ZJEVENÍ 4 – PROM NA NAŠÍ DUŠE MARTIN KLUSO (Tursko, listopad 2007)
Poj me se podívat do Zjevení do tvrté kapitoly. Víme, že první t i kapitoly Zjevení, nebo spíše druhá a t etí kapitola, mluví o dopisech sedmi církvím. Víme, že t ch sedm církví má n kolik rozm r . Jeden rozm r je, ekn me, spojený s asem a r stem církve. Druhý rozm r mluví v podstat o nás a o v cech, které mohou být i dnes v církvi, o v cech, které nás mohou zdržovat. Od eho zdržovat? Zdržovat od toho, abychom vstoupili do plnosti Krista. tvrtá kapitola pak hovo í o naší duši. Mluvili jsme o tom trochu na konferenci i p i dalších p íležitostech. P esto jsem nad tím poslední dobou po ád p emýšlel a hodn to ke mn mluvilo. Vnímám, že jádrem evangelia, jádrem dobré zprávy a cílem všeho, emu v íme, je spasení našich duší. Cílem veškeré práce, kterou d láme, je spasení našich duší. Ale co je to spasení? Kdysi jsem si p edstavoval první krok spasení tak, že lov k neum e. Jakási záchrana. Kdybych vám ekl, že slovo spasení znamená záchrana, tak si p edstavíte n koho, kdo spadne do vody, a vy ho zachráníte, aby se neutopil. Ta záchrana však neznamená n jakou zásadní zm nu. lov ka vytáhnete z vody, už se netopí, ale je po ád stejný. Je takový, jaký byl. A to je jedno ze základních nepochopení spasení. Proto se spasení popisuje a vykládá v církvích tak, že na za átku byl Adam s Evou, byli s Bohem, pak padli a v podstat se pot ebují vrátit k Bohu. Ur it znáte ten p íb h, jak se lidé pokoušejí vrátit k Bohu. Mezi nimi a Bohem je propast a oni se pokouší ji p ekonat. Pak je tam k íž, po kterém se dá p ejít zpátky k Bohu. Na tom je spousta pravdy, ne, že ne. Ale chybí jedna v c. P ijdete zpátky k Bohu, a co dál? Žádné dál není, mimod k íkají. Snad jen: „P ive další.“ V evangeliu, které se káže v nominální církvi, jako by se íkalo: „Vrátil jsi se zpátky tam, kdes m l být. Jsi s Bohem.“ Ale když Boží slovo mluví o spasení, mluví o tom, že pot ebujeme být prom n ni. 1
Dostat se dál, než byl Adam. Nepot ebujeme se vrátit zpátky. Víte, co by se stalo potom? Zase bychom padli. A tak bychom chodili tam a zpátky, tam a zpátky. Pot ebujeme se však dostat na takové místo, abychom nepadali. To, na co ekáme, je zaslíbení do budoucna, které po ád ješt nenastalo. Bratr Roman o tom mluvil minule, když hovo il o k tech a o napln ní smlouvy, kterou B h uzav el s lov kem. Mluvil o tom, že B h napíše zákony na naše srdce a do našich vnit ností. B h nám íká, abychom neh ešili. B h nám íká, abychom d lali Jeho v ci, spravedlivé v ci. Soust edíme na to, jestli h ešíme rukama, nebo neh ešíme rukama, jestli h ešíme zp sobem ch ze, jestli h ešíme jazykem, nebo naopak žehnáme jazykem. Víme však, že t lo, jak o tom také mluvil bratr Viktor, je jenom nositelem n eho podstatn jšího. A co je to podstatn jší? Mysl, duše... O tom je tvrtá kapitola Zjevení. Cíl, ke kterému sm ujeme, a pokud jsem dob e post ehl, tak jsme ješt nedorazili, je prom na naší duše. A je pom rn jedno, odkud jdete. Je to jako kurz angli tiny. Je úpln jedno, jestli jste Špan lé, Italové, Francouzi, protože váš spole ný cíl je angli tina. Rovn ž tak je úpln jedno, do jaké míry je vaše duše pok ivená, jestli je pok ivená jinak než moje. Protože stejn se máme zabývat jenom tím, kam máme dojít. Haleluja! Poj me se podívat, jak má duše vypadat. Dovedete si to p edstavit a p emýšleli jste už n kdy nad tím, jací máme být a kam máme dojít? Nakreslím vám obrázek, i když kreslení není m j obor. tvrtá kapitola Zjevení mluví o lidské duši. „Potom jsem vid l, a aj, dvé e otev ené v nebi, a ten hlas první, kterýž jsem byl slyšel jako trouby, an mluví se mnou, koucí: Vstup sem a ukáži , co se má díti potom. A hned jsem byl u vytržení ducha, a aj, tr n postaven byl na nebi, a na tr nu jeden sed l.“ Tr n byl postaven v nebi a na tr nu sed l „Jeden“. Netroufnu si kreslit „Jednoho“, tak nakreslím jedni ku. Doufám, že zvládneme pochopit tu symboliku. Takže na tr nu sed l „Jeden“, a my víme, o koho se jedná. Jedná se o Pána Boha, jedná se o Ježíše Krista. D ležité je v d t, co znamená tr n. Jaký je rozdíl mezi tr nem a židlí? Tr n je královská židle. A co znamená královská židle? Kdo na ní sedí? Král. Král sedí celé dny jen na tr nu? Nebo sedí n kdy i na židli? Když jí, tak na židli, že ano. A pro si sedá na tr n? Když chce vládnout, že? To znamená, že v naší duši není židle, v naší duši je tr n. Zdá se, jako by tam ten tr n byl stále. A z n j je pot eba n kdy n koho svrhnout nebo 2
strhnout. Jako kdyby v naší duši ten tr n byl vždycky. Jako kdyby v naší duši bylo místo vládnutí, místo autority. emu se vládne? Vládne se té duši. A potom skrze duši našemu t lu. Je to tak? N kdy se to ale oto í, a t lo vládne duši. T lo by cht lo diktovat emocím. A tak dále. Správný po ádek však je, že tr n má naše duše. Je pot eba, aby naše duše byla n komu poddána. Komu? „Jednomu“. Co to znamená? Pro ne dv ma? Nem žeme mít dva pány. Jeden verš mluví nap íklad o mamonu a Hospodinu1, ale pánem m že být cokoliv. Pot ebujeme si svoji duši pohlídat a podívat se do ní, jestli není v takovém stavu. Musíme v duši nalézt ten tr n a podívat se, co nám íká, co máme d lat. A nejen co máme d lat, ale jak se máme mít. Kdo porou í našim emocím? Kdo porou í naší mysli? Kdo porou í naší v li? Kdo porou í našim touhám? Komu jsou pod ízeny? D ležité je, že na tr nu sedí „Jeden“. Musíme se modlit: „Bože, to je stav, do kterého se pot ebuji dostat. To je situace, to je místo, kde má být moje duše, protože to je to, cos mi ukázal.“ Pokud to tak ve vaší duši není, sesa te z tr nu cokoliv dalšího. Rozhodn te se a poddejte svoji duši svému duchu, který je automaticky poddán Duchu Božímu. V Duchu Božím je vše v po ádku. Proto chceme, aby nás Boží sv tlo, které p ichází z ducha, prosvítilo, aby se tam rozsvítilo a abychom vid li, jaká je tam situace. Abychom vid li, kdo vládne v naší duši. Ud lejte to tak, že dáte jasn najevo: „Bože, Ty vládni mojí duši. Ty budeš ovliv ovat moje emoce, city, v li, budeš ovliv ovat, co se bude dít, kam p jdu a jak všechno bude. Sta se mi Ty Bohem a Pánem.“ Víme tedy, že v duši je tr n a že tr n je místo, ze kterého vychází p íkazy, na ízení, zákony a rozhodování. Už víme, že na tr nu sedí „Jeden“. To jsme se nau ili a rozumíme tomu. A dál teme, co ten „Jeden“ má: „A ten, kterýž sed l, podoben byl obli ejem kameni jaspidu a sardiovi; a v kol toho tr nu byla duha, na pohled ní podobná smaragdu.“ Pro nedostatek asu nejsem schopný každou z t ch v cí probrat, ale víme, že v kol tr nu byla duha. Takže víme, že v duši je duha. Co reprezentuje v Božím slov duha? Smlouvu. Reprezentuje smlouvu a smlouva mluví o n kolika v cech. Jednak že duše je prom n ná natolik, 1
Matouš 6:24 – „Žádný nem že dv ma pán m sloužiti. Neb zajisté jednoho nenávid ti bude, a druhého milovati, aneb jednoho p ídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nem žte Bohu sloužiti i mammon .“
3
že je pod smlouvou. Že celý tr n je pod smlouvou. To znamená, že dodržujeme smlouvu. Víte, jaký je jeden z h ích nebo nepravostí poslední doby? Že budou co? Smluv nezdrženliví.2 To znamená, že se smlouvy nedodržují, že dohoda nemá žádnou hodnotu. Ale prom n ná duše dodržuje smlouvy. Dodržuje sliby, dodržuje zaslíbení a je schopna se zavázat. Co se píše v knize Žalm ? „P isáhl-li by i se škodou, však toho nem ní.“3 A to je jeden z d ležitých aspekt – vzep eme se dob , která nenapl uje smlouvy. A napl ujme smlouvy. Jakým zp sobem se m žeme vzep ít, co to znamená? Nejd ív si ty smlouvy p e t te. P e t te si smlouvy, které jste uzav eli. Které jsme kdy uzav eli? Myslíš tu pojiš ovací? Nebo myslíš smlouvu zam stnaneckou? Koneckonc to také, ale ty jsem te nemyslel. N kte í jste t eba uzav eli manželskou smlouvu, je to tak? Možná by stálo za to se na ni podívat, protože duše je velmi cenná. A ur it byste si cht li vzít n koho, kdo bude mít prom n nou duši, která bude dodržovat smlouvy, které zaslíbila. Tak vidíte. To by se vám líbilo, že ano? Také by se vám líbilo, kdyby to bylo z obou stran, je to tak? To znamená, že prom n ná duše je schopna dodržovat smlouvy a plnit svoje závazky. Nap íklad mám závazek v i svojí žen Kristýn , protože jsem jí n co slíbil. Smlouva, kterou spolu máme, nebyla na dobu ur itou, ale na dobu neur itou. Tehdy jsme se dohodli, že tato smlouva platí po ád. lov k se k ní tedy pot ebuje vracet, zjiš ovat, kde ji nenapl uje. A v rámci prom ování svojí vlastní duše musí pracovat na tom, aby tyto smlouvy napl oval. Podobn m žu nap íklad mít smlouvu s brat ími. M žu mít n jaký závazek, ke kterému jsem se vnit n zavázal. A pokud dnes nev ím, že uzav ení smlouvy bylo z Boha, musím n jakým rozumným zp sobem init pokání. Nap íklad m žu p ijít a íct: „Víš, já si myslím, že to bylo špatn , a pot ebuji to n kde zm nit a n jak se s tím vyrovnat.“ Nem žu si ale dovolit prost nep ijít. Taková smlouva je jeden aspekt. Druhý aspekt, o kterém chci hovoit, je smlouva mezi námi a Bohem. Duha reprezentuje smlouvu, kterou 2
2. Timoteovi 3:1-3 – „Toto pak v z, že v posledních asech nastanou asové nebezpe ní. Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejci, rodi neposlušní, nevd ní, bezbožní, nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrha i, nest edmí, plaší, kterýmž nic dobrého milo není.“ 3 Žalm 15:4
4
máme s Bohem. To znamená, že jsme pod smlouvou, kterou B h zaslíbil. Kdy se v bec duha na zemi objevila? Po potop . Po potop na zemi nastaly ur ité fyzikální záležitosti, kde se mraky a v bec všechno zm nilo. Mnoho v cí se stalo úpln poprvé, a tak jako poprvé pršelo, tak poprvé byla i duha. B h íká, že duhu dal jako znamení, že se potopa už nezopakuje. Je ur itým zp sobem znamením smlouvy, kterou uzav el. Když se podíváte kamkoliv do Božího slova, uvidíte, že B h dodržuje své smlouvy. Je zvláštní, jak to funguje s Bohem. Když mám nap íklad smlouvu s elektrárnami a nezaplatím, tak mi vypnou elekt inu. Kdyby to byl B h, komu bych neplatil, tak se zdá, že by mi ješt dlouho dodával elekt inu. B h vás vždycky zahanbí, že? Znáte ten pocit? B h nám tedy íká, že naše duše má být prom n na. A to takovým zp sobem, aby Boží zákon a smlouva, které nám dal, byly zapsány v našich srdcích. Proto, jestli si všimnete, v tom obraze nikde nenajdete desky zákona. Nikde ve Zjevení 4 nenajdete desky zákona, protože prom n ná duše nechodí podle zákona. Ale chodí podle toho, že je prom n ná a že zákon je napsán na jejích vnit nostech. Proto lov k d lá v ci, které považuje za dobré, a d lá je dobrovoln . A p itom to je Boží v le. Proto hledejte, jestli jste smluv zdrženliví. Hledejte, jestli znáte smlouvu, kterou jste uzav eli s Hospodinem. Hledejte, jaký je váš díl v té smlouv a jaký je Hospodin v díl. B h íká: „Hledejte nejprve Boží království a Jeho spravedlnost a to všechno vám bude p idáno.“4 To jsou dv stránky, že ano. Tak se ptejte sami sebe, jestli hledáte nejprve Boží království a Jeho spravedlnost. Potom m žete p ijít za Bohem a íct: „Bože, co Tvoje ást? Postaráš se o mne? Staráš se o mne?“ A já v ím, že shledáte, že B h je v rný. Že B h dodržuje svoji smlouvu a že se dob e stará. Že vás nenechává. „A okolo toho tr nu bylo tr n ty mecítma, a na t ch tr nech vid l jsem ty mecítma starc sedících, oble ených v roucha bílá.“ Kolem tr nu bylo dvacet ty i dalších tr n . O em mluví íslo dvacet ty i? N jakým zp sobem je tam dvacet ty i tr n . Mluví to o dvou rolích starc , kte í tam sedí. Jaké mají role? Jejich rolemi je být kn žími a králi. Pro víme, že jsou to kn ží? Protože to jednak reprezentuje dvanáct izraelských kmen krát dva, a za druhé to reprezentuje cyklus kn žské 4
Matouš 6:33
5
služby. (V jednom roce se v chrámu vyst ídalo 24 kn ží.) Pro íkám, že jsou králové? Protože mají koruny. Mají autoritu. To znamená, že když sedí, mají na hlav své koruny. Koruny jsou zlaté. Pro na tr nech nesedí mládenci? Protože starci jsou zkušení. Boží slovo mluví o zralosti. V tomto míst existuje ur itá zralost. Jako kdyby tu nebyl prostor pro d tskost. A všimn te si prosím, že nezávisí na v ku. Jak vypadal Ježíš, když Ho vid l apoštol Jan v první kapitole Zjevení? A nejenom Ježíš Kristus, ale Kristus celý? Byl b lovlasý. Co znamenají bílé vlasy? Znamenají moudrost, ur itou vyzrálost, ur ité stá í. Jedna z d ležitých v cí je, abychom m li respekt a rozum li vyzrálosti a stá í. Nemluvím jenom o tom, že pustíme d de ka a babi ku do dve í a pustíme je sednout. Je d ležité, abychom m li úctu a abychom porozum li tomu, že lidé, kte í mají za sebou roky života, mají n co, k emu my pot ebujeme teprve dozrát. Jediný problém je, že si musíme vybírat mezi t mi, kte í vyzráli v Kristu. Protože je velký rozdíl mezi tím, když zraje ovoce na slunci, anebo v podpalubí lod . Práv ve zp sobu zrání je hlavní rozdíl ve zralosti. Ukáže, co vlastn v lov ku bylo naskládáno a co vlastn uzrálo. Takže B h mluví o ur ité dosp losti, o dosp losti v Kristu. Nabádá nás, abychom byli dosp lí. Abychom nebyli d ti. Co znamená nebýt d tmi? Znamená to nap íklad nebýt zmítán každým v trem u ení, jak se o tom píše ve 4. kapitole listu Efezským.5 V epištole Galatským se píše, že jsme byli poddáni do služby, pod zákon, dokud nep ijde synovství. A ve 4. kapitole Galatským se také mluví o d dicích, že jsme byli podrobeni pod živly sv ta. Také se o tom mluví v 1. Korintským 13. Dokud jsem byl jako dít , mluvil jsem jako dít , ale dnes už nejsem zmítaný d tinskými v cmi. Ned lám v ci, které d lají d ti, ale dnes vidím v ci, tak jak jsou.6 Všimn te si, že je to práv na konci kapitoly o lásce, kde nás Boží slovo vede ke zralosti. Nemluví se o inteligenci ani o ni em takovém. Ale mluví se tam o ur ité zralosti, o ur ité vyzrálosti a ur ité moudrosti. A tak B h chce, abychom opustili d tinské v ci. Abychom se nesli k dokonalosti a opustili základy u ení. Pokud má vaše duše být prom n ná v Kristu, musíte opustit d tinskost. Opus te hádky, opus te evnivost, opus te malost. Opus te to, co by vás mohlo init d tmi, a ne zralými. Nesme se k tomu, kdy budeme znát pravé hodnoty. Apoštol Jan 5 6
Efezským 4:14 1. Korintským 13:11-12
6
vid l lidi, starce, v naší duši. Starci jsou napln ním zaslíbení, že máme být kn ží a králové. To znamená, že naše duše bude plná služby. Plná zralé kn žské služby. Co vlastn d lá kn z? Slouží lidem. Ale hlavn slouží komu? Kn z slouží Bohu a stará se, koná službu v chrám . Kn z je ten, který p ichází p ed Hospodina. To znamená, že naše duše musí být plná p icházení p ed Hospodina a plná vládnutí a autority. B h do nás vložil schopnost vládnout a na izovat. Schopnost mít autoritu. Ale všimn te si jedné v ci. Tr ny jsou pod ízeny hlavnímu tr nu. A na tom tr nu nesed lo dvacet ty i, ale sed l „Jeden“. B h tím íká, že vláda a služba Bohu, které máme v sob , musí být pod ízeny Bohu. Možná si íkáte, že je to snad jasné. Ale ono to zase tak úpln jasné není. Protože vaše duše m že být zdánliv plná služby. M že být i plná kn žství a in ní náboženských v cí. Ale to všechno nemusí být pod ízeno hlavnímu tr nu a „Jednomu“, který sedí na tr nu. A co dál do toho obrázku nakreslíme? Starce, kte í byli oble eni v bílé roucho, je to tak? O em mluví bílé roucho? Mluví o istot . O em ješt ? O spravedlnosti a o p ikrytí. Vaše duše musí být pod vaší vládou, a tu vládu zárove celou vydáváte Bohu. Tedy služba a kralování v duši, jakékoli vydávání p íkaz a cokoliv d láte, musí být pod p ikrytím spravedlnosti a istoty. Od eho má být duše istá? Od h íchu. V tomto p ípad je to istota od jakýchkoliv postranních motiv a postranních úmysl , které by p i vládnutí a kn žské služb n kdo mohl mít. To znamená, že je pot ebné nechat Boží sv tlo, aby duši prosvítilo, jestli v ní n kde není h ích a neexistují n jaké postranní úmysly spojené s vládnutím a kn žstvím. Dále ve Zjevení teme, že „m li na hlavách svých koruny zlaté“. Koruna, jak už jsme íkali, vyjad uje vládu. Vyjad uje pozici, která jim byla dána. Pro nosil král korunu? Byla symbolikou na znamení jeho postavení. Jeho pozice v království. Ta koruna jako by íkala: „Já jsem tady král, já jsem ten, který d di n obdržel království.“ Víte, král se nevolil a ani dnes se nevolí, ale království d di n obdrží. „Já jsem d di n obdržel korunu, která vám ukazuje, kdo je ten, který dává zákony, a kdo je ten, který je pánem v tomto království.“ Proto je tak d ležité, abyste m li ve své duši ustavenou schopnost kralovat, a nakonec ji i d di n obdrželi. 7
Pro je koruna zlatá? Protože mluví o Božím charakteru. Obdrželi jste, nebo máte v prom n né duši obdržet, schopnost vládnout a mít svoji duši pod vládou skrze Boží charakter. Neexistuje jiný zp sob. Nebra te se prosím myšlence, že jste obdrželi schopnost být „n kým“. Namlouvat si, že se to prost nedá, abych já byl králem, je falešný podvod. I když jsem celý život byl „jenom“ služebník. B h nás povolal k tomu, abychom byli králové a pochopili, že králové jsou služebníci všech. A tedy zp sob, jakým m žete p ijmout tuto pozici a mít vládu nad svojí duší, je skrze Boží charakter. O co byl Ježíš v tší než and lé? V Bibli se píše, že to bylo práv o jméno, které d di n obdržel.7 Je to tak? To znamená, že jméno, které d di n obdržel, bylo vlastn i charakterem, který d di n obdržel. A to Mu zajistilo Jeho velikost. Z ur itého pohledu byl Ježíš, i my, stvo en menší než and lé. Jestli nemáte pocit, že jste menší, tak zale te tam nahoru na stodolu a zpátky. Takže ur itým zp sobem jsme menší a jsme na tom h e než and lé. Ale kterému z and l kdy B h ekl: „Se po mé pravici,“ nebo: „Bu synem?“ Co je to, co jsme d di n obdrželi? Jeho jméno, Jeho charakter. To znamená, že duše je prom n ná tak, že v ní máme Boží charakter. B h íká, abychom byli dokonalí, jako On je dokonalý.8 A tou dokonalostí je práv dokonalost v lásce, v Jeho charakteru, dokonalost v Jeho jménu. Je to zaslíbení, které nám B h dává. Tím, že nám to p ikazuje, tak nám ho dává. Jsou to ur itým zp sobem dv v ci v jednom. Za prvé je to na ízení, které íká: „Bu te dokonalí, m jte dokonalý charakter.“ A zárove , když nám to B h íká, tak nás uschop uje, aby to v bec bylo možné. Kdyby vám náboženství, psychologie, filozofie nebo jakákoliv školení a podobné íkali to samé, tak nakonec zjistíte, že se snažíte do toho dostat, a nem žete. Ale když B h ekne slovo, tak to „slovo vsáté má schopnost spasit naši duši.“ 9 To znamená prom nit ji. Není to ur itým zp sobem 7
Žid m 1:4 – „Tím d stojn jší nad and ly u in n, ím vyvýšen jší nad n jméno d di n obdržel.“ 8 Matouš 5:48 – „Bu te vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ 9 Jakub 1:21 – „Protož odvrhouce všelikou ne istotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí p ijímejte vsáté slovo, kteréž m že spasiti duše vaše.“
8
krásný obraz? Te nemyslím svoji mal vku. Ale není to n co, co vás inspiruje k tomu, abyste si íkali: „Bože, to chci!“ Takže starci „m li na hlavách svých koruny zlaté. A z toho tr nu pocházelo blýskání, a hromobití, a hlasové“. Z tr nu vycházelo blýskání a hromobití. To mluví o autorit a energii. Mluví to o tom, že to není duše umrlá a tichá. Samoz ejm te myslím v tom špatném slova smyslu. Není to duše, která sedí a vzdychá: „Ach jo! Tak máme ty zlaté koruny. Ach jo!“ Jako by byla ubitá. Ta duše má autoritu, je nabitá energií a vychází z ní hlasy. Co myslíte, že ty hlasy íkají? Nemyslím hlasy, které potom odpovídají. Hlasy, které vychází od tr nu, vydávají na ízení a fungují v autorit . Proto nás B h chce postavit jako Boží syny. Abychom vládli. Ale pot ebujeme se nejd ív nau it vládnout a pot ebujeme se nau it mít autoritu. Proto v jedné z písní zpíváme: „Dávaj pozor, malá ruka, o robíš!“ U me se, d ti a dosp lí, tímto zp sobem nejd ív vydávat p íkazy a mít autoritu. „Tohle budeš, a tohle nebudeš d lat, moje t lo! Moje ruko, m j jazyku, moje oko, moje ucho! Tohle nebudeš poslouchat, moje ucho! Na tohle se nebudeš dívat, moje oko!“ Vyloupn te ho – a te nemyslím fyzicky. Z tr nu vychází energie, která žehná. Jiný obraz mluví o vycházející vod . Od tr nu vychází voda, která zaplavuje a která p ináší Boží slovo. Vaše duše musí být plná Božího slova. M li byste být v kterýkoliv okamžik schopni vydat Boží slovo. A tak jste neustále plní Božího slova a jste neustále plní toho, kdy p inášíte život. Jestli tomu tak není, tak to hledejte v Bohu. Jak se stane, aby tomu tak bylo? Kdo to zajistí? Ten „Jeden“. Mohu vám íct jednu v c: Pokud zajistíte, aby na tr nu sed l „Jeden“, tak On zajistí, aby z toho tr nu vycházely hlasy a blesky a hromobití. To jsou v ci, o které se B h postará. Ne ekne vám, abyste n co d lali, aniž by pro vás p ipravil pot ebné zaopat ení. Ne, B h vám je dá, B h vám dá autoritu a dá vám své slovo. A z toho pokladu v srdci vždycky m žete vybrat a vynést z n j ven. Tam n co je, není tam prázdno. Pokud se cítíte prázdní a neschopní vydat Boží slovo, pokud asto sáhnete a zjistíte, že nemáte „ani na tramvaj“, tak je to proto, že na tr nu nesedí „Jeden“, ale n co jiného. Jsou lidé, kte í sáhnou, a kdykoliv mají vtip. Protože se jejich duše sytí vtipem. Prima. Jsou lidé, kte í mají neustále politické historky. Jsou lidé, kte í mají neustále n jakou oplzlost. 9
Jakoukoliv v c dokážou p evrátit v oplzlost. Potkali jste n kdy takové lidi? M žete zmínit cokoliv. M žete íct, že je p kné po así, že tady je d m nebo auto nebo politika nebo cokoliv, a oni na to hned mají „krásnou“ oplzlou poznámku. Pro je to tak? Protože to vytéká z jejich duše. A jak jsme na tom my? Jsou lidé, kte í mají „dar“ vid t všechno ern a negativn . Podívají se nap íklad ven a eknou: „Zase tam pa í slunko.“ Vždycky je n kde problém: „Zase tohle?“ a „Všecko je špatn ,“ a „Ach jo, zase je ned le, bude pond lí, to budeme muset jít zase do práce,“ a „Všechno je nanic.“ Když eknete n jakou v c, ten lov k okamžit v emkoli najde negativní aspekt, najde špatnost a chybu. Jako by m l dar nacházet negativní v ci. Zvedli mu plat. „Ach jo, to zas budu platit v tší dan .“ Je to prost schopnost vid t všechny v ci špatn . íkáte si: Dob e, ale jak je to v Bohu? Duše má schopnost být napln na Božím slovem. A tak místo toho, aby našla skepsi, oplzlost, vtip nebo pýchu a podobn , vždy najde zp sob, jakým se povznést na vyšší rovinu. Naše duše musí být vždy schopna sáhnout a najít Boží slovo. Musí se sytit Božím slovem, protože to slovo má nejen schopnost spasit nás, ale ono z nás má i vycházet. Boží slovo potom prostoupí všechno, co íkáme. Jako kdybyste tím Slovem byli nasáknutí. Potom už nebudeme muset citovat verše. N kdy, když mluvím se staršími lidmi v Kristu, m fascinuje, v jakých v tách a v jakých mali kostech, n kdy i v malém povzdechu, je Boží slovo a Boží moc. Boží charakter, Boží slovo, které tam prost jsou. Pokud hledáme moudrost, je v Božím slov . Tou moudrostí je být prom n ný Božím slovem. „A z toho tr nu pocházelo blýskání, a hromobití, a hlasové. A sedm lamp ohnivých ho ících p ed tr nem, jenž jsou sedm duch Božích.“ P ed tr nem je sedm lamp. Co to znamená, o em mluví ho ící lampy? O sedmi duchách Božích. Kde v Bibli najdeme ho ící lampy nebo sedm duch Božích? Kde byste je hledali? Ano, na svícnu je jich sedm. Nakreslete si n kdy ten obrázek a p emýšlejte nad ním. Já jsem si ho nakreslil a p emýšlel jsem, o em to vlastn je. V ím, že to reprezentuje zvít zení každé ze sedmi církví ze Zjevení. Tomu, kdo zvít zí – to znamená, že naše duše zvít zila nad všemi nástrahami sedmi církví. Zvít zila nad v cmi, které byly v t ch sedmi církvích. Už se jí netýká Jezábel, netýkají se jí ani ty poslední v ci, mast k prot ení o í a tak dále. A taky v ím tomu, že se tu mluví i o lampách 10
z p íb hu o deseti pannách. Protože to jsou lampy moudrých panen. Symbolika v Bibli se opakuje, protože Bible má stejného autora, stejného Boha. Když najdou n jaké literární dílo a hledají autora, tak se dívají jednak na styl, jakým je to psané, a dívají se i na symboly, které jsou použity. Podle t ch jsou schopni íct, že to byl ten nebo jiný autor. B h používá stejný symbol, který mluví o oleji a o vydávání sv tla. Stejn tak, když se podíváte do stánku, vidíte svícen, na kterém ho í olej a vydává sv tlo. To znamená, že prom n ná duše má schopnost vydávat sv tlo. Vydává sv tlo na sedmiramenném svícnu. Mluví to o spolupráci lov ka s Bohem. Skrze pálení oleje, který symbolizuje pomazání, vychází služba a sv tlo. Boží slovo v evangeliu Matouše v 5. kapitole mluví o tom, že vy jste tím sv tlem a svícnem, který se musí postavit na kopec, a ne pod kbelík. Abyste vydávali sv tlo.10 To znamená, že prom n ná duše je n kde, kde si jí ani nutn nemusíte všimnout, ale kam p ijde, tam do života lidí p ináší sv tlo. Nep ináší temnotu ani zmatek, ale p ináší sv tlo. Proto se ptejte sami sebe v Bohu, jestli p inášíte sv tlo. Jestli to, co z vás vychází, je sv tlo. Pokud ne, tak toto je zaslíbení, které máme a ke kterému sm ujeme. Otázka: „M žu mít ješt dotaz k tomu, co jsi íkal p edtím? Mn to leží v hlav . Hromy a blesky, to je autorita, íkal jsi, která vychází z Božího tr nu. Jakým zp sobem nás to ale ovliv uje nebo prom uje? Co ti starci? Ješt se dostaneme k tomu, co se stane se starci. Dostaneme se k tomu, co d lají a co se tam d je. Ale blesky a hromy hlavn mluví o energii. Protože, co jsou hromy a blesky? Fyzikáln je to nahromad ná energie. Hromadí se, a když je jí ur ité množství, tak jako by p esko í. Je to tak? D lali jste si n kdy ve škole vlastní blesky? Ned lali jste si blesky? Van de Graaf v generátor? V duši vzniká Boží energie. O tom mluví hromy a blesky. Nechci se dostat do fyziky, ale zjednodušen e eno, energie je o tom, že na jednom míst je vysoký náboj a dole, na druhém míst , je nízký náboj. A v podstat to p esko í na místo, kde je, ekn me, nedostatek. Já to nazvu takhle 10
Matouš 5:14-16
11
nefyzikáln . Aby náboj p esko il, pot ebujete p ebytek i nedostatek Boží energie. Duše a tr n mluví o schopnosti zasáhnout a naplnit nedostatek. Mluví o tom, že nedostatek p itahuje blesky. ím v tší je nedostatek, tím lépe p itahuje blesky. Fyzikální blesk si je schopný vybrat a mí it na místo, kde je v tší nedostatek. Proto si vybere n jaký kovový p edm t a ideáln ten, který je blíž. Pokud byste m li vedle sebe, ekn me, ve stejné vzdálenosti n jaký kovový a cihlový stožár, tak to praští do toho kovového. Prom n ná duše reaguje stejným zp sobem na nedostatek. Má v sob dost energie na to, aby ji byla schopna p edat. V podstat je to jenom p enos energie. Co se stane, když blesk ude í do stromu? Strom získá pom rn hodn energie. N kdy až p íliš. Ale to je jenom symbolika v p írod , aby nám B h ukázal princip, kdy z nebe vyjde energie. Jsem p esv d en, že kdybychom um li zachytit energii z blesku, tak se dá využít. Nevím, jestli to n kdo zkoušel, ale vím, že jsou v tom stovky megawatt. To je pom rn dost, tím by se mohlo napájet celé m sto. To znamená, že vychází hodn energie. Mluvíme o duši. Odpovídám ti na tvoji otázku? „Ano, jenom nevím, jestli to není nebezpe né.“ Je to nebezpe né. Když budeš chtít v d t, jak nebezpe ná ta energie je, podívej se do 11. kapitoly Zjevení. Ve verši 5 se píše o dvou prom n ných sv dcích: „Jimžto jestliže by kdo cht l ubližovati, ohe vyjde z úst jejich, a sží e nep átely jejich; a kdož by koli jim škoditi cht l, tak musí zabit býti.“ Je to nebezpe né, protože sou ástí prom n né duše je ur itá autorita a energie. My víme, jakého jsme ducha, že náš cíl a prom n ní není ni it ohn m. Ale skute ností je, že když n kdy p ijde Boží slovo v autorit , tak to nemusí být vždycky p íjemné. Ale vždycky to p inese život. Takže pokud chcete život, nemusíte se bát být v p ítomnosti brat í a v p ítomnosti Boží a Kristov . Když Mojžíš scházel s hory a m l prom n nou tvá a vycházelo z n j sv tlo, tak se musel p ikrýt.11 B h íkal, že když p echázel kolem Mojžíše, tak ho musel nejd ív zakrýt svojí rukou, protože Mojžíš by to nevydržel. A ukázal mu jenom záda. Protože nikdo, kdo by vid l Boha, to nemohl p ežít.12 To jen pro svatost, která je v Bohu, ke které nás B h prom uje. Prom n ná duše mluví práv 11 12
2. Mojžíšova 34:32-35 2. Mojžíšova 33:18-23
12
o svatosti. Je to nebezpe né, jestli ses ptal na tohle. B h mluví o služb , mluví o prom n , o svícení a o vydávání sv tla. Vít zení se skládá z vydávání sv tla. To je vít zení. „Bylo také p ed tím tr nem mo e sklené, podobné k iš álu.“ P ed zví aty ješt máme mo e. P ed tr nem je sklen né mo e. Pro sklen né mo e? Protože mluví o pr hlednosti, o transparentnosti. Podívejte se na jednu v c: B h na to, jak je vysoce postavený, je absolutn itelný. Všimli jste si toho? B h není tajemný. Náboženství jsou tajemná. Všimli jste si toho? Mystická. B h není v bec mystický. B h je ur itým zp sobem jednoduchý a transparentní. Boží jednání a Boží zákony jsou naprosto transparentní a pochopitelné. Není v nich žádná „vyšší lóže“ a už od za átku vidíte, kam se m žete dostat a jakým zp sobem. Evangelium není pro intelektuály. Není to tak, že musíte mít matematické, fyzikální, chemické, jaderné nebo jiné vzd lání, abyste se n kam dostali. Evangelium vysv tlíte dít ti. Stejný obraz eknete dít ti i dosp lému. Evangelium není pro dosp lé nebo starší. My starší si ne íkáme n jaké tajnosti. Není nic, co bychom v d li a ekali, až vám d tem budeme moct íct tu druhou ást evangelia, tu tajnou. Nic takového neexistuje. I lov k by m l být transparentní. Nap íklad ve výchov d tí. Nebo v p ístupu jednoho k druhému. Aby bylo jasné, co m pot ší, a co m naopak zarmoutí. B h to íká jasn na za átku a nem ní to. V Bohu nejsou žádné postranní úmysly ani postranní v ci. V Bohu je to jasné – tak to je. I naše jednání by m lo být takové. Nem li byste íkat: „Nevím, co se d je s tím lov kem.“ M li byste íkat: „Ano, ten lov k je pro m naprosto transparentní.“ ím víc jsme v Bohu, tím se lov k ur itým zp sobem zjednodušuje. Odkomplikovává. Pochopiteln budete n kdy zasko eni tím, že lov k stojí v Bohu a B h to vidí ješt výš. Ale bude to ve stejných principech. V tu chvíli dokážete vzít Bibli a vyložit to, protože Boží principy nejsou složité. Okamžit víte, o em to je, jenomže tam t eba ješt nejste. Takže dejte pozor, jestli je vaše duše transparentní, jestli si ur itým zp sobem nezakládáte na svojí složitosti a komplikovanosti. Te nemyslím hloubku, protože to je n co jiného. Když jsou lidé hlubocí, tak v ci nejsou povrchní. Te nemyslím povrchnost versus hloubka, protože hloubka je v po ádku. Ale myslím tím jednoduchost evangelia. Jednoduchost našeho chození s Bohem a chození v Bohu by m la být uchopitelná d tmi. Pot ebujeme mít v sob schopnost být 13
transparentní, pr hlední, a chodit bez jakýchkoliv vedlejších agend, bez vedlejších motiv . Protože n kdy jednáte s lidmi, oni n co d lají a vy víte, že za tím je ješt n co jiného. Ale my se snažíme být transparentní. Proto když se nás n co ptáte, odpovíme tak, jak to doopravdy je. I když to n kdy m že být nep íjemné. Je to tak, jak to je, a už za tím nic jiného není. Nehledejte za tím nic víc. Cho me tak, abychom byli pr hlední. Taková je prom n ná duše. Dále se tady píše o jedné zvláštní v ci. „ tvero zví at, plných o í s p edu i s zadu.“ Jaká jsou to zví ata? Orel. M žeme nakreslit orla. Kreslení není moje oblast, proto si to dovolím zjednodušit. Tady je orel, který reprezentuje mysl. Pokud se nepletu, ten orel je letící. Další by m l být lev. Potom tam máme koho? lov ka a tele. Tady nakreslíme tvá lov ka a tady nekreslíme tele. Tele není býk. N kdy byste si to m li nakreslit doma s d tmi. Mohlo by to být hezké téma pro domácí školu. Na tomto obrazu je zvláštní, že je tam plno o í. Zví ata, duše, emoce, jsou plná o í. V knize Zjevení se o tom nepíše, ale zví ata se ve skute nosti dotýkají. Kdybychom šli do Ezechiele, zjistili bychom, že se dotýkají svými k ídly.13 Možná se k tomu ješt dostaneme pozd ji, ale to hlavní, co jsem cht l íct, je, že se ovliv ují. Víte, že emoce ovliv ují mysl? Stává se vám to n kdy? V le a touhy jsou také spojeny. A te už vlastn íkám, co ty obrazy znamenají. t me dál: „První pak to zví e podobné bylo lvu, a druhé zví e podobné teleti, a t etí zví e mající tvárnost lov ka, a tvrté zví e podobné orlu letícímu. A jedno každé z t ch ty zví at m lo šest k ídel okolo, a vnit plná byla o í, a nem la odpo inutí dnem i nocí.“ O em mluví o i? O vid ní. B h chce, abychom vid li. Je d ležité, aby naše duše m la schopnost vid t. Abychom byli vidoucí a vid li prorocky. Abychom vid li dál, než lov k vidí v prvním okamžiku. Když vidí první skute nost, první situaci. Musíme dokázat vid t dál. Abychom nejenom vid li, co to je, ale také abychom vid li a v d li, pro to je. Možná lov k jedná ur itým zp sobem z n jakého d vodu, o kterém nevíme. Nap íklad Ježíš, když jednal s ženou p istiženou v h íchu.14 Copak Ježíš nevid l dál? Anebo ve 4. kapitole Jana, kde Ježíš hovo il s ženou ze Sama í. Ježíš 13
Ezechiel 1:11 – „A tvá i jejich i k ídla jejich pozdvižena byla zh ru. Každé zví e dv k ídla pojilo s k ídly dv ma druhého, dv ma pak p ikrývala t la svá.“ 14 Jan 8:3-11
14
vid l, že už byla n kolikrát rozvedená a te žije s n kým, kdo ani není její muž. Ale On vid l víc než to. Skrze své vid ní jí byl schopný dát n co víc. I my musíme vid t. Ku p íkladu musíme um t odhalit ty, kte í se vydávají za proroky, a nejsou. I proto jsou v tomto obrazu lampy. M že se stát, že n kdo p ijde a bude nám vypráv t krásné v ci, možná že i stejnými slovy, která používáme my. Musíme odhalit, že to není z Boha. Musíme to odhalit i mezi sebou. Musíme mít vid ní a vid t a rozeznávat, jak v ci ve skute nosti jsou. Jestli to, co íkám, je z Boha, nebo není z Boha. Mít schopnost vid t, co se d je v duchu. Pokud se vám stává, že nevidíte, tak proste Boha, aby prom nil vaši duši a abyste vid li. N kdy se stane, že je shromážd ní a n kdo n co íká. A potom mluvíte se staršími a íkáte, že to bylo takové a takové. A ti starší íkají: „Hm, víš, ono to bylo ješt trošku jinak.“ – „Jak to?“ ptáte se. „To, co ten lov k íkal, nebylo úpln z Boha. Z toho a z toho d vodu.“ A vy jim eknete: „Aha, tak to já jsem v bec nev d l.“ Rozumíte mi? Jak tedy takové rozeznávání a vid ní získáte? Jak se nau íte vid t, jak se nau íte cítit, jak se nau íte slyšet v Bohu, co se d je a jak se v ci mají? Je to jako rozpoznávání bankovek, na které jste zvyklí. Najednou, když se vám do rukou dostane nepravá, cítíte, že tam n co nesedí. Možná na první pohled ani nevíte co, ale íkáte si: „To nebylo úpln to samé, to neplyne. To nebyla stejná v c. To nebylo úpln od tr nu.“ Nau me se vid t a mít duchovní o i. Co m žete ud lat pro to, abyste lépe vid li? Chodit s t mi, co vidí, to je pravda. A co o tom mluví Bible? Pot ebujete nakoupit kollyrium k prot ení o í. To jsem vám pomohl, že? Kde se prodává? Tam, kde se prodává zlato a roucho, že? Mluvím o rouchu a zlatu, o kterém se mluví ve t etí kapitole Zjevení.15 Tak i kollyrium se prodává na stejném míst . Musíte pochopit, že nejste bohatí, a v bec první, co musíte pochopit, je, že nevidíte. Protože jinak nep jdete nakoupit. Takže úpln na za átku pot ebujete poznat pravdu. Pravda vás osvobodí. Pot ebujete p estat být takoví jako jeden král v pohádce. Pohádka se jmenovala „Císa ovy nové šaty“. Nevím, jestli tu pohádku znáte a jestli ji vykládáte d tem. Je o králi, který se nechal 15
Zjevení 3:18 – „Radím , abys sob koupil ode mne zlata ohn m zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, abys oble en byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A o í svých pomaž kollyrium, abys vid l.“
15
napálit a kterému n kdo nakonec musel íct, že je nahý, že na sob nemá žádné šaty. Bylo to dít , které m lo odvahu to íct. A to je zpráva, kterou B h v Bibli íká n komu, kdo si myslí, že je oble ený. B h mu íká: „Jsi nahý!“ První, co si pot ebujeme uv domit a p iznat, je naše nahota a slepota v ur itých v cech. eknete: „Nevidím a pot ebuji za ít vid t.“ Za váš nákup musíte za ít platit. Pot ebujete p ijít a v novat svoji duši, v novat svoje místo na tr nu Bohu. V tom bod B h za ne otvírat naše o i. Takže co ta zví ata vlastn íkala? „ íkajíce: Svatý, svatý, svatý Pán B h všemohoucí, kterýž byl, a jest, i p ijíti má.“ To je zvláštní výrok, že? P emýšleli jste n kdy nad tím? Co íká naše duše, v le, city a emoce? Neustále by m ly íkat: „Svatý, svatý, svatý.“ Co znamená svatý? Odd lený. To znamená, že B h je výjime ný, je speciální, a ta zví ata si uv domují Boží nad azenost a výjime nost. Kdybyste m li doma n jakou svatou v c, co by to znamenalo? Nap íklad byste mohli mít svatý hrneek. To je hrne ek, který používáte k n jakému konkrétnímu ú elu, a jen a pouze k n mu. Je to n co, co je ur ené ke konkrétnímu ú elu. Pro ? Protože vnímáte jeho speciální hodnotu. Uv domujete si Boží hodnotu. íkáte: „B h není jen tak n kdo, jen tak n co.“ Veliká prom na v duši je, že si uv domujete a máte správn se azený hodnotový žeb í ek. Sestra Jana m trochu na konferenci vyprovokovala jednou otázkou. Ptala se: „Jak se prom ní moje touhy?“ Hodn jsem nad tím od té doby p emýšlel. Ptal jsem se: „Bože, jakým zp sobem prom níš naše touhy?“ A B h mi k tomu mluvil. íkal mi: „Touhy se prom ní, když budeš vid t hodnotu té v ci.“ ekl mi, že lidé touží po v cech, které pro n mají hodnotu. íkal jsem: „No dob e, a dál?“ A B h mi íkal: „Musíte uvid t hodnotu t ch v cí.“ Já na to: „Dob e, máš k tomu n jaký p íb h?“ B h mi ekl, že se mám podívat na p íb hy, které vypráv l Ježíš. O tom, že Boží království je jako pole, které koupil kupec.16 Pro ? Protože tam byl poklad. Kdybych vám te ekl, abyste tam za vesnicí koupili pole za milion, nem lo by to pro vás hodnotu. Ale kdybych ekl, že když koupíte to pole za milion, vykopáte ty i, najednou se to pole stává atraktivním. Najednou má pro vás hodnotu. Anebo kdo byste vydali všechen majetek 16
Matouš 13:44 – „Op t podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna lov k, skrývá, a radostí pro n j odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to.“
16
za perly? Nebo za perlu?17 Ten lov k v d l, že perla je v n em vzácná. Mn to t eba moc ne íká. Ur it ne do té míry, že bych všechno prodal a koupil si perlu. A pak n kde sed l a díval se na ni. Ale v podstat je to o tom, že jsme koupili jiné v ci, protože v nich spat ujeme hodnotu. Najednou po t ch v cech toužíme. B h mi íkal: „Lidé po mn netouží, protože m neznají. Nev dí, jaký jsem. Nevidí, jaký ten poklad ve skute nosti je. Že tím pokladem je mít Boha. Neznají Boží království, a proto touží po jiných v cech, které se jim nabízejí a snaží se je p esv d it, že mají hodnotu.“ A p itom hodnotu nemají. Víte, B h ned lá marketing. Vid li jste už n kde Boží billboardy nebo n co takového? B h ned lá marketing, nesnaží se zaujmout, protože eká, že my sami zjistíme Jeho hodnotu. Že zjistíme Jeho hodnotu tím, že Ho poznáme. Proto B h íká: „Okuste m . Ochutnejte m a vizte, že jsem dobrý.“18 Zjiš ujete, že netoužíte po Bohu nebo že vaše d ti netouží po Bohu nebo že v církvi se netouží po Bohu. Zjiš ujete, že lidé touží po spoust v cí. T eba mít auto a jet na dovolenou, touží si odpo inout a touží a touží a touží, protože ve v cech spat ují n jakou hodnotu. Ale B h nám chce otev ít o i a zjevit nám sám sebe. Abychom se dívali na Boha, jaký je, abychom vid li, jak jedná, a toužili po Božím království a po prom n né duši. Abychom si tyto cíle kladli p ed o i. Proto B h íká v knize Jozue: „Neodejde ta kniha zákona od o í tvých.“19 Proto B h íká, abychom vid li. Zjiš uji, že se v mém život už n kolik v cí prom nilo – o to lépe se lov ku jde. O to lépe se vám jde. Nevydáváte své jm ní a nekupujete pole se sebezap ením, ale s o ekáváním. S o ekáváním, že nakonec obdržíte. Proto práci, kterou d láme, t eba v církvi, v rodin nebo v duši, d láme s o ekáváním a s tím, že to pro nás má obrovskou hodnotu. Možná to má daleko v tší hodnotu než n jaké auto. N co se musí stát a musí to prom nit naši mysl. Naše duše se musí prom nit Božím slovem. 17
Matouš 13:45-46 – „Op t podobno jest království nebeské lov ku kupci, hledajícímu dobrých perel. Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což m l, a koupil ji.“ 18 Žalm 34:8 – „Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený lov k, kterýž doufá v n ho.“ 19 Jozue 1:8 – „Neodejde kniha zákona tohoto od úst tvých, ale p emyšlovati budeš o n m dnem i nocí, abys ost íhal a inil všecko podlé toho, což psáno jest v n m; nebo tehdáž š astný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš.“
17
Musí se prom nit i naše emoce. Pot ebujeme si nechat prom nit mysl, protože B h íká: „Prom te se obnovou své mysli.“20 Mysl prom níme skrze Boží slovo. Pokud se budeme sytit jinými v cmi, nedostaneme se na toto místo a neprom níme svoji duši, aby z ní byl letící orel, který je schopen dívat se sh ry. Rozdíl mezi orlem a slepicí je v nadhledu. Slepice vidí jen sv j prostor, který je nízko, a prost se tam hrabe. Orel vidí obrovský kontext. B h chce, aby naše mysl byla jako letící orel. Aby se tak dívala na naše okolnosti a situace. To se musíme každý z nás u it. Každý z nás má tendenci být strháván na zem. K nezaplacené složence, k n jakému problému, ke konkrétní situaci – ke spálené brambo e, ke kapajícímu kohoutku, k bre ícímu dít ti. K v cem, které se nás snaží strhnout. Mysl prom n né duše je však jako letící orel. Když mluvíte s lidmi, kte í mají zkušenost v Bohu a v ch zi s Bohem, tak se vám vždycky stane, že vás pozdvihnou výš. Mluvíte o spálené brambo e, a oni jsou n kde jinde. Vidí tu bramboru v kontextu a najednou, když se i vy pozdvihnete, íkáte: „Co se nad tím v bec znepokojuji? Mám ve svém život chodit s Bohem, ,spasovat‘ duše, a m naštvalo, že jsem koupil jinou barvu, než jsem cht l.“ Nebo m nazlobilo, že jsem musel ekat na zásilku o deset minut déle, než jsem myslel. Nebo že mi vyprodali ten typ salámu, který mám rád. Když jste naho e, uv domujete si najednou, jak malé a p ízemní ty v ci, kterými se zabýváte, jsou? V ci, které jsou schopny strhnout naši duši dol do „Chudákova“, do soudu a podobných v cí? B h chce, abychom pozdvihli své duše nahoru. ábel se snaží naši duši také prom nit. íká: „Ty se nem žeš zabývat velkými v cmi, je tady p ece tv j problém! Je tady p ece nezaplacená složenka.“ A vy se cítíte, jako kdyby najednou B h nebyl, jako kdyby najednou pominul. Jako by B h nebyl schopen vám v té v ci pomoct. B h je schopen spasit a postavit národy, zabít lva, roztrhnout lva a tak dále. Ale v téhle konkrétní v ci se vám zdá, že není schopen, a najednou nemáte radost. Najednou nemáte pokoj, nemáte spravedlnost, protože jste tam dole se složenkou. Celá vaše mysl se v tu chvíli zabývá složenkou anebo nap íklad tím, co íkal bratr. Anebo: „Jak se na m tamten bratr dívá! Co zase proti mn má, co jsem zase ekl?“ Rozumíte mi? íkám 20
íman m 12:2 – „ A nep ipodob ujte se sv tu tomuto, ale prom tež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla v le Boží dobrá, libá a dokonalá.“
18
tady n jakou legraci? Ne. To jsou reálné v ci. A najednou se místo toho pozvednu jako orel a poletím v prom n né duši, která je prom n ná Božím slovem. V tom všem vím, co jsem v Bohu, i kdybych ud lal chybu. I kdybych ud lal chybu, tak jsem schopný tu situaci vy ešit a pozdvihnout se. I kdyby to ešení bylo špatn , d ležité je, že jsem schopný být úpln jinde než tam dole. B h chce prom nit naši duši, naše emoce, naše touhy a naši v li. To je Jeho zám r a cíl. Uv domujeme si, že ovoce Ducha mluví p esn o t chto aspektech? O pokoji, radosti, spravedlnosti. Naše duše nese ovoce. Pokud ho neneseme, n co je špatn . Je to zp sob ch ze, zp sob p emýšlení naší duše a pohled na v ci. Když si to uv domíme a za neme pracovat se svojí myslí, m žeme zjistit, že klí m že být práv v mysli, a ne ve v cech okolo. Nedávno jsem etl opravdu p kný lánek, ze kterého mi zazn la jedna v ta: „Naše nevd nost nás iní chudými.“ Rozumíte tomu? Naše nevd nost nás iní chudými, stáváme se chudými. Protože kdo definuje bohatství a chudobu? To je relativní pojem. Kolik korun musíte m sí n vyd lat, abyste byli bohatí nebo chudí. Záleží na tom, ve které spole nosti? Z jednoho pohledu n kdo m že být „já chudák“ se svými dvaceti m sí n : „Já chudák, mám jenom jedno video.“ Nebo: „Já chudák, nem žu si dovolit denn chodit do restaurace, musím si doma va it sám.“ Víte, dokonce m žete prožít život válením se v pen zích, a stejn se cítit jako chudáci. A naopak. Vždycky bude mít n kdo víc. Vždycky tady bude Bill Gates, ale Bill Gates vás tolik netrápí. Vás provokuje n kdo, kdo má jenom dvakrát nebo t ikrát víc. Bill Gates je moc daleko. Vždycky bude n kdo, kdo ur itým zp sobem bude mít víc. Ale také kdo má mí . A pokud nebudete vd ní za v ci, které máte, tak jim nebudete dávat žádnou hodnotu. Budete je vid t jako levné. Budete je vnímat, jako že nemají hodnotu, a že vlastn v bec nic nemáte. Ale jste to jenom vy, kdo íkáte, že nic nemáte. M žete mít byt a m žete rozhodnout, že máte malý byt. Že máte špatný byt, že je v n m tohle špatn a tamto špatn . Není to nutn o tom, jakou hodnotu má ta v c sama o sob . Ale je to o tom, jak ji vnímáte. P ed asem jsme vid li film z ur ité doby z Ameriky. V tom filmu d ti dostaly k vánoc m dárek, každé sv j hrní ek. Nevím, jestli jste to 19
vid li a jestli víte, o em mluvím. M ly najednou každá sv j hrní ek, koukaly a íkaly si: Te už budeme mít každá sv j? Takový nýtovaný plechá ek. Ale pro n to byl obrovský dárek. Protože mu daly hodnotu. Byly vd né za to, co dostaly, a v tu chvíli se to stalo velkým darem. Na druhou stranu by mohly íkat: „Hele, n jaký hrnek.“ Když byly u nás n jaké narozeniny, d ti vždycky vzaly dárek a poma kaly, aby zjistily, jestli je to dárek typu m kký. Ty se dávaly bokem. Když se pak n kdo zeptal: „A copak jsi dostal?“ – „Ále, jakési hadry.“ Nevd k okamžit dramaticky sníží hodnotu jakékoliv v ci. To m že být cokoliv. M žete si spo ítat d ti a íct: „On má víc.“ M žete se podívat na manželství a íct: „On ho má v n em lepší.“ M žete se podívat na manželku a íct: „On má o kousek mladší.“ M žete se podívat na práci a íct: „On jezdí kratší dobu – on vyd lá víc – jemu dali auto, a mn nedali auto,“ a tak dál. Celý život se m žete stav t na místo, kdy budete chudí. Celý život budete chudí. Jenom tím, že jste nebyli vd ní. Anebo se na to m žete podívat z pohledu prom n né duše. Tím pohledem najednou m žete zjistit, jak jste bohatí. Uspokojíte se v bohatství, které máte v Bohu. Bohatství, které vytvá íte tím, že jste za v ci, které máte v Bohu, vd ní, a dáváte jim hodnotu. Neženete se neustále za n ím, co nemáte, ale jste vd ní za to, co vám B h dal. Najednou zjistíte, že jste vlastn bohatí. Najednou se vaše mysl obrátí a váš pohled se oto í. Bohatství a chudoba jsou relativní pojmy a subjektivní dojmy, které ur ujete vy sami. Jestli se budete trápit v „Chudákov “, anebo budete ve „Vd nolandu“ vzdávat díky Bohu. Proto zví ata v knize Zjevení vyznávají a íkají: „Svatý, svatý, svatý.“ To, o em jsem mluvil celou dobu, je schované v t chto t ech slovech – svatý, svatý, svatý. „Bože, Ty jsi vyvýšený, Ty jsi to nejv tší, co mám. Jsem za to vd ný, a kdybych nic víc už v život nedokázal a nem l, tak mám všechno. Bože, já se nebudu trápit.“ B h vás postaví a povede vás a budete mít víc. Te nemyslím v tší auto. Ale budete mít víc v Bohu. M li bychom být spokojeni. Co o spokojenosti íká Boží slovo? „Máme co jíst a ím se obléct a na tom ustaneme.“21 Na tom ustaneme ve spokojenosti. Bu te vd ní. Jste n kdy vd ní za to, že si máte ráno co obout? Tím tomu dáváte hodnotu. Jste n kdy vd ní za to, že žijete? Já 21
Žid m 13:5 – „Obcování vaše budiž bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. On zajisté ekl: Nikoli nenechám tebe tak, aniž t opustím.“
20
jsem vid l p edev írem film „Hotel Rwanda“. Nevím, jestli ho znáte. lov k se potom ráno probudí a uv domí si r zné v ci. Ráno jsem se probudil a íkal jsem svojí žen : „Kristýnko, jsem tak vd ný, že se nemusíme skrývat, že po nás nikdo nest ílí, že nás nikdo nechce zabít.“ Uv domujeme si v bec, jak hodn máme? Ani nevím, jak na to p išly, ale moje d ti asto p ijdou a íkají: „Tatínku, my jsme tak bohatí. Uv domuješ si, jak jsme bohatí?“ íkám: „Uv domuji si to.“ „Tatínku, my se máme! M žeme být spolu ráno v posteli, m žeme si spolu povídat, jsme zdraví, vy se máte s maminkou rádi, máme zdravé ruce, miluje nás Pán Ježíš. Uv domuješ si to, tatínku, taky?“ V ím, že si to pot ebujeme uv domit. „Svatý, svatý, svatý. Bože, Ty jsi vyvýšený, Ty jsi postavený nad všechny hodnoty, které jsou. I kdybych m l vydat všechno ostatní, co mám, a mít jenom oby ejnou rodinu s Bohem a jíst zelí.“ B h chce, abychom nabyli pokoje a spravedlnosti. „Svatý, svatý, svatý, Pán B h všemohoucí.“ To je další vyznání duše. B h je schopen u init všechno v našem život . To je to vyznání duše. Zví ata tím íkají: „B h všemohoucí, který je schopen u init všechno v mém život . B h, který má schopnost u init všechno v mém život . „Kterýž byl, a jest, a p ijíti má.“ Víte, že to je B h, který byl. A On p ijde. To je to vyznání a zam ení duše. Na to vzhlížím. Na Boha, který p ichází. „A když ta zví ata vzdávala slávu, a est, i dík in ní sedícímu na tr nu, tomu živému na v ky v k , padlo t ch ty mecítma starc p ed oblí ejem toho sedícího na tr nu, a klan lo se tomu živému na v ky v k , a metali koruny své p ed tr nem, kouce: Hoden jsi, Pane, p ijíti slávu, a est, i moc; nebo ty jsi stvo il všecky v ci, a pro v li tvou trvají, i stvo eny jsou.“ Ve chvíli, kdy p ichází vyznání prom n né duše, v le, cit , emocí a tužeb, kn žství a vláda jako by padají a klaní a poddávají se Bohu. Autoritu, kterou mají, p edávají. Ten rozdíl je, že duše si autoritu nenechává, ale p edává ji a metá koruny na tr n a íká: „To je Tvoje. Ty jsi král. Ty jsi ten, který vládne. To, co jsme dostaly, jsi všechno stvo il Ty a pro Tebe jsou ty v ci u in ny.“
21
To je duše, do které máme být prom n ni. To je 4. kapitola Zjevení. tvrtá kapitola Zjevení za íná tím, že se tam píše: „Vstup sem, a ukáži , co se má díti potom.“ Ptal jsem se Boha: „Po em?“ A B h mi ekl: „Podívej se na konec 3. kapitoly.“ Tam se mluví o ve e i. „Aj, stojím u dve í, a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas m j, a otev el dvé e, vejdu k n mu, a budu s ním ve e eti, a on se mnou.“ B h mi ekl, že zp sob, jak dosáhnout prom n né duše, je jíst s Bohem, ve e et s Bohem. Pokud slyšíte ten hlas a slyšíte to ukání na svou duši, pokud cítíte tu pot ebu a íkáte: „Bože, já s Tebou musím být,“ pokud cítíte, že tam B h je, a pokud je to pro vás hodnotná v c, tak otev ete dve e, aby mohl vstoupit a mít s vámi ve e i. On p ijde a bude s vámi ve e et. A vy s ním. A hned potom p ijde to, co vidíte na obrázku. B h vám mocn požehnej.
22
