

VÁLKA. P0RA2KA MUŽI

DÍVC1

svém poádku a Vlasta ním špic. Muži uzevše v

145

.

statenjšími

s

ped

v

velmi se ulekli, neb

je,

sob žádných smolníkuov, ani prošívanic nemli, na kon toliko vsedati pospíchali. nkteí valem V tom hned bez meškání dívky se na ítily a dív než se muži zpravili, až ony jun jsau na

n

hanebn

v hauf vskoivše

šik rozrazily a s koní

je oštípy smítajíce mordoval}'. Vlasta svau rukau

první boj zaala a na svém lítém koni pitoivši se

k Samoslavovi, tak siln na jeho helm svým

meem

až on tu hned

udeila,

kon umel.

To

rozdlila.

dívky

.Mládka,

Vratká,

(neb

nost oblékly. ali, v

tom

hajtmanice

=

Kronika.

jakoby muži

:;

Málo

jích z toho boje ušlo,

Konáte

a

Dalimila. -

''

odní

z

utužený.

= -

tolik".

ti

ale rychlost

Dívky muže

kruný emínkový, smolou c

neb

mordujíce,

než

ano jích již na ti ulekše utíkati poali a dívky je

životy zachovala. 1

setnice

se ohlédli a uzeli,

kterýmž ne jích statenost,

vtšinou

zv ítziiv

na muže úprkem

se

bez milosti

bojováno,

aneb

mli a ženy se v mužskú stateMuži ped dívkami postúpati po-

sta leží, toho se

postíhaly.

jej

statenjší.

hned jsau je

ne jinak tu / bylo srdce

její

byly

jsau ty

hanebn

ženská

svého

s

Hodka, Nabka a Svatava, Radka a astava

vojska dívího) valily,

spadev

Dále vskoivši v mužský hauf

kouov

a z proŠí-

—

-

Jména

ustupovati. 10

/

l8r

146

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKA,

R. 741.

vánic a smolníkuov svláely a na svuoj hrad se s

veselím navrátily. Vlasta kázala sedm na každé jedné

a

na každau

etz

z

stolic postaviti

pedeených

zlatý svau

panen

ruku

se posaditi,

vložila,

iníci jím velikau poctivost pravila:

»Dkuji vám

máte poznati,

Sama lici

z té statenosti,

vám dám zlatta dosti. na druhau posadila stoa dívky všecky jí jako bohyni ctily. A od té

to

chvíle více

smli, ani

žef

se také Vlasta

echové

Vlasty jsú bojem utkati ne-

se jí nikterakž opíti.

(Nové
740

lsti

díví.)

Léta 741. Vlasta den ote dne srna j šle jíci, kte-

rak by slušn svuoj úmysl mohla vykonati, jed-

nak každého dne

s

svými pannami raddu držala

DlVCÍ VÁLKA. LSTI DÍVEK.

147

mužm

smyslila a

ntco chytrého

a kteráž

proti

rad

oznámila a jiné to zchválily, hned ji darovala. asu jarního opt byla nová chytrost vymyšlena a v radd jich tajné uvážena i zavena,

v

mužv

aby

nkterých mladších a znamenitjších a na kvas pod pí-

sob na Dvín na dobru vli

k

mím

pozvaly.

uinily sú

I

syna Hruozova, a po Radyslava, syna

Kalboje,

Kojíkova,

pro

myslova!.

Kteíž

Milauše,

jenž

hosti

D-

jich služeb-

i

hned most spustiti kázala a sama slavn vítajíc do svého píbytku uvedla, a když se

posadili,

rozliné pokrmy

kázala a posadivši se i

Pe-

radda

byl

jich slibování víru davše u

vína se postavili. Vidúci je Vlasta níky,

po

tak a poslaly

milosti

v

2

s

s

ped

nimi

n

pinésti roz-

jedla a pátelsky

nimi rozmluva jíc, medoviny ku

mnoho pinésti

dala.

Po takovém hodování

pití

vzavši

Vlasta od nich odpuštní, do svého píbytku ode-

Panny chytejší pojavše mládence ped Dvín máje msíce) po trávách zelených

šla.

vyšly (neb bylo

;

nimi se procházely; jedna každá pojavši z nich jednoho za ruku s ním se vodila a lahodn roz-

s

mlúvala

pravcí:

»Muoj

rozvaž, prosím, jaké to

najmilejší

my máme

bídným píbytku jsúce samotné na

Jest

mnohým nám

toho velmi

mládene,

zde utšení v tom-

líto,

že

této paušti.

sme

se daly

Všechna jména výmysl Hájkv. Ale jinak podle 2 Kosmy vyprávno, laskav, vlídn. 1

— =

in*

148

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 7 41.

Vlast mordéce oklamati, kteráž skrze ruce naše aby muži a krásní mládenci byli mordováni, tomu chce, a tudy aby svú vc, kterúž sob bláznov smyslila, provedla. Ale nám se to mnotéto

hým

nelíbí a jest

nemáme, než

za jiné

By

jest.

nám

se

bohm,

to

jako proti pirození a

byli by to

vadž sú

uiniti;

bohm

bydlili,

ale

pon-

zpsobili, tehdy

bohm

tomu, že se na ní

proti

obvláštíii obývali,

dobe mohli

aby spolu

tak,

Vlasta proti

i

aby muži obvláštn a ženy

obvláštn, panny a mládenci líbilo,

vc

že taková

iní (jakož pak a snad vedle toho

i

i

rozumí

se

na nás bo-

hové hnvají) le chce Vlasta tomu, aby skrze takové jednoho pohlaví od druhého oddlení lidského rození plemeno zahynulo. Protož ji-

mn

ným mnohým

to a takové její

ped

i

sebe vzetí nic

Toto já sama od sebe, muoj najmilejší mládene, pravím, že bych radji pi tob o pl noci byla, než pi Vlast o poledni. A sme mnohé té nadje, že nás od ni v brzkém asu bohové vysvobodí. Protož chtla bych já ráda tvá vrná býti, kdyby to, což bych já tob poradila, chtl se nelíbí.

oznámím, na em naše vci sú postaJá zajisté s nkterými vrnjšími mými tovaryškami sem se smluvila a na tom zstala, uiniti;

veny.

[abych] když by

1

=

zvláš,

nkteí

oddlen.

mládenci k hradu pitáhli

DiVCI VÁLKA.

RADA PEMYSLOVA.

H9

harcoyati poali, abychom jim otevrúce vrata Ale musili a pustíce most je na hrad pustily.

a

nám

byste

slíbiti,

zamordujete,

Pro tož

býti.

chcme denci

tak. ti

z

vzteklú

tistiii

veliký

poet

musilo by vás

my

uiniti,

to

chcete-li

vás jist

jakž pravím, na zámek pustiti. «

k tomu

zachovati

že Vlastu jako

ale

slíbili.

svolili a ty

as sob

Mlá-

svení

dívky v tom

k tomu uloživše, Vlast

hoduov podkovavše, odjeli. To když sú jiným mužm oznámili, mnohým

se

ta

dobe

radda

líbila;

sú také na

šli

k Pemyslovi. Ale on jako pán

tm

aby

dívkám nevili,

ale

múdrý

aby

se

raddu

radil jim,

jich

všemi

obyeji vystíhali, ka: že jich svú moci

» Jestli

jist

jejich

pomocí jim

echové mnozí

nepemžete, nic

neuiníte.

(a zvlášt mladí

)

na

Pemysla

se pohnuli pravíce:

my se tvými vštbami dotud by nás ty dívky mordovaly. »Dokucf bychom Nechceš-Ii již

nám

dáti pomoci,

my Dvína dobudem

svau

a

sny zpravovali,

,

mocí.«

asu uloženému aby projíti nedali, echuov statenjších mužuov puol druhého sta, když temná noc byla, ped mostem hradu Dvína se tajn položili, piln poslauchajíc, skroli jím most spuštn bude. Když dennice poala vychá1

=

fena, psice.

/

ií

150

V.

zeti,

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

most jsau

rychle

R. 741.

spustily, Vlasta a za ní

vyskoivše všecky muže na-

jiné zbrojné dívky

poád mordujíc kialy: »Dvín máme, Dvín máme.« Tak jsau

potu pt vdli.

—

je

snažn

(Mužská Pemysl chytrostí

divky oklamal.

sstíhaly, že z toho

jích toliko ušlo, aby

Pemysl

lest.)

takové úklady

nesa, poslal svého posla

tžce na své mysli

k Vlast,

svau tajnau raddu poslala, že

svením

oznámiti.

I

jiným noviny po-

jí

aby k

poslala jest k

nmu

ntco pod

chce

nmu

Klim-

bojnu a Dobromilu. Kteréž když pijely, od Pemysla jsú poctiv pivítány; ony také Pemyslovi od Vlasty velmi pátelské pozdravení oznámily. Kníže Pemysl v tajné místo jích povolav,

Vlast

»Milé dcery,

již

toto

mne

oznámiti ted

rozkázal

a

ka:

lovka ponkud vkem

zem

býti sešlého vidíte. Já jist zpravování této a lidu tohoto nezbedného zuivosti snésti ne-

mohu, syn muoj Nezamysl, mládenek ve trnáctém lét, zpravovati neumí. I sem toho úmyslu, že chci Vlast knížetství postúpiti a syna svého jí poruiti a sám se zase do Stadic k pluhu (kterýž jsem bezdn opustiti musil) navrátím. Neb znám, že ona svými vštbami mužností daleko jest netoliko mne, ale svau nkdejší paní Libuši pevýšila. Protož oznamte jí, a tento zái

i

DÍ

VÍ

VÁLKA. MU2SKA LEST.

ke mek Libin s mým synem, z mých rukau vezme. i

mn

151

pijedúc,

Klimbojna a Dobromila to jsú s vdnosti pijaly a Pemyslovi podkovavše k Vlast jsau se zase navrátily a

mysla to

slyšaly,

ji

to všecko, co jsau

poádn

od

vypravily. Vlasta

Pe-

ovšem

vdn

pijala a k Pemyslovi jiné dívky poaby mu povdaly, že ona to ráda chce ui-

slala,

A

hned osmého dne poslala jest k PeDobroslavu a Zdobenu, Horšoynu a Rodslavu a s nimi jiných padesát dívek výborných (kteréž okron na koních na dvuor Pemysluov pijevše, velikau svau erstvost a hbitost ukazovaly) a ty aby na míst Vlasty od Pemysla zámek Libin a knížetství a syna jeho pi-

niti.

myslovi

Tu

jaly.

dívky ssedavše,

kníže kázal je

Ml

dáti.

kon

u obrubí zvázaly;

za stuol sázeti a

jest kníže

toho

jísti

jím dosti

asu tajn v jednom

jenž Straí duol slov,

lese blízko Libinu,

sto

mužuov výborných, po obd kázal jích zavolati. Kteíž do jistby vskoivše na ty dívky se oboili a pohanivše jích, jích

sob

psm

z

pobrali,

všecky je

kon obd ptákm a

zmordovali a

po slavném

dívek svainu udlali. Vlasta to uslyšavši

velmi se rozlítila a k Pemyslovi, pro by takovau hanebnau a podvodná nepravost uiniti sml, poslala. Pemysl dal odpovd ka: i

=

plot, hradeb.

152

HÁJEK, KRONIK A

V.

»Povztež ponvadž

jest

ESKÁ,

jí,

ona

se

smla

nejednau, ale astokrát v

nech v

nm

R. 742.

také

nevrný pláštk

popeje maliko jinému

odíti,

pochoditi.

Pemysl hned té chvíle tu na Libin postaviti vži a duom veliký devnný jako hrad a jemu jméno Vyžší hrad. Pi tom všem Ce-

kázal dal

chm

a zvlášt svým služebníkuom pikázal, aby žádný toho hradu ani Psáry, ani Libínem nenazýval, ale každý aby jej Vyžším hradem jme-

novaly Vlasta pak vždy svú nešlechetnost provozovala a

n

mužuov mordovati bud tajn, neb

zjev-

pestati nechtla.

(Šárka a Ctirad.)
Ctirad

od dívek oklamán.

Léta 742.

asu

letního stala se jest nevole a

rznice o ddiny mezi dvma muži znamenitými, totiž Mladém, synem Dobrojovým, a Smlaušem, synem Chabrovým, v Kopanin. 1 byla jest knížeti Pemyslovi najvtši radda v pánu Ctiradovi, S y nu Prošovu. I poslal jest Pemysl Ctirada a ..-,,.', v s nim jiných dvadcet jezdecky a zbrojné pro ne,

'

bezpeenství ohledaje

ty

úkladuov

zemany

Smlauše, v mír Vlasta pak,

všecky muže 1

2

=

.

.

Podle nad.

,

,

.

meze Mlada a

aby

Vlastiných,

a sausedy,

totiž

a pokoj uvedl.

kteráž

mimo zvdvši to

na Ctirada

více nevrazila,

Kosmy Vyšehrad

slul

díve

L,

jiné

skrze

Chvrasten. -—

D iVCÍ VÁLKA. LEST ŠÁRIN A. zradu dívek Pemyslových, že

Lihcoves do Kopaniny

jeti,

i

má

153

Ctirad skrze

poslala jest rychle

padesát dívek naj Statenjších na výborných ko-

jím poruivši, aby jakž budau moci, budto stateností a neb njakau lstí, na té cest

ních,

svau

Ctirada o hrdlo pipravily. Dívky to uiniti bily.

mly

1

jménem

krásné tvái, ruce

i

Šárku, kteréžto svázavše

nohy, trubiku loveckú

a položivše

jí

v jednom velikém

jí

na hbet zavsily lese,

kudyž znaly,

že Ctirad pojede, lahvici také velikau

samy svým

ní postavily a

ukryvše,

To

v hustý

medu

vedle

v tajném míst v tom

se

kom

Ctirad

slí-

jsú mezi sebau jednu ušlechtilau a

lese

ehot kauzlami zadlaly.

les

hluboký

a

duol

jeda

uhlédá, ana blízko od cesty leží dívka krásná svá-

zaná a velmi

na tom

dev

srden pláe nad

ses svými služebníky ptáti,

a vrána jedna sedci

ní kvákala.

co by to bylo.

a

A

Tu

Ctirad zastaviv

pomocníky poal ona odpovdla:

dívek v této zemi? a já

tob

Protož

»Milý

dje od

pane, zdaliž nevíš, jaká se nešlechetnost

mne sám

se jí

tebe prosím,

rozvž

všecko, co mi se pihodilo

i

od

kdo sem, oznámím. « Ctirad ssed s svého ležící rozvázal a ona se posadivši já dcera Mnohoslavova z Oskoína mým otcem na lovu, jakož tuto trúbu vidíš mne míti; a lahvici medu mla sem s se-

koho,

i

kon, pannu ekla: »Sem byla sem s i

bau, abych

asem

dala nápoj otci

mému

starému.

Šárka,

154

V.

HÁJEK, KRONIKA

Tu když jsem mne

na

po zvíeti

se

sem

lese ztratila

ESKÁ,

otce svého.

ty nešlechetné

R. 742.

v hustém

pustila,

V

tom

trefily jsau

dívky a chytivše muoj

kuo

pode mnu, mocí mne s sebau pojaly a na svuoj hrad (kteréhož já nevím) vésti svázánu chtly. I když sme tuto pijely, hmot a ehtání tvých koní

uslyšavše

Mnohoslav, otec

tu

honí'

její,

svrhše

i

K

utekly. «

ulekly

nížto

nás

mne

a

se s

svými v

tuto

Ctirad

pravily:

s

,Hle,

tof

mnohém

po-

kon, pry jsau

ped

stoje

ní

ekl:

mi dobe znám; ponvadž jsi dcera jeho, pojediž se mnau na mém koni a já tebe jemu poctiv navrátím. « A ona ekla: »Ó, co on toho velmi vden bude! Ale milý »Mnohoslav Oskoínský

jest

pane, pro tvau urozenost tebe prosím, té

tráv vedle mne

A

odpoinu. pánu Ctiradovi,

se posad, až já

napivši se medu,

podala

proséci jeho, aby se také napil pro jsa jat krásu její, pil ten nápoj dal jest také

ssedavše jest ten

kdož

s

maliko na

s

ní.

Tu

Ctirad

ochotností, po-

jiným všem okolo sebe stojícím. Tu

koní,

pili

jsau všickni a chválili a byl

med Vlastiným umním okauzlený

tak že,

žádný se nemohl brániti. Prosila jest také Šárka pána Ctirada, aby maliko zatrúbil na její trubici, aby všickni okolo nho stojící, kterak zní, poslechli. A on to uinil a tím dal svým návštíi nepáteluom. 1

se jeho napil,

=

znamení.

ŠÁRKA A CTIRAD.

DlVCí VÁLKA.

155

To rychle dívky valn na piklopotalyi kouom

než služebníci jeho k

a k

meuom

dív

a

pišli,

až je ony z lukuov postílely a pána Ctirada jaly

a svázaly a služebníky jeho zmordovaly a kte-

ob

rého jaly, každému

ruce ualy.

by na ten as v tom lese veliké chechtání od duchuov zlých slyšáno bylo a áblové snad se tomu nešlechetnému úinku Píší

nkteí,

že

i

smáli;;.

Toho dne pána Ctirada na Dvín pivedly a nazajtí na

Pemysl

v

v

.

behu eky Vhltavy

jej

>

(an na to

< v > blt

perazivše do kola vpletly mrtvého tu knížeti na vzdory

a vyzdvihše jej již

Kníže / ovšem chtl

hebiti, ale

rád dáti po-

jej

nesml toho pro dívky

uiniti.

kdež Ctirad skrze nešlechetný úklad

les,

,

hledí) hnáty

postavily.

né dívky Šárky

až do dnešního

jat,

té

A

ad

tl

^ l od dívek na kolo

/

I

-

9V

ten

zrád-

dne Šárka

slov. (Vlasta Léta 743.

knžnou eskou.)

Když dívky

poznaly, že žádný

pe-

kážky nemají a žádný, ani kníže, ani zemane, ani lid obecný o se pokusiti nesmí 3 z toho velmi potšeny byly a Vlasta jednak 4 každého dne

n

,

vný

pokoj jim slibovala. Msíce pak dubna dne jednoho drahú stolici sob pipraviti kázala 1

mila.

=

pihnaly

— = 3

se.

—

-

E

neodvažuje.

Vyprávno v

— = *

skoro.

celku podle Dali-

<

R

-

743)

156

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

e

a svolavši všecky dívky dlúhú a naposledy,

za

ony

ji

r^wL

k nim uinila

mají, jich se optala. Dív-

spolen

ky požádavše potazu^ vvmluvna.

R. 7 43.

odešly

na vyžší

palác 2 a uradivše se Budeslávce (jenž byla krásný

výmluvnosti), aby z vle všech odpov dala, poruily 3 Kteráž stojeci i ekla: »Ctná a šlechetná i všelikteraké poctivosti hodná panno a paní naše, nám milostiv píznivá! Panny tyto všecky tuto nehodné popístojící, tvé služebnice, toto ruily ped Tvú milostí promluviti. Takovú otáz.

mn

ku, kterúž

na nich uiniti ráila, že

si

jest

u nich

velikým podivením a to v tom, za by Tvú slavnú dstojnost mly. I rozkázaly sú dáti odpovd, s

že za nic jiného, než za

knžnu, námstky ni 4 LiO veleslavená knž-

buše a za svú milostivu paní. no, kto

by tebe nemiloval, tob

Však

v takovém dstojenství?

vida

neslúžil,

jest

t

nikdá krom

tob na svt rovna nebyla. Ani Olimpias, Macedonská královna, ani Dýdo

Libuše žádná žena

Karthaginenská, Klitemnestra,

Penelope,

ani

ani Polixena,

ani

Círce,

ani Ysis,

ani

ani Mi-

ani Venuše, ani Júno, ani Semiramis: všecky ty panny a pahí 5 tvá múdrost, rozšafnost,

nerva,

síla

1

muži aneb my,

=

uložily.

paná

Ty

krása pesahuje.

i

toliko

z

ale

rozmyšlení, úady.

— = 4

nástupkyni.

tehdejších

hodná, aby tob nehvzdy poddány byly

si i

— = veliká pedsí. — = — Uenosi velmi laciná, er-

:1

B

posmšných

básní

a

písní

o

ženách

DÍV

vky

a na

Í

VÁLKA. ZÁKONY V LASTIN Y.

157

To když povdala,

všecky

slúžily.«

spolu nízko se uklonily. Vlasta takovú chválu od

sob slyšeci zem eská jest

ode všech dívek o

za

jiné nemla, než že všecka poddána, protož tu hned toho dne ustanovení

jí

Budeslávky

práva svá

i

vší

»Najprvc,

a

zemi vydala!

/.ízení

který by se pacholík

ve vší zemi

aby každému pravý ruky palec uat byl. mee z pošvy vytáhnuti, ani jeho

urodil,

aby nemohl v ruce

dobe

držeti.

Druhé, aby jemu pravé oko vylúpeno bylo

pukléem) nemohl doluišt mírn 2 stíleti.

proto, aby za štítem (aneb

be

vidti, ani z

Tetí, kteráž by se koli dveka urodila, tu hned aby jí pravý prs horkým železem pipálen byl, aby jí nerostl a táhnuti luišt nepekážel.

tvrtý, aby muži na koních

okron

nejezdili,

by toho poteba, aby po stran sea tak v postranních sedlech jezdili a žádných

toliko byla-li dali

meuov

ani jiných braní nenosili.

muži povýšení

Páté,

i

nepovýšení aby vorání

hledali a jiná všeliká díla robotná dlali, a

ženy jich aby za

n

s

panny

nepátely bojovaly. mohla sob toho za

aby každá dívka

Šesté,

muže neb manžela

voliti a vzíti,

ktož se

jí

líbiti

bude.« 1

limila,

Vyprávno opt, jako vtšinou

— = me. -

tato ást, podle

Da-

y^

od y

dán...

158

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 743.

To povdavši, ekla: »Dobe-li sem tak smyZkikly všecky: »Dobe, dobe. « Když

slila ?«

pak

se

Budeslávka

upokojily,

»Ó pešlechetná panno všecko bohové,

s

kterýmiž

si

ekla:

Panny

sama nemáš,

praví, že ty toho od sebe to

stojeci

Vlastislavo!

ale

tyto

že sú

se spíznila,

tob

oznámili. Protož vidí se jim za slušné, tito arty-

kulové aby vší zemi oznámeni byli.« Vlasta hned

nemeškajíc vli svú a zízení takové po vší zemi držeti a zachovávati pikazujíc rozeslala.

To

slyšíce muži, velmi se ulekli a všickni ne-

meškajíce, jako vely v den mraný k k Pemyslovi bželi, raddy i pomoci od dajíc

že již

slibovali,

všecko initi, jediné dívek

ejná

aby taková

nesnesitedlná na

i

n

tak

nho

žá-

jeho

vedle

chtí

auli,

raddy

tžkost neoby-

nepišla.

(Porážka dívek.)

/

20^

Kníže Pemysl žádal do dne tetího prodlení a tetí den dal jim odpovd, / že to v svých vštbách uznává, že na dívky

již se bohové hnvají, ony že toho pro svú velikú pýchu a zpupnost mysli neznají; dne osmého Dyrés k nim jse hbetem obrátí a Zelú chce jim býti nemilostivým:

ale

»Protož všickni stavte.

domuov

se

berte

a

ke

dni

osmému

zbrojn a tajn se ped Vyšehradem poOdtud se bez kikuov asem noním a ja-

DlVCl VÁLKA.

PORÁŽKA

ko tajn peplavíme a položíme

DlVEK. se u jich

159

hradu

Dvína.«

echové nili

tu

raddu

a trnáctý den

vdn pijavše,

máje msíce

tak sú

položili se

ui-

ped

hradem tch dívek nezbedných a poali ukrutn k nmu šturmujíc jeho dobývati. Dívky také poaly se staten brániti a muže dívím a kamením se zdí metati. Muži od šturmu odstúpiti musili. Pemysl stoje v lese a tomu se dívaje k svým bojovníkm povdal: »Dobe jest tak, neb se musilo tak

státi.

Jako po jedné hodin kázal opt k šturmu jíti. Tu dívky zmuživše se kamením a dívím je se zdi srážely, ohnm a smolnicemi házely, smolau rozpuštnu a vodu horku ukrutn na muže lily. Muži, jako by je již dívky od šturmu odbily, poali utékati a k lesu se piblížili, tak sob iníce, jako by se velmi strašili. Vlasta zatím s jinými se v odní pipravila a kázavši rychle most spustiti naped na svém lítém koni s velikým hnvem doluov na pole na muže bžala, haufové dívek odných také se za ní valili. Ale úzkost brány a mostu ta jest je zdržovala. Vlasta domnívající

dívky v šiku byly,

tu aspo

V

s

se,

že

by

již

všecky

upímo

na muže v malém postatenjšími oboila se. (neb dívek pibývalo) veliká

padesáti

prvním haufu

bitva byla, až se

všecky dívky

ven vyrojily a

I)lvcl

hn

J

muzmi.

160

V.

ESKA,

HÁJEK. KRONIKA

Ǥ-.

R. 743.

H fUKl

;*Ýrtc

muži také

s

svým vtším haufem ponuknutím

Pemyslovým

z lesa vystaupili.

Tu

tepruv

s

obú

sem tam tom sedm mládencuov velmi mužných z rodu Heskova k Vlast se pibrali a zbrojnoši její pední zamordovali. Ti hned poali stran veliká bitva byla, tak že vítzství

se

nachylovalo.

na Vlastu tak siln pílbici, kterúž na

bíti,

až

jí

hlav mla,

v hlavu ranili. Vlasta se ješt a

po obnažení hlavy jich ješt

meem

ranila a

peala. svým konm

póly s

Vlasta zabita. /

20 v

Šasoovi

Šaso

=

zlý,

štít

pitoil a hned

jedovatý.

=

Tu

ocelivý

obru

rozbili a

staten

pt svým

opustiv

hlavu / na póly rozdlil. spadla a komi potlaena.. 1

i

V

ji

na

tžce

bránila

jizlivýnij

jeho rohový na štít jí

k Vlast se svým meem

jest

pošlapána.

ona

s

kon

D ÍVCl VÁLKA. DOBYTÍ DVlNA

161

.

Tetí hauf dívek, kterýž stál ped mostem, znamenavše, že již na dv st dívek na niv leží a Vlasta, paní jich, že jest tu konec života vzala, na

bh

poali

se

oddaly a do zámku pospíšily. Muži je bodúc,

stíhati;

Tu dívky

vali.

sekajíc,

napoád mordo-

svuoj úmysl promnily, lísajíc

již

Muži

prosily a jakž najvýše mohly, slibovaly.

na to nic neobrátili; tepúce je bez pestání,

pes most

spolu s

nimi svú vli

s

zámku

až na zámek se vtlaili.

mli

Koisti

Tu hned

doluov voken jimi házeli a

a po té kratochvíli

se zdí je metali, z

ptákm

žádné nepohbili,

s

se

nimi

a

psm

jich tu

snísti

když mezi bojovníky byly dleny, jeden každý rovný díl jest vzal; krom Dí í v llkv konec, prsten drahý a etz zlattý, kterýž Vlasta na svých ramenu mla, ten jest dán Pemyslovi a Pemysl to obé dal darem statenému rytíi Šasoovi a Vlastin dostal se knížeti Nezamyslovi. nechali.

a laupeže

.

me

A

tak jest ta šelma! pestala, kteráž

esku

zemi

brán a

trápila.

ohnm

Tu

spálen

i

sedm

hrad Dvín 2 vyrozboen; zdi ješt jeho

jest také

nkteré dvú neb tí latruov, zvajši velmi a

pevné na tento

as

let

se ukazují.

—

tlusté

Po takové neesti muži poali jako mnoho vsí a dvoruov dobytích sob

Léta 744. okívati, 1

=

dla

pražská.

Kronika.

—

—

Za dob Hájkových byly zímohutné, že jich užíváno za ter pro

mor, nákaza.

ceniny ješt tak

a

=

veliký

(3-

-.(loketní)

sáh.


HÁJEK, KRONIKA

V.

162

SKÁ, R. 744—745.

nkteí pak mužnjší

dlajíce,

sob

E

A

stavli.

Kauim pevn

hrad}-

a

Rozhoí, syn Mstibojuov,

msta msto

uinil a sebe kázal svým poddaným

knížetem jmenovati a Pemyslovi poal

se

velmi

Kníže Pemysl nechtl tomu na odpi r býti, ka: »Dosti jsem já ml na knížetství Výše-' hradské krajiny, také na tom syn muoj dosti míti bude. Užívaj každý knížetství svého: však mi jest skrze naše bohy oznámeno, že knížetství syna mého všecky jiné slávu vkem pevyšovati protiviti.

i

i

—

bude.« Bílina hrad.

jménem

T.

.

dcera Kasina,

sestry Libušiny,

Bila, ta z rozkázaní své

msto pi

jedné

ece

založila a to

matee hrad a msto 'zámek i

Bílinu nazvala, kteréž až do dnešního dne zstalo a tak

jmenuje se^ ''Smrt

Pemyslova.)

Pemysl, znamenav na sob tžka.u nemoc, zemanuov starších k sob na snm na Vyšehrad povolav dlúhau a širokú uinil, poav od echa až do Kroka do Libuše, dcery jeho a své manželky, mnoho pedešlého pipomínal za jeho zpravování asu pítomného, které jsú se vci daly a zvlášt mezi obyvateli té zea tmi krvavými dívkami, to jím také k pa/ Léta 745. Kníže


e

i

m

mti

pivodil.

budúcích vcech, kteréž pijíti mají, také 1

V

orig.

pak tytéž obrázky jako na

str. po.

a 84.

PEMYSLOVA oznamoval,

budau

a za

163

syna jeho zpravování

se piházeti,

dobré

zlé,

i

sob

to

jaké vci

poád

vypra-

jenm podjim inil dkování, pi tom žá-

voval. Že jsú jej za kníže

dáni byli, veliká

SMRT.

daje, aby synu jeho

volili,

Nezamyslovi tauž poddanost

A

zachovali a jej opatrovali.

zvlášt starším to

poreje, s nimi c,e všemi se s pláem rozžehnal. Kteíž že chtí rádi jeho žádost skutkem vyplniti pravili; od nho vzavše odpuštní, rozjeli se a rozešli. Dne šestého Pemysl povolav syna svého, mnohá jemu inil napomínání, též jak se má k svým poddaným chovati pikazoval a p loživ se na svém loži, umel. Syn jeho lid všecken jeho smrti želel, až do dne tetího plá a kvílení na Vyšehrad veliké bylo. A když se ty vci vykonaly, vzavše tlo jeho, vedle na ten as jích obyeje pti a tmi všecko

Prcmysi umrel-

i

groši opativše, do truhly v vložili a

krásném

odvu

jej

na Hrobce vedle jiných tu pod Vyšehra-

dem nad potokem

pohebili.

(Nezamyslovo nastoupenu Madai.)

Téhož

léta

Nezamysl,

syn

nkdy Pemysla

knížete, od vládyk na stolici knížetské

hrad

posazen a tu jsau

jemu

na Vyše-

všickni,

jej

/.a

kníže volivše, poctiv se klanli.

mocnjší ped Nezámysla pistúpivše raddu jemu dávali, aby sob Léta 746. / Služebníci

<

R-

^~

4

^

164

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

také k poctivosti

nkde

msto

Kterýž

postaviti.

Tetce, své tetce,

má mnohá

v

R. 746—747.

míst píhodném odpovdl, že to

kázal

chce

poruiti, proto že ona skrze bohy

poznání. Kteráž potom brzo na žádost

msto pi ece Mizej zamuže Slavoše kázala jemu Slakterémuž potom pevzdli jmé-

svého sestence kázala Beraun.

ložiti

a pro svého

vošov jméno

no

dáti,

Beraun. —

Toho roku

také

te ?

Scitické lidé u velikém

se,

že jsau vyšli z

potu

a obráúlise do

zem Ku-

do Pannoný a osadili jí (jenž nyní slov Uherská zem) a mocjí sob opanovali, krále jménem Svatopluka ní áný

neb

do Muldavy, až

vešli

n

Sedmihradská

zem.

z ní vyhnavše. A mli jsú svých zprávcuov (neb bajtmanuov) sedm, jichžto jména jsú byla tato: První slaul Arpád, druhý Zobolech, tetí Giula, tvrtý Kund, pátý Leel, šestý Verbulchu, sedmý Urs. A tomu každému hajtmanovi jeden zámek (neb hrad) postavili a té krajin Sedmihradská zem pevzdH. A to bylo jích již po druhé pijití do té zem. Neb jsau v ní také prvé Scitové (neb Uhi) bydlili pod zprávu njakého znamenitého a bojovného krále, jenž slaul Athyla, a potom jsau bylí z ní od Slovákuov ven vyhnáni, z kterýchžto Slovákuov ješt jsau mnozí pi horách a okolo eky, jenž Váb slov, z toho plemene zuostali.

1

=

Mže, Berounka.

—

2

Podle kroniky Thuróczovy,

NEZAMYSL Než tohoto asu opt po tech sicch letech

KNIZE.

MAAI.

zase po smrti

se

prvního

a

léta

do

165

Athylov též

zem

navrátili.

(Bla

a Košál.)

Léta 747. Bila, dcera Bivojova a Kasina, se-

stenice Libušina,

oblíbivši

ml

znamenitého, jenž

jménem

Kadošovicei,

veliká

ze vsi

toho jest za muže pojala,

kterýž

jejími sny jsa zpravován tu

Tu

své obydlí. zuostaviti, s

stáda dobytkuov,

jenž byl syn Radošuov

Košála,

chtje

on,

povolením

své


sob muže jednoho

na Bílin ml jména svého pamt s ní

manželky

rozkázal

svým služebníkm místa píhodného v té krajin k .stavení hradu hledati. Kteíž rozšedše se po horách,

piln

hledali a navrátivše se,

výborný vrch a na

nm

skálu

petvrdú

že jsau nalezli,

pánu svému oznámili. Optal se jích, v které krajin, a oni ekli: »V stran polední mezi Bílinu a Vyšehradem. « Kterýž nemeškaje rozkázal tu pevysoký a velmi pevný hrad postaviti pro svú ženu Hilu, Blicí

jej

nazývaje, ale ona nechtla

k tomu

svoliti, než aby od jeho jména byl jmenován kúci »Dosti bud na tom, že od Bily hrad msto Bílina slov, nech od tebe ten duom :

i

1

Podle

Dobnera

Radešovice nad Ohí.

—

osada

Bla

Kazi Kosmova; taktéž

u u

neznámá; Pulkavy

./<

Sylvia.

míní dcera

patrn Kroková

se

1

_'_,r

166

Košfálov

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

R.

748— 749.

Košáluov hrad jménu má.« Košál k tomu svolil se slavn posadil. Dvuor a po dokonání na také krásný pod ním rozkázal postaviti,, dav jemu jméno Tebánice a A tu mnoho krav a voluov

nm .

dal sehnati, velikau krajinu tu z

koen

sob

osobiv, lesy

kázal vyvracovati a páliti a orné

ddiny

dlati.

Kouimskými.)

{Bitva s
Léta 748, zpravování Nezamysla knížete léta

748>

Rozhoovu stal se svár mezi týmž Rozhonm, knížetem Kauím-

tvrtého, pro nezbednost veliký J^

ícinslcv

dvuor.

ským a Nezamyšleni, knížetem Vyšehradským, meze dvoru íanského, kteréž chtl kníže ()

Kauimský

jako

mocí

od knížetství Vyšehrad-

ského; odjíti.

Kníže Nezamyšl, jako pán milostivý,

poslal

svého vrného posla k Rozhoovi, ješt jeho napomínaje, aby na svém vkroil,

cht sob

i

ml

dvr

dosti, a

osobití.

on ješt dále

Když

to

Neza-

myšl skrze posla uslyšal, svolav vládyky a muže statenjší, rozkázal jim tam táhnuti a íandvoru mocí brániti. To slyše Rozho Kauského Bitva mezi knížetem ímský, sebrav lid, jim rozkázal Nezamysluov lid s.výmaVyš-

všecken

zbiti

a dále

táhnuti a knížetství Vyše-

hradským, hradské hubiti. Sešel se lid obojí na poli 1

///•(/
Kósfálov a

msteko Tbenice.

tytéž obr. jako na str. /ó. a iiíir

I:

r.

882.

I'

eeném orig.

pak

NKZAMYSL A ROZHO. Strhovj

bitva

veliká

tu

a

myslových

okolo tí

Neza-

takže

byla,

mužuov zahynulo

tu na sto d ibrých

Rozhoových

167

zabito a vzv

set tu

a

pít 2

na Vyšehrad pivedeno, mezi nimižto

a padesát

Rozhoí, ale tajn. Kterýž když byl mezi vzni uznán, rozkázal Nezamysl

byl svú vlastní osobu

všecky

vzn

svobodn

propustiti a

Rozhoovi

srpkem uezati, tak nos v ruce nesa aby

da! nos

do Ivauima navrátil.

se

(Bla pemohla medvdy.) / Léta 749.

tee své a jezdila.

nami

asu

následujíc,

Pihodilo

letního Bila,

jako se,

obyejuov ma-

knžna slavn

když

s

na Košálov k svému muži

z Bíliny

chodila

svými pti pan-

okron

na koních vu, i

z

jela, pod horami, jenž Prostední;-, slodva lítí nedvdí jim cestu v lese s pedu zadu zastúpivše na Hilu na její panny se lít i

oboili. Bila

pannami chtjte neb nechtjte mu-

s

sily se brániti,

cekaly.

neb odjinud žádného retunkiu ne-

Ponuknutím Bily

ssedavše

s

tak se

staten

ty dívky,

nedvdy na tom zabily. Na své kon

koní, bránily, až ty oba

míst svými kopími uhodly

a

vsedavšé a pijevše na hrad Košálov, to Bila své-

mu manželu

oznámila, kterýž se velmi podivil a

poslav své služebníky, ty 1

"•

=

Dnes místo neznámé;

Stedohoí.

— = 4

nedvdy dj

taktéž.

záchrana, spása.

kázal pinésti

—

-

=

pet.

—

168

ESKÁ,

HAJEK, KRONIKA

V.

R. 750—751.

kže a nohy jich ped vraty pamt povsiti. Bila pak

a odíti,

na hudúcí

hradu svého chtíce tomu,

abý toho hrdinského skutku jejího a jejich panen pamt zstala, kázala na tom míst les poplanitii a

Nedvdí ves.

dvuor

krásný

postaviti,

davši

jemu

jméno

Nedvdí. (Založení

S lan cli o.)

Léta 750. Jeden z služebníkv Nezamysla kní-


žete,

jménem

Holot, po lesích a po horách pro-

cházeje se na jeden veliký vrch pišel, a když vsel

pod ním pramen vody slané. Okusiv na Vyšehrad navrátil, oznámil to Nezamyslovi, a on nemeškaje, poslal s ním jiné dva muže, aby té vody nabrali a pinesli jemu. Kte-

pode, jí,

Suol

echách vaena.

nalezl

když

se

zkušena, když byla pinesena a ohledána jest, že by mohla z ní suol vaena býti.

ráž

i

nalezeno

Poslal jest kníže své

aby tu suol dlali.

I

dlníky a

s

rozmnožili, až tu kníže rozkázal na vrší Slanaj

msto.

msto

založiti,

nimi Holota,

byli sú se tu velmi

i

dáno

jest

ti

solnái

jednom pi-

mstu jméno

od

toho vrchu Slanaj vrch.

Téhož

léta

Luané

(neb Zatetí) závistí hnuti

súce, že tu suol nalezena, pustili,

msta

tu stavti nedo-

jím pekážku asto iníce.

zamysl, rozhnval se a své posly k 1

=

vymýtiti, pokáceti.

To zvdav Nením

poslal,

aby

NEZAMYSLQVA SVATBA. tomu

dílu nepekáželi.

však proto tajn a

Kteíž

non

a

169

to slíbili uiniti,

vskakuiíce škodu inili ,

.

ZaU ctl ;

I"

.

.

'razeni.

v tom, že hrnce rozbíjeli a peci boili, studnici zametalii. Ale až jednoho asu byli se zbauSlánští toho nemohúce vytrpti, na a najvíce

i

n

svými žoldnéi na puol druhého sta Luanuov na Huorkách zbili. Luané den ode dne ivše,

s

—

by se nad tmi solnái pomstili. Druhého pak roku všecky ty solivaie zbili a

myslili, kterak

rozehnali a to

msto svými

osadili.

(Svatba Ncrjuniyslova.) Léta 751 sjeli jsau se vládyky a lopoto vé na dvuor knížete svého, jemu raddu dávajíce, po-

nvadž

mát, Pemysl kníže, <>tec Návy 2 a pohbeni jsú jeden

Libuše knžna,

jeho, oba odešli do

i

v Libici a druhý na Hrobce^, protož aby on se téhož obával a dív než by to na pišlo, aby sob ženu vyvolil a ddice zplodil, tudy aby nebyl

kmen

knížetský zahuben, On vyslyšav raddu jích ekl: »Milí otcové, nevím, nám-li to uiniti, ponvadž jsem mládenec v ptmezcítmém lét.« i

A

oni ekli:

»Milý synu, více

sluší

prohlédati

1 Dobner ukazuje, že podle ohledání pramen v Slaném nikdy nebyl zasypán (prýšti ze skály v jeskyce Hajek píše lak; st. »do navi« (»do naví«) (odejíti) znamená zemíti; stsl. nav = mrtvý. — 3 Podle Hájka tak slulo pohebišt pod Vyšehradem. ).

—


170

k

V.

ESK Á,

H ÁJEK, KR ONIKA

A

poteb, než k vku.«

R. 7 52.

on dal k tomu své po-

Tu oni uradivše se spolu, dali jemu za manželku Hrbu, dceru Krasoovu, ze vsi Bovolení.

Svadh a slavná /

25

r

hodování a

toviCi, tu jest bylo veliké

Neb

veselé.

Nezamysl rozkázal svým služebníkm, aby všem na ty hody pozvaným chleba pšeniného, ptákv, zviny, ryb, bify, raubeniny, linovky, trucl, valdyní prskancuov dali do sytosti, keštiny, laskomky, pecovky medoviny / kníže

i

i

k pití bez nedostatku*.

(Rozdlení Léta 752o


své velmi

Nezamysl poal

Kníže

maude

rcm) knížetství

zpravovati a se všech stran je

rozmnožovati. Msíce dubna dne tetího starším všem skrze své posly kázal povdti, aby se na dvoe Vyšehradském bez meškání nalézti dali. Starší a vládyky pišli a pijeli nemeškajíce.

Tu

bylo za celá dva dni rokováno a vyhledáváno, kte-

rak i

1)}'

zem mla

rozšíena a opatrována

zavírío jest na tom, aby on, Nezamysl,

—

býti;

pon-

1 — Butovffce u Prahy. Jídla zde jmenovaná nkterá jsou známa dosud, jiná kdysi bývala: valdyn = o\'oce njaké, keština = mošt z kee (ne ze sudu), roubenina == polévka z krup, prskance = mosko rybiky; nkterá však jsou neznáma vbec: bifa (= hovzina?), laskomka (= dobré pivo:), linovka = oka?), trnek' (=; ?), pecovka (= ?) — snad utvoena Hájkem. (

-

NEZAMYSL SPOÁDAL vadž i

jest

lesy

pán

rozdlil a každému

njším, kteíž lil

a kníže té vší

a oni

množení rúž by

aby kázali

obsel,

spáliti

a

tu zemi, hor)

platil;

zem ud

ntco

té

lepší

a

úrodnjší

a obilím

pro roz-

každý aby

ntco

171

vládyk a zvlášt moc-

kdež by

tu,

lidu osívati a

sob

zem,

více eledi mají,

lesy vyvraceti

byla,

z

ZEMI.

té

s

ochozi, kte-

nkterým

se zdálo,

aby nebylo placeno, ale aby byla služba

inna.

Po dluhem rokování opt na tom zuostáno, aby s tuho inna byla: kde vtší -

1

služba na dny urité ochoz, aby

s

toho*vtší služba, a kde menší,

menší služba aby

s

toho

inna

C1 bluzba .,

knížeti

též

byla, a to každý,

kdož by pod službau od knížete pijal, do svého života bez pekážky knížete toho budúcího aby držal a když by umel, ten díl aby zase na kníže pipadl a kníže pod tauž službau aby mohl opt i

dáti

do života, kterémužkoli by chtl svému

žebníku.

Nezamysl

pro budaucí

pamt

s

voli

lopotuóv

slu-

rozkázal to

na dekách dubových zapsati.

Doky

se hned kázali lesy a hory miti a díví kopati. A toho roku velmi tu zemi rozšíili.

Odtud rozšedše

(Narození Mnáty.) Léta 753. oblieje,

Ilruoba, jenž byla žena

syna

krásného

manželu

Nezamyslovi, svému, k potšení. Nezamysl toho vden sa raporodila

k sob mnohých služebníkuov svých povolati a uinil jim hojné radovánky a pi

doval se a kázal

(R. 753)

172

Mnáta

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R.

753— 755.

Nezadne každého hodování vykonání toho mysl po radil, pemýšleje o syna svého, s staršími se o to kterak by mohl syna svého na as budúcí i tu zemi zbohatiti. Po dlúhých radách rozkázal pilné stíbra v zemi hledati, cht nov minci zlatta

tom hodování dáno jemu jméno Mnáta.

i

zaraziti,

na níž by jméno neb obraz syna jeho

se

napisoval.

Toho asu jednak

všickni lidé na to se vydali,

aby lesy kopajíce je rozmetali a

orných

Zípu

okolo

asu mu Hrad Sedesín.

spálili

a

ddin

obilím je*vosívali a zvlášt

nadlajíce

a Vyšehradu.

toho také Nezamysl pro tu

vdnost,

že

se na j prvé syn a ddic narodil, rozkázal hrad

pevný Jjménem Sedišín postaviti (kterémuž po* ,. _ ,. \,, v v tom rikah bedesini) a ddinami vornymi dobré jej opatil tak, aby žádný chleba nebyl nedostatek. ,

,

,

.

,

.

,

,

{Hrad Klapý.) Léta 754. / Kalboj a Veslav, dva bratí velmi



silní a

jako nad jiné mužní (a zvlášt

pi nedv-

dích svú statenost ukazovali a byli z rodu šálova),

ti

vrch, na

oblíbivše

nm

sob

Ko-

jeden vysoký a píkrý

duom pevný

jako hrad postavili a

jemu jméno Klopaj, jako by ekl Píkrá j,

dali

tak sú jej 1

echové

za dlúhý

Místo nyní neznámé.

as

a

jmenovali, až po-

NE ZAMYSLÚV SYN. PÍBRAM.

173

Hazmjemu Hazmburgk, to jest Zajeí velí, burgk hrad i'-i prevzdeh. Kterýž na tento ras také echove <>d

tom

Nmqi

v.,-

Nmcv

'

-

,

Hozmburgk

a jiní

Hanžbrgk

jmenují.

Roku toho také krajina Lneská velmi se lidem ddinami rozmáhala, takže nkteí z obyvateluov v té krajin Nezamyslovi poddáni býti nechtli. ale on jako kníže milostivý ke všem se pokojn i

spravedliv choval.

a

{Nález stíbra. Píbram.) Léta 755. Pibral, bratr Hruobin a švagr Xe-

zamysluov, jenž byl král /.li

hory

/i,

muž

ostrého vtipu, ten asto-

duly spatoval, vyhledávaje

a

stíbra

i

velmi

zlatta

Libuše, jenž popsáno bylo, kteréž sestra

jeho

tím obojím zpraviv i

od

pátel

jiných

se,

žena

odpuštní

jeho,

jenž

jest

veliká

a

Nkteí

také

vštími umla. Tu on posadiv nau,

rozvažoval a

od Krasomila, otce svého

vzal

slunce se se vší eledi obrátil. že by Krásna,

jemu Hruoba,

astokrát

ukazovala,

podzemná

pilen byl, proroctví

se

na

západ

pak

ntco

s

píší.

duchy

mezi Tebuš-

hora, a jedním

pívrším,

jenž slul Dubenec, tu kopati motykami rozkázal i nalezl výborné stíbro u veliké hojnosti, kteréhož bez meškání díl Krasomilovi otci a díl Nezamyslovi švagru, díl také Hruob, seste své. po-

slal.

Tu v krátkém asu

sob

blízko

velmi zbohacen

od svého dvoru

sa,

dal

na jednom pívrší


V.

174

HÁJEK, KRONIKA

duom krásný

hrad.

R. 756—757.

jako hrad postaviti a dal jemu od

svého jména jméno rjv,,

ESKÁ.

Pibral,

to

hoto

asu íkají Píbram.

potom-

kterémuž

jméno porušivše íkali

kové

a snad až do to-

(Smrt Tetina.)
manželka

Tetka, sestra Libušina,

Léta 756.

756)

krásn vystavla a umela; jako mát všeho lidu byla té krajiny, kteréž všecken lid s mnohým naíkáním za dluhy as plakal. Ta jest pod jednu vysokú horu od Slavošova, kteráž hrad Thétín

Tetka

nmela.

Thétína na západ slunce, jenž slov Pohled, slav....

v

,

ne pohrbena, u jejího hrobu vehky ven.

Tu

také

muž

její,

.

,

kamen

Slavoš, rozkázal

posta-

ohe

ne-

mírný na hrob jejím za devt dní páliti a mnohé vci dosti drahé do toho ohn k poctivosti Klimi

b,

její bohyni, metati.

Toho roku rozkázáním Slavošovým dokonány sú zdi

msta

Slavošova a

nkteí domové. A hned

toho léta pišel velmi náhlý takže to

msto

vateluov vcházejíce

za

tu krajinu,

tyi

léta poád zbhlá bez obynkteí pak lotí tam tajn

zstalo, tajili

mor na

se

a

jdúcím tudy násiln

statky vydírali a brali, až tvrtého roku

syn Tuchoduov, to

svú eledí osadil a lépe

bezpené uinil. A od toho laupení neb braní dal jemu jméno Beraun. Pi tom asu Rozho beznosý a jinak ohaohradil a

Beraun.

msto

jich

Tamák,

NEZAMYSL SMRT TETClNA.

175

vený pán, neb jakž nkteí duí, kníže ECauimumel, na jehožto místo od Kauimanuov

ský,

bratr jeho

muž totiž

jménem

Slavimil jesl volen.

zrostu velikého a

ml

Ten

velmi krásné ti

byl

syn}',

Býda, Rodmila a Hoeslava. (Založení Pšova.)

/ Léta 757.

Muž

hvl velmi

jeden

z

prvních vládyk, jenž '

'

•

i_

>"

znamenitý a vzrostu krásného, zbozij a

zvlášt na dobytcích hojnost maje. ze vsi Pí vor. jménem Beš, od svého píbytku na západ slunce na jednu horu vysokú vsel a odtud spativ Zip doly, les také na té hoe že jest jiné hory i i

velmi veliký a díví, rovné a hladké, nemálo' se také vodu

znamenav

podivil;

hojnau, místo to

sob

s

trénásobní velmi

chutí oblíbil a

domv

se

navrátiv dne tetího se vší eledí sú se tam vsthovali.

A

díví, sekati a nkteré

z

koen

vyvraceti

kamení lámati a jiným zdi vysoké stavti, takže v krátkém asu tu sob hrad pevný postavil a dal jemu jméno Ršov. Neb tu horu Labe eka obchází a tu se s Vhltavú spojuje. A tu také jeden potok do Labe vpadá, kterýž nedaleko odtud má svuoj poátek a východ rozkázal, jiným kázal skalé a

z ta

jedné veliké skály, kteráž Yrutice slov.

voda velmi i

=

teplá, kteréž

bohatství.

— = 2

A

jest

žádní mrazové zimní

stromoví.


ves

176

V.

HÁJEK, KRONIKA

nemohu

nic

uškoditi.

A

ESKÁ,

R. 758.

ten potok od téhož Beše

nkteí z píiny té, že nikdá nezamrzuje a velmi mnoho na nm mlýnuov jest, kteíž ustavin tak v zim jako v lét msto melí, Mlník jemu jméno dali, také hrad Mlníkem jmenovali!. potomkové Bšovka jméno má. Ale že

i

Mlník,

Hrad Blá.)

<

Léta 758. Ctiboh, syn Košáluov, jehož urodila


mládenec

Bila,

krásného

vzrostu,

nkterú eled,

otce svého pojav

místa píhodného k stavení hradu.

snad pro mladost

povolením

A nemoha sob,

svého, nikdýž místa oblí-

prav, že tu chce ekl Košál: »Synu milý, není synu, když pi svém otci zstane,

navrátil se k otci svému,

biti,

nm

pi

vku

s

chodil a hledal

zstati.

tu poctivosti

I

radji aby krajinu svú rozšioval. Protož jdiž východní a odtud se nenavracuj, až obydlé své opatíš. Navrát se také i ženau z rodu našeho znamenitjšího opaten / budeš. « Kterýž vzav více eledi než prvé, tak dlúho po pustinách chodil, až pišed na místo jedno, hrad tu založiti ale

k stran

/

24 v

kázal.

vali, 1 -

=

sir.

jiní

Všecko, výklady est.

duom

Ctibohem jmenoKošál jemu íkali. Ale Ctiboh, maje

Služebníci jeho

Pipojen

i

(v

90 (pouze obrácený).

ten

etymologie, ryze hájkovské. orig.)

obrázek

hradu jako

pi

NEZAMYSL. ZALOŽENI BLE.

177

njaké od své matee naueni, dal jemu jméno Blá, cht tomu, aby tak na vné asy byl jmenován, kterémuž potom Nmci Waysswasser jméno dali. Když se pak Ctiboh k otci svému navrátil, Bila, se,

mát

podkovala

ženau opaten

jeho, že ten hrad tak

a slíbila, že

má

jmenuje

dobrau a krásnau

býti.

(Hradby Pražské.) Léta 759. Nezamysl kníže, poslav nkteré své


služebníky, jím rozkázal, aby všeho lidu v jeho knížetství obývajícího

na dvuor jeho zavolali. jsú se ke dni uloženému.

Oni jako poslušní sešli I mluvil jest k ním kníže a ka: »Jest vám všem

vc vdomá,

že pedkové vaši svých knížat a mých pedkuov zadávali pobízeli, aby jím dopuštno bylo, aby týmž knížatuom k poctivosti i

msta

stavti mohli. Ale já vida vaší nedbánlivost

mn

napomínám, abyste sob pro poctivost bezpenost nkde v míst slušném msto ohradili, tu, byla-li by poteba, ped nepátely abyvás

i

a

chom

se shrnuti mohli. « Starší vyslyšavše a

to se s

mladšími

potázavše

dali

na

v odpovd, že

jest slušná žádost knížete a že to chtí rádi uiniti.

Tu

jest bylo

mlo

dlúho rokováno, kde by místo

nalezeno býti; zdálo se nkterým, že by místo vý-

ped hradem a obydlím knížecím, jenž slov Vyžší hrad; jiní chtli na rovinách blízko

borné bylo Kronika.

I

g

'

1

))

178

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

R. 759—760.

vody proti Vyšehradu. Kníže odpovdl: »Kdo pak to msto vyzdvihovati a vzdlávati bude, Libuše, má o kterémž kníže váš, otec rriuoj, mát, mnoho vám oznamovali ?« I ekli jsú všickni »Dobrá j.est e, kterauž mluví kníže. Nech se Prah msto dobe ohradí, aby tu kníže ml útoišt s svými potomky my také.« T.u jednoho dne sšedše se spolu s knížetem rozkázali, poavše od eky Vltavy, / kteráž jest na východ slunce, zed vysokú proti poledni na západ slunce i

ll"llll

7(1

í

ohrazena,

:

i

/

25'

dlati!.

Pihodilo se toho asu, když sú grunty ke zdem mstským hluboko kopali nedaleko odtud, kdež

Pemysl

s

Libuší

první práh a duorn

Klenoví

rozkázali

byli

msta Prahy

založiti,

že sú

nalezli njakú jámu velmi hlubokú, dívím dubovým velmi tlustým a kamením hrubým pikrytu. Odkryvše ji všickni se divili; žádný z tch lidí neuml povdti, ani se domysliti, od koho by, ani kdy udlána byla. Nkteí píší, že by v ní

tajný

ohe

zhasiti.

nalezen byl, kteréhož žádný nemohl

Ta jáma

as

za dlúlrý

odkryta

stála,

až

potom sama od sebe zahynula..

1

Mflá Strana ovšem

není

nejstarší

pražské opevnní pochází teprve z XIII. pojen obrázek týž jako

pi

—

tradice.

2

Snad podle místní

r.

ást Prahy a

stol.

1073 (v díle

V II.,

orig. 1.

pi-

125V).

NEZAMYSL. STAVBA PRAHY.

179

{Založení Písku.)

V

Léta 760.

zemi

eské

veliká hojnost

A

chudí.

i

<

K

~ -

í,u /

mli do

byla, tak že se všickni divi'i a chlebuov

sytosti bohatí

obilí

toho vydali se mnozí

z

na hledání rozliných kovuov a zvlášt v stranách

chudší pak

pi

hojnost

velikú

poledních

zlatta

potocích z pískuov

nho

vypírali, takže z

nalézali;

mnoho

zlatta

dlali veliké spausty a tím

svú zemi velmi bohatili.

asu

jednoho sšedše

se spolu

ti

ryžovníci

pi

šel od západu k východu výborného v písku nalezli a tu msto si k bydlení založivše, dali jemu jméno Bohatý Písek. Nkteí ovšem, kteíž pamti spisovali, tak sú položili, že by na ten as taková

jednom potoku, kterýž slunce,

mnoho

zlatta

b

hojnost

zlatta

okolo

(Hlad Léta 761.

msta

toho

mohli ti muži za jeden den

hivnu

a sucha. Slané

V eské

byla,

že

Písek.

sú

zlatta udlati,.

prameny.)

zemi veliká suchota byli,

<

u

-

7";/

neb za osm msícuov žádný déš nepršal, obilí mnohá velikým letním horkem vyprahla a uschla, takže lidé

nemH

chota hojnost

kteí

dem 1

lidé a

léta

co

a tak krátce, že ta

stí-

pedešlého udusila, že jsau

n-

'

žíti

zvlášt kovkopové neb ryžovníci hla-

utrápeni jsúce zemeli. l'

orig.

25*

Druhá píina toho

pipojen tý obrázek jaká nu

Str.

76.

12*

a hlad

180

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 761—762.

hladu byla, neb jsau lidé vtší pilnost a potocích zlatta hledajíce mli, než

pi horách pi vorání

A

by byl kníže Nezamysl tak rychle a piln toho díla nezapovdl a nepetrhl, byl by žádný nevoral, až by všecken lid hladem vyhynul.

ddin.

Téhož chtíce

mu

njaké zvíe

u

m-

Košálovi vyšedše z

z

luiš

zasteliti a

Tu

Košálovi je pinésti.

m-

pánu své-

nedaleko od

msta

pánu svému oznámili. Kteráž když byla pinesena a zkušena, povolati rozkázal Košál mužuov, kteíž pod Slaným vrchem obývali a tu také z vody suol vaili. Kteíž když pišli a tú solí z toho pramene dlati poali, hned se tu osadili a zase se pod Slanalezli jsú

Sl

léta služebníci

Bíliny po lesích se a po horách procházeli,

sta

pramen vody

slané a to jsú

naj vrch nechtli navrátiti. Jiní jejich tovaryší to

znamenavše, také za nimi pišli a pi té lepší vod byt sob oblíbili. Skrze takovau

a slanjší

roztržku pod vrchem Slánským suol se vaiti stala a ta studnice, kteráž

pe-

pod tím vrchem byla,

Ta voda také, kteráž u Bíliny nalezena druhého roku se také ztratila a zahynula^ Potom pak na jiném míst opt takováž voda

zahynula. byla,

slaná se ukázala, ale ani nikterakž li

slarici

1

nemohla

žádným prvním obyejem, z ní suol býti

uinna

a tak

(neb solnái) po málu se rozešli a zhynuli.

Mnozí

se

snažili

(marn) tch

míst hledati.

NEZAMYSL. ZALOŽENÍ SLANÉHO.

181

{linul Teplice.)

Njací pastýové pasauce svá stáda oznámili po lesích, nalezli pramen vody horké to njakému lovku, jenž ml eledi velmi mnoho a byl jako nad jiné bohatý, jemuž jméno bylo Kolostj. Ten pojav své pátely i eled všecku Léta 762.

(R. 762)

i

nri té teplé 1 r

vod

se osadil a

hrad

sob

tu s dvér

obrubuj pevný postaviti rozkázal.

násobní

Bila

vody žádostivá, hned aby na Bílinu pijel, poslala. Kterýž když to uinil, žádala jeho, aby pojma svých statenjších služebníkv padesát, Kolostoje odtu odehnal a hrad jemu rozboil. Taková radda, kteráž se od Bily Košálovi dávala, také Kolostoje tajná nebyla. Kterýž svolav své služebníky i všecku eled jím to oznámil a brániti se tomu násilí rozkázal. Oni vyslyšavše tak uiniti slíbili a na najvyžší podlahu toho hradu mnoho kamení velikého nanosivše, tu Košála jeden druhý den ekali. To Košál s svými se z lesa vytoí a k samé obrub hradové pistúpí. Pošeptav svým, aby tu poekali, sám ješt blíže se za jedním smrkovým devem, postavil a piln vzhlédaje na hrad myslil, kterak by jeho mohl dobýti. I poznav jej Kolostuoj, natáh velmi tuze když o tom uslyšela, jsúci pro Košála, muže svého,

té

i

luišt k i

=

nmu

hradba.

—

svú stelu 2

z= strom.

vypustil: a on

toho

,

p"

"e

nalezena.

182

ES K Á,

HÁJEK, KRONIKA

V.

asu neml na hlav

pílbice,

R. 763.

tu jeho hlavu na

skrze prostelil.

Tu hned a

kamením

i

bžay

umela,

svými

doluov

postíhal je

pak, kteí utekli, byla zlá Bíle

novina oznámena, Bila

s

stelami, takže jích tu nkolik zamor-

Od tch

dováno.

uhlédavše poali utékati

to služebníci

Kolostuoj

,•,,«,

desátého dne

kteráž

z

toho

zarmútivši se

umela^

{Býd a Bydžov. Kráska mužatka.) 0<- 763) /

26 r

Léta 763. / Býd, syn Slavimiluov, pána (aneb,

.,v

v,

v,

jakž nekteri

,~,

pisi,

,

,v

\

knížete)

v TM vzav od Kaunmskeho,

otce svého odpuštní, obrátil se

pacholky do krajiny puolnoní a

1

,

s

tidcíti svými

odtu

k východu

pastvám a vorání píhodkrav a ti sta voluov, ovcí a koz velmi mnoho, kteréž hnali jeho služebníci s svými ženami tak dlúho, až pišli k potoku slunce, hledaje místa k

ného.

A ml

jest s sebú sto

jednomu a byli oni

i

tu se zastavivše ti dni odpoívali, neb dobytkové jích velmi ustali*. A vzavše

díví veliké potínali a ohrady dlali, pi tom také dvuor postavili a protože jsau byli velmi ustalio, tomu dvoru Kratonohy jméno dali. Býd pak jako pán jích pi jednom pí vrší duom krásný jako hrad postaviti sob rozkázal a dal jemu jméno Bydžov. sekery,

i

Kratonohy.

Bydžov,

1

Tuv

orig. týž obr,

juko na str.68.

— = 2

se

unavili.

NEZAMYSL. O BÝDOVI A KRÁSCE. Téhož

asu

léta

toho žena Býdova,

183

jménem

muži svému poddána býti nikoli nechtla a astokrát íkávala: »Ó co jest mi toho velmi líto, že jsem já Vlasty s jejími pannami nevidla. Bych já tch asv byla, mimo jiné všecky ty dívky já na muže najukrutnjši bych byla!« V jednu chvíli Kráska,

kteráž

velmi

krásné

tvái

byla,

—

as píhodný

uhlédavši žebnice od

a pojavši

muže svého Býda

s

sebau své slu-

odešla a

duom

velmi

pevný v lesích postaviti dala a rozkázala, aby slaul Chlumec, jako by ekl vršek. Odtud pak asy potomními muži svému jiným veliké škody inila, krávy zajímala, ovce odhánla a pa-

Chlumec,

i

stýe mordovati rozkázala. Služebnice ji

nkdy

jako

ím

déle

Vlastu u veliké

její

mly

poctivosti a ona

takové štstí slúžilo, tím více ona se

jí

—

Však druhého roku rozkázáním Býdovým od jeho služebníkuov jest úkladn na

vyzdvihovala.

cest zamordována.

{Hrad Postoloprty.) Krotboj,

Léta 764.

Vršova ze

syn

Hostislavuov,

syna


Luckých Vršovic, poslal své slujemu hledali místa k stavení hradu pi nkteré ece i také, kdež by zem úrodná vsi

žebníky, aby

byla.

A

to

všecko poruil Pachtovi, zedníku vý-

bornýmu.

I

Ohe

té nalezli

a

pi

/ pišli

sú k ece, jíž

jméno bylo

sú jedno pívrší; tu Libohost

26'

184

V.

HÁJEK, KRONIKA

a Pachta i

dobytky

dm

krásný

i

ESKÁ,

R. 764—765.

pevný

postavili,

eledi

asu podzimního

jej. osadili a to

ozná-

mili Krotbojovi, pánu svému. Kterýžto zústaviv bral se s ženu otce Hostislava ve vsi Vršovicích, i

a

pacholky

s

bytku.

I

i

eledí k osazení tuho pí-

se vší

rozmlúváno

jest

na

cest od Krotboje

té

domu

a jeho služebníkuov, které by jménu tomu

neb hradu dáno býti mlo.

y

3

>rt}

<

'i

d

"vadž od emeslníka,

I

ekl Krotboj

»Po-

:

kterýž otázán byl, co by

dlal a on že by práh dlal, odpovdl, dáno jméno mstu Prah (neb Praha), k kterémuž já najprv

pijdu emeslníku, an ntco dlá v tom píbytku a optám se jeho, co by dlal, což mi dá za odpovd, to bud za jméno píbytku mému.« I když sú vcházeli do prvních vrat (neb dveí), uzeli sú lo-

vka, an k

nmu

sedí

šije lýky škorn. I ekl »Co dláš, dobrý muži ?« A on

na zemi a

Krotboj

:

odpovdl: »Postoly vuj i«, neb na ten

prtuji«

(t.

dáno 1

jest

Tu hned od

jméno hradu

Celý výklad

Postoloprty vzniklo

i

s

za

»Škorn

as stevícm

pály a škorním postoly, a ktož prtáci sluli).

j.

íkali

škorn

opraškar-

opravovali,

toho jména

povdní

Postoloprtyi.

Jméno

etymologiemi nesprávný. starší

Drahúš pozdji,

z

latin-

ského názvu kláštera ,Apostolorum porta', jenž zde v XI. stol. založen. To ukázal správné již Dobncr ve svých výkladech k Hájkovi, ale tato báchorka se kuje.

pece

stále

opa-

NEZAMYSL. ZALOŽENI POSTOLOPRT.

185

(Rozšiování Vyšehradu. Smrt Hrbina.) Léta 765.

dnuov maje,

Nezamysl zlatta a

kníže

pokoj

za

<

R

-

765)

stíbra hojnost, nic jiného

neinil, než lidu toho, aby lesy planili a dlali, napomínal. Lid ten

ného nic

svých

netbal, jediné,

ddiny

ovšem nerozkošný

ji-

aby sytost chleba byla a

pokoj

Pi tom asu

rozkázal kníže Nezamysl

zdi

Vyšehradské vyvajšiti a místo srubuov devnných nadlati ohrad z kamení tvrdého, proto, aby mohl tu s svým synem Mnatú pokojn bydliti. Rozkázal také bránu pevnú a vysokú z kamene

Petínskéhoj

postaviti,

jížto

žádná na vysokost

ani širokost ve vší zemi na ten

Toho

as

rovna nebyla.

Hruoba, dcera Krasoova, jenž byla žena Nezámyslova a mát Mnátova, umela, jíž sú

služebnice

její

velmi

plakaly.

Kteráž,

dal jí až po západu slunce pohebiti; když pak zahrabána byla, služebnice odtu do dne tetího

neodešly, ale bez pálily a

pestání

mnohé vci po

ohn meíce

=

opuka.

V

orig.

ní

pálily,

ním pes hlavy meíce 1

Hrba

ohe

na

hrob

pozstalé, také

jejím i

své,

na j posléze pak kame-

odešly.

pipojen obrázek jako na

umic,a

již

když byla / na Hrobku pod Vyšehrad pinesena, kníže vedle jich na ten as obyeje nemrtva,

do toho

Knžna

léta

str.

84.

/

27r

-

186

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

R. 766—767.

(Události v Lucku.)

Léta 766.


a neposlušní

Luané, jinak Žatetí, jako nezbední pánu svému Nezamyslovi, vždycky

toho hledali, aby svého obvláštr/iho zprávci míti mohli.

dvr

Uslyšavše o tom, že by Nezamysl

svuoj Vyšehradský

opravoval, také

msto

své,

jenž Lucko slulo, jestliže

zdmi vyžšími odlalij proto, by kdy proti nim jaké bylo pozdvižení, aby mohli k tomu pušadliio se

z té ze vší krajiny,

utéci a

na Lucku se brániti.

Toho asu z

veliká

stáda

I stala se

Zate,

.íckov neb Slickov.

byli

sú

v

té

krajin dva muži,

nichž jeden slul Slicko a druhý Chara, jenž oba

mli

a

ddin mnoho sob

osobili.

mezi nimi sváda skrze jich pastýe

tak,

až jeden druhého zabíti mínil.

Chara vida sebe Slickovi nerovného, odšel k západu slunce a v jednom velikém údolí pi Ohi dvuor sob široký dal postaviti, jemuž jméno nazval Charavice. Slicko také pro Charu nebyl bez strachu. Povolav dne jednoho vší své eledi, rozkázal jim duom na jednom vyžším míst sob stavti a dal jemu jméno Slickuov. Nkteí ovšem píší, že by jemu Liko íkali a tomu domu, kterýž on dal tak vyJ soce vystavti, že by

1

—

Charvátce

obehnali. ;/

—

-

Likov jméno

=

Libochovic o

ohrada.

Likov

— 11

:!

bylo 3 Míní

Žatce.

.

se

ovšem

NKZAMYSL. NALE Z STÍ BRA. <

Nález stíbra.)

Pihodilo

Léta 767.

nedaleko

se

m

Slavošova, kteréž pot< z

187

(R- 767)

Beraun, že jeden

slulo

služebníkuov Bytízových po

msta

od

chode, nalezl

lese

z zem vyrostlý tak dlauhý, jak by lovk obma rukama vysáhnúti. Ten od-

prut stíbrný

mohl

hrabav zemi, hojné rudy stíbrné pod ním nalez, to místo piln znamenav, vzav prut vyrostlý, pánu svému Bytízovi pinesl, ukázal

kde by

i

darem

to nalezl, že ukázati chce, pravil.

v

dal,

Pán ieho

místo a uhlédav

mnohu

celed a

nimi

s

na to

šel

což ieho služebník oznamoval,

to,

místerná zpuosobiv železa, velmi chyte tu kopati rozkázal. Celed

vrná

a velmi pilná

snažn

tu ko-

brzkém asu na sto loket do zem, nébrž do tvrd skály vstupovali a velmi v krátkém

pajíce, v 1

asu pána

svého Bytíza obohatili*.

Roku toho

hoe Petínsk

také zed

domy

polích a

msta

Prahy, kteráž proti

byla dlána, jest dokonána a Ne-

zamysl rozkázal a

se tu

mst

lidem v tom

saditi

stavti. Ale lid ten divoký radji chtl

pi

lesích,

než v

Nezamysl nkteré domy

mst

sám

na svuoj

pi

Kníže

bydliti.

náklad

rozkázal stavti.

1

r,

,

líytiz

,

nemeškaje, pojal

Podle Hrabáka

býti nalezeno,

jest

ne stíbro.

tu

opt omyl; duto

Míní

se

Bytíz

//

luh

mohlo

Píbram.

stíbro "

'

188

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA {Založení

R.

768—769

.

Radou ne.)

Rodmil, syn Savimila, pána neb Kauimského, jenž byl bratr Býduov,

Léta 768.


knížete s

povolením

i

rozkázáním otce svého poslal posly píhodného k stavení

své vrné, aby hledali místa

msta. Kteíž navrátivše 27"

mnohých místech jemu vypravovali.

položeních k vajchodu slunce Jedno místo ovšem najví/ce chválili, i to pravíce, že jsau nalezli místo jedno na vysoké hoe a že jsú to dokonale uznali, tu prvé nkdy že jsú lidé obývali, neb domy, zdi i píkopy jsú tu ješt a

/

se o

seznali.

A

blízko

kdy vorána

loví

zem

odtu

v jednom lese že jest

n-

byla, znamenali, a tu také že jsú

kosti (neb hnáty) nalezli.

všecky ty

ei, tam

se vší svú

eledí

Rodmil vyslyšav

(vzav od otce odpuštní)

se

obrátil.

A

když

se

tam pibral a

tak nalez, jakž jsú poslové pravili, kázal tu na staré grunty zdi nové zakládati,

Rodau msto.

tati,

také

i

domy

píkopy vyme-

stavti a dal jemu jméno Ro-

dauY Ale však jest jeho nedokonal proto, neb druhého roku umel. s svým synem Rodmilem od dávsvým služebníkm rozkazoval písn

Slavimil

ních

let

i

i

pikazoval,

aby jeho gospodinem,

nejmenovali, ale knížetem (ale nebyl jest

1

Míní

se

kraje

t.

Radou

na Mlnicku.

pánem,

Kauimského

on kníže ani rozený, ani

asi

j.

ádn

vo-

NI;X\MYSLOVA DRUHA ZENA. leny, ale že jest i

ml

velikán krajinu a úrodnau

také lidnau). Kníže pak

kojný

to

189

Nezamysl jako muž po-

všecko trpl, ale aby na Vyšehrad-

jemu

ské (neb Pražské) knížetství

pes meze

nesáhal,

jemu skrze své posly pikázal. (Druhá sena

Nezamyslova.) vku

Léta 769. Nezamysl již maje

tyidcet radili

i

Mnátu syna v sedmnáctém

a ti a

nechtl,

ženiti se

ale

k tomu

jej

svého

lopotové a vládyky

nutili,

let


lét,

jemu

aby sobe ženu pojal a

ješt plod vyvedl. Kterýž ekl jím: »Však mám jednoho syna Mnátu a ti dcery: Libku, Pokojku a Slavenu. «

»Ctné kníže,

osob

jedné

Vládyky to slyšíce jemu odpovdli: nebezpená jest vc všemu lidu,

ped

se

prvé umel, než

ty.

smrtí sviti.

Kdyby Mnáta opt nad ná-

zdaliž chceš, aby

kdybychom ddice nemli, jako tvá mát žena abychom opt jako prvé s ženským pohlavím, jako s Vlas ta u mordékú, takovú mi,

panovala, aneb

tžkost trpli? Vziž vuoli svých lopotuov lidu, že se

toho více

mysl vyslyšav

Tu

ty

ei,

nechcme

dopustiti. «

dal jest k

i

všeho

Neza-

tomu své povo

meškání a jako dne tetího pimanželku dceru Ptslavovu ze vsi Žena druhá y Volán, jménem Lidomíru. myslova, lení.

nesli

!

oni bez

jemu

J

za

Snad Vnlanice na Bydšovsku,

191

V.

)

HÁJEK, KRONIKA

(O Bytísov

ESKÁ,

R.

771).

z'::poue.)

Léta 770. Bytíz pedpovdný, maje mnoho kovkopuov a skrze sa velmi obohacen, knížeti Nezamyslovi poddán býti nechtl, ale. všemi obyej ij se jemu protivil škody inil. Nezamysl napomenut sa od nkterých svých vládyk, aby jemu toho déle netrpl, poslal k nmu své služebníky, aby jemu poddanost zachoval a plat roní vedle starodávního svolení zemského poslal. Kterýž daufání v svém zboží maje, poslm dal tuto odpov: » Povzte pánu svému: netolik abych jemu ml plat platiti, ale že sem kázal stíbrnú haužev udlati, na kteréž káži Neza-

n

i

.

\

—

zpsoby,

.

.

>,

NEZAMYSL. O BYTÍZOVI.

_191

mysla obsiti a sám já budu knížetstvím Výše hradským vládnuti. To když bylo oznámeno •<

ekl:

knížeti,

»Yím

já,

co jest Bytíza k

pajše

té

pivedlo. Nic jiného než hojnost stíbra naleze

Tu hned poslav kníže ti sta lidu, kázal mu ty doly kamením zaváleti a dívím zametati. To když se stalo, Bytíz se rozhnval a tch cest hledal, aby kníže byl úkladn zamordován. To ného.«

když oznámeno bylo Nezamyslovi, sebrav lid táhl s nimi sám životn! k Bytizu a tu jest Bytíz na

dom k

zastižen,

nmu:

jat a

ped

kníže piveden.

»Bytíze, kteraks ty se

sml

•

ekl

o to pokusiti,

aby chtl dáti kníže a pána svého na stíbrné haužví povsiti?« Kterýž odpovdal: »Zlú / sem

ml

raddu.«

VM

,

Kníže hned

'

,

v

,

tu ,

kázal Bytíza ne na v

.

.

..

stnbrne, ale na drevenne hauzvi na jednom ose-

/

2Sr

Bytíz

obšen,

kaném dubu ped vraty jeho dvoru obsiti a dvr ten dal jednomu z svých služebníkuov, jemuž bylo jmen;) Léša. Ten potom, vzhlédaje na líytízovu píhodu, vrn knížeti pánu svému slaužil.

(Litomice.

Dvr

Pokratéc.)

Léta 771. Lidomír, syn Košáluov, z Bily na-

tyrmezcítma jedno píhodné, den

rozený, mládenec velmi krásný,

maje vyhledav místo 1

=

osobn.

let

ote


770

192

Pokratec (

vno1 '

V.

dne myslil, aby

asu

noho

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

sob

povolav

R. 771—772.

píbytek

tu

postavil.

Jed-

služebníkuov

svých

všech

poddaných do Bíliny, tu pede všemi bratru svému mladšímu, jemuž bylo jméno Sudiprav, hrad msto se všemi náležitostmi postaupil nábytky, k východu a pobrav svú eled, k tomu slunce se obrátil. A na místo prve vyhledané s nimi jse pibral a nedaleko od adie pod dvorem, kterýž slul Pokratec, dvr sob založil a kázav lesy vysekati místo spatil. A hned toho roku mnoho ddin vorných dal nadlati, rzí, jemenem, i

jiných

i

i

ovsem, také

Roku v

eské

i

pšenicí je osívati.

toho,

píše

Veleslav^

že tak ukrutná

zemi zima byla, pro jejížto píkrost mno-

ho dobytkuov •

a

,'•

jako bez

potu

také

i

lidí

zemelo.

{Založení Lestna.)

J

echy dva

Léta 772. Byli sú mezi


tí vlastní,

velmi

vysokého, synové

silní

i

muži, bra-

také vzrostu

nad jiné

muže jednoho bohatého,

jenž

Rozmyslav ze vsi, kteráž slov Ladvaj. Jméno jednomu Miloslav a druhému Koten. Ti pedsí pi vše ped kníže Nezamysla žádali od nho, slul

1

Podle

Dobnfra

zima

ta

válecí

Veleslav jinak mezi historiky neznámo.

tomicích,

jest

opt

tehdejší

tom

mst

1/d

o

Litomic,

k r. 763. Jméno Co vyloženo o Li-

etymologie, lepší však, nešli jiné kolující.

Pokratec

=

Pokraticc

NEZ A MYSL. ZALOŽENI LEŠTNA.

193

aby jim dal povolení v své zemi, k stran polední aby sob mohli nkde místa vyplanitu a tu se osaditi. Kníže jako pán / milostivý rád to uinil z té

/

28*

jest žádných mezí, ani hranic neval, protož pokudkoli [aby] se jim líbilo, aby toho svobodu mli, jim rozkázal. Tu oni nemeškajíc, málo ntco otci svému dlníkuov zastavivše se vší eledí, rozkázavše pacholkm a dívkám, aby i své dti pobrali, odešli sú do krajiny polední, dobytek veliký i malý s sebú ženúc. Pibrali se dne druhého do jednoho údolí, tu odpoívali a vzavše spolená radu, na jednu rovinu oba bratí vešli a tu hrad dosti vy-

píiny, neb

soký

protože tu

založili a

mnoho

velikého

leští 2

jemu jméno Leštno. A tu snaživše se velmi v brzkým asu mnoho lesuov vykopali a bylo, dali

,

.

ohnm

spálili,

.

luky a pole dlajíce.

jméno

eku,

kteráž

znamená vše, Bystice

tudy tee, dosti bystru

jí

dali.

Jednoho pak dne oni bratí spolu se sšedše prosted toho hradu dlúhú chvíli o rozdlení rokovali, až na tom zstali, aby Miloslavovi toho obydlí nechali a Koten s svú eledí aby se dále bral a místa píhodnjšího sob k stavení hradu pohledal.

1

=

vykáceti.

—

obrázek hradu, jako k Kronika.

2

=; r.

lískoví.

/'

orig.

pipojen

712. j >

týi

I- est

n°

hrad.

V.

194

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 773—775.

{Založeni Ústí.)
msíce dubna, Koten rozžehnav

Léta 773,

773)

msto

m

se

bratrem Miloslavem i se vší rodinu i s sv ý eledí, davše sob políbení, odšel k polední stran

s jich

svými dobytky. tvrtého dne pihnali sú svá stáda k jedné ece a tu zstali. A na jednom vršku Koten sob dum postaviti dal a obrubu velmi širokú devnnú rozkázal udlati ku podobenství msta. A protože tu velmi hustý byl les a v tom že sú stavli haitští, dáno tomu píbytku neb mstu jméno Hauští, neb Austí. Koten s svými tu vodu piln spativše divili se, že jest byla jako luhové barvy, protož ji Lužnice s

svú eledí

jméno

i

s

dali.

(Hrad Kotnov.) Léta 774.


29 r

lrad^

ano

mu

'/

Koten,

bratr Miloslavuov,

vida,

v tom kraji po jeho vli dje, žádné pekážky neiní, eled jeho

se všecko

žádný jemu i dobytkové se velmi rozmnožují, oblíbiv sob místo jedno na vysoké hoe, kterúž Lužnice eka °t>chodí, hrad kamenný velmi vysoký a pevný z tvrdého kamene postaviti sob rozkázal a od svého jména dal jemu jméno Kotnuov hrad. Druhého pak roku vysokými a pevnými zdmi jej obezdíti rozkázal tak, aby žádný jeho nikdá ne-

mohl se,

dobýti. Všickni, kteíž to dílo vidli, divili

pravíce, ve vší té

eské

zemi žádného hradu

NEZAMYSL. ZALOŽENÍ KOTNOVA.

msta jemu

ani

že by

rovného

nebylo.

1

95

Kuten

chválu toho hradu pozdvižen sa, poal velikých

opt

zdí

jeho také toho

rémž

i

okolo toho hradu dlati.

jiných

ped

nmu

asu k

Bratr

pišel, aby dílo, o kte-

knížetem povst

šla,

opatil, a vida,

díla

Koten ovšem smrtí zachvácen sa toho nedokonal, potom syn jeho Chvalboj pátého

léta

po smrti otce svého ten hrad krásn ozdobil

podivil se.

Té hoe, na níž ten zámek Kotnov byl potom po šesti stech tyidcíti a šesti Zižka Tábor pevzdl.

a dodlal.

postaven, letech

Tábor.

{Založení Plzn.) Léta 775.

Njaký

Radauš, jenž byl syn Hrozi-

slavuov ze vsi Radauše,

<

R

-

775)

povolením otce svého

s

pojav 50 pacholkuov a 30 dívek, 100 krav a 100 voluov, 500 ovec a 200 koz, bral se se vší svau rodinu k západu slunce, až pišli k jedné veliké skále.

Na

tu

jest

Radauš s sedmi pasob, kázal na ní hrad

vstúpil

cholky svými a oblíbiv založiti a dal té skále

jí

jméno Radyn.

Radyn.

A

odtud nedaleko dal sob v jednom podolí potoku dvuor postaviti. Ale že tu asu toho

pi mnoho pilvausi

(neb plžuov) bylo, dáno jemu jméno Plze. Ohrada dvoru toho byla sedmi set kroejuov vzdýlí a tolikéž šíí. 1

=

pilous.

13*

Plze,

V.

196

(Zlato Jilovaj.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

R. 776.

v Jílovém. Modla Krasatina)

Roku toho pod Jilovaj, v údolí

horau, kteráž slov Jilová aneb

jednom, kteréž jmenovali

Kivá

Hoš, syn Silkuov, nalezl velikau hojnost zlatta, kteréž kázal spustit na osm kusv a po osmi svých pacholcích Nezamyslovi na Vyšehrad duol,

Kníže Nezamysl pijav zlatto podkování ty, kteíž pinesli, prošívanicemi 2 daroval. Povolav pak rypáka, rozkázal jemu z toho zlatta Krasatinu udlati. Kteráž když byla udlána a v tajném míst pod zemí postavena, Nezamysl a Lidomíra veliké kauivé obti, na uhle poslal.

uinil a

Modla.

rozpálené smolniky a

hivky 3

(t.

j.

vlasy) kla-

dúce, inili a zvlášt na den nového msíce. Nkteí píší, že jsau se toho asu pi tch obtech mnozí divové dáli a nkdy i Krasatina odpovdi dávala. A když ml který kníže neb knžna umíti, Krasatina, kteráž vždycky stála, ležící se

ukázala.

(Hrady Hýskov a Níšbor.)
Léta 776.

Muž

jeden

znamenitý a jako nad

jemu

jiné bohatý, syn Slavošuov

zený

jménem Hes,

Slavošem, kázal na 1

=

slíti.

— = 2

vytvoená: smolniky

hivky

=

vyvoliv

sob

z

Tetky naro-

místo jedno nad

nm hrad postaviti, kyrys

=

šitý.

—

8

kterémuž

Slova asi

Hájkem

zrnka kadidla, pryskyice

kadee (od híva).

atp.

s

NEZAMYSL. ZLATO V JÍLOVÉM.

197_

jméno Hesov (neb Heskuov) hrad. Dlníci eled jeho všecka tak, jakž on míti chtl, tomu hradu íkali Heskov; o tom muži mnoho se píše, uložil i

že jest byl mezi jinými té

zem

^rad/

obyvateli jako

svtlo mezi tmami, neb maje hojnost zboží byl velmi milosrdný, pívtivý a všem dárce štdrý. v

Toho asu pro pedešlého léta suchotu poal té zemi býti hlad. Mnozí znajíce, že Hes mnoho

do svého brhUi obilé nahromáždil, k nmu, jako vely k matce bžali a k nmu ruku svých po-

aby jím dal dílo, že chtí rádi hladem nezemeli. On slyše

zdvihajíce prosili, dlati, toliko

aby

hnut k rodu

veliké prosby jích a milostivostí sa

/ a jazyku 2 svému, šel s nimi na jednu vysokú horu, kteráž jest nad eku, jenž slov Mže neb

Míza aneb Mízka, a

uznav

tu

rozkázal hrad pevný postaviti.

I

místo

píhodné,

zbhlo

se

lidu a stavli jej s velikau snažností a

kázal jím chlebuov

mnoho Hes roz-

jených každého dne

dáti

asem

maso vaené

ze rží a neduse^

peený

mli za pokrm. Když pak byl

ten hrad dokonán, tu od

lovka

i

—

=

stoh na poli,

žito a

a

i

velmi misterného, jenž

vápno páliti a kamení hradu Nižbor. 3

do

dne osmého každého dával se jím chléb

sytosti a

kého

- l|V ,

pohanka.

tesati,

polní

jsau

dali

stodola,

—

-

nja-

uml dobe

=

jméno

národ.

—

.

*

«

198

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

(Dobývání Léta 777.


Pinesena

sovi ruda železná železo.

slav

železa.)

od toho hradu He-

jest

velmi hojná, kteruožto on po-

tam dlníky kázal kopati a na hromady

a svolav

múdejší rozkázal

té

krajiny?

klásti

jí ohnm páliti, ale co uml udlati. Tu

žádného nebylo, kdo by z ní on piln se kázal ptáti, odkud

do

R. 7 77 —778.

Nkteí jemu

se železo

ekli:

pináší

»Od bratí

naších od jednoho hradu, jenž slov Zdechovice.« rychle k východu slunce, aby toho hradu

I poslal

odtud dlníky pivedli. To když se stalo, ruda pedpovdná hojnost železa dávala. A tu se ptali a

již to

jiné dílo rozmáhalo, neb se železem že-

i

lezo dlalo.

To

slyšíce všickni té krajiny Slavošovské oby-

vatelé, z

toho se velmi radovali a toho pilni

byli,

jakož pak hned toho roku na mnohých místech

v tch horách táž ruda jest nalezena.

A

tomu

se

všickni kovkopové, jenž na zlattých a stíbrných

horách dlali, radovali. Léta 778. Hes,


muž

nost železa, rozkázal z lati,

velmi vtipný, maje hoj-

nho

rozliné nádobí

jako motyky, nosatce, krátce, špiáky a

dlo-

paty, kola vozní rozkázal železem okovávati a toželezen kola kovaná.

mu

se

^ u všickni

divili.

Jednoho

asu

rozkázal

Hes na pt vozuov výborn železem vokovaných g e j eza

vo in }

m

vytaženého

naklásti a to Neza-

NEZAMYSL. DOBÝVÁNÍ ŽELEZA.

199

svému bratru tetnému, na VyšeKníže pijav železo i vozy dkování a vdnost velikú povdti rozodjinud svolav své služebníky nkteré

niyslovi knížeti,

hrad darem ííesovi

kázal a

poslal.

i

vládyky, jim vozy od Hesa, slané také

i

železo, kteréž

pítele svého,

na

síni

po-

položeno bylo,

ka: »Toto všecko mn pítel muoj a výborný hospodá Hes, syn Slavošv, darem ukázal a

dal.« Všickni se \

tm vozm

prve v

té

zemi ne-

ídanýnij velmi divili a železo to že jest výborné,

pravili.

Nezamysl

tu

hned od svých rady požádal, co

má s tím železem initi aneb jaké vci káže z nho dlati. Nekolo, jako starší a múdejší mezi radami a služebníky jeho, odpovdl jemu: »Ctný kníže, rozkaž zavolati Bleha, kováe svého,

jemu dlati nádobí mistrná a tvrdá, ktese mohlo skalé a kamení sekati. A tch nádob tak nadlaných kaž Hostbojovi na Jilovaj

a rozkaž

rýmž by

vrch a Hošovi do

Kivého

dolu podati, tím aby

oni mohli lépe zlatta dobývati.

pijmúce budu I

Neb

oni to

vdn

se také s tebú zlatem zdlovati.«

uinil kníže vedle rady Nekolovy a tak jest

skrze to

mnohem

zlatta dobyto,

více než prvé skalé vysekáno a

kterýmž Hostboj, Hoš

i

kníže Ne-

zámysl velmi obohacen. 1

nález

Dobncr ukazuje, še Hájek tak velice pozd.

voz

zcela

myln

klade

z'y-

Železo

na Jílovej podáno.

;<

)

V.

Q

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 779—781.

(Založení Nymburka.)

Léta 779. Vicemil, syn


z

Oskoína, byl

mnohu maje /

3o r

nkdy Mnohoslavuov

lovk

v tom kraji vzácný a Ten sám osobn s nkterými

eled.

služebníky svými asto/krát vycházeje, místa pí-

hodného k stavení msta za dlúhý as hledal, až jednoho dne pišel na jedno pívrší nedaleko Labe eky, kdež veliká lauže byla v lese a v té mnoho divokých sviní se kálelo. To místo piln opativ, tu hned pi té lauži kázal mnoho díví posekati a širokú obrubu dosti vysokú jako msto

mnoho devnných nadlati

udlati a domuov

lidmi je hned osazoval. [aby]

jmenováno

kteíž

tu zstali, vidúce,

Vicemilov

msto

bylo, rozkázal. Ale obyvatelé

ano

ty

a

aby to ti,

svin divoké asto-

tomu kališti chtíce se tu broditi navraBrod to msto jmenovali. Potom pak po dlúhém asu byli se toho msta Nmci (je oblíbivše) zmocnili a Nymburg jemu jméno dali.

krát se k

covaly, Sviní

Nymburg.

Pi lib,

toho

msta

zakládání byl jest

njaký

služebník Vicemiluov naj vzácnjší; ten

Vele-

sob

dvr krásný postavil a dal jemu jméno Velelibi. Na tom také míst studnice peušlechtilé tu také

Velelib.

vody nalezena byla, kteráž hojný pramen z sebe vydávala a obyvateluom tm všem za chutný nápoj byla, kteráž také Velelibka slula. i

Míní

se Veleliby

u Nymburka.

NEZAMYSL. ZAKLÁDÁNI OSAD.

(Dobenice

a

Libany

201

založeny.)

Léta 780. Dobromír, bratr Býduov, jenž byl také syn Slavimiluov, pána Kauimského, dlauhý

<

" 8o >

u

po svém bratru teskliv sa, vzav od otce odpuštní, za ním se k východu obrátil maje s sebau mnoho eledi a veliká stáda krav a voluov i ji-

as

ných nábytkuoVi. Skrze husté lesy za svým vdci se bera, pišel až k Bydžovu. Tu jeho bratr vyšel proti

nmu,

jej vítaje, dal

mu

políbení.

A

tu

nkolik dní pobyvše Býd ukázal Dobromírovi hojnjší pastvu a úrodnjší zemi. Posadivše se pak u jedné studnice, píti sob z ní podati kázali a hned toho dne tu Dobromírovi dvr prostranný založen, kterýž od nho nazván Do-

spolu

Dobenice.

bronice aneb Dobenice.

Ml

jest

Dobromír ženu, kteráž slula Domakterémuž bylo jméno Libec, a toho

slava, a syna,

Protož hned toho roku

velmi miloval.

jednu vysokau a ne píkrau horu,

mnohé opatiti kázal a

ložiti

krajiny, tu dvuor

s

všed na

kteréž mohl

svému synu

duom kamenný pevný

za-

postaviti

a

dáno jemu jméno od Libce Liban.

(Pemysl

Polský. Svatba Mnatova.)

mnoho v tch Vanda z rodu

Léta 781. Poláci z rodu Lechova letech

i

padesáti a ve tech,

;= majetku.

Libany.

jakž

<

R

-

78 1>

202

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 782.

knížetského zahynula, pánuov a rozliných zpráv-

cuov mli. Pi tom asu, t. j. toho léta, spolu se sešli a tu tžkost pílišnú, kteráž se jim bezprávod Uhruov a Moravanuov dala, spolen a tžce rozvažovali, kterak astokrát jsú jim do zevskakovali a veliké škody inili, zvlášt okolo Krakova. Pi tom asu a rokování volili sú sob za pána a zprávci i za kníže muže jednoho velmi stateného a v válených vcech dobe vycvie-

n

m Pemysl kníže b

°

'

y

jemuž bylo jméno Pemysl, kterýž

ného,

z

pi-

mnohá léta dobe ten lid a tu zemi zpravoval a mnohé války vedl šastn, jemužto Poláci obecn íkali Lesko. Ten nucení tu práci na se vzav,

-

astokrát více chytrostí a divnými

množstvím

forteli,

lidu a sílu bitvy vyhrával a

než

nepátely

zem vyhánl. Nezamysl kníže s povolením starších dal jest Mnátovi, synu svému, za manželku Stezislavu, dceru Rahovu z Hlazova dvoru, a uinil vládykám všem jiným veliké hodování.

ven

z své

R.

t.

i

Rahno

dal Mnátovi, zeti svému,

od zlatta a stíbra veliké dary, k tomu ioo krav a ioo voluov a ovec veliká stáda. (Založení Hradce Král.)
3°

Léta 782.

Byl jest v kraji

Kauimském muž

v

jeden velmi statený, jemuž bylo jméno Dobroslav.

A

ten byl z

rodu Slavimilova, Býdova a

NEZAMYSL. HRADEC ZALOŽEN. Dobromírova, žena jeho

slula Botka, dcera

húrova. Ten maje zprávu, že osobili

sob výbornú

203

Býd

a

Ka-

Dobromír

a velmi úrodnú krajinu, po-

niiv Stohoslavice dvuor bratru svému Pibovi, x

na východ slunce se obrátil, maje eeného Kolašku; když pak byl piveden desátého dne až k Býdovi a odtud k Dobromírovi k Libcovi, oni jej rádi jako svého milého a pirozeného pítele vidali, radu jemu dávajíce prosíce, aby se od nich daleko neosazoval. Kterýž pobyv tu za osmnáct dní, se vší

svú eledí

vuodci

i

i

shlédl a opatil tu všecku krajinu a místo jedno

na jedné pekrásné

bem

hoe sob

oblíbiv

mezi La-

ekami prudkými, hlubokými

a Orlicí

a vel-

udlav velmi širokú devnnú ohradu jako msto, tak jak zpsob té mi rybnými,

tu se osadil a

hor}- ukazoval, tu svuoj

noním penjší

uiniti,

než kázal

z

tak,

i

=

je péci

kázal dlati a hrad krásný posta-

aby jeho

ddicuov nemohl broslav.

ohnm

bezmíti,

pepevné hradové na míst výbor-

ném nad vodu viti

dm

kamene žádného nemohl

hlíny cihel nadlati a

a z toho zdi

asem

všecken dobytek

sob pak cht

kázal zavrati,

tu

žádný

dobýti.

A

dal

A nkteí

pro jeho

Stojislavice no

Vošicku,

nepítel

ani jeho

jemu jméno Docihelnu

ervenost

204

Hradec.

V.

HAJEK. KRONIKA

ervený Hrádek Hrádek,

R. 783-784.

jmenovali a

jej

jiní

Cihelný

Hradec jemu íkali^

jiní

(Smrt

ESKA.

N ezamyslova.

Volba Mnatova)

vku

Léta 783. Slavný kníže Nezamysl maje



svého

let

padesát a sedm,

po svém otci zemi let tidcet a

kterýž

Pemyslovi zpravoval esku devt, umel a pohben pod Vyšehradem nedaleko od otce svého na tom míst, kdež slov KníNezamysl umel.

A

žecí hrobka.

mnoho dnuov pokoj ve vší

té

všecken

plakal jest jeho

proto, neb za jeho

asu

lid

za

byl dobrý

zemi a krajiny ty velmi se rozmnohých mí-

šiovaly, lidé pokoje užívajíce na stech lesy /

/

31'

vy vracujíc

Roku toho

tové a zemane lidu

ství

když Mnáta

také rozkázali sú vládyky, lopostarší,

Vyšehradského.

To

všeho

za správci a kníže Mnátu, syna Neza-

volen.

myslova, kterýž

A

aby se sešlo všecko množ-

vratm dvoru

se stalo, volili sú z vuole jednostajné

sob

lidu

k

i

se osazovali.

ml vku

již

posadivše ho na

svého

let

tidcet.

jemu vrnost jemu

stolici otce jeho,

se po-

ctiv klanli, poslušenství a slibovali. Ten byl následovník skutkuov otce svého, pán spravedlivý a milovník pokoje. Tyto názvy poprvé ve XIV. stol, kdy teprve cihláv Hradci rozkvetlo, se pipomínají. V orig. pak ná-

1

ství

sleduje obrázek jako k

r.

709,

NEZAMYSLOVA SMRT. MNATA Po takovém

dne jedenáctého

205

Stezi-

Mnátovi krásného syna a dáno

slava urodila

mu jméno

volení

KN12E.

,r

•

je-

Vojen

se

narodil,

'

Vojen. (Sucho, hlad a mor.)

Mnáta kníže

Léta 784.

tu

že syn

nadji maje,

mužského, rozkázal na jednom míst píhodném lesy posekati a hrad postaviti a dal iemu iméno Ostrome.

jeho duo jde

•>

A na^

< R-

7 g4 >

vku

•>

,

toho roku veliká suchota celé léto déšt


žádný nepršal,

obilí

rfl s Ostrome.

takže jed-

vyhynulo,

mnoho zemelo; potom asu podzimního lidé také míti poali, nkteí hladem a jiní náhlú smrtí. Kníže Mnáta hnul se s Vyšehradu a na Ostrome se obrátil a tu za tráva uschla, dobytkuov

ti

celá

léta

i

s

svú ženu Stezislavú také

nem svým Vojénem

[za

ti

pokojn

léta]

s

i

Hlad.

sy-

sedal.

Skrze takové suchotu, morem a hladem obtímnozí kovkopové, kteíž zlatta a stíbra hleod dali, zemeli a jiní jsúce hladem utrápeni

žení

svých prací pestati musili a

pry

se rozbhli.

Ry-

žovníci také, kteíž drobná zlatta z pískuov prali,

své dílo opustivše rozešli

hlad a s

mor

se.

A

tak skrze ten

veliká se v té zemi škoda stala, neb

strany jedné pro suchotu a tvrdost

vorati nemohli a

s

zem

druhé strany proto, že

lidé

lidé

vy-

meli, nebyl kto ddin osévaje, tak pusté zstaly 1

=

skoro.

Mor.

206

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 785—787.

nkteré lesem zase porostly. Mnáta na svém Ostromei sed, co se v zemi jeho dje, z toho a

byl teskliv; neb

i

on

také,

a byl

kníže, nebyl bez

hladu.

(Nález obích kostí.)

sob Hlava obrova.

lovk

Léta 785.


locli!

loví

jeden v

mst

Thetín, chtje

v zemi udlati, kopal a nalezl hlavu

nemírné

v

když ... mohli

velikosti, kteráž .

.

nata byla, dva muži jedva

ji

z

zem

vy-

,

,

.

obsáhnuti.

Nalezeny sú pi tom i jiné kosti, jednak všecky jednoho lovka hnátové noh byli sú na dvadcet a šest noh vzdýli. A to všecko bylo na hrad Théa povšeno na jedné síni a všem tam pišli, ukazováno 2 Kníže Mnáta rozeslal své posly a služebníky po všech krajinách eské zem a skrze všem

pineseno

tín

lidem, kteíž

.

n

všudy tak povýšeným, jako obecním, aby žádný žádných kovuov nehledal, ale aby radji vorání pilni byli a hladem nehynuli. Lidé ti jako poslušní tak se zachovati

slíbili.

(Hrad Stihov.)
Léta 786. Úrody obilné hojné v ukázaly, takže všickni lidé

eské

mli chlebv

zemi

se

bez ne-

dostatku.

=

—

Takové nálezy (arci zkamenlých kostí zvíat pedpotopních) byly snad vskutku na Tetín (nebo na Karlštejne) za doby Hájkovy ukazovány. 1

sklep.

2

MNATA. HRAD STRIHQV.

207

Pi

tom asu muž jeden znamenitý jménem Klasov, znamenav takovú býti chlebuov hojnost, vyvedl svú všecku eled na misto jedno velmi píhodné, rozkázal tu lesy sekati a vápno páliti, jiným grunty vymítati a jiným kamení veliké voziti a zdi z nho dlati a hrad krásný postaviti, kterémuž dáno jméno StihoVi. Chvála o tom hradu šla po vší zemi a o jeho krásném sta/vení mnozí divíce se rozprávli. Neb Stich zvlášt s svými obýval na hoejším poStih, syn

s tnl

•

,v

1

!

. (

/

31 v

v jedné jiztbici a žena jeho Boka také svými obvlášt v jiztbici obývala a eled jich všecka spolu v jedné veliké pebývala jiztb, koové jich zvláštní píbytek mli, krávy zvláštní, volové zvláštní a tak každý dobytek byl v svém píbytku, ješto toho prvé v té zemi vídáno nebylo. Protož tomu dílu všickni se divili. nebí

s

(Kesomil námstek Toho asu když

knížecí.)

Mnáta kníže na Ostrome hrad s Stezislavú ml hnuti a tam chtl bydliti, na míst svém zprávu hradu Vyšehradského jednomu muži znamenitému, jemuž jméno bylo Kesomil, syn Boislavuov, syna Vršova ze vsi Vršovic, poruil. Ten asu jednoho na míst knížete svého Mnáty obeslal nkteré obyvatele eské zem a Léta 787.

1

-—

ves na Podbradskn.

se


208

HAJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 788.

zvlášt mocnjší a dal jím raddu, aby sob jiného knížete volili, položiv toho rozliné pí-

iny

a tu na j vtší,

ponvadž on Mnáta ped kníOstromei jako na paušti

žetstvím utíká a na

sob vyvoliv tam se tají, znamení jest, že on na Vyšehrad nevrátí a snad proto, že to sám uznává u sebe, že on se k knížetství nehodí. A pi tom jím zjevn oznámil, že by on se lépe k tomu knížetství nežli Mnáta hodil. Dána jest místo

se již

Kesomilovi odpovd,

že se chtí o to starší té

noci poraditi.

A v tom dáno jest to Mnátovi vdti. Kterýž hned bez meškání pijel a Kesomila jíti kázal. I mluvili jsú lopotové a vládyky Mnátovi, knížeti svému, že oni bez pána a saudce býti nemohau a nechtí pro rozliné píhody. Chce-li je on tak, jako pedkové jeho, opatrovati a súditi

i také na na Vyšehrad sedti, že oni rádi jemu poddáni býti. Mnáta ei jích vy-

stolici otce

chtí

Kesomil Vršovic

meem sám

jse

zabíti

musil.

styšav

i

svého,

-•

•

,•

vskutku dje vyrozumv, bez hned odpovd, že to chce rád

také, co se

potazu dal jím uiniti.

t. j.

A »

nimi, že se

T^ v

.,

,

.,•--.

,

Kesomilovi rozkázal tu také ped musil svým meem zabíti. (Stavba hradu Pražského.)


32 r

Léta 788. / Kníže dešlých, aby

Mnáta obávaje

opt nkdo

proti

se

nmu

vcí pese

nepo-

zdvihl a jeho snad o knížetství nepipravil, tak

MNATA STAVÍ PRAHU.

209

svým poddaným

o to pemajšlél, aby se

neztratil,

k synu jeho Vojénovi radji aby k nmu lásku mli. Dne jednoho svolav mnoho dlníkuov, poslal je na horu Petínská kázav jim kameni lámati a hned za nimi mnoho poslal chlebuov, potom brzo kázal ten kámen na Svinský vrch x voziti. Tu, ale

i

kdež byla

vnný velmi

nkdy

duom deduom kamenný,

Libuše dala postaviti

velmi vysoký, tu on kázal

prostranný a ozdobný

udlati,

také

tu

aby žena jeho Stezislava s pannami pebývala a ona všecko ženské pohlaví aby spolu s týmiž pannami v radd sedci saudila a kníže sám toliko saudil mužské hlavy. rozkázal,

desíti

Po malém asu

byla o to mezi vladykami roze-

pe, neb nkteí tomu velmi na odpor více:

»Pedkové

saudy Libušiny

byli pra-

tžce

naši, jakž spisové ukazují,

snášeli; s

Vlastu a

pohlaví velikau tžkost mli. Což

neb na díví saudy

my

s

jinými téhož

opt na

ženské

neb naše ženy budau po-

tahovány ?« Jiní odpovdli »Mžeme to dobe snésti, což toliko do asu trvati bude; však žádný z našeho pohlaví tak jako za Libuše tam k saudu nebude potahován; nech se v tom vyplní vuole :

knížete našeho.

K

Však

to

zboíme, kdyžkoli

1 Míní se Hradany a stavba tomu obrásek jako na str. 76.

Kronika.

paláce

bu-

královského.

j

,

210

HÁJEK, KRONIKA

V.

déme

chtíti. «

A

ESKÁ,

tak sú toho

pi

R. 789—790.

tom, že žena ženy

saudila, zanechali.

(Nález Léta 789.


Prut zlatý na ezen.

lovk

zlata.)

jeden chudý a sprostný pasa

Kesne

hord, náhodau nalezl prut zlatta zem u £ p rs t prostední u ruky j a^ ý samé zemi, knížeti jej pi loví. A ulomiv svému na Vyšehrad jej pinesl a dal. Kníže to vida od nho pijal a jemu podkoval a dlúhost toho prutu na zemi postaviv až k své brad pi-

krávy na

^

t j ust

mil. A

vdl

k

lovka

ohlédl se na toho chudého

nmu:

»Slúho vrný, ponvadž

jako pána svého,

tob horu sob bych

zlattem daruješ,

odplatil, -jediné tím,

a po-

mne,

ty

nemám

ím

aby ty tu všecku

k svému užitku obrátil, jakž na j lépe moci budeš, bud pastvami a neb zlattem dobýváním.

lovk

osobil, jí

vdn

ten to

na tu horu, hledal

rýmž

pilností místa toho,

jest prut ulomil, ale nikterakž

leznuti. s

s

pijav podkoval a všed

Druhého dne povolav

nimi hledal a nic nenalez, z

sob

toho místa

s

na kte-

nemohl na-

sebú jiných spolu té

píiny,

že jest

dobe neznamenal.

(Založení Sušice. Volba Leška Polského.)
Léta 790. vorání, 1

Opt

mnozí echové opustivše ddin

na rozliná se

díla horní

i

dolní

Podle Dobnera prý hora u Vimperku.

zlatta

MNATA. NÁLEZY ZLATA.

211

zlát ta

hledajíce vydali a zvlášt v krajinách poledních,

rozliné písky

V

pi

dolech a potocích pemítajíce.

jednom pak míst pi jedné malé

mnoho.

vísce, kteráž

Sušice slula, toho roku taková se jeho hojnost

lovk dobe

ukázala, že jeden

mohl jeho za

je-

den den za deset neb dvanáct zlattých nadlati a tak tu mnozí sú zbohaceni. Protož oni sami ryžovníci z té vésky msto velikú zdí ohrazené

—

udlali a

pi prvním jménu

Rokux

toho

kníže

Sušice jeho nechali.

Pemysl,

Polský

Sušice

mst(

jinak

umel bez ddicuov. A oni Poláci volili sob za kníže mládence jednoho, o jehožto

Lésko, jsú

rodu nic prvé o

nm

byla, že

a chytejší.

A

slýcháno nebylo,

toliko

zpráva

by on mezi jinými byl statenjší jemu jméno Lésko Druhy.

dali

by Poláci na tom zkdo by k nmu s svým konm najprv pibhl, aby byl jích knížetem. A ten jistý mládenec chytrosti užívaje, že / by kázal kotvic mnoho nadlati a té noci, když bžeti mli k tomu slaupu, že by on na té cest tmi kotvicemi posypal, krom na jedné stezce, po kteréž on s svým konm bžeti umínil. A když jsú bželi, koové se zbodli a bžeti nemohli a nkteí padali; on sám když tudy, kdež jích ne-

Nkteí ovšem slaup

stali,

píší, že

njaký

postavivše,

i

1

Vyprávno

podle

Kadlubka;

ten

opt

tu

historku

vypráví podle povsti o Dareiovi. 14*

/

V

>.

212

HÁJEK, KRONIKA

V.

11^1 obdrzal.

,

,

stvi

Ale

R.

791—7 93. _

k slaupu pibhl a tak knížet-

bylo, bžal, první Knížetství Polské.

ESKÁ,

mn se vidí, že

i

na ten

as

tak jsau hlúpí

Polští palatynové (neb hrabata) nebyli, aby

mli

o knížetství tak lehkomysln v závod bhati, než že

on Lesko pro svú statenost

poádn

jest

na

knížetství volen.

(První rychtá Pražský. Stavba Prahy.) Léta 791. Obyvatelé


Praha

domuov u

msta Prahy

velikú vešli nevoli tak, až

menší.

v

.

.,

pro stavení

sám kníže ,„

.

.

musil mezi ne pijití a ty nevole, kterez mezi ni-

A

hned kázal domy nkteré a rynk veliký a jednomu každému, jakž uložil a pokud duom stavti, tak aby stavl a na tom dosti ml. A to hned pro budaucí pamt kázal zapsati. Ustanovil jest také kníže mezi nimi saudci a zprávci jménem Chvora, muže velmi opatrného, kterémuž rozkázal, aby sob u brány hoejší postavil a tu aby saudil lid mstský na míst knížete svého a lidu všemu jeho poslušnu býti

mi

byly, zastaviti.

boiti a dlati ulice

v3Lt ar .

tu

poádné

dm

—

rozkázal.

I

ml

jest všecken lid

k

nmu

útoišt

a milovali jej všickni jako otce svého, neb jest

byl

muž 1

Toto vyprávni

na Malé

V

spravedlivý^

Stran

orig. týš

(i

následující)

vzniklo oi'sem jenom

obrázek jako

pi

r.

o

sídle

knížecím

njakým omylem.

1073 (v díle II.).

MNATA ZIZUJE PALÁC

V PRAZE.

213

Léta 792. Chvor saudce a zprávce lidu jako muž vtipný domy krásné a zdi vysoké rozkázal

opt poádnjší než prvé kázav také obruby boiti. nkteré devnné domy a sruby


Praha

stavti, ulice

se

stavla.

i

Nkteí pak poali býti tomu na odpor. Kníže cht tomu, aby se všickni upokojili, rozkázal sob duom výborný uprosted msta postaviti a tu pokojn sedl mezi svými poddanými. Po mnohých pak t.

letech z téhož

j.

rathauz.

kteráž zovitú nulo;

—/

domu uinn R.

t.i

jest

duom

radní,

velmi píkrá byla zima,

mnoho dobytkuov lidí pomoila svú mraukrutností, v ekách také mnoho ryb zhyi

v nkterých místech ledové na puol pátý

pídi ztlauští nalézali se a

(Vpády

Moravan

a

ech mocn jse obrátili a okolo Nebevid a Kbelu velikú inili škodu. Hrad eený Hrádek zboili, Chotborskú horu osadili a tu se dívím obraubili. asto odtud scházejíce mnohé zájmy dlali. Uslyšavše o tom nkteí Nmci, táhli Moravanuom na pomoc a s nimi se spolivše takovuož jako Moravané echuom inili škodu. do

1

asu Nmci

/

33 T

Zima ukrutná.

Nmc.)

Moravané vzavše nenávist k Cebeze vší píiny, sešli se u Kyjova a odtud

Jednoho

stranský.

zvlášt okolo Prahy.

Léta 793.

chm

Ráthauz Malo-

na jednom pívrší nad

Mrazy toho roku pipomínají

i

letopisy

francké.


Moravané.

214

V.

ekau

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 794.

postavili baštu a to proto, jestliže

e-

by

Nmcí. chove je honili, aby odtud vyskoíce echy morNmecký clovali. Tomu místu potom echové Nmecký

Brod jméno

dali.

—

Kníže Kauimské

a

byl

astokrát, aby se proti ním postavil, napomínán,

nechtl aneb nesml toho uiniti. {Bitva u Kyjova.)

mocí

Auval hora.

i

Stíbina hora.

Opt Moravané a Nmci spolu silnú ech vtrhli, chtíce se všech echuov zem zmocniti. Mezi horau, jenž Auval a Stíbrnau Hrkau (jinak Stibinú) se

Léta 794.

(R. 794)

Moravané,

jích

do

slov, vM polozihi. .

,

Kníže Kauimské, lovk velmi strašlivý 2 poslal k ním své posly se vší svau mocí se jím poddávaje. Druhého dne pišel mezi a oni vzavše ,

n

jemu oi

jej, dali

vylúpiti.

Potom hned k Mná-

tovi posly své poslali, chce-li svuoj život zacho-

aby se jím poddal. Kníže Mnáta poradiv se svými statenjšími jím vzkázal, že toho ne-

vati, s

se

staten brániti. Moravané zpupnými slovy súce pohnuti hned odtu hnuli a k Vyšehradu se blížili chtíce se

u

nho

chce uiniti, ale že se chce jím

tetího dne položiti.

múdejší

byli a

ti

nedali k

Nkteí

mezi nimi

Vyšehradu

táhnuti,

Tyto a pedchozí události jsou opt výmysly rozjména z okolí pražského divn propletena se 2 jmény z pomezí moravského. bázlivý. 1

manité;

— =

MNATA. BITVA S MORAVANY. ale položivše se

215

nad jedním potokem na pívrší,

tom míst širokú a mocnu ohradu jako msto a dali tomu místu jméno Kyjoví a to proto, neb byli kázali tu kázali les posekati a udlati na

sob

tu

všecky

mnoho kyjuov nasekati pravíce, že chtí ne mei, ale tmi kyji z té zem vy-

echy

hnati.

Poznavše echové, že tak blízko od Vyšehradu

Moravané

Nmci

a

se

spolu se shro-

položili,

máždivše, také silnau mocí se na Ale však Mnátovi knížeti rozkázali zstati na

i

n

vypravili.

jeho synu Vojénovi

Vyšehrad.

Uhlédavše Moravané s svými Nmci, ano echové táhnau proti ním vedle lesuov, nemohli znamenati, mnoholi by jich bylo, husté lesy

šli

neb

nkteí

skrze

jako tajn. Moravané menší poet

jích býti se domnívajíce, tak jakž se spolu zavá-

když se skoivše oni zali,

mei

poali

vané vidúce

piblížili, s kyji

první boj je velmi

na

zaali,

n z obruby

2

vy-

echové svými

ukrutn mordovati. Mora-

do obruby postúpiti 3 chtli, ale echové jím šrak zaskoivše s obau strá je súžili a mordovali a po lesích je sstíhajíce všecky zbili a koistí tu mnoho i rozliných lausílu zase

pežuov nabrali. Když se boj skonal a echové do 1 3

=

Míní

se

ustoupiti.

ves

Kyje u Prahy.

—

-

=

ohrada.

—

>oj

první.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

216

V.

ohrady

vešli, nalezli

mnoho

jsú také

iš, kterýchž Moravané

a

R. 795.

Nmci

mev

a lu-

svévoln ne-

chtli potebovati.

Po kyjv,

bitv echové navracujíce se osm set kteréž byli Moravané a Nmci na echy

té

pipravili,

ped

knížetem

položili.

Z toho prvního

vítzství všickni veselí byli a tomu místu, na kteKyje

ves.

rémž

se to stalo,

Kyje jméno

(Staré I

msto

dali

stavno.)

Léta 795. Kníže Mnáta jako

33'

dúcí

i..

muž

rozšafný bu-

píhody rozvažuje, všech obyvateluov svého

k sob na Vyšehrad povolati. když sú se sešli, kníže posadiv se, rozliné píhody a pípadnosti již minulé v té zemi i budúcí, které by se pihoditi mohly, oznamuje a pedkládaje i to, kterak by se jich mohlo uvarovati, pravil: »Jist že by slušné bylo, aby lid eský tento nebyl tak po horách a po polích i po té vší zemi

knížetství rozkázal

A

Snm.

rozptýlen, ale jestliže by se taková

vc

jako

léta

pedešlého pihodila a nepátelé na naši a všech nás záhubu vtrhli do zem této, aby lid mohl nkde spolen a pohotov býti nalezen a tm ne-

pátelm

bez prodlení odpíral.

by byli Moravané lem se nezastavovali, te,

1

V

orig.

s

svými knížete

Neb jist mi

Nmci

v-

pod Auva-

Kauimského pi

pipojen týž obrázek jako k

r.

919

(díl II.).

«

MNATA ZAKLÁDÁ STAR: MSTO. pokoji nechali a obrub

sob

_217

nedlajíce k Vyše-

hradu upímo táhli, mne by byli nehotového k bránní a vás porznu a po polích neb po všech nalezli, byli by nás všecky zmordovali a toto knížetství všecko pipojili k Morav. Protož zdáli

vám, nkde v míst slušném aby msto postaveno bylo, a tu lid shromáždný aby pro obranu vlasti tyto mohl býti nalezen. Starší a vladyky uradivše se dali sú odpovd ode všeho lidu, že se jim ta radda dobe líbí. Nkterým se zdálo, aby blízko od Vyšehradu msto znovu založeno bylo, jiní pravili, aby Praha, ponvadž jest nedaleko od Vyšehradu, rozšíena se

ti všickni poruili to knížeti k jeho múdrému rozvážení. Mnáta vyslyšav radu, odpovdal: »Na rovinách Vyšehradských msto mohlo by býti postaveno, ale snad by byl nedostatek

byla. Ale

vody.

x\le

ponvadž

jest Libuše,

nkdy má

babka,

se o tom píše, vyplní tohoto asu.«

Prahy mnoho, jakž

o rozšíení

pedpovídala, nech se to ekli sú nkteí »Úzké místo jest mezi horu Petínskú a Svinským vrchem,, voda Vhltava také s své strany je rozšíiti brání. « Odpovdal kníže: »Však voda jest ta více hluboká než široká. Nech s druhé strany vody na behu domové se stavjí :

a já

1

most Míní

devnný dám se

Hradany.

udlati, tak aby jedni

Pražské

msto

218

k

/

34'

HÁJEK, KRONIKA

V.

druhým mohli

jíti

ESKA,

R.

796—797

svobodn, a ponvadž

ta vo-

da prostedkem msta potee, tu žádný vody nebude nedostatek. Také byla-li by toho poteba, že by mli obyvatelé toho msta Vyšehradu / pomoc uiniti, jíti. «

budu moci svobodn a po suše k nmu pivyšly ša vše echové, dali k tomu

Ty píiny

vli.

Tch na

dnuov hned nkteí sthovali se z Prahy stranu vody a tu díví veliké vyvracu-

druh

domy devnné zakládali. Rynk také toho msta nedaleko od vody na behu, sto kroejuov

jíce

zdýlí a tolikéž šíi založili, tu kdež nyní

u sv. Valentina na

rynku

(Založení

slov

.

áslav.)

Mnáta kníže povolav k sob asmuže múdrého nad jiné bohatého, ozná-

Léta 796.


asslav.

x

sláva,

i

mil jemu, že se ješt obává Moravanuov, snad

aby nechtli pro

ty,

echy pomsty

nad

kteí sú v echách zstali,

uiniti; protož aby

nkde

v mí-

st píhodném pro obranu jeho všeho lidu (ponvadž kníže Kauimský již tak mdel jest) hrad pevný s té strany od Moravy dal sob postaviti, že jemu chce pomoc uiniti zlattem, chlebem lii

i

dem. asslav vyslyšav žádost dal odpovd, že

to

chce rád uiniti. 1

Asi vymyšleno; možno však také, že byla njaká

podobná zmatená tradice v Praze.

MNATA ZAKLÁDÁ ÁSLAV. Tu

219

hned své služebníky, aby

jest poslal

píhodného místa k bydlení jemu.

dali

sú místo jedno. Navrátivše se oznámili sú

pánu

kterýž bez meškání, pojav svú ženu Milo-

n,

slavu

hle-

nalezli

I

všecku svú eled se všemi svými

i

i

jich ná-

bytky a dobytky, obrátil se k východu slunce a pišel k místu, kteréž jemu od služebníkuov uká-

A

obrubte devnnú, msto a od svého jména jemu jméno asslav a duom jako hrad po-

záno.

tu

hned

založiti kázal

velmi širokú jako veliké dal

tomu

tak že sú se

stavil,

dílu všickni lidé divili.

Léta 797. Casslav pilnost maje o bránní ne-

pátelm do zem, k horám

rozkázal od svého

mnoho díví

2

domu

až

podtínati tak,

velikého

aby jedno na druhé padalo,

pes

ty záseky

aby

žádný nemohl pejíti. Roku toho také kníže Mnáta pijel na dvr asslavv, aby to dílo spatil.

A vida,

zlatta, jiné s

ním

hrad

se

má asslav

3 proti nepátelm, jemu jemu darem tidcet hiven k tomu pomoci jemu poslati slibuje;

jak se

dkoval

velmi

a dal

pátelsky rozžehnav,

se navrátil.

A

toho

asu

zase

na Vyše-

žena jeho Stezi-

syna jemu druhého urodila, kterémuž on

slava

jméno Smysliboj, kterýž potom tetího a na Hrobce žalostiv pochován.

dal

umel i

=

ohradu. iv

-

2

=

'.

(]

stromoví.

—

ovšem ryze hájkovská.

:;

Etymol

léta

<

R

~"~^ -

220

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 798—799.

(O Lestkovi Polském.)

Toho asu Lestko Druhý, Polský

kníže,

umel

hned toho roku syn jeho Lestko, Tetí toho jména, zprávu knížetství Polského na míst otce svého pijal. Ten byl muž velmi statený a v váa

kníže

umel.

lených vcech šastný, Jednoho asu sebrav lid v své zemi, táhl Uhrm proti Vlachm na pomoc. A tu sú Poláci s svým knížetem svú mužnost nad Vlachy ukázali, takže se tomu netoliko Vlaši, ale i Uhi di-

Ten Lestko

vili.

ml

miž

ml

jest

mnoho

jakž obyej byl pohanský)

mu jméno

od

nkdy

poádného

zprávce

jemuž Poláci íkali

HuSi,

ženin, s který-

dvadcet synuov. Jednoho toliko

ml

(tak

a dal je-

ímského Pompi-

Popiel.

(Nález olova a cínu.)

Léta 798. V krajinách puolnoních daleko za dvorem Kolostojovým na jedné vysoké hoe ukázala se veliká hojnost olova, nalezl

njaký Hlan chod po

také

i

horách.

cínu,

A

kteréž

ten najprv

pánu svému Slavklasovi divné vyrostliny pi/nes do vsi, kteráž slula Dubina. Slavklas šel jest tam takové rudy mnoho nalámali, s dlníky a když kázal ji ohnm páliti. A když hojnost velikú slitiny udlali, poslal jest to Slavklas Mnátovi, kní1

Opt

podle Boguphala a

j.

polských kronik.

MNATA. NÁLEZ OLOVA A CÍNU.

221

svému, na Vyšehrad, aby se tomu divil, co jest v jeho zemi v krajinách plnoních nalezeno. žeti

Kníže slal jest

to ohledav a

nmu

k

od

nho

své posly,

vdn pijav po-

jemu

z

vrnosti aby

podkování uinili. A z té píiny že jest toho ped svým knížetem nezatajil, dává jemu kníže ty všecky hory,

aby jich užíval, jakž najlépe bude

moci, však o to aby

péi ml, nepátelé

toho kovu súce aby tudy do

zem

žádostiví

nevešli a škody

jeho poddaným neinili. (Založení Jihlavy.)

Léta 799. Moravané spuntovavše! se

u velikém se potu sebrali a do

ech

s

Nmci

na laupež

špehée naped poslali a sami také za nimi táhli. Špehéi navrátivše se oznámili, kterak asslav pevný sob duom postavil, od kteréhož až do hor veliké zdlal záseky; netoliko jízný, ale pší žádný tam projíti nemuož. Moravané zastavivše se v jednom lese pi vod, dlúho se radili, co mají initi, až na tom zstali, aby na tom míst tu hned ohradu okolo všeho vojska udlali a vnit baudy a sruby stavli. Nkteí pak byt sob tu oblíbivše, místo raubené ohrady zdi vysoké stavli, chtíce tu msto míti, a když grunty ke zdem kopajíce ven zemi vypustiti se chtíce,

—

i

1

=

spiknuvše, spojivše

se.

>

222

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 800.

mnoho tu ježkuov nalézali. A na ten as Moravané íkali ježkovi jehlák, od echové mítali,

i

Jehlava

msto.

^q

cj

a j-

:

J

g£

m

iméno

s tu j

jTehlavai.

{Lipnice.}

Léta 800. Moravané majíce zprávu od nktejaká jest hojnost stíbra i zlatta i jiných


Moravané.

r ý c h,

kovuov v

sob

eském

knížetství a oni,

to velmi lehce váží,

upokojiti, ale každého dne

zemi

osaditi.

nkteí

o to smajšleli,

eský

slavovu nikoli nemohau projíti, sto a šedesát

mu-

žuov tajn vyšli od Jihlavy a pustili se jako na západ slunce a šli skrze husté lesy pes veliké hory, až i pišli na jednu vysokú horu, kteráž byla všecka velikým porostlá dívím lipovým. A odtu spativše nkteré planiny, vsi i vorné ddiny ekli sú jedni k druhým: »Toto jest ta hora, o kteréž jsú nám roku pedešlého naši špehéi zprávu dali; protož tuto sob duom pevný postavíce budem budúcími asy v echách škodu initi. « A tak se o to snesli a hrad pevný na té hoe postavili a dali jemu jméno od té hory Lipnice. A když jsau tu ten hrad stavli, žádný o tom z echuov nic nevdl, až poali lidi jímati, šai

Lipnice,

že

nemohli

národ vyhladiti a sami tu Ale vdúce, že skrze ohra/du as-

jak by mohli ten 35 r

echové,

nikterakž se

1

V

Míní se Jihlava. Arci všechno výmysl Hájk pipojen týž obrázek jako k r. 758.

origin.

* MNATA. MORAVAN!: V CECHÁCH.

x

Liž

' '

á?

M

*

i

—

:

-^^

//

Í>^ covati

v

223

mordovati.

To když Mnáta

kníže uslyšel,

sebrav nemalý poet lidu, poslal je k tomu hradu.

Kteíž chtli

sml

k

nmu

pistúpiti.

I

rádi ten hrad zkaziti, ale

žádný ne-

pro rozliné stelby a kamení házení navrátil se ten lid zase

svému a oni vždy

vsi vybíjeli a lidi

k knížeti jako

prvé

hubiti nepestávali.

(Dobývání Lipnice.) Léta 801. Poslal kníže hovice, své služebníky, k

Mnáta Všelaucha a Bo- <. svým zemanuom, t. j.

k asslavovi, k Nevesovi, k Slovochovi a Voziaby ty Lipníky z zem vyjím více tu škody initi nedali a hrad ten horami aby svému panování podmanili.

slavovi, jích žádaje, plenili a i

s

tmi

,

224

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 801-802.

Kteíž

chtíce svého knížete žádost a rozkaz vy-

plniti,

vypravili se

statených a jsúce

luišti

na ty zhaubce, 600 mužuov

dobe v smolníky odných, mei a dobe opateni. Moravci ti (neb

své špehée zvdli, hned rychle dvoje záseky okolo toho hradu z díví velikého udlali, tak aby žádný pístup nemohl býti k tomu hradu. echové asu noního skrze jedny i druhé záseky tajn pronikli a u saNkteí mé obruby hradu toho se postavili. z tch Lipníkuov tajn sšedše s hradu okolo obešli Lipnici) když jsú to skrze

.

—

echy

a za jednu velikú skalú na

echové

a když

udlali zálohu

za obrubau se kryjíce na hrad

muži nkteí tajn vyšedše V tom Lipnici s hradu na echy zbhli a jako valem se na 35V valili a jiní z zálohy vyskoivše / velikým hla/ Ccchové od sem okik uinili. echové domnívajíce se, že by Moravanv V1 v ,. z luišt stíleti poali, z

zálohy osei ty rychle zapálili.

n

.

poraženi.

J

icn

v

*e

záloze velmi

mnoho

nkteí do ohn bžeti Ale však

od horkosti a Lipnici je

než 300

škodliv

nechtíce brániti se musili.

stíleli, takže se jích

navrátilo.

Z toho

se

mén

zemane

velmi rozhnvali a Lipnici hned z ka-

mene petvrdého

zdi

chové ten celý rok o

A

pocah utékati;

ohe ten velikau jím škodu inil, neb ohn smolníkové se na nich rozpustili

domuov

pedeení

bylo,

oni Lipnici

hradové poali dlati a

n se

nesmli

e-

pokusiti.

asu zimního jednoho známe-

nitého

i

DOBYTO.

LIPNI CE

NKZAMYSL.

22^

bohatého lovka, jménem Zbajše, na jeho

dvoe, Zbajšov jménem, dobyli, rozlin nakládajíce muili a potom jemu hlavu dvuor jeho všecken zm<

ním

s

sali.

ves vybrali a vypálili a

i

Zbajšov.

lidi

>nli rvali.

(Lipnice zboena.)

Léta 802. Pišla zpráva k Mnátovi knížeti, to

dje

které/ se

zlé,

umenšuje,

ale více

slinmiá/.di

v

A on

rozmnožuje.

že


nic se ne-

bez meškání

lidu více než prvé, vypravil je na ty

mordée. Kteíž když

dv

okolo Lipnice,

jsú pod tu horu pitáhli;

zálohy pod horau uinili. Sto a dvadcet

mu-

žuov k zámku pistúpivše na ten hrad hust po-

A

ali stíleti.

kamením

oni

oken

z

s

zámku

hust

a velikým

házeli,

že dolejší

tak

a z podsebití

domácím od toho hradu do lesu poustúpiti. V tom rychle dvée hradové ti Lipnici otevevše doluov se hust valili. echové málo hosté mtisili

pozastavivše

se. rychle poali utékati a Lipnici je škodliv cepami a kamením postíhajíce bili. To

echové hradu

z

tajných záloh vyskoivše Lipníky od

zastihli a je rozrazivše

po

lesích honili a

mordovali.

Kteíž pak

byli

že jsú již poraženi, dali.

kteíž

z

nho

na

hrad

echm

moc

chleby a jiné potravy vybravše.

jej jsú zapálili a rozboili. Kronika,

zstali, rozumjíce,

jsú ten hrad v

Vzn

ty,

kteréž tu na \c

Lipnice

rozboen.

226

HÁ J EK, KRONIKA ESKÁ,

V.

R. 803.

tom hrad na milost pijali, jichž bylo v potu tidcet a dva, na Vyšehrad pijevše, Mnátovi je v

moc

dalii.

{Zavel asslavová.) Léta 803. asslav,

(R. 803)

jenž byl

muž

slavný,

ale

jména letitý, su: jednomu as, druhému Slav a tetímu )V a Pab. 1 mluvil jest k ním a ka: »Synove milí, víte dobe, jakú jsem já ml práci pi bránní povolal jest svých syriuov, jichžto

as

a Slav,

|

j

j

nepáteluom, do této zem jím jíti nedada, a skrze to sem velikú ped knížetem obdržal milost, tak že jest mne hojným zlattem daroval, k tomu všickni mli. Ale obyvatelé té zem velikú lásku ke

mn

ponvadž

já již

sem sešlého vku, za

to vás žá-

dám, když já umru, abyste mne v Loších 2 položili a knížeti pánu svému vrní byli, msto toto

spolen bydlili. Jedna strana msta a jest asová a druhá Slavova.« Obrátiv se k Pabnovi ekl: »A ty, mláabyste tlustau zdí ohradili a tu

dene, hned zítra jed a místa píhodného hledaj, na nmž by mohl hrad postaven býti.« rozkaz otce svého vyplniv, nalezl jednu horu u velikém údolí a tu hrad veliký a velmi vysoký postaviti sob rozkázal a dal jemu jméno Pabnice 3

Pab

Pabnice.

.

Vše toto i následující pouhé výmysly. Pozdji je Snad se míní Losin na ješt rozmnožil Pšina. " Místo nedaáslavskUj snad proste sklepy hradní, 1

—

leko

áslav.

—

MNATOVA SMRT. Roku toho pojal

sob

rodovu ze

také

vsi

Pab

ponuknutím

jménem Domku,

/.cnu

Huorek, kteráž takovú

že vezmúci krávu živu, nesla

by mohl

z

otce svého

dceru

luišt

(Mor v

dosteliti a zemi.

V

/ Léta 804.

i

mla.

sílu

tak daleko, jako

.

Smrt Mnatova.)

zemi

ukrutný,, na lidech

jí

Siln

Msti-

eské

mor

byl

velmi

na hovadech. Kníže Mnáta

<

R

-

804)

3<,r

poražen sa ukrutnú morní bolestí sedmého dne

umel, kterýž voval,

muž

tu

zemi jedenmezcítma

zpra-

let

umrcl

velmi spravedlivý a žádostivý pokoje.

Po vykonání života dne tetího pod Vyšehrad na robku nesen a dar}- mnohé v ruku maje do hrobu vložen, s pláem mnohého lidu pohben; na 1

1

hrob ohe veliký až do dne tetího horal. Pi tom asu syn Mnatuov, jemuž bylo jméno

jehožto

Vojen,

také

byl

velikú

nemocí

poražen

na

a

Ostromei jako mrtvý ležal. echové obávajíce se, aby neumel a skrze to aby nebyl v zemi njaký nepokoj, neb mnozí a zvlášt znamenitjší žádostiví byli místo knížetské držeti, spolen sú s~ sešli a volili sob za zprávci a vladae syna Hrozislavova ze vsi Vršovic jménem Rohovice,

kterýž pijav vladaství,

píke 1

2

trestati.

poal své poddané velmi Neb brzo po svém volení kázal

V

orig. pipojen tý obra Podle franckých letopis bylo

k to

r.

r,

ojo (díl

TI.).

803. 15*

^kovjc vlada.

228

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

R. 804, 805.

svým služebníkuom, aby šli a pivedli jemu Karsa, syna Nohojova ze vsi Kre, svázaného, kteréhož

hned

dal

eky tajn ddiny

té noci

s

Vyšehradské

škál}'

do

sstriti a v jeho ddictví se uvázav,

hez meškáni kázal vorati.

(Volba Vojénova.) Starši

a

lopotové

ped

uslyšali, spolu se

Vojén volen.

t iivse

se,

jiní

i

,

to

Svini hrad sešli a tu ura-

po Vojéna na

.

vládykové když

Ostrome

a jej

poslali

v

jako ddice za knize

volili.

A

když jsau s nim k vratuom Vyšehradským pišli, on vlada nechtl jich tam pustiti. Po dluhem volání a tluení Rohovic vlada sám vyhlédl z jednoho okna a pravil, že chce prvního volení

ped Vojénem dje, že chce jenž byl

užíti a té

brániti.

muž

velmi

kivdy, kteráž

Krosák, jeden silný,

vzav

se

jemu

z lopotuov,

bránu

sekeru

Vyšehradskú v náhle vysekal a Rohovic

to vida,

tajn pes zed se dol spustil. Vládyky Vojéna na hrad uvedše na stolici otce jeho jej posadili, všickni vrnost slibujíce inili jemu poklonu. Mládenec ten, maje vku svého let dvadcet a jedno, velmi rozšafný pi svém zpravování byl nalezen. Lopotové, to jest starší zprávce, rozešli, spolu s

knížeti za ženu

dív

než se

vladykami vzavše raddu, dali jsú laku, dceru Krasoovu ze vsi I

VOJEN ZVOLEN KNI2ETEM.

ona byla malého vzrostu, ale veliké pohodovavše s svým knížetem se roz-

Zvolice (a

krásy);

229

tli

/

36*

žehnali a na svá odešli "bydle,.

(Rohovic vlada.) Léta 805. Rohovic pak pojav taj

non,

ne a

k západu

nimi

s

Lucka.

A

tu

s

smolníky

tov

byli.

slunce

se

té

msta

do

v prošívanice a

msta

se

vc

taková

zmocniti. nebyla.

tajná

Rohovic tomu dobe

což umínil,

rokazujíce.

vyšel

i

Ráno

zanechal.

aby

hned

Ohe

toho neuinil, že jej chtí kázati do

uvrci a

co jest on uinil ÉCarsovi tajn, že oni chtí

zjevn

A

sob

.a

chodil

místa k bydlení hledaje,

pišel na jednu borti, na kteréž byla hojnost

i

vody. i

jemu

uiniti.

on to vyslyŠav poselství, vyšel ven

pn horách a lesích až

ven

svými pomocníky. Pakli by

s

Tu

nalezeno 1

V

kázal

svým

jest, že tu

orig. týž

lesy sekati a

prvé na

obrázek jako

žetem eským; viz v

díle

III.


se

jinak Žatané, spolu se sšedše k Ro-

poslali

msta

z jich

obrátil

svými luišti poho-

s

noci bedliví byli; toho.

až

své eledi

rokuje dne te-

té noci

úmysl maje toho

vyrozumv, pak Luané, novicovi

pišel

a

pipravili a

Luanuov ovšem protož

ntco

Michlu

z

Luany pokojn

svým, aby

tího rozkázal v

Vršovic a

/.

té

pi k

r.

obruby dlati,

hoe

také

njaké

volení Vladislava kní1197.

Jatetí Rohovice

230

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 806, 807.

kronyk

staveni bylo a že by vedle starých

Msto Bímota.

nkdy ped mnohými

Bohémové msto sob

postavili, kteréž slulo

l

e ty

Bímotai. Léta 806. Rohovic to místo



liká pilností tu

Vlada msto.

Vládao.

anm z

msto

A dív

oblíbiv, s ve-

stavl a dal jemu jméno

než dokonal, až odtud veliké Lu-

Chtje se toho, že sú svého msta vypovdli, pomstíti, kázal u

tžce

nesli,

krávy zajímati. Luané to pro ani dobytkuov pásti, pak z nich jsúce strachem

bráti a

Nkteí

pinuceni chtli

sob

jej

nkteí

zvoliti, jiní

že

za zprávce

nechtli k tomu

více: »Zdaliž nevíme, / to,

pro

i

za kníže

sme jeho nechtli u nás

bezhrdlé, jakž

Kesomysl jse narodil

jemu

sú na tom, aby se

pra-

svoliti,

nás sužuje? Že promíti; budeli

knížetem, bude se chtíti mstíti nad námi.« stali

jej

jich

neb nesmli

ani vorati.

37 r

sob

škody inil.

msta pastýe

/

to vy-

hledáno bylo, že sú tu byli

naším I

z-

bránili a hledali jeho

budu moci.

Roku toho narodil se knížeti Vojénovi syn a ,^ ,,-,,, Tjr ~ dáno jemu jméno Krezomysl, jenž se vykládá .

,

ostré mysli aneb ostrého rozumu.

zvlášt pátelé píbuzní

Nkteí

knžny Baky,

pak, a

jako Kva-

so a Bozdch jiní, toto dít, Kezomysla, jiným jménem jmenovali, íkajíce jemu Vnyslav, i

1

Místo

svdené.

—

toto, 2

jakoš

i

ostatní

Nyní Vladoicc,

události,

nm.

jinak

Wladarsch.

ncdo-

VOJEN. ROHOVIC

VLADA.

231^

jako by ekl »v nás sláva« a neb »naše sláva«.

Nkteí ovšem

z

kronykáv týmž

vypisovali,

jeho

také

jménem

vtší poet písauov

však

Kezomyslem jmenuj Léta 807. V eském i

i.

knížetství veliká hojnost

chleba byla, tak že dávali žila za dva penize 2

mohl jedem stíbra

ba,

A pi tom která/,

as

lovk

unésti.

Tak majíce

oddali se

zlata,

i

jej

mnozí

,



co

dosti chle-

na stavem.

Oasu postaven jest hrad na jedné hoe.

Lidmice.

slula

1

1

rad ten potom za dlúhý

jmenován. A to staveni stalo se nákladem jednoho bohatého lo-

byl Lichnice

rozkázáním

i

eené Hronov, jemuž bylo jméno Potom tomu hradu Moravané dali ..... jmeno od Lichnice Lichtemourgk3 1\. t. Vojénovi knížeti knžna Hanka druhého syna urodila, kterémuž on jméno dáti kázal vka

ze

vsi

Lidoslav.

,

•

,

,

,

.

'se

nám sláva navrátila). T. Rohovic s svého msta Vladae asté sjezdy inil a Luanm jiným echm mnohé inil škody. Toho snésti nemohúee utekli se k knížeti Vratislav

se aby J

(t.

1.

i

svému Vojénovi,

nho

od

rady

i

pomoci

proti

Rohovicovi žádajíce. Kterýmž on odppvdal, že by to rád chtl uiniti, ale obává se, aby s strany

druhé Moravané, jenž sú mnohem silnjší než Rohovic, do zem nevskoili. 1

Viz

pi

Míní se

r.

832.

hrml

—

Lichtemburgk.

-

Drobná mince,

asi

=

Lichtemburk na Cáslavsku.

krejcar.

Vratisl Ȓ

nan

(dli.

232

V.

(Boj

asu

Léta 808.



ESKÁ

HÁJEK, KRONIKA s

,

R. 808, 809.

Moravany.)

jarního

opt Moravané

vešli

do ech, aby tajn škodu inili, a všedše na jednu horu nad Ohhí, kteráž také Oheb slula, tu

sob ohradu z

uinili a

dobe

ji

osadivše,

jiné nábytky pobravše, zjímali je a na

i

nkteí

nich do vsí bližších se pustivše, lidem dobytky

horu

je

po malém ase opt vybrali Svochov, Dubin a Chotbo, a tu také lidi odtud zajavše,

uvedli;

na túž horu je vedli a odtud na Strážek a na BíMoravané.

tov je poslali^

To když oznámeno

bylo starému asslavovi,

poniiv obranu domácí Slavovi a asovi, svým synm, sám osobn s tím lidem táhl na Moravany a pod horu, na ten kázal lid okolní svolati a

kteréž se byli obraubili 2

.

A

tu kázal všecken lid

nalezeno jich v poctu osm set a mužuov dobrým hávem odných, jenž mli nkteí luišt a stely, jiní mee a puklée, jiní paluby a poboní nože, jiní pak cepy, sáp 4 emdihy.-,, jiní opt praky a kyjanice a tak hoDruhého dne šli sú tovi se s nepátely potkati. svuoj zísti,

i

padesáte

::

i

1

Na

Morav

leí

blíže

hranic

Stražek

místa Svochov a Dubin jsou nyní neznáma;

Oheb (nyní

7'

ohradili.

odv.

4

— =

--

dýky.

=

"

— = 5

Bítov;

—

a

—

2 v áslavská. zbra neznámá; díve njaký

zíceninách)

obrubou

a

Chotbo

leží

palice.

VOJEN.

\

l'\m

.M«)|,»\\

\M

prošívancij na tu horu a obrubu zapálili.

nkteí

n

pau Moravane vyskoivše veliké kameni na byla jest radda štli, ale málo jim uškodili. I

asslavova, aby vsi osadíce, tu

jich tu nedobývali, ale

aby je tu mordovali.

váti,

aby okolní

jich ekali, když by chtli plundro

A

tak sú uinili.

(Loupeže Rohovicovy.) / Léta 809. Rohovic pojav svých laupežníkuov veliký

poet

/.

msta Vladae

i

odjinud, táhl

<

R

809) 3/V -

ni-

s

mi do Lucké krajiny a tti vsi vybíjeje a plundruje pibral se k samému Lucku (neb Žai) a inil velikú škodu. Luané toho vytrpti neraohúce proti

nmu

se z

msta

vybrali a lidu jeho

siln poali mordovati a oni se staten

Luané

v

té bitce

Rohovice

Vladaští se opravivše^ a

pána svého jim

na sto jich tu sta

Luany ukrutn

ruku

jich

zbili a zranili

javše na

jich

Tu když

z

Vlada

bránili.

V

ranili a jali.

vydeli a více než

a okolo pul druhého'

pivedli a šacovali.

je

bylo Vojénovi knížeti povdíno,

mládenec, velmi toho chce toho skutku nad

Vladaovice kázati

a

a hned tu slíbil, Rohovicem pomstíti

želel

zbíti a to

tom

poráželi

msto

byl

že se a

ty

rozboiti.

{Porážka Moravan.) Léta 810. Vládyky a zemane krajiny východní •-pólu 1

se u •—

jednoho

mužové

v

z

nich

sesli,

»prošívanicích«.

jménem

— = 2

Prosti-

spoádavše.


234

HÁJEK, KRONIKA

V.

sláva,

ESKÁ,

syna Chlumova, na

R. 810, 811.

hrad eeném Chlum,

asslav, Vozislav, Polemil, Budhost a Neveš, a na tom sú zuostali, aby ty laupežné Moravany z své zem vyplenili. A od toho

zejména

tito:

na cestách všudy osazujíc mordovati. Mora-

dne poali jich

pilní

býti a

okolo vsí stráže vané když to uznali, že jich ubajvá a mnozí vycházejíce nenavracovali se, na to se uradivše i

piln

se snažili,

aby

dne jednoho

u hradu

se

Chlumu shledali. To když uinili, poali Prostiukrutn dobývati. V tom rychle pedeení z vládyk s svými pispli a Moravannov tch mnoho tu zbili. Moravané vidúce, že nezbýti, s vtším potem k Morav pospíchali. Cechové vždy jim na ocas šlapajíce do Moravy se s nimi slava

dostali

a jiných

Cechuov den ode dne vždy za

nimi do Morav}- pibývalo. Strážek

Když

jich

pak mnoho

spolu bylo, poali v Morav veliké škody initi, hradu Strážku a hradu Bítova dobyvše rozboili a

domuov

jse navracujíce veliké nesli s sebú ko-

isti. Nkteí pak z týchž Moravannov byli ješt na Ohbi zuostali a ti jedné noci všickni se hu-

stými lesy do
8u>

radOheb.

Moravy

rozkradli.

Léta 811. Boják, syn Slovochuov, z rozkázaní otce svého vsel jest na tu horu je s sebú

eenau

mnoho pacholkuov, kterýmž

po
brzkém asu

tu

duor

A

Oheb, makázal díví tak velmi

veliký jako hrad kázal

VOJEN A MORMinoK' MORAVSKÝ.

i

assla\

Slovoch,

a

Neveš

vládykové inili jemu pomoc eledi

jiní

bem

jeho

Otec

stavti.

235

a,

Moravanm,

asu

že

mu

tuho král již

na

[Hrad]

3

-

o druhé porážce

hanebn od eChuov

že sú

chle-

pomoc pravili. Moravský, Hormidor jmé-

chtí býti

'

nem, uslysav

i

by jemu jaká byla poteba proti

jestliže

zbiti,

°

Moravanv

-\ir

Hormidor M' »ravsky.

a

také že sú Ce-

chové v jeho království škodu uinili, hradu od nkterých dobyvše je zboili, s velikú moci do

ech

se vtrhnuti strojil, ale

toho nevykonali. U.

Tetí,

t.

—

také kníže Polský

umel

a Poláci

bez

zachvácen sa smrtí, Lestko, toho

meškání

jména

syna

jeho

\^

n \i t%

Pompilia, jinak Popiela za kníže sú pijali, jiní

pak syno/vé Lestkovi rozliný krajiny východní

sob val;

'

.^

Sr

Ten Popiel nedlúhý as zpravosyna jediného po sob zuOstaviv, umel. osobovali.

(Rohovic poražen a

jat.)

Léta 812. Kníže Vojen rozeslal své posly po


zemi pikazuje, aby všickni 15. den dubna msíce na Vyšehradském vrchu se postavili, žádný aby jse nevymlúval a ktož by koli nepišel, vší

již

by tomu kníže porozuml, že

pítel, I

vida, 1

ponvadž jemu sešlo

se

najprv Vypráví

všecko množství

z poslušenství tr:~,

ale

k

jest ten jeho ne-

není poslušen. lidu.

Kteréž on

jim podkování uinil

pozdjší dob, Dubravius.

Snm.

236

a

potom rozkázal, aby

s

luišti

a i

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

a

na vojnu

mei,

strojili s

jinú zbrojí, také aby prosí vánicemi

s

smolníky

se

R. 812.

dobe

se opatili.

k Rohovkoví Vršovskému,

Posláno bylo také

snm

aby na ten

nkteí, pijel. Kterýž se nepostavili, též kteíž se jeho pidrželi; posla pak, kterýž k Rohovkoví poslán byl, kázal on jíti a dal jemu stíti hlavu a po jednom svém služebníku poslav ji. i

na Vyšehradského v

mošn

povsiti.

hradu vrata kázal

A

Ráno nkteí když piln

hova (jenž byl

ji

non

ji

když

to jse stalo té noci,

ped Vyšehrad

jsau jse byli všickni

uhlédali a

jiní

to,

sešli.

co na vratech

ohledavše, že jest hlava

vrný

služebník

visí,

Bi-

Vojénuov a jemu

velmi milý) poznali, kníže, co se stalo, uslyšav, z

toho byl zarmúcen

poddané, jich

snažn

i

hnviv

a jej

jako nepítele jeho

Kteí

že to chti rádi

ho dne pipravivše

spolen

A

táhli

i

pro

uiniti, všickni jako ušty se

a vyšed mezi své

aby na Rohovice

žádal,

jich

všech

táhli

skrotili.

jako pro pána svého

jednmi

pravili.

Osmé-

v své hávy a brkvanty 2

,

ped Vladaem se položili. svému vdnost uiniti a sob

a

chtíce knížeti

pokoj a poctivost obdržeti, piln jeho tidcet a

Rohovic ovšem staten se kamením a dívím, smolau ohnm s svými pošest dní dobývali.

i

1

=

nedostavil.

— = 2

hornický

odv

(Berggewand.)

2M

VOJEN. PORÁŽKA ROHOVICOVA.

mocníky hranil, ale však množství tomu a jich síle nemohl odolati, neb pi tom dobývaní dvadcel a osm rebíkv mli. A když najvíce na zdi lezli. Protislav, muž velmi statený, s svými pomoc niky bránu vysekal a do jest

hned

jiní

za

s

svými

ty

msta

Když

Tu

Vládaovice siln mordoval,

ním vskoivše tž jsú

zmordovali.

první vskoil.

(i

b yt

inili, až je všecky

sú pak do jiztby vkroili, Ro-

hovice an sedí na zlat stolici uzeli, kteréhož

hntl

tu jali a svázavše poslali knížeti na

hrad a

msto

vybravše

iipímo

táhli

jel jích

pozdravuje.

tzství

veliké

zapálili

i

rozboili.

Výše Odtud

k Vyšehradu a kníže proti ním vy

Potom jím uinil z toho ví dkování a všem pikázal, aby

msta zase nestavl. A Rohovice ká do jednoho pevného sklepu zavíti, pikázav, aby jemu dosti jísti dávali a když se s staršími a vládykami uradí, že jemu chce dáti divnau smrt žádný toho

zal

uiniti: jedno proto, že jest chtl býti knížetem, a

druhé, že jest v zemi záhubu a lidem škodu své

voln

inili.

(Proroctví Banino.) Léta 813.

Baka, žena Vojénova,

jénovi dceru, kteréž on dal Dubravius

urodila Vojméno Stýba. A toho

Puprocký tuto báchorku Rohovicovi ješt dále rozpcdli a vykrástiH, jak s trnu byl stí 1

rzuin,

oloupen

o

alti.

<>


Radovánky.

238

V.

ESKÁ,

HÁJEK. KRONIKA

R. 813, 814.

vden, pozval na radovánky mnohých zemanv. A pi tch hodech bral raddu s nimi, velmi sa

co by

ml

s

raddu kúce:

Rohovicem

uiniti.

» Ponvadž se jest

dali jsú

I

smU

jemu

knížeti pro-

a jeho poddané lúpiti a mordovati, kaž jej vedle cesty, kudyž najvíce lidé chodí, obsiti a to proto, jestliže by kdo z jdúcích tudy otázal se tiviti

druhého ka: »Kdo jest ten, kterýž visí? A co jest uinil ?« bude odpovdíno: »Ten jest Rohovic Vršovský, kterýž se Bozdcli. /

38y

smli

protiviti

knížeti

pánu svému. « Bozdch pak, švagr Vojénv, povdl a ka: / »Ponvadž Rohovic byl jest muž statený a vyžšího rodu, nemá lidská ruka jemu smrti uiniti, ale on sám má se svau rukau poctiv obsiti. « Baka pak, žena Vojénova, mlu-

všem raddám jeho (neb také

vila jest knížeti

i

vštkyn

»Já jsem

byla)

:

mnoho budúcího tento

as obšen,

skrze sen Bude-li

spatila.

jist bude skrze rod jeho kní-

žecí rod zahlazen. Pakli

bude propuštn, on sám

svau rukau knížata zmorduje a hladí, « ale

v

nmž

této noci

Rohovic na

kmen

jích za-

aby jeho nechali až do druhého roku,

štstí knížatuom

má pomoc

uiniti.

{Smrt Rohovicova.) j


Léta 814. Služebníci

Rohovice u vzení, 1

=

opovážil.

nkteí

zprávu

ti,

r;?:

kteíž ostíhali

dali knížeti,

kterak

VOJEN.

Rohovic

sa

v

k'<

(MOULOVA.

i

vládykám, kte

najvíce Pro<s)tislavovi a jiným

íz

jeho (an jím nic neuinil)

jsú

239

tom vzení, mnohé pohržky iní, ale té vší zem obyvateluom

netoliko knížeti, a

SMRT

tak

ukrutn

dobývali, jímali a do toho dali vzeni.

Kníže to slyše obeslal nkteré vládyky a ze tom opt, co má initi s Rohovicem,

man}-, jích v /a

»Nech

raddu žádaje. Kteíž odpovdli:

jest

smrtí zahlazen tak, jakž léta pedešlého bylo na

tom postaveno, aby byl obšen. « Kníže vedle jích raddy rozkázal jej z toho vzení vyvésti. Kterýž když byl k pestrku, jinak k pívozu, piveden, od svých btidúcích mnohé potu ješt od sebe hruožky knížeti inil. Odtu peplavivše jej pes eku Vhltavu, k jednomu velmi vysokému dubu u samé cesty jej pivedli, na kterémž chtj neb " ,v "' nechtj musil jse sám na haužvi obsiti. Mnoho ... .... obesen. v lidu pri tom divadlu a smrti jeho bylo, ktenz pravili, když se uvázal a doluov nohy s vtve spustil, že velmi veliký smích a rozliné chechtání od duchuov zlých v tom lese bylo. takže se tomu. co by se to dalo, všickni divili a z té píiny tomu místu, kdež se Rohovic obsil, Smíchov jméno SmíchoA dali a dubu tomu, dokudž tu stál. Rohovic íkali,. i

lí

1

!'.

.

•

•

,

,

i

i

Asi podle vyprávní o Šárce a I 'Krvákoví (již pe! Hájkem?) vybájeno. Jméno Smíchov fest však velmi 1

pozdní.

Mi)

(Druhov

Vojem velmi miloval

Kohovice

nepokojného

smrti

zem eské

obyvatelé té

R. 815—817.

Silná epice.)

linul.

Po

Léta 815.


ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V,

A

byli se upokojili.

zlato,

kníže

mnozí jemu

protož

rozliných místech jeho hledali a knížeti veliké zlatté dary pinášeli a kníže rozdávaje jím hory v

i

doly,

sob

aby

dlali ddiny, tím je také daro-

val. Zlatta,

stíbra

nedostatek.

R.

—

i

chleba toho

jinak Píseckém, rozkázal

nebyl

Baubínském.

svým nákladem duom tu své aby ryžovníci ten k zpravování

krásný postaviti proto,

mli útoišt

asu žádný

kníže v kraji

t.

i

dm

a poruil

jednomu svému služebníku, jemuž jméno bylo V hrad°

Druh.

A

nho

od

V

Léta 816.



jeden

krásné

Kraslicio,

umel

hrad ten Druhovj nazván.

jest

témž kraji Píseckém byl postavy a velmi

jest

bohatý

jemuž bylo jméno Krasel, kterýž

zuostaviv po

muž

ve

vsi t.

r.

sob ženu hojného vzrostu a sílu svú ped mnohými

krásné tvái, kteráž také

lidmi ukazovala (a oni se divili)

bylo

epice

:

,.

Ta

mnoho

mající

a

jméno

její

zlatta rozkázala

rypákovi z samého zlatta sedlo krásné na svuoj

kuo a /

3
udlati, na kterémž

škarpály

(t.

j.

asto

tevíce

z

okron vlny

jezdívala

pedené

a

mí/stern setkané) na svých nohách mívala. Slu1

Podle Sedláka snad Drhovle u Písku.

Krašlovice u Vodnan, nicku,

—

:i -

—

-

Snad

Podle vsi epice na Strako-

VOJEN. SILNÁ EPICE.

241

odv

žebnice za ní pesky chodíce dlatihý

zem T. a

n<>sil\'. 1.

v knížetství

toho

z

až do

velicí byli

Vojanov astí dešové pršeli povodové a tudy veliké pi

ryžování a jiném dílu na zlatt pekážky. A zvlášt okolo Písku a Sušiky mnoho se doluov zatopilo a zvlášt tch,

kteí jsú

byli

pi

Podolí.

Léta 817. Žena jedna, pozuostalá po manželu svém Kráselovi, o jejíž se pýše mnoho vypisuje,

veliký poklad zlatta na

kteíž ustavin

položila.

i

zlatto kopali,

vozili, jiní prali a jiní

madu

nm

služebníkuov

jiných

k

jiní

epice,

hoe asu

n »/.kázala duom krásný jako hrad na jedné postaviti a dala jemu jméno epicej. a toho

mla mnoho

0<- 817)

Neb

jest

dlníkuov,

vod

písky

opt ohnm zlatto v hromnoho jako na

spauštli a tak jeho velmi

každý den dodávali na epici a skrze takovau pilnost velmi svau paní zbohatili. R. t. také Vojen kníže, maje nadji, že dlúho živ bude, rozkázal nižší hrad, jinak Svinským nákladn stavti, cht sám na Vyšehrad zstati a syna Kezomysla na dolejším posaditi.

(Všeke

a Brašena.)

epice jmé-

Léta 818. Jeden z služebníkuov

nem Všeke, zamilovav jednu paní, jménem Brašenu, poslal i

1

Míní

se ves

ti

Strakonic.

—

2

služebnici

své

k paní

své,

jest

=

Hradany.

(R- s i s > <

242

V.

mu

aby

dala, že

ji

slyšeci

ob

zati a to

A ona do špalku

za ženu míti žádá.

najvíce proto, neb

zlatta. Pravila, že

nho

vala,

že

svá-

má mnoho

jeho nedá z toho vzení pustiti,

jeho všecko zlatto míti bude.

Všeke když dem

ji

R. 818, 819.

rozhnvala se tak, až Vsekn nohy vsaditi kázala a ruce jemu lýky

ti)

za

až od

ESKÁ,

HAJEK, KRONIK A

již

nkoliko dní vzením

a hla-

trápen byl, Braše v jednu noc srní) ten,

podkopala a do nho vlezla, ruce Všekovi rozvázavši, špalek a neb tu kládu, v kteréž za nohy byl držán, otevela a tak jej vy-

v

kterémž byl

vze,

ním na jedno pívrší a po malém asu tu s Všeke zpsobiv dlníky, tajn duom sob dal bezpený postaviti. Ale epice když uslyšala, že jest Všeke ušel z vzení a Brašena se ztratila, velmi byla truvedši z toho vzení, šla

ním ve dne v noci

chlivá. Bojéci se,

s

bydlila, až

aby od

nho

(neb byl velmi zuo-

ivý) úkladn nebyla zastelena, rozkázala se všudy po nich ptáti, milost dary jim dáti slibující. To když jim oznámeno bylo, pišli sú na hrad epici a paní Všekovi Brašen každému z nich dala zlata, což mohl unésti, a pi tom prosila paní epice, aby od ní daleko pro budúcího pái

i

telství

A dili

Stke.

zachování nebydlili a oni to tak

a dali

duom

ten

sob

slíbili

dodlali a

uiniti.

pevn

ohra-

jemu jméno Všeke, kterémuž nynjší

echové íkají Štken.

VOJEN. O VŽE KOVI A BRAŠENE.

(Zemtesení. Popel Léta 819.

V

Polský.)

eském

knížetství

243

na rozliných


místech bylo veliké blýskaní, hromobití škodlivé

zem~ tesem -

a

>

1

asti, jakž kníže

kteráž ód toho

zem,

i-j

'

i-i

i

vsel

("'ech

nebyla, takže sú lidé do lochuovj

pod zemí

se schovávali.

A

to trvalo za

Zeme-

1

a skrze to nruoza veliká na lidech,

do

té

lr

,

yj v

/

utíkali a

28 dní 2

.

Téhož léta kníže Polský Pompilius (aneb Po piel) umel, zstaviv po sob syna také Popiela. Potom ten Popiel mladý (íkali jemu Tetí Po piel) byl takový ukrutník a nešlechetník za dnuov života svého, tak že žádný kníže Polský nikdá v tom jemu rovný ani podobný nebyl. Byl píina svých dvú synuov Pecha a l'o-

;

°1^ 3

i

zamordování. Pro jeho pílišná zuivost

piela

nešlechetnost dopustil

myši za živa

i

s

na

Bh,

Pán

jeho ženu, též

i

s

a

že jsú jej

dtmi sndly

.

(Hrad Stekov.) Léta 820.

Nmci

poali v echách škodu i-

a zvlášt ve všech okolo

niti

Litomic

netoliko na statcích aneb dobytcích, ale

mali a na

devnné

Labi ece je slyše

1

k

r.

o

= 823.

plavili

svory a to

tom, nevecTal jim sklep. ''

—

-

poberúce

asto

podlí

i

lidi

jí-

doluov po

inívali.

Kníže

jaké uiniti pomoci.

Einhard pipomíná

Vyprávno

a Piliny

Kadlubka

to i

zemtesení Dlugoše. [6*

(R. 820)

244

HÁJEK, KRONIKA

V.

Však nkterých

starších povolav

nichžto jeden,

vsel, z

ESKÁ,

R. 820, 821.

s

nimi v raddu

jménem Stek,

dal raddu,

aby nkde hrad pevný pi ece dolejší byl postaven a ti, kteíž by na tom hrad byli, aby nedali

Nmcm

nahoru ani doluov plaviti. Líbila se ta radda knížeti i jiným i žádali sú jeho, aby on to sám opatil. Kterýž pojav eled hledal místa píhodného a když nalez, rozkázal tu z pevných s[b] rubuo v hrad devnný na jedné skále postase

Stekov hrací.

více po vod do tch dáno jest tomu hradu jméno od téhož Steka hrad Síekov^ pustiti se

nesmli.

(Vpád

I

Nmc.

Kada.)

Léta 821. Od západu slunce Nmci petáhše hory a husté lesy do plání eských se pustili a okolo Lucka dvory a vsi vybíjejíce inili velikú

škodu a je

do zate.

Nmci

a jakž dokonal,

viti

krajv

lidí

mnoho jako hovad

zajavše

ped

sebú

po dvú svázavše hnali skrze veliké hustiny až

Nmec, Luané

neb Žatetí nejsúce bez strachu rychle

k knížeti Vojénovi poslali od moci,

kterýžto

svých

poddaných,

muž

jako

poslal

200 mužuov výborných a 1

Vypravení

i asem Nmci,

nho

Luanuom dobe

vcn

žádajíce po-

opatrný a milovník

na

pomoc

kaudelnicemij a

chybné. Tehdy na severu Srbové lušití. Hájka svedl (snad) Kuthen, jenž tyto Srby také pokládal sa Nmce.

Cerli

bydlili

ne

i

ale

VOJEN. VPÁD NEMCU.

245

smolniky a prošívanicemi 2 odných s mei a s luišti a nkteí z nich mli rohové puklíe8 jichžto byl vuodce jménem Kada. Ten jest ležel s tím ,

lidem od knížete poslaným n Lucka tidcet a

osm

Nmeckého píští do zem, a když snad njaký špeh aneb výstrahu majíce škodit nepišli, Kada obrátil se s svým lidem blíže k povdal: »Budú-li a dní oekávaje

s

oni,

Nmcm

chtíti

Nmci vám

škodu initi, budu já je umti

Nmec

zaskoiti. Brzo já jim v této

dobe od zemi

naší

sob

dal

zušklivím

škoditi

l

velmi veliký píbytek

kan postaviti a

Kadán.

Luanm

nm

pi

A odšed málo, devnný nad e-

!«

obrubu širokú, také

i

pí-

kopy, a dal tomu píbytku jméno od svého jména l\;idan 5

.

Kníže Vojen

en

a poslav

se tn

staten

to uslyšav, velmi byl toho

jemu

vd-

veliké dary, jeho žádal, aby

Nmcuom

bránil a byla-li by toho poteba, že chce rád jemu pomoc uiniti.

(Bohyn

Kýhala.)

Léta 822. / Vojen kníže rozvažuje rozliné píhody, .kteréž by se jemu od Nmcuov mohly 1

štíty.

Kada

=

—

kyrys koudelný. 4

5

franckými; básník

= tvrzí

zošklivím.

-

tak

nazývaje

-

°

Camburg,

nejspíše

latinský,

— — kyrys kožený. — = — Ji záhy ztotožována vzpomínanou

již ji

r.

annály

803

ióu myslil anonymní mstem bojským Kanad'.

r.

,


-t°

r

246

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 822, 823.

jeho poddaným na budúcí as pihoditi, ponvadž tak asto a nenadále na záhubu jeho podi

daných hustými lesy vkradauce se vskakují, povolav své ženy v tajnú raddu ptal se ji, má-li ona také od svých bohuov jaké oznámeni o tom knižetstvi aneb o obyvatelích eské zem, bude-h

kdy knížetství zkaženo a neb lid jazyku toho zahlazen. Kteráž vzavši prodlení za 16 dní a v tom asu hojné obti modle své, kteráž slula Kýhalúj, uinivši, odpovd od ní vzala, kteruož Vojénovi oznámila a kúci: » Bohové horní i dolní, vodní i vtrní i ti, kteíž pišli od stran svta, toto su im skrze Kýhalu za odpovd dali a ujistili, J že národ tvuoj a lid toho jazyku nebude vyhlazen, ale cizí národové ovšem astokrát se budau pokaušeti, chtíce kníže i lid zahubiti. Protož rozkaž msto, kteréž uprosted vlasti jest založeno, o kterémž má pedky Libuše mnoho oznamovala, rozšíiti, neb v asích budúcích má k n-

ty

K\'lnh

n

mu

všecka

zem

útoišt

míti 2 .«

(Šíení Prahy)
Léta 823. Vojen

asu

na Vyšehrad obyvateluov 'tahu opt stavli.

jarního povolal k

msta Prahy

sob

od strany

západní a jím všem rozkázal, aby se na druhau stranu vody k východní stran, své opustíce pí1

Jinak jméno neznámé.

zek jako v

díle //.

k

r.

—

1072.

2

V

orig. následuje obrá-

VOJHN ROZŠIUJE PRAHU.

domy prostrannjší

bytky, stehovali a tu se sadili,

mli sob

než prvé

2-47

A

zakládajíce.

ani vyslyšavše

povdli. den dubna msíce

pána svého, že to chtí rádi uiniti,

A

tak

sešlo se

aby lesy

hned bez meškání 13. s sekerami

množství lidu z

zem

kopali a

Vojen sám svú ruku

mstské vymil

zdi

najprvé

ped

A

okopali.

léty dvadcíti a

s

domy

srubové

a rozkázal, alty se

kníže

píkopem

msto, kteréž nkdy osmi za dnuov zpravování tak to

velmi

t.

se velmi roz-

r.

pevní z díví,

rostlo, postavení jsú, zdi

tvrdého se stavly.

motykami,

s

služebníky svými ohradu

Mnáty knížete bylo založeno, šíilo,

a

zakládali.

nkteré

z

kteréž

.

tu

kamene pe-

Píkop jsú také od strany popoavše od vody, na dvanáct

lední velmi hluboký, set

kroejí vzdýlí vykopali

a

zemi

z

nho

nahoru

v ki sích vynosili.


'pády

Nmc.)

Opt Nmci

Míšeští

Labe lesy a horami se do Cech pustili a k hradu Stekovu pibravše se v lese tajn lézali. A když pezvedali skrze špehée, že by pán toho hradu odjel k Yojénovi knížeti na Vyšehrad, jeho píští, piln po cestách osadivše, oekávali. A když se / Léta 824.

(na žádného 1

pée nemaje)

Že jména

Míše

bydlili tehdy Slované,

tehdy

s

,

vedle

jediným služebníkem nebylo a Se v

ukázal již Dobncr.

tom

kraji

<•< 824) '

4°

v

hrad.

248

V.

HÁJEK, KRONIKA

Nmci

ESKÁ,

R. 824.

oskoivše jali a svázaného do Nmec poslali. Odtu vysoko nahoru po Labi se pustili a škody dlali, mnoho po všech lidi sprostné laupíce šacujíce divn je muili a nkteré s sebú do Míšn zajali. Navracujíce se pak navracoval,

Stek

jat.

jej

do svého kraje, hrad pedeený Stekov vybrali a spálili. Ty noviny když sú došly knížete Vyšehradského, nemálo byl z toho zarmúcen a pravil, že chce o to tak mysliti,

nad tmi

skutku

šlechetného

aby se mohl toho ne-

nmými

psy

po-

mstiti.

R.

t.

také

Nmci

všech inili, ale

ním

se

nesmli

msta Lucka

okolo Lucka

Luan

mnohé škody po

jich se obávajíce proti

postaviti, bojíce se,

neztratili.

aby skrze

to

Vojen kníže rychle a jako

tajn sebrav lid, sám osobn táhl jim na pomoc, maje 370 výborných mužuov. A když sú pitáhli do Slánského msta, tu nkteí z vládyk v raddu sú vešli a pro všelikteraká nebezpeenství knížeti svému dále jeti nedali, ale aby on se s 70 muži zase navrátil, jej k tomu nutili. Kterýž,

a nerad, volili

vuoli jich musil vyplniti.

sú za

vdci

jenž byl bratr

novy,

muž

lidu

Baky

Na

místo jeho

Bozdcha, švagra jeho, knžny, manželky Vojé-

velmi opatrný a hrozného vzezení.

Ten pojav 300

lidu, táhl nemeškaje a odtu druhého dne nedaleko na jednom pívrši v lese od

Lucka

se položil, poslav k

Luanm,

jsú-li tu jich

VOJEN. BITVA SH SASY. ti

nepátelé, aby

že nejsú na ten

oznámili.

as,

ale že jsú

povcfali, že Sašové táhnu

msto jich

jich

koen

/.

A

mu

nho

Na

vyvrátiti.

jim jich špehové

A

vidúce, že se té poslali k ECadá-

žádajíce pomoci.

Nmcuov

zajtí ukázalo se

polích okolo dvanácti set a klásti

oni odpovdali.

velikú mocí, chtíce

s

moci nemohu obrániti, že sú

novi, od

249

ti

se

na

hned

Luckých

hlíz

msta

V

tom pitáhl kadán Luna pomoc, maje 200 výborných a dobe

po polích poali.

ními n

odných mužv, tajn v

a

ten se

s

nimi proti

Pušadlm

lese položil.

mstu pistúpivše poali hust z Inmsta stéleti. Luané davše sob s Kas Bozdchem vdti, najprvé branau lid

Sašové k kuo\ do

dánem

a

msta odný dvadcet mužv. z

Nmci

pustili,

dv

kteréhož bylo

st

a

uhlédavše je proti ním se strojiti po-

ali, ale hajtman, kterýž

chtl dopustiti a

nad nimi

to proto, až

byl,

toho ne-

by dále od msta

svými od brány mstské zaskoiti. Však uhlédav as píhodný, vzkikl na své Sasice, aby bili Luany bez lítosti.

odešli,

aby je mohl

s

Luanuov ovšem bez strachu z lesa

s

Nmci

a

byl

bíti.

vyskoiv v náhle

malý poet, poali se To Kadán s svými

Nmcm

velikán inil škodu cepami a

v bok vskoil

emdihy. V tom

a

ne-

Bitva u

Zate.

250

V.

HSKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

R. S25.

nadále pispli Bbzdch s Pražany od strany východní jako v druhý bok Sasícnom, kteréhož se

Ta

velmi ulekli, však se brániti nepestali. puol dne trvala:

bžali, jednako

pak

echové

echové ped Nmci

jednak..

echové

Nmce

ranných

jooo zbitých natli,

než puol druhého sta ušlo.

Naposledy

hnali.

Nmcuov

obdržali 3 a

plac

echv

také sto pa-

sedm zamordovaných na tom nalezeno, ranných dvadcet a tu. se ty

4i r

a

bylo

stráží se

se svláceh.

Kadánské své pomocníky

a oni jích také pozdravovali.

tali /

poli

vci upokojily, echové

opativše z svých smolnic a vlnnicg

Luané Pražany

víc než

a strašlivých více

desát a

Když

bitva

Luané

ví-

lid ten

všecken v svau ohradu pustivše, chlebuov / ných pokrmuov dali jím bez nedostatku.

ji-

i

Tetího dne rozžehnavše se a dkování jedni druhým uinivše, Kadán s svými toho dne do-

muov

se

Bozdch vyšed

navrátil.

témž míst, na kterémž vrátiv

se,

tu kázal

jako hrad na

Lucka, na

z

prvé ti dni

sob nad

vnau pamt

strání

ležal,

duom

na-

veliký

jemu jméno Bozdchov, kterémuž potomní echové íkali Bezdkov. Odtu pak s radostí k knížeti svému se navrátil. i

=

pospíšil.

obrázek jako v

—

díle

-

II.

==.brzy. k

r.

založiti

a dal

— = zvítzili. — = kyrys

gig.

3

5

*

V 01

vlnný.

MIŠAN.

VOJEN. VPÁD
dali

dohe

a »

i)(

s

k ostíhání

do

vsí

díví

z

tesaného pevné svory, táhnuti

Labi na horu až na to místo, kdež se

eka

lina

Nmc.)

Mišnái zdlavše sob

Léta 825.

chého

'pád

251

su-

<^- x -5>

je

Bí

Labem spojuje a tu je zvázavše^ a nkterým pqruivše, pustili jse pšk)

bližších od

Labe, chtíce

zjímajíc na ty svory pobrati a do

potu

jichžto bylo v

poet

veliký

lidí

Míšn

plaviti,

sto a dvadcet.

Ti za osm

jímali,

nkteí ped

dní chodíce vsi vybíjeli a

lidi

nimi utíkajíce až k Zipu. jiným co se dje, oznamovali.

Muži statenjší nkteí

tm Nmcuom

pravili se. aby nedali.

Dne jednoho

devoseka

(t.

j.

tesae) svolavše se se položilo

tti

slyšíce pi-

njakého

skrze

bytky opustivše, v pedstihy

dolejšímu a

to

sob škody táhli,

Nmcuom

initi

Brašíka své pí-

až k víru

tajn mužuov

87.

To

po nedlíme chvíli Nmci s lúpežem a vzni svázanými na s vyniknu nenadále. echové nemeškavše a v náhle s okikem na ude-

n

n

ili a oskoili je tepúce a

jich býti veliký z nich

poet,

nehranil, až je

Nmci

ulekli se, tak že se

všecky

zmláceli, takže se domnívali, ušel.

Vzn =

echové že jest

se

žádný

zšípilio a

žádný ne-

rozvázavše a pobravše laupežné ko-

isti do svých 1

domnívajíce

píhytkv

pivázavše.

—

-

=

se s radostí navrátili a šípy postíleli.

poraženi u

Labe

-

252

V.

komu

což

takové

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

R. S2G.

vzato bylo, všecko zase! dávali. Skrze

tch dvau

potrestání v

Míšaruov nesmli eské zem na laupež

as Nmci

se za dlúhý

a

Sasicuov

letech

do

pustiti.

(Zakládání hrad.)

/

41

Muž

/ Léta 826.


i

také

Buinky 2 jménem od Labe duom sob a své e-

Rušisvad, nedaleko Svadov.

velmi bohatý

jeden

mnoho maje

pátel

ze

vsi

,

hojný postavil a Rušisvadov 3 jemu jméno

ledi

pevn

dal a

kázal

jej

(obávaje se

Nmcuov)

ohraditi.

Týž Rušisvad ml boe, kteréhož snažn

jest bratra, prosil,

jménem Laho-

aby se od

leko neosazoval proto, jestliže by

škodu jim uiniti chtli, Vetruš.

aby

Lahobo

radni a pomocní byli.

nho

da-

kdy nepátelé

sob

jako bratí

ženau svau jménem Vtruší nalezše místo jedno pi ece píhodné dali sob na duom ohrazený a vysoký z díví hrubého postaviti, davše jemu jméno Vs

nm

Mnoho ddin

truší.

nivše nadlati a

nými

okolo

nho

dali

semeny zimními

i

lesy vypla-

letními obil-

dali je ošíti.

msta Ústí.) Lahobo spolu

(Založení

Léta 827. Rušisvad a


divše, 1

na

šli

=

i si

se urajsau k Vojénovi knížeti až na Vyšehrad,

zpt. --

ceku.

—

*

-

Nyní ves Míní

se

ni

— =

3 Svádov Ytrušice na Mlnicku.

na Velvarsku.

pul

VOJEN ZALOŽENI

OSTÍ.

jako od pána svého žádajíce pomoci a povolení, že by sobe chtli od svých píbytkuo\ nedaleko msto postaviti pro tu píinu, jestliže

od

nho

Nmci, národu eského neechách škodu inili, tu aby

by kdy pihodilo se a pátelé, chtli by v se

mohli shrnuti

té vsí

krajiny obyvatelé.

Vojen žádost jich vyslyšav a slušnau býti znamenav, dal jest jím obma bratím spolu 3c pacholkuov a 30 hiven zlatta, kteíž vzavše a až

k samé zemi schýlivše se podkovali.

Když

se pak od Vyšehradu jdúce k svým navracovali píbytkuom, peplavivše se pes Ohi eku, tu, kdež slov v Mauráchj, potkali jsau se s jednán starú babu a ona mla ducha vštího, kteráž jím ekla: »Synové milí! Neste zlatto bezpen, neb na té cest žádného není nepítele, a když domuov

pijdete, tetího dne

msto

založte. «

Kteíž

za-

stavivše se proti ní se všemi svými pacholky ekli

»Ponvadž víš o zlattu, známe, že máš ducha poznání, skrze kteréhož víš vci budúcí. Velíš nám také dne tetího msto založiti; poveziž nám, v kterém míst má bytí založeno, aby mohlo dlúho trvati. « Jímžto ona ekla: »Od zaj

jsú jí:

tajšího dne tetí (hn když bude dennice vzcházeti, hlete piln, kde bude v jednom lese veliký ohe hoeti. Rychle jdte do toho hnusí a tu les poí

1

Tak

slul

z'

XVI.

stol.

pívoz

m

Libochovic.

V.

254

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 8 27.

msta nepíliš velikého a jméno mstu Hauští. Tu se

sekajíce založte ohradu Austí

msto.

(K i

to]-,,)

hauští dajte

budete na tom

míst svým nepáteluom

brániti

nad nimi svítziti.« Z toho oznámení bab podkování uinivše, šli sú svú cestu, a když se do svých domuov pibrali, uinili sú tak, jakž od baby byli naueni. Ráno tetí den vstávše, ohe na míst jednom hoeti

i

zbhše se díví sekali davše jemu jméno Hauští. a msto zakládali, kterémuž potomkové Austí x íkali. uzeli, tu hned se vší eledí

(Svatby kníecí.)

Toho asu Vojen kníže, jako muž opatrný rozliné rozvažuje píhody budúcí, obeslal k sob na Vyšehrad všecky lopoty, mnohé také a zvlášt starší

A

vládyky a povýšenjší zemany.

se sjeli a sešli,

mnohé budúcí vci

zlé

i

když sú dobré jim

pedkládal a zvlášt svú smrt, kteréž se brzo na»Kníže ctný! dje. Oni vyslyšavše odpovali :

Aby nám dlúho živ byl, toho bychom tob pro tvé dobré nás zpravování páli, ale ponvadž to znákaždému sú cíl, kteréhož me, že bohové tob i

žádný nezná,

položili, slušné jest,

aby to opatil

aby tvj rod nezahynul. Protož pospš sy-

tak,

nm 1

tvým

Kezomyslovi

a Vratislavovi

dáti

Etymologie hájkovská; tvar v listinách cní Usk.

VOJEN ZENI SYNY. ženy,

a

až na

vky.«

tvého

/.

kmene

255

plod vyvedu, zstávající

raddy podkovav, hned drn hého dne povolal na Vyšehrad syna svého stár Ostomee šího Kezomvsla,, jinak Vnyslava,

Kníže Vojen

/.

té

/.

a

druhého mladšího jménem

chován by] na Budi. postaveni

Tu

lopotové

hýli,

sú

Vojéna

knížete

volí

vzali sú

Libušku, dceru Rodmilovu

a dali

za ženu Kezomyslovi. Tetího dne opl

ji

Veleslavic.,,

/.

Kazku, dceru Borhošovu z Kasina, Vratislavovi, synu Vojénovu mladšímu,,

vzali

tom bylo

veliké

hodování

a

všemu

radost

a

Svadby.

který/.

Vratislava,

Vyšehrad když

na s

32 1

dali

a tu

ji

pi

lidu.

(Loupežníci Vlasták a Sobeš.) Léta 828. Byli sú toho

asu

v

dva bratí velmi nepokojní ve

kraji

Luckém

která/,

vsi,

slula

jichžto jména byla sú jednomu Via druhému Sobš. Ti mnohým eské zem obyvatelm pacholky brali a sob je podmaovali a tak byli skrze to mnohu eled shromáždili, ješto

Chobolec 3

,

sták a

taková

I\.

t.

l

žalobníky.

bratí

*nisla\

stislav).

bolice

a jich svévolnost tajná knížete nebyla

pedecení

tajn

Podle Dalimila a Pulkavy (jichž se

1

sluli

vc

mnohé

skrze

11

-

(

\

neslav,

Snad

Libšic.

=

Qmyslay

Veleslavín.

.

.

—

.) ::

a

smluvivše lit

Hájek

Vladislav

(Vla-

dv

Cho-

Nyní

vsi


256

HÁJEK, KRONIKA

V.

non

mnohu pojavše eled

Ohí eku

nad Launa

ves.

obyvateluov,

dal tu postaviti

lidi

nkteré

statky a nábytky jich pobravše té vsi,

Ohi

i

utopili.

sob

v

kterúž byl I

ui-

na všecky oby-

zbili

sob

velmi krásného mládence

syna Launova, v

mla

Laun, syn Krosuov.

na tu ves se v náhle

vatele její oboili,

sú do jedné vsi

kteráž

jménem Launa,

nkdy

hmot

R. 828, 829.

vešli

postavené,

mnoho nivše

ESKÁ,

a rozehnali,

osobili a

pána

jménem Horáka, Když to pak V<>-

oznámeno bylo, toho tžce pováživ, poslal po Vlastáka a Sobše, kteíž na Vyšehrad pi-

jénovi

zanedbali.

jíti

T.

Bude,

A

Kazka. Vlastislav narodil.

-1

syn Vratislavovi

narodil se

1.

jenž slov

to

z

když

manželky jeho, kteráž

Vojénovi,

Baka,

žena jeho,

toho se velmi radoval on

a

dáno

eno

slula

oznámeno bylo

z

jest

na hrad,

jemu jméno

bylo: on bude té

i

Vlastislav, jako

vší krajiny

by e-

(neb vlasti)

sláva (a neb: on svú vlast oslaví). (R, 829)

Léta 829. Kníže Vojen v loby

lidí

tch, od Vlastáka a

šlého zahubených,

poslal pro

jarního jim rozkazuje,

pamti maje ty ža Sobše roku pede-

n

aby k

po druhé

nmu

asu

pišli na

ped ním, pro sú Launu spálili a Horáka bez píiny utopili. Oni bratí spolu se uradivše, mají-li se ped knížetem Vyšehrad a toho

postaviti,

se zpravili

dobe tomu urozumli,

že by nebyli bez

MSTA

VOJEN. ZALOŽENI veliké tžkosti inusili.

LOUN.

bezhrdelnú pokutu, že by nésti

i

pojavše svú všecku eled

I

257

šli

do Launy

hned zdi mstské zakládali a domy krásné kamení velikého dali stavti a své naj vrnjší Vojénovi poslavše pátely, ped ním na míst

a tu z

k

jich

aby se pokoili, poruili, a

žeti,

že za tu ves

založiti a

oznámili kní-

msto Launu asy budúcí že se pihody. To když se dalo,

Launu

chtí slavné

lidem naplniti a na

uchovati takové

chtí

to

J^'""/*

kníže upadl v

tžkú nemoc

a tak jest toho všeho

do dalšího asu odloženo. Ale bratí pedpovdní takovú pilnost k tomu dílu piinili, až zdi msta toho druhého roku dokonali. asu toho jarního opt sú pišly Vojénovi a

Bace vdné Bace,



noviny, že na

2

Ostromei

>>>

narodil

Libušky syn Kezomyslovi a vnuk Vojénovi

se z

také

i

/

jemuž

Vojéna,

W

vle Kezomysla

z

dda

jeho,

i

Libušky,

dáno jméno Nekla.

msto

velmi stavli. Kníže

Vojen astokrát k tomu stavení pihlédaje sám

vymoval, rynk

ulice

,

dosti dlúhý a široký kázal

udlati a tu aby jse všecky vci (a ne jinde) prodávaly, pikázal.

T.

1.

veliká hojnost obilé byla a lidé

ali. Skrze ten 1

=

Kronika.

32*

Nekla se narodil

(Stavní Prahy.)

Léta 830. Pražské

.

/

mor mnoho

trest smrti.

— = 2

míti po-

obilí všitých

na

poli

milé. '

/


1'rahu stavli.

258

V.

S KÁ, R. 830—832

.

však jakž mor náhlý pišel, také velnu

ostalo, ale

— R.

brzo pestal. lány sú

E

HÁJEK, KRONIKA

asu podzimního dodtoho msta Pražského od

také

t.

píkopy okolo

strany hoejší, kteráž jest k Vyšehradu, až do

eky

strany dolejší do
kamene tvrdého vysokú

msta

mkého,

i

hustými vžemi

s

Pražských, Ze d

Vhltavy.

Vojen kníže nahromaždiv mnoho

Léta 831.

poav

též

eky Vhltavy šla

by to bylo

starým tokem.

kteí

radili,

neradili

pravíce,

i

mstské

býti,

puštno

O

aby voda

bude bezpenjší

založiti

aby

a

s

A pi

tmi píkopy

to byla veliká

rozepe.

píkopem puštna jest

tom

nimi se o to puol

a druhá polovice aby

hojnjší msto, a že

v píkopech

od strany hoejší.

svolav všecky obyvatele radil, mohlo-li

dal zed tlustú a dosti

ídká

jiní

zem

N-

byla, že

k tomu a velmi

písitá, že by voda skrze zemi šla do lochuov a tak by to

msto

žádných lochuovi míti nemohlo. Vojen rozváživ obojí raddu, té vody, zstaviv suché píkopy, v svém toku aby zstala zanechal.

(Smrt Vojenova.) I

431-

.,

umel.

Téhož roku na skonání Vojen, slavný kníže zem eské, jenž byl veliký milovník msta Prahy, upadl v tžkú nemoc a den 13. utrápen j sa nemocí umel a na Hrobce pod Vyšehradem /

1

=

sklep.

VOJEN ZEMEL. ZVOLEN KfcESOMYSL.

pláem mnohého lidu pochován. Na jehožto hrob osm dní poád "hen byl pálen a tu mnohá obt byla /au bohuom ne známým inna. Ten muž byl dobrotivý, a byl pohan, \>ak byl velmi spravedlivý, dvadcel a osm Mnáty

vedle otce svého

s

tu zemi zpravoval, dva syny, Kezómysla, jinak Vnyslava, a Vratislava, a dva vnuky, totiž Vlastislava a Neklaná, po sob zstavily let


Léta 832.

'

Kesomysla.}

olha

Sebral.

»

se

množství

všecko

eského na dvuOr hradu Vyšehradského

lidu tu

a

0<- 832)

£??

mezi staršími a vládykami rozliná byla rozvažo-

mohla ped Nmci bezpená býti, druhé, ponvadž knize Vojen již umel, komu by té zem zprávu ze dvau synuov

zem eská

vání, kterak by ta

mli

jeho

poruiti.

Nkteí

zpanilost osoby, jiní

menšího,

ale ostrého vtipu;

... jako

1

—

-

V

byl vzrostu

nkteí pak

nich

z

Po dlúhých rozepech

rokování na tom jsú zaveli, aby

mysl...

ství a

a

Kezómysla,

pedkládali prvorození.

mnohém

chtli Vratislava pro

*.

syn prvorozený

„

.

,

.

*,

a

Kezo.

vyšehradské knizet-

Pražsku krajinu všecku na východ slunce orig. tu vložen

Hájkovi

slul

obrázek týž jako k

Kesontysl jinak

r.

910 (díl

Vnyslav,

II.).

Syi:

opii Nekla jinak Kesontysl. Obma schází osmý kníže pohanský; u Hájka Vnislav, u Sylvia Kesontysl. Podle Dobnera omyl ten vznikl chybou v rukopisech Pulkavy. •7*

Vyšehradský<m) knížetem

uinn.

V

'.,11

T"MI

I

,i

,

i

,i

i

i

i

1

I

I

mi

i,

ri

|

1

i

I

I

'

1,1 .1

A III

I

I

u\

m<

i.icki

l

i

to,

I 1

1

1

I

lili

|IM

I

-'li''

li

Miniu

ni

ill

|

i

I,

I

I

,

(Hl

I

im i

'

|

lili

|)|

i

|,M

II

i

poklid

i*hu

ii.

|

I.

ill

na

i

||

I

1<

I

i

.li

i"

(Kl

ni

'

|

.

I

ilij lil

|MI

,i

lil

I

.

I

tul

111,

'

|

pod

|ÍÍ1Í

i

,

Olll

til

ili) I

1111

.

>

i-.

i

li

lil

li

I

i

I I

pí ilu 1,1

,1

|

,111,1

I

,

ni

i'

,

|iiieiiii

.

I

I

i

1

,

||

|

mi

ii

ii

|HI Ulil

I

I

I

1)1

•

!

od

I

šechovi

-i.

tu

.

'I

'iii

,

'i

,.

[i

'

i

i

IhII

•

I4MUVUI

I

•

"ni

i

a

Ion

/

/

(M

h.i.i.

étfl

•

li,

I-

||

i

"I"

Iftll

.

Li.

i

i,i

.li

ii

'i

.

vliv

tai |ii

.

1

|.

1

mi ihl '

i

H

e

ti

ii

i-

|(

i

i

I.,

i

uoj

-

potu

i"

pí

i'

1

den "

b)

I

i

'i

II

iffi<

i

i

ili

i

patil

ho poli na

postaviti 1

1,

ul

i

mi.

kt<

lim

'

ill

i

ornjj

ro

iimv li

mu •

el, ni-

i

vv

,í i

v

n

n

lid

idn<

ii

ro/J

|icli 1

lid

nikl

i .

pid

ni

1

prostranní

ken

I

iddti

i

eský

u

nebylo

ni

,

'

ilo,

I

ii,

i.

mni

|.i

'

byl

ii

|

,

poln

Hd trn

.

II

h!

i"

Ipoltl

ecken Hd

,

i

i.

do pibytktio

ti

1

i

i"

i

,

,

"

ii

i

im

ii

i

.•

H

hi

•

in

i

1

.

,i

•

by

i

•

i"-

il.

mcH,

ipolti

ii

Po kdy!

iii

i

I

•

i

iioli

mu.

ii'

iim.

•

1

dni istnjin

i

'

i

r

•

li

•

i

|,i

iVi

i

-1

•

''"

'i-'

i

,|,>

"i

ho lidu

i.i

li

1

i

|i

idi ni

|

i

,

I

in

'.

,

1

.1

i.i

'

.

ii

i

ul

i

ni

I

dvoí

na

'.

M

|{

lidu obci

navrátiti

hned

ech

fis

mi

iíci ti

1' 1

i

mí

,

»

Uf

'>N\

<

t

i

•

.

i'»i i"í|

i.

t

/.--•/

i

i

'

i

'/,„//.,

„

.

/,

,/

Uáii

/

>

f

<

'

262

V.

kik

i

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

klanní dlauhú trvalo

to

upokojili,

Kezomysl

R. 834, 835.

chvíli.

A

když

se

vstav šel jest v té knížetské

epici! až na Vyšehrad. Lid také za ním všecken se obrátil a

odtud rozešli se na svá obydlé. Lucký.)

(Vratislav

/

43 *

Vratislav

Kezomyslovi

k

Lute.

špehév

uc|

»rvni kníže;

v

Posláni

Léta S34.


v

sú

jistá

s

vehku moci

.,

o to raddu bera. Oni

by toho

Kezomyslova, tu uprosted msta

tra

s

nimi, co

jej

kníže nového posadili a

má

to

i-

jse o to ura-

syna Vojénova, bra-

obrátil se s

i

v

T TX na Lucany. Knize

spolen

divše, pojali sú Vratislava,

a

Luanuov

,

stroji se

uslyšav, rychle obeslal vládyky, niti,

od

zpráva byla, že Sašové a Miš-

,

.

nari

poslové

knížeti oznamujíce, že

na

jemu

ním do Lucka

stolici

nové

se klanli a

jako

všemu

tom mst obývajícímu, ale ve Lucké krajin jeho poslušnu býti pikázali byla-li by jaká jemu neb jim proti netoliko v

lidu

vší té

Nmcm

a

poteba, že oni

svým raddni

Luané

i

chtí

jim

pomocní

kníže

s

Kezomyslem knížetem

býti.

pijavše,

dm

jemu

krásný

že

hoejší brány postavili. Nmci pak uslyšavše, by kníže v Lute dvorem byl a echové že se

k

nmu

li

1

hrnau,

a

byli se pipravili, ale

Taková epice chována v XVI. stol. ve sbírkách Ovšem vymyšlena teprve Hájkem, jakož

Rudolfových. i

zlatá

však ne-

stolice

Libušina,

KRESOMYSL. VRATISLAV L UCKÝ. smli! se do

krajiny

té

263

knížete Vrati-

pustiti,

slavu a lidu jeho se obávajíce. <

Zíceniny marko manské.)

Nkteí

Léta 835. osadili

z

echv

tch, kteíž se byli

(R.835)

oznamovali sú

východních,

v krajinách

...

Msta

'

v

.

ECezomyslovi,

knížeti

že by v týchž krajích nalezli na

msta

<

'

Vyšehradskému, pravíce,

dosti veliká, kteráž

nkdy

pevná

obyvateluov velmi zpustla.

mnohé

nalézají, kteréž široké

as málo

ten lidé

kteréž žádný z

— Kníže

s

»Ponvadž jakž

díle

echuov

e

byly, ale

sú tu

msta

velicí

na sú

nemuož porozumti. vyslyšav odpovdal:

to

se

již

v nich

že sú zpustly,

ti

se

mají jako obvláštní,

nic

svými radami

pravíte,

vtším

byla, kte-

obyvateluov v nich se nalézá a

jako divocí a svú

puvsi

nepítom-

Vsi také že

nkdy

i

nalezeny.

mnohých místech

ráž také pro dávní starožitnost a pro

nost

stá

zboila a lesové,

rostú,

necht

vsi

také

na

lidu toho po-

nebo sami do konce vyhynu, a neb se nám pihrnu; jsú-li kde jaká místa píhodná a

zuostalého: k

úrodná, tu se osazuj te.«

{Hradby rpražské. Vichice.) v

,,,

/ L. 836. Kezomysl, kníže Vyšehradský, maje pamti otcovská napomínání pikázaní, aby i

ctnostných

lidí

1

—

neopovážili

se se.

pídržal,

spravedlivost

^


aby

/

44'

264

HAJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 836, 837.

inil a jiným initi rozkazoval, dne jednoho pišel

msta

do Vtší strany x

Pražského a tu po-

volav starších obyvateluov, ustanovil

nich

z

tyi

saudce a jim pikázal, aby spravedlivost každému

Druhého dne povolav všech obyvateluov též jim všem rozkázal, aby k saudcím od nho ustanoveným poctivost a poddanost zachovali. A hned inili.

pi tom asu z

nkdy

kterúž

z„e<*

rozkázal

kamene tvrdého

mnoho domuov hlubokých

postaviti,

zed také mstskú,

Vojen, otec jeho, poal od strany

západní proti poledni a Vyšehradu dlati,

té

on

kázal pidlati za 8oo kroejí. velicí a jako neobyejný v ekteíž velikú škodu na lesích uinili, také na stavení v mstech ve všech mnoho mlýnuov (a zvlášt kteíž na vysokých horách byli

R.

t.

chách

vtrové

byli,

i

i

postavení) i

pry

obilí

kníže

ti

vtrové zboili a

nkteré

rozmetali,

roznesli, ješto nejsú nalezeni.

Z

toho,

a

hojnost byla, hlad v zemi býti poal. Ale

Kezomysl jako muž opatrný

kázal rychle

nkterých horách sekati a tu stavti mlýny, kterýmž by ne tak jako prvé mohli snadn vtrové uškoditi. Duti vtruov tch silných, kte-

lesy na

réž dva

msíce

=

Staré

Hájkv.

2

1

—

a

osm

msto. Podle

/

dní trvalo, v

ta

tom

se utišilo.

organisace jest ovšem výmysl

franckých

JDobner) byl toho roku mor.

letopis

(jak

vyložil

«

KRESOMYSL ZÍDIL PÍVOZ V PRAZE. (Pívoz L. 837.

265

lodní v Prase.)

Kníže, jako pán opatrný a milovník

svého národu eského, povolav k sob devosekv x múdejších (t. j. tesauov), s nimi se radil,

mlo

opateno, aby lidé z Staršího aneb Menšího msta Pražského do Vtšího a zase mohli svobodnji jíti, než na tch srubích 2 se plaviti. A oni odpovdali, že chtí z díví te-

kterak by to

býti

saného velikú lodí udlati, na kteréž netoliko pší neb jízdní, ale vozové s komi mohli by se pei

Kníže jim odpovdal: »A kdyby vody letním neb horkem vyschly, té lodi voda asem malá nemohla by unésti. « Oni odpovdali: »Kdyby malá voda byla, budu moci lidé pes též brody jako prvé jezditi, a když by veliká voda pišla, budu se plaviti. Kníže vyslyšav dal k tomu povolení a oni hned veliké díví dubové potínali a tesali a lodí jednu velmi velikú místerným dílem pipravili a pro lepší bezpenost klauby a skobami železnými jí upevnili. Kteráž takové pevnosti a velikosti byla, že se mohly na ní pojedníu dva vozy a

plavovati.

:!

deset koní peplaviti. Mnozí to dílo chyte vymyšleno, vidúce divili se s

že jest tak

.

1

3

=

mezi

Slovo

asi

stromoví.

—

Hájkem

obma behy

4

=

utvoené.

bylo asi

—

—

2

—

vorech.

—

Pvodní spojení brodem blízko Poíe,

najednou.

B


266

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 838—840.

(Kunetie, Kuntická hora) (R. 838)

Muž

L. 838.

eledí

i

Kvasoova

a

jeden velmi mocný

dobytkuov,

nábytkuov mnoho maje,

jiných

Bozdchova

jméno bylo Kunák,

i

z

rodu

knžny Baky, jemuž

a žena jeho slula Zdíborka,

ten roku

pedešlého poslal byl své služebníky, aby jemu v stranách východních hledali místa píhodného k obývaní. Ten vzav odpuštní od kní-

Kezomysla

žete

kdež

se vší

svú eledí obrátil se tam,

jej vedli služebníci jeho.

První nocleh jich

Perov, a druhý tvrtý pod jednu vysokú horu. Na kterúž ráno Kunát s svými ikterými vstúpiv a roviny, lesy vo/dy spativ, tu se osadil, nedaleko od eky, kteráž Labe slov. Kázav díví posekati, dvuor hojný a velmi široký byl u slavného dvoru, kterýž slul

msta

n

/

44 v

Libice, tetí u

Brdku

a

i

svým dobytkm kázal obrúbiti; dal jemu jméno Kunákuov dvr. Potom po mnohých letech když pi témž dvoe ves postavena byla, Kunatu

unatice.

jmenována. Kunák, když shlédl všecku tu krajinu a na mnohých místech zemi úrodnú býti uznal, místo to také pro zpanilost! vody velnu oblíbil. Na té hoe, pod kterúž se osadil, kázal lesy potice jest


L. 839.

i

dm devnný krásný postaviti a dal jemu jméno Kunákova hora; jiní potom ne od Kusekati a

,

.unaticka hora.

ji

,,

naka ticlqi

-

ale

ode

vsi,

kteráž pod ním byla,

hora jemu íkali,

Kuna-

KRLSOMYSL. ZALOŽENÍ KUNf/nC. R.

t.

hojné úrody byly ve

vsí

Kezomyslovy

že za dva peníze

eské

267

zemi, tak-

pšenice dávali,

Lacino,

co mohl jeden silný pacholek unésti.

(Založení Zbraslav.)

vládyk znamenitjších, jemuž jméno bylo Zbraslav, z hradu a msta Kasina, syn Chleboslavuov, syna Prostoslavova, syna L. 840.

Jeden

z

Bivojova, manžela

nkdy

maje mnoho dobytkv

Kaši, sestry Libušiny,

bohatý na stíhni na píbytek rozkošný mezi ea sa

i

dvuor krásný a kami dvma dal sob postaviti, jenž jest jedné jméno Vhltava a druhé Mže (a neb Mizka) a od svého jména dal jemu jméno Zbraslav a krásnu zdí z tvrdého kamene jej dal obezdíti a s svého hradu Kasina na každý den na hledal. T. 1. Ród jménem, bratr Zbraslavuov, jsa také znamenitý a maje velikú milost.., k bratru svému, nechtl v Bezovici zstati, ale kázal sob veliký a ohradu širokú založiti nad eku, jenž Mže slov, a dal jemu od svého jména jméno Rodom 3 t. j. Rodová ohrada (neb na ten as ohrad týn íkali) a tu jest v brzkém asu luk a zlatto,


Zbraslav

dm

,

ddin mnoho nadlati

kázal a dobytky

i

obilím se

velmi rozmnožil, takže ani bratr jeho Zbraslav

jemu v tom rovný 1

=

hojnost.

nebyl.

— = 2

slav; založení Zbraslav

lásku. jest o

—

3 Ves Radotín Zbrankolik set lei bosdj%í /<

Radotín.

268

ESKÁ.

HÁJEK, KRONIKA

V.

(Vláda

Kesomy slova.

R. 841-843.

Popel Polský.)

L. 841. Libuška knžna Kezomyslovi, muži svému, urodila syna na Vyšehrad a dáno jemu

jméno Nebyhost.

en

I

byl jest kníže toho velmi

vd-

nkterých vládyk uinil radovánky a dal k jídlu dosti chleba pšeniného, massa, ptákv dosti i medoviny všem a povolav lopotuov a

jitu veliké

bez nedostatku.

mokro skrze asté dešuov rozvodnní veliké asu podzimního, takže jsau lidé na zimu málo ošili. Protož druR.

Mokro.

bylo veliké

t.

pršeníj

a

hého roku drahota býti poala.
35 r

L. 842. /

kopuov

Kezomysl

kníže poslal

mnoho

kov-

rozlinými železnými pípravami na Jílová j a na jiné hory tu okolo ležící, aby hledali zlatta a po se piln dlali. Kteíž tak uinili a do jedné hory, kteráž Borovka slula, hluboko s

nm

se vebrali

a nalezli tlustú vrstvu zlatta,

které-

hož asto na Vyšehrad knížeti podávali. Polský kníže.

T.

Pompilius, jinak Popiel, kníže Polský, neádný, nešlechetný a píliš ukrutný, jehož žena byla i

s

1.

povahy,

též

svú ženau

i

s

jménem epica, snden jest svými dtmi hanebn od myší

(jakož o tom obšírn Cricius 2 v své kronyce vy-

Dešt

1

2

Míní

1537)-

mýlí

s

se

Ten

t.

r.

pipomínají

humanistický

však

Kadlubkem,

i

veršové c

kroniky

djepisci

byzantští.

A. Krsycki

nenapsal;

Hájek

(1483 se

— a

patrn

KRESOMYSL. UDÁLOSTI V POLSKU. pisuje).

—

Poláci pak knížete nemajíce, sešli se

v Grušvici a tn byl

za kníže jednoho

volili

ml

medníka, jenž

Ten

269

mštnín

z

mnoho ddin, vel

voráe a medu.

a

Grušvice a jméno jemu bylo

mnoho divných vci (jakž neprovozoval a mnohé kraarami kteí chtí tomu) jiny k Polskému knížetství pipojil. A nkteí Ten

Piast.

píší,

jest

že by z rodu jeho byla Slízská knížata

Píast kníže

p

i

s ký.

n-

která až do tohoto asuj.

(Stíbrné

doly.)

L. 843. Hory na Bezovém, mnoho stíbra z sebe vydávaly

jinak Píbramské, a

ti

dolové stíbrní

.......,_.

,

takové nesli užitky, že se vsickni

mnozí

se byli

vorání po

divili.

v

Protož

na to vydali, že opustivše ddin se dlali a tím velmi bohatli na

stíbe

peníze a na stíbro, ale chlebové

hynuli.

Neb

v tom kraji pro lidskú zlatta a stíbra pilnost a vorání polí nedbánlivost poal veliký hlad býti,

neb ryžovníci a kovkopové do Pražského kraje chleba kupovat posílali a tím ten kraj hubili.

Nkteí

aby

ten

lid

z

vládyk

Kezomysla

podzemný rozehnal

a

také vy-

napomínali,

penzi ani chleby

jím pomoci neinil a více sob chleby než to stíbro vážil. Tím napomínáním nikterakž jsau nemohli knížete od toho stíbra odmluviti 2 1

Vyloženo

podle

správný, v. Dobnera.

—

Kadlubka; 2

=

údaj

odvrátiti.

.

poslední

jest


Píbramští doloví'.

270

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

R. 844, 845.

(Hrad Radosíín.) L. 844.


zlatta,

1

svým synuom

po-

A

když byl dokonán, dal jemu jméno R a dostín a poslal tam své dva syny, Neklaná staršího a Neby hosta mladšího, a poruil je staviti.

Vhrid"

Kníže Kezomysl maje hojnost stíbra

rozkázal hrad krásný

i

tím hradem jednomu svému služebníku vr-

s

nému, jemuž bylo jméno Svtlo. Ale knžna Lihuška velikými prosbami žádala Kezomysla, aby synové její pi ní na Vyšehrad chováni byli.

Kezomyslovi

knížeti

se

toho

nezdálo

uiniti.

Jednoho dne pistúpivši knžna k knížeti svému, ekla jemu: »Prosím tebe pro tvau dstojnau povýšenost, vezmi s hradu Radostína svú krev a mé syny, neb divná vidní tchto nocí pedešlých sem mla. Protož jist to vím, budau-li tam až do druhého roku zanecháni, že tvuoj kmen toho asu hanebn musí zahynuti. « Kterýž hnut

—

jsa jejími prosbami,

takovými pohruožkami, kázal své oba syny pivézti na Vyšehrad; kteréž Libuška pijala, neb toho asu Netaké

i

vdn

kla

byl v patnáctém a

Nebyhost v tvrtém

(Bloboj J
45

v

L. 845. /

žhá)

lovk jeden, velmi ml své obydlí

jiné silný, kterýž

lét.

bohatý a nad ve vsi

eené

Vesová, kterýž byl ješt z rodu Vršovicova a Rohovková, jemuž jméno bylo Bloboj, a ten byl

K ftESOMYSL. TREST NA 2HÁ U E.

271

nedaleko od hradu Kadostínu a úhlavní nepítel

asu

Svtluov.

pemožen,

jednoho, samu zlostí

poslal

tajn

a závistí jsa

pí-

a kázal Svtlovi ten

On pak, Svtlo, jsa v svém píupokojen asu noního a nic o tom nevda,

bytek zapáliti.

bytku

nemaje žádné pée, a když náhlý hrad z díví borového byl postaven) pišel, Svtlo s svú ženau a s dítkami také s nkterými služebníky tam uhoal. To když se doneslo Kezomysla, že by to Bloboj spáchal, rychle kníže pro poslal, ale on nechtl pijeti. Z toho se kníže náruživ rozhnval, a poani na žádného

ohe

(skrze

to,

že všecken

i

své

jav-

služebníky,

jel

na

toho

nešlechetného

žháe Bloboje do vsi Vesová. Ale Bloboj po takovém úinku jinak než Svtlo bedliv byl; protož vida kníže, že se

k jeho dvoru

bližuje,

pevn

dom

ženau

s

i

se

svými

v svém

zapálil.

A

ten svuoj

svými pi-

uzavíral

syny, a obávaje

Kezomyslovy. duom

s

se

s

svau

horlivosti

sám svau rukau

tak jest Bloboj, první v té zemi pali

žhá) sám se ohnm spálili. Hned potom kníže svým poddaným

Žhá

(neb

upálen.

to

za

právo ustanovil, kdož by koli takovau (neb k té nápodobnou) škodu komu ohnm uinil, aby byl také

1

dali

ohnm

spálen.

Asi Hájkova báchorka. Bylo by proto zbyteno

onch

míst.

hle-

272

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

R. 846, 847.

<0 Horymirovi.)

Nkteí

L. 846.

(R. 8i6>

z vládyk sjeli jsau se

k kní-

svému, pedkládajíce jemu veliký nedostatek té zemi, kterýž nepišel odjinud, než toho, že se mnozí po stíbru a zlattu, jeho pod

žeti

chlebuovi v z

zemí hledajíce,

obrátili a polí vorati že zanetbá-

vají. I žádali sú knížete,

aby všem

kázal toho díla, a zvlášt okolo

kovkopm pi-

Píbrami

a Jílo-

vého, Písku a Sušice, zanechati.

Kníže, vyslyšav žádost svých poddaných, po-

vdal, že

Ale po jích odjezdu

to chce rád uiniti.

rozváživ, že ten nedostatek chlebuov jeho

osob

není velmi na škodu, hlad ten že se jeho málo dotaké pílišnau

týká,

veden,

žádost

Kteíž oekávajíce,

Neumtelský

žádostí

svých

zlatta a

stíbra jsá

dal v zapomenutí.

vládyk

skuoroli kníže své

pienío

skutkem vyplní, nemálo teskliví byli, a zvlášt Horymí, muž statený a velmi oppatrný, kterýž ml své sedni mezi mstem Beraunem a Píbramí pod horami, jenž slovau Ausiný s na hrad ,

eeném

Neumtel, a i

pvod,

nedostatek a díla podzemní

aby chlebuov nebyl zastavena

ten byl toho na j vtší

petržena aby

byla.

Když to, co se jednalo roku pedeVyšehrad, od kovkopv zvdíno bylo a

L. 847.


šlého na 1

2

=

Podle letopis slib,

pípov.

—

franckých 3

o

tyi

Jinak neznáme.

léta

pozdji.

KESOMYSL A HORY MÍ, Horymí Neumtelský najvcí

že jest

na horách zlattých a stíbrných

vod

273

byl,

vzali k

nmu

jarního spolu jsú se

Horymírem

úst cpali, až by jej tím

Po mnohém rokování

mocn

táhli a jej jali.

asu

p-

toho

mezi sebú rozvažujíc, uinili,

jej zabíti chtli, jiní radili, aby, jej

jemu do

nebylo,

velikú neinit.

sešli,

kterak by pomstu nad

dláno

toho, aby

nkteí

jmúce, chléb

chlebem zadávili.

na tom zstali, aby na Horymí<e>, kterýž se také

rozlinými vštbami zpravoval, taková nebyla; uhlédav z daleka, ano nemalý

vc

tajná

poet kov-

kopuov k jeho hradu se pibližuje, vsedl na svj pervchlv kuo, kterémuž íkal Šemík, a ujel v

,

/

ped

nimi.

Tu

oni uhlédavše, že

Horymí

Kun .

Semik. ,

utíká,

rychle k jeho dvoru pospíšili a tu hned brahy

(ji-

nak stohy obilné) rozmetali a což najvíce mohli snopuov unésti, to pobrali a ostatek ohnm spálili pravíce:

nech

mí

»Ponvadž / Když

jej trpí.«

se jest

Horymí

bál hladu,

46*

jsau pak oni odešli, Hory-

se zase navrátil, o to

každý den smajšleje, žhái, pomstu uinil. jednu noc vsedl na svuoj kuo, velmi rychle do Píbrami pijel a kovkopuom jích baudy domy spálil, a kteréž

tmi kovkopy, svými Uhlédav as píhodný, v

aby nad

i

nalezl, ty

meem

doly jích

s svými pomocduchy noními, zaválel. A toho dne raním jitrem ped knížetem se, jako by o tom nic nevdl, na Vyšehrad postavil.

zbil a

níky,

Kronika.

jj*J

P íbram-

«

274

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

Kovkopové žalujíce na

R. 847.

hned bez odtahuov poslali a pi tom žádali, aby kníže

knižecii

Horymíe

na rychlost poslal jej k Neumteli a tu aby Horymíe pro takový skutek jíti kázal. Kezomysl, maje Horymíe pi sob, optal se zbera

lid

jemu škodu a protimyslnost zúmyslnau uiniti sml. Kterýž odpovdl: »Ctný kníže! Co tito oznamují a žalují, jeho,

pro

jest

však to není k

takovau

pravd podobné

a to v tom, že

ped verejším dnem

bych já oné noci, mezi Píbramí a Lázem

ml

minulé,

nkolik osob

zabíti.

Kterakž bych já to sám mohl uiniti? Druhé, že bych doluov mnoho stíbrných zametal a velikým kamením zaválel. Rozvaž, prosím, moh
já to svú osobau všecko za jednu

Nad

ponvadž

to pak,

noci velmi ráno

ped

toho považ, co oni o

Kezomysl

ty jsi

sám mne hned po

sebau vidl,

mne

jestli to

té

pravda,

mluví.

žalostiv sa pro stíbrné do jednoho sklepu, zavíti a povolav vládyk starších, co se pihodilo, to jim oznámil. V tom pišlo veliké množství kovkopuov doly, kázal

tch, jimž se

pomstu

pi

mí

ta

prosili.

a na

kníže,

Horymíe

škoda

stala,

na kníže volajíce, za

Kníže, posadiv se

Horymíe

žalobu

s

poádn

vládykami, tu slyšal.

Hory-

sa tu také postaven, týmiž slovy jako prvé

1

Snad m. k

knížeti,

omyl tisku?

— = -

sklepeni.

:

KESOMYSL SO UDÍ HORYM1RA. vším nebýti vinen. Kníže

pravil se tím

__2_75

stál

na

omylu^ vládyky toho, co se stalo, vdni byli, ale kovkopové volali ped knížetem kiíce: »Na mordée, na palie i na záhubci knížecí pokladnice !« ustavin, aby byl ohnm spálen, vedle pedešlého zízení a nálezu knížecího prosili. Vládyky se za snažn pimlúvali, [aby] ponvadž nic není na toho, co se žaluje, ukázáno, aby pi hrdle byl zstaven, žádali. Kníže sa veden lakomstvím a tch doluov stíbrných více než lidí zmordovaných želeje, tento nález uinil: »Ponvadž mnozí na Horymíe žalují, mnozí také svdomí., že sú jej pi tom skutku, an pálí a morduje, vidli, dávají, má smrt trpti; ale ponvadž jest ohnm škodu uinil, to já jemu promíjím a odpauštím tak, aby

mn

nebyl

ohnm

uinil svým

sata

mordy

spálen, pro

toliko, kteréž tu

meem, týmž meem má jemu

hlava

býti.«

Horymí znaje, stoje ped knížetem »Ctný kníže!

Již

dem odsauzen; súditi budu.

že

jest

hrdla

odsúzen,

a vládykami tuto

e

tu

uinil

vidím a znám, že sem tvým saujsem nadje, že bohové jinak

té

A ponvadž

mi živu

býti nelze, za to

popej mi toho dív než umru, a na muoj milý kuo vsedu a malikú chvíli na nm se po tomto hrad projedu, potom se toliko prosím,

ui

i

=

v pochybnostech.

—

2 •

=

svdectví.

276

HÁJEK, KRONIKA

V.

mnu, cožkoli

chceš. «

zav

jemu aby

šel

R. 847.

Kníže zasmál

dvée hradové dobe

diti,

ESKÁ,

se

tomu, a ka-

zavíti a strážnými osa-

kuo

a svuoj

osedlaje a

me

k sob pipáše, svú kratochvil sob uinil. Kterýž všed do marštale (tak jakž zpráva potom od mar-

ntco

staléuov byla), osedlav

kuo

jej,

poal

liké initi.

poal

s

se velmi

Kníže

se velmi

k

s

erstv

na

mluvil a

zavajskal. Tot

obraceti a skoky ve-

vládykami

diviti.

konm

svým

ven vyvedl a vsed

oken vyhlédaje,

z

Když po druhé Horymí

pod ním od jedné brány hradové až k druhé skok uinil. Po tetí zavajskav ekl: jemu odpoval: »Nuže, Semíku, vzhru !« A »Pane, drž se.« A v tom uinil skok pes všecky zdi hradové až na druh stranu eky Vhltavy. Kníže s vládykami na druh stranu pohledal, ano Horymí na svém Šemíkovi k Radotínu pospíchá. Po takovém divu všickni vládyky, zemane i sluzavajskal,

k

žebníci,

kteíž tu pítomní

k knížeti /

snažn

byli, za

aby

se

bezpen

se

milosti prosíce pimlúvali.

Kníže na Neumtele za /

46^

Horymíe

Horymíem poslal, mu všecka vina

navrátil, že jest

odpuštna. Kterýž když pijel na Vyšehrad, knížeti svému jse pokoil a co jest na Píbrami

kovkopm Kníže

i

z jakých

se otázal

na jeho

píin

kuo

uinil, a

on

oznámil.

odpoval:

Knize milostivý, tam doma u mne velmi stojí,

neb tím skokem nemírným

sob

teskliv

na svém

KESOMYSL. HORYM RUV SKOK.

-'77

Í

/.draví

abych

škodu uinil. Pojedu a pospíším, opatil. « Když pak domv se navrátil.

velikú jej

Šemík jemu, že

živ býti

nemž,

pi tom ume, nedal

oznámil a

jeho jako pána svého žádal, aby když

^'"'V.,'

ho ptákm, ani zvíatm jísti, ale aby jej dal ped vraty dvoru svého pohebiti. A on Ilorymí tak uinili. L. 848 byly sú mnohé vštkyn v eské mnohé budúcí vci oznamovaly. Skrze há báze byla na lidech, aniž sú smli co jedni druhým initi, neb to od vštkyní

n

a

uinno bylo. mát Troslova,

zjevné byla,

ka, kteráž

zemi sú

mnozí

spisy

1

an-;

i

po

tisíci

v té

bude, pravila. Žákové a pisákové k ní

chodili a co ona mluvila, popisovali a tv

nkteí do

budúcích

hned Mezi nimiž jedna stará žena ve vsi Košíi, jménem Doj-

co po stu letech

to,

i

díti se

zemi

tajných skrýší schovávali, aby od

té zem obyvateluov mohly nalezenv býti...

Proti podezení z bájivosti hájí Hájka sám ukazuje, že ta

povst

byla

známa

již

Poh-

ped Hájkem

jeho vrstevníkm, jako Dubraviovi, a že pozdji rosila. Bóregk še vdl, jak Šemík doskociv zaehtal »Zlíchov (odtud pak jméno Zlíchova). pozdji že ukazovány stopy jeho kopyt na behu vltavském (podle Bcekovského), konen že ukazována t Xeumtelieh i pumtní deska Semíkova s nápisem Horymírovým. Jinak táž i

r

poz'st vypráví se

kouzelnice o

níž

píliš

vyprávjí

i

se

v Nmcích.

podobá

—

2

Podle Dobnera tato

alemanské

letopisy francké.


mnotajn

vštkyni Thiót

Vštkyn.

278

HÁJEK. KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 848, 849.

krásný mládenec, syn Kezomysla knížete mladší, jemuž bylo jméno Nebyhost, maje vku svého let šest, v sedmém lét umel. Pro R.

Nebyhost

t.

jeho krásnu postavu mnozí jeho litovali. Kníže kázal e : yedl(; Vojéna, dda jeho, na Hrobce potiv pohebiti. Služebnici knížecí, památku jeho :

iníce, nkoliko dní a nocí na jeho

hrob ohe

pálili.


Kezomysl

L. 849.

kníže maje zprávu, kterak

mnohé rznice a nevole sú mezi obyvateli Pražskými skrze ddiny a pole, kteráž lesy vykopá-

nov

vajíce v

dlali, také

pišed tam

i

o domy, kteréž sobe

svými služebníky, toho dokonalejší vzal zprávu od jich saudcv, kteréž jim byl ustanovil. Porozuml tomu, že tím zpuosobem nikdy by mezi nimi nebyl pokoj, neb kažstavli,

dý, ktož

i

sob

s

dm postavil, do svého života toliko

po smrti držitele zase na kníže pipadl, a on, kníže, dal jej a dáti mohl, komuž by se jemu koli líbilo. I povolav dne jednoho všech obyvateluov na rynk mstský ped duom saudný a

jej držal,

tu z

vle

lopotuov a starších rad svých dal jest

jim milost

tu,

kterúž svými vlastními ušty

pede

všemi vyhlásil a oznámil, aby každý držitel do-

mu, ddiny a neb jakéžkoli ohrady svobodn netoliko do své smrti užíval a držal, ale synu svému «'ineb komuž by se koli líbilo, aby to, což sám držal a užíval, mohl svobodn kdyžkoli dáti neb

KESOMYSL DÁVÁ VÝSADU PRAŽANM.

279

prodati, toliko ten peníz stíbrný, kterýž se knížeti platil,

Tu

Pražan.

aby nehynul.

obyvatelé

msta

Svob< »da první

toho veliké knížeti inili

toho osvobození dkování. Kníže, aby to stálé

z

bylo a na psati, a

vnost

tm

v

té

trvající, kázal to písákm naohrad obývajícím dáti v jich

ruce, a to proto, jestliže

by kdy synové knížecí

ddiny neb domy bráti, to osvobození, kteréž uinil Kezomysl, ukázati aby mohli svobodn. Kezomysl pak, když se na(a

neb budúcí) chtli jim

na Vyšehrad, rozkázal to, co jest uinil, na dekách dubovvch starých napsati, kteréž brz<> v, potom dal lopotm a starším schovati pro tu píinu, aby synové (neb budúcí jeho) té milosti od vrátil

.

nho poddaným uinné / L. 850. Vršovských, stúpiv

ped

Rohovková,

z

jemuž

bylo jméno

kníže svého žádal, aby

jinak


Žanda,

ped-

/

mu

nkde

dal

v krajin polední v svém knížetství hrad pevný postaviti,

prav,

brániti

by

chtl

by toho Moravanm. Kníže jako pán milostivý dal k tomu své povolení. Kterýž pojav mnoho devosekuov. i

jinú eled,

že

se

nepátelm,

tu, byla-li

a zvlášt

pospšn dal hrad devnný na jedhoe postaviti, vylámati kázal

né velmi vysoké

okolo

1

nho

z

,

,

Vyšehrade.

nezrušili!.

rodu

Jeden

poteba,

y n a„

,'

tvrdého kamene

hluboké píkopy,

Všechno ovšem báchorky Hájkovy.

— = 2

tesa.

A

T

Vršovský.

280

V.

vž

krásnu

dal také

ESKÁ,

HÁJEK. KRONIKA

R. 850.

diví dubového srúbenú

z

a

velmi vysokú postaviti a dal tomu hradu jméno Z and v ? hrad.

,

Žando Vl

.

Dne jednoho

in

na Vyšehrad,

ped Krezomyslem dkování, že jest mu

postaviv se knížeti

k stavení hradu pál místa tak výborného, oznapevný hrad tu moval také, jak slavný, krásný i

sob a knížeti, pi tom žádaje

pánu svému, k poctivosti s

ním pojma syna

jel

a jej ohledal, bu-

aby

knížete,

svého Neklaná na ten hrad

postavil,

de-li se jemu líbiti, z jeho ruku jej pijma, synu svému aby jej dal. Kníže vyslyšav chválu hradu, pi tom žádost

Žandy, dne tetího

povdal.

že to chce uiniti,

aby vci potebné pipravil, naped na Zandov jel a maje mnoho svých pomocníkuov, s pilností oekával píští knížete starého i mlaŽanda,

Tetího dne kníže

dého.

na svuoj

kuo

se jeti

strojil,

a

když

vsedl a z brány Vyšehradské vy-

jíždl, potkala se

s

mát

ním Dojka,

Troslova,

Košíe, a zavolavši jeho na stranu, dluhu k nmu ucmila. Kteryz vyslyšav podkoval: povolav služebníkuov, rozkázal jim, aby se zase ze vsi

..

b iba

rec

navrátili a rychle

zavolajíce,

když tak uinili 1

tyidcíti vládyk statenjších

pospšn

s

nimi za ním

a kníže své

Poloha nejistá;

bylo

na

té

tch hrad

jeli.

Kteíž,

cest

uhonili,

více.

KKSOMYSL kníže ssed

kun

s

281

posadil se a okolo sebe stojícím

nm

co se o

oznámil,

A 2ANDA.

i

o synu

ped

až

Kteíž

jeho eled.

svých

jali.

knížat

též

pilností

s

píští.

Blahosta Políhradský a jiných deset. jiní z lesa

Žandu,

chytivši

zjímali a

jej.

pevnými lýky

zavev.še, všecky,

pevn jim

v jedné jistb jich

ležeti

bratra jeho Vesolta v té též

Po malé ze

zpod

val,

To

kteréž

svázavše ruce

ohnm

a

1

!

tam nai

nohy.

Žandu a vysoké devnné vži nechali,

svázaných tu nechali chví

svázali,

ale

ležeti.

nohy aby po-

kázal kníže Vesoltovi

smolným dívím

páliti,

tu jísti poal, že Zandá ml hned Kezomyslovi stelu v srdce vsteliti a on Yesolt v tu chvíli ml Neklanoví stíti jeho hla-

vu; jsú

když by kníže

pi tom všecky, kteíž jsú s nimi pijeli, že mli zbíti a hrad ten zapáléce. odtud na Vyše-

hrad

1

jeti

=

47

rychle

co jest chtl knížeti Zandá uiniti. Kterýž

pravil,

/

vyskoivše, nenadále do hradu vbhli

dvee hradové

zavevše,

všecku

i

oekáPo nedlúhém / asu za ním syn jeho, potom

tak uinili a

kníže do hradu jede a

lezli,

od

tajn

i

ním do hradu vskoili a Žandu

a

a

jeli

most hradu toho kon své pivedúc, je a jak on na Žandov vjede, hned aby za

tu /.vázali

vali

jedná

jeho

Žandy Vršovce; protož aby naped

a

v knížetství Vyšehradské se uvázati.

uvázali.

Vesolt

muen.

282

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

Žanda, když a že jest on

mu

sám

nohy páleny té

R. 850, 851.

byly, tolikéž pravil

nešlechetnosti první

pvod

byl.

Žandu ven ped hrad vynésti a na kusy petíti a ty tvrti tu ped hradem na

Kníže kázal

tyi

díví povsiti proto, aby noní

mauchy

tau nešlechetnau

ptáci a jedovaté

krví se nasytili.

pak všecky svázané kázal do dubové soltovi vnositi a

své

kon

Vesolt

A

tak

pevn

je

tam zavíti.

vsedali, kázal kníže tu s

jinými

A

když na

vži, v níž byl

pomocníky,

svými

Jiné

vže k Ve-

zapáliti.

svuoj

konec

Vratislav, kníže Lucký, jenž byl

lovk

Žanda,

Vesolt

i

ten hrad

jsau vzali. 1

R.

t.

(Nový kníže v Lucku.)

pokojný a velmi milostivý,

zuostaviv

po

sob

KRESOMYSL A VLASTISLAV LUCKÝ.

umel na Hrobce! pochován. Lid msta všecken plakal ho žalostiv. Na jménem

syna

vedle

Vlastislava,

poádku

283

a nad

Liboany

toho

i

jiný jeho

jeho

hrob

také

páleno bylo.

Luané svolavše tu všecku krajinu Ohi eku až do hor Nmeckých, tak

L. 851.

Austí po

jako bez potu, uvedli sú na pušadla

Vlastislava a jej na stolici otce jeho posadili. pici tu,

vstavili

že

v

v

.

se sešlo lidu

od

e-

(R- $5 ...

.

,

^ lastislav

kníže Lucky volen

-

v kteréž ml obyej Vratislav choditi, na hlavu Vlastislavovu a pomíjejíce jej

poklonu jemu inili, slibujíce poctivost a vrnost

jemu

zachovati.

A

tak sú jej za kníže vyzdvihli...

(Vpád Moravanu.) / T. z

1.

pišly

sú

kraje áslavského,

oznamujíce,

že král

noviny skrze

posly

jisté

k Kezomyslovi Moravský strojí se

silnau

mocí do ech vtrhnuti a že chce sob jí podmaniti. Kníže to uslyšav, nemálo se ulekl a poslal rychle k Vlastislavovi, knížeti Luckému, jeho jako strýce milého žádaje proti témuž králi

Mo-

ravskému za pomoc. Kterýž vyslyšav posly a s svými radami se neuradiv, dal odpovd, že toho nechce uiniti; ale jestliže král Moravský od východu slunce bude zemi Kezomyslovu plundrovati, že on od západu tolikéž chce uiniti proto, 1

Hájek nezapomnl na své rodišt.

obrázek iako na

sir,

261.

—

?"

V

48'

knížeti,

orig. týi

lvral i.-

284

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

neb jest jemu skrze vštce a

R. 851.

vštkyn povdino,

on má Lucké, Pražské i Kauimské knížetstvi svau mocí zpravovati. Poslové navrátivše se, odže

Kezomyslovi oznátím jeho srdce velmi truchlivé uinili. Však

povd, kterú mili a

dal Vlastislav,

proto svolav své všecky vládyky a rádce, s nimi na tom zstal, aby bude-li toho poteba, [s] obma, i

Moravskému,

králi

mi staten

i

V

bránil.

knížeti

Luckému,

se s svý-

tu chvíli rozeslal své posly

rozkazuje všem býti pohotov, ale však aby nepestávali a když by

din vorati Tuklaky.

znáti,

se koli

ddalo

aby se všickni u Tuklaki postavili a odtud,

kamž budau obráceni, Také bez meškání

táhli.

poslal a rozkázal

krajiny

východní obyvateluom, aby na horách od Moravy trénásobné záseky zdlali a brány u" zásek dobe

Toho Moravané

lidem opatili a osadili.

dne, jakž záseky

dokonány,

a hned

tch zásek bránili a

kolik

dní

pitáhli

rubati a páliti poali.

nkolik lézali,

jích

krále

na zajtí

echové jím

toho

Moravané tu nsvého s vtším haufem

zabili.

V

tom pišly noviny, že by Uhi velikau škodu, vtrhše do Moravy, uinili., a král s svým lidem na echy shromáždným že by se na obrátil. I táhli jsú Moravané od zásekuov za svým králem a Uhry z své zem staten oekávajíce.

n

1

=

Tuklaty na eskobrodsku.

—

'-

Lasove popleteno.

KfcESOMYSLOVA SMRT. vyhnali

chové

a

Js.s

hradu erveného kamene dobyli. Ge-

se také rozjeli

na svá obydlé.

—

" Iavanc hry z ze-

•

m l

vyhnali.

(Smrt Kesomyslova. Nekla.) slavný kníže

Kezomysl

upadl v tžkú nemoc, tak jakž nkteí kého zármutku, kterýž jemu pišel

píší, z veli-

T.

r.

asu zimního

z

toho,

že

jeho strajc Vlastislav, kníže Lucký mladý, tak

horliv nemocí

se proti

tžkú

nmu

jsa

postavil.

Dne dvanáctého,

pemožen, umel

a na dolejší

Kez< >mysl umel.

Hrobce vedle své rodin}' pochován a kamenem tvrdým piložen, na nmž bylo pt dní poád páleno a pernaté obti byly na ohe kladeny. na

R

L. 852. Sešli jsau se vládyky, lop tové a starší

<

dvr

x.

Vyšehradský

klaná, syna

-

a z

vle Jiednostainé Ne>

v

nkdy Kezomyslova, všemu

lidu za

8 52>

-

.

.

Aeklan volen.

286

HÁJEK, KRONIKA

V.

kníže vyhlásili a na

stolici

ESKÁ,

R. 852, 853.

Libušin

jej posadivše,

knížetským odvem odnému epici nkdy Pemyslovu vstavili a hlasy vysokými vzkikše: »Neklan kníže! Nekla kníže náš!« plstnice^. a smolniky! s hlavy snímajíce, jemu se klanli. na míst mladších podStarší sami od sebe danost i vrnost slibovali. Z tuho dvoru Vyšehradského uveden jest Nekla jako kníže v tom i

ve

o<m>mslavka

knžna, zena Neklanová.

všem odvu až do jiztby hradu toho. Nazajtí pak skrze lopoty pivedena

jest

Ne-

krásná panna a za ženu dána, Jjménem r v Po<m>nislávka, dcera Bykolova z Volšen 2 a tu Alanovi

'

,

J

a

všemu lidu uinili krásné hodování dne tvrtého poniivše Neklanoví zprávu všeho ^

i

^ ovt

p

i

x

lidu, rozjeli se

na svá obydlé.

(Ko a im-Zlicko.)
Kauim vyhoelo,

Kauim msto ohnm domácím

L. 853.

skrze

3

neopatrnost všecko z gruntu vyhoalo, takže ani

jednoho domu nezstalo. Též srubové velicí, kteíž byli na valech, všickni shoali. Ale však hned t. r. rozkázáním jích knížete Dolisa na jii

ném míst

msta

opatrný, 1

=

stavti poali a zed tlustau okolo toho

poali dlati. rozváživ

epice

Dolisa

jako

vci budúcí,

plstné a kožené

—

— 3

=

muž kázal

povolati

(smolené).

nyní neznámé. Snad Olšany u Slanho.

ženým, z neopatrnosti.

kníže a

2

Místo nezalo-

NEKLANOVÁ VOLBA A SVATBA

_287

.

jemu pomohli pikázal, aby jeho žádTaké msta stavti.

všech poddaných a jich žádal, aby

tuho

ný

Kauimem

nejmenoval,

kterémuž jméno bylo »Nechci

To

já,

obé

lid

ka:

obecni na žádost knižete svého jest

snažn poali

....

v

a Zlicko

jméno-

...

.

.

Ale pro roztržitost, lidu a nesvornost oby-

.

vateluov za dlauhý za

slulo,

aby se vice kauiio.«

uinil, zdi dlati vali x

od syna jeho,

než

aby Zlicko

Zlic,

as tch

Zlicko,

Kauim.

zdi nedodlali, neb

dnuov Dolisových ani Zlicových neni vyko-

A nktei

náno.

nktei Kauim

po

Pomnislávka na Vyšehrad krásného

sy-

Zlicko a

starodávnu jmenovali. R.

t.

na Neklanovi urodila.

hých

z

vánky. J svého,

I

povolal jest

Nekla mno-

vládyk a zvlášt znamenit jšich na rado-

A

jsau když J •>

Nekla

se sjeli J

všed mezi

n

na žádost do

jiztby,

knižete

poctiv

ostivit se narodil.

je

pivítal jako své milé hosti a uinil jim slavné hodování a pro takové poctivé tch pátel a hosti vítáni

dáno synu jméno Hostivít. (Vlastislav Lucký.)

L. 854.

Vlastislav,

poddané, rozkázal jím

kníže Lucký,

msto

své

svolav

své

Lucko (neb 2a-

1 Dalimil má výklad opaný; Hájek svj výklad má od Brikcího 2 Licka, jenš o djiny svého rodišt jevil již záhy zájem a také r. 1529 na starém hradišti zlickém 2 si koupil pozemek. nejednota.

asi

— =


288

Zate zdi

druhu

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 854, 855.

te) velikán druhau zdí ohraditi, oznamuje jim, Bílinskú krajinu po eku Ohi e c lce ne t oijk -

j

ohrazen.

Plzesko Pisecko a naposled} Prahu k Luckému knížetstvi pipojiti. Zemane pomáhati také té krajiny k tomu jemu radili

a neb Labe, ale

i

i

i

i

on kníže jím dal povolení a svobodu, aby hrady stavli netoliko tvrze z kamení tak, aby mohli tu ped nedíví, ale a

slíbili

sob pevné domy, z

bezpen

pátely /

49

R.

r

mém

sedti.

a

Vlastislav,

t.

byl mládenec v šestmezcít-

lét, však zuoivostii plný (nechtl se upo-

kojiti a

Neklaná

na svém knížetstvi dosti míti), znamenav býti muže pokojného, umínil najprvé

knížetstvi

jemu Pražské mocí

kovám mee z ^ r.°j,

i

i

odjíti

rozkázal

i

dlati a všecky svolav štítae, 2000

pepevných pukléuov

a

dobe

žilovaných., udlati

rozkázal, smolníkuov, kožencuov, lubenic 3 a prosí vánic s

mnoho

nadlati.

dal

Pílbic

býkových

železnými a ocelivými obrui více než 2000 a

lati

pohotov

míti pikázal.

ud-

všickni

Divili se

mládence opatrnosti. L. 855.


nice a

1

=

Nkteí

Budynice 4 snaživost.

—

j

z

Luanuov

poali okolo Taj-

povolením knížete svého Ne-

s

-

=

žilami protažené.

—

3

Míní

se

vesms pancíe koen, emínkové, tepané a prošívané. Míní se Panenská Týnice (nyní 1'. Týnec) a Budyn i.a Lounsku; Dobne) myln mini ííudenlce na Zlomek;:. '

NEKLA

\

VLASTISLAV.

klanoví knížeti škody initi. A[le] on to slyše, byl z

toho nemálo teskliv, ale

nesml

té

kivd

nikoli

odprati.

(Neklanová poselství k Vlastislavovi.) T.

1.

kníže Vlastislav

jezd po horách

v krajin Bílinské místo jedno, kteréž se

nalezl

jemu

velmi dobe k stavení msta líbilo mezi horami dvma, z nichž jedna slula Pipek a druhá Mednek,, a tu vymiv msto založiti rozkázal. Tu jest velmi mnoho lesuov posekáno a z toho díví také z kamení msto sú stavli a dáno jemu jméno Vlastislav. To místo ješt až do x

i

Vlastislav

msto.

dnešního dne za Tebenici se ukazuje a ješt na

tom míst

jménem

stojí ves

Vlastislav

blízko

hradu, kterýž slov Skalka. L. 856.

bravše

Luané

se,

Opukovém, r

táhli

a jiní té krajiny obyvatelé, se-

spolen

§

Pacov 3

siln šturmovali,

obrátili

,

takže ho

za

pl

dne dobyli

—

Kronika.

8 5 6>

,

i

—

-

se na vrchu hnuvše se k hra- ,, Pacov hrad v se a hned k nmu dobyt, a

Celé toto vyprávní s obma jmény podle Kos»iy; jméno Mednek je zkaženo místo Medvz a oznauje patrn horu nad nynjší vsí Nedvdicí (Dalimil ji nazývá Lovosem); jméno Pipek te Dalimil Píbek (pozdjší varianty ale žádného íp), Tomek Pípetí, Sedláek Pipek 2 Nyní neznámý; ale Hájek toho jména nelze doložiti. 3 Neznámý. míní asi ves Opoen u Postoloprt. 1

R

a položili

a odtud tetího dne

du, kterýž slul

<

—

IQ

V.

290

pána na

hned

nm jej

poslali Zlonic hrad.

H ÁJEK, KRONIKA ESKÁ,

jemuž jméno bylo LosbucT,

javše,

svému,

knížeti

oslepiti.

p etvrciému,

A odtu

jménem boili a píkopy jeho Taková vc když L

R. 857.

J

on

kteréhož

k jednomu

táhli

kázal

hradu

Zlonicj, a ten spálili a rož-

zametali.

byla skrze Boj míra, pána oznámena, hned poNeklanoví hradu toho, knížeti slal své vrné posly, t. Nevoje a Loskota, k Vlastislavovi, strýci svému, aby jeho prosili, pokoj s

Neklaném aby

zachoval. Vlastislav,

vyslyšav

posly, hned se v náhle rozhnval a každému tomu poslu jedno voko vylúpiti dal, pikázav písn, aby hned domuov jeli a více s tím poselstvím

k

nmu

nejezdili^.

L. 857 sešli sú se všickni


vládyky a zemane,

také i z mst obyvatelé k knížeti svému Neklanoví na Vyšehrad, oznamujíce mnohé tžkosti a nevole, kteréž se djí v knížetství jeho, pi tom žádajíce, ponvadž Vlastislav takovú záhubu

iní, aby také vojsko sebral a týmž se platil.

Snm

na

Vyšehrad.

Toho

jemu

od-

neuiní, jist že pomalu on.

jestliže

Vyšehradské (a neb PražNeklaná zahubí.

Vlastislav, to knížetství s ké)

poplení a snad

i

To když Nekla však ukázav se že

uslyšal,

velmi byl strašHv::,

ped

svými veselé tvái, pravil, chce Vlastislavovi dary poslati a jimi jej

—

2 Toto 1 =z Zlonice. pozdjší pídavky pvodní

i

následující vypravování jsou

povésti.

—

s

=

ustrašen.

NEKLA

JEDNA S VLASTISLAVEM.

291

a

neradi, však Neklanoví jako Zemane, knížeti svému v tom povolili. A tak kníže povolav nkterých z vládyk, poctivé, dary poslal Vlastislavovi, t. kruh zlatta. kterýmž by se mohl pe2 ážiti a o koni výborných, 50 / smolníkuov a tolikéž prošivanic místerným dílem udlaných. To ukrotiti.

\

i

,

/

49'

když do Vlastislav pivezeno bylo, [a] ped kníže 9tisIavovi postaveno a položeno. Poslové, uhlédavše Vlasti- od Neklaná, sláva na velmi drahé stolici zstrašili se, ale, aby na sob žádného nedali znáti úžasu, pedstúpivše, na j prvé od knížete svého Vlastislavovi uinili pozdravení a potom, aby dary pijal, s

žádali;

vdn

a milostiv

v pokoj a v pátelství

aby

vsel

jich, za to snažn prosili. Po dluhem mlení kníže Vlastislav odpovdl:

knížetem

»Kníže váš Nekla velmi jest to neopatrn uinil, že jest mi tuto vnadu n poslal, tím více aby mne na sebe svábil. Neb znám, že jest mi všeho zlatta, ani všech koní, ani

Protož na tento

as

háv,

ml, vezmte

kteréž

toto zase

neposlal.

a knížeti

vašemu ode mne, že jest mi vnadili dal, podkujte a povzte jemu, a mi to dobe schová a opatí.

Když

já pro ono,

také

toto

což doma má, pijedu, spolu vezmu. Odajdtež rychle, abyste místo tchto darv svých hlav zde nenechali !« Poslové se ulekli a nerozžehnavše se s Vlastislavem, navrátiti se pospíšili. A když na Vyšehrad pijeli. 1

i

=

estné. --

2

=

tžší než on.

— = 3

vnadidlo. 19*

292

ESKÁ,

HAJEK, KRONIKA

V.

svému

knížeti

poád

to

vypravili, kterýž

zmnním

všecko vyslyšal,

R. 858—860.

tvái

když

strašlivéj

to

své

srdce býti ukázal.

,

Chodžov, ^iidno,

Slaného

okolo

s

povolením

svého

knížete

Kladna vrchu a Chodžova velikú škodu inili a i

plundruj íce 2 a pálíce

vsi lidí

mnoho pomordovali. T.

dé msto dobyto.

Luané

L. 858.


žatetí ško-

také Vlastislav vypravil vojsko veliké do

r.

krajiny Pražské a oblehli nedobyté,

dnech

Luští

Budec,

a Vlastislavští jeho v šestnácti

vybrali a vypálili.

dobyli,

jako

Vlastislavem z

msto jménem

a bylo na vysoké hoe postavené a jako

kteréhož,

Nekla ped

myš ped kocaurem nesml

své díry vyhlédnuti.

ypád Nmc.) L. 859.


Nmci ško-

s

Nmci,

sebravše se od západu slunce,

nemalým vtrhli vojskem do knížetství VlastiNež se Vlastislav s Luany vypravili, až

okolo žate. slavova 3

.

Nmci mnoho

vsí vybrali a vypálili a lidé se

lesích a

horách rozbhli a oni se zase 4 do

obrátili.

V

že by

tom pišly sú noviny k Vlastislavovi, chtli nenadále k Lucku pitáhnuti

Nmci

a jeho dobýti. Protož Vlastislav, obávaje se

nesml Neklanoví škody

cuov, 1

=

králem

po

Nmec

bázlivé.

Ludvikou

kými, náleží o

— — 2

.

pleníce.

nmeckým

se

njaký rok díve.

—

Nm-

initi.

Tyto boje, vedené západními knížaty es4 zpt. 3

— =

NEKLA

.

A KRÁSNlK.

293

<0 Krásnílcovi Kouimském.) R.

syn Dolisuov, kníže Kauimmládenec více všetený než sta-

Krásník,

t.

ský, jinak Zlický,

tený, Neklaná, kníže Pražského, znaje býti strašlivého a již od Vlastislava súženého, pucal v jeho

many,

prav ped svými

škodu initi a

knížetství

ze-

na Vyšehrad sedti. Nekla své posly, jeho pátelsky žádaje,

má

že on

nmu

k aby jeho knížetství nehubil, že jemu chce ntco mezí svých ustúpiti. Krásník odpovdl, že ne poslal

o meze, ale o všecko knížetství chce

A

boj vésti.

tak hned

slavných

dobyl

Zidomíe

x

oboiv

se

s

Neklaném

na jeho knížetství,

dvoruov Drastiny 1} Škvorei a

.

L. 860. /

Muž

jeden,

mel svuoj dvuor ve

jménem Horák,

vsi,

kterýž

kteráž slula Dubinka lf

nedaleko od knížetství Krásníkova, vda, že

má

obyej kníže Kauimský každého dne jednaký na kratochvil z

msta

vyjíždti (a

služebníci své k boji cvií

uhléday

as píhodný

od

Kauim

Vyprávní

i

a povolav

s

kterak jeho se podíval),

sebú

lese

dvanáct

ekal,

cht

zastihnuti a zabíti.

o Krásníkovi,

k jiné

dob, má

také

Du

Uvedená jména oznaují osady na eskobrodDubinkou míní se snad nynjší Dubeek nebo Du-

bravius. skit.

tu,

kon, aby

mužuov statených, Krásníka v jej

bovka.

—

2

Zidomí.

=- tém,

skoro.

<

R

-

<S6o >

5°r

294

V.

H ÁJEK, KRONIKA ESKÁ,

Po malé

Krásník

chvíli kníže

svém bujném kuní a

odvu bezpeného

R. 861.

msta

z

služebníci za ním,

na

sob

nemajíce,

Horák

jede na

žádného

ponu

svú

svými lesem se okik k mstu piblíživ, rychle a nenadále na uiniv vyskoil. Služebníci, domnívajíce se jich

kratochvil provozovati.

s

n

v lese

vtí poet

v pedním ,.

K Kauimský rann.

býti,

špícu bžal.

na utíkaní

se oddali a kníže

Tu Horák

svými pomoc-

s

niky Krásníka po polích stíhaje osm jich zabil a samého kníže on Horák v ruku ranil a by byl

^ Q(^ gy ^ plstnicíi a rychlého

Horák k

neml

uhlédav, ano jich

nmu

tak pevné pilbice kníže

kon, byL by

tu

konec

mnoho

z

brány mstské

bží, pokik na své, rychle

horám

života vzal.

kup

svuoj

Horákových tam neostal, jedinký toliko byl, však neškodn, v nohu rann. Nekla o tom uslyšav po 2 Horáka obrátil a k

poslal,

aby

s

pospíšil.

tmi všemi

Žádný

z

dvanácti bojovníky na

Vyšehrad pijel, rozkázal. Kterýž když tak uinil, kníže jemu dkování veliké uinil a dal jemu jiným všem veliké dary. L. 861. Vládyky a zemane sjeli jsú se k Neklanoví, knížeti svému na Vyšehrad a jemu z vuole jednostajné, aby táhl. na Krásníka Kauimského, radili, a jej jako nepítele svého skrotil. A on uposlechl jích v tom rady a sebrav lidu nei

(\l.

86i>

i

—

plstná epice.

— = 2

pro.

NEKLA

VÁLCI S KRÁSNÍKEM.

295

malý poet, Všebojej syna Kladovcova, muže velmi stateného, zprávci a hajtmana nad nimi uiniv, poslal je, aby jakúžkoli budau moci škodu

ECauimskému

Krásníkovi

v

jeho

knížetství

inili.

Všeboj s lidem sob porueným hned nemeškaje a chtiv táhl a najprvé dobyl Hruobova! a Zásmuka a Yitice, dobyl také hradu pevného, eeného Tí sov, a pána, kterýž na byl, jmé-

nm

nem Z

1

Neklanoví

obec, jal a svázaného

Hruobov. yitice

knížeti

ním jiných mnoho. Koisti také mnohé odtu jsau pineseny a všecky položeny ped pivedl a

s

knížetem. Kterýž na to pohledav, Všebojovi to za

dar

Všeboj

dal, ale

to všecko

mezi své bojovníky

rozdlil.

(Pokoení Krásníkovo.) L. S62.

Statený muž jeden, kterýž byl také

velikého vzrostu a krásné postavy, syn Pti-

i

mruov

ze vsi Hunatice 2 jménem Koldoj, kterýž pedešlého také s Všebojem na škodách

roku

,

Kauimských

byl, ten vida, že jest velikú

Všeboj chválu i

pede vším 1

Od

ale

milost

ped

obdržal

knížetem Neklaném

lidem. a také že jest lepšími koisti

Všechno

imsku,

i

to

ovšem

výmysly;

osad Hrobová a

místa leí v

Kou-

Tíšova dnes nenalézáme.

Zlobce zde jmenovaného PiiProcký potom odvozuje rod

Lobkovic.

—

-'

Snad Kuntice nebo Úntice.


296

V.

HÁJEK. KRONIKA

obohacen,

mu

aby z

pedstaupil

300 lidu

Kauim

ESKÁ,

ped

bojovného

R. 862, 863.

jeho

kníže, dal, že

žádaje,

chce Krásníka

jemu pod-

vypuditi a to knižetství

maniti.

Kníže Nekla, uradiv se s vládykami a zemany, uinil to na žádost jeho a dal jemu 300 výborných a dobe odných mužv, kteréž Koldoj pojav, táhl

ima

s

nimi a položil se u

msta Kau-

nenadále a poal jeho piln a ukrutn doZa tyi dni, ve dne i v noci nepestávaje,

bývati.

prakuov kamení jako hustý dešt do msta pes zdi házeli, takže se žádný nemohl nikdýž ukrýti. Pátého dne chtli Kauimští na bojovníky z msta v náhle vybhnuti, ale starší nechtli k toz

mu

svoliti,

zlé

píhody

se obávajíce.

A

noci té

pes zed, jménem Ska-

Krásníka, kníže svého, spustili jsú tajn kterýž ušel až na jeden pevný hrad, /

50'

licii,

a tu / byl

tajn chován.

Osmého dne Kauimané vidúce, že se nemohu obrániti, chtli se rádi smluviti a statky své všecky dáti, toliko pi životích aby zstaveni byli. Koldoj odpovdl: »Vaši statkové životové již jsú v našich rukú.« A v tom staten kázal dobývati. Brták syn Horákv, bránu hoejší vyi

dobyt™

s svými do msta vskoil, potom Koldoj hajtman a jiní. A tu hned, kteréž v mst na-

se ^ av

1

Která mínna, nelze íci.

«

NEKLA POKOÍ KOUIMSKÉ.

297

mordovali, nkteré zjímavše svázali a NeA což tam na-

lezli,

klanoví je poslali na Vyšehrad.

všecko

lezli,

ovšem

vybrali a tím se

L. 863.

válí

Nmci

Lucký kníže na ten

as

západní

a tak

Nmci

ukrutn do

s

Neklaném.)

Vlastislav

znamenav, že

žádné škody neiní, povolav

povdl

nkterých rad svých, tito

msta

nespálili ani rozboili.

(Vlastislav

již

bitovalii,

mn

k ním a ka: »By

pekážky uinili mého nevskakovali,

nebyli

knížetství

dávno sob to knížetství Pražské podmanil a k vašemu knížetství tomuto Luckému je pipojil. Nyní chci nco lidu poslati, aby pomalu jeho hubiti poali, potom vtší haufy vypravím a Vyšehrad i Prahu vezmu. Vládyky vyslyšavše dali k tomu povolení a nkteí i radili. Kníže poslal ti sta a dvadcet 11111žuov a rozkázal jím, aby i lid hubili a žádnému, starému ani mladému, neodpauštli. Tu skrze takové zhaubce mnoho tvrzí krásných a dvoruov pevných vypáleno a rozboeno. Nekla o tom uslybyl bych

šav, poslal

mnoho

lidu;

poruiv

jej

Koldojovi,

aby ten lid Vlastislavuov z knížetství jeho vyhnal a vyplenil. T byl jest lid Vlastislavuov rozkázal,

na ti stranyo rozdlen. Uslyšavše, že Neklanoví 1

=

koist dliti.

— = 2

díl}\


298

na

HAJEK, KRONIKA

V.

n táhnau,

bitva

sešli se

ESKÁ,

v jedno u vsi

byla a Neklanoví

veliká

/

5i

r

Hrad Kukla.

Tuhanj

jsú

a tu

pemoženi,

bitv zahynul 2 L. 864. / Postaven jest v jednom velikém lese tajn hrad jeden velmi pevný skrze jednoho bohatého a velmi stateného muže, jemuž bylo jméno Haluz. A dal jest tomu hradu jméno Kukla 3 a to proto: neb kdož jest v kukle, tžce bývá poznán, též Haluz dlúho se na tom hrad tajil a odtud Luanm a Vlastislavovi inil veliké škody a zájmy dobytkuov a na j více asy noními, takže byl ten hrad tmi laupežemi velmi našpižován a opaten. Ale kníže Nekla o tom dobe vdl, neb Koldoj, niuž statený, také v


R. 864, 865.

té

.

i

se to všecko dalo s jeho

R.

pevný

A

pkný

i

vdomím

a povolením.

také kníže Vlastislav rozkázal

t.

sob hrad

jemu jméno Lovin 4 sedni mla a po nkte-

postaviti a dal

tu jest žena jeho své

.

rým asu dala jej velmi krásn vystavti, že se tomu mnozí divili. A ta byla dcera Bezkova z Prautku, jejíž bylo jméno Vidislávka; tu na tom hrad rozliná kauzla provozovala, potom pak rok

ped

smrtí Vlastislavovu tu jest velmi

hanebn od hromu

1

Míní

v

orig.

4

Míní

se

jako v

kusy rozmetána.

zabita a na

Tuha

na Mlnicku.

díle 11.

k

Lovín

r.

919.

—

3

—

2 Týž obrázek Nyní neznámý.

—

)

(nebo Levín) hUSe Ústí nad Labem. Událost sama asi pozdní báchorka. se

NEKLA

VÁLCI S

MORAVANY

.

299

(Válka s Moravany.) L. 865.

ímské zpravoval tajn

z

msta

Velehradu k

a

ušel králi

pemožen na hrad

knížetství

Kau-

<

R 86 5> -

sa od Koldoje byl Skalici a odtud do

Moravskému, kterémuž pra-

že jest knížetem a

vil,

nkdy

Krásník, kterýž

rodu starožitného, a Ne-

kla, kníže Pražský, bezprávn že jej vyhnal z jeho knížetství, i namluvil jest na to krále, aby

svj

lid poslal

k

Kauimu

jemu toho zase dochce jemu býti poddán a a

pomohl knížetství, že roní platiti. I uinil král na žádost jeho a mnoho lidu s ním poslal z Moravy. To když bylo oznámeno Neklanoví, rychle poslal do kraje áslavského a pikázal, aby Moravanm do zem plat

nedali. I

se

položili se

Moravané u jednoho potoka a tu V tom áslavané

pihotovali až do dne tetího.

od nich také se položili. Druhého dne pitáhli sú Neklanoví haufové dva áslavanm na pomoc. Stala se bitva. áslavští a se sebrali a

nedaleko

Neklanoví porazili sú že Jjich s

málo

Moravany

lid

krále

Moravského

tak,

ušlo a tu také Krásník z toho boje J

zahynul.

poraženi.

Nmci opt

poali v knížetství Vlastislavov škodu initi a tak, se byl Vlastislav na Neklaná pipravil, musil doma zuostati a NmL. 866.

a

cuom

se brániti.

.,

M oravant
300

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

R. 866, 867.

{Stavby a peníze Neklanový. T.

Nekla

1.

kníže kázal jednu velmi širokú

a vysokú vži na Vyšehrad postaviti a malováním svého rodu, poav od Pemysla, krásn ji dal ozdobiti. Kteráž potom tu za dlúhý as stála,

Neklanka x L. t. ryžovníci a kovkopové Neklanoví mnoho zlatta okolo hradu Tetína nalezli a berúce písky na horách k vod je vozili a prali; veliké kusy vždycky

Zlato Tetína.

.

ohnm

vybírajíce

zlata

knížeti

rýž tím Mince,

slula

v hromadu

spauštli a

svému toho na Vyšehrad podávali. Ktevelmi jsa obohacen, novau zlattau a

stíbrnau minci zaraziti rozkázal; z zlatta kázal halée dlati a na každém groši, i penízi i haléi kázal svuoj obraz slévati. To když groše, peníze

bylo

oznámeno

Vlastislavovi,

velmi

jemu toho

závidl a na každý den hrozil a pravil, že chce jemu to knížetství všecko odjíti. Nekla se toho boje, kázal

Vyšehrad dobe '

51

v

astokrát škodu,

.,

v

Snem u zate,

y.IjVálka Lucká.)

/ L. 867. Vlastislav, rozváživ,


obezdíti.

se

v

i

se s •

jednoho všemu lidu 1

že

pokaušejí, však malú

urozuml tomu,

a neb potkati .

o

že lidu

Nmci,

a

jemu iní

mnoho nemají

ním nesmjí. I rozkázal dne svému se ped sebú na jedné ,

Snad podie njaké místní povsti

NEKLANOVÁ VÁLKA

chtli-li

a jako

nad lidmi na

by jemu všickni

by on chtl

že

s

301

sám sed na míst velmi

Široké lauce postaviti a

vysokém

S VLASTISLAVEM.

stolici, ptal se jích,

vrn

Neklaném

a

práv

pomáhati,

v boj vjíti a jej za-

hubiti a obojího knížetství býti

pánenv

vzkikli

I

jako hlasem jedním všickni spolu: »Hotovi sme s

tob podmaniti

tebú na Neklaná táhnuti a

Pražskau

všecku

Protož pospš se

To

(neb Vyšehradskau) s

Neklaném

zavražditi 2 .«

slyše Vlastislav, uinil

rozpustiv

dnem

lid,

i

tu

krajinu.

jím podkování a

nocí o to myslil, aby Ne-

klaná z toho knížetství vypudil. L. 868. Vlastislav kázal

me

sob

udlati a ten

po všem svém knížetství rozkázal ten celý rok v, v inositi pikazuje, aby všickni jeho poddaní kázali .

.

.

sob

takové

,

mee

.

,

dlati,

.

.

,

'

1

i

i

'

ani delší.

nic kratší

A

druhého roku ktožkoli mužského pohlaví byl vzdýli neb zvajši, aby, jakž kníže na by na vojnu zavolá, každý s svým meem v smolníku a v pílbici, nkteí v prosí vánicích, a na hlavách a mají dvénásobní plstnice, jiní poboníky 3 a palubice 4 a nkteí luišt, tak aby každý jakž

me

muož

najlépe se

opate na svém podsedelníku

popravníku 5 hotov

neb 1

teliti.

byl, a ktož

—

mohu

2 Vyprávno hlavn podle Kosmy. 4 3 = tesák, nž. — = meík(?).

—

kun v

leva

(

=

—

podsedního) a v právo (neruního).

r,

míti

znepáMíní

5



^e

o

Vlastislavu.

302

V.

HAJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 868.

massojedné ptáky, jako jestáby, rarohy, sokoly, krvostebya a blozory^, aby je s sebú nesli, že budu je nepáteluov svých massem krmiti. Tu vuoli a rozkaz knížete svého všickni slyšíce,

Poselství

k Neklanoví.

slíbili

se tak zachovati.

Z toho

byl Vlasti-

hned toho asu poslal posly a velmi výmluvné, také hrozné postavy, k Neklanoví, aby mu povdali,

slav velmi radosten a

muže znamenité

své, i

jemu troji vc vzkazuje: Jedno, jemu dobrovoln knížetství svého postú-

že Vlastislav chce-li

že je chce od

piti,

nho

rád

vdn pijíti. Druhé,

ním osobn sám toliko o knížetství bíti, ktož koho žabí, že bude oboje knížetství míti. Tetí, chce-li v jakýmžkoli potu lidu se s ním chce-li se s

potkati, že to chce všecko Vlastislav rád uiniti.

Pakli by toho

žádného

uiniti nechtl, aby to peil, že Vlastislav zahubiti a

Poselství

pedeených

vdl

a na

chce jej

i

to se

lid

artykuluov jist ubez-

jeho

všecken

svým lidem Pražské osaditi knížetství. když vyslyšal Nekla, jenž byl muž

nad ženu strašlivjší,

velmi se

ulekl a povolav

vládyk a starších zemanuov, rady od nich žádal, co by za

Odpovd

odpovd

Vlastislavovi dáno býti

Starší uradivše

Neklanová

se,

»Kníže a pán náš

ce:

1

Slova asi utvoená Hájkem.

A

celý

výklad o chy-

potom o puštní) tch dravc vznikl Hájek neporozuml enické figue Kosmov,

.

tárú

(a

mlo.

odpovd poslm kúNekla toto na míst svém dali

tím,

že

«

:

NEKLA. VÁLKA LUCKÁ. nás všech

i

všem téhož

poyd slavovi

vašemu Vlastislavovi

knížeti

knížetství

rozkázal:

obyvateluom

ml

By

dobrovoln

zdá uiniti a

as

to

postúpiti, toho že se

slavem

bíti,

vám od-

jemu

to

ne-

on dobe, že

budúcí netoliko od Vlastislava,

poteno

i

za

pro tuto píinu, ponvadž ho

to

vás také od každého

mu

dáti

knížetství svého Vlasti-

žádná poteba k tomu nenutí. Zná by na

303

bylo.

múdrého

By

se

ml

ale

i

od

za bláznovství je-

samotn

s

Vlasti-

on praví Nekla, že není žádostiv

bitvy

Neb bláznová vc jest o to ehož muož lovk býti

bez

a on

se

bíti,

;

nežádá vašeho knížete smrti,

ani vaše knížetství míti.

Rovným potem lidu aby o knížetství bitva mla, jemu nám všem nezdá se toho uiniti. Neb jestliže by 10 Pražanuov 10 Luanuov

býti

i

jaká by z toho poctivost jim byla, neb by snad ne jich statenosti, ale štstí piteno bylo. Protož chce-li Vlastislav, pán váš, vojensky zabilo,

to

s

svým / lidem na záhubu

naši do

Pražského kní-

Nekla, pán náš, jako muž statený jeho ven s vámi z svého knížetství vypuditi. A nech za zlé nemá pán váš (tak jemu povzte), dostanelif mu se v tomto knížetství

vtrhnuti,

smít'

kníže i

žetství

pána našeho

umi

Poslové, vyslyšavše

ti.

odpovd,

odjeli a to vše-

304

HÁJEK, KRONIKA

V.

cko Vlastislavovi se

odv

R. 869.

kterýž tak

vypravili,

sob svýma rukama

svuoj

trhal.

asu

L. 869

869)

poádn

rozhnval, až na

ESKÁ.

svému

všemu

jarního Vlastislav

rozkázal, aby

pohotov

byli, a

lidu

když roz-

káže, aby se na BozdchovskéiTi! poli postavil a

odtud aby

jeli,

Tu hned

kdež jim rozkáže.

aby jeho máje msíce na Turském poli ekal.

nábožný než statený, Vlastislavovým

pijav

z

svých Vlastislavovi, stíti,

všecky zemany

i

posla

Nekla s

ponuknutí

avšak

pinucení

i

rad

sám svým meem Nazajtí hned Nekla

že chce

vzkázal.

mšany

i

vesníky

(t. j.

sedláky")

obeslal a

všem hned bez meškání pohotov

rozkázal.

Tu

majíce na svých pilbicích,

s

býti

v pevné proši-

se všickni pipravili

vanice a tvrdé smolníky, železné

nú k tomu náležitú

více

znamením

velmi se ulekl,

uhlédal,

poselství,

jeho hlavu

jakž

svého

desátý den

posla poslal k Neklanovi,

i

mei,

ocelivé s

zbrojí a braní

obrue

luišti

i

pkn

s ji-

se a

ozdobn

ukázali a osmý den máje položili se na rovin nad potokem Bruským a tu všickni knížeti svému vrn a práv se brániti slibova i. Téhož dne osmého máje msíce Vlastislav 1

svými haufy položil se okolo spáleného msta Budce a nazajtí ráno, vstúpiv na vyžší místo a s

1

Míní

se

snad ves Bezdekov u Žatce,

«

NEKLA. VÁLKA LUCKÁ.

me

nahý v.

v ruku drže, svému

.,

uinil tmito

xt

1

dobe, že

tmito strašlivými!

napomenutí

lidu

v

.'"•

-i'

l mih rytin a statení sme již astokrát nad

slovy: »Nuze,

bojovníci, víte

naše zbarvili

v

305

lidmi

svítzili a jich

Vlastislav u

'

Budce

svuo j napomínal, ,

i(l

krví

mee. Bojujtež staten, neb tch-

dnuov vaše vítzství jest; vím já to jist, že se na Pražany bohové hnvají a nám Mars netoliko milostivým, ale pomocníkem býti slíbil. to

i

Ó

byste byli netoliko tyto jestáby, rarohy a so-

koly, ale

i

supy, gryfy (neb nohy)

abyste je nepáteluov

nesli,

Písahám

i

vorly

vašich

tly

s

sebú

krmili

Marsovu velebnost a skrze me muoj, kterýž te v mých ruku držím, že, jakž nad nimi svítzím, z mužského nasytili.

i

já dnes skrze

pohlaví ani jednoho nenechám:

i

ty

dti zmor-

dtí štata k prsm jich mateí budu a zbitých všech nepohbených aby všickni psi jich se tly nasytili.

duji a místo

pisazovati

nechám,

A

nezbedné sausedy vyplením a vás všecky jejích stíbrem a zlattem obohatím. Zítra tak

zlé a

v tuto hodinu, což pravím, to se všecko vyplní. T. . v Luckém knížetství byla žena jedna,

mla

kteráž

když

ml

volavši,

milý, 1

z

nho

a =

jeti

pastorka

jménem Strába

také do toho boje, jeho k

jemu tajn však není bázlivými.

2

,

kterýž

sob

toto mluvila: »Strábo, synu

vc

—

2

pirozená macechám, aby Vyprávno

podle

Dalimila;

také verše pijaty.

Kronika.

za-

20

Strába.

306

V.

HÁJEK. KRONIKA

ESKÁ,

R. 869.

dobe inily svým pastorkm, ale já majíci v pamti manžela mého dobrého, tvého otce, výstrahu tob dávám radu, kteruož a chceš-li zachovati, i

budeš moci živ býti a v tom boji jist nezahyneš. Podtaji tob pravím, že Pražané vítzství míti

budu

a

snad

nkdo

zmordují naše všecky, chaternjší toliko z toho boje ujde. Protož ty, kohožkoli v tom boji najprvé utkáš, daj jemu hned tuhu a silnú, seenu a neb bodenú, tvým meránu, a když on s kon spadne, ty ssedna, uež jemu ob uši a vlož je do své tobolky. A uin meem kíž na zemi ped nohy pední tvého kon, rychle vsedna pospš pry, by pak byl hmot za tebú nevím jaký, neohlédaj se. A tak ty, když jiní všickni zbiti budu, jedva sám uteeš, neb bohové, kteíž vás tam budu provoditi, v boji obrátí se vašim na pomoc nepátlm, « Strába pak vda, že macecha jeho vštby a kauzlv plna jest, jakž ona radila, tak uiniti

bu

em

/

52 v

slíbil.

(Bitva na Tnrsku.)

lovk jsa nad obyej k sob §tyra 2 z Chajnova, muže velmi stateného a v bojovných vcech dobe zvyklého, oznámiv jemu tajn svého srdce Nekla, kníže Pražský,

Štyr.

strašlivý!,

povolal

nedostatek

i

J

=

žádal jeho, aby

bázlivý.

—

2

U Kosmy

vezma na

se lsknutú

Tyr, u Dalimila

Štír.

«

NEKLA

A pi tom

na

míst

byl

poet zemanuov, neb

mu

307

bojovného malý nkterý

byl vuodcí lidu

knížecí zbroji [aby]

jednalo.

A ŠTYR.

knížete svého.

to

jako v tajné

radd

se

otázal se Štyr knížete Neklaná, co je-

I

míst

za tu práci, kterúž on na

Odpovdl

jeho podnikne,

»Zakoli slušného ekl Štyr »Když se zase! vrátím, ehož zaslaužím, za to mi uiníš. Pakli já tam na tvém míst zahynu, prosím tebe, kaž mi udlati v tom pívrsí hrob, s nhož by mohl vidin býti Chajnov.« Kníže slíbil to uiniti. Tu Štyr, vzav na se tajn knížecí zbroji, vsede^. rychle na výborný knížecí kuo, jel s nkterými vládykami a zemany s Vyšehradu až na Brusku. I hnuli se Pražští haufové a táhli za Štyrem, svým vdci, a on naped vesele. A když sau eky dojeli, tu jest stála baba na jedné veliké skále a hlasem velikým volala pravcí: dáno bude.

žádati budeš, všecko

kníže:

uiním. «

>Xebude-li mezi vámi stane se

I

má

vašemu vojsku

:

Chajnov.

Baba n.i

skále.

radd?,

veliká škoda.

Protož chceteli vy vítzstvi míti. musíte vuoli a rozkaz bohuov vyplniti. I

obtujtež bohuom oslici, chtí od vás obt bohové

tuf

Najvyžší Jupiter

i

Mars

Obt míti.

také Céres,

mát

je-

ona Bellona, to jsú vám kázali povdti. Tu jsú hned osliku zabili a na mnoho tisíc kausho,

i

=

zpt.

2

=

vsedl.

oslice.

V.

308

kuov

ji

HÁJEK, KRONIKA

rozdlili tak,

jeden kausek sndl. všickni

R. 869.

aby každý z bojovníku-

To když

>v

jsau uinili, tím po-

zmužilost na se vzali nad obyej a

krmem divnú tak

ESKÁ,

veselau

tváí spolu táhnúce až na

místo najpíhodnjší a pi jednom výborném pívrší jsú se u Turska položili a opativše se strážnými a špehéi, celau tu noc veseli byli. To ráno, dív než slunce vzešlo, vojska

vali a

míst se Pražanuom k bitv šikoozdobn mli v svém odní. Štyr,

ukázala se a na nižším

Vlastislavova položivše,

hned

velmi se

se proti

sezev vojska nepátelská, velmi krátkými slovy své rytíe napomenul a ka: »Bratí moji najmilejši! Hle, zdaliž nevidíte, jak jsú se onino na

nás slavn pipravili, neb chtí bojovati.

My

s

námi pro svú pajchu

zajisté pro svú vlast a pro naše

budeme. Protož

životy, toho obhajujíc, bojovati

posilte sebe a budte muži, neb bohy vaše, kteréž jste

prvé

ímž

mli

nemilostivé, ukrotili

oni chtli

býti

ukroceni.

jste

Budete-li

je tím,

muži,

mužnost ta bude vám jako zed. Neb mužným a udatným oni bohové pomáhali a nestatené strach trápiti má obyej. Budete-li pak utékati, smrti ji-

st neuteete,

ale

dvoje smrt

vám

když budete vidti, ani vaše dti

nebn

bude.

Tedna,

ped vámi

ha-

mordují, také ani k prsuom manželek vašich (jakž jsú slíbili) psy neb štata pisazují a vy byste radji zemeli, než na to patili. Na-

NEKLA. BITVA NA TURSKU. pak

posledy

tak

již

pemožené svobodn

Protož

aby se toho nestalo,

vás

mordovati budau.

309

n

a zbíme je snažme se na všecky až do jednoho. Z toho budeme míti ra-

radji

vši pilnosti

dost, veselé

žetství

i

poctivost.

Vím

zajisté, že kni-

já

Lucké obdržime dnes.«

upimo s svým vojskem proti Pražanuom táhl a vida je, ani se s místa nehajbíi, hned svému vojsku maliko kázal se pozastaviti a tu jako lítost maje nad nepátely a aby zostil mužnost vojska svého, ekl: »Ó bídná nebožátka, Vlastislav pak

vám

ó strašlivá srdce, nic

neprospje. «

stojíte,

A

obrátiv se k

»Hle, zdaliž toho neznáte, že jsú se

nesmli

^fuviP

ten vršek, na kterémž

s

svým ekl: námi v rov-

.

Pohlete, zdá mi se, že se již utékati strojí; jakž k ním maliko blíže pistúpíme, tak se s kým potkati míti nebudeme, le jsú se tu za nohy pivázali. Jestliže nás doekají, nebité jích mei, ale tlate 3 je nohami jako

ni 2 potkati

strništ a to pro ani šípuov

to,

?

meuov

svých,

nestateného

nepo-

abyste sebe, ani

krví lidu

toho

Nyní puste ptáky, kteréž máte; již je zastrašíte. « To když jsú uinili, tu ti nejinak než jakoby erní a dešoví oblakové

53'

skvrnili.

tmi dokonce ptáci

pišli, slunce a nebe

To 1

=

svým létáním

zastínili.

vida nestrašlivý Štyr, tímto svau nehýbají.

— = 2

rovin.

—

3

=

e

šlapejte.

do-

7^

«

310

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 869.

konal: »Rytíi moji milí! Viní jist, že zvítzíte,

mn

tuto zuostati, by se pak pihodilo prosím na tomto vršku kažte mne pohebiti a uite pamtný hrob a dlúho trvající, neb já dnes ale jestliže

musím mnoho Luanuov

tuto nechati a Vlasti-

slava svú vlastní ruku (a vy to uzíte) zabíti.

V

od sebe velmi blízko byli, Štyr zpuosob píhodný, vzkikl na své: »Nuže, moji, bite tím statenjí.« A hned hnul se s svého místa a Pražané za ním velmi prudce, jako by vely za svau matkau lealy, na Luany

tom když

uhlédav

as

již

i

se s toho vršku valili, P.itya se

porážejíce,

bili

všecko,

s

ím

se potkali,

a mordovali, a Štyr nejinak, než

Z3.C3.lcl.

jako by

nkdo

ostrau kosau v

zahrad

potínal

makovice, hlavy stínal svých nepátel. Bitva se dlúho prodlévala, vítzství sem se nachylovalo,

hmot

od

i

tam

od meuov, hauf pak pk-

lidu, loskot

dusat od koní daleko slyšán byl.

V

njších koní a odnjšího lidu uhlédal Štyr muže jednoho krásné postavy, jenž byl ozdobnjší v své zbroji, maje pilbici s ocelivými a pozlacenými obrui a jiní jeho [ani] na zení mají, urozuml,

že jest to Vlastislav, k

nmu

se piblížiti pospíšil.

Ale že jsau jeho zemane staten

bránili, za

dv

hodin se k nmu probíti nemohl, až mezi tím na sto mužuov Luanských jest od jeho ran padlo. Ješt se poal Vlastislav od Štyra uchylovati a za jinými kraj ti. I zvolal Štyr a ka: »Vidím já t

NEKLA. SMRT VLASTISLAVOVA.

/.krvavý ukrutnice, a ty tu, jakožs chtl na-

tu,

šimi tly své ptáky krmiti, shledáš síš

311

dnes svým ptákuom za pokrm

mu-

že ty

to,

býti;

hned muoj

me tvú krví napojím a ty létající ptáky tvým massem nakrmím. « A v tom na prudce, jiné porážeje, s svým konm doskoil, štít jeho na dvé petav, druhau ranau jemu hlavu jeho s pilbicí i

na dvé rozvrátil á on upadl

Luanští

všickni

se

kon

s

Tu

na zemi.

na Štyra oboili,

sekali.

bili.

mnoho ran jemu uinili. Pražané jeho dostaten bránili. Tu veli/ká hromada zbitých na tom míst byla a Štyr, s vrchu na n upadev, stíleli a

umel. Kdo by

smrtedln

53 T

ranil a neb jej ob-

povdti neumí. A .tak mnoho Neklanových zbito a z Luanských málo

vláštn tu

jej

/

toho žádný

zabil,

kteíž jsú

jích ušloj. První z tch, '» Ci.'t i htraba, kteryz ,

>

nauením

'

utekli, byl jest i

sve macechy

domuov i

Strába svau se na ez ^ enu j

navrátil.

A

tu jest nalezl svú vlastní ženu,

k smrti boj vede a

má

a

se

stoje

ka: »Tímto

Vyav

poznal, že ta rána

poal velmi se

musím

uši z své tobolky,

1

l'

orig.

zabil.

A

jí

diviti

lépe ujistiti. «

k hlav

a tak poznal, že žena jeho <je>

réhož jest on v boji

již

v svých prsech velikú od

mee ránu. Piln jí ohledav, od nho jest uinna. Tomu

ana

její

pimil

nepítel, ten, kte-

ona hned duši

obrázek bitvy týš jako :

díle II. k

z

r.

tla 1082.

]

-

312

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 8 69.

vypustila. I poznal Strába, že jeho vlastní žena s

Pražany

proti

svému muži na vojnu

neb jest rodem byla z Prahy a

Neklanov svým páteluom pomoci v knížetství

.

z

i

a

jela proto,

mnoho pátel mla píiny chtla té svého muže tajn

zabíti.

Po takovém vítzství laupežové íž pi zbitých sú nalezeny, všecky

a koisti, kte-

jsú pineseny

pivezeny do Menšího msta Prahy a tu na rovný díl bojovníkm rozdlovány. Nazajtí pak na tom bojišti pátel nepátel tla spolu jsú pohebována. Štyrovi pak z rozkázaní Neklanová na najvyžším míst hrob nad Chajnovem u jednoho dubu krásný a slavný uinn, kteréž místo až do dnes slov »Dub silného rytíe«. a

i

(Nekla a Nekla

táhl

Vlastislavovic.)

Potom brzo Nekla, sebrav vojsko, táhl osobn do Luckého knížetství a v té krajin chtl mnohých mst a hraduov dobývati. Ale vida, an jích žádný nebrání, snadn je sob osoboval. Vyšli jsú také proti

nmu Luané

Žatetí) jeho žádajíce, aby svuoj více své krajiny nehubil, že se

hnv

jemu

(jinak

ukrotil a

všickni pod-

za kníže a pána když se ty všecky vci upokojily, Nekla posadil se na knížetské stolici a otázal se na eled Vlastislavovu. Mezitím povdíno jemu, dávají, jeho a nižádného jiného

pijímajíce.

A

«

N EKLA PODROBUJE LUC KO.

tajn

že v Bitozevsij u jedné baby jest

syn Vlastislavuov, mládeneek v pti

Nekla

réhož

piveden,

klaném

ped

kázal

tak,

z

A

sebe pivésti.

Tu Nekla,

pístojících:

otci

kdo

jeho.

I

když byl

ped

Ne-

otcovským

jako

sa, optal se,

Vlastislavovi,

Zbislav,

letech, kte-

jakž byl nauen, nízko se

poklonil.

milosrdenstvím hnut

vrnjší

313

jest byl naj-

ekl jeden

»Srb jeden, jménem Duryk,

ten

vrný

byl,

milý a

jest Vlastislavovi

dátko

kterýž jako toto

služebník

od otce

vychoval, neb

jeho byl nad ním strážným ustanoven.

Nekla, vyslyšav ty ei, kázal na jedné rovin na behu eky, jenž Ohe slov, blízko Postoloprt msto založiti, jménem Duryk 2 a tomu Duryk. jistému Durykovi je darem dal a ka: »Prosím ,

rozpomínaj se na Vlastislava, otce Zbisla-

tebe,

vova, kterýž

tob

(jakž slyším) inil

mnoho

do-

brého. Chovajž tohoto mládeneka poctiv a

jako

knížete

svého

bud vladaem toho kraje Postoloprtskéhok

Duryk,

b vdn chovati.

duje a 1

}

pijal a

slíbil se

Kníže Nekla

sob podmauje es

íi

ei, to k vrn a práv

vyslyšav od Neklaná ty

látce.

—

-

tak

jezdil tu

soza-

dlauhý as, ohle-

ty všecky krajiny.

Njaká

Dobner (snad podle zmatené

báchorka, jak ukázal jiš

mistr.:

povsti).

314

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

R. 870, 871.

(Vláda Neklanová.)

žetství Stochov.

Nekla s svým lidem do kníPražského a pijel až na svuoj hrad, e-

L. 870 obrátil se

(R. 870)

ený

Stochov.

vypálený kázal jej

A

tu spativ, že jest tak

hanebn

nkdy

od Luanuuv a rozboený, rozznovu postaviti. A odtu obrátil se na

Vyšehrad a tu

od svých vládyk

jest

vdn a

mi-

lostiv pivítán a kovkopové (neb hornici) veliké

dary

zlatté

jemu pinesli;

hojnost zlata a stíbra

asu

neb toho

eská zem

velikú

z sebe vydá-

mli jeho lidé jako bez nedostatku. Neb mnohem více / lidé chleba než zlata žádostiví vala a

/

54 r

Krámy, Lojice.

byli.

V

krajinách poledních, zvlášt okolo Krá-

mu

a Lojicei, veliké kusy zlatta lámajíce, knížeti na Vyšehrad pinášeli a darem dávali. T. 1. pro pedešlého roku takové mezi knížaty

nevole a lidem rozbroje, války

nemohli vorati) více lidé

i

bitvy (tak že lidé

chleb v; ovocem lesním a polním než chlebem veliký byl

nedostatek

živi byli.

L. 871.

(R. 871)

Nekla

kníže žádostí veden sa

cht) svých synuov,

t.

Mstiboje 2 tetirozeného host

druhorozený

(aneb

Hostivíta prvorozeného a (neb

umel)

jes't již

slušn

byl

Neby-

podliti,

do-

—

-

1 Jména asi porušená; Lojovice ves u Jílového. Podle jiných kroniká, jak uvádí Dobner, slul Ctiboj,

podle nkterých Dpolt.

NEKLANOVÍ SYNOVÉ.

315

chtl ješt

sáh[lj knížetství druhého,

i

tetí míti.

Povolav svých vládyk, lopotuov a zemanuov, ra-

... ^. nimi, kterak by mohl knizetstvi Kaurim•

díl se s

ské k

,

Pražskému pispojiti. Vládyky jemu

Kauimského

aby

...

1

.

nechal a Pražské svolati

na

kázal

Pražského

i

mu vrnost dovli bylo

A

as

knížetství na ten

sob

Snm \

na

idovh.

radili,

v pokoji

upevnil a všecken

lid

aby

horu Vidovli^ tu aby všickni

Luanského slíbili.

I

knížetství obyvatelé jestalo a

tak se jest

na Vi-

mnoho o vci potebné zemské

roko-

mli, kníže sám všemu lidu rozkázal pikázal, aby ddin neopauštli, ale piln je vorali a osívali tak. aby chlebuov nebyl žádný nedostatek. Pi tom rozkázal, aby doluov ziattých stíbrných pilni byli, na rajžích 2 váno.

když

se rozjeti

i

i

snažn

dlali, tudy

zem

aby

se sílila a bohatla.

Dlníci, kovkopové a ryžovníci

i

flosovníci 3

slí-

se tak zachovati.

bili

(Žlu

asu

L. 872.

oznámili sú

i ii

Durynkv.) rybái

zimního

Durykovi

vladai, že

Postoloprtští

mnoho ryb

se

zbhlo pod led na místo jedno. I kázal Duryk na nkoliko místech led prosekati a prohlubní 1

Hory

toho

jména Dobner

nedaleko Prahy u Jinonic, už

Hájek uvádí již k r. 73?. slévai (z nmeckého).

nenalezl; ale jest to vrch r.

— = 2

1207 vzpomínaný, jejž

rýžovišt.

— = 3

tavii,



316

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 872.

loviti. Tehdy Duryk maje v svém srdci úmysl, zavolal mládeneka v sedmém lét a pojal jej

nadlati a tak sítmi ryby nešlechetný, zlý Zbislava, s

sebú na led k jedné prohlubni, kdež

daleko rybái

lovili,

ka:

odtu

ne-

»Zbislávku, milý kníže,

tam jest mnoho drobných rybiek !« A on poklek na kolena a svú hlavu doluov do prohlubn sklonil. To ten nešlechetný a zrádný Jidáš, vyav pod pláštm sekeru bradatici, dátku hlavu sraubil, avšak jednu ranú jeho nepohled, kterak

stal, ale

vyav nž

Rybái

ostatek doezalj.

to vidúce,

hrozn

srdcích toho velmi litujíce,

svých

se ulekli a v

sítí

tu

i

ryb nechavše,

od toho zlého skutku se všickhi rozbhli.

A

on

tu

hlavu v isté prostradlo jako k poctivosti pána

svého obvinul a vzav tajn pod pláš,

šel

do

Prahy, tu nadji maje, že bude za tu statenost

od

A

Neklaná velmi a velikými dary darován. když pišel na Vyšehrad, nalez Neklaná kníže,

an sedí

s

radd.

a v

svými vládykami a staršími na saud I

poal mluviti

k knížeti a ka:

Duryk pede "všemi

dobe, že astokrát jedna jiskra v domu neopatrn zane»Ctný kníže!

chaná veliký vzbuzuje

ohe

Znáš

a spálí

dm

v kterýmž se tajn zachovala, ale

ten,

i

Vyprávní

toto

hlavn podle Dalimila.

i

netoliko jiné do-

«

:

NEKLA, DURYNK

my

nkdy

a

písli

ZBISLAV.

A

317

tch domuov pány. A dávné

i

jest

>ví

»Kto chce škody nedaj jiske

Tu

jiskru

já

zbyti,

ohnm

býti.

jako vnuknutím nkterých bo

huov sem zhasil a tebe, veleslavený kníže, ped kem, vás, páni, všecky jedním kynutím mé sei

Ty

kery bezpené sem uinil. hlava, a vy, páni, jako

zem,

pak,

kníže,

audové ponvadž

jako

ste této

jakých daruov a jaké sem odplaty, x^ snad nkto z blázi by, že sem hanebnú vc uinil v tom, že

rozvažte, prosím,

zaslau/.il

ekl sem dítti neodpustil, ale vy jako múdí praviti toho nebudete. Neb všickni víte, kterak otec jeho Vlastislav chtl vás všecky zem vyhladiti a ha/.

nebn chtl

k

prsm

štata

žen vašich místo vašich synuo\

pisazovati: syn jeho Zbislav,

mužského vku, jist by Protož Lucké knížetství držte uších spte bezpen. došel

by

mstil otce svého.

mocn

a

na

ob

To když povdl, vyav z bílé ruchy položil ped nimi na stuol syna Vlastislavova hlavu ješt krvav, kteráž ješt zpsob jako živého lovka mla, jedné, toliko že nemluvila. Užasl se kníže, ulekli se písedící všickni. na tak

úinek.,

1

=

patiti

jen.

—

nemohúce; -

=- skutek.

i

hanebný

kníže odvrátil

svú

/

54'

!

318

HÁJEK. KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 873.

od toho daru a otevev ústa svá ekl: nám pinesl dary, a na nehledíme. Ó, nešlechetníe, však sem já kázal

hlavu

n

» Vezmi tvé, kteréž si

tob dobe chovati a opatrovati, ale ne zabíti. A za to tob uinil sem veliké dobrodiní, t uiniv vladaem krajiny Postoloprtské. Již vím, že zrady žádná dobrodiní nepemáhají. Což jeho

niti,

což

si

spravedliv

sem

nemohl uiuinil, kdybych chtl? Já sem mohl

ty mníš, arcinešlechetníe, že

ty

tob

zabíti nepítele, ale

slušné zabíti svého pána. Ale že

mne dary

ode

vzíti,

já

si

jest nebylo

se

domníval

tento dar a milost chci

uiniti. Ze tí jednu vyvol

sob

smrt: neb

tob

s této

Vyšehradské skály sám spadna hlavu slom, a neb se

sám svým pede mnú

meem

žabí, a

neb se sám

svú ruku obs.«

To

vyslyšav

Duryk,

vzdechl a

ka: »Ó

A i

jak

ml

od mého "srdce zlú radu Sen mi sliboval, že budu v echách mnoho ddin a já pak musím hanebnú smrt vzíti.« —

sem

raddy není,

již vida, že širší

zvolil

míti

sob obšení.

Tu

sú jeho poprávcové hned pojali a

jemu

to

na kterémž by koli devu chtl se povsiti. Duryk dlúho chodil na každý devo vzhlédaje, ale žádné se jemu trefiti nemohlo, až na voli

Duryk se obsil,

dali,

potom vstúpiv na jednu v.

i

i.

i

v

v

,

olši, , -

tu se •,

pivazoval, tak az se vždy obsil.

dluh

chvíli

NEKLANOVÁ SMRT.

3^9

Ta potom kterak dlíího trvala, vždycky Durykova olše slula. Jan Klipta, v své kronyce píše, že b)

kdež nyní

olše tu stála,

ta

hradem

kostel

pod Výše

stojí

Vojtcha,.

s.

(Smrt Neklanová. Hostiví'.)

Nekla umel. Tak jakž nkteí by ped modlu veliké obti inil

L. 873 / kníže

o tom

píší,

že

asu noního že se jest

<

'

K

-

s 73>

"

r

modla, kteráž z zlatta byla, hrozná ukázala a on, sa straštak

a ta jistá

jemu

livého srdce, z velikého uleknutí že jest v velikú

tžkú upadl nemoc

a

tvrtého dne umel. Jehož

a

sú lidé velmi plakali a tlo jeho vedle otce jeho

Kezomysla poctiv hradem i

Hrobce pod Vyšea na jeho hrob nad míru veliký

položili

hen uinivše, okolo

volajíce: »Dajte

dajte

nám

pravili

a

jící,

sú

ohe

na

tu

nho

nám

chodili a velikými hlas)

vítzství, bohové neumíra-

kníže, aby bránil naší

vlasy

s

brad

metali a sšedše se na

zem.« Tak

svých

stihajíce na

místo

jedno blízko

studnice Jezerky. tu Hostivíta, syna Neklanová.

sob

za kníže volili.

A

uvedše jej na Vyšehrad.

na knížetské jej posadili

vzavše Pemysla,

nkdy

stolici,

jei,

poklonu

a

po-

Podle Dobnera byl Klipta kroniká nejdíve z konce jeho veršované letopisy ml prý Berghauer.

X]'.

století;

—

V

-

krásnu

knížete prvního, na hla-

vu jemu vstavili a pomíjejíce 1

epici

orig,

tý ohníek

jako k

r.

9/0.

Xl ?i','n"

V.

ctivost

jemu

R. a

tak,

jakž

spolen vrnost

všickni t.

knížeti

R. 874.

náleží,

inili,

slibujíce.

také lopotové (jenž byli najvyžší starší

jako hajtmanové v krajích, kteíž netoliko

obecný a neb zemany, ale ti,

ESKÁ,

HAJEK, KRONIKA

320

sjevše

se spolu,

v radu

vzavše krásnu pannu,

TTraboslavovu

i

,

Miloslavu, dceru

dali ji

Hostivítovi, synu Neklanovu. veliké

tetího dne,

vešli a

jménem

ze Dvorce,

lid

vládyky zpravovali),

manželku tom uinili

za

A pi

hodování a pozvali mnohých, také i Mstinkdy Neklanová a bratra mladšího

syna

boje,

Hostivítova. Kterýž nechtl pijeti proto, neb se kníže.

domníval, že on bude na Pražské a neb jist na 1

Arci nejisto, míní-li se dvorce pod Vyšehradem

nkteré

jiné.

i

HOSTIVlT VULEN KNÍŽETEM.

Lucké

knížetství volen.

mel k bratru svému

i

nenávist, o to se

velikú

A

když

k jiným s

321

se toho nestalo,

nkterým vládykám

nkterými

aby

radil,

bratra svého z toho vyhnal knížetství.

<0 Mstibojovi.) Vršovskýni a Hosti ví tovi,

aby on byl na polední

spízniv

Mstiboj,

L. 874.

s

nkterými,

ustavin

se

s

Krosmlem



kteíž nevelmi páli

byl s nimi v radách o

knížetem. Jednoho asu odšel stranu a tu sob hrad krásný

to,

Mstiboj a velmi

pevný na / jedné petvrdé a vysoké skále poslaviti dal mezi ekami Vhltavú a Sázavu a dal jemu jméno Mstibíiix. A odtud Hosti ví tovi i Pražanm poal velikých škod initi ohnm i meem. Ale uslyšav, že by Pražané chtli na s svým knížetem mocn táhnuti, a také že má hrad ne dobe na špížovaný rozváživ, poslal k nim, jim ozna-

/

55 T

^ad.

muje, že chce pokoj zachovati. T.

Miloslava urodila Hostivítovi krásného

1.

radovánky mnoho vlády k a zemanv a uinil jím slavné hodování až za ti dni a synu dáno jméno Boivoj.

syna.

I

sezval Hostivít na

{Stíbrné doly Píbrauiské.) R.

t.

také

muž

jeden

Dušníka, jménem Pibík, 1

Njaký zmatek jmen;

velmi

mocný

chod po zvi,

ze vsi nalezl

u Dalimila se jmenuje Klepy.

:

se ^aVodil

322

Tebušnice.

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 875.

pod horau, jenž Tebušnice slov, stíbra, an vyrostl z jedné skály, se vší svau

kopal pod ním

mnoho stíbra

eledí a tu

réž spustiv! v

i

vysoký prut

hromadu,

nalezl, kte-

poslal je Hostivítovi, kní-

novému, pi tom jeho žádaje, aby tu mohl svobodn kopati. Kníže dal k tomu povolení. Pibík, shromáždiv mnoho penz a chlebuov, také i jiných k tomu potebných vcí, umínil netoliko pod Tebušnicí dáti dlati, ale i doly Píbramské, zvlášt na Bezovém vrchu, odkrýti, a tu hory ty, nkdy od Horymíe Neumtelského za d nuv Kezomysla knížete zkažené a zapuštné, žeti

"horv^

^

zase vyzdvihnuti.

Ale toho roku jsa smrtí za-

nemohl toho vykonati. Po smrti pak téhož Pibíka mnozí se o to pokaušeli, ale proto

chvácen,

IBitva"

F

^e

m orové

astí

a hladové v té zemi bývali,

toho tak zanechati 2

u Pístnice.^sili

mu-

.

(Mstiboj a Hostivít.) {


shromáždiv nemalý poet lidu bojovného, poal jednoho msta na vysoké hoe postaveného dobývati, jemuž bylo jméno Kášíii 3 cht se jeho zmocniti pro tu píinu, aby odtud mohl snáze Hostivítovi a Pražanm škodu initi. To zvdav Hostivít, svolav lidu okolo osmi set, táhl Káša/nuom na pomoc. I pitáhli jsú nenaL. 875. Mstiboj,

,

/

56r

1

1040.

=

—

sliv. 3

—

Arci

2

=

V

orig.

Kazín,

týž obr. jako v díle II. v.

shora.

k

r.

HOSTIVIT A MSTIBOJ KOUIMSKÝ. dále na Mstiboje a na ukázali,

tu jest

hned

lid

jeho, a

AI štikuj

když

proti

se z lesa

HostivítOvi,

bratru svému, šikoval, a tu pod vrchem

haufové potkali

a bitva

tých na poli zuostalo.

veliká byla,

323

jsii

mnoho

se

zbi-

Kníže Uostivit v ruku levú

rann ve vsi, kteráž slula Pístnice, a Mstiboj s malým potem se na Mstibín navrátil. Pražané, a pole obdržali, však jích tu mnoho zuostalo,. byl

L. 876. Leslav,

pán Kauimský, umel.

1

sešli

zemane k Hostivítovi a jemu radili, aby s bratrem svým smlauvu uinil a v mír vsel. A ponvadž Leslav, pán Kauimský, žádných nepozuostaviv dedicuov, umel, slušné jest, aby jemu Mstibojovi ta krajina Zlická dána byla a tudy aby byl pokoj v obojím uinn knížetství. Hostivít, vyslyšav raddu, k tomu

<

R

-

s 7''>

jsú se

vdn

svolil,

a poslav pro bratra svého Mstiboje, bez-

penost jemu (skrze jupiterovu velebnost služebníka jeho)

Na

takové ubezpeení pijel Mstiboj

Vyšehrad.

Tu

až

na

jsú se hned vládyky a starší mezi

ty bratry vložili a

konalau

a Zelú,

slíbil.

smlauvu mezi nimi uinili do-

aby Hostivít v Pražském knížetství zuostal a Mstiboj, jako mladší, vzal za díl knítak,

žetství Zlické; a cožkoli zlatta a stíbra zuostalo po Leslavovi, to aby všecko Mstibojovi dáno bylo.

1

Vypráví tec Dubrcivius.

Zlicko.

324

V.

Naci

HÁJEK, KRONIKA jestliže

to,

umel

ESKÁ,

by Hostivít

R. 876, 877.

prvé

než Mstiboj

ddicové,

ale ddice nkteré Mstiboj bez odporu aby byl Pražským knížetem a když by on Mstiboj život vykonal, syn najstarší Hostivítv v též Pražské knížetství aby se uvázal, Mstiboj zuostavil-li by ddice, ti také poslaupn knížetství Zlické (jinak Kauimské) aby

zuostavil, ne

a

—

zpravovali.

Takové narovnání a smlúvu pro

jsú

v knihy

pamt

budaucí

pamtné

a

zapsati, tu,

tu

zemane

zachování

kázali

pokoje

kdež jsú práva od

pedešlých knížat, t. od Pemysla a od Libuše jiných, popsána byla. To zapsání stalo se skrze Kasaná žáka a písáka velmi opatrného, na knihách telecích, dekami dubovými upevnných, ktei

ížto spisové vcí zemských velmi piln a opatrn v jednom tvrdém SKÍepe peci Dožnicí chováni a zemské.

ost íháni byli; starší lopotové toliko

od nich klíe

mlij. (Slavibor a Hostivít.)
Jeden z lopotuov, muž velmi znamebohatý z rodu Bešova, jménem Slavibor,

L. 877.

nitý

i

maje výbornú krajinu, ležící okolo Labe eky, a msto na vysokém vrchu postavené, s povolením Mlník,

knížete Hostivíta rozkázal je zdí obezdíti.

1

Tento »výklad« o

pvodu

desk pijal též Dubravius.

HOSTIVlT A SLAVIBOR

mst

Hostivít maje zprávu o tom položení, s

asu

nimi, chtje

letního,

pojav

Bšov msto

325

o jeho

a

své služebník}-, jel

ohledati.

A

když tam

ka: »By Vyšehrad netoliko knížata eská, ale

ml

pijel, velmi se divil a

takové položení,

hové

nesmrtedlní

tvrtého Hostivít

na

by

rozžehnavše se

dne, s

mohli

svými ku Praze se

nm

bo-

i

bydliti.^

spolu

pátelsky,

obrátil.

Slavibor,

kuo, jej k Labi ece pijeli,

pojav své služebníky a vsea na svuoj

poctiv provodil. A když jsú ta voda mnohém vtší a hlubší byla, než na ten as, když jsú tam jeli; prudkost vody zachvátila je všecky a velmi daleko doluov nesla je

komi. Kn.

Hostivít, zbyv x

vyplynul, Slaviborovi z

Hostivítových

a

dva

z

pt

vody

velikau tžkostí pomohli;

a

s

kní-

když takové vody pomi-

se navrátil.

L. 878. Slavibor Bšovský, jinak

proto,

jejích

s

Slaviborových. Slavibor pijel až

do Bšova

rémuž

i

z té

krásných mládencv utonulo

žetem na Vyšehrad nuly,

s

kon, tžce

že byl

z

Mlnický,

rodu Hrabová,

kte-

Hrab a jiní Hrabovec íkali, maje syna krásného vzrostu a mužné postavy, velmi jej miloval, jemuž bylo jméno Hausek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Hausek (neb Hati1

=

ztrativ.

/

56*

nkteí

^J

3

326

ESKÁ,

HAJEK, KRONIKA

V.

R. 878—880.

A když byl dokonán, nalezena od toho hradu díra jedna u veliké skále, v kteréžto díe množství rozliných duchuov obývalo, kteíž pomalu více a více lidem tu obývajícím pekážku inili a nkdy v rozliných skov) jmenovatii.

jest nedaleko

pekáželi,

hovad tvánosti promujíce se, lidem po cestách chodícím se ukazovali tak hrozn, že tudy lidé nesmli choditi, tak že pro rozliné lidem od týchž duchuov pekážky a postrachy ten hrad byl pustý zuostaven 2

.

(O Sukoslavovi.)
Povstal jeden z rodu a

L. 879.

jméno Sukoslav. Ten maje 1

úrodnú, zlatta a stíbra

knížeti „

,

,

Sukoslav jse knížeti

zprotivil,

ITostivítovi

mnohé

vsi

vybíjeje,

v,

.

z knížetství

nkdy Košáí, jemuž

Bílinského, pravnuk

s

bylo

velikú krajinu hojnu

poal

dosti,

svými pti syny

se

velmi

protiviti;

šacovati kázal. Slavibor,

lidi

,

nmu

,

jako pítel Hcstivíta knížete, poslal k

své

tch škod neinil a knížeti svému se zúmysln neprotivil. Kterýž odpovdl ka: »Povzte Slaviborovi, že služebníky, jeho žádaje

jsau v

mém

i

prose, aby

nkdy

tomto píbytku také

obývali, z jichžto

kmene

já

sem

vyšel

i

knížata

synové

mojij. Protož chci toho dovésti, aby sláva Etymologie ryze háj kov ská;

1

—

-

V

bývalo

oríg. týž

obrázek jako k

r.

dále 799.

místní

—

3

územím samostatného kmene, ukázal

mého

podání?

Že Bílinsko již

Dobner,

«

H0ST1VÍT A SUKOSLAV.

A ponvadž

zase rozšíena byla.

knížetství

mn

Slavibor o Hostivíta proti

327

postavuje-,,

se

po-

vztež jemu, že já chci Slavibora Hauska, syna jeho, najprvé z Bšova vypuditi. Poslové vrní, navrátivše se, to, což slyšali od Sukoslava, Slaviborovi, pánu svému, oznámili. Slavibor, maje nadji v pánu svém, knížeti Hostivítovi, nic se té pohruožky nestrašil. i

Sukoslav Bilínský, vyhledav místo jed-

L. 880.

no, dosti

nm

nepáteluom nepístupné, kázal sob na

57 v

hrad pevný postaviti a dvénásobními obru-

bami., dal JjejJ ohraditi.

T.

r.

A dal

Sukoslav. jemu jméno j

j

syn jeho najstarší,

volením otce svého dal

jednom pí vrší na

jménem

sob

Miléš,

s

k knížetství Hosti^ vitovu hrad tvrdý a jako nedobytý udlati. Otec jeho, když jej spatil, velmi se tomu hradu divil.

dívím,

ale

i

hrad.

také pod horami na

tu stranu

kázal jej Miléš velmi

s " k oslav

po-

,

/

I


mocn

Milesov hrad.

ohraditi netoliko

kamením velmi tvrdým,

všem, aby Miléšuov hrad jmenován

byl,

a

svým

pikázal.

Klapaj

A

když byl dobe opaten a obilím našpižován, Sukoslav a Miléš veliké škody okolo Klapého hradu a Hospozína inili, lidi jímajíce; na Sukoslav a Miléšov je vodili a

tam

L. 881. Hostivít kníže, svolav

many, bral 1

—

_

s

nimi radu, kterak by

zastává.

— = 2

Hospozín.

je trápili a šacovali.

hradbami.

vládyky a ze-

ml

svému

ne-


88i>

328

píteli

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

V.

i

jich

Sukoslavovi se brániti, neb Suko-

tajn

slav o to

R. 881, 882.

zjevn

i

o hrdlo beze vší

jedná, aby jej Hostivíta

píiny

pipravil. Vládyky, vy-

slyšavše, potazu žádali, a uradivše se, dali sú kní-

svému raddu, aby kázal na Ohi ece piln a tajn brody osaditi, aby Sukoslav s svými nemohl žeti

takových sjezduov do kraje a škod initi. HostlSlavtín.

v ít vedle jich rady tak uinil a osadil Slavtín,

Budyku, Maury

Jivínku,

To

Miléš a tu hned na

moci nemohúce

s

jenž

ty,

Kteíž staten

udeili.

a Dolanky.

jedné noci pitáhli

svými Sukoslav a broduov ostíhali,

se bránili, ale takové jich

odolati,

na

bn

se oddali,

po

le-

sích a luzích! se rozbhli; Sukoslav a Miléš stí-

hajíce

na 70 jich

je,

oznámeno rak by se T.

kníže Hostivít

jménem Budyni, poslav,

Hostivítovi

to

rozhnval a o tom, pomstil, každého dne pemajšlel.

kázal

r.

zabili.

bylo, velmi se

když kte-

jednu ves velikú

zdí tlustú odlati 3

,

a lidu

mnoho

kázal se jim tu budovati a osaditi,

po-

ruiv to dílo ten lid muži jednomu velmi tenému, jménem Kes, a jeho za to snažn

pro-

i

sta-

aby tu více Sukoslavovi a Miléšovi nedopúštl škody initi. Kes, cht se knížeti svému zalíbiti,

sil,

hubil krajinu Sukoslavovu beze vší lítosti železem i

ohnm. 1

—

hájích.

ohraditi.

—

2

j m éna místní všecka

se Žaiecka.

—

KK'l -

HOSTIVlT. L. 882.

\

5UKOS1 W.

Kes, sebrav mnoho

ného, umínil táhnuti

lidu

329

dobe od-

<

K

-

až na

na Miléše a odtud!

Sukoslava, aby jemu tu mezihorníj. krajinu po-

chtl

synem svým o tom pohubiti krajinu Kesovu.

Sukoslav

hubil.

prvé

s

táhnúce na se Dotkali se spolu u vsi busice.

Tu hned

uslyšav,

A tak Bitva eené Te- uT ebusice

jedni na druhé chtiv pospíchali,

a sjevše se, tak se

s

obú stran

bili

mužn

beze všeho strachu [tak], až jich tu 300 stran zbitých na

tom

poli zuostalo a

parkameicí^ v hlavu rann, však obdržal.

A

v

té

Kes,

a jako s

obú

a byl

jest tu bitvu

bitv tu Miléš zabit nenadále, neb

žádný neví od koho; žádný ho ovšem neznal pro-

1

=

stedohorskou.

=

palice,

buzdygan.

M

'

lé zahu.

330

to,

V.

HÁJEK, KRONIKA

neb maje do bitvy

jeti,

ESKA,

R. 883.

byl svuoj

odv zmnil

na sob ml. malým potem nkterým tžce

a prošívanici toliko chaternú

Sukoslav

s

skrze husté lesy z té bitvy ujel /

57"'

Sukoslav,

ne/vdné

syn jeho Miléš v velmi se

sovu

té

hnvem

stolici

když pijel na

bitv zahynul. Tu on uslyšav, hned skrze Már-

roznítil a tu

uinil velikú písahu, že chce najprv

Kesá, potom

Slavibora,

všecken rod z

té

ského

a

noviny jemu oznámeny, že

také

zem krom

i

Hostivíta

Mstiboje

samému

vyhladiti, Mstibojovi

i

jeho

Kauimtoliko

že

chce býti milostiv.
L. 883.

Sukoslav vítovi

Krosml Vršovský léta

knížeti

pedešlého

proti jeho pomocníkm Kauimského pi tom obvláštne

písahu

uinil a Mstiboje

zprávu maje, že by takovú proti Hosti-

i

vymínil, hned toho Mstibojovi

nemeškal

ozná-

pi tom jeho žádaje, aby jemu Sukoslavovi jako píteli tajn pomoc uinil. Tak dlúho jednal, až na to Mstiboje navedl, a pojav od nho miti,

výborných mužuov a dostaten odných k bitv hotových, non vyšel s nimi od Mstiboje z Kauima a šel s nimi tajn lesem do lesa, až je pivedl k Sukoslavovi na pomoc proti 300 i

Hostivítovi knížeti.

Sukoslav tím sa potšen a v své pýše pozdvi-* na hrdlo odpovdný knížeti Vyšehradskému. Kterýž když jej peetl, byl z strašžen, poslal list

a

HOSTlVlT PORAZÍ SUKOSLAVA.

33J

Neklaná narozený, však statenými slovy Sukoslavovi po poslu odpovdal, že chce sám svým meem to nešlechetné srdce Sukoslavovo probodnuti. A hned sebrav vojsko, táhl na Sukoslava. svého nepítele a odpovdníka, a položil se livého,

u

eky Ohe,

poslal

po 2

Kesá Budyského

a

Slavibora Bšovského, jim pikázav, aby hned bez

meškání spolu

A

s

svým lidem k

nmu

pijeli a

ním

s

na jeho úhlavného nepítele Sukoslava.

jeli

oni oba jako poslušní tak se zachovali.

A dív

než co o tom Sukoslav zvedal, až se hosté u Suko-

slav

položili.

Sukoslav,

temi to-.

a

sú jeho siln dobývali.

Hosti vítovi

p&k

z

na svém hrad pevn se muži statenými zavel, pro-

se byl

sty a padesáti

Nkteí

Kladoslavských a Bilínských Sukoslavovi

pitáhli na pomoc, kteréž Pražané.

jak se

Bšovští,

položili,

hned

Budyští

porazili,

a

že jích

málo ušlo. Sukoslav pak vida, že se takovému náhlému doba j vání nemž obranní, volal, že chce rád s Hostivítem v mír vjíti a jemu slúžhi. Od-

povdl

kníže, že / takových služebníkuov nepo-

tebuje, a

Kes

Tetího dne na

nm

prosil,

samého

toliko

=

bázlivý.

— = -

pro.

— = 3

pece.

liti

Sukoslava

(jenž se byl do jedné schoval skály) nalezše,

1

5^ r

aby kníže nesvoloval.

dobyli sú hradu Sukoslavi a

zmordovali,

/

ped

hrad dobyt.

332

KSKA,

HAJEK, KRONIKA

V.

R. 884.

Hostivíta pivedli. Kterémuž on jako milostivý

kníže chtl milost uiniti, ale jiní k tomu ni-

kterakž svoliti nechtli, ruce a nohy

tlo

s

hlavu rozkázali do

Mezi zbitými

Povžný

ped

pravil

an se

Hostivítem, že jest

do

spustiv,

lesa

ten hrad vybrati,

rozkázal

A

všecky vci

bylo,

vokna

z

kázavše,

Vršovce.

když k hradu piln shledoval, vidl Krosmla,

kterýž na ten as,

pak,

2

Šturmováno

hledali

utíti

eky uvrcij. sú Krosmla

bžal.

zapáliti

— Tu kníže rozboiti.

i

tak se všecko stalo.

Pi tom asu byli

byl jest jeden jat z tch, kteíž

pitáhli Sukoslavovi na pomoc, kterýž byl

zprávce hradu Bilínského a z rodu Sukoslavova,

jménem Stuojmír Kterýž jsa u vzení, poal knížeti hroziti. To když se doneslo Hostivíta, ká3

ven

zal jej

z

.

zem

vyhnati a až do Bavorských

lesuov 4 provoditi, pikázav, aby se zase pod zba-

vením hrdla do

ech

tak uiniti a v

Nmcích

knížatm

nehroziti.

nenavracoval. Kterýž

—

slíbil

že chce zuostati a více

Kes, muž statený, s povolením dal sob v tom kraji dvuor krásný udlati a ddin k nmu mnoho pipojil a R.

t.

Kesín.

také

Hostivíta

knížete

jemu jméno Kesov 5 (neb Kesín).

dal 1

Celé

vyprávní

arci smyslené;

pokuta Frkosova za Betislava. níže.

— = 4

Šumava.

—

fl

Míní

vzorem

— = 2

se

trestu

hlásný.

Kesín

—

8

byla

Viz

u Libochovic,

«

HOSTIVlT ZAKLÁDÁ HOSTIVlT.

{Hrad

Válka

Hostivít.

pokoj ve vši

L. 884. Byl

s

333

Mstibojcm.)

eské

zemi a hojnost


chleba bez nedostatku, neb lidé velmi lesy planily

cht pamt sob místo jedno

a dlali vorné ddiny. Hostivít knize,

jména svého

zuostaviti, oblibiv

sob hrad

na západ slunce, kázal tu

jemu jméno

dal

postaviti a

Hostivíto. Rozkázal také okolo

hrad

nho

po všech rovinách lesy vykopati a ddin nadlati, prav, že chce tu syna svého najstaršího osaditis.

To když

sú lopotové a vládyky uslyšali,

sjeli

sú se na Vyšehrad, žádajíce knížete, aby svých

synv

od sebe neodsazoval, neb by oni tam toliko radji aby zna Vyšehrad a tu aby se súditi a saud spra-

ddin stali

a svého zisku pilni byli, ale

svým poddaným uili initi. I odpovdl />Z vašich eí tomu sem porozuml, že po mé smrti chcete nkterého z mých 3ynuov vedlivý

Hostivít:

sob

za kníže

Protož jakž žádáte, chci já

voliti.

rád tak uiniti. L. 885. Sešli sú se

zemane krajiny Kauimské


k Mstibojovi, knížeti svému, a radili jemu, aby

svú krajinu raddy, r~

1

rozšioval.

.

,

,

,

.

,

kterez jeho nebyly, hory 1

=

— = 3

Kterýž

uposlech

poal pomalu krajinu Pražsku

káceli.

údlem

—

2

Míní

opatiti.

se

1

,

,

doly

,

jich

hubiti, vsi, v

sobe

,

,

osoboval.

patrn ves Hostivice

u Prahy.

T .

K nizc .

,

.

Kaunmske.

334

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

Hostivít, slyše o tom, poslal k

R. 885, 886

nmu

.

své posly,

jeho žádaje, aby toho neinil a na svém dosti

a ekh, však od toho nepestal.

knižetství; kterýž,

mnoho

Hostivít sebrav

ml

na bratra

lidu, poslal jej

A

uiniv nad nimi dva hajtmany (jednomu z nich bylo jméno Škrámík a druhému Škvor) jim pikázal, aby pojmúce ten lid, Mstisvého.

boje, bratra jeho z

toho

jako

;

knižetství

lovka

vyhnali.

upi m o k Kauímu

táhli

ímem

a

nepokojného aby

Kteíž pojavše lid, položili se mezi Kau-

a Viticí a nazajtí chtli

msto

oblehnuti.

Mstiboj znamenav, že se neobrání takovému

množství lidu bojovného,

na svuoj

rychle vsedl

kuo, sám

jedinaj pijel až na Vyšehrad a tu bratrem svým Hostivítem na zemi, žádaje milosti a odpuštní. Tu Hostivít, jako pán

ped

padl

a kníže milostivý, vida bratra, zaplakal a

/

58"

Skramík. Škvor.

míkovi a Škvorovi, aby J .

to

té

a coz su

koh

dobyli, to

(Rozdlení ech. L. 886. Hostivít,

svým viti, 1

synm

sebral

=

krajiny J J více neh ubili a

.

lid rozpustili



jemu

všecko odpustil, tak však aby toho více neinil a na tom, což / má, pestal. A poslal rychle k Škra-

sob mli 2

.

Polsku.)

jako milovník pokoje, chtje

knižetství Pražské pokojné zuosta-

mnoho

slíbil.

O

aby

—

slava vypravováno.

-

lidu a jel s nimi až na jednu

Opt

po vzoru boje Václava a Rad-

HOSTIVlT

eenú

horu,

ZEMI.

335

Neklasovinax, a odtud

,,

.

DLÍ

,

,

v

Tr

v.

,

pro

poslal

<-,

,

v

v

bratra svého, knize Kaurimskeno, a tu spolené

Neklaso vina Imra.

tom zstali, aby hned kázali jsú knížetství jedno od druhého oddlili.

dlúliú

rokujíce, na

chvíli

1

píkop dluhy

hluboký

a

i

široký

vymetati

ná-

ECauimského, kladem obu knížat, Pražského a na nkoliko místech mosty pes píkop devnné dlati. A tak skrze takové tlilo a jednoho knížetství od druhého odmezování bratí knížata upokojili se a od toho asu mezi sebau více žádné války nemli. T. . volen jest na knížetství Polské ješt za i

knížetství

—

živnosti otce svého Semovít, syn Píastuov, kte-

rýž velmi

mravný

pohan a náchylný k skut-

byl

kuom kesanským; saudy knížetství své

spravedlivé

slavn rozšioval. Lid všecken

nmu

ský

ml

jej

jeden každý jako otce svého miloval.

k

inil

£J2

a

Pol-

velikú lásku a milost, takže jsau

(Úklady Vršovc.) L. 887.

Nkteí

rodu Vršovských.

z

zvlášt

možnjší a znamenitjší, (kteíž byli pošli z njakého muže Yršovce hrabte, jenž ml své oby dle ve vsi Vršovici nedaleko Vyšehradu ped lety sty padesáti a sedmi a oni jako první rytíi nosili znamení, vrš zlattau v modrém poli,

—

jeden každý na svém 1

Neznámá

>iy>ú

štítu")

hora.

sešli

jsú se spolu ve



Vršovský rod.

336

V.

vsi

eené

HÁJEK, KRONIKA Sylolibi nedaleko

ESKÁ,

R. 887.

msta Launy

a tu se

spolu dva dni radili a rozlin rokovali, kterak by mohli rod knižecí od Pemysla, prvního knírod místo toho žete, pošlý zahladiti a svuoj

v knížetství uvésti.

Po dlúhém rokování na tom zuostali, jakž budau moci, aby knížata bud sami skrze sebe, nájmem 2 trávili a mordovali. Toho na zdržení slavný hrad a msto nedaleko

neb puovodem a

Ohe eky a dali

viti

všech spolu nákladem rozkázali posta-

jemu jméno Vršovice 3

.

K

osazení toho

hradu a k zpravování msta toho vyvolili z sebe Dluhoslava Vršovice, syna Borbojova z van 4 Jiní pak Vršovci, jako Hylboj, Zbislav a Horšek, vsedavše na své vore (jinak kon), jeli k knížeti Mstibojovi, chtíce jej na to navésti, aby jse Hostivítovi, bratru svému, zprotivil a s ním v boj vsel a pod tau nevolí* aby oni mohli obé knížat o hrdlo pipraviti a s ddici jích aby mohli hráti a nakládati, jakž by sami chtli 5 .

.

Kouimských

(Válka Ale kníže

s

Moravany.)

Kauimské nechtl

s

bratrem svým

v žádnau vjíti nevoli 6 a oni Vršovci 1

—

=

Wes

nyní psaná.

snmená

—

5

oby-

=

— návodem a uplacením. Míní se ves Bvany u Postoloprt, (Weberschan) a myln esky Brzvany

Citoliby u Loun..

u Loun.

žádným

—

4

Podle Dalimila vymyšleno.

— = 6

svár.

HOSTIVlT A MORAVANÉ.

ejem

jeho na to nemohli namluviti.

337

že

I znajíce,

jest knížete Mstiboje najvtší radda v Prosti-

vodovi,

i

jeli

to namluvili,

sú k

nmu

nemuož-li

knížetství,

do ChvatlinYi

aby knížeti od

svému

radil,

1'ražského

na

a jej

aby své

knížetství,

od Moravského království rozšioval. Prostivod vedle jích nauení dal jest tu raddu knížeii

ale

A on Mstiboj, sebrav mnoho lidu, poslal na záhubu lidu Svatoplukova, krále Morav-

svému. jej

^

ravský.

ského. Svatopluk, nejsa žádosti v války, toho, co se

dje od Kauimského

knížete zanedbal, málo

ntco

lidu, aby vsí jeho bránili, vyslal. Mstiboj. shromáždiv své, na Moravany se oboil a ntco jích málo zbíti dopustil, vtší díl zjí/mati rozkázal a ty zjímané (aby jse vítzstvím pochlubil) všecky Hostivítovi, bratru svému, na Vyšehrad poslal. Hostivít, jako kníže milostivý, od

bratra ty

vzn

vdn pijal.

Ale nasytiv

je,

,'

59

r

zase

Moravskému. To když Mstiboj proti králi jse rozlítil a ka: »Nepo-

je navrátil králi uslyšal, více

staíf

muoj bratr

jích

navracovati, co já jích

káži zbíti a zjímati.« L. 888

Hostivíta,

požádal jest Mstiboj, kníže bratra

svého,

aby jemu

Kauimský, proti

králi

Moravskému lidem pomoc uinil. A on odpovdl poslm: »Ponvadž král Moravský nezaal války 1

Ves u Zásmuk.

Kronika.

22



«

338

V.

HÁJEK, KRONIKA

proti bratru

mému,

ESKÁ,

ale bratr

mj

R. 888.

proti

nmu

své-

ho pozdvihl mee, pro samu spravedlivost není mi Ale však bude-li bratru

to slušné uiniti.

mému

jaká tžkost od krále Moravského, také já svého lidu zavolaje Mstibojovi na pomoc pošli a

životn a pojedu. oznámeno králi Moravskému,

nznám-li toho potebu,

Když

bylo pak

že Mstiboj kníže se

B't a s

Mora-

i

na

a na lid jeho siln strojí, Moravského, chtje knížetství kaziti. A ten všecken lid poruil k zpravování Nosislavovi a Kozchovcovi, mužuom sateným, kteíž s tím lidem vtrhli do krajiny Kauimské msíce bezna. I byli jsú velicí dešové a zima, takže ten lid pro velikau studenost zimu i hlad trpl. Toho asu svolal Mstiboj

mnoho Kauímské

vypravil

mnoho

lidu

dv

Jedno poruil Chrudovi, muži oppatrnému, rozkázav jemu, aby na lid Svatoplukuov zálohu uinil tak, aby žádný z jeho knížetství zase do Moravy nemohl ujíti. Chrud, jako poslušný knížete svého, tak jest uinil a s tím lidem sob porueným pod Ohbovú horú L se položil. Mstiboj, shromáždi v ješt vtší poet lidu, táhl upímo na nepátely a u Starkoe s nimi bitvu svedl. Bitva tu silná mezi Moravany lidu a uinil

vojska.

>

a

Kauíimskými byla

tak, až sú musili

Kauimští

daleko zpátkem postúpiti.

i

=

osobn.

—

-

Míní

se hora a

hrad Oheb.

HOSTI VIT. MSTIBOJ A MORAVANE.

Tetího dne Mstiboj

ným

višt odstúpili

a

a

svými opravil a

s

na Moravany.

jitrem strojil se

pibhli áslavští moc a Moravané

se

To

ra-

rychle

Mstibojovi na po-

Malínští

již byli

339

daleko od toho bo/jo-

Rudovém^

položili se za

'^ '

r

Msti-

za nimi pospíšila. boj, maje takovau podstatu 2 Král Moravský skrze rychle posly když o tom, co se v Cechách dje, uslyšal, poslal mnoho lidu svým na pomoc. \le dív, než sú se Moravané Mstiboj s svými udeil. v hromadu sjeli, až na V tom Chrud také s svým lidem pispl knížeti na pomoc a tak tu spolu to vojsko Moravské porazili a na tom bojišti zuostali až do dne tetího. Druhé vojsko krále Moravského, nemajíce opatrných špehéuov, domnívajíce se, že by tu Moravané lézali, nedaleko se odtud položili. Opatrný Mstiboj kázal svému vojsku s toho místa se pohnuti a k bitv strojiti. Tó Moravané ,

n

k

samému

davše

Mstibojovi, uhlé-

se piblížili bojišti.

as píhodný,

hned

se

s

jednoho

kterýž SkaHk, slov, doluov spustili a

z

vrchu, lesa vy-

s Moravany (jehož se Moravané r.enadáli) vešli a tu je hned pemohli. Neb Chrud s svými po boku do jích vojska vsko-

skoivše, v ukrutný boj

M<

-*

1

ská.

Ob

zápis. 4

vsi

Rudov

—

asi

— — -

Asi omylem

Starko

pomoc. ;<

i

Rudov

omyle ni ztotožnn '

— s

podnes na áslav-

Hrutovem

Týš obrázek jako

starého .Skalic'

=

Skalice.

k

r.

starých 8Sj.

—

]

»<

tra váné > I

. 1

/!l

1

.

340

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 889.

A

il a tudy jim uinil velikú škodu.

míst od Mstibojových dvakrát

poraženi. Protož tu u toho potoka

Mstiboj dvuor na tom bojišti Bojanov.
tom Moravané

tak na

jsú

kázal

založiti,

dáno jméno Bojanov. L. 889. Vládyky a zemane knížetství ského

sjeli

jsú se

Velikú iníce boji,

pejí,

kníže z

pešastný,

tvé statenosti

poklonu, pravili:

tob sme

kterémuž

Kauim-

svému Mstibojovi.-

k knížeti

ped ním

kníže

bohové

to poznali,

»Ó Mstinad jiné že tebe

Mars zpravuje a Jupiter na své drahé stolici posaditi chce. Bohové jiní ped tebú pjdau a tebe Moravským uiní králem. « Mstiboj tau chváíau jsa pozdvižen, nemyslil jinak, než že král Moravský 1 lid jeho ped ním, jakž vtrhne do Moravy, utee. Protož bez meškání kázal hrad Oheb pev-

nými zdmi opatiti, také pokrmy jinú všelikterakú spíží, prav, že druhého roku tu se chce posaditi a odtud na krále Moravského asté a tžké initi sjezdy a jimi jej aby tak utrápil, že by se musil jemu z království pohnuti. i

i

(O Svatoplukovi Moravském.)

a

Svatopluk když to uslyšal, ml veliká panproto nebyl bez strachu, ale však jako kesan všecku svú nadji položil v P. Bohu a v P. ství,

Kristu. A svolav své zemany, pikázal jím, aby hrady pevné na horách nad vodami sob stavli

HOSTIVlT. a tu

SVATOPLUK A

341

svým nepáteluom,

siln aby se mohli

Kauimským pohanuom, L. 890.

MAAI.

tm

bránitii.

Giula njaký, jenž byl hajtman a

vdce

svými Uhry bez opovdí na Svatopluka, krále Moravského, a škodu lidu

Uherského, oboil se

jemu v jeho

království

s

velikú

ohnm

a

meem

jemu mnoho lidu pi svém pomezí. Uslyšav o tom Mstiboj, v náhle sebrav lid s strany druhé zem Moravské plundrovati a hubiti inil a zhubil

poal.

A

Bohu služby

proto P. stela

tak Svatopluk,

za

nho asu

mohau,

aby své obti a modlitby na každý den P. Kristu obtovali. jednoho pišly sú jemu vdné noviny, kázal,

že Giula, hajtman Uherský, pitáhl k jednomu hradu jeho, kteréhož poal ukrutn dobývati, a tu že jest zabit od hromu a lid Uherský že se do

své

zem

zase navrátil.

— Toho také asu a téhož

hrad Ohebském náhlú smrtí umel. Nkteí ovšem píší, jako Jaroslav 2 mnich Strahovský, že by na ten dne Mstiboj, kníže Kauimský, na

,

1

s

Tato

(i

vyprávní o bojích Moravan'] Uhry zakládají se na starších prame-

následující)

Kouimskými

a

nech, ale popletena a rozvleena; Dubravius je zkrátil. 2

Doklad ten, podle Simáku, podvrací víru v kronikáe Jaroslava. Ale nemožná není.

tohoto

Vele-

hradský

svým poddaným snažn

aby P. Bohu, jakž najvíce

knžím

súžení,

initi a Velehradského ko-

stavti nepestal a

pikazoval, slúžili a

jsa u velikém

exis

Z abtt

342

/

6or

V.

HÁJEK, KRONIKA

R. 8 90.

hrad pišli dye/mi zavenými dva muži velmi

hrozné postavy a Msti boj

ESKÁ,

po

sob

ti

že sú Mstiboje zadávili.

A

tak

Mstiboj svuoj život vykonal, zuostaviv

hj-^incjjy

syna mladého, jemuž bylo jméno Drzslav.

(Smrt Hostivítova. Boivoj.) T.

kníže Vyšehradský,

Hostivít,

1.

píliš ukrutnú zimnicí trápen

byl,

lékai ani vštci nic nemohli spomoci. Hostiyit umrel.

velikú a

kterémuž ani

A

tak ne-

mQC pemožen sa umel a od lidu svého s velikým pláem na dolejší Hrobce vedle Neklaná, í

l

otce svého, položen.

ád

Na

hrob ti

jehožto

páleno bylo, tu také muži

i

ženy okolo hrobu

chodíce, své podolky ežíce po kusu

vzhru me»Bohové

a velikými volajíce hlasy, pravili:

tali

naši,

dajte

nám

dni po-

kterýž by saudil

kníže,

spra-

veiv /

6o v

Boivoj volen.

/

naše hlavy^ Po nedlúhém asu

starší .

i

sešli

sú se vládykové a

všickni zprávcové lidu vv

,

|V .

ponuknutím j

,.

>

i

ne'i

jakého Krpose vestce a udlali na jedné skaleo

ped hradem Vyšehradským ohe obtovali

'^

vloživše

díví

na

bohm

na

nametali a tu sú (takž jakž oni pravili)

svým vzácnú

asu mládence 1

velmi veliký.

jednoho kozla velikého, mnoho

ušlechtilého,

Týž obrázek jako

A

hned pi tom

syna

Hostivítova,

uinili obt.

k

r.

910.

—

-

Dobner

vidí

tu

zbytek tradice a srovnává správu Vincencovu o balvanu,

na kterýž sázena nastupující knížata eská.

HOSTIVlTOVA SMRT. BOIVOJ KNÍŽETEM.

jménem Boivoje, na

jej

343

za knize vyzdvihli a posadivše

stolici knížecí,

slavnú

epici

Pemyslovu

na hlavu jeho vstavili a jemu se všickni

poád

klanli. L. 891.

asu

jarního

sešli se starší

k knížeti Boivojovi na Vyšehrad a uradivše, dali z

Bšova

(1. j.

z

a lopotové

spolen

jemu za ženu dceru Slaviborovu Mlníka), jménem Lidmilu. Kte-

a

mladá byla, ale velmi rozšafná a krásné tvái nad obyej a byla veliká svých bohuov mi-

ráž,

lovnice a

tm

modlám svým


se

veliké a nákladné

obti inila. Když pak byla na Vyšehrad pinesena, uinil Boivoj vládykám a starším slavné hodování. Až za ti dni tu spolu kvasili, tvrtého dne rozjeli se na svá obydlé.

Lidmi la knžna.

344

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 891, 892.

(Boivoj o Lidmila.) T.

žádala

1.

jest

Lidmila Boivoje

jednu velikú modlu

aby dal

ivoj povolav rypáka, kázal postavy, vtší než který

Modla

na dala

ií

jméno Krosina.

inci

jí

A

obti, u veliké

olejn svtlo

tak aby

obraz

slíti

Bo-

ženské

lovk. A Lidmila knžta jest

ného místa postavena. Lidmila den

knížete,

z zlatta udlati.

ped

mla ní

hned do lajna každý

knžna jí

poctivosti,

hoalo ustavin,

pipravila!.
Lidmila knžna, velmi nábožná poBoivojovi syna a dáno jemu jméno Spitihnv. I pozval Boivoj na hody radostné Slavibora, Bšovského hrabte, muže velL. 892.

hanka,

urodila

mi vzácného, též Lidoslavy, manželky jeho, jenž sú byli rodiové Lidmily knžny, aby na svú nov ro di nu pohledli, totiž na Spitihnva, a pi tom i

Spitihney se narodil.

L

aby hodovali a radovali i

,.,.,,

Pozváni sú

byli takc

vládyky a zemane na Vyšehrad a hodovali poád zbhlých, massa zvíecího i rybího,

jiní

pt

se.

dní

medoviny bylo bez nedostatku, jedl jeden každý i pil, což mu se a pokudž mu se líbilo, nechtjí ího žádný nenutil. také

i

1 Nkteré zprávy tuto (ovšem znan báchorkami znetvoené) erpá Hájek z Kristiánovy Legendy svatováclavské. Podle báchorek ješt pozdjších prý z modly Krosiny potom ulita socha P, Marie Star obole slav ské.

BOIVOJ A Pi tom asu, když kratochvilné knížeti a dar

LIDMILA.

345

slavn hodujíce,

hosté

vci rozmlúvali, pišly sú noviny od krále Moravského Svatopluka

té zemi neslýchaný: totiž sud vína výborného velmi veliký pivezen. Boivoj uiniv podkování králi, mnohem vtší a znamenitjší dary

prvé v

jemu od stíbra

i

zlatta poslal.

Služebníci oku-

tomu nápoji prvé v

té zemi „, jiným hodoCech kvašenm, všickni ten nápoj chválili a od toho P nvezeno dne najprvé v echách se víno píti zaalo. Když sú se pak všickni hosté rozjeli, knžna Lidmila na žádost manžela svého také toho chváleného nápoje (t. vína) okusila a hned žádala Boivoje, aby kázal kamennú nádobu udlati a do ní vína naliti a postaviti ped Krosinu bohyni. Kníže na žádost její to uiniti rozkázal. I nepršal jest ped tím žádný déš ti msíce a jakž doto uinili, té noci spadl hojný déš na zemi mnívali "se fa tak všickni pravili), že by to Krosina za ten nápoj na bohu najvyžším Jupiterovi vyprosila, aby skrze obt toho vína jich zem

sivše vína divili se

nikdá neslýchanému; podali knížeti

,

i

—

i

svlažena byla.

(O Arnulfovi / L. 893. Svatopluk, v té sv.

a Svatoplukovi.)

král

Moravský, jenž byl

zemi slavný a první král kesanský Cyrilla,

jemuž Charváti

i

(od

Moravané Crhota

<

R

-

8r3>

-

346

V.

íkali,

Král

Moravský císai.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

víe kesanské

nauen

byl

R. 893.

poktn!),

i

byl

se proti Arnolfovi, císai, pánu a švagru svému, pozdvihl proto, neb jest na ten as on Svatopluk m |i veliká zboží a msto pevné Velehrad. A toho

asu Ruská zem

'

Arnolfus pak císa

náležela

Moravskému,

králi

pá-

psal a poslal listy velmi

jemu, ale on jich nechtl pijímati, ale radji chtl Bavorské zem, jenž tehdáž k íši a telské

k císaství náležela, dobývati a neb

sa že

to slyše, umínil jest t.

.

byla veliká

Svatopluka

rozepe v

ím

ji

Ale

o dstojenství

Formosem

najvyžšího biskupství mezi

hubiti. Cí-

skrotiti.

a Sergiem,

císa do íma, aby toho sváru porovnal. A v tom Svatopluk proti císai jednal sob pátely a pomocníky.

i

jel

{Boivoj a Method.)
L. 894.

vrnými

Moravský posly

žádostivými

král

obeslal k

sob

listy

Semovíta,

a

kníže

Polského, a Bojaryna Ruského 2 a jiná knížata, také

1

i

Boivoje, kníže eského, a uinil slavné

Opt

podle

Kristiána;

jednotlivosti

s

Dalimila

Pulkavy (o Rusku). Ale poad událostí strašn popleten; viz Djiny Palackého 2 Že tato uritá kn. Jí, l. 5 a Novotného kn. II, ///. 3. dala odnkud erpána, jest jisto, neznámo však (aspo Dobn,erovi) odkud; vyprávní samo vzato z Kristiána. Ovšem myln uveden Cyril m. Metodje (o švakrovství), 2 Liutpranda a z

—

«

BOIVOJ A SVATOPLUK. hodování

(tak

jako

na

347

krále sluší) a posadili

každého vedle jeho dstojenství. Knížeti pak eskému prostín jest optal koherec a ubrus na zemi a tu jest posazen. se Boivoj krále, když bylo po stole, pro by se jemu stala taková na králov dvoe neuctivost. rozkázal za stuol jednoho

1

odpovdl: »A mn se vidí, že jest tob poctivost uinna, neb jsi ty pohan

a víry

Pohané tak mají obyej

jestliže

Král

nemáš.

ty chceš se

mnau

mn

za stuol sésti^ musíš v

víru vaší pijal?

obávám

se,

dobrého pineslo, kdybych já nic. A já kdybych to uiže bych na se boby rozhnval.

to

Snad

Král tajn a rychle kázal svého Crhoty (neb na ten v

hlavním

mst

byla), kterýž

ped

se

v i

biskupa

Velehrad jako

biskupská stolice

když pišel, posadil

sebau stojícího vida, k

to

zavolati

as

královská

i

se za to stydíš, že jsi za.

víe Krika:

rovný býti.« Otázal se Boivoj

stov »Co by mi pak nil,

sedati:

v tom

se a

nmu

Boivoje

ekl: »Což

byl na zemi posazen

nestydíš, že skrze ty modly,

—

ty

a

kterýmž

budeš tžce trestán od Boha všemohúcíb a snad budeš u posazen ohni?« I odposlúžíš,

i

vném

vdl

všerohúcího (o jeho se uvaroval

i

mám pak uiniti, nmž pravíš) Boha

Boivoj: »Co

;= sednouti.

trestání,

také

i

abych toho

nehnval

toho

a

vného

«

348

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 894.

olm?« Biskup odpovdl: »Pijmi víru Ježíše Krista, vného Boha, a ád kesanský na se \ezmi a opovrz své modly, v nichž jsú áblové. »Bych pak i tu viru i ten váš ád I ekl Boivoj pijal, nevím, co by mi z toho dobrého pišlo, :

ponvadž žádný

Odpovdl

hvzdy, také

svt,

mých pedkuov jeho tob

nedržal.« P.

Buoh

stvoil nebe a zemi, slunce, msíc,

kterýž

ten,

z

biskup: »Boivoji, toto

i

tebe

skrze

kázal

i

všecky vci, kteréž jsú na

mne povdti

:

Odpovíš-lii se

tch modl dábluov tch, kteíž pebývají v nich, pánem pánuov tvých uinn budeš, všickni nepátelé tvoji báti se tebe budan a rod tvuoj na asy budaucí rozmnožen bude jako eka, do kteréž vcházejí mnozí potokové. Neb království toto budaucím asem v rod tvuoj a v msto, v kterémž ty obýváš, peneseno bude.« To slyše Boivoj ekl: » Jestliže tak bude, jakž i

pro

pravíš,

biskup ekl:

D Boivoj v

.

.

první kresfan.

Proto já meškám se poktíti ?« »Aby 2 najprvé vil v Boha otce vše-

mohúcího a v Ježíše Krista syna jeho, kterýž za umel a vstal z mrtvých a Ducha sv., kterýž v v osvcuje srdce vrných svú milostí. « Tmi slovy sa na p 0menu t Boi/voj pospíchal k ktu sv. a služebníci jeho všickni padli sú k nohám biskupovým, též ktu sv. žádajíce. Biskup jim všem nás

.

i

=

,

odekneš.

—

2

=

abys.

POKTN

BOftlVOJ

METHODEM.

349

rozkázal, aby tu celu noc bedliví bylix a P. se

Bohu

modlili a jeho za milost prosili.

Když pak Boivoje

biskup a král

bylo ráno,

jeho

a

vedli sú

do kostela.

služebníky

A

tu

biskup jeho najprv poktil a král jemu kmotrem byl a s

s

ním jiných jeho služebníkuov 30 poktno

—

velikým náboženstvím

sv.

Jana Ktitele.

sv.

uinil o víe

a

to

bylo u vigiljí

— Nazajtí pak biskup pi

kesanské krásné kázaní

mši

a král

kázal na den sv. Jana slavné hody pipraviti a

kníže Boivoje vedle sebe p csadiJ a služebníky jeho

nad jinými knížaty nad jiných knížat slu-

ctíti. Tu Boivoj když jest koli byl od krále obeslán, zpuosobil, nkolik dní tu po ktu pobyv a víe kesanské nauí

žebníky kázal poctiv

to,

s

1

králem

se

i

s

knížaty rozžehnal, od biskupa také

pijal p žehnání, do Cech se strojil. Král jemu veliké dal dary a domuov aby se navrátil; jej

jemu jednoho velmi v sv. pišme ueného a nábožného knze, jménem Kájch, aby S ním jel do Cech. A sám král jej s svými dvorany až na meze eské do Svitav provodil. odpustil a dal

Kterýž když

na svuoj

pijel, tu hned kostel ve v-

•

založiti, 11

rádci

1

=

hrad,

jménem Hradec,

jméno sv. Klimenta kázal kteryz jeste až do dnešního dne v mst Králové stojí obrácený kuorem k pl .

bdli.

^

K "z

Kostí J první,

350

v

vn f Cechách. !

™f

HÁJEK, KRONIKA

V.

noci.

A

tu

první

jest

ESKÁ,

R. 895.

mše byla v echách

slau-

•

.

knze Kájcha x

žena skrze

.

Když pak Boivoj pijel na Vyšehrad,

své

manželce Lidmile a svým malým dítkám Spiti-

hnvovi a

a Vratislavovi víru

kesanem

se býti chlubil,

kesanskú oznámil Lidmila toho velmi

ona tam také nebyla, aby byla od té víe (skrze kterúž by mohla živa býti na vky) se nauila 2 litovala, že

i

toho dobrého biskupa

.

(Vyhnání Boivoje ze zem.)

Tu pak

starý nepítel ábel, znaje svú na

tžkost, všecken jednak zbauil.

Kteíž

lid

eský

proti

tom

knížeti

sšedše se na dvuor Vyšehradský

nmu mluvili »Co si to uinil, že si mravy a obyeje svých otcv opovrhl a nové zde neslýchané vci si se pichytil ?« A tak jedni druhých k

:

i

proti

nmu

jej z

zem

L.


895.

vrných

pozdvihovali, až se všickni zbauili a vyhnali.

Kníže Boivoj, pojav do místa

služebníknov,

Obecn ovšem

s

sebú

ntco

tajného jim

míní se Levý Hradec u Prahy; ale Hradec ješt v Litomyšli a Kouimi. 2 Datum erpáno z Kosmy; podle Lipperta oznauje ten rok sice poktní ech, ale knížete Spyiihnva. Podle Palackého, Tomka, Kalouska, Pekae pipadal by kesl Boivojv k r. 8/4 (nebo 873), podle Novotného do let asi 880 885. Slova následující (jakož vy pravení) erpána 1

tradice uvádí také

—

.

—

z Kristiána.

—

i

.

.

BOIVOJ VYHNÁN. STOJMlR VOLEN. rozkázal, aby se pihotovili, že

má úmysl

351

do Mo-

Bo "voj

k. sob také Slavibora, test 2 manželku svú Lidmilu a muže, svého, vrného

ravy odjeti. Povolav dceru jeho, též

Kájcha

Moravy

s

i

vnuátka jemu poruil. Knze

sebú pojav a služebníkv zavolav, do

se obrátil a co se

jemu pihodilo, ozna-

Král chtl lid v Morav sebrati a poslati jej do ech, aby ten lid tvrdý mocí k víe Kristov nutili. Ale Boivoj nedal toho uiniti. echové pak jako hovada bez knížete a zprávce byli a nemajíce koho by se báli, každý inil, což se jemu líbilo. A tak jedni druh>m

moval

králi

i

biskupu.

—

kivdy initi a v tom zem Múdejší toho trpti nechtli, než

poali veliké nátisky velmi hynula.

i

aby kníže bud ten neb jiný v zemi

byl.

A

skrze to a z toho veliké nechuti od

jednch

hým

mordové.

pocházely, také

<0

i

laupežové

i

tak

k dru-

Štilfrídovi.)

Lid eský ten, jenž byl velmi tvrdý šíje, stál vždy neústupn v své nedove a navyklosti pohanské. asu jednoho sšedše se v hromadu starší spolu se zavázali, aby nikoli zase do zem nepijímali Boivoje. Nkteí pak z nich radili pravífie: »Volme sob kníže od pluhu jako L. 896.

pedkové 2

=

naši.« Jiní

tchána.

ekli: »Pošleme po/sly své


/

62'

«

352_ Stylfrýd

^ Q krajiny Bavorský, syna Hrutova, bratra

aby

,

R. 896.

hledali

nkdy

Stuojmíra,

Sukoslavova, kte-

zem vypovdl.

réhož byl Hostivít kníže z

Však

rodu a z knížetství Bilínského od Bily a od KáŠi skrze Košála pošlý. I zuostavše na tom, poslali sú posly a hledali, až jej skrze rozliné tlumoníky nalezli. pijali A když byl piveden, velmi sú jej i

on

ESKÁ

HÁJEK, KRONIKA

V.

jest z

vdn

a posadivše jej

na knížetské

stolici,

inili

jemu

poklonu. Lid pak obecný to velmi tžce nesl, že

svým knížetem neumli

sú se

s

skrze

to,

že již v

Nmcích

13

smluviti, neb on

let

byl a

tam žád-

ného echa nevidl, ani slyšel, vší eské ei zapomenul tak, že ani jednomu slovu jích nerozuml. Nmci tomu Stj míroví byli dali jméno

echové jedni Stuojmíremi, jiní Štylfrýdem svého kníže jmenovali. A žádný z zeStylfrýd a tak

manuov u nho Stylfrýd.

sob

ani z lidu obecného

zjednati a on také lidu

neuml

jiným saudu poruiti. Však proto

nemohl

nic

súditi,

ani

lid ten

za deset

msícuov kníže nmého snášel. Ne mén jse také Stj míroví stýskalo v tom, že žádnému z svých poddaných

nic

nerozuml.

—

Nkteí

pak chytejší, chtíce jeho rádi prázdti, kteíž páli Boivojovi a jej zase míti žádostiví byli, mluvili jsú k lidu: »Jest ni býti, a

zvlášt

1 Kristián ho nazývá Strojmírem, Dalimil Stanimírem; Hájek spojuje se starší povésti o Štilfrídovi.

STOJMlR VYPUZEN ZE ZEM.

vc

divná

v

kesanské

353

tmn, co vy iníte. Boivoje pro rády

sob jste zošklivili. Bavoané tohoto Stjmíra

a že se poktil,

Zdaliž mníte, že jsau

ktu

u sebe bez

tak

dlúhý

as

trpli? Znamení

ktný, ponvadž jméno že se jest on více áduom

jest toho jisté, že jest

jemu

zmnno;

jist

i

kesanským nauil ve tinácti letech, než Boivoj pi Svatoplukovi v nkolika dnech. Jakž se esky

nauí

zase nauí, viti. Jest mec, v nás

se

vkoen,

hm-

ztroskotati. «

slovy,

zemanuom

což se jím

líbí, s

skrze jednoho jsú

povdti

navrátil. I

dali jsú

nás také, jakž on bude

se jist obávati toho,

nekázal

chtíti,

aby tento

nám

N-

našich bo-

Lid obecný, pohnut jsa tmi a vládykám na vuoli dali, aby,

tím knížetem uinili.

eníka, jenž

Štylfrýdovi,

obojí

Tu zemane

e uml,

aby se zase

dali

do Bavor

Kterýž také toho nebyl velmi nevden. jemu 10 hiven stíbra a 3 hivny zlatta

a poctivé posly

s

ním

poslavše, jej jsau do

Bavor

provodili.

(Domácí boje v echách.) v eské zemi v lidu veliké rozk druhým mluvili: »Hle, ted jsme osialí jako vely bez matky. Nikdá prvé tatc L. 897 stalo se


tržení. Jedni

zem bez knížete a zprávce nebyla: bude-li toho na dlauze, musíme zahynauti.« Po takovém tžkém rokování Kronika.

a

astém

schá,

S)ez

^

354

V.

zení zstali jsú na tom, dvuor Vyšehradský sešli vuole aby sob volili. To sjezdu bylo mezi nimi

Boivoj,

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

a

R. 897.

aby se všickni valn na a tu kníže z jednostajné

když jsú uinili, pi tom

Neb

veliké rozdvojení.

uinn kesanem, mnoho ml mu páli pro jeho dobrotivost. A Slavibyl již

tch, ješto bor byl jest jako první mezi zemany, ten chtl rád zase svého zet Boivoje knížetem míti.

A

také

ml

Boivoj od mnohých nepíze. Však

Boivojovy, chtli rádi ten slovy a lahodným napomínáním. Ale ukrutnost pohanská nic jest zdobrého o stran Boivojov nesmajšlela, stali jsú spolu na tom, aby zítra vyšli na pole a ti,

kteíž

prchlivý

byli s strany

pknými

ukrotiti

lid

i

tu aby strany, scházejíce se

i

rozcházejíce,

voln

o kníže rokovati mohly.

Ta

strana

pak, kteráž

na tom jsau

byla,

tajn

Boivojovi

na odpor

se smluvivše,

zuostali,

aby ty všecky, kteíž by Boivoje míti chtli, na tom poli zmordovali. I vzali jsú tajn pod plášt prošívanice a

mee

znamení (neb

heslo),

znamenitjší,

»Promte /

62V

se,

Boivoje

chtí

vali a

1

všecky

mezi sebau tajné když by jeden z nich najjménem Hromil, zkikl a ka: promte se!« aby ihned ty, kteíž a uložili

míti za kníže, bez

lítosti

zbili v

Podle Dalimila a hlavn Kristiána.

/

mordo-

:

BOIV OJ ZNOVA VOLEN ]

KN 17.1 T EM.

nebyla jest také stran}- Boivojovy

\c

ková

tajná, co se o nich jedná.

I

355

ta

a ta-

vzali jsú

tajn prošívanice a nkteí i brkvantyi poboní nože) pod svým odvem a mli. Tu jest na tom poli dlúho bylo rokováno, kdo by ml býti knížetem, strana stran svoliti také na se

mee

(neb

nechtla a tak

astokrát

strany

se

rozcházely

spolu se rozejdúce radili a sejdauce se vadili.

Naposledy

pak

strana

knížeti, vidlici, že strana

voje zase za kníže míti,

i

odporná Boivojovi

druhá nechce než Boizkikl jest Ilromil hla-

sem vysokým a ka: »Promte se!« Tu jeden »Hned já tebe s strany Boivojovy stoje ekl: v jinú barvu promním. « A vytáh me pod pláštm sal jemu hlavu. A tu hned strana Boivojova poala velmi své nepátely mordovati tak. ,

,

,

•••tya n:i

snnu

i

že

nkteí

do Prahy a

kteí pak k tomu byl, že chtí

jemu

jiní

svolili,

do lesuov utíkali. Naby Boivoj knížetem

rádi poddáni býti.

(Nová vláda Boivojova.)

msíce bezna echové opt

se sjeli na jedostajné vuole poslali sú pro kníže svého do Velehradu. A on kníže toho dne dív, než poslové na Velehrad pijeli, byl uinil slib P. Bohu ped králem a biskupem, L. 89S,

dvuor Vyšehradský

pomž-M jemu 1

=

odv

P.



a tu z

Buoh na

knížetství

eské

zase

hornický. 2 5*

.

356

V.

HÁJEK, KRONIKA

dosednuti,

že

ESKÁ,

dobrý

chce

R. 898, 899.

kesan

býti a bl. P.

Maryji k poctivosti kostel postavili. Když poslové je uhlédal, a vyslyšav do jiztby vkroili, poselství od svých echuov, hned se do ech

vdn

strojil s velikú

vdností.

A

žádal krále Svato-

jemu puojil svého biskupa, aby jeho sv. víe kesanské nauil a ve jméno sv. Trojice poktil. Když se pak Boivoj s králem rozžehnal a na Vyšehrad pijel, s velikú pluka, aby

ženu Lidmilu

jest stivé

pijat poctivostí a vdností zvlášt od miloknžny Lidmily, manželky jeho.

Tetího dne po svém píjezdu do svého domu Dvuor královský v Praze.

(aneb dvoru) knížecího, kterýž byl v

ohrad

m-

Prahy nkdy Kezomysl kníže sob k bydlení jiným budúcím knížatm dal na východ slunce postaviti, rozkázal jest kníže ped tím dvorem sta [

u velikých vrat, kterémuž a jiní

Tajnný dvr

nkteí

Veselý dvuoi"!

proto, že byl

vysokým

taj-

nným 2 plotem ohrazený, íkali, krásný kostel k poctivosti P. Marie, syna Božího rodiky, na nebe vzetí, (tak jakž i

jova, ta Tajnsky kostel.

slíbil) založiti a

piln stavti

dokonati rozkázal. Lidmila pak, žena Boivo-

k n

í

t.

. divná vidní

ve snách vidla,

'•?.*

mluveno, aby

,'.

se poktíti dala, že z toho

ano

má

.

míti milost od Božího syna, P. Krista. Kteráž to

vdn 1

=

slyšeci slíbila to uiniti.

Týn

(lat.

Laeta curia).

Boivoj poruiv

— = 2

hrazený, pevný.

KEST

BOIVOJ.

LIDMILIN.

svého stavení jednomu

kostela

357

svých

z

níkuov, aby svú manželku

a své dítky

jav biskupa, jeli spolu do

Bšova

služeb-

opatil, po-

do Mlníka).

(t.

(Kesanství v echácli.)

vdn

Lidmila manžela

nohám biskupovým, ktu sv. Mlníce jest poktna. Poktn

padše k

chvíli,

dala a tu v

Spitihnv

i

malé pivítala a po L

1

mnoho

i

a bylo

Vratislav,

asu

f

1

m lla

(

l

.

žájest

synové

její,

a jiných

v tom

lidu

P.

toho

L,

poktna.

Bohu

vzáctné náboženství a slovo Boží u veliké vážnosti a lid

mnohý uil

knzi velmi se uení zaínalo.

Lat in> kL

'

Latinskými literám, žáci a l v v množili a v Bttdi veliké se se

_

.

ucein.

mst

Kníže Boivoj skrze njaké divné vi-
i'i-i

1

1,

jednom pívrší mezi Prah a Vyšehradem založiti, ve jméno sv. dvú apoštoluov, t. sv. Petra a sv. Pavla, ji posvtiti, tu kdež nyní slov na Zderazu.

Druh

a ta jest ke

lati

Vvšehrad udv Khmentu posvcena, neb

kaplu kázal na cti

sv.

T_

biskup ten tajn byl pinesl

•

.

s

sebau

z

Klimenta, / kteréž i on byl pinesl do Moravy, vzav je rozkázáním Božím tu, kdež prvé v jedné 1

Omylem

,

kapla

asové po. XoiuUný IP 4.

m. slovanským. Ostatní omyly

sv.

Klimenta.

tytoravy tlo

sv.

cházejí z Pul kávy. Viz Palacký IP

.,

63 r

358

V.

skále TT

.

Hojnost skrze viru.

tiv

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 900, 901.

prosted moe ležalo. To na Vyšehrad pobylo. od nho položeno r •• ~ ,1,6

pokrmm

vcí, kteréž k divili a P.

sanv,

i

,

té

zemi dáti ráil, kteráž od

nebyla, protože sú jeho sv. víru Kri-

let

stovu pijali.

—

lidským

^

jmych hovadským

všech

tomu noví kesané velmi pravíce, že by P. Buoh chválili, Boha

jim takovú hojnost v

mnohých

i

že se

nalézaly, byla,

nutili.

chlebuv

taková hojnost

1.

,

•

.

T.

A

z toho

pohany, aby se ktíti

Okolo msta Prahy mnoho

ale

v jiných krajích

nuG.v neústupných

mnoho v

té

své

bylo

dali,

ke-

zem ješt pohaneve trvalo.

(Smrt Svatoplukova. Arnulf.)

Moravský, shromáždiv pustiti do Ek\or na záhubu císae Arnolfa, švagra svého. Ale však taková vc císae tajná nebyla. Kterýž psal SvatoL. 900. Svatopluk, král

mnoho

lidu,

chtl

se s

nimi

plukovi listy pátelské a milostivé, jeho žádaje,

aby se upokojil, také i pipomínaje jemu to, že manželka jeho jest sestra Arnolfova, také že jest jemu po dvakrát proti Uhruom on císa velikau uinil pomoc a

jej

ped

jích

mocí jako

obránil.

duchem sa veden, shromáždného nikterakž nechtl rozpustiti, ale s 8ooo lidu dobe odného upímo k Bavoruom táhl. Císa také, sebrav nemalý poet lidu, Svatopluk, nevím jakým

lidu

poslal jej na švagra svého, krále

Moravského, a

BOIVOJ. ARNULF A SVATOPLUK.

359

sám se také za nimi v menším hauf pustil. Lid císauov nedali jsú Svatoplukovi do Dunaje dos

jeho

lidem

Císa

hynul.

se u Ilemlíku,

Potkavše

táhnuti.

s

porazili a tak

král

menším haufem

tu jsú

v

té

krále

bitv

za-

k Vele-

lidu táhl až

hradu a tu nalezl svú sestru a sestence svéh syna Svatoplukova, mládence krásného, jemuž bylo jméno Svatoboj. I osobil jest sob zemi i,

Moravskú, uiniv v ní úedlníky a poruníky až do let toho mládence, odjel pokojn do íš A brzo potom roznemohl se Arnolfus císa tak divnau nemocí, že jemu žádní lékaové od ní pomoci nemohli, takže jej vši ujedly až do smrti x


:.

<

R

-

.

(Šíen L. 901.

kesfansví.)

í

Kníže Boivoj tu kaplu

ped Veselým dvorem il 2 ,

s

(jinak

bl.

P.

Mafie

ped Tajném)

-

a Crhota, biskup Velehradský, jí posvtil

velikým náboženstvím.

A

to

posvcení

na den na nebe vzetí P. Marie

stalo se

pi pítomn

isti

knížete knžny Lidmily a jích synv služebníkv mnohých. Kesanv také mnoho nábožných bylo se k tomu sešlo a mli z toho veliké potšení. Pi té slavnosti veliké množství po-

Boivoje

i

i

1

—

[

'dálosti všelijak popleteny; kot

na

hrad

hnv. Misi o Crhoty (=

Cyril)

2

Kostel ten

stál

dokonil má ovlem

a

Liutpranda. jej asi Spytibýti Met<


360

HÁJEK, KRONIKA

V.

hanu v

k víe

se

ESKÁ,

sv. obrátilo a

R. 902.

pi tom

jsú po-

ktni. R.

t.

také kníže kázal zavolati na

snm

toliko

a pohanm nebylo oznámeno. Pi tom shromáždní Boivoj možnjší napomínal, aby

kesanv

hrady staré piln opravovali i také nové stavli proto, neb on má toho jistu zprávu, že by se pohané proti kesanuom i proti knížeti puntovali x a zvlášt v kraji Luckém (jinak Zateckém) chtíce víru

kesanská

zase z té

zem

vypleniti. Slavibor

Bšovský na míst jiných odpovdl: »Kníže ctný, synu milý! Tvj rozkaz chtí všickni rádi vyplniti a hrady stavti, ale mají na j vtší nadji v obra-

n

proti

tm

neznabohm v Pánu

všech vcí, v jehožto tebe

i

z té

uiniv,

lid

stvoiteli ten

obraovati bude svú mocí.« P. Bohu jím podkování ten od sebe, aby jeli a šli na svá obydlé,

nás

Kníže

a

jménu jsú poktni;

všech

dvrnosti k

rozpustil. L. 902. / Crhota biskup, muž jist svatý, posvtiv žákuov na knžství, nazajtí na den slavnosti Ducha sv. v kostele (jinak v kaple královské) P. Marie ped Tajném uinil na to slovo P. Krista, kteréž napsáno ve tení 2 sv. Lukáše v kap. 4.: »Také i jiným mstuom musím oznamovati království Boží« slavné kázaní. Od knírotih.

—

evangelium.

BOIVOJ SVOLÁ SNE M KESANSKÝ.

kesanv

ode všech

žete

i

jím

sv.

se

ním až do íma.

s

A

vzav odpuštní a dav

požehnání, vzal tlo

tu v

ím

také biskupa.

A

sv.

Eílimenta a hrál

(R. 879!)

ím.)

bratí v

(Sv.

361

nalezl sv. Metudia, hratra svého.

ten jistý

Metudius byl nedávných a Bulgaruov na víru

asuov mnoho Charvátuov kesanskú obrátil.

Tu

oba biskupové, rozváživše mezi sebau hlú-

post lidu toho a obávajíce

darmo

cený aby se zase k pohanským i

aby jích práce na-

se,

nebyla, lid ten od nich v

pedstúpivše

ped

žádali jsú. aby

garuom

i

papeže a

nov

na víru obrá-

obyejm

ped

neuchýlil.

jeho kardynály.

dopuštno bylo Charvatuom, Bul-

jiným Slovákuom, aby pi mšech

sv.

svého obecného, ale ne Latinského jazvku užívali. t I

j'i

•

•

zdalo se to papeži

1

*

,

•

jeho kardynaluom velmi od-

nechtli jsú toho dopustiti. Metudius pak,

porné

i

jsa v

eckém

ekl:

»Otcové milí!

a

Latinském jazyku velmi uený. že P. Buoh »Každý duch Pavel napsal k Koryn-

Zdaliž nevíte,

mluviti ráil skrze ústa Davidova:

chval P. Boha?«

A

sv.

tuom: » Jazykm mluviti nechtjte brániti. « Pro by oni nemli jazykem svým P. Boha chváliti ?« i

I

s svau raddau stálost tch aby každá mše všecky hovšelikteraká posluhování v kostelech v krá-

vida Otec svatý

biskupuov. diny

i

i

dopustil,

i

,,„

_,

Mse SIovanským J

az -vk,

-'

m

-

362

HÁJEK, KRONIKA

V.

ESKÁ,

R. 903.

lovství Bulgarském a v Charvátich Slovákuoni jazykem jích teno zpíváno bylo. L. 903. Z dopuštní papežova tu v íme biskup Metudius kostel sv. Klimentu k poctivosti „. postaviti rozkázal. A Cyrillus, ucmiv se mnichem, na sebe vzal ten sv. Benedykta odv, pi tom kostele zuostal a tlo to sv. Klimenta, kteréž také v echách bylo, tu poctiv položil. A tu i


pvap ež .

,

hnvivý.

svatý
.

,

vedl

život

a

mnohé

i

veliké

divy

inil.

a

když umel, tu jest pohben a za svatého vyzdvižen^ A od toho kostela vždy až do dnes píše se jeden

kardynál

sv. Cyrilla.

—

{Papež Štpán VI.)

Pi
auad

tom asuj, pihodilo


ten

rnosa

ml

že byl na

ale

odvu

že netoliko

to,

kázal tlo jeho

papežského

kovský, dal jemu

t.

jm.

mštnína ímského.

u veliké nenávisti

papeže,

zrušil,

z

ím,

najvyžšího biskupství volen Štpán,

VI., jenž byl syn jednoho

A

se v

z

pedka svého Forcož on ustanovil, hrobu vytáhnuti a

svléci a obléci je v

ustihnuti

odv

laj-

dva prsty u ruky

eky a tlo jeho na obecném krchov kázal zakopati. r ^ nepihodila. ProTaková vc nikdá se v

pravé a vrci je do Tyberu

o apez v

..

..

cínu pokání.

ím

Vyprávní pedchozí podávají nkterá správná

1

data,

avšak velmi popletená. Co následuje, vzato nejspíše vše

opt

z

Liitf pranda.

jemu

tož

BOIVOJ. METHODJ

\

mli

a

všickni za zlé to

lM. jemu

363

to tak

žovali, že on hnut sa toho skutku velikán

auad

zt

lítostí,

papežsky opustil dobrovoln, do najtvrd-

šího zákona (kláštera) vsel a tu nad

za to inil pokání a astokrát

míru

veliké

povolením staršího svého, picházeje na hrob Formoáa, tžce plakal ]

a

tudy jdúcích, aby se

'.í

i

prosil,

aby

mu

ten

s

zafí

hích ráil

(Metodj

P.

Bohu

i

odpustiti.

a Svatoboj.)

Metudius (neb Strachota) biskup, vzav listy od papeže, do Bulgar a do Charvát se obrátil a jim ly 'bulle (neb listy papežské) pines, aby všickni biskupové knží pi služb lioží jich jazyku požívali. A tu pobyv mezi nimi krátký as, L. 90Í. /

i

obrátil se

k Svatobojoyi, synu Svatoplukovu,

Moravskému. Tu

král velmi rád jej

žádostí žádal jeho. aby

jemu chce rád jako dán

býti.

dost,

léta,

1

muže svatéh biskup velikú milostí tomu lidu naklonn. T byl jest tu jako puol slovem Božím králi všem jiným svátostmi :i

•

i

—

velebnými posluhuje.

Král ten mladý 1

že

? ním rád zuostati. byl Moravský vden píští Strachoty

že chce

lid ten

biskupa, byl k

ním zuostak slinuje, svému duchovnímu

Strachota, uznav jeho býti slušnú žá-

povdl,

všecken

s

otci

králi

uzel a velikú

=

divoký.

a

velmi pTachýi,

maje veku

0<

364

V.

ESKÁ,

HÁJEK, KRONIKA

R. 904.

svého let dvadcet a tyi, divné a vymyšlené neády! provozoval: proti P. Bohu a ádu kesanskému rozliná rauhani inil, lidem také duchovním neobyejné posmchy a sirotkuom kivdy.

A

na to všecko vedli jej nkteí pohané, služebjeho. I pihodilo se den sv. Petra a Pavla apoštoluov, že král opustiv službu Boží, umínil níci

s svými služebníky na lov jeti do lesa jednoho, kterémuž Keín 2 íkají, a biskupu rozkázal, aby mše sv. neslaužil, až se on zase s lovu navrátí.

I

oekával biskup jeho navrácení až do po-

ledne a rozváživ, že práva duchovní ukazují, že

žádná mše nemá býti po poledni slúžena, i pistúpil k oltái a král velmi dlúho prodléval, tak až již biskup tla Božího pozdvihoval.

To

král

pijel a oznámeno jemu, že biskup mši dokonává a jeho pikázaní že nevyplnil a krále pána svého

neekal.

Tmi emi

pohnut

sa, král

hned na svém

koni do kostela vskoil a v trúby lovecké trúbiti kázal a jiní za žali.

Tu

byl

štkání v tom trhl

ním

hmot

me, cht

1

=

do kostela na koních bveliký, trúbení, psuov

kik

kostele.

A

král

sskoiv

s

kon,

vy-

biskupa tu u oltáe zamordovati.

Služebníci (a neb jej chytili,

též

a

dvoané)

rychle

s

koní ssedavše,

toho jemu nedadúce uiniti, však

hanebnosti.

•

-

-

s

ve-

Místo dnes ovšem neznámé.

BOIVOJ likú tžkostí

SVATOBOJ MORAVSKÝ.

A

hnvem

pílišným jeho

jej

365

od toho

skutku odvedli^ (Klatbu na Svatoboje.)

když pak poslal

byl král

do svého píbytku uveden,

hned k biskupu jemu pikazuje, aby více

ped

jeho

šel z

toho kostela

oi

nechodil. z

i

I

uinil tak biskup a hned

msta upímo k Boivojovi,

eskému. A tu slovo Iioží káže, víru sv. kesanskú rozmnožoval a lidu eského mnoho lidu poktil. Po nkterém pak asu, dav knížeti eskému požehnání, toho na P. Bohu snažn žáknížeti

i

daje, aby bylo Svatobojovi království od jato a knížetství a

tti

ped

eského peneseno,

clo

najvyžším biskupem

íma

clo

se obrátil

kesanským

svú

sob

obe-

píhodu oznámil. Biskup slal,

ímský

kterýž jedno

krále

i

Moravského

k

druhé potupil, pijeti nechtl.

Papež pro tu nepoddanost a domu Božího i ádu duchovního neuctiv* st dal kladbu na krále, pikázav osobám duchovním, aby žádná mše ped králem nebyla slaužena. Knží a žáci na vtším díle obrátili

1

se z

Moravy do ech

Povsí pozdjší,

pvodn

o

a

v

Morav

Svatopluku vyprávná.

Jinak ovšem djiny Svatoboje neznají; prameny západní znají jen

jména dvou

t

toplukova, a Svatopluka

staršího

Mojmíra, nástupce Sva-

mladšího)

synu Svatoplukových.

zuostal

neuený

lid

Poznavše

a hlúpý

národové,

okolní

zloeení

jest v

ESK Á,

HÁJEK, KRO NIKA

V.

366

bez

jemu

a skrze to že

jeho táhli

lid

a hanebné

Božíi..

Moravský

Bh

P.

vojensky

Nmci

Uhi,

Poláci,

jeho

Moravská

zemi

služby

král

že

ného štstí ani prospchu nedá, na

R. 904.

žád-

na

a

echové

i

hubili a plun-

drovali,.

(Smrt Svaiobojova.) I

poznav

a lid že

jemu rady níka, kázal

A

jich, co

má

kuo

a

A oni žádné neumli. Král,

initi.

jednoho vrného služeb-

sob tajn kuo

vsedl na

zmámený, povolav

vuoli Boží

dáti proti

asem veerním

povolav

pišlo Boží dopuštní

chodí jako na mysli

rad svých, ptal se

me

na

král, že již

spustiti, jel

pijel do jednoho velikého lesa: a poalo,, ssed

tati

zakopal jej do

zem

i

odpásav me, chodil po horách a lesích zabil jej, a

k jednomu

pisel

dlúho; až

tak

kon,

s

pipásav pry. když již sví-

osedlati a

kázav most

domu

paiiste-

nickému, kdež sú tí velmi nábožní muži pebv/

6-p-

v:

li.

žádal

i

poinutí. že

cli

'

-•

s

u nich / až do dne

j

j: .o

A potom

prosil,

niini tu zastati.

aby

jej

tetího od-

mezi

se pijali,

Kteíž podivivše

se

osob

mládence, ekli sú: »Snad duch Boží jej sem poslal;

bychme

1

Týkají vydal

mli od

jej

nás odehnati.

Dala opci vtšinou správná, se

ovšem

Metodj

doby

sám.

—

dívjší 2

==

ale

a

plenili.

asov

híchem ,

Svatopluku;

.clená.

klatbu

BOIVOJ. PÁD VELIKÉ MORAVY. bychom

367

na

vinni byli.« Pijali sau jej a davše

kápi paustenickú (neb mnichovská), jej oholili a

snažn se za 1'. Bohu modlili, aby jemu P. luh dal v zaatém dobrém* setrvání. On také P. Bohu I

se velmi modlil a posty

s

nimi zachovával, mo-

tykau kopal a nic jiného než vody za nápoj

A

val. té

tak v té tžkosti a

panšti za

moc

let

a uili na

18.

inní

Když pak

svém

u/.i-

pokání trval na

uznal svú

tžkú

ne-

tle, že živ nebude, povolav

svých brati nov pausteníkuov a

ped

nimi svých

Bohu vyznával a že jest on byl Svatoboj, král Moravský, všem zjevn oznámil. Kteíž podivivše se, když umel, jej tu, kdež jiné se

híchuov

P.

pausteníky pochovávali, pohebili.

Ta pauš. kde

jest byla, na tom míst klášter Marie na Moravském a Uherském p nie/.í, v kterémž sú bratí zákona sv. Benedykta, a klášteru jménu Zahor*.

stoji P.

i-

—

•— pocítil.

—

vatoPovsí týe se opt o smas}, jméno onoho h:ášíera uvádí se /J< u atd. Tyto poSobor (Tomek), Zabo. Zobor nejo Boivojovi a Svatoplukovi náicíí podnes tctnrJjSím záhadám našeho starovku. Posledn se ji)iii i

pluka:

lt

.7i'' '•

i:

.

'valí (a

Nmc

píslušnou literaturu sne;'! ve svých pracích) roku ir>r? Aug. Nae«le: Kirchengeschichte

—

nens (I, i) a u nás v l. rp/< V R- Urbánek v obšírném a zevrubném lánku i>K eské povsti královském

v asopise stolenosti pátel starožitností eských

XXIII — XXV). Tam

nalezne se výklad

podrobnjší.

(sz\

Král 'mezi

pausteníky.

;

368

V.

HÁJEK, KRONIKA

ESKÁ,

R. 904.

{Pád íše Velkomoravské.)

Uhi

pak a Poláci, Nmci i echové, království Moravské, když jeho nebyl kto brán, tak roztrhali a sob osobili, že hlavy od toho asu více pozdvihnuti nemohlo, až bylo do ech vedle proroctví biskupa Strachoty peneseno. Kdy a neb kterak, o tom bude 1. B. 1077 obšírnji napsáno.

OPRAVY. Na štajna

31, 2

Nekmii

. 22 ti ntco 30, 2 Hertnepický z Sudomie; 35, 12 po55, 10 (moe) (44, 15) Hystorí

str. 26,

32,

1

topau; 38, 3 kronyku; 41,

5

;

;

;

;

57, 3 uprostedku; 57, 10 (64, 18) jích; 58, 19 Witychyndus 61, 9 pevolai ; 72,6 zpanilostí; 75, 20 tu pod;

Joi.ytské;

;

79, 14 v Ctiovsi 79, 18 spravedlivost; 89, 22 také na tu; 91, 6 (114, 9; 190, 12) odpovd; 98, 8 Klecavý; 99, 16 eled; domluvila; 104, 9 Pryska; 105, 18 jakáf; 113, 102, 16 ;

=

7 veselé; 114,2, 13 vésce, vésky; 114, 12 zastavili; 110,3 132, 28 svolé; 133, 2 Svoléli 133, 24 (166, 12; 193, 24; 270, 26) obydlé; 135, 19 smajšlejíci; 137, 13 mnau 144, 23 (182, 2) piilbice; 151, 20 blízko od; 151, 23 pohanbivše 152, 18 Dobrovojovým; 153, 4 skryvše; 155,26 Vlasta drahú; 160,

Syt;

;

;

;

8 (301, 21) pilbici; 163, 15 velmi želel; 164, 19 hajtmanu; l 73> 1 3 vyhledávaje; 177, 23 dali odpovd; 182, 21 ohradu; 189, 13 Pohojku; 194, 8 196, 13 Nezamysl i; 202, 16 silu; 209, 15 aby saudil; 210, 12 povdl; 211, 4 vésce; 213, 4 poádnji; 213,21 Chotbor<s)kú; 216, 8veseli; 219, 22 rozžehnal 221, 19 ani pší; 222,14 Jehlavy; 226, 6 muž velmi; 228, 8 Kvasoovu; 231, 11 Lichnice; 233, 13 nemohúce vytrpti; 233, 16 bitv; 237,5 Pro<s)tislav; 242, 14 dne i; 251, 18 mužuov statených 255, 4 (257, 18) 42 258, 9 píkopích 260, 19 opatil 272, 18 tesklivi 272, 21 to na; 276, 18 Rodotínu 287, 5 a ka; 292, 7 páléce 302, 28 podle Dobnera tím 306, 8 nkto; 306, 12 do tvé; 313, 3 mládenek; 319, 20 A sšedše; 323, 12 svým Mstibojem; 331, 5 tmi.

dm;

;

;

;

;

.

;

;

;

204 SV.I

sv.T

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY