Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA

Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA

1 / 2014, ročník VI.

Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinného prostředí k nám jezdí pacienti z celé republiky. Tímto zveme i Vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.

Josef Konečný z Ostravy a Lukáš Konečný z Písečné obsadili ve druhém kole soutěže pro amatérské fotografy

L LÁ ÁZ ZE EŇ ŇS SK KÁ ÁS ST TO OP PA A 220 01133 téměř všechna medailová umístění. Shodou okolností není jen jejich příjmení, ale i skutečnost, že oba letos absolvovali léčebný pobyt v LD Golf. Snímek vlevo je nesoutěžní a starší, vybrali jsme ho z našeho archivu, kam nám Josef Konečný posílá svoje příspěvky již několik let. Spodní fotografie nám poslal do fotosoutěže Lukáš Konečný. Více na straně 10.

ŘEDITEL MILAN BAJGAR: PŘESTÁLI JSME KRIZI A V ROCE 2014 BUDEME ÚSTAVEM 21. STOLETÍ Jak ředitel Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné hodnotí rok 2013 a jaké jsou naše vyhlídky do budoucna? Čtěte na následující straně.

1

ŘEDITEL MILAN BAJGAR: PŘESTÁLI JSME KRIZI A V ROCE 2014 BUDEME ÚSTAVEM 21. STOLETÍ Vážené spolupracovnice, vážení spolupracovníci, dovolte, abych první lednové číslo našeho firemního časopisu Fontána využil k poděkování Vám všem za dobrou práci v roce 2013. Chci Vám poděkovat za práci pro naše pacienty, kteří jsou s pobytem v našem centru v naprosté většině velmi spokojeni. Již koncem roku 2012 jsme věděli, že rok 2013 bude krajně obtížný a rozhodne o další úspěšné, nebo méně úspěšné cestě Rehabilitačního centra Čeladná. Na začátku roku 2013 jsme totiž stáli před novým začátkem. Začínali jsme, podobně jako v roce 2000 po přeměně nemocnice na rehabilitační centrum, opět skoro znovu. Došlo k úplné výměně klientů, které jsme měli léčit. Zcela se změnil systém jejich přijímání. Stáli jsme před úkolem přesvědčit lékaře i nemocné, že dokážeme jejich obtíže velmi dobře zvládnout i v nových podmínkách. Navíc jsme pro nově přijímané pacienty, často s velmi vážným postižením, neměli dostatek vhodných lůžek, neměli jsme dostatek pokojů pro obtížně hybné pacienty, neměli jsme v některých léčebných domech výtahy a možnost zajistit ubytování, léčení i stravování v jedné budově. V lednu, únoru i v březnu 2013 jsme měli nedostatek pacientů a finanční zdraví našeho centra se rychle zhoršovalo. Myslím, že je správné Vám sdělit, jak jsme si v roce 2013 vedli. V našem centru jsme do roku 2012 léčili ročně v průměru 3,6 tisíce pacientů. V roce 2013 to bylo pouze 2,5 tisíce klientů. Jak je vidět, roční pokles je asi o jednu třetinu pacientů. Zároveň se prodloužila průměrná délka pobytu v našem centru z 21 na 27 dnů. Ale jak z výše uvedených čísel určitě tušíte, finančně byl rok 2013 velmi neutěšený. Poprvé od roku 1996 skončí naše hospodaření ztrátou. Zkrátka jsme si na sebe nevydělali. A tak jsme stáli před otázkou, jak se z krize, která postihla celou oblast lázeňských léčeben i odborných léčebných ústavů, dostat. Někteří snižovali mzdy o 20%, někteří poslali zaměstnance na 2 měsíce domů s 60% mzdy, jiní zavřeli část léčebných kapacit. Měli jsme tedy na vybranou - dále snižovat náklady, snižovat počet léčených pacientů a propouštět, provozovat pouze léčebné domy, které splňují požadavek léčení, ubytování i stravování v jedné budově. Nebo se rozhodnout naopak: nesnižovat počet léčených pacientů a přizpůsobit jim vybavení léčebných domů. Jak určitě víte, rozhodli jsme se pro druhou možnost. Proběhla rozsáhlá rekonstrukce léčebného domu Kněhyně, kde zůstaly pouze obvodové a nosné zdi. Vzhledem ke stáří stavby jsme vyměnili všechny rozvody, nové jsou podlahy, dostavěli jsme výtah. Stejnou rekonstrukcí projde letos léčebný dům Dr. Maye, kde vznikne oddělení o 30 lůžkách se vším komfortem, léčbou i stravováním. Podařilo se nám získat finanční pomoc při rekonstrukci tohoto objektu ze švýcarských fondů. Stejně tak musíme opravit restauraci U Sestřiček. Možná je to příliš odvážná cesta. Ale cesta rozvoje, třeba s rizikem a s úvěrovým zatížením, nám zatím vždy přinesla úspěch. Pevně věřím, že rok 2014 bude úspěšným a přelomovým rokem. Věřím, že bude rokem, kdy budeme mít naprostou většinu lůžkových kapacit v kvalitě pro 21. století. O výborné výsledky naší léčebné péče a dobrou pověst mezi našimi pacienty strach nemám. Ta je na vysoké úrovni už mnoho let. Dovolte mi, vážené spolupracovnice a spolupracovníci, vážení přátelé, popřát Vám i Vašim rodinám v roce 2014 pevné zdraví a vůbec po všech stránkách dobrý rok. MUDr. Milan Bajgar, ředitel BRC Foto: Změna v systému přijímání nových pacientů přinesla nutnost navázat úzkou spolupráci s nemocnicemi. Na snímku vlevo ředitel Fakultní nemocnice Brno MUDr. Roman Kraus, MBA v průběhu jednání v Čeladné. Vpravo ředitel BRC MUDr. Milan Bajgar.

2

Výsledky neobvyklého marketingového průzkumu jsou jednoznačné:

PŘÍRODNÍM LÉČIVÝM ZDROJEM BRC

JSOU NAŠI ZAMĚSTNANCI Andrea Adamová

Dokázali byste uvést, v čem se liší lázně a odborné léčebné ústavy? Nebo je jedno jaké zařízení k rehabilitaci Vám doporučí ošetřující lékař? Odpovědím na tyto otázky se věnujeme průběžně již z logiky našeho postavení. Není ale snadné zjistit, jak rozdíly mezi lázněmi a odbornými léčebnými ústavy vnímá veřejnost. Něco napovídají výsledky čtenářské soutěže, která doprovázela seriál o BRC ve speciální příloze Senior Moravskoslezského deníku. Některé z odpovědí čtenářů nás zaujaly natolik, že jsme se rozhodli Vás s nimi blíže seznámit. Naši práci jsme podrobně a z různých úhlů pohledu představovali na stránkách přílohy Senior během čtyř měsíců v závěru roku 2013. Každý z osmi dílů seriálu o BRC doprovázela otázka k obsahu textu, jejímž správným zodpovězením se čtenáři a čtenářky zařadili do soutěže o několikadenní lázeňský pobyt u nás. Je potěšitelné, že vidina pobytu v Apartmánovém domě Lara přiměla čtenáře ke slušné účasti v soutěži - na otázky v každém díle jich průměrně odpovídalo několik desítek. Vylosované výherce již známe, jejich jména jsou uvedena v rámečku na další straně. Někteří z výherců si již pobyt vybrali vloni, ti další tak mohou učinit až do konce června 2014. Vysvětlení, v čem se liší rehabilitační pobyt v odborných léčebných ústavech (dále jen OLÚ) od léčebného pobytu v lázních, byl věnován jeden ze stěžejních článků seriálu. Uváděli jsme v něm řadu rozdílů, včetně konkrétních příkladů z našeho centra. Soutěžní otázka zněla takto: „Čím se liší lázně a odborné léčebné ústavy? Uveďte nejméně dva rozdíly.“ Přímo z obsahu článku vyplývaly následující možnosti, které uvádíme v pořadí, jak se objevily v textu: 1) Lázně mají přírodní léčivý zdroj, OLÚ ho nemají (léčivé zdroje dovážejí). 2) OLÚ musí mít vyšší počet lékařů, sester a ošetřovatelek na určitý počet lůžek, lázně mají tato „čísla“ nižší. 3) Léčba v OLÚ je na rozdíl od lázní intenzivnější a klade důraz na individuální potřeby pacienta. 4) Procedury v OLÚ se zaměřují individuálně a na aktivitu pacienta, v lázních převažují „pasivní“ procedury, které nevyžadují od pacienta tolik námahy. 5) OLÚ a lázně se liší v počtu zaměstnanců a v jejich odborném složení. 6) Na jedno pacientské lůžko v OLÚ připadá průměrně jeden zaměstnanec, v lázních připadají průměrně dvě až čtyři lůžka na jednoho zaměstnance. Další podstatné rozdíly, jako například odlišné formuláře žádostí o léčbu, nebo druhy onemocnění a zdravotních potíží, které se u nás léčí, byly průběžně uváděny v každém díle seriálu. A jak tedy čtenáři odpovídali? 35 správných odpovědí (od 23 žen a 12 mužů) přišlo distribučnímu oddělení Moravskoslezského deníku e-mailem, zhruba stejný počet čtenářů odpověděl poštou. My jsme obdrželi kopie odpovědí došlých e-mailem a ty jsme poté vyhodnotili. Zajímalo nás, jaké varianty odpovědí volili čtenáři nejčastěji, protože ty si zřejmě pamatovali nejlépe, byly pro ně nejdůležitější, nebo nejsrozumitelnější.  97% čtenářů uvedlo odpověď „Lázně mají přírodní léčivý zdroj, OLÚ ho nemají (léčivé zdroje dovážejí)“.  54% zaujala skutečnost, že „Na jedno pacientské lůžko v OLÚ připadá průměrně jeden zaměstnanec, v lázních připadají průměrně dvě až čtyři lůžka na jednoho zaměstnance.“  29% čtenářů uvedlo, že „Léčba v OLÚ je na rozdíl od lázní intenzivnější a klade důraz na individuální potřeby pacienta“. 3

 Čtvrtina čtenářů uvedla jednu ze dvou následujících možností: „OLÚ a lázně se liší v počtu zaměstnanců a v jejich odborném složení; OLÚ musí mít vyšší počet lékařů, sester a ošetřovatelek na určitý počet lůžek, lázně mají tato „čísla“ nižší“.  17% vybralo možnost „Procedury v OLÚ se zaměřují individuálně a na aktivitu pacienta, v lázních převažují „pasivní“ procedury, které nevyžadují od pacienta tolik námahy“. Závěr tohoto malého průzkumu je tedy vcelku jednoznačný. Potěšitelné je především zjištění, že hned za odlišností, týkající se využití přírodních léčivých zdrojů, uváděli čtenáři skutečnost, že OLÚ disponují daleko větším počtem odborného personálu a že léčba v OLÚ je intenzivnější a zaměřená individuálně. Čtyři čtenáři uvedli navíc možnost, že pacienti dostanou při odchodu domů doporučení, jak pokračovat ve cvičení. Zdaleka nejzajímavější byly odpovědi, které nekopírovaly přímo věty uvedené v článku, ale vyjadřovaly názor čtenářů formulovaný vlastními slovy. Z nich vybíráme:  Čtenářka ze Slezské Ostravy: Lze říci, že na rozdíl od Lázní jsou v OLÚ přírodním léčivým zdrojem především lidé - zaměstnanci. Lékaři, sestry, ošetřovatelky, pečující mnohem intenzivněji s důrazem na individuální potřeby klientů.  Čtenářka z Komorní Lhotky: Pokroky jsou trvalejší (klient má například návod na cvičení i doma).  Čtenářka z Oldřišova: Na jedno pacientské lůžko připadá v BRC přibližně jeden zaměstnanec, což je pro nemocné nejlepší léčivý zdroj.  Čtenář ze Slezské Ostravy: V OLÚ je kladen důraz na aktivnější přístup pacientů k léčbě.  Čtenář z Ostravy-Pustkovce: V odborných léčebných ústavech (OLÚ) jsou „přírodním léčivým zdrojem“ především lidé - zaměstnanci, kde musí být větší počet lékařů, sester a ošetřovatelek, aby mohli o pacienta pečovat mnohem intenzivněji. Většina pacientů zde pod odborným vedením zdravotního personálu absolvuje individuální fyzioterapii, někteří ještě také ergoterapii. Po pacientech se vyžaduje jejich vlastní aktivita, která sice stojí pacienty větší úsilí a námahu, ale pokroky a výsledky jsou trvalejší. Pacienti pak domů odjíždějí s doporučením, jak mají ve cvičení a v dalších postupech pokračovat doma. VÝHERCI Čtenářka, která zároveň napsala, že ...měla to štěstí a mohla se LÁZEŇSKÉHO POBYTU zotavovat v BRC: v OLÚ jsou pacienti lépe připraveni na další Antonín Cekota, Krnov cvičení a vlastní rehabilitační aktivity doma. Dagmar Divoková, Bohumín  Čtenářka z Frýdlantu nad Ostravicí: Lázně: Léčebné doléčovací Alexandr Ďurický, Ostrava-jih procedury spojené s odpočinkovým a společenským režimem. Jaroslav Kotas, Nový Jičín Odborné léčebné ústavy: Vysoce kvalitní léčebné procedury pro Josef Liška, Oldřichovice pacienty těžších zdravotních postižení. Anna Lokočová, Oldřišov  Ludmila Ďurická z Ostravy (Poznámka: manželé Ďuričtí Eva Pašová, Frýdek-Místek absolvovali vyhraný pobyt v prosinci 2013): Odborné léčebné Zdeněk Starý, Bílovec ústavy poskytují léčebně preventivní péči osobám s poruchami zdraví, které mají vleklý průběh a potřebují zvláštní odbornou péči s výrazným rehabilitačním zaměřením, specializované zpravidla podle druhu nemocí. Jejich péče navazuje na péči nemocnic s poliklinikami.  Čtenářka z Ostravy: OLÚ poskytují pacientům mnohem intenzivnější péči s důrazem na jejich individuální potřeby. Pacienti jsou aktivní při léčbě, která vyžaduje větší námahu - při fyzioterapii, ergoterapii apod. Proto u těchto pacientů jsou pokroky v léčbě viditelnější a trvalejší. A to je povzbuzení k další aktivitě. Formulaci, že naším přírodním léčivým zdrojem jsou především zaměstnanci, jsme samozřejmě v článku i v našem titulku použili v nadsázce, ale jak je vidět, čtenáři se přímo v tomto smyslu vyjadřují. A co je hlavní - z jejich odpovědí je zřejmé, že pochopili význam takového přirovnání. O dovednostech a schopnostech našich zaměstnanců se prostě ví. Foto nahoře: Další výherci, Eva a Jaroslav Pašovi z Frýdku-Místku, pojali svůj pobyt jako oslavu životního jubilea. Zastihli jsme je při odpočinku v solné jeskyni. S našimi službami byli velmi spokojeni.

4

V pátek 17. ledna tohoto roku praskala kavárna Lara pod náporem návštěvníků doslova ve švech. Desítky zájemců přilákala výstava fotografií Rostislava Miky s poněkud dlouhým názvem: Země dlouhého bílého oblaku s podtitulem „Příroda Jižního ostrova Nového Zélandu“. Páteční vernisáží stoupl počet výstav v Galerii Lara na celkových 24 - od dubna roku 2011. Historie našich výstav je velice různá. V tomto případě všechno začalo tím, že manželé Alena a Rostislav Mikovi navštívili své příbuzné v Austrálii a s nimi se vydali na Nový Zéland. Panu Mikovi (na snímku vlevo), který je vášnivým fotografem, příroda Jižního ostrova doslova učarovala. Pořídil zde neuvěřitelných sedm tisíc snímků. Jeden hezčí a zajímavější než druhý. Nu, a když se později blížily jeho narozeniny, přemýšlela jeho manželka Alena, jakou mu udělat největší radost. A šla na to opravdu od lesa. Zajistila si termín výstavy v naší galerii, posléze pomohla vybrat a technicky zpracovat několik desítek „nejlepších“ Rostislavových fotografií. Každou z nich pak doplnila velice trefnými glosami. Výstavu, na jejíž vernisáž pozvala dobré přátele a známé, včetně kytaristy Adama Vopaska, zabalila do pěkného úvodního projevu a celou ji tak vlastně odevzdala do rukou oslavencových. Tak tohle tu ještě nebylo! Atmosféru vernisáže dotvořilo i podávané novozélandské bílé víno Two Peaks z vinařství Astrolabe, které osobně vybral a také návštěvníkům slovně představil sám autor. (Víno zajímavé chuti svědomitě a s potěšením rozlévaly naše servírky Jarmila Šmírová a Michaela Tomšíková.) Chcete-li si na chvilku odskočit na Nový Zéland, můžete tak učinit až do 19. února 2014. Poté se budou na stěnách Galerie Lara skvět obrázky další výstavy, tentokrát z domácí dílny. Jejich autorkami jsou dvě výtvarnice z Příbora, shodou okolností maminka s dcerou. Takže: na viděnou u výstavy Příroda - krajina, detail. Petr Andrle

5

V kavárně Lara s Ladislavem Frejem

Když jsme se s hercem Ladislavem Frejem sešli v pátek desátého ledna tohoto roku opět v kavárně Lara apartmánového domu Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné, zdálo se mi, že se naše poslední setkání na tomto místě odehrálo někdy před pár týdny. Ladislav Frej mě opravil. Bylo to loni v květnu. Čas neuvěřitelně letí. Tehdy v květnu 2013 jsme si vyprávěli o Leoši Janáčkovi i o jiných lidech a zajímavostech, které k tomuto krásném koutu Beskyd patří. Ladislav Frej se také vyznal z toho, proč právě sem rád jezdí a jezdíval. A když jsem posléze v sobotu odpoledne upravoval text tohoto našeho krátkého rozhovoru, nemohl jsem k tomu mít lepší kulisu. Na Vltavě dávali reprízu Dostojevského „Bratrů Karamazových“ z roku 2009. V jedné z hlavních rolí s Ladislavem Frejem. Ona kulisa byla opravdu případná, neboť tentokrát se náš rozhovor stočil na herecké umění, jehož je Ladislav Frej nesporně osobitým představitelem. Konec konců týž den k večeru nás jako herec navštívil podruhé. Rolí inspektora Barnaby v našem oblíbeném anglickém televizním seriálu Vraždy v Midsomeru. Takže dělat nějaký výčet by bylo asi zbytečné. Od roku 1963, kdy Ladislav Frej poprvé ochutnal chuť divadla, o rok později chuť filmu a pak i kouzlo televizních seriálů, je stále mezi námi. Není tedy divu, že jsem se pana Freje zvědavě zeptal na to, zda a jak herec vnímá společenský dopad role. Kdy si ho uvědomí. Zda již při natáčení, nebo až když výsledek vidí a zná i ohlasy? Společenský dopad role zde existuje vždy, nezávisle na našem chtění, říká Ladislav Frej a uvádí řadu příkladů nejen svých. Některou inscenaci, zejména televizní, Vám lidé připomenou i po pětadvaceti letech. Horší je, když si Vás lidé spletou s jiným hercem. Tak vznikají různé komické situace. Ale to je daň, kterou platíte za množství rolí. Někteří herci se nedívají na inscenace či filmy v nichž hrají. Často ze zásady. Jak jste na tom Vy? Vím, že někteří herci tvrdí, že se zásadně na sebe v záznamu nedívají. Myslím, že to není pravda. Všichni jsme zvědaví a díváme se. Kdo se, tak říkajíc, nejvíce podepsal na Vašem profesním životě? To vím naprosto jednoznačně. Měl jsem to štěstí, že velká část seriálu „Nemocnice na kraji města“ byla nejprve natočena s obsazením, v němž hrál roli primáře Sovy, mého televizního otce, pan Karel Höger. Herec, posvěcený snad přímo „pánembohem“, bohužel svou poslední roli nedohrál. Nikdy nezapomenu tehdejšímu řediteli Národního divadla Přemyslu Kočímu, že se na jeho konci rozhodně podepsal. Tohoto jednoho z našich nejlepších herců označoval za špatného herce a stále mu něco vytýkal. Mimo jiné také proto, že se Karel Höger plnou vahou své autority zastal kolegyně Vlasty Fabiánové, kterou Kočí z Národního divadla v podstatě vyhodil. Jednoznačně tím uspíšil jeho odchod z tohoto světa. Karel Höger dal z divadla výpověď a dva dny na to zemřel. Já jsem se učil z každého našeho setkání, z každého natáčení a nikdy na to nezapomenu. Byla to pro mě obrovská škola a je škoda, že se musel seriál přetáčet. Když hraji v „Králově řeči“, nebo v jiných těžkých rolích, často mi přijde na mysl, jestlipak se pan Höger alespoň trochu spokojeně z divadelního nebe dívá. Vaše divadelní a rozhlasové role v posledních letech jsou nesporně jedinečné. Nezatoužil jste vstoupit někdy na divadelní prkna také jako autor? 6

Tak to bych si netroufl. Měl jsem to štěstí, že jsem poznal za svůj herecký život mnohá díla geniálních autorů. Již z úcty k nim jsem na psaní divadelních her nikdy nepomyslel. Pochopitelně, že herecké povolání v člověku vzbuzuje nejrůznější citové vjemy, euforické stavy a podobně. Jsou chvíle, v nichž se mě zmocní myšlenka, abych své pocity nějak vyjádřil. Třeba fejetonem či delším esejistickým přemítáním o životě. Ale zatím mám hodně práce s krásnými rolemi. Přejeme Vám ještě další a další herecké příležitosti. A kdybyste náhodou chtěl sepsat nějaké přemítání o životě, zkuste tam nějak zakomponovat tento krásný kout Beskyd.

Foto z www.ndbrno.cz: Přímo z Čeladné odjížděl Ladislav Frej do Brna, kde na scéně Mahenova Samozřejmě. Bez toho by to ani nešlo, protože si divadla ztvárňuje ve hře Davida Seidlera Králova řeč stále uvědomuji, že tudy chodil i můj milovaný roli logopeda Lionela Loguea. Hra měla premiéru Leoš Janáček. Vnímám ho pochopitelně v Brně, loni v březnu a pro velký divácký úspěch jsou ale zrovna tak zde, v tomto krásném údolí. do programu divadla zařazovány další reprízy. Za rozhovor poděkoval: Petr Andrle

LADISLAV FREJ NA NAŠEM KANÁLE YOUTUBE Víte, že máme video z předchozí návštěvy Ladislava Freje v Čeladné na našem oficiálním kanále YouTube? Jde o první díl cyklu s názvem Důvěrné hovory, v němž budeme v průběhu času oslovovat další zajímavé osobnosti z řad našich klientů a hostů. Na naší adrese http://www.youtube.com/rehabilitacnicentrum je již také druhý díl, natočený s profesorem Rajko Dolečkem, samozřejmě o zdravé výživě a stravování. Naši webovou stránku na YouTube uvádí část fotokoláže (foto nahoře), která představuje práci našich zaměstnanců. Na stejnou adresu také vkládáme různá videa, která průběžně připravujeme pro naši vnitřní televizi Ondřejka. Ondřejku si již celkem pravidelně zvykli sledovat klienti ubytovaní v hlavním areálu. Dalším způsobem, jak se dovídat, co je v našem rehabilitačním centru nového, je přihlásit svoji e-mailovou adresu k odběru novinek. Tuto možnost využilo již téměř 200 našich klientů a také někteří zaměstnanci. Zaregistrovat se může každý - stačí zaslat kontaktní e-mail na adresu [email protected], do předmětu napsat REGISTRACE a zařadíme Vaši adresu do databáze. Co budete dostávat? Několikrát za měsíc odkazy na všechna nová videa, převážně zaměřená na naši práci, či na zajímavosti z našeho okolí. Dále Čeladenskou fontánu v elektronické verzi, nabídky nových pobytů, aktualizované ceníky, upozornění na slevové akce a na nové procedury, nebo pozvánky na akce, které BRC zajišťuje nebo spoluorganizuje. (aa)

M MŮ ŮŽŽE ET TE EM MÍÍT TV VŠŠE EC CH HN NY Y IIN NFFO OR RM MA AC CE E ZZ PPR RV VN NÍÍ R RU UK KY YA AV VĚ ĚD DĚ ĚT T,, „„C CO OS SE EK KD DE EŠ ŠU US ST TN NE E““!! 7

ZPRÁVA O TOM, JAK JSME V PÁTEK 20. PROSINCE 2013 PŘIVÍTALI NA SVĚT KNIHU

CESTAMI LESNÍMI OD LYSÉ AŽ PO RADHOŠŤ Mnohé vypoví přiložené fotografie, které jsou dílem Petra Kasala z Berouna, Zdeňka Šrubaře z Kunčic pod Ondřejníkem a Stanislavy Slovákové z Příbora (ta mimo jiné také nadělila účastníkům úžasně chutné zákusky od své babičky). Milou součástí večera byla také hudební improvizace studenta Jana Javorka z Raškovic. Kniha byla pokřtěna pramínky vod z Lysé, Ostravice (zpod Smrku), Cyrilky, Čeladnice, Radhoště a vodou z Ferdinandova pramene (z lázeňského parku Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné). Účastníků bylo mnoho, pomalu se do sálu restaurace U Sestřiček na Lázeňském náměstí nevešli. Křest provedli ti, kdož se na vydání knihy podíleli a zároveň přinesli vodu z uvedených míst: Jaroslav Chalupa z Meteorologické stanice na Lysé hoře, Pavla Zemaníková z Ostravice, Libor Konvičný z Podolánek, Petr Henek ze Pstruží, Milan Bajgar z rehabilitačního centra a František Gajdušek z Radhoště. Přišli také mnozí další, kdož se na vydání a zpracování knihy podíleli. Jim je především třeba poděkovat. Občerstvení, které bylo dárkem ke křtu knihy od vedení BRC, bylo svědomitě připraveno personálem restaurace a skutečně spokojeni byli všichni. Bylo to velice milé setkání. První knihy byly prodány již na poslední vlastivědné přednášce roku 2013 a od té doby je o ně značný zájem; k dnešnímu dni se prodala slušná část nákladu a další objednávky přicházejí. Samozřejmě, že se hovořilo o tom, zda by náš region unesl ještě jednu podobnou knihu, která by se ze stejných hledisek mohla věnovat více Zadním horám. Snesl, jistě by byl o ni zájem a možná, že díky této první knize by bylo snazší sehnat dopředu nějakou podporu. Budeme o tom uvažovat. Děkujeme touto cestou také všem našim členům a příznivcům za nezištnou pomoc. Andrea Adamová, členka výboru Okrašlovacího spolku Rozhledna

8

9

Vyhlášení vítězů fotosoutěže „LÁZEŇSKÁ STOPA 2013“ Ve středu 29. ledna 2014 rozhodla pětičlenná komise o výhercích 2. kola III. ročníku soutěže pro fotografické amatéry Lázeňská stopa 2013. Z 50 zaslaných snímků od 7 fotografů, jejichž jména uvádíme v rámečku níže, komise vyhodnotila nejhezčí a nejzajímavěji záběry okolní přírody. Členkami hodnotící komise byly jako každoročně kolegyně z řad zdravotníků, technických pracovníků i administrativy (Andrea Adamová, Anna Hirmanová, Marta Maďárová, Pavla Minaříková, Marcela Rygolová). Téma tohoto pololetí bylo „volné“, a tak se většina účastníků soutěže soustředila na okolní přírodu, kterou snad nemůže nikdo z pacientů a návštěvníků BRC nevidět. Ale jde právě o to umění nejen být ve správné chvíli na správném místě, ale vidět, co jiní nevidí, a k tomu ještě rychle zmáčknout spoušť fotoaparátu a zaznamenat pro nás všechny krásný neopakovatelný zážitek. S trochou smutku zjišťujeme, že od vyhlášení prvního ročníku se počet fotografů snižuje, ale zároveň nás taky hodně těší, že se někteří z nich účastní soutěže opakovaně. Je také zajímavé, že zaslání soutěžních fotek mnozí nechávají ÚČASTNÍCI 2. kola SOUTĚŽE: hodně na poslední Ing. Marie Hartmannová, Praha chvíli a je již Libor Javůrek, Vysoké Mýto pravidlem, že nám Josef Konečný, Ostrava - Hošťálkovice každoročně přijde Lukáš Konečný, Písečná nějaký soubor fotek Miroslava Senftová, Ondřejov schovaný mezi PFkami Stanislava Slováková, Příbor dokonce i na Silvestra. Karel Videcký, Veřovice Děkujeme tedy všem, kteří nám průběžně i „last minute“ zaslali své soutěžní záběry a vřelé díky i těm, kteří se rozhodli nám poslat i mimosoutěžní fotky, pořízené při jejich léčebném pobytu. Tyto mají pro nás taky velkou cenu, neboť zaznamenávají okem pacienta nejen zdejší léčbu, ale mnohé vypovídají i o společenském životě, kterého se personál většinou neúčastní a je tak trochu v pozadí za všudypřítomnou bujnou přírodou, která se snad nikdy neomrzí, a proto z ní opakovaně čerpáme soutěžní témata. I na letošní rok 2014 jsme sáhli po tomto vděčném tématu a přírodu jsme neopomněli. Jen bude tentokrát vyhlášena fotosoutěž na celý rok a tématy budou 4 podkategorie přírody: jaro, léto, podzim a zima. Přesnější podmínky letošní soutěže budou zveřejněny v nejbližších dnech na našich webových stránkách. Takže buďte s námi, foťte, posílejte... Pro celou komisi bylo letos velmi překvapivé, když po anonymním hlasování vyšlo najevo, že téměř všechny vyhodnocené snímky patří jednomu autorovi. Jen velmi mírného naředění jmen výherců bylo nakonec dosaženo tím, že dvě fotky dosáhly stejného počtu hlasů, a tak byla vyhlášena dvě třetí místa. 1. místo Lukáš Konečný: Skalka - startovací louka paraglidistů (na titulní straně vpravo dole) 2. místo Lukáš Konečný: Na Smrku (na této straně nahoře) 3. místo Lukáš Konečný: Na Radhošti (na titulní straně vlevo dole) 3. místo Karel Videcký: Podzimní posezení (na této straně (uprostřed) Zvláštní cena poroty: Josef Konečný za soubor fotografií (vlevo dole jedna za všechny) čeladenských potoků, stříbrných vodopádků, podzimních tůní a zákoutí Čeladenská voda. Všem vítězům gratulujeme. A. Jančurová 10

HLEDÁ SE OTEC TROJČAT V úžlabině, svažující se od Apartmánového domu Lara směrem ke státní silnici, najdeme malou zoologickou zahrádku. Od roku 1997 zde žijí kamerunské kozy. Zpočátku jim dělaly společnost také ovce stejného druhu. Jde o nejmenší plemeno kozy domácí, které je původem z Kamerunu, avšak zakrslé formy těchto milých zvířátek najdeme téměř na celém africkém kontinentu. V Evropě žijí výhradně v zoologických zahradách, nebo v menších podobných zařízeních. Je zajímavé, že rohy mají kozy i kozlíci. V naší malé zoo přišla na svět loni před vánočními svátky tři kůzlátka. Jsou pochopitelně hezká, jako všechna děťátka. Jejich maminka je krásně černá, všechny ostatní tety ve stádečku jsou také černé. Tatínek kozlík je také černý a nikdy jiná mláďátka než černá nezplodil. Až na ta poslední. Jedno je černé, pravda. Druhé je černé s krásným stříbrným nádechem. A to třetí je černé pouze napůl. Z té druhé poloviny je bílé. Příroda je zvyklá na občasné barevné přeměny. U slepic je má většinou na svědomí páv. Avšak kdo u koziček kamerunských, to je ve hvězdách. A tak vyhlašujeme pátrání po otci trojčat. (PA)

POZVÁNKA NA VÝSTAVU

grafika - pastely

Kristýna VEČEŘOVÁ - Libuše VOLNÁ

Galerie LARA 20. února až 3. dubna 2014

ČTVRTEČNÍ VLASTIVĚDNÉ PŘEDNÁŠKY

v 18.30 v konferenčním salonku AD Lara v Čeladné

JAKÉ TO BYLO V DOBÁCH KOLEM PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY

12+1 přednášek v roce 2014 - IV. ročník pro klienty Beskydského rehabilitačního centra, pro členy Okrašlovacího spolku Rozhledna a pro občany obcí z okolí * 30/1 Jak se v Evropě vůbec neschylovalo k válce * 27/2 Jak a co se dělo u nás doma počátkem XX. století * 27/3 Jak vlastně vypukla ta nešťastná válka * 24/4 Jak jsme s legiemi mohli zastavit bolševiky * 29/5 Jak vlastně dopadla ta nešťastná válka * 26/6 Jak jsme tvrdili, že jsme miláčky Dohody * 24/7 Jak jsme převezli Slováky * 28/8 Jak jsme se rozešli s Poláky * 25/9 Jak jsme se nepřátelili s Maďary * 30/10 Jak jsme se rozcházeli s Vídní i s Vatikánem * 27/11 Jak se chovali naši Němci a my * 18/12 Jak jsme nenaslouchali Palackému ani Pekařovi * 31/12 v 10 hod. Tradiční silvestrovská přednáška 11

Vrátili jste mi naději, že jednou bude tento svět opět lepší Motto: „Všechno, co potřebuješ k životu, je láska.“ TERAPEUTICKÁ Léčíte nemoci, hledáte řešení, Jste lidé jako my, skládáte mozaiku z lidského trápení. máte své starosti, Se srdcem na dlani spěcháte pomoci, váš život není vždy utěšit beznaděj, vyléčit z nemoci. naplněn radostí.

Kdopak vám pomůže, kdopak vás zahřeje kdo v srdci vyhaslém nanovo rozfouká plamínek naděje? Děkuji Vám všem, odcházím, ale nikdy nezapomenu na to, že dobří lidé ještě žijí. Je to až neuvěřitelné, že jsem se pod jednou střechou setkala s tak úžasnými lidmi, kteří bez rozdílů na pracovní zařazení vydávali úsměv a pochopení každý den. Vrátili jste mi naději, že jednou bude tento svět opět lepší. S úctou Hana Kolesová, Ostrava

LETOŠNÍ ZIMA NEBYLA A NENÍ ZCELA NEOBVYKLÁ 17. června 1899 uvedl Ostravský deník tuto zprávu:

Tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí v únoru: Kamila Astrová - R8 Jiří Dembovský - R7 Adéla Halagačková - R1 Prim. MUDr. Kateřina Jurová Petra Liďáková, DiS. - R4 Jana Pešáková - R1 Svatava Syptáková - lázně Barbora Ševčíková - restaurace Jaroslava Špačková - kuchyně Lucie Uhlářová - R2 v březnu: Mgr. Andrea Adamová - správa Zdeňka Felzmannová - R3 Anita Fojtíková, DiS. - lázně Václav Heczko - restaurace Bc. Ondřej Chlubna - lázně

Pavlína Chýlková - kuchyně Petra Kaňková - R4 Zdenka Kišová - R7 Veronika Komínková, DiS. - R4 Jana Křepinská - lázně Marta Maďarová - obchod Věra Machálková - správa Alena Matúšová - kuchyně Šárka Neuwirthová, DiS. - lázně Yvona Pavlů - lázně Zdeňka Šnajdrová - R3 Kateřina Šnytová - lázně Jana Tomášová, DiS. - R8 Alžběta Veličková Marková - správa Bc. Kristýna Vojvodíková - lázně MUDr. Miroslav Zajonc

Poznámka: mandalu s názvem Zimní slunovrat nám poslala jako novoroční přání naše pacientka paní Marta Havranová. Snad udělá radost - místo obvyklé kytičky - našim kolegyním a kolegům, kteří se narodili ve dnech, kdy světla přibývá. Na další krásné mandaly se již teď můžete těšit - Marta Havranová je bude vystavovat v naší Galerii Lara už podruhé, a to letos o Vánocích. Čeladenská FONTÁNA. Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová. Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková. Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Toto číslo vyšlo v lednu 2014 v nákladu 700 výtisků. 12