V o lv o m ag a z í n podzim/zima 2016
Dobrodružství bez hranic
Foto: Lucie Robinson
Z ůs tává auto autem, nebo je to i Ph one na kolech ? Rozhodla jsem se využít tento úvodník k tomu, abych vám poreferovala o tom, co se nyní děje v automobilovém sektoru. Posledních padesát let se způsob, jakým byly vozy vyvíjeny, vyráběny, testovány, prezentovány, prodávány, servisovány i vlastněny, nezměnil. S technologickým boomem se za posledních pět let událo tolik, kolik se toho nestalo za zmíněné předchozí padesátiletí. Sto let se všichni učíme tvořit hardware a nyní se musíme učit technologii – a dali jste nám na to jen pár let. Dnešní člověk, uživatel, konzument má neuvěřitelnou adaptabilitu na intuitivní přístroje a automaticky si tím buduje vysoké nároky. Neodpustíte nám nic! A je to tak správně, jenomže u tak komplexního produktu, jakým je automobil, si možná kolem 90 % uživatelů vůbec nikdy nepřečte návod! Střih do budoucnosti. Většina vašich dětí či vnoučat nemá řidičák. Nemají auta, zato mají aplikace, kterými si vůz budoucnosti přivolají, zadají cílovou stanici, přes „apku“ odešlou do auta vlastní playlist a při nástupu do vozu je vybraná hudba on air. Auto je doveze do cíle a oni odejdou. Za chvíli se objeví další partička, pomocí mobilní aplikace si vůz otevře a ten je zaveze na určenou adresu. A tak dále a dále. Na servis se vůz dopraví sám, a pokud bude potřeba jen update softwaru, stáhne si jej automaticky z cloudu. A ten zbytek dětí či vnoučat, co řidičák má – nazvala bych to starou školou –, ti jedou postaru. Auto si vybírají v showroomu, užívají si například proces volby barvy čalounění, materiálu potahů, sedadel s masáží nebo bez… Prostě všechno to, na čem pracujeme spoustu
let a v čem jsme dobří… ten hardware. Takový vůz bude mít krásný design, elektrický nebo hybridní pohon, možnost autonomního, ale i „tradičního“ ovládání, bude prostorný, protože snad v budoucnosti budou lidé stále ještě sportovat a jezdit z města ven. A i když všechno kolem nás bude high speed, wireles, cloudové, konektivní, hi-tech, super power, eco, autonomní, prediktivní…, tak takovýmto uživatelům bude stále velmi příjemné přijet do servisu a mluvit se svým osobním „Olafem“, který konkrétní auto i jeho majitele zná, po opravě vysvětlí, co se s autem dělo, a v případě zájmu může zákazník průběh oprav i sledovat. A nyní k pointě. My, Volvo Cars, jsme v procesu, jehož cílem je v blízké budoucnosti toto vše, co jsem popsala výše, převést do reality. A přitom zůstat tím starým dobrým spolehlivým, unikátním, bezpečným Volvem. Pokračujeme ve vývoji bezpečnostních inovací, neustále přicházíme se světovými prvenstvími, nové technologie nám umožňují jít stále dále a velmi rychle. V nových modelech S90, V90, XC90 (a od ledna i ve V90 Cross Country) naleznete nejvyspělejší bezpečnostní inovace současnosti a také všechno to, co jsme se naučili od roku 1952, kdy jsme vynalezli bezpečnostní pás. A také mnoho prostoru pro všechny a všechno, koho nebo co máte rádi. Zvu vás do našich showroomů, je načase seznámit se s Volvem budoucnosti. Jsme sice teprve na začátku revoluce, ale máme jasný cíl – a tím je být nejprogresivnější automobilovou značkou budoucnosti. Přijďte nám říci, co si o tom myslíte…
Krásný podzim!
Š árka H e yna F uchs ov á M a n a g i n g Direc to r Vo l vo C ar C zec h Republ ic
Obsah 4 Kaleidoskop Pro pestrý život
28 Křížem krážem Splnit si svůj sen
46 Golf Zelená vášeň
6 Představujeme Volvo V90 Cross Country Za volantem nových devadesátek
36 Dědictví Slavná volva na Ennstal Classic
50 Chytrá města Architecture Week Praha 2016
18 Volvo Ocean Race 13. ročník a nejdelší trasa v historii
40 Lidé fleetu O českých řidičích, zodpovědnosti a čestných lidech
56 SMÖRGÅSBORD Co se děje ve světě Volvo
24 Bezpečnost Jak se stát dobrým řidičem
42 S dětmi na cestách Jak ochránit nejmenší cestující
58 Volvista Mezi mořem a nebem
Volvo magazín, podzim/zima 2016: Vydavatel Volvo Car Czech Republic, s. r. o., V Oblouku 731, Průhonice 252 43, IČO 63981726 Evidenční číslo MK ČR E 12667 Šéfredaktorka Petra Doležalová,
[email protected] Spolupracovníci Pavlína Zelníčková, Jan Koukal, Anita Blahušová, František Vahala, Jan Červenka, Martin Mazari, Sylva Webster, Jan Blažek, Pavel Kalouš, David Šprincl Obrazová úprava Libor Špaček Grafická úprava Radek Rytina Produkce a prodej inzerce Petra Doležalová Vychází dvakrát ročně www.volvocars.cz
Kalei d o sko p Te x t A n i t a B l a h u š o v á
Fo t o g ra f i e a rc h i v
UDRŽITELNÝ VÝVOJ
Luxusní minimalistický kurník Potravinová soběstačnost je velkým tématem současnosti. Mít denně čerstvá vajíčka, to jistě stojí za trochu námahy. Kdo hodlá i při chovu drůbeže sledovat nejnovější trendy, jistě ocení architektonický model pro kurník, který představilo nizozemské studio vedené známým designérem Frederikem Roijé. Funkcionalisticky čisté, do sebe zaklíněné dřevěné krychle jsou zčásti průhledné, slepice je tak možné neustále pozorovat. Autoři pojmenovali návrh „Breed Retreat“ a při jeho tvorbě zohlednili zejména hledisko udržitelnosti a respektu k přírodě. www.roije.com
Fu n k c io n a lis t ic k y č is t é , d o se b e z a k lín ě n é d ř e v ě n é k r yc h le js o u z č á st i p r ů h le d n é , s le p ic e je t a k m o ž n é n e u s t á le p o z o r o v a t .
D ESIGN
Ikonická váza slaví narozeniny Letos je tomu právě osmdesát let od chvíle, kdy spatřila světlo světa jedna z ikon světového designu. Vázu Savoy navrhl finský architekt a designér Alvar Aalto pro značku Iittala v roce 1936 a poprvé ji prezentoval na veletrhu v Paříži v roce 1937. Inspiroval se přitom tradičním oděvem laponských žen. Samotný název Savoy souvisí se jménem luxusní restaurace v Helsinkách, pro kterou spolu s manželkou navrhovali interiér. Dnes se po celém světě oblíbená váza vyrábí v různých velikostech a barevných provedeních. www.iittala.com/aalto
4
LIF ESTYLE
Probuzení s vůní kávy Protivné pípání budíku dokáže zkazit náladu na celé ráno. Dovedete si představit, že by vás budík probouzel vůní čerstvě upečených rohlíků nebo oblíbené, právě upražené a přichystané kávy? Podobný zážitek nabízí budík prodávaný pod názvem Olfactory Alarm Clock: za dvě minuty po jemné budící melodii se pokojem rozline vůně podle vašeho výběru – mořské pobřeží, čokoláda, káva, opečený toast, peprmint nebo čerstvě posekaná tráva. Jedna parfémovaná kapsle vydrží až na třicet příjemných probuzení. sensorwake.com
Příjemné buzení Za dvě minuty po jemné budící melodii se pokojem rozline vůně podle vašeho výběru.
Kaleidoskop
SPORT
Držák na kolo jako umění Čím dál víc z nás už přišlo na to, že pro dopravu ve městě je neocenitelným společníkem kolo. Jenomže kam ho doma umístit, aby nespadlo nebo neodřelo stěnu? Držák na kolo Hang Bike, navržený českým designérem Martinem Foretem, neudělá ostudu ani ve stylovém interiéru. Je vyroben z oceli ve tvaru srdce a dodáván v několika barevných variantách. Přestože působí velmi lehce a vzdušně, unese opravdu hodně – díky svému tvaru, který rozloží zatížení rovnoměrně na stěnu. Držák je primárně určen pro městská kola, součástí série jsou však rovněž držáky pro horská a dámská kola. www.hangbike.com
B USINESS TRAVEL
Elektronická visačka na kufr
D r ž ák n a kolo Hang B ike, nav ržený č e s k ým d e si gn é r e m Mart inem F oret em, neud ě lá o s t u d u an i v e s t y lov ém int eriéru.
Děsí vás dlouhé postávání v letištních frontách? Budoucnost cestování leží v zavazadlech s integrovanou elektronickou visačkou. Nedávno představené luxusní kufry značky Rimowa Electronic Tag umožňují naprosto pohodlné a především rychlé odbavení přímo z vaší ložnice nebo z taxíku cestou na letiště. Celý přenos dat o příslušných letech probíhá snadno přes telefonické aplikace a technologii Bluetooth: na zabudovaném displeji se pak zobrazí informace totožné s klasickou papírovou visačkou.
Electronic Tag Celý přenos dat o příslušných letech probíhá snadno přes telefonické aplikace a technologii Bluetooth.
www.rimowa-electronictag.com
TRANSPORT
Výlet největší vzducholodí na světě Letěli jste už někdy vzducholodí? Pokud ne, britská společnost Hybrid Air Vehicles vám to brzy umožní: uskutečnila totiž nedávno zkušební let největšího létajícího stroje na světě, vzducholodě Airlander. Kombinace letadla, vzducholodě a helikoptéry je naplněna nehořlavým typem hélia a pohon zajišťuje několik vrtulových motorů. Při obsazení kabiny plně posádkou se dokáže vznášet až pět dnů bez přistání. Téměř stometrový stroj byl původně vyvíjen americkou armádou, teď výrobce hodlá cílit na zážitkové lety, přepravu těžkých nákladů či humanitární pomoc. www.hybridairvehicles.com
5
Každá silnice končí v lese Skandinávské rčení, které ve Švédsku platí téměř stoprocentně, zároveň před dvaceti lety stálo u zrodu prvního modelu Volvo V70 XC. A protože některé věci se nemění a severská příroda je stále panenská, byl zmíněný fakt inspirací i pro nové Volvo V90 Cross Country. Te x t J a n B l a ž e k
Fo t o g ra f i e a rc h i v
//
Představujeme V90 Cross Country
Volvo V90 Cross Country přináší překvapující a velmi zajímavou kombinaci silného exteriéru stvořeného pro výkon a luxusního skandinávského interiéru. //
Š
těrk, sníh, bláto… a teď ještě ke všemu začalo pršet. Atmosféru v autě skvěle dokresluje dětský hlas s obligátní otázkou, kdy tahle cesta skončí. Šeří se, klouže to, teď průjezd brodem a pak poslední prudké stoupání. A jsme tu. Naše chata u jezera. Tady to máme rádi. Také si to představujete? Vidíte to před očima? Nevlídno, že by psa nevyhnal, a přesto by tam každý z nás, kdo má jen trochu nespoutanou duši, chtěl být. Ryzí Skandinávie. Tak budeme snít dál, protože u většiny českých chatařů a chalupářů vypadá příjezd na jejich weekendhouse o dost jinak. Nic to ale nemění na tom, že předchozí generace zvýšeného velkého kombíku od Volva se i u nás těší mimořádné popularitě, a to nejen u sportovních nadšenců či milovníků hor a volné přírody. Za uplynulých dvacet let se na trhu vystřídaly hned tři generace robustních kombi odvozených od modelu V70, v jejichž označení se kromě písmen
XC objevoval také nápis Cross Country. A právě ten je nosný i pro zcela novou, čtvrtou generaci, která zároveň uzavírá devadesátkovou řadu. Seznamte se s modelem Volvo V90 Cross Country, který v mnoha ohledech mění zavedené pořádky. Snahou designérů nebylo zvýrazňovat akční charakter tohoto modelu přehnaným používáním plastů a dalších doplňků. „To, že je auto připraveno na zdolávání překážek i v těžším terénu, je každému jasné už při pohledu na o šest centimetrů vyšší stavbu karoserie,“ vysvětluje Thomas Ingenlath, senior viceprezident oddělení designu ve společnosti Volvo Cars, a dodává: „Navrhování vozů Volvo Cross Country nebereme jako stylingové hraní si s plasty. Soustředíme se na opravdové schopnosti. Volvo V90 Cross Country přináší překvapující a velmi zajímavou kombinaci silného exteriéru stvořeného pro výkon a luxusního skandinávského interiéru.“
„Nové Volvo V90 Cross Country bude prodávat pečlivě promyšlený design v kombinaci s velkou důvěrou v jízdní dynamiku.“ EX PRESSEN
8
Vidím v tom podobný kontrast jako třeba u severského sportovního oblečení. Nemusí na rozdíl od většiny konvenčních značek neonově svítit do okolí a vystavovat obrovské logo. To, že funguje, jak má, a že by si ho chtěl každý obléct, je jasné hned, jak se poprvé dotknete látky. A někdy stačí pouhý pohled. Stejně jako u Volva V90 Cross Country. Pro spoustu lidí včetně mě bylo a stále je zvýšené velké kombi s přídomkem Cross Country tím opravdovým volvem, které má všechny esence potřebné k tomu, aby vzbudilo jednoznačně pozitivní sympatie. Novinka samozřejmě vychází z kombíku V90, ale díky větší světlé výšce, která činí 210 mm (téměř o šest centimetrů víc než u běžné verze), je splněn prvotní předpoklad neohroženosti. Plastové lemy blatníků, odolné kryty podvozku a větší kola (v nabídce mají až 21 palců!) pak už jen pomáhají podtrhnout tento charakter, než že by ho samy prvoplánově vytvářely. Decentnější styl je patrný třeba i z toho, že novinka nemá na rozdíl od všech svých předchůdců masivní černé střešní ližiny, ale
jejich mnohem subtilnější integrovanou alternativu. Také přední část na mě působí klidně a vyrovnaně, jakkoli je díky designu nových modelů Volvo naprosto nezaměnitelná. Thomas Ingenlath říká, že designér musí vidět na minimálně pět až sedm let dopředu. Nejde jen o to, co se lidem líbí teď, ale co se jim bude líbit v budoucnosti. I z toho důvodu je součástí nabídky možnost si černé plasty objednat také v barvě karoserie, čímž V90 Cross Country získá ještě rafinovanější vzhled, aniž by cokoli ztratila ze svých reálných jízdních vlastností. Automobil dlouhý lehce přes 4,9 metru těží, stejně jako ostatní sesterské modely, maximum z nové modulární podvozkové platformy SPA, která již prokázala své kvality v oblasti jízdních vlastností i komfortu. Pro tento terénnější model byl optimalizován i podvozek s širším rozchodem, vůz má speciální pneumatiky a zadní náprava disponuje vzduchovým odpružením. V90 Cross Country je v nabídce výhradně s pohonem všech kol a se čtveřicí čtyřválcových motorů nové generace, které významně přispívají ke
„Model Cross Country sice vychází z modelu V90, ale automobilka na jeho podvozku udělala více změn než kdy v minulosti.“ AUTOCAR
9
Představujeme V90 Cross Country
Volvo V90 Cross Country je další výkladní skříní těch nejlepších a nejmodernějších technologií a bezpečnostních systémů aplikovaných do současné automobilové produkce. // snížení spotřeby paliva a emisí, aniž by rezignovaly na dynamiku a výkon. Vždyť například provedení T6 AWD nabízí výkon 320 koní a na stovku zrychlí za 6,3 sekundy. A oblíbená dieselová verze D5 AWD má výkon 235 koní a ve zrychlení je jen o 1,2 sekundy pomalejší. Kapitolou samou pro sebe je konektivita a bezpečnost. Volvo V90 Cross Country je další výkladní skříní těch nejlepších a nejmodernějších technologií a bezpečnostních systémů aplikovaných do současné automobilové produkce. V luxusním interiéru nelze přehlédnout velký displej, který je vstupní branou k intuitivnímu ovládání systému Sensus, jež v sobě integruje všechny funkce pro ovládání a nastavení vozu. Oblast bezpečnosti sdružená pod název IntelliSafe je zárukou toho nejvyššího
standardu, který můžete aktuálně v autě mít. Kromě již známých asistentů a systémů, které Volvo stále zdokonaluje, jsou v nabídce také méně obvyklé systémy, jimiž jsou například ochrana chodců a cyklistů či sofistikovaný systém prevence srážky s větší zvěří, automobilkou intenzivně vyvíjený posledních pět let. A pak tu máme další významnou inovaci – semiautonomní řízení. Jakýsi závan blízké budoucnosti, kdy bude možné předat vládu nad vozidlem zcela do péče kamer, počítačů a softwaru. Sedmdesát sedm procent plochy Švédska pokrývají lesy a jezera. Přidejte extrémní počasí, silnice a cesty s nejrůznějším povrchem, skandinávské životní hodnoty… Lepší teritorium, z něhož by měl vzejít vůz, jako je Volvo V90 Cross Country, zkrátka neexistuje. ■
„I když vypadá luxusně a elegantně, bude V90 Cross Country zároveň automobilem se skutečnými terénními schopnostmi.“ AUTOE X PRESS
11
Te x t Pa v e l K a l o u š
Fo t o g ra f i e a rc h i v
O s u d ov é s e t k á n í Věřít e v lásku na první pohl ed? Já odteď ano. Tohle je dův od – dva dny za vol antem V9 0 a S9 0 na španělskýc h dál ni cí ch a v kř i vol akých ul i čkách Gibralt aru. Jak s e obě nová vol va ř í dí ?
//
D
louhá fronta aut se líně sune kupředu. Zbývá mi posledních sto metrů, ale při pohledu na zoufalou rychlost kolony mám pocit, že bude dřív lidstvo na Marsu než já v Gibraltaru. Je to k vzteku. Celník na hranici mezi Španělskem a britským zámořským územím nikam nespěchá, mechanicky listuje v pasech řidičů a znuděně je pouští dál. Když ale dojde řada na mě, viditelně ožije. Pravda, švédské logo ocelového kruhu se zešikmeným šípem tady na jihu Pyrenejského poloostrova nejspíš moc často nevidí, ale mnohem víc ho evidentně zajímá to, co je okolo něj – Volvo V90. Nablýskané stříbrné kombi ho fascinuje natolik, že nakonec úplně zapomene na můj pas a s úsměvem na mě jenom mávne. Aha, takže tohle je odpověď na moji otázku, která se mi o den dřív honila hlavou v letadle cestou do španělské Málagy: Jakou emoci ve mně vlastně nejdelší kombi v historii Volva vyvolá? Bude to spíš pohlazení pro oko zaměřené na design, jako byly třeba nádherný Duett z roku 1953 nebo legendární Amazon z pětašedesátého? Nebo budu muset to oko spíš přimhouřit a kochat se raději užitnými kvalitami, jako tomu bylo například u hranatého Volva 940 ze začátku devadesátých let, které mi svým tvarem připomínalo tak trochu pohřební vůz?
Osobně totiž patřím mezi řidiče, pro které je design auta důležitější než jeho výkon. S novou V90 se ale mé staré vzpomínky vmžiku rozplynuly. Ano, takhle nějak vypadá láska na první pohled. Impozantní maska s lehce prohnutým žebrováním, mohutné světlomety, zvýrazněná linka na bocích a hlavně nádherná záď, kterou Thomas Ingenlath neusekl, jak bývá u kombi zvykem, ale místo toho obětoval pár litrů zavazadlového prostoru a nechal ji pozvolna elegantně svažovat. Nádhera. Jasně, když se do někoho zakoukáte na první schůzce, může se stát, že máte na očích růžové brýle a přehlížíte nedostatky. Ale zvědavý pohled celníka, který už ve svém životě viděl nejspíš všechna auta světa a stěží ho něco zaujme, protože přece žije v zemi, kde dávají auta na semaforu přednost přistávajícím boeingům, mě utvrdil v tom, že nové volvo nechytlo za srdce jenom mě. Tohle auto má na délku bez šesti centimetrů pět metrů, ale v úzkých a přeplněných uličkách titěrného Gibraltaru si toho ani nevšimnete. Šplhám vzhůru k majáku na Europa Point a občas se musím otočit dozadu, abych si připomněl, že nesedím v nějakém malém hatchbacku – v řízení a obratnosti totiž rozdíl nepoznáte. Zastaví mě nakonec až útes u majáku. Dál už to prostě nejde.
Jízdní dojmy S90/V90
Ale co, stejně je čas se otočit a vrátit se zpět do Španělska. Protože obě nová volva si nejvíc užijete na dálnici. Tady jsou doma. Tím spíš, když je onou dálnicí dokonale hladká a téměř prázdná Autopista del Mediterráneo s úžasnými výhledy na moře. Díky laminátovému listovému peru na zadní nápravě místo tradičních vinutých pružin mám pocit, že po dálnici nejedu, ale vznáším se nad ní. Volvo v zatáčkách drží jako přibité a mě ani po dvou dnech nepřestává fascinovat ticho uvnitř. Téměř nic neslyšíte, jen slabé šumění vzduchu, který vás obtéká. Je to bizarní zážitek, který jsem doteď v žádném jiném autě nezažil, takže musím občas mrknout na tachometr. Pro jistotu. No jo, vážně 130 km/h! V90, ve které zrovna sedím, nese označení verze T6, což značí benzínový dvoulitr o výkonu 320 koní. Přesto, že jde o čtyřválec, stačí pár pořádných sešlápnutí plynu k podlaze, abyste zjistili, že V90 má síly na rozdávání a dokáže zrychlit přesně tak, jak potřebujete. Ještě překvapivější zjištění pro mě bylo, že stejný pocit jsem zažil i o den dřív v limuzíně S90 s dieselovým motorem, který by měl být za normálních okolností línější a méně aktivní, jenže nic z toho tady neplatí. Může za to zbrusu nová technologie, které ve Volvu říkají PowerPulse. Jednoduše řečeno jde o stlačený vzduch, který se při sešlápnutí plynu vžene do výfukového potrubí, kde pomůže roztočit turbodmychadlo, a zkrátit tak prodlevu, která je pro naftové motory typická. Druhá věc, za kterou jsem teď na dálnici směrem na Málagu vděčný, je semiautonomní systém řízení. To, že za vás vaše auto ohlídá při předjíždění mrtvý úhel, případně samo zabrzdí, když zpozoruje velké zvíře na silnici, vás už asi nepřekvapí. Konec konců sedíte ve volvu, ve kterém by do roku 2020 neměl podle strategie
automobilky nikdo zemřít. Semiautonomní řízení ale není jen o bezpečnosti – pro mě bylo hlavně otázkou pohodlí. Neviditelný šofér za vás přidává i ubírá plyn, nenápadně vám pomáhá s řízením a drží auto na silnici. Na pár vteřin dokonce můžete volant pustit úplně a v klidu se otočit na dítě vzadu. Nic se nestane. Neznamená to, že můžete přestat dávat pozor na řízení a usnout. Spíš jen můžete lehce polevit v maximální ostražitosti, nemusíte mít pořád oči na stopkách, protože víte, že nejste na řízení sami. A to je pocit, který mi na jinak nudné cestě po španělské dálnici pomáhal a šetřil energii. Zkoušel jsem podobné asistenční systémy i ve vozech konkurenčních značek, kde se mi často stávalo, že jsem se s nimi o volant tak trochu pral. Auto mě zkrátka stále nutilo držet na centimetr přesně stopu, kterou samo považovalo za nejlepší. Ve V90 a S90 je to naopak – volant nijak necuká, jen vás potichu sleduje a zasáhne skutečně až ve chvíli, kdy je potřeba. Všechno navíc funguje, aniž by před vámi muselo jet jiné auto, a stejně tak při absenci jízdních pruhů. Nic z toho toto volvo nepotřebuje. I bez toho dokonce umí rozeznat blížící se krajnici a včas stočit volant. Je to tak návykové, že pak možná stejně jako já sjedete z dálnice a na první křižovatce zůstanete několik vteřin stát, než vám dojde, že tohle rozhodnutí už za vás auto neudělá. A to je dobře. A je tady ještě jedna věc, kterou by bylo škoda si neužít. Interiér. Je jedno, jestli se posadíte do V90, nebo S90, výsledek vás tak jako tak ohromí. To, že Švédové umějí udělat pohodlná křesla, znáte z prodejen IKEA. Ale tady pochopíte, že kromě toho zvládnou vytvořit i luxusní a prémiový interiér. Uvnitř nového volva vypadá všechno tak, jak byste čekali u auta pro někoho hodně důležitého. Kvalitní kůže, dřevěný obklad, který
„Překvapivě dobře vypadající nové velké Volvo V90 představuje díky úžasné kombinaci kultivované elegance, komfortu a brilantních jízdních vlastností špičku ve své třídě.“ TH E TELE G RAPH
14
Devadesátky. V nových volvech budete mít pocit, že po dálnici nejedete, ale pohodlně se nad ní vznášíte.
Jízdní dojmy S90/V90
„Řízení, vzhled i pocit z tohoto skandinávského překvapení jasně říkají, že máte co do činění se skutečně luxusním autem. Manažerské vozy značek Audi, BMW, Mercedes a Lexus by si právem měly dělat obavy.“ JALOPNIK
nepůsobí lacině, spousta chromu, volant potažený světlou kůží, skvělý audiosystém Bowers & Wilkins a futuristicky tvarované sedačky jako ze Star Treku. Právě to mě na interiéru baví nejvíc. Nejde o to, že je „jen“ luxusní – on má hlavně nádech budoucnosti. Takové automobilové sci-fi. Tak schválně, kolik myslíte, že na středovém panelu najdete tlačítek a čudlíků? Když nepočítáme otočný ovladač, kterým se auto startuje, a malý váleček, jímž se zase přepínají jízdní režimy, najdete jich tady jen devět. Nic víc. Všechny ostatní jsou totiž ukryty do devítipalcového, na výšku otočeného dotykového displeje Sensus, který má výbornou odezvu, „swajpovat“ na něm můžete stejně plynule jako na tabletu a nastavíte přes něj všechno – od intenzity masáže v sedadlech až po head-up displej.
Pavel Kalouš U vozů kombi jsem si vždy říkal: Možná jednou... S V90 můžu říct: Klidně i dvakrát!
16
Do systému Volvo je integrováno i Spotify, a pokud používáte iPhone, s pomocí funkce Apple Car Play ho můžete jednoduše propojit s autem, takže se vám na jeho displeji objeví všechny aplikace, které máte v telefonu, můžete si číst zprávy či poprosit Siri, aby vám našla nejbližší restauraci. Nebo další drobný detail, který mě dostal: klimatizace CleanZone se při odemčení dveří automaticky zapne na maximum, aby před jízdou vyměnila vzduch uvnitř vozu za čerstvý. Klobouk dolů! Tolik technologických vychytávek nemá nejspíš žádné jiné auto na trhu. I proto se vám z V90 a S90 nebude chtít vystoupit. Jenže nedá se nic dělat, letadlo v Málaze nepočká. Takže hasta la vista a vrátit klíčky. To je konec konců na řízení nového volva to nejtěžší. ■
V o lv o Ocean R ac e Příští rok startuje již 13. ročník Volvo Ocean Race. Jachtaři před sebou budou mít nejdelší trať v historii planety. Te x t J a n K o u k a l
Fo t o g ra f i e a rc h i v
//
J
eho účastníci absolvují 11 etap v celkové délce 45 tisíc námořních mil. To je více než 83 tisíc kilometrů, tedy téměř dvakrát kolem světa! Startovat se bude v Alicante a na závěrečnou party se mohou těšit v holandském Haagu. Popluje se celými řvoucími čtyřicítkami, tedy divokým a ledovým oceánem, který obklopuje Antarktidu. Od Austrálie bude následovat dlouhá cesta na sever. Z vod ovlivněných Antarktidou přes rovník až do Číny. A zase zpět do ledového Jižního oceánu. Zajížďka, která nemá v historii regaty obdoby. V jejím závěru se startovní pole po dlouhých 12 letech zastaví ve Velké Británii. Posádky se musejí připravit na strázně s životem na závodní lodi spojené. Na fyzické vypětí na samé hranici lidských možností, na únavu, na nedostatek spánku. Na nepříjemně vlhké a zasolené žluťáky, na drobná i vážnější zranění, která jsou na palubě závodní jachty běžná a jejichž ošetření probíhá v provizorních podmínkách. Na dlouhé odloučení od rodiny a na psychicky náročný souboj se soupeři na nejdelší trati na světě. S tím vším si týmy Volvo Ocean Race budou muset poradit. Hlavní zkouškou bude bouřlivý Jižní oceán. Letos se po letech opět pojede celý. Pro závodníky to znamená zimu, sněhové přeháňky, ocelově šedou oblohu a to nejhorší – možnou srážku s ledovci odlomenými od Antarktidy. Jsou to nebezpečné a opuštěné vody, kde nejbližší civilizace je tisíce mil daleko.
Volvo Ocean Race
Dříve a dnes v lodní kuchyni // Na lodi se šetří každý gram. A potraviny pro celou posádku na 20 dnů mohou vážit metrák. Přitom většinu této hmotnosti tvoří voda v jídle obsažená. Úkol je tedy jasný: odstranit vodu z připravených potravin. Klasická dehydratace má ovšem jednu velkou vadu. Dehydrované jídlo je třeba dlouho vařit, aby znovu nabralo vodu, změklo a bylo poživatelné. Což při závodu není možné. Proto se dehydratace potravin pro závodní lodě provádí ve zmraženém stavu. Říká se tomu freeze dried. Takto zpracované potraviny si i po dehydrataci zachovají svůj objem a při přípravě je stačí zalít horkou vodou, kterou hned nasají. Kromě freeze dried stravy jsou pytle se zásobami plné energetických tyčinek a nápojů. A čokolády, která nejen dodává energii, ale také působí blahodárně na nervy. Veškeré zásoby jsou dopředu rozděleny podle dnů a členů posádky a zabaleny zvlášť. Jinak totiž vypadá optimální denní dávka na rovníku a jinak v ledovém Jižním oceánu.
A teď skok do historie. V roce 1973 se jel první ročník závodu Whitbread Round the World Race, předchůdce Volvo Ocean Race. Vyhrála jachta Sayula II vedená mexickým byznysmenem Ramónem Carlinem. Posádka si nemohla na závod stěžovat. Carlin si regatu dovedl užít jako anglický gentleman. Na palubě byl kuchař na plný úvazek, servírovaly se steaky, kuřata, hamburgery. Ještě po skončení první etapy v Kapském městě zbylo v kuchyni 11 plechovek kaviáru… A ani pití se nešidilo. Během etapy se průměrně vypilo 250 plechovek piva. K tomu denně 6 láhví vína a po skončení šestihodinové hlídky čekala v podpalubí sklenice ginu s tonikem, rum nebo vodka. A ještě jedno srovnání. Na jachtě Sayula byla regulérní lodní kuchyně: sporák, lednice, mrazák, nádobí… Dnes je v kuchyni zavěšený horolezecký vařič na ohřívání vody. Pro každého jedna lžíce a jeden plastový kontejner, v němž se jídlo připravuje a z něhož se i jí.
Zpátky ke kořenům // Hlavním kořením Volvo Ocean Race byl vždy Jižní oceán. Leží pod 40° jižní šířky. Na mapách ho nehledejte, není tam označen. Jde o název používaný námořníky pro jižní část Atlantiku, Indického oceánu a Pacifiku. Téměř nepřetržitý pruh oceánu, který narušuje jen výběžek jihoamerické pevniny. Místo, kde kolem planety krouží hluboké tlakové níže. Oblast bouří a největších vln. Toto místo bylo vždy jádrem závodu Volvo Ocean Race (Whitbread). V posledních letech ale mil ujetých daleko na jihu
ubývalo. Místo toho je nahrazovaly zastávky v Indii, Perském zálivu, Singapuru a Číně. Tentokrát se závod vrátí zase tam, kam vždy patřil. Daleko na jih, k Antarktidě. Jižní Atlantik je součástí druhé etapy. Třetí etapa vede z Kapského města do Číny, je ale třeba projet kolem Austrálie. Znamená to celý Indický oceán a pak dlouhou zajížďku na sever. Pátá etapa odstartuje v Aucklandu a zavede závodníky do nejopuštěnějších míst na planetě a nakonec i k obávanému mysu Horn. Za ním zamíří lodě na sever k Brazílii.
V roce 1973 byl na palubě vítězné jachy Sayula II kuchař na plný úvazek, servírovaly se steaky, kuřata, hamburgery. Ještě po skončení první etapy v Kapském městě zbylo v kuchyni 11 plechovek kaviáru…
20
Volvo Ocean Race
Závodní stroje // Podruhé za sebou se pojede na shodných lodích VO65. Po dlouhých letech, kdy bylo možné si nechat postavit vlastní jachtu v rámci daných pravidel, bylo před minulým ročníkem rozhodnuto o použití one design lodí, které jsou dodány pořadatelem. Jednak z důvodu zvýšení bezpečnosti – dokud si
stavbu lodí určovaly týmy, preferovaly maximální rychlost i na úkor bezpečnosti. Výsledkem byla častá poškození a dokonce i potopení plavidla. Druhým argumentem byly rostoucí náklady na výrobu týmových jachet – lodě vyrobené z jedné formy jsou výrazně levnější.
Nebezpečí // Z dobrodružství, jímž byl závod v době svého vzniku, se rychle stal seriózní sportovní podnik. Prvky dobrodružství však samozřejmě zůstaly a s ním i rizika. Každý závod kolem světa je nebezpečný, což bohužel dokazují i ztráty na životech. I když se pro bezpečnost závodníků udělá maximum, stále jsou chvíle, kdy se pohybují na ostří nože. V prvním ročníku závodu byli vlnami do moře smeteni tři jachtaři, které se již nepodařilo zachránit. Poslední obětí závodu
22
se v roce 2006 stal mladý holandský jachtař Hans Horrevoets. Vlna jej spláchla z paluby ABN Amro Two v severním Atlantiku. Posádce se jej podařilo po 40 minutách zachránit, ale resuscitace již byla neúspěšná. Od té doby je závod naštěstí bez obětí. Je to i díky maximálnímu drilu, který týmy podstupují. A pořadatelé se snaží zvýšit bezpečnost na maximum. Což vždy u Volva byla a je priorita. ■
Te x t J a n Č e r v e n k a
Fo t o g ra f i e a rc h i v
Jak se bezpečně vr á t i t d o m ů Myslíte si, že umíte řídit? Dost možná jen do té doby, než zjistíte, že ani nevíte, jak správně držet volant a jak funguje ABS.
//
„Všimněte si, jak druhý řidič drží volant. Má ruce správně v poloze tři čtvrtě na tři? Nebo v autě ‚leží‘ a drží volant nějakým podivným způsobem? Ten první umí řídit.“
H
ned na začátku bych se vám rád omluvil. Nezlobte se, ale skutečně jen dvacet procent z vás ví, jak se má v autě správně sedět a jak se drží volant. V autoškole vás naučili značky, jak projet křižovatku, a je-li školitel skutečně dobrý, tak vám možná ještě vysvětlil, jak se couvá s přívěsem. Ale říkal něco o tom, jak držet volant? Co je to technika pohledu? Jak zvládnout přetáčivý a nedotáčivý smyk? Pochybuji o tom… Tedy pokud jste se již nezúčastnili školy smyku, kterou Volvo pořádá pro svoje zákazníky, nebo nějakého jiného řidičského kurzu. Kromě psaní se posledních osm let věnuji tomu, že učím lidi řídit. Předávám jim to, co mě naučili jiní. A přestože se o mě ví, že miluju řízení a že k asistenčním systémům mám spoustu výhrad, jsem upřímně rád, že existují. Proč? Protože bez nich by bylo podstatně víc nehod. Od drobných ťukanců až po ty fatální s tragickými následky. Někdy sice mívám pocit, že se na ně lidé až moc spoléhají, stejně jako na deklarovanou dokonalost a absolutní bezpečnost svých aut, ale když pak vidím, kolik lidí nezvládá ani tak zdánlivě jednoduché a samozřejmé věci, jako je třeba jen přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého, velebím jejich vynálezce. Volvo je v téhle oblasti samozřejmě průkopníkem a moc
dobře si vzpomínám, jak jsem řídil první model vybavený právě systémem BLIS. Odmítal jsem mu věřit (a vlastně dodnes se vždycky dívám do zpětného zrcátka dvakrát), ale taky jsem zažil chvíle, kdy jsem mu blahořečil – to když řidič za mnou nenadále zrychlil nebo když nezměnil jen jeden, ale rovnou dva jízdní pruhy. Stejné počáteční pochybnosti jsem cítil, když se mi dostalo do ruky auto s adaptivním tempomatem, které umí brzdit i zrychlovat – a doteď jsem si nezvykl, když nám na prezentacích demonstrují systém pro krizové brzdění tak, že se prostě rozjedete proti překážce a sundáte nohy z pedálů. Většinou se tomu snažím vyhnout, málokdy úspěšně. Ale přesto, zajímalo by mě, kolika nehodám už tyhle věci zabránily. V dnešní době, kdy se řidič často víc soustředí na svůj mobilní telefon, statusy na sociálních sítích nebo urgentní věci do práce podstatně víc než na samotné řízení, je každý elektronický pomocník vítán. Negativní stránkou však je, že díky této automatické pomoci mnozí řidiči zapomínají na tu nejdůležitější věc, na samotné řízení. Parkovací asistent vám s parkováním sice pomůže, ale nenaučí vás to. (Vzpomenete si na mě, až budete chtít zaparkovat do řady aut a místa nebude nazbyt.) Radarový tempomat je skvělá věc, ale jen do té doby, než jeho čidla
Bezpečnost
„Navažte oční kontakt. Řidič druhého auta, který se vám podívá do očí, o vás na sto procent ví a zachová se předvídatelně.“
zanese sníh. Elektronická stabilizace sice umí zázraky, ale fyzikální zákony ohnout nedokáže. A že má vaše auto devět airbagů? Vážně to hodláte pokoušet? Mnohokrát už jsem zmínil, jak výtečný je model řidičáku na zkoušku a jak se mi líbí, když začínající řidiči jezdí v autě s těmi zkušenějšími. Mají jasné označení, přísnější rychlostní limity a po roce praxe, když už se jim dostanou do krve všechny ty základní věci, jako jsou semafory, značky a co je to pravidlo zipu, tak si je vezmou do parády profíci a naučí je nejen, jak zvládat smyk, ale jak mu předejít, vysvětlí, co to je krizové brzdění, vyhýbací manévr a co znamená „kam se koukáš, tam jedeš“. Tenhle model, v praxi tolikrát osvědčený, by zachránil podstatně víc životů než pokuty za překročení rychlostních limitů na dálnicích a městských obchvatech. Je až úsměvné, že na tohle všechno přijdou v drtivé většině případů až ti řidiči, kteří buď projevili zájem opravdu se naučit řídit, nebo dostali řidičskou školu jako dárek a je jedno, jestli se jedná o závodění, nebo defenzivní ježdění. Teprve pak zjistí, jaký je to rozdíl, když vám někdo vysvětlí, jak správně v autě sedět, jak točit volantem a proč se do aut dávají brzdové asistenty. (Drtivá většina řidičů totiž nikdy nevyvine na brzdový pedál větší tlak, než je 80 % jeho účinnosti.) A že je také dobré umět „číst“ i ostatní řidiče – když pak uvidíte, že někdo telefonuje, otáčí se na dítě vzadu nebo dokonce jede nedej bože vyloženě agresivně, bude vám jasné, že je třeba zvýšit obezřetnost a nejlépe i odstup. „Jako každý kluk i já jsem chtěl být závodníkem,“ vzpomíná
26
Radim Mareš. „Ale když jsem si pak ten sen konečně splnil, zjistil jsem, že vlastnictví ferrari automaticky neznamená, že umím řídit. Odložil jsem kariéru pilota formule 1 a zaplatil si kurzy řízení. A nestačil jsem se divit – proč nás tohle nenaučili už v autoškole?! Teprve pak jsem pochopil, proč jsem v prvních závodech dělal ostatním jen komparz. Chtěl jsem pár nabytých zkušeností předat manželce, ale pohádali jsme se u toho ještě víc, než když jsem ji chtěl naučit lyžovat,“ směje se. A nezapomíná dodat, že oba teď jezdí volvem, protože už dávno vědí, jak důležitá je aktivní i pasivní bezpečnost. Při řízení je extrémně důležité uvědomit si dvě zásadní věci. Tou první je, že sebelepší auto neumí popřít realitu a následky vašich činů, byť vám může maximálně pomoci nebo vás případně ochránit. Volvo se svými prvky aktivní i pasivní bezpečnosti patří v tomhle na samou špičku a jeho vlajkové lodi v podobě devadesátkových modelů jsou doslova nadupané technologiemi zítřka. I sebelepší řidič totiž může na chvíli ztratit koncentraci – a přesně v ten okamžik se mohou všechny ty asistenty řízení nebo přednárazové systémy hodit. A třeba systém detekce chodců, cyklistů nebo zvířat začne i ten nejlepší jezdec brát velmi rychle jako užitečného společníka. Tou druhou věcí je, že silnice není závodní dráha a že ji sdílíte s dalšími řidiči, což jsou lidé z masa a kostí. A přestože vy můžete sedět v tom nejlepším autě a mít dostatek zkušeností, tak oni to třeba mají úplně jinak. Prosím, buďte velkorysí. ■
NAŠÍM ZÁVAZKEM JE BÝT VÁM VŽDY NABLÍZKU Jsme přední světový poskytovatel operativního leasingu pro osobní a užitkové automobily. Naši klienty jsou drobní živnostníci i velké nadnárodní korporace. Tomu odpovídá široká škála našich služeb, které jsou stavěny na míru individuálním potřebám zákazníků. Klíčovým produktem je Full-Service Leasing All Inclusive, mnohokrát oceněný v prestižních anketách Zlatá Koruna a Fleet Awards. Naše další služby zajišťují klientům maximální komfort a to včetně pick-up servisu, asistenční služby v případě poruchy i nehody, GPS monitoringu pohybu vozidel či on-line reportingu. ALD Automotive Group působí ve 43 zemích a spravuje více než 1 300 000 vozidel.
ALD Automotive s.r.o. U Stavoservisu 527/1 108 00 Praha 10 tel.: 955 525 000
[email protected] www.ALDAUTOMOTIVE.cz
Te x t a f o t o g r a f i e P e t r a D o l e ž a l o v á
Kde se sny naplní Nasednět e d o auta a vyr azte na Šumavu. Nad hlav ou při pě kném počas í možná zahl édnete hist oric ký t říplošní k Fokker a po toul kách ve zdej š í krásné přírodě vám otevře domácí náruč j eden z orig ináln í ch penzi onů. Budete dl ouho vzpomí nat…
//
Křížem krážem
„Rosteme s přáním hostů, náročnost se navyšuje a jednou z toho bude pětihvězdičkový hotel.“ Zuzana Zde ňkov á m a j itel k a penzio nu Adamův Dvůr
//
N
ad šumavskou krajinou pomalu zapadá sluce. V pohodlí své XC60 se přehoupnu přes poslední kopec mezi loukami a přede mnou se, obestřen krásnou přírodou jako v severské pohádce, objevuje nově zrekonstruovaný penzion Adamův Dvůr. Je to jedno z těch osobitých míst, kde na vás už ode dveří dýchne pocit útulna. Mile překvapí hravý styl majitelů, dříve známý převážně od rakouských sousedů, kvůli němuž ale nemusíme v posledních letech překračovat hranice. Cítit se tu budete hned jako doma. Hosté si tu nerezervují jen tak nějaký pokoj podle počtu lůžek či výhledu, ale dle gusta konkrétně třeba Zlatou klícku, přívětivou Třísku v palci, bílý Ustláno na růžích či třeba neméně romantický Pod mostem. Rozhodla jsem se strávit šumavskou noc stylově – v prostorném a krásně pestrém Kubistickém krmelci. Jinakost různých světů za každými dveřmi patří ke splněnému snu paní domácí. Zuzana Zdeňková budovala se svým partnerem vysněný penzion sedm let. Do té doby žila v centru Kašperských Hor a sem ji přivedla až potřeba utéct od každodenní rutiny do divoké šumavské přírody. „Od patnácti jsem si přála vést penzion, a když jsme tu našli s partnerem na prodej starou usedlost, bylo rozhodnuto.“ Nevelká domácká jídelna s výhledem na ohromnou venkovní skalku a dřevěný altán se brzy rozroste o samostatnou restauraci a wellness v hezkých půdních prostorech. A stejně neotřele jako k designu tu přistupují i k službám. I když snídani do postele dostávali hosté bohužel jen v začátcích… „Možná právě to stálo za nečekaným zájmem hned po otevření. Báli jsme se, že
bude problém s obsazeností.“ Ale zbytečně: otevřeli vloni v dubnu a v květnu už bylo plno. A protože má paní Zuzana sama malé děti, bylo jen přirozeným krokem vnitřní i venkovní prostory (v zahradě penzionu) přizpůsobit potřebám rodin s dětmi. Dnes je tu ale klid, rychlý nástup podzimu utišil Šumavu a přitáhl návštěvníky, kteří preferují zdejší lesy a vesničky poněkud klidnější. A to nejen ve dne. Tak krásně pozorovat hvězdy jako na Šumavě lze prý v Čechách málokde, prozrazuje mi při večeři, kterou tady vedou při svíčkách, známý spisovatel a astronom Marcel Grün, další host penzionu. A coby ředitel pražské hvězdárny a planetária, po němž je dokonce pojmenována planetka, o tom asi něco ví. Někdy máme pocit, že naše rychlá doba plná technologií nám sice zjednodušuje život, ale tak trochu nás okrádá o dobrodružství. Jak je příjemné se mýlit. O tom, že známá a tisíckrát popsaná Šumava ukrývá třeba vedle marmeládové královny Blanky Milfaitové (která na podzim ukončila svou další expedici s novou XC90 a chystá na vánoční trh už druhou knížku o svém splněném snu) i jiné rebely, kteří se rozhodli jít svou vlastní cestou navzdory rychlé době, svědčí také další příběh. Cestou mezi lesy a loukami se k vám může dokonce snést z nebe. Alespoň mně se to stalo. Nádherný historický tříplošník Fokker krouží nad malou vesnicí Zdíkov až nebezpečně nízko. Vrhá se střemhlav k louce a zase vzhůru vykružuje otočky. V tu chvíli si všímám, že za pilotem vlaje bílá šála. Zjevení jako z Exupéryho Malého prince. Nejde ale o žádnou filmovou scénu nebo přehlídku, takto si létá pro radost sám konstruktér letadla, zdíkovský rodák František Hadrava, když
30
Křížem krážem
„Už jako kluk jsem toužil udělat opravdové letadlo, takové, do kterého bych si mohl sednout a létat.“ frant i še k hadrav a v ý ro bc e l etadel
//
je hezky a moc nefouká. Za dobrého počasí létá i do práce, ale v novodobějším americkém stroji Minimax, který si sám navrhl a také vyrobil podle prototypu ze 70. let upraveného podle svých představ. „Cesta do práce mi trvá méně než pět minut, vyhýbám se ale těm nejvíc obydleným místům. Letím nad lesy, abych nebudil lidi,“ prozrazuje. Přistává na louce vedle mé XC60 Volvo Ocean Race a já si nemohu nevšimnout setkání dvou světů stejného ducha. Ducha dobrodružství a touhy překonávat hranice. Dvou světů, techniky moderní i dob minulých, které mají společného jmenovatele: zručnost, nápady i tvrdou práci nadšených lidí. „Líbí se mi ruční práce, má to duši,“ svěřuje se mi později František ve své dílně a ukazuje mi náčrty letadel, které sám zhotovil. Na Fokkeru tu strávil neuvěřitelných 3 750 hodin, tedy dlouhých sedm let. Obě letadla jsou vyrobena z různých typů dřeva: na konstrukci se používá smrk a březová překližka, vzpěry jsou z jasanu. Vše je ze dřeva zdejších lesů. „Už jako kluk jsem toužil udělat opravdové letadlo, takové, do kterého bych si mohl sednout a létat. Miloval jsem seriál Muži na křídlech a strašně se mi líbila romantika historických letadel.“ Prvním strojem, který v pětadvaceti letech sestrojil, bylo motorové rogalo a pak začal stavět letadla na zakázku. Fokker Dr. I. je pro něj zatím nejdůležitější letoun, který vyrobil. Ve střední Evropě jsou tohoto jednomístného tříplošníku z roku 1917 pouhé dva kusy. Všechny díly s výjimkou motoru, vrtule a několika drobností si František vyrobil ve své dílně, aniž měl k dispozici jakoukoli dokumentaci. Aby letadlo splnilo předpisy
ultralehké kategorie, musel ho vyrobit mnohem lehčí než originál, a tak byl nucen celou konstrukci zmenšit a přepracovat. S originálem tak má společný pouze vnější vzhled. „Jediné, z čeho jsem mohl vycházet, byly tvary letadla a jeho rozměry, které jsem odvodil z výkresu v leteckém časopisu. Všechno ostatní bylo nutné navrhnout znovu. A protože matematika není zrovna moje silná stránka, bylo to docela dobrodružství.“ Se svými letadly nejraději létá nad Šumavou, v okolí svého domova; do velkých dálek jej to netáhne. Sice tu jsou hodně specifické podmínky, protože tu není moc luk pro případné přistání a v kopcích se letadlo dostává do turbulencí, ale není tu takový provoz, jaký je jinde. Ve vzduchu má František rád, když potká balón, který na rozdíl od něj nemůže udělat žádný manévr. „Proletím se kolem koše a všichni se na sebe smějeme.“ Studuji konstrukci křídel, když je pomáhám romantickému pilotovi odstrojit. Zkoumám křehkou, ale precizní práci a dochází mi, jak moc dokážeme, když si jdeme za věcmi, které nás okouzlují. Jako by nějaký tajemný zásah seshora vyhlazoval cestu, přenášel nás přes všechny potíže a pochybnosti a současně nás chránil. Druhý den se probouzím s nutkavou touhou prohlédnout si Šumavu z oblaků a zakusit pocit, který pohání Františka Hadravu k dlouhým přípravám pro mnohdy jen pár minut letu. Ale protože jeho stroje jsou jen pro jednoho, vyrážím na letiště Líně nedaleko Plzně, kde provozují vyhlídkové lety s ultralighty Eurostar. Posilněna dobrodružným duchem i ostrým sluncem možná jednoho z posledních teplých podzimních dní se vydávám všanc
32
Křížem krážem
V Borové Ladě můžete na vlastní oči sledovat život sov, jejich hnízdění či hodování. //
schopnostech pilota Honzy Patery. Těsně předtím, než se zvedneme z ranveje, vnímám trošku svíravý pocit v žaludku. Přece jen těch 262 kg váhy samotného letadla působí hodně křehce, zvlášť když jste právě vystoupili z jednoho z nejbytelnějších aut na světě. Poslední zachvění a kola už se odlepují od země. Stoupáme a svět pod námi se mění v barevnou mozaiku polí, luk, vesnic, rybníků a jezer. Postupně se přibližujeme k zeleným šumavským kopcům i sousednímu bavorskému lesu a máme jeden z nejrozsáhlejších lesních komplexů ve střední Evropě jako na dlani. Shora vypadají kopce mnohem plošší než ze silnic a stezek. Snažím se orientovat podle známých míst, ale bez upozornění pilota by mi spousta věcí unikla. Tak třeba známé jezerní slatě nejdou z té
výšky téměř rozeznat a jsou dokonale maskovány mezi lesy pokrývajícími 80 procent národního parku. Zato ledovcová jezera působí jako nádherná hluboká oka zasazená do zelených prstenců. Kroužíme kolem nich a míříme dál až ke Zdíkovu a okruhem zpět. Pilot udržuje letovou hladinu asi v 700 metrech nad mořem. Pro fotografování není zrovna snadné najít a zachytit kýžené místo v jediném možném úhlu, který dovoluje malý otvor v okénku, ale i když jsem v té nepřirozené pozici po hodině a půl letu úplně ztuhlá, končím až tehdy, když se chystáme na přistání. Skvělý zážitek a povznášející pocit ve mně zůstal ještě dlouho poté, co se kola dotkla země. ■
T ak t r o c h u jin á setk á n í Správa Národního parku Šumava otevřela na Kvildě návštěvnické centrum, které je součástí projektu, v němž se mohou turisté na Šumavě seznámit se životem divokých zvířat. Díky minimálnímu oplocení tak snadno získáte dojem, že stáda jelenů a divokých prasat potkáváte ve volné přírodě. Centrum počítá až s tisícovkou návštěvníků denně, a to po celý rok. Jeden z výběhů jelenů by v budoucnu měla protínat i chystaná nová stezka z Kvildy na Horskou Kvildu. Vysoká a divočáci však nejsou jediným lákadlem, za nímž se mohou milovníci živé přírody na Šumavu vypravit. Sovinec v nedaleké Borové Ladě ročně přitáhne desetitisíce lidí. V unikátním prostoru bývalého lomu můžete na vlastní oči sledovat noční život sov, jejich hnízdění či hodování a některými voliérami dokonce procházet s poletujícími nočními ptáky nad hlavou. Součástí stejného zoologického programu jako sovinec je také třeba Stanice pro handicapovaná zvířata v Klášterci. Iluzi skutečné divočiny pak dokresluje přírodní výběh v návštěvnickém centru nedaleko Srní. V téměř tříhektarovém areálu můžete z bezpečí 300 metrů dlouhé dřevěné lávky nad výběhem sledovat vlčí rodinku se svými potomky. Kromě pozorování smečky se tu dozvíte víc o životě vlků, a to včetně podrobného vysvětlení jejich mimického projevu, což se může hodit zejména chovatelům psů.
34
P ro l n u t í s tradicí Cestování autem po Evropě mě baví. A vzít úplně nové Volvo V90 T6 a vyrazit s ním do Rakouska za klasickými modely značky Volvo na vyhlášenou soutěž Ennstal Classic, to zní jako velmi dobrý plán. Tak jsme ho uskutečnili.
// Te x t F r a n t i š e k Va h a l a
Fo t o g ra f i e O n d ře j K ro u t i l
Zatímco v 60. letech dávaly dvoulitrové motory kolem sta koní, dnes máme k dispozici více než trojnásobek! Tomu se říká pokrok… //
V
olvo V90 je krásné auto. Zvenku potěší jednoduchými, nadčasovými vnějšími tvary. A uvnitř? Vyjádřeno dvěma slovy: elegance a komfort. I když v autě sedíme již několik hodin, cítíme se svěže, a to zejména díky úžasným sedadlům – způsob sezení v novém kombi překonává naše představy o několik úrovní. Asi není nutné zmiňovat, že V90 nezaostává ani v dalších aspektech – vnitřní prostor je kvalitní, prostorný, s dostatkem odkládacích míst i velkým zavazadelníkem, do kterého pohodlně naskládáte vše, co na dobrodružnou výpravu potřebujete. Projíždíme Salzburgem a zanedlouho se krajina začíná opět proměňovat. Kolem dálnice A10 se pomalu zvedají kopce, signalizující blížící se vrcholy Schladmingských Taurů. Odbočujeme na silnici 320, která nás dovede až do Schladmingu, tedy cíle naší cesty. Údolí tepe ještě výraznějším životem než obvykle. Aby ne, je totiž plné nadšenců do klasických automobilů, protože se zrovna koná kultovní soutěž Ennstal Classic, která do kraje každý rok láká stovky lidí a mezi nimi řadu slavných osobností z různých oblastí kulturního či společenského života. Ennstal Classic patří mezi prestižní evropské soutěže, podobně jako například Mille Miglia, Silvretta Classic, Tour Auto nebo Hamburg-Berlin Klassik. Je charakteristická nejen celkovou náročností, ale i tím, že se jedná
o velkou společenskou událost. Městečko Schladming, respektive nedaleký Gröbming, kde se koná sobotní paráda, jsou pro podobné eventy jako stvořené. Ráno vstáváme se sluncem, protože nechceme promeškat ani okamžik nadcházejícího dne. Nepřijeli jsme pouze proto, abychom vstřebali dojmy z nové V90, ale také abychom si přičichli k historii tím nejlepším možným způsobem – doprovázením klasických modelů Volvo při horských etapách zmíněného závodu. Na start této prestižní soutěže se hlásí pouze speciální a význačné automobily vyrobené do roku 1972 a letos jich byly k vidění víc než dvě stovky. Nejstarším kouskům jsou tradičně uvolněny čelní pozice startovní listiny, protože bývají zpravidla nejpomalejší, a vzhledem k tomu, že většina těchto klasiků už zažila přes 80 zim, jde i o určité vyjádření respektu. Právě do éry 30. let zapadá náš první „úlovek“ – vzácné Volvo PV654, které potkáváme hned před hotelem, kde jeho majitel Nikolaus Gstir kontroluje stav kapaliny v chladiči. Dozvídáme se, že jeho volvo patří do série prvních šestiválcových modelů značky, které vznikaly v letech 1933 až 1935. Fascinuje nás tehdejší kvalita – ačkoliv vůz nebyl nikdy renovován a prošel pouze opravami, původní motor o objemu 3,3 litru i po letech tiše a vyrovnaně ševelí. Nikolaus se nebojí ani kopců, ani zatáček. Těší nás, že se hned na začátku setkáváme zrovna s tímto vzácným
Dědictví
Ennstal Classic patří mezi prestižní evropské soutěže. Je charakteristická nejen celkovou náročností, ale i tím, že se jedná o velkou společenskou událost. // modelem – na světě jich existuje jen deset a z toho pouze čtyři pojízdné! Netrvá dlouho a téměř krokem projíždíme kolem městečka Gröbming, které je zcela zaplněné klasickými automobily. A my hledáme další volva, která nám pomohou pochopit časové a kulturní souvislosti vedoucí od zmiňovaného PV654 až k našemu modernímu kombi V90. Jaká volva se vlastně prestižních setinových soutěží účastní? Majitelé jich používají celou řadu, ale většinou se jedná o poválečné kousky. Mezi těmi staršími určitě zmíníme model PV544. Pravda, sice vypadá trochu archaicky, ale na svou dobu vyniká nejen bezpečností (jedná se o první model, u kterého se dalo připlatit za bezpečnostní pásy), ale i velmi dobrými jízdními vlastnostmi. Vidíme jich rovnou několik. Nejoblíbenějším modelem, který můžete potkat na řadě prestižních soutěží od Monte Carlo Historique až po letní Ennstal Classic, je ale bezesporu volvo série 120 známé jako Amazon. Kulatý vůz elegantních tvarů, které mu vtiskl Jan Wilsgaard, zrovna nedávno oslavil 60 let od svého uvedení na trh a platí za univerzální, téměř nezničitelnou klasiku. Nejvyhledávanější jsou dvoudveřové sedany se sportovními motory, zvané 122S, vrcholem jsou pak ještě efektnější verze 123GT se zrcátky na zakulacených blatnících. O jejich schopnostech při zdolávání prudkých kopcovitých terénů není třeba pochybovat – pod kapotou totiž mají upravený čtyřválec B18B s vysokým kompresním poměrem, který dosahuje výkonu 115 koní. Amazony jsou mezi sběrateli vyhledávané. Díky vysokému počtu vyrobených kusů a relativní dostupnosti zatím nejsou předražené jako některé jiné automobily, ale jejich hodnota narůstá postupně a stabilně. Krásný Amazon 123GT vás v dobrém stavu vyjde na zhruba sedmnáct až dvacet tisíc eur, což znamená, že může ve vaší garáži tvořit krásný doplněk k vaší nové V90. Mimochodem, i Amazon se vyráběl ve verzi kombi, jen byl tehdy ještě mnohem kulatější než jeho novodobý následovník… S krásným Amazonem jsme dojeli skoro až do Steyeru. I když jel svižně, v jednom úseku jsme jej předjeli, protože jsme si chtěli hladký asfalt vychutnat vlastním tempem. Jelikož naše V90 nese označení T6, pod kapotou máme dvoulitrový čtyřválec přeplňovaný turbodmychadlem i kompresorem, který na všechna kola posílá výkon 320 koní. A to už svádí k využití potenciálu, zejména v rychlých táhlých zatáčkách. Těší nás nejen přesné řízení, ale i výborná trakce a směrová stabilita velkého kombi, které nerozhodí ani prudké změny směru. A samotný motor – je fascinující sledovat vývoj: zatímco v 60. letech dávaly dvoulitrové motory kolem sta koní,
38
dnes máme k dispozici více než trojnásobek! Tomu se říká pokrok… Během ostré jízdy potkáváme další volva – přitahuje nás zejména specifický model zvaný P1800. Vznikal v podstatě ve třech verzích – P1800 S, P1800 E a P1800 ES. Zatímco první zmiňovaný má karoserii kupé a motor 1,8 litru (až 115 koní) a jezdil s ním například Roger Moore, písmeno E symbolizuje použití dvoulitru (až 124 koní) a zkratka ES poté kombi. Jedná se ovšem o specifické, v podstatě dvoudveřové kombi s velkými prosklenými plochami – zavazadelník je přístupný zvedacím skleněným víkem, které zastupuje třetí zadní dveře. Pokud by vás zaujal právě tento model, vězte, že budete potřebovat zhruba o třicet procent větší rozpočet než u Amazonu – nesporná elegance modelu dělá s cenou své… Zatáčkovité pasáže, které jsme projížděli se zapnutou navigací a profil trati četli z velkého displeje rovnou v zorném poli řidiče, necháváme za sebou. Přiblížil se večer a čas oslav – celý Schladming, obklopený vrcholy Planai a Hochwurzen, jejichž špičky dosahují až k hranici 2 000 m n. m., doslova vře. Normálně zde žije zhruba 6 700 obyvatel, ale při Ennstal Classic jich je minimálně o tisícovku víc a to je znát. Pro jednou necháváme naše volvo vychladnout a připojujeme se k místním nadšencům v nekonečných diskusích o výhodách a slabostech toho či onoho klasického vozu. Sobota je speciální. Hned ráno přejíždíme do Gröbmingu. Tamní centrum je uzavřeno a je zde vybudována provizorní trať, na které se brzy začínají prohánět vybrané veterány. Právě zde potkáváme zlatý hřeb závodu – závodní Volvo 242 Turbo! Tento krasavec symbolizuje to nejdrsnější, co vzniklo v hranaté sérii 200, která proslavila značku Volvo hlavně v 80. letech. Jeden ze sedmi továrních závodních strojů nedávno koupil Rakušan Hannes Reichhart a my máme jako jedni z prvních příležitost zažít jeho projev. A je to úžasné… Ennstal Classic se nachýlil ke svému závěru. S potěšením sledujeme, že volvům se letos dařilo: rakouská dvojice Alexander a Florian Deopito s Volvem 122S Rally dosáhla na celkově třetí místo, což je i v rámci Evropy skutečně velmi výrazný úspěch. My už se chystáme na cestu domů a díky V90 se na ni skutečně těšíme. Sympatický je i fakt, že i přes ostré tempo soutěže si naše V90 řekla pouze o 10 litrů benzínu na 100 km, což opět dokazuje, jak efektivní jsou moderní motory proti těm starým. Každá doba má své kouzlo – stará volva vynikají elegancí a nabízejí ryzí řidičské zážitky, ale pokud se mám rychle a pohodlně pohybovat po Evropě, sáhnu po V90. Je totiž parádní – rychlá, pohodlná a nadčasově elegantní. Uvidíte sami – a věřte mi, že bude vypadat skvěle i po deseti dvaceti letech. ■
Švédové na startu Závodu se účastnila i řada modelů Volvo, od nejstaršího PV654 z 30. let (nahoře) přes 122S Rally z roku 1958 a P1800 z roku 1972 (vpravo) po originální tovární závodní Volvo 242 Turbo z roku 1985 (vpravo dole).
Ubral plyn. Petra Hrbáčka změnil první karambol na dálnici, naštěstí bez vážných následků. „Ale stačilo mi to i tak. Za trojúhelník se dneska raději postavím v práci, než abych ho musel rozkládat na silnici za rozbité auto,“ říká.
Lidé fleetu
Te x t D a v i d Š p r i n c l
Fo t o g ra f i e M i ro sl a v M a t o u še k
Už nejsem nevybouřený mladík z l e v é h o pr u h u Obchodní ředitel Allianz pojišťovny Petr Hrbáček o sobě říká, že má nejkrásnější zaměstnání na světě. Den co den totiž potkává nové lidi. A navíc se za nimi občas vydá ve Volvu S80.
//
J
ak se mění auta, tak se mění i jejich pojistky. Kdo by o tom měl víc vědět než Petr Hrbáček, ředitel distribuce obchodu v pojišťovně Allianz? „Dnešní všemožné bezpečnostní systémy vygumovaly z reality života mnoho nehod. To je skvělé. Přesto jeden rizikový prvek stále zůstává – řidič,“ říká s tím, že on sám je dokonalou ukázkou, jak se člověk a jeho styl řízení v čase neskutečně mění. „Dodnes se vidím, jak jsem se svým prvním služebním autem neznal nic než levý pruh dálnice. Nevybouřené mládí! Dneska, se třemi dětmi v autě, řídím úplně jinak. A víte co? Vůbec nejraději se nechám vozit.“ Co jej kromě přibývajících dní v kalendáři tak změnilo? „Logicky první karambol, naštěstí bez vážných následků. Roztočil jsem se na dálnici jak na kolotoči. Nikoho ale netrefil a auto jen poškrábal. Leč v mysli mě to změnilo hrozně moc,“ dodává Petr Hrbáček. Tuzemští řidiči jsou podle něj všude stejní: ať jde o Havířov, kde se narodil, nebo Prahu, kde už 36 let žije. „Na silnicích potkáte tam i tam šoféry slušné i bezohledné. Ale věk, ten je přece jen odlišuje. V práci to při likvidacích nehod vidím dnes a denně. Začínající řidiči do zhruba třiadvaceti let zaviní výrazně více nehod než zbytek populace. Od sedmadvaceti let se to láme a škod řešíme v tomto věku mnohem méně.“ Sám ročně najezdí kolem 15 tisíc kilometrů. Ať s vlastním autem, nebo s chloubou, kterou skrývá management Allianz pojišťovny ve své garáži. „Na dlouhé cesty nám tam parkuje Volvo S80, a jak rád říkám, jde o druhý nejrychlejší dopravní prostředek po letadle. Limuzína, jak má být: rychlá, bezpečná a pohodlná!“ Auto využívá nejčastěji v Česku, jinak ale řídil ve
všemožných koutech planety: od Dubaje přes Paříž a Řím až po New York. „A musím říci, že je to úplně jiný svět, z něhož Česko nevychází moc dobře. Nejde ani tak o šest i osm pruhů, což u nás asi nikdy nezažijeme, ale o chování řidičů mezi sebou. Tolik bezohlednosti, kolik je na silnicích u nás, jsem nikde jinde nezažil.“ Přitom lidi považuje obchodní ředitel Allianz pojišťovny za hnací motor svého života a nejraději se samozřejmě potkává s těmi čestnými. „Protože čestný člověk je ideálním klientem. Bohužel v pojišťovnictví se víc než jinde setkáváme s podvodníky, kteří jsou schopni si kvůli penězům z pojistky podpálit vlastní dům, ve skorototálku auta proměnit malý škrábanec a pak rozprodat vyměněné díly. Naším úkolem je vedle pomoci lidem tyhle podvodníky odhalovat, abychom mohli těm slušným nabídnout co nejlepší cenu.“ Jak jsme zmínili, Petr Hrbáček už dávno není tím mladíkem z levého pruhu. Když na to přijde, ani nemusí sedět za volantem. Vůbec mu tak nevadí vize, které se čím dál víc posouvají k realitě: auta bez řidičů. „Vůbec by mi nevadila. Na druhou stranu chápu lidi, co řízení zbožňují, takže je pravděpodobné, že u osobních vozů přijde autonomní řízení na řadu až jako poslední. Ale třeba nákladní doprava? Tam chybí lidské zdroje, marže jsou malé, takže autonomní vozidla se přímo nabízejí.“ A co to udělá s pojišťovnictvím? „Šedesát procent portfolia světových pojišťoven tvoří auta, takže autonomní řízení naši práci úplně změní. Včetně mnoha nezodpovězených otázek. Kdo bude zodpovědný za nehody? Auto? Tvůrce jeho softwaru? Majitel? Takových nejasností vyvstane celá řada. Já se ale na takové výzvy těším,“ uzavírá Petr Hrbáček. ■
V o lvist ů m na m í r u „Každé třetí volvo v Česku je pojištěné u nás. Proto jejich majitelům ‚šijeme‘ i speciální programy na míru. Třeba škody od zvířat či živlů do sta tisíc korun kryjeme bez spoluúčasti. Přední skla pojišťujeme na třicet tisíc. Pro volvisty máme také logicky vyšší limity na náhradní auto, aby dostali standard, na který jsou zvyklí,“ vypočítává výhody pojištění vozů Volvo u Allianz pojišťovny Petr Hrbáček.
41
„Bezpečnostní výhody usazení proti směru jízdy jsou nezpochybnitelné.“ l ot t a jakobs s on t e c h n i c k á ředitel k a o dděl ení prevenc e zranění v C entru bezpeč no s ti Vo l vo C ars
S dětmi na cestách
Te x t J a n Č e r v e n k a
F o t o g r a f i e Pe t r a D o l e ž a l o v á a a r c h i v
Dětské bezpečí Nikdy by ji nenapadlo, že 30 kilometrů za hodinu může být taková rána. PRÁSK! Škubla sebou a… Probudila se z ošklivého snu a šla ty svoje poklady zkontrolovat. //
K
dyž je oba viděla v dětském pokojíčku, spokojeně oddychující, usmála se. Včera viděla pár instruktážních videí od Volva o bezpečnosti a nových dětských autosedačkách, tak asi proto ten sen. Jako každá máma chtěla pro svoje děti to nejlepší a jednou z takových věcí pro ni bylo i její volvo. Měla rok starou XC60 a stejně jako statisíce dalších maminek i ona se považovala za tu nejspokojenější mámu na celém světě. Teď se těšila, až svým dětem pořídí nové originální sedačky. Moc dobře si uvědomovala, že rodiče jsou v autě při jízdě s dětmi neustále ve stresu – ztráta pozornosti, dětský křik, sem tam kopanec zezadu do sedadla… A že k nehodě je někdy blíž, než by se mohlo zdát. A když shodou okolností selžou všechny aktivní bezpečnostní systémy, závisí vše na těch pasivních… Protože v ruce držíte Volvo magazín, nejspíš to vnímáte stejně.
A taky asi moc dobře víte, jak velkou pozornost Volvo věnuje právě bezpečnosti všech svých aut, a to již od roku 1927, kdy na svět přišel první automobil této značky. Znám je i fakt, že Volvo bylo první automobilkou, která začala standardně používat tříbodové bezpečnostní pásy (to se psal rok 1959), a že jako první od roku 1985 standardně vybavuje všechny svoje modely airbagy. Ale tušili jste, že má prvenství i v dětských sedačkách? V roce 1964 Volvo představilo první prototyp dětské sedačky otočené proti směru jízdy a o pár let později ji uvedlo do sériové výroby. To vše samozřejmě podpořeno přísnými nárazovými testy. Je skoro s podivem, že v 21. století je Volvo jednou z mála automobilek, která nabízí svoje vlastní autosedačky. Nyní uvádí na trh nové modely, které kromě bezpečnosti kladou důraz na design, komfort a pohodlí. A to nejen pro děti, ale i jejich rodiče. „Chápeme,
V y be r te t u sp r á vn o u ! Nová generace dětských bezpečnostních sedaček je navržena tak, aby splňovala potřeby dětí různého věku a vzrůstu.
1. Kojenecká bezpečnostní sedačka orientovaná proti směru jízdy (do hmotnosti 13 kg a do věku 1 roku).
2. Dětská bezpečnostní sedačka orientovaná proti směru jízdy pro děti od 9 měsíců až do 6 let (Volvo doporučuje, aby v této sedačce cestovaly děti nejméně do 3–4 let věku).
3. Dětská bezpečnostní sedačka pro umístění ve směru jízdy (pro děti věku 3–10 let), s vysokým bočním vedením, bohatým polstrováním a ochranou v oblasti hlavy a ramen a nově s praktickými úchyty ISOFIT.
4. Podsedák s odnímatelnou opěrkou zad orientovaný ve směru jízdy pro děti, které odrostly dětské bezpečnostní sedačce (4–10 let), zajišťující správné vedení bezpečnostního pásu, doplněný opěradlem s nastavitelnou výškou.
43
S dětmi na cestách
že se spoustě lidí může zdát zajištění bezpečného cestování dětí v automobilu složité a instalace některých sedaček taky není nejjednodušší, proto se již mnoho let snažíme nejen poskytovat rodičům srozumitelné pokyny pro správné používání dětských autosedaček, ale taky vyrábět sedačky bezpečné a snadno instalovatelné,“ říká Lotta Jakobsson, technická ředitelka oddělení zabývajícího se prevencí zranění v Centru bezpečnosti Volvo Cars. Hlavním cílem bylo zajistit, aby děti cestovaly v závislosti na svém vzrůstu a věku co možná nejbezpečnějším způsobem. Ve spolupráci s lékaři a na základě crash testů s takzvanými dummies bylo zjištěno, že pro děti ve věku tří až čtyř let je nejlepší cestovat v dětských bezpečnostních sedačkách otočených proti směru jízdy. Větší děti až do výšky 140 cm by pak měly ve voze sedět na podsedácích a být připoutány standardním tříbodovým pásem. „Ačkoli jsou bezpečnostní výhody usazení proti směru jízdy nezpochybnitelné, mnoho rodičů nechává neuváženě sedět své potomky otočené ve směru jízdy příliš brzy,“ upozorňuje Lotta Jakobsson. „Nejčastěji uváděným důvodem je komfort dítěte, které si začne stěžovat, že nemá dostatek prostoru pro nohy nebo je mu díky čalounění sedačky příliš velké horko,“ vysvětluje. Proto se
může nová generace dětských bezpečnostních sedaček Volvo pochlubit prodyšnějším a komfortnějším čalouněním, které je z osmdesáti procent vyrobeno z vlny. A ta, jak je známo třeba i z přikrývek, je příjemnější na dotek a lépe udržuje tělesnou teplotu za horkého i chladného počasí. Sedačky jsou navíc kompaktnější a štíhlejší, takže nabízejí víc prostoru pro nohy a celkově vyšší komfort. Celé jsou navrženy tak, aby se v nich děti usazené proti směru jízdy cítily pohodlněji a nedožadovaly se otočení. Vy jako zodpovědní rodiče byste hlavně měli dbát na to, aby vaše dítě bylo vždy v autě bezpečně připoutané a aby mělo sedačku odpovídající jeho velikosti a váze. Pokud výrobce nabízí svoje vlastní sedačky, je to vítaný benefit, zvláště u Volva, které má bezpečnost na prvním místě. Dbejte opravdu na to, aby děti co nejdéle seděly proti směru jízdy, hlavně proto, že až do čtyř let věku poměr velikosti a váhy hlavy neodpovídá zbytku těla a svaly na krku nejsou schopny náraz eliminovat – třeba hlava devítiměsíčního kojence tvoří pětadvacet procent jeho celkové hmotnosti! A když jsme u toho, malá hádanka na závěr: Víte, jaké přetížení nastane v rychlosti 30 km/h při nárazu do pevné překážky? Ne? Je to 9,7 G. Pamatujte na to. ■
„Mnoho let se snažíme nejen poskytovat rodičům srozumitelné pokyny pro správné používání dětských autosedaček, ale taky vyrábět sedačky bezpečné a snadno instalovatelné.“ l ot t a jakobs s on t e c h n i c k á ředitel k a o dděl ení prevenc e zranění v Centru bezpeč no s ti Vo l vo C ars
44
Nejzkušenější expert na zimu s německou technologií. Nová WinterContact™ TS 860. > Technologie Cool Chili™ poskytne nejlepší brzdné vlastnosti v jakémkoli zimním počasí > Technologie Liquid Layer Drainage™ zkracuje brzdnou dráhu na namrzlých a zledovatělých vozovkách > Technologie Snow Curve+ zajišťuje bezpečnost v zatáčkách na zasněžené vozovce
www.continental.cz
Novinka!
Golf
Za zeleným snem Olympiáda. Událost, která přiměje i jindy sportem netknuté diváky ke sledování televize do brzkých ranních hodin. Semkne národ a všichni fandí svým reprezentantům. Spojuje, nastavuje očekávání, velebí, ale i nemilosrdně kritizuje. Te x t a f o t o g r a f i e P e t r a D o l e ž a l o v á
//
N
a druhé straně sportovci, kteří dřeli i několik let, aby si mohli splnit svůj velký sen – reprezentovat svou zemi a stát se jedním z vyvolených, kteří mohou na vlastní kůži prožít klání, jež se odehrává jednou za čtyři roky. „Na ten úžasný pocit, když jsme vstupovali na stadion při zahájení olympiády v Riu, nikdy nezapomenu,“ říká Klára Spilková, teprve jednadvacetiletá golfistka, o níž v dokumentu „Klára, golf a olympiáda“, který vznikl pod záštitou České golfové federace a odvysílala ho Česká televize, zaznělo, že udělala pro český golf to, co Jaromír Jágr pro český hokej. A i když svůj profesní sen žije jako na horské dráze, bere jej s nadsázkou. „Zní to divně, ale musíte si věřit, musíte hrát, ale nesmí se to přehánět. Hlava u golfu hodně pracuje, takže někdy o co víc dřeš, o to hůř to jde. A pokud na mě přijde stres spojený s očekáváním, mám na něj několik ověřených dechových cvičení,“ přiznává Klára, kterou motivace stát se nejlepší golfistkou pohání už od čtyř let, kdy vzala golfovou hůl poprvé do ruky. Byla to láska na první pohled a na celý život. „Můj cíl je stále stejný, a to dostat se jednou na LPGA a tam podávat nejlepší výkony. Jen na sobě musím nadále usilovně pracovat a jít po té správné cestě.“ Mezi olympijské disciplíny se golf vrátil s letošní olympiádou v Brazílii po více než stoleté absenci. A díky systému nominace zde byl zastoupen ten nejlepší golf z celé planety, což z něj učinilo víc než jen řadový turnaj PGA Tour nebo LPGA. „Myslím, že olympijský golf potřebuje čas, aby se stal vrcholem
sezony, ale pro nás, kteří jsme tam byli, rozhodně vrcholem je. Proto jsem také hned po zveřejnění nominačního žebříčku se svým jménem tento rok vše přizpůsobovala v přípravě tomu, abych byla na turnaj stoprocentně připravená.“ Tři týdny v Riu považuje Klára za největší zkušenost svého života a nejkrásnější zážitek. „Výsledek na konci páté desítky nebyl podle mých představ, na druhou stranu to byl zřejmě také nejtěžší turnaj, jaký jsem dosud absolvovala. Hlavně vzhledem k nepředvídatelnosti hřiště související s častou změnou podnebí – buď foukalo, nebo vůbec a nedalo se odhadnout, co mě čeká. Také v tak vysoké vlhkosti lítá míček jinak.“ Přesto na ten krásný moment, kdy stála na týčku na odpališti a odehrála první jamku turnaje, nikdy nezapomene. Podobnou radost však Klára vnímala a s ní i všichni ostatní účastníci české výpravy, když vyhrál zlato judista Lukáš Krpálek. Ráda vzpomíná i na to, jak se k malému českému hloučku fanoušků, v němž fandila na prvním tenisovém zápase proti sestrám Williamsovým, přidali Brazilci a roztleskali celý stadion. Tak nádherný týmový „spirit“, jaký vnímala ve svém českém týmu, prý ještě nezažila. „Každý tam má podobný příběh, žije pro sport a dává mu maximum. Záleží na tom, jak moc si věří, a to máme všichni stejné. To mě hodně inspirovalo.“ Právě sebedůvěru a možnost soustředit se v životě na svůj sen dostává Klára od svých rodičů, kteří jí i jejímu bratru Lukášovi, talentovanému módnímu návrháři, odmalička
„Rio je pro mě především obrovským impulsem se ještě víc pustit do práce na tom, abych si jednou splnila svůj sen a byla nejlepší na světě.“ kl ára s pi l kov á
47
Golf
zdůrazňují, že je potřeba si v životě vybrat a soustředit se na jednu věc. A taky mít dobře vyladěný osobní život, což se Kláře zatím daří. Domů do staré Prahy se Klára ráda vrací, i když to někdy stačí sotva na to, přebalit si kufr a ráno pokračovat dál – jako tomu bylo i po návratu z Ria, kdy od podzimu do konce roku musí odehrát tolik turnajů, jako odehrála za dosavadních devět měsíců. Za většinou z nich míří do Asie a do Spojených arabských emirátů. Do Spojených států ji letos zavedlo nové profesní partnerství: začátkem dubna totiž podepsala tříletý kontrakt s mezinárodní poradenskou společností KPMG, a stala se tak globální ambasadorkou tohoto nadnárodního gigantu, k jehož reklamním tvářím patří například takové golfové legendy jako Phil Mickelson či bývalá světová jednička Stacy Lewisová. Spojení s KPMG má Kláře pomoci v jejím pokusu kvalifikovat se do prestižní americké série turnajů LPGA a znamená pro ni rovněž finanční zajištění celé sezony. Česko a jeho evropské okolí křižuje Klára v modelech značky Volvo, která je jejím partnerem už šest let. Letošní zimu ji bude na sportovních kláních střežit stříbrná XC90. A klienti značky mají možnost se s Klárou setkávat na golfových akademiích, kde jim poodhaluje kousek ze svého golfového
know-how. Během těchto akcí si navíc hráči projdou kolečkem Driving range, Putting green, Chipping green přímo pod vedením Klářina dvorního trenéra Pavla Niče a jeho asistentů. A protože se účastníci za celý den po zeleném trávníku přece jen hodně nachodí, mohou hodiny sportovního snažení prostřídat s dalšími body programu, jimiž jsou prezentace a testovací jízdy modelů Volvo. Vedle možnosti vylepšit si vlastní golfové umění a získat nové informace a zkušenosti ze světa vozů švédské značky si tak z těchto akademií – které mimochodem letos proběhly v červnu a v září v golfovém resortu v Černém Mostě – odnesou spoustu zážitků a zábavy. Dospělí hráči nejsou jediní, na koho Volvo myslí, v centru jeho zájmu je i nejmladší generace. Pro malé golfisty letos přichystalo zvláštní novinku: Volvo Kids Academy ve spolupráci s Janem Cafourkem. Během tří červnových dnů si tak mohli prožít vlastní zábavná odpoledne na greenu děti od čtyř let. Rozděleni do tří skupin podle věku absolvovali malí hráči odpolední golfový program složený z tréninku a akademie. Každá ze skupin si prošla stejnými disciplínami jako dospělí golfisté: Driving range, Putting green, Chipping green. A kdo ví, třeba už mezi nimi roste Kláře nová konkurence. ■
„Golf je krásný sport a věřím, že mu olympiáda pomůže v popularitě stejně tak, jako tomu bylo u nás po Soči se snowboardcrossem nebo biatlonem.“ kl ára s pi l kov á
48
VAŠE VOLVO SI ZASLOUŽÍ JEN TO NEJLEPŠÍ. PRIVÍTEJTE ENSTO CHAGO. Ensto Chago nabízí inteligentnější budoucnost nabíjení elektrických vozidel. Stylový design a pokročilý cloudový systém činí nabíjecí stanice Chago snadno ovladatelným a trvalým řešením pro Vaše každodenní nabíjení. Snižte své provozní náklady a své emise CO2. Chago dodá Vašemu vozu Volvo náboj, jaký si zaslouží. www.ensto.cz
Praha Komplex Quadrio nad stanicí metra Národní třída, navržený ateliérem Jakub Cigler Architects. Prostor před budovou je doplněn třicetitunovou pohyblivou stříbrnou bustou Franze Kafky od sochaře Davida Černého.
Chytrá města
Te x t A n i t a B l a h u š o v á F o t o g r a f i e H u b e r t D i m k o , A l b e r t W i m m e r Z T, F r á n e k A r c h i t e c t s – P e t r P o l á k , J a k u b C i g l e r A r c h i t e k t i – F i l i p Š l a p a l , T u s c a n V i e w s b l o g , a r c h i v Vo l v o
Města jako živoucí organismy Představte si město jako živoucí organismus: spolu s námi roste, dýchá, pulsuje a vyvíjí se. //
O
rganické město pružně reaguje na změny, jeho jednotlivé části na sebe plynule navazují, vznikají a zanikají, navzájem se prolínají, a vytvářejí tak pro současného člověka moderní, ale zároveň naprosto přirozené prostředí. Cítíte se v něm opravdu dobře, jste v bezpečí, vše je na dosah. Organické město je totiž zaměřeno na své obyvatele, roste s nimi, staví na konceptu ekonomiky sdílení, na hospodárnosti a udržitelném rozvoji. Organické město je přátelské k životnímu prostředí, zároveň je však inteligentní a propojuje nejmodernější komunikační a informační technologie s chytře navrženou infrastrukturou. Právě organickým městům se ve svém hlavním tématu věnoval letošní ročník mezinárodního festivalu architektury Architecture Week Praha 2016, jehož oficiálním dopravcem byla značka Volvo.
Hybridní model XC90 T8 Twin Engine se stal samozřejmou součástí expozice, která návštěvníkům představovala vizi chytrých měst budoucnosti. Letošní, již desátý ročník festivalu hostil špičkové architekty, projektanty a urbanisty a mapoval současné vrcholné architektonické a architektonicko-dopravní projekty z celého světa. Měly jedno společné – snahu vytvořit město optimální pro zdraví a pohodlí svých obyvatel. Pověst správným směrem se vyvíjející metropole má bezesporu nám nejen geograficky blízká Vídeň. Jedním z hostů festivalu byl respektovaný vídeňský architekt a urbanista Albert Wimmer, jehož ikonické hlavní vídeňské nádraží vytyčuje cestu k dopravě budoucnosti. Bude plynulá, dostupná, přehledná a respektující životní prostředí. Přesně podle principů rozvoje organických měst.
Vídeň Ikonické hlavní vídeňské nádraží od architekta a urbanisty Alberta Wimmera.
51
Chytrá města
A lb e rt W i mm e r
M ě sta nem o h o u r ů st bez viz í a in o vac í
A lb e r t Wi m m e r j e j i ž ví c e n e ž t ř i ce t le t z n á m ý m ra k o u sk ý m a rch i t e k t e m a u rba n i s t o u . M e z i j eh o pro j e k t y pa t ř í st a v b y rez i d e n č n í i k o m e rč n í , ob j e kt y n e m o c n i c , a l e t a k é n a p ř í klad s t a d i o n ů . Po d í l e l se rov ně ž n a re vi t a l i z a c i m n oh ých m ěs t sk ýc h č t vr t í . Je d n í m z j e h o po sl e d n í c h p o či n ů j e v yso c e c e n ě n é v í d e ň sk é h l a vn í n á d ra ž í Ha u pt ba h n h o f Wi e n : n o v á t o rsk á bu d o va n e m á st ě n y a pl y n u l e pře c h á z í d o sv é h o o k o l í . . . I o n í h o vo ř i l v ro z h o vo ru pro Vo l vo magazín.
52
Přístup k plánování měst se neustále mění. Jakým hlavním výzvám naše města čelí dnes? Neustálé změny souvisejí s měnícími se životními podmínkami a se způsoby zaměstnání. Zdá se mi, že nejlépe jsou na tom města schopná vytvořit rovnováhu mezi svou vnitřní částí a periferií. Dobrými příklady jsou Vídeň a Kodaň, v obou je znát důležitost rovnováhy mezi vnitřním a vnějším, starým a novým, historickými budovami a novostavbami, a to vše v kontextu udržitelnosti. Praha má skvělý potenciál být jednou ze světových prvořadých lokalit. Obecně jsem přesvědčen, že město potřebuje nové obchodní příležitosti, aby zůstalo atraktivní. Jsou k tomu potřeba dlouhodobé strategie, řekněme na dvacet třicet let, ale pokud se to podaří, má město před sebou budoucnost pulsující životem. Podle čeho lze posuzovat, zda je město zdravé a dobře se v něm žije? Pro mě je zdravé a příjemné město charakterizováno bezpečností, městskými čtvrtěmi se zajímavou identitou, optimálním přístupem k různým způsobům dopravy, vysoce kvalitním veřejným prostorem a občanskou vybaveností a v neposlední řadě čistým vzduchem. Stále více slyšíme o důležitosti zalidňování center měst, o vstřícném přístupu k chodcům a kvalitním veřejném prostoru. Jak toho docílit? Ve Vídni jsou dnes základem pro veškeré plánovací procesy nové koncepty mobility. Cílí na různé druhy dopravní sítě a k tomu, aby k nim byl obyvatelům umožněn stejný přístup. Stavějí se garáže pro kola, podporuje se sdílení automobilů a podobně. Je tedy třeba přistoupit jiným způsobem zejména k městské dopravě? Nový přístup k městské dopravě vyžaduje zvážení sítí a uzlů, kterými z historického hlediska byly například železniční stanice. Vídeňské hlavní nádraží je konstruováno jako průjezdná stanice a nahrazuje původní stanici konečnou. Poprvé od pádu železné opony tak budou vlaky přijíždět a odjíždět ve všech čtyřech hlavních směrech.
Od otevření nového hlavního nádraží jím projde 120 tisíc pasažérů každý den. Jako architekt jsem chtěl návštěvníkům poskytnout na jejich každodenní cestě do zaměstnání určitý druh luxusu. Uplatnili jsme holistický přístup: neomezili jsme se jen na samotnou budovu nádraží, ale zahrnuli do návrhu také její okolí. Projekt se stal zároveň srdcem zcela nové čtvrti s pěti tisíci bytovými jednotkami, přibližně dvaceti tisíci pracovními místy a novou sociální infrastrukturou. Identitu místa tvoří samotný design nádraží. Měla by moderní architektura budit emoce a obyvatele měst oslňovat, nebo by se spíše měla přizpůsobit svému okolí a vzdát hold již existujícímu geniu loci? Na počátku každého mého projektu stojí úkol identifikovat dobré stránky vybrané lokality a jejího okolí a do projektu je zahrnout a v jeho rámci přetvořit. Citlivý přístup k existujícímu duchu místa je jednou z mých základních pracovních metod. Emocionální náboj je pak rozhodně cennou přidanou hodnotou. Rád bych v této souvislosti citoval rakouského spisovatele a novináře Karla Krause, který řekl: „Dokonce i stará Vídeň byla kdysi nová.“ Můžete zkusit předpovědět, jak budou velká města vypadat za sto let? Za sto let budeme mluvit o regionech, ne o městech. Tyto regiony budou chytré – a tento termín nechci omezovat jen na technologie, nýbrž do něj zahrnout také chytrý sociální přístup. Budeme mít ekologická řešení, díky nimž budeme produkovat víc energie, než spotřebujeme. Městské plánování se zaměří na vytváření strategicky umístěné infrastruktury. Základní a univerzální koncepty designu budou implementovány v mnohem větší míře a všichni obyvatelé budou mít k vybavenosti stejný přístup. Je nějaké město, kde byste rád žil a pracoval jako architekt? Vídeň je skvělá, ale Vídeň s přístupem k moři by byla báječná.
Slavkov u Brna Experimentální budova vývojového centra LIKO-NOE s živou fasádou, navržená architektem Zdeňkem Fránkem.
Střecha, která dýchá // Co by mohlo být ve městech organičtějšího než zeleň? Nemluvíme teď o parcích a zahradách, ale o zazelenění jinak nevyužitých zpevněných ploch, jakými jsou střechy nebo fasády. Už střechy vikingských obydlí ve Skandinávii byly běžně pokryty březovou kůrou a zatravněnými drny, ve středověké střední Evropě se na střechách pěstovaly traviny a sukulenty. Naši předci věděli, co dělají: vegetační souvrství působí jako velmi účinná izolace, která vyrovnává rozdíly extrémních teplot. Pro současného člověka žijícího ve znečištěném městském prostředí je dalším přínosem schopnost rostlin zvlhčovat své okolí a zachytávat z ovzduší škodliviny a polétavý prach. Vždyť jediný čtvereční metr zeleně na střeše jich dokáže za rok absorbovat celých 200 gramů. Zeleně proto přibývá
nejen na střechách soukromých domů, ale také na obchodních centrech, veřejných budovách či výrobních halách. Inspirací pro tuzemské podmínky se může stát třeba ve Slavkově u Brna loni dokončená experimentální budova vývojového centra s živou fasádou, navržená ateliérem Fránek Architects. Ve městech, jako jsou Kodaň, Toronto nebo Düsseldorf, osvícené radnice realizace střešní vegetace aktivně podporují. Podobná pozitiva jako zelené střechy přinášejí také zelené fasády. Pohled do zeleně je navíc pro člověka od nepaměti přirozený a uklidňuje. V moderních a k životu příjemných městech tedy dnes zeleň není finančně náročným luxusem, ale velmi dobře promyšlenou investicí do lidského zdraví.
Jediný čtvereční metr zeleně na střeše dokáže za rok absorbovat celých 200 gramů škodlivin.
53
Chytrá města
Sdílejte svá hybridní auta // Život v organickém městě je založen na konceptu udržitelnosti a doprava je v této souvislosti velmi důležitou položkou, a to včetně ekologického hlediska a z něho vyplývajícího vlivu na zdraví obyvatel. Jedním z řešení vzrůstajícího znečištění v našich městech je přechod na jízdu v hybridním režimu. Na podobné filozofii je založen také vývoj vozů ve společnosti Volvo: vždyť nedávno představená XC90 T8 Twin Engine je s dvoulitrovým čtyřválcovým motorem a neuvěřitelně nízkými emisemi CO2 49 g/km tím nejvýkonnějším a nejčistším SUV na světě. V čistě elektrickém režimu nabízí dojezd 43 kilometrů: v rámci městského provozu je tedy ideální využívat pouze ohleduplný elektrický pohon. Model XC90 T8 umožňuje zrychlení z 0 na 100 km/h během 5,6 sekundy a kombinovaný výkon 407 koní – to vše v sedmimístné konfiguraci. Možná vás od pořízení hybridního vozidla odrazuje nutnost pravidelného dobíjení a omezený počet dobíjecích míst.
Tento problém však pomůže vyřešit společnost Ensto, která už dnes vyvíjí dobíjecí stanice pro univerzální použití v různých typech městského prostředí včetně technicky vyspělých domácích stanic. Automobilka Volvo pružně reaguje také na současný trend sdílení materiálních i nemateriálních statků. Prudce roste rovněž popularita sdílení osobních vozů pro každodenní cesty do zaměstnání i jednorázové výlety. Díky digitálním klíčkům, které Volvo začne nabízet již od roku 2017, bude sdílení vozů mnohem jednodušší. Digitální klíč vychází z bezdrátové technologie Bluetooth, příslušná aplikace v mobilním telefonu pak zprostředkuje uživatelům všechny aktuální funkce fyzického klíče, jakými jsou zamykání a odemykání dveří, ovládání víka kufru či startování motoru. Majitel poté bude moci komukoli digitální klíč pomocí mobilního telefonu v libovolném čase zaslat – ať už jde o firmy, půjčovny, nebo o přátele a rodinu.
XC90 T8 s neuvěřitelně nízkými emisemi CO2 49 g/km je tím nejvýkonnějším a nejčistším SUV na světě.
54
Siena Náměstí Piazza del Campo láká obyvatele i návštěvníky již sedm set let.
Město ve službách svých obyvatel // Možná si říkáte: nejsou vlastně všechna města organická? Jistě, všechna se vyvinula na základě potřeb svých obyvatel. Bohužel však v průběhu několika právě uplynulých desetiletí se v rámci městského plánování zásadně opomíjel jeden velmi důležitý faktor: lidské měřítko. Obrovské stavby, rezidenční čtvrti důsledně oddělené od obchodních, megalomanské a nepřehledné dopravní křižovatky či rozsáhlé betonové plochy – nic z toho do organického města nepatří. Jihoamerické město Brasilia vypadá skvostně z ptačí perspektivy, chodec je zde ale bezútěšně ztracen. Zdravé živoucí město se totiž musí budovat pro úroveň lidských očí, jak trefně poznamenává populární dánský architekt a urbanista Jan Gehl. Za ideální představitele organických měst se dodnes považují sídla vzniklá ve střední a severní části dnešní Itálie. Zhruba mezi lety 1400 až 1500 zde vyrostly metropole malých dynastických států, které představovaly jakási miniaturní hlavní města. Vrcholem tehdy uplatňovaného organického přístupu je dle Jana Gehla Piazza del Campo, náměstí v toskánské Sieně. Naplňuje všechna jím definovaná kritéria: prostory i budovy jsou navržené s ohledem na lidské měřítko, náměstí poskytuje možnost posezení a odpočinku,
nejsou zde překážky pro pohyb, průčelí budov jsou zajímavá a díky obchůdkům a restauracím stále živá, je zde nízká hladina hluku. Místo láká k setrvání a obyvatelům Sieny i jejím návštěvníkům dělá radost už sedm set let. Dnes rozvoj měst dle organického konceptu vyžaduje dlouhodobé plánování a hlavně odvahu všech zúčastněných riskovat a změnit zažité stereotypy. Mezi životem pulsující metropole patří kromě již zmíněné Vídně Kodaň, Londýn či Malmö. Zdařilé příklady dobře zvládnutého veřejného prostoru najdeme v New Yorku, kde se přímo na Manhattanu z kdysi zanedbané dráhy nadzemky stal vyhledávaný park a místo k setkávání High Line. Původně všemi podceňovaný projekt dnes tvoří srdce celé čtvrti a podstatně zvedl kvalitu života jejích obyvatel. Města jsou místem setkávání, katalyzátorem našich aktivit, jsou obrovskými sídlišti i dopravními uzly. Města mají svá srdce, cévy, jimiž proudí život, i plíce, kterými dýchají. Každá jednotlivá změna se odrazí ve fungování celku: principy této složité provázanosti pochopíme, jen pokud sídla pojmeme jako živoucí organismy. Naše města tak budou zdravější – a my s nimi. ■
55
C o s e d ě j e ve svě tě Vo l vo
s m Ö rg Å s b o r d Nová kola na zimu Dny se krátí, teplota klesá, a tak je čas přiodít nejen sebe, ale také svůj vůz. A protože bezproblémová jízda začíná od kol, jsou ta od Volva navržena tak, aby ze všech hledisek dosahovala těch nejlepších možných parametrů. Za tímto účelem my ve Volvu testujeme zimní kola až za severním polárním kruhem, abychom prověřili citlivost reakcí pneumatik a jejich ovladatelnost na sněhu, v zatáčkách i na kluzkém povrchu zamrzlého jezera. A výsledek? Na rozdíl od letních pneumatik zůstává pryž těch zimních měkká a pružná i poté, co teploty klesnou pod 7 °C, a navržený vzorek zajišťuje lepší přilnavost a rozbředlý sníh odvádí pryč zpod pneumatiky. Takové pneumatiky jsou pak zárukou bezpečné jízdy. Stejně pozorně jsou ve všech ohledech (kvalita, design, přesnost atd.) testovány i originální Volvo disky z lehké slitiny, aby v konečném důsledku kompletní zimní kola dostála své pověsti maximální bezpečnosti. Vyberte si i vy kola vyrobená přímo pro váš vůz u svého autorizovaného dealera nebo v konfigurátoru kol na volvocars.cz, případně v aplikaci „Volvo wheels“ určené pro iPhone/iPad.
Ve znamení budoucnosti Automobilka Volvo se dohodla se společností Autoliv Inc., celosvětově uznávaným lídrem v oblasti bezpečnostních systémů, na vytvoření nové společné firmy. Jejím úkolem bude vyvíjet asistenční systémy na podporu řidiče a systémy autonomního řízení, které přispějí k bezpečnosti na silnicích. Zároveň se tak urychlí vývoj a představení vozidel s plně autonomním řízením. Při jejich vývoji se Volvo spojilo i se společností Uber, která celosvětově provozuje tzv. sdílený způsob dopravy. Ta bude v budoucnu podle dohody odkupovat od Volva vyspělé automobily, které nebudou potřebovat řidiče. Projekt Volvo–Uber bude také jedním z prvních, kterými se bude zabývat nové výzkumné centrum Volvo v Silicon Valley.
Projekt Volvo–Uber Společný vývoj povede k plně autonomním automobilům, které bude podle dohody Uber od Volva odkupovat.
Operativní leasing Financování vozu prostřednictvím operativního leasingu už jistou dobu není výhradní záležitostí firem. I soukromým osobám umožňuje užívat si nový vůz, aniž by si jej musely koupit. Zákazník platí pouze garantované pevné měsíční splátky, které zahrnují veškeré náklady spojené s provozem vozu po celou dobu leasingu. Volvo ve spolupráci s UniCredit Fleet Management rovněž zajistí servis, výměnu pneumatik či řešení pojistných událostí. Vedle operativního leasingu je samozřejmě možné využít i „klasický“ úvěr, kter ý Volvo pro vybrané modely poskytuje v různých akčních nabídkách a variacích dokonce s 0% navýšením.
56
Smörgåsbord
Zlato na WTCC Stáj Cyan Racing je závodní partner společnosti Polestar, jejímž majitelem je automobilka Volvo. Stáj má na svém kontě již řadu vítězství mezi týmy i jednotlivci, kter ých se jí podařilo dosáhnout ve vozech Volvo 850, S40, C30 a S60. Letos se k titulům přidalo prvenství v rámci světového šampionátu FIA World Touring Car Championship (WTCC), když na šanghajském okruhu zvítězil Thed Björk ve voze Volvo S60. Úspěch posílilo i krásné osmé místo jeho stájového kolegy Frederika Ekbloma.
Volvo v Silicon Valley Silicon Valley uvítá nového progresivního technologického hráče – automobilka Volvo otevře co nevidět výzkumné centrum v Mountain View. V době, kdy je stále větší důraz kladen na softwarovou výbavu nových automobilů podporující funkci rozmanitých palubních systémů, představuje Silicon Valley celosvětovou základnu nejen pro vývoj průmyslového softwaru, ale také možností autonomního řízení, které je považováno za nedílnou součást motoristické budoucnosti. Nové výzkumné centrum Volva se bude soustředit na vývoj palubních informačně-zábavních systémů, elektrických vozidel a výzkum technologií autonomního řízení.
Nové zážitky Vedle nové generace optimalizace výkonu můžete zlepšit dekorativními díly exteriér i interiér vozu.
Polestar Performance Nová generace optimalizace výkonu Polestar Performance umožňuje aktualizaci softwaru pro motor a převodovku, díky níž si budete ve svém voze užívat vyšší rychlost, preciznější reakce a intuitivnější jízdní zážitek. Součástí nabídky Polestar je sada doplňků pro zlepšení výkonu, která je tvořena celou řadou dekorativních dílů do interiéru i exteriéru – například spoiler, lišty dveřních prahů, hlavice řadicí páky a pakety pro podvozek, kola či sání a výfuk.
Volvo Selekt Starší nemusí nutně znamenat starý. Program Volvo Selekt umožňuje zakoupení ojetého volva, které ovšem jezdí jako nové. Všechny modely v nabídce jsou totiž pečlivě vybrány z vozů mladších 5 let a s najetými maximálně 150 tisíci kilometry. Každý z nich projde více než stovkou dílčích kontrol a je mu aktualizován software na nejnovější verzi. Samozřejmostí jsou pak 12měsíční záruka, služba Volvo Assistance a v případě nespokojenosti možnost vůz do 30 dnů (nebo ujetí 1 500 km) vyměnit za jiný.
Bližší informace ke všem nabídkám najdete na stránkách www.volvocars.cz
57
Volvista
Sr d e č n í z á l e ž i t o s t J a ch t in g je ž iv o t v modř i mezi moř em a nebem. Te x t a f o t o g r a f i e P e t r a D o l e ž a l o v á
//
K
do jednou poznal přitažlivost krocení živlů, které jachtaře spojuje, ten je prý navždy ztracen. Ze Středoevropanů jsou to právě Češi, kteří pořádají námořní závody téměř nejvíc. Možná proto, že nám v žilách koluje soutěživost, myslí si bývalý mistr republiky v kajutových plachetnicích Petr Štěpánek. „V 80. letech jsem propadl windsurfingu, a když jsem po revoluci začal surfovat v zahraničí, čím dál míň už se mi chtělo jezdit doma. Voda smrděla kapry, nebavilo mě čekat na vítr. Když jsem si přečetl článek tehdejšího mistra světa ve windsurfingu, že se jednoho dne každý skutečný surfař za svým koníčkem odstěhuje někam, kde je pořád vítr, nebo začne dělat něco jiného, uvědomil jsem si, že to cítím stejně, a koupil si malou plachetnici,“ vzpomíná na svůj zlomový okamžik. Brzy nato zakotvil na bójce v malebné zátoce na Orlíku. Tenkrát tam bylo prázdné rekreační zařízení filmových laboratoří Barrandov a správce mu tam prý dovolil parkovat. Když s ním jednou seděl na lavičce a pozoroval zátoku zalitou zapadajícím sluncem, pronesl mimoděk nahlas: Kdyby to tak bylo moje… „Pak přišel podzim, zima a v lednu mi zavolali, zda to opravdu chci koupit. S tátou jsme neváhali. Plánovali jsme si, že sem dáme lodě a budeme tu jezdit na vodních lyžích.“ Z koníčku si ale brzy udělal práci a vybudoval první marinu na Orlíku. Splnil si svůj další sen a začal podnikat v turistickém ruchu. K provozování přístavu a ubytování přidal obchodování s loděmi. Soustředil se na polský trh. „Polsko je největším exportérem lodí v Evropě s mnohaletou tradicí, hlavně těch menších na řeky a jezera,“ vysvětluje. A jak se mu s naším severním sousedem obchoduje? „Poláci jsou víc v pohodě než my Češi,“ směje
58
se. „Čeští klienti po mě často chtějí dovézt větší plachty. A Poláci se ptají: Na co to chceš? Odpovídám: No my závodíme. A oni: Proč? Jachting je o kytaře, o zábavě, o zpěvu a západu slunce.“ Vedle pěti lodí, které tu pronajímá od jara do podzimu, kotví v přístavu asi 90 lidí. A i když už dnes není takový boom, Vltavu brázdí asi tisícovka lodí. Za „modrou mezi nebem a hladinou“ vyráží Petr Štěpánek nejraději na Jadran, kde prý má ještě pořád prostor objevovat. Přesto nejčastěji zůstává ve „své“ zátoce. „Je to moje srdcovka, a i když pořád řeším nějaké komplikace jako sucho, povodeň, nečekané investice, v zimě se oklepu a na jaře začnu znovu.“ Dnes si už nepamatuje, kdy začal být fascinován také Volvem a švédskou automobilku zařadil ve svém osobním žebříčku před ostatní značky. „Pro mě to vždycky bylo auto pro toho, kdo přemýšlí. A nejen pro tu bezpečnost, volva v sobě vždy měla nějakého ducha. Prvním, které jsme měli, bylo 244, ale líbily se mi už modely z padesátých let. Dnes máme v rodině šest volv a dokonce i má 79letá maminka jezdí první generací devadesátky.“ Sám má XC70 a XC60, samozřejmě v edici Volvo Ocean Race. „Coby jachťák to cítím jako svoji povinnost a ještě mi ke všemu ladí,“ pochvaluje si. Stejnojmenné závody samozřejmě také sleduje a je prý zvědavý na novou edici, kterou příští ročník VOR představí. A doufá, že v ní bude hodně modré. „Modrá nebo zelená musí být i barva displeje,“ přiznává. „Červená nebo oranžová pro mě představují agresivitu, která nepatří na silnice. Já se chci uklidnit a být v pohodě. Když jedu tisíc kilometrů k moři, chci se vést v kočáře, aby ta jízda byla klidná a vyrovnaná.“ ■
NÁŠ NEJSILNĚJŠÍ OLEJ JE NYNÍ TITANOVĚ SILNÝ
CASTROL EDGE PROFESSIONAL V 0W-20 JE NAVRŽEN EXKLUZIVNĚ PRO AUTORIZOVANÉ SERVISY VOLVO Castrol EDGE Professional V 0W-20 je nově posílený technologií TITANIUM FSTTM, která zdvojnásobuje pevnost olejového filmu, čímž zabraňuje jeho porušení a snižuje tření pro dosažení maximálního výkonu motoru. Každý litr produktů řady Castrol Professional je vyroben dle nejvyšších standardů. Jedná se o první certifikovaný motorový olej neutrální z hlediska CO2.
IT’S MORE THAN JUST OIL
Partnerství založené na dlouhodobém vztahu, ne na krátkodobém obchodu.
Již 18 let působíme na českém trhu a stejně tak dlouho se specializujeme na investice v ČR a ve střední Evropě. Díky důkladné analýze místních trhů a za pomoci zkušeného týmu investičních profesionálů zde dokážeme najít ty nejatraktivnější investiční příležitosti. Nezajímají nás krátkodobé spekulace, zaměřujeme se na dlouhodobý růst. Partnerství v oblasti investic, které tak poskytujeme našim klientům, podporují výborné výsledky fondu NN (L) International Czech Equity – největšího akciového fondu v ČR ve své kategorii.
Co je důležité pro Vás, je důležité pro nás.
www.nnfondy.cz